lomikámen - frank bold · hrozivá předpověď naplní, pak zřejmě dojde k narušení klimatu...

průmyslové stavby v krajině

REACH – chemická revoluce schválenaVymřou lední medvědi?

Irsko: lanovkou na konec světa

8

22

26

LomikámenČ A S O P I S O E K O L O G I I A S O U V I S E J Í C Í C H T É M A T E C H

R O Č N Í K V I I .

4 | 2006

10

2 Editorial 3 Zmyslivcůpáninacizíchpozemcích

Myslivcizvítězili 4 Komentáře&Krátkézprávy 8 Chemickárevoluceschválena.Definitivně. 9 REACHjenaJIPce ObčanskésdruženíARNIKA 10 Člověkprotimocnýminvestorům 14 Krabicenejenhyzdíkrajinu 15 Mosteckéhaldyseproměnívidylu 16 JiříNezhyba:Nerozhodujílidé, kteréjsmesizvolili 17 ConovéhovEkologickémprávnímservisu 18 VáclavCílek:Kůňcobyznakpokroku20 Vileda:Ipřipodnikánílzešetřitpřírodu21 SPPnacestědoEU–Vzhůrukehvězdám Ekovařečka:Tipyprozimníden22 Vymřoulednímedvědi? 24 Medvědhnědý,největšíevropskášelma25 Jmelí:vánočníozdobaaléčivábylina26 Irsko:lanovkounakonecsvěta28 Cosekrajintýče,jsemzatímbigamista29 Staréčasy:Ještěd30 Křížovka

Milí čtenáři,ačkoliv při pohledu z okna nic nenasvědčuje tomu, že by venku

vládla „Paní Zima“, podle kalendáře je zima skutečně tady, a my k vám přicházíme s letos posledním, zimním číslem Lomikamene.

Třeba všem náruživým vyznavačům zimních sportů, běžkařům, sjezdařům a snowboardistům přijde náš časopis vhod. Když se totiž nemohou prohánět po zasněžených pláních, protože sníh zatím všude chybí, zbývá jim dost času na to, aby trávili chvíle volna jinak. Aby si třeba sedli a začetli se do Lomikamene. Zajímavých témat v něm najdou jistě dost.

Letošní zima je skutečně výjimečná, nejteplejší za několik posledních desítek let. Teploty, které se leckde blíží k patnácti stupňům nad nulou, lámou rekordy, a ty samozřejmě tropí velký zmatek i v přírodě. A protože se snažíme, aby každé číslo bylo aspoň trošku aktuální, nemohli jsme nynější podivnou zimu pominout. V Lomikameni se dočtete například o tom, že Arktidě hrozí, že do několika desítek let z této severní mrazivé pustiny zmizí všechen led. Pokud se tato hrozivá předpověď naplní, pak zřejmě dojde k narušení klimatu na celé planetě a k vychýlení přírodní rovnováhy, což může mít nedozírné následky pro mnohé rostliny, zvířata a konec konců i pro člověka.

Z ekologie do politiky trochu přesahuje hlavní rozhovor. A není divu. Vybrali jsme si totiž pro něj právníka Ekologického právního servisu Jiřího Nezhybu. A EPS naráží během sporů s mnoha bohatými investory na tak vřelou vstřícnost odpovědných úředníků, že to někdy vzbuzuje až podezření z korupce. Případy Ekologického právnického servisu (LG Philips v Hranicích, Hyundai v Nošovicích, TPCA v Kolíně) dokazují, že často nelze ochranu přírody oddělovat od politiky. Protože politici, zaklínající se mylnou vidinou snížení nezaměstnanosti v regionu, často obětovávají mocným investorům kus lidmi dosud neporušené krajiny.

Zahraniční investory u nás a dopady jejich výroby na krajinu jsme si zvolili jako hlavní téma tohoto čísla. Na globální oteplování pak navazuje i kapitola Příroda, ve které si, milí čtenáři, počtete o ledním medvědovi – zvířeti, jemuž hrozí kvůli mizejícím ledovcům vymření. S Martinem Loewem se můžete vydat na cestu po Irsku a Iva Benešová vám poradí, jaká zdravá a chutná jídla vám pomohou dodat v zimním období chybějící energii.

Číslo jsme schválně nedoplnili řadou fotografií zasněžené přírody, ale ze stesku nad tím, že si sníh zatím můžeme prohlížet jen na obrázcích, jsme jednu dali alespoň na titulní stránku.

Pěkný zbytek zimy a vydařený nový rok!

Zuzana Minstrová

O b s a h č í s l a 4 | 2 0 0 6 E d i t o r i a l

Lomikámenčtvrtletní zpravodaj pro členy Společnosti přátel přírody

Vychází čtvrtletně. Číslo 4, VII. ročník. Vyšlo pro „zimu“ 2006–2007.Vydává: občanské sdružení Společnost přátel přírody, Třída Svobody 243/58, Liberec 15, 460 15, IČO: 46747362.Adresa redakce: Lomikámen, SPP, Olbrachtova 37, Liberec 15, 460 15,tel. a fax: 482 751 195, [email protected]Šéfredaktor: Jan Korytář. Redakce: Jiří Antl, Martina Burešová, Zuzana Minstrová.Jazyková úprava: Zuzana Minstrová. Sazba: Grafická klinika Epicentrum.Tisk: Tiskárna David, Humpolec.Cena: pro členy Společnosti přátel přírody zdarma, ve volném prodeji 20 Kč.© SPP 2006. Registrace MK ČR E11833, OkÚ–Lbc–072/2000.Fotografie na obálce: Jiří Antlwww.cmelak.cz/lomikamen

VydáVání čAsopIsu LomIkámEn podpořILo mInIstERstVo žIVotníHo pRostřEdí čR.

Lomikámen 04 | 2006 �

Ve sporu o postavení myslivců se rozhoduje o zá-sadní věci – o podobě českých lesů. Zákon je ohrožuje jako takové. Jde o to, zda se prosadí pohled na přírodu jako chovatelský revír, o jehož osudech rozhodují lov-ci, nebo zda půjde o pokud možno přirozené prostředí obhospodařované opravdovými vlastníky. Majitel lesa má samozřejmě zájem na tom, aby byla zvěř udržována ve stavu, který umožňuje přirozenou obnovu porostů. Příliš vysoké stavy zvěře vedou k likvidaci přirozené-ho zmlazení i výsadeb a k loupání a následné hnilobě dospělých dřevin. Pokud o rozsahu lovecké vášně na pozemku rozhoduje sám majitel, musí řešit rozpor. Zvo-lit více zvěře, kterou by mohl lovit, či vyšší kvalitu lesa, jehož dřevo bude jednou prodávat. Obojí najednou mít nejde. Myslivci naopak zcela pochopitelně chtějí mít v lese tolik zvířat, aby měli stále co střílet a navíc si mohli vybírat ty nejlepší kusy. A pokud je cílem maji-tele ne hospodářský les, ale les přirozený, s dřevinnou skladbou podobnou té původní, je tento rozpor ještě větší. Je to tak silný střet zájmů, že silnější si snad už nelze představit. A zákon paradoxně vyzdvihuje nároky myslivců nad potřebami majitelů lesa. Podle zákona ne-ní důležité, jak bude les vypadat. Důležité je, aby v něm měli myslivci pořád dostatek masa. Jak toto dilema řeší současní lidoví myslivci bez vztahu k lesním pozemkům je nasnadě. V Česku dnes žije nejvíce kusů spárkaté zvěře od šedesátých let minulého století, kdy se začala oficiálně sčítat. Historického maxima dosáhla zvěř srnčí, jelení, mufloní i daňčí. A to už i ve statistikách sčítaných myslivci…

Ochrana výsadeb před zvěří dnes stojí i několika-násobně víc než sazenice a jejich výsadba dohromady. I u ochráněných sazenic se jen malému množství podaří odrůst zubům zvěře. O obnově z přirozeného zmlazení se může většině monokulturních lesů jen zdát. Bohužel, nejvyšší stavy najdeme právě v oblastech, kde je největ-ší potřeba přeměny monokultur, největší potřeba přežití zmlazení a sazenic listnáčů a jedle.

Majitelé lesů sice mají právo vyhlásit svůj pozemek za nehonební a státní správa by jim měla vyhovět, jenže tím se nic nevyřeší. Přemnožená zvěř samozřejmě mi-gruje bez ohledu na to, jestli je pozemek honební nebo ne. Majitel pak dle mysliveckého zákona ztrácí právo na zaplacení škody způsobené zvěří. I u honebních pozem-ků je toto právo přiznáno tak vágně, že jediným provedi-telným způsobem získání náhrady je soudní cesta.

Pokud by se chtěl majitel této cestě vyhnout a po-kud má v úmyslu svůj les nechat dorůst do mýtního věku s kvalitním dřevem (v čemž mu případná náhrada škody od myslivců nijak nepomůže), nezbývá mu, než pozemek oplotit. Oplocení je v některých oblastech za stávající-ho stavu zvěře jedinou možností, jak může vlastník (za

vynaložení vlastních finančních prostředků) splnit po-vinnost, kterou mu ukládá lesní i myslivecký zákon. Jak ochránit vlastní majetek před škodou, kterou mu půso-bí zvěř, která skončí v mrazáku nájemce okolní honitby, který nemá k pozemku jakýkoli právní vztah a za tyto škody není za současného právního stavu jakkoli odpo-vědný. A to není všechno. Rozhodnete-li se svůj poze-mek za vlastní peníze oplotit, může se Vám stát, že se to myslivcům nebude líbit ( jejich zvěř se u Vás nemůže napást) a oplocení Vám nedovolí. Jak? K lesní oplocence (ať je dlouhá 2 nebo 2000 metrů) potřebujete schválení stavebního úřadu a ten může vyžadovat vyjádření i od nájemců okolních pozemků. A tím jsou – myslivci… Či od obce, na jejímž katastru se pozemek nachází. A v zastu-pitelstvu sedí – myslivci…

Myslivecký zákon zachoval v hlavních rysech soci-alistický stav. Jako minimální výměru honitby stanovil 500 hektarů (v Německu je to 75 ha, v Rakousku stejně jako u nás kdysi 115 ha). Vlastní honitbu si může zřídit pouze majitel velkého lesa. Ostatní se musí spojit v tzv. honební společenstvo, což v praxi znamená nechat v le-se dál hospodařit lidové myslivce.

Co tedy vlastně z celého problému vyplývá? Silná myslivost škrtá naději na návrat zničených českých lesů k přirozenějšímu a více odolnému stavu. Počty zvěře podporují smrkový ráz porostů (mladé smrky jsou odolnější proti okusu než listnáče) a komplikuje se i ná-vrat velkých šelem, které větší část myslivců nenávidí. Jakýkoli posun směrem k přirozenému lesu je reálný je-dině skrze větší rozhodovací pravomoci vlastníků lesů v myslivosti. Výrok soudu je ale krok zcela opačným směrem.

Jiří Antl

A k t u á l n ě

Některá sporná ustanovení takzvaného myslivec-kého zákona odmítl zrušit v prosinci Ústavní soud. Ta podle kritiků příliš zvýhodňují myslivce na úkor majitelů pozemků. Kritici považují rozhodnutí soudu za další ví-tězství myslivecké lobby. Myslivci dál budou i na cizích pozemcích určovat, jak se starat o zvěř, dál si mohou bez svolení majitele stavět na pozemcích krmelce a dál mohou majiteli dokonce i zakázat vstup na jeho poze-mek, pokud bude součástí honitby.

Podle ústavních soudců je myslivost včetně lovení zvěře veřejným zájmem. „Je to vlastně ochrana zvěře a je to tedy i plnění úkolů státu ochraňovat přírodní bohatství,“ řekla soudkyně Dagmar Lastovecká. Zákon o myslivosti podle ní nezakládá rozpor s ústavně zaruče-nými právy. Jak ale tvrdí pravicoví politici spolu s ochrán-ci zvířat, myslivci nejenže omezují vlastnická práva, ale neslouží ani k ochraně přírody. Díky nim takřka zmize-la z přírody polní zvěř. Ubylo zajíců, koroptví, bažantů. Naopak přemnožila se nekvalitní zvěř srnčí a zvěř černá, která škodí v lesích i na polích. Kritici tvrdí, že myslivci udržují uměle vysoké stavy zvěře, aby měli co střílet. Jenže vysoké stavy zvěře jsou pro les pohromou, krom jiného vysoká okusuje mladé stromky a les se kvůli ní ne-může přirozeně obnovovat. Majitelé lesů sice mají právo vyhlásit svůj pozemek za nehonební a státní správa by jim měla vyhovět. Jenže přemnožená zvěř migruje bez ohledu na to, jestli jeden pozemek je honební a vedlejší ne. Je zde ještě další problém. Minimální rozloha honi-teb je podle zákona 500 hektarů a například majitel lesa o výměře 70 hektarů prakticky nemá možnost se pro-sadit při rozhodování o zvěři. Podle Sdružení vlastníků honebních pozemků by minimální rozloha honiteb měla být pětkrát menší, stejně jako za první republiky.

Myslivecký zákon nevyvolal spory poprvé. I ústavní soudci ho měli na stole už několikrát. Někteří kritici jsou ale skeptičtí, pokud jde o možnost nápravy. Příliš mnoho poslanců a politiků patří totiž mezi myslivce. (mi)

mysLIVCI ZVíTěZILI

O h l é d n u t í

Z mysLIVCů sE stALI pánIN A C I Z í C H P O Z E M C í C H

� Lomikámen 04 | 2006

Teplá zima, která svým charakterem připomíná spíše jaro. Ani vločka sněhu, zvířata se probouzejí ze zimního spánku a ptáci začínají stavět hnízda. Zdálo by se, že vrtochy počasí by měly pořádně znervóznit organizátory připravovaného mistrovství světa v kla-sickém lyžování, které už pomalu ťuká na dveře. Je tomu skutečně tak?

Mistrovství by se mělo v Liberci konat v roce 2009. Co když přijde za dva roky stejně teplá zima jako letos? Co přinese Liberci i celé republice případ-né zrušení vrcholných závodů kromě ostudy? Budou skutečně všem připadat investice jako zbůhdarma vyhozené peníze? Určitě ne. Litovat jistě nebudou stavební firmy, které se na mistrovství ze státních dotací přiživují. Budou stavět dál, i kdyby měla podle předpovědi počasí za ty více než dva roky udeřit v zi-mě tropická vedra.

Celá akce má přijít téměř na miliardu korun. Z této sumy dá stát necelých šest set milionů, kolem sto padesáti milionů by mělo dodat město Liberec spo-lu s Libereckým krajem. Čím víc peněz stát rozdělu-je, tím víc se jich zpravidla někde po cestě poztrácí. A mistrovství spolkne obrovskou sumu.

Případné budoucí nepříznivé počasí může být úpl-ně ukradené i všem těm majitelům pozemků i nemovi-tostí, které město kvůli mistrovství narychlo a draze vykupovalo. Většina původních vlastníků například

pozemků ve Vesci, kde mají vyrůst běžecké tratě, jsou neznámými jmény. Nedá se nijak dokázat, že by ně-kdo z nich získal už před několika lety z města nejprve utajované informace o tom, že právě na louce ve Ves-ci budou běhat lyžaři, a že by tedy nejdřív pozemky levně koupil, aby je později městu draze prodal. Těžko se dá také vypátrat, jestli se mezi původními majiteli pozemků nenajdou i takzvaní bílí koně, tedy lidé, skrze něž s pozemky spekuloval někdo úplně jiný.

Jednou z mála skutečností, která stále vzbuzuje pochyby, je rozhodnutí, že se běhat na lyžích bude v liberecké čtvrti Vesec, ačkoliv nedaleké Jizerské ho-ry mají daleko příznivější klimatické podmínky i osvěd-čené běžecké tratě. Investice do Vesce, jak upozornil na našich webových stránkách www.nasliberec.cz bývalý závodník a běžecký trenér Milan Krebs, přine-sou do budoucna „chátrající nevyužité stavby, které nijak neprospějí lyžování v Liberci.“ K tomu zřejmě vybudování areálu výrazně naruší ráz krajiny. A sníh mívá podle Krebse ve Vesci podřadnou kvalitu (v po-rovnání s Jizerskými horami).

Pokud přijde za dva roky podobně teplá zima, jakou zažíváme nyní, jedni z mála, kdo budou nejvíc smutní ze zrušeného mistrovství, budou sami závod-níci. A pak možná diváci.

Zuzana Minstrová

CO KDyž PřIJDE tEpLá ZImA?Horský spolek opravil odpočívadla na JeštěduNebývalé teplého listopadového počasí využili členové Jizersko-ještědského horského spolku k opravě odpočí-vadel na Ještědském hřbetu. Opravou prošla odpočívadla Nad Lomem, U Dělané cesty, U Zelené lavice, U Dánských kamenů a v Kryštofově Údolí. Mohou tak zase turistům posloužit k odpočinku nebo k úkrytu před nepřízní počasí. Práce provedl spolek na objednávku Lesů ČR, které je fi-nancovaly. Některé části odpočívadel bylo třeba doplnit, jiné opravit. Přístřešky s lavičkami navíc dostaly nový nátěr. „Umístili jsme novou lavičku u Horní Buldozerky, a také opravili dvě studánky,“ dodal Schneider.

Obce v Českém ráji vyhlásily stavební uzávěryObce v Českém ráji se rozhodly bránit proti plánované výstavbě čtyřproudé silnice R35. Zastupitelstva ně-kolika obcí proto schválila stavební uzávěry, které mají stavbě zabránit. Uzávěru již má Rovensko pod Troskami, Ktová, Újezd pod Troskami, Podůlší, Tatobity, Holenice, Soběraz, Dílce a železnice na Jičínsku. Další obce je chtějí brzy následovat. „Udělali jsme tak další krok proti vedení silnice přes katastr naší obce. Stavební uzávěra se omezuje pouze na stavby dálnic a silnic, jiné výstav-by se toto opatření nedotkne,“ řekl starosta Rovenska pod Troskami Pavel Koldovský.

V Pokrkonoší jezdí nové ekologické autobusyDva ekologické autobusy na stlačený zemní plyn začaly v prosinci jezdit v Podkrkonoší. Každý z nich stál více než šest milionů korun. Díky naklápěcím skříním vozů může být nástupní výška pro cestující pouze deset cen-timetrů nad terénem. Vozíčkářům, matkám s kočárky a hůře pohyblivým lidem tak odpadnou díky potíže s na-stupováním. Autobusy slouží cestujícím na lince mezi Semily a Lomnicí nad Popelkou a na Jilemnicku. Pro plyn musí ale až do Liberce. „Vlastní plnící linku uvedeme do provozu na jaře,“ řekl ředitel ČSAD Semily Tomáš Rou-biček. Ekobusy v Libereckém kraji již nyní využívá napří-klad ČSAD Liberec a nasazuje je i do liberecké městské dopravy. Většímu rozšíření plynových autobusů zatím brání nedostatek čerpacích stanic v kraji.

Zdroj: www.ekolist.cz

K r á t c e z L i b e r e c k a K o m e n t á ř e

O lanovce na Sněžku se vedou diskuse více než 20 let. Současná dráha totiž pochází z roku 1950, je dlouhá zhruba 3,5 kilometru a překonává převýšení více než 680 metrů. Každou hodinu je schopna do-pravit z Pece pod Sněžkou na vrchol nejvyšší české hory 250 turistů.

Při jednáních o další budoucnosti nejvyššího vr-cholu Čech se ochránci přírody a zástupci obcí a regi-onu shodly na kompromisu – na Růžohorkách postaví nový lyžařský areál, a horní úsek lanovky Růžová ho-ra – Sněžka se nechá na dožití.

V průběhu doby se ale ukázalo, že tato varianta není vhodným řešením. Proto Správa KRNAP vyzvala představitele města Pec pod Sněžkou a Lanové dráhy Sněžka, a. s., k novým jednáním. Všichni se dohodli, že se zrekonstruuje lanová dráha Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka ve stávající trase. Technologie bude uzpůsobena podmínkám národního parku. Za této situace by město Pec pod Sněžkou a Lanová dráha Sněžka, a. s., upustily od záměru vybudovat plánovaný lyžařský areál Růžohorky a otázku dalšího rozvoje sjezdového lyžování by směřovaly do oblasti

mezi stávající areál a Vlašské Boudy. Diskuse se ještě vedou o kapacitě lanovky.

Zatímco ochranáři navrhují, aby i nová lanová drá-ha měla přepravní kapacitu nejvýš 250 lidí za hodinu, pecká radnice by ji chtěla zvýšit na 400 lidí. Vedení lyžařského střediska svůj požadavek odůvodňuje tím, že plánované osmimístné kabiny stejně většinou ne-budou plně obsazeny, takže počet skutečně přepra-vených lidí by byl mnohem menší a žádnou hrozbu pro vzácnou přírodu v nejpřísněji chráněné části národní-ho parku by neznamenal.

KRNAP si pochvaluje, že přemístění připravova-ného lyžařského areálu z Růžohorek na Vlašský vrch si nevyžádá tak rozsáhlé odlesnění. Navíc tam nejde o tak cenné území národního parku.

Nová lanovka na vrchol Sněžky by se mohla začít stavět už v roce 2008. Do té doby ovšem musí Pec sehnat 300 až 400 milionů korun. Starosta Tomášek předpokládá, že stavbu dráhy zaplatí radnice zčásti ze státních dotací a peněz z EU. K tomu přidá něco ze svého rozpočtu a na zbytek si vezme úvěr. (red)

LAnoVá dRáHA NA SNěžKU pojEdE


K r á t c e z n a š í z e m ě

TROJKOALIČNí SMLOUVA –šAnCE pRo EkoLogII?

Co přináší trojkoaliční smlouva mezi ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených? Z pohledu ekologa zde lze nalézt mnohé sympatické momenty, např. víkendové omezení jízd kamionů, předsevzetí více podporovat kombinova-nou dopravu a také podporovat výstavbu veřejných logistických center, která by měla umožnit právě kom-binaci železniční a silniční dopravy. Co se týče železnice, mělo by dojít k urychlení přípravy výstavby vysokorych-lostních tratí, takže se snad dočkáme i v Liberci toho, že vlak nepojede do Prahy třikrát déle než autobus. Troj-koalice chce také připravit nový harmonogram výstav-by dopravní sítě, který upřednostní budování obchvatů obcí před stavbou nových úseků dálnic a rychlostních silnic. V energetice by se mnohem větší podpory mě-la dočkat výroba tepla z obnovitelných zdrojů energie a nově by měly být dotace na instalaci obnovitelných zdrojů v obytných budovách nárokové a ne výběrové,

jako doposud, což by mělo podstatně přispět k jejich většímu rozšíření v bytové výstavbě. Trojkoalice chce také snížit energetickou spotřebu ČR o 40 % do roku 2020, což je více než sympatický plán, otázkou však zůstává, nakolik jej kromě zelených budou ostatní strany brát vážně. Budoucí vláda také nebude pláno-vat ani podporovat výstavbu nových jaderných bloků a zachová územní limity těžby hnědého uhlí. Vzhledem k tomu, že jedna z koaličních stran a to ODS, v minulosti zastávala otevřené protiekologické postoje, je otázkou, nakolik se podaří tato pěkná předsevzetí uvést v život. Doufejme tedy, že protiekologické postoje této strany odešly s jejím bývalým předsedou na Hrad a naše země se dá na cestu postupné ekologizace. Jiná cesta do bu-doucna totiž není.

JAN KORYTÁŘ

Cirkusová zvířata musejí mít pasyOd ledna musejí být všechna cirkusová zvířata vy-bavena pro cesty po zemích Evropské unie speciál-ními pasy. Nařízení vydala Evropské komise. Dříve psi, kočky a fretky mohli cestovat po EU s takzvaným pasem pro malá zvířata; nyní obdobné pasy budou platit například i pro slony, plazy, velbloudy či pře-žvýkavce. Ptáky či například hlodavce bude dopro-vázet doklad hromadný. Cirkusákům se toto nové opatření nelíbí, považují je za zbytečnou byrokracii.

Kvůli teplé zimě se ptákům na jih nechceKvůli letošní mimořádně teplé zimě tuzemští ptáci mnohem méně než v jiných letech táhnou na jih. Ještě ani v prosinci nebyla země zamrzlá a ne-pokrýval ji sníh. Ve svých hnízdištích proto ptáci stále nacházeli dostatek potravy. „Počasí má na tahy ptáků samozřejmě velký vliv. Tahy se výrazně opozdily,“ potvrdil ornitolog Josef Chytil ze správy Chráněné krajinné oblasti Pálava na Břeclavsku. Na vrchu Děvín zaznamenal v polovině prosince výskyt většího množství drozdů, kteří ale měli již dávno odletět. Obdobně se zpozdili také opeřenci ze se-verních zemí, kteří na zimu přilétají do tuzemska. Na Nových Mlýnech pod Pálavou tak například zi-movala na sklonku minulého roku jen asi polovina obvyklého počtu severských divokých husí.

V Česku žije asi 27.500 druhů hmyzu

Na území České republiky bylo dosud zjiště-no 27.500 druhů hmyzu, což je asi třetina druhů zaznamenaných v Evropě. Zatímco motýli a brouci jsou popsáni podrobně, na okraji zájmu jsou škůd-ci, zejména nejzákeřnější z nich – mšice. Ročně je ve střední Evropě objeveno několik desítek nových hmyzích druhů. Mezi hmyzem má člověk i mnoho spojenců. Patří mezi ně například slunéčko sedmi-tečné nebo pestřenka požírající mšice.


VLEkAřI ÚPí, ptáCI STAVěJí HNíZDA, mEdVĚdI NESPí

Jakoby nás letos příroda trestala za to, že jsme vloni s neskrývanou zlostí nadávali na každý centimetr nové-ho sněhu. Minulý rok se zdálo, že ta pravá ladovská zima nebude mít nikdy konce – pod tíhou bílé nadílky se ká-cely střechy supermarketů, silničáři i řidiči skřípali zuby, zamrzl i zázrak moderní techniky – supervlak Pendolino. Nekonečné bylo čekání na první posly jara, stejně jako se teď zdá nekonečnou současná teplá a deštivá zima. Jakoby příroda řekla – vloni se vám zima nelíbila? Nu, tak letos vám nedám ani vločku. A pěkně vzpomínejte („kde-že loňské sněhy jsou?“)!

Smutný pohled nabízejí naše hory. Bláta je tu víc než rozbředlého sněhu, a prší a prší. Při dlouhodobých teplotách nad nulou nelze uměle zasněžovat, a tak po-řadatelé ruší jeden závod za druhým. Odpískají běžec-kou Jizerskou padesátku stejně jako skokanský Světový pohár v Harrachově. Vlekaři, hoteliéři, majitelé horských penzionů a provozovatelé lyžařských areálů úpí a rvou si vlasy. Na hory se v dešti nikomu nechce, lidé masově ru-ší objednané pobyty. Proti nepřízni počasí nikoho žádná pojišťovna nechtěla pojistit, a tak někteří z provozovate-lů lyžařských areálů přišli s nápadem požádat stát o bez-úročnou půjčku nebo překlenovací úvěr, které by alespoň trochu zmírnily bolestnou ztrátu z nynější zimy.

Teplo zmátlo mnohé živočichy, dokonce i ty v zoolo-gických zahradách. Plameňáci v zoo se uprostřed zimy začali pářit, ptáci stavějí hnízda, ačkoliv pravá zima mů-že plnou silou ještě udeřit. A medvědi se budí předčasně

ze zimního spánku. řada druhů tažných ptáků se kvůli teplé zimě vrací do Finska, někteří zpívají ve snaze se spářit a jiní už hnízdí na vejcích, zatímco medvědi ješ-tě neulehli k zimnímu spánku. Zima prostě letos podle mnoha živočišných druhů ještě není v dohledu. „Někte-ré druhy stěhovavého ptactva dosud vůbec neodletěly, jiné se zřejmě vracejí z půli cesty, protože zima je do-sud nebývale teplá,“ řekl agentuře AFP Lauri Hänninen, mluvčí sdružení Birdlife Finland. Podle něj jde především o vlaštovky, špačky a čejky. „Lze předpokládat, že od-letí, až se zřetelně ochladí,“ dodal Hänninen. Kos černý dokonce začal zpívat, aby si našel partnerku, mnohé divoké kachny dokonce už hnízdí; mají v tom o několik měsíců náskok oproti normálu. Medvědi žijící v jižnější části Finska jsou také počasím vykolejeni. Dokonce i ti, kteří již zazimovali, znovu vylezli ze svých pelechů – vy-hnalo je „vedro“. Pouze medvědy žijící na krajním severu Finska nic nezmátlo: ukázněně tráví zimní spánek.

Rok 2007 má být podle meteorologů i díky nynější letní zimě nejteplejším v historii měření teplot. Možná tedy, že se pravé zimy vůbec nedočkáme, že se místo ochlazování začne oteplovat a rovnou přijde jaro. Ať už to dopadne jakkoli, myslím, že budeme nakonec všichni vděční za jakoukoli změnu. Ještě, že globální oteplování nemůže ovlivnit prodlužování dne – umíte si představit, že by nám od začátku roku denního světla nepřibývalo, ale naopak ubývalo? To by teprve byly ty pravé důvody k depresi… (mi)


K r á t c e z e s v ě t a

Polsko chystá stavbu čtyř TemelínůPolsko čeká jaderný boom. Do roku 2030 se u našich sousedů mají vystavět jaderné elektrárny o výkonu nejméně 4,5 tisíce megawattů, což se rovná třem blo-kům s evropskými reaktory EPR nebo nejméně čtyřem temelínským. První atomový zdroj by se měl spouštět kolem roku 2020. O jadernou elektrárnu má zájem celá řada obcí, které doufají, že miliardová investice přinese do jejich regionů práci a peníze na rozvoj infrastruktury. Dosud prakticky veškerý polský proud pochází z tepel-ných elektráren spalujících domácí uhlí a produkujících skleníkové plyny.

Vědci objevili v moři nové živočichyVědci v mořských hlubinách objevují stvoření tajemnější, než si řada z nich kdy uměla představit. Na jednom mís-tě v Korálovém moři třeba podle jejich zjištění v hloubce 3,2 kilometru žijí krevety kolem otvoru, z něhož se valí voda o teplotě až 407 stupňů Celsia. Okolní voda přitom má jen asi dva stupně Celsia. O tomto druhu se experti domnívali, že vyhynul před zhruba 50 miliony let. Na objev vědci přišli během světového projektu – sčítání mořských živočichů. Konečné výsledky projektu by mě-ly být zveřejněny v roce 2010. Podílí se na něm OSN i řada dalších organizací – celkem asi 2000 vědců z 80 zemí světa.

V Indii usmrcen slon-zabijákV severovýchodní Indii byl najatými lovci usmrcen obávaný slon, který údajně nesl odpovědnost za smrt čtrnácti lidí, a jemuž proto vesničané přezdívali Usáma bin Ládin. „Profesionální lovec zastřelil třímetrového sloního samce poblíž lesní rezervace Bihálí na severu státu Ásám,“ uvedl správce parku Čandan Bora. Odstřel nařídily indické úřady. Tragické střety lidí a slonů se na severovýchodě Indie začaly v posledních letech množit kvůli postupujícímu ničení lokalit, v nichž se tato zvířata přirozeně pohybují. V posledních pěti letech zabili sloni v Ásámu kolem 250 lidí, ve stejném období rozzlobení vesničané zastřelili nejméně 268 slonů.


ARktIdAMůžE BÝT DO 35 LET

BEZ LEduDo roku 2040 může být podle vědců oblast kolem

severního pólu úplně bez ledu, pokud bude lidstvo vy-pouštět do atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako dosud. Vyplývá to ze studie amerických vědců vedených Marikou Hollandovou z Washington-ské univerzity. Zprávu přinesla ČTK.

Jestliže lidstvo výrazně sníží množství vypouš-těných skleníkových plynů, mohlo by to očekávanou klimatickou změnu v určité míře pozdržet, míní Hol-landová. Obdobnou studii vydali také evropští vědci. Ti jsou ale optimističtější, podle nich arktický led de-finitivně roztaje až k roku 2080.

Počítačová simulace klimatických změn severní polokoule, kterou uskutečnil tým kolem Hollandové, předpokládá, že v létě 2040 zůstanou poslední ma-lé ledovce na pobřeží Grónska a severokanadských ostrovů. V zimních měsících sice ledovce opět posílí, oproti současné pobřežní tloušťce tři a půl metru však budou o poznání tenčí. Nebudou silné ani jeden metr.

Vědci zdůvodnili tak rychlý ústup ledovců především samozesilujícím efektem: stále větší, relativně tmavé plochy mořské vody, odkrývané ustupujícím bílým le-dovcem, budou mnohem silněji přijímat sluneční paprs-ky a prohřívat své okolí. Moře se tedy bude ohřívat tím rychleji, čím více ledu již roztaje. Klimatické změny navíc zřejmě ovlivní i mořské proudění – teplé vody nesené Golfským proudem se dostanou mnohem severněji, do Arktidy. Na pevné zemi, jako je Grónsko, se proto led může teoreticky udržet o něco déle než na moři.

Odborníci varovali začátkem prosince, že zahří-vání zemského povrchu neohrožuje jen stavy ledních medvědů. Lze podle nich očekávat i závažné narušení potravinového řetězce vůbec. „Změny budou mít vliv i na hojnost ryb,“ řekl badatel Eberhard Fahrbach. Na druhé straně by ústup ledovců a zvýšená možnost lodní dopravy v severských oblastech umožnily vý-raznější těžbu nerostného bohatství, včetně ropy a plynu v Arktidě. (red)

ALpy přIjdouO LEDOVCE

Pokud budou ledovce tát současným tempem, na konci století budou švýcarské Alpy už úplně bez ledu. Jen během minulého roku se ledovce zmenšily o čtyři procenta, jak zjistili vědci ze švýcarského Federálního technologického institutu v Curychu.

„Během následujících deseti let roztaje okolo 20 procent ledu,“ říká glaciolog Martin Funk. Podle mě-ření provedených vloni v období srpna až října ztra-tily ledovce 2,5 metru na tloušťce. Například ledovec Aletsch ustoupil o 50 metrů. Ledovec Trift také tál, ale méně dramaticky než v předcházejících letech. Nejno-vější výsledky ukázaly, že uplynulé léto bylo pro ledovce skoro stejně zhoubné jako výjimečně horký rok 2003.

Vědci zároveň upozorňují na to, že se pod ledov-ci zvětšují jezera z roztátého ledu. Když do takového jezera spadne obrovský ledový blok, může dojít k zá-plavám v údolí pod ním. Tání ledovců zatím ještě nemá významnější dopad na flóru a faunu Alp. Ale změny alpských ekosystémů se v budoucnu dají očekávat. Vědci se rovněž obávají, že některá horská údolí při-jdou o zdroje vody. Tento trend je nevratný a může vést k tomu, že všechny horské regiony (až na několik málo výjimek ve výšce kolem 4 000 m) budou bez ledu.

Podle Martina Funka může pomoci zakrývání ledov-ců, jak se v posledních letech zkouší. Avšak tato meto-da se nedá uplatnit na velkých plochách. Za jedinou re-álnou možnost proto považuje snížení emisí oxidu uhli-čitého. „I kdybychom však začali snižovat emise dnes, zlepšení se neprojeví hned,“ řekl Martin Funk a dodal, že je těžké předpovídat budoucí vývoj, protože jej může ovlivnit například nečekaná erupce sopky. To by vedlo k poklesu teplot kvůli jemným částicím v atmosféře, které sníží intenzitu slunečních paprsků. (red)


K R Á T K É Z P R Á V Y

nEmoCISE STěHUJíZA tEpLEm

V důsledku celosvětových klimatických změn se začínají v Evropě objevovat choroby dosud zcela ne-obvyklé. Může za to globální oteplování, nemoci se stěhují za teplem. Nevyzpytatelné počasí mající za následky rozsáhlé záplavy či naopak nebývalá su-cha podporuje i výskyt nakažlivých nemocí. „Máme významné náznaky, že kvůli změnám podnebí se do Evropy dostávají nové choroby,“ potvrdil profesor Paul Hunter z Východoanglické univerzity.

Jako příklad uvedl nemoc zvanou Vibrio vulnifi-cus, kterou vyvolává ve státech Mexického zálivu jistý mořský organismus. „Už byly zaznamenány případy nákazy u lidí, kteří se koupali v Baltském moři. V Dánsku dokonce bylo zaregistrováno i úmr-tí,“ dodává Paul Hunter. Tato nemoc je přenosná buď konzumací nakažených korýšů, nebo se jí člověk může nakazit, když plave v zasažené vodě s otevře-nými ústy. Projevuje se infekcí pleti či dalšími sym-ptomy a může mít smrtelné následky. Organismus, který tuto chorobu způsobuje, přežívá v mořské vo-dě, jejíž teplota má 20 či více stupňů Celsia.

Na italském mořském pobřeží bylo zaznamená-no další onemocnění, které způsobuje organismus zvaný Ostreopsis ovata. I ten se šíří díky zvyšující se teplotě moře do oblastí, kde se předtím nevysky-toval.“ Podle našich zpráv bylo hospitalizováno přes sto osob, a to s různými projevy včetně průjmu, ple-ťové vyrážky či senné rýmy,“ uvádí Paul Hunter.

Rovněž například krymská hemoragická ho-rečka konžského typu (CCHF) působí v posledních letech problémy v oblastech, kde se dříve napro-sto nevyskytovala. V tomto případě nejsou podle Paula Huntera na vině nebývale horká léta, nýbrž neobvykle teplé zimy. Nemoc přenášená hmyzem se projevuje krvácením kůže, z úst i nosu.

„Existují prostě velmi jasné signály, že infekční choroby se mění jako následek změn klimatických,“ upozorňuje britský odborník. (red)

Ještě před zavedením povinného placení elektronic-kého mýta část dopravců vymyslela, jak na jízdách po tuzemských dálnicích co nejvíc ušetřit. Na internetu se objevily zaručené návody, jak projet mýtnou bránou a ne-platit, například čím obalit před průjezdem měřící jednot-ku nebo jaký sprej použít, aby kamiony zmátly celý sys-tém. Někteří autodopravci se chystají vyhnout mýtnému tím, že na část cesty sjedou z dálnice a raději pojedou po staré silnici, že si to tedy budou brázdit skrze tuzemské obce a města. Obce, které leží v blízkosti zpoplatněných komunikací, se dopředu děsí toho, že jejich centra zane-řádí hluk kamionů a jedy z výfukových plynů.

Povinnost platit elektronické mýtné přijde pro au-todopravce s Novým rokem. Triky vymýšlejí řidiči už dopředu. Našli si i trasy, kde se dá jízdou mimo dálnici ušetřit, a přitom si moc nezajet. Podle informací z médií dopravci vysvětlují své snahy přelstít systém mýtného logicky – nechtějí dlouholetým zákazníkům zvednout kvůli mýtu kilometrovné o čtyři nebo pět korun. A sa-motní řidiči se zase obávají, že přijdou o prémie, když jim kvůli mýtnému vyskočí náklady na cestu příliš vysoko.

Náhradních tras, kde paralelně podél dálnice vede stará silnice, se nabízí řidičům po republice několik. Je to například stará silnice z pražské Libně směrem na Ústí nad Labem, a kterou se dá celkem pohodlně vyhnout dálnici D8. Možnost vyhnout se placení mýtného nabízí také trasa z Prahy do Plzně. řidiči, kteří míří do Plzně z Prahy, sjedou z dálnice D5 u Rudné a pokračují po sta-ré silnici 605. Mýtné nemusí trápit ani například ty do-pravce, kteří se s kamionem vydají z Brna do Olomouce. Místo toho, aby jeli po dálnici D1, vyrazí po staré silnici.

Také na dálnici D 2, která spojuje Brno s Bratislavou, lze ušetřit. řidiči, kteří jedou z Brna, sjedou z dálnice

v Rajhradě a pokračují přes Hustopeče podél D 2 až do Břeclavi, a poté stále po silnici 425 na hraniční přechod Lanžhot – Kúty. Podobnou fintu mohou zvolit i na ces-tě do Vídně. Komunikaci R 52 opustí v Rajhradě a přes židlochovice se dostanou do Pohořelic a pokračovat dál, kde je čekají úseky, na nichž se mýtné neplatí.

Nejstarší dálnici D 1 mohou nákladní auta z Prahy objet oklikou z Horních Počernic přes Poděbrady po sil-nici 611 do Hradce Králové. Odtud se po E 442 dostanou do Svitav a po E 461 do Brna.

Triky, jak zmást mýtné brány a alternativní trasy vymýšleli autodopravci před zavedením elektronického mýtného i jinde v Evropě. Například v Německu a Rakous-ku zaznamenaly v prvních měsících obce obrovský nárůst kamionové dopravy. Časem však většina nákladních aut od náhradních tras upustila, autodopravci si na mýtné zvykli a vrátili se na zpoplatněné komunikace. V současné době podle informací z tisku objíždějí dálnice v Německu a Rakousku jen asi dvě až tři procenta dopravců. Ostatní zjistili, že se jim náhradní trasy nevyplatí. Po starých sil-nicích se kamionům totiž obvykle jezdí nepohodlně a po-maleji než po dálnici. Navíc tu při nepříznivém počasí hrozí pro těžká nákladní auta větší riziko nehody.

Obce a města, přes která vedou případné náhradní cesty, se dopředu děsí nejen smogu, hluku a nadměrné prašnosti. Obávají se také toho, že jejich silnice, které nebyly stavěné na hustý kamionový provoz, velká ná-kladní auta ve špičce ucpou. Bojí se i většího rizika, které ze zvýšené kamionové dopravy hrozí chodcům.

Příklady z Německa a Rakouska ale dávají malým městům, ležícím v sousedství dálnic, naději. I u nás si řidiči časem na mýtné jistě zvyknou a s nákladními auty se vrátí na dálnice. Chce to jen trochu trpělivosti. (mi)

kAmIony CHtĚjíP ř E L S T í T M Ý T N é


Miliardy korun nákladů a ztráta tisíce pracovních míst. To přinese podle průmyslníků nová evropská chemická legislativa. Definitivní podobu směrnice známé pod zkratkou REACH schválili poslanci Evropského parlamentu. Na

jejím kompromisním znění se na počátku prosince minulého roku shodli zástupci

členských zemí a právě europarlamentu.

Kontroverzní směrnice, nařizující v Evropské unii nákladné testování desítek tisíc běžně používaných látek, by tak měla vstoupit v platnost v první polovině tohoto roku. „Původní návrh směrnice stavěl hráz mezi podniky a spotřebiteli. Naproti tomu dojednaný kom-promis není ani katastrofou pro evropský průmysl na jedné straně, ani promarněnou příležitostí pro zlepšení ochrany zdraví půl miliardy Evropanů,“ uvedla pro inter-netový server Aktuálně česká europoslankyně Zuzana Roithová z KDU-ČSL.

Ne všichni poslanci jsou ale takto smířliví. „Schvá-lenou legislativu REACH považuji za nepovedený právní hybrid, jehož nejviditelnějším výsledkem bude snížení konkurenceschopnosti evropského průmyslu,“ zlobí se europoslanec Jan Březina rovněž z KDU-ČSL. „Evropský parlament svým rozhodnutím hodil přes palubu zejmé-

na malé a střední podniky, kterých se tato legislativa nejvíce dotkne. Zatímco velké podniky astronomické náklady z ní plynoucí ustojí, pro mnoho malých a střed-ních podniků mohou být likvidační. Považuji za chybu, že do finálního kompromisu mezi Evropským parlamentem a členskými státy nebylo zahrnuto rozšíření působnosti této legislativy na výrobky dovážené na evropský trh,“ dodává s tím, že evropské výrobky tak budou méně kon-kurenceschopné.

Náklady ponesou firmyNespokojenost s tímto předpisem vyjadřuje také

například Svaz chemického průmyslu. Podle zástup-ců této organizace budou totiž místní firmy čelit do-datečným nákladům, které dosáhnou až šesti miliard korun. A celkově se obrat tohoto odvětví v Česku sníží o 14 miliard, strachují se chemici. Podle optimistického výhledu by práci v tuzemsku mohly ztratit necelé dvě tisícovky lidí, pesimistické předpoklady hovoří o skoro patnácti tisících.

Podle odhadů bude třeba otestovat na 30 tisíc látek na jejich nezávadnost, případně prokazovat, že je ne-možné při výrobě závadné látky nahradit jinými.

Zhruba 80 procent nákladů v Česku přitom ponesou malé a střední firmy, které může směrnice existenčně ohrozit, tvrdí ředitel Svazu chemického průmyslu Ladi-

slav Novák. Vyšší ceny mají čekat i spotřebitelé, protože nová evropská legislativa má mít rovněž vliv na odvětví, která na chemický průmysl navazují.

Velcí hráči na trhu se s novou směrnicí srovnají snadno

Například neratovická Spolana odhaduje, že na REACH dohromady vydá 150 až 330 milionů korun.

„Předpokládáme, že se směrnice chodu podniku výraz-

ně nedotkne. Bude však znamenat především finanční a organizační zatížení,“ řekl už při prvním čtení směrni-ce v europarlamentu mluvčí Spolany Jan Martínek. Vý-robce léků Zentiva očekává náklady v desítkách milionů korun ročně. Studie pro každou látku stojí podle Zentivy 30 až 50 tisíc eur (až 1,5 milionu korun). U některých látek se suma může vyšplhat až na 70 tisíc eur.

A jak to vypadá na celém evropském trhu? Náklady na REACH Evropská komise vypočítala zhruba na 2,3 miliardy eur, které uhradí chemičky z vlastní kapsy. Na-opak pro veřejnost bude mít podle komisařů nová legis-lativa mnohem vyšší hodnotu. Na zdravotnictví a ekolo-gii se ušetří v příštích třiceti letech na 54 miliard eur.

Studie, které nechali zpracovat průmyslníci, ale tvrdí, že náklady pro firmy porostou až na 30 miliard eur, což by mohlo některé firmy donutit odejít z trhu. Malé fir-

CHEmICká REVoLuCE SCHVÁLENA. DEFINITIVNě.

N e z i s k o v ý s e k t o r

Ilustrační foto Foto archiv


CHEmICká REVoLuCE SCHVÁLENA. DEFINITIVNě.

N e z i s k o v ý s e k t o r

my se totiž často věnují specializovaným látkám, a tak jim nepomůže ani princip jedna látka, jedna registrace, který prosadili do návrhu REACH poslanci. Podle sta-tistických údajů patří 80 procent chemikálií mezi spe-cializované, ale tržby za ně představují jen 20 procent celkového obratu odvětví. REACH má od 1. června 2007 nahradit 45 současných chemických předpisů. Bude se týkat zhruba 30 tisíc běžně používaných látek, jejichž vlastnosti budou muset výrobci prověřit. O podobu re-gulace vedli tvrdý boj ekologičtí aktivisté se zástupci chemického průmyslu.

Nespokojení jsou nejen GreenpeaceS konečnou podobou nových evropských chemic-

kých předpisů je velmi nespokojeno sdružení Greenpea-ce. Tvrdí dokonce, že svůj díl viny na tom má i Česká republika, která se postavila proti radikálnější verzi REACH. „Výsledná podoba je velmi vstřícná vůči che-mickému průmyslu i díky postoji České republiky,“ řekl Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně pražské kance-láře Greenpeace. Greenpeace vadí například to, že z více než sta tisíc chemických látek, používaných v Evropě, se REACH týká jen asi třetina, přičemž striktní kontrole podléhá pouze zhruba 17,5 tisíce přípravků.

REACH ušetří na lékařské péči „REACH je krokem vpřed, ale směrnice nebyla dota-

žen do konce,“ tvrdí Freidenger. Nevládní organizace už roky upozorňují na to, že chemické látky jsou všudypří-tomné a do kontaktu s nimi každý den přichází prakticky každý. Nebezpečné chemikálie jsou například v počíta-čích nebo i v obyčejném linoleu.

„REACH sice představuje pokrok oproti stávajícímu stavu, ale jeho konečná podoba je příliš slabá na to, aby byla schopna zajistit ochranu zdraví lidí a našeho život-ního prostředí před nebezpečnými chemickými látkami, kterými chemický průmysl každoročně zásobuje trh v tisících tun a používá je mimo jiné ve výrobcích denní spotřeby,“ komentoval schválenou podobu REACH před-seda sdruženi Arnika Jindřich Petrlík. (red)

Konečné hlasování v Evropském parlamentu sice dalo život nové chemické politice EU, nazývané REACH, ale zanechalo ji podle mínění ekologických a spotřebitel-ských nevládních organizací v kritické situaci.

Část českých europoslanců si dokonce nepřála zrod REACHe vůbec s odůvodněním, že to ohrozí existenci evropského chemického průmyslu kvůli nákladům, které toto nařízení vyvolá. Poslanci ODS hlasovali proti REA-CHi už od samotného počátku. Ignorovali tak přání více jak sedmnácti tisíc signatářů petice Budoucnost bez jedů a dali na rétoriku chemického průmyslu.

„Nedíváme se na to, kolik by se při důslednějším po-žadavku náhrady nebezpečných látek bezpečnějšími alternativami ušetřilo na zdravotních výdajích a na budoucí likvidaci ekologických zátěží, s jakou se dnes potýkáme například ve Spolaně Neratovice a na mno-ha dalších místech. REACH není ve své konečné podobě důsledný a obávám se, že právě někteří čeští politici mu příliš nepomohli,“ podotkl předseda sdružení Arni-ka Jindřich Petrlík.

Průmyslové společnosti budou muset doložit infor-mace o bezpečnosti chemických látek, které jsou vyrá-běny či importovány do Evropy ve vysokých objemech. Nová směrnice také umožní veřejnosti požadovat infor-mace o přítomnosti limitovaného počtu nebezpečných chemických látek ve výrobcích. Dosud mohly podniky prodávat víceméně jakoukoliv chemickou látku, bez doložení informací o její bezpečnosti. Nebezpečné che-mické látky byly zakázány pouze jako reakce na nějaký skandál – případ od případu.

Závažné mezery v REACHi stále ještě umožní po-užívat ve výrobě a spotřebních výrobcích mnoho che-mických látek, které mohou způsobit vážné zdravotní problémy, včetně rakoviny, poškození plodu a narušení rozmnožování. Dále konečná dohoda o REACHi umož-ňuje průmyslovým firmám, které dovážejí a vyrábějí chemické látky v objemech do 10 tun ročně – tedy 60% chemických látek spadajících pod režim REACHe, aby neposkytli žádné smysluplné informace o bezpeč-nosti těchto látek.

V konečné podobě REACHe mimo jiné chybí záruka, že budou ve všech případech vzaty v potaz informace o bezpečných náhradách od třetích stran. Činnost nové Evropské chemické agentury v Helsinkách bude muset být velice přísně monitorována. Bez potřebné podpory a dohledu budou nebezpečné chemické látky i nadále kontaminovat živou přírodu, naše domovy a naše těla a REACH prostě selže.

Zdroj: Arnika

Posláním Arniky je zlepšování stavu životního prostředí, jeho obrana před znečišťováním, ochrana a obnova přírodních hodnot na území České republi-ky, a to i v evropském kontextu.

Arnika je ekologické sdružení občanů, které vzniklo 29. září 2001. Toto sdružení založila skupi-na lidí, kteří opustili Děti Země z důvodu odlišných představ o budoucí činnosti a struktuře této organi-zace. Činnost Arniky se soustřeďuje na tři programy. Jsou to:

1. ochrana přírody2. toxické látky a odpady�. Centrum pro podporu občanů

Arnika je celostátní organizací s centrální kan-celáří a místními samostatnými pobočkami, dále pak se skupinou poboček, které se od sebe liší druhem činnosti. Sdružení usiluje o co nejširší členskou zá-kladnu. Jak sdružení Arnika uvádí, členové rádi do svých řad přijímají každého, kdo má chuť zapojit se do ochrany životního prostředí – ať už jako dobro-volník, člen nebo přispěvatel – sympatizant.

Významnou roli v činnosti hraje organizace i me-zinárodní a přeshraniční spolupráce. Arnika je v Čes-ké republice členem Zeleného kruhu a Informačního centra neziskových organizací (ICN). Z iniciativy organizace vznikla v Děčíně Koalice neziskových organizací pro cyklistiku a pěší dopravu. Na mezi-národní úrovni koordinuje evropskou skupinu celo-světové sítě za snížení toxických látek v životním prostředí – IPEN (International POPs Elimination Network) a je zástupcem České republiky v koali-ci Health Care Without Harm – (HCWH). Arnika je dále členem Aliance pro zachování Labe v Čechách a Sasku a připravuje společné projekty s Grüne Liga, ERN (European Rivers Network) a dalšími.

KontaktyArnika (Koordinační centrum)Eva VejvodováChlumova 17, 130 00 Praha 3tel/fax: 222 781 471, 222 782 [email protected] • [email protected]

PobočkyArnika má po České republice několik poboček, na-příklad v Českých Budějovicích, Děčíně, Jihlavě, v Mostě, Vyškově nebo Ostravě. (red)

REACHJE NA jIpCE

O B Č A N S K é S D R U ž E N í

ARnIkA

10 Lomikámen 04 | 2006

Dá se opravdu za peníze koupit všechno, včetně hrdosti a nezlomnosti lidí, kteří

odmítají ve svém sousedství nebezpečnou fabriku, anebo si nepřejí mít za humny

hospodářství nevkusné satelitní městečko? Stát podporuje zahraniční investory

mohutnými, většinou miliardovými podnikatelskými pobídkami v podobě

mnoholetých daňových prázdnin. A je mu dokonce lhostejné, jestli daná firma svou

výrobou nenapravitelně zdevastuje okolní krajinu. Investoři mají pro naši přírodu totiž

nebezpečnou slabost – chtějí své podniky stavět a vyrábět své produkty v lůně krajiny, na zelené louce. Na rozdíl od obyčejných lidí, kteří většinou proti nim stojí zpočátku zcela

osamoceni, mají mocné podniky i dost peněz a času na to, aby nejen obcházely zákony, ale do nekonečna také protahovaly soudní spory.

Sedlák Rajter a mexická hliníkárna Nemak

Jedním z těch, kteří svůj boj s mocnou zahraniční fir-mou nevzdali, je třiasedmdesátiletý soukromý zemědě-lec Jan Rajter, který se synem a dvěma vnuky hospodaří na pěti stech hektarech úrodné půdy u obce Moravěves na Mostecku. Stát dovolil za jeho humny postavit za cenu obcházení zákonů továrnu na hliníkové automo-bilové součástky mexické společnosti Nemak. Fabrika vypouští do ovzduší a půdy nebezpečné rakovinotvorné dioxiny. Jan Rajter zůstal jediným, kdo napadá u soudu zákonnost stavby. Ostřílený kozák, který se v minulosti rval i s komunisty, se stal symbolem osamělého odporu proti mocné korporaci.

Farmář, kterému zemřela matka, když mu byly tři roky, začal už v dětství věřit půdě jako jediné jistotě v nejistém světě. A tomu, že když jí dá všechny své síly, půda jej uživí. První své hospodářství si koupil na Bruntálsku v době násilné kolektivizace a politických štvanic i poprav – v roce 1953. Odmítl vstoupit do ze-

mědělského družstva, a tak se s ním komunisté nepá-rali – políčko mu sebrali. Náhradou mu tehdy přidělili vzdálené pozemky, poseté kameny. Později za svou tvrdohlavost dokonce vyfasoval podmínku, za naru-šení socialistické vesnice.

Jan Rajter odešel na Mostecko ke dráze jako posu-novač. Neustále snil o vlastním hospodářství, až obje-vil v blízkosti litvínovské chemičky polorozpadlý domek a kolem něj poddolovanou zem, plnou prasklin, zbavenou ornice. A nad vším se vznášel zápach. Napadlo jej, že by ho na tomto nevábném kráteru komunisté mohli ne-chat sedlačit. Na národním výboru si tehdy mysleli, že se pomátl. Ale pozemky mu přidělili. Rajter přes den jez-dil s posunovací lokomotivou a odpoledne po práci dřel na poli a staral se o dobytek. Z utrápeně beznadějného pole se stalo nejvýstavnější a nejvýnosnější v okolí. To bylo družstevníkům trnem v oku, proto občas na po-le vtrhli a celou jeho úrodu odvezli s odůvodněním, že

„socialistická organizace má přednost“. Nezkrotitelný sedlák tvrdě protestoval, a časem nájezdy družstev-ních kombajnů ustaly. Jan Rajter soukromě hospodařil dál, až do pádu režimu.

Zeman označil Rajtera a EPS za novodobé bin Ládiny

V roce 1993 koupila rodina Rajterových statek a rozsáhlé pozemky v Moravěvsi. Starého sedláka na-plňovalo štěstí – všude kolem černozem s jí lovitým podložím, které drží vláhu, i když přijde sucho. V dubnu 2001 přišla rána. Z televize se farmář dozvěděl, že jeho nejlepší pozemky má obklíčit více než dvousethektaro-vá průmyslová zóna Joseph, v jejímž centru bude fabrika na výrobu hliníkových součástek do aut mexické společ-nosti Nemak. Jana Rajtera polilo horko – kdo bude od něj kupovat obilí, maso nebo mléko z oblasti, zamořené jedovatými látkami z výroby?

K Rajterovi se přidal mladý právník z Ekologického právního servisu (EPS) Pavel Franc. Spolu rozjeli kolotoč soudních žalob. Například napadli souhlas Ministerstva životního prostředí s vynětím pozemků pro továrnu ze zemědělského půdního fondu. žalovali také okresní stavební úřad, který stavbu povolil, aniž by si předem obstaral zákonem předepsané podklady. Průmyslovou zónu i s Nemakem mocně podporovala vláda. Když za-počaly soudní spory, přirovnal Jana Rajtera a EPS teh-dejší premiér Miloš Zeman k novodobým bin Ládinům. Nemak totiž plánoval hliníkárnu rozšířit o další prostory a zvýšit výrobu.

Po pěti letech soudních sporů, stížností a tahanic, se sedlák dohodl s městem Most, že mu své pozemky prodá za 260 milionů. Za toto odškodnění by farmář Rajter spolu s právníky EPS stáhl všechny žaloby. Vlá-da ochotně přispěchala s příslibem, že vyčlení pro od-koupení pozemků 234 milionů z republikového rozpoč-tu. Jenomže město Most náhle couvlo a následně začalo celý smírčí proces prodlužovat. Nakonec však došlo na konci roku 2006 ke smíru a Jan Rajter odškodnění přijal

T é m a

čLoVĚk PROTIMOCNÝM InVEstoRůmpříBĚHy noVodoBýCH don QuIjotů, ktEří sE tVáří V tVář BoHAtým konCERnům nEVZdALI

Továrna Nemak v Havrani na Mostecku. Foto Nemak Czech Republic.

Lomikámen 04 | 2006 11

a pozemky prodal. Průmyslová zóna se bude rozšiřovat a s ní i hliníkárna Nemak.

Kauza Lysolaje: Ta půda není na prodejAni neuvěřitelná suma ve výši půl miliardy korun

nezlomila čerstvou penzistku Zdenku Blažkovou k to-mu, aby se vzdala pozemků po předcích, ležících v Ly-solajích na okraji Prahy. Třetinu církevního statku v Ly-solajích koupili její předci už před třemi stovkami let. Tehdy pozemek ležel dvě hodiny chůze od Prahy, dnes je součástí hlavního města. Investoři by zde rádi po-stavili satelitní městečko, proto vyhnali cenu pozemků až do pohádkových výšin.

Zdenka Blažková nosí zástěru a nejraději se stará o svoji zahradu, přes zimu vyšívá. Čte, sleduje televizi, a když ušetří nějaké peníze, jezdí na poznávací zájezdy po Česku. Ze vrat statku „U Srbů“, jak stojí na bráně, je dnes stejně jako před třemi sty lety výhled na pole lemo-vané lesem a skalami, které nabízejí romantický výhled na Vltavu a zubatou čáru Hradčan daleko na obzoru.

Kvůli rodovým polím kdysi komunisté dohnali otce Zdenky Blažkové k infarktu. Tím éra sedláků ze statku

U Srbů násilně skončila. V nových časech si dvě desít-ky hektarů pronajalo družstvo a rodinný rozpočet paní Blažkové, manžela a jejich syna dostává každý rok dva-cet tisíc k lepšímu na nájmech. Od půlky devadesátých let ale začal rozruch. Jedné z nejlepších parcel v Praze si všimli developeři a rodová pole Blažkových najednou získala neuvěřitelnou hodnotu víc než půl miliardy ko-run. Zatímco dva sousedi v podobné situaci bez otálení souhlasili s prodejem, paní Blažková zavrtěla hlavou. „Ta

půda není na prodej. Můj tatínek se tady málem udřel k smrti a já to mám vyměnit za nějaké papírky?“ Za slovy pronesenými hned na první schůzce s obchodníky s realitami si stojí i dnes.

Pevné stanovisko Zdenky Blažkové vyvolalo nátlak a nevraživost sousedů i starosty, který chtěl stavět a rozšiřovat obec. Statkářka musela čelit také tlaku rodin ze sousedních statků, jejichž pole leží až za Blaž-kovými a bez souhlasu paní Zdenky se na ně stavební stroje nedostanou. Časem ale začaly spory utichat. Vy-měnilo se i vedení místní radnice, zmizel nátlak na vlast-níky půdy. Jeden majitel malého kusu půdy přístupného i bez souhlasu paní Blažkové pozemek prodal a teď se tu staví pět vil, obehnaných vysokým plotem. Pokud by paní Blažková kývla, stálo by jich tu tři sta padesát.

LG. Philips a (opět) Miloš ZemanNejvětší zahraniční investicí na „zelené louce“ byla

na přelomu století v České republice výstavba továrny dnes již spojených nadnárodních společností „korej-ského“ LG Electronics a „holandského“ Philipsu ve spo-lečnost LG. Philips Displays. Ta se v Hranicích rozhodla vybudovat továrnu na velkoplošné obrazovky do televizí. Případ se proslavil díky Markétě Regecové, která odmít-la přistoupit na městem navrhovanou cenu 105 Kč/m2 (šlo tehdy o cenu běžnou, nicméně pozemky se v budou-cí zóně prodávaly také za 300 Kč/m2...) a požadovala za své pozemky o necelých 50 Kč za m2 více.

Místní starosta ji proto začal v médiích urážet, čímž rozpoutal mediální přestřelku a velkou licitaci o cenu po-zemku. Do kauzy se zapojili také nejvyšší státní před-

T é m a


Ilustrační foto Foto archivStaré Lysolaje Foto archiv


stavitelé včetně tehdejšího premiéra Zemana (s jeho známým bonmotem: „Přeji si více Philipsů a méně Re-gecových...“). Paní Regecovou za podivných okolností k prodeji přesvědčoval náměstek policejního prezidenta, o celou záležitost se měla zajímat také BIS. Politici po-prvé veřejně začali debatovat o možnosti vyvlastňování pro účely průmyslových zón... A město Hranice nakonec muselo paní Regecové, na jejíž pozemcích Philips ne-legálně stavěl, zaplatit namísto několika málo desítek tisíc Kč navíc, celých 5,2 mil. Kč. Případ boje osamělého běžce s mocnou nadnárodní společností ukázal, že když se člověk nevzdá a stojí si pevně za svým, nakonec sku-tečně dosáhne toho, co chtěl.

Kauza Regecová však skoro dokonale zakryla několik pochybení a problémů, které se týkaly jak vzniku prů-myslové zóny, tak i samotného závodu společnosti LG. Philips. Jak uvádějí právníci EPS, jsou to například tato pochybení či otázky:

• Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zjistil porušení zákonů o investičních pobídkách a o zadávání veřejných zakázek

• Z důvodu nekvalitní a rychlé přípravy projektu výstavby průmyslové zóny ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), České agentury pro zahraniční investice CzechInvest a města Hranic došlo ke zbytečnému proinvestování několika milionů Kč

• Společnosti byla v nedávné době udělena již několikátá pokuta za porušení zákona v oblasti vypouštění odpadních vod

• Společnost má potíže s úniky nebezpečných látek do řeky Bečvy a potoka Velička

Továrna LG. Philips Displays, mohutně podpořená investičními pobídkami udělenými na základě usnesení vlády ze dne 29. března 2000 č. 321 ve výši přesahu-jící 1,6 miliardy korun, tedy dva roky vyráběla televizní obrazovky nelegálně a státní orgány tomu absolutně nečinně přihlížely. Program prevence měl Philips pod-le zákona předložit ke schválení současně s podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí. Ten byl po-dán už v květnu 2000. Společnost předložila program ke schválení o více než rok později, poté, co zkušební provoz rozjela. Navíc program zpracovala nekvalitně, a proto několikrát musela na výzvu úřadu provádět jeho opravy a doplnění. A aby toho nebylo málo: Phi-lipsu chybělo zákonné pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie, které byl podle zá-kona povinen sjednat ještě před uvedením své továrny do zkušebního provozu.

Kauza automobilky Hyundai v Nošovicích

V září roku 2005 oznámila Automobilka Hyundai Motor Company, že Česká republika připadá do úva-hy pro vybudování jejího nového závodu. Především blízkost k žilině, kde již dokončovala stavbu sesterská automobilka KIA, pak hovořila pro lokalitu v Nošovicích, kde je k dispozici asi 260 ha úrodné půdy, na které hospodaří družstvo vlastníků a vyrábí známé nošovic-ké kysané zelí. Ačkoliv česká strana nabízela i další zó-ny, jako například Mošnov (později přišla také nabídka z Holešova), území Nošovic preferovalo samotné vede-ní společnosti Hyundai, a to i díky jeho krásné poloze na úpatí Beskyd.

Tlak na prodej pozemků sí lil, jádro nošovických vlastníků půdy v budoucí zóně, v čele s vedením míst-ního družstva, však dlouhou dobu odolávalo. Kraj však přišel s nápadem, kterým vyjednávání a celkovou at-mosféru v Nošovicích a okolí posunul do jiné dimenze. Všem rodinám v Nošovicích a Nižních Lhotách totiž jako kompenzaci za snížení pohody bydlení kvůli stavebním pracím slíbil rovných 100 000 Kč. A do toho všeho se ještě přidal premiér Paroubek, který „hrozil“, že pokud vlastníci neprodají, budou jejich pozemky vyvlastněny.

Družstvo však trvalo na zajištění podmínek pro svou další existenci a požadovalo proto několikasetmiliónové kompenzace. Na výsledku jednání s družstvem však byl závislý postoj mnoha zbylých vlastníků. Tito společně s dalšími občany Nošovic, kteří se záměrem výstavby továrny Hyundai nesouhlasili, nejprve sepsali proti zóně petici a nakonec založili sdružení s názvem Půda pro život. Společně s právníky programu GARDE – Globální odpovědnost EPS pak sepsali dopis generálnímu řediteli Hyundai, v němž s odkazem na deklarovanou společen-skou odpovědnosti této automobilky žádali o to, aby ještě zvážila umístění své investice do Nošovic, a to s ohledem na negativní dopady, které výroba automo-bilů bude mít pro chráněnou krajinu.

Anonymové vyhrožovali vlastníkům půdy smrtí

Jelikož vyjednávání s družstvem a vlastníky nadále ztroskotávala, kraj 12. 12. 2005 veřejně oznámil, že za-stavuje přípravné práce na zóně. Přesto však hejtman Tošenovský ještě stanovil „dodatečnou lhůtu“, do pát-ku 16. prosince, kdy by výkupy pozemků od těchto vlastníků musely být případně zajištěny. Ve středu 14. prosince pak Kraj nalezl kompromis s družstvem, které souhlasilo s prodejem. Den před vypršením „dodateč-né lhůty“, 15. prosince 2005, pak tři klíčoví vlastníci pozemků dostávají anonymní dopisy, v nichž bylo jim a jejich blízkým vyhrožováno smrtí, protože se roz-hodli neprodat. Ve velmi vypjaté atmosféře se nakonec všichni zbylí vlastníci rozhodli své pozemky prodat. Kraj neváhal tyto smlouvy akceptovat, přestože s podpisem pod výhrůžkou smrti právní řád ČR spojuje absolutní ne-platnost smlouvy.

Ihned po prodeji pozemků se rozběhl proces EIA na automobilku, přičemž ten byl zahájen na všechny tři možné lokality (v Nošovicích, Mošnově, Holešově), aniž by tyto dokumentace obsahovaly vzájemná porovnání environmentální vhodnosti jednotlivých lokalit. Tím byl popřen smysl celého procesu EIA, jak je specifikován zákonem i Směrnicí Rady 85/337/ES. V souvislosti s přípravou zóny pak již byla vydána řada povolení, ač-koliv proces EIA ještě v té době nebyl dokončen.

Konečný smír Hyundai a nevládních organizací

Na sklonku roku 2006 uzavřely všechny zúčastně-né strany sporu kolem budoucí automobilky společnou

T é m a


Lomikámen 04 | 2006 1�

Deklaraci porozumění. Deklarace by měla vést k odstra-nění, zmírňování a kompenzaci případných negativních dopadů závodu automobilky Hyundai a průmyslové zó-ny Nošovice na straně jedné a k usnadnění projektové přípravy i samotné výstavby průmyslové zóny a závodu společnosti Hyundai na straně druhé.

Závazky Deklarace:• Moravskoslezský kraj, Ministerstvo průmyslu a obcho-

du a CzechInvest se zavazují zastavit přípravy dalších strategických zón v kraji – Dolní Lutyně a Šilheřovic a zaměřovat se na obnovu ploch nevyužívaných prů-myslových areálů (tzv. brownfields) a do budoucna preferovat jejich regeneraci před realizací průmyslo-vých zón na „zelené louce“.

• Společnost HMMC se zavazuje mj. k vypracování do-pravního plánu minimalizujícího dopad dopravy na životní prostředí, k omezení provozu nákladních aut o hmotnosti nad 7,5 tun o víkendech a svátcích, k sa-dovým úpravám areálu továrny snižujícím zásah do krajinného rázu nebo ke zřízení nadačního fondu na podporu občanské společnosti a komunitních progra-mů v obcích kolem nošovické zóny.

• Strany občanských sdružení se zavazují k respekto-vání všech dosud vydaných rozhodnutí a stanovisek,

týkajících se nošovické zóny a závodu HMMC, a dále k tomu, že své výhrady k projektovým podkladům a ke správním rozhodnutím budou řešit přímo s vedením automobilky a Moravskoslezským krajem a nikoliv po-dáváním odvolání či žalob.

Strany občanských sdružení (EPS, Beskydčan, Pů-da pro život a Děti Země) od počátku vidí v přípravě a realizaci průmyslové zóny Nošovice a závodu HMMC enviromentální, společenská i ekonomická rizika nejen pro MS kraj, ale pro Českou republiku jako celek. Letos v červenci HMMC vyzvalo právníky EPS k jednání. Ob-tížná vyjednávání se rozběhla v srpnu a probíhala po celé září a říjen. Postupně se do nich zapojily Moravsko-slezský kraj, CzechInvest a poté další nevládní organi-zace, které se účastnily povolovacích řízení o nošovické zóně a závodu HMMC.

„Například EPS se odhodlalo k velkému ústupku, ne-boť jeho původním cílem bylo pokusit se zastavit celý projekt za použití veškerých právních prostředků,“ říká právník Pavel Franc z programu GARDE Ekologického právního servisu.

Ludmila Kozlová z nošovického sdružení Půda pro život vítá především přínos Deklarace pro přírodu: „Ná-kladní automobily z továrny Hyundai nebudou místní

občany o většině víkendů obtěžovat hlukem a prachem, a vyjednalo se ozelenění uvnitř i vně závodu, které sníží zásah do krajinného rázu.“

Leo Košťál z Beskydčanu ji doplňuje: „Vytvoření umělého přechodu v Jablunkovském průsmyku umožní například velkým šelmám z Polska a Slovenska žít na-dále i u nás. Tak zůstane zachována naše sounáležitost s celým Karpatským masivem. Pak dopravní zátěží spojenou s továrnou Hyundai tolik neutrpí ani turistic-ká atraktivnost Beskyd. Vítáme také opuštění plánů na realizaci environmentálně kontroverzních zón v Dolní Lutyni a Šilheřovicích, které pomůže zachovat tamní životní prostředí.“

Miroslav Patrik z Dětí Země, který se zabývá vlivem dopravy na životní prostředí, říká: „Vítáme, že stát bude investovat více než 9 miliard korun do modernizace že-leznice na Slovensko, takže společnost Hyundai ji bude moci plně využit při výměně zboží se sesterskou firmou KIA v žilině.“

Na bedrech nevládních organizací nyní leží přísná a důsledná kontrola toho, co se automobilka Hyundai zavázala splnit v podepsané Deklaraci.

Zuzana Minstrovás využitím informací Ekologického právního servisu

T é m a

Beskydská krajina Foto archiv

1� Lomikámen 04 | 2006

Novodobé obří sklady, průmyslové objekty, super a hypermarkety a průmyslové

parky vůbec, které vyrostly poblíž dálnic a na okrajích velkých měst, se vzájemně podobají jako vejce vejci. Jeden sklad lze

zaměnit za jiný, stavby od sebe neodlišuje žádný detail. Společným jmenovatelem všech těchto objektů je především jejich

účelnost. Nic víc. Rozhodně nepředstavují něco, čím by se lidstvo mohlo na přelomu

dvacátého a jednadvacátého století chlubit.

Nevzhledné krabice staví investoři takřka bez výjim-ky doslova na zelené louce, tedy tam, kde ještě donedáv-na ležela pole nebo louky. Je to logické, neboť taková pů-da bývá nejlevnější. Průmyslové objekty, jejichž jednou z mála předností je to, že se v případě potřeby dají de-montovat stejně rychle jako byly postaveny, nejen hyzdí krajinu. Podle odborníků přírodě také dokonce škodí.

Plechové krabice zabírají půdu, narušují vodní režim v přírodě, okupují životní prostor rostlinám a živočichům. Některé druhy výstavbu logistických areálů nepřežijí. K tomu objekty zatěžují okolní krajinu těžkou automo-bilovou dopravou, která znečišťuje ovzduší a decimu-je silnice. Do obchodních center, vzdálených od měst, se navíc lidé nedostanou jinak než autem, následkem čehož kolabuje na okrajích měst doprava. Předměstí, jejichž výsadou býval ještě v nedávné minulosti čistý vzduch a klid, jsou zahlcena výfukovými plyny, hlukem a prachem. Za skutečnou přírodou, oproštěnou od ob-chodních a průmyslových areálů, pak musejí obyvatelé jezdit neuvěřitelné kilometry daleko.

Živelná výstavba je strašákem evropské krajiny

Jak upozornil v září minulého roku časopis Týden, rozvolněná výstavba či suburbanizace, nebo-li urban sprawl, jsou sice nevinně a akademicky znějící slova, ale ve skutečnosti jde o největšího strašáka evropské krajiny. V tomto duchu chápe zmíněný termín také do-kument Tématická strategie EU pro městské životní prostředí, který projednávají orgány Evropské unie. Ur-ban sprawl, to jsou čtvereční kilometry, které nejsou ani městem ani přírodou. Rozlezlé sklady, nákupní střediska, satelitní sídliště, mezi nimi silnice a parkoviště. A sem tam nějaký ten lán kopřiv jako výsměch příměstské zeleni. Přitom existuje řada způsobů, jak se suburba-nizaci bránit. Jak uvedl časopis Týden, Londýn má už od druhé světové války svůj „zelený pás“, tedy oblast, kde se podle územního plánu nesmí nic stavět. Českým obcím a městům narušená krajina v okolí zřejmě nevadí, protože o vytvoření podobného zeleného pásu jejich za-

stupitelé zatím neuvažují. V historických centrech měst by stavbu velkoskladu nebo jiného areálu v podobě obří plechové krabice nikdo zřejmě nepovolil. Ale s tím, že tyto objekty ukrajují zeleň v okolích měst a že narušují ráz přírody, si nikdo hlavu neláme.

Ani současný milion metrů čtverečních nestačí

Česká republika patří k evropským zemím, kde od počátku jednadvacátého století rostou průmyslové parky a velkosklady nejrychleji a kde zabírají, přepočte-no na počet obyvatel, jednu z největších ploch. Logis-tické parky v současné době zabírají v tuzemsku více než jeden milion metrů čtverečních a další desítky tisíc čtverečních metrů spolknou v budoucích několika letech. Nejpřitažlivějšími místy jsou pro developery Praha, Br-

no, Plzeň a Ostrava. K nim zakrátko přibude Pardubicko a Hradec Králové.

Přitom rozvolněná zástavba na zelené louce nepatří, i přes nízkou cenu pozemků, k nejlevnějším. Jde o ener-geticky a materiálově nejnáročnější způsob stavění. Ke každému objektu je totiž potřeba vybudovat rozsáhlou infrastrukturu. Často výstavbu infrastruktury dotu-jí samotná města a obce, protože jejich představitelé doufají, že zde získají nové pracovní příležitosti. Jenom-že například logistická centra zaměstnávají velice málo lidí, a tak naděje obcí brzy vyhasnou.

Největší zisk ze smutných šrámů na české krajině nemají místní podnikatelé, ale mocné zahraniční firmy, nizozemské, americké, britské a německé. Největšími developery jsou na tuzemském trhu zahraniční společ-nosti proto, že mají dost peněz k tomu, aby si vyhlédly

T é m a

kRABICE NEJEN HyZdí KRAJINU




vhodný pozemek, koupily jej a investovaly do následné stavby logistického parku stovky milionů korun. Posléze si najdou nájemce objektů. Zhruba devadesát pět pro-cent metrů čtverečních všech průmyslových a obchod-ních ploch je obsazených nájemci. Jestliže se developer-ské firmě podaří udržet neobsazenost ploch mezi pěti až sedmi procenty, vydělává.

Moderní továrna může být i hezkáV roce 1930 žilo na území dnešní České republiky

zhruba stejně obyvatel jako dnes. Zastavěná plocha tehdy představovala 75 tisíc hektarů. V roce 1999 za-stavěné území v tuzemsku tvořilo už 130 tisíc hektarů. Od té doby ploch s novými stavbami, nejen průmyslo-vými, rychle a výrazně přibylo.

Víte, proč je značná část nových domů v satelitních městečkách na první pohled projevem absolutního ne-vkusu? Jak vysvětlují dnešní architekti, je to dáno mimo jiné i tím, že se majitel budoucí stavby neporadil s archi-tektem, ale splácal domek z mnohdy nesourodých prvků, které se mu nahodile zalíbily v katalogu. Nezamýšlí se přitom nad tím, jestli se tyto prvky k sobě „pod jednu střechu“ vůbec hodí, jestli se jejich styly vzájemně ne-bijí. Architekta k takovému výběru z katalogu rodinných domků vůbec nepotřebuje, a ještě na něm ušetří. Dům navrhne projektant, kterému jde o účelnost a praktič-nost, a nikoli o estetický vzhled. Takže i u bydlení často zvítězí stejné měřítko jako platí pro moderní velkosklady a průmyslové či obchodní objekty. Mnozí z těchto oby-vatel satelitních městeček neberou při stavbě své vily ohled na ráz celé ulice a na vzhled ostatních domů. K to-mu možná podvědomě promítnou do stavby vlastní víru ve všeobjímající vládu peněz, touhu po tom trumfnout sousedy – aby byla jejich rezidence vyšší, rozlehlejší a na pohled honosnější.

Nejen rodinný domek, ale dokonce i průmyslový ob-jekt jde v dnešní době postavit tak, že je na něj radost pohledět. Stojí to však výdaje navíc.

Před několika lety navrhl známý český architekt Martin Rajniš spolu s kolegou Patrikem Hoffmanem to-várnu na svítidla. Vyzdvihovaly ji architektonické časo-pisy, patrně největší současné české stavby ze dřeva si všimli jak tuzemští, tak i zahraniční zákazníci. Moderní továrnu zdobí i dřevěné podlahy a trámy, člověk se v ní cítí tak trochu jako v horské chatě. V roce 2004 získala v soutěži Grand Prix Obce architektů čestné uznání dal-ší domácí průmyslová stavba – logistický areál v Písku. Navrhl jej pražský ateliér KAVA.

Je znát, že někteří podnikatelé se chtějí lišit, že je neuspokojuje uniformovanost současných plechových krabic a že si přejí, aby i takové obyčejné stavby jako třeba velkosklady měly vlastní specifickou tvář. Chtě-jí, aby jejich továrny a sklady byly stejně solidní jako jejich úmysly.

Zuzana Minstrová

Vodní nádrž o rozloze větší, než je Máchovo jezero, má vzniknout zhruba do tří let v důlní jámě bývalého hnědouhelného lomu Most-Ležáky. Zatopená plocha bude zabírat 311 hektarů. Podle projektu by se měly po vodní hladině v budoucnu prohánět plachetnice a na březích by měla vyrůst sportoviště. Dokonce se tu po-čítá s výstavbou nové mostecké vilové čtvrti. Území, le-žící mezi litvínovskou chemičkou a mosteckým sídlištěm, by se tak mělo stát vyhledávaným místem k rekreaci.

Už za pár měsíců sem začne proudit pětikilometro-vým potrubím voda z Nechranické přehrady. Zatopení lomu Ležáky přijde na 1,5 miliardy korun ze státní po-kladny a stane se dalším krokem k rekultivaci „měsíční krajiny“ v podkrušnohorské pánvi, kterou do nynější ža-lostné podoby přivedl v minulosti člověk svou brutální těžbou hnědého uhlí.

Ležáky se nestanou prvním zatopeným lomem na Mostecku. Několik malých jezírek zde vzniklo samovolně, když krátery po těžbě zaplavila spodní voda. Například v jezeře Barbora po lomu Dukla se dnes lidé dokonce i koupou a jezdí na skútrech. Přitom toto jezero vznik-lo samovolně už v osmdesátých letech. Lidé chodívají venčit psy, ale také se koupat, i k dalším malým vodním nádržím, třeba k jezeru Matylda.

Likvidaci lomu Ležáky má na starosti státní pod-nik Palivový kombinát Ústí. Ten uvažoval ještě i o jiné variantě, a sice že by se lom zasypal vyvezenou hor-ninou. Ta za dobu fungování lomu stačila zabrat místo mezi dvěma kopci, vzdálenými dva kilometry, a vytvo-řit desítky metrů vysokou a stovky metrů širokou hal-du. Zatopení lomu vodou se však ukázalo být levnější.

„Zatopení je také nejvhodnějším způsobem pro životní prostředí,“ řekla Lidovým novinám Jana Kružíková z Pa-livového kombinátu Ústí. Její kolega, náměstek ředitele Igor Němec k tomu dodal: „V případě jezera Most-Ležá-ky půjde o dosud největší zatopení lokality. Máme sice veškeré potřebné studie, ale praktické zkušenosti s tak velkou plochou nejsou ani v zahraničí.“

V Podkrušnohoří za posledních čtyři sta let vzniklo kolem tisícovky hlubinných šachet. Překážkou na ces-tě k rekultivaci krajiny by proto mohla být spodní voda.

„Třeba ze zaniklého dolu Koh-I-Noor ji musíme stále od-čerpávat, protože by jinak zatopila okolní lomy Armáda a Bílina,“ upozornil Igor Němec. Spodní vodu neloze kvů-li jejímu složení použít na zatopení jezera. Její odčerpá-vání přijde na hodně peněz, které zatím platí sát.

Sportu a rekreaci by měl sloužit také lom Chabařo-vice u Ústí nad Labem. I tam vznikne jezero o rozloze 250 hektarů. Rekultivace dolu Chabařovice bude stát dvě miliardy. Začalo se s ní už v roce 2001, napouštění jezera by mělo trvat ještě zhruba čtyři roky.

Celková suma, která by měla proměnit zdevastova-nou krajinu v příjemné místo k rekreaci, bude 15 miliard korun. Částku na odstranění následků těžby schválila v roce 2002 vláda Miloše Zemana.

Zaplavování bývalých lomů má ale i své odpůrce a nesmlouvavé kritiky. Například místostarosta ob-ce Hora sv. Kateřiny Petr Pakosta připomíná, že voda tvoří hladkou plochu, po které se bude snáze pohybovat kouř a prach z chemičky a dalších podniků. Podle Pa-kosty nebude ani 15 miliard na rekultivaci krajiny stačit. Místostarosta rovněž za velice neprůhledné označuje rezervní fondy, které si na budoucí likvidaci následků těžby vytvářejí současné uhelné společnosti.

Vodní rekultivace by přesto měla pokračovat i ve vzdálenější budoucnosti. Za dvacet let se bude zatápět lokalita Bílina. Zde má vzniknout jezero o ploše 1100

T é m a

mostECké HALdyS E P R O M ě N í V R E K R E A Č N í I D y L U

Mokřadní ekosystém na severočeské výsypce Foto Severočeské doly, a. s.


nemají bohatí zahraniční investoři u nás pocit, že si mohou všechno dovolit?

Ten pocit asi mají. Vyplývá to již z jejich ekonomické a tudíž politické síly. Přišel jsem do EPS pomáhat Pav-lovi Francovi do programu GARDE, který se zabývá jak společenskou, tak tzv. korporátní odpovědností nadná-rodních společností. Velké investice jsou obvykle smluv-ně podpořené vládními investičními pobídkami a státní orgány a místní samospráva pak v zásadě jen naplňují tuto vůli vlády, a proto vycházejí zahraničním investo-rům vstříc. I za cenu nedodržování nebo obcházení zá-konů. V minulosti třeba stávalo, že úředníci, kteří mají z podstaty věci být nezávislí, byli součástí přípravného týmu nějaké velké investiční akce, a tedy odpovědní za její hladký průběh.

spolupracoval jste na kauze nemak. nemrzí vás jako člověka, že sedlák jan Rajter nakonec přijal nabízené odškodnění a své pozemky prodal, že tedy v tomto sporu zvítězilo rozšiřování průmyslové zóny nad tvrdohlavostí jednoho farmáře?

Pan Rajter vedl spor s Nemakem více než pět let. Svým občanským postojem je výjimečný. Ukázal, že má smysl brát se za svá práva, byť to trvá dlouho a výsle-dek je nejistý. Většina lidí, kteří by se ocitli v podobné situaci jako on, by se dávno zlomila, máme s tím v EPS zkušenosti. Nemrzí mne tedy, jak spor nakonec dopadl. Právník ve mně sice říká, že je to škoda, že pan Rajter a EPS stáhl žaloby. Případně další vyhrané soudní spo-ry se mohly stát precedentem, příkladem pro podobné

R o z h o v o r

Jiří Nezhyba (narozen 1973 v Hranicích) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1999 pracoval na sekretariátu rozkladové komise ministra vnitra, odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. V letech 2000 – 2001 působil v uprchlickém táboře Vyšní Lhoty. S EPS nejprve spolupracoval externě, na podzim roku 2002 pak nastoupil do brněnské kanceláře. Působí v programu GARDE, kde se věnuje kauzám zaměřeným na odpovědnost nadnárodních společností jako jsou například továrna na obrazovky LG. Philips Displays v Hranicích, automobilka Toyota Peugeot Citroën u Kolína, hliníkárna Nemak v Havrani u Mostu či investice automobilky Hyundai v Nošovicích. Dále se zabývá právní ochranou severočeských obcí Horní Jiřetín a Černice před těžbou hnědého uhlí.

nERoZHodují LIdé,KTERé JSME SI ZVOLILI,ALE nAdnáRodní koRpoRACEROZHOVOR S PRÁVNíKEM EKOLOGICKéHO PRÁVNíHO

SERVISU mgR. jIřím nEZHyBou


R o z h o v o r

případy. Možná jsme mohli dosáhnout toho, že by se průmyslová zóna nerozšiřovala a ani továrna Nemaku. Ale to je všechno jen „kdyby“. Jestliže bereme právo především jako prostředek k dosažení určitého cíle, pak jsme ho vlastně dosáhli, protože jsme od začátku chtěli pomoct především panu Rajterovi. Můžu taky říct, že jsme si v EPS oddychli, že už se nemusíme této kauze věnovat. Stála nás mnoho času, který nám pak trochu chyběl v jiných případech.

proč si podle vás vybírají bohatí zahraniční investoři k podnikání u nás pěknou přírodu, nejlépe – jako Hyundai – v sousedství chráněné krajinné oblasti?

Jsou to prostě normální lidi. Chtějí jít někam, kde se jim líbí. Tvrdí, že mají rádi přírodu. Přestože stavbu průmyslových zón na zelené louce, na úrodné půdě, ne-lze považovat za nic jiného než za barbarství. Šéfům Hyundai se například zalíbilo úpatí Beskyd, tak proč by automobilku nepostavili v tak pěkném prostředí, že? Navíc Nošovice nejsou příliš vzdáleny od žiliny, kde má společnost další závod. A k tomu je samozřejmě levnější postavit fabriku na zelené louce než jít tam, kde v mi-nulosti nějaká výroba byla. Sanovat škody po bývalé průmyslové výrobě stojí často až miliardy korun, a platit by je musel stát. Jedinou takto připravenou strategic-kou zónou je u nás pouze Triangl u žatce. Ale ten je od žiliny daleko...

nevzbuzují některé případy, na kterých jste spolupracoval, podezření, že investor naše úředníky zkorumpoval? mám teď na mysli philips, který nějaký čas vyráběl bez všech potřebných povolení.

S případem, že by někdo někoho uplácel penězi, jsem se nesetkal. Přímá korupce se možná objevuje spíš v menších investičních akcích. U podnikatelských záměrů nadnárodních společností jde spíš o to, že stát a obec mají velký zájem na tom, aby tam ten investor přišel a úředník, které obec zaměstnává, se někdy sna-ží příliš horlivě tuto vůli splnit. Skutečností taky je, že dole, na obecní úrovni, jsou úředníci často méně kvalitní. Problémem je zde především to, že není státní správa oddělena od místní samosprávy, jde o tzv. systémovou podjatost. Zahalen rouškou tajemství zůstává ovšem okamžik, kdy zahraniční investor přichází do naší repub-liky a na ministerstvech a CzechInvestu nabízí nějaký svůj záměr. Rádi bychom v budoucnu rozkryli právě tyto prvotní domluvy.

Na druhé straně stojí vždy otázkou, jak by dopadlo policejní vyšetřování, pokud bychom někoho obvinili z korupce. V kauze Philips jsme podali trestní oznáme-ní na úředníky, kteří evidentně překročili zákon. Naše zjištění o porušení zákonů potvrdily i další instituce. Po mnoha peripetiích pak byli čtyři úředníci obviněni. Na-konec však jejich stíhání bylo zastaveno s tím, že žádné právní předpisy porušeny nebyly...

Bohatí zahraniční investoři dostávají od našeho státu jako startovné neuvěřitelné pobídky, nejen mnohaleté daňové prázdniny. Zatímco čeští podnikatelé nedostanou od státu nic zadarmo, pomoc zahraničním firmám jde do miliard korun. A přitom daná nadnárodní společnost ani nezaměstná místní obyvatele, zdevastuje přírodu, naruší přirozené migrační tahy zvířat, a když najde levnější místo pro výrobu, klidně své plechové krabice zbourá a odsune se dál na východ. V přírodě po ní zůstane spoušť, leckdy nenapravitelná. nepřehání to naše vláda se vstřícností vůči zahraničním firmám?

Motivy vlády jsou pochopitelné, i když nebývají vždy naplněny. Náklonnost k zahraničním investorům je krátkozraká, řekl bych vedená motivací právě tak na jedno volební období. Továrny uprostřed přírody naru-šují rovnováhu krajiny, vazby a vztahy v přírodě. Už při jejich stavbě se zničí půda, jejíž charakter se vytvářel po miliony let. Původní ornice se sice někam vyveze, ale to už skoro nic nezachrání. Zahraniční společnosti nemají žádný vztah k České republice, ke konkrétnímu místu, kde podnikají. Proto je jim do značné míry lhos-tejná i zdejší příroda. Rizika přinášejí i společenská. To, že budou někteří investoři odcházet dál na východ nebo do Číny, je realitou. Kdyby se třeba v dlouhodobém ho-rizontu odsunula z naší republiky většina zahraničních společností, může to ohrozit naše hospodářství, pro-tože kromě jejich zaměstnanců je na tyto nadnárodní korporace napojena spousta českých subdodavatelů. Již teď je například naše hospodářství dost závislé na auto-mobilovém průmyslu. Je otázkou, zda je to bezpečné.

Velkým společenským rizikem je to, že moc se v na-šem státě přesouvá z rukou politiků do rukou nadná-rodních korporací. Nikoliv politici, ale Hyundai rozhodl, kde bude vyrábět. Kdyby fabriku postavil v Mošnově, což prosazoval i Moravskoslezský kraj, uchránila by tím příroda na úpatí Beskyd. Ale Hyundai si zvolil Nošovice. Nerozhodují už lidé, které jsme si zvolili, ale nadnárodní korporace.

Zuzana Minstrová

CO NOVéHO V EpsObce Bavory a Dolní Dunajovice, tři vlastníci ne-

movitostí v Bavorech, Perné a Troubsku a občanská sdružení Nebojsa, Občané za ochranu kvality byd-lení a životního prostředí v Troubsku a Ekologický právní servis (EPS) podali 9. ledna 2007 k Nejvyš-šímu správnímu soudu návrh na zrušení Územního plánu velkého územního celku Břeclavska. Tento územní plán, který v listopadu 2006 schválilo Za-stupitelstvo Jihomoravského kraje, obsahuje mimo jiné koridor rychlostní silnice R52 Pohořelice-Miku-lov. S vedením R52 přes Mikulov nesouhlasí řada dotčených obcí, jednotlivců a nevládních organizací v České republice i Rakousku.

Soud se bude zabývat více než dvaceti námitka-mi, které osm „žalobců“ proti územnímu plánu a po-stupu při jeho schvalování uplatnilo. K nejdůležitějším patří nedodržení postupu podle platné české i evrop-ské legislativy, upravující postup posuzování vlivů na životní prostředí a zejména na chráněná území Na-tura 2000. „Kraj, stejně jako Ministerstvo životního prostředí, postupovaly podle zrušeného zákona a ig-norovaly závazky vyplývající z evropských směrnic...“ uvádí k tomu právník EPS Pavel Černý. V důsledku toho mimo jiné nebyly posouzeny a srovnány vari-anty dálničního spojení Brna a Vídně. To potvrdil ve své zprávě z listopadu 2006 i ombudsman, podle nějž byl prosazováním „mikulovské varianty“ bez jakého-koli koncepčního posouzení alternativ „zcela popřen smysl a účel územně-plánovacích procesů“.

Verze návrhu, která byla zastupitelům předlo-žena jako podklad pro jejich rozhodnutí, pocházela z února 2006. S touto verzí však vyslovilo nesou-hlas Ministerstvo pro místní rozvoj a další úřady, které požadovaly její změny (například vypuštění

„územní rezervy“ pro kanál Dunaj-Odra-Labe). žád-ná další verze zpracována nebyla. Zastupitelé mě-li k dispozici pouze řadu pokynů, jak má být návrh územního plánu změněn. „Takovýto postup není možný“, domnívá se Pavel Černý z EPS. „Zastupi-telstvo může podle zákona vyslovit souhlas pouze s hotovým návrhem, který může bez dalších změn vstoupit v platnost. V případě územního plánu Břec-lavska zastupitelstvo vlastně schválilo něco, co „ve


Kvalita půd v Evropě klesá, můžeme se ocitnout v pasti

Zemědělská půda je v České republice ve špat-ném stavu. Utěšit nás může snad jen to, že podobné problémy má skoro celá Evropa. Zaznělo to na semi-náři o ochraně zemědělské půdy, který se nedávno konal v Bruselu. Pohled do historie př itom ukazu-je, že by nás neuspokojivý stav unikátního systému, který nám poskytuje obživu, neměl nechávat v klidu. Většina předešlých civilizací zanikla, protože proved-la něco s půdou. Například indiánská kultura Ana-saziů, která žila na pískovcovém Coloradském plató; někdy kolem roku 1250 indiáni opustili svá pueb-la, dí lem vyhynuli, dí lem se odstěhovali do nových oblastí, kde založili jednodušší a menší společnosti. Ke kolapsu vedl patrně celý řetěz příčin a následků. In-diáni si nejprve vykáceli lesy, čímž se připravili o ener-getickou základnu, pak jim přívalové deště odnesly část orné půdy. Následovaly vzájemné souboje o tenčící se zdroje a do toho přišel suchý klimatický výkyv, který je vyhnal z území o celkové ploše několika Českých republik. Hrozí něco podobného i nám? Znepokojivé skutečnosti

tu bezpochyby jsou: tenčící se zásoby fosilních paliv, kli-matické změny, okolnost, že 42% zemědělské půdy ČR je ohroženo erozí. Přitom se na rozdíl od indiánů nemá-me kam odstěhovat, všude už někdo žije.

Zoo v půděKilogram půdy má aktivní povrch o ploše mnoha set

metrů čtverečních. V objemu jednoho květináče najde-me víc různých mikroorganismů, než kolik živíme druhů zvířat v pražské zoologické zahradě. Je to svým způ-sobem kolektivní biologický bonsaj založený na počet-ném společenstvu mikrobů, plísní a hub, obrůstajících minerální agregáty. Půdní mikroflóra je požírána půdní mikrofaunou – podobně jako trávu na louce spásají ov-ce. A aby půdní mikoorganismy své houby a plísně příliš nevypásly, bdí nad nimi mikroskopičtí predátoři, kteří jsou sami požíráni ještě většími dravci, jako jsou žížaly, a celá pyramida vztahů končí někde v krtkově žaludku. Celý půdní ekosystém začal vznikat někdy v devonu a dnes, po půl miliardě let vývoje, je dobře vyladěn. Při správném obhospodařování vydrží půda tisíce roků. Pole v okolí Kutné Hory plodí stejně dobře, jako plodily

v době neolitické bylanské kultury před sedmi tisíci lety. Pravěký a středověký zemědělec sice z půdy získával sotva patnáct procent toho, co umíme my, ale nechá-val ji odpočívat, takže „půdní zoologická zahrada“ se mohla obnovit. Existovala přirozená ohniska v podobě remízků a hájků, odkud se mikroorganismy svým po-malým tempem sotva půl metru za rok zase vracely. Především však tradiční zemědělec vracel půdě or-ganickou hmotu v podobě hnojiva, slámy či dokonce zaorávaných zelených rostlin. Právě organické látky jsou (podobně jako v lese) základní potravou všech půdních tvorů; ti řídí toky živin, ukládají uhlík a vy-tvářejí póry, do kterých se za dešťů vsakuje voda. Organická hmota v půdě nyní ubývá. Klesá kvůli tomu počet druhů půdní fauny a flóry a s ním i schopnost půdy zadržovat v krajině vodu. Ještě na fotografi-ích z 50. let minulého století vidíme, že jihomorav-ské černozemě mají sytou tmavou barvu. Dnes, po velkoplošné zemědělské „hydroponii“, dodávání živin v podobě syntetických hnojiv, zešedly a na některých místech dokonce získaly barvu narezlou, protože hu-mus již nedokáže stabilizovat sloučeniny železa. Sta-

kůň COBy ZnAk pokRokuO Č I M A



O Č I M A

čilo 50 let průmyslového zemědělství k tomu, aby se půdy změnily víc než za předchozích několik tisíc let. Tím se ocitáme v určité pasti. Kdybychom se totiž chtěli vrátit k tradičnímu zemědělství, trvala by rehabilitace půdy celé roky. Současné hospodaření z půdy úrodu vydobýt dokáže, ovšem jen za cenu obrovského množ-ství energie, z níž velká část se spotřebuje při výrobě a dopravě syntetických hnojiv. Degradace půd proto omezuje naši schopnost sáhnout po energeticky méně náročných, a tedy lacinějších způsobech hospodaření. Může se to projevit nečekaným způsobem v ekonomice: zvyšující se ceny paliv vyvolají růst cen potravin. Důle-žitá část populace pak ekonomicky „dosáhne“ právě jen na nezbytné jídlo a nájem. Odbyt ostatních výrobků se sníží a ekonomický stroj se zpomalí nebo zastaví. Evropa to nechá na nás

Od roku 1927 jsme si v Česku pětinu veške-ré zemědělské půdy zastavěli. A téměř polovina té zbývající je ohrožena: odnáší ji eroze, bagruje-me ji, znečišťují ji chemikálie, jezdí po ní těžká me-chanizace (kompaktní půda pak hůř přijímá vodu). Evropská strategie ochrany půdy, která má být zakot-vena v legislativě EU, chce bránit například tomu, aby se půda měnila v území, na němž lze stavět – dnes je poměrně snadné prodat zemědělskou půdu na staveb-ní parcely a tím o ni nadobro přijít. Evropská strategie je ale teprve ve stadiu návrhů a potrvá roky, než bude přijata (více na www.euractiv.com/en/environment). Brusel navíc nehodlá členským státům nic diktovat, konkrétní cíle a opatření ponechá na nich. Záleží tedy na České republice, nakolik si vezme doporučení k srdci. Ochrana půdy před zastavěním by přitom nebyla ni-čím novým. I socialistický režim vycházel z terezián-ského katastru, ve kterém bylo převádění zeměděl-ské půdy na jiné účely velice obtížné. A jak bychom mohli nežádoucí převody ztížit dnes? Nabízí se na-příklad možnost přimět prodávajícího, aby předložil zápis o historii půdy doložený základními analýzami. Kromě ochrany před apetitem stavebních strojů chce Unie evropské půdy ozdravit, alespoň ty nejnemocnější. Na kontaminovaných plochách lze například pěstovat rostliny, které „vytahují“ škodlivé chemikálie. Rostliny se pak kosí, suší a pálí ve spalovnách. Bude Čína závidět?

Celý problém má přitom ještě další rozměr: potíže, které mohou čekat rozvojový svět. Čínské továrny se pomalu dostávají na lepší technologickou úroveň než ty české, ale Číně se začíná nedostávat vody a půdy. Klimatické scénáře jsou přitom pro monzunovou oblast pochmurné. Teplejší oceán zpomaluje monzunový chod, ale přináší víc přívalových dešťů, které způsobují erozi. Vzdělaní Číňané či Indové se na nás již brzy mohou začít závistivě dívat jako na malý a vcelku primitivní národ, kte-rý však má něco, co půlce světa začíná scházet – schop-nost uživit svoji populaci na stále ještě úrodných půdách.

Evropa v současné době prožívá „zemědělské minimum“, půda je velmi laciná. Evropské zemědělství však může své zlaté období teprve zažít. Čím se ale budou lidé živit tam, kde skoro nic neroste? Tradiční zemědělské oblasti, nejen ve střední Číně, ale i třeba kolem stře-dozemního moře, trpí suchem. Budou jejich obyvatelé montovat počítače nebo vyrábět textil? A dokážeme jim v těch odvětvích konkurovat, nebo jim je prostě přenecháme a budeme dělat to, co dobře zvládáme nějakých šest tisíc let – pěstovat obilí? Neznamená to, že bychom se měli stát zemědělským státem. By-lo by ale dobré pamatovat na to, že půda se v době klimatických změn a stále dražších paliv stává jed-ním ze základních pilí řů, na kterých stojí společnost. Dobrá zpráva je, že „vyléčit“ lze nejméně 90 % zeměděl-ské půdy ČR, i když to bude dlouhodobý a nákladný pro-ces. Jeden z prvních kroků vypadá jako anachronismus z 19. století – na našem území již proběhla inventariza-ce 5685 území se zemědělskými terasami, které brání

erozi. Připravuje se metodika jejich údržby a obnovy. A co dál? Možná proběhne další zemědělská revoluce, která zavede šetrnější typy herbicidů, pěstování více-letých rostlin, jež nepotřebují každoroční hlubokou orbu, a používání kombinovaných synteticko-přírodních hno-jiv. Organické látky dodáme půdě zeleným hnojením ne-bo se opět začne využívat mrva. Proč vyvážet organický odpad na skládky, když se dá použít k výrobě energie nebo ke hnojení? Prasečí kejdu lze využít k výrobě bio-plynu a to, co zbude, můžeme vyvézt na pole. Možností je hodně, většina z nich však zatím není konkurence-schopná – ceny potravin určuje zemědělská velkovýro-ba. Kdepak nejrychlejší internet, znakem pokroku třeba časem bude ušlechtilý kůň.

Václav Cílek,geolog

Převzato z časopisu Respekt




Dbát při podnikání také na to, aby výroba a rozvoz výrobků co nejméně

škodily životnímu prostředí – to je krédo německé firmy Freudenberg Group,

která vlastní známou značku Vileda.

Firma se orientuje především na mechanické úkli-dové prostředky a další výrobky pro domácnost. Nabízí svým zákazníkům například utěrky, houby, mopy, kýble.smetáky, pracovní rukavice, žehlící prkna nebo sušáky na prádlo. Jednotlivé filiálky firmy se snaží také pomá-hat při ochraně přírody, a to nejen sponzorskými dary. Například v Německu proběhla společná akce s Fondem na záchranu divokých zvířat WWF.

Česká pobočka nejenže začala v minulém roce ode-bírat „zelený“ tarif elektřiny PREKO, který garantuje odběr elektřiny z obnovitelných zdrojů. Rovněž používá hybridní automobil Toyota Prius, který díky kombinaci elektrického a benzínového motoru snižuje množství vypouštěných škodlivých emisí hluboko pod současné platné normy. „Každá výroba má dopad na životní pro-středí. Proto naše společnost zavedla mezinárodní sys-

tém environmentálního managementu v souladu s nor-mou EU ISO 14001 ve vlastních výrobních závodech. My v české pobočce firmy Freudenberg se nespokojuje-me jen s opatřeními ve výrobě a kvalitními výrobky, kte-ré jsou účinné i bez chemie. Uvědomujeme si například, že naši obchodní zástupci jezdí auty po celé republice, a že spotřebováváme papír a energie. Proto přispívá-me na ekologii a snažíme se i jinými způsoby co nejvíce snižovat dopady naší činnosti na životní prostředí,“ vy-světluje Petr Dobrý, obchodní manažer společnosti pro Českou republiku a Slovensko.

Firma například ve svých výrobcích nepoužívá PVC, a štětiny celé řady smetáků pocházejí z recyklovaných materiálů. Vedle ČSOP a sponzorského příspěvku Nadaci partnerství už podpořili zástupci české pobočky také Společnost přátel přírody.

Na jaře tohoto roku spustí program, nazvaný Sází-me budoucnost. Od 1. dubna do 30. června 2007 budou všechny výrobky Vileda označené speciálními visačkami a samolepkami, které budou informovat o probíhajícím projektu Viledales. Z každého prodaného výrobku znač-ky Vileda v tomto období poputuje 10 Kč do fondu na obnovu původního lesa u obce Březová na Českodub-sku, kde SPP vysází nové stromky. Vlastní strom si zde bude moci vysadit každý, kdo by chtěl pomoci obnově původního pralesa. Tak se i společnost Freudenberg (po firmách Albi a Ikea) stane patronem lesa. Více o akci na www.viledales.cz

„Ochrana přírody je nám blízká. Je jí nakloněný i duch celé firmy. V budoucnu bychom v naší pobočce také rádi zvýšili užívání recyklovaného papíru,“ zdůrazňuje Petr Dobrý. Společnost Freudenberg je německá rodinná fir-ma založená před 150 lety. Divize Freudenberg, domá-cí potřeby, vznikla před více než 30 lety. Výrobky této divize pomáhají spotřebitelům zvládat úklid pohodlněji, efektivněji a ekologicky. Zákazníci si je mohou koupit takřka na celém světě. V Evropě jsou výrobky prodává-ny pod značkou Vileda nebo Wettex. V Severní Americe je lidé znají pod značkou Rollo-Matic.

Na českém trhu se společnost objevila už před rokem 1989. Své výrobky nabízela v prodejnách lu-xusnějšího zahraničního zboží – Tuzex. Značka Vileda je v České republice nejznámější značkou výrobků na úklid, a to i přesto, že v tuzemsku nepoužívá společnost k propagaci čistících a úklidových prostředků žádnou televizní reklamu.

„Snažíme se získávat zákazníky jinými prostředky než prostou televizní reklamní kampaní. Raději ušet-řené peníze věnujeme na smysluplné projekty. Pevně věříme, že i tímto zviditelněním značky Vileda se nám podaří i nadále upevňovat pozici naší firmy na českém trhu.O tom, že lidé již vědí,, že naše výrobky jsou sice o něco dražší, ale nabízíme za to kvalitu a jejich dlouhou životnost, svědčí nás každoročně rostoucí obrat v řá-dech desítek procent“ dodává šéf české pobočky firmy Freudenberg Petr Dobrý.

Více informací o aktivitách společnosti najdete na webových adrese www.viledacz.cz (mi)

P O R T R É T P O D N I K A T E L E

VILEdA:I PřI PODNIKÁNí LZEšEtřIt příRodu

Takto vypadá pozemek, kde vznikne Viledales, v současné době. Minulý majitel staré stromy vytěžil a o výsadbu nových sazenic se nestaral, takže celá plocha postupně zarostla náletem břízy. Tohoto přírodního procesu využijeme tak, že se část bříz nevyřeže, ale ponechá, aby poskytovala ochranu nově vysazeným sazenicím, což např. pro malým jedličkám vytvoří ideální podmínky.

Lomikámen 04 | 2006 21

VZHůRukE HVĚZdámSPP NA CESTě DO EU

Jedním ze strategických záměrů naší organizace je navázat spolupráci s obdobnými organizacemi v Evropě, zapojit se do aktivit evropských oborových sítí a reali-zovat přeshraniční a mezinárodní projekty. Stejně tak patří k naším dlouhodobým cílům rozvíjet kvalifikaci a dovednosti našich zaměstnanců. Proto jsme připravi-li projekt „Vzhůru ke hvězdám“, který byl v grantovém řízení Úřadu práce v Liberci vybrán k podpoře z Evrop-ského sociálního fondu.

Cílem projektu je vytvoření „lidského kapitálu“ pro rozvoj našich aktivit v evropském kontextu. Zaměst-nanci SPP proto absolvují několik kurzů (např. kurz an-gličtiny, práce s grafickými programy, marketing a fun-draising, komunikace, řízení a týmová spolupráce, dob-rovolnictví), které zvýší jejich kvalifikaci a dovednosti pro rozvoj aktivit v našem regionu, ale i k uplatnění se v partnerství s organizacemi z EU. Zároveň s tím vznik-la nová pracovní místa a pracovní pozice, které rovněž podpoří naše personální kapacity a odborné i organizač-ní dovednosti v každodenní činnosti i ve sféře rozvojo-vých záměrů.

Od srpna 2006 pět našich zaměstnanců zvyšu-je své schopnosti v kurzech angličtiny. Koncem listo-padu proběhlo 1. setkání týmové supervize, která by měla napomoci ke zkvalitnění strategického plánování, ke změnám v organizační struktuře a systému řízení a zkvalitnění týmové spolupráce. (red)

Snídanějáhlová kašeBiojáhly (ze 125 gramů uvaříme dvě porce) spaříme horkou vodou na sítu a vaříme jako bílou rýži 10 až 15 minut. Pak necháme dojít pod pokličkou. Do takto připraveného základu vmícháme oprané a nakrájené nesířené meruňky, hrozinky a tahini. Touto pastou ze sezamových semen kaši omastíme a tělu dodáme vápník. Narušení psychiky a ztrátu nálady v tomto zimním období zmírníme pitím čajů, které proplachují ledviny a povzbuzují jejich činnost. Jsou to rostlinné proplachovací prostředky, tzv. aquaretika, tedy bříza, kopřiva, přeslička, celík zlatobýl a chřest.

SvačinaJako svačinu do školy dětem připravíme poma-

zánku z jemně nastrouhané kořenové zeleniny a to-funézy, kterou mažeme na celozrné pečivo a sypeme řeřichou. Tzv. „zimní loučka“ se doporučuje v zimním období při nedostatku vitamínů. Semena řeřichy za-hradní dáme na 24 hodin do vody. Pak je rozprostře-me na navlhčenou buničinu, položenou na ploché míse. Za tři dny vyroste asi tři centimetry vysoký pažit. Ten se stříhá jako příkrm na chléb nebo do polévky. Do-spělým stačí jedna polévková lžíce, dětem jedna až dvě kávové lžičky denně. K pití naředíme rakytníkovou šťávu s vodou.

ObědVařená špalda

Uvaříme grünkern podle návodu. Jsou to zelená zrna pšenice špaldy, která se vyrábí uzením špaldo-vých zrn, sklizených v mléčné zralosti. Takto uprave-né zrno spojuje známé přednosti špaldy s mimořád-nou aromatickou chutí a vůní. Grünkern nenadýmá a je lehce stravitelný.

pečená zelenina2 cibule, 2 mrkve, 2 pásky dýně hokaido, 1 petržel,

4 růžičky brokolice, 4 růžičky květáku, 1 kedlubna, ½ celeru, 8 kousků růžičkové kapusty, 2 lžíce zeleného hrášku, sezamový olej, sojová omáčka.

Zeleninu omyjeme a nakrájíme na stejné špalíč-ky. Pekáč vytřeme olejem, nasypeme do něj zeleninu a zastříkneme sojovou omáčkou. Pečeme přikryté ve vyhřáté troubě, občas zamícháme.

čočkové karbanátky300 g čočky, 1 celozrný rohlík, cibule, 1 lžíce so-

jové mouky, 1 lžíce celozrné mouky pšeničné, sojový

olej, 1 čerstvé domácí vejce, 1 lžička mořské soli, 4 stroužky česneku, kukuřičná strouhanka.

Předem namočenou čočku uvaříme do měkka s kouskem mořské řasy. Propasírujeme a smícháme s ostatními přísadami. Ze směsi formujeme karba-nátky a obalujeme je ve strouhance. Osmažíme je po obou stranách v oleji.

Dezertšátečky z překládaného těsta500 g celozrné špaldové mouky hladké, 250 g bio palmového tuku, mletá skořice, sladká jablka, sušený slad. Těsto 1.: 150 g mouky zpracujeme s tukem na tukové těsto. Dáme do lednice na 2 hodiny odpoči-nout. Těsto 2.: 350 g mouky osolíme špetkou soli a s vodou vypracujeme na vláčné těsto. Také dáme na 2 hodiny odpočinout.

Vyválíme těsto 2. na výšku půl centimetru. Na něj vyválíme těsto 1. Přeložíme a rozválíme 3x a dáme znovu na 2 hodiny odpočinout. Potom rozválíme na půl centimetru a rádýlkem vykrajujeme čtverečky 6x6 cm. Čtvrtky jablíček posypeme skořicí a zaba-líme do těsta tak, aby vznikl šáteček. Upečeme ve vyhřáté troubě do růžova, ještě horké posypeme přes sítko sušenou sladěnkou. K pití uvaříme špaldovou ká-vu, naředíme bio mlékem a osladíme nerafinovaným cukrem.

Abychom posílili ledviny, doporučuji zařazovat do jídelníčku fazole adzuki. Fazole se nemusejí namáčet, jen je propláchneme, vložíme do hrnce, přidáme omy-tou řasu kombu a vodu (na půl šálku fazolí aspoň 2 a půl šálku vody). Uvedeme do varu a na mírném ohni vaříme asi hodinu.

Uvaříme zelnou polévku z domácího kysaného ze-lí s bramborem. Místo moukou zahustíme ovesnými vločkami a nakonec přidáme vařené fazole adzuki. Na talíři můžeme pokrm zjemnit sojanézou, rozmíchanou se sojovou omáčkou.

Ještě zpět do úplného začátku. Do olivového na-sypeme lžíci celého kmínu a červené papriky, osmah-neme, osmahneme spolu s vločkami a zalijeme vodou. Až začne směs vařit, přidáme nakrájené brambory, po jejich změknutí vložíme nakrájené zelí a fazolky.

DOBROU CHUŤ!

Iva Benešová

tIpy PRO ZImní dEn

E k o v a ř e č k aS P P


Globální oteplování, rychlé tání ledovců v Antarktidě a toxické zamoření moří a oceánů

člověkem. To jsou faktory, které už nyní ohrožují kromě mnoha dalších rostlinných

a živočišných druhů také lední medvědy. Proto vůbec poprvé v historii zařadil v polovině roku

2006 Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a krajiny na Červený seznam ohrožených druhů,

jimž hrozí vymření, také ledního medvěda. Jestliže se nezmírní postup globálního

oteplování, může se kvůli tání ledu populace ledních medvědů zmenšit v budoucích 45

letech o 30 procent, varují ochránci přírody.

Medvědi se topíKvůli tání arktických ledovců musejí lední medvědi

v posledních dvaceti letech za potravou plavat a na ote-vřeném moři urazit často až sto kilometrů. Ledové kry tají, zmenšují se a vzdalují od sebe. Ačkoliv jsou lední medvědi vynikajícími plavci, jsou přizpůsobeni spíš jen k plavání poblíž pobřeží, zhruba do vzdálenosti 20 ki-lometrů. Jestliže musejí při plavbě za potravou urazit i pětkrát více kilometrů, trpí podchlazením, vyčerpáním a někdy je spláchnou velké vlny. Během jednoho měsí-ce byly u malé části severního pobřeží Aljašky nalezeny čtyři plovoucí medvědí zdechliny. Vědci jsou přesvěd-čeni, že utonutí ledních medvědů se stávají v Arktidě rozšířeným jevem. Lední medvědi žijí na ledu po celý

rok. Slouží jim jako plošina, ze které loví potravu. Při lo-vu se pohybují na samém okraji ledových ker, kde je led nejtenčí. Chytají například lachtany, kteří si vytvářejí v ledu díry, aby se mohli nadechovat. Tání a zmenšování ledových ker má za následek klesání populace medvě-dů. Například v kanadském Hudsonově zálivu žilo před dvaceti lety zhruba 1 200 těchto zvířat. Nyní jich tam ochránci spočítali jen kolem 900.

KanibalismusSkupina odborníků z amerického Geologického ústa-

vu během pozorování těchto polárních šelem na severu Aljašky a v severozápadní Kanadě objevila tři případy, kdy jeden lední medvěd zabil druhého, aby se nasytil. Američtí vědci odhalili u ledních medvědů, žijících na severním pobřeží Severní Ameriky, projevy kanibalismu. Domnívají se, že k pojídání jedinců stejného druhu je ve-de nedostatek potravy, způsobený táním ledu a zmen-šováním jejich loveckých teritorií, které má na svědomí globální oteplování planety.

První případ kanibalismu zaznamenali v lednu 2004. Samec zabil samici v jejím doupěti, odtáhl ji asi sto met-rů a poté sežral její vnitřnosti. Způsob, jakým to provedl, vědcům současně odhalil, že lední medvědi při zabíjení jiných medvědů používají stejnou techniku jako u tuleňů. Útočící samec údery tlapami rozbil „střechu“ doupěte samice a následně ji několikrát hryzl do hlavy a krku. Led a sníh, který napadal dovnitř, zasypal dvě mláďata, kte-rá se následně udusila.

P ř í r o d a

VymřouLEdní mEdVĚdI?



P ř í r o d a

V trojici tří největších suchozemských šelem

Lední medvěd patří spolu s medvědem kodiakem a medvědem kamčatským mezi tři největší suchozem-ské šelmy na světě. Lední medvědi jsou pro život v le-dových pustinách výborně vybavení. Jsou neuvěřitelně silní, mrštní a na svých mírně ohnutých končetinách s ochlupenými chodidly se pomalým krokem vydávají na velké vzdálenosti. Chlad snáší tento druh medvě-da velmi dobře – jeho hustá žlutobílá srst ho totiž od okolního prostředí takřka dokonale izoluje, navíc barvou splývá s prostředím. Hlavní potravou ledních medvědů jsou ryby a tuleni, za kterými se polární obři vydávají do chladných vod řek i moří i několik desítek kilometrů. Do-spělému medvědovi vystačí jeden tuleň na šest až sedm dní. Lední medvěd je vynikající plavec – na tlapách má dokonce prsty spojené do poloviny plovací blánou.

Výborný plavec i běžecMedvěd lední žije v oblastech pokrytých věčným le-

dem a sněhem, od severního pólu až po jižní okraj ark-tických ledovců. Většinu dne tráví hledáním potravy. Je ze všech medvědů nejlepším plavcem. Plave rychlostí 10 km v hodině a dokáže běžet rychlostí až 40 km za hodinu. S otevřenýma očima a uzavřenými nozdrami se potápí pod hladinu až do hloubky dvou metrů a pod vo-dou vydrží až dvě minuty.

V listopadu a prosinci si každý medvěd vyhrabává ve sněhu nebo v zemi svůj brloh. Svoje úkryty většinou staví na jižní svahy, na které severní vítr navrší velké množství sněhu. Sněhové stěny příbytku potom půso-bením teplého dechu samic zledovatí a uchovávají tak teplo. Mláďata se rodí v listopadu a prosinci, váží okolo 450 – 900 gramů. Rodí se holá, hluchá a slepá.

Výška ledního medvěda dosahuje v nejvyšším bodě trupu 1,5 metru, a když se šelma postaví na zadní nohy, je vysoká až 2,4 – 3,3 metrů. Délka těla se pohybuje okolo 2,5 metru, váha u samců je 400 – 600 kg, u samic do 400 kg. Mezi lidmi přežívá představa, že medvěd led-ní celou zimu prospí. To je omyl. Samci jsou aktivní celou zimu. Jen v nepřízni počasí se nechají zasypat sněhem, a po čase opět slídí.

Vyčenichá kořist i metr pod sněhemMedvědi lední mají obzvlášť vyvinutý čich. Jsou

schopni větřit mrtvou velrybu na vzdálenost až 30 km

a doupata tuleňů najdou, i když leží více než jeden metr hluboko pod sněhem. Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem na vzdálenost až 10 km. Pokud se medvěd plíží za kořistí, přikrývá si čenich tlapami, aby nebyl svou obětí předčasně zpozo-rován. Na souši nemá medvěd lední přirozeného nepří-tele. Ve vodě je však napadán mroži, kteří na něj útočí zespodu a kly mu rozpářou břicho. Ještě nebezpečnější je pro něj dravá velryba kosatka.

TuláciO ledních medvědech je známo, že jsou velcí tuláci.

Značkování jejich tuláctví jen potvrdilo. V létě se medvě-di přesouvají spolu s pohyblivými ledovými krami až do vzdálenosti 200 km od pobřeží. Na podzim se medvědi

s postupujícím plujícím ledem stěhují dále na jih. Med-vědice často opakovaně používají stejná doupata. Ně-které se dokonce vracejí do brlohů, v nichž se narodily. V oblasti Beaufortova moře je více než 53 % medvědích brlohů vybudováno na plujícím ledu. Nestability v ledu mohou vést k opuštění doupěte.

Lední medvěd je od roku 1976 chráněným druhem a jeho lov je kontrolovaný. žije v ledových pustinách Ev-ropy, Grónska, Severní Ameriky a severní Asie. Po druhé světové válce došlo k poklesu jeho populace, a to až na počet asi pěti tisíc exemplářů. Současný stav se odha-duje asi na čtyřicet tisíc zvířat a jeho budoucnost záleží na ochraně Arktidy.

Zuzana Minstrová

Inuité – lidé, žijící v odvěkém sousedství s ledními medvědy. Foto archiv

Přirozený ekosystém ledního medvěda je ohrožen. Foto archiv


mEdVĚdHnĚdýNEJVěTŠíEVROPSKÁ ŠELMA

Medvědi – známí samotáři, zimní spáči a z větší části vegetariáni vyvolávají i v době, kdy byli na našem území dávno vyhubeni, obavy veřejnosti. Medvěd jako jediná z našich šelem skutečně může člověka, pokud do-jde k vzájemnému střetu, vážně zranit. Většinou se ale jedná o výjimečné případy, kdy lidé nedodržují pravidla, jak se v oblastech výskytu šelem chovat.

Medvěd hnědý (Ursus arctos) obýval mimo Island, Irsko a další menší ostrovy v minulosti celou Evropu. S příchodem civilizace, ničením vhodných biotopů i ak-tivním lovem medvědů se však medvědí areál zmenšil o 75% na dnešních zhruba 2,5 milionu km čtverečních, kde žije asi 50 00 medvědů. Tento odhad zahrnuje i ev-ropskou část Ruska, kde se vyskytují plné tři čtvrtiny evropské medvědí populace.

V jižní a západní Evropě člověk lovil medvědy kvůli ochraně dobytka, a zároveň soustavně ničil vhodné bi-otopy, takže současný výskyt je tu vázán jen na něko-lik izolovaných populací v horách (Alpy, Apeniny, Balkán, Dináry, Pyreneje). Medvěd hnědý byl na většině našeho území vyhuben už v průběhu 17. a 18. století. Díky návaz-nosti naší republiky na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se do Beskyd medvědi od 70. let. 20. století stále vracejí. Minimálně Jeseníky a Šu-mava představují další vhodné oblasti, ovšem pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny brání opětovnému osídlení našich hor medvědy.

Rozšíření medvěda hnědéhoMedvěd hnědý má obrovský areál výskytu sahající

od Evropy přes severní Asii až po Japonsko a Severní Ameriku. Na tak velkém území rozeznáváme několik takzvaných poddruhů, které se přizpůsobily podmínkám v různých krajích. Vůbec největší jsou kodiaci (Ursus ar-ctos middendorfi) – žijí na Aljašce a dosahují váhy až 800 kg. Grizzlyové (Ursus arctos horribilis) obývají zá-padní a střední část severní Ameriky a velikostí spadají mezi kodiaky a evropské medvědy. Evropská populace medvěda hnědého zahrnuje pouze nominátní poddruh (Ursus arctos arctos), jehož areál sahá až na Sibiř.

Česká republika má výhodu, že přímo navazuje na souvislý areál výskytu medvěda na Slovensku, potažmo v Karpatech, kde se vyskytuje zhruba 8 000 medvědů. Karpatská populace je po východoevropské druhá nej-početnější v Evropě.

Mlsná šelmaSamci medvěda hnědého dosahují průměrné hmot-

nosti 170–190 kg, samice 140–160 kg, nejvyšší váha může být ale podstatně větší, až 300 kg i více. I přes takovou velikost není medvěd žádná krvežíznivá šelma, naopak je z 60–80 % vegetarián a větší část živočišné potravy tvoří různé larvy brouků, kukly mravenců a ji-ný hmyz. Složení potravy se značně mění během roku – podle toho, jakou potravu nabízí dané roční období.

Na jaře se rád popásá na čerstvé trávě a pupenech rostlin, na podzim se živí především borůvkami, mali-nami, ostružinami, šípky, jeřabinami, borovicovými se-mínky, bukvicemi dalšími plody rostlin. Zvlášť v oblibě má také med, který vybírá jak divokým včelám, tak ze včelích úlů.

Brzy z jara díky svému výbornému čichu medvě-di konzumují zdechliny zvířat uhynulých v zimě, čímž v lese plní důležitou sanitární funkci, protože zabraňují šíření různých nákaz a nemocí. Neznamená to ale, že medvědi nejsou schopni ulovit živou potravu, kterou usmrcují jedním nebo několika údery do hlavy nebo přes hřbet. Přesto i mládě spárkaté zvěře uloví medvěd jen výjimečně. Raději využívají kořist ulovenou například rysem, který naráz zkonzumuje jen velmi malé množství, kdežto medvěd 8–12 kg.

Zimní spánekZimu medvědi tráví zimním spánkem, který je ozna-

čován jako nepravý. Tělesná teplota se totiž během to-hoto polospánku snižuje jen minimálně, spotřeba kyslíku klesá asi o polovinu, ale tep může klesnout až o 75 %. Dalším rozdílem je, že medvědi v zimě nevylučují trus ani moč, nýbrž dochází k jakési recyklaci produktů me-tabolismu a na konci tlustého střeva se vytvoří jakási zátka ze suchého trusu, kterou medvěd „vytlačí“ až na jaře dalšího roku. Délka zimního spánku je 75–120 dní, zpravidla od poloviny listopadu do poloviny března,

medvěd se však může probudit i dříve, například v době zimních oblev, a poté znovu ulehnout.

Zimní brloh, ve kterém medvědi tráví zimní spánek, může být malá jeskyňka, 1 metr hluboká díra ve svahu vyhrabaná medvědem samotným, nebo jen nakupená hromada chrastí. Vnitřek brlohu si medvědi vystýlají mechem nebo větvičkami. Zvlášť pečlivě tak činí březí samice, protože medvíďata se rodí právě v lednu, kdy medvědi spí v brlozích.

Území značí seškrábáním kůry stromůMedvěd hnědý patří mezi teritoriální samotářská

zví řata. Označuje vlastní území, ve kterém nalézá všechny podmínky pro život, a brání ho proti jiným med-vědům. K prolomení hranic dochází pouze v době páření a potom někdy v době hojnosti potravy na podzim, kdy se i několik jedinců na jednom místě navzájem toleruje. Velikost teritoria je rámcově 10–1600 km2 (v našich podmínkách, resp. na Slovensku, však jen 10–30 km2) a závisí na množství dostupných letních i zimních úkry-tů, zdrojů potravy, ale také na velikosti celé medvědí populace v daném území.

Ke značení svého teritoria medvědi používají jehlič-naté stromy o průměru 20–30 cm, ze kterých zeškrábají kůru a zakusují se do dřeva. Nejvíce značí dospělí samci, a to nejen na hranicích teritoria, ale i uvnitř, na křižovat-kách vlastních stezek nebo v místech s hojností potravy. Výškou záhryzu medvědi signalizují ostatním svou výšku a také se o strom ronící pryskyřici hojně otírají a močí. Informace čtou ze značek jedinci také čichem. Ze všech šelem mají právě medvědi čich nejlépe vyvinutý – jen po-vrch čichové sliznice je 100 x větší než u člověka.

Zdlouhavé námluvyPáření probíhá nejčastěji od konce května do začát-

ku srpna. Milostné námluvy bývají složité a někdy dost zdlouhavé, dokud se medvědice neosmělí přijmout nápad-níka do své blízkosti. Dochází také k výhružkám, cenění zubů, řevu a někdy i k soubojům, pokud více medvědích samců usiluje o jednu samici. Zvláštností zárodečného vývoje medvědů je tzv. utajená březost, kdy se vývoj zárodku po oplodnění zastaví a pokračuje až na podzim: proto porody i navzdory rozdílnému datu početí probíhají ve stejném období, od konce prosince do února, v době zimního spánku. Utajená březost samic trvá zhruba 7–8 měsíců, ovšem samotný vývoj zárodku pouze 8–10 týd-nů. Medvíďata se tak rodí velmi malá, 20–25 cm dlouhá o hmotnosti zhruba půl kilogramu a velmi nevyvinutá: jen slabě osrstěná, bez zubů, hluchá a slepá.

Po dvou a půl letech bývají medvíďata už soběstač-ná a pohlavně dospívají v 3.–6. roku života. Kvůli péči o mláďata se tak samice může pářit nejdříve každý třetí rok. Medvědi se často dožívají vysokého věku (20–25 let), ale například na Slovensku se jen 2,6 % populace dožívá 20 let a průměrný věk medvědů je zde jen ne-celých 9 let. (mi)

P ř í r o d a


Buď ve své přírodní podobě nebo postříbřené či po-zlacené je jmelí jedním z neodmyslitelných znaků vá-nočních svátků u nás. Patří k Vánocům stejně jako stro-meček. Málokdo však ví, že jde o tradici, která do dnešní doby přežila od starých Keltů. Větvičky této rostliny mají i léčivé účinky, snad proto přičítali jmelí čarovnou moc už i naši dávní předkové.

Věčně zelená rostlina připadala lidem odnepaměti tajemná. Považovali ji za dar nebes, vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo jmelí tajemné, přisuzovali mu lidé i kouzelné účinky. Věřili, že chrání před ohněm a zavěšovali větvičky do domů, aby bránily v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřili, že jmelí přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlís-tek. Podle Keltů zajišťuje tato bylina plodnost, proto se pod jmelím dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku.

Léčivé účinkyVe středověku se jmelí používalo jako významná

léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí po-tvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a pod-porující rozšiřování cév, a proto se užívá k výrobě léčiv proti arterioskleróze. Léčivé látky se získávají z větviček a lístků. Jmelí také podporuje vylučování moči, tlumí bo-

lesti hlavy, a působí i antiskleroticky. Má rovněž proti-revmatické účinky. Nejčastěji se podává v prášku nebo jako tinktura.

Plody rostliny jsou mírně toxické. V poslední době vědci zkoumají i jejich složení, protože některé brzdí nádorové bujení a prokázaly protirakovinové účinky. Uplatnění se pro jmelí našlo i v kosmetice, kde se jeho výtažky používají v krémech a emulzích určených pro zklidnění podrážděné citlivé kůže. Ve vlasové kosmetice mají bránit nadměrné tvorbě lupů.

Podle starých Keltů a Germánů nejúčinnější léčivé látky v sobě obsahovalo jmelí, které rostlo na dubech. Větvičky rostliny byly používány při obřadech. Keltové a Germáni věřili, že nápoj, připravený z jmelí, které obe-pínalo dub, má zázračnou moc a pomáhá při otravách. Vikingové byli přesvědčení, že jmelí dokonce dokáže vzkřísit mrtvé. Rostlinku znali také v antickém řecku a římě, zmínky o ní nalezneme ve starověkých bájích.

Legenda o kříži Ježíše KristaO jmelí se také traduje mnoho legend. Podle jedné

bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dob-rem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěs-tí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej

koupí sám. Vánoční jmelí, lidově zvané mejlí, omelí nebo gmejl, roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají. Jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie, je symbolem vá-noční a novoroční pohody a míru. Zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí zavě-šují na lustry či stěny, anebo dávají do váziček na stůl.

Není pravým parazitemStále zelená rostlina (Viscum album) roste vysoko

v korunách stromů, zejména listnatých (také topolů, vrb, javorů, jabloní a lip), jako poloparazitický keřík. Větve vytvářejí až 1 m v průměru velký, typický kulovitý útvar. Kmínek je krátký a silný, větve žlutozelené až tmavoze-lené. Samčí květy intenzívně voní. Plody – bobule – mí-vají bílou nebo až nažloutlou barvu.

Jmelí jako poloparazit sice odebírá sice svému hos-titeli důležité minerální látky, ale na druhé straně část těchto látek poskytuje hostitelskému stromu, a tím jej chrání před živočišnými škůdci a některými houbami. Hostiteli bývají pro jmelí obvykle stromy, starší 20 let. Některé poddruhy jmelí bílého rostou výhradně na jeh-ličnatých stromech, borovicích a jedlích. Rostlinu nalez-neme v lesích, parcích a sadech.

Zuzana Minstrová

jmELí: VÁNOČNí OZDOBA I LéČIVÁ ByLINA

P ř í r o d a


Již od dob slavných mořeplavců víme, že svět nikde nekončí. Přesto jsou na Zemi místa,

která lze směle označit jako „konec světa“. Daleko od vší civilizace, opuštěná, divoká

a pustá. Je-li na blízku rozbouřená hladina nekonečného oceánu a strmé útesy, je to

bezesporu ono. Jako třeba na malém ostrůvku Dursey při jihozápadním pobřeží Irska.

Dursey Island je jakýmsi pokračováním poloostro-va Beara. Vypadá to, jakoby špička Beary nemohla už s pevninou vydržet a odtrhla se. „Neutekla“ však daleko. Dursey dělí od Beary asi 250 m široký průliv. I to je dost

na to, aby se život obyvatel ostrova izoloval, uzavřel a nakonec v podstatě zanikl. Zatímco v roce 1841 ži-lo na Dursey 360 obyvatel, dnes tu žije posledních pět

„mohykánů“ a jedna rodina se sem vracívá na léto.Kam se poděli všichni někdejší ostrované a jejich

potomci? Zemřeli hladem a bídou nebo odešli, aby tak neskončili. Neradostná představa, že? Jenže taková je realita dějin Irska – ostrůvky, jakým je Dursey ne-vyjímaje. V polovině 19. století byl totiž Smaragdový ostrov stižen katastrofickým hladomorem. Neurodi-ly se brambory a statisíce lidí umíraly. Další statisíce zároveň emigrovaly do zámoří, ve snaze hladové smrti uniknout. Nemálo zbědovaných utečenců však do No-

vého světa už nedojelo. Pro jejich vysílený organismus byla dlouhá plavba přes oceán příliš náročná. V té době se irská populace ztenčila z původních 8 na 5 miliónů

C e s t o v á n í

IRsko: LAnoVkouNA KONEC SVěTA

Panorama ostrova s nejvzdálenější vesničkou a majákem na vrcholku kopce.

Obří sklaní bloky útesů na Dursey Head připomínají napnuté plachty.


C e s t o v á n í

duší. Jenže pomalá, většinou ekonomicky motivovaná emigrace z Irska pokračovala až do 60. let 20. století. Teprve hospodářský růst posledních desetiletí láká nao-pak nové přistěhovalce do Irska. Dnes na Smaragdovém ostrově žije asi 5,5 miliónů obyvatel.

Dursey Island mě překvapil, hned jak jsem jej uviděl. Ono na ostrovy se jezdívá lodí, na ty pevnině blízké někdy vede most, a těžko na tom může být cosi překvapivého. Jenže právě nic z toho na Dursey nemají. Zde se cestuje přes vodu lanovkou! Skutečně, funguje tu normální ka-binková lanovka. Tedy, tak úplně normální zase není. Už jen proto, že nevede na žádnou horu, ale přes moře. Na-víc je to dokonce jediná lanovka v Irsku a funguje tu již od 60. let minulého století. A podle toho také vypadá.

Nad průlivem se mezi dvěma břehy sune sem a tam jediná dřevěná kabina, připomínající modrou vyhlídkovou kůlnu. Ta je rafinovaně zavěšena na dvou rovnoběžných, asi metr vzdálených lanech. To zajišťuje poměrně sluš-nou stabilitu kabinky i přes neustálý vítr, který v průlivu fičí. I tak se ta kůlnička houpe až až. Její stěny vydávají při jízdě všelijaké steny, kňourají a prohání se jimi melu-zína. Aby si toho pasažéři dost užili, jízda se neobyčejně vleče. Cesta na ostrov přes oněch 250m trvá neuvěři-telných 15 minut! Aspoň jsem si stihl přeříkat modlitbu za šťastnou jízdu, která je v kabině vyvěšena.

Na ostrově Dursey jsem se ocitl v království ovcí. Ty jediné sem nemusí jezdit lanovkou. Podle potřeby pro ně přijíždí trajekt. Kousek od přístavu, tedy přesně-ji – od lanovky, obdivuji starý hřbitov s ruinami kapličky. Zvláštní místo. Ostatně ruiny opuštěných stavení mě provázejí po celou cestu přes ostrov. Ten je dlouhý asi 7 km a tak se vydávám až na jeho špičku mířící do oceá-nu. To bude opravdový „konec světa“. Nejjihozápadnější místo Irska. Už výhledy z cesty jsou fantastické. Celé pobřeží Dursey lemují divoké útesy, na jejichž úpatí se vaří mořská voda zpěněná příbojem. Dávné pastviny dě-lí klasické zídky. Ty jsou zde ovšem stavěny z kamenů prokládaných travnatými drny, takže celá zídka srůstá v jeden velmi pevný monolit.

S blížící se špicí ostrova – Dursey Head – sílí vítr a mění se spíše na vichr. Ještě že tu jsou všude ty ovce. Přece jen oživují tenhle jinak pustý a divoký, opuštěný kout a já si nepřipadám tak sám. Poslední kopeček před koncem ostrova je oddělen podivnou zídkou. Z trávy se tu ježí špičaté kameny porostlé mechem a lišejníkem. Jsou srostlé se zemí ostrova tak, jakoby tu trčely už od nepaměti. Vyznačují hranici. Poslední hranici, kterou lze v této části Evropy překročit. Dál už se prostírá jen oce-án. Když tuto hranici překračuji, cítím zvláštní mrazení a není to tím studeným vichrem.

Ještě pár metrů a stanu na místě, odkud by můj další krok skončil v hlubinách rozbouřeného moře. Pře-de mnou leží Atlantik a kousek od břehu tři malé ost-růvky. Jmenují se Býk, Kráva a Tele. Na jednom z nich ční zbytky věže majáku. Již opuštěného a nepotřebné-ho... Na dosah ode mne se z moře vzpínají útesy připo-mínající napnuté plachty zkamenělé fregaty. Vzdorně

se staví všem vichrům a neustoupí ani o píď. Za to já mám se svou stabilitou ve větru co dělat. Ale vichr a bouřlivé moře na konec světa patří a já si užívám pocitu cestovatelské radosti z místa, na které jsem se trmácel přes půl Evropy.

Když jsem se vrátil k poslednímu obydlenému stave-ní ostrova, popovídal jsem si s jeho obyvatelem. Ten sta-rousedlík byl kliďas. Na mé básnění o unikátně nádherné

scenérii na Dursey Head jen lakonicky pravil: „Opravdu? A mě to ani nepřijde. My to tu máme pořád.“

Martin Loewwww.promitani.cz

Foto autor

Přes průliv mezi koncem poloostrova Beara a ostrovem Dursey jezdí kabinková lanovka.

Ruiny opuštěných domků nad mořem jsou četnou „dekorací“ ostrova Dursey.


Ačkoliv jsem se narodil v Sudetech, resp. přímo v jejich bývalém hlavním městě, Liberci a mou rodnou krajinou je tak kraj kopců, lesů, deště a žulových ka-menů, s přibývajícími roky si stále více uvědomuji, že mám ve své paměti uloženu ještě jinou krajinu. Mám rád čerstvé povětří jizerských kopců, průzračné horské bystřiny i výhledy do krajiny. Líbí se mi staré roubenky rozeseté po stráních, žulové patníky u cest, ale nevím už ani kdy, začal jsem cítit, že „moje“ krajina leží možná někde úplně jinde.

Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Přitahuje mne stále více mírně zvlněná zemědělská krajina, tako-vá, kterou můžete najít na mnoha místech naší vlasti. Kdybych ji měl popsat, vybaví se mi tyto obrázky, ze kterých je složena: lány rovných či jen mírně zvlněných polí, asfaltky mezi vesnicemi lemované alejemi většinou již starých jabloní, borové a dubové lesy v létě často vy-schlé na trout, malá nádraží s kytkami v truhlících, kde většinou jezdí jen motorák, vesnice s domy blízko sebe, zahrádky, které i dnes slouží pěstování.

Jednou z předností země, která nese v současné době název Česká republika, je množství krajin, které ji tvoří. Kdo by neznal Třeboňsko rybníků, Šumavu hlubo-kých lesů či Vysočinu kamenitých polí. Zájem a diskusi vyvolává i krajina pohraniční, opuštěná před více než půlstoletím svými obyvateli. Jsou však i krajiny méně známé, které nenajdete ani v nabídce cestovních kan-

celáří, ani se kolem nich a jejich vztahu k nim nevedou podnětné intelektuální diskuse. Jednou z takových je starobylá venkovská krajina, taková, jakou můžete najít například západně od známějšího a turisticky atraktiv-nějšího Křivoklátska, na Rakovnicku.

Poznal jsem tento kraj vlastně docela náhodou bě-hem letní dovolené a musím říct, že si mne postupně a nenápadně zcela získal. Není tu přitom nic velkolepého, žádné kaňony, žádné strmé hory, žádné rozlehlé rybníky, žádná skalní města. Jen mírně zvlněná zemědělská kra-jina, kde jsou uprostřed polí usazeny malé i větší vesnice, spojené asfaltkami i obyčejnými polními cestami, ven-kovská nádraží, aleje starých, ale někde i nově vysaze-ných ovocných stromů, chmelnice, lesy, na jejichž niž-ším vzrůstu je často znát přílišné využívání v minulých dobách a sem tam rybník.

Jsou tu vlastně jen obyčejná pole, obyčejné asfaltky, obyčejné vesnice a obyčejné lesy. Nic neobyčejného.

Jednou z mála vyvýšenin, které zde lze nalézt, je stolová hora Vladař, která se majestátně zvedá ze zvlněné krajiny a z jejíhož zarovnaného vrcholu jsou nádherné výhledy do okolní krajiny. Ani se nedivím, že zde lidé žili již v dávné minulosti, o čemž svědčí i zbytky hradiště a uměle vyhloubená nádrž na samém vrcholu. Koukám z hrany náhorní plošiny průhledem mezi stromy do okolí a najednou mi dochází, že stejně jako já tu kdysi koukal i nějaký lovec mamutů, Kelt či první Slovan. Roz-

hlížím se po krajině, která toho hodně pamatuje. Snad i díky tomu tu leží klidně, smířená se svým osudem. Vy-užívaná a spoutaná a přesto svobodná vědomím toho, že až mi tu nebudeme, ona tu stále bude. Zarostou pole, zaniknou vesnice, les se vrátí, jako v minulosti již tolikrát a opět se naplní dnes suchá koryta malých potůčků.

Co mne na této krajině přitahuje, není krása dívčiny – horské krajiny, ale nenápadný půvab zralé ženy. Oděné v háv lesa či nahé oranými poli.

Teprve nedávno mi došlo, že moje rodná krajina Ji-zerských hor a jejich podhůří je krajinou poměrně mla-dou, člověkem podstatněji ovlivňovanou jen několik málo století. I díky tomu si tak dodnes zachovala mnoho ze své původní nespoutané krásy a divokosti.

Jednou z mnoha vymožeností dnešní doby je i to, že můžeme poznávat více krajin, nejsme omezování ani vzdálenostmi ani připoutaností ke svému políčku. I když i tady asi také platí to, co o ženách. Šťastný muž, který zestárne s první, do níž se zamiluje, moudrý muž, kte-rý se rozhodne pro jednu z těch, do nichž se zamiloval a hlupák, který ženy střídá, doufaje, že jednou nalezne tu pravou. Teprve dlouhodobý vztah přináší hlubší po-znání toho, s kým nebo s čím člověk sváže svůj život. Dát přednost bezstarostné mladici či zkušené ženě? Nevím, drží si mne zatím obě.

Jan Korytář

P ř í r o d a

CO SE kRAjIn TÝČE, JSEM ZATíM BIgAmIstA


Jest to hlásná věž českého severu. Za jasného po-časí je možno s jeho vrcholu dohlédnouti až za Prahu k brdským Hřebenům a k jihočeskému prahu, který dělí Posázaví od jihočeské pánve rybničné. Na východě pře-hlédneme odtud téměř celou pískovcovou plotnu seve-ročeskou. Jizerské a Lužické hory leží před námi jako na dlani. A na západě se rozkládá panorama Českého Středohoří. (…)

Pásmo Ještěda se zvedá s obou stran příkrými svahy a dosahuje 1010 m výšky. Od severu se jeví jako souměrná kopule, od Prahy a z Pojizeří probíhá silhueta Ještěda charakteristickou linií. Od záp., a to od sedla Te-třevího (772 m) vystupuje příkře, na východ klesá etap-ně, po stupních k hodkovickému průlomu Mohelky. Na

obou stranách přecházejí pásmo Ještěda od dávných dob silnice, a to z oblasti Ploučnice k Nise Zhořelecké nad Jitravou (Pankrác) ve výši 391 m, odkudž vystupuje hřeben na Vápenný vrch (789 m), potom sestupuje na sedlo sv. Kryštofa (580 m), jímž probíhá silnice a tunel dráhy liberecko-teplické. Třetí, Tetřeví sedlo pod Ještě-dem, má výšku 772 m a vede k němu serpentina silnice z Křížan a Světlé do Liberce, k ní se pojí vozová cesta kvrcholu Ještěda.

Ještěd je budován z krystalických břidlic. (…) Jinak se skládá hmota Ještěda z hruboplástevné žuloruly, jin-de se vkládají mezi fylity lože diabasu (vyvřeliny podob-né čediči, jenže diabas pronikal k povrchu nikoliv v době třetihorní jako čedič, nýbrž ve starší době prvohorní).

U Světlé pod Ještědem, na Pláních a na Prosečské hoře při jv. úbočí Ještěda byl v četných lomech odkryt šedý krystalický vápenec, jehož lomy zásobovaly odedávna daleké kraje vápnem.

Rozsáhlá budova restaurační a rozhledna spočívá na nezalesněném temeni jako diadem. Pod námi leží hustě obydlené pohoří, Liberecko na jedné a Český ráj s pánví Českolipskou na druhé straně. S obou stran je pohodlný výstup, po případě vozmo, až na samý vrchol (s liberec-ké strany vede elektrická dráha až k úpatí).

Dr. V. DĚDINA. FOTO BOH. KINSKÝ

S T A R É Č A S Y

jEštĚd – HLÁSNÁ Věž ČESKéHO SEVERU

�0 Lomikámen 04 | 2006

Z á b a v a

„Použij,co potřebuješ, ale zanech Zemi tak, jak jsi ji nalezl.“ řekl kdysi jeden moudrý indiánský náčelník. Jsem členem SPP, protože tahle parta prima lidí má stejný myšlení a projevuje ho navenek.

Robert koukal

Chcete-li vyhrát pěknou knížku Marie Hruškové Kult stromů v zemích Koruny české, pošlete vyluštěnou tajenku na adresu – Redakce Lomikamene, Olbrachtova 37, 460 15, Liberec 15, nebo na e-mailovou adresu [email protected]. Ze všech správných odpovědí vylosujeme výherce.

stAňtE sE I Vy čLEny sppwww.cmelak.cz/pridejtese

pRoč JSEM čLEnEm spp

Antonín Kokeš – majitel společnosti„Jako majitel firmy, která je velkým spotřebitelem papíru, jsem chtěl vrátit lesům to, co jim bereme. Napadlo mne najít spolehlivého partnera pro spon-zorství a tak jsem oslovil Společnost přátel přírody. SPP okamžitě reagovalo úžasným projektem Patron lesa a tak jsme se stali Patronem lesa Skuhrov a navázali úspěšnou spolupráci, která pokračuje již 5 let. Naší touhou nebylo

jen les financovat a tak jezdíme každoročně i osobně pomáhat v rámci dobrovolnických dnů.“

Lenka Němcová – personální manažer„Proč jezdím na dobrovolnické dny a jaké to je s SPP? Na dobrovolnické dny jezdím jednoduše proto, že chci pomoci dobré věci, ale také proto, že je to úžasná relaxace a zábava! Většina z nás tráví celé dny v kan-celáři prací u počítače a příležitost vyrazit si do přírody a od kamarádů z SPP se dozvědět zajímavé věci o přírodě a hlavně o lese je opravdu

moc fajn. Spolupráce s nimi je skvělá, vše perfektně zorganizované a naplánované.“

Program Patron lesa je určen především pro společnosti, které věří ve svůj dlouhodobý rozvoj a které si uvědomují svoji spoluzodpovědnost za stav životního prostředí. Bližší informace

naleznete na www.cmelak.cz v sekci ochrana přírody nebo na telefonu 777 749 107

CHCEtE pomoCI příRodĚ konkRétním čInEm? spoLu s VAší fIRmou můžE Růst

I náš spoLEčný LEs!pAtRonLESAPatronem lesa se

může stát jednotlivec nebo organizace, kteří se

rozhodnou investovat své prostředky a částečně

i čas do obnovy či záchrany konkrétního lesního pozemku.

Prvním patronem lesa se stala firma ALBI Česká

republika a.s. Na snímku manažeři ALBI při přípravě na

výsadby na lesním pozemku u Skuhrova v Pojizeří.

ZA SPONZORING FOTBALU

S P O L E Č N O S T P Ř Á T E L P Ř Í R O D Y N A B Í Z Í

originální dárek„kousek Nového pralesak narozeninám, svatbě,

Vánocům nebo svátku...“

Potěšíte své blízké a ještě pomůžete přírodě.Informace na tel. 482 751 195

nebo na stránkách

www.novyprales.cz

V rámci projektu Šance pro jilmy jsme s pomocí škol, lesníků, firem i jednotlivců v uplynulých čtyřech letech vysadili 3255 nových jilmů.

V roce 2007 chceme přidat další jilmy, a to nejen v Libereckém kraji

Více informací 482 751 195 nebo www.cmelak.cz/dreviny/jilmyPro Vaši podporu můžete použít účet č. 180 580 5003/0300. Dary budou

použity na mapování dospělých jilmů, sběry semen, pěstování a výsadby.

Pomozte nám vrátit do krajiny ohrožené jilmy

Jeden nový

jilm = 300 Kč

lomikámen - frank bold · hrozivá předpověď naplní, pak zřejmě dojde k narušení klimatu...

Documents