majestÁtnÍ orli - brno zoo 3_17_webcz.pdfmořští orli zooreport s dospělý orel kamčatský s...

magazín pro přátele Zoo Brnočíslo 3

září 2017

MAJESTÁTNÍORLI

2

Obsah

www.facebook.com/ZooBrno

s

04 Mořští orliKrálové nebes

12 Letní příměstský táborPrázdniny v zoo

06 Orli na jižní MoravěDva druhy orlů hnízdí na jihu Moravy

14 Středisko ekologické výchovyLéto na Hlídce

září 2017číslo 3/17, ročník XIXvychází čtyřikrát ročněMK ČR E 17723

Vydavatel:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.U Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikaIČ: 00101451tel.: +420 546 432 311fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Nakladatel:Moravské zemské muzeumZelný trh 6, 659 37 BrnoIČO: 00094862

Adresa redakce:Zoo Brno a stanice zájmových činností, p. o.redakce ZooreportuU Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno,Česká republikatel.: +420 546 432 370fax: +420 546 210 000e-mail: [email protected]

Redakční rada:Ing. et Mgr. Lenka Bochníčková, Mgr. JanaGalová (dětská příloha), Bc. Jana Hadová,MVDr. Martin Hovorka, Ph.D. (předseda re-dakční rady), doc. MVDr. Jiří Klimeš, CSc.,RNDr. Bohumil Král, CSc. (odborný poradce),Ing. Miroslava Piškulová, Bc. Eduard Stuchlík(vedoucí redaktor), doc. Ing. Josef Suchomel,Ph.D., a Mgr. Michal Vaňáč.

Autorem neoznačených fotografiía nepodepsaných textů je:Bc. Eduard Stuchlík

Náklad:1 600 ks v české verzi400 ks v anglické verzi

První strana:Orel kamčatský (Haliaeetus pelagicus)Foto: Eduard Stuchlík

NEPRODEJNÉ

magazín pro přátele Zoo Brno

08 RozhovorNejvhodnějším biotopem je pro naše dravce Soutok

15 Středisko ekologické výchovyVoda základ života

10 Další nová expoziceLvi opět v Brně!

18 Tradiční akce pro veřejnostSetkání adoptivních rodičů a sponzorů

1609 Krátké zprávyDinosauři na Mniší hoře

Změna drobná, ale významnáU velbloudů zmizelo staré hrazení

3www.zoobrno.cz Zooreport

Editorial s

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Naši orli bělohlaví (samice s dcerou na-rozenou v naší zahradě v dubnu 2015)obývají originálně pojatou voliéru, kteráse směrem nahoru rozšiřuje a ve výšce15 metrů ji zakončuje kruhový prsteneco průměru 30 metrů. Voliéru orlů kam-čatských obývá pár, který už zplodilsedm potomků. Tato voliéra je menší,stojí v bývalém lomu na kámen nad ex-pozicí ledních medvědů. Chceme ji roz-šířit tak, že překlene přilehlou ná-vštěvní trasu. Prostor s létajícími orlykamčatskými, kterým budou lidé pro-cházet, nabídne i pohled na lední me-dvědy.

Do programu záchrany orla kam-čatského, jehož nositelem je Euroasij-ská regionální asociace zoo a akvárií(EARAZA), je Zoo Brno zapojena odroku 2004, kdy si od EARAZA vyžádalavzorky na genetickou analýzu přibližnědvou set orlů kamčatských. S pomocíčeské firmy Genservis pak naše zoo za-ložila genetickou banku druhu. Jakožtoúspěšný chovatel těchto orlů se chcemepodílet i na vybudování repatriačníhocentra pro orly kamčatské v rezervaciu jezera Udyl, které se nachází na rus-kém Dálném východě, poblíž ústíAmuru do Sachalinského zálivu, tedyv oblasti původního výskytu druhu.Mláďata odchovaná v lidské péči by seze stanice vypouštěla do volné přírody,aby posílila tamní divokou populaci.Brněnská zoologická zahrada na konciloňského roku vyhlásila veřejnou sbírku

na stavbu tohoto centra. Číslo jejíhoúčtu je 276543794/0300.

Příspěvky o dravých ptácích doplňujízprávy o posledních událostech a o ně-kterých našich plánech do budoucna.Především přinášíme informaci o ote-vření nového výběhu lvů a o tom, jak senáš nový pár adaptoval na nové pro-středí. Další články upozorňují, že v létěje zoo i Středisko ekologické výchovyHlídka plné dětí, které tu tráví částprázdnin. Opět jsme uspořádali Setkáníadoptivních rodičů a sponzorů. To sekoná vždy v poslední srpnovou sobotujako připomínka otevření naší zoo proveřejnost – historická událost se vážek datu 30. srpna 1953. Jako okrajové,

EDITORIAL

méně významné by se mohlo jevit témastarého oplocení, které jsme odstraniliu velbloudů. Jednoduchým zákrokem sezcela změnilo, jistěže k lepšímu, expono-vané místo u otočky zoovláčku. A nejento. Začala tak přestavba skoro celého ji-hozápadního svahu Mniší hory, kde po-dobné zastaralé oplocení dosud přežívá.Tato momentálně opomíjená část zoo sezmění v atraktivní prostředí himálaj-ského souboru. Podrobněji o něm pí-šeme na poslední straně.

Bc. Eduard Stuchlík,vedoucí redaktor Zooreportu

jako hlavní téma tohoto vydání Zoore-portu jsme si vybrali orly, majestátnídravé ptáky s rozpětím křídel kolemdvou metrů, jejichž chovatelská zařízenímusejí být prostorná nejen plošně, alei objemově. Málokterá zoo si tedy můžedovolit držet větší počet druhů i jedincůz této skupiny. Naše zahrada chová orlybělohlavé a orly kamčatské, kterým setéž říká orli východní.

Orel kamčatský

Mořští orli

Všichni žijící orli patří do čeledi jestřá-bovitých (Accipitridae), která má v sou-časné době 248 uznaných druhů. Patřísem supi, luňáci, motáci, jestřábi a kra-hujci, káňata a několik skupin orlů.Velmi hrubě orly dělíme na tzv. orlypravé (patří do rodu Aquila, jako napří-klad orel skalní nebo královský), orlyopičí (harpyje a jejich příbuzní) a orlymořské neboli rybožravé (rody Haliaee-tus a Ichthyophaga). Přestože veřejnostinejznámější jsou orli praví, nepatřík těm největším.

O titul největšího orla na světě se peroučtyři druhy: jihoamerická harpyje pralesní(Harpia harpyja), afričtí orel korunkatý(Stephanoaetus coronatus) a orel bojovný(Polemaetus bellicosus) a dálněvýchodníorel kamčatský, jemuž se také říká orel vý-chodní (Haliaeetus pelagicus). Rozpětí kří-del zmíněných čtyř druhů se pohybujev rozmezí kolem 180 až 220 cm, avšak nej-těžší jsou harpyje pralesní a orel kamčat-ský, jejichž samice mohou vážit až 9 kg.V obou případech se jedná o dravceozbrojené mohutnými zobáky a dlouhýmia silnými, zakřivenými drápy. Harpyje sespecializují na lov opic a lenochodů, takžejejich stisk drápů je velmi pevný. V pralesehnízdí na těch nejvyšších stromech, takžez hustého podrostového patra existujepouze velmi malá šance je spatřit.

Do rodu Haliaeetus zařazujeme vedleorla kamčatského sedm dalších druhů:orla mořského (H. albicilla), bělohlavého(H. leucocephalus), jasnohlasého (H. vo-cifer), bělobřichého (H. leucogaster), pás-kovaného (H. leucoryphus), madagaskar-ského (H. vociferoides) a Sanfordova (H. sanfordi). Vyjma severoamerického

KrálovénebesMořští orli, králové oblohy, jejichžrozpětí křídel měří kolem dvoumetrů, patří mezi největší dravéptá- ky a nebeskou klenbou, obe-pínající naši planetu, se vznášejístovky tisíc let. Některé jejich zá-stupce chovala a dosud chovái naše zoo.

s

orla bělohlavého se jedná o druhy staréhokontinentu. Orel mořský, bělohlavý, kam-čatský a páskovaný se vyskytují v mírnémpásu. První tři druhy mají velmi silné,velké a jasně žluté zobáky. Jediný druh to-hoto rodu zasahuje přirozeně na územíČeské republiky – orel mořský. Jedná seo našeho největšího dravce, který máv Česku status druhu kriticky ohrože-ného. Přesto jeho populace v posledníchletech stoupá (v současnosti žije na našemúzemí přibližně sto hnízdících párů).Mezi lety 2015 až 2017 se v České repub-lice pohybovali také jeden až dva orlikamčatští. Původ těchto ptáků neníznám, s velkou pravděpodobností se jed-nalo o jedince uprchlé ze zajetí.

Hlavní potravou mořských orlů jsouryby. Ve volné přírodě se dravci z tétoskupiny většinou zdržují poblíž velkýchvodních nádrží. Jejich drápy musejí být,

stejně jako u harpyje, extrémně ostré –uchopit do pařátů kluzkou rybu je stejněobtížné jako udržet v nich zmítajícíhose primáta. Mořští orli jsou zvyklí lovitpřímo ve vodě, ale hojně se živí takézdechlinami ryb a jiných obratlovců,nalezenými v blízkosti vod. Za kořistí sevrhají, ale někdy také mohou lovit přichůzi v mělčinách. Běžná je u nich krá-dež kořisti jiným zvířatům – i příslušní-kům vlastního druhu (tzv. kleptoparazi-tismus).

Některé druhy mořských orlů žijív trvalém páru, ale například samice orlamadagaskarského může mít více samců(tzv. polyandrie). Mořští orli stavějí navysokých stromech mohutná hnízda. Sa-mice snášejí jedno až dvě (některé druhyi tři) vejce, které inkubují v průměru 35až 45 dní. Míra přežívání mláďat je zá-vislá od úživnosti teritoria a množství

4

Po proletu ve voliéře v Zoo Brno usedá orel bělohlavý na strom.


Mořští orli

www.zoobrno.cz Zooreport

s

Dospělý orel kamčatský s mládětem na krmném místě v expozici Zoo Brno.

5

potravy, které rodiče na hnízdo donesou– pokud nemají mláďata krmení dosta-tek, starší mládě je schopné zmocnit seveškeré donášené potravy a mladšíhosourozence tak odsoudit k smrti. Jsou-literitoria bohatá, páry některých druhů(např. orel jasnohlasý) hnízdí pouze ně-kolik stovek metrů od sebe.

Druhy mírného pásu se na zimu stěhujísměrem na jih. Mnohdy je možné vidětna zimovištích i více než stovku orlů. Na-příklad na japonském ostrově Hokkaidóje fotografování zimujících orlů kamčat-ských lákanou turistickou atrakcí. V ob-lastech, kde se jejich zimoviště překrývajíse zimovišti orlů mořských, lze na jednélokalitě spatřit oba druhy najednou. Přesjejich atraktivitu nejsou ale tyto dva druhynejohroženější. Nejvíce ohrožen je orelmadagaskarský – divoká populace os-trovního endemita nepřesahuje počet 120párů a největší dravec Madagaskaru je

v Mezinárodní červené knize zařazen dokategorie Kriticky ohrožený. V kategoriiZranitelný jsou pak orel kamčatský, orelpáskovaný a orel Sanfordův. Orla moř-ského uvádí Mezinárodní červená knihajako druh málo dotčený.

Zoologické zahrady nejčastěji chovajíorla bělohlavého (databáze zoologickýchzahrad registruje t. č. 439 jedinců v 207zoo), orla kamčatského a orla mořského,kteří jsou zařazeni v plemenných kni-hách Evropské asociace zoologických za-hrad a akvárií (EEP/ESB EAZA) a jejichžchov řídí koordinátoři. Ze zbylých druhůexistuje v zoologických zahradách nepo-četná populace orla jasnohlasého (51 je-dinců ve 22 zoo včetně evropských).Vzácné jsou chovy orla bělobřichého(celkem 10 zoo s 26 jedinci, z čehož v Ev-ropě se jedná pouze o Zoo Beauval a ZooSchmiding) a orla páskovaného – tentodruh drží jen Deutsche Greifenwarte (nahradě Guttenberg u Stuttgartu).

Zoo Brno v současné době chová dvadruhy mořských orlů – orla bělohlavéhoa orla kamčatského. Dvě samice orla bě-lohlavého (matka, narozená v roce 1988ve Frankfurtu, a dcera, narozená v roce2015 v Brně) sdílejí prostor ve velké vo-liéře postavené v roce 2014. Před jejímotevřením, v letech 2001 až 2008, našezoo chovala jednoho samce orla bělo-hlavého, který odešel do Zoo Jihlava. Aždo roku 2007 naše zoo také chovala orlamořského. Šestnáctiletou samici jsme

posléze přesunuli do Záchranné stanicev Rajhradě, kde žije dodnes.

Historie chovu orla kamčatského v našízoo je bohatší. V souvislosti s naší účastína programu záchrany orlů kamčatských(ex situ), řízeném Euroasijskou asociacízoo a akvárií (EARAZA), jsme v prosinci1999 obdrželi dva mladé jedince, kteříse narodili v květnu téhož roku v divo-čině, v povodí řeky Amuru v Chabarov-ském kraji, a v červnu byli odebrániz hnízda. Původní předpoklad zněl, že sejedná o nepříbuzný pár. Genetické určenípohlaví však prokázalo, že oba ptáci jsousamci. Když jeden z nich v únoru 2000uhynul, vedení záchranného programuzačalo k našemu zbylému samci hledatvhodnou, nejlépe již prověřenou samici.Ta byla nalezena v roce 2006 v Zoo Tallinnv Estonsku, kde žila bez samce, ale každo-ročně se dostávala do toku a snášela vejce.Narodila se v květnu 1994 rovněž ve volnépřírodě, ve stejné oblasti jako náš samec.Do naší zahrady byla dovezena v červenci2008. Pár, který od té doby žije spolu, od-choval sedm mláďat, která byla umístěnav různých zoologických zahradách Ev-ropy. Protože se v Brně daří odchovávatorly kamčatské, naše zahrada již v roce2015 iniciovala jednání o vstupu do pro-gramu ochrany tohoto druhu ve volnépřírodě (in situ). V loňském roce byla natoto téma vyhlášena veřejná sbírka.

RNDr. Petr Suvorov, Ph.D.,kurátor chovu ptáků

6

Orli na jižní Moravě


Lužní krajina na soutoku řek Moravya Dyje, která je dnes součástí významnéptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko, a na ninavazující části jižní Moravy se dnesmohou pyšnit trvalým výskytem dvoudruhů orlů. Větší, na vodní plochy vá-zaný orel mořský (Haliaeetus albicilla)se v dospělosti vyznačuje typickým vel-kým žlutým zobákem a bílým klínovi-tým ocasem, zatímco menší, spíše lesos-tepní orel královský (Aquila heliaca)je nezaměnitelný výraznými bílýmiskvrnami na zádech. Orel mořský obývátéměř celou Eurasii, areál výskytu orlakrálovského zasahuje ze střední Asiea Turecka přes jižní Rusko do jihový-chodní Evropy (jižní Morava je nejzá-padnějším místem areálu jeho světo-vého výskytu).

Orel mořský, jehož hnízdiště na jižníMoravě zanikla ve 20. letech 20. století,tu opět zahnízdil v roce 1984. I kdyžjeho početnost pak postupně rostla,další hnízdění bylo pozorováno ažv roce 2004. Ptačí oblast Soutok-Tvrdo-nicko se nachází na soutoku Moravya Dyje a dále zasahuje k Břeclavi, Lanž-hotu a Hodonínu. Na tomto území,

které zaujímá 41 km na délku a 3–5 kmna šířku, v roce 2016 hnízdilo kolemšesti párů, převážně ve starých lužníchlesích v blízkosti vodních toků či nádrží.Hnízda orlů mořských najdeme i vesmíšených či borových lesích mimonivy řek. Na jižní Moravě si tento druhstaví hnízda většinou na dubech, popří-padě na topolech, příležitostně ale i naborovicích, jasanech a smrcích. Hnízdajsou zpravidla umístěna ve výšce 20–30metrů, málokdy níže (v jednom případěbylo hnízdo postaveno jen 12 m nadzemí), v některých případech jsou pakvyužívána i hnízda jiných druhů ptákůnebo hnízda umělá. Ze Soutoku jsouznámy případy využívání hnízd čápa bí-lého a čápa černého nebo dokonce lu-ňáka hnědého.

Jižní Morava je pro orly mořské důle-žitým zimovištěm, zejména se to týkávodních nádrží u Nových Mlýnů. Tamnízimující populaci ornitologové monito-rují od roku 1982 a do roku 1992 podlejejich odhadu v lokalitě zimovalo 7–20orlů mořských, v následujícím obdobípak nastal postupný nárůst početnosti.Například v letech 1997–2000 to bylo

asi 44–60 jedinců a v letech 2006–2008kolem 40–84 jedinců. Orly sem lákámimo jiné i dostatek potravy v podoběrůzných druhů ryb a ptáků. Napříkladna novomlýnské střední nádrži sloužízimujícím orlům za potravu zastřelenéči poraněné divoké husy. Jedinci usedlína jihu Moravy pak v době lovecké se-zony vyhledávají bažantnice, kde se živíporaněnými či usmrcenými bažanty,a požírají též vnitřnosti a padliny cobypozůstatky lovné zvěře (jelenů, daňkůa muflonů). Rovněž se živí mršinamizvířat přejetých na silnicích a často lovíhraboše polní – například na Soutoku jehustota výskytu hrabošů značně vysokádíky velkému podílu neorané půdy.

Zatímco orel mořský dnes hnízdí jižna mnoha místech našeho státu (od již-ních Čech, přes Vysočinu až po jižníMoravu) a jeho početnost utěšeně na-růstá (v roce 2016 bylo napočítáno 116hnízdících párů), je jihomoravský vý-skyt orla královského v rámci České re-publiky skutečný unikát. Orlu králov-skému proto také ornitologové věnujímnohem větší pozornost než jeho vět-šímu bratranci.

Na jižní Moravě orel královský po-prvé zahnízdil v roce 1998, nepo-tvrzené zprávy však hovoří o hnízděníjiž ve 20. letech 20. století. V současnédobě obývají tito orli oblast o celkovérozloze 3 700 km2 na území okresůBřeclav, Hodonín, Znojmo (v jeho vý-chodní části) a Brno-venkov (v jihový-

s

Dva druhy orlů hnízdína jihu Moravy


Orli na jižní Moravě

chodní polovině okresu). Do roku 2013se na jihu Moravy orli královští pokusilizahnízdit sedmatřicetkrát, přičemž v 26úspěšných případech se vylíhlo 48 mlá-ďat. Nejvíce hnízdních lokalit se nacházív okrese Břeclav, především v ptačí ob-lasti Soutok-Tvrdonicko, kde ročněhnízdí jeden až tři páry. Vedle hnízdí-cích párů je tato lokalita důležitá i pronespárované jedince a mladé ptáky.Každý rok se na Soutoku objevuje 10 až11 orlů královských, kteří se tam shro-mažďují zejména během zimy, přičemžse na některých místech střetávajíi s orly mořskými. Neúspěšná hnízděníbyla zapříčiněna jednak přírodními fak-tory (silný vítr, chladné počasí, predacemláďat), jednak rušením ze strany člo-věka (lesní práce, turisté, rybáři). V ně-kterých případech bylo neúspěchu za-bráněno umělým zpevněním hnízd,která by se jinak bez pomoci člověka zří-tila. Hnízda si na Soutoku orli královštístavějí ve výšce 17 až 34 m převážně nadubech (starých 100–150 let) a topolech(30–60 let), méně často pak na borovi-cích či vrbách. Většinu hnízd využívajíorli pouze pro jednu sezonu a každý roksi stavějí hnízda nová. Za patnáct let sle-dování byla z 32 hnízd pouze 4 hnízdapoužita pro dvě sezony, přičemž využitípro tři či více sezon nebylo zjištěnovůbec. Velikost hnízdního okrsku u jed-noho páru kolísá na jižní Moravě veznačném rozpětí od 8 do 1 222 ha,s průměrem 341 ha. Orli se tak díkytomu často pohybují i na rakouské a slo-venské straně, kde mají postavena dalšíhnízda. Hnízdění začíná u nás v březnuaž v dubnu. Ve dvou případech bylo za-znamenáno i hnízdění náhradní (kdyžpár z nějakého důvodu přijde o snůšku,samice naklade nová vejce a zasedne naně). Při něm začali ptáci sedět na vejcíchna konci dubna až začátkem květnaa vyvedli vždy pouze jediné mládě.

Všechna dosud vyvedená mláďatavědci pečlivě okroužkovali. Ze 42 mláďatnarozených na jihu Moravy v letech 1998až 2013 jich rodiče úspěšně vyvedli 39a o třech z nich existují zpětná hlášení(dvakrát ze Slovenska, jedenkrát z Ra-kouska). Kromě toho existují z Česka

s

Mladý orel královský. Foto Petr Macháček

Orel mořský s mládětem. Hnízdiště tohotodruhu zanikla v Čechách koncem 19. století,na Moravě ve 20. letech 20. století. Opětovnéhnízdění pozorujeme na více místech našehostátu od začátku 80. let. Foto Libor Dostál

jemska a Hodonínska a opakovaná po-zorování nedospělých párů, zatím beználezů hnízd, pocházejí i z oblasti jižněaž jihovýchodně od Brna a od Pavlov-ských vrchů a z Milovického lesa. Todává naději na další růst populace to-hoto orla v blízké budoucnosti a jeho ší-ření na další místa Moravy.

Doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D.,Mendelova univerzita v Brně

Literatura:Bělka T., 2017. Orel mořský (Haliaeetus

albicilla). Zpravodaj SOVDS, 17: 7–8. Bělka T., Horal D., 2009. The White-tailed

Eagle (Haliaeetus albicilla) in the Czech Re-public. Denisia, 27: 65–77.

Horal D., 2014. Status of the eastern impe-rial eagle (Aquila heliaca) in the Czech Repu-blic – 2013 update, ringing results and newfindings. Slovak Raptor Journal, 8 (1): 41–46.

Horal D., 2011. Eastern Imperial Eagle(Aquila heliaca) in the Czech Republic. ActaZoologica Bulgarica, Suppl. 3: 55-59.

Horal D., Matušík H., Palička M., Škorpí-ková V., 2017. Orel královský (Aquila he-liaca). Zpravodaj SOVDS, 17: 9–10.

Macháček P., 2017. Červený seznamptáků. In: Suchomel J., Lusk S., Macháček P.,Šebela M., 2017. Červená kniha ohroženýchdruhů obratlovců lužních lesů Biosférické re-zervace Dolní Morava. Lesnická práce, Kos-telec nad Černými lesy, 216 str.

7

i zpětná hlášení tří ptáků kroužkovanýchv zahraničí. Z nich je nejzajímavější 19letásamice, kroužkovaná jako mládě na vý-chodním Slovensku, nalezená v místěvzdáleném 336 km od rodného hnízda.

Údaje z roku 2016 hovoří o úspěšnémhnízdění šesti párů orlů královských.Z toho na tradičním hnízdišti v ptačíoblasti Soutok-Tvrdonicko to byly dvapáry, které zde hnízdí stabilně již více leta loni vyvedly po dvou a po třech mlá-ďatech. Mládě úspěšně vyvedl i jedenpár na Břeclavsku a dvě mláďata odcho-val další pár na hranicích okresu Břeclava Brno-venkov. Nově zahnízdil párv okolí Lednických rybníků (se stavbouhnízda započal v roce 2015), který rov-něž vyvedl dvě mláďata. Samice z tohotopáru byla stará pouhé dva roky, což jeunikátní jev, protože hnízdění taktomladé samice nebylo zatím nikde zjiš-těno (běžně začínají samice tohotodruhu hnízdit ve věku 5–6 let). Jedenpár zahnízdil i v Bílých Karpatech a vy-vedl dvě mláďata.

Celkem tedy orli královští na jižníMoravě v roce 2016 vyvedli 12 mláďat.Další, zatím neúspěšné pokusy o hníz-dění mladých ptáků jsou známy ze Zno-

8

Rozhovor


Kde všude dravci žijí a jakou rolihrají v ekosystému?

Dravci žijí v tropickém, subtropic-kém, mírném i subpolárním (boreál-ním) klimatickém pásu. Jsou přizpůso-beni lovu živé kořisti, živí se všaki mršinami. Stojí na vrcholu potravníhořetězce a mají tedy zásadní význam proudržování biologické rovnováhy. Nej-více druhů najdeme v tropickém deštnémlese. Ten dokáže vyprodukovat nejvíceorganické hmoty na jednotku plochy a jedomovem značného množství různýchforem živočichů, což dravcům umožňujespecializovat se na konkrétní druhy čiskupiny.

Jak početní jsou dravci v příroděČeské republiky?

Do fauny České republiky v součas-nosti patří kolem čtyřiceti druhůdravců. U některých počty stagnují, u ji-ných klesají, či mírně stoupají. K nejpo-četnějším patří populace káně lesní, po-štolky obecné, relativně početné jsoui populace krahujce obecného a jestřábalesního. Tyto druhy se u nás vyskytujív několika tisících párů.

Dříve žilo dravců víc, jejich střets lidmi je všeobecně známý. Můžetenám ho přesto přiblížit?

Počet dravců se v západní a středníEvropě, tedy i u nás, v letech 1870–1970drasticky snížil, a to přibližně o 90 %.Příčinou byl intenzivní lov, k němuž sepozději přidalo intenzivní hospodařenína poli a v lese. Běžný byl názor, že co

má hákovitě zahnutý zobák a ostrédrápy, musí se zlikvidovat. Lidé vnímalidravce jako škodnou, která zabíjí drob-nou lovnou zvěř, například koroptvea bažanty, i drůbež (přitom většina druhůdravců žijících v Česku se živí přede-vším hlodavci). Zlom nastal na začátku70. let 20. století, kdy se decimovaní dravcidočkali zákonné ochrany a kdy se v ze-mědělství začaly používat méně škod-livé chemikálie (například bylo zcela za-kázáno DDT). K ochranným opatřenímv poslední době patří také budování zá-bran u vysokonapěťového vedení. Před-sudek o škodlivosti dravců dosud u ně-kterých lidí přetrvává, jsou známypřípady nezákonného lovu i předhazo-vání návnad kontaminovaných zakáza-nou látkou (karbo- furanem). To všechnojsou kriminální činy, které se snad v bu-doucnu podaří utlumit. Od zmíněnéhozlomu v 70. letech celkový počet dravcův Česku mírně stoupá – původníhostavu však už asi nedosáhne. Krajina sezměnila, přibylo lidských sídel a pozem-ních komunikací. A bez chemie si anidnes nedovedeme převážnou část na-šeho zemědělství představit.

Jediným místem v Česku, kde serozmnožuje orel královský, jsou lužnílesy u soutoku řek Moravy a Dyje. Orelkrálovský se tam rozšířil ze Slovenskaa Maďarska, kde po zavedení ochranyjeho populace prosperuje. Nepomohlopři šíření druhu na západ také to, žeoblast zvaná Soutok je v něčem výji-mečná?

Prostředí Soutoku je v našem státěpro život orlů nejvhodnější. Tamní zá-plavové území pokrývá úrodná nivaprodukující u nás nejvyšší podíl bio-masy. Orlům též nabízí různorodou ko-řist, obývající pestrou mozaiku biotopů,i dostatek příležitostí ke hnízdění.V krajině, v níž se nerozvinulo inten-zivní velkoplošné zemědělství, se častostřídají menší rozlohy polí a luk, obklo-pené lesy a mokřady. Po regulaci dol-ního toku Moravy se v lužním lese prak-tikuje umělé povodňování. Příroda,i když lidmi po staletí využívaná, tu zůs-tala relativně neporušená.

s

Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Men-delovy univerzity v Brně vede doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D. Autor mnohačlánků a studií v odborném tisku se osvědčil také jako editor knižních publikací,je například hlavním editorem Červené knihy ohrožených druhů lužních lesůBiosférické rezervace Dolní Morava, která vyšla v tomto roce. Doc. Suchomelje rovněž členem redakční rady Zooreportu. I když jeho hlavním zaměřením jeekologie savců (mimo jiné se blíže zabýval vlivem dravců na populaci hrabošů),na několik dotazů, které se dravců týkají, naší redakci rád odpověděl.

Nejvhodnějším biotopemje pro naše dravce Soutok

Doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D. V pozadí por-trétu není soutok Moravy a Dyje, ale Ďáblův vo-dopád v Argentině (součást největších vodo-pádů světa Iguazú). Foto Marta Heroldová

9

Krátké zprávy


s

Tři modely dinosaurů od letošního léta oživují okolí horní stanice zoovláčku.

Pár čírek skořicových na jezírku v expozici bahňáků. Barevnému místu v opeření samce čírky skořicové říkámezrcátko.

Dinosauři na Mniší hořeModely tří býložravých dinosaurůzdobí od letošního léta prostor u ko-nečné stanice zoovláčku. Triceratops bylvysoký až 3 metry a dlouhý až 9 metrů,z hlavy mu vyrůstaly tři rohy. Styra-cosaurus, dlouhý až 5,5 metru, mělnad nozdrami jeden velký roh a nakonci hlavy několik ostnů. Byl topředchůdce třírohých dinosaurů. Ste-gosaurovi vyčnívala z hlavy, hřbetua ocasu řada plochých zašpičatělýchdesek. Dorůstal do délky až 9 metrů.Dinosauři se na naší planetě objevilina začátku druhohor a na konci to-hoto období, po zhruba 134 milio-nech let, vyhynuli.

Modely dalších „obživlých“ fosilníchtvorů, které už budou pohyblivéa budou vydávat různé zvuky, postupnězaplní prostor dnešních výběhů jakůa bizonů. Vznikne tak expozice o vývojiživota, která představí organismy vyhy-nulé nejen v druhohorách, ale i v poz-dějších geologických obdobích. Budoumezi nimi i předchůdci dnešníchsavců, například obří bobr Castoroides,který vyhynul na začátku čtvrtohor.

Čírky brázdí jezero bahňákůDva páry čírek skořicových (Spatulacyanoptera) rozšířily už koncem minu-lého roku naši kolekci vodních ptáků.Malé plovavé kachničky mohou ná-vštěvníci naší zoo spatřit na hladině je-zírka ve voliéře bahňáků.

Čírka skořicová obývá západní po-břeží obou Amerik, severoamericképopulace jsou tažné. Jedná seo drobný druh velikosti holuba, kterýsvou váhou do 450 g nedosahuje ani

poloviční váhy kachny divoké. Vesvatebním šatě má kačer krásné peříbarvy temného mahagonu a výraznětemně rudé oko. K tmavému tělukontrastují světle modré svrchníkrovky na křídlech a zelené zrcátko.Samička je nenápadně hnědá. Čírkyskořicové obývají mělké vody s množ-stvím plovoucích a vzplývavých vod-ních rostlin, ve kterých hledají po-travu – zmíněné rostliny, jejichsemena a zooplankton. Tito drobnívrubozobí žijí v sezónních svazcích.Páry se tvoří obvykle na zimovištích,kde se setkávají s jinými druhy ka-chen, se kterými tvoří velká hejna.V hnízdní sezóně snese samička domalého důlku, vyloženého rostlin-ným materiálem v blízkosti vody, 4–16bílých vajíček, na kterých sedí sama.Samec se samicí zůstává ještě do ccatřetího týdne inkubace. Kachňátka,která jsou zbarvena olivově hnědě,

samice pak už vodí sama. Nejvyššízaznamenaný věk tohoto druhu v pří-rodě je 12 let.

Přestože není díky velkému areáluvýskytu čírka skořicová globálně ohro-žená, některé populace se v důsledkuintenzivního lovu podařilo vyhubit.Stalo se tak například u čírky Borrerovy(Spatula c. borreroi) v kolumbijskýchAndách v 50. letech minulého století.Největším současným rizikem provolně žijící populace je ztráta habitatuv podobě mělkých mokřadů.

Čírku skořicovou, obdobně jakodalší americké kachny, zoologické za-hrady nechovají příliš často. Větší po-pulaci drží zejména mokřadní centrumve Slimbridge ve Velké Británii. V Českérepublice ji kromě naší zoo chová jenZoo Plzeň a Zoo Jihlava.

RNDr. Petr Suvorov, Ph.D.,kurátor chovu ptáků

10

Další nová expozice


Hlavní vyhlídka do výběhu lvů má tvarchýše domorodců z oblasti Kalahari. Jevybavená proskleným vhledem do ex-pozice i monitorem, na němž běží zá-znam nejzajímavějších okamžiků ži-vota našich lvů. Na cestě, která seklikatí kolem okraje výběhu, návštěv-níci najdou celkem tři pozorovacímísta a několik informačních tabulí.Okolní terén je zahradnicky upravenjako přechod mezi buší a savanou.

Výběh o ploše přibližně 2 000 m2 mápůdorys protáhlého obdélníku a k ná-vštěvní trase přiléhá pouze jednou delšístranou. Jeho oplocení je vysoké pět a půlmetrů, ocelové sloupy nesou pružnou ne-rezovou síť, která ztlumí případný nárazzvířete. Na dvou místech je do sítě vsazenprosklený vhled, z třetího místa uprave-ného pro pozorování zvířat návštěvnícisledují dění ve výběhu přes tuto síť

(mohou se k ní však přiblížit jen na vzdá-lenost asi jednoho metru).

Po převozu do Zoo Brno byla lviceKivu zprvu k lidem nedůvěřivá. V ubi-kaci, což je budova vybavená třemi boxypro zvířata a zázemím pro chovatele, pře-cházela nervózně z jednoho boxu do dru-hého a předložené žrádlo si vzala ažv noci. Celou dávku pozřela teprve násle-dujícího dne. Kivu však brzy začala jevitzájem o různé „hračky“, které jsme jí dá-vali do boxu, a intenzivně se s nimi zaba-vovala. Dbali jsme i na dostatek čicho-vých vjemů, Kivu dostávala napříkladčerstvou levanduli, kterou se zájmem roz-kousávala, do levandulového trsu si šlai lehnout. Věříme, že aromatická a léčivábylina zvířeti zpříjemní a obohatí život.Kivu si hrála i s pavími pery a účinnoupomůckou vedoucí k rozptýlení byly téždva tubusy a jedna krabice z kartonu, na-

pěchované dřevitou vatou smíchanouopět s levandulí. Týden, který samicev Brně strávila sama, jí spokojeně uběhl.

Během dlouhé cesty ze Zoo Gdaňsk byllev Lolek klidný, přijímal vodu i maso.V boxu, do něhož jsme jej v Brně umístili,začal ihned žrát. Druhý den už mohl přesmříž spatřit partnerku. Trochu ho jejíexistence zaskočila. Vrčel a zaujímal ob-rannou pozici. Čtyřletá samice si dvoule-tého mladíka se zájmem prohlížela.

Kivu poprvé opustila ubikaci a přešlado odstavného dvorku 20. července.Lolek se v té době učil na povel procházetpropojenými boxy – rychle pochopil, cose po něm chce. Avšak samice se pak dosvého boxu odmítla vrátit a noc strávilavenku.

Lvi, stále držení každý zvlášť, v násle-dujících dnech dostali na hraní míč.Lolka nová věc ihned upoutala a Kivu se

s

V novém výběhu lvů konžských mohou návštěvníci Zoo Brno od konce le-tošního srpna pozorovat dva jedince: samici Kivu a samce Lolka. Pocházejíz jiných zoologických zahrad: Kivu se narodila 12. října 2012 v Zoo Lisa-bon, do Brna jsme ji dovezli ze Zoo Ústí nad Labem 11. července 2017.Lolek pochází ze Zoo Gdaňsk, kde se narodil 14. července 2015, v Brněje od 18. července 2017. Oba si na nový domov rychle zvykli.

Lvi opět v Brně!

Lvice Kivu si prohlíží návštěvníky stejně zvě-davě jako oni ji.

11

Další nová expozice


zájmem přes mříž sledovala, jak si samechraje. Náplň tubusů jsme obohatili o lamísrst. Kivu se snažila srst ochutnat, Lolekpouze tubusy přenášel z místa na místo.První procházku po odstavném dvorkuLolek absolvoval 27. července.

Změnu chování vůči samci a příznakynastupující říje jsme u samice zpozorovali30. července. První přímé setkání Kivu

s Lolkem nastalo 1. srpna. Bylo harmo-nické, bez souboje, a tiché, bez zvukovýchprojevů. „Kontakty iniciovala Kivu, kteráse vůči Lolkovi chovala naprosto klidně,“stojí v chovatelském deníku.

Hned v prvních minutách společnéhopobytu samice se samcem na odstavnémdvorku jsme pozorovali náznaky páření,které se po asi půlhodině změnilo ve sku-

s

I po odeznění samičí říje zůstávali Kivu s Lol-kem často spolu.

Plastika lva a letadlo, které jakoby přistálo v buši, dělají bezprostřední okolíexpozice lvů ještě atraktivnější.

Hlavní vyhlídka do výběhu lvů (v pozadí) má tvar chýše domorodcůz oblasti Kalahari. Lvy lze sledovat i z dalších dvou pozorovacích míst.

tečnou kopulaci. Během dne se faktickéspojení samce se samicí několikrát opa-kovalo. Noc strávili lvi pohromadě. Opa-kované a později příležitostné páření jsmepak pozorovali i v následujícím obdobípřibližně dvou týdnů.

První dominování (ritualizovanou ko-pulaci) Kivu Lolkovi při společné hřejsme pozorovali 7. srpna, společné škád-lení a hry obou lvů pohybujících se po vý-běhu však většinou vypadají jako náznakypáření, kdy samec leží na zádech samice.

V období páření měli lvi sníženou chuťk jídlu. Žravost se jim však vrátila a spo-třeba krmiva ustálila na původní výšiv polovině srpna. Lvy nyní krmíme tři-krát týdně masem, především hovězím,nebo například kůzlečím či ovčinou.I když chování páru je od začátku harmo-nické, pro jistotu bývají samec a samicepři krmení odděleni.

Do velkého výběhu se poprvé spo-lečně vydali Kivu s Lolkem 23. srpna.První seznámení s novým terénem pro-běhlo v klidu. Asi po hodině se oba vrá-tili do ubikace, avšak vzápětí se zas ob-jevili zpátky v expozici, kde zůstali až dovečera.

Při slavnostním otevření pro veřej-nost 26. srpna dav návštěvníků obklopilnovou expozici lvů. Ti zůstali klidnía věnovali se svým hrám. Když šelmyzačaly po výběhu pohazovat velkýmikrabicemi, dav údivem vydechl. V mís-tech upravovaných jako vhled do expo-zice pak zvířata zvědavě přicházela kesklu, k němuž se z opačné strany tisklytváře stejně zvědavých a nadšených ná-vštěvníků. Byla to událost: lvi jsou počtrnácti letech opět v Brně!

12

Letní příměstský tábor


Dovedu se vžít do jejich pocitů. Kdyžjsem se v roce 2015 jako táborový ve-doucí poprvé dostal do chovatelskéhozázemí, byl jsem naprosto unešenýz toho, že stojím tváří v tvář zvířeti, jehožnevšední krásu a osobitost obdivuji celýživot. Zážitek je to nezapomenutelný.Může se stát, že některé vědomosti zís-kané v zoo během prázdninového po-bytu dítě zapomene. Ale věřím, že naprvní autentické setkání s oblíbenýmzvířetem zapomenout nelze. Mladý člo-věk v tom okamžiku nevnímá živočichajen jako úchvatného jedince, ale vidív něm vše živé, celou přírodu, a začíná siji uvědomovat a milovat.

Ve správní budově zoo mají děti k di-spozici klubovnu, kinosál a hygienickézázemí. Do jednotlivých turnusů jichdochází kolem třiceti, programovou

náplň vedou, usměrňují a s dětmi pra-cují dva brigádníci coby pomocní peda-gogové. Většinou jsou to studenti ně-které brněnské univerzity (letos jich prodětský letní tábor zoo získala deset). Připohybu po zahradě skupinu doprovázínejméně jeden interní pracovník zoo.

V první den tábora se děti seznámí sevšemi zoopedagogy i se zvířaty obývají-cími správní budovu. V klubovně spatříkromě akvária plného ryb i terárium,v němž žijí Maty a Okurka, dva statnísuchozemští plži původem z lesů středníAfriky, jejichž ulita dorůstá do délky až20 cm. Poznají i fretku Žofku a mluví-cího papouška Edu, chované v kancelářivzdělávacích pracovníků zoo (Eda máv létě k dispozici prostornou venkovníklec poblíž správní budovy). Seznámenís Matym, Okurkou, Žofkou a Edou je

první lekcí v nakládání s vlastními do-mácími mazlíčky a vede též k poznání,že živí tvorové v lidské péči rozhodněnejsou nějaká hračka.

Následující dny pak přinášejí přehršelzážitků. Namátkou zmíním přímékrmení žiraf síťovaných, lemurů kata, ta-pírů jihoamerických či lam krotkých.Děti také mohou sledovat krmení šim-panzů či tygrů. To vše by ale nešlo bezaktivní účasti našich skvělých chovateleka chovatelů, kteří rádi odpovědí na každýdotaz, přidají něco ze svých bohatýchzkušeností a přiblíží některé zvířecíosobnosti. Najdeme je především u na-šich nejbližších příbuzných, u šimpanzů.Ti dostávají pití v lahvi, jejíž víčko si li-doopi odšroubují a obsah vypijí. Avšaksamice Mary nerada vidí, když jí v nápojiplavou zbytky ovoce. Strhne z petkypruh obalu, zmačká ho a hrdlem lahvenacpe dovnitř. Doufá, že se ovoce naobalu zachytí. Pro jistotu ještě ve dněpetky prokousne úzký otvor, kterýmovoce neprojde. Trvá jí trochu déle, nežžízeň uhasí tenkým proudem. Ale máčajíček čistý, takový, jak ho má ráda. Ně-kteří chovatelé dovedou svým výklademděti zaujmout jinak a víc než my zoope-dagogové. To ale neznamená, že bychomrezignovali. V navštívené expozici nikdynezapomeneme na malou přednášku

s

Každé pondělí o letních prázdninách začíná v Zoo Brno týdenní turnusdětského příměstského tábora. Rodiče přivádějí svoje ratolesti už hodinupřed otvírací dobou a v dětských očích se zračí napjaté očekávání. Pří-chozí vědí, že je nečeká běžná návštěva zoo, ale něco úplně nového. Ažsi je v sedmnáct hodin dospělí opět vyzvednou a zavedou domů, s nej-bližšími příbuznými se děti o mimořádný zážitek ihned podělí.

Prázdniny v zooSkupinu dětí z příměstského tábora doprovází při pohybu po zoologické zahradě dva zoopedagogové (interní pracovníci zahrady) a dva brigádníciv roli pomocných pedagogů. Foto Jana Galová

13

Letní příměstský tábor


s

Děti z příměstského tábora mají výsadní právokrmit vybraná zvířata, například žirafy.

Foto Jana Galová

Papoušek Eda neumí létat, protože v útlém mládí utrpěl úraz páteře (jeho matka na něj přikrmení neopatrně našlápla). V zoo patří tento ara ararauna k nejoblíbenějším zvířatům, zbožňujího i děti z příměstského tábora, které se na chvíli nastěhovaly do jeho venkovní klece.

Foto Jana Galová

průvodcovského typu o tom, odkuda z jakého prostředí zvíře pochází a jakéjsou hlavní rysy jeho biologie a ochrany.

Program příměstského tábora je pře-dem připravený a promyšlený tak, aby bylco nejpestřejší. Zohledňuje především to,že kdyby děti celý den jen krmily zvířata,brzy by z toho byl stereotyp. Proto je doprogramu zahrnuto i rozvíjení manuálnízručnosti, chybět nesmějí různé hry a poobědě je povinný polední klid. Běhemobou prázdninových měsíců je programstejný, nicméně vyznění a výsledný dojemstejné nejsou, neboť osobnosti zoopeda-gogů zanechávají výraznou stopu. Ně-které turnusy jsou více hrací, další pozná-vací, další tvořivé. Nemusí přitomrozhodovat pouze osobitost vedoucích,projevit se může i temperament dětí, kte-rým náplň týdne přizpůsobujeme. A to jevěc, která mě neuvěřitelně baví – kreati-vita. Tu v zoo nepotlačujeme, ale rozví-jíme. Například vystřihujeme na papírunakreslené části těl papouška – křídla,hlavu, zobák – a sestavujeme z nich kolážpředstavující našeho oblíbeného Edu.Větší děti si natrhají volně rostoucírostliny z lesa, který roste po celé zoo,a těsně před odchodem domů svážoumaminkám nebo babičkám kytičku.S dětmi, které jsou více zaměřené na cho-vatelství, se pustíme do přípravy novéhoterária pro Matyho a Okurku.

Volné chvíle v areálu vyplňujeme sku-pinovými hrami nebo doplňkovým vý-kladem u zvířat. Každý z nás zoopeda-gogů má v naší zahradě své oblíbence –zvířata, která dětem rád představuje.U mě to jsou lední medvědi Cora, No-rinka a Umca nebo varan komodskýRototom, kolegyně Adélka zbožňuješimpanze Fábena a jeho dvě nápadniceGinu a Mary, kolegyně Nikča milujekamčatského medvěda Medunka. Poví-dání u jednotlivých expozic nezahrnujejenom biologii druhu a jeho nároky naživotní prostředí, ale má i určitý přesah.U ledních medvědů se často dostávámek otázkám obtížnosti jejich odchovua ke změnám klimatu. U karetek novo-guinejských hovoříme i o pytláctví, pře-cházíme ke znečištění oceánů a předsta-vujeme projekt Kura Kura.

Týden uplyne jako voda ve Svratce a jetu pátek. Táborové děti procházejí ve

větších skupinách zoologickou zahradoua na základě toho, co se tu během týdnedozvěděly, odpovídají na naše všetečnéotázky. Je vidět, že jsme je i něco naučili.A kdo ví? Třeba právě vychováváme svébudoucí kolegy! Během téměř posledníhodiny strávené v zoo táborníci zhléd-nou show divadla Genus – všechny ro-zesmějí a pobaví známé pohádkové pos-tavy Brouk Pytlík a Ferda Mravenec.

Závěrečné zhodnocení táborovéhopobytu většinou bývá slyšet daleko. Dětíse ptáme, zda se jim týden v zahradě

líbil, zda se k nám opět vrátí a zda sitábor užili. Hlasité sborové „JOOO!“,které otřásá celou Bystrcí, nás přivádík fantastické myšlence o nutnosti zpev-nění hráze brněnské přehrady. Na koncitýdne se šťastni loučíme. Nastávajíokamžiky, kdy se děti neubrání slzám.A občas máme na krajíčku i my vedoucí.

Marek Sláma,student přírodovědecké fakultya vedoucí turnusů dětského příměstského tábora Zoo Brno

14

Středisko ekologické výchovy Hlídka


V pondělí, kdy tábor začíná, si děti vyrobíbutony (placky) se svým jménem a připnousi je na oděv. Následují informace o pro-vozu střediska a hry, při nichž se děti vzá-jemně seznámí. Před obědem ještě stihnounávštěvu výstavy na hradě Špilberku, věno-vané populárnímu večerníčku Krysáci. Od-poledne si každé dítě vyzdobí svůj Tábo-rový atlas zvířat. Jedná se o desetistránkovýsešit, který má na titulní straně uvedenojméno dítěte, příslušnou družinu (turnus jerozčleněn do tří družin) a datum pobytu naHlídce. Na každou další stranu si děti na-lepí obrázek exotického živočicha a podním mají předtištěné rubriky k vyplnění:váha, rozměry, potrava, výskyt, zajímavost.Během prázdninového pobytu se děti snažípotřebné údaje zjistit a do atlasu si je zapsat.Dostanou k tomu příležitost, protožev úterý a ve středu je autobus zaveze na celýden do Zoo Brno a ve čtvrtek pak podnik-nou výlet do Zoo Zlín. Ovšem badatelé,kteří se většinu dne pohybují po zoo, ne-musejí jenom bádat. Uvolní se při pohy-bových hrách či na překážkách lanovéhocentra, nebo také při jízdě na ponících.Za doprovodu pedagogů a chovatelůmohou také zavítat do expozičního zázemí(mimo běžnou návštěvní trasu zoo) a z rukysi nakrmit některá vybraná zvířata.

Zapisování získaných zoologickýchúdajů do atlasu probíhá jako součást celo-táborové hry. Ten, kdo do atlasu zanášísprávné údaje, postupně obdrží útržkykresby, z nichž se snaží složit obraz vědědosud neznámého zvířete. Někomu semožná podaří obrázek sestavit, ale skuteč-nou velikost a tvar záhadného tvora dětiodhalí až v pátek odpoledne na tajnémmístě a po delším intenzivním pátrání.

V pátek dopoledne děti navštíví brněn-skou hvězdárnu a planetárium, kde zhléd-

nou program Léto na konci vesmíru. Od-poledne nastane vyvrcholení zmíněné ce-lotáborové hry. Na stezce vedoucí špilber-ským parkem čeká děti jedenáct úkolů.Například musejí vyjmenovat deset písnío zvířatech, nebo složit říkanku, v níž sevyskytují slova tábor, Hlídka, hry, zoo, zví-řata. Protože děti všechny úkoly zvládly,stezka je nakonec přivedla do podzemníchodby, která kdysi spojovala dnešní bu-dovu střediska s hradem Špilberkem. Tamkonečně, vyzbrojeni baterkami, objevily

vědě dosud neznámé zvíře nesoucí jménomasakari skládkový. Vzdáleně se podo-balo mladému velbloudovi a bylo uvele-bené v hromadě odpadků (přechodně in-stalované). Za tento významný objev bylimladí zoologové odměněni plyšovýmizvířátky nebo polštáři. Památku na létostrávené na Hlídce si hrdě odnesli domů.

Mgr. Monika Chudárková,lektorka Střediska ekologické výchovyHlídka

Prázdninové pobyty dětí pořádá brněn-ská zoo už od konce minulého století.Poté, co v roce 2015 zahrada začalav parku pod hradem Špilberkem pro-vozovat Středisko ekologické výchovyHlídka, mohou rodiče přihlásit svojeděti na příměstský tábor i tam. Letosse na Hlídce uskutečnil podruhé. Pro-běhlo sedm týdenních turnusů, nanichž se vystřídalo okolo 160 dětí.

Léto na Hlídce

s

K největším prázdninovým zážitkům patří setkání s tapírem jihoamerickým přímo v jeho výběhuv Zoo Brno. Tohoto pralesního lichokopytníka chovají někteří lidé v Jižní Americe jako domácízvíře a v Zoo Brno si jej mohou nakrmit a pohladit jak děti z tábora pořádaného na Hlídce, taki z turnusů probíhajících přímo v zahradě.

Hlava záhadného zvířete masakari skládkového, objeveného ve sklepení budovy Hlídky (šloo atrapu vyrobenou pracovníky střediska).

15

Středisko ekologické výchovy Hlídka


s

Cyklus zábavně vzdělávacích akcí pro širokou veřejnost Příroda ve městě si pracovníciStřediska ekologické výchovy Hlídka rozvrhli – v přibližně měsíčních intervalech – nacelý rok 2017. A tak i během horkého léta cyklus bez přerušení pokračoval v příjem-ném prostředí srubů, které v Zoo Brno tvoří repliku usedlosti kamčatského lovce me-dvědů. Osvětová akce uspořádaná 12. srpna nesla název Voda základ života.

Voda základ života

Koláž znázorňující mořské akvárium vyrobily děti návštěvníků zoo 12. srpna 2017 při akci Voda základživota, uspořádané pracovníky Střediska ekologické výchovy Hlídka.

Pokud se podaří kovovou sponku umístit opatrně na vodní hladinu, nepotopí se, ale plave. Způsobujeto napětí v povrchové vrstvě molekul vody. Pokus byl součástí osvětové akce Voda základ života.

Hlavní částí programu byla kvizová stezka.V dolní části zoo jsme na okruhu, který za-čínal u kamčatských chalup a vedl kolemlachtanů, orlů, ledních medvědů, vlků a su-rikat k tygrům a zpět k medvědům kamčat-ským, rozmístili deset panelů. Na nich sizvídaví návštěvníci zoo mohli přečístotázky, které se týkaly základních znalostío organismech žijících v prostředí sladkýchi slaných vod. Otázky byly jako u všechkvizů z tohoto cyklu připraveny ve dvouvariantách, pro předškolní děti a pro ško-láky. Předškoláci odpovídají tak, že vybírajíz většího počtu obrázků (otázku jim přečterodič). Některé otázky se vztahují ke zná-mým pohádkám. Když se kviz ptá „Kdonalámal Krtečkovi len na kalhotky s kap-sami?“ volí děti správnou možnost z ob-rázků volavky, čápa, raka, žabky, rákosníkaa konipase. Jiné otázky jsou náročnější, dětimají například vybrat z šesti fotografií rů-zných ryb a paryb dva snímky, které zná-zorňují druh vyskytující se pouze v moři.

I otázky v kvizu pro školáky bývají ně-které těžší, jiné lehčí. Náročností odpoví-dají zhruba vzdělávacím plánům pročtvrtou až sedmou třídu základní školy,proto nás velmi těší, že se najde i hodněšikovných prvňáčků, kteří na většinu otá-zek dokážou odpovědět správně. Kviz jeovšem přínosem i pro ty, jejichž znalostijsou o něco menší. S každým, kdo absol-voval kvizovou stezku, lektoři Hlídky jehoodpovědi prodiskutují a v případě, že chy-boval, problematiku osvětlí. Často přitomodpovídají na doplňující dotazy nejendětí, ale i stejně zvídavých rodičů. Každý,kdo vypracoval celý kviz a odevzdal odpo-vědní aršík, si domů odnesl drobnou od-měnu, ale i nové poznatky.

Kvizová stezka měla bohatý doplňkovýprogram – v kamčatské chalupě si dětimohly prověřit manuální zručnost a vý-tvarné cítění a směly též sledovat fyzikálnípokus, který demonstroval povrchové na-pětí vody. Přirozenou tvořivost zvláštěmladších dětí uspokojila vystřihovánka ry-bičky, kterou si každý mohl vybarvit podlevlastní fantazie a sestavit do trojrozměr-ného tvaru. Připraveny byly také omalo-vánky různých rybek a jiných vodních ži-vočichů, které děti po vybarvení vystřihly,

nalepily na panel a vytvořily tak rozměr-nou koláž představující mořské akvárium.Velikému zájmu dětí i dospělých se těšilpokus, který mj. vysvětluje mechanismusvzniku znečištění vody v řekách a mořích.Pokud se kovová kancelářská sponkaopatrně položí na hladinu vody v misce,neklesne ke dnu, ale zůstane na hladiněplavat. Je to důsledek napětí v povrchové

vrstvě molekul vody. Přihlížející se dozvě-děli, že povrchové napětí vody má zásadnívýznam pro život drobných vodních orga-nismů a vzápětí je též zaujalo, že stačilo dovody přidat nepatrné množství odmašťo-vače (roztoku jaru), aby povrchové napětízaniklo a sponka se potopila. Pak se roz-poutala diskuse o působení tenzidů (čisti-cích prostředků narušujících povrchovénapětí vody) a důsledcích znečištění vodyjinými látkami.

I když pokus připomněl míru devastacepřírody, zájem návštěvníků o život ve voděnás potěšil. Můžeme říci, že jsme v zooprožili příjemný den.

Mgr. Monika Chudárková,lektorka Střediska ekologické výchovyHlídka

Změna drobná, ale významná


Staré hrazení zmizelo letos v březnu.Místo něj nechala zahrada vyhloubitpřibližně sto metrů dlouhý úzký a mělkýpříkop, vyskládaný z betonových dílů,který posléze dostal hnědě zbarvenouplastickou povrchovou úpravu, takžev daném prostředí nepůsobí rušivě.Mezi novým příkopem a návštěvní tra-sou naši zahradníci zřídili asi dva metryširokou zónu nikoho, osetou travoua osázenou nízkými keři. Zvířata a lidése tak nedostanou do přímého kon-taktu, optická bariéra přitom mezi nimineexistuje.

Ach, ti mimochodníci…Útěk velbloudům nedovolí ani menší te-rénní prohlubeň. Velbloudi jsou mimo-chodníci, při chůzi zvedají současně jen

levé, nebo pravé končetiny, a příkophluboký 40 cm a široký 60 cm se pro něstává nepřekonatelnou překážkou. (Máto však jednu podmínku: pravoúhléhrany příkopu se musí udržovat tak, abyzůstaly ostré.) Neexistence plotu u brněn-ské expozice velbloudů rozhodně nez-namená, že by návštěvníci mohli do vý-běhu vstupovat. Tito velbloudi sice patřímezi domácí zvířata, avšak zvyklí jsoujen na svého chovatele – cizí člověk bymohl přijít k úrazu.

Mimochod umožňuje zvířatůms dlouhými končetinami pohyb ve spe-cifickém prostředí. Vyvinul se u všechmozolnatců, tedy u velbloudů, lam a vi-kuní. (Avšak lamy a vikuně, žijící v čle-nitém horském terénu, překážky zdo-lávají a v zoo jim proto musíme hrazenístavět.) Mimochodníky mohou být

i jiní kopytníci, třeba žirafy, a spon-tánně mimochod používají i zvířata,která umějí skákat, například vlci hřiv-natí. Někdy lidé učí chodit tímto způ-sobem koně.

Brněnští korábi pouště Velbloudy dvouhrbé chovala naše za-hrada už v 50. letech minulého století,tehdy měli k dispozici dřevěné ohradyumístěné v dolní části zoo. Po stavběveterinární ošetřovny na začátku 70.let se velbloudi a další kopytníci pře-stěhovali do vyšších poloh, do sedlamezi dvěma vrcholy Mniší hory, kdedostali „moderní“ oplocení z vodo-rovně vedených kovových trubek. Tosice dlouho vydrželo, ale moc parádynenadělalo – zvláště u velbloudů za-bydlených na exponovaném místě po-blíž horní stanice zoovláčku. Navíc ná-vštěvníci chodili až těsně k trubkám,mezi nimiž byly skoro půlmetrové me-zery, což bylo riskantní pro obě strany.Jednak se z dobromyslného domácíhozvířete může, třeba v době říje, stát

s

Mnozí z návštěvníků naší zoologické zahrady bývají poslední dobou (přesnějiod jara 2017) udiveni, ba přímo konsternováni, když, míjejíce výběh vel-bloudů dvouhrbých, nevidí žádný plot. Mohutní korábi pouště, i když je zdán-livě nic od okolí nedělí, přesto zůstávají i se svými mláďaty na místě a nikamse nevzdalují. „To je udrží?“, diví se lidé, když na zemi spatří mělkou rýhu,která se nachází tam, kde dlouhá léta stávalo nevzhledné vysoké hrazenízocelových trubek. „Když se velbloud rozběhne, tak to přeskočí“, pochybovaljeden návštěvník.

U velbloudů zmizelostaré hrazení z ocelových trubek

16

Velbloudice Majda (vlevo) a samec Dred s mlá-dětem, které se jim narodilo v březnu 2017.

Změna drobná, ale významná


s

Komentované krmení velbloudů dříve probíhalo přímo u kovového hrazení. Pokud byl přítomenchovatel (na snímku vlevo krmí velblouda chovatelka), byla situace pod kontrolou.

17

V místě, kde stávalo hrazení z ocelových tru-bek, je dnes pás zeleně a za ním skrytý mělkýpříkop, který mimochodníci respektují a výběhneopouštějí.

agresor, jednak se občas najde snaži-vec, který zvířeti podá nevhodnékrmivo a nabourá mu trávicí proces.Nápis Nekrmte zvířata, umístěný nahrazení, byl nutný, ale někdo ho mohl„přehlédnout“.

Brněnská zoo v současné době držípět dospělých velbloudů dvouhrbých,jednoho samce a čtyři samice. Fatima II.se narodila roku 2006 v Zoo Ostravaa Majda v roce 2003 v Zoo Bratislava.Další dvě samice pocházejí z naší zoo,

Sulika se narodila roku 1992 a Bellaroku 2014. Všechny naše velbloudicepřivedly letos na svět životaschopnémládě. Bella rodila poprvé, ostatní matkyuž odchovaly dvě či tři mláďata. SamecDred pochází ze Zoo Lodž, kde se naro-dil v roce 2012. Do Brna přišel jakodvouletý.

Divocí velbloudi ještě žijíLidé chovají velbloudy dvouhrbé prosrst a mléko, jako dopravní prostředeknebo k nošení nákladů již zhruba pěttisíc let. V současnosti jich žije při-bližně 1,5 milionu. Zvířata, která mohouvážit až půl tuny, lze spatřit v Malé Asii,ve střední Asii, v jižní Sibiři, severníČíně a Mongolsku. Tato oblast se téměřkryje s původním areálem druhu ještěpřed domestikací a mnohé její nehos-tinné kouty lidé osídlili jen díky tomu,že si ochočili velbloudy. Malá populacedivokých dvouhrbých velbloudů, číta-jící asi tisíc jedinců, dosud přežíváv pouštích Gobi a Taklamakan na čín-sko-mongolských hranicích. Je kritickyohrožená, protože musí čelit tlaku do-mestikovaných velbloudů, kteří divo-kým konkurují a také se s nimi někdykříží. Kromě toho lidé divoké velbloudystále loví.

Na řadě je HimálajV odstraňování kovového zábradlía jeho náhradě nenápadnou bariérouhodlá naše zoo pokračovat i u výběhůdalších kopytníků, které se nacházejív prostoru mezi expozicí velbloudůdvouhrbých a Dětskou zoo. V těchtomístech má už v příštím roce vyrůst ex-poziční soubor Himálaj. Zahrne i upra-vené již existující výběhy pand červe-ných a takinů indických a vedle divokýchdruhů tam budou žít i domácí zvířatapůvodem z himálajských náhorníchrovin či z himálajského podhůří. Jako tom podáváme zprávu na straně 19,mezi expoziční a návštěvnickou částí hi-málajského souboru povedou nízké ka-menné zídky, jaké stavějí například ti-betští chovatelé jaků.

18

Tradiční akce pro veřejnost


s

Na přehlídce afrického stylu oblékání častoupoutaly i výrazné šperky.

Po oficiálním zahájení Setkání adoptivních ro-dičů a sponzorů ředitel Zoo Brno MVDr. MartinHovorka, Ph.D. (uprostřed), předal obchod-nímu řediteli plynárenské společnosti SPP Ing.Vlastimilu Vaníčkovi (druhý zprava, se synem)adopční osvědčení na lva konžského. Zcelavpravo stojí brněnský primátor Ing. Petr Vokřál.Na snímku jsou také zachyceny (zleva) he-rečka Klára Melíšková, držitelka ocenění Českýlev, a Miss České republiky 2015 Nikol Švant-nerová.

Setkání adoptivních rodičů a sponzorů proběhlo jako Africký denSetkání adoptivních rodičů a sponzorů Zoo Brno proběhlo letos v naší za-hradě 26. srpna. Při té příležitosti jsme také otevřeli novou expozici lvů. Pro-gram setkání byl ale pestřejší. Připravili jsme jej – za vydatné finanční pomociplynárenské společnosti SPP Brno – v africkém stylu.

nečnice. Následovala módní přehlídka,na níž modelky předváděly africkéšperky i šaty či kostýmy z látek s pe-strými africkými vzory. Uklidnění na-stalo při poslechu hry na africkouharfu zvanou kora. A na pódium přišeli kouzelník.

V okolí pódia proběhl bubenickýworkshop pro děti i dospělé, zájemci sitam mohli nechat zaplést copánky. Podá-vala se africká káva a palačinky crêpes.

U pavilonu Exotárium rozložili svéstánky trhovci nabízející bižuterii,módní doplňky, suvenýry a kulinářské

speciality afrického původu, lidé tammohli zhlédnout výstavu černošskýchmasek a plastik vyřezávaných ze dřeva.V tvůrčí dílně si mohli sestavit náramekz korálků či vyrobit masku.

Na prostranství před vstupem do ex-pozičního komplexu Beringie předvá-děli záchranáři hasičskou techniku.

V indiánské vesničce u výběhu bi-zonů si adoptivní rodiče opékali špe-káčky a jejich děti jezdily na ponících.V provozu byl i standardní ponydromu Dětské zoo.

Na šesti místech proběhlo komento-vané krmení: u tygrů, lachtanů, ledníchmedvědů, šimpanzů, tapírů a žiraf.

Zahrada byla otevřená i pro běžné ná-vštěvníky, adoptivní rodiče a sponzořiměli vstup zdarma.

Skupina Denbaya, to jsou africké bubny a tanec.

Setkání oficiálně zahájil ředitel ZooBrno MVDr. Martin Hovorka, Ph.D.,v 15 hod. a řediteli SPP Ing. VlastimiluVaníčkovi přitom předal adopční osvěd-čení na lva konžského. Ještě předtím sena pódiu vystřídali herci brněnskéhoNárodního divadla s pohádkou O nevy-dařeném dědečkovi, skupina Denbayas africkými bubny a tanci a Kamila Krou-pová, která přihlížejícím nabízela bílko-vinnou bombu – smažený hmyz. Po zmí-něném oficiálním zahájení znovu zavířilybubny a rozpohybovala se africká ta-

Budoucnost


s

Kamenné ohrady pro dobytek přiléhají k domkům horské vesnice, vpravo nahoře buddhistickýklášter (dle návrhu nové expozice Himálaj). Vizualizace: ateliér AND

Pohled z horské vesnice na voliéru supů (dlenávrhu nové expozice Himálaj). Vizualizace:ateliér AND

Území budoucího souboru leží na svahupod sedlem mezi oběma vrcholy Mnišíhory. Na východě jej ohraničuje tzv. pá-teřní komunikace, na severu výběh vel-bloudů dvouhrbých a Dětská zoo a na jihua západě cesta vedoucí od páteřní komu-nikace kolem výběhu losů směrem k Dět-ské zoo. V dosud ne zcela využitém územíse nacházejí výběhy zeber Grévyho, ki-angů, wapiti sibiřských a takinů, kterébudou přestavěny.

Návštěvní trasa bude začínat odbočkouz páteřní komunikace u expozice pand čer-vených. Za vstupní branou spatříme voliérykurovitých ptáků a výběh makaků tibet-ských. Zalesněnou část souboru pak vy-střídá pásmo pastvin s nižší vegetací a po-sléze návštěvník dorazí do vesnice, jejížkamenné domky obklopují stáje domácíchzvířat. Za vesnicí se cesta klikatí (v jednomzáhybu, skryt za řadou modlitebníchmlýnků, číhá manul) a stoupá na otevřenoupláň, kde se pasou takini a kiangové. Pout-ník se zastaví až u kláštera, který stojí navrcholu himálajské scény, vyzývá k meditacia nabízí pohled z výšky na pastviny.

expozicí levhartů sněžných. Jejich kořist,ovce modré, se budou pást v sousednímvýběhu. Himálajský trek končí v královstvísněžného levharta. Odtud je možno dojítdo Dětské zoo a v budoucnu i k horní sta-nici lanové dráhy.

Na ploše přibližně tří hektarů novýsoubor napodobí přírodu i kulturu re-gionu Dolpo, který leží vysoko v horáchzápadní části Nepálu a tvoří součástokraje Tibetské náhorní plošiny. Dolpo,obklopené pásmem velehor, mezi nimiždominuje Dhaulágiri (8 172 m n. m.), jeřídce obydleno zemědělci tibetské ná-rodnosti, kteří v nadmořských výškách3 800 až 4 180 metrů obdělávají políčka,na nichž dozrává například ječmen, po-hanka, proso či hořčice. Lidé z Dolpažijí životem zpola kočovným – z vesnicpostavených při horní hranici lesa mi-grují společně se svými jaky, kozamia ovcemi do výše ležících letních pa-stvin. Mnozí z nich dosud vyznávajípředbuddhistické náboženství bön, za-ložené na šamanismu a uctívající kultdémonů, magií a obětí. Příroda je v Dolpuneporušená a žije v ní mnoho druhů vzác-ných divokých zvířat.

19

Himálajský trek bude končit v královstvísněžného levhartaBrněnská zoo hodlá v příštím roce zahájit stavbu expozičního souboru Himálaj,kde bude chovat divoká i domácí zvířata pocházející z největšího horstva naší pla-nety, z jeho vysokohorských stepí i ze zalesněného podhůří. Tamní životní prostředía krajinu přiblíží obydlí vesničanů, kamenné zídky, modlitebny a další tradiční ar-chitektonické prvky, jako jsou schránky na obětiny (čorteny) či modlitební mlýnky.Na nejvyšším místě expozice bude stát budova buddhistického kláštera. Hlavnímposláním himálajského souboru je ukázat vliv izolace na vznik různých životníchforem – nejvyšší pohoří naší planety lze totiž vnímat jako jakýsi ostrov v oblacích,na němž se život vyvíjel, aniž by mohl být významně ovlivněn zbytkem světa.

Když se návštěvníci mezi vesnická sta-vení vrátí, už odtud mohou pozorovathejno supů, vznášející se v nedaleké vo-liéře. Cesta z vesnice voliérou přímo pro-chází a lidé si v ní mohou prohlédnout při-pomínku tradičního pohřebiště Tibeťanů,kteří nechávají těla zemřelých příbuznýchležet vysoko na skále, napospas supům. Poopuštění voliéry se cesta opět vnoří do lesa,kde se lidé dostanou na visutou lávku nad

VÍTĚZ PRESTIŽNÍ SOUTĚŽE EVROPSKÁ KVETOUCÍ SÍDLA

V Ý S T A V A

U R B A N

C E N T R U M

3/11/2017

-

13/11/0217

majestÁtnÍ orli - brno zoo 3_17_webcz.pdfmořští orli zooreport s dospělý orel kamčatský s...

Documents