MASARYKOVA UNIVERZITA

XX.. ČČEESSKKÉÉ AA SSLLOOVVEENNSSKKÉÉ

PPAARRAAZZIITTOOLLOOGGIICCKKÉÉ DDNNYY

Program a sborník abstraktů

BRNO 2012

Organizátoři konference:

Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno

Česká parazitologická společnost

Slovenská parazitologická spoločnosť pri SAV

Konání konference:

X. české a slovenské parazitologické dny, Brno, hotel Myslivna, 28. května–1. června 2012

Editoři sborníku:

Iveta Hodová & Iva Přikrylová

© 2012 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-5862-0

Program a obsah

Pondělí 28. 5. 2012

10:00 – 14:00 Registrace účastníků

12:30 – 13:30 Oběd

14:00 – 14:15 Slavnostní zahájení konference (L.Mikeš, B. Peťko, J. Leichmann)

Sekce: Ptačí schistosomy

Předsedající: Libuše Kolářová

14:15 – 14:45 P. Horák: Cerkáriová dermatitida: současné pohledy na přenos

a šíření ptačích schistosom (zvaná přednáška).................................. 16

14:45 – 15:00 * H. Dvořáková, L. Mikeš: Charakterizace rekombinantních

cathepsinů b ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti ..................... 17

15:00 – 15:15 L. Mikeš, J. Chaloupecká: Odvrhování glykokalyxu u cerkárií ptačích

schistosom Trichobilharzia spp. ........................................................ 18

15:15 – 15:30 M. Chanová: Vliv ptačích schistosom (Trichobilharzia sp.) na myši

s modulovaným imunitním systémem ................................................. 19

15:30 – 15:45 L. Lichtenbergová, P. Horák: Trichobilharzia regenti: patogenní efekt

migrace schistosomul ……………………………………………….…….20

15:45 – 16:00 * V. Skála, Z. Jindrová, M. Vostrý, A. J. Walker, P. Horák:

Vliv motolice Trichobilharzia regenti na aktivitu hemocytů plžů Radix

lagotis ................................................................................................. 21

16:00 – 16:30 Přestávka

Sekce: Paraziti poikilotermních obratlovců

Předsedající: Milan Gelnar

16:30 – 16:45 A. Eichmeier: SPECTROstar nano – spolehlivé řešení pro všechny

absorbanční aplikace (GeneTica, s.r.o.)

16:45 – 17:00 T. Tyml, M. Kostka, M. Palíková, I. Dyková: Archamoebae, původci

závažných granulomatózních lézí u ryb ............................................ 22

17:00 – 17:15 K. Francová, M. Ondračková: Vliv parazitární infekce na mortalitu

juvenilních ryb během přezimování .................................................... 23

17:15 – 17:30 M. Mendlová, Y. Desdevises, A. Vetešníková-Šimková, K. Civáňová:

Monogenea západoafrických ryb čeledi Cichlidae: evoluční

a koevoluční interakce ........................................................................ 24

Program a obsah

17:30 – 17:45 * E. Kašparová, Š. Mašová, O.Ditrich, T.Tyml, M. Tušer,

A. Kodádková, V. Baruš: Larvy anisakidních hlístic ryb zálivu Petunia

(Svalbard) .......................................................................................... 25

17:45 – 18:00 * Š. Mašová, V. Baruš, M. Seifertová, M. Jirků: Jak rozlišit krokodýlí

škrkavky ............................................................................................. 26

18:00 – 18:15 * B. Haklová, V. Majláthová, I. Majláth, V. Petrilla, M. Oselský,

B. Peťko: Plazy strednej Európy a Afriky – hostitelia krvných

parazitov ............................................................................................ 27

18:30 – 19:30 Večeře

19:30 – 22:30 Uvítací večírek s občerstvením

Úterý 29. 5. 2012

Sekce: Helmintologie

Předsedající: Marta Špakulová

9:00 – 9:30 L. Kolářová: Tkáňové helmintózy v ČR (zvaná přednáška) ................ 28

9:30 – 9:45 R. Kuchta, B. Wicht, O. Ditrich, P. Kubáčková: Vzácné druhy lidských

škulovců (Diphyllobothrium) v Evropě ................................................. 29

9:45 – 10:00 P. Rudohradská, I. Papajová, P. Juriš: Kontaminácia pôdy zárodkami

helmintov v prostredí marginalizovaných osád na východnom

Slovensku ........................................................................................... 30

10:00 – 10:15 * E. Vendeľová, G. Hrčková, S. Velebný: Regulácia imunitnej

odpovede v peritoneálnej dutine myší s infekciou cestódom

Mesocestoides vogae na bunkovej a molekulárnej úrovni ................. 31

10:15 – 10:30 L. Lukeszová: Představení moderních technologií QIAGEN

pyrosekvenování a HRM umožňujících snadnou, rychlou a levnou

detekci polymorfismů NK (Bio-Consult Laboratories spol. s r.o.)

10:30 – 11:00 Přestávka

Sekce: Ektoparaziti

Předsedající: Gabriela Hrčková

11:00 – 11:30 I. Kolářová: O užitečnosti krevsajícího hmyzu (zvaná přednáška) ..... 32

Program a obsah

11:30 – 11:45 A. Sarvašová, A. Kočišová, H. Hlavatá: Sezónna dynamika

a abundancia rodu Culicoides vo vybraných chovoch východného

Slovensku ........................................................................................... 33

11:45 – 12:00 * J. Rádrová, Z. Galková, M. Mračková, P. Barták, J. Lamka,

J. Votýpka: Monitoring tiplíků, přenašečů BTV, na území ČR ............ 34

12:00 – 12:15 E. Bocková, A. Kočišová: Druhová skladba, sezónna dynamika,

distribúcia a denzita lariev komárov v košickej kotline v rokoch

2010 a 2011 ....................................................................................... 35

12:15 – 12:30 J. Vohánka: Sekvenování parazitů pomocí Roche 454 (ROCHE, s.r.o.)

12:30 – 13:30 Oběd

Sekce: Humánní parazitologie v praxi

Předsedající: Monika Halánová

14:00 – 14:30 G. Hrčková: Molekulárna diagnostika a terapia vybraných humánnych

helmintóz (zvaná přednáška) ............................................................. 36

14:30 – 14:45 V. Boldiš, F. Ondriska, Ľ. Kováč, E. Nohýnková: Pneumocystis jiroveci

v klinických vzorkách pacientov zo Slovenska ................................... 37

14:45 – 15:00 F. Ondriska: Prevencia Toxoplazmózy v gravidite. 5. ročné skúsenosti

s plnením preventívneho programu .................................................... 38

15:00 – 15:15 P. Kodym, L. Machala, D. Jilich, O. Beran, M. Malý: Sledování

klinických a imunologických parametrů u HIV pozitivních pacientů,

kteří se infikovali toxoplasmózou ........................................................ 39

15:15 – 15:30 L. Nováková: Introducing the Newest Member of the Thermo Scientific

NanoDrop Family: NanoDrop™ Lite (M. G. P. spol. s r.o.)

15:30 – 16:00 Přestávka

Sekce: Leishmánie a jejich vektoři

Předsedající: Jan Votýpka

16:00 – 16:30 J. Klieščiková, R. Siddiqui, E. Piriou, L. Shanks: Kala-Azar:

zanedbané ochorenie – skúsenosti z misie Lekárov bez hraníc

v Etiópii (zvaná přednáška) ................................................................ 40

16:30 – 16:45 * J. Hlaváčová, J. Votýpka., P. Volf: Vliv teploty na vývoj leishmanií

ve flebotomovi Lutzomyia longipalpis ................................................. 41

Program a obsah

16:45 – 17:00 * M. Vlková, I. Rohoušová, J. Drahota, E. Kruedewagen, D. Stanneck,

D. Otranto, P. Volf: Specifická imunitní odpověď psů opakovaně

pobodaných Phlebotomus perniciosus .............................................. 42

17:00 – 17:15 M. Řezka: EPPI Birthday – k 10. výročí parazitologických konferencí

(Eppendorf Czech & Slovakia, s.r.o.)

17:15 – 18:15 Posterová sekce 1

P1* A. Ash: Diversity of parasites of freshwater fishes in India: underestimation,

exaggeration or both? (Lesson from tapeworms) ........................................... 43

P2 K. Civáňová, B. Koubková, M. Koyun: Description of new diplozoid species

from the gills of Garra rufa (Heckel, 1984) (Cyprinidae) from Turkey ............. 44

P3* C. A. Mendoza-Palmero, T. Scholz, R. Kuchta: Freshwater monogeneans

(Dactylogyridae: Ancyrocephalinae) from the neotropical region: summarizing

the knowledge and facing challenges ............................................................. 45

P4* V. Michálková, M. Ondračková: Motolice Diplostomum pseudospathaceum

ovlivňuje zbarvení oka samců hořavky duhové .............................................. 46

P5 L. Mikeš, L. Jedličková, H. Dvořáková, M. Kašný: Trávení u krevsajících

monogeneí čeledi Diplozoidae ....................................................................... 47

P6 E. Řehulková, M. Mendlová, A. Vetešníková-Šimková: Two new species of

Cichlidogyrus (Monogenea: Dactylogyridae) of African cichlid fishes

(Perciformes) from Senegal: structural and molecular characterisation ......... 48

P7* I. Slováčková, M. Ondračková: Mnohobuněční paraziti nepůvodních druhů

Ryb Neogobius melanostomus a Proterorhinus semilunaris na řece Moravě

a Dyji .............................................................................................................. 49

P8* Ľ. Šmiga, L. Košuthová, P. Košuth, V. Letková, T. Mihok: Prevalencia

parazitóz v chove okrasných druhov ryb ........................................................ 50

P9 I. Vokřál, M. Preslová, L. Skálová, B. Szotáková: Export and its role in defense

against anthelmintic drugs in tapeworms ....................................................... 51

P10* V. Šmardová, Š. Mašová, V. Baruš, I. Hodová, K. L. Sánchez, I. Foitová:

Tapeworms of slow loris with a new record of family Anoplocephalidae ........ 52

P11 V. Svobodová, K. Huňová, L. Mikeš, V. Hypská, S. Novotný: Metacestodóza

psa ................................................................................................................. 53

P12* M. Reblánová, M. Špakulová: Cytogenetic of echinostomatid flukes ............. 54

P13 M. Kašný, K. Kovařčík, M. Slaný, I. Huvarová, J. Dvořák, P. Horák,

B. Koudela: Trichinella: novinky v legislativě a inovace v diagnostice ........... 55

P14 V. Baruš, Š. Mašová, B. Koubková, J. Sitko: Hlístice rodu Subulura Molin,

1860 parazitující v Otus scops (Strigiformes) v České republice .................... 56

Program a obsah

P15* Š. Mašová, V. Šmardová, I. Foitová: Koprologický výzkum parazitů

ploutvonožců ostrova Jamese Rosse (Antarktida) .......................................... 57

P16 A. Königová, J. Kinčeková, G. Hrčková, S. Velebný, M. Várady, M. Dolinská,

L. Molnár, M. Kuchta: Výskyt intestinálnych namatódov detí v neendemickej

oblasti ............................................................................................................. 58

P17 Z. Hůzová, V. Tolarová: Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2011. Zpráva

NRL pro diagnostiku střevních parazitóz ........................................................ 59

P18 S. Bártová, M. Švajdová: Výskyt Enterobius vermicularis v letech 2008-2011

ve spádové oblasti mikrobiologické laboratoře P+R lab Nový Jičín ................ 60

P19 Z. Hůzová: Parazitologem v Africe (aspoň na chvíli) ....................................... 61

P20 B. Voxová, Z. Čermáková, J. Kapla: Vyšetření na malárii ve fakultní nemocnici

Hradec Králové ............................................................................................... 62

P21* L. Stropnická, V. Svobodová, E. Vernerová, T. Husáková: Chorioptový svrab

alpak ............................................................................................................... 63

P22* I. Hviščová, B. Haklová, L. Pangrácová, B. Peťko, B. Víchová: Kliešte ako

súčast mestkej aglomerácie ............................................................................ 64

P23* Z. Liptáková, Ľ. Kulcsár: Trus psov ako možný zdroj parazitárnej kontaminácie

mestských aglomerácií .................................................................................. 65

18:30 – 19:30 Večeře

20:00 Společné zasedání výborů ČPS a SPS

Středa 30. 5. 2012

Sekce: Veterinární parazitologie

Předsedající: Bohumil Sak

9:00 – 9:30 K. Reiterová: Epizootologické aspekty neosporózy u hospodárskych

zvierat (zvaná přednáška) ................................................................... 66

9:30 – 9:45 * A. Čobádiová, K. Reiterová, Ľ. Turčeková, V. Hisira: Sérologická

a molekulárna analýza Neospora caninum a Toxoplasma gondii

u diviakov (Sus scrofa) na Slovensku .................................................. 67

9:45 – 10:00 T. Machačová, E. Bártová, K. Sedlák, U. Mariani, G. Fusco,

V. Veneziano: Seroprevalence Toxoplasma gondii u oslů domácích

v jižní Itálii ............................................................................................ 68

Program a obsah

10:00 – 10:15 * P. Wagnerová, B. Sak, D. Květoňová, Z. Buňatová, H. Civišová,

M. Maršálek, M. Kváč: Enterocytozoon bieneusi a Encephalitozoon

cuniculi u koní v různých chovech v ČR............................................. 69

10:15 – 10:45 Přestávka

Předsedající: Katarína Reiterová

10:45 – 11:00 * M. Kubelová, K. Sedlák, P. Široký: Psí babesióza za dveřmi (?) .... 70

11:00 – 11:15 A. Iglódyová, M. Miterpáková: Dirofilarióza na Slovensku ................ 71

11:15 – 11:30 * H. Neumayerová, J. Juránková, E. Jeklová, H. Kudláčková,

M. Faldyna, K. Kovarčík, B. Koudela: Séroprevalence protilátek proti

Toxoplasma gondii a Encephalizoon cuniculi v chovech králíků

v České a Slovenské republice .......................................................... 72

11:30 – 11:45 * M. Dolinská, M. Várady: Monitoring výskytu avermektínovej

rezinstencie u parazitov oviec na Slovensku .................................... 73

11:45 – 12:00 * J. Melicherová, J. Ilgová, M. Kváč, B. Koudela, A. Valigurová:

Životný cyklus Cryptosporidium muris v dvoch hostiteľoch s rôznou

odpoveďou na parazitáciu ................................................................. 74

12:00 – 12:15 L. Štěpánek: Stereomikroskopy 21. Století – Fusion Optic

(Mikro, spol. s r.o.)

12:15 – 13:15 Oběd

13:30 Odjezd na společný výlet

18:30 – 19:30 Večeře

Čtvrtek 31. 5. 2012

Sekce: Prostředí, vektoři, rezervoáry

Předsedající: Branislav Peťko

9:00 – 9:30 I. Papajová, Z. Liptáková, Ľ. Kulcsár, P. Juriš: Ochrana životého

prostredia před zárodkami parazitov (zvaná přednáška) ................... 75

9:30 – 9:45 A. Žákovská, H. Nejezchlebová, N. Bartoňková, T. Rašovská,

H. Kučerová: Borelie v klíšťatech v Brně a prevence nemocí

přenášených klíšťaty ........................................................................... 76

Program a obsah

9:45 – 10:00 * L. Pangrácová, M. Stanko, B. Víchová, L. Mošanský, M. Bona,

J. Fričová, B. Peťko, M. Derdáková: Cirkulácia kliešťami prenášaných

patogénov (Anaplasma phagocytophilum, Neoehrlichia mikurensis)

v drobných cicavcoch ako rezervoárových hostiteľoch ...................... 77

10:00 – 10:15 E. Kociánová: Sú ektoparazitické mesostigmátne roztoče vektormi

pôvodcov rickettsióz? ........................................................................ 78

10:15 – 10:30 * R. Leontovyč, K. Huňová, P. Horák: Determinace plžů rodu Radix

a jejich význam pro přenos motolic v ČR ........................................... 79

10:30 – 11:00 Přestávka

Sekce: Parazitická protista

Předsedající: Andrea Valigurová

11:00 – 11:15 * V. Rašková, M. Stanko, J. Vávra, B. Sak, D. Květoňová, M. Kváč:

Druhová variabilita kryptosporidií infikujících hlodavce čeledi

myšovitých v České a Slovenské republice - předběžné výsledky .... 80

11:15 – 11:30 B. Sak, A. Mynářová, K. Petrželková, D. Květoňová, K. Pomajbíková,

D. Modrý, B. Kalousová, M. Kváč: Diverzita Cryptosporidium spp.,

Encephalitozoon spp. a Enterocytozoon bieneusi u lidoopů v různých

stupních habituace ............................................................................. 81

11:30 – 11:45 * A. Diakin, T. Simdyanov, G. Paskerova, V. Aleoshin, R. Entzeroth,

J. Schrével, A. Valigurová: Phylogenetic study on early emerging

apicomplexans with emphasis on genera Eleutheroschizon and

Siedleckia ........................................................................................... 82

11:15 – 12:00 E. Bínová, J. Kliščiková, D. Ashford, J. Thomas-Oates, E. Nohýnková:

Úloha trehalózy v ochraně vnitřního prostředí akantaméby během její

diferenciace ....................................................................................... 83

12:00 – 12:15 D. Květoňová, M. Kestřánová, M. Kotková, Y. Ortega, J. McEvoy,

B. Sak, M. Kváč: Vnímavost prasat k různým druhům a genotypům

kryptosporidií ..................................................................................... 84

12:15 – 12:30 I. Stejná: Rychlá diagnostika pro parazitologii (MEDIAL spol. s r.o.)

12:30 – 13:30 Oběd

Sekce: Experimentální parazitologie

Předsedající: Tomáš Scholz

14:00 – 14:30 J. Lukeš: Editování RNA a jiné zvláštnosti (zvaná přednáška) .......... 85

Program a obsah

14:30 – 14:45 M. Kašný, C. Cantascessi, J. Mulvenna, N. D. Young, A. Aziz,

R. Leontovyč, P. Horák, R. B. Gasser: Fasciloides magna: analýza

sekretomu a transkriptomu ............................................................... 86

14:45 – 15:00 M. Derdáková, V. Tarageľová, J. Koči, E. Ondrisková, L. Pekárik,

D. Lenčáková, D. Selyemová, V. Majláthová, B. Peťko: Genetická

variabilita Borrelia burgdorferi s.l, aktuálna situácia po desiatich

rokoch výskumu na Slovensku ......................................................... 87

15:00 – 15:15 B. Peťko, I. Papajová: Cesty mladých prírodovedcov k parazitológii 88

15:15 – 15:30 J. Vašák: Klonování za jednu hodinu nebo rychleji (KRD, s.r.o.)

15:30 – 15:45 T. Pop: Novinky ve fluorescenční mikroskopii (Olympus Czech

Group, s.r.o.)

15:45 – 16:15 Přestávka

Sekce: Imunologie, toxikologie, terapie

Předsedající: Petr Horák

16:15 – 16:30 A. Novobilský, H. B. Averpil, J. Höglund: Hodnocení účinnosti

albendazolu a triklabendazolu v léčbě motoličnati (Fasciola hepatica)

přirozeně infikovaných ovcí pomocí metody Coproantigen-ELISA .... 89

16:30 – 16:45 * T. Brázová, V. Hanzelová: Morfologické anomálie pásomnic

Proteocephalus percae (Cestoda) parazitujúcich u ostrieža

z ekotoxikologicky zaťaženej lokality ................................................ 90

16:45 – 17:00 E. Dvorožňáková, M. Jalčová: Cytokínová odpoveď myší po intoxikácii

ťažkými kovmi a infekcii Ascaris suum.............................................. 91

17:00 – 17:15 Z. Čadková, D. Miholová, P. Válek, I. Langrová, I. Jankovská: Vliv

tasemnice Hymenolepis diminuta na subchronickou expozici olovu

u laboratorního potkana .................................................................... 92

17:15 – 17:30 M. Garajová, M. Mrva, M. Lukáč, F. Ondriska: Trofocídny efekt

katiónových tenzidov na patogénne kmene Acanthamoeba spp. ..... 93

17:30 – 18:30 Posterová sekce 2

P1* L. Berthová, E. Špitalská: Rickettsiózy a Q- horúčka voľne žijucich vtákov na

Slovensku ...................................................................................................... 94

P2 E. Špitalská, L. Mydlová, V. Tarageľová: Vertikálna distribúcia rickettsií na

Slovensku ...................................................................................................... 95

Program a obsah

P3 M. Derdáková, E. Špitalská, G. Walder, L. Pangrácová, D. Selyemová,

K. Štefanidesová, E. Kocianová, B. Peťko: Candidatus Neoehrlichia

mikurensis v prírodných ohniskách strednej Európy ...................................... 96

P4 E. Holasová, K. Saková, I. Vaněčková, J. Linhartová: Výskyt protilátek proti

Leptospira spp. v jihočeském regionu v období 1995-2011 ........................... 97

P5* H. Klepetková, J. Votýpka, J. Lukeš, D. A. Maslov: Leptomonas pyrrhocoris:

druh s kosmopolitním rozšířením .................................................................... 98

P6* V. Šnábel, M. Várady, M. Dolinská, A. Wolstenholme: Alozýmová analýza

izolátov Haemonchus contortus citlivých a rezistentných voči

antihelmintikám ............................................................................................... 99

P7 E. Dvorožňáková, M. Jalčová: Vplyv ťažkých kovov na infekciu Ascaris suum

a aktivitu makrofágov myší ........................................................................... 100

P8 M. Jalčová, E. Dvorožňáková: Vplyv kadmia na bunkovú imunitnú odpoveď

myší infikovaných Ascaris suum ................................................................... 101

P9 M. Halánová, A. Valenčáková, M. Halán, M. Goldová, Z. Hurníková,

P. Jarčuška, Z. Kalinová, P. Juriš, L. Čisláková: Sledovanie výskytu

kryptosporídiového antigénu v skupine imunodeficientých pacientov ........... 102

P10 M. Halán, Z. Hurníková, M. Goldová, K. Bayer: Prevalencia Cryptosprodium

spp. v chovoch Eublepharis macularius na Slovensku a v Čechách ............ 103

P11* S. Špilovská, K. Reiterová, A. Čobádiová, J. Pošivák: Sérologická

a reprodukční analýza Neospora caninum vo vybranom chove hovädzieho

dobytka ......................................................................................................... 104

P12 G. Hrčková, S. Velebný, E. Vendeľová: Imunosupresívne účinky

metabolických produktov lariev M.vogae na bunky vrodenej imunity počas

infekcie cestódom Mesocestoides vogae u myší .......................................... 105

P13 S. Havlíková, L. Roller, M. Kazimírová, M. Slovák, M. Ličková, B. Klempa:

Expression of subolesin in organs of female tick Ixodes ricinus in response to

feeding and tick-borne encephalitis virus infection ........................................ 106

P14 T. Marvanová, L. Šípková: Pohled na krásné a nebezpečné spirochety

v transmisní elektronové mikroskopii ............................................................ 107

P15 M. Quevedo-Diaz, P. Vadovic, S. Radulovic: Phenotypical and immunological

changes of Rickettsia akari under antibiotic pressure ................................... 108

P16 D. Antolová, K. Reiterová, G. Zalesny, M. Stanko, J. Fričová: Ryšavka

tmavopása a myš kopčiarka, druhy drobných cicavcov s najväčším

významom na šírení toxokarózy ................................................................... 109

P17 Ľ. Turčeková, K. Reiterová, D. Antolová, F. Spišák: Toxoplasma gondii

u ošípaných na Slovensku a v niektorých štátoch Európskej únie ............... 110

P18 L. Luptáková, A. Valenčáková, P. Bálent, E. Petrovová, D. Novotná:

Séroprevalencia toxoplazmózy u hospodárskych zvierat na Slovensku ....... 111

Program a obsah

P19 D. Selyemová, V. Tarageľová, E. Ondrisková, M. Chvostáč, T. Vaculová,

M. Derdáková: Sezónna dynamika kliešťov a výskyt patogénov v mestských

ohniskách Bratislavy ..................................................................................... 112

P20* Z. Svitálková, L. Mydlová, M. Derdáková, V. Tarageľová, D. Selyemová,

E. Kocianová, M. Slovák, M. Kazimírová: Prevalencia kliešťami prenášaných

mikroorganizmov v Ixodes ricinus v urbánnej a sylvatickej oblasti na

juhozápadnom Slovensku ............................................................................ 113

P21 V. Tarageľová, L. Mydlová, D. Selyemová, E. Špitalská, I. Cíglerová,

M. Derdáková: Sumarizácia niekoľkoročného výskumu kliešťami prenášaných

patogénov v oblasti Martinských holí ............................................................ 114

P22 A. Valenčáková, M. Halánová, B. Malčeková, L. Luptáková: Porovnanie

výsledkov troch diagnostických metód na dôkaz prítomnosti mikrosporídií

v klinických vzorkách .................................................................................... 115

19:00 – 0:00 Valná hromada ČPS, následuje:

Společenský večer a slavnostní ukončení

* Hvězdičkou jsou označeny studentské soutěžní příspěvky.

INDEX AUTORŮ ................................................................................................................. 116

ADRESY ÚČASTNÍKŮ ....................................................................................................... 119

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

15

AABBSSTTRRAAKKTTYY

Abstrakty

16

SEKCE: PTAČÍ SCHISTOSOMY

CERCARIAL DERMATITIS: AN UPDATE OF TRANSMISSION AND SPREADING

OF BIRD SCHISTOSOMES

P. HORÁK

Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,

128 44 Prague 2

Cercarial dermatitis is a hypersensitive skin reaction (disease) caused by schistosome

larvae - cercariae; it is restricted to aquatic environment. Besides mammalian and human

schistosomes (Schistosoma spp. and other genera), avian schistosomes are frequently reported

as the causative agent. In some areas of the world cercarial dermatitis is regarded as an

(re)emerging disease, because it appeared newly (no reports in the past) or the number of

human cases (water reservoirs with schistosomes) increased; this applies to e.g. Chile, the

United Kingdom, the United States and Denmark. Global climate changes may contribute to

dissemination of schistosomes by birds and snails, accelerated development of parasites,

increased contact of people with the causative agent, etc.

Bird schistosomes require water snails for their larval development. The prevalence of

infections in snails is usually low (below 1%), but in some locations/under certain

circumstances it may reach up to 50%. These differences are, at least partly, influenced by the

local spectrum of snail species and their susceptibility to infection. Unfortunately, proper

identification of some snail species and our knowledge of the mechanisms determining snail

susceptibility/resistance may represent limits of understanding transmission modes.

Birds as definitive hosts are frequently parasitized by schistosomes, and anseriform

birds seem to play a dominant role. In some localities, the prevalence of schistosomiasis in

birds may reach up to 90-100% (e.g. New Zealand, the United States). The intensity of

transmission to birds is poorly studied, but we know from experimental infections that at least

two ways of infection exist: percutaneous (penetration of the bird skin) and peroral

(penetration of the bird mucosa). Although there is limited data about natural infections, bird

schistosomes seem to be pathogenic in some cases, and their development/growth probably

depends on host physiological suitability.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

17

CHARAKTERIZACE REKOMBINANTNÍCH CATHEPSINŮ B PTAČÍ

SCHISTOSOMY TRICHOBILHARZIA REGENTI

H. DVOŘÁKOVÁ & L. MIKEŠ

Katedra parazitologie PřF UK v Praze, Viničná 7, 128 43, Praha 2

U neurotropní ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti byly již dříve

charakterizovány dva typy cysteinových peptidáz - cathepsinů B: TrCB1 (GenBank:

AY648119-24) a TrCB2 (GenBank EF682129). Cathepsin B1 je lokalizován ve střevě

schistosomul a dospělců a je velmi pravděpodobné, že se účastní trávení složek nervové tkáně

a krve hostitele. Cathepsin B2 byl nalezen v postacetabulárních žlázách cerkárií a zřejmě

napomáhá při penetraci do hostitele.

V naší práci jsme se zabývali biochemickou charakterizací rekombinantních forem

těchto peptidáz. Rekombinantní pro-cathepsiny B (izoformy TrCB1.1 a TrCB1.4 a dále

TrCB2) byly získány expresí v systému metylotropních kvasinek Pichia pastoris. TrCB2 byl

schopen autoaktivace za podmínek expresního media, zymogeny pro-TrCB1.1 a pro-TrC1.4

byly efektivně aktivovány experimentálně po inkubaci s ionexovou matricí Macro-Prep-High-

S Support (Bio-Rad) či s pepsinem. U aktivovaných rekombinantních cathepsinů B byla

potvrzena exopeptidázová aktivita pomocí specifického syntetického substrátu Hippuryl-His-

Leu-OH. Dále byla určena pH optima jejich endo- i exopeptidázových aktivit a ověřena

schopnost štěpit vybrané přirozené proteinové substráty (složky nervové tkáně, krve a kůže) -

myelin basic protein, fibrinogen, albumin, IgG, kolagen a částečně i hemoglobin. Následně

byla pomocí MALDI-MS/MS, LC-MS/MS identifikována štěpná místa v substrátech myelin

basic proteinu a hemoglobinu vzniklá po působení těchto enzymů. Byly nalezeny drobné

rozdíly ve vlastnostech studovaných enzymů, které budou diskutovány v kontextu jejich

biologických aktivit.

Poděkování: Czech Science Foundation grant no. 206/09/H026

Abstrakty

18

ODVRHOVÁNÍ GLYKOKALYXU U CERKÁRIÍ PTAČÍCH SCHISTOSOM

TRICHOBILHARZIA SPP.

L. MIKEŠ & J. CHALOUPECKÁ

Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,

Viničná 7, 128 44 Praha 2

Během penetrace do definitivního hostitele se cerkárie schistosom transformují na

stádia zvaná schistosomuly. Tento proces je doprovázen odhozením ocásku a

vyprazdňováním penetračních žláz. Tělo cerkárie přitom prochází četnými ultrastrukturálními

a molekulárními změnami, které se týkají i povrchu tegumentu. Jako příklad lze uvést tvorbu

dvojité membrány a ztrátu silné vrstvy vysoce imunogenního glykokalyxu, který pro cerkárie

představuje ochrannou bariéru ve vodním prostředí. Glykokalyx schistosom má specifické

složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány

tegumentu. O mechanismu jeho odvrhování je poměrně málo informací, hypotetická je

možnost indukce tohoto procesu proteolytickými enzymy z penetračních žláz.

Důležitou součástí našeho projektu je charakterizace změn v glykosylaci povrchu

cerkárií při transformaci na schistosomuly pomocí vazby fluorescenčně značených

lektinových prób a protilátek proti vybraným sacharidovým epitopům. Hlavním cílem

experimentů je odhalit mechanismus a ukázat průběh odvrhování glykokalyxu u cerkárií

ptačích schistosom rodu Trichobilharzia a objasnit případný podíl produktů penetračních žláz

na tomto procesu. K tomuto účelu jsou mj. využívány rekombinantní formy žlázových

enzymů cerkárií. Zároveň probíhá analýza proteomu penetračních žláz Trichobilharzia

regenti a testy zapojení exogenních molekul původem z hostitelů na indukci odvrhování

glykokalyxu.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

19

HOST-PARASITE INTERACTIONS OF BIRD SCHISTOSOMES

(TRICHOBILHARZIA SP.) AND IMMUNOMODULATED MICE

M. CHANOVÁ

Institute of Immunology and Microbiology, 1st Faculty of Medicine, Charles University in

Prague, Studničkova 7, 128 00 Prague 2, Czech Republic

Bird schistosomes of the genus Trichobilharzia are able to penetrate the skin of

mammalian host and, in previously uninfected mammals, to migrate, feed on host tissues and

partially develop. The routes of migrating larvae (schistosomula) and the pathogenic impact

on invaded tissues in abnormal mammalian host (mice) are known for species of T. szidati,

visceral species migrating via blood system, and T. regenti, neurotropic nasal species

migrating through peripheral and central nervous tissue.

The present study extends the knowledge on pathogenic impact on mammalian host

with modulated immune system. For experimental infections, BALB/c mice were

immunomodulated by complete and incomplete Freund's adjuvant 7 days prior to exposition

to cercariae (subcutaneous injection of 100 µl of adjuvant; subsequent infection by immersion

of foots into the water containing cercariae). Control mice remained uninfected (BALB/c), or

were infected without previous immunomodulation (BALB/c; SCID). Mice were euthanized

after desired period (1-15 days) post infection (p.i.). The spinal cord and brain was fixed with

4% paraformaldehyde and embedded in paraffin or JB4® embedding medium. Other

organs/tissues were torn and searched for parasite presence under binocular stereomicroscope.

The migratory route/parasite location and local immune cell reaction were studied by methods

of histology and immunohistochemistry, systemic immune response (Th1 vs. Th2 oriented

reaction) was characterized by flow cytometry.

Acknowledgment: The research was supported by Czech Science Foundation (grant No.

P302/12/P548) and Charles University in Prague (research programs PRVOUK No. P25/LF1/2 and

UNCE No. 204017).

Abstrakty

20

TRICHOBILHARZIA REGENTI: PATHOGENIC EFFECT OF SCHISTOSOMULA

MIGRATION

L. LICHTENBERGOVÁ & P. HORÁK

Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,

128 44 Prague, Czech Republic

Trichobilharzia regenti, similarly to other bird schistosomes, represents causative

agent of skin inflammatory reaction, cercarial dermatitis. Moreover, T. regenti is known as a

parasite with neurotropic mode of behavior. Due to migration through the host nervous tissue,

T. regenti infections of specific bird and accidental mammalian hosts could represent a more

serious health risk than those by other species of bird schistosomes.

The infection of vertebrate host starts in water environment when cercariae (infective

stage) penetrate the host skin. Successfully penetrating cercariae undergo

cercaria/schistosomulum transformation with reconstruction of the tegumental surface.

Shedding of antigen rich glycocalyx increases the resistance to host immune system. Despite

surface changes, T. regenti infection of the skin of bird and mammalian hosts leads to the

development of inflammatory reaction. Study on primo-infected ducks showed that the tissue

in vicinity of schistosomula was infiltrated by heterophils, mast cells, CD3 lymphocytes and

macrophages. Nevertheless, the immune reaction was only mild and schistosomula were able

to escape from the skin and migrate through/along the peripheral nerves to the CNS.

Histological observation revealed that the presence of schistosomula in the duck CNS

initiated an influx of immune cells (heterophils, CD3 lymphocytes, macrophages) to the

exposure sites, and proliferation and activation of astrocytes. Schistosomulum migration

caused a disruption of axons and subsequent degeneration of neurons. Parasites were

frequently observed in the subarachnoidal space of the spinal cord and, contrary to the

persisting inflammation, schistosomula survived longer in this area than in gray or white

matter of the spinal cord.

Particular factors/antigens responsible for glial cells activation and parasite destruction

are unknown, but their characterization is in focus.

Acknowledgement: The experiments were supported by the Czech Science Foundation (Grant No.

502/11/1621).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

21

INFLUENCE OF TRICHOBILHARZIA REGENTI ON THE ACTIVITY OF RADIX

LAGOTIS HEMOCYTES

V. SKÁLA1, Z. JINDROVÁ

1, M. VOSTRÝ

1,3, A. J. WALKER

2 & P. HORÁK

1

1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,

12844, Prague 2, Czech Republic

2. School of Life Sciences, Kingston University, Penrhyn road, KT1 2EE, Kingston upon

Thames, United Kingdom

3. Institute of Hematology and Blood Transfusion, U nemocnice 2094/1, 12820, Prague 2,

Czech Republic

Almost all trematodes use snails as the first intermediate hosts. In the case of

schistosomes, freely swimming miracidia recognize different stimuli such as MAGs

substances (miracidia attracting glycoproteins) released by snails before they are attacked by

schistosomes. Then, snail immunity is one of important factors determining compatibility or

incompatibility of snails and trematodes. An incompatible parasite is usually eliminated by

immune reactions in which hemocytes represent the main effector cells. On the other hand, a

compatible trematode probably modulates activity of immune cells in order to avoid attack.

In our experiments, the snails of Radix lagotis were infected experimentally by

miracidia of the bird schistosome Trichobilharzia regenti. Histological evaluation of infected

individuals showed that hemocytes were attracted by schistosome larvae at intervals 2, 3, 5,

12, 16 and 20 hours post infection (p.i.). Then, the number of hemocytes gradually decreased

from 20 to 44 hours p.i., and later (60 and 92 hours p.i.) no hemocytes were observed around

the larvae, suggesting that cellular reactions might be supressed by parasites.

Some activities of hemocytes derived from infected (patent period) and noninfected

snails were compared. Phagocytic activity of hemocytes from infected snails dropped to about

50% if compared to hemocytes from noninfected snails, whereas nitric oxide production

increased by 130% in infected snails vs. 100% in nonifected snails after 60 minutes of

measurement. It seems that also activities of selected enzymes comprising hemocyte

signalling pathways may be affected by schistosome larvae.

The data can contribute to a better understanding of trematode-snail compatibility.

Acknowledgements: The research was supported by grants of the Czech Science Foundation (No.

206/09/0926 and 206/09/H026) and the Grant Agency of the Charles University in Prague (No. 43-

251591).

Abstrakty

22

SEKCE: PARAZITI POIKILOTERMNÍCH OBRATLOVCŮ

ARCHAMOEBAE, AGENTS OF SEVERE GRANULOMATOUS LESIONS IN FISH

T. TYML1,2

, M. KOSTKA2, M. PALÍKOVÁ

3 & I. DYKOVÁ

4

1. Laboratory of Fish Protistology, Institute of Parasitology, Biology Centre ASCR,

Branišovská 31, 370 05, České Budějovice, Czech Republic,

2. Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05, České

Budějovice, Czech Republic,

3. Department of Veterinary Ecology and Environmental Protection, Faculty of Veterinary

Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno,

Palackého 1-3, 612 42 Brno, Czech Republic,

4. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno, Czech Republic.

Archamoebae are reported as agents of severe granulomatous lesions in internal

organs of goldfish (Carassius auratus auratus L.) from a research facility stock and of

European tench (Tinca tinca L.) kept in an experimental recirculation system. Tentative

aetiological diagnosis of granulomas resulting from detailed study of their ultrastructure was

confirmed by molecular phylogeny. Endolimax, Iodamoeba, and Mastigamoeba are the

closest related genera, SSU rDNA sequences of which are currently available. Primary role of

archamoebae in aetiology of granulomas was supported by negative results of examinations

focused on Mycobacterium spp., fungi, and mycoplasmas.

Acknowledgements: This study formed part of the ECIP project No. P505/12/G112 supported by the

Grant Agency of the Czech Republic.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

23

EFFECT OF PARASITE INFECTION ON OVERWINTER MORTALITY

IN JUVENILE FISH

K. FRANCOVÁ1,2

& M. ONDRAČKOVÁ1,2

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno

2. Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, v.v.i.,

Květná 8, 603 65 Brno

Overwintering is a critical period in a fish’s life, being characterised by relatively high

mortality. Overwintering fish suffer mainly from thermal stress and starvation. Young-of-the-

year (0+) fish are generally the most vulnerable to winter stressors. Overwinter mortality in

0+ fish may be size-dependent, selecting mostly against smaller (late-hatched) individuals that

have a lower energy reserve capacity and a higher basal metabolism than large-sized (early-

hatched) fish. Parasite infection is considered to at least be an additional factor affecting host

survival during a period when the host’s energy reserves are depleted.

Body condition and parasite abundance was examined in early- and late-hatched

European bitterling Rhodeus amarus during the first overwintering period in two seasons.

Body condition in early-hatched fish did not change during winter, and increased significantly

in March. From November to February, late-hatched fish showed a decreasing trend in

condition. Despite a significant increase in March, however, late-hatched fish condition only

reached the same level as before winter. Total parasite abundance increased significantly in

winter in both fish size-classes, reflecting a seasonal increase in monogenean infection. Early-

hatched fish were parasitized significantly more than late-hatched fish during winter, but only

in late-hatched fish was a negative correlation between parasite infection and condition found

and a significant decrease in parasite abundance recorded after wintering, indicating mortality

of heavily infected individuals with low condition during the winter. A trend for higher

overwinter mortality in late-hatched fish was found under semi-experimental conditions. The

decrease in condition during the winter period in late-hatched fish corresponds with faster

energy depletion generally expected in smaller individuals. Our results suggest that parasite

infection may influence overwinter survival of 0+ R. amarus, with a stronger effect in smaller

individuals.

Acknowledgements: This study was financially supported by the Grant Agency of the Czech Republic,

No. GD526/09/H025 and No. P505/12/G112.

Abstrakty

24

MONOGENEANS OF WEST AFRICAN CICHLID FISH: EVOLUTION AND

COPHYLOGENETIC INTERACTIONS

M. MENDLOVÁ1, Y. DESDEVISES

2,3, A. VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ

1 & K. CIVÁŇOVÁ

1

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno, Czech Republic

2. UPMC Univ Paris 06, UMR 7232, BIOM, Observatoire Océanologique, F-66650,

Banyuls/Mer, France

3. CNRS, UMR 7232, BIOM, Observatoire Océanologique, F-66650, Banyuls/Mer, France

African cichlid fish are parasitized by five genera of monogeneans belonging to the

Dactylogyridea, Cichlidogyrus, Scutogyrus, Onchobdella, Enterogyrus and Urogyrus. While

Enterogyrus and Urogyrus are mesoparasitic monogeneans of cichlids, Cichlidogyrus,

Scutogyrus and Onchobdella are ectoparasites located on the gills of fish. Cichlidogyrus is the

most diverse genus of monogeneans parasitizing cichlid fish distributed among a wide range

of fish species. Scutogyrus species are restricted to mouthbrooders of the genus Sarotherodon

and Oreochromis. The objectives of this study were to investigate phylogenetic and

evolutionary patterns of West African cichlid fish and their Cichlidogyrus and Scutogyrus

monogenean parasites to assess host-parasite cophylogenetic history and reveal the presence

of host-parasite cospeciation, and to investigate the link between morphology of the

attachment apparatus and parasite phylogeny. Phylogenetic analyses based on ribosomal DNA

sequences supported the monophyletic origin of the Cichlidogyrus/Scutogyrus group, and

suggested that Cichlidogyrus is polyphyletic and Scutogyrus is monophyletic. The phylogeny

of Cichlidae based on mitochondrial cytochrome b DNA sequences supported the separation

of mouthbrooders and substrate-brooders and is consistent with the hypothesis that the

mouthbrooding behavior of Oreochromis and Sarotherodon evolved from substrate-brooding

behavior. The mapping of morphological characters of the haptor onto the parasite

phylogenetic tree suggests that the attachment apparatus has evolved from a very simple form

to a more complex one. The cophylogenetic analyses indicated a significant fit between trees

using distance-based tests, but no significant cospeciation signal using tree-based tests,

suggesting the presence of parasite duplications and host switches on related host species.

Acknowledgments: This research was supported by Czech science Foundation No.P505/12/G112.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

25

ANISAKID NEMATODE LARVAE FROM FISHES OF PETUNIA BAY

(SVALBARD)

E. KAŠPAROVÁ1, Š. MAŠOVÁ

2, O. DITRICH

3, T. TYML

3, M. TUŠER

3, A. KODÁDKOVÁ

3

& V. BARUŠ2

1. Institute of Animal Physiology and Genetics AS CR. v.v.i., Rumburská 89,

277 21 Liběchov, Czech Republic

2. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University,

Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic

3. Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31,

370 05 České Budějovice, Czech Republic

We monitor the local infection of fish as a intermediate host of anisakid parasitic

nematod (superfamily Ascaridoidea) belonging to the genera Anisakis Dujardin, 1845,

Pseudoterranova Mozgovoi, in Skrjabin et al., 1951 and Contracaecum Railliet and Henry,

1913. Aim was to examine nematode larvae obtained by a parasitological dissection from the

livers and body cavity of sea arctic fishes (Boreogadus saida, Myoxocephalus scorpius,

Gymnocanthus tricuspis, Clupea harengus, Mallotus villosus) in Petuniabukta, Billefjorden,

Svalbard. Nematodes have been studied by LM and SEM to describe their morphology. As

the species identification just by microscopy is disputing, morphological approach was

supplied by molecular data.

Glycerine cleared specimens were examined using a light microscope equipped with

differential interference contrast optics, digital camera and digital image analysis system. For

SEM were used standard techniques. Polymerase chain reaction was used to amplify the

internal transcribed spacer ITS-1, 5.8S, ITS-2, and flanking sequences regions of rDNA using

the previously described primers NC5 and NC2. By sequencing of the amplified region were

identified causal SNPs for the identification of species comlexes (Pseudoterranova decipiens,

Contracaecum osculatum, Anisakis simplex).

Morphologic and metric features such as cephalic end with oral opening, anlagen of

lips and prominent cuticular tooth, position of the excretory pore, ventriculus, ventricular and

intestinal appendices and tail shapes were observed. This is the first parasitological record of

anisakid nematodes from Billefjorden.

Acknowledgements: This study was supported by the Faculty of Science, Masaryk University, Brno

and the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium), the No. P505/12/G112 (conference fees) and

the field work by LM2010009 CzechPolar (MŠMT CR).

Abstrakty

26

HOW TO DISTINGUISH CROCODILE ASCARIDES

Š. MAŠOVÁ1, V. BARUŠ

1, M. SEIFERTOVÁ

1 & M. JIRKŮ

2

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University,

Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic

2. Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,

Institute of Parasitology, Branišovská 31, 370 05 Česke Budějovice, Czech Republic

After parasitological dissection of one specimen of Nile crocodile, Crocodylus

niloticus (Laurenti, 1768), from the Lake Turkana (Kenya), was revealed the presence of two

ascaridoid nematodes referable to genus Dujardinascaris Baylis, 1947. They were identified

on the basis of original descriptions and our key to species as Dujardinascaris

madagascariensis Chabaud et Caballero, 1966 and D. dujardini (Travassos, 1920), according

their morphology. Dujardinascaris dujardini had a minor appearance in this mixed infection.

Dujardinascaris madagascariensis has been studied by scanning electron microscope (SEM)

to determine and redescribe its external morphology. For SEM, specimens were prepared by

the standard method. Herewith it is second of the genus to be sequenced (first was D.

waltoni). An internal fragment of the small ribosomal subunit (18S) and nuclear ribosomal

DNA internal transcribed spacer region (ITS2) were amplified. Morphological similarity was

confirmed by molecular data. Relationship of D. madagascariensis with D. waltoni as well as

with other species of family Heterocheilidae was elucidated.

Acknowledgements: This study was supported by Faculty of Science, Masaryk University, Brno and

the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium), the No. P505/12/G112 (conference fees).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

27

PLAZY STREDNEJ EURÓPY, AFRIKY A ÁZIE AKO HOSTITELIA KRVNÝCH

PARAZITOV

B. HAKLOVÁ1, V. MAJLÁTHOVÁ

1, I. MAJLÁTH

1, 2, V. PETRILLA

3, M. OSELSKÝ

4 & B. PEŤKO

1, 5

1. Parazitologický ústav SAV v Košiciach, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

2. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Ústav biologických a ekologických vied, Moyzesova 11,

040 01 Košice, Slovenská republika

3. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Katedra anatómie, histológie

a fyziológie, Komenského 73, 041 81 Košice, SR

4. Združenie priateľov herpetofauny, Košice, SR

5. Univerzita Komenského, Prírodovedecká fakulta, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4, SR

haklova@saske.sk

Krvné parazity plazov (Apicomplexa, Adeleorina) predstavujú intraerytrocytárne

jednobunkové parazity patriace do troch čeľadí: Hepatozoonidae, Haemogregarinidae

a Karyolysidae. Medzi vektory krvných jednobunkovcov patria zástupcovia čeľade Ixodidae a

Gamasidae, ploštice, komáre, a iné článkonožce. Cieľom práce bolo detekovať prítomnosť

krvných jednobunkovcov u plazov z viacerých oblastí strednej Európy (Slovensko,

Maďarsko, Poľsko, Albánsko a Švédsko), z Afriky (Svazijsko) a Ázie (Indonézia). Celkovo

sme vyšetrili 722 krvných náterov, z ktorých 123 bolo pozitívnych (17,04%). Prítomnosť

krvných parazitov sme pozorovali u 14 druhov plazov - Lacerta agilis, Zootoca vivipara,

Lacerta viridis, Mehelya capensis*, Dendroaspis polylepis, Naja mossambica, Python sebae

natalensis*, Philothamnus semivariegatus*, Dendroaspis viridis, Dendroaspis jamesoni

jamesoni*, Naja pallida, Naja nigricincta, Naja nigricincta woodi a Morelia viridis, pričom u

4 (označených *) z nich sa pomocou metód molekulárnej biológie (PCR metóda

a sekvenovanie fragmentov) potvrdila prítomnosť rodu Hepatozoon sp. Uvedené výsledky

predstavujú prvý dôkaz hemogregarín u spomínaných afrických hadov. U európskych jašteríc

predpokladáme prítomnosť rodu Karyolysus, jediného rodu popísaného u jašteríc z oblasti

Európy. Ektoparazity odobraté z európskych plazov predstavovali 2 druhy: Ophionyssus

saurarum a Ixodes ricinus.

Poďakovanie: Táto práca bola vytvorená realizáciou projektu Ochrana životného prostredia pred

parazitozoonózami pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien (kód ITMS:

26220220116) na základe podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z

Európskeho fondu regionálneho rozvoja (0,5), projektu VEGA 2/0199/11 a 1/0579/12.

Abstrakty

28

SEKCE: HELMINTOLOGIE

TISSUE HELMINTHOSES IN THE CZECH REPUBLIC

L. KOLÁŘOVÁ

National Reference Laboratory for Tissue Helminthoses Institute of Immunology and

Microbiology 1st faculty of Medicine of the Charles University and General Hospital in

Prague, Studničkova 7, 128 00 Prague 2, Czech Republic.

The establishment of helminths in host organs/tissues can lead to health disorders, the

severity of which depends on infectious dose, host immune status, location of the parasites,

and duration of the disease. In the Czech Republic, the most spread tissue helminthosis is

visceral form of larval toxocarosis, which is considered to be mainly an autochtonous

infection. Seroprevalence of anti-Toxocara canis in the Czech population is estimated to

range between 15 – 20 % per year; however, most of the patients with high levels of anti-

Toxocara canis antibodies are asymptomatic.

Other tissue helminthoses have been diagnosed less frequently in the Czech Republic

and most cases were imported. During a period of 2007-2011, the serological and

parasitological examination revealed schistosomosis mansoni or schistosomosis haematobia

in 19 patients, filariosis in 3 patients, and strongyloidosis in 3 patients. In the same period, 12

trichinelloses, 2 cysticercoses, 11 cystic hydatidoses (CE), and 6 alveolar hydatidoses (AE)

were also diagnosed. Besides infections mentioned above, we also detected first cases of

human Dirofilaria infections. In the Czech Republic, trichinellosis, cysticercosis, CE, HE and

dirofilariosis have been usually related to visits of endemic countries. However, the

evaluation of data on the history of some patients revealed that trichinellosis, CE, AE and

dirofilariasis can be acquired also in this country.

Acknowledgement: The research was supported by the Charles University in Prague (PRVOUK). We

thank Mgr. Petra Kolbeková a Markéta Leissova for help in statistical analysis.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

29

RARE SPECIES OF HUMAN BROAD TAPEWORMS

(DIPHYLLOBOTHRIUM) IN EUROPE

R. KUCHTA1,2

, B. WICHT3, O. DITRICH

2 & P. KUBÁČKOVÁ

4

1,2. Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech

Republic, and Faculty of Science, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech

Republic; krtek@paru.cas.cz

3. Istituto Cantonale di Microbiologia, Bellinzona, Switzerland

4. Department of Clinical Microbiology, University Hospital Brno, Brno, Czech Republic

The human cases of diphyllobothriosis caused by rare species of broad fish tapeworms

(Diphyllobothrium spp.) in Europe were critically revised. Diphyllobothrium dendriticum

occurs circumboreally and uses salmonids and coregonids fish as intermediate hosts. Until

now, human cases caused by this species have been reported only from Baikal Lake, Alaska

and northern Canada. The first clinical case in Europe confirmed by molecular methods has

been reported recently from Switzerland, but the patient probably got infected in Alaska,

Canada or Norway. The second confirmed human infection is reported here from a Czech

seasonal worker who became infected by eating salmons in Alaska.

Another species that appeared recently in Europe is Diphyllobothrium nihonkaiense,

previously reported almost exclusively from Far East, especially Japan. Seven cases of human

infections with D. nihonkaiense have been documented in Europe so far, all as a result of

consumption of raw or undercooked Pacific salmons from local markets. Pacific salmons are

often exported fresh (on ice) to Europe from North America, mostly from Alaska or Canada,

and they may contain plerocercoid larvae in their flesh. These cases highlight the potential

risk of worldwide distribution of diphyllobothriosis caused by non-native species due to the

globalization of fish markets.

Acknowledgments: This study was partly supported by the Grant Agency of the Czech Republic

(project no. P506/12/1632).

Abstrakty

30

KONTAMINÁCIA PÔDY ZÁRODKAMI HELMINTOV V PROSTREDÍ

MARGINALIZOVANÝCH OSÁD NA VÝCHODNOM SLOVENSKU

P. RUDOHRADSKÁ1, I. PAPAJOVÁ

1 & P. JURIŠ

2

1SAV, Parazitologický ústav, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR, rudohrad@saske.sk

2Lekárska fakulta UPJŠ, Tr. SNP 1, 040 11 Košice, SR

Z hľadiska kontaminácie pôdy zárodkami helmintov možno za rizikové považovať

lokality, kde chýba základná infraštruktúra ako kanalizácia či vodovod, nízke je zdravotné

uvedomenie a motivácia starať sa o svoje zdravie. V podmienkach Slovenskej republiky

možno za takéto prostredie považovať najmä marginalizované osady na východnom

Slovensku, kde obyvatelia nemajú vypestované hygienické návyky, žijú v chudobe a na

jednom mieste s domovými zvieratami. Kontaminácia pôdy zárodkami helmintov sa

sledovala vo vybraných osadách s nízkymi hygienickými štandardmi v Prešovskom a

Košickom kraji. Celkovo bolo vyšetrených 256 vzoriek pôdy z 11 marginalizovaných osád.

Vývinové štádiá helmintov boli detegované v 67,2 % vyšetrených vzoriek. S najvyššou

frekvenciou boli zachytené vajíčka Ascaris spp. (50,4 %), Toxocara spp. (36,3 %) a Trichuris

spp. (31,6 %). Zaznamenané boli aj strongyloidné vajíčka (9,4 %), Toxascaris leonina (6,3

%), Spirocerca lupi (4,7 %), Hymenolepis spp. (3,1 %) a Capillaria spp. (0,4 %). Zistené

údaje poukazujú na pretrvávajúci nízky štandard osobnej a komunálnej hygieny a fekálne

znečistené prostredie. Alarmujúci stupeň kontaminácie pôdy zárodkami helmintov upozorňuje

na zvýšené riziko výskytu zoonóznych ochorení v sledovaných lokalitách.

Poďakovanie: Práca bola financovaná z grantu VEGA 2/0147/10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

31

REGULÁCIA IMUNITNEJ ODPOVEDE V PERITONEÁLNEJ DUTINE MYŠÍ

S INFEKCIOU CESTÓDOM MESOCESTOIDES VOGAE NA BUNKOVEJ

A MOLEKULÁRNEJ ÚROVNI

E. VENDEĹOVÁ, G. HRČKOVÁ & S. VELEBNÝ

Parazitologický ústav SAV, Hlinková 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Larválne štádia cestódov Mesocestoides vogae vyvolávajú počas infekcie kaskádu

parazito-hostiteľských interakcií, ktorými dochádza k modulácii imunitnej odpovede

s cieľom zabezpečiť dlhodobé prežívanie v medzihostiteľovi a umožniť nepohlavné

rozmnožovanie v pečeni a peritoneálnej dutine, čo spôsobuje vážne poškodenie. Cieľom tejto

práce bolo sledovať reguláciu imunitnej odpovede v peritoneálnej dutine myší infikovanými

larvami (tetrathyrídiami) M. vogae na základe dynamiky počtu zápalových buniek a zmeny

fenotypu monocytov a makrofágov, regulácie efektorových funkcií a alternácie expresie

vybraných cytokínov Th1 a Th2 odpovede, ktoré sú priamo zapojené do takejto

imunomodulácie. Myši boli orálne infikované 60 larvami a počas dvoch mesiacov po infekcii

boli odoberané peritoneálne exudátové bunky (PEC). Následkom infekcie došlo

k mnohonásobnému zvýšeniu počtu PEC, kde najpočetnejšiu skupinu predstavovali

makrofágy, ktoré zaujímali rozdielny fenotyp, t.j. zrelé (klasicky aktivované), prechodné

(alternatívne aktivované) a obrie bunky (giant cells). Indukcia aktivácie makrofágov na

alternatívne a obrie formy korelovala so zvyšujúcou sa expresiou IL-4, IL-5 a IL-13

cytokínov Th2 typu imunitnej odpovede, ktorá je typická pri helmintózach. Základné

efektorové funkcie makrofágov, medzi ktoré patria respiračné vzplanutie a fagocytárna

aktivita, boli počas infekcie potláčané. Zistilo sa, že obe tieto funkcie sú doménou najmä

klasicky aktivovaných makrofágov prostrednícvom INF-γ a TNF-α cytokínov patriacich do

skupiny Th1 typu imunitnej odpovede. S prechodom na Th2 typ odpovede teda dochádzalo

k redukcii počtu klasických foriem makrofágov v prospech alternatívnych a obrích foriem,

ktoré majú dané prozápalové funkcie potlačené a pravdepodobne slúžia na elimináciu

poškodenia tkanív a zabezpečenie parazito-hostiteľskej tolerancie.

Práca bola financovaná z projektu VEGA Ministerstva školstva a Slovenskej Akadémie Vied

č.2/0188/10.

Abstrakty

32

SEKCE: EKTOPARAZITI

O UŽITEČNOSTI KREVSAJÍCÍHO HMYZU

I. KOLÁŘOVÁ

Department of Parasitology, Charles University in Prague, Viničná 7, 128 44 Prague,

Czech Republic, kolarova2011@gmail.com

Hematofágie využívající jako zdroj potravy krev obratlovců, se v rámci hmyzu

vyvinula několikrát nezávisle na sobě u více než 14 000 druhů. Pro úspěšné sání je však

potřeba nejen proniknout ke zdroji krve, ale také zabránit obranným reakcím hostitele;

hemostázi a následnému zánětu. V rámci hematofágie tak krevsající hmyz vyvinul celou škálu

antihemostatických a imunomodulačních faktorů různých molekulárních charakteristik s

potenciální schopností inhibovat v místě sání všechny fáze hemostáze. Množství těchto

faktorů vypovídá nejen o komplexitě obranných reakcí hostitele, ale i o důležitosti inhibice

hemostatických procesů pro úspěšné sání. Některé z těchto molekul mají navíc potenciál pro

využití při léčbě různých onemocnění.

Při opakovaném kontaktu mohou sliny krevsajícího hmyzu u hostitele vyvolávat

hypersentzitivní reakce. Imunitní odpověď organismu přitom závisí na druhu parazita,

respektive na složení a množství antigenů ve slinných žlázách, a svou roli hraje i stav

imunitního systému hostitele a historie kontaktu s ektoparazitem. Od toho se pak odvíjí

možné využití imunitní odpovědi proti slinám krevsajícímu hmyzu. Zjistilo se, že přítomnost

protilátek proti slinám koreluje s intenzitou a délkou expozice. Protilátky proti slinám

krevsajícího hmyzu se tak staly ideálním ukazatelem expozice hostitele, čehož se dá využít

např. ve sledování účinnosti kampaní zaměřených na expoziční profylaxi. V případě vektorů

se zároveň jedná o ukazatel rizika přenosu onemocnění; čím více je hostitel vystaven

poštípání, tím větší je pravděpodobnost, že na něm bude sát infikovaný jedinec. V neposlední

řadě, imunizací proti slinám vektora je možné u hostitele navodit ochranu proti přenášené

infekci. V současné době neexistuje pro lidi vakcína, která by účinně bránila přenosu a rozvoji

přenášených parazitárních chorob, proto je snaha využít v tomto směru i antigeny vektora, ať

už samostatně nebo v kombinaci s antigeny parazita.

Poděkování: GAČR 206/09/0777; UNCE 204017.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

33

SEZÓNNA DYNAMIKA A ABUNDANCIA RODU CULICOIDES VO

VYBRANÝCH CHOVOCH VÝCHODNÉHO SLOVENSKA

A. SARVAŠOVÁ 1, A. KOČIŠOVÁ

1 & H. HLAVATÁ

2

1. Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73,

040 81 Košice, Slovensko

2. Slovenský hydrometeorologický ústav, Ďumbierska 26, Košice, Slovensko

V rámci entomologického prieskumu sme v dvoch chovoch hovädzieho dobytka sledovali

vplyv klimatických faktorov na abundanciu a sezónnu dynamiku vybraných Komplexov

z rodu Culicoides. V chove na juhovýchodnom Slovensku, v okrese Trebišov (Farma 1) sme

celkove odchytili 16427 kusov pakomárikov a v druhom chove, severnejšie v okrese Prešov

(Farma 2) 9316 ks pakomárikov. Percentuálne zastúpenie Komplexov bolo na Farme 1: 33 %

pakomárikov z Obsoletus Komplexu, 29 % z Pulicaris Komplexu, 21,5 % z Nubeculosus

Komplexu a 16,8 % iných Culicoides. Na Farme 2 takmer 68 % tvorili jedince z Komplexu

Obsoletus, 21 % z Pulicaris Komplexu, 0,04 % z Nubeculosus Komplexu a 10,7 % iné

Culicoides. Abundancia druhov z Obsoletus Komplexu bola najvyššia na oboch farmách s

vrcholmi aktivity 9.-15.5., 24.-25.5., 21.-24.6. a 12.-15.7. Aktivita pakomárikov z Pulicaris

Komplexu bola podobná s výnimkou posledného vrcholu (12.-15.7.) na farme 2.

Z Nubeculosus Komplexu sa na Farme 2 odchytili len 4 kusy za celú sezónu na rozdiel od

farmy 1, kde tvorili až 21,5 %. Teplé nížinaté oblasti sú typické biotopy C. nubeculosus, čo

vysvetľuje rozdiely v početnosti tohto Komplexu na farmách. Sezónna dynamika druhov z

Nubeculosus Komplexu sa líši od predchádzajúcich Komplexov. Popri mierne zvýšenej

aktivite koncom mája (24.-25.5.), výrazné vrcholy aktivity sme pozorovali v lete 14.-15.7.,

17.-18.8. a 26.-27.8. U všetkých troch Komplexov sme pozorovali 3 generácie počas roka

napriek tomu, že vrcholy aktivity boli 4. V období zvýšenej aktivity (9.-15.5., 24.-25.5.) pri

priemernej dennej teplote od 12,2 do 21,1 ˚C pre Farmu 1 a od 10,1 do 21,2 ˚C pre Farmu 2,

pravdepodobne neprebehol celý vývinový cyklus. Potvrdzuje to aj skutočnosť, že na Farme 1

sa v máji pri prvom vrchole aktivity odchytilo 37 % nenacicaných samičiek z Obsoletus

Komplexu a 21,7 % gravidných a o 2 týždne neskôr podiel nenacicaných samičiek poklesol

na 19,6 % a naopak podiel gravidných samičiek vzrástol na 45,3 %, takže v tomto období

pravdepodobne došlo len k nacicaniu samičiek a vývinu vajíčok.

Práca je podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0236/12 a základným výskumom NRL UVLF pre

pesticídy v Košiciach.

Abstrakty

34

MONITORING TIPLÍKŮ, PŘENAŠEČŮ BTV, NA ÚZEMÍ ČR

J. RÁDROVÁ1, Z. GALKOVÁ

1, M. MRAČKOVÁ

1, P. BARTÁK

2, J. LAMKA

3 & J. VOTÝPKA

1

1. Katedra Parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Viničná 7,

128 44 Praha, Česká republika

2. Státní veterinární ústav České republiky, Rantířovská 93, 586 05 Jihlava, Česká republika

3. Katedra farmakologie a toxikologie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy,

Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové, Česká republika

Jedním z důsledků globálních změn posledních dekád je i šíření řady patogenů na nová

území a do popředí zájmu se dostávají zejména onemocnění přenášená krevsajícím hmyzem.

Na našem území se objevilo na podzim roku 2007 nové infekční onemocnění, katarální

horečka ovcí, působené virem Bluetongue (BTV). Proto proběhla v ČR ve spolupráci s SVÚ

Jihlava v letech 2008 až 2011 studie zaměřená na monitoring tiplíků (rod Culicoides),

přenašečů BTV. Pravidelné odchyty ve stájích a v blízkosti skotu probíhaly na 33 lokalitách

(2008–2011), u lesní zvěře na osmi lokalitách (2010–2011). U skotu bylo celkem vyšetřeno

3360 vzorků obsahujících na 450 tisíc tiplíků 31 druhů, u oborových chovů spárkaté zvěře

bylo vyšetřeno 152 vzorků s 19ti tisíci tiplíků devatenácti druhů. U obou skupin hostitelů byl

dominantní komplex druhů Culicoides obsoletus, u něhož se s využitím metody multiplex-

PCR podařilo identifikovat tři druhy: C. obsoletus, C. dewulfi a C. chiopterus. U tohoto

komplexu byl sledován i sezóně závislý podíl parous/nulliparous samic. Odchyty u skotu

a lesních kopytníků se signifikantně liší jak druhovou skladbou tiplíků, tak i jejich relativním

zastoupením. Několik druhů bylo pro ČR zjištěno poprvé, u řady dalších rozšiřují naše

výsledky znalosti o jejich biologii. Odchyty během zimních měsíců ve stájích neprokázaly

zimní aktivitu tiplíků, a tedy ani možnost kontinuálního přenosu BTV v našich podmínkách.

Na přítomnost trypanosomatid jsme pomocí PCR vyšetřili 7548 tiplíků. Získaných 208

sekvencí náleží do šesti jednohostitelských (Herpetomonas, Crithidia, Wallaceina) a čtyř

vícehostitelských (Trypanosoma) druhů. Hyaluronidázová aktivita ve slinných žlázách byla

detekována u čtyř ze šesti studovaných druhů tiplíků.

Poděkování: Grantová agentura Univerzity Karlovy (projekt 24109/2009), Grantová agentura České

republiky (PhD projekt 206/09/H026), Státní veterinární správa ČR

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

35

DRUHOVÁ SKLADBA, SEZÓNNA DYNAMIKA, DISTRIBÚCIA A DENZITA

LARIEV KOMÁROV V KOŠICKEJ KOTLINE V ROKOCH 2010 A 2011

E. BOCKOVÁ & A. KOČIŠOVÁ

Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice,

Slovenská republika

V odchytovej sezóne (apríl-august) rokov 2010 a 2011 sme na 6 lokalitách Košickej

kotliny sledovali kvalitatívno-kvantitatívne zastúpenie lariev komárov. Celkovo bolo

odchytených 17 520 lariev 15 druhov komárov.

Na urbánnych (Ťahanovce, Paňovce, Medzev) a suburbánnych (Šebastovce,

Rozhanovce, Perín Chým) lokalitách sme popri druhovej skladbe, sezónnej dynamike

a vplyvu vybraných klimatických faktorov na rozšírenie lariev sledovali aj ich distribúciu [C]

a denzitu [D]. Ako druhy so sporadickým výskytom (C 0-20 %) sme určili Aedes (Finlaya)

geniculatus, Ae. refiki, Ae. rusticus, Culex territans, Ochlerotatus communis a Oc.

leucomelas. Druhy s menej častým výskytom (C 20,1-40 %) boli Oc. sticticus, Oc. punctor,

Oc. flavescens a Culiseta annulata. Druhy Aedes vexans, Ae. cinereus (resp. rossicus), Oc.

cataphylla a Oc. cantans (resp. annulipes) patrili k druhom so stredne častým výskytom (C

40,1-60 %). Často sa vyskytujúci (C 60,1-80 %) bol iba druh Anopheles maculipennis.

Konštantný výskyt (C 80,1-100 %) sme zistili len u lariev Culex pipiens (resp. torrentium).

Z hľadiska hodnotenia denzity sme odchytili 5 satelitných druhov (D˂1) (Aedes (Finlaya)

geniculatus, Ae. refiki, Ae. rusticus, Culex territans a Oc. communis), 4 subdominantné druhy

(1˂D˂5 %) (An. maculipennis, Oc. flavescens, Oc. leucomelas a Oc. sticticus ) a 9

dominantných druhov (D˃5 %) (Ae. vexans, Ae. cinereus resp. rossicus, Cs. annulata, Cx.

pipiens resp. torrentium, Oc. cantans resp. annulipes, Oc. cataphylla, Oc. punctor.

Najviac lariev sme zachytili v mesiacoch apríl (45 %), júl (20,5 %) a august (16,4 %).

Druhová diverzita lariev na oboch typoch lokalít bola podobná, s výrazne dominantným

zastúpením druhu Cx. pipiens (resp. torrentium).

Práca je realizovaná v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/0236/12 a základného výskumu NRL

UVLF pre pesticídy.

Abstrakty

36

SEKCE: HUMÁNNÍ PARAZITOLOGIE V PRAXI

MOLEKULÁRNA DIAGNOSTIKA A TERAPIA VYBRANÝCH HUMÁNNYCH

HELMINTÓZ

G. HRČKOVÁ

Oddelenie Experimentálnej Farmakológie, Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3,

040 01 Košice, Slovensko

Niektoré parazitické helminty spôsobujú vážne ochorenia ľudí a zvierat, ktorá v

neliečených alebo nevhodne liečených prípadoch končia smrťou. Odhaduje sa, že v súčasnosti

je niekoľko miliónov ľudí infikovaných aspoň jedným druhom parazita, hlavne v rozvojových

krajinách. Včasná a správna diagnostika pôvodcov ochorenia je prvým predpokladom účinnej

liečby, pričom klinické príznaky a diagnostické postupy sú odlišné pri zoonóznych

ochoreniach spôsobených tkanivovými helmintami a gastrointestinálnych ochoreniach

vyvolaných geohelmintami z rodov Ascaris, Trichuris, Enterobious a pod. V ekonomicky

vyspelých krajinách Európy vrátane Slovenska, sú zo zoonóznych helmintóznych infekcií v

ľudskej populácii najčastejše diagnostikované larválna toxokaróza, alveolárna a cystická

echinikokóza, trichinelóza a posledných rokoch bolo zistený nárast počtu infekcií zvierat ale

aj ľudí vyvolaných filarióu Dirofilaria repens. Zatiaľ čo v prípade toxokarózy a trichinelózy

sa skorá fáza ochorenia dá spoľahlivo diagnostikovať pomocou serologických testov na dôkaz

špecifických antiparazitických protilátok, v prípade echinokokózy sa ochorenie klinicky a

imunologicky prejaví až v neskoršej faze a primárna diagnostika využíva sonografiu a

počítačovú tomografiu (CT). Pri absencii špecifických protilátok a dostupnosti excízie zo

suspektného ložiska, je veľmi vhodné dokázať prítomnosť parazita pomocou molekulárnych

metód, t.j. amplifikácie špecifických úsekov DNA zvyčajne mitochondriálnych génov v

kombinácii s histologickým dôkazom. Pre určenie správnej liečby je potrebné odhadnúť

štádium ochorenia a následne sledovať efektívnosť liečby, t.j. regresiu ochorenia pomocou

imunologických markerov, hlavne protilátok a cytokínov.

V našich experimentálnych štúdiách sme porovnávali štádiovo a druhovo špecifickú

expresiu antigénov z druhu Toxocara canis, rodu Trichinella a rodu Echinococcus v korelácii

s histopatologickými zmenami v tkanivách a ďalšími imunologickými parametrami. Výsledky

boli aplikované pri diagnostike u vybraných skupín pacientov a korelované s klinickými

parametrami a vnímavosťou na liečbu.

Poďakovanie:Práca bola finančne podporená z projektu VEGA č. 2/0188/10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

37

PNEUMOCYSTIS JIROVECI V KLINICKÝCH VZORKÁCH PACIENTOV

ZO SLOVENSKA

V. BOLDIŠ1, F. ONDRISKA

1, Ľ. KOVÁČ

1 & E. NOHÝNKOVÁ

2

1. HPL spol. s r.o., medicínske laboratóriá, Istrijská 20, 841 07 Bratislava, SR

2. NRL pre diagnostiku tropických parazitárnych infekcií, Studničková 7, 128 00 Praha, ČR

Pneumocystis jiroveci je oportúnny patogénny mikroorganizmus zodpovedný

za pneumocystovú pneumóniu. V práci sme vyhodnotili výskyt pneumocystózy vo vzorkách

od pacientov spádového regiónu HPL spol. s r.o.

Diagnostika spočíva v mikroskopickom dôkaze patogénneho mikroorganizmu v

bronchoalveolárnej laváži (BAL) a v indukovanom spúte. Prítomnosť trofozoitov sa dokazuje

farbením podľa Giemsa a cystické štádiá sa farbia Gram-Weigertom. Na detekciu DNA P.

jiroveci sa využíva polymerázová reťazová reakcia (PCR) s použitím primerov pAZ102-E a

pAZ102-H, ktoré amplifikujú časť génu veľkej podjednotky mitochondriálnej rRNA.

Za posledných 11 rokov sme vyšetrili 568 pacientov podozrivých na infekciu

pneumocystami. Požiadavky pre diagnostiku tohto patogénneho mikroorganizmu narastali. Za

celé obdobie sa nám podarilo odhaliť infekciu pneumocystami metódou PCR u 36 pacientov

(29 BAL a 7 spút). Mikroskopicky sme dokázali cysty P. jiroveci iba v šiestich prípadoch.

Prítomnosť P. jiroveci sa potvrdila hlavne u imunokompromitovaných osôb s onkologickým

ochorením (23), ale aj u pacientov so zápalom pľúc (8+1HIV), s nešpecifikovanou

parazitárnou chorobou (1+1HIV), s inými bakteriálnymi agensami (1) a so systémovým lupus

erythematosus (1). Pacienti s nádorovými ochoreniami (10 lymfómov; 8 leukémií; 5

zhubných nádorov mozgu, obličky, spojivového tkaniva a hrubého čreva) preukazovali

symptómy ako ťažkosti s dýchaním, bolesť na hrudníku, opuchnuté lymfatické uzliny a časté

infekcie. Počet opakovaných vyšetrení u 6 onkologických pacientov sa pohyboval od 2 do 7 a

u dvoch jedincov sme pneumocysty detegovali až v tretej a štvrtej vzorke. Klinické príznaky

ako neproduktívny kašeľ, dýchavičnosť, horúčka a krv v spúte boli prítomné v ďalšej veľkej

skupine pacientov s respiračnými ochoreniami (7 pneumónií, 1 akútny zápal priedušiek a 1

respiračné zlyhanie).

Vzhľadom k zvyšujúcemu počtu imunosuprimovaných jedincov je diagnostika

P. jiroveci nevyhnutná. Potvrdili sme to aj v našej štúdii, kde počet vyšetrení a detekcia tohto

oportúnneho patogénneho mikroorganizmu zodpovedného za vážne pľúcne komplikácie u

imunosuprimovaných pacientov počas rokov stúpa.

Abstrakty

38

PREVENCIA TOXOPLAZMÓZY V GRAVIDITE. 5. ROČNÉ SKÚSENOSTI

S PLNENÍM PREVENTÍVNEHO PROGRAMU

F. ONDRISKA

HPL spol. s r. o., Parazitologické oddelenie, Istrijská 20, 841 07 Bratislava, Slovenská

republika

Prevencia kongenitálnej toxoplazmózy je na Slovensku súčasťou programu, ktorý je

zakotvený v Odbornom usmernení MzD SR č. 106/2006 o diagnostike toxoplazmózy.

Obsahuje podrobný algoritmus prenatálneho skríningu, podľa ktorého sú u každej tehotnej

ženy vyšetrované protilátky proti Toxoplasma gondii na začiatku tehotenstva a negatívne ženy

opakovane minimálne raz v každom nasledujúcom trimestri. Cieľom prednášky je

vyhodnotiť plnenie ustanovení Odborného usmernenia (OU) po dobu jeho platnosti v

podmienkach Bratislavy.

V rokoch 1998 – 2011 sme v parazitologickom laboratóriu HPL spol. s r.o. vyšetrili

vzorky sér 34 299 tehotných žien z Bratislavy a okolia. Vzorky sér, plodovej vody a plnej krvi

sme vyšetrovali podľa metodík uvedených v OU. Protilátky proti T. gondii sme zistili u 18,4

% tehotných žien. V rokoch 1998 – 2006 sme vyšetrili 8637 (25,2 %) tehotných žien, po

zavedení sérologického skríningu (2007 – 2011) počet významne vzrástol na 25662 (74,8 %,

P≤0,05). Napriek tomu, výsledky sa nedajú považovať za uspokojivé, negatívny výsledok je

považovaný gynekológmi ako dobrý a v sérologickom skríningu spravidla nepokračujú.

V rokoch 1998 – 2006 až u 89,5 % sérologicky negatívnych žien bol ukončený skríning po

prvom vyšetrení. Opakovane (dva a viackrát) bolo poslaných na vyšetrenie iba 10,3 % toxo-

negatívnych žien. Nárast počtu opakovane vyšetrených negatívnych žien v rokoch 2007 –

2011 na 19 % je síce významný (P≤0,05) ale stále nedostačujúci. Čo je však dôležité, kým

v rokoch 1998 – 2006 sme zistili 9 primárnych infekcií (1x abortus, 8x narodené zdravé deti),

v rokoch 2007 – 2011 cieleným sérologickým skríningom bolo odhalených 47 primoinfekcií

v gravidite; 5 tehotenstiev bolo predčasne ukončených, jedno skončilo abortom a 41 detí sa

narodilo bez známok infekcie. Všetky deti sú kontrolované.

Záver: Prenatálny program postupne prekonáva počiatočné nedostatky. Prínosom je

rastúci počet odhalených toxoplazmových primoinfekcií v tehotenstve, čo umožňuje včasnou

terapiou eliminovať infekciu plodu, resp. redukovať následky kongentiálnej toxoplazmózy.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

39

SLEDOVÁNÍ KLINICKÝCH A IMUNOLOGICKÝCH PARAMETRŮ

U HIV-POZITIVNÍCH PACIENTŮ, KTEŘÍ SE INFIKOVALI TOXOPLASMÓZOU

P. KODYM1, L. MACHALA,

2 D. JILICH

2, O. BERAN

3 & M.MALÝ

4

1. Národní referenční laboratoř pro toxoplasmózu, CEM, Státní zdravotní ústav,

Šrobárova 48, 100 42 Praha 10

2. AIDS centrum, Nemocnice Na Bulovce, Budínova 67/2 180 00 Praha 8-Libeň

3. Laboratoř pro AIDS a infekční imunologii, Nemocnice Na Bulovce, Budínova 67/2

180 00 Praha 8-Libeň

4. Oddělení biostatistiky a informatiky, Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48,

100 42 Praha 10

Při dlouhodobém monitoringu imunologických a klinických parametrů u HIV+

pacientů v AIDS centru na Bulovce bylo v létech 1996-2011 zaznamenáno 14 případů (10

mužů, 4 ženy, věk 22-64 let) čerstvé infekce Toxoplasma gondii, která se projevila

sérokonverzí – přechodem dosud opakovaně negativních výsledků KFR a ELISA IgG

k opakovaně pozitivním hodnotám. Až na jedinou výjimku s projevy lymfadenopatie nebyly

zaznamenány žádné příznaky toxoplasmózy. Žádný z pacientů nebyl ve stadiu AIDS. U všech

pacientů byly průběžně sledovány počty virových kopií, CD4+

a CD8+

T lymfocytů, NK

buněk a dále hladiny β2-mikroglobulinu, C-reaktivního proteinu a sérových imunoglobulínů.

Hodnoty zjištěné před sérokonverzí byly porovnávány s hodnotami stanovenými po

sérokonverzi. U CD4+ a v menší míře i CD8

+ T lymfocytů byl zaznamenán vzestup počtů,

trendy dynamiky ostatních parametrů jsou vzhledem k malému počtu dat méně průkazné.

Hodnoty jednotlivých parametrů před sérokonverzí byly rovněž porovnány s hodnotami

zjištěnými u kontrolní skupiny anti-Toxoplasma negativních HIV+ pacientů odpovídajícího

věku a pohlaví, aby se zjistilo, zdali nemohly mít souvislost se zvýšenou vnímavostí osob,

které se infikovaly.

Poděkování: Studie byla podpořena Interní grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví ČR,

NT/11429 -5

Abstrakty

40

SEKCE: LEISHMÁNIE A JEJÍ VEKTOŘI

KALA-AZAR: ZANEDBANÉ OCHORENIE – SKÚSENOSTI Z MISIE LEKÁROV

BEZ HRANÍC V ETIÓPII

J. KLIEŠČIKOVÁ1,2,3

, R. SIDDIQUI3, E. PIRIOU

3 & L. SHANKS

3

1. Oddělení tropické medicíny 1. LF UK

2. Klinika infekčních, tropických a parazitárních nemocí, Nemocnice Na Bulovce, Praha,

ČR

3. Medecins Sans Frontiéres OCA, Amsterdam, Holandsko

Médicins Sans Frontiéres (Lekári bez hraníc) sú neziskovou humanitárnou organizáciou,

ktorá bola založená v roku 1971 skupinou lekárov a novinárov. Poskytuje zdravotnú

starostlivosť ľuďom v ozbrojených konfliktoch, pri najrozličnejších epidémiách, pri

prírodných či človekom zavinených katastrofách, tiež pri liečbe zanedbaných ochorení. V

súčasnej dobe operuje v 60 roznych krajinách sveta. Za svoju prácu obdržala v roku 1999

Nobelovu cenu mieru.

V Etiopii má MSF OCA 3 projekty: Warher a Liben-Dolo v Somálskej časti Etiopie, kde

sa poskytuje základná zdravotná starostlivosť a nutričná podpora, hlavne utečencom a

Abdurafi, projekt, ktorý sa venuje liečbe Kala-Azar, HIV/AIDS a malnutrícii.

V Abdurafi operuje tým 5 zahraničných pracovníkov a celkovo 120 miestnych zamestnancov.

Nemocnica má kapacitu celkovo 120 ložok, ktoré sa možu podľa potreby a pri epidémiách

navyšovať.

V roku 2010 sme v Abdurafi celkovo vyšetrili 1411 pacientov na Kala Azar, 393 bolo

pozitívnych. Koinfekcia HIV bola potvrdená u 59 pacientov. Kožnú leishmaniózu sme

diagnostikovali u 2 HIV pozitínych pacientov. Vyšetrili sme 12 824 pacientov na maláriu, z

toho 3703 bolo pozitívnych. Tuberkulózu sme diagnostikovali u 55 pacientov.

Okrem diagnostiky a terapi sme edukovali miestnu populáciu i sezónnych pracovníkov

o rizikách nákazy Kala-Azar, HIV/AIDS a tuberkulózy. V Abdurafi tiež prebiehajú výskumné

projekty zamerané na evaluáciu diagnostických metód HIV/AIDS v Afrike a na efekt

profylaxie Pentamidínom u HIV pozitívnych pacientov na riziko nákazy Kala-Azar.

Autorka ďakuje za podporu grantovým projektom GA UK 153610, GA ČR 201616 a SVV-2011-262

506.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

41

VLIV TEPLOTY NA VÝVOJ LEISHMANIÍ VE FLEBOTOMOVI LUTZOMYIA

LONGIPALPIS

J. HLAVÁČOVÁ, J. VOTÝPKA & P. VOLF

Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 12844 Praha 2

Lutzomyia longipalpis je v Jižní a Střední Americe jediným prokázaným přenašečem

viscerální leishmaniózy působené druhem Leishmania infantum (syn. L. chagasi) a

v laboratorních podmínkách je náchylná i na ostatní leishmanie Nového Světa. Typicky se

vyskytuje v Brazílii a okolních tropických a subtropických oblastech, v posledních dvaceti

letech se však rozšířila do vyšších zeměpisných šířek a je pravděpodobně „zodpovědná“ za

nově popsaná ohniska viscerální leishmaniózy v Argentině. Hlavní otázkou proto bylo, jakým

způsobem je životní cyklus a přenos leishmanie ovlivněn nižšími teplotami v těchto

oblastech.

Samice L. longipalpis byly experimentálně nakaženy standardní dávkou leishmanií a

chovány ve 26 °C („typická“ teplota) nebo 20 °C (snížená teplota). Vývoj L. infantum

v různých teplotách byl navíc porovnáván se dvěma druhy jihoamerických leishmanií

podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana. Tyto dvě blízce příbuzné leishmanie se

vyskytují ve zcela odlišných biotopech, zatímco L. braziliensis koluje v nížinách, L.

peruviana je horský druh.

Prokázali jsme, že zatímco L. braziliensis se vyvíjela dobře za obou sledovaných

teplot, L. peruviana se dokázala v L. longipalpis vyvíjet pouze ve 20 °C. Nižší teplota

zpomaluje trávení flebotomů a oddaluje defekaci zbytků potravy. Leishmania peruviana se

vyvíjí v přenašeči pomalu, je adaptovaná na vývoj v nízkých teplotách a není schopna

přizpůsobit se odlišným podmínkám za vyšších teplot. Původce viscerální leishmaniózy,

Leishmania infantum, se velmi dobře adaptovala na teplotní změnu a ve svém přirozeném

přenašeči se úspěšně vyvíjela v obou sledovaných teplotách. Z těchto výsledků vyplývá, že za

vhodných podmínek by mohlo dojít k dalšímu šíření L. infantum i do chladnějších oblastí.

Poděkování: Za částečné financování tohoto projektu děkujeme Grantové agentuře Univerzity Karlovy

(projekt číslo: 426111/2011).

Abstrakty

42

SPECIFICKÁ IMUNITNÍ ODPOVĚĎ PSŮ OPAKOVANĚ POBODANÝCH

PHLEBOTOMUS PERNICIOSUS

M. VLKOVA 1, I. ROHOUSOVA

1, J. DRAHOTA

1, E. KRUEDEWAGEN

2, D. STANNECK

2,

D. OTRANTO 3 & P. VOLF

1

1

Oddělení parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, Česká Republika 2

Bayer Animal Health GmbH, Leverkusen, Německo 3

Dipartimento di Sanità e Benessere, Universitá degli Studi di Bari, Itálie

Leishmanióza je parazitární onemocnění přenášené dvoukřídlým krevsajícím hmyzem

čeledi Phlebotominae. V jižní Evropě a severní Africe jsou rezervoárem zoonotické viscerální

leishmaniózy působené Leishmania infantum psi a hlavním přenašečem Phlebotomus

perniciosus.

Opakovaná expozice sání flebotomů vyvolává v pobodaných hostitelích tvorbu

protilátek proti slinným antigenům. Hladiny těchto protilátek jsou přímo úměrné intenzitě

pobodání, a proto se uvažuje o jejich využití při hodnocení rizika přenosu leishmaniové

infekce v endemických oblastech. V současné studii jsme sledovali průběh specifické

protilátkové odpovědi u psů opakovaně exponovaných sání Phlebotomus perniciosus

v laboratorních podmínkách a u psů pobodaných tímto druhem v endemické oblasti viscerální

leishmaniózy v Itálii. U psů z endemické oblasti nás navíc zajímal vztah mezi touto humorální

imunitou a statutem leishmaniové infekce.

U psů experimentálně pobodaných P. perniciosus jsme zaznamenali pozitivní korelaci

mezi hladinami specifických IgG, IgG1, IgG2 a intenzitou pobodání. U psů z endemické

oblasti jsme pozorovali signifikantní nárůst specifických protilátek v průběhu sezóny

flebotomů. Překvapivým zjištěním bylo, že psi s pozitivní serologií na leishmaniový antigen

vykazovali signifikantně nižší hladiny specifických IgG2 i celkového IFN-gama. Prokázali

jsme, že hladiny specifických IgG2 u psů negativně korelují s rizikem leishmaniové infekce

v endemických oblastech, a proto by tyto protilátky mohly být využity jako ukazatel rizika psí

leishmaniózy.

Dále jsme pomocí western blotu a hmotnostní spektrometrie charakterizovali hlavní

antigeny slin P. perniciosus. Všechna testovaná séra reagovala s tzv. yellow proteinem (42

kDa), apyrázami (38 a 33 kDa) a antigen-5 proteinem (29 kDa). Tyto antigeny jsou proto

vhodnými kandidáty, kteří by v rekombinantní podobě mohli nahradit homogenát slinných

žlaz.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

43

POSTEROVÁ SEKCE 1

DIVERSITY OF PARASITES OF FRESHWATER FISHES IN INDIA:

UNDERESTIMATION, EXAGGERATION OR BOTH?

(LESSON FROM TAPEWORMS)

A. ASH

Institute of Parasitology,Biology Center ASCR, Branisovska 31, 370 05 Ceske Budejovice,

Czech Republic

India is one of 12 megadiversity countries and a total of 42 families of freshwater

fishes occur here. Species of 3 orders of cestodes, namely, Caryophyllidea, Bothriocephalidea

and Proteocephalidea are found in Indian freshwater fishes. British researchers Southwell

(1913) and Woodland (1924) provided the first data on fish cestodes from India, followed by

papers of Indian helminthologists like Moghe (1925) and Verma (1926). Afterwards, high

numbers of taxa (more than 160) of cestodes from freshwater fishes have been described from

India. However, these descriptions were based on apparently decomposed specimens and no

type material seems to have been deposited, which violates the basic rules of the International

Code of Zoological Nomenclature. The present study was based on well-fixed material of

tapeworms collected in India (Assam, Maharashtra and West Bengal) and Bangladesh.

Evaluation of this material and critical examination of literary data have revealed that the

number of valid species parasitic in freshwater fishes in India is significantly lower than that

of nominal taxa. For example, only 8 species of family Lytocestidae instead of 59 taxa of 15

genera from 3 caryophyllidean families described from walking catfish Clarias batrachus are

valid; another catfish Heteropneustes fossilis harbours only one specific caryophyllidean

tapeworm instead of 19 nominal taxa; in catfishes Wallago attu and Sperata seenghala, only 2

and 1 species of Gangesia (Proteocephalidea) respectively occur, even though several taxa of

genera of Gangesia and Silurotaenia have been described from these fish hosts in Indian

subcontinent. In contrast, the cestode fauna of Indomalayan freshwater fish is still poorly

known, which demonstrated by the finding of a new caryophyllidean tapeworm from barbs

(Puntius spp.), for which a new genus is proposed. In future more attention should be paid to

less studied fish hosts, instead of describing “new” species or even “new” genera of

caryophyllideans from Clarias batrachus.

Acknowledgments: This study was financially supported by the Institute of Parasitology (Z60220518),

Czech Science Foundation (projects Nos. 524/08/0885, P505/12/G112 and 206/09/H026) and INSA.

Abstrakty

44

DESCRIPTION OF NEW DIPLOZOID SPECIES FROM THE GILLS OF THE

GARRA RUFA (HECKEL, 1843) (CYPRINIDAE) FROM TURKEY

K. CIVÁŇOVÁ1, B. KOUBKOVÁ

1 & M. KOYUN

2

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37, Brno, Czech Republic

2. Department of Biology, Science and Art Faculty, Bingol University, 12000 Bingol, Turkey

Monogeneans belonging to the family Diplozoidae are common parasites on the gills

of cyprinid fish. The results of our work describe new diplozoid species and new cyprinid

host Garra rufa, (Heckel, 1843) (Cyprinidae).

Fish were sampled by electrofishing and fishnet from the Göynük Stream, a tributary

of the Murat River, Ilicalar-Bingöl, Turkey. Parasites were fixed and stored in absolute

ethanol at 4°C. One of the anterior parts of parasite body was used for DNA analysis; the

second anterior part was stained with iron acetocarmine and mounted in Canada balsam. A

light microscope equipped with differential interference contrast (DIC), digital image analysis

system (AnalySIS Five Auto) and drawing attachment was used for morphometric analysis of

clamps and central hooks. As a meaningful genetic marker for species identification and

analysis of parasite population variation, the second internal transcribed spacer (ITS2) was

studied. For comparison analyses, computation of evolutionary distances and phylogeny

reconstruction, the alignment containing 767 sites (including gaps) and 32 taxa was

constructed. All analyses were performed in MEGA5 software.

New species differs from the other species in the genus Paradiplozoon by the

morphology of the clamps sclerites, especially by the shape and form of the connection of the

anterior jaws to the median plate and by size of the central hook sickle. Sequenced rDNA

contained partial sequences of 5.8S and 28S and complete sequence of ITS2 region.

According to the BLAST comparison, the obtained rDNA sequence showed very low

similarity with already known species (71% - 75%).

Acknowledgements: This research was supported by Czech Science Foundation No. P506/12/1258.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

45

FRESHWATER MONOGENEANS (DACTYLOGYRIDAE: ANCYROCEPHALINAE)

FROM THE NEOTROPICAL REGION: SUMMARIZING THE KNOWLEDGE AND

FACING CHALLENGES

C. A. MENDOZA-PALMERO, T. SCHOLZ & R. KUCHTA

Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic

and Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, Czech Republic

The Neotropical region is an orographically complex area, which spans from southern

Mexico to the central region of Argentina. This area harbors an extraordinary diverse flora

and fauna as a result of evolutionary processes occurred in the area, including explosive

radiation of some groups. Preliminary estimations of the richness of freshwater ichthyofauna

in the Neotropics indicate that approximately 4500 species may occur there, with more than

1500 species remaining to be described. In this area, the richest fish orders are Siluriformes

(catfish) with 1455 species followed by Characiformes with 1260 species,

Cyprinodontiformes and Perciformes with 451 and 406 species, respectively. A total of 336

dactylogyrid species of 57 genera have been reported from these fish. To date, 68 species of

13 genera of gill monogeneans (Ancyrocephalinae) have been described from catfish, but

recent expeditions to the Peruvian Amazonia (2004-2011) have revealed the presence of as

many as 58 undescribed species. Species of the following genera were recognized (they all

represent species new for science): Ameloblastella (15 species), Aphanoblastella (3),

Cosmetocleithrum (2), Demidospermus (16), Urocleidoides (1). Some fish host may harbor

several monogenean species with Pseudoplatystoma fasciatum hosting as many as 6 species

in the same individual host. This feature makes monogeneans suitable models for studies of

host-parasite coevolution.

Acknowledgments: This study was supported by the Institute of Parasitology, České Budějovice, Czech

Republic (projects Nos. Z60220518 and LC522) and the Czech Science Foundation (projects Nos.

206/08/H026 and 505/12/G112). Thanks are also due to M. Borovková (Institute of Parasitology) for

technical support. The senior author thanks CONACYT, Mexico (scholarship number 192899).

Abstrakty

46

THE EYE FLUKE AFFECTS SEXUAL ORNAMENTATION OF THE EUROPEAN

BITTERLING MALES

V. MICHÁLKOVÁ & M. ONDRÁČKOVÁ

Department of Fish Ecology, IVB AS CR, v.v.i., Květná 8, 603 65 Brno

Parasites may cause alterations in many aspects of the host biology including the

reproduction. We investigated the effects of the eye fluke Diplostomum pseudospathaceum

(Trematoda) on sexual ornamentation of its host, the European bitterling (Rhodeus amarus).

The bitterlings are small freshwater cyprinid fish with unique way of reproduction. The males

attract females to spawn into the gills of live unionid mussels. Females choose the male

according its size, colouring and rate of courting. Metacercarial stages of D.

pseudospathaceum located in the eye lenses may induce cataract formation and blindness, and

also changes in behaviour and colouring of the fish host. In this study, we investigated

whether the eye fluke affects the eye redness (an index of male dominance) in bitterling males

during the spawning season using the experimentally infected fish. We measured the area of

the red spot and red intensity at the beginning, in the middle and at the end of bitterling

breeding season. We compared the eye redness between males infected (1) previous year

(long-term infection), (2) during the breeding season (short-term infection) and (3) uninfected

control. Control fish showed significantly larger red area and higher red intensity compared to

long-term infected fish at the beginning of breeding season. Conversely during the middle

breeding season control males had smaller and less colored spot than long-term infected fish.

At the end of breeding season short-term infected fish showed significantly higher eye redness

compared to long-term infected and control fish. Our results indicate that uninfected males

focus their reproduction on the beginning of breeding season, when large proportion of

females is ready to spawn. On the contrary long-term infected and especially short-term

infected males spread out their reproductive effort to the later part of breeding season.

This study was supported by GACR P50512G112.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

47

TRÁVENÍ U KREVSAJÍCÍCH MONOGENEÍ ČELEDI DIPLOZOIDAE

L. MIKEŠ1, L. JEDLIČKOVÁ

1, H. DVOŘÁKOVÁ

1 & M. KAŠNÝ

1,2

1. Katedra parazitologie Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Viničná 7,

128 44 Praha 2

2. Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita,

Kotlářská 2, 611 37 Brno

Monogenea čeledi Diplozoidae patří mezi rybí ektoparazity s výrazným patogenním

účinkem. Ten je indukován mechanickým poškozením žáber svorkami opisthaptoru, které

může být doprovázeno sekundární bakteriální či mykotickou infekcí, a dále narušením

povrchu žáber spojeným se ztrátou krve v průběhu sání parazita, jehož přijímací otvor

vybavený mohutnými bukálními přísavkami a svalnatým vychlípitelným hltanem je dobře

přizpůsoben hematofágii. Trávení krve probíhá intracelulárně v lysosomálním cyklu

enterocytů, které pinocytují krev z lumen střeva. Pravděpodobný mechanismus trávení je

definován pouze na základě ultrastrukturálních popisů; detailní biochemie trávicích procesů je

prozatím neznámá.

Náš poster představuje předběžné výsledky začínajícího projektu, který se zabývá

biochemií příjmu a zpracování krve u diplozoidů s ohledem na funkční molekuly, které jsou v

těchto procesech zapojeny - antikoagulační a hemolytické faktory a především proteolytické

trávicí enzymy. První výsledky naznačují, že v trávení krevních proteinů u monogeneí hrají

důležitou roli cysteinové peptidázy, zejména cathepsin L, jehož aktivita byla detekována v

homogenátech a exkrečně-sekrečních produktech experimentálních modelů Eudiplozoon

nipponicum a Paradiplozoon homoion spolu s aktivitou asparaginylové peptidázy.

Poděkování: granty GAČR č. P506/12/1086 a č. 206/09/H026

Abstrakty

48

TWO NEW SPECIES OF CICHLIDOGYRUS (MONOGENEA: DACTYLOGYRIDAE)

PARASITIZING THE GILLS OF AFRICAN CICHLID FISHES (PERCIFORMES)

FROM SENEGAL

E. ŘEHULKOVÁ, M. MENDLOVÁ & A. VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ

Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno, Czech Republic

During surveys of helminth parasites of freshwater fishes from the Niokolo-Koba

National park, Senegal, two new monogenean species of Cichlidogyrus were found on the

gills of three species of African cichlids: C. dracolemma n. sp. from Hemichromis letourneuxi

and C. nageus n. sp. from Sarotherodon galilaeus galilaeus and Tilapia guineensis. The new

species are recognised on the basis of morphological differences in the male copulatory

organs (MCOs) and apparent differences in the LSU, SSU rDNA and ITS1 sequence data.

Cichlidogyrus dracolemma n. sp. closely resembles Cichlidogyrus bychowskii sensu Paperna,

1965 (probably a misidentification) from Hemichromis bimaculatus in having

morphologically similar types of haptoral sclerites, MCO and vagina. These species are

differentiated by C. dracolemma n. sp. possessing a MCO with a large kite-shaped

termination of the accessory piece. The tree topologies resulting from the phylogenetic

analysis based on molecular data showed the strongly supported clade including C.

dracolemma n. sp. and Cichlidogyrus longicirrus Paperna, 1965 collected from Hemichromis

fasciatus. Cichlidogyrus nageus n. sp. appears to be morphologically and molecularly closely

related to Cichlidogyrus acerbus Dossou, 1982 obtained from S. galilaeus galilaeus.

However, C. nageus n. sp. is morphologically readily separated from all known congeners by

the characteristic pestle shaped termination of median subunit of the accessory piece.

Acknowledgements: The participation on the conference was supported by the ECIP - European

Centre of Ichtyoparasitology. Center of Excellence, Czech Science Foundation (505/12/G112).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

49

METAZOAN PARASITES OF INVASIVE NEOGOBIUS MELANOSTOMUS AND

PROTERORHINUS SEMILUNARIS IN THE RIVERS DYJE AND MORAVA (CZECH

REPUBLIC)

I. SLOVÁČKOVÁ1,2

& M. ONDRAČKOVÁ2

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlařská 2,

611 37 Brno, Czech Republic

2. Institute of Vertebrate Biology, v. v. i., Academy of sciences of the Czech Republic, Květná

8, 603 65 Brno, Czech Republic

The round goby (Neogobius melanostomus) and tubenose goby (Proterorhinus

semilunaris) have recently spread beyond their native Ponto-Caspian range and are now

considered invasive species. Tubenose gobies were first registered on the River Dyje in 1996

and in the River Morava two years later. Round gobies were first recorded at the Morava and

Dyje confluence in 2008, whereupon they spread upstream into both rivers. In this study, we

investigate the parasite community structure of gobies sampled from the Morava and Dyje by

electrofishing during the spring, summer and autumn of 2010-2011. A total of 120 round and

115 tubenose gobies were collected from the two rivers. Both species and rivers showed

comparable parasite species richness, with nine species found on round gobies in both rivers,

and 10 and 11 species collected from tubenose gobies from the Morava and Dyje,

respectively. Six parasite species occurred in all samplings: metacercariae of Bucephalus

polymorphus and Diplostomum spp., the nematode Rhabdochona denudata, the

acanthocephalan Pomphorhynchus laevis, and glochidia of Anodonta anatina and Unio

tumidus. Three parasite species were evaluated as core species: A. anatina in both hosts and

rivers, B. polymorphus in both species from the Morava, and Gyrodactylus proterorhini in

tubenose gobies from the Morava. Intermediate species occurred rarely, especially in tubenose

goby. Only U. tumidus represented an intermediate species in both species and rivers. The

majority of parasites were satellite species, indicating accidental occurrence. The parasite

community of these recently established goby populations was characterised by species with

low host specificity.

Acknowledgements: This study was supported by a grant P505122569.

Abstrakty

50

PREVALENCIA PARAZITÓZ V CHOVE OKRASNÝCH DRUHOV RÝB

Ľ. ŠMIGA 1, L. KOŠUTHOVÁ

1, P. KOŠUTH

1, V. LETKOVÁ

2 & T. MIHOK

1

1. Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 04181 Košice

2. Ústav parazitológie, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 04181 Košice

Parazitózy sú jedným z najčastejších a najzávažnejších ochorení postihujúcich chovy

okrasných druhov rýb. Chýbajúca kontrola zdravotného stavu rýb v karanténnych staniciach najmä pri

importoch jedincov zo štátov AOFU, v akvaristických predajniach alebo v profesionálnych

komerčných chovoch často s nedostatočnou zoohygienou, neprirodzeným a nevhodným kŕmením ako

aj prešľachtené formy viacerých druhov a nedostatočný monitoring parazitofauny rýb v pôvodnom

areáli výskytu, výrazne zvyšujú riziko infekcie rýb. V rámci monitoringu sme spracovali výsledky

pitiev realizovaných v období rokov 2005- 2012. Celkovo bolo vyšetrených 134 monokultúrnych

alebo polykultúrnych akvárií (jazierok). Najčastejšie sa jednalo o druhy z čeľadí Poeciliidae (23,1 %),

Cichlidae (rod Symphysodon a Pterophyllum až 23 %), Loricariidae (12,6 %), Belontiidae (8,9 %),

menej druhy z čeľadí Cyprinidae a Characidae. Z celkového počtu vyšetrených rýb bolo 70,9%

pozitívnych na parazitárne ochorenia. Prevalencia parazitóz u juvenilných jedincov bola 71,7% a

u adultných jedincov 69%. U rýb, u ktorých bola pred našim vyšetrením vykonaná necielená terapia

sme zistili 49% ochorení s parazitárnym pôvodom, u rýb neliečených bolo až 87,3% prípadov

pozitívnych, čo poukazuje na markantné skreslenie pitevného nálezu a určenie diagnózy po predošlej

terapii. Najčastejší nález tvorili parazity z rodu Dactylogyrus (41 %), vyskytujúcich sa na žiabrach

v 97 %. U importovaných cichlíd druhu Astronotus ocellatus (Singapur) boli v dvoch prípadoch

nájdené monogenea z rodu Gussevia. Nález Trichodina sp. (27,4 %) často súvisel s predošlým

narušením zdravotného stavu iným parazitom. V čreve druhu Pterophyllum scalare bola

diagnostikovaná Hexamita sp. až v 45,5 % prevalencii, zatiaľ čo u všetkých nálezov len v 23,2 %

zastúpení. Ostatné protozoárne parazity patrili k zriedkavejším, z podtriedy Myxosporidia bolo

nájdených 7,4 %, z radu Microsporidia 3,2 %. Tetrahymena corlissi bola nájdená v prevalencii 4,2 %.

Výskyt zástupcov rodu Chilodonella (1 %) patril k zriedkavým. Prevalencia druhu Ichthyopthirius

multifiliis, bola najmä pre signifikantné klinické príznaky a následnú úspešnú terapiu laickými

akvaristami pomerne nízka (13,7 %) vzhľadom na rozsiahle rozšírenie a vysokú infekčnosť tohto

ochorenia v chovoch rýb. Z nematód bol diagnostikovaný rod Capillaria; u druhu Pterophyllum

scalare kapilarióza tvorila 33, 3 %. Infraspoločenstvá parazitov boli často tvorené viacerými druhmi.

Monogeneózy sa často vyskytovali spolu s trichodinami a hexamitami.

Poďakovanie: Práca vznikla za podpory projektu APVV 0154-07.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

51

EXPORT AND ITS ROLE IN DEFENSE AGAINST ANTHELMINTIC DRUGS IN

TAPEWORMS

I. VOKŘÁL1,2

, M. PRESLOVÁ1, L. SKÁLOVÁ

1 & B. SZOTÁKOVÁ

1

Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Heyrovského 1203,

CZ-500 05 Hradec Králové, Czech Republic

1. Department of Biochemical Sciences

2. Department of Pharmacology and Toxicology

In the last decade, many authors focused on relationship between resistance and

biotransformation in helminths. In some cases the biotransformation really plays a role in

resistance development, but it is not the only mechanism, which contributes to resistance.

Further mechanisms that could contribute to resistance development contain transport of drug

into and outside the site of action. More important in resistance development is export that

can decrease concentration of drugs in the body of helminths.

Aim of our work was to find out, if rat tapeworm Hymenolepis diminuta is capable of

decreasing concentration of selected drugs with anthelmintic activity in their bodies. In

addition, export in six sections of body was compared. Drugs from group of benzimidazoles

were selected for experiment, namely albendazol and mebendazol, which are drugs with

known metabolic pathways in H. diminuta.

In experiments each tapeworm was divided firstly to six segments of the same length.

The living sections of tapeworm were incubated individually in medium with anthelmintics

for two hours. After incubation tapeworms were washed with drug free buffer. One group of

segments was inactivated by frost at -80°C for 15 minutes. This step prevents any active

export. Then drug free medium was added to each sample and tapeworms were incubated for

30 minutes. The concentration of drugs was then measured in medium and inside the

segments using HPLC and compared between alive and dead ones.

Data obtained in our study show that export in H. diminuta plays a role in defense of

tapeworms and could be one of the mechanisms that can contribute to resistance development.

The most active export was observed in the area of scolex with decreasing tendency toward

the end of tapeworm.

Acknowledgements: The study was supported by Czech Science Foundation, grant No. P502/10/0217.

Abstrakty

52

TAPEWORMS OF SLOW LORIS WITH A NEW RECORD OF FAMILY

ANOPLOCEPHALIDAE

V. ŠMARDOVÁ1, Š. MAŠOVÁ

1, V. BARUŠ

1 I. HODOVÁ

1, K. L. SÁNCHEZ

2 & I. FOITOVÁ

1

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno, Czech Republic

2. International Animal Rescue Indonesia, Bogor, Indonesia

Up to recent time there is only limited information concerning gastrointestinal

parasites presence, especially tapeworms, in slow loris. Only three genera of the tapeworms

are documented in loris: Taenia (Taenidae), Hymenolepis (Hymenolepididae) and

Mathevotaenia (Anoplocephalidae).

In October 2010 one adult male of Javan slow loris, Nycticebus javanicus (Primates,

Lorisidae) died in the International Animal Rescue Centre in Ciapus (Indonesia, Java). Four

specimens of the tapeworm species were discovered after necropsy in a small intestine. Two

pieces of the tapeworm strobilae were fixed in 70% ethanol and later stained by iron-

acetocarmine. For clarify details of a scolex and a surface morphology scanning electron

microscopy (SEM) was used.

All measured and observed features were compared with the description in the

determination key for family Anoplocephalidae originated by I. Beveridge (Khalil et al.

1994). Those features are corresponding with genus Mathevotaenia (Akhumyan, 1946).

Detailed morphological, morphometrical and molecular study is planned for species-level

identification.

Acknowledgments:

The authors would like to thank to the State Ministry of Research and Technology (RISTEK) for

cooperation and for granting permission to conduct research, The Faculty of Science, Masaryk

University, Brno, and to The International Animal Rescue Indonesia, Rescue Centre in Ciapus (Java,

Indonesia). Šárka Mašová was supported by the GA CR Grants No. 526/09/H025.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

53

METACESTODÓZA PSA

V. SVOBODOVÁ1, K. HUŇOVÁ

2, L. MIKEŠ

2, V. HYPSKÁ

3 & S. NOVOTNÝ

4

1.Ústav patologické morfologie a parazitologie, Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno

2. Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

3. Veterinární centrum Viva, Hradec Králové

4. Veterinární klinika Trutnov

Psi jsou definitivními hostiteli četných druhů tasemnic r. Taenia. Nakazí se pozřením

larválních stádií v mezihostitelích. Zcela výjimečně může dojít k tvorbě larválních stádií u psa

infikovaného vajíčky tasemnice. Tyto případy jsou popisovány ve spojitosti s tasemnicí

Taenia crassiceps vyskytující se hlavně u lišek. Mezihostiteli jsou myšovití hlodavci, u nichž

se v tělních dutinách a podkoží tvoří cysticerky, které se dále asexuálně rozmnožují. U psa

může dojít za určitých okolností (snížená nebo dosud nerozvinutá imunita) k tvorbě

cysticerků po infekci vajíčky T. crassiceps. Metacestodózu psa jsme diagnostikovali u

Yorkshire teriéra ve věku 1,5 roku, který se několik měsíců potýkal s dechovými problémy,

které se navzdory terapii zhoršovaly. V tekutině odebrané thorakocentézou byly nalezeny

útvary velikosti špendlíkové hlavičky až hrášku, které byly mikroskopicky potvrzeny jako

cysticerky. Pitva provedená po následném brzkém úhynu prokázala v dutině hrudní

hemoragický exudát obsahující masu cysticerků o celkovém objemu 70 ml. Druhová

příslušnost nalezených metacestodů byla ověřena sekvenací genu pro 18S rRNA.

.

Abstrakty

54

CYTOGENETICS OF ECHINOSTOMATID FLUKES

M. REBLÁNOVÁ & M. ŠPAKULOVÁ

Department of Systematics, Institute of Parasitology SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

Slovakia

The present work demonstrates that application of advanced cytogenetic techniques

might substantially enlarge knowledge of the karyotype structure in poorly studied helminth

species. Specific chromosome markers are usable for comparative evolutionary studies and

taxonomy also in the group of echinostomatid flukes. We analyzed karyological data of six

species of the family Echinostomatidae (Echinostoma revolutum, E. miyagawai, Echinostoma

sp. from Planorbarius corneus, Isthmiophora melis, Hypoderaeum conoideum and

Echinoparyphium aconiatum). Cytogenetic analysis showed exclusive diploid number in the

genus Echinostoma (2n = 22) while representatives of all other genera have 2n = 20.

Regarding chromosome morphology, one-armed (telocentric or subtelocentric) chromosomes

prevailed in karyotypes of all species, and the mean total lengths of the haploid genomes were

also rather similar reaching 48.5, 31.0, 35.9, 31.3, 23.4, and 28.1 µm, respectively. Karyotype

formula were n = 2X+9Λ in E. revolutum; n = 2X+9Λ in E. miyagawai; n = 3X+8Λ

Echinostoma sp.; n = 4X+6Λ in I. melis; n = 4X+6Λ in H. conoideum and n = 2X+8Λ in E.

aconiatum (X – biarmed while Λ – one-armed chromosome pairs). Fluorescent in situ

hybridization (FISH) with 18S rDNA probe revealed one pair of NORs represented by an

array of ribosomal rRNA loci on chromosome No. 3 in all three Echinostoma spp., i.e. E.

revolutum, E. miyagawai and Echinostoma sp.; however, one rDNA locus was on No. 7 in I.

melis and No. 8 in H. conoideum. Surprisingly, two loci were found in pairs Nos. 3 and 8 in

E. aconiatum, and hybridization signals were stronger in the pair No. 8 then in No. 3 where

only one chromosome out of the pair seemed to be positive. In summary, there is apparent

karyological similarity among three Echinostoma spp., as well as between I. melis and H.

conoideum, while E. aconiatum revealed fundamentally different characters.

Acknowledgemets: We thank to Dr. Aneta Kostadinova, Institute of Parasitology, BC ASCR, České

Budějovice, Czech Republic, for kind providing and identification of echinostomes used for karyology.

The work was supported by projects of the Slovak Research and Development Agency No. LPP-0126-

07 and by the Slovak Grant Agency VEGA (2/0148/09).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

55

CURRENT ACTIVITIES IN TRICHINELLA LEGISLATIVE AND INNOVATIONS

IN DIAGNOSTICS

M. KAŠNÝ1, K. KOVAŘČÍK

2, M. SLANÝ

2, I. HUVAROVÁ

2, J. DVOŘÁK

3, P. HORÁK

1

& B. KOUDELA4

1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague,

Viničná 7, 128 44 Prague, Czech Republic.

2. Department of Virology, Veterinary Research Institute, Hudcova 70, 621 32 Brno,

Czech Republic.

3. Institute of Parasitology, Biology Centre, Czech Academy of Sciences, Branišovská 31,

370 05 České Budějovice, Czech Republic.

4. Department of Pathological Morphology and Parasitology, Faculty of Veterinary

Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Science Brno, Palackého 1/3,

612 42 Brno, Czech Republic.

Trichinellosis is a very serious disease (zoonosis) worldwide affecting ca 11 million

people of 55 countries and ca 150 species of wild/domestic animals in more than 70 countries

of which 27 are European countries including the Czech Republic (CR). In the European

Union (EU) over ca 200 million of domestic (in CR ca 3 million) are every year examined for

trichinellosis, although the percentage of positive cases is extremely low; e.g. in EU 430

positive domestic pigs (0,0002%) in 2009 and in CR the positive case of domestic pig has not

been recorded for sixty years. The preventive and requisite official screening for trichinellosis

in meat samples is in European Union regulated by rigorous legislation adopting the

"digestive method" for verification of meat safety (Regulation of European Commission No.

2075/2005). Due to the very low public health risk of trichinellosis in EU and substantial

economic costs of periodic testing there is increasing requirement for modification of

European Union legislative approach to trichinellosis control and for development of

alternative effective and cheap diagnostic tools enabling reliable surveillance of trichinellosis,

e.g. serodiagnostics (ELISA/Immunoblot) based on recombinant or synthetic Trichinella

protein antigens.

Acknowledgement: Ministry of Agriculture of the Czech Republic (Grant No. QH81069) and

The Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (KONTAKT II, Grant No.

LH12096).

Abstrakty

56

THE REMARKABLE NEMATODE OF THE GENUS SUBULURA

MOLIN, 1860 PARASITIZING IN OTUS SCOPS (STRIGIFORMES) IN THE

CZECH REPUBLIC

V. BARUŠ1 , Š. MAŠOVÁ

1, B. KOUBKOVÁ

1 & J. SITKO

2

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,

611 37 Brno, Czech Republic

2. Moravian Ornithological Station, Comenius Museum, Horní náměstí 1, 751 52 Přerov,

Czech Republic

The study of nematodes collected from the intestine of a Eurasian scops owl (Otus

scops L.), found in April 2011 near Přerov in the Czech Republic after a car crash, has

recovered the specimens of a rare genus Subulura Molin, 1860. Only two works about

helminthofauna of O. scops have been done till now and only one work reports the record of

the Subulura spp. nematodes, however without morphometric data and species determination.

Morphology of the cephalic end with hexagonal mouth opening, lateral cervical allae,

inconspicuous vulva and caudal end with mucron in females, and ten pairs of caudal papillae

(three pre-, two para- and five post-cloacal) in males is described and documented. Another

observed feature is the topography of three pairs of papillae near the end of the tail with two

phasmids. Presence of a single papilla on the upper lip of the cloaca is described for the first

time in the Subulura genus. Two unequal spicules are alated. Alae end approximately 70 µm

from the acerate top of spicule.

Only one species, S. subulata (Rudolphi, 1819) from host Caprimulgus europaeus L.,

was reported in the Czech Republic. On the basis of morphometric features our specimens

belong to the group of species from the genus Subulura, whose males have markedly unequal

spiculae length. It differs from the most similar morphospecies S. glaucidii (López-Neyra,

1945) from Glaucidium passerinum L. in body length, tail length, spicule length, number of

caudal papillae and presence of a single cloacal lip papilla in males, egg size, ratio of the

distance between anterior end of body and vulva, and the total body length (in %) in females.

These differential features are strong enough to consider it clearly as a new species.

Acknowledgements: This study was supported by Faculty of Science, Masaryk University, Brno and

the GA CR Grants No. 526/09/H025.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

57

A COPROLOGICAL SURVEY OF PINNIPED PARASITES FROM JAMES ROSS

ISLAND (ANTARCTICA)

Š. MAŠOVÁ1, V. ŠMARDOVÁ

1 & I. FOITOVÁ

1

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University,

Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic

We have studied seal faeces collected in 2012 from wild living animals (Antarctic Fur

Seal and Weddell Seal) in James Ross Island (Antarctica). These pinnipeds are classified

according the IUCN Red List Categories as least concern. Samples were fixed immediately on

the Czech Antarctic Station of Johann Gregor Mendel. Eight fecal samples from

Arctocephalus gazella (Peters, 1875) (Otariidae) and one from Leptonychotes weddellii

Lesson, 1826 (Phocidae) fixed in SAF and K2Cr2O7. Standard parasite concentration methods

were used. Slides were examined using a light microscope equipped with differential

interference contrast (DIC) optics, digital camera Olympus DP70 and digital image analysis

system. Coprological analysis of samples showed that A. gazella feeds mainly on krill and

also on fishes which are probably the biggest source of their parasites. Sample of L. weddellii

had diarrheal character. It contained parts of fish and smaller number krill too. Infections are

reported in eggs/parasites/cysts per gram of feces. Parasites and parasite ova (from groups:

Cestoda, Nematoda, Trematoda, Acanthocephala, Apicomplexa, Alveolata) were identified.

Acknowledgements: Thank to the Czech Antarctic Station of Johann Gregor Mendel for the possibility

to work in Antarctica. This study was supported by the Faculty of Science, Masaryk University, Brno

and the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium) and the No. P505/12/G112 (conference fees).

Abstrakty

58

VÝSKYT INTESTINÁLNYCH NEMATÓDOV DETÍ V NEENDEMICKEJ OBLASTI

A. KÖNIGOVÁ 1, J. KINČEKOVÁ

1, G. HRČKOVÁ

1, S. VELEBNÝ

1, M. VÁRADY

1, M. DOLINSKÁ

1,

L. MOLNÁR2 & M. KUCHTA

3

1. Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

2. Klinika vtákov a exotických zvierat, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie,

Komenského 73, 041 81, Košice, SR

3. II. Klinika detí a dorastu Detskej Fakultnej Nemocnice, SNP 1, 040 11, Košice, SR

Z celkového počtu 1800 hospitalizovaných detí s postihnutím respiračného

a gastrointestinálneho traktu rôznej intenzity bol metódou podľa Heina potvrdený výskyt

Ascaris lumbricoides (2,38 %), Trichuris trichuria (0,8 %) a zmiešanej infekcie A.

lumbricoides a T. trichuria (0,72%). Vo vyšetrenom súbore pacientov vo veku 9 mesiacov až

16 rokov bola kvantitatívnou McMasterovou metódou zaznamenaná priemerná intenzita

infekcie 1050 vajíčok A. lumbricoides na 1 gram stolice (EPG). Vajíčka T. trichuria boli

diagnostikované s priemerným počtom 50 EPG, s maximálnou expozíciou 250 EPG.

Najvyššia intenzita parazitárnej infekcie oboch nematódov A. lumbricoides (4450 EPG) a T.

trichuria (250 EPG) bola v kategórii 2 - 5 ročných detí žijúcich v podmienkach s nízkym

hygienickým štandardom. Naopak, najnižší výskyt askariózy bol zaznamenaný u detí do 1

roku. U detí do 2 rokov a nad 10 rokov sa trichurióza nepotvrdila. Fisherovým testom neboli

potvrdené významné štatistické rozdiely súvisiace s vekom vyšetrených detí a intenzitou

parazitárnej infekcie.

Poďakovanie: Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0135/10 a VEGA 2/0188/10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

59

STŘEVNÍ PARAZITÓZY V ČR NEJEN V ROCE 2011

ZPRÁVA NRL PRO DIAGNOSTIKU STŘEVNÍCH PARAZITÓZ

Z. HŮZOVÁ & V. TOLAROVÁ

Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie, Národní referenční laboratoř pro

diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Praze; Sokolovská 60,

186 00 Praha 8 NRL každoročně shromažďuje údaje o počtech provedených vyšetření a o výskytu

jednotlivých druhů střevních parazitů na území ČR. Dále pak NRL připravuje vzorky pro

EHK (diagnostika střevních parazitóz), jichž se v roce 2011 účastnilo celkem 72 laboratoří.

Ke zpracování poskytlo statistické údaje 62 laboratoří.

Celkově bylo v roce 2011 v ČR provedeno pouze 47 tisíc standardních

parazitologických vyšetření stolice osob bez cestovatelské anamnézy. Specializovaných

vyšetření stolice osob po návratu z endemických oblastí bylo provedeno téměř 5 600.

Vyšetřování cizinců se od roku 2003, kdy bylo zrušeno povinné vyšetřování imigrantů, na

celkových počtech prováděných vyšetření podílí stále méně.

Počet vyšetření na enterobiózu, kterých bylo v roce 2011 provedeno 19 200, je nižší

než počty vyšetření provedených v předchozích letech, stejně tak je nižší i počet pozitivních

nálezů, kterých bylo v roce 2011 zachyceno pouze 913. I přes relativně nízký počet nálezů je

Enterobius vermicularis v našich podmínkách stále nejhojnějším helmintem vůbec. V roce

2011 se významně nezměnil ani počet osob nakažených škrkavkami Ascaris lumbricoides

(celkem 43), většina nákaz byla autochtonních. Také počet nálezů tasemnic Taenia saginata

je stabilně nízký, v roce 2011 bylo v celé republice diagnostikováno pouze 9 případů.

V diagnostice střevních prvoků je dlouhodobě situace neměnná. Případy nosičství cyst

Entamoeba histolytica/dispar jsou zaznamenávány nejčastěji u našich občanů po návratu

z endemických oblastí, případně u cizinců. V roce 2011 to bylo celkem 30 případů. Většina

nálezů (cca 95%) je dourčeno pomocí PCR jako nepatogenní druh E. dispar. Nosičů cyst

Giardia intestinalis bylo v roce 2011 diagnostikováno pouze 132, proti minulým létům se

tedy jedná o pokles (např. v roce 2008 bylo zaznamenáno 211 nálezů).

Otázkou i do budoucna zůstává, zda skutečně ubývá v našich zemích parazitů, nebo se

jedná o zkreslení statistických analýz v souvislosti s nárůstem nediagnostikovaných případů v

důsledku menšího počtu vyšetření, špatné diagnostiky nebo nedostatečné informovanosti

českých cestovatelů a ošetřujících lékařů…

Abstrakty

60

VÝSKYT ENTEROBIUS VERMICULARIS V LETECH 2008 AŽ 2011 VE SPÁDOVÉ

OBLASTI MIKROBIOLOGICKÉ LABORATOŘE P&R LAB NOVÝ JIČÍN

S. BÁRTOVÁ & M. ŠVAJDOVÁ

Laboratoř mikrobiologie, P&R Lab a.s. Nový Jičín

Enterobius vermicularis (roup dětský) patří mezi nejčastěji se vyskytující humánní

parazity v ČR. Mikrobiologická laboratoř v Novém Jičíně podchycuje poměrně širokou

spádovou oblast, zahrnující jak obvodní lékaře, tak nemocniční oddělení. V této práci jsme

retrospektivně sledovali záchyt roupů v naší spádové oblasti v letech 2008 až 2011.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

61

PARAZITOLOGEM V AFRICE (ASPOŇ NA CHVÍLI)

Z. HŮZOVÁ

Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie, Národní referenční laboratoř pro

diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Praze; Sokolovská 60,

186 00 Praha 8

V subsaharské Africe působí několik českých, převážně nevládních organizací

zaměřených na léčbu nemocí a zlepšení zdravotního stavu místního obyvatelstva. Jednou

z nich je i ADRA (resp. její česká pobočka), která od roku 2006 provozuje nemocnici

v západokeňské vesnici Itibo. Dlouhodobý projekt Itibo vznikl na základě monitorovací cesty

v polovině roku 2005 a je zaměřen na rekonstrukci, výstavbu a vybavení zdravotnických

oddělení a na dovoz a zajištění zásob zdravotnického materiálu. Postupně byla

zrekonstruována a vybudována vyšetřovna, laboratoř, malý operační sál, lůžková část pro

akutní stavy, ambulance a porodnice. Díky projektu se podařilo zachránit stovky lidí, hlavně

dětí, s těžkým onemocněním malárie i pacientů s HIV/AIDS. Také mediálně známý sběr

autolékárniček pro Afriku z velké části putoval právě do Itiba. Již několik let probíhá

spolupráce s 1. Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a dalšími odborníky, pořádají se i

stáže pro studenty medicíny se zájmem o tropickou medicínu. Délka stáží, během nichž se

účastníci seznámí s běžnou ambulancí, vyšetřením, léčbou a diagnostikou tropických chorob

včetně základních biochemických rozborů a mikroskopie parazitů, je přibližně pět týdnů.

V létě 2011 jsem měla možnost se pod záštitou organizace ADRA zúčastnit jako

školitel - specialista humanitární mise v nemocnici v Itibu a v chudinském slumu v hlavním

městě Nairobi. Vzhledem ke klesajícím záchytům parazitů na našem území jsem v očekávání

„životních záchytů“ vyšetřila veškerý možný materiál. Ačkoli se nám podařilo náš úkol

na obou lokalitách splnit, jako parazitologa mě značně překvapilo poměrně nízký počet

parazitů u vyšetřovaných pacientů (téměř 50 % pacientů v Itibu a 35 % ze slumu bylo bez

nálezu). Kromě zlepšující se zdravotní péče i hygienického standartu může být za

„nedostatkem“ parazitů i geografická lokalizace obou lokalit, které se nacházejí ve vyšší

nadmořské výšce (nejedná se tedy o typické, na parazity bohaté tropické oblasti).

Abstrakty

62

VYŠETŘENÍ NA MALÁRII VE FAKULTNÍ NEMOCNICI HRADEC KRÁLOVÉ

B. VOXOVÁ

1 , Z. ČERMÁKOVÁ

1,2 & J. KAPLA

,3

1. Ústav klinické mikrobiologie, Fakultní nemocnice, Hradec Králové

2. Lékařská fakulta UK, Hradec Králové

3. Klinika infekčních nemocí, Fakultní nemocnice, Hradec Králové

Počty importovaných malarických infekcí se v ČR sledují od roku 1990. Průměrný počet

importovaných případů je 10 -25 za rok. Nejvyšší počty (přes 30 případů) byly zaznamenány

v letech 1990, 1995 a v roce 2011, kdy bylo dokumentováno 35 importovaných malárií.

Laboratoř parazitologie ÚKM FN HK může dokumentovat své přispění do zmíněné

statistiky přehledem vyšetření z let 2000 -2011. Za uvedených 12 let bylo vyšetřeno téměř

3000 vzorků na přítomnost krevních parazitů metodou tlusté kapky a tenkého roztěru.

Výsledkem bylo 17 poztivních nálezů , 8x P. falciparum, 8x P. vivax a 1x P. ovalae.

V loňském roce byl zaznamenán kuriózní „hromadný výskyt“ malárie u dvou ze tří

cestovatelů do Ghany, kteří si přivezli nákazu P. falciparum. Jeden s nízkou ( 0,15% ) a druhý

s vysokou (7,22%) počáteční parazitémií. Třetí účastník výpravy neonemocněl.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

63

CHORIOPTOVÝ SVRAB ALPAK

L. STROPNICKÁ

1, V. SVOBODOVÁ

1, E. VERNEROVÁ

2 & T. HUSÁKOVÁ

3

1. Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita

Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, Česká republika

2. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Hudcova 56a, 621 00,

Brno – Medlánky, Česká republika

3. Klinika chorob přežvýkavců a prasat, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno,

Palackého 1/3, 612 42 Brno, Česká republika

Se zvyšující se oblibou lam a alpak vzrůstají i počty těchto zvířat chovaných na území

České republiky. Častým zdravotním problémem lamovitých, zejména alpak, jsou kožní

změny spojené s infestací Chorioptes sp. (Choriptes bovis). Tato práce popisuje případy

chorioptového svrabu, který byl diagnostikován u alpak chovaných na území České

republiky. Chorioptový svrab byl diagnostikován na základě kožních změn a

mikroskopického vyšetření provedených kožních seškrabů, a to ve dvou chovech, celkem u

čtyř alpak. Zvířata byla ošetřena aplikací avermectinů, pětkrát v týdenních intervalech. Léčba

byla doplněna lokální aplikací 0,25% roztoku fipronilu. Po terapii byli (i po částečném či

úplném vymizení klinických příznaků) u dvou pacientů v seškrabech meziprstí znovu nalezeni

původci svrabu. U těchto zvířat byla dále doporučena lokální terapie roztokem fipronilu.

Přítomnost roztočů Chorioptes sp. v meziprstí, která není provázena klinickými příznaky, se

vyskytuje u lamovitých velmi často. Dochází tak k šíření chorioptového svrabu a občasné

exacerbaci kožních změn. Doporučujeme preventivní lokální ošetření roztokem fipronilu při

každé manipulaci se zvířaty spojené s úpravou paznehtů.

Abstrakty

64

KLIEŠTE AKO SÚČASŤ MESTSKEJ AGLOMERÁCIE

I. HVIŠČOVÁ, B. HAKLOVÁ, L. PANGRÁCOVÁ, B. PEŤKO & B. VÍCHOVÁ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Kliešte sú bežným fenoménom už aj v mestskom prostredí, kde osídlili aj centrálne

parky, resp. sú tam zanášané z periférnych lesov túlavými zvieratami alebo vtákmi. Tieto

kliešte sú aj nostiteľmi patogénov, ktoré vyvolávajú závažné choroby u ľudí i zvierat.

Otvorenou otázkou ostáva, kto sú hostitelia týchto kliešťov a zdrojom pôvodcov

transmisívnych nákaz. Je zrejmé, že sa v mestskom prostredí vytvárajú nové parazito-

hostiteľské vzťahy s rizikom vzniku ochorení už priamo na území najmä väčších miest.

Cieľom práce je objasniť tieto vzťahy a možnosti zavliekania alebo udržovania populácii

kliešťov v mestskom prostredí. Počas vegetačného obdobia rokov 2008-2011 bol mapovaný

výskyt a sezónna aktivita kliešťov na vegetácii na vybraných modelových lokalitách košickej

mestskej aglomerácie na východnom Slovensku. Celkovo na 15 pravidelne alebo jednorázovo

sledovaných lokalitách bolo nazbieraných vyše 5400 nýmf a dospelých kliešťov Ixodes

ricinus, ojedinele aj dospelé Dermacentor reticulatus a nymfy a imága Haemaphysalis

concinna. Zo psov boli zobrané aj kliešte I. hexagonus. Kliešte boli nachádzané v

prímestskom lesoparku, ako aj v periférnych a pericentrálnych parkoch, na zvyškoch lesnej

vegetácie medzi centrálnou časťou mesta a periférnymi sídliskami, pozdĺž prístupových

komunikácií v záhradkárskych osadách, medzi záhradkami, dokonca v samotných

záhradkách. Relatívna denzita nýmf a imág sa pohybovala od apríla do októbra od 1 do 137

kliešťov na hodinu zberu na flanelovú vlajku 1x1 m. V periférnych a pericentrálnych parkoch

v zberoch prevládali nymfy I. ricinus, v centrálnych parkoch dospelé kliešte, čo svedčí o

uzavretom vývinovom cykle I. ricinus i možnom zánose. V kliešťoch I. ricinus boli

detekované baktérie Borrelia burgdorferi sensu lato (5,1-44,7% kliešťov na jednotlivých

lokalitách), Anaplasma phagocytophilum (0-5,7%) a Candidatus Neoehrlichia mikurensis (0-

3,3%). Hostiteľmi kliešťov v centrálnych a pericentrálnych častiach mesta sú pravdepodobne

voľne žijúce synantrópne druhy ako sú ježe, veverice, niektoré drobné cicavce a vtáky, resp.

aj jašterice. Pre potvrdenie hostiteľov je možné využiť zvyškovú krv v kliešťoch z vegetácie,

pomocou tzv. “blood-meal” analýzy, čo je cieľom našej ďalšej práce.

Práca vznikla za finančnej podpory projektov LPP-0341-06 a MAD SAV a AVČR II.6.21.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

65

TRUS PSOV AKO MOŽNÝ ZDROJ PARAZITÁRNEJ KONTAMINÁCIE

MESTSKÝCH AGLOMERÁCIÍ

Z. LIPTÁKOVÁ & Ľ. KULCSÁR

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

V rámci epidemiologickej štúdie zameranej na zistenie možných zdrojov parazitárnej

kontaminácie verejných priestranstiev v mestských aglomeráciách bol sledovaný výskyt

vajíčok helmintov v truse psov, ktorý sa nachádzal na trávnatých plochách v blízkosti

detských ihrísk. Celkovo bolo na prítomnosť vajíčok helmintov koprologicky vyšetrených

269 vzoriek z okresných miest Košice, Levoča, Prešov, Trenčín a Zvolen, z ktorých bolo až

28,62 % pozitívnych. Najčastejšie sa v truse vyskytovali vajíčka Toxocara canis (32,47 %),

Trichuris sp. (16,88 %), vajíčka z čeľade Ancylostomatidae (9,09 %) a Toxascaris leonina

(7,79 %). V truse psov z mesta Prešov neboli detegované žiadne vajíčka. Najvyššia

prevalencia vajíčok T. canis bola zistená v mestách Zvolen (100 %) a Košice (38,90 %). Len

v truse psov zozbieranom z verejných priestranstiev v meste Levoča boli zaznamenané

strongyloidné vajíčka (65,20 %). Na základe získaných výsledkov možno konštatovať, že za

hlavný zdroj parazitárnej kontaminácie verejných priestranstiev v sledovaných mestách

možno označiť trus psov (spoločenských a túlavých). Vonkajšie prostredie kontaminované

vývinovými štádiami endoparazitov tak môže potenciálne vplývať na šírenie sa helmintóz

nielen medzi zvieratami, ale aj v ľudskej populácii.

Príspevok bol vytvorený realizáciou projektu „Ochrana životného prostredia pred parazitozoonózami

pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien“ (kód ITMS: 26220220116) na základe

podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z Európskeho fondu regionálneho

rozvoja (0,5) a projektu VEGA 2/0147/10 (0,5).

Abstrakty

66

SEKCE: VETERINÁRNÍ PARAZITOLOGIE

EPIZOOTOLOGICKÉ ASPEKTY NEOSPORÓZY U HOSPODÁRSKY

VÝZNAMNÝCH ZVIERAT

K. REITEROVÁ

Institute of Parasitology SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovak Republic

Neosporóza je kozmopolitne rozšírené ochorenie zvierat zapríčinené obligátnym

intracelulárnym parazitom Neospora caninum. Najmä v chovoch hovädzieho dobytka spôsobuje

výrazné ekonomické straty v dôsledku porúch plodnosti, abortov a predčasných pôrodov, zvýšenej

mortality novonarodených teliat, ako aj ich zníženej hmotnosti, kvality mäsa a dojivosti kráv. Prenos

N. caninum u infikovaných zvierat prebieha transplacentárne. Prezentácia rieši epizootologické

aspekty neosporózy a prenos jej pôvodcu, so zameraním na hospodárske zvieratá (hovädzí dobytok,

ovce, kozy) na území Slovenska, kde táto parazitóza bola donedávna takmer neznámym ochorením.

Sérologickým vyšetrením kráv po aborte na východnom Slovensku bol zistený 20,6 % a západnom

Slovensku 3,8 % výskyt neosporózy, čo poukazuje na plošnú cirkuláciu tejto parazitózy v našich

podmienkach. Vysoká frekvencia vertikálneho prenosu ochorenia vo vybranom chove dobytka bola

zistená na základe opakovaného nálezu séropozitivity u kráv s reprodukčnými poruchami a u jalovíc

(45,3 %, resp. 33,6 %). U oviec po aborte z rovnakých lokalít Slovenska, v porovnaní s rizikovou

skupinou kráv (20,1 %) bola zaznamenaná nízka séropozitivita (3,7 %). Na základe týchto výsledkov

predpokladáme nižšiu afinitu malých prežúvavcov voči infekcii N. caninum a pravdepodobne jej

menší vplyv na reprodukciu týchto zvierat. Prioritným výsledkom výskumu je dôkaz prítomnosti

špecifického génu N. caninum v kozom mlieku, ako aj v mozgu vyradenej séropozitívnej dojnice,

farmového psa a experimentálne infikovaného hlodavca, pieskomila mongolského. Na vybranej

dobytčej farme bol molekulárne potvrdený neosporózou zapríčinený abort v 5. mesiaci gravidity u

dojnice s vysokými hladinami špecifických protilátok. Zistenie séroprevalencie N. caninum v chovoch

hospodárskych zvierat s reprodukčnými poruchami, ako aj hlbšie spoznanie biológie a patogenézy

parazita a obranných reakcií hostiteľa, môže prispieť k odhaleniu celkových mechanizmov šírenia

ochorenia. Na základe výsledkov epizootologickej analýzy neosporózy vo vybranom chove dobytka

boli navrhnuté a zavedené preventívne opatrenia na tlmenie ochorenia. Dosiahnuté výsledky majú

uplatnenie nielen pre chovateľov, plemenárov, či veterinárnych lekárov, ale aj pre ďalší rozvoj

protistológie na Slovensku.

Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11, na

riešení ktorého participovali Dr. S. Špilovská, PhD.; Dr. D. Antolová PhD. a Dr. A. Čobádiová.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

67

SÉROLOGICKÁ A MOLEKULÁRNA ANALÝZA NEOSPORA CANINUM

A TOXOPLASMA GONDII U DIVIAKOV (SUS SCROFA) NA SLOVENSKU

A. ČOBÁDIOVÁ1, K. REITEROVÁ

1, Ľ. TURČEKOVÁ

1 & V. HISIRA

2

1Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

2Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73, 041 81 Košice, SR

Neospora caninum a Toxoplasma gondii sú morfologicky blízke vnútrobunkové

protozoárne parazity, ktoré môžu zapríčiniť opakované aborty u prežúvavcov, čím spôsobujú

výrazné ekonomické straty. Neosporóza sa v niektorých krajinách zaradila na prvé miesto

medzi pôvodcami abortov u kráv, ale problematika jej zoonotického charakteru nie je zatiaľ

vyriešená. Toxoplazmóza je jednou z najznámejších a najdiskutovanejších zoonóz, jej prenos

na človeka môže byť zabezpečený aj konzumáciou tepelne nedostatočne upraveného

diviačieho mäsa. Definitívnym hostiteľom pre Neospora caninum sú pes a niektoré psovité

mäsožravce a pre Toxoplasma gondii mačka a mačkovité šelmy. Medzihostiteľmi oboch

parazitov sú všetky teplokrvné živočíchy vrátane hospodárskych a voľne žijúcich zvierat a pri

toxoplazmóze aj človek. Obe protozoózy cirkulujú hlavne v sylvatickom, ale aj v domácom

cykle. Počet diviačej zveri z roka na rok stúpa, čo spôsobuje čoraz väčšie ekologické a

ekonomické škody, a ich prostredníctvom sa zvyšuje riziko prepuknutia rôznych infekčných

ochorení. Diviak lesný (Sus scrofa), možný medzihostiteľ oboch protozoárnych ochorení,

môže odhaliť cirkuláciu pôvodcov v sylvatickom cykle a ako všežravé zviera, je

ukazovateľom kontaminácie prostredia oboma parazitmi. V rámci prieskumu výskytu

neosporózy a toxoplazmózy na Slovensku bolo v rokoch 2008-2011 vyšetrených na

prítomnosť protilátok proti Neospora caninum a Toxoplasma gondii celkom 195 vzoriek krvi,

mäsových štiav a tkanív diviakov. Výsledky odhalili 31,8% séropozotivitu neosporózy a

46,7% séropozitivitu toxoplazmózy. Koinfekcia oboma parazitmi bola potvrdená u 30

diviakov, čo poukazuje na spoločnú expozíciu N. caninum a T. gondii u diviakov v prírode.

Séroprevalencia upozorňuje na stály výskyt týchto závažných protozoóz na území Slovenska,

čo koreluje aj s pomerne vysokou séroprevalenciou oboch parazitóz u hovädzieho dobytka.

PCR vyšetrenie vyizolovanej DNA z krvi a vnútorných orgánov je v štádiu prípravy.

Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11

a 2/0011/12.

Abstrakty

68

SEROPREVALENCE TOXOPLASMA GONDII U OSLŮ DOMÁCÍCH V JIŽNÍ

ITÁLII

T. MACHAČOVÁ1, E. BÁRTOVÁ

1, K. SEDLÁK

2,U. MARIANI

3, G. FUSCO

3 & V. VENEZIANO

4

1Department of Biology and Wildlife Diseases, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology,

University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences, Palackého 1/3, 612 42 Brno,

Czech Republic 2Department of Virology and Serology, State Veterinary Institute Prague, Sídlištní 136/24,

165 03 Prague 6, Czech Republic 3IstitutoZooprofilatticoSperimentaledel Mezzogiorno, Portici, Napoli, Italy

4Department of Pathology and Animal Health, Faculty of Veterinary Medicine,

University of Naples, Federico II, Naples, Italy

Osel domácí (Equus asinus asinus) je tradiční domácí zvíře, které bylo dlouhou dobu

opomíjené. Jejich využití v evropských zemích v posledních letech stále více nabývá na

významu. Osli jsou dnes využívání nejen jako hospodářská zvířata pro jejich kvalitní mléko,

které je vhodnou náhradou pro děti s alergií na kraví mléko, ale stoupá i jejich využití např. v

onoterapii. Dosud bylo provedeno pouze několik málo studií zabývajících se výskytem

parazita Toxoplasma gondii u oslů.

Cílem této studie bylo vyšetřit séra oslů na přítomnost protilátek proti T. gondii

pomocí latex aglutinačního testu (LAT) a nepřímé immunofluorescenční reakce (NIFR).

Celkem bylo vyšetřeno 238 sér odebraných během podzimu 2010 na 20 oslích farmách v jižní

Itálii. Protilátky proti T. gondii byly zjištěny metodou LAT u 12 (5%) a metodou NIFR u 19

(8%) oslů. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (P > 0.05) mezi pohlavím, věkem,

plemenem a využitím oslů. Nicméně bylo zjištěno, že vyšší prevalence se vyskytuje u samic

(9%) oproti samcům (3%) a že jejich seroprevalece stoupá úměrně s věkem zvířete. Vyšší

prevalence byla zaznamenána také u kříženců různých plemen (9%) v porovnání

s čistokrevnými osly (7%). Protilátky proti T. gondii byly zjištěny u 9% oslů chovaných pro

mléko, 7% oslů chovaných pro zálibu, 6% oslů chovaných pro maso; chovní osli byli

negativní. Velikost farem, přítomnost jiných zvířat zejména koček na farmě, ani pastva oslů

během celého roku nebyly prokázány jako rizikové faktory pro infekci parazitem T. gondii (P

> 0.05). Jedná se o první průkaz protilátek proti T. gondii u oslů v Itálii a druhý průkaz v

Evropě.

Poděkování: Tato studie vznikla za podpory grantu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České

republiky (MSM6215712402) a grantu Ministerstva zdravotnictví v Itálii (IZSME 05/10 RC

C71J1000012000)

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

69

THE FIRST REPORT ON ENTEROCYTOZOON BIENEUSI

AND ENCEPHALITOZOON CUNICULI IN HORSES FROM DIFFERENT

BREEDING SYSTEMS IN THE CZECH REPUBLIC

P. WAGNEROVÁ 1,2

, B. SAK

2, D. KVĚTOŇOVÁ

2, Z. BUŇATOVÁ

1, H. CIVIŠOVÁ

1,

M. MARŠÁLEK 1

& M. KVÁČ

1,2

1Faculty of Agriculture,

University of South Bohemia in České Budějovice,

Studentská 13,

370 05 České Budějovice, Czech Republic

2Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,

Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic

Faecal samples were collected from 377 horses from 23 farms with various breeding

systems in the Czech Republic. Microsporidia were found on the 16 farms in total. Of these,

66 horses (17.3%) and 26 (6.9%) were found to be positive for E. bieneusi and E. cuniculi,

respectively. The prevalence of Encephalitozoon spp. in horses over 3 years was significantly

higher (10.0%) compared to younger horses (4.0%). No significant differences in prevalence

were observed between male and female for both microsporidia. A higher number of stable-

kept horses was significantly positive for microsporidia compared to horses kept under other

conditions. Two genotypes of E. cuniculi (I and II) and 15 various genotypes of E. bieneusi

including six previously described and nine novel genotypes were detected. The most

common genotype detected was E. bieneusi genotype D identified in 34 (51,5%) horses out of

66 positive ones. The identification of E. bieneusi genotype D, EpbA, G and WL15, which

was previously reported in pig, humans, racoon or horses, indicates that horses could be a

potential source of zoonotic infection for humans.

ACKNOWLEDGEMENTS

This study was supported by projects of the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech

Republic (MSM 6007665806) and by the project of the Grant Agency of University of South Bohemia

(022/2010/Z). The authors thank to all farmers involved in the project for providing data and biology

material for our research.

Abstrakty

70

PSÍ BABESIÓZA ZA DVEŘMI (?)

M. KUBELOVÁ1, K. SEDLÁK

2 & P. ŠIROKÝ

1

1. Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie,

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42, Česká republika

2. Oddělení sérologie a virologie, Státní veterinární ústav Praha, Sídlištní 136/24, 165 03,

Praha 6, Česká republika

Psí babesióza patří k nejzávažnějším klíšťaty-přenosným chorobám. Ve

středoevropských podmínkách je původce onemocnění - prvok Babesia canis přenášen

klíšťaty Dermacentor reticulatus (piják lužní). Přestože se s pijákem lužním na jihovýchodě

České republiky běžně setkáváme, autochtonní klinický případ psí babesiózy u nás doposud

zaznamenán nebyl. Oproti tomu na sousedním Slovensku došlo od roku 2000 k

výraznému rozšíření areálu výskytu této nákazy. První případy byly hlášeny z jihovýchodního

Slovenska, v současné době se s psí babesiózou setkávají i veterinární lékaři na severozápadu

země. Abychom mohli zhodnotit riziko dalšího šíření infekce, rozhodli jsme se doplnit

informace o distribuci klinických případů ve vybraných oblastech jižního a západního

Slovenska.

V letech 2010-2011 byly pomocí metod nested PCR-RFLP a IFAT vyšetřeny vzorky

krve a krevních sér z 235 psů. Přímou detekcí patogenu v krvi vyšetřovaných psů byla

zjištěna nejvyšší prevalence infekce v okrese Nové Zámky (35.4%), klinicky

diagnostikovanou psí babesiózu jsme laboratorně potvrdili i v okrese Komárno. Nejvyšší

protilátkovou odpověď vykazovali psi z okolí Komárna (28.8%). U celkem 100 psů z okolí

Stupavy (západní Slovensko) jsme nedetekovali přítomnost B. canis ani IgG protilátek.

Negativní výsledek jsme získali i molekulárně-biologickým vyšetřením 1871 klíšťat D.

reticulatus ze západního Slovenska. V této oblasti Slovenska jsme potvrdili pouze jediný

klinický případ psí babesiózy, a to v obci Studienka nedaleko Malacek. Vyšetřením 217

klíšťat D. reticulatus navlajkovaných v okolí Studienky se původce onemocnění prokázat

nepodařilo.

Poděkování: Studie byla podpořena Grantovou agenturou České republiky (GAČR 524/09/0715).

Michaela Kubelová je příjemcem stipendia Ph.D. Talent Brno financovaným Statutárním městem

Brno.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

71

DIROFILARIÓZA NA SLOVENSKU

A. IGLÓDYOVÁ & M. MITERPÁKOVÁ

1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovakia

V posledných rokoch bolo na území Európy v zvýšenej miere zaznamenané šírenie

parazitárneho ochorenia – dirofilariózy. Jednou z krajín, kde bola infekcia zaznamenaná

nedávno je aj Slovensko. Prvotný monitoring, ktorý bol zahájený v roku 2007 potvrdil, že

oblasti s najvyšším výskytom parazita sa nachádzajú na juhozápade a juhovýchode krajiny.

Doteraz však nie sú dôkladne zmapované oblasti severného a stredného Slovenska;

z niektorých okresov nebola vyšetrená ani jedna vzorka krvi, nakoľko veterinári aj chovatelia

psov toto ochorenie považujú stále za exotické.

Doteraz boli na Slovensku identifikované dva druhy – D. immitis vyvolávajúca

pľúcnu, resp. srdcovú formu dirofilariózy a D. repens, ktorá zapríčiňuje podkožnú formu

ochorenia.

Cieľom nášho výskumu je vykonať celoplošný epizootologický prieskum rozšírenia

dirofilariózy, určiť regionálne rozdiely v prevalencii a identifikovať rizikové faktory výskytu

parazita.

Počas posledných 5 rokov bolo spolu vyšetrených 2736 psov pochádzajúcich

a chovaných na Slovensku. Dirofilarióza bola diagnostikovaná u 332 jedincov (12,14 %).

Bolo potvrdené, že najvyššia prevalencia bola v krajoch, ktorých územie spadá do

nížinných oblastí, a to Nitrianskom (25,56%) a Trnavskom kraji (22,69%). Priemernú

celoslovenskú prevalenciu dosahovali Bratislavský (13,83%), Košický (13,36%) a

Banskobystrický kraj (12,24%). Najnižšia prevalencia bola v Prešovskom (4,42%),

Trenčianskom (4,13%) a Žilinskom kraji (2,12%).

Naše výsledky poukazujú na rozširovanie autochtónnych prípadov dirofilariózy aj

v severnejších okresoch Slovenska, preto je nutné aktívne pokračovať v jej monitorovaní

a epizootologickom výskume.

Táto práca bola financovaná v prostriedkov projektu VEGA 2/0011/12.

Abstrakty

72

SÉROPREVALENCE PROTILÁTEK PROTI TOXOPLASMA GONDII A

ENCEPHALIZOON CUNICULI V CHOVECH KRÁLÍKŮ V ČESKÉ A SLOVENSKÉ

REPUBLICE

H. NEUMAYEROVÁ1, J. JURÁNKOVÁ

1, E. JEKLOVÁ

2, H. KUDLÁČKOVÁ

2, M. FALDYNA

2,

K. KOVAŘČÍK3, & B. KOUDELA

1

1. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Ústav patologické morfologie a

parazitologie, Palackého 1- 3, Brno, 612 42 Brno, Česká republika

2. Výzkumný ústav veterinární lékařství, v.v.i. Oddělení Imunologie, Hudcova 70,

621 00 Brno, Česká republika

3. Výzkumný ústav veterinární lékařství, v.v.i., Oddělení virologie a diagnostika, Hudcova 70,

621 00 Brno, Česká republika

Hospodářský význam chovu králíků spočívá v produkci králičího masa. Předností

tohoto masa je vysoký obsah bílkovin a naopak nízký obsah tuku a cholesterol. V současnosti

je samozásobení králičím masem z malochovů jako alternativa k produktům konvenčního

zemědělství na ústupu a většina produkce králičího masa pochází z farmových chovů králíků.

Mezi závažné zoonotické původce, kteří se vyskytují u králíků, patří Toxoplasma gondii a

Encephalitozoon cuniculi. Cílem naší práce bylo zjistit a porovnat séroprevalenci protilátek

proti T. gondii a E. cuniculi v malochovech a farmových chovech v České republice a

Slovenské republice. V naší práci jsme sledovali výskyt IgM a IgG protilátek proti oběma

původcům zoonóz pomocí in-house ELISA testu v sérech 981 králíků pocházejících z

malochovů a v sérech 902 králíků z velkochovů.

Celková séroprevalence protilátek proti T. gondii byla 7,1 %, přičemž protilátky proti

T. gondii jsme zaznamenali u 128 králíků, kteří pocházeli z 25 z 29 sledovaných malochovů a

pouze u 6 králíků ze dvou farmových chovů. Protilátky proti E. cuniculi jsme zjistili u 682

(36,21%) králíků původem ze všech farem; v malochovech byla pozitivní více než polovina

vyšetřovaných králíků (50,66%; 497) a ve farmových chovech mělo protilátky proti E.

cuniculi 185 (20,5%) vyšetřovaných králíků. Srovnáním výskytu protilátek různých skupin

prokázalo vyšší výskyt imunoglobulinů IgM (T. gondii 54,5 %, E. cuniculi 64, 4 %), což

ukazuje na vyšší podíl aktivních infekcí T. gondii a E. cuniculi u sledovaných králíků.

Poděkování: Tento výzkum byl financován z projektu MSM62115712402 MŠMT

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

73

MONITORING VÝSKYTU AVERMEKTÍNOVEJ REZISTENCIE U PARAZITOV

OVIEC NA SLOVENSKU

M. DOLINSKÁ 1 & M. VÁRADY

1

1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovensko

Zdravotný stav oviec ovplyvňuje viacero faktorov medzi ktoré radíme aj parazitárne

infekcie gastrointestinálneho traktu. Na prevenciu a terapiu parazitóz v dnešnej dobe slúžia

zatiaľ 3 skupiny antihelmintík so širokým spektrom účinku – benzimidazoly, imidazotiazoly/

tetrahydropyrimidíny a makrocyklické laktóny. S ich nesprávnym užívaním je spojený vznik

rezistencie, ktorá sa vyskytuje v celosvetovom meradle a má stúpajúci charakter. Cieľom tejto

práce bolo preskúmať situáciu na Slovensku. Vyšetrených bolo 49 fariem zo 17 okresov

Slovenska. 3 farmy nebolo možné vyšetriť z dôvodu nízkeho zastúpenia vajíčok vo

vyšetrovanom materiáli. Pri prieskume výskytu rezistencie voči antihelmintikám zo skupiny

makrocyklických laktónov (ML) sme vzorky odoberali od oviec (väčšinou sa jednalo o 2-3

ročné bahnice) plemena cigája, slovenské merino a zošľachtená valaška. Na detekciu sme

použili in vitro test vývinu lariev, ktorý je vhodnou citlivou a spoľahlivou metódou na určenie

rezistencie voči ML. Naše výsledky poukazujú na výskyt vysokej rezistencie (viac ako 30 %-

né zastúpenie rezistentných parazitov v skúmanej vzorke) na 2 farmách (4,35%), na výskyt

nízkej rezistencie (< 30% rezistentných parazitov vo vzorke) na 12 farmách (26,07%) zo 46

vyšetrených fariem a 32 fariem (69,56%) bolo bez výskytu rezistencie. Záverom možno

povedať, že získané výsledky nepoukazujú na alarmujúci stav v porovnaní s inými krajinami

ako je Austrália, Nový Zéland, Afrika a pod. Situácia na Slovensku v porovnaní s európskymi

krajinami je podobná a poukazuje na počiatočný nástup rezistencie na túto skupinu

antihelmintík.

Poďakovanie: Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantového projektu APVV LPP

0186 – 07.

Abstrakty

74

LIFE CYCLE OF CRYPTOSPORIDIUM MURIS IN TWO RODENTS EXHIBITING

A DIFFERENT RESPONSE TO THE PARASITIZATION

J. MELICHEROVÁ1, J. ILGOVÁ

1, M. KVÁČ

2, B. KOUDELA

3 & A. VALIGUROVÁ

1

1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, Czech

Republic

2. Institute of Parasitology, Biology Centre, ASCR, v.v.i., České Budějovice, Czech Republic

3. Department of Pathology and Parasitology, University of Veterinary and Pharmaceutical

Sciences, Brno, Czech Republic

Genus Cryptosporidium belongs to the phylum Apicomplexa comprising numerous

important human and animal pathogens. Considering their unique epicellular location on the

surface of host epithelial cells as well as molecular analyses pointing out their phylogenetic

affinity with gregarines, cryptosporidia are recently often excluded from the typical coccidia.

Cryptosporidium muris is a gastrointestinal pathogen parasitizing epithelial cells

within crypts of the gastric glands (glandular part of the gastric mucosa) and exhibiting a

monoxenous life cycle. Main aim of this study was to map the in vivo development of C.

muris using a combined microscopic approach and molecular tool (nested PCR amplifying

SSU rRNA). Experimental inoculations with infective oocysts (isolate TS03 obtained from an

East African mole rat) were performed simultaneously in two species of laboratory rodents,

BALB/c mice and the southern multimammate rat Mastomys coucha, differing in their

prepatent and patent period. Emphasis was given to the existence and the chronology of

particular developmental stages that are generally described throughout the literature related

to cryptosporidia. The presence of merozoites Type II and the thin walled oocysts, that are

thought to be responsible for autoinfection, was confirmed in both rodent models;

nevertheless, they occurred in these hosts at different time after inoculation and in different

abundance. The initial phase of the infection of BALB/c mice progressed rapidly with a

prepatent period of 7-10 days, while in M. coucha the developmental stages of C. muris were

observed later and its prepatent period was longer (18-21 days). Similarly, the patent periods

of BALB/c mice and M. coucha differed significantly, i.e. 10-15 days and chronic infection

throughout the life of host respectively. Furthermore, we focused on pathological alterations

of the affected gastric tissue. In M. coucha, the first pathological modifications were observed

in a chronic phase of infection, while the gastric tissue of BALB/c mice exhibited no

observable changes induced by the parasite.

Financial support was provided by project GPP506/10/P372 and LH11061.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

75

SEKCE: PROSTŘEDÍ, VEKTOŘI, REZERVOÁRY

ENVIRONMENTAL PROTECTION AGAINST THE SPREAD OF

PARASITIC GERMS

I. PAPAJOVÁ, Z. LIPTÁKOVÁ, Ľ. KULCSÁR & P. JURIŠ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Domestic animals (dogs, cats) constitute an important link in transmission of

helminthoses owing to their close contact with humans. Through faeces of infected dogs and

cats the causative organisms of parasitozoonoses are dispersed in the environment. On the

other hand, animal excrements can supply essential plant nutrients and to improve the fertility

of soil by adding the organic matter. The most serious problem associated with this issue is to

ensure hygienic safety of the organic wastes. Our study was therefore concentrated on

protection against spreading parasitic germs through animal wastes (excrements). The

conclusions reached on the basis of these results are: (1) A total devitalisation of model

helminth A. suum eggs was observed after 48 hours of thermophilic aerobic composting in the

compost channels. Protozoa germs were damaged as early as after 24 hours. (2) A total

devitalisation of non-embryonated A. suum eggs occured within 7 days of composting in the

compost piles. (3) The anaerobic stabilisation in piles had a greater effect on the viability of T.

canis eggs than on A. suum eggs. Due to anaerobic conditions, low temperature, low C:N ratio

and changes in physical and chemical properties of organic waste, less than 64 % of A. suum

eggs and 44 % of T. canis eggs remained viable after 150 days of stabilisation.

Based on the results, it may be stated that composting can be used for the

devitalisation of endoparasite germs of animals with zoonotic nature in their excrements.

From the hygienic and epidemiologic point of view, wastes treated by composting are safe

and suitable for further use as fertiliser with direct application in the soil, without subsequent

contamination of surrounding ecosystem with endoparasite germs.

This study was supported by the Science Grant Agency (VEGA) project No. 2/0147/10.

Abstrakty

76

BORELIE V KLÍŠŤATECH V BRNĚ A PREVENCE NEMOCÍ PŘENÁŠENÝCH

KLÍŠŤATY

A. ŽÁKOVSKÁ, H. NEJEZCHLEBOVÁ, N. BARTOŇKOVÁ, T. RAŠOVSKÁ & H. KUČEROVÁ

Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta, Kotlářská 2, 611 37 Brno

Neustále se zvyšující počet nemocných na lymeskou boreliózu nás nutí se zamyslet

nad možnou prevencí proti tomuto onemocnění. Jako možnou cestu k dosažení cíle jsme

zvolili dva směry bádání: 1. pravidelný monitoring vytipovaných oblastí nejvyšších výskytů

klíšťat a 2. testování účinnosti repelentů.

Lesopark Pisárky v Brně je jedním z míst, kde lze za hodinu vlajkování nasbírat až

100 klíšťat. Lokalita se nachází asi 400 m od hotelu Myslivna, místa konání X. českých a

slovenských parazitologických dnů. Dlouhodobý výzkum aktivity a promořenosti klíšťat byl

na této lokalitě prováděn v letech 1996-2002. Průměrná pozitivita se pohybovala okolo 5,8

%. Cílem této nové studie je porovnat parametry předchozího sledování se současným stavem

a rozšířit studii o pozorování chování odchycených klíšťat v reakci na repelenty. Od jara 2010

je opět prováděn v pravidelných týdenních intervalech po dobu 1 hodiny sběr klíšťat na

lokalitě Pisárky v Brně. Výsledky se budou týkat roku 2011, kdy byl zaznamenán vysoký

počet nasmýkaných klíšťat spolu s rekordním počtem nemocných. U 598 posbíraných klíšťat

druhu Ixodes ricinus byla sledována reakce na 5 vybraných repelentů na bázi DEET, což je po

desetiletí prověřená a používáná účinná látka. Dále byla klíšťata vyšetřována metodou

zástinové mikroskopie (DFM) na přítomnost patogenních spirochét.

Výsledky:

Pro tento rok byl charakteristický rychlý nástup počtu klíšťat. Průměrný počet klíšťat za jednu

hodinu sběru byl 20,6, z nichž 8,3% bylo nakaženo spirochétami. Typický dvouvrcholový

pík uváděný v literatuře zde byl potvrzen: první v červnu, druhý v srpnu. Nejvyšší riziko

výskytu klíšťat byl v červnu.

U všech testovaných přípravků (obsah účinné látky DEET 7-25 %) byla zaznamenána

výrazná repelentní schopnost. Ukázalo se ovšem, že neexistuje přímá závislost mezi

množstvím aplikované látky a repelentní účinností.

Studie byla podpořena grantem rektora: C 0776/012

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

77

CIRKULÁCIA KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH PATOGÉNOV (ANAPLASMA

PHAGOCYTOPHILUM, NEOEHRLICHIA MIKURENSIS) V DROBNÝCH

CICAVCOCH AKO REZERVOÁROVÝCH HOSTITEĽOV

L. PANGRÁCOVÁ1, M. STANKO

1, 2, B. VÍCHOVÁ

1, L. MOŠANSKÝ

1, M. BONA

1, J. FRIČOVÁ

1,

B. PEŤKO1,3

& M. DERDÁKOVÁ 1,2

1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice

2. Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 841 04 Bratislava

3. Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4

Drobné cicavce sú dôležitými rezervoárovými hostiteľmi v cirkulácii kliešťami prenášaných

patogénov v prírodných ohniskách. Granulocytárna anaplazmóza reprezentuje kliešťami prenášané

zoonózne ochorenie vyvolané intracelulárnou gram-negatívnou baktériou, Anaplasma

phagocytophilum (AP), ktorá je zaraďovaná do čeľade Anaplasmataceae. Nedávne štúdie podporujú

hypotézu, že vnútrodruhová variabilita zohráva v jej ekológii dôležitejšiu úlohu ako sa pôvodne

predpokladalo. Najvýznamnejším vektorom AP v Európe je kliešť Ixodes ricinus, aj keď do jej

cirkulácie v prírodných ohniskách sú pravdepodobne v menšej miere zapojené aj ďalšie druhy kliešťov

ako napríklad Ixodes trianguliceps. Candidatus Neoehrlichia mikurensis (CNM), je novo-popísaný

patogénny druh tejto čeľade s veterinárnym a humánnym významom. Cieľom práce bolo

charakterizovať vnútrodruhovú variabilitu AP cirkulujúcej v prírodných ohniskách medzi drobnými

cicavcami a 2 vektormi (I. ricinus, I. trianguliceps) a študovať ich ekologické asociácie. Rovnako

sledovať aj cirkuláciu CNM v spomínanom systéme. Počas roku 2011, boli drobné cicavce chytané do

pascí na 3 modelových lokalitách (Čermeľ, Hýľov, Botanická záhrada). Celkovo boli biopsie (sleziny,

ušnice), kliešte cicajúce na drobných cicavcoch a kliešte z vegetácie detekovan0 pomocou PCR a

Real-time PCR na prítomnosť baktérii AP a CNM. Vnútrodruhová variabilita druhu AP

a fylogenetické analýzy boli študované na základe DNA sekvencií 4 lokusov (16S rDNA, GEHRL,

DOV1, msp4). AP bola prítomná v kliešťoch I. ricinus z vegetácie a v biopsiách drobných cicavcov.

V kliešťoch I. ricinus cicajúcich na drobných cicavcoch nebola detekovaná žiadna baktéria na rozdiel

od I. trianguliceps, kde AP bola zachytená. Následná sekvenácia pozitívnych vzoriek ukázala zhodu

genotypu kliešťov I. ricinus z vegetácie s prežúvavčím genotypom. V kliešťoch I. trianguliceps,

cicajúcich na drobných cicavcoch, bol prítomný odlišný genotyp. Toto zistenie by mohlo potvrdiť

hypotézu, ktorú prezentoval Bown a kol., 2009, že genetický odlišné subpopulácie AP cirkulujú v 2

oddelených enzootických cykloch. Rovnako bola v biopsiách a kliešťoch zaznamenaná aj prítomnosť

baktérie CNM.

Poděkování: Ďakujem Monike Onderovej za pomoc pri spracovaní vzoriek.

Táto práca bola vytvorená realizáciou projektu Ochrana životného prostredia pred parazitozoonózami

pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien (kód ITMS:26220220116) na základe

podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z Európskeho fondu regionálneho

rozvoja (0,5) a projektov APVV 0267/10, VEGA 2/0055/11.

Abstrakty

78

SÚ EKTOPARAZITICKÉ MESOSTIGMÁTNE ROZTOČE VEKTORMI

PÔVODCOV RICKETTSIÓZ?

E. KOCIANOVÁ

Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovensko

Jediným doteraz uznaným druhom roztoča (Acari, Mesostigmata), ktorý je vektorom

rickettsie patogénnej pre človeka je Allodermanyssus sanguineus. Je to rickettsia druhu

Rickettsia akari, a ochorenie je známe pod názvom rickettsiové kiahne (rickettsialpox).

Rickettsie sú intracelulárne pleomorfné baktérie malých rozmerov, ktoré napádajú bunky

cicavčích a vtáčích hostiteľov, ktoré sa tak stávajú ich rezervoármi. Perzistujú aj v bunkách

krvcicajúcich článkonožcov (kliešťov, roztočov, bĺch a vší), ktoré sú nie len vektormi týchto

agens spôsobujúcich rickettsiálne nákazy, ale tiež môžu byť aj ich rezervoármi. V strednej

Európe je v súvislosti s kliešťami dokázaný výskyt R. slovaca, R. helvetica, R. raoultii (čeľ.

Rickettsiaceae) a Anaplasma phagocytophilum (čeľ. Anaplasmataceae), ktorých preukáznymi

vektormi sú kliešte rodu Ixodes a Dermacentor.

Cieľom je preskúmať ďalšie, málo známe vektory a rezervoáre, ktoré aspoň jednou

fázou svojej ontogenézy parazitujú na hostiteľoch, ako aj sledovať možnosť ich zapojenia sa

do cirkulácie pôvodcov ochorení v prírode. Medzi roztočmi z radu Mesostigmata, ktoré

parazitujú najmä na hlodavcoch a vtákoch, je malá časť obligátnych hematofágov, ktoré sa

bežne vyskytujú aj v stredoeurópskych geografických podmienkach (Dermanyssus gallinae,

D. hirundinis, D. passerinus, Ornithonyssus sylviarum). Neistý je výskyt Liponyssoides

(Allodermanyssus) sanguineus a Ornithonyssus bacoti, ktoré sú viazané na teplejšie

klimatické podmienky. U týchto, ako aj u ďalších druhov, ktoré patria medzi fakultatívne

hematofágy, Laelaps agilis, L. hilaris, Eulaelaps stabularis, Hirstionyssus isabellinus - boli

rickettsie sporadicky tiež dokázané. Dôležité je, že tieto ektoparazity obývajú spoločnú niku

(telo hostiteľa), živia sa čerstvou alebo suchou krvou alebo jej nestrávenými časticami,

oderkami epidermu, inými telesnými tekutinami, a to často v kofegingu s kliešťami a inými

parazitickými článkonožcami. Fungovanie roztočov ako biologických vektorov a ich druhovú

kompetenciu je potrebné potvrdiť v súčasnosti uznávanými molekulárno-genetickými

metódami, ako aj izoláciami a experimentálnymi prenosmi.

Príspevok je súčasťou projektu č. 2/0142/10: Význam ektoparazitických článkonožcov (roztočov

a kliešťov) v cirkuláci intracelulárnych proteobaktérií (rickettsie, anaplasiem, francisel) v prírodých

ohniskách nákaz, ktorý je financovaný grantovou agentúrou VEGA.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

79

DETERMINATION OF SNAILS WITHIN THE GENUS RADIX AND THEIR ROLE

IN FASCIOLOIDES MAGNA LIFE CYCLE

R. LEONTOVYČ, K. HUŇOVÁ & P. HORÁK

Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,

128 44 Prague

Snails of the genus Radix are well known among parasitologists due to their ability to

transmit trematodes. Although many representatives of the genus Radix participate in the life

cycles of veterinary and medically important pathogens, their taxonomy is still unclear and

confusing. There are two major approaches in species delineation: traditional methods taking

into account shell morphology and anatomy of reproductive organs, and modern ones based

on molecular (DNA) analyses. In our study we applied both approaches to snail populations

collected mainly in the Czech Republic. For phylogenetic analyses two genes were

characterized - mitochondrial 16S rDNA and nuclear ITS2 rDNA. In the samples 5 species of

the genus Radix (R. auricularia, R. labiata, R. lagotis, R. peregra and R. ampla) were

confirmed, nevertheless, some disagreement between the trees constructed for both genes was

observed. For morphological determination the method based on ratios of 11 conchological

characters was designed. When applied to unknown samples, delineation of R. labiata and R.

lagotis appeared to be a problem. Radix auricularia was well distinguished from R. labiata

and R. lagotis (with one exception). Radix ampla was well separated from all remaining

species. Radix peregra was not evaluated in this experiment. For determination by means of

reproductive organ morphology, the shape and position of bursa copulatrix, and its duct were

used. According to these criteria, R. auricularia was distinguishable from R. labiata, R.

lagotis, R. peregra and R. ampla. Similar morphological characters were observed in the pairs

of R. labiata - R. ampla and R. lagotis - R. peregra. In addition, susceptibility of Radix

species to the infections by Fascioloides magna and Trichobilharzia regenti was also

determined. Experimental infections and observations in the field show that R. lagotis and R.

labiata may represent susceptible "vectors" of F. magna. Radix peregra was proved as the

intermediate host of T. regenti.

Abstrakty

80

SEKCE: PARAZITICKÁ PROTISTA

THE VARIABILITY OF CRYPTOSPORIDIUM SPP. INFECTING RODENTS OF

FAMILY MURIDAE IN THE CZECH REPUBLIC AND THE SLOVAK REPUBLIC –

PRELIMINARY RESULTS

V. RAŠKOVÁ1,2

, M. STANKO3, J.VÁVRA

4, B. SAK

2, D. KVĚTOŇOVÁ

2 & M. KVÁČ

1,2

1. University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, Department of Veterinary

Disciplines, Branišovská 31, České Budějovice, the Czech Republic,

2. Institute of Parasitology, Biological Centre, ASCR, v.v.i., Laboratory of Veterinary and

Medicine Protistology, Branišovská 31, České Budějovice, the Czech Republic,

3. Instituteof Zoology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, Bratislava, the Slovak

Republic,

4. Bishop gymnazium of J. N. Neumann, Jirsíkova 5, České Budějovice, the Czech republic.

A total of 371 fecal samples of family Muridae were collected from 2011 to 2012,

namely Mus musculus, Apodemus agrarius, A. flavicollis, A. sylvaticus, Clethrionomys

glareolus, Microtus arvalis, M. subterraneus, Ondatra zibethicus, Rattus norvegicus. DNA

was extracted from all samples. Nested PCR was performed to amplify the partial SSU rRNA

gene of Cryptosporidium. Total of 52 samples (14.0 %) were positive for Cryptosporidium

spp. The sequence analyses of PCR-positive specimens identified Cryptosporidium muris

(14), C. andersoni (1), C. parvum (2), C. tyzzeri (1), C. ubiquitum (12), C. canis (2),

Cryptosporidium vole genotype (1), Cryptosporidium muscrat genotype II (2)

a Cryptosporidium SW1 genotype (1). In addition we detected 9 novel Cryptosporidium

genotypes (in 16 samples). No sample containing mixed infection of Cryptosporidium spp.

has been detected. This study was funded by projects LH11061 and 022/2010/Z.

Acknowledgements: This study was funded by projects LH11061 and 022/2010/Z.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

81

DIVERSITY OF CRYPTOSPORIDIUM SPP., ENCEPHALITOZOON SPP. AND

ENTEROCYTOZOON BIENEUSI IN GREAT APES IN DIFFERENT LEVEL OF

HABITUATION

B. SAK1, A. MYNÁŘOVÁ

2, K. PETRŽELKOVÁ

3, 4, 5, D. KVĚTOŇOVÁ

1, K. POMAJBÍKOVÁ

3,

D. MODRÝ1, 3

, B. KALOUSOVÁ6 & M. KVÁČ

1, 7

1 Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,

Branišovská 31, České Budějovice, Czech Republic 2 Faculty of Science, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic 3

Dept. of Pathology and Parasitology, Faculty of Veterinary Medicine, University of

Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic 4 Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno, Czech

Republic 5

Liberec Zoo, Liberec, Czech Republic 6 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, Czech

Republic 7 Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic

Due to growing ecoturism and research purposes several groups of free-ranging great

apes have been habituated to human presence. Humans can act as reservoir of pathogens for

great apes and thus close contact with them can pose a risk to their health and vice versa. Two

hundred and fifty chimpanzees, western and eastern gorillas in different level of habituation,

175 wild and domestic animals and 47 humans from several research sites across Africa were

sampled for the occurrence of Cryptosporidium, Encephalitozoon and Enterocytozoon

bieneusi. Sequence analyses determined 59 individuals positive for above mentioned

infections. This is the first report of Cryptosporidium bovis, C. muris and C. meleagridis

infection in great apes. The most prevalent microsporidium species was Encephalitozoon

cuniculi (E. cuniculi genotype I: 20 cases, E. cuniculi genotype II: 4 cases). Out of 11

detected genotypes of Enterocytozoon bieneusi, eight novel genotypes were described. E.

bieneusi genotypes D, C and EpbA previously recorded in human and domestic animals were

the most prevalent. A comparison of the prevalence between unhabituated and habituated

animals showed a higher prevalence of these parasites in habituated individuals, suggesting

positive impact of human-ape contact on microsporidia and cryptosporidia infections.

Acknowledgements: This study was supported by the grant of Grant Agency of the Czech Republic (No

206/09/0927).

Abstrakty

82

PHYLOGENETIC STUDY ON EARLY EMERGING APICOMPLEXANS WITH

EMPHASIS ON GENERA ELEUTHEROSCHIZON AND SIEDLECKIA

A. DIAKIN1, T. SIMDYANOV

2, G. PASKEROVA

3, V. ALEOSHIN

4, R. ENTZEROTH

5,

J. SCHRÉVEL6 & A. VALIGUROVÁ

1

1Dept. of Botany and Zoology, Masaryk University, Brno, Czech Republic;

2Dept. of Invertebrate

Zoology, M.V. Lomonosov Moscow State University, Russia; 3Dept. of Invertebrate Zoology, St.-

Petersburg State University, Russia; 4Biological Faculty, M.V. Lomonosov Moscow State

University, Russia; 5Dept. of Systematic Zoology and Parasitology, Technical University of

Dresden, Germany; 6Muséum National d’Histoire Naturelle, Paris, France

Apicomplexan protists, such as Toxoplasma, Eimeria, Plasmodium and Cryptosporidium, are

intensively studied as agents causing human and animal diseases. But less is known about lower

apicomplexans, e.g. protococcidians and blastogregarines, inhabiting marine invertebrates and

appearing to be very important in the comprehension of evolutionary pathways and phylogenetic

relations within phylum Apicomplexa. The blastogregarine Siedleckia nematoides inhabits intestine of

the littoral polychaete Scoloplos armiger. The elongated and flattened gamonts possess smooth surface

lacking any grooves or folds and perform nematode-like movement. The pellicle appears trilaminar

and underlain by longitudinal microtubules. Parasite is attached to the host cell via mucron: feeding

mode is apparently myzocytosis. There are two morphotypes corresponding to macro- and

microgamonts. Gamonts of protococcidian Eleutheroschizon duboscqui were often found in the same

worms together with S. nematoides. The helmet-shaped parasites attached to the host cell show some

metabolic activity; detached spindle-shaped individuals are more motile. Uni- and multinuclear cells

(macro- and microgamonts) were found. The gamonts are covered by a parasitophorous sac. The

surface of parasite exhibits shallow grooves with micropores at the bottom. The cortex seems

trilaminar, consisting of poorly defined membranes and underlain by longitudinal microtubules. The

complicated attachment apparatus consists of several short and thick projections arranged in circle

surrounded by another circle of numerous fascicles of filaments. No organelles of apical complex were

found. Both E. duboscqui and S. nematoides cannot be unequivocally characterized by the molecular

phylogenetic analysis used in this study. Using the NJ method, E. duboscqui sequence forms a basal

branch to Coelotropha-Aggregata lineage. However, by ML method this parasite appears

unexpectedly affined to colpodellids, not to Sporozoa, as it could be assumed on morphology. S.

nematoides has also unclear position on the phylogenetic trees: it affiliates either coccidians or

gregarines depending on both a method and taxonomical sample. According to molecular data we can

suppose that there could be several early emerging branches of Apicomplexa: existence of two

classical branches (Coccidia and Gregarines) cannot be reliably supported by SSU RNA phylogeny.

The recent molecular data, including other genes, are insufficient to verify this hypothesis.

Support was provided by project GPP506/10/P372.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

83

ÚLOHA TREHALÓZY V OCHRANĚ VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ AKANTAMÉBY

BĚHEM JEJÍ DIFERENCIACE

E. BÍNOVÁ1, J. KLIEŠČIKOVÁ

1, D. ASHFORD

2, J. THOMAS-OATES

2 & E. NOHÝNKOVÁ

1

1Oddělení tropické medicíny, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Studničkova 7,

128 00 Praha 2 2Centre of Excellence in Mass Spectrometry, University in York, Helsington, York, YO10

5DD, UK

Trehalóza, neredukující disacharid, který se vyskytuje u mnoha druhů organismů od

bakterií po bezobratlé a rostliny, je známa především díky své schopnosti chránit vnitřní

prostředí organismů proti různým druhům stresu. V buňkách je trehalóza syntetizována v

reakci na dehydrataci, přítomnost kyslíkových radikálů či za vysokých teplot. Její úlohou je

chránit buněčné membrány a proteiny proti denaturaci a inaktivaci.

Geny pro enzymy syntetické dráhy trehalózy, trehalóza fosfát syntáza (TPS) a trehalóza

fosfát fosfatáza (TPP), byly nedávno nalezeny také v genomu akantaméb. Cílem naší práce

bylo zjistit, zda se trehalóza podílí na ochraně vnitřního prostředí buňky akantaméb během

diferenciace na rezistentní stádia a/nebo samotných zralých cyst a pseudocyst. Kvantitativní

analýza mRNA daných enzymů v různých časových intervalech během procesů diferenciace

pomocí qRT-PCR ukázala na zvýšení množství mRNA TPS a mírné snížení množství mRNA

TPP během encystace.V průběhu utváření pseudocyst bylo množství mRNA signifikantně

zvýšeno u obou enzymů. Tato zjištění jsou v souladu s absolutní kvantifikací trehalózy

získanou metodou chromatografie kombinované s hmotnostní spektrometrií (HILIC/ESI-MS).

Touto metodou se nám podařilo identifikovat trehalózu jako jediný jednoduchý cukr přítomný

jak ve zralých cystách, tak v pseudocystách. Největší množství trehalózy bylo zjištěno 12

hodin od počátku encystace, ve zralých cystách pak kleslo zhruba na polovinu. V

pseudocystách se vyskytovalo nejvíce trehalózy 24 hodin po indukci tvorby pseudocyst.

Naše výsledky naznačují, že trehalóza může hrát důležitou roli v ochraně buňky

akantaméb během stresem indukovaných obraných reakcí, encystace a tvorby pseudocyst,

stejně jako v konečných fázích diferenciace. Pro pochopení skutečné role trehalózy v ochraně

vnitřního prostředí akantaméb je však nutno dalších detailních analýz a zkoumání.

Poděkování: Grantová agentura Univerzity Karlovy, grant č. 153610; Grantová agentura České

republiky, grant č. 310/09/1120; Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, výzkumný záměr č.

MSM 0021620806.

Abstrakty

84

EXPERIMENTAL INFECTION OF PIGS WITH SEVERAL

CRYPTOSPORIDIUM SPP.: VERIFICATION OF HOST AND AGE SPECIFICITY

D. KVĚTOŇOVÁ1, M. KESTŘÁNOVÁ

2, M. KOTKOVÁ

1, Y. ORTEGA

3, J. MCEVOY

4, B. SAK

1

& M. KVÁČ1,2

1Institute of Parasitology, BC ASCR, v.v.i., České Budějovice, Czech Republic

2Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic

3Center for Food Safety, University of Georgia, Griffin, USA

4Veterinary and Microbiological Sciences Department, North Dakota State University, Fargo,

USA

Three and 8 week old pigs, three animals per group, were experimentally inoculated

with Cryptosporidium suis and Cryptosporidium pig genotype II at a dose of 1 × 106

oocysts

per animal, or Cryptosporidium muris HZ206 (Mus musculus musculus isolate), C. tyzerri

CR2090 (M. m. musculus isolate) and C. tyzzeri CR4293 (isolate from a hybrid between M. m.

domesticus and M. m. musculus) at a dose of 1 × 107 oocysts per animal. Fecal samples were

collected from individual pigs every 12 h for whole 30 day period, examined by microscopy

and molecular methods. The digestive tract tissue samples were obtained after necropsy and

the presence of Cryptosporidium in tissues was verified using histology and PCR.

While three week old pigs were not susceptible to Cryptosporidium pig genotype II,

they were successfully infected with Cryptosporidium suis. In the contrary, eight week old

pigs were susceptible to both Cryptosporidium pig genotype II and Cryptosporidium suis. No

pig becomes infected with murine Cryptosporidium spp.

No pig exhibit any clinical signs of infection during 30 day experimental period and

no macroscopic changes were detected in the digestive tract following necropsy. Moreover,

no developmental stages were detected in any part of gastrointestinal tract of C. muris and C.

tyzerri infected pigs and also of three week old Cryptosporidium pig genotype II inoculated

pigs neither by histology nor PCR. Based on our findings, it can be concluded that pigs are

not susceptible to C. muris or C. tyzzeri infection, and moreover, Cryptosporidium pig

genotype II exhibits age restriction to older pigs than C. suis.

Acknowledgements: This study was funded by projects from the Ministry of Education, Youth and

Sports of the Czech Republic (LH11061) and the Grant Agency of University of South Bohemia

(022/2010/Z). Wild mice were collected and screened within a project of the Grant Agency of the

Czech Republic (206/08/0640).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

85

SEKCE: EXPERIMENTÁLNÍ PARAZITOLOGIE

EDITOVÁNÍ MITOCHONDRIÁLNÍ RNA U TRYPANSOM

J. LUKEŠ

Laboratoř molekulární biologie prvoků, Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR,

v.v.i., Branišovská 31, České Budějovice

Do skupiny Kinetoplastida, považované za jednu z evolučně nejstarších

eukaryotických linií, patří řada patogenních prvoků. Jejich mitochondrie jsou známé pro řadu

neobvyklých vlastností, z nichž nejznámější je mitochondriální (= kinetoplastidová) DNA,

obvykle uspořádaná jako síť tvořena kruhovými molekulami a proces editování RNA. Jedná

se o formu editování transkriptu prostřednictvím vkládání a/či vyjímání uridinu, pro něž je

poskytovaná informace z malých RNA molekul, označovaných jako guide RNA. Dosud se

předpokládalo, že většinu aktivit spojených s tímto velmi složitým procesem, provádí

komplex proteinů označovaný jako editosom. V posledních letech byla popsána řada dalších

komplexů, tvořených desítkami proteinů, z nichž většina je jedinečných pro kinetoplastidové

bičíkovce. Cílem přednášky bude seznámit srozumitelnou formou posluchače s tímto složitým

a jedinečným procesem, který je zároveň slibným cílem pro novou generaci farmak

namířených proti trypanozomiázám a leishmaniózám

Abstrakty

86

FASCIOLOIDES MAGNA: SECRETOME AND TRANSCRIPTOME ANALYSES

M. KAŠNÝ1, C. CANTASCESSI

2,3, J. MULVENNA

3, N. D. YOUNG

2, A. AZIZ

3, R. LEONTOVYČ

1,

P. HORÁK1 & R. B. GASSER

2

1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,

Prague 14700, Czech Republic.

2. Faculty of Veterinary Science, The University of Melbourne, Parkville, Victoria 3010,

Australia.

3. Queensland Tropical Health Alliance, James Cook University, Cairns, Queensland 4878,

Australia.

The members of parasitic liver flukes of the Fasciolidae family, such as Fasciola

hepatica, Fasciola gigantica, Fasciolopsis buski and Fascioloides magna are responsible for

serious human health problems and economic losses worldwide. The giant liver fluke, F.

magna, the most pathogenic liver fluke of temperate zone, was introduced to Europe from

North America in the second half of 19th

century, spread into several European countries,

successfully adapted to indigenous wild ruminants (mostly cervids) and it is able to infect also

livestock (bovids). Nevertheless F. magna was not systematically monitored and

experimentally studied in detail during last 150 years, which imply that the knowledge of the

fundamental molecular biology of these organisms is insufficient. Therefore the entire

secreted proteome and transcriptome of the adult worms was characterized, using Illumina

sequencing technology and one-dimensional SDS-PAGE and OFFGEL protein

electrophoresis, respectively. A total of ~54 000 000 reads were generated and assembled into

~39 000 contiguous sequences; ~20 000 peptides were predicted and classified based on

homology searches, protein motifs, gene ontology and biological pathway mapping. Of the

835 secreted proteins predicted from the transcriptome of F. magna 80 were identified in the

excretory/secretory products from this parasite. The integration of transcriptomic and

proteomic approaches generated the robust dataset platform exploitable in future studies,

focused on the function of particular molecules the host-parasite interface.

Acknowledgement: This study was also supported by the Czech Science Foundation (Grant Nos.

P502/10/P248 and 206/09/H026), the Czech Ministry of Education (Grant No. MSM LC06009 and

MSM 0021620828) and partially supported by UNCE of the Charles University (Grant No. 204017).

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

87

GENETIC VARIABILITY OF BORRELIA BURGDORFERI S.L. IN SLOVAKIA,

AN UPDATE AFTER TEN YEARS OF RESEARCH

M. DERDÁKOVÁ 1,2

, V. TARAGEĽOVÁ1, J. KOČI

3, E. ONDRISKOVÁ

4, L. PEKÁRIK

1,

D. LENČÁKOVÁ2, D. SELYEMOVÁ

1, V. MAJLÁTHOVÁ

2 & B. PEŤKO

2,4

1 Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovakia

2 Institute of Parasitology, SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovakia

3 Institute of Virology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovakia

4Faculty of Natural Sciences Comenius University, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava,

Slovakia

At the time of its discovery, Borrelia burgdorferi was thought to be an uniform

organism. Currently, B. burgdorferi sensu lato forms a complex of 18 genospecies out of

which at least 8 are present in Europe. Since different clinical manifestation and ecological

cycles has been assigned to different genospecies it is crucial to exactly identify borrelia

circulating in a natural foci. A total of 4478 questing I. ricinus ticks from 8 sites around

Slovakia were analyzed by PCR amplification of 5S-23S rRNA intergenic spacer. Model

areas were represented by sylvatic mountainous habitat, lowland deciduous forest,

xerothermic steppe, suburban forest, urban park, game reserve and agricultural land. In total

906 (21.6%) of ticks were infected with B. burgdorferi s.l. The overall prevalence between

different sites varied from 15 to 34%. Significant differences were observed within single site

between different years. The highest documented prevalence 46% was detected in 2010 at site

in sub-mountain area of central Slovakia. B. afzelii, B. garinii (including B. bavariensis) and

B. valaisiana were detected at each studied site as the most prevalent with the few exceptions.

In sub-mountain area of central Slovakia B. lusitaniae constantly predominated. B.

burgdorferi sensu stricto was not detected at every site but it was commonly found in urban

areas from both western and eastern Slovakia. Using the SSCP method we were able to detect

two recently recognized pathogenic species B. spielmanii, and to distinguish B. bavariensis

from B. garinii, that we were not able to detect by RFLP or RLB analysis.

This work was supported by the project (ITMS: 26240220044) supported by the Research &

Development Operational Programme funded by the ERDF.

Abstrakty

88

CESTY MLADÝCH PRÍRODOVEDCOV K PARAZITOLÓGII

B. PEŤKO & I. PAPAJOVÁ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika, petko@saske.sk

Každý vedec sa teší novým výsledkom, ktoré sú uverejnené v svetovom vedeckom

časopise. Ešte väčšiu radosť majú mladí bádatelia zo svojich výsledkov, ktoré získajú

ocenenie na študentských súťažiach ako sú biologická olympiáda (BiO) alebo stredoškolská

odborná činnosť (SOČ), alebo dokonca na medzinárodných súťažiach. Príležitosťou pre

mladé talenty je aj projekt s názvom Cesta mladých k vede „naživo“. V rokoch 2010-2011

autori príspevku viedli vyše 10 kolektívov i jednotlivcov s parazitologickou témou, ktorí prišli

do súťaží so svojimi malými „objavmi“. Lucia pri testovaní tzv. „babských“ receptov proti

kliešťom zistila, že výluh z rozmarínu odpudzoval kliešte rodu Haemaphysalis, olej

z nimbovníka kliešťa obyčajného Ixodes ricinus a výluh z bazalky dokonca všetky kliešte ešte

priťahovala. Kliešte rodu Dermacentor boli na rastlinné výluhy málo citlivé a pomerne odolné

boli aj proti repelentu diffusil. Zistenie odolnosti pijakov na repelenty síce prekvapilo, no dalo

sa predpokladať, pretože chovatelia psov na južnom Slovensku, kde majú kliešte rodu

Dermacentor prevahu, na malú účinnosť protikliešťových prípravkov pre psov upozorňovali

už niekoľko rokov. Zuzka merala a vážila nacicané samičky kliešťov zo psov východného

Slovenska. Zistila, že kliešť obyčajný sa pri cicaní krvi do veľkosti 8 mm rovnomerne

zväčšoval do šírky i dĺžky a potom sa už len „zaguľacoval“, pričom dĺžku i šírku zväčšil o 2

mm a hmotnosť ešte 5-násobne, z 0,05 na 0,25 g. Kliešť ježí Ixodes hexagonus sa pri cicaní

krvi rovnomernom zväčšoval do šírky i dĺžky bez zaguľacovania, pričom jeho hmotnosť

zastala pri 10 mm veľkosti na 0,02 g. Žeby príčinou len predlžovania sa boli tvrdé pichliače

jeho hlavného hostiteľa ježa aj keď pije krv na osrstených hostiteľoch? Tibor s Barborkou

z Prešova a Pamela z Košíc zisťovali výskyt vajíčok črevných parazitov psov a mačiek

v detských pieskoviskách a v pôde svojho mesta a v psích exkrementoch z parkov a v okolí

pieskovísk. Kým Pamela v Košiciach zistila len vajíčka škrkaviek Toxocara sp. v dvoch

neohradených pieskoviskách, Tibor s Barborkou aj vajíčka Ascaris sp. a Trichuris sp. v 85%

vzoriek pôdy na prešovskom vidieku. Za svoje malé objavy a prezentácie si Lucia vybojovala

4. miesto na celoslovenskej BiO a postup na EUCYS, Pamela 3.miesto na krajskom kole BiO

a Tibor pozbieral ceny kde mohol. Bol prvý na slovenskom kole BiO, tretí na celosvetovej

súťaži INEPO v tureckom Istambule a získal hlavnú cenu Scientia Pro Futuro na súťaži

bádateľských projektov stredných škôl. Barborka bola štvrtá na slovenskom kole SOČ.

Táto práca bola podporená grantovou agentúrou APVV na základe zmluvy č. LPP-0400-09.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

89

SEKCE: IMUNOLOGIE, TOXIKOLOGIE, TERAPIE

THE FIELD EVALUATION OF ALBENDAZOLE AND TRICLABENDAZOLE

EFFICACY AGAINST FASCIOLA HEPATICA BY COPROANTIGEN ELISA IN

NATURALLY INFECTED SHEEP

A. NOVOBILSKÝ1, H.B. AVERPIL

2 & J. HÖGLUND

1

1. Swedish University of Agricultural Sciences (SLU), Department of Biomedical Sciences

and Veterinary Public Health, Section for Parasitology, P.O. Box 7028, 750 07, Uppsala,

Sweden

2. Lindholmen Veterinärpraktik, Sandövägen 470, 434 94, Vallda, Sweden

Control of fasciolosis in domestic ruminants is currently based mainly on anthelmintic

treatment of animals using flukicides. Albendazole has been used for control of ovine

fasciolosis in Sweden for several decades. However, increasing prevalence of Fasciola

hepatica in Sweden requires attention to diagnostic tools and current control strategies. The

coproantigen reduction test (CRT) using commercial Bio-X K201 Fasciola coproantigen

ELISA (Bio-X Diagnostics, Jemelle, Belgium) was recently suggested as a novel method for

monitoring of anthelmintic efficacy against F. hepatica. The aim of this study was to compare

the efficacy of albendazole and triclabendazole treatment against F. hepatica in naturally

infected sheep in south-western Sweden by CRT, and also to evaluate the usefulness of the

coproantigen ELISA as a diagnostic marker for anthelmintic efficacy. Three weeks after

housing, 24 serologically positive ewes were randomly allocated into three groups, which

were either dewormed with 5 mg/kg albendazole, 10 mg/ml triclabendazole or left untreated.

Twenty six days after initial administration of these anthelmintics, all of the sheep in the

albendazole group and untreated control groups were treated with 10 mg/kg triclabendazole.

While triclabendazole caused elimination of coproantigen and eggs in faeces 7 days after

application, albendazole treatment failed completely. Possible causes of albendazole treatment

failure are discussed. Despite some deviations in conformity between coproantigen levels and

egg positivity, the CRT was a useful tool for measuring treatment efficacies.

Acknowledgement: This study was supported by the Swedish Foundation for Agricultural Research

(contract no. H1050003). We thank to Vidilab (Enköping, Sweden) for performing of coprological

examinations.

Abstrakty

90

MORFOLOGICKÉ ANOMÁLIE PÁSOMNÍC PROTEOCEPHALUS PERCAE

(CESTODA) PARAZITUJÚCICH U OSTRIEŽA Z EKOTOXIKOLOGICKY

ZAŤAŽENEJ LOKALITY

T. BRÁZOVÁ & V. HANZELOVÁ

Institute of Parasitology of the Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

Slovak Republic

Pásomnice Proteocephalus percae sú polyzoické parazity, bežne sa vyskytujúce

u ostriežov (Perca fluviatilis) Palearktickej oblasti. Strobila pozostáva z článkov značne

variabilného tvaru, obvykle pretiahnutých do šírky. Počas ekotoxikologického štúdia rýb

vodnej nádrže Ružín na východnom Slovensku, znečistenej hlavne ťažkými kovmi, sme však

okrem vysokého polymorfizmu tvaru článkov zaznamenali aj pomerne častý výskyt

štrukturálnych abnormalít pásomníc. Väčšina (81 %) z celkovo 144 mikroskopicky

preskúmaných pásomníc tejto lokality mala štandardný fenotyp. U ostatných jedincov sme

zistili sedem rôznych typov abnormálne vyvinutých samičích a samčích pohlavných orgánov,

väčšinu z nich tvorili rôzne typy deformít vaječníka. Pomerne frekventne sa vyskytovali aj

poruchy strobilácie (neúplného oddelenia dvoch po sebe nasledujúcich článkov). Tieto, spolu

s duplicitne vyvinutými pohlavnými orgánmi patrili medzi najčastejšie zisťované deformity.

Vzhľadom na to, že v súčasnosti bolo dokázané, že v rybách a črevných parazitoch rýb

ružínskej priehrady sa kumulujú ťažké kovy vo vysokých koncentráciách, predpokladáme, že

neobvykle vysoký výskyt morfologických anomálií u týchto pásomníc súvisí s degradovaným

prostredím nádrže. Túto hypotézu podporujú aj naše údaje z vyšetrení ďalších 114 P. percae

pásomníc z ekologicky nezaťažených lokalít (švajčiarske jazerá, české rybníky), ktoré sme

použili ako porovnávací materiál. U pásomníc z čistého prostredia boli síce zistené obdobné

štrukturálne poruchy, ich frekvencia však bola významne nižšia (necelých 7 %

v švajčiarskych jazerách oproti takme 30 % v znečistenej ružínskej vodnej nádrži).

Poďakovanie: Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe

zmluvy č. LPP-0151-07 a grantovou agentúrou VEGA, projekt č. 2/0080/10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

91

CYTOKÍNOVÁ ODPOVEĎ MYŠÍ PO INTOXIKÁCII ŤAŽKÝMI KOVMI

A INFEKCII Ascaris suum

E.DVOROŽŇÁKOVÁ & M. JALČOVÁ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

T-helper cytokínová polarizácia je determinačná v imunitnej odpovedi parazitóz. Th1

bunky hrajú ústrednú úlohu v bunkou sprostredkovaných reakciách a Th2 bunky sú zapojené

do protilátkovej odpovede hostiteľa proti parazitovi. Ťažké kovy ovplyvňujú polarizáciu Th1

a Th2 imunitnej odpovede. V tejto práci bola detegovaná cytokínová odpoveď hostiteľa pri

intoxikácii ťažkými kovmi a následnej parazitárnej infekcii Ascaris suum.

Produkcia Th2 cytokínov – IL-5 a IL-10 bola po intoxikácii ťažkými kovmi (Pb, Cd

alebo Hg) nesignifikantne zvýšená od 3., resp. 2. týždňa experimentu, pričom Hg

signifikantne (P<0,01) zvýšila hladinu IL-10. Intoxikácia ťažkými kovmi Pb a Cd neovplynila

infekciou A. suum navodenú signifikantnú (P<0,01) stimuláciu tvorby IL-5 na 2. týždeň po

infekcii (p.i.). Infekcia A. suum vyvolala zvýšenú produkciu IL-10, s postupným nárastom do

2. týždňa p.i. (P<0,01). U Pb a Cd intoxikovaných myší a následne infikovaných A. suum bola

zistená zvýšená tvorba IL-10, ale nedosiahla koncentrácie len infikovaných myší bez

intoxikácie. Signifikantne vysoké hodnoty IL-10 u myší intoxikovaných Hg, neboli významne

ovplyvnené následnou parazitárnou infekciou. Th1 odpoveď reprezentovaná TNF-α, bola

potlačená od 2. týždňa intoxikácie Pb, Cd stimulovalo tvorbu TNF-α, Hg po prvotnej 2-

týždňovej inhibícii indukovalo signifikantné (P<0,05) zvýšenie v produkcii TNF-α až do

konca experimentu. Infekcia A. suum intoxikovaných myší redukovala tvorbu TNF-α pod

úroveň kontroly. Prozápalový IFN-γ bol po Pb intoxikácii suprimovaný, naopak Cd

významne (P<0,05) stimulovalo a Hg nevýznamne zvýšila tvorbu IFN-γ cytokínu od 3.

týždňa intoxikácie. Infekcia A. suum zvýšila tvorbu IFN-γ prvý týždeň p.i. u myší bez

intoxikácie. U myší intoxikovaných Pb a Cd a následne infikovaných bola zistená nízka

produkcia IFN- iba Cd intoxikované myši vykazovali zvýšenú (P<0,05) produkciu IFN- po

infekcii A. suum. Najväčšia parazitárna záťaž bola zistená u myší intoxikovaných Pb, redukcia

lariev A. suum bola u myší intoxikovaných Cd a najnižšie počty lariev A. suum boli zistené u

myší intoxikovaných Hg.

Práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0093/11.

Abstrakty

92

VLIV TASEMNICE HYMENOLEPIS DIMINUTA NA SUBCHRONICKOU

EXPOZICI OLOVU U LABORATORNÍHO POTKANA RATTUS NORVEGICUS

Z. ČADKOVÁ1, D. MIHOLOVÁ

2, P. VÁLEK

1, I. LANGROVÁ

1 & I. JANKOVSKÁ

1

1. Katedra zoologie a rybářství, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,

Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 957,16521, Praha 6 – Suchdol

2. Katedra chemie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká

zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 957,16521, Praha 6 – Suchdol

Mnohé studie detekovaly zvýšené koncentrace těžkých kovů (TK) a rizikových prvků

(RP) v tkáních gastrointestinálních helmintů. Dosud chybí relevantní informace popisující

podstatu tohoto fenoménu. Není jasné, zda k akumulaci výše zmíněných prvků dochází

spontánně, či zda jejich příjem dokážou paraziti aktivně ovlivnit. Otázkou zůstává také

dostupnost odlišných forem TK a RP a jejich lokalizace v těle gastrointestinálních parazitů.

Prvotními cíli našeho výzkumu proto byly identifikace vlivu přítomnosti H. diminuta

na výsledné koncentrace Pb v orgánech hostitele a stanovení akumulační schopnosti tohoto

druhu parazita při expozici odlišným formám Pb. Experiment byl proveden na 36 adultních

samcích Rattus norvegicus (kmen Wistar). Pokusná zvířata byla rozdělena do 6 skupin dle

variant parazitace/expozice různým formám Pb. Příslušný počet zvířat byl experimentálně

inokulován cysticerkoidy H. diminuta. Pb bylo podáváno perorálně v dávce 7 µg Pb/g

hmotnosti potkana ve dvou formách – roztok octanu olovnatého a Pb vázané v rostlinném

hyperakumulátoru. Během 6 týdnů bylo podáno celkem 12 dávek Pb. Na konci pokusu byla

zvířata usmrcena, byly odebrány vzorky tkání (játra, ledviny, varlata, kost, svalovina, sliznice

tenkého střeva) a z infikovaných potkanů byly vyjmuty přítomné tasemnice. Ke stanovení

koncentrace Pb v tkáních hostitelů i parazitů bylo využito metody GF-AAS.

Výsledky subchronické expozice Pb potvrdily vliv tasemnice na finální koncentrace

Pb v tkáních hostitele. Ke snížení množství Pb došlo u ledvin a ve většině případů také u jater

a kostí. Oproti tomu svalovina, varlata a sliznice střeva vykazovaly u infikovaných zvířat

vyšší koncentrace Pb v porovnání s neinfikovanými. Koncentrace Pb v tasemnicích byla ve

všech případech (i u zvířat, které přijímaly jen Pb z komerčního krmiva) vyšší než v tkáních

hostitelů (5x u ledvin a až 150x u svaloviny). Tasemnice dokázaly ve své tkání akumulovat až

0,8 % z celkové dávky Pb podané hostiteli (játra hostitele max. 0,4 %), přičemž Pb

zabudované v rostlinném materiálu je pro ně nepatrně dostupnější než to z octanu olovnatého.

Poděkování: Studie byla finančně podpořena grantem CIGA 20112034.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

93

TROFOCÍDNY EFEKT KATIÓNOVÝCH TENZIDOV NA PATOGÉNNE KMENE

ACANTHAMOEBA SPP.

M. GARAJOVÁ1, M. MRVA

1, M. LUKÁČ

2 & F. ONDRISKA

3

1. Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina, 842 15, Bratislava, SR

2. Katedra chemickej teórie liečiv,FaF UK v Bratislave, Kalinčiakova 8,

832 32 Bratislava,SR

3. Oddelenie parazitológie, HPL, spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, SR

Patogénne kmene meňaviek rodu Acanthamoeba Volkonsky, 1931 sú pôvodcami

závažných a obtiažne liečiteľných infekcií človeka – akantamébovej keratitídy (AK) a

granulomatóznej amébovej encefalitídy (GAE). V súčasnosti neexistuje štandardná a

spoľahlivá terapia, využívané terapeutiká majú nedostatočný účinok a často vysokú toxicitou

voči tkanivám. Medzi nové potenciálne liečivá patria katiónové tenzidy (KT) –

zlúčeniny, ktorých pôsobením dochádza k narušeniu integrity membrán a ich následnej

deštrukcii. Cieľom experimentu bolo zistenie cytotoxického účinku šiestich KT s potenciálne

amebicídnym účinkom. Benzetóniumchlorid (KT1) jeho pyridínové analógy (KT2, KT3) a

stilbazóliové soli (KT4, KT5, KT6) boli testované in vitro na dvoch klinických izolátoch

Acanthamoeba spp. z prípadov AK. Testovaných bolo šesť koncentrácií a výsledky boli

odčítané po 1, 24 a 48 hodinách. Všetky testované KT prejavili inhibičný účinok na izoláty a

najvyššia testovaná koncentrácia (500 μM) spôsobovala úplnú deštrukciu buniek. Najnižšia

hodnota minimálnej trofocídnej koncentrácie (MTC) pre oba kmene bola zistená po aplikácii

KT1 (benzetóniumchlorid) po 48 hodinách, kedy dosahovala hodnotu 31,25 μM. Lineárnou

regresiou boli stanovené hodnoty EC50, ktoré signifikantne dokazujú vyššiu senzitivitu kmeňa

A. lugdunensis v porovnaní s kmeňom A. quina na štyri zo šiestich testovaných zlúčenín.

Najvýraznejší inhibičný efekt bol pozorovaný po aplikácii KT1, KT5, KT6. Po aplikácii KT1,

KT4, KT5 a KT6 boli zaznamenané pseudocystám podobné formy. V porovnaní s

benzalkóniumchloridom (komerčne využivané dezinficiens pre kontaktné šošovky) prejavil

KT1 podobnú účinnosť, čo poukazuje na jeho amebicídny potenciál. Budúce využitie KT ako

perspektívnych liečiv vyžaduje ďalšie experimenty in vitro ako aj in vivo.

Poďakovanie: Autori vyjadrujú poďakovanie vedeniu HPL, spol. s r.o. za poskytnutie laboratórnych

priestorov. (Výskum bol podporený grantami VEGA 1/0796/12, VEGA 1/0600/11 a UK/360/2012.)

Abstrakty

94

POSTEROVÁ SEKCE 2

RICKETTSIÓZY A Q – HORÚČKA VOĽNE ŽIJÚCICH VTÁKOV NA SLOVENSKU

L. BERTHOVÁ1 & E. ŠPITALSKÁ

1

1. Oddelenie rickettsiológie, Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

Slovenská republika

Rickettsiózy sú zoonózy vyvolané gram-negatívnymi, obligátne intracelulárnymi

parazitickými baktériami Rickettsia sp. Vektormi sú článkonožce, z ktorých vtáky najčastejšie

infikujú kliešte. Gramnegatívne baktérie Coxiella burnetii spôsobujú Q – horúčku, primárne

zoonózu dobytka. Pravdepodobná cesta infekcie C. burnetii vtákov je orálne, dýchacími

cestami a podkožne (pohrýznutím ektoparazitmi).

Počas rokov 2008 až 2012 sme na Slovensku odchytili spolu 371 voľne žijúcich

vtákov. Z každého jedinca sme odobrali vzorku krvi a vyizolovali DNA. Na určenie

prítomnosti patogénov sme použili PCR s využitím špecifických génov (gén com1 pre C.

burnetii a gény gltA, ompA a sca4 pre Ricksttsia sp.). Z 371 vyšetrených vzoriek krvi vtákov

bolo 45 (12,13 %) pozitívnych na prítomnosť patogénu C. burnetii, na baktérie z rodu

Rickettsia sp. nebol pozitívny ani jeden z odchytených vtákov. Je možné, že vtáky boli

rickettsiami infikované, ale infekcia nebola v čase odchytu natoľko intenzívna, aby ju bolo

možné zachytiť v krvi. Porovnaním prevalencii baktériou C. burnetii na jednotlivých

lokalitách sme zistili, že lokalita odchytu vtákov má výrazný vplyv na rozdiely v prevalencii

patogénom. Najvyššia prevalencia bola na lokalitách, ktoré sú v tesnej blízkosti aktívnych

družstiev alebo polí, kde prebieha hnojenie exkrementami. Vtáky sa pravdepodobne infikovali

inhaláciou rezistentných spór C. burnetii, ktoré sú vylučované chorým dobytkom, počas zberu

potravy na zemi.

Poďakovanie: Rady by sme poďakovali všetkým, ktorí nám pomáhali v teréne pri odchyte vtákov a

kolegom z Oddelenia rickettsiológie na Virologickom ústave SAV, ktorí akýmkoľvek spôsobom

pomohli pri vzniku tejto práce.

Táto práca bola finančne podporená projektom VEGA č. 2/0065/09.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

95

VERTIKÁLNA DISTRIBÚCIA RICKETTSIÍ NA SLOVENSKU

E. ŠPITALSKÁ1, L. MYDLOVÁ

2 & V. TARAGEĽOVÁ

2

1. Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR

2. Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR

Rickettsia spp. sú Gram-negatívne intracelulárne baktérie s celosvetovým rozšírením,

spôsobujúce infekčné ochorenia. Doteraz je známych vyše 20 druhov rickettsií zo skupiny

purpurových horúčok (SFG), asi 15 je patogénnych pre človeka. Ixodové kliešte sú hlavné

vektory SFG rickettsií, môžu zohrávať i úlohu rezervoárov. Cieľom štúdie bolo zistiť

vertikálne riziko získania rickettsiálnej infekcie na Slovensku.

Sledované lokality boli rozložené v nadmorských výškach 150, 400, 600, 800 a 1000

m nad morom. Kliešte sme zbierali vlajkovaním vegetácie a detegovali pomocou PCR

s rodovo špecifickými primermi a následným sekvenovaním v celkovej DNA kliešťov

získanej alkalickou hydrolýzou. Z 1338 (505 nýmf, 387 samíc, 446 samcov) Ixodes ricinus, 8

(2 samice a 6 samcov) Haemaphysalis concinna a 1 samec Dermacentor reticulatus

testovaných kliešťov bolo rickettsia-pozitívnych 6,9% nýmf, 10,85% samíc a 9,3% samcov I.

ricinus. Infikované kliešte boli zozbierané zo všetkých nadmorských výšok. Sekvenovanie

vybraných pozitívnych vzoriek ukázalo, že 89,47% týchto vzoriek bolo infikovaných s

Rickettsia helvetica a zvyšok bola Candidatus Rickettsia sp. IRS4. Kliešte s R. helvetica

infekciou boli zozbierané vo všetkých nadmorských výškach a kliešte s Candidatus Rickettsia

sp. IRS4 infekciou boli len z nadmorskej výšky 150 m n.m. Nakoľko neboli sekvenované

všetky pozitívne vzorky, je možné že táto rickettsia sa vyskytuje i inde. Avšak oba druhy

rickettsií vyskytujúcich sa v kliešťoch I. ricinus na Slovensku v rôznych nadmorských

výškach sú patogénne pre človeka.

Naše výsledky teda poukazujú na možnosť nákazy kliešťami prenášanými baktériami,

rickettsiami R. helvetica a Candidatus Rickettsia sp. IRS4 aj na lokalitách v intravilánoch

miest – na cintorínoch, v mestských parkoch, lesoparkoch, na miestach využívaných na

rekreačné účely, v areáloch inštitúcii, pričom tieto lokality sa môžu nachádzať i vo vnútri

mestskej zástavby, ale aj v lesných biotopoch v rôznych nadmorských výškach.

Poďakovanie: Práca bola finančne podporená projektami VEGA 2/0065/09 a 2/0161/09.

Abstrakty

96

CANDIDATUS NEOEHRLICHIA MIKURENSIS

V PRÍRODNÝCH OHNISKÁCH STREDNEJ EURÓPY

M. DERDÁKOVÁ1,2

, E. ŠPITALSKÁ3, G.WALDER, L

4. PANGRÁCOVÁ

2,

D. SELYEMOVÁ1, K. ŠTEFANIDESOVÁ

3, E.KOCIANOVÁ

3 & B. PEŤKO

2

1. Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR

2. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

3. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR

4. Department of Hygiene, Microbiology and Social Medicine, Innsbruck Medical University,

Innsbruck, Austria

Candidatus Neoehrlichia mikurensis (CNM) predstavuje novo sa vynárajúcu kliešťami

prenášanú vnútrobunkovú baktériu z čeľade Anaplasmataceae. Pôvodne bola CNM pokladaná

za nepatogénny druh, avšak podľa najnovších štúdií vyvoláva horúčkovité ochorenia,

septikémiu a dokonca až smrť u ľudí s oslabenou imunitou, ako aj u domácich zvierat,

konkrétne psov. Na základe týchto informácii sme sledovali prevalenciu CNM v kliešťoch

Ixodes ricinus na 9 lokalitách troch stredoeurópskych krajín (Slovensko, Čechy, Rakúsko).

V analyzovaných kliešťoch bola stanovená aj prevalencia Anaplasma phagocytophilum.

Prítomnosť oboch patogénov bola zisťovaná PCR amplifikáciou 16S rRNA za použitia

druhovo špecifických, ako aj konzervatívnych oligonukleotidov. Na ich genotypizáciu bola

použitá metóda SSCP. Zo 1661 analyzovaných kliešťov bol výskyt CNM zaznamenaný na

všetkých sledovaných lokalitách s celkovou prevalenciou 3,8% v rozpätí od 2,2% na lokalite

v severovýchodných Čechách do 16,3% v kliešťoch zozbieraných v Rakúsku (okolie

Insbrucku). Prítomnosť CNM tu bola zaznamenaná aj v larvách zozbieraných z vegetácie, čo

poukazuje na možný transovariálny prenos. Túto lokalitu sme vybrali na základe častého

výskytu nešpecifického horúčkovitého ochorenia u ľudí s anamnézou pricicaného kliešťa

a zvýšeným výskytom nešpecifických anti-ehrlichiových (anti-anaplazmových) protilátok aj

u zdravej populácie. A. phagocytophilum bola prítomná celkovo u 2,7% kliešťov v rozpätí od

0,3% do 6,9%. Najvyšší výskyt bol opäť zaznamenaný na lokalite v Rakúsku. Analýza

sekvencií nám potvrdila značnú vnútrodruhovú variabilitu A. phagocytophilum a prítomnosť

európskych variantov CNM. Amplifikáciou konzervatívneho úseku 16SrRNA a následnou

SSCP analýzou sme boli schopní tieto dva druhy od seba jednoznačne odlíšiť.

Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj financovaným

ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami a postupov na

prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA 2/0055/11 a APVV-0267-10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

97

VÝSKYT PROTILÁTEK PROTI LEPTOSPIRA SPP. V JIHOČESKÉM REGIONU

V OBDOBÍ 1995-2011

E. HOLASOVÁ, K. SAKOVÁ, I. VANĚČKOVÁ & J. LINHARTOVÁ 1

1. Laboratoř parazitologie a mykologie, Nemocnice České Budějovice, a. s.

Úvod: Leptospiróza je typická zoonóza s fenomenem přírodní ohniskovosti. Objevuje se

hlavně v době zvýšených dešťových srážek v lokalitách, kde dochází ke kontaktu člověka s

výkaly živočichů kontaminovaným ekosystémem. Infekce probíhá často asymptomaticky

nebo jako lehké horečnaté onemocnění. Nejčastější klinicky manifestní forma na našem

území je tzv. Blaťácká horečka (horečka, serózní meningitida, lehká hepatopatie), jejímž

původcem je L. grippotyphosa. Nejzávažnější formou je tzv. Wailova choroba, ikterická

forma spojená s poruchou jaterních a ledvinných funkcí, serózní meningitidou, končící často

fatálně. Původcem je L. icterohaemorhagie. Dalším druhem uváděným v souvislosti s

klinicky manifestním onemocněním je L. sejroe. Diagnostika je v ČR prováděna nejčastěji

sérologicky průkazem protilátek. Další možností je přímý průkaz DNA leptospir molekulárně

biologickými metodami, mikroskopicky a kultivačně.

Metodika: Laboratoř jako jediná v JČ regionu provádí vyšetření protilátek u leptospirózy

mikroskopickým aglutinačním testem, který umožňuje identifikovat a kvantifikovat specifické

protilátky proti jednotlivým sérovarům. Jako antigen jsou používány živé kmeny leptospir

kultivované v naší laboratoři.

Výsledky: V období 1995 – 2011 jsme vyšetřili 12 714 osob. Z toho bylo 404 (3,1 %)

pozitivních osob, 268 mužů (66 %) a 136 (34 %) žen. Nejčastěji se vyskytujícím druhem byla

L. grippotyphosa (56 %) s vyšším výskytem v r. 1998 a 2002 (přemnožení hlodavců a

povodně). Od roku 2004 se začíná zvyšovat výskyt druhu L. sejroe (24 %), což si

vysvětlujeme změnou rezervoárových živočichů. Třetím identifikovaným sérovarem byla L.

icterohaemorhagie (20 % ).

Potvrdila se sezónnost výskytu s maximem v měsíci červenec - říjen, a převaha mužů mezi

infikovanými osobami, což odpovídá literatuře.

Závěr: Výskyt protilátek proti jednotlivým sérovarům rodu Leptospira v jižních Čechách

odpovídá republikovým trendům, stejně jako sezónní charakter onemocnění. Nejčastěji se

vyskytujícím druhem je L. grippotyphosa, následovaná L. sejroe a L. icterohaemorhagie.

Abstrakty

98

LEPTOMONAS PYRRHOCORIS: DRUH S KOSMOPOLITNÍM ROZŠÍŘENÍM

H. KLEPETKOVÁ1, J. VOTÝPKA

1, 2, J. LUKEŠ

2, 3 & D. A. MASLOV

4

1. Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Karlova univerzita, 128 44 Praha, ČR

2. Parazitologický ústav, Biologické centrum, 370 05 České Budějovice, ČR

3. Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, 370 05 České Budějovice, ČR

4. Department of Biology, University of California – Riverside, CA 92521 Riverside, USA.

Otázka počtu parazitických druhů organismů a jejich podílu na celkové biodiverzitě

závisí ve značné míře na jejich hostitelské specifitě a geografickém rozšíření. Pro naše

studium jsme si vybrali druh jednohostitelského trypanosomatida Leptomonas pyrrhocoris,

který byl poprvé popsán z ploštice ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus). Zjistili jsme, že

se tento druh parazita vyskytuje i v řadě dalších druhů ploštic čeledi Pyrrhocoridae a v rámci

našeho výzkumu jsme získali řadu izolátů z různých geografických oblastí (střední Evropa,

Středomoří, Střední Amerika, sub-saharská Afrika a jihovýchodní Asie). Fylogenetická

analýza genu pro splice-leader (SL) RNA získaných izolátů koresponduje s geografickým

rozšířením a vysoká genetická variabilita novosvětských izolátů ukazuje na vznik druhu L.

pyrrhocoris v oblasti Amerik s následným šířením na ostatní kontinenty. Kosmopolitní

rozšíření této leptomonády pravděpodobně souvisí s všudypřítomností ploštic čeledi

Pyrrhocoridae, u jiných druhů jednohostitelských trypanosomatid se však podobná vazba

zatím neprokázala.

Ploštice čeledi Pyrrhocoridae byly podrobeny i analýze výskytu dalších druhů

jednohostitelských trypanosomatid. Z příbuzného druhu Scantius aegyptius, vyskytujícího se

v oblasti Středomoří byl získán a popsán nový druh trypanosomatida – Leptomonas scantii. U

čeledi Pyrrhocoridae bylo dále nalezeno dalších 10 typových jednotek (tj. potencionálních

druhů), z nichž pět bylo popsáno vůbec poprvé. Naše výsledky potvrzují, že ploštice čeledi

Pyrrhocoridae mohou hostit široké spektrum jednohostitelských trypanosomatid, z nichž

některé mají nízkou hostitelskou specifitu i rozsáhlý areál výskytu, zato jiné jsou hostitelsky

vysoce specifické a vyskytují se pouze na omezeném geografickém území.

Tato práce byla finančně podpořena granty GA ČR 206/09/H026 a GA UK 426211.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

99

ALOZÝMOVÁ ANALÝZA IZOLÁTOV HAEMONCHUS CONTORTUS CITLIVÝCH

A REZISTENTNÝCH VOČI ANTIHELMINTIKÁM

V. ŠNÁBEL1, M. VÁRADY

1, M. DOLINSKÁ

1 & A. WOLSTENHOLME

2

1. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, 040 01 Košice, SR

2. University of Bath, Department of Biology and Biochemostry, Bath BA2 7AY, Avon,

England

V štúdii genetických mechanizmov rezistencie multilokusovou elektroforézou bolo

analyzovaných sedem kmeňov nematód prežúvavcov Haemonchus contortus, rezistentných a

citlivých voči antihelmintikám. Izoláty MHco12 a MHco13 zo švajčiarskych fariem boli

rezistentné voči benzimidazolovým (BZ) liečivám, u izolátov s násobnou rezistenciou bol

kmeň MHco4 (WRS) pochádzajúci z Južnej Afriky rezistentný voči BZ, makrocyklickým

laktónom a salicylanilidovým antihelmintikám a kmeň MHco10 (CAVR) z Austrálie

rezistentný voči BZ a makrocyklickým laktónom. U citlivých izolátov boli kmene MHco3

(ISE) a MHco6 izolované z Kene a kmeň MHco9 z Nemecka. Bolo testovaných 9 vybraných

enzýmových systémov; enzýmy, ktoré môžu ovplyvniť viazanie sa liečiva na glutamátom

otvárané iónové kanály, enzýmy katalyzujúce metabolické cesty spojené so syntézou alebo

účinkom P-glykoproteínov a enzýmy, ktoré nie sú inkorporované do kľúčových

metabolických pochodov a sú takto viac náchylné prispôsobovať sa selekčným vplyvom.

Polymorfizmus bol zistený v elektroforetických profiloch dvoch enzýmov (MPI, PEP-D).

Z nich u enzýmu peptidáza D (PEP-D), štiepiacom dipeptidy, boli detegované výrazné

rozdiely medzi skupinami rezistentných a citlivých kmeňov, keď rezistentné izoláty

vykazovali komplexnejšie profily, podmienené hybridizáciou dvoch lokusov s výsledným

heterodimérom, zatiaľ čo u citlivých izolátov bol detegovaný jeden aktívny lokus s

izoenzýmom zdieľaným s rezistentnými izolátmi. Peptidázy sa významne podieľajú na

degradácii kolagénu, bohatého na prolíny, počas opakovaného zvliekania a syntézy kutikuly

u H. contortus. Tento je kľúčovým komponentom bazálnych membrán v medzibunkovom

priestore. Na transporte a vypudzovaní antihelmintík prostredníctvom membrán a znížení

účinnej koncentrácie liečiva sa u týchto nematód môžu spolupodieľať zmeny v alelickej

skladbe enzýmu PEP-D.

Poďakovanie: Práca bola podporená grantmi VEGA 2/0213/10, VEGA 2/0135/10 a grantom APVV

LPP-0186-07.

Abstrakty

100

VPLYV ŤAŽKÝCH KOVOV NA INFEKCIU Ascaris suum A AKTIVITU

MAKROFÁGOV MYŠÍ

E.DVOROŽŇÁKOVÁ & M. JALČOVÁ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Ťažké kovy môžu vyvolať výrazné zmeny vo fyziológii buniek a majú schopnosť

modulovať funkcie imunitného systému. Expozícia organizmov ťažkým kovom môže oslabiť

ich imunokompetenciu a tak zvyšovať vnímavosť k parazitárnym infekciám. Myši po

chronickej intoxikácii olovom (Pb), kadmiom (Cd) alebo ortuťou (Hg) boli infikované A.

suum. V porovnaní s len infikovanými myšami bez intoxikácie bola parazitárna záťaž zvýšená

u myší intoxikovaných Pb, u myší intoxikovaných Cd bol počet lariev v pečeni zredukovaný

takmer na polovicu a najnižšie počty lariev A. suum v pečeni aj pľúcach boli zistené u myší

intoxikovaných Hg. Metabolická aktivita peritoneálnych makrofágov bola hodnotená

prostredníctvom produkcie superoxidového aniónu (O2-). Intoxikácia Pb spôsobila výraznú

supresiu v tvorbe tohto kyslíkového radikálu, po následnej infekcii A. suum bola pozorovaná

výrazná inhibícia. Počas intoxikácie Cd bola produkcia O2- stimulovaná a ani následná

infekcia A. suum výrazne nezmenila metabolickú aktivitu makrofágov. Intoxikácia Hg mala

dvojaký účinok na produkciu O2- v makrofágoch myší. Redukčný účinok Hg na tvorbu tohto

metabolitu po 2 týždňoch intoxikácie bol vystriedaný stimuláciou makrofágov, avšak

následná infekcia A. suum zredukovala tvorbu O2- výrazne pod úroveň kontroly prvých 7 dní

po infekcii. Vysoká metabolická aktivita makrofágov u myší dlhodobo intoxikovaných Hg

pravdepodobne kompenzovala znížený počet týchto buniek.

U myší intoxikovaných ťažkými kovmi a následne infikovaných A. suum boli zistené

rozdiely v intenzite parazitárnej infekcie v závislosti od druhu ťažkého kovu. Zistené rozdiely

v počtoch parazitov možno vysvetliť rôznou imunotoxicitou ťažkých kovov na efektorové

bunky imunitnej odpovede - makrofágy.

Práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0093/11.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

101

VPLYV KADMIA NA BUNKOVÚ IMUNITNÚ ODPOVEĎ MYŠÍ INFIKOVANÝCH

Ascaris suum

M. JALČOVÁ & E.DVOROŽŇÁKOVÁ

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Kovy sa vyznačujú priamou toxicitou na rôzne zložky imunitného systému, čo môže

spôsobiť nefunkčnosť imunity ako celku, alebo dochádza k poruchám regulačných systémov,

čo vedie k prehnanej imunitnej odpovedi. Kadmium (Cd) je účinný imunotoxikant, ktorého

cieľovým orgánom je týmus. V týmuse dochádza k vývoju T buniek, ktoré sú potrebné pre

vytvorenie a udržanie adaptívneho imunitného systému. Cieľom tejto práce bolo

charakterizovať imunitnú odpoveď myší pri intoxikácii kadmiom a experimentálnej larválnej

askaridóze, keďže oba faktory sú významnými modulátormi imunitných reakcií. Prevažná

časť imunitnej odpovede hostiteľa na infekciu A. suum je vyvolaná migrujúcimi larvami,

ktoré ovplyvňujú humorálne aj celulárne zložky imunity.

Myši po chronickej intoxikácii kadmiom boli infikované A. suum. Intenzita

parazitárnej infekcie bola u intoxikovaných myší nižšia v porovnaní s len infikovanými

myšami, keď počet lariev v pečeni bol signifikantne znížený. Proliferačná odpoveď T

lymfocytov nebola kadmiom výrazne ovplyvnená, až následná infekcia krátkodobo (7. deň po

infekcii) zvýšila aktivitu týchto buniek. Proliferácia B lymfocytov vykazovala miernu

inhibíciu, ktorá však nebola štatisticky významná. Počty CD4+ T lymfocytov

u intoxikovaných myší klesli pod úroveň kontroly a po následnej infekcii stúpli len na 5. deň

p.i. Subpopulácia CD8+ T lymfocytov bola od 14. dňa intoxikácie zvýšená a vyššie počty

dosahovala aj po infekcii, ale nedosiahla hodnoty neintoxikovaných, len infikovných myší.

Produkcia superoxidového aniónu v makrofágoch bola stimulovaná počas intoxikácie

kadmiom a ani následná infekcia výrazne nezmenila metabolickú aktivitu makrofágov.

Z dosiahnutých výsledkov vyplýva, že chronická intoxikácia kadmiom pozitívne ovplyvnila

efektorové zložky imunitnej odpovede, stimulovala subpopuláciu cytotoxických CD8+ T

buniek a metabolickú aktivitu makrofágov, čo pravdepodobne prispelo k výraznej redukcii

parazitárnej infekcie hostiteľa.

Práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0093/11.

Abstrakty

102

SLEDOVANIE VÝSKYTU KRYPTOSPORÍDIOVÉHO ANTIGÉNU V SKUPINE

IMUNODEFICIENTÝCH PACIENTOV

M. HALÁNOVÁ1, A. VALENČÁKOVÁ

2, M. HALÁN

3, M. GOLDOVÁ

3, Z. HURNÍKOVÁ

3,

P. JARČUŠKA4, Z. KALINOVÁ

1, P. JURIŠ

1 & L. ČISLÁKOVÁ

1

1. UPJŠ LF, Ústav verejného zdravotnictva, Šrobárova 2, 041 80 Košice

2. UVLF, Katedra biológie a genetiky, Komenského 73, 041 81 Košice

3. UVLF, Katedra parazitológie a epizootológie, Komenského 73, 041 81 Košice

4. Klinika infektológie a cestovnej medicíny, Rastislavova 43, 041 90 Košice

Kryptosporidióza je endemická parazitárna zoonóza s celosvetovým rozšírením

postihujúca osoby všetkých vekových skupín. Veľmi dôležitým epidemiologickým faktorom

je hostiteľská špecificita a od nej sa odvíjajúca možnosť prenosu z jedného hostiteľského

druhu na iný. Nákaza kryptosporídiami je značne variabilná, môže byť asymptomatická,

s miernym alebo aj ťažkým priebehom. Dĺžka trvania symptómov a jej následky sú väčšinou

závislé na imunologickom stave postihnutého jedinca. V našej štúdii sme na prítomnosť

kryptosporídiovej infekcie vyšetrili spolu 174 pacientov, ktorí boli na základe primárnej

diagnózy a stupňa imunodeficiencie rozdelení do 3 skupín. V prvej skupine bolo zaradených

17 HIV/AIDS pacientov, v druhej 74 hemodialyzovaných pacientov a v tretej 83 rómskych

detí. Na diagnostiku sme použili sendvičovú ELISA metódu, ktorá deteguje kryptosporídiový

antigén v stolici vyšetrovanej osoby. Pozitívny výsledok sme zaznamenali v 1. a 3. skupine,

v skupine hemodialyzovaných pacientov nebol zaznamenaný ani jeden pozitívny prípad. Kým

v skupine HIV/AIDS pacientov bola pozitivita detegovaná v 23.5% (4 prípady), v skupine

rómskych detí to bolo až 43.4% (36 pozitívnych), pričom najviac pozitívnych prípadov bolo

zachytených u detí mladších ako 1 rok (48.2%). Získané výsledky naznačujú, že výskyt

kryptosporídiovej infekcie súvisí nielen s imunitným stavom vyšetrovanej osoby, ale aj so

socioekonomickým statusom a s ním spojenými hygienickými podmienkami.

Poďakovanie: Práca vznikla v rámci projektu CEMIO – ITMS: 26220120058. (50%) a VEGA MŠ SR

č. 1/0831/12 a č.1/0271/11.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

103

PREVALENCIA CRYPTOSPORIDIUM SPP. V CHOVOCH EUBLEPHARIS

MACULARIUS NA SLOVENSKU A V ČECHÁCH

M. HALÁN, Z. HURNÍKOVÁ, M. GOLDOVÁ & K. BAYER

UVLF, Katedra parazitológie a epizootológie, Komenského 73, 041 81 Košice

V chovoch plazov sú protozoá z rodu Cryptosporidium rozšírenými parazitmi jašterov

a hadov. Spôsobujú problémy v odchove mláďat, čo sa prejavuje stratou hmotnosti,

spomalením rastu až úhynom. Dospelé jedince sú zvyčajne bezpríznakovými prenášačmi

infekcie. Gekončíky nočné (Eublepharis macularius) sú obľúbené stredoázijské jaštery,

v chovoch ktorých bol zaznamenaný vysoký výskyt infekcií Cryptosporidium spp.

Cieľom našej práce bolo zmapovať prevalenciu Cryptosporidium spp. v chovoch

gekončíkov nočných na Slovensku a v Čechách. Vyšetrených bolo 26 chovných skupín

s celkovým počtom 90 jedincov. Sedem skupín bolo pôvodom z Českej republiky a 19 skupín

pochádzalo zo Slovenska. Každá vyšetrovaná skupina bola chovaná v samostatnom teráriu a

na vyšetrenie bola použitá jedna zmiešaná vzorka trusu od každej skupiny. Na diagnostiku

sme použili ELISA metódu. Komerčným testom Cryptosporidium (Fecal), (f. DIAGNOSTIC

AUTOMATION, INC.), ktorý deteguje prítomnosť kryptosporídiového antigénu vo

vyšetrovanom truse a ktorého senzitivita je 93 % bol výskyt Cryptosporidium spp. potvrdený

v 61,5 % vyšetrovaných vzoriek. U niekoľkých skupín gekončíkov s dobrou telesnou

kondíciou chovaných vo vyhovujúcich zoohygienických podmienkach a pri pravidelnom

podávaní plnohodnotného krmiva neboli ani po nameraní pozitívnych hodnôt antigénu

Cryptosporidium spp. a niekoľkomesačnom pozorovaní zistené žiadne klinické prejavy

infekcie. Aj napriek tejto skutočnosti nami zistená celková prevalencie je značne vysoká, z

čoho vyplýva aj relatívne vysoká pravdepodobnosť infekcie chovu. Najúčinnejším spôsobom

zníženia výskytu tohto ochorenia je preto dbať na zvýšené dodržiavanie preventívnych

opatrení vo všetkých smeroch, tzn. dodržiavať karantenizáciu a vyšetrenie

novonadobudnutých zvierat, zoohygienu, minimalizáciu stresu zvierat a v neposlednom rade

aj zabezpečenie plnohodnotnej a pravidelnej výživy.

Poďakovanie: Táto práca vznikla v rámci projektu VEGA MŠ SR č. 1/0831/12.

Abstrakty

104

SÉROLOGICKÁ A REPRODUKČNÁ ANALÝZA NEOSPORA CANINUM VO

VYBRANOM CHOVE HOVÄDZIEHO DOBYTKA

S. ŠPILOVSKÁ1, K. REITEROVÁ

1, A. ČOBÁDIOVÁ

1 & J. POŠIVÁK

2

1. Parazitologický ústav Slovenskej akadémie vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

2. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 3, 044 01 Košice, SR

V rámci epizootologickej analýzy neosporózy vo vybranom chove dobytka na

severovýchode Slovenska bolo vyšetrených 117 krvných sér dojníc s reprodukčnými

poruchami a 226 sér jalovíc. Na zistenie dynamiky tvorby špecifických protilátok bola piatim

vybraným séropozitívnym dojniciam v pravidelných trojmesačných intervaloch odoberaná

krv. U 200 kráv s poruchami reprodukcie boli zisťované vybrané parametre reprodukčnej

analýzy.

U dojníc po aborte bola zistená 45,3 % (0,36-0,55 % CI) a u jalovíc 33,6 % (0,28-0,40

CI) séroprevalencia. Vybrané pozitívne dojnice porodili klinicky zdravé teľatá priemerne na

285. – 290. deň gravidity. Špecifické protilátky stanovené nepriamou ELISA reakciou (ID-

VET, Francúzsko) pretrvávali na relatívne vysokej úrovni v priebehu 1. a 2. trimestra, s

miernym nárastom v 3. trimestri gravidity a perzistenciou 3 až 5 mesiacov po pôrode. U

dvoch dojníc bol zaznamenaný mierny pokles anti-Neospora protilátok v 2. trimestri

gravidity.

Reprodukčné parametre zisťované u 200 vyšetrených dojníc výrazne presahovali

priemerné hodnoty (inseminačný interval o 133,3 %; servis perióda o 205,9 %; inseminačný

index o 193,8 %; inter inseminačný interval o 207,4 %; celkové percento gravidity 54,5 %;

hodnota percenta oplodnenia po 1. inseminácii 20,2 %; percento zabrezávania dosiahlo

optimálnu hodnotu až pri 8. inseminácii).

Výsledky sérologickej analýzy v danom chove odhalili potenciálne riziko

endogénneho prenosu infekcie. Prechodne zvýšená hladina špecifických protilátok u

vybraných dojníc v poslednom trimestri gravidity, s pretrvávaním takmer do 5 mesiacov po

pôrode, je pravdepodobne indikátorom aktivácie parazita počas gravidity u chronicky

infikovaných zvierat. Analýza výsledkov vybraných ukazovateľov reprodukcie u dojníc na

sledovanej farme potvrdila znížené hodnoty oproti priemerným, čo odzrkadľuje zvýšený

výskyt porúch plodnosti v stáde.

Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

105

IMUNOSUPRESÍVNE ÚČINKY METABOLICKÝCH PRODUKTOV LARIEV

M.VOGAE NA BUNKY VRODENEJ IMUNITY POČAS INFEKCIE CESTÓDOM

MESOCESTOIDES VOGAE U MYŠÍ

G. HRČKOVÁ, S. VELEBNÝ & E. VENDEĽOVÁ

Oddelenie Experimentálnej Farmakológie, Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3,

040 01 Košice, Slovensko

Larválne štádiá mnohých cestódov, vrátane druhu Mesocestoides vogae vyvolávajú

intenzívny zápal v tkanivách infikovaných hostiteľov, ktorý pri absencii vhodnej liečby vedie

k chronicite ochorenia a zlyhaniu orgánov. Druhé larválne štádium M. vogae má schopnosť

nepohlavného delenia v pečeni a peritoneálnej dutine a na tejto modelovej infekcii u myší sme

sledovali dynamiku počtu buniek vrodenej imunity a ovlyvnenie ich efektorových funkcií in

vivo a in vitro po inkubácií s exkrečno/sekrečnými (E/S) a somatickými antigénmi lariev. V

pečeni infikovaných myší kmeňa ICR parazitácia lariev stimulovala rapídnu akumuláciu

neutrofilov, v menšej miere eozinofilov a monocytov, pričom v peritoneálnej dutine (PD) boli

v skorej fáze dominantnými bunkami eozinofilné leukocyty a neskoršie aj nezrelé makrofágy.

Sledovali sme štádiovošpecifickú expresiu antigénov a protilátkovú odpoveď v súvislosti s

moduláciou nešpecifických efektorových funkcií ako sú fagocytárna aktivita, produkcia

voľných kyslíkových radikálov a adherencia, ktoré boli stimulované do 14. dňa po infekcii.

Od tohto obdobia bola zaznamenaná fibrogenéza v pečeni a pokles efektorových funkcií

buniek v PD, čo korelovalo so expresiou E/S antigénov s molekulovou hmotnosťou pod 70

kDa a poklesom IgG protilátok. Zaznamenala sa supresia fagocytárnej aktivity a prezentácie

antigénov cez Fc-receptory makrofágov po inkubácii buniek s rôznymi koncentráciami E/S a

somatických antigénov, čo poukazuje, že určité antigény majú proteolytickú aktivitu. Chybná

prezentácia antigénov viedla k imunosupresii a navodeniu Th2 cytokínovej odpovede, o čom

nasvedčovala zvýšená expresia génov pre IL-5, IL-4 a IL-13. Na obranu voči poškodeniu

reaktívnymi formami kyslíka produkovanými neutrofilmi, eozinofilmi a makrofágmi sa

adaptovali larvy pečeni aj v PD pravdepodobne zvýšeným vylučovaním antioxidačných

systémov, napr, glutatiónu. Akútne zápalové ložiská v pečeni sa postupne menili na fibrózne

kapsuly okolo lariev, čo predstavovalo obranný typ imunitnej odpovede závislý na T

lymfocytoch Th2 typu.

Poďakovanie: Experimentálne štúdie boli finančne podporované z projektu VEGA č. 2/0188/10.

Abstrakty

106

EXPRESSION OF SUBOLESIN IN ORGANS OF FEMALE TICK IXODES RICINUS

IN RESPONSE TO FEEDING AND TICK-BORNE ENCEPHALITIS VIRUS

INFECTION

S. HAVLÍKOVÁ1, L. ROLLER

2, M. KAZIMÍROVÁ

2, M. SLOVÁK

2, M. LIČKOVÁ

1

& B. KLEMPA1, 3

1. Institute of Virology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

Slovak Republic

2. Institute of Zoology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

Slovak Republic

3. Institute of Virology, Charité School of Medicine, Berlin, Germany

Recent progress in genomics and proteomics has resulted in identification of

numerous bioactive proteins in the salivary glands of ticks (Ixodidae). However, temporal and

spatial expression of these molecules in the tick body is poorly known. Subolesin (4D8) is a

conserved tick protein which plays important role in tick feeding and reproduction.

Additionally, subolesin is involved in tick innate imunity in response to pathogen infection.

In this study, we focused on localization of subolesin in salivary glands and ovaries of

unfed and feeding Ixodes ricinus females (1-, 3- and 5-days post feeding). Using in situ

mRNA-DNA hybridization we demonstrated that 4D8 was expressed in salivary glands mainly

in unfed ticks and then the expression was down-regulated during the feeding. Spatial

distribution indicates that 4D8 transcripts were found in all types of salivary gland acini. In the

reproductive system of I. ricinus females, positive staining of 4D8 was observed in oocytes of

unfed ticks, but seems to be upregulated during the blood-meal. Initial experiments with TBEV

infected ticks showed that expression of subolesin in salivary glands retains similar expression

level also during feeding and is in contrast to unifected ticks not reduced.

Our results indicate that expression of subolesin is influenced by tick feeding and

TBEV infection. Further studies are needed for better understanding of subolesin importance as

a tick innate immunity component for TBEV replication and transmission.

This work was supported by the project (ITMS: 26240220044) supported by the Research &

Development Operational Programme funded by the ERDF.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

107

POHLED NA KRÁSNÉ A NEBEZPEČNÉ SPIROCHETY V TRANSMISNÍ

ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPII

T. MARVANOVÁ1 & L. ŠÍPKOVÁ

1

1. The National Institute of Public Health, Centre for Epidemiology and Microbiology,

Šrobárova 48, 100 42, Praha 10, Czech Republic

Borrelie, leptospiry a treponemy. Tyto zdánlivě na pohled podobné bakterie mají

jedno společné, a to zařazení do kmene Spirochaetes. Jedná se o nebezpečné organismy, které

způsobují závažná onemocnění člověka. Pro diagnostiku těchto bakterií jsou užívány rozdílné

metody průkazu, např. serologické metody, PCR či mikroskopie. Zajímalo nás prozkoumat

mikrosvět těchto organismů, a proto jsme se rozhodly Vám i sobě přiblížit, jak vypadají a

zda-li se nějak morfologicky liší při pozorování v elektronovém mikroskopu. A dále

poskytnout základní informace o jejich přenašečích (např. klíště jako vektor pro přenos

borrelií), způsobu přenosu a příznacích onemocnění u lidského jedince, včetně četnosti

výskytu těchto onemocnění na území ČR.

Abstrakty

108

PHENOTYPICAL AND IMMUNOLOGICAL CHANGES OF RICKETTSIA AKARI

UNDER ANTIBIOTIC PRESSURE

M. QUEVEDO-DIAZ 1 , P. VADOVIC

1 & S. RADULOVIC

2

1Department of Rickettsiology, Institute of Virology SAS, Bratislava. Slovakia

2Bala Family Practice, Bel Air, Maryland.

Rickettsia akari is gram negative bacteria that belongs to Spotted Fever Group

Rickettsia (SFG) and is maintained in the urban cycle comprised of the house mouse (Mus

musculus) and the blood-sucking mite Liponyssoides sanguineous. R. akari causes

rickettsialpox, a household disease that is manifested in patients by the appearance of a

primary eschar at the site of the mite bite. Resistance to antibiotics is increasing between

bacteria. Antibiotics can change the bacterial morphology. In search of antibiotic markers that

could be of use for the selection of R. akari we cultured wild-type R. akari (MK strain) in the

presence of zeocin and carbenicillin. Addition of 200 ug/ml of zeocin and 200 ug/ml of

carbenicillin to the cells infected with R. akari resulted in the phenotypical changes affecting

plaque forming ability. We analyzed the antibiotic-resistant variant of R. akari (RaZC) and

determined that RaZC is capable of the intracellular growth in fibroblasts yet failed to induce

plaque formation in vitro in contrast to wild-type. Immune profile of RaZC was analyzed by

Western blots, and the proteins around 14, 56 and 60 kDa were shown to be recognized by

mouse sera. This data are suggestive of the membrane changes under antibiotic pressure for R.

akari that is affecting immune recognition of the host and needs to be further explored.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

109

RYŠAVKA TMAVOPÁSA A MYŠ KOPČIARKA, DRUHY DROBNÝCH CICAVCOV

S NAJVÄČŠÍM VÝZNAMOM NA ŠÍRENÍ TOXOKARÓZY

D. ANTOLOVÁ1, K. REITEROVÁ

1, G. ZALESNY

2, M. STANKO

1 & J. FRIČOVÁ

1

1. Institute of Parasitology, Hlinkova 3, 040 11 Košice, Slovakia

2. Department of Invertebrate Systematics and Ecology, Institute of Biology, Wroclaw

University of Environmental and Life Sciences, Kozuchowska 5b, Wroclaw, Poland

Toxokaróza je závažná parazitozoonóza rozšírená prakticky na celom svete.

Definitívnymi hostiteľmi Toxocara spp. sú mäsožravce avšak na jej šírení sa významne

podieľajú paratenický hostitelia, medzi ktorých patria aj drobné cicavce. Cieľom práce bolo

analyzovať faktory ovplyvňujúce riziko nakazenia paratenických hostiteľov, pričom výskum

sa zameral na abundanté druhy, Ryšavku tmavopásu (Apodemus agrarius) a Myš kopčiarku

(Mus spicilegus). V období 2005 – 2008 bolo zo 625 sérologicky vyšetrených jedincov

druhu A. agrarius pozitívnych 73 (11,7 %) zvierat. Zo 155 vyšetrených jedincov M.

spicilegus bolo séropozitívnych 17 (10,7 %). Pomocou log-lineárnej analýzy kontingenčných

tabuliek bolo zistené, že výskyt toxokarózy u Ryšavky tmavopásej signifikantne ovplyvnila

pohlavná aktivita a pôvod (habitat) zvierat. U pohlavne aktívnych jedincov dosiahla pozitivita

až 22,5 %, kým u zvierat pohlavne neaktívnych iba 6,4 %. Séropozitívne zvieratá najčastejšie

pochádzali z alúvií riek a potokov (21,2 %), kým jedince z vetrolamov boli pozitívne iba v 1,8

% prípadov. Naopak, u druhu Myš kopčiarka nebol výskyt protilátok významne ovplyvnený

žiadnym z analyzovaných faktorov (vek, pohlavie, pohlavná aktivita, pôvod). Výsledky

potvrdili, že obidva druhy drobných cicavcov sa významne podieľajú na udržiavaní cirkulácie

toxokarózy v prírode, pričom ich zoonózny potenciál zvyšuje aj tendencia oboch druhov

sťahovať sa v zime do blízkosti ľudských obydlí, čo zvyšuje riziko nakazenia domácich

mäsožravcov.

Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná agentúrou na podporu výskumu a vývoja projekt č.

APVV-0267-10 a čiastočne financovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0011/12.

Abstrakty

110

TOXOPLASMA GONDII U OŠÍPANÝCH NA SLOVENSKU

A V NIEKTORÝCH ŠTÁTOCH EURÓPSKEJ ÚNIE

Ľ. TURČEKOVÁ, K. REITEROVÁ, D. ANTOLOVÁ & F. SPIŠÁK

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika

Toxoplazmóza patrí medzi najrozšírenejšie parazitárne ochorenia prenosné zo zvierat

na človeka, ktoré vyvoláva protozoárny parazit Toxoplasma gondii. Definitívnymi hostiteľmi

T. gondii sú zástupcovia čeľade mačkovitých (Felidae). Prenos T. gondii na ľudí je spôsobený

konzumáciou surového alebo tepelne nedostatočne upraveného mäsa, v ktorom sa nachádzajú

tkanivové cysty, alebo konzumáciou potravy kontaminovanej zrelými oocystami, alebo

aj manipuláciou s infikovanými domovými a hospodárskymi zvieratami.

Výskyt T. gondii u ošípaných bol sledovaný v rokoch 2006 – 2010. Špecifické

protilátky boli zisťované nepriamou ELISA metódou u 970 ošípaných pochádzajúcich z 36

fariem zo šiestich krajov Slovenska. 923 jatočných ošípaných bolo vo veku 6 až 7 mesiacov a

47 prasníc vo veku 3 až 4 rokov. Protilátky proti T. gondii boli detegované celkom u 21

ošípaných, čo predstavuje 2,2 % séroprevalenciu. Bol zistený rozdiel vo výskyte protilátok

v jednotlivých vekových kategóriách ošípaných. Séropozitivita u prasníc bola dvojnásobne

vyššia 4,3 % v porovnaní s jatočnými ošípanými 2,1 %. Rozdiel medzi vekovými kategóriami

však nebol štatisticky významný. V chovoch s uzavretým obratom stáda bola potvrdená 3,9 %

a s otvoreným obratom 1,6 % séropozitivita. Metódou RFLP na základe lokusu SAG2 bol

v 18 izolátoch stanovený genotyp I a v 3 vzorkách genotyp II T. gondii. Jatočné ošípané (169

zvierat) dovezené z veľkochovov zo štyroch štátov Európskej únie (Česká republika,

Maďarsko, Holandsko a Slovinsko) a odporazené na Slovensku boli sérologicky negatívne. Aj

napriek nízkej prevalencii T. gondii u ošípaných je žiaduci neustály monitoring tohto parazita

u hospodárskych zvierat, keďže geneticky bol potvrdený nielen avirulentný (GII) ale aj

virulentný (GI) kmeň.

Poďakovanie: Práca bola financovaná grantovým projektom VEGA č. 2/0104/11.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

111

SÉROPREVALENCIA TOXOPLAZMÓZY U HOSPODÁRSKYCH ZVIERAT NA

SLOVENSKU

L. LUPTÁKOVÁ1, A. VALENČÁKOVÁ

1, P. BÁLENT

1, E. PETROVOVÁ

1 & D. NOVOTNÁ

1

1. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73, 041 81 Košice, Slovenská

republika

Naša štúdia bola zameraná na zistenie výskytu celkových protilátok proti T. gondii u

hospodárskych zvierat na Slovensku pomocou reakcie väzby komplementu. Vzorky krvi boli

odobraté od 413 asymptomatických zvierat. Za pozitívny titer bol považovaný titer minimálne

1:32. Z celkového počtu vyšetrených zvierat % bolo pozitívnych na prítomnosť protilátok

proti T. gondii. Z toho u oviec bolo pozitívnych 26 (11,2 %) jahniat, 37 (15,9 %) jariek a 51

(21,9 %) bahníc. U kôz bolo zo 41 vyšetrených vzoriek pozitívnych 5 (12,2 %) kozliat a 7

(17,1 %) kôz. Zo 63 vyšetrených svíň boli pozitívne 2 (3,1 %) ciciaky a u hovädzieho dobytka

boli v skupine 76 zvierat pozitívne 2 (2,6 %) teľatá.

Poďakovanie: Táto práca bola vykonaná vďaka finančnej podpore grantového projektu VEGA

Ministerstva školstva, vedy, výskumu a šporu Slovenskej republiky č. 1/0271/11.

Abstrakty

112

SEZÓNNA DYNAMIKA KLIEŠŤOV A VÝSKYT PATOGÉNOV V MESTSKÝCH

OHNISKÁCH BRATISLAVY

D. SELYEMOVÁ1, V. TARAGEĹOVÁ

1, E. ONDRISKOVÁ³, M. CHVOSTÁČ³,

T. VACULOVÁ³ & M. DERDÁKOVÁ1,2

1 Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR

2Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

3 Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4, SR

Vplyvom klimatických zmien a ľudskej činnosti sa kliešte postupne dostávajú nielen

do severnejších oblastí, ale dostávajú sa z lesov aj do miest. Výskum sme sústredili na

mestské parky hlavného mesta, ktoré sú pre ľudí rekreačne atraktívne. V súvislosti

s výskumom kliešťov priamo v Bratislave sme sa zamerali aj na nimi prenášané patogény.

Okrem borélií (lymská borelióza) to boli aj baktérie čeľade Anaplasmataceae, konkrétne

Anaplasma phagocytophilum (HGA) a Candidatus Neoehrlichia mikurensis (intracelulárny

patogén endotelových buniek)..

Sústredili sme sa na tri lesoparky v širšom centre Bratislavy: areál SAV(1), Horský park (2)

a Železná studnička (3). Všetky lokality majú charakter listnatého lesa.

Kliešte z vegetácie sme zbierali metódou vlajkovania. Vyšetrené boli na prítomnosť B.

burgdorferi (s. l.), A. phagocytophilum a Candidatus N. mikurensis.

Spolu sme zozbierali 701 kliešťov. Na lokalite 1 sme zozbierali 441 kliešťov, pričom

najpočetnejšie boli nymfy (n = 410). Na lokalite 2 bolo zozbieraných 114 kliešťov,

najpočetnejšie boli nymfy (n = 49). Na 3. lokalite bolo spolu nazbieraných 146 kliešťov,

pričom prevažovali samce (n = 60). Kliešte boli najpočetnejšie v jarných mesiacoch apríl

a máj, pričom sme zaznamenali prevahu nýmf nad imágami. Početnosť nýmf sa zvýšila aj

v mesiaci júl (lokalita 1) a v nasledujúcich mesiacoch sme pozorovali pokles počtu nýmf aj

dospelých štádií.

Na reprezentatívnej vzorke kliešťov z každej lokality sme zisťovali prevalenciu patogénov .

Doteraz bola zistená prevalencia borélií 7,9%, pričom dominantnými druhmi boli Borrelia

garinii a Borrelia valaisiana. Potvrdili sme tak existenciu cirkulácie borélií v meste, kde

významnú úlohu zohrávajú aj vtáky ako rezervoáre týchto dominantných druhov. Prevalencia

A. phagocytophilum bola 6,3%. Vo vzorkách bola detekovaná aj Candidatus N. mikurensis.

Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj financovaným

ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami a postupov na

prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA 2/0055/11 a APVV-0267-10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

113

PREVALENCIA KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH MIKROORGANIZMOV V IXODES

RICINUS V URBÁNNEJ A SYLVATICKEJ OBLASTI NA JUHOZÁPADNOM

SLOVENSKU

Z. SVITÁLKOVÁ1, L. MYDLOVÁ

1, M. DERDÁKOVÁ

1,3, V. TARAGEĽOVÁ

1, D. SELYEMOVÁ

1,

E. KOCIANOVÁ2, M. SLOVÁK

1 & M. KAZIMÍROVÁ

1

1. Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR

2. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

SR

3. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

V posledných rokoch sa zaznamenal zvýšený výskyt kliešťov v mestských parkoch

a záhradách, čo predstavuje pre ľudí zvýšené riziko nákazy patogénnymi mikroorganizmami

nielen počas vychádzok do lesov, ale aj v blízkosti ľudských obydlí. V našej štúdii sme

sledovali výskyt kliešťami prenášaných patogénov v dvoch rôznych oblastiach v závislosti od

ovplyvnenia ľudskou činnosťou. Prvá oblasť je silne ovplyvnená ľudskou činnosťou

a nachádza sa v areáli ústavov Slovenskej Akadémie vied (SAV) v Bratislave na Patrónke,

ktorý leží na úpätí Malých Karpát. Túto oblasť sme porovnávali s oblasťou minimálne

ovplyvnenou ľudskou činnosťou – s lesným ekosystémom v Malých Karpatoch (cca 40 km od

Bratislavy). V areáli SAV sme počas jarných mesiacov (apríl – jún) 2011 metódou

vlajkovania vegetácie nazbierali 1289 nýmf, 266 samíc a 337 samcov I. ricinus. Časť kliešťov

sme vyšetrili metódou PCR na prítomnosť prvoka Babesia spp., pri čom sme zistili

prítomnosť parazita v 0,38 % (4 ex.) kliešťov. Po osekvenovaní časti úseku 18S rRNA sme

zistili dominanciu druhu Babesia sp. EU1 (Babesia venatorum). Z doteraz vyšetrených

kliešťov sme metódou RT-PCR potvrdili prítomnosť DNA baktérie Anaplasma

phagocytophilum v 15,1 % (74 ex.) kliešťov. V listnatom lese v Malých Karpatoch sme na jar

roku 2011 z vegetácie nazbierali 1049 nýmf, 150 samíc a 166 samcov I. ricinus. Prevalencia

patogénnych mikroorganizmov v kliešťoch z urbánnej oblasti bude porovnaná s výsledkami

zo sylvatickej oblasti.

Poďakovanie: Práca bola podporená projektom 7RP EDENext 261504.

Abstrakty

114

SUMARIZÁCIA NIEKOĽKOROČNÉHO VÝSKUMU KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH

PATOGÉNOV V OBLASTI MARTINSKÝCH HOLÍ

V. TARAGEĽOVÁ1, L. MYDLOVÁ

1, D. SELYEMOVÁ

1, E. ŠPITALSKÁ

2, I. CÍGLEROVÁ

1

& M. DERDÁKOVÁ1,3

1. Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR

2. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR

3. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR

Vplyvom viacerých faktorov dochádza v posledných desaťročiach k posunu kliešťov

do vyšších nadmorských výšok a k ich penetrácii do urbánnych oblastí. Mení sa nielen

populačná hustota kliešťov, ale aj výskyt a prevalencia kliešťami prenášaných patogénov.

Cieľom našej štúdie bolo determinovať výskyt kliešťov, zistiť prevalenciu a genetickú

variabilitu kliešťami prenášaných patogénov a objasniť cirkuláciu patogénov v horskej oblasti

Martinských holí.

Kliešte sme zbierali v 3 nadmorských výškach (600, 800 a 1000m n. m.). V rokoch 2004,

2006-2011 sme zozbierali a vyšetrili viac ako 1200 kliešťov. Zamerali sme sa na 4 kliešťami

prenášané patogény, ktoré môžu spôsobovať ochorenia u ľudí a zvierat.

Celková zistená prevalencia je 31% pri Borrelia burgdorferi s.l., 0,5% pri Anaplasma

phagocytophilum a 10,8% pri Rickettsia spp. Pri všetkých sledovaných patogénoch sme

zaznamenali rozdiely v prevalencii v jednotlivých nadmorských výškach. Pri boréliách

a rickettsiách s narastajúcou nadmorskou výškou prevalencia patogénov klesá. Pri

anaplazmách a babéziách sa tento trend nepotvrdil. Medzi 5 detekovanými genospecies

borélií bola v každom sledovanom roku dominantná Borrelia lusitaniae. V prípade rickettsií

sa javí byť dominantná Rickettsia helvetica. V sledovanej oblasti sme potvrdili aj prítomnosť

Babesia spp. Medzi pozitívnymi vzorkami sme detekovali druh Babesia venatorum (Babesia

sp. EU1).

Naša štúdia potvrdzuje šírenie kliešťov do vyšších nadmorských výšok a prítomnosť

širokého spektra kliešťami prenášaných patogénov. Zaujímavá je stabilná dominancia B.

lusitaniae, ktorá je v ostatných oblastiach Slovenska zriedkavá.

Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj

financovaným ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami

a postupov na prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA No. 2/0161/09 a

APVV-0267-10.

X. české a slovenské parazitologické dny 2012

115

POROVNANIE VÝSLEDKOV TROCH DIAGNOSTICKÝCH METÓD NA DÔKAZ

PRÍTOMNOSTI MIKROSPORÍDIÍ V KLINICKÝCH VZORKÁCH

A. VALENČÁKOVÁ1, M. HALÁNOVÁ

2, B. MALČEKOVÁ

1 & L. LUPTÁKOVÁ

1

1. Katedra biológie a genetiky, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach

2. Ústav verejného zdravotníctva, LF UPJŠ Košice

Celosvetové šírenie mikrosporídií upozorňuje na potrebu rýchlych, citlivých a hlavne

presných diagnostických metód. Táto štúdia porovnáva tri typy metód, ktoré boli použité pri

vyšetrení 70 humánnych klinických vzoriek stolice. Bola použitá fluorescenčná

mikroskopická analýza s použitím optických zjasňovačov, ktorá ukázala v 22 vzorkách stolice

prítomné spóry, charakteristické pre druhy kmeňa Microsporidia. Druhou metódou bola

analýza s použitím monoklonálnych protilátok (AMP) na diagnostiku druhov E. intestinalis

a E. bieneusi. Výsledkom bolo 22 pozitívnych vzoriek na E. bieneusi a 24 vzoriek

pozitívnych na E. intestinalis. Pozitivita sa zhodovala s mikroskopickým nálezom v 18

vzorkách avšak v 4 vzorkách bol výsledok mikroskopického vyšetrenia negatívny. Najväčšie

disproporcie boli zaznamenané medzi výsledkami AMP a RT-SYBR Green-PCR s použitím

nami navrhnutých rodových primerových párov pre rod Encephalitozoon a druhovo

špecifických párov primerov na dôkaz E. bieneusi. Pomocou RT-PCR sme dokázali

prítomnosť druhu E. cuniculi v 19 vzorkách, z toho bolo 9 vzoriek negatívnych

mikroskopicky ako aj AMP, čo je v poriadku, keďže AMP deteguje len druhy E. intestinalis

a E. bieneusi. Avšak 4 vzorky boli pozitívne na E. intestinalis aj na E. bieneusi AMP a RT-

PCR metódou bola potvrdená prítomnosť E. cuniculi, v 4 vzorkách bola RT-PCR dokázaná

prítomnosť E. cuniculi ale AMP boli pozitívne na E. bieneusi a 2 vzorky boli pozitívne na E.

intestinalis AMP ale RT-PCR bol identifikovaný druh E. cuniculi. E. bieneusi bol metódou

RT-PCR potvrdený v 3 vzorkách, 2 z nich vykazovali pozitivitu ako mikroskopicky tak aj na

E. intestinalis aj na E. bieneusi AMP a 1 bola mikroskopicky aj AMP negatívna. Pozitivita 25

vzoriek AMP sa RT-PCR nepotvrdila. Prítomnosť E. intestinalis RT-PCR nepotvrdila ani

v jednej vzorke. Sekvencie boli porovnané so sekvenciami v databáze GenBank NCBI a bola

100% zhoda s E. cuniculi a E. bieneusi. Z výsledkov jasne vyplýva, že ani jedna z metodík nie

je stopercentne spoľahlivá. Na zamyslenie je však výsledok pozitivity na E. intestinalis

analýzou monoklonovými protilátkami. V snahe overiť výsledok molekulových metód sme

všetky vzorky opakovane analyzovali s použitím druhovo špecifických primerov na E.

intestinalis avšak s negatívnym výsledkom.

Práca bola riešená v rámci grantových úloh VEGA č. 1/0271/11; 1/0412/09.

Index autorů

116

INDEX AUTORŮ

A

ALEOSHIN V. 82

ANTOLOVÁ D. 109, 110

ASH A. 43

ASHFORD D. 83

AVERPIL H. B. 89

AZIZ A. 86

B

BÁLENT P. 111

BARTÁK P. 34

BARTOŇKOVÁ N. 76

BÁRTOVÁ E. 68

BÁRTOVÁ S. 60

BARUŠ V. 25, 26, 52, 56

BAYER K. 103

BERAN O. 39

BERTHOVÁ L. 94

BÍNOVÁ E. 83

BOCKOVÁ E. 35

BOLDIŠ V. 37

BONA M. 77

BRÁZOVÁ T. 90

BUŇATOVÁ Z. 69

C

CANTASCESSI C. 86

CÍGLEROVÁ I. 114

CIVÁŇOVÁ K. 24, 44

CIVIŠOVÁ H. 69

Č

ČADKOVÁ Z. 92

ČERMÁKOVÁ Z. 62

ČISLÁKOVÁ L. 102

ČOBÁDIOVÁ A. 67, 104

D

DERDÁKOVÁ M. 77, 87, 96, 112, 113, 114

DESDEVISES Y. 24

DIAKIN A. 82

DITRICH O. 25, 29

DOLINSKÁ M. 58, 73, 99

DRAHOTA J. 42

DVOROŽŇÁKOVÁ E. 91, 100, 101

DVOŘÁK J. 55

DVOŘÁKOVÁ H. 17, 47

DYKOVÁ I. 22

E

ENTZEROTH R. 82

F

FALDYNA M. 72

FRANCOVÁ K. 23

FRIČOVÁ J. 77, 109

FOITOVÁ I. 52, 57

FUSCO G. 68

G

GALKOVÁ Z. 34

GARAJOVÁ M. 93

GASSER R. B. 86

GOLDOVÁ M. 102, 103

H

HAKLOVÁ B. 27, 64

HALÁN M. 102, 103

HALÁNOVÁ M. 102, 115

HANZELOVÁ V. 90

HAVLÍKOVÁ S. 106

HISIRA V. 67

HLAVÁČOVÁ J. 41

HLAVATÁ H. 33

HODOVÁ I. 52

HÖGLUND J. 89

HOLASOVÁ E. 97

HORÁK P. 16, 20, 21, 55, 79, 86

HRČKOVÁ G. 31, 36, 58, 105

HUŇOVÁ K. 53, 79

HURNÍKOVÁ Z. 102, 103

HUSÁKOVÁ T. 63

HUVAROVÁ I. 55

HŮZOVÁ Z. 59, 61

HVIŠČOVÁ I. 64

HYPSKÁ V. 53

CH

CHALOUPECKÁ J. 18

CHANOVÁ M. 19

CHVOSTÁČ M. 112

I

IGLÓDYOVÁ A. 71

ILGOVÁ J. 74

J

JALČOVÁ M. 91, 100, 101

JANKOVSKÁ I. 92

JARČUŠKA P. 102

JEDLIČKOVÁ L. 47

JEKLOVÁ E. 72

JILICH D. 39

JINDROVÁ Z. 21

JIRKŮ M. 26

JURÁNKOVÁ J. 72

JURIŠ P. 30, 75, 102

Index autorů

117

K

KALINOVÁ Z. 102

KALOUSOVÁ B. 81

KAPLA J. 62

KAŠNÝ M. 47, 55, 86

KAŠPAROVÁ E. 25

KAZIMÍROVÁ M. 106, 113

KESTŘÁNOVÁ M. 84

KINČEKOVÁ J. 58

KLEMPA B. 106

KLEPETKOVÁ H. 98

KLIEŠČIKOVÁ J. 40, 83

KOCIANOVÁ E. 78, 96, 113

KOČI J. 87

KOČIŠOVÁ A. 33, 35

KODÁDKOVÁ A. 25

KODYM P. 39

KOLÁŘOVÁ (ROHOUŠOVÁ) I. 32, 42

KOLÁŘOVÁ L. 28

KÖNIGOVÁ A. 58

KOSTKA M. 22

KOŠUTH P. 50

KOŠUTHOVÁ L. 50

KOTKOVÁ M. 84

KOUBKOVÁ B. 44, 56

KOUDELA B. 55, 72, 74

KOVÁČ Ľ. 37

KOVAŘČÍK K. 55, 72

KOYUN M. 44

KRUEDEWAGEN E. 42

KUBÁČKOVÁ P. 29

KUBELOVÁ M. 70

KUČEROVÁ H. 76

KUDLÁČKOVÁ H. 72

KUCHTA M. 58

KUCHTA R. 29, 45

KULCSÁR Ľ. 65, 75

KVÁČ M. 69, 74, 80, 81, 84

KVĚTOŇOVÁ D. 69, 80, 81, 84

L

LAMKA J. 34

LANGROVÁ I. 92

LENČÁKOVÁ D. 87

LEONTOVYČ R. 79, 86

LETKOVÁ V. 50

LIČKOVÁ M. 106

LICHTENBERGOVÁ L. 20

LINHARTOVÁ J. 97

LIPTÁKOVÁ Z. 65, 75

LUKÁČ M. 93

LUKEŠ J. 85, 98

LUPTÁKOVÁ L. 111, 115

M

MACHAČOVÁ T. 68

MACHALA L. 39

MAJLÁTH I. 27

MAJLÁTHOVÁ V. 27, 87

MALČEKOVÁ B. 115

MALÝ M. 39

MARIANI U. 68

MARŠÁLEK M. 69

MARVANOVÁ T. 107

MASLOV D. A. 98

MAŠOVÁ Š. 25, 26, 52, 56, 57

MCEVOY J. 84

MELICHEROVÁ J. 74

MENDLOVÁ M. 24, 48

MENDOZA-PALMERO C. A. 45

MIHOK T. 50

MIHOLOVÁ D. 92

MICHÁLKOVÁ V. 46

MIKEŠ L. 17, 18, 47, 53

MITERPÁKOVÁ M. 71

MODRÝ D. 81

MOLNÁR L. 58

MOŠANSKÝ L. 77

MRAČKOVÁ M. 34

MRVA M. 93

MULVENNA J. 86

MYDLOVÁ L. 95, 113, 114

MYNÁŘOVÁ A. 81

N

NEJEZCHLEBOVÁ H. 76

NEUMAYEROVÁ H. 72

NOHÝNKOVÁ E. 37, 83

NOVOBILSKÝ A. 89

NOVOTNÁ D. 111

NOVOTNÝ S. 53

O

ONDRAČKOVÁ M. 23, 46, 49

ONDRISKA F. 37, 38, 93

ONDRISKOVÁ E. 87, 112

ORTEGA Y. 84

OSELSKÝ M. 27

OTRANTO D. 42

P

PALÍKOVÁ M. 22

PANGRÁCOVÁ L. 64, 77, 96

PAPAJOVÁ I. 30, 75, 88

PASKEROVA G. 82

Index autorů

118

PEKÁRIK L. 87

PEŤKO B. 27, 64, 77, 87, 88, 96

PETRILLA V. 27

PETROVOVÁ E. 111

PETRŽELKOVÁ K. 81

PIRIOU E. 40

POMAJBÍKOVÁ K. 81

POŠIVÁK J. 104

PRESLOVÁ M. 51

Q

QUEVEDO-DIAZ M. 108

R

RÁDROVÁ J. 34

RADULOVIC S. 108

RAŠKOVÁ V. 80

RAŠOVSKÁ T. 76

REBLÁNOVÁ M. 54

REITEROVÁ K. 66, 67, 104, 109, 110

ROLLER L. 106

RUDOHRADSKÁ P. 30

Ř

ŘEHULKOVÁ E. 48

S

SÁNCHEZ K. L. 52

SAK B. 69, 80, 81, 84

SAKOVÁ K. 97

SARVAŠOVÁ A. 33

SEDLÁK K. 68, 70

SEIFERTOVÁ M. 26

SELYEMOVÁ D. 87, 96, 112, 113, 114

SHANKS L. 40

SCHOLZ T. 45

SCHRÉVEL J. 82

SIDDIQUI R. 40

SIMDYANOV T. 82

SITKO J. 56

SKÁLA V. 21

SKÁLOVÁ L. 51

SLANÝ M. 55

SLOVÁČKOVÁ I. 49

SLOVÁK M. 106, 113

SPIŠÁK F. 110

STANKO M. 77, 80, 109

STANNECK D. 42

STROPNICKÁ L. 63

SVITÁLKOVÁ Z. 113

SVOBODOVÁ V. 53, 63

SZOTÁKOVÁ B. 51

Š

ŠÍPKOVÁ L. 107

ŠIROKÝ P. 70

ŠMARDOVÁ V. 52, 57

ŠMIGA Ľ. 50

ŠNÁBEL V. 99

ŠPAKULOVÁ M. 54

ŠPILOVSKÁ S. 104

ŠPITALSKÁ E. 94, 95, 96, 114

ŠTEFANIDESOVÁ K. 96

ŠVAJDOVÁ M. 60

T

TARAGEĽOVÁ V. 87, 95, 112, 113, 114

THOMAS-OATES J. 83

TOLAROVÁ V. 59

TURČEKOVÁ Ľ. 67, 110

TUŠER M. 25

TYML T. 22, 25

V

VACULOVÁ T. 112

VADOVIC P. 108

VÁLEK P. 92

VALENČÁKOVÁ A. 102, 111, 115

VALIGUROVÁ A. 74, 82

VANĚČKOVÁ I. 97

VÁRADY M. 58, 73, 99

VÁVRA J. 80

VELEBNÝ S. 31, 58, 105

VENEZIANO V. 68

VENDEĽOVÁ E. 31, 105

VERNEROVÁ E. 63

VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ A. 24, 48

VÍCHOVÁ B. 64, 77

VLKOVÁ M. 42

VOKŘÁL I. 51

VOLF P. 41, 42

VOSTRÝ M. 21

VOTÝPKA J. 34, 41, 98

VOXOVÁ B. 62

W

WAGNEROVÁ P. 69

WALDER G. 96

WALKER A. J. 21

WICHT B. 29

WOLSTENHOLME A. 99

Y

YOUNG N. D. 86

Z

ZALESNY G. 109

Ž

ŽÁKOVSKÁ A. 76

Adresy účastníků

119

ADRESY ÚČASTNÍKŮ

Ash Anirban - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, anirbanash@gmail.com

Assefa Biruk - Medicins Sans Frontieres Etiopia

Bártová Eva - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU Brno, Palackého

tř. 1/3, 612 42 Brno, bartovae@vfu.cz

Bártová Sylvie – Odd. mikrobiologie P+R lab, Revoluční 2214/35, 741 01 Nový Jičín,

silbart@centrum.cz

Baruš Vlastimil - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno

Berthová Lenka - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

lenka.berthova@savba.sk

Bínová Eva - Oddělení tropické medicíny, 1. LF UK v Praze, Studničkova 7, 128 00 Praha 2,

eva.binova@lf1.cuni.cz

Bocká Eva - Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach,

Komenského 73, 041 81 Košice, bockovae@gmail.com

Boldiš Vojtech - HPL spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, boldis@hpl.sk

Brázová Tímea - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, barciova@saske.sk

Civáňová Kristína - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

kristinciv@seznam.cz

Čadková Zuzana - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a

rybářství, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol, cadkova@af.czu.cz

Čobádiová Andrea - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

cobadi@saske.sk

Dávidová Martina - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

martinad@sci.muni.cz

Derdáková Markéta - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

marketa.derdakova@gmail.com

Diakin Andrei - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

ondredyakin@gmail.com

Dolinská Michaela - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

dolinska@saske.sk

Dvorožňáková Emília - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

dvoroz@saske.sk

Dyková Iva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

dykova.iva@gmail.com

Dvořák Jan - Ústav molekulární genetiky AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 2,

jan.dvorak@img.cas.cz

Dvořáková Hana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

santhi@volny.cz

Adresy účastníků

120

Foitová Ivona - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

ivona_foi@hotmail.com

Francová Kateřina - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

kfranc@sci.muni.cz

Garajová Mária - Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina B1, 842 15

Bratislava, garajova@fns.uniba.sk

Gelnar Milan - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

gelnar@sci.muni.cz

Gettová Lenka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

gettova.l@gmail.com

Haklová Božena - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

haklova@saske.sk

Halajian Ali - Turfloop campus, PO Box: 1106 Sovenga, University of Limpopo, South

Africa, ali_hal572002@yahoo.com

Halán Miloš - Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81 Košice, halan@uvlf.sk

Halánová Monika - Ústav verejného zdravotníctva, UPJŠ LF, Šrobárova 2, 041 80 Košice,

monika.halanova@upjs.com

Havlíková Sabina - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

virusaha@savba.sk

Hlaváčová Jana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

janehlavac@seznam.cz

Hodová Iveta - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

hodova@sci.muni.cz

Holasová Eva - Lab. parazitologie a mykologie, B. Němcové 54, 370 01 České Budějovice,

mykolog@nemcb.cz

Horák Petr - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

petr.horak@natur.cuni.cz

Hrčková Gabriela - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, hrcka@saske.sk

Huňová Kateřina - Katedra didaktiky a učitelství biologie PřF UK v Praze, Viničná 7,

128 44 Praha 2, katka.hunova@seznam.cz

Hůzová Zuzana - ZÚ Praha, Sokolovská 60, Praha 8, zuzana.huzova@zu.cz

Chanová Marta - Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK v Praze, Studničkova 7,

128 00 Praha 2, martikam@centrum.sk

Iglódyová Adriana - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

iglodyova@saske.sk

Jankovská Ivana - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a

rybářství, Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, jankovska@af.czu.cz

Jelínková Alena - Synlab Czech s.r.o., U vojenské nemocnice 1200, 169 00 Praha 6 -

Střešovice, alena.jelinkova@synlab.cz

Jílková Radana - Synlab Czech s.r.o., Lazaretní 16, 615 00 Brno, r.sembdnerova@post.cz

Adresy účastníků

121

Juránková Jana – Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,Palackého

1/3, 612 42 Brno, yanniska@seznam.cz

Kalinová Jana - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, kalinovaj@gmail.com

Kašičková Denisa - Synlab Czech s.r.o., U vojenské nemocnice 1200, 169 00 Praha 6 -

Střešovice, denisa.k@centrum.cz

Kašný Martin - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, kasa@post.cz

Kašparová Eva - Ústav živočišné fyziologie a genetiky AVČR v.v.i. Rumburská 89, 277 21

Liběchov, kasparova.eva1@seznam.cz

Kazimírová Mária - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

maria.kazimirova@savba.sk

Klepetková Helena - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

helena.klepetkova@centrum.cz

Klieščiková Jarmila - Klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce,

Budínova 2, 180 01, Praha 8, jarmila_k@email.cz

Kocianová Elena - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

virukoc@savba.sk

Kodym Petr - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,

petr.kodym@szu.cz

Kolářová Iva - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

kolarova2011@gmail.com

Kolářová Libuše - Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN, Studničkova 7, 128

00 Praha 2, libuse.kolarova@lf1.cuni.cz

Kolbeková Petra - NRL pro tkáňové helmintózy VFN a 1. LF UK, Studničkova 7, 128 00

Praha 2, kolbekovap@seznam.cz

Koubková Božena - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

koubkova@sci.muni.cz

Kubáčková Petra - OKM FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno, pkubackova@fnbrno.cz

Kubelová Michaela - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU v Brně,

Palackého 1/3, 612 42 Brno, michicerm@gmail.com

Kuchta Roman - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, krtek@paru.cas.cz

Květoňová Dana - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, dana@paru.cas.cz

Langrová Iva - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a rybářství,

Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, langrova@af.czu.cz

Leontovyč Roman - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

leontovyc.roman@seznam.cz

Ličková Martina - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

virulic@savba.sk

Adresy účastníků

122

Lichtenbergová Lucie - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

lichten@centrum.cz

Liptáková Zuzana - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

liptak@saske.sk

Lišková Eva - KNTB,a.s., Havlíčkovo nábřeží 600, 762 75 Zlín, Eva.Foxova@seznam.cz

Lukeš Julius - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, jula@paru.cas.cz

Lytvynets Andrej - Fyziologický ústav AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4 - Krč,

litvinec@biomed.cas.cz

Machačová Tereza - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU Brno,

Palackého tř. 1/3, 612 42 Brno, H11003@vfu.cz

Malá Lucie - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a rybářství,

Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, malal@af.czu.cz

Marvanová Tereza - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,

tereza.marvanova@szu.cz

Mašková Romana - ZÚ Ostrava, Partyzánské nám., 702 00 Ostrava,

romana.maskova@zuova.cz

Mašová Šárka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

masova@sci.muni.cz

Melicherová Janka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

janka.melicherova@gmail.com

Mendlová Monika - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

mo.pa@seznam.cz

Mendoza-Palmero Carlos Alonso - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská

31, 370 05 České Budějovice, cmpamtheus@yahoo.es

Mihok Tomáš - Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a

farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice, mihok@uvm.sk

Michálková Veronika - Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. Květná 8, 603 65 Brno,

252787@mail.muni.cz

Mikeš Libor - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

mikes@natur.cuni.cz

Mrva Martin - Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina B1, 842 15

Bratislava, mrva@fns.uniba.sk

Mydlová Lenka - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

lenka.mydlova@savba.sk

Nejezchlebová Helena - Ústav experimentální biologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37, Brno,

helanej@sci.muni.cz

Neumayerová Helena - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,

Palackého 1/3, 612 42 Brno, hneu.vfu@gmail.com

Novobilský Adam - Swedish University of Agricultural Sciences (SLU), Department of

Biomedical Sciences and Veterinary Public Health, Section for Parasitology, 75007 Uppsala,

Sweden, anovobilsky@yahoo.com

Adresy účastníků

123

Ondriska František - HPL spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, ondriska@hpl.sk

Pangrácová Lucia - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

pangrac@saske.sk

Papajová Ingrid - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, papaj@saske.sk

Peťko Branislav - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, petko@saske.sk

Pinčáková Miriam - Štátny veterinárny ústav Zvolen,Pod Drahami 918/5, 960 01 Zvolen,

pincakova@svuzv.sk

Podhorský Martin - Čecháček s.r.o., Bratislavská 2, Brno, martinpodhorsky@seznam.cz

Přikrylová Iva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

ivaprik@sci.muni.cz

Quevedo-Diaz Marco - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

mquev002@gmail.com

Rádrová Jana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

jana.radrova@seznam.cz

Rašková Veronika - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05

České Budějovice, verona.rasca@centrum.cz

Reblánová Marianna - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

reblan@saske.sk

Reiterová Katarína - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

reiter@saske.sk

Řehulková Eva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

evar@sci.muni.cz

Sak Bohumil - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, casio@paru.cas.cz

Savašová Adéla - Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81 Košice,

sarvasova.adela@gmail.com

Selyemová Diana - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

diana.zelinkova@savba.sk

Scholz Tomáš - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, tscholz@paru.cas.cz

Skála Vladimír - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

mich007@email.cz

Slováčková Iveta - Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. Květná 8, 603 65 Brno,

269822@mail.muni.cz

Stropnická Ludmila - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU

Brno,Palackého 1/3, 612 42 Brno, v07128@vfu.cz

Svitálková Zuzana - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

zuzana.svitalkova@savba.sk

Svobodová Milena - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

milena@natur.cuni.cz

Adresy účastníků

124

Svobodová Vlasta - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,

Palackého 1/3, 612 42 Brno, svobodovav@vfu.cz

Šíma Michal - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, michal-

sima@seznam.cz

Šípková Lenka - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,

lenkasipkova@volny.cz

Šmardová Veronika - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

smardovaveronika@seznam.cz

Šmiga Ľubomír - Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a

farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice, akva.smiga@pobox.sk

Špakulová Marta - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

spakulma@saske.sk

Špitalská Eva - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,

eva.spitalska@savba.sk

Šulcová Jana - Vidia-Diagnostika Poliklinika Černý Most, gen. Janouška 902, 198 00 Praha

9, sulcova@vidia-diagnostika.cz

Švajdová Jana - Odd. mikrobiologie P+R lab, Revoluční 2214/35, 741 01 Nový Jičín,

svajdova@atlas.cz

Tarageľová Veronika - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,

veronika.taragelova@savba.sk

Titzová Lenka - Laboratoře Mikrochem, Nezvalova 2, 77900 Olomouc, l.titzova@seznam.cz

Tyml Tomáš - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České

Budějovice, tomastyml@gmail.com

Vadlejch Jaroslav - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a

rybářství, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol, vadlejch@af.czu.cz

Valenčáková Alexandra - Ústav biológie, zoológie a rádiobiológie, UVLF, Komenského 73,

041 81 Košice, valencakova@uvlf.sk

Valigurová Andrea – Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

andreav@sci.muni.cz

Vaňková Danuše - ZÚ Ostrava, Partyzánské nám., 702 00 Ostrava, danuse.vankova@zu.cz

Venďelová Emília - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,

vendelova.emilia@gmail.com

Vernerová Eva - ÚSKVBL, Hudcova 56a, 621 00 Brno, vernerova@uskvbl.cz

Vlková Michaela - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

mvlkova16@seznam.cz

Vokřál Ivan – Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové,

Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové, ivan.vokral@faf.cuni.cz

Votýpka Jan - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,

vapid@natur.cuni.cz

Voxová Barbora - ÚKM, FN Hradec Králové, Sokolská tř. 581, 500 05 Hradec Králové,

voxovab@lfhk.cuni.cz

Adresy účastníků

125

Wagnerová Pavla - ZF JCU, Studentská 13, 37005 České Budějovice,

pavlaacenta@seznam.cz

Žákovská Alena - Ústav experimentální biologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,

alenazak@sci.muni.cz

BIO-CONSULT Laboratories s.r.o., P.O.Box 7, Božejovická 145, 142 01 Praha 4,

www.bioconsult.cz, lukeszova@bioconsult.cz

BIOHEM s.r.o., Zlatovská 2211, 911 01 Trenčín, www.biohem.sk, nicodemou@biohem.sk

Carl Zeiss spol. s. r.o., Radlická 14/3201, 150 00 Praha 5, www.zeiss.cz, krist@zeiss.cz

DISPOLAB s.r.o., Jugoslávská 123, 613 00 Brno, www.disolab.cz, info@dispolab.cz

Diagnostické centrum DNK, s.r.o., Brestová 14, 821 02 Bratislava, www.pcr.sk,

dnk@pharma.sk

DYNEX, Na Čihadle 32, 160 00 Praha 6, www.dynex.cz, tvydareny@dynex.cz

EPPENDORF Czech & Slovakia s.r.o., Kolovratská 1476, 251 01 Říčany u Prahy,

www.eppendorf.cz, Milan.Rezka@eppendorf.cz

ELISABETH PHARMACON, Ltd. Náměstí Svobody 18, 602 00 Brno, www.elisabeth.cz,

dvargova@elisabeth.cz

FISHER SCIENTIFIC, spol. s r.o., Kosmonautů 324, 530 09 Pardubice,

www.thermofisher.cz, rudolf.zak@thermofisher.com

GeneTiCA s.r.o., Služeb 4, 108 00 Praha 10, www.genetica.cz, eichmeier@genetica.cz

JEMO TRADING, spol. s r.o.,Topoľová 18, 811 04 Bratislava, www.profood.sk,

clinical@profood.sk

KRD Molecular Technologies s.r.o., Pekařská 12, 155 00, Praha 5, www.krd.cz,

jiri.v@krd.cz

MEDIAL spol. s r.o., Obchodní 110, 251 70 Čestlice, www.medial.cz, stejna@medial.cz

M.G.P. spol. s r.o., Kvítková 1575, 760 01 Zlín, www.mgp.cz, novakova@mgp.cz

MIKRO spol. s r.o., Lísky 94, 624 00 Brno, www.mikro.cz, rous@mikro.cz

Olympus Czech Group, s.r.o., Divize mikroskopů, Evropská 176, 160 41 Praha 6,

www.olympus.cz, steincova@olympus.cz

ROCHE s.r.o., Karlovo náměstí 17, 120 00 Praha 2, www. roche.cz,

viktor.horvath@roche.com

VWR International, Graumanngasse 7, 1150 Wien, Rakousko, https://cz.vwr.com/,

martin.varada@cz.vwr.com

126

127

128

129

130

131

132

X. české a slovenské parazitologické dny. Program a sborník abstraktů

Iveta Hodová & Iva Přikrylová (eds.)

Vydala Masarykova univerzita, Brno 2012

Grafická úprava: I. Hodová

1. vydání, 2012

Počet výtisků: 200 kusů

Vytiskl Tribun EU s.r.o., Cejl 892/32, 602 00 Brno

ISBN 978-80-210-5862-0