Ovzduší prosycené ambrou přímo popraskávalo napětím. Bylonabité očekáváním. Překypovalo netrpělivostí. Cleo však odmíta-la odpočívat, dokud nebude Nilský palác pro krále řádně vystro-jený, i kdyby si o ní měl personál myslet, že je osina v…

„Takhle je to lepší?“ zeptala se Hasina a pozvedla růžek papyro-vého transparentu, který tu měla s manželem Bebem na Clein roz-kaz pověsit.

Cleo naklonila hlavu a o tři kroky odstoupila, aby vše vidělaz jiného úhlu. Venku bušil do dlažby déšť a přehlušoval klapánípodpatků jejích páskových botiček na vápencové podlaze. V tako-vém počasí je nejlepší podívat se na vypůjčený film, přitulit sek příteli a…

STOP! Cleo vytřásla tu vábivou představu z hlavy. Deuce užnebyl vítaný ani v jejích myšlenkách, ani u domácího kina. A to

KAPITOLA PRVNÍ

FARAON TO VÍ NEJLÍP

od včerejšího večera, kdy vzal Melody Carverovou na školní večí-rek. Kromě toho se musela soustředit. Na spřádání pomsty budespousta času později.

Cleo přitiskla palce špičkami k sobě a natáhla paže před sebejako režisér připravující filmový záběr. „Hmmm…“ Její ruce barvylatté tvořily rámeček, v němž mohla nejnovější pozici transparen-tu podrobit zkoumání. Bylo bezpodmínečně důležité, aby vidělapřesně to, co uvidí obecenstvo. Obecenstvo totiž očekávalo doko-nalost a mělo by být doma za – Cleo pohlédla na vyřezávané slu-neční hodiny uprostřed síně. Sakra! V noci byly naprosto k niče-mu. „Kontrola času!“ křikla.

Beb vytáhl z bílé plátěné tuniky iPhone. „Sedm minut.“U proklaté přehrady!Bylo by mnohem rychlejší, kdyby ten nápis naťukala dvaase-

dmdesátibodovým fontem na klávesnici a vytiskla ho na laserovétiskárně. Jenže otec nesnášel technické vymoženosti. Jakmile došlona poznámky, seznamy nebo pohlednice k narozeninám, pak sepsaly hieroglyfy, anebo nic.

Ramses Nilský – neboli Ram, jak mu říkali zápaďané – trval natom, že budou psát starověkým písmem – písmem, jehož každýznak zabral písaři průměrně dvacet minut, než se dokonale pove-dl. Proto nápis hlásal VÍTEJ DOMA a nikoli VÍTEJ DOMA,TATI. Pro lásku Gebovu! Kdo by měl tolik času?

Ten nudný úkol jí naštěstí nezkazil obvyklý program pro sobot-ní odpoledne, které jindy trávila s Clawdine, Lalou a Blue, jelikožjejich tři oblíbené činnosti – opalování, návštěva wellnessu a náku-py – nepřipadaly v úvahu. Chytat bronz v soláriu nešlo kvůlibouř ce. A druhé dvě aktivity byly zrušeny, dokud nebude bezpeč-né vycházet na veřejnost.

8

Fakt díky, Frankie Steinová!Od včerejšího večírku Merstonovy střední (na nějž vzal Deuce

Melody Carverovou!) hledala salemská policie „zelenou příšeru“(Frankie!), které během bezuzdného muchlování s BrettemReddingem upadla hlava. Společenství SOV (Sabotérů obvyklýchvlastností) se dohodlo, že nejlepší bude, když všechny jejich dětizůstanou doma, prostě pro všechny případy.

Její otec, renomovaný obchodník se starožitnostmi, byl naštěs-tí na nějaké archeologické výpravě, a o celé drama tak přišel. I zanejklidnějších časů byl přehnaně ochranitelský. Co kdyby sedozvěděl, že Cleo se zapletla do Frankiina plánu? Že na školnímaškarní večírek, jehož tematické zadání znělo „příšery“, šla pře-vlečená za mumii – tedy za sebe? Že Blue nechala naplno zazářitsvoje šupiny mořské příšery? Že Draculaura blýskala svými špičá-ky? Že Clawdine ukázala vlkodlačí srst? Že jejich cílem bylo nor-mákům ukázat, že „výstředností“ SOVáků není třeba se bát, alespíš je oslavovat? Cleo se při tom pomyšlení otřásla. Kdyby Ramzjistil jenom půlku z toho všeho, zavřel by ji do některé podzem-ní hrobky a zakonzervoval ji tam až do roku 2200.

„Dobrý?“ podařilo se Bebovi ucedit skrz sevřené zuby, jejichžslonovinový odstín v kontrastu s olivovou pletí zvlášť vynikal.

Zdálo se to Cleo, nebo byl ten levý horní roh pořád trochunakřivo? Hrudník jí poklesl jako mrtvole s příliš utaženými obi-nadly. Chtěla být hotová. Potřebovala být hotová. Ještě bylo nutnénalít víno, přichystat předkrmy a vybrat hudbu od Sharkiat. Jestlity sluhy nenechá jít, žádný úkol nestihnou včas. Cleo by samo-zřejmě také mohla něco udělat, ale radši by si usekla paži, než bynabídla pomocnou ruku. Její otec koneckonců vždycky říkal:„Někdo šéfuje a někdo pracuje. Ale ty, princezničko moje, jsi moc

9

vznešená na obojí.“ Cleo z celého srdce souhlasila. Ale nikdo ne -řekl, že by nemohla dohlížet.

„Vlevo výš.“„Ale…“ začal Beb. Pak si to rychle rozmyslel. Raději na iPhonu

aktivoval aplikaci zednické vodováhy a přístroj připlácl k transpa-rentu. Pak trpělivě sledoval, jak se digitální bublina s pohupová-ním posunuje, a jeho kakaově zbarvené rty cosi potichu mumlalyk obrazovce, která měla rozhodnout o jeho osudu.

„Mně to připadá dokonalé,“ opakovala Hasina, která balanco-vala na pozlacené područce starověkého egyptského trůnu. „Bebobvykle měří docela přesně.“

A měla pravdu.Před šestnácti lety Ram pověřil Beba stavbou domu, který bude

mít „přívětivého ducha“ podle západních měřítek a zároveň „krá-lovského ducha“ podle egyptských měřítek. Za několik měsícůvyrostla na Soví ulici číslo třicet dva přesně taková budova.

Zvenčí to byl patrový dům s omítkou barvy holubí šedi a bíléve stylu podnikatelského baroka z předměstí. Hlavní dveře se otví-raly do těsné předsíně obložené dřevem. Stěny tu byly béžové,mizerně osvětlené a fádní. Jak jinak by mohla mít rodina jistotu,že kluci doručující pizzu a všetečné skautky prodávající cukrovínepojmou podezření? Ale na druhém konci falešné předsíně bylydruhé dveře – ty skutečné, jimiž se vcházelo do opravdovéhodomova, kde vládl luxus.

Hlavní hala měla strop ve výši druhého patra a střechu tvořilavznosná skleněná pyramida. Když nepršelo, dovnitř pronikalo při-rozené světlo jako rozpuštěné máslo do teplého chleba. Když prše-lo, rytmické ťukání kapek uklidňovalo obyvatele domu jako všu-dypřítomná symfonická hudba. Stěny z vápence zdobily barevné

10

11

hieroglyfy. Vyřezávané alabastrové vázy označovaly místa posled-ního odpočinku předků. A každou komnatou paláce se vinulařeka, kterou Beb vytvořil a naplnil nilskou vodou. Při zvláštníchpříležitostech Hasina zdobila proud mihotavými čajovými svíčka-mi. Jinak se na hladině vznášely modré egyptské lekníny. Dnesvečer bylo na hladině obojí.

„Pět minut,“ oznámil Beb.„Pověste to!“ rozhodla Cleo a prudce tleskla. Chisisi, nejbojác-

nější ze sedmi rodinných koček, vystřelila vzhůru po vysoké dat-lové palmě, která rostla uprostřed místnosti.

„Promiň, Chi,“ chlácholila ji Cleo. „Nechtěla jsem tě vystrašit.“Halou zaznělo tiché zacinkání. Chisisi nevystrašila Cleo. Vy -

strašil ji…„Už je doma!“ vykřikla Hasina, když zahlédla zřetelný obraz

svého šéfa na monitoru bezpečnostní kamery u skutečných dveří.„Honem!“ vyštěkla Cleo.Hasina vší silou připlácla cíp transparentu ke sloupu a pak se

vyčkávavě zahleděla na manžela, aby udělal totéž. Jenže bylo pozdě.„Pane!“ Hasininy tmavé tváře získaly barvu zralých švestek.

Rychle seskočila ze zlaté područky trůnu a otřela stopy, které tammohly zůstat po jejích páskových sandálech. Bez dalšího slova obas Bebem zmizeli do kuchyně. Za několik vteřin zaburácely zezabudovaných reproduktorů pronikavé vokály. Sharkiat, s oktávo-vým rozsahem Mariah Careyové a zvukomalebností Alvina a chip-munků, zahlaholil palácem své „Ja helilá ja helilá“.

„Tati!“ vypískla Cleo křehce a zároveň měkce jako rozpouštějí-cí se lentilka. „Vítej doma! Jaká byla cesta? Líbí se ti můj transpa-rent? Sama jsem ho dělala.“ Hrdě stála mezi sloupy a čekala, co jíodpoví. I když z ní už byla celkem zachovalá patnáctka (díky

mumifikaci), pořád toužila po tatínkově pochvale. A získat ji byloněkdy těžší než prodlužovvání řas v pouštní bouři.

Dnes večer však ne. Dnes večer Ram odstrčil svého asistentaMa nua, zamířil přímo k dceři a rozevřel náruč, jako by jí ukazo-val Tááákhle tě mám rád.

„Pane!“ zavolal Manu, jemuž se hedvábný hlas zadrhl starostí.„Váš plášť!“

„Princezno!“ Ram si přivinul Cleo do promáčeného černéhotrenčkotu a pevně ji k sobě přitiskl. Ani proudy deště nedokázalyspláchnout zatuchlý pach kabiny mezinárodního letu, hustý dout-níkový kouř v bentley se šoférem ani opojnou pižmovou vůniRamovy kůže. Cleo to nevadilo. Klidně by mohl smrdět jako koči-čí záchod poté, co kočky vypily půlku Nilu, a stejně by se k němumoc ráda tiskla.

Ram chytil Cleo za ramena, trochu ji od sebe odtáhl a zkou-mavě se na ni zadíval. Pod náporem takové pozornosti se Cleo ažkroutila.

Nemám ty bandážové šaty Herve Leger moc upnuté? Fialové očnílinky moc tlusté? Třpytivou řasenku moc výstřední? Hnědé henovéhvězdičky na lícních kostech moc malé?

Cleo se nervózně zahihňala. „Co je?“„Nestalo se ti nic?“ Vzdychl a ovanul ji nasládlou vůní tabáku.

Jeho tmavé mandlové oči vypadaly nezvykle. Vypadaly totiž měkce.Pátravě. Možná dokonce vystrašeně. Většina lidí by to vnímala jakoúzkost. Ale u jejího otce to působilo cize. Jako po hřbená emoce,kterou exhumoval při archeologických vykopávkách.

Cleo se na něj usmála. „Nic se mi nestalo, určitě. Proč?“Z jídelny zaznělo tiché zazvonění. Předkrmy byly hotové. Chisisi

seběhla z datlové palmy. Bastet, Akins, Ebonee, Ufa, Usi a Miu-Miu

12

se vynořily zpod pohovky a zamířily na štědrou hostinu. Cleo senad tím známým výjevem srdečně pousmála. Ne však Ram. Starostmu zatvrdila tvář jako jílová pleťová maska z Mrtvého moře.

„Všude se o tom povídá.“ Promnul si spánky a jeho prošedivě-lé vlasy byly slanější než obvykle. „Co si ta Frankie vlastně mysle-la? Jak mohli Steinovi dopustit něco takového? Ohrozili celou našikomunitu.“

„Takže jsi o tom slyšel?“ zeptala se Cleo. Ve skutečnosti ji všakzajímalo, kolik toho slyšel.

Ram vytáhl z vnitřní kapsy srolované Salemské noviny a práskljimi o dlaň, takže jejich něžnou chvilku ostře ukončil. „ZapomnělViktor dát té své dceři do hlavy i mozek? Protože si neumím aniza Geba představit, proč…“

Zvonek svolávající k předkrmu znovu zazvonil.Najednou v Cleo vzkypělo nutkání Frankie bránit. Nebo to

nutkání byla potřeba bránit sebe? „Není to tak, že by všichni znalijejí jméno. A ve škole nosí dokonalý normácký make-up, takže jinikdo nepoznal. Možná se snažila popadnout ka za rohy,“ nadho-dila Cleo a nervózně se houpala na podpatcích páskových botiček.„Víš, aby všechno změnila.“

„Co všechno? Stvořili ji před měsícem. Kde bere právo něcoměnit?“ zeptal se a zvedl pohled k vítacímu transparentu. Koneč -ně! Ale jeho ostré rysy nijak nedaly najevo, že by si její námahycenil.

Jak to, že toho o Frankie tolik víš? napadlo Cleo najednou. Pro -tože, vážně! Měla přátele, jejichž rodiče se nevypravili dál než doSan Franciska, a přesto zůstávali v nádherné nevědomosti, pokudšlo o domácí mejdany a půlnoční radostné jízdy, které se konalyv jejich nepřítomnosti. A její táta odjede vykopávat památky na

13

druhou stranu zeměkoule a vrátí se v obraze víc než nejvlezlejšíbulvár. Tohle bylo totální ka!

„Co je to s vaší generací?“ pokračoval a vůbec si její otázky ne -vší mal. „Vůbec si nevážíte minulosti. Nectíte svoje dědictví anitra dice. Chcete se jenom…“

„Pane?“ přerušil ho Manu, na jehož holé lebce se třpytily dešťo-vé kapky. Svíral ucho hliníkového kufříku tak urputně, až muklouby tmavých prstů zešedly. „Kam byste si to přál?“

Ram zvažoval odpověď a zatím si hladil strnisko, které mu zaden strávený na cestách vyrašilo na tváři. Po chvíli pohlédl na Cleoa pak ukázal na velké dvoukřídlé dveře na opačném konci síně.Pevně uchopil dceru za loket a vznešeně, jak u něj bylo obvyklé, jivedl přes prostorné foyer, až vkročili do trůnního sálu.

Rodinní sokoli hlučně vzlétli a zamířili k datlové palmě. Šviháníšpičatých křídel znělo palácem jako práskání vlajek v prudkém větru.

Hořely tu alabastrové olejové lampy a tepané měděné stěnyodrážely měkkou zlatou zář. Hladký běhoun z pleteného rákosu,po tisíce let leštěný bosými chodidly předků, vedl k vyvýšenémustupni, na němž stál trůn. Cleo vklouzla na polštář z purpurovéhosametu a položila dlaně na zlaté opěrky poseté drahokamy.Automaticky vystrčila bradu dopředu a víčka spustila na půl žerdi.Když se jí tak mírně rozostřil zrak, začalo se před ní všechno vyno-řovat po kouscích jako kamínky v mozaice. Najednou byla králo-vnou, která své kralování upíjí lahodnými doušky, místo aby hopolkla jediným mohutným hltem: černosmaragdový skarabeusnad dveřmi… papyry kolem nilských zátočin… dva ebenové sar-kofágy po stranách vstupu do síně.

Ten pohled, vůně a zvuky z jejího království zaplašily napětíněkolika posledních dnů, takže se znovu cítila v bezpečí, zvlášť

14

když se vrátil vládce. Nedýchalo se jí už tak ztěžka a kůže ji šim-rala hrdostí. Cítit se královsky bylo úžasné.

Jakmile se usadili, Manu opatrně položil kufřík na měděný stůlmezi trůny, ustoupil a očekával další pokyny.

Otevři to, poručil Ram pouhým cuknutím zápěstí.Manu otevřel zámek kufříku, zvedl víko vyložené sametem

a znovu udělal dlouhý krok vzad.„Hleď,“ řekl Ram. „Našel jsem to v hrobce tety Nefertiti.“ S ti -

chým uspokojením otáčel smaragdovým prstenem na palci.Cleo se naklonila přes područku a vyjekla. Okamžitě začala

v duchu dělat inventuru toho pokladu, který se před ní třpytil.1. Lazuritový náhrdelník ve tvaru sokola, jehož široce rozepjatá

křídla mají spočinout na klíčních kostech nejobdivovaněj-ších egyptských žen

2. Tepané nátepníky s Horovým okem z rubínů a smaragdů3. Koruna z masivního zlata ve tvaru supa, která byla tak obtí-

žená třpytivými drahokamy, že Cleo v každém barevnémkameni viděla svoje oči rozšířené touhou.

4. Zlatý spirálový prsten s šedým měsíčním kamenem velkýmjako kulička žvýkačky, který ve tmě prakticky svítil

5. Jadeitové náušnice ve tvaru hrušky ve zlaté síťce, vedle kte-rých vypadaly smaragdy Angeliny Jolie na Oscarech 2009jako laciné cetky

6. Zlatý límcový náhrdelník s perlami a pavím peřím zavěše-ným na spodní hraně

7. Nátepník ve tvaru hada s rubínovýma očima, který se vineod zápěstí až nad loket

8. Bílá navštívenka z tlustého kartonu, přihozená halabala k ostat -ním věcem v kufříku

15