UKÁZKA Z KNIHY KYBERSEX (Přemysl Krejčík)

Otakar vplul do seznamovacího systému. Bílá hladká koule bez jakýchkoli rysů. Podobných tu bloudily

stovky, ale ty ho nezajímaly. Přišel kvůli těm druhým. Šedým. Samičím. Všechny vypadaly stejně.

Jedna jako druhá. Žádné tělo, žádné vlasy, žádná tvář. Žádný hlas, jen telepatický přenos slov s

potlačenou intonací.

Přiblížil se k jedné z nich.

„Máš rád filmy?“ zeptala se ho šedá.

„Občas na nějaký kouknu,“ zalhal. Senzory to neodhalily. Už věděl, jak je v tomhle obejít.

„Jak často?“ pokračovala v křížovém výslechu.

„Tak jednou do měsíce,“ odpověděl.

„Jsem náruživá divačka,“ dala se šedá do vysvětlování.

„Sleduji každý den. To by nefungovalo.“

Nad dvojicí koulí se rozsvítil červený nápis:

NEBYLA NALEZENA STOPROCENTNÍ SHODA – PROSÍM, ROZEJDĚTE SE!

Šedá se valila pryč.

„Počkej!“ zavolal na ni bílý. „Možná by mě to bavilo, můžeme to zkusit! Třeba bys mi dokázala ukázat,

co vidíš na filmech krásného!“ Šedá se zastavila.

„Co tím chceš říct?“

„Nemusíme mít stoprocentní shodu… Víš, můžeme to zkusit jako za starých časů.“ Během jeho

posledních slov se ozvala ječivá siréna.

PORUŠENÍ PRVNÍHO ZÁKONA O SEZNAMOVÁNÍ – PRVNÍ NAPOMENUTÍ, zazářilo nad nimi tentokrát.

Bílý si toho nevšímal. Přiblížil se k šedé. Už se nedokázal ovládnout. Věděl, že tohle by ho mohlo

přivést do slušného maléru, ale začal ze sebe chrlit množství zakázaných otázek. „Jakou máš barvu

očí? Jaké máš vlasy? Dlouhé? Krátké? Jak jsi vysoká?“

DETEKOVÁNA POVRCHNOST – BUDETE VYKÁZÁN ZE SEZNAMOVACÍHO SYSTÉMU, přerušilo ho

tentokrát napomenutí nejen psané, ale i telepaticky vyslané do hlavy s takovou razancí, až ho

rozbolela jako střep.

Cítil, že už má opět své lidské tělo. Odpojil od hlavy přenosový kabel.

„Takhle to dál nepůjde. Když budu porušovat pravidla, zruší mi přístup,“ zašeptal sám pro sebe a

promnul si spánky, které z připojených kabelů dostaly pro výstrahu malý elektrický šok.

Vstal z postele, došel ke stolu na druhém konci místnosti. Začal si vařit vodu na kávu. Dalo mu trochu

práce se ke stolu dostat, protože všude po podlaze ležely stohy starých knih a musel opatrně

našlapovat do těch několika málo mezer mezi nimi, pokud nechtěl chodit po tomto svém pokladu.

Další knihy byly nasázeny od podlahy až skoro ke stropu podél tří ze stěn jeho pokoje. Všechny byly

starší než dvě stě let, některé dokonce tři, ba i čtyři sta. Knihy na papíře už dávno nikdo nevydává a

ani nechce číst, takže jich koupil klidně i pět za půl kreditu. To je dvacet knih za cenu jednoho šálku

čaje, spočítal si. A přitom v nich bylo tolik moudra. A tolik iluzí. Byly naprosto jiné než texty, co se

vydávají a čtou dnes. Možná, že kdyby je někdo četl, už by bylo zakázané je prodávat. Ale politici se o

historii nezajímali. Nikdo se o historii nezajímal. Je třeba jít vpřed, do lepších dnešků!, tak přece znělo

heslo, kterým se všichni řídili.

Opřel se o okno. Na informačním displeji vedle něj za- blikalo upozornění na novou příchozí zprávu.

Otevřel ji.

3. 5. 2231 – Zpráva o přestupcích v Seznamovacím Systému.

Přečin číslo jedna: porušení prvního zákonu o seznamování – pokus seznámit se s osobou cizího

pohlaví za účelem párování i přes nalezené názorové neshody.

Přečin číslo dvě: přečin povrchnosti. Pokus selekce partnera na základě jeho vzhledu.

Za tyto přečiny Vám Úřad lásky a partnerství uděluje pět trestných bodů a pokutu padesáti kreditů,

která bude automaticky odečtena z Vašeho konta.

Úřad lásky a partnerství Vám přeje hezký den.

Napil se kávy.

„To není tak hrozný trest,“ pomyslel si. „Když jsem se zkoušel seznámit s cizí holkou na ulici a někam

ji pozvat, stálo to třicet bodů, tři sta kreditů a málem jsem šel do vězení.“

Věděl, že by toho měl nechat. Na co si vůbec hraje? Systém mu vybere dokonalého partnera a vše

bude klapat bez jediného mráčku. A vzhled? Povrchnost je přece morálně nejhorší, jak ví každé

předškolní dítě, kterého to učí už v prvních výchovných zařízeních.

Rozhlédl se po místnosti. Jenže něco tomu chybělo. Vzpomněl si na hrdiny a hrdinky všech těch knih,

po kterých teď přejížděl pohledem.

„Možná by se dalo hacknout do systému a smazat trestné body,“ zapálil si cigaretu. „I když to by bylo

na doživotní vězení, kdyby na to přišli.“ Jenže beztak nevěděl, jak by něco takového udělal. Sice o

hackerství slyšel, pár drobností si taky zkusil, ale vlastně vždy jen v rámci virtuální simulace. Byla to

jen hra. Kontrolovaná, ačkoli se všichni tvářili, že ne. A lidem ta iluze stačila. Iluze nespoutanosti.

Stejně jako iluze svobody. Iluze štěstí, které není nadiktováno shora a ovládáno úřadem.

Vzpomněl si na bratra. Nedávno se oženil. Našli mu charakterem ideální partnerku. Až do svatebního

dne se na ni těšil, ačkoli nevěděl, jak bude jeho nastávající vypadat. Jisté pochyby přišly už ve chvíli,

kdy nevěstu předběhl posel s povzbuzujícími tabletkami pro muže.

„Je šeredná, to je fakt,“ říkal mu později bratr soukromě. „Ale když polknu tu béžovou tabletku,

skočím na ní a řádím jako pes. A můžu se z ní zbláznit. Mám pocit, jako bych to ani nebyl já, ale je to

perfektní.“ Pak se chvíli odmlčel a přiznal: „Jenže když tak vedle mě leží a ta tabletka přestane

působit, najednou vidím to její odporně zvrásněný břicho. A když mi dojde, že jsem jí před chvíli jak

nadrženej pes lízal ty obrovský stehna měkký jak želé, zvedne se mi žaludek, a to není vůbec dobrý.“

V tu chvíli Otakarovi došlo, že na celém tomhle způsobu se mu něco nelíbí. Ano, jeho bratr byl

povrchní. Nebylo snadné si takovou hanbu připustit. Jenže pak si představil Otakar sám sebe v jeho

kůži. Udělalo se mu nevolno, jen když mu o tom bratr vyprávěl. Na jeho místě by to možná snášel

ještě hůř. Ano, on sám byl povrchní. Nějaký čas s tím bojoval a pak se rozhodl zkusit toho využít v

praxi.

Jenže Úřad lásky a partnerství mu dal brzy najevo, že na něco takového může zapomenout. A stejně

to nepřestal zkoušet dál. Vždy, když se rozhodl podvolit a najít v systému ideální partnerku, vzpomněl

si na bratrovu ženu. Nemohl riskovat podobnou budoucnost. Navíc jeho potence byla v pořádku, proč

by se musel povzbuzovat, jen aby měl chuť vlézt na vlastní manželku? Stála za něco takového

stoprocentní shoda a domácnost bez hádek?

A domácnost bez hádek je domácnost bez vášně. Nebyl si úplně jistý, co přesně ta vášeň znamená,

nebo proč s lidmi dělá to, co s nimi dělá, ale v knihách o ní četl hodně. A zaujala ho, lákala.

Chtěl to zažít, alespoň to vyzkoušet. Zjistit, jaké to je. A pak se stal malý zázrak. Zaklepala.

Otevřel.

„Možná jsi měl pravdu.“ Usmála se na něj krásná dívka s okurkově zelenými vlasy. „Možná bych ti

mohla ukázat, co je na filmech krásné.“

Otakar nevěděl, co na to říct. Situaci nechápal, byl zmatený. Květinka, jak se mu dívka představila,

byla ovšem informovaná jinak.

„Tady,“ podala mu vlastní dopis od Úřadu lásky a partnerství.

3. 5. 2231 – Zpráva o udělení výjimky v Seznamovacím Systému.

Na Vaši speciální žádost Vám udělujeme povolení k osobnímu setkání s občanem, který se pokusil

navázat kontakt s Vaší osobou. Průběh Vašeho setkání bude monitorován, případné porušení pravidel

setkání bude trestáno dle Zákona o ženské povrchnosti, odstavec pátý.

Výjimka je udělena pro setkání s občanem Otakarem T769H9, jehož byt se nachází na adrese

867.9789.PP.87J.K8J.

Úřad lásky a partnerství Vám přeje hezký den.

„Nevěděl jsem, že se dá požádat o nějakou výjimku,“ podivil se přesto, když mu vše vysvětlila.

„Muži o výjimku přece požádat nemůžou. Vy jste byli vždycky ti povrchní a ženy tím trpěly. Nám

ženám šlo odjakživa především o duši, takže systém nám vlastně docela vyhovuje,“ pronesla vážně.

O ničem podobném neslyšel. Ani od žen ne. Ale pravdou bylo, že příliš mnoho jich neznal. Matku,

bratrovu manželku (a ta by při svém vzhledu těžko žádala o výjimku), což bylo vlastně všechno. Jako

svobodný směl chodit pouze do mužských společenstev a oslovovat ženy náhodně potkané bylo proti

zákonu. S těmi, které potkával při pracovním styku, směl hovořit výhradně o pracovních

záležitostech.

Více v knize KYBERSEX (Přemysl Krejčík), Epocha, květen 2016

Edice Pevnost

www.epocha.cz

http://www.facebook.com/fantastickaepocha