lidé přestali mít strach z aids

3
Pamatujete si svého prvního pacienta? První HIV pozitivní u nás byl muž dia- gnostikovaný v roce 1985. Byl to hemofi- lik, dostal vir transfuzí. Žil poměrně dlouho. Od té doby, kdy tu docentka Staň- ková založila systém péče o HIV pozi- tivní, se léčba velmi změnila. Nemocní dnes už nepolykají kvanta prášků s nepří- jemnými vedlejšími účinky, ale většinou užívají jednu tabletu denně. Měl jsem to privilegium, že si mě docentka už na sa- mém začátku vzala k sobě, a tak si pa- matuji první pacienty i to, jak jsem jako první u nás na podzim roku 1988 podal retrovirový lék. Jak se za tu dobu změnil přístup lidí k téhle smr- telné infekci? Lidé přestali mít strach. Jednak o svůj život a jednak ze stigmatizace. Základní strach o život díky tomu, že léčba už je velmi účinná a funguje dobře, jako by vymizel. I když stále mluvíme o smrtelné nemoci… Ano, a to je to zajímavé. Neléčená HIV in- fekce je vždy smrtelné onemocnění. Dnes máme za to, že pokud se začne s disciplino- vanou léčbou včas a – což je důležité – paci- ent bude mít kapku štěstí, mohl by se dožít jemu příslušné průměrné délky života. Za cenu té léčby, jež ale samozřejmě může být i nepříjemná. Jedna tableta denně a třikrát nebo čtyřikrát do roka kontrola u nás. Kon- troly jsou zásadní, můžeme na nich odhalit řadu závažných vedlejších účinků, které pa- cient nemusí subjektivně vůbec pociťovat. Lidé přestali mít strach z AIDS Pacienti nakažení HIV požadují zákonnou možnost tajit svou diagnózu před světem. „Desítky z nich jsou hyper- nezodpovědní pánové,“ upozorňuje profesor LADISLAV MACHALA, šéf AIDS centra pražské Nemocnice Na Bulovce, a dodává, že ví o nočních klubech, kde nakažení hrají se zdravými ruskou ruletu. Život LÉK NA AIDS? Zázraky nečekejte, říká Ladislav Machala, jenž zná osobně drtivou většinu HIV pozitivních u nás.

Upload: nemocnice-na-bulovce

Post on 22-Jan-2018

465 views

Category:

Health & Medicine


2 download

TRANSCRIPT

Page 1: Lidé přestali mít strach z AIDS

Pamatujete si svého prvního pacienta?

První HIV pozitivní u nás byl muž dia-gnostikovaný v roce 1985. Byl to hemofi-lik, dostal vir transfuzí. Žil poměrně dlouho. Od té doby, kdy tu docentka Staň-ková založila systém péče o HIV pozi-tivní, se léčba velmi změnila. Nemocní dnes už nepolykají kvanta prášků s nepří-jemnými vedlejšími účinky, ale většinou

užívají jednu tabletu denně. Měl jsem to privilegium, že si mě docentka už na sa-mém začátku vzala k sobě, a tak si pa-matuji první pacienty i to, jak jsem jako první u nás na podzim roku 1988 podal retrovirový lék. Jak se za tu dobu změnil přístup lidí k téhle smr-

telné infekci?

Lidé přestali mít strach. Jednak o svůj život a jednak ze stigmatizace. Základní strach o život díky tomu, že léčba už je velmi účinná a funguje dobře, jako by vymizel. I když stále mluvíme o smrtelné nemoci…

Ano, a to je to zajímavé. Neléčená HIV in-fekce je vždy smrtelné onemocnění. Dnes máme za to, že pokud se začne s disciplino-vanou léčbou včas a – což je důležité – paci-ent bude mít kapku štěstí, mohl by se dožít jemu příslušné průměrné délky života. Za cenu té léčby, jež ale samozřejmě může být i nepříjemná. Jedna tableta denně a třikrát nebo čtyřikrát do roka kontrola u nás. Kon-troly jsou zásadní, můžeme na nich odhalit řadu závažných vedlejších účinků, které pa-cient nemusí subjektivně vůbec pociťovat.

Lidé přestali mít strach z AIDSPacienti nakažení HIV požadují zákonnou možnost tajit svou diagnózu před světem. „Desítky z nich jsou hyper-nezodpovědní pánové,“ upozorňuje profesor LADISLAV MACHALA, šéf AIDS centra pražské Nemocnice Na Bulovce, a dodává, že ví o nočních klubech, kde nakažení hrají se zdravými ruskou ruletu.

Život

LÉK NA AIDS? Zázraky nečekejte, říká Ladislav Machala, jenž zná osobně drtivou

většinu HIV pozitivních u nás.

Page 2: Lidé přestali mít strach z AIDS

Foto

: 1 R

adek C

ihla

, 2 K

are

l Šanda

Prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D. (63)Infektolog, vystudoval medicínu na Uni-verzitě Karlově. V AIDS centru Nemoc-nice Na Bulovce pracuje od roku 1985, dnes je jeho vedoucím a momentálně má v péči 1700 z 2500 žijících nakaže-ných pacientů z celé republiky. Vyučuje obor infekčních nemocí na 3. LF UK. Letos byl v ČR diagnostikován třítisící pacient nakažený HIV. Jejich počet rok od roku narůstá.

Zní to v podstatě komfortně, žádné drama. Pro-

to asi ta první hysterie ze začátku devadesátých

let pominula, ne?

Opravím vás. To nebyla hysterie, to byly odůvodněné obavy. Často se mi stává, že když mám v ordinaci nového pacienta, on ujišťuje mne, že přece máme k dispozici výborné léky. A pokud ještě nemáme léky, které tu nemoc vyléčí, určitě je budeme brzy mít… Ten člověk spoléhá na to, že vědci a medicína jeho nemoc vyřeší. Během první návštěvy mu optimismus neberu, ale jsem přesvědčen o tom, že tabletka, která vyžene HIV z těla tak, jako penicilin vy-žene streptokoka z krku, není na pořadu dne. A totéž si myslím o preventivní vak-cíně. Ale samozřejmě nikdy neříkej nikdy. Mluvil jste o ubývajícím strachu ze stigmatizace.

Přesto se někteří vaši pacienti dožadují napros-

tého utajování své diagnózy, a to i před magistry

v lékárně…

Dožadují a chápu, že se obávají označení „HIV pozitivní, ten má AIDS“. Představují si, že se jich lidé budou bát jako kdysi, ne-budou s nimi chtít třeba jezdit výtahem. To se ostatně stalo i mně u nás v pane-láku, když jsem se tomu oboru začal vě-novat. Vážně. Sousedé se mě báli, říkali si: „Ten to asi taky má, jinak by se tím ne-zabýval“. Ano, jde o to, že někteří mí pa-cienti teď chtějí, aby se úředně prohlásilo, že nemusejí informovat své sexuální part-nery o přítomnosti viru HIV ve svém těle. Jeden z hlavních argumentů dnešních pa-cientů je, že mají takzvanou nedetekova-telnou virovou nálož, tedy nejsou tak moc nebezpeční jiným.

Co je nedetekovatelná virová nálož?

Cílem léčby je, aby pacient dosáhl nede-tekovatelné virové nálože – to znamená, že v jeho krvi bude viru HIV momentálně málo. Tak málo, že bude neměřitelný. Na druhou stranu je třeba vědět, že virovou populaci má člověk jen z deseti procent v krvi. Tedy, má-li někdo nedetekovatel-nou virovou nálož, neznamená to, že nemá vir HIV, ale jen fakt, že jsme ten vir léč-bou zkrotili. Ano, víme, že pacienti s nu-lovou virovou náloží jsou mnohem méně infekční – jak sexuálně, tak krví – než ne-léčení pacienti. Jsou asi tisíckrát méně in-fekční než pacient neléčený, ale pořád jsou infekční, pořád mohou někoho nakazit. Jsou nakažení, tedy nakažliví?

Ano, přesně. Mimochodem, nedetekova-telné virové nálože dnes dosáhne hodně

přes devadesát procent disciplinovaně se léčících pacientů.

HIV pozitivní nyní chtějí, aby ze zákona vypadla

povinnost informovat možné sexuální partnery?

Ano. Mluvil jsem na toto téma s několika z nich, kteří ale mají velký vliv na tuto komunitu. Hlasitě po tom volají s odvo-láním na lidská práva. I když jim to zní třeba nekorektně, lze zcela jasně říci, že naprostá většina všech HIV pozitiv-ních jsou mladí gayové, kteří žijí v Praze a blízkém okolí. V posledních letech to byly tři čtvrtiny ze všech našich nových pacientů. A ti z nich, kteří mají nede-tekovatelnou virovou nálož v krvi, nyní chtějí, aby nemuseli o své nemoci svému sexuálnímu partnerovi říct a aby nemu-seli používat kondomy.

Co jim na to říkáte?

Vysvětluji jim, že to, co platí dnes, ne-musí platit v prosinci. A že neexistuje přímá úměra mezi množstvím viru HIVv krvi a v sekretech pohlavního ústrojí.Ano, riziko je sice výrazně nižší – jakjsem řekl, asi tisíckrát –, ale pořád tamje. Povinnost informovat svého poten-ciálního sexuálního partnera by podlemě měla zůstat. To je, jako bych pozvalněkoho do svého auta a věděl, že nemábrzdy, ale neřekl bych mu o tom. Jinávěc bude, když mu řeknu: Hele, nemámbrzdy, pojď se projet, bude sranda. Sed-ne-li si do toho auta, je to jeho věc. To-hle jim na to říkám.

Povídá se, že v Praze existují přinejmenším dva tři

podniky, kde HIV pozitivní muži hrají se zdravými

ruskou ruletu. Takový adrenalin – budeme mít

nechráněný sex a uvidíme, kdo se nakazí. Jsou

to jen fámy?

Bohužel ne, to se nepovídá, sám jsem pře-svědčen, že se to děje. Vím o těch swin-gers party, jejich následky už jsem i ře-šil. Své o tom vědí epidemiologové a hy-gienici. Já jsem klinik, který léčí HIV po-zitivní v ordinaci, ale jsem přesvědčen, že část mých pacientů, byť malá, se chová hypernezodpovědně. Víte, které podniky tuhle atrakci nabízejí?

Vím. Ale podívejte se, tyhle podniky mají legální status, kdybych je jmenoval, tuším, ač nejsem právník, že bych měl zřejmě na krku žalobu. Navíc část těchto zábav bývá na soukromých party. Jako lékař mohu jen říct: Ten a ten se nechová dobře. Ale jak mu to dokážu? Zkusil jste v  tom smyslu někdy něco podnik-

nout?

Před dvěma lety jsme zákonně nahlá-sili pražské epidemiologické službě vý-skyt pohlavně přenosných infekcí u na-šich HIV nemocných pacientů. To ze zá-kona musíme. To znamená, že k vám sem přišel HIV pozitivní

pacient, který měl navíc kapavku nebo syfilidu?

Ano, přijdou a mají kapavku a navíc ještě žloutenku – takoví tu také jsou. A my je musíme hlásit. Když se nám teď v posled-ních dvou letech stalo, že skupina třiceti HIV pozitivních pánů byla za poslední roky dvakrát a víckrát nahlášena s přenosnou pohlavní chorobou, je jasné, že tedy žijí se-xuálně aktivně. Nechrání sebe a ani nikoho dalšího, koho mohou nakazit HIV infekcí. Jiný závěr, promiňte, mi z toho nevyplývá. Už dva roky se to ví, a nic?

Pražská epidemiologie dala podnět k vy-šetřování policií, zda zmínění doložení pacienti neporušují zákon. Pochopitelně se toho též ujali advokáti a nakonec se to u většiny z nich odložilo. Prohlásili, že pohlavní nemoc chytili od někoho, kdo byl také HIV pozitivní, že si to zkrátka vyměnili mezi sebou. Dokonce, pokud vím, ti pánové zvažovali trestní ozná-mení na pražskou epidemiologii, protože podle nich došlo k porušení lidských práv. Má takové chování dopad na celkové počty pa-

cientů v Česku?

Těžko říct. Za rok 2016 přibylo dvě stě pa-desát šest pacientů. Máme stále poměrně

Když jsem se začal léčbě AIDS věnovat, sousedé v paneláku se mě báli.

Page 3: Lidé přestali mít strach z AIDS

malá čísla vzhledem k velikosti populace, ale každý rok máme nárůst. Situace na sever, na jih a na západ od nás se stabili-zovala, tam nárůst není. Děsivá situace je ovšem v Rusku, Estonsku, na Ukrajině… U nás je ten nárůst sice z malých čísel, ale strmý. K poslednímu květnu letošního roku je stejný jako loni, uvidíme. Nyní máme v celé republice zachyceno dva a půl tisíce HIV pozitivních nebo AIDS nemocných. Kolik stojí roční léčba HIV pozitivního člověka?

Retrovirová léčba asi tři sta tisíc korun. Plus několik desítek tisíc diagnostické testy. Vše hrazeno pojišťovnou. Předpokládám, že dnes se tu už infuzí

nikdo nakazit nemůže. Existují ještě

pacienti, kteří se infikují „omylem“?

V české republice se v souvislosti s poskytováním zdravotní péče od roku 1986, kdy byl zaveden scree-ning odběrů, už nikdo nenakazil. Měli jsme dosud jedenatřicet pa-cientů, kteří se nakazili před ro-kem 1986, řada z nich ještě žije. Od matky s HIV infekcí se dosud nakazilo devět dětí. To jsou asi zvlášť smutné příběhy…

Jsou, ale z velké části se s tím dá v počátku ještě něco udělat. Tě-hotným HIV pozitivním obvykle doporučujeme, aby od konce tře-tího měsíce braly léky z důvodu ochrany dítěte, doporučujeme po-rod císařským řezem v osmatřicá-tém týdnu tady na Bulovce u do-centa Rozsypala. Nedoporuču-jeme kojit… Je to celý komplex opatření. Výsledek je, že se ze sta osmdesáti porodů dosud narodilo devět HIV pozitivních dětí. Pro za-jímavost – jednou tři děti od jedné matkya pak dvojčata od další, tedy méně žennež dětí. Ve všech případech to jsou děti matek, které nedbaly rad pana docenta Rozsypala. Možná, že kdyby dělaly vše,co jim doporučil, dopadlo by to stejně, ale těžko říct. Můžete „neposlušné“ matky donutit brát léky?

Ano, ale je to těžké. Jednou jsme soudní cestou přes sociálku nutili matku brát retrovirotika, ale brát je pravidelně musí sama. Druhou matku jsme tu zase na ko-lenou prosili, ať rodí císařským řezem. Zkoušíme to různě, vyvíjíme tlaky, ale samozřejmě vznikají různé kontroverze.

Na Bulovce máte operační sály pro infekční pa-

cienty. Tam rodí HIV pozitivní ženy?

Ano. Je jich ročně zhruba dvacet a ope-rací na těchto sálech kolem sto padesáti.

Už dlouho se mluví o očkování proti AIDS. Už

něco takového existuje?

Ne a k vývoji očkovací látky jsem skep-tický. Tématem dneška je ale velmi kon-troverzní takzvaná preexpoziční profylaxe. Je to užívání jedné konkrétní tabletky ne-jmenovaného léku, nebudu mu dělat re-klamu, promiňte. Lidé, kteří mají hyper- rizikové a hypernezodpovědné chování,

by ho rádi preventivně systematicky uží-vali. Víte, ono to funguje – riziko přenosu je výrazně nižší, blíží se stovce procent. Chtějí to užívat jako antikoncepci – jedna tabletka denně, aby se nenakazili. Je to ce-losvětový hit. Ale jednak je strašná mýlka, pokud to někdo srovnává s antikoncepcí, a zadruhé jde podle mě prostě jen o to, jak podporovat nezodpovědnost v sexu-ální oblasti. V tom smyslu jsem opravdu bigotně proti. Proč?

Aby mohli řádit, vezmou denně jednu tab-letku a budou mít pocit, že jsou chráněni. Volají po tom nezodpovědní pánové, kteří

provozují chemsex – slyšela jste o tom? Be-rou stimulační drogy amfetaminového typu a pak tráví víkendy v podnicích, o nichž jsme tu už mluvili, a mají nekontrolovaný sex s desítkami dalších podobně naladě-ných. A tihle říkají, že aby se nenakazili HIV infekcí, chtějí tuto profylaxi. A chtějí, aby ji hradila pojišťovna, protože když nic nechytí, vlastně ušetří za jejich léčbu.

Kolik stojí ten nejmenovaný preparát?

Je to asi deset tisíc korun měsíčně. Ale mám k tomu velmi zdrženlivý postoj už proto, že tyto léky nejsou pro zdravého

člověka bez rizika. Jsou srovna-telné s cytostatiky, mají řadu zá-važných nežádoucích vedlejších účinků. To zaprvé. A zadruhé – je to zvláštní kategorie léků, anti-infektivum. Jakmile se dají mimo kontrolu, vir HIV si vytvoří rezi-stenci a pro lidi, kteří právě tyto léky potřebují na jeho léčbu, by pak byly k nepotřebě, bez účinku. A to vůbec nemluvím o tom, že se tyhle léky musejí brát přesně, plus minus půlhodina. Kdo je vezme třikrát jinak, je na cestě k tomu, že vir si vytvoří rezistenci. To je hlavní důvod, proč jste proti?

Pokud se člověk „zchemsexuje“ a vydá se na třídenní tah, ptám se, zda bude brát správně tyto pro něho v podstatě nebezpečné prášky. Nevezme-li si je správně a nakazí-li se, co pak, když už si vir HIV na ně vytvoří rezistenci? Lék ztratíme. Oni argumentují, že se za deset let vyřádí a bude nakonec méně nemocných. Ne-vím, jestli se někdo za deset let vyřádí, ale myslím, že to nestojí

za to. Nenakazit se HIV infekcí je přece strašně jednoduché – stačí zodpovědné se-xuální chování a nepoužívání injekčních drog. To je celé.

Toto je vaše rada?

Ano, nic lepšího nemám. Požadují to lidé hypernezodpovědní. Podporovat toto cho-vání ze solidárního pojištění není krok správným směrem. Nechce se mi sklá-dat se na večírky v pochybných podni-cích. To už bychom mohli všichni žádat o přispění pojišťoven na permanentku do nočních klubů, jako dostávají astmatické děti příspěvek na dovolenou na Jadranu s Mořským koníkem. Pavlína Wolfová

MOTIVAČNÍ VIDEO láká v gay klubu do takzvaného dark roomu. Vpravo jsou dveře do místnosti, v níž se provozuje náhodný sex včetně „ruské rulety“.

2