metodicky_list_mikro_ii(vsfs.matros.cz-3u20r)

Metodický list pro 1. soustředění kombinovaného studia předmětuMIKROEKONOMIE II - magisterské studium

Přednášející: Doc. Radim Valenčík, CSc.

Název tematického celku: Úvod do mikroekonomie - předmět, metoda, základní pojmy, odvození základních prvků mikroekonomické teorie

Cíl: Seznámit studenty s nejdůležitějšími pojmy a vést k jejich plnému pochopení. Průběžně s tím zopakovat znalosti z bakalářského kurzu.

Dílčí témata:1. Úvod do mikroekonomie - předmět, metoda, základní pojmy (Paretovo optimum, náklady obětované příležitosti). 2. Dedukce a indukce v mikroekonomii. 3. Role a meze použití matematických prostředků. Metodika studia.4. Odvození základních prvků mikroekonomické teorie ze zákonů klesajícího užitku a klesajících výnosů - indiferenční křivky, izokvanty, linie rozpočtu, krabicové schéma, smluvní křivka, hranice produkčních možností, nabídka a poptávka. 5. Optimum a rovnováha.

Obsah témat, hlavní pojmy:

Co je to mikroekonomie:Mikroekonomie je věda, která se zabývá problematikou výběru optimálních variant rozdělování (alokace) vzácných a užitečných statků v procesech jejich výroby a spotřeby. Přitom:- Je z tohoto hlediska nejobecnější ekonomickou vědou.- Hlavními subjekty jsou firmy (které statky vyrábějí) a domácnosti (které statky spotřebovávají); za mikroekonomické subjekty můžeme v některých případech rovněž považovat jednotlivce, stát, různě definované pospolitosti.- Vzhledem k tomu, že výběr variant provádějí lidé nacházející se v určitých vzájemných vztazích, je mikroekonomie především vědou o lidském rozhodování a jejich následném chování na základě tohoto rozhodování - a to jak jednotlivců, tak i různě organizovaných skupin lidí.

Paretovské optimum:Při popisu ekonomických situací hledáme optimální variantu, tj. optimum (které se v mikroekonomii chápe jako tzv. paretovské optimum). Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit užitek kohokoli, aniž by se snížil užitek kohokoli jiného.

Paretovská zlepšení:Reálné ekonomické situace nejsou zpravidla pareto-optimální. Ekonomie z tohoto hlediska: - Hledá příčiny toho, proč nejsou tyto situace pareto-optimální.- Hledá možnosti tzv. paretovských zlepšení, tj. taká zlepšení, při kterých se zvyšuje užitek (alespoň některých) ekonomických subjektů, aniž by se snížil užitek kteréhokoli jiného subjektu.

Náklady obětované příležitosti:

Hledáme-li optimum, nemáme jinou možnost než porovnávat jednu variantu s druhou (v mikroekonomii neexistuje žádný "pevný bod", který by nám dával nějaké absolutní měřítko efektivnosti). Nákladem na variantu, která je vybrána, je varianta, která musela být obětována. Je to současně cena, která musela být zaplacena, aby se realizovala vybraná varianta. Pokud je obětovaných variant více a pokud je porovnáme mezi sebou, pak nákladem obětované příležitosti (a cenou, která musela být zaplacena za vybranou variantu), je druhá nejlepší varianta.

Veličiny:K popisu ekonomického systému využívá mikroekonomie kvantifikovatelných veličin, zejména:- Náklady a výnosy (které lze rozlišit na příjmy a užitky).- Vstupy a výstupy.

Poznámka ke kvantifikaci veličin:- V obecném případě bychom měli využívat funkce typu Y = f(X1,X2,X3,...Xn), tj. funkce od více proměnných. Ty lze ovšem graficky obtížně vyjádřit. Ve většině otázek, které nás budou zajímat, vystačíme s jednou proměnou.- Další zjednodušení souvisí s tím, že nemusíme uvažovat matematický aparát odvozený od limitních přechodů, ale můžeme uvažovat, co se děje při malých změnách (např. o nějakou vhodně vybranou malou jednotku). Pak místo veličiny dX či dY můžeme uvažovat nějakou konečnou změnu

ΔX = X2 - X1

ΔY = Y2 - Y1

- Při grafickém vyjádření v limitních nekonečně malých veličinách je derivací funkce v bodě sklon tečny, v malých, ale konečných veličinách je to přepona trojúhelníčku.

ΔY přepona se sklonem ΔY/ΔX

ΔX

Y tečna se sklonem dY/dX

f(X)

X

- Mezní veličiny můžeme též chápat jako přírůstky určité funkce, mění-li se proměnná o nějakou malou jednotku.

Význam matematiky v mikroekonomii:Po dlouhou dobu vývoje mikroekonomie existovaly určité iluze o tom, jakou roli zde může matematika sehrát. Teprve teorie chaosu (jejíž počátky spadají přibližně do 70. let) ukázala na omezení v jejich aplikaci. Jejich role v "algoritmickém stlačení dat" je omezená, přesto však významná. Pomáhají nám hledat "řád v chaosu". Bez jejich použití (pokud bychom se například snažili ekonomický systém a procesy v něm probíhající popsat pojmově), bychom v mnoha případech neměli dostatečně názornou představu o tom, co je v daném ekonomickém

systému důležité a co ne, kterým směrem se bude ubírat vývoj ekonomického systému apod. Proto také používáme matematické prostředky v takové podobě, ve které jsou snadno dostupné lidskému vnímání, lidské představivosti. Nejčastěji budeme používat jednoduché dvourozměrné grafy.

Zákon klesajících výnosů a klesajícího užitku:Svět kolem nás je takový, že při jakékoli výrobě mezní výnos (přírůstek výnosu na jednu vynaloženou jednotku vstupu) od určitého momentu klesá.Náš vnitřní svět (svět našich prožitků) je takový, že při jakékoli spotřebě mezní užitek (přírůstek užitku z jednotky spotřebovaného statku) od určitého momentu klesá.Obecně pak platí - zvyšujeme-li určitý vstup do procesu výroby či spotřeby, pak (za jinak neměnných podmínek) od určitého momentu začne přírůstek výstupu na jednotku vstupu (mezní výstup) klesat

Optimum a rovnováha:Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že optimum (nikoli nutně paretovské, ale ve smyslu maximálního výstupu za daných podmínek) má podobu rovnováhy (podrobněji viz dále).

Připomeňme si:

Tržní rovnováha:

P

D S

přebytek

P+

Pe E

P-nedostatek Q

Rovnováha firmy v dokonale konkurenčním prostředí:

P MC = s

E AC MR = d P1

Q

Q1

Základní literatura:Valenčík, R., Wawrosz, P., Bedretdinov, R.: Mikroekonomie pro magisterské studium II. Praha EUPRESS 2007.

Doplňující litaratura:Holman, R. Mikroekonomie, Praha 2002 Soukupová, J., Hořejší, B., Macáková, L., Soukup, J., Mikroekonomie, Praha, Managment Press 2004.Valenčík, R. Teorie redistribučních systémů. Praha, VŠFS 2008.

Ověření znalostí:

1. Samostatně odvoďte křivku poptávky prostřednictvím indiferenčních křivek a linie rozpočtu.

2. Ukažte, jaké mají tvary:- Indiferenční křivky v případě dokonalých spotřebních substitutů a dokonalých komplementů,- Hranice produkčních možností v případě dokonalých výrobních substitutů a dokonalých komplementů.

3. Proč nemůže v krabicovém diagramu popisujícím směnu být bod optima v bodě průsečíku indiferenčních křivek spotřebitelů?

Metodický list pro 2. soustředění kombinovaného studia předmětuMIKROEKONOMIE I - magisterské studium


Název tematického celku: Dílčí a všeobecná rovnováha, dynamické aspekty ekonomického systému

Cíl: Prezentovat v ucelené podobě koncept dílčí a všeobecné ekonomické rovnováhy. Touto formou současně zopakovat a pospojovat znalosti ekonomie z bakalářského studia (harmonizovat základ znalostí, které studenti získali na různých školách). Na tomto základě posunout jejich znalosti na vyšší úroveň odpovídající komplexnímu chápání problému. Jde zejména o to, aby studenti pochopili obsah a smysl dílčí a všeobecné ekonomické rovnováhy. Na základě toho ukázat dynamické aspekty ekonomického systému, naučit se je chápat a analyzovat reálné ekonomické situace na základě nich.

Dílčí témata:1. Základní prvky dílčí a všeobecné rovnováhy. Tržní rovnováha. 2. Optimum firmy. 3. Výrobně spotřební efektivnost.4. Všeobecná rovnováha - model 2x2x2x2 a jeho interpretace. 5. Podmínky všeobecné rovnováhy6. Cenový mechanismus.7. Dynamické aspekty ekonomického systému (mikroekonomický pohled). 8. Co do ekonomického systému vnáší nerovnováhu, jak se obnovuje rovnováha, co brání obnově rovnováhy - základní přehled. 9. Dočasné a trvalé monopoly.


Nejvýznamnější a nesložitější schéma, které je součástí popisu všeobecné ekonomické rovnováhy, je schéma výrobně spotřební efektivnosti. Skládá se z krabicového (popisující optimum ve směně) a hranice produkčních možností:

PPF t

(0, N)

2. výstup CC IC (1. spotřebitel)

s X

E

IC (2. spotřebitel)

0 (1. spotřebitel) ® 1. výstup (M, 0)

Klíčovou roli v něm hrají tečny s a t. První je společnou tečnou dotýkajících se IC obou spotřebitelů (a vyjadřuje nám již známou skutečnost, že mezní míra substituce obou spotřebitelů musí být shodná). Druhá je tečnou PPF v bodě dotyku krabicového schématu popisujícího směnu. O ní víme, že vyjadřuje mezní míru transformace.Schéma vyjadřuje paretooptimální situaci pouze a právě v tom případě, kdy obě tečny ( s a t ) budou rovnoběžné, tj, když mezní míra substituce obou spotřebitelů ve vztahu ke statkům, které spotřebovávají a které jsou výstupy výroby, bude rovna mezní míře transformace při výrobě těchto statků.

V případě 2 vstupů, 2 firem, 2 výstupů, 2 spotřebitelů, tak i v případě libovolného počtu vstupů, firem, výstupů, spotřebitelů, platí následující podmínky všeobecné rovnováhy:

1/ Mezní míra technické substituce (každého) jednoho vstupu za druhý musí být stejná pro oba (všechny) výstupy.2/ Mezní míra substituce ve spotřebě (každého) jednoho výstupu za druhý musí být stejná pro oba (všechny) spotřebitele.3/ Společná míra substituce ve spotřebě se musí rovnat společné míře transformace pro oba (všechny) výstupy.

Za těchto podmínek současně platí, že poměrná cena výstupů (poměr ceny jednoho statku ke druhému) se rovná mezní míře substituce ve spotřebě a mezní míře transformace při jejich výrobě.

(Tj. - a to je rovněž důležitý závěr - cena není vnější veličinou, ale je výsledkem utváření všeobecné rovnováhy, tj. - z hlediska modelu - vnější, tj. endogenní veličinou. Dlužno zdůraznit, že na rozdíl od důchodové situace spotřebitelů, která je ve vztahu k modelu vnější, tj. exogenní veličinou.)

Některé nejdůležitější posuny směrem k rovnováze:

Posun do bodu zvratu: Cena (P+) je nad bodem zvratu (Ef´). Firmy v daném odvětví dosahují kladnou hodnotu ekonomického zisku. Proto do odvětví přicházejí další firmy, což vede k posunu křivky tržní nabídky (z S do S´). Tím se posouvá tržní rovnováha (z Em do Em´) a bod rovnováhy firmy (z Ef do Ef´).

D S P MC = s

Em´ S´Ef AC

P+

Ef´´ Em´ Pe

Q

Optimalizace užitku dvou spotřebitelů prostřednictvím směny: Posun z bodu A do bodu E znamená, že se přerozdělí množství spotřebních statků, a to tak, že každý ze spotřebitelů si zvýší svůj užitek.

1. statek ¬ (0, N) 0 (2. spotřebitel)

2. statek IC1 (užitek 1. spotřebitele) CC A

E

¯

IC2 (užitek 2. spotřebitele) 2. statek

0 (1. spotřebitel) ® 1. statek (M, 0)

Dosažení souladu mezi strukturou výroby a strukturou preferencí: Výrobci mění strukturu výroby tak, aby odpovídala struktuře preferencí spotřebitelů (bod A1 se přesouvá do bodu A2, přitom tečna odpovídající mezní míře substituce ve spotřebě je rovnoběžná s tečnou

odpovídající mezní míře transformace produktu). Spolu s tím se posouvá celá smluvní křivka CC1 (do polohy CC2 vyznačené čárkovaně) a s ní i bod E1 do bodu E2.

PPF t1 = MRTP1

A1

(0, N) s1 = MRSC1

2. výstup CC1

E1 A2

CC2

E2

IC (2. spotřebitel)

0 (1. spotřebitel) ® 1. výstup (M, 0)

Přehled posunů k rovnováze

1. Vše se odvíjí od subjektivních preferencí spotřebitele. Ten maximalizuje svůj užitek formou dosahování rovnováhy spotřebitele. A to tak, že buď při každém výdaji peněžních prostředků na přírůstek určitého spotřebního statku (a tím i dosažení určitého mezního užitku) postupuje v souladu s příslušnou optimalizační tendencí, nebo tak, že optimalizuje strukturu statků, kterou disponuje prostřednictvím směny s jinými spotřebiteli. Obojí se může odehrávat a v realitě také většinou odehrává prostřednictvím tržního mechanismu a konkurence spotřebitelů.

2. Vztah mezi nabídkou a poptávkou (existence přebytku či nedostatku) na trhu poskytuje informaci výrobcům o preferencích spotřebitelů. To, že jeden spotřebitel upřednostňuje ve spotřebě jeden statek a vytlačuje ze spotřeby jiného spotřebitele, zatímco druhý spotřebitel téhož dosahuje v případě jiného statku, má na výsledné rozdělení statků mezi spotřebitele stejný účinek jako dosahování optima ve směně. Jedná se jen o rozdíl mezi naturální směnou, v níž fungují pouze poměrné ceny, a situací, kdy již vznikly peníze a penězi vyjádřené ceny. Výrobci na informaci o preferencích spotřebitelů reagují změnou množství nabízeného zboží.

3. Tím dochází i ke změně celkového množství (zásoby) statků na trhu (posunu z bodu A1 do bodu A2 ve směru šipky na obrázku popisujícím utváření souladu mezi strukturou výroby a strukturou preferencí, přitom se "stěhuje" celá smluvní křivka a s ní i bod rovnováhy dosahovaný naturální směnou či směnou zprostředkovanou penězi).

4. Při tomto přesunu dochází současně k následujícím optimalizacím:- Firmy přizpůsobují strukturu vyráběných statků společné hranici produkčních možností.- Optimalizují množství výstupu na jednotku vstupu.

- Optimalizují množství dvou výstupů ze dvou vstupů.Všechny tyto posuny probíhají současně a jsou navzájem odlišné povahy. Například přizpůsobení struktury výstupu společně vytvářené hranici produkčních možností určitou firmou může vést k tomu, že rozložení vstupů do výstupů firmy neleží na smluvní křivce.

5. Posuny nabízeného množství při vytváření tržní rovnováhy implikují posuny na individuálních nabídkových křivkách jednotlivých firem a v případě, že jejích výsledkem je situace, při které je bod vyrovnání nad bodem zvratu (firmy dosahují kladný ekonomický zisk), vstupují do odvětví další firmy. Vstup firem do odvětví vede k posunu křivky tržní nabídky tak, aby bod tržní rovnováhy byl na stejné úrovni ceny jako bod zvratu jednotlivých firem.

Dokonalá konkurence:Budou-li mít firmy v příslušném odvětví kladný zisk, bude to motivovat jiné firmy, aby do daného odvětví vstoupily (kladný zisk = přebytek nad náklady obětované příležitosti). Přitom (viz podmínka, že optimalizační procesy probíhají bez jakéhokoli omezení):1. Jiné firmy mohou do příslušného odvětví vstoupit okamžitě (bez časových omezení).2. Jiné firmy mohou vstoupit do příslušného odvětví bez jakýchkoli transakčních nákladů.3. Jiné firmy mohou vstoupit do příslušného odvětví za stejných podmínek jako firmy, které zde již působí.4. Vstup jiných firem do příslušného odvětví není ničím omezen.Závěr z výše uvedeného lze učinit jediný: Nabídková křivka bude absolutně elastická.

Fakt, že v odvětví, ve kterém není žádné "tření", žádné bariéry apod., je křivka tržní nabídky absolutně elastická znamená současně následující: Poptávka po produkci kterékoli firmy v tomto odvětví je rovněž absolutně elastická. Vyplývá to z toho, že firma prodá veškerou produkci za cenu, za kterou ji prodávají i ostatní firmy, za vyšší cenu by neprodala nic. Z toho vyplývá, že nedokonalá konkurence se objevuje vždy tam, kde existuje nějaké tření či bariéry působící proti obnově rovnováhy.

Co vyvolává nerovnováhu a co brání obnově rovnováhy systému:V rovině katalogizace můžeme dát následující odpověď na otázku, co brání tomu, aby nabídková křivka byla dokonale elastická:- Transakční náklady na vstup do odvětví (náklady na specializaci výroby, časová zpoždění...).- Omezení vstupu do odvětví (administrativní, daná vlastnictvím omezených zdrojů, neznalostí příslušné technologie...).- Inovace a konečná rychlost jejich šíření (tj. to, že někdo přichází s něčím novým a než se rozšíří schopnost využívat stejnou technologii, má dočasnou výhodu).

Zvlášť významnou roli hrají v ekonomickém systému inovace. Ty vedou:1. K eliminování monopolního postavení.2. K posunu ekonomického systému směrem k rovnováze.3. Ke vnesení dalších prvků nerovnováhy (ale již na jiné úrovni).Z tohoto hlediska můžeme celý ekonomický systém nahlížet jako systém, jehož fungování a vývoj jsou doprovázeny střetem (relativně) trvalých a (relativně) dočasných monopolů.




1. Ve schématu výrobně spotřební efektivnosti zdůvodněte s využitím vlastností indiferenčních křivek a principu Paretova optima, proč nemohou být body optima ve směně v bodech průsečíku indiferenčních křivek různých spotřebitelů.

2. Ve schématu výrobně spotřební efektivnosti zdůvodněte s využitím vlastností indiferenčních křivek a principu Paretova optima, proč nemůže být dosaženo souladu struktury výroby se strukturou preferencí spotřebitelů, pokud se nerovná MRTP a MRSC.

3. Popište, jak funguje cenový mechanismus, pokud se ve schématu výrobně spotřební efektivnosti nerovná MRTP a MRSC. Jaké signály vysílají prostřednictvím cenového mechanismu:- nejdříve výrobci spotřebitelům,- poté spotřebitelé výrobcům.

4. Co vyvolává nerovnováhu v ekonomickém systému?

5. Co brání směřování ekonomického systému k rovnováze?



Název tematického celku: Produktivní aspekty spotřeby, vývoj kapitálového trhu, investování do lidského kapitálu

Cíl: Připomenout a zopakovat základní pojmy týkající se teorie užitku, kapitálového trhu z bakalářského studia. Objasnit pojem produktivní aspekty spotřeby domácností. Ukázat hlavní směr vývoje kapitálového trhu - v obecně teoretické rovině i s poukazem na reálně existující jevy. Důraz klást na pojem investiční příležitosti, podobu ve které existují a jejich význam v ekonomie. Rozlišit investování do pozice a investování do schopností.

Dílčí témata:

1. Produktivní aspekty spotřeby, hranice dosažitelného příjmu a dosažitelného užitku, řešení rozporu mezi spravedlností a efektivností.

2. Fisherovo schéma objasnění výše úrokové míry.

3. Vývoj kapitálového trhu z hlediska investování do lidského kapitálu.

4. Nabídka a poptávka investičních příležitostí a investičních prostředků.

5. Investování do schopností a investování do pozice.


Produktivní aspekty spotřeby domácností

Předpokládejme, že cílovost ekonomického jednání lidí a tím i cílovost ekonomických procesů je (byť i třeba jen „koneckonců“) určena produktivním charakterem (osobní) spotřeby. V tom případě lze tuto cílovost vyjádřit takto: Domácnosti využívají současné příjmy k vytváření a provozování svých aktiv (svého majetkového portfolia), které se sestávají z fyzických i finančních aktiv, z lidského i nikoli-lidského kapitálu, přitom tak, aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu.

Struktura aktiv domácnosti: „Rodinné portfolio“ lze členit a prezentovat různým způsobem (neexistuje ustálená deskripce aktiv srovnatelná s účetní v případě firmy), např.:- aktiva ve formě fyzického kapitálu (pokud domácnost vlastní pozemky, nemovitosti, další investiční majetek, který bezprostředně používá k podnikání či který pronajímá),- finanční aktiva vyjadřující vlastnický podíl domácnosti (akcie apod.),- finanční aktiva typu úspor (v podobě termínovaných vkladů, nakoupených dluhopisů apod.),- fyzická úsporová aktiva (zlato, šperky, umělecké předměty, sbírky),- plně likvidní aktiva (peníze),- aktiva v podobě „schopnostního“ lidského kapitálu (počet členů domácnosti, jejich vzdělání, výcviku apod., zdraví atd.),

- aktiva sloužící k provozu domácnosti umožňující dosahovat úspor času (většinou se jedná a předměty dlouhodobější spotřeby),- aktiva sloužící k zajištění obživy domácnosti a jejího běžného provozování,- aktiva sloužící k dosažení určité společenské pozice domácnosti (např. formou demonstrativní spotřeby).

Stávající ekonomie se domnívá, že mezi efektivní s rovností existuje rozpor, resp. substituční vztah. Dostatečně reprezentativně se k tomu vyjadřuje J. Stiglitz: „...i když je výsledek fungování tržních mechanismů efektivní, může docházet k případům, kdy je výsledné rozdělení příjmů velmi nerovnoměrné. Jedním z hlavních cílů vlády je proto ovlivnění rozložení příjmů ve společnosti.“ (J. Stiglitz: Ekonomie veřejného sektoru, Grada Publishing, Praha, 1997, s.123) „...abychom dosáhli vyšší rovnosti, musíme se vzdát části efektivnosti... Například progresivní zdanění příjmů, které snižuje nerovnosti ve společnosti, snižuje podněty ke zvyšování pracovní výkonnosti, čímž snižuje efektivnost.“ (Stiglitz, s.124)

Grafické vyjádření výše uvedeného (Stiglitz, s. 124):

Rovnost

Vztah mezi rovností

a efektivností

Efektivnost

Další grafické vyjádření se týká optimalizace rozdělení užitků (Stiglitz, s. 133):

Užitek druhé skupiny (U2)

A

x

xI´ x B

I Hranice užitkových možností

Užitek první skupiny (U1)

„Paretovský přístup nám bohužel nedává žádný návod, jak porovnávat rozdílné alokace zdrojů, které leží na hranici užitkových možností, například body A a B. Nemůžeme tedy říci, zda je bod A výhodnější než bod B, nebo naopak. Nemůžeme také zodpovědět otázku, zda je výhodnější snížit současné nebo budoucí sociální dávky. Nemůžeme ani ohodnotit posun z bodu pod hranicí užitkových možností (bod I) na bod ležící na hranici užitkových možností, ale ne napravo a nahoře od bodu I (bod A). Takže ačkoli alokace A je paretovsky optimální, kdežto alokace I ne, nemůžeme říci, zda je bod A výhodnější než bod I, nebo zda je tomu naopak.“ (Stiglitz, s. 133-134)

V rámci ekonomie produktivní spotřeby se nám situace jeví poněkud jinak:

Y´2 - současná hodnota bud. příjmu 2. spotřebitele

Y´PF - hranice příjmových možností

x A

Y´1 současná hodnota bud. příjmu 1. spotřebitele

Y´PF je hranice příjmových možností obou spotřebitelů, tj. maximální současná hodnota budoucího příjmu, který mohou společně dosáhnout.

Může být bod A ve výše uvedeném grafu bodem optima? Nikoli, jak je zřejmé z dalšího grafu:

Y´2 - současná hodnota bud. příjmu 2. spotřebitele

Y´PF - hranice příjmových možností

A

E

Y´1 současná hodnota bud. příjmu 1. spotřebitele

Bod optima je v tomto případě jednoznačně určen (tečnou se sklonem 45°, resp. 135°). Přechod od bodu A k bodu E je paretovskou optimalizací. Pokud se totiž přesunujeme z bodu A směrem k bodu E, přichází druhý spotřebitel o menší část současné hodnoty budoucího příjmu, než první spotřebitel získává, tj. současná hodnota jejich společného příjmu roste. Protože za určitých podmínek si (na rozdíl od subjektivně pociťovaných užitků) mohou tento příjem přerozdělit, může si každý zvýšit současnou hodnotu budoucího příjmu (a mj. tím i svůj užitek).

Fisherovo schéma subjektivní ochoty využít investiční příležitosti:

budoucí důchod

te

ICe

Y

E R1

B

P1 A dnešní důchod 0 X

Křivka XY zde popisuje investiční příležitosti, tj. jaký budoucí výnos nám vynese investování současných investičních prostředků (současného důchodu):- V bodě X bychom všechen současný důchod spotřebovali.- Pokud investujeme AX našeho současného důchodu, získáme budoucí důchod AB. - Pokud investujeme P1X našeho současného důchodu, získáme budoucí důchod P1E.- V bodě 0 se vzdáváme veškerého současného důchodu a získáváme budoucí důchod ve výši Y.Poměr mezi investovanými prostředky a budoucím důchodem (úroková míra) se neustále zmenšuje. I zde působí zákon klesajících výnosů. Investiční příležitosti, kterými disponují ostatní subjekty, mají klesající míru výnosu. (Tento poměr odpovídá sklonu tečny t c, resp. tangentě úhlu, který tato tečna svírá s vodorovnou osou.)Oproti křivce investičních příležitostí (kterou lze chápat jako zvláštní případ hranice produkčních možností) stojí indiferenční křivky IC vyjadřující vztah subjektivních preferencí mezi současným a budoucím důchodem. Naše optimum je v bodě dotyku příslušné křivky ICe

s křivkou investičních příležitostí.

Na kapitálovém trhu proti sobě - přitom v opačném gardu - stojí: - Nabídka a poptávka investičních prostředků (věřitel nabízí vlastní investiční prostředky a dlužník poptává cizí investiční prostředky).- Poptávka a nabídka investičních příležitostí (věřitel poptává cizí investiční příležitosti a dlužník nabízí vlastní investiční příležitosti). Každý je vlastníkem investičních prostředků i investičních příležitostí. Co rozhoduje o tom, kdo bude věřitelem a kdo dlužníkem?

K tomu viz následující graf poptávky a nabídky investičních prostředků a investičních příležitostí:

Y´ Y1 + Y2

linie

D1 rozpočtu S2

E

i

Y

Y1 Y2

Kde je:Y - současný příjemD1 - mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí prvního spotřebitele = poptávka po cizích investičních příležitostech (do linie rozpočtu) = poptávka po cizích investičních prostředcích (od linie rozpočtu)S2 - mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí druhého spotřebitele = nabídka vlastních investičních prostředků (do linie rozpočtu) = nabídka vlastních investičních příležitostí (od linie rozpočtu)i -míra výnosu z vlastních investičních prostředků poskytnutých k realizaci cizích investičních příležitostí (úroková míra)Graf věřiteleY´ Y1

existenční D (příležitostí)

pásmo

E i = S (příležitostí)

Y

spotřeba úspory

Graf dlužníkaY´ Y1

D (prostředků)

existenční

pásmo

E i = S (prostředků)

Y

spotřeba půjčky

Kde existenční pásmo je ta část prostředků, které subjekt musí využít k zabezpečení své existence či k uspokojení potřeb, kterých se nechce vzdát.

K výše uvedeným grafům rovněž existují symetrické, v nichž mezní výnos z realizace vlastních investičních příležitostí určuje nabídku vlastních investičních, resp.vlastních investičních příležitostí.O tom, zda se ten či onen subjekt ocitne v postavení věřitele či dlužníka rozhodují dvě okolnosti:1. Rozpočtové omezení příslušného subjektu (tj. jakým současným příjmem disponuje).2. Mezní výnos z jeho vlastních investičních příležitostí (tj. jakými investičními příležitostmi disponuje).Následující graf pak ukazuje, z čeho se sestává další (budoucí) příjem věřitele a dlužníka:

Věřitel: Dlužník:

Y´ Y1 Y´ Y1

D D

B B

A A

0 Y 0 Y

Kde je:Plocha A - velikost příjmu z vlastních investičních prostředkůPlocha B - velikost příjmu z využití vlastních investičních příležitostíA závisí na velikosti současného příjmu, B nikoli.

Z výše uvedeného lze mj. odvodit, že systém, ve kterém by dostatečně fungoval kapitálový trh v oblasti využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka, by konvergoval (a nikoli divergoval, jak se někteří domnívají!), pokud se týká majetkové diferenciace. Jinými slovy - vliv majetkové výhody na budoucí příjmy se v systému, kde nepůsobí jiné faktory, snižuje. Současně se ukazuje, že mezi rovností a efektivností lze vytvořit komplementární vztah.

Je nutné rozlišit investování do společenské pozice a investování do lidských schopností. V určitém smyslu se jedná o doplňující se a proti sobě stojící formy investování. Podstatou pozičního investování je přeměna majetkové výhody ve výsadu (privilegium) formou investování do společenské pozice. Mechanismus působení tohoto fenoménu je následující: - Představme si, že v ekonomice existuje (pomyslné) odvětví nabývání a uplatnění schopností. - V rámci tohoto odvětví dochází k tomu, že aktéři:. získávají schopnost disponovat investičními příležitostmi,. získávají investiční prostředky k využití investičních příležitostí, u nichž vzniká přebytek.- Investicemi do společenské pozice jedněmi aktéry dochází k tomu, že se vstup do tohoto odvětví omezuje jiným aktérům, kteří nemají prostředky pro investování do společenské pozice.Fenoménem investování do společenské pozice (formou prestižní spotřeby, která segreguje společnosti z hlediska toků informací a společenských kontaktů, formou kupování poslušnosti a preferování poslušnosti před efektivností) dochází k omezování konkurence v odvětví nabývání a uplatnění schopností. Reálný společenský systém je investováním do společenské pozice podstatným způsobem kontaminován. Je to jedna z hlavní příčin, proč se celý reálný ekonomický systém nechová dostatečně „paretovsky“. Tím částečně odpovídáme na otázku, proč se orientace na produktivní charakter spotřeby a využívání investování do lidského kapitálu prosazuje jen velmi pomalu a obtížně.Investování do společenské pozice a nedokonalosti kapitálového trhu v oblasti investování do lidského kapitálu jsou spojité nádoby: Nakolik je nerozvinutý kapitálový trh, natolik se otevírají možnosti a vznikají i podněty pro investování do společenské pozice, nakolik jsou odstraněny nedokonalosti kapitálového trhu, natolik je investování do společenské pozice „vytlačováno“ z ekonomického systému.




1. Uveďte příklady spotřeby domácností, které nemají charakter produktivní spotřeby?

2. Uveďte příklady produktivních složek spotřeby ve vaší vlastní domácnosti. Odhadněte, jaký podíl tvoří produktivní a neproduktivní složky v jejích celkových výdajích.

3. Uveďte příklady investičních příležitostí, kterými disponujete, a seřaďte je podle míry výnosu.

4. Uveďte příklady investování do společenské pozice, které znáte, příp. i které sami realizujete.

5. Co podle vás brání zdokonalování kapitálového trhu v oblasti investování do lidského kapitálu?



Název tematického celku: Oceňování výrobních faktorů na bázi mezní produktivity a teorie rozdělování (původ "čistého přebytku")

Cíl: Objasnit specifika trhu výrobních faktorů a výrobních faktorů samotných jako zvláštních statků. Ukázat souvislost mezi oceňováním výrobních faktorů a rozdělováním příjmů. Ukázat souvislost mezi dynamickými aspekty systému a vznikem "čistého přebytku".

Dílčí témata:

1. Výrobní faktory a trh výrobních faktorů.

2. Mezní produktivita v případě: a) omezeného a volného vstupu-výstupu v odvětví, kde dochází ke spojení výrobních faktorů, b) existence nulových a nenulových reprodukčních nákladů na využití výrobního faktoru, c) existence či neexistence alternativní příležitosti zaměstnání výrobního faktoru, d) homogenní či nehomogenní zásoby výrobního faktoru.

3. Problém existence čistého přebytku a jeho význam v ekonomickém sytému a jeho dominantních rysech na daném stupni vývoje.


Na vstupy do ekonomiky můžeme pohlížet jako na výrobní faktory. Tradičně jsou za výrobní faktory považovány práce, půda, kapitál. Přesnější pohled rozlišuje mezi:- prvnotními výrobními faktory, které jsou dané přírodou a kterými jsou půda a pracovní síla,- druhotnými výrobními faktory, kterými je fyzický kapitál (v podobě kapitálových statků) a lidský kapitál (v podobě lidských schopností).

Rozdělení čistého přebytku v případě rovnoprávného postavení výrobních faktorů

Všechny výrobní faktory někdo vlastní. Ukážeme-li, jak na trhu výrobních statků vzniká jejich cena, tj. jak jsou zde oceňovány, dokážeme odpovědět i na otázku původu příjmů, na otázku toho, čím je určováno rozdělování, a tedy i na to, komu a jak vzniká v ekonomickém systému přebytek (nad náklady).

Aby mohlo dojít k výrobnímu procesu, musejí se tyto faktory spojit. V tržním prostředí k tomuto spojení dochází na trhu. Vlastníci jednoho výrobního faktoru poptávají druhý výrobní faktor a sami nabízejí výrobní faktor, který vlastní (vystupují tak současně na straně nabídky i poptávky po výrobních faktorech).Tímto (tržně zprostředkovaným) spojením výrobních faktorů dochází k jejich ocenění. Teorie rozdělování pak není ničím jiným než teorií, která odpovídá na otázku, jaký příjem vzniká při tržní směně vlastníkům jednotlivých výrobních faktorů.

Základní schéma rozdělování:

P (cenové vyjádření veličin) celková zásoba výrobního faktoru II

důchod I

křivka mezního příjmu z výrobního II důchod II Q (množství výrobního faktoru II)

Předpokládá se, že existuje omezená zásoba výrobního faktoru I (např. půdy) a omezená zásoba výrobního faktoru II (např. práce). Výrobní faktor I považujeme za fixní (zaměstnává se celé jeho množství) a výrobní faktor II je zaměstnáván postupně (přidávají se postupně další jednotky tohoto výrobního faktoru) až do vyčerpání jeho zásoby. Vlastnící půdy si při tomto pohledu pronajímají další a další jednotku práce od vlastníků práce. Mezní příjem z výrobního faktoru II postupně klesá, je nejnižší při zaměstnání poslední jeho jednotky. Vzhledem k tomu, že výrobní faktor II představuje homogenní vzájemně si konkurující nabídku, je příjem z jeho poslední jednotky rovný příjmu z kterékoli jiné jednotky. V tom případě se celkový příjem dělí na dvě části - důchod z výrobního faktoru II (v našem případě mzdy) a důchod z výrobního faktoru I (v našem případě renty).Stejný výsledek dostaneme, pokud budeme považovat výrobní faktor II za fixní (zaměstnává se celé jeho množství) a budou k němu postupně přidávány další jednotky výrobního faktoru I. Vlastnící práce si při tomto pohledu pronajímají další a další jednotku půdy od vlastníků půdy.Oba pohledy musí vést ke stejnému výsledku. Probíhají oba typy kontraktů.

Stejným způsobem bychom mohli uvažovat případ kterýchkoli dvou jiných výrobních faktorů (např. práce a kapitálu) nebo dvou skupin výrobních faktorů (např. v tradičním pohledu půdy a kapitálu na jedné straně, práce na straně druhé).

Rozdělení čistého přebytku v případě, kdy jeden výrobní faktor nevytváří příležitost zaměstnání celé zásoby druhého výrobního faktoru:

Další věc, kterou musíme vzít v úvahu, je, že objasněním rozdělení příjmů z výrobního faktoru ještě neříkáme, jak se v ekonomickém systému rozděluje přebytek nad náklady. Je například zřejmé, že mzdy nejsou "přebytkem nad náklady", protože jejich podstatnou část vlastník práce spotřebuje ke své reprodukci. Mzda tedy nemůže poklesnout pod reprodukční náklady. Podobě je tomu i v dalších případech. K pořízení kapitálových statků je nutné rovněž vynaložit určité náklady. I zde můžeme předpokládat, že k tomu, aby příslušný kapitálový statek vůbec vznikl, nesmí být příjem menší než reprodukční náklady na kapitál (sestávající se z pořizovacích a provozních).Pokud budeme uvažovat reprodukční náklady na příslušný výrobní faktor samostatně (což má smysl zejména v případě práce), pak může dojít k tomu, že mezní příjem práce začíná být od určitého momentu menší než jsou reprodukční náklady na práci. To lze vyjádřit následujícím schématem:

Pcelková zásoba práce

reprodukční náklady na jednotku práce

mezní příjem z použití jednotky práce

Q

zaměstnaní nezaměstnaní

Celková zásoba práce se nám pak rozdělí na zaměstnané a nezaměstnané, příjem z použití práce se dostane na úroveň reprodukčních nákladů a celý čistý přebytek si (v tomto případě v podobě renty) přivlastní vlastníci půdy.

Možnost zaměstnat jeden z výrobních faktorů alternativním způsobem:Doposud jsme předpokládali, že určitý výrobní faktor může být zaměstnán pouze druhým uvažovaným výrobním faktorem. Tak tomu v realitě zpravidla není. Většinou se nabízí alternativní možnost zaměstnání určitého výrobního faktoru. Rozlišujeme proto:- Transferový výdělek, který představuje takovou výší příjmu z výrobního faktoru, který by mohl být získán při jeho nejlepším alternativním využití.- Ekonomickou rentu, která je rozdílem mezi příjmem z výrobního faktoru a transferovým výdělkem (je to ta část příjmu. o kterou příjem převyšuje transferový výdělek).

Práce a kapitál v případě existence možnosti alternativního zaměstnání:

P celková zásoba pracovních příležitostí vytvářených kapitálem

celková zásoba pracovní síly

zisky

náklady obětované příležitosti =mzdy (čistý přebytek) = nabídka práce S

reprodukční náklady na pracovní sílu

mzdy (reprodukčnísložka)

mezní příjem z pracovní síly = poptávka po práci DQ

zaměstnaní kapitálem zaměstnaní alternativně

Možnost volného vstupu do odvětví a volného výstupu z odvětví:Doposud jsme předpokládali, že zásoby výrobních faktorů jsou dané a neměnné. Uvažování možnosti alternativního zaměstnání výrobního faktoru nás vede k uvažování situace, kdy existuje možnost volného vstupu do odvětví i volného výstupu z odvětví. (Tímto je mj. nastolen úkol katalogizace a následné kategorizace toho, co na jedné straně umožňuje volný vstup či výstup z odvětví do odvětví či naopak volný vstup či výstup z odvětví do odvětví omezuje.)V tomto případě je odvětví vymezeno nikoli tím, co se vyrábí, ale tím, že se v něm spojují dva výrobní faktory.Pokud existuje možnost volného výstupu z odvětví, nebude existovat nezaměstnanost příslušného výrobního faktoru (ten prostě z odvětví vystoupí).Pokud existuje možnost volného vstupu do odvětví, bude čistý přebytek vytvářený v daném odvětví pro jeden i druhý výrobní faktor, které se v daném odvětví spojují, nulový.Oba závěry jsou triviální. Podtrhují skutečnost, jako velký význam má pohyb výrobního faktoru z odvětví do odvětví (tj. kdy možnost vstupu či výstupu je dána alternativním zaměstnáním) či problematiky vytváření zásoby výrobního faktoru.

Předpoklad homogenity zásoby výrobního faktoru a důsledky narušení tohoto předpokladu:Doposud jsme uvažovali případ homogenity výrobního faktoru (tj. - velmi zjednodušeně řečeno - "kus jako kus"). Tak tomu pochopitelně v realitě není:- Půda má různou výnosnost při pěstování plodin nebo výtěžnost při získávání surovin.- Lidé mají různou schopnost vykonávat tu či onu práci.- Kapitálové statky stejného typu se mohou vyznačovat větší či menší produktivitou.

Nehomogenní výrobní faktor v důsledku nižších reprodukčních, investičních či provozních nákladů:

P

čistý přebytek vznikající vlastníkům výnosnějšího výrobního faktoru (větší výnosnost je dána úsporou nákladů)

mezní náklady na provozování výrobního faktoru E

P1

mezní výnos z výrobního faktoru Q

Q1

Nehomogenní výrobní faktor v důsledku jeho větší výnosnosti:

P

čistý přebytek vznikající vlastníkům výnosnějšího výrobního faktoru (větší výnosnost je dána větší kvalitou produkce)

E P1 mezní náklady na provozování výrobního faktoru

mezní výnos odpovídající poslední zaměstnané jednotce výrobního faktoru

mezní výnos z nehomogenního výrobního faktoru Q

Q1

Předpoklad homogenity vstupu je velmi úzce spjat s předpokladem volného vstupu do odvětví. Vyplývá to z následujícího příkladu. Nechť je zásoba určitého statku rozdělena na dvě části, přičemž první část této zásoby je dvakrát produktivnější (při stejných nákladech umožňuje dosažení dvojnásobného výnosu). A dejme tomu, že čistý mezní výnos se rovná nule v případě, kdy je využívána druhá část zásoby výrobního faktoru s nižší produktivitou. Pak jsou vlastníci produktivnější zásoby výrobního faktoru ve stejné situaci z hlediska rozdělování přebytku, jak kdyby byl omezen vstup do daného odvětví.

Shrnutí:1. V případě, že:- existuje volný vstup do odvětví i volný výstup z určitého odvětví, ve kterém dochází ke spojení dvou výrobních faktorů,- neexistuje výhodnější alternativní zaměstnání ani jednoho z výrobních faktorů,- oba výrobní faktory jsou homogenní, tak vlastníkům těchto výrobních faktorů nevzniká žádný čistý přebytek nad náklady na provozování výrobního faktoru. Celá zásoba výrobního faktoru je přitom zaměstnána. Cena výrobního faktoru je určena náklady na jeho provozování.2. Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi výrobního faktoru pouze v jednom z následujících případů:- není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou výrobních faktorů,- výrobní faktor je nehomogenní (což je ovšem obdobný předpoklad v tom smyslu, že neexistuje volný přístup k disponování nejproduktivnějším výrobním faktorem),- cena výrobního faktoru umožňuje vznik čistého přebytku a výrobní faktor je za tuto cenu zaměstnán alternativně i dalším výrobním faktorem.3. Nezaměstnanost výrobního faktoru vzniká v případě, že z daného odvětví není volný výstup a že zásoba příležitostí zaměstnat daný výrobní faktorem některým jiným výrobním faktorem je menší než zásoba daného výrobního faktoru.4. Výhodnější alternativní zaměstnání se nabízí určitému výrobnímu faktoru pouze tehdy, když je splněna alespoň jedna z podmínek uvedených v bodě 2 (a kdy tedy při alternativním zaměstnáním vzniká vlastníkům výrobního faktoru čistý přebytek). V tom je cena výrobního faktoru vyšší než náklady na jeho provozování a tato cena (coby náklad obětované příležitosti) se uchovává i při jeho zaměstnání jiným výrobním faktorem.

Všimněme si, že mezní výnos z výrobního faktoru ve schématu popisujícím situace v případě nehomogenního výrobního faktoru můžeme považovat za poptávku po daném výrobním faktoru. Mezní náklady na provozování výrobního faktoru pak za nabídku daného výrobního faktoru.

Mezi nabídkou a poptávkou po výrobních faktorech a po normálních statcích není ostrá hranice. (To odpovídá i zkušenostem z reálné ekonomiky.) Čím je náš pohled na výrobní faktory detailnější, čím více bude dezagregována rovina, ve které je budeme uvažovat, čím více půjde o jednotlivé vstupy do výroby, tím více pro ně bude platit to, co pro běžné statky. Uvažujeme-li je naopak v agregované rovině, pak budou do popředí vystupovat jejich vlastnosti jako výrobních faktorů (což se týká zejména otázek, jak vzniká a jak se mění jejich zásoba).

Důležitý závěr, ke kterému jsme dospěli, spočívá v následujícím: Čistý přebytek (nad náklady podmiňujícími využití výrobního faktoru jako výrobního faktoru) vzniká pouze v případě, kdy je omezen vstup do odvětví, v němž se dva výrobní faktory spojují, či v případě, kdy je omezen přístup k vlastnictví výrobního faktoru (a to buď k výrobnímu faktoru jako takovému v případě homogenních výrobních faktorů, nebo k nejvýnosnějším výrobním faktorům v případě nehomogenních výrobních faktorů).




1. Namalujte symetrické schéma k úvodnímu (se dvěma homogenními výrobními faktory, jejich neměnnou zásobou a rovnoprávným postavením).

2. Uveďte příklady alternativních možností zaměstnání práce, půdy a kapitálu.

3. Jakou povahu mohou mít omezení vstupu do odvětví, ve kterém dochází ke spojení dvou výrobních faktorů, či omezení v přístupu ke vlastnictví výrobních faktorů?

4. Kdy a jak mohou tato omezení vznikat jako výsledek investování do pozice?

5. Kdy a jak může v důsledku inovací docházet k prolamování těchto omezení?



Název tematického celku: - Ekonomická determinace prožitků, rozhodování spotřebitele, aplikace tzv. vězňova dilematu a sociální sítě.- Mikroekonomické základy veřejné ekonomiky.

Cíl: - Seznámit s některými aktuálními, významnými a zajímavými aplikacemi mikroekonomického přístupu k lidskému chování a vytváření společenských vztahů.- Seznámit s mikroekonomickými základy veřejné ekonomiky a některými aktuálními problémy v této oblasti.

Dílčí témata:

1. Ekonomické determinace prožitku, vztah mezi současnými a budoucími prožitky.

2. Tzv. vězňovo dilema (aplikace teorie her) a alternativy chování jednotlivce.

3. Lidský a sociální kapitál. Sociální sítě jako forma sociálního kapitálu. Vznik sociálních sítí v důsledku investování do schopností a do pozice.

4. Využití teorie her při objasnění vzniku dvou typů sociálních sítí.

5. Mikroekonomické základy veřejné ekonomiky.

6. Vymezení okruhu problémů veřejné ekonomiky, které lze řešit formou paretovských zlepšení a které nelze řešit formou paretovských zlepšení. Aktuální aplikace.


Ekonomie nejenže může a musí počítat se změnou struktury prožitků jednajících lidských subjektů při výkladu celé řady otázek, ale může poskytnout i cenná východiska objasnění příčin a logiky změn této struktury. Uveďme některá z těchto východisek:1. Mechanismus přenosu, syntézy a zafixování prožitků nad zprostředkováními podmiňujícími dosažení budoucích prožitků (těmito zprostředkováními může být vlastnění určitých statků nebo výkon určitých činností) plní dvojí roli:- Na jedné straně výrazně zvyšuje motivace k vlastnění zprostředkujících statků či k výkonu zprostředkujících činností a tím zvyšuje i efektivnost rozhodování z hlediska dosažení původních cílových stavů.- Na druhé straně odpoutává aktuální aktivity člověka od původních cílových stavů (příslušná zprostředkování se sama stávají tím, k čemu člověk směřuje svoji činnost).2. Tato dvojakost mechanismu restrukturace a vývoje prožitků může vést ke vzniku rozporů, které subjekt pociťuje a se kterými se vyrovnává. Rozporů v tom smyslu, že člověk na jedné straně dosahuje toho, co mu prospívá, současně však produkuje to, co ho ohrožuje či co mu škodí. Tyto rozpory vznikají právě tehdy, když jednání člověka sloužící k dosahování jeho vlastních cílů má neparetovské důsledky (tj. přímo či nepřímo vede ke snížení užitku někoho

jiného, případně i jeho samotného). Ekonomická věda umožňuje na původ a mechanismus neparetovských důsledků vzniklých při dosahování individuálních cílů ukázat.

Každý člověk v každou chvíli stojí před dvěma alokačními rozhodnutími:- Alokuje využití svého času z hlediska uplatnění svých schopností (lidského kapitálu).- Alokuje využití současných prostředků (současného příjmu) z hlediska provozování a pořízení aktiv, které tvoří jeho vlastnické portfolio.

Každý člověk v každou chvíli tedy rozhoduje o tom, jaké aktivity bude vykonávat a jaká aktiva si bude vytvářet. To platí i v případě, když se chová jako spotřebitel: Spotřebovává volný čas a prostředky tak, aby navyšoval svůj lidský příp. sociální kapitál (nabývá schopnosti či "vplétá" tyto schopnosti do různých sociálních sítí).Při každém takovém rozhodování - ať již si to uvědomuje nebo ne, ať již se mu to líbí nebo ne - řeší problém, který je z matematického hlediska izomorfní s problémem tzv. vězňova dilematu. Základní schéma vězňova dilematu:

B B

A 8 : 8 6 : 2

A 2 : 6 3 : 3

Volí -li první strategii vyhrává buď 8 nebo 2, volí-li druhou strategii vyhrává buď 6 nebo 3, přitom:- První strategie znamená, že investuje do svých schopností.- Druhá strategie znamená, že investuje do své pozice.

První strategie mu zabezpečuje maximální výhru v případě že druhý rovněž investuje do svých schopností, na základě toho něco vyprodukují a směnou si následně oba zvýší svůj užitek.Pokud druhý investuje do své pozice, sníží se efektivnost systému (je vytvořeno méně) a většinu bez ohledu na svůj vklad v podobě realizovaných schopností získá druhý.Pokud oba investují do své pozice, je efektivnost systému nejnižší, oba ovšem získávají stejně a přitom více, než pokud by realizovali strategii založenou na investici do svých schopností.

V reálném ekonomickém systému hraje tyto hry velmi velké množství účastníků. Jedná se přitom o hry, které se znovu a znovu opakují. Jednotliví účastníci tak mohou reagovat na způsob rozhodování jiných účastníků. Informace o jednání jiných účastníků však bývají zpravidla neúplné.

V reálném ekonomickém systému existuje ještě jeden významný fenomén - lze si vybrat účastníky, s nimiž se příslušná hra hraje. Na základě toho vznikají sociální sítě, a to:- Buď kooperující (účastníci v rámci nich investují do svých schopností a kooperací zvyšují celkový efekt).- Nebo poziční (účastníci předpokládají poziční investování a vytvářejí síť založenou na vztazích nadřazenosti a podřízenosti). V těchto sítích existují rozmanité strategie úspěchu.Obdobné hry se hrají i mezi účastníky sítí či mezi sítěmi jako takovými. Analýzou těchto her, jejich modelováním a interpretací otevírá mikroekonomie cestu k pochopení jak jednání jednotlivých lidí, tak i k utváření vztahů mezi nimi na různých úrovních.

Žijeme v době, kterou lze nazvat jako počátek přechodu ke vzdělanostní společnosti, tj. společnosti, ve které se stává dominantním ekonomickým sektorem sektor produkce lidských schopností (lidského kapitálu a sociálního kapitálu). Dominantním sektorem se produkce lidských schopností zejména formou vzdělání stává tento sektor:- V tom smyslu, že produkuje rozhodující množství statků (vzdělanostních služeb sloužících k uspokojování schopnostních potřeb).- V tom smyslu, že nejvíce ovlivňuje uspokojování potřeb a utváření jejich struktury (tj. nejvýznamnějšími potřebami člověka se stávají schopnostní potřeby, potřeby uspokojované rozvojem a realizací jeho schopnostní).- V tom smyslu, že v tomto sektoru nejintenzivněji probíhají inovační procesy.- V tom smyslu, že se do tohoto sektoru přesouvá těžiště ekonomické akumulace (tj. v tomto sektoru se nejvíce hromadí fixní kapitál).- V tom smyslu, že v tomto sektoru vzniká nejvíce čistého přebytku, který se stává zdrojem akumulace fixního kapitálu působícího v tomto sektoru.Proces konstituování vzdělanostní společnosti má řadu obdobných rysů jako proces vzniku průmyslové společnosti, resp. průběh průmyslové revoluce.

K prosazení vzdělanostního sektoru jako dominantního ekonomického sektoru může docházet jen tam, kde se potřebným způsobem rozvine tržní mechanismus a vytvoří vhodné spolupůsobení trhu a státu. To znamená zejména:- Vývojem kapitálového trhu dojde k eliminování bariéry rozpočtového omezení při investování do rozvoje lidských schopností, která je hlavní příčinou vzniku a existence trvalých monopolů působících v této oblasti i v dalších oblastech ekonomiky a která vytváří hlavní omezení vstupu do odvětví produkce a nabývání lidských schopností. - Změní se poměr mezi investováním do společenské pozice a lidských schopností ve prospěch investování do lidských schopností, v návaznosti na to vzroste i role kooperujících sítí založených na využívání lidských schopností.




1. Uveďte příklady, kdy se z činnosti sloužící k získání statků uspokojujících nějaké potřeby stala činnost, jejíž vykonávání nám přímo poskytuje pozitivní prožitek a jako taková se stává i naší potřebou.

2. Uveďte příklady spotřeby, která vede ke kooperaci s jinými subjekty, a spotřeby, od které očekáváte jednostrannou výhodu na úkor jiných subjektů.

3. Uveďte příklady, kdy je výhra v důsledku kooperace vyšší než v případě získání jednostranné výhody na úkor jiných účastníků (v případě, že upřednostnili kooperativní chování), a příklady, kdy je tomu naopak.

4. Uveďte příklady opakující se hry typu vězňova dilematu v oblasti spotřeby:- kdy jsou účastnící plně navzájem informováni o svých předešlých rozhodnutích,- kdy jsou účastnící částečně navzájem informováni o svých předešlých rozhodnutích,- kdy nejsou účastnící navzájem informováni o svých předešlých rozhodnutích.

5. Které situace ve veřejné ekonomice:- lze řešit formou paretovských zlepšení,- nelze řešit formou paretovských zlepšení,- dosud se neřeší formou paretovských zlepšení, ale přechod ke vzdělanostní společnosti umožňuje, případně si i vyžaduje jejich řešení formou paretovských zlepšení.

metodicky_list_mikro_ii(vsfs.matros.cz-3u20r)

Documents