latinsko-řecká lékařská terminologie...dexter, dextra, dextrum nasālis, nasāle anterior,...
TRANSCRIPT
Latinsko-řecká lékařská terminologie
(pro studenty bakalářských oborů Lékařské fakulty MU)
I. Gramatická část
Autoři: Jozefa Artimová Eva Dávidová
Kateřina Pořízková Libor Švanda
Koncepce skript, výukové cíle, metodika
Předkládané skriptum základů lékařské terminologie je určeno pro studenty
bakalářských oborů na lékařských fakultách. Zprostředkovává znalosti těch základů latinské
gramatiky, lexika a slovotvorby, které jsou relevantní pro orientaci v anatomické, klinické a
patologické terminologii. Nejedná se tedy o komplexní učebnici latiny jako takové, student je
primárně veden k tomu, aby na základě vymezeného okruhu elementárních znalostí pravidel
latinského jazyka byl schopen analyzovat odborné lékařské termíny z hlediska jejich struktury a
významu a také je systematicky vytvářet.
Rozvržení probírané látky zohledňuje náplň a požadavky souběžných i navazujících
teoretických a preklinických předmětů na Lékařské fakultě MU. V prvních lekcích je hlavní
pozornost věnována těm jazykovým jevům, jež hrají podstatnou roli v anatomické terminologii
(nominativ, genitiv substantiv a adjektiv, komparativy a superlativy). Teprve poté se student
seznamuje s latinskými předložkami a předložkovými pády, a to na pozadí především klinických
a patologických termínů. Následující část skript je věnována slovotvorbě, tj. odvozování a
skládání latinských a řeckých slov. Její znalosti jsou dalším významným předpokladem pro to,
aby student byl schopen odborným lékařským termínům porozumět a z jazykového hlediska je
regulérně vytvářet.
Koncepce skript je poněkud odlišná od klasického, ryze filologického modelu, který
upřednostňuje výuku lékařské latiny pomocí komplexních paradigmat. Metodika těchto skript je
založená spíše na tom, aby si student v návaznosti na vybraný tematický okruh lékařských
výrazů postupně osvojil znalosti relevantních jevů latinského jazyka.
Vzhledem k širšímu okruhu bakalářských oborů s různou odbornou profilací jsme se
rozhodli strukturovat skriptum do několika částí – obsahují společný základ pro všechny obory,
na nějž navazují doplňující lekce reflektující specifické požadavky jednotlivých oborů, a to
zejména z pohledu výběru slovní zásoby. Doplňující lekce jsou společné pro obory fyzioterapie,
radiologie a všeobecná sestra, zvláštní doplňující lekce mají obory porodní asistentka a nutriční
terapeut.
Kateřina Pořízková
ÚVOD
Latinská abeceda
Latinská abeceda v současné lékařské terminologii obsahuje následující písmena:
A B C D E F G H I J K L M N O Q P R S T U V X Y Z a b c d e f g h i j k l m n o q p r s t u v x y z
Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém
původu slova, např:
skeleton, dystrophia, zygomaticus, chole, raphe, therapia.
Výslovnost latinských hlásek
Následující tabulka demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek
českých:
Grafémy pro samohlásky, dvojhlásky
Výslovnost
Příklad
ae é vertebrae
oe é oesophagus
oē (na konci slova) oé diploe, dyspnoe
Grafémy pro souhlásky
c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervix, coeliakia,
suspicio, cystis
c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, cranium, lac
s mezi dvěma samohláskami z nasus
s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mensis
s mezi samohláskou a m z plasma
Skupiny hlásek
i, y + samohláska (uprostřed slova) ij arteria, pyon
di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tibia, genioglossus
qu, gu před samohláskou kv, gv obliquus, sanguis
ti + samohláska ci eminentia, articulatio
ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x) ty ostium, mixtio
ex + samohláska egz exitus
ph f dystrophia, raphe
rh r rhinitis
th t thorax
Délka
Délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách obvykle vyznačuje
vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Dlouhá slabika však
může být v latině i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např.
maxilla, profundus, sinister, adstringens).
Přízvuk
Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cérvix, nasális, sclerósis),
v případě tří a víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice
od konce (clavícula, rádius).
Cvičení
Vyslovte správně následující anatomické termíny:
a) tonsillae palatinae, areae gastricae, arteria nutricia ulnae, cartilago tubae auditivae,
labium externum cristae iliacae, meatus nasopharyngeus, membrana vitrea, musculus
tensor fasciae latae, pars psoatica fasciae iliopsoaticae, pars respiratoria tunicae mucosae
nasi, plicae palatinae transversae, rami tracheales, sulcus glutealis, tunica mucosa
tracheae, vena portae hepatis;
b) oesophagus, hiatus oesophageus, ligamentum hepatoesophageale, diploe;
c) ampulla membranacea anterior, aorta descendens, area nuda faciei diaphragmaticae,
arteria caecalis anterior, arteria comitans nervi ischiadici, arteria obturatoria accessoria,
articulatio sacrococcygea, intestinum caecum, circumferentia articularis capitis, coccyx,
colon ascendens, corpus buccae, facies articularis calcanea, fascia precaecocolica, fossa
sacci lacrimalis, locus caeruleus, tunica mucosa vesicae urinariae, musculus buccinator,
musculus triceps surae, pars caeca retinae, peritoneum viscerale, plicae caecales, trigonum
cystohepaticum, labrum ileocaecale;
d) acromion, pecten, pectus, crista galli, bucca, occiput, cuspis buccalis, musculus buccinator,
canaliculus lacrimalis, collum scapulae, arcus iliopectineus, arteriae caroticotympanicae,
caput costae, tendo calcaneus, costae fluctuantes, crista occipitalis externa, calcar sclerae,
discus articularis, facies occlusalis dentis, fasciculi occipitales, glandulae buccales, lamina
fusca sclerae, ligamentum anococcygeum, ligamentum calcaneocuboideum, musculus
abductor pollicis brevis, nervi craniales, recessus sacciformis articulationis cubiti, saccus
lacrimalis, sulcus arteriae subclaviae, trigonum caroticum, vertebrae cervicales et
coccygeae, viscerocranium, vena scalae tympani ;
e) alae nasi, os nasale, medulla ossium, ossa cranii, ala ossis sacri, adhesio, anastomosis,
apertura ductus nasolacrimalis, arteriae mesencephalicae, basis cranii, ossa metatarsi,
articulatio ossis pisiformis, dens incisivus, cavitas nasalis ossea, corpus adiposum, fissura
cerebelli, foramina nasalia, incisura cardialis, intestinum crassum, junctura fibrosa,
membrana interossea antebrachii, musculus genioglossus, musculus latissimus dorsi,
musculus masseter, musculus risorius, nervus petrosus minor, pars petrosa, pars posterior
comissurae anterioris, plexus venosus suboccipitalis, processus coracoideus, radix
accessoria, stratum griseum, tuberositas ossis metatarsi, vesica fellea, venae vesicales,
fundus vesicae urinariae;
f) insula, arteria dorsalis clitoridis, bursa ischiadica musculi glutei maximi, extensio, foramen
transversarium, tonsilla, ligamentum suspensorium, radix sensoria ganglii otici, rete
venosum dorsale, musculi extensores;
g) chiasma, platysma;
h) antebrachium, facies, arteria hyaloidea, atrium cordis dextrum, brachium sinistrum,
endometrium, eponychium, extremitas tubaria ovarii, frenulum labii inferioris, impressio
cardiaca, myometrium, nucleus olfactorius anterior, os hyoideum, promontorium, septum
sinuum sphenoidalium, stratum synoviale, venae bronchiales;
i) tibia, fossa digastrica, margo posterior testis, mesotendineum, musculus tibialis anterior;
j) lingua, unguis, diameter obliqua, dorsum linguae, squama, humor aquosus, liquor
cerebrospinalis, lobus quadratus hepatis, musculus obliquus capitis inferior, pars inguinalis,
rami linguales, sutura sphenosquamosa, tuberculum quadratum, margo liber unguium, vas
sanguineum, vena aqueductus cochleae;
k) abductio, aggregationes, articulatio atlantoaxialis, prominentia laryngea, eminentia,
excavatio disci, oppositio, periodontium, preputium, protuberantia, spatium subdurale;
l) ostium atrioventriculare dextrum, nucleus amygdalae interstitialis;
m) exitus, exorotatio, exogenes;
n) adenohypophysis, anulus lymphoideus pharyngis, arteria ophthalmica, phalanx media,
centrum tendineum diaphragmatis, diaphysis, encephalon, os sphenoidale, hemispherium,
kyphosis, sphincter, nephros, nucleus raphes medianus, os scaphoideum, paroophoron, pars
buccopharyngea musculi constrictoris pharyngis superioris, processus xiphoideus, scapha,
symphysis pubica, vena cephalica, venae musculophrenicae, vena saphena accessoria;
o) skeleton thoracis, vertebrae thoracicae, epithalamus, epithelium, ligamentum
thyrohyoideum laterale, foramen ethmoidale anterius, ganglion parasympathicum, isthmus
aortae, labyrinthus ethmoidalis.
Ortografie Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních
souborech (Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy
(Fractura colli femoris lateris sinistri impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty
(např. Misce fiat unguentum), a u vlastních jmen.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, a
to především u ph a th (např. metaphysis, thorax, sphincter, dystrophia).
Latinské názvosloví gramatických kategorií
Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným ve skriptech je potřeba znát latinské termíny
vztahující se ke gramatickým kategoriím. Uvádíme zde pouze ty, které nachází své uplatnění
v lékařské terminologii.
Slovní druhy substantiva podstatná jména
adjektiva přídavná jména
numeralia číslovky
verba slovesa
prepozice předložky
Skloňování podstatných, přídavných jmen a číslovek se označuje termínem deklinace, časování
sloves termínem konjugace.
Gramatický rod (genus) maskulinum (m./M1) mužský
femininum (f./F) ženský
neutrum (n./N) střední
Gramatické číslo singulár jednotné
plurál množné
Pády nominativ 1. pád
genitiv 2. pád
akuzativ 4. pád
ablativ 6. pád
Ostatní pády (dativ, vokativ) se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Z hlediska frekvence
výše uvedených pádů je ve všech oblastech medicíny nejužívanější nominativ a genitiv,
v klinické, patologické a farmakologické terminologii se kromě nich uplatňuje i akuzativ a
ablativ, a to především v předložkových vazbách.
Úvod do latinského deklinačního systému
Skloňování substantiv (S)
Ve slovní zásobě jednotlivých lekcí jsou u každého substantiva uváděny tři informace:
základní tvar = nom. sg. koncovka gen. sg. gramatický rod
artēria ae f.
Znalost genitivního tvaru je rozhodující pro zařazení substantiva do příslušné deklinace.
Z hlediska způsobu skloňování latinských substantiv rozlišujeme pět deklinací:
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
Koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī/-eī
1 Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají
u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení vyznačují zkratkami zapsanými velkými písmeny (M, F, N).
Genitivní tvar substantiva je potřeba se naučit nazpaměť při studiu slovní zásoby
v jednotlivých lekcích. Podle koncovky tohoto tvaru se pozná, do které deklinace dané slovo
patří.
Srovnejte:
nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace
mamma mamm-ae = 1.
gramma grammat-is = 3.
nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace
nervus nerv-ī = 2.
vulnus vulner-is = 3.
processus process-ūs = 4.
Rod substantiva je relevantní pro výběr náležitého tvaru a způsob skloňování adjektiva ve
spojení se substantivem.
Skloňování adjektiv (A)
Latinská přídavná jména se skloňují podle prvních třech deklinací. Rozlišujeme mezi dvěma
základními typy adjektiv – adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace.
Adjektivum 1. a 2. deklinace Adjektivum 3. deklinace
medius, media, medium
dexter, dextra, dextrum
nasālis, nasāle
anterior, anterius
afferens
Typickým rysem adjektiv 1. a 2. deklinace je trojvýchodnost, tzn. že mají tři základní
tvary. Tvar s koncovkou -us/-er je určený pro substantiva mužského rodu, tvar s koncovkou -a
pro substantiva ženského rodu a poslední tvar s koncovkou -um pro substantiva středního rodu.
Adjektiva 3. deklinace jsou nejčastěji dvojvýchodná (první společný tvar zakončený na
-is/-ior pro M + F, druhý tvar zakončený na -e/-ius pro N) a jednovýchodná (jeden společný tvar
pro všechny tři rody: M+F+N).
Syntaktická struktura víceslovných termínů, přívlastek shodný a neshodný
Nejčastější schémata víceslovných lékařských termínů ze syntaktického hlediska jsou:
a) spojení substantiva se shodným přívlastkem:
typicky S+A, např. nervus vagus, os frontale, vena basilica;
b) spojení substantiva s neshodným přívlastkem:
typicky S + Sgen., např. basis linguae, articulatio cubiti;
spojení s předložkovou vazbou, např. status post tonsillitidem, luxatio pedis
sub talo.
Latinská lékařská terminologie
S latinou a latinsko-řeckými termíny se v oblasti medicíny lze nejčastěji setkat v
terminologii anatomické, klinické, patologické, farmakologické a s ní související receptuře.
Anatomické názvosloví
Anatomické názvosloví, platné na mezinárodní úrovni, vychází z poslední revize vydané
v roce 1998 mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (FCAT). Její oficiální název
zní Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou.
Jedná se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví.
Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha
nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle.
Klinická a patologická terminologie
Na rozdíl od anatomie nebyla dosud v klinických oborech a patologii terminologie na
mezinárodní úrovni kodifikována. Absenci standardizované nomenklatury prozatím částečně
suplují některé jiné dokumenty, v České republice především Mezinárodní klasifikace úrazů a
nemocí (MKN 10), což je publikace určená primárně pro účely statistického zpracovávání.
Latina nachází své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách,
přičemž charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů.
Farmakologické názvosloví, receptura
Další oblastí medicíny, v níž se latina používá, je farmakologie. Latinsky se označují
především formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae
obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sumbuci flos) a lékové
skupiny (laxativa, antipyretica, analgetika). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech
založená ústřední část receptu, tzv. invocatio a ordinatio.
1. deklinace
Latinská substantiva 1. deklinace
Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou typicky zakončena na -ae tvar nominativu singuláru končí nejčastěji na -a rody substantiv: feminina; výjimky rodu mužského jsou v lékařské terminologii
ojedinělé (např. antagonista, ae, m.2)
Skloňování vzoru vēna, ae, f.:
sg. pl.
nom. vēn-a vēn-ae
gen. vēn-ae vēn-ārum
1. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ā- v koncovce genitivu plurálu -ārum
označována jako ā-kmenová.
Adjektiva 1. a 2. deklinace
Latinská adjektiva 1. a 2. deklinace užívaná v lékařské terminologii jsou trojvýchodná. Mají tři
tvary, pro každý rod je určen zvláštní tvar.
M F N
palātīnus palātīna palātīnum
tvar pro substantiva mužského rodu, skloňuje se
podle 2. deklinace
tvar pro substantiva ženského rodu, skloňuje se podle
1. deklinace
tvar pro substantiva středního rodu, skloňuje
podle 2. deklinace
Tvar adjektiva končící v nominativu singuláru na -a (pro ženský rod) patří do 1. deklinace a
skloňuje se podle vzoru vēna, ae, f.
Příklad skloňování substantiva ženského rodu s adjektivem (1. deklinace):
sg. pl.
nom. tonsilla palātīna tonsillae palātīnae
gen. tonsillae palātīnae tonsillārum palātīnārum
Řecká substantiva 1. deklinace
Do první deklinace patří také některá řecká substantiva. Rozlišují se do tří typů podle zakončení
v nominativu a genitivu singuláru:
2 antagōnista, ae, m. opačně působící činitel; antagonista
1) nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna
2) nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, např. systolē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají
původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují podle vzoru vēna
3) nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, např. diabētēs, ae, m.; skloňují se podle vzoru
vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky
Příklady skloňování řeckých slov v singuláru:
artēria, ae, f. systolē, ēs, f diabētēs, ae, m.
nom. sg. artēri-a systol-ē diabēt-ēs
gen. sg. artēri-ae systol-ēs diabēt-ae
Shodný a neshodný přívlastek v lékařských termínech
Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení se substantivem. Pro taková spojení
platí pravidlo shody v pádě, čísle a rodě. Např.
vertebra thoracica = hrudní obratel (nom. sg.) vertebrae thoracicae = hrudní obratle (nom. pl.) vertebrarum thoracicarum = hrudních obratlů (gen. pl.)
Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s jiným
substantivem. Např.
areola (nom. sg.) mammae (gen. sg.) = dvorec prsu
Přehled koncovek nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 1. deklinace
sg. pl.
nom. -a/ -ē/ -ēs -ae
gen. -ae / -ēs -ārum
2. deklinace
Latinská substantiva 2. deklinace
Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ī tvar nominativu singuláru končí na -us/-er, nebo na -um rody substantiv: maskulina a neutra; výjimky ženského rodu (diameter, trī, f.,
methodus, ī, f.3) ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva:
o -us/-er (maskulina, popř. feminina) o -um (neutra)
Skloňování substantiv 2. deklinace
Vzor pro maskulina a feminina 2. deklinace: mūsculus, ī, m.
sg. pl.
nom. mūscul-us mūscul-ī
gen. mūscul-ī mūscul-ōrum
Vzor pro neutra 2. deklinace: sēptum, ī, n.
sg. pl.
nom. sēpt-um sēpt-a
gen. sēpt-ī sēpt-ōrum
Rozdíl mezi oběma vzory je v nominativu plurálu mūsculī x sēpta. Pro všechna latinská neutra platí dvě obecná pravidla:
nominativ plurálu je vždy zakončený na -a4 nominativ a akuzativ má vždy shodný tvar
2. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ō- v koncovce genitivu plurálu -ōrum
označovaná jako ō-kmenová.
Adjektiva 1. a 2. deklinace (doplnění)
Adjektiva 1. a 2. deklinace mají tři tvary (viz výklad 1. lekce). První tvar se zakončením na -us nebo -er je určen pro substantiva mužského rodu a skloňuje se podle vzoru musculus. Druhý tvar s koncovkou -a je ženský a skloňuje se podle vzoru vena. Třetí tvar končící na -um je určen pro spojení s neutry a skloňuje se jako septum.
Příklady skloňování spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace 1. palatinus, a, um
M sg. pl.
3 methodus, ī, f. způsob, metoda
4 Srov. čes. město – města.
nom. sulcus palātīnus sulcī palātīnī
gen. sulcī palātīnī sulcōrum palātīnōrum
2. obliquus, a, um
F sg. pl.
nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae
gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum
3. transversus, a, um
N sg. pl.
nom. ligāmentum trānsversum ligāmenta trānsversa
gen. ligāmentī trānsversī ligāmentōrum trānsversōrum
Řecká substantiva 2. deklinace
Zakončení substantiva 2. deklinace v základním tvaru koncovkou -os nebo -on svědčí o řeckém
původu slova (stomachos5, colon). U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i
polatinštěná podoba (stomachos i stomachus, organon i organum). U výrazů jako např. carpus,
tarsus se původní řecké koncovky zcela latinizovaly.
Řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a
feminina podle musculus a neutra podle septum).
Společné rysy 1. a 2. deklinace
shodný tvar genitivu singuláru s tvarem nominativu plurálu (1. dekl.: -ae, 2. dekl.: -ī)
shodné zakončení genitivu plurálu s odlišností v kmenové samohlásce (1. dekl.
-ārum, 2. dekl. -ōrum)
Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 2. deklinace
sg. pl.
Nom. -us/-os/-er (M/F) -um/-on (N) -ī (M,F) -a (N)
Gen. -ī -ōrum
5 stomachos, ī, m. žaludek
3.deklinace (substantiva)
Substantiva 3. deklinace
Charakteristické znaky v genitivním tvaru jsou zakončena na -is různá zakončení nominativního tvaru slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu v genitivu singuláru dochází u řady slov k rozšíření kmene rody substantiv: maskulina, feminina i neutra ze zakončení nominativu lze poznat rod substantiva jen v některých případech
zakončení nom. a gen. sg. příklad
Maskulina -or, -ōris -ex, -icis
dolor, ōris, m. apex, icis, m.
Feminina -iō, -iōnis -itās, -itātis
regiō, -ōnis, f. cavitās, ātis, f.
Neutra -men, -minis -us, -eris/-oris
abdōmen, inis, n. pectus, oris, n.
Substantiva 3. deklinace: rozdělení dle typu kmene
Substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí na i-kmeny a souhláskové kmeny. I-kmenová substantiva rodu mužského nebo ženského poznáme podle:
shodného počtu slabik ve tvaru nominativu a genitivu singuláru: např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f.
zakončení genitivního kmene na dvě po sobě následující souhlásky: např. dens, dentis, m.; pars, partis, f.
I-kmenová substantiva rodu středního končí v základním tvaru na:
-e (např. rēte, is, n.) -ar (např. calcar, āris, n.)
Pro substantiva 3. deklinace se souhláskovým kmenem je typické rozšíření tvaru v genitivu:
pulmō > pulmōnis, m. corpus > corporis, n.
Skloňování substantiv 3. deklinace: maskulina a feminina
Koncovky nepřímých pádů připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou nepoznáme ze základního tvaru. Získáme jej z genitivního tvaru substantiva odtržením koncovky -is.
nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ regiō
cavitās regiōnis cavitātis
regiōn- cavitāt-
Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (maskulina + feminina): auris, is., f.
sg. pl.
nom. aur-is aur-ēs
gen. aur-is aur-ium
Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (maskulina + feminina): pulmō, ōnis, m.
sg. pl.
nom. pulmō pulmōn-ēs
gen. pulmōn-is pulmōn-um
Rozdíl ve skloňování u vzoru auris, is, f. a pulmō, ōnis, m.:
tvar genitivu plurálu: aurium x pulmōnum Skloňování substantiv 3. deklinace: neutra
I pro 3. deklinaci platí obecné pravidlo neuter, že mají tvar nominativu plurálu vžy zakončen na samohlásku -a.
Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (neutra): rēte, is, n.
sg. pl.
nom. rēt-e rēt-ia
gen. rēt-is rēt-ium
Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (neutra): corpus, oris, n.
sg. pl.
nom. corpus corpor-a
gen. corpor-is corpor-um
Rozdíly ve skloňování vzoru rēte, is, n. a corpus, oris, n.:
tvar nominativu plurálu: rētia x corpora tvar genitivu plurálu: rētium x corporum
Spojení substantiva 3. deklinace s adjektivem 1. a 2. deklinace
Pro adjektiva 1. a 2. deklinace vždy platí, že se skloňují: mužský tvar podle vzoru musculus ženský tvar podle vzoru vena střední tvar podle vzoru septum
Určující roli pro výběr tvaru a způsob skloňování (tj. volbu vzoru) takového adjektiva hraje rod substantiva, s nímž tvoří spojení. Příklady skloňování substantiv 3. deklinace ve spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace
M sg. pl.
nom. margō liber marginēs liberī
gen. marginis liberī marginum liberōrum
F sg. pl.
nom. auris media aurēs mediae
gen. auris mediae aurium mediārum
N sg. pl.
nom. forāmen nūtrīcium forāmina nūtrīcia
gen. forāminis nūtrīciī forāminum nūtrīciōrum
Výjimky ve skloňování substantiv 3. deklinace
A. stejnoslabičná substantiva řeckého původu (typicky zakončená v nom. sg. na -sis nebo -xis)
sg. pl.
nom. bas-is bas-ēs
gen. bas-is/-eos bas-ium
B. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu tvar ossium:
sg. pl.
nom. os oss-a
gen. oss-is oss-ium
C. Substantivum vas, vasis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace:
sg. pl.
nom. vās vās-a
gen. vās-is vās-ōrum
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. substantiv 3. deklinace
sg. pl.
nom. různá zakončení -ēs (M,F) -a/-ia (N)
gen. -is/-eos -um/ium
3.deklinace (adjektiva)
adjektiva 3. deklinace: základní charakteristika a typologie (jednovýchodná, dvojvýchodná); skloňování (nominativ a genitiv singuláru a plurálu)
stupňované tvary latinských adjektiv (komparativ a superlativ) odvozování adjektiv pomocí latinských přípon -ālis, -āle a -āris, -āre odvozování adjektiv pomocí řeckých přípon -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Charakteristika adjektiv 3. deklinace
Z typologického hlediska dělíme adjektiva 3. deklinace do dvou6 základních skupin: a) adjektiva dvojvýchodná:
- mají dva základní tvary nominativu singuláru zakončené: buď na -is, -e; např. nāsālis, nāsāle nebo na -ior, -ius7; např. superior, superius - první tvar je společný pro substantiva mužského a ženského rodu, druhý tvar je určený pro neutra
Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, nāsāle
se substantivem M se substantivem F se substantivem N
margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle
Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem superior, superius
se substantivem M se substantivem F se substantivem N
angulus superior fascia superior membrum superius
b) adjektiva jednovýchodná:
- mají pouze jeden tvar nominativu singuláru, zakončený nejčastěji na: -ex; např. simplex -ns; např. abdūcēns -s; např. teres - u jednovýchodných adjektiv je tvar nominativu singuláru společný pro substantiva všech tří gramatických rodů
Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex
se substantivem M se substantivem F se substantivem N
lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex
Skloňování adjektiv 3. deklinace
Adjektiva 3. deklinace se skloňují obdobným způsobem jako substantiva této deklinace. Dělí se podle typu kmene na i-kmeny a souhláskové kmeny. Pro většinu z nich je typické i-kmenové deklinační schéma.
6 Ojediněle se v lékařské terminologii vyskytují i trojvýchodná adjektiva 3. deklinace (např. ācer, ācris, ācre = ostrý, prudký). 7 Adjektiva s příponou -ior, -ius jsou tvary 2. stupně (viz výklad níže o stupňování adjektiv).
Skloňování i-kmenových adjektiv 3. deklinace
Do skupiny i-kmenových adjektiv patří dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -is, -e a adjektiva jednovýchodná. Tvary pro maskulina a feminina se ve většině pádů8 skloňují podle vzoru auris, pro neutra podle vzoru rēte.
a) příklad skloňování spojení s dvojvýchodným adjektivem
M sg. pl.
nom. margō nāsāl-is marginēs nāsāl-ēs
gen. marginis nāsāl-is marginum nāsāl-ium
F sg. pl.
nom. crista nāsāl-is cristae nāsāl-ēs
gen. cristae nāsāl-is cristārum nāsāl-ium
N sg. pl.
nom. os nāsāl-e ossa nāsāl-ia
gen. ossis nāsāl-is ossium nāsāl-ium
b) příklad skloňování spojení s jednovýchodným adjektivem
M sg. pl.
nom. lobulus simplex lobulī simplic-ēs
gen. lobulī simplic-is lobulōrum simplic-ium
F sg. pl.
nom. articulātiō simplex articulātiōnēs simplic-ēs
gen. articulātiōnis simplic-is articulātiōnum simplic-ium
N sg. pl.
nom. crūs simplex crūra simplic-ia
gen. crūris simplic-is crūrum simplic-ium
Skloňování souhláskových kmenů adjektiv 3. deklinace
Mezi souhláskové kmeny 3. deklinace patří dvojvýchodná adjektiva zakončená v nominativu singuláru na -ior, -ius. Tvar pro maskulina i feminina se skloňuje podle vzoru pulmō a tvar pro neutra podle vzoru corpus.
8 S výjimkou ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e.
M sg. pl.
nom. angulus super-ior angulī superiōr-ēs
gen. angulī superiōr-is angulōrum superiōr-um
F sg. pl.
nom. fascia super-ior fasciae superiōr-ēs
gen. fasciae superiōr-is fasciārum superiōr-um
N sg. pl.
nom. membrum super-ius membra superiōr-a
gen. membrī superiōr-is membrōrum superiōr-um
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (i-kmeny)
sg. pl.
nom. -is/-ns/-ex (M, F)
-e/-ns/-ex (N)
-ēs (M, F)
-ia (N)
gen. -is -ium
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (souhláskové
kmeny)
sg. pl.
nom. -ior (M, F) -ius (N) -iōrēs (M, F) -iōra (N)
gen. -iōris -iōrum
Stupňování latinských adjektiv
Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou subjektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti, kterou označuje stupňované adjektivum. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání dvou nebo více subjektů.
Pravidelné stupňování
Latinský komparativ se tvoří příponami -ior (pro spojení se substantivy M, F) a -ius (pro spojení se substantivy N). Tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni adjektiva. Komparativy jsou vždy dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace.
např. lātus, a, um: lātior, lātius Superlativy se nejčastěji tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva. Jsou to adjektiva 1. a 2. deklinace. např. lātus, a, um: lātissimus, lātissima, lātissimum Neúplné stupňování
Některé adjektivní tvary komparativu v latině pocházejí z předložek a chybí jim tvar v základním stupni (tzv. neúplné stupňování). Komparativ vytvořený od předložky
ante anterior, anterius pariēs anterior gastris segmentum anterius
post posterior, posterius pars posterior hēpatis forāmen ēthmoīdāle posterius
īnfrā īnferior, īnferius angulus īnferior scapulae labium īnferius
suprā superior, superius angulus superior scapulae labium superius
Superlativ vytvořený od předložky
intrā intimus, intima, intimum tunica intima oesophagī
suprā suprēmus, suprēma, suprēmum concha nāsālis suprēma
Nepravidelné stupňování
U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně vytváří od odlišných kmenů adjektiva. Nepravidelně tvořené komparativy v anatomické terminologii
Komparativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu
magnus, magna, magnum major, majus pelvis major forāmen majus
parvus, parva, parvum minor, minus pelvis minor tūberculum minus
Nepravidelně tvořené superlativy v anatomické terminologii
Superlativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu
magnus, magna, magnum maximus, maxima, maximum mūsculus glūteus maximus
parvus, parva, parvum minimus, minima, minimum mūsculus glūteus minimus vēnae cordis minimae
Překlad stupňovaných tvarů adjektiv
To, že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se však u anatomických termínů v překladu do češtiny většinou neprojeví. Obtížnější je aktivní překlad do latiny s použitím major/majus, minor/minus a superlativů. Obecně platí, že se latinské komparativy používají zejména tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje v protikladném umístění (labium superius/īnferius „horní/dolní ret“) nebo s protikladnou mírou určité vlastnosti (tūberculum majus/minus „velký/malý patrový otvor“). Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī „široký sval zad“).
latinský anatomický termín český ekvivalent
forāmina palātīna minora forāmen palātīnum majus
angulus īnferior/superior scapulae mūsculus lātissimus dorsī
mūsculus longissimus capitis
malé patrové otvory velký patrový otvor
dolní/horní úhel lopatky široký sval zad
dlouhý sval hlavy
Odvozování latinských adjektiv příponou -ālis, -āle a -āris, -āre
Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu k určité anatomické struktuře se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem příslušnosti/vztahu
pariēs, pariet-is, m. pariet- parietālis, parietāle
tonsilla, tonsill-ae, f. tonsill- tonsillāris, tonsillāre
Přípona -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l.
Odvozování řeckých adjektiv příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem příslušnosti/vztahu
hēpar, hēpat-is, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum
larynx, laryng-is, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum
4., 5. deklinace
substantiva 4. a 5. deklinace: charakteristické znaky; skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu)
latinská deminutiva odvozování adjektiv příponou -īdeus, -īdea, -īdeum nejběžnější latinské řadové číslovky
Substantiva 4. deklinace
Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ūs tvar nominativu singuláru končí na -us (M, F) nebo na -ū (N) rody substantiv: maskulina a neutra (genū, ūs, n. a cornū, ūs, n.); výjimka ženského
rodu manus, ūs, f. ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva:
o -us (maskulina, popř. feminina) o -ū (neutra)
Skloňování substantiv 4. deklinace
Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: prōcessus, ūs, m.
sg. pl.
nom. prōcess-us prōcess-ūs
gen. prōcess-ūs prōcess-uum
akuz. prōcess-um prōcess-ūs
abl. prōcess-ū prōcess-ibus
Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: genū, ūs, n.
sg. pl.
nom. gen-ū gen-ua
gen. gen-ūs gen-uum
akuz. gen-ū gen-ua
abl. gen-ū gen-ibus
4. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -u- v koncovce genitivu plurálu -uum
označovaná jako u-kmenová.
Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 4. deklinace
sg. pl.
nom. -us (M/F) -ū (N) -ūs (M/F) -ua (N)
gen. -ūs -uum
Substantiva 5. deklinace
Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ēī/-eī tvar nominativu singuláru končí vždy na -ēs rody substantiv: feminina; výjimka mužského rodu diēs, ēī, m.
Skloňování substantiv 5. deklinace
Vzor pro substantiva 5. deklinace: faciēs, ēī, f.
sg. pl.
nom. faci-ēs faci-ēs
gen. faci-ēī faci-ērum
akuz. faci-em faci-ēs
abl. faci-ē faci-ēbus
5. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ē- v koncovce genitivu plurálu -ērum
označovaná jako ē-kmenová.
Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 5. deklinace
sg. pl.
nom. -ēs -ēs
gen. -ēī/-eī -ērum
Latinská deminutiva
Latinské zdrobněliny se obvykle vytvářejí od slovního základu připojením jedné z typických přípon:
-olus, -a, -um artēria („tepna“) → artēriola („tepénka“) -(c)ulus, a, um dēns („zub“) → denticulus („zoubek“) -ellus, a, um cerebrum („mozek“) → cerebellum („mozeček“)
Rod derivovaného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2. deklinace. Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum
Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např. sūtūra lambdoīdea 9 „šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ“ mūsculus deltoīdeus10 „sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ“ cōlon sīgmoīdeum11 „tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς“ os hyoīdeum12 „kost tvarem podobná řeckému písmenu υ“
9 lambdoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Λ“
10 deltoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Δ“
11 sīgmoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu ς“
V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem processus, např.
prōcessus coracoīdeus13 (scapulae) „zobcovitý výběžek lopatky“ prōcessus corōnoīdeus14 (mandibulae) „věnčitý výběžek dolní
čelisti“ prōcessus pterygoīdeus15 (ossis sphēnoīdālis) „křídlovitý výběžek klínové kosti“ prōcessus xiphoīdeus 16(sternī) „mečovitý výběžek hrudní kosti“
Latinské řadové číslovky v anatomickém názvosloví
Z celé škály latinských číslovek se u anatomických termínů užívají jen číslovky řadové, nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí 1.-12.:
prīmus, a, um 1. secundus, a, um 2. tertius, a, um 3. quārtus, a, um 4. quīntus, a, um 5. sextus, a, um 6. septimus, a, um 7. octāvus, a, um 8. nōnus, a, um 9. decimus, a, um 10. ūndecimus, a, um 11. duodecimus, a, um 12.
Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī quīntī; vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī .
12
hyoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu υ“ 13
coracoīdeus, a, um „zobcovitý“ 14
corōnoīdeus, a, um „kruhovitý“ 15
pterygoīdeus, a, um „křídlovitý“ 16
xiphoīdeus, a, um „mečovitý“
Předložkové pády - akuzativ
latinské předložky s akuzativem akuzativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) gramatické nepravidelnosti u klinických termínů
Jazyková charakteristika klinické terminologie
Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a
genitivní tvary substantiv a adjektiv. Pro klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních
základů a použití předložkových vazeb, které nejčastěji slouží k vyjádření:
a) časového souběhu nebo návaznosti
Status post sectiōnem caesaream ante annōs XI factam
(Stav po císařském řezu vykonaném před jedenácti lety)
b) umístění, směru
Metastasēs ad pulmōnēs
(Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic)
c) způsobu, charakteru, míry, účinku
Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus
(Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně)
d) důvodu
Chēmotherapia propter carcinōma
(Chemoterapie z důvodu rakoviny)
e) příčiny
Mors subita ē perforātiōne aortae
(Náhlá smrt kvůli protržení srdečnice)
Předložkové vazby v klinických termínech
Latinské předložky se v lékařských termínech pojí s akuzativem nebo ablativem.
Latinské předložky s akuzativem
ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během
ante před per skrz, přes, pomocí
circum okolo, kolem post po, za
contrā proti propter pro, kvůli
extrā mimo, vně secundum podle
īnfrā pod suprā nad
inter mezi trāns přes
Latinské předložky in a sub
Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (tzn. odpověď na otázku kam?), např. Carcinōma pancreatis in vēnam portae incrēscēns
(Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly) Akuzativ singuláru (maskulina + feminina)
Pro všechny koncovky v akuzativu singuláru latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je typické koncové -m, liší se pouze v samohlásce, která tomuto -m předchází. Koncovka -am je charakteristická jen pro 1. deklinaci, koncovku -um mají maskulina a feminina 2. i 4. deklinace, koncovku -em maskulina a feminina 3. i 5. deklinace. Přehled základních koncovek akuzativu singuláru: maskulina + feminina
1. deklinace 2. + 4. deklinace 3. + 5. deklinace
akuz. sg. M/F -am -um -em
Příklady akuzativu singuláru substantiv M/F
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
akuz. sg. M/F
post frāctūram post morbum post dolōrem post partum post diem
Příklady akuzativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace
spojení s adjektivem
1. a 2. deklinace spojení s adjektivem
3. deklinace
akuz. sg. M/F
post
amputātiōnem traumaticam
propter
tumōrem benignum
propter
morbum latentem
Akuzativ plurálu (maskulina + feminina)
Pro všechny koncovky v akuzativu plurálu latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je
typické koncové -s, liší se pouze v samohlásce, která mu předchází.
Přehled koncovek akuzativu plurálu: maskulina + feminina
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
akuz. pl. M/F -ās -ōs -ēs -ūs -ēs
Příklady akuzativu plurálu substantiv M/F
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
akuz. pl. M/F post frāctūrās post morbōs post dolōrēs post partūs post diēs
Příklady akuzativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace
spojení s adjektivem
1. a 2. deklinace spojení s adjektivem
3. deklinace
akuz. pl. M/F
post amputātiōnēs traumaticās
propter tumōrēs benignōs
propter morbōs latentēs
Akuzativ singuláru a plurálu (neutra)
Důležité pravidlo: Substantiva středního rodu mají v nominativu a akuzativu vždy shodný tvar. Uvedené pravidlo platí v jednotném i množném čísle a týká se i adjektiv, která se substantivy středního rodu tvoří spojení (přívlastek shodný). Např. haematōma (haematoma, matis, n.) → akuz. sg. propter haematōma
latus (latus, eris, n.) → akuz. sg. ad latus ulcera (ulcus, eris, n.) → akuz. pl. propter ulcera
Gramatické zvláštnosti klinických termínů
Postavení adjektiva specifikujícího poranění nebo onemocnění
Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát: a) těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení:
např. Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī (Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti)
b) až na konci klinického termínu: např. Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva
Výjimky ve skloňování substantiv
V klinické terminologii, jak již bylo zmíněno v úvodu této lekce, převažují řecké slovní základy. V některých případech se u řeckých slov v klinických termínech typicky uplatňují i původní řecké koncovky:
např. Carcinōma baseos linguae (Rakovina spodiny jazyka)
Přehled výjimek ve skloňování řeckých substantiv (původní řecké koncovky jsou vyznačeny červeně):
1. deklinace 3. deklinace
nom. systol-ē diabēt-ēs bas-is
gen. systol-ēs diabēt-ae bas-eos/-is
akuz. systol-ēn diabēt-ēn/-am bas-in/-im
abl. systol-ē diabēt-ē/-ā bas-ī
Podle systolē se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ē a v gen. sg. na -ēs. Podle diabētēs se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ēs a v gen. sg. na -ae. Podle basis se skloňují všechna řecká stejnoslabičná substantiva 3. deklinace; ve tvaru nom. sg. jsou typicky zakončená na -sis, -xis, -ōsis. Kromě nich se podle vzoru basis skloňují tři latinská substantiva: febris, is, f. (horečka), tussis, is, f. (kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza). U latinských slov se nepoužívají původní řecké koncovky. Specifika klinických diagnóz
Pod klinickou diagnózou rozumíme rozpoznání a pojmenování choroby, resp. zranění klinickým lékařem. Klinické diagnózy mají z jazykového hlediska celou řadu specifických rysů: 1. Vyjádření pravé, levé strany
V klinických diagnózách se určení pravé strany, levé strany nebo obou stran vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus dextrum/sinistrum/utrumque: vpravo = lateris dextrī(zkratka l. dx.)
vlevo = lateris sinistrī (zkratka l. sin.) na obou stranách = lateris utrīusque (zkratka l. utr.)
Např. Ruptūra tendinis Achillis17 lateris dextrī (Prasknutí pravé Achillovy šlachy) 2. Vyjádření stupně poranění, onemocnění
Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou: Např. Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī (Prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně)
Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī (Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně)
3. Vyjádření zánětlivého onemocnění
U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis), která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán. Např. hepatītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění jater
encephalītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění mozku gastrītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění žaludku
4. Klinická eponyma
Klinická eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních
jmen osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího
příznaku či o provedení určitého lékařského zákroku a vyšetřovací metody.
Např. Faciēs Hippocratica (výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické
propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés)
17
Achillēs, is, m. = Achilleus
Morbus Crohn (Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se
významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn)
Sectiō caesarea secundum Geppert (císařský řez podle Gepperta, významného německého
porodníka, který tento lékařský zákrok prosadil)
5. Užívání zkratek a akronymů
Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů, tzv. akronymů.
Např. Ca colī sīgmoideī → Ca = carcinōma (Rakovina esovitého tračníku)
Fr. collī femoris l. sin. → Fr. = frāctūra; l. sin. = lateris sinistrī (Zlomenina krčku levé stehenní kosti)
St. p. TE → St. p. = status post; TE = tōnsillectomiam18 (Stav po chirurgickém odstranění mandlí)
18
tōnsillectomia, ae f. = chirurgické odstranění mandlí (jedná se o kompozitum složené ze dvou slov: tōnsilla a ectomia).
Předložkové pády - ablativ
latinské předložky s ablativem ablativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) slovotvorba: odvozování slov latinskými předponami
Předložkové vazby s ablativem
Předložkové vazby s ablativem představují druhý typ vazeb, které se uplatňují v klinických a patologických diagnózách.
Např. Distorsiō articulātiōnis tālocrūrālis l. dx. cum frāctūrā malleolī mediālis comminutīva (Podvrtnutí pravého hlezenního kloubu s tříštivou zlomeninou vnitřního kotníku)
Latinské předložky s ablativem:
ā, ab od ē, ex z, ze; kvůli (o příčině)
cum s, se, spolu prō pro
dē
in
z, ze; s, se (shora dolů); o
v; na; při (časově)
sine
sub
bez
pod (kde?)
Předložky in a sub Pokud se po latinské předložce in nebo sub uplatní ablativ, jedná se o vyjádření místa (odpověď na otázku kde?, resp. pod čím?).
Např. Status post amputātiōnem in crūre (Stav po amputaci [provedené] v [oblasti] bérce) sub genu = pod kolenem Ablativ singuláru
Koncovku ablativu singuláru u slov 1., 2., 4. a 5. deklinace představuje ta samohláska, která je pro příslušnou deklinaci v kmeni charakteristická.
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
abl. sg. -ā -ō -e/-ī -ū -ē
Ve 3. deklinaci se v ablativu plurálu uplatňuje:
I. koncovka -e: a. u substantiv mužského, ženského rodu a neuter skloňovaných dle vzoru
corpus (např. cum dolōre) b. u komparativních tvarů adjektiv (např. in membrō inferiōre)
II. koncovka -ī: a. u adjektiv 3. deklinace (např. cum morbō latentī) b. u neuter 3. deklinace skloňovaných dle vzoru rēte (např. cum calcārī) c. u stejnoslabičných substantiv 3. deklinace skloňovaných dle vzoru basis
(např. cum narcōsī, sine febrī). Příklady ablativu singuláru substantiv
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
abl. sg. cum frāctūrā cum morbō cum dolōre cum cystī
cum dēcubitū cum cariē
Příklady ablativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy
spojení s adjektivem 1. deklinace
spojení s adjektivem 2. deklinace
spojení s adjektivem 3. deklinace
abl. sg. ex amputātiōne traumaticā ē tumōre benignō cum frāctūrā simplīcī
Ablativ plurálu
Shodnou koncovku ablativu plurálu mají latinské 1. a 2. deklinace (-īs) a 3. a 4. deklinace (-ibus). U substantiv 5. deklinace se v tomto pádě uplatňuje koncovka -ēbus. Přehled koncovek ablativu plurálu
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
abl. pl. -īs -ibus -ēbus
Příklady ablativu plurálu substantiv
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
abl. pl. cum frāctūrīs cum morbīs cum dolōribus cum dēcubitibus cum cariēbus
Příklady ablativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy
spojení s adjektivem 1. deklinace
spojení s adjektivem 2. deklinace
spojení s adjektivem 3. deklinace
abl.pl. ex amputātiōnibus traumaticīs ē tumōribus benignīs cum frāctūrīs simplīcibus
Slovotvorba – odvozování slov latinskými předponami
Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a skládání slov z více slovních základů (kompozice). V této lekci je pozornost věnována odvozování slov latinskými předponami. V jejich platnosti se nejčastěji vyskytují latinské předložky. Předpony pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska:
a) umístění (lokalizace) b) časového zařazení (temporalizace) c) záporu (negace) d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.
Přehled základních latinských předpon
předpona význam příklad český ekvivalent
ā-/ab- (abs-) od ablātiō abscessus
odnětí absces
ad- (ac-, af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō appendix
přilnavost, srůst přívěsek
ante- před antepositiō antetorsiō
chirurgické posunutí orgánu dopředu stočení (kosti) dopředu
circum- kolem, okolo circumcīsiō circumferentia
obřezání obvod, rozsah
contrā- proti contrāincīsiō
chirurgický řez vedený opačným směrem, než byl původní řez
com- (co-, col-, con-, cor-) ← cum
s, se, spolu commōtiō coāgulātiō collāpsus congelātiō corrugātor
otřes srážení krve selhání, zhroucení zmrznutí, omrzlina svrašťovač, vráskovač
dē- (dēs-) od- s, se (shora dolů)
dēviātiō dēsīnfectiō
odchýlení odstranění nákazy
dis- (di-, dif-) 1. roz- 2. zápor
dislocātiō dīlacerātiō difficilis
rozmístění, posun roztržení nesnadný, obtížný
ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō excīsiō exitus
vzpřímení, ztopoření vyříznutí smrt (odchod)
extrā- mimo, vně extrāuterīnus extrāsystolē
mimoděložní předčasný srdeční stah
in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř 2. zápor
incīsiō irrītātiō immōbilitās inoperābilis illegālis
řez, naříznutí dráždění nepohyblivost neoperovatelný nezákonný
īnfrā- pod īnfrāarticulāris īnfrāorbitālis
podkloubní podočnicový
inter- mezi interāctiō intermittēns
vzájemné působení přerušovaný
intrā- uvnitř intrāvēnōsus intrānātālis
nitrožilní vzniklý při porodu
ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō occiput oppōnēns
uzavření, překážka záhlaví opačný, stavějící se proti
per- skrz, přes; vysoký stupeň
perforāns peraciditās
prostupující, pronikající překyselení
post- po, za posttraumaticus postmolāris
poúrazový ležící za stoličkou
prae- před praenātālis praecordium
před narozením oblast před srdcem
prō- vpřed prōgressīvus prōminēns
postupující, šířící se vyčnívající
re- znovu, opět, zpět
resūtūra remittēns
opakované sešití dočasně ustupující
sub- (suc-, suf-, sup-, sus-)
pod, dole; nižší stupeň
sublinguālis succesīvus sufficiēns suspīciō suppresiō subfebris
podjazykový postupný, další, následný postačující, dostatečný podezření potlačení, zapomenutí (např. bolestného zážitku) zvýšená teplota
super-, suprā- nad superficiālis suprāspīnātus
povrchový nadhřebenový
trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání
Specifika klinických diagnóz
Vyjádření podezření nebo přesvědčení lékaře o platnosti stanovené diagnózy
V klinických diagnózách se míra jistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem. V případě podezření (nižší stupeň jistoty) se užívá výrazu suspīciō + genitivní tvar názvu nemoci, poruchy nebo poranění, resp. odvozené adjektivum suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku. Pro vyjádření přesvědčení lékaře (vyšší stupeň jistoty) o platnosti diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.). Např. Suspīciō commōtiōnis cerebrī, resp. Commōtiō cerebrī suspecta (Podezření na otřes mozku) Commōtiō cerebrī, vs. (Pravděpodobný otřes mozku)
Slovotvorba (derivace slov)
slovotvorba: odvozování slov řeckými předponami a příponami slovotvorba: shrnutí a doplnění (odvozování slov latinskými příponami)
Slovotvorba – odvozování slov řeckými předponami
Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy probírané v 7. lekci. Slouží k pozměnění významu základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek. Přehled základních řeckých předpon
předpona význam příklad český ekvivalent
a- (an-) zápor apnoē anaemia
zástava dechu chudokrevnost
ana- 1. opět, znovu 2. roz-
anastomōsis analysis
spojení, propojení rozklad
anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných zárodků dezinfekcí
apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice
provázený tvorbou sekretu) dia- (di-) 1. roz-
2. skrz 3. mezi
diagnōsis diabētēs diencephalon
rozpoznání (nemoci) úplavice mezimozek
dys- porucha, obtížnost dystrophia dyspnoē
porucha výživy dušnost, namáhavé dýchání
ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu mimo své obvyklé místo
en- (em-) v, dovnitř encephalon embolia
mozek vmetnutí
endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána epi- (ep-) na, nad, při epidermis
epigastrium epicardium
pokožka nadbřišek přísrdečník
eu- dobře, normální stav
eupnoē euthanasia
normální dýchání důstojné ukončení života
hyper- 1. nad (místně) 2. zvýšená činnost
hypertonia hypertrophia
zvýšený tlak, napětí zbytnění, zvětšení
hypo- (hyp-) 1. pod (místně) 2. snížený stupeň
hypophysis hypotrophia
mozkový podvěsek podvýživa
meta- (met-) 1. za, po 2. změna
metencephalon metastasis metabolismus
zadní mozek druhotné ložisko látková přeměna
para- (par-) 1. při, vedle 2. podobnost
paramētrium parasītus paratȳphus
děložní vazivo příživník, parazit onemocnění podobné tyfu
peri- kolem, okolo periosteum pericardium
okostice osrdečník
pro- před prognōsis předpověď syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis kostěný srůst sousedních
syndrōma
kostí soubor příznaků určitého onemocnění
Slovotvorba – odvozování slov řeckými příponami
Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového slova. I přípony fungují jako nositelé specifického významu, tzn. upravují nebo pozměňují význam derivovaného slova. Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii. Přehled základních řeckých přípon
Substantivní přípony
předpona význam příklad český ekvivalent
-ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost tkáně nebo orgánu
-iāsis onemocnění (její původ nebo přirovnání)
cholēlithiāsis psōriāsis
žlučové kameny lupénka
-ismus onemocnění, odchylka od normy
alcoholismus strabismus
nadměrné užívání alkoholu šilhání
-ītis zánět arthrītis zánět kloubu -ōsis onemocnění (pro
které není charakteristický zánět)
nephrōsis psychōsis
nezánětlivé onemocnění ledvin duševní onemocnění
-ōma nádor myōma nezhoubný nádor ze svalové tkáně
-ōmatōsis mnohonásobný výskyt nádorů
myōmatōsis mnohonásobný výskyt nádorů ze svalové tkáně
Další přehledy shrnují a doplňují řecké a latinské sufixy, o kterých již byl veden výklad v předcházejících lekcích. Řecké adjektivní přípony – shrnutí
přípona význam příklad český ekvivalent
-eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu -icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční -ideus, a, um podobnost pterygoideus, a, um křídlový (podobný křídlu)
Latinské substantivní přípony – shrnutí a doplnění
přípona význam příklad český ekvivalent
-(c)ulus, a, um -ellus, a, um -olus, a, um
zdrobněliny denticulus cerebellum artēriola
zoubek mozeček tepénka
-itās 1. vlastnost aciditās kyselost
2. stav dēformitās znetvoření -(t)iō -(s)iō -(x)iō
činnost nebo její výsledek
abductiō tensiō flexiō
odtažení napětí, tlak ohýbání, ohnutí, ohyb
-(t)or -(s)or -(x)or
činitel abductor tensor flexor
odtahovač napínač ohybač
-(t)ūra -(s)ūra
činnost nebo její výsledek
curvātūra incīsūra
zakřivení zářez
Latinské adjektivní přípony – shrnutí a doplnění
přípona význam příklad český ekvivalent
-ālis, e -āris, e
vztah, příslušnost temporālis, e mūsculāris, e
spánkový svalový
-ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um opatřený ocasem, ocasatý -eus, a, um -āneus, a, um
vztah, příslušnost osseus, a, um cutāneus, a, um
kostní kožní
-ilis, e -bilis, e
možnost, schopnost fragilis, e operābilis, e
křehký, lámavý operovatelný
-ōsus, a, um 1. příslušnost 2. hojnost
vēnōsus, a, um ulcerōsus, a, um
žilní vředovitý
Nejběžnější řecké slovní základy a příklady jejich odvozenin
V anatomických termínech se nejčastěji uplatňují latinská slova, převaha řeckých slovních základů je zase příznačná pro klinickou terminologii. Následující tabulka představuje výběr z nejběžnějších řeckých výrazů (podrobněji bude o nich pojednáno v lekci 9 věnované kompozici termínů, jejichž znalost je stěžejní zejména pro pochopení významu klinických a patologických termínů).
řecká pojmenování
anatomických struktur
význam příklad český ekvivalent
arthr- kloub (arthron) arthrītis arthrōsis synarthrōsis
zánět kloubu nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny)
cardi- srdce (kardiā) endocardium pericardium
srdeční nitroblána osrdečník
cephal- hlava (kefalē) diencephalon metencephalon
mezimozek zadní mozek
chondr- chrupavka (chondros)
perichondrium synchondrōsis
ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí
dermat- kůže (derma) ectoderma entoderma
vnější zárodečný list vnitřní zárodečný list
metr- děloha (mētrā) endomētrium paramētrium perimētrium
děložní sliznice děložní vazivo pobřišnicový obal dělohy
my- sval (mys) myōma myomētrium
nezhoubný nádor ze svalové tkáně děložní svalovina
odont- zub (odūs) parodontōsis periodontium
onemocnění tkáně v okolí zubu závěsný aparát zubu
phys- růst (fyesthai) apophysis diaphysis
výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí
řecká
pojmenování fyziologických
procesů
význam příklad český ekvivalent
aesth- cítit, vnímat (aisthanesthai)
anaesthēsia dysaesthēsia
znecitlivění porucha citlivosti
pnoē dýchat (pnein) eupnoē dyspnoē apnoē
normální dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu
ton- napětí, tlak (tonos) hypertonia hypotonia
zvýšený tlak, napětí snížený tlak, napětí
troph- živit (trefein) eutrophia dystrophia atrophia
dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení (orgánu), úbytek (tkáně)
Slovotvorba (kompozice slov)
Slovotvorba – skládání slov (kompozice)
Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typický model dvouslovného složeného termínu je následující:
genitivní kmen komponentu
+ spojovací vokál + druhý komponent
nāsolabiālis (nosoretní)
nās + o + labiālis
nos + o + retní
Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje u všech složenin. Nepoužívá se zejména tehdy, pokud na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí nebo druhé slovo začíná na samohlásku). Např. poly-arthrītis (zánět mnoha kloubů)
gastr-odynia (bolest žaludku)
Kromě -o- se jako spojovací vokál uplatňuje -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů číslovka (např. secund-ī-gravida „podruhé těhotná žena“) nebo druhou složku představuje výraz -formis (např. pis-i-formis „hráškový“), příp. -fer (např. bīl-i-fer „žlučovodný“).
Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Složeniny mohou obsahovat i slovní základy různého jazykového původu (v takových případech mluvíme o tzv. hybridních kompozitech). Např. tōnsillectomia „chirurgické odstranění mandlí“ (lat. tōnsilla + řec. ektomē)
Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů. Např. vertebra = termín pro obratel v anatomické nomenklatuře spondylomalacia = klinický termín označující měknutí obratlů (řec. spondylos „obratel“)
U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů slovotvorby. Např. articulātiō tālocrūrālis (doslova = kloub hleznobércový) ligāmentum atlantooccipitāle (nosičotýlní vaz)
Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit se základním okruhem
nejčastěji užívaných řeckých slovních základů. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo
složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní
základ my-: myītis „zánět svalu“, myocardium „srdeční svalovina“).
Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii
A) řecká pojmenování anatomických struktur (viz též 8. lekce)
řecký slovní základ (v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
aden- (adēn) žláza adenōma nezhoubný nádor žlázového epitelu
angi- (angeion) céva angīographia rentgenové znázornění cév
arthr- (arthron) kloub arthrītis zánět kloubu
arthrōsis synarthrōsis
nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny)
cardi- (kardiā) srdce endocardium pericardium
srdeční nitroblána osrdečník
cephal- (kefalē) hlava diencephalon metencephalon
mezimozek zadní mozek
cheil- (cheilos)
ret cheilorrhaphia chirurgické sešití rtu
cheir- (cheir) ruka cheirospasmus křeč svalstva ruky
chondr- (chondros) chrupavka perichondrium synchondrōsis
ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí
colp- (kolpos) pochva colporrhagia krvácení z pochvy
cyst- (kystis) měchýř ūrocystis cholēcystis
močový měchýř žlučník
cyt- (kytos) buňka erythrocytus leucocytus
červená krvinka bílá krvinka
dactyl- (daktylos)
prst syndactylia vrozený srůst prstů
dermat- (derma) kůže dermatītis zánět kůže episi- (epision) stydká krajina episiotomia chirurgický nástřih
hráze při porodu glōss-/glōtt- (glōssa / glōtta)
jazyk glōssoschisis vrozený podélný rozštěp jazyka
gnath- (gnathos) čelist gnathoschisis vrozený rozštěp horní čelisti
gon- (gony) koleno gonarthrōsis degenerativní onemocnění kolenního kloubu
hyster- (hysterā) děloha hysterectomia chirurgické odstranění dělohy
lapar- (laparā) břišní dutina laparoscopia endoskopické vyšetření břišní dutiny
mast- (mastos)
prs mastectomia chirurgické odstranění prsu
mētr- (mētrā) děloha endomētrium paramētrium
děložní sliznice děložní vazivo
my- (mȳs) sval myōma nezhoubný nádor ze svalové tkáně
myel- (myelos)
dřeň, mícha myelopathia onemocnění míchy nebo kostí dřeně
nephr- (nefros) ledvina nephrolithiāsis ledvinové kameny
neur- (neuron)
nerv neurītis zánět nervu
odont- (odūs) zub parodontōsis onemocnění tkáně
periodontium
v okolí zubu ozubice
ōm- (ōmos) rameno ōmalgia bolest ramena
ōophor- (ōoforon) vaječník ōophorectomia chirurgické odstranění vaječníku
ophthalm- (ofthalmos)
oko ophthalmia zánět oka
oste- (osteon) kost osteogenesis vývoj kostí
ōt- (ūs) ucho ōtītis zánět ucha
phleb- (fleps) žíla phlebotomia chirurgické protětí žíly
phys- (fyesthai) růst apophysis diaphysis
výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí
pneum(on)-(pneumōn)
plíce pneumonia zápal plic
pod- (pūs) noha podalgia bolest nohou
rhīn- (rhīs) nos rhīnītis rýma (zánět nosní sliznice)
salping- (salpinx) vejcovod salpingorrhaphia chirurgické sešití, zpevnění vejcovodu
sōmat- (sōma) tělo sōmaticus týkající se těla
splanchn- (splanchnon)
vnitřní orgán splanchnopathia onemocnění vnitřních orgánů
spondyl- (spondylos) obratel spondyloschisis vrozený rozštěp jedno-ho nebo více obratlů
stomat- (stoma)
ústa stomatorrhagia krvácení z úst
B) řecká pojmenování tělních tekutin a dalších látek
řecký slovní základ (v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
haem(at)-/-aem- (haima)
krev haemorrhagia haematoscopia hyperglycaemia
krvácení vyšetření krve zvýšená hladina cukrů v krvi
hydr- (hydōr) voda, tekutina hydrothōrāx nahromadění tekutiny v pohrudniční dutině
lip- (lipos) tuk lipōma nezhoubný nádor z tukové tkáně
lith- (lithos) kámen cholēcystolithos žlučníkový kámen
pȳ- (pȳon) hnis pȳophtalmia zhnisání oka
pȳr- (pȳr) oheň hyperpyrexia vysoká horečka
ūr- (ūron) moč ūrologia nauka o močovém
ústrojí a jeho chorobách C) řecká pojmenování fyziologických a patologických jevů a procesů
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-aesth- (aisthēsis) cit, cítění anaesthēsia dysaesthēsia
znecitlivění porucha citlivosti
-algia (algos) bolest cephalalgia bolest hlavy
-lithiāsis (lithos) kameny nephrolithiāsis ledvinové kameny
-lysis (lysis) uvolnění, rozklad spasmolysis uvolnění křeče
-odynia (odynē) bolest mastodynia bolest prsu
-pathia (pathos) blíže nespecifikované onemocnění
psȳchopathia duševní onemocnění
-penia (peniā) nedostatek leucocytopenia nedostatek bílých krvinek
-phobia (fobos) strach claustrophobia strach z uzavřeného prostoru
-plasia (plassein) tvorba, vývin (tvořit) hyperplasia nadměrný vývin tkáně nebo orgánu
-plēgia (plēgē) obrna, ochrnutí (rána) gastroplēgia ochrnutí žaludku
-pnoē (pnoē) dýchání eupnoē dyspnoē apnoē
normální, pravidelné dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu
-ptōsis (ptōsis) klesnutí mētroptōsis pokles dělohy
-rrhagia (rhēgnynai) krvácení (lámat, trhat) enterorrhagia krvácení ze střeva
-rrhoea (rhoē)
výtok pȳorrhoea ōtorrhoea
výtok hnisu výtok z ucha (při zánětu)
-schisis (schisis) rozštěp cheiloschisis rozštěp rtu
-spasmus (spasmos) křeč bronchospasmus průdušková křeč
-stas- (stasis) stání astasia vēnostasis
neschopnost stát městnání krve v žilách
-ton- (tonos) napětí, tlak hypertonia hypotonia
vysoký tlak, zvýšené svalové napětí nízký tlak, snížení svalového napětí
-troph- (trofē) výživa eutrophia dystrophia atrophia
dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení, úbytek
D) řecká pojmenování vlastností, charakteristik a množství
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
brady- (bradys)
pomalý bradypnoē zpomalené dýchání
crypt- (kryptos)
skrytý cryptogenēs skrytého, nejasného původu
di- (dis) dvakrát diplēgia oboustranná obrna erythr- (erythros) červený erythrocytus červená krvinka -genēs (gignesthai) pocházející (z),
vzniklý (vznikat) haematogenēs, es19 vzniklý krevní cestou
hēmi- (hēmi-) poloviční hēmiplēgia ochrnutí jedné poloviny těla
is- (isos) stejný isogenēs stejného původu
leuc- (leukos) bílý leucocytus bílá krvinka macr- (makros) velký, dlouhý macroscopia pozorování pouhým
okem malac- (malakos) měkký osteomalacia změknutí kosti
megal- (megas) velký megalocardia nadměrně velké srdce
melan- (melās) černý melanōma zhoubný kožní nádor
micr- (mikros) malý microscopia pozorování
drobnohledem mon- (monos) jediný monoplēgia ochrnutí jedné
končetiny necr- (nekros) mrtvý necrōsis odumření tkáně
ne-o- (neos) nový neoplasma
novotvar, nádor
olig- (oligos) málokterý, nečetný oligūria snížené množství vylučované moči
pān- (pās) všechen, celý pānplēgia obrna celého těla
poly- (polys) mnohý polyarthrītis zánět několika kloubů
pseud- (pseudēs) nepravý pseudotūberculōsis nepravá, zdánlivá tuberkulóza
sclēr- (sklēros)
tvrdý sclērōsis chorobné ztvrdnutí tkáně nebo orgánu
tachy- (tachys)
rychlý tachypnoē zrychlené dýchání
therm- (thermos) teplý hypothermia nízká tělesná teplota
tetra- (tettares) čtyři tetraplēgia ochrnutí všech čtyř končetin
tri- (treis) tři triceps trojhlavý
19 Slova obsahující složku -genēs, es jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace řeckého původu (tvar haematogenēs je určen pro maskulina a feminina, haematogenes pro neutra).
E) řecká pojmenování lékařských oborů, zákroků a vyšetření
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-ectomia (ektomē) chirurgické odstranění, vynětí
cholēcystectomia vynětí žlučníku
-graphia (grafein) záznam, obraz (psát) rētinographia fotografický obraz očního pozadí
-iātria (iātreiā) léčba, léčení paediātria dětské lékařství, pediatrie
-logia (logos) nauka cardiologia nauka o srdci a srdečních chorobách
-metria (metron) rozměr, měření (míra)
cephalometria měření rozměrů lebky
-plastica (plastikē technē)
plastická operace (umění tvořit)
ōtoplastica plastická operace ušního boltce
-scopia (skopein) vyšetření (pozorovat) ophthalmoscopia vyšetřování očního pozadí (očním zrcátkem)
-stomia (stoma) vyústění (ústa) trachēostomia vyústění průdušnice navenek
-therapia (therapeiā) léčba, léčení chēmotherapia léčení chemickými prostředky
-tomia (tomē) řez, protětí tympanotomia protětí bubínku