OK1OHK aneb Prdec v Morokulien

Říká se, že s jídlem roste chuť. No, a když se nám tak krásně povedly naše předchozí kousky – v roce 2011 vysílání z muzejního křižníku Belfast zakotveného na Temži v Londýně, v roce 2012 radioamatérský let balonem, bylo jasné, že i v roce 2013 musíme něco zajímavého vymyslet. Předem podotýkám, že jsme parta, která se ráda projede po Evropě, zavysílá si ze zajímavých míst, která jsou ale dostupná i pro většinu našich radioamatérů. Nehledejte u nás žádné extrémní zážitky, žádné tisíce spojení, vysíláme pro zábavu svoji a našich protistanic, na druhou stranu si chceme svoji dovolenou také trochu užít a odpočnout si. A když se nám chce po dobrém jídle spát, tak prostě zalehneme, i když jsou zrovna dobré podmínky pro vysílání. Vybíráme takové lokality, abychom vše zvládli během jediného týdne a zbyl nám ještě čas i prostředky na rodinnou dovolenou s našimi XYL, kterým tímto děkujeme za pochopení. Prostě jezdíme na radioamatérské dovolené, nikoliv na expedice.

Když jsem před lety poprvé slyšel v éteru stanici LG5LG, zaujal mě na evropskou stanici nebývalý pileup a také to, že operátor stále opakoval „Morokulien – Republic of Peace“. Hned poté, co jsem se stanicí udělal spojení, tak jsem na internetu prošel dostupné zdroje a moc mě tento krásný kousek země na hranicích Norska a Švédska zaujal. A tak, když jsme s kamarády vymýšleli, kam letos, sáhnul jsem do příslušné přihrádky ve své hlavě, obnovil informace na netu a po souhlasu kamarádů začal chystat.

Co to vůbec ta tajemná Republika míru je? Jen ve stručnosti – jedná se o oblast o rozloze 6 hektarů na hranicích mezi Švédskem a Norskem, v roce 1914 zde vzniknul Památník Míru na počest 100 let míru mezi oběma zeměmi. Výraz Morokulien vzniknul až v roce 1959 při společné norsko – švédské rozhlasové show, je složeninou dvojice slov, která v norštině i švédštině znamenají „zábava“. Zároveň vzniknul termín Království nebo také Republika Míru. V roce 1968 vybudovali radioamatéři obou zemí chatku kompletně vybavenou technikou i anténami, kterou pronajímají všem radioamatérům s platnou koncesí. Přímo přes silnici od chatky je Information Centre, které ročně navštíví kolem 100 000 návštěvníků z celého světa. No a filatelisty potěší, že na dopisy či pohledy můžete nalepit současně známku obou států (vyzkoušeno, Hi!).

O chatku je samozřejmě zájem, tak jsem již v červenci 2012 oslovil „booking managera“ sdružení ARIM (Amateur Radio In Morokulien), je jím Odd Westby, SM4SXO a domluvil si čtyři noclehy v jejich chatce (www.sj9wl-lg5lg.com). Příjezd jsme měli v neděli, 30. července kdykoliv po poledni, chatku jsme měli opouštět ve čtvrtek, 1. srpna dopoledne. V zimě začalo plánování trasy a objednávky trajektů, bylo jasné, že chceme-li se vejít do týdenní dovolené, musíme oželet přírodní krásy Norska – Morokulien je na jihu Norska, asi 100 km od hlavního města Oslo. Zamítli jsme trajekty jedoucí po nejkratší trase – o to déle bychom jeli po silnici a o to méně se vyspali a byli unavení. Trajekty jsme naplánovali oba noční, samozřejmě jsme si s láskou zaplatili kajuty, po zkušenostech z tureckého trajektu z Itálie do Řecka v roce 1998, kdy jsem do vnitřní kajuty hluboko v podpalubí lodi vedle motorů trefil jen jednou, podruhé ne, to byly kajuty vnější. Trajekt tam jsme zajistili u společnosti TT Lines, byla to loď Huckleberry Finn, odjezd ve 23:00 z německého přístavu Rostocku, příjezd kolem šesté ráno do švédského Trelleborgu. Zpátky jsem zvolil odjezd z Norska – trajekt Stena Saga společnosti Stena Line, odjezd po 19. hodině, příjezd v 8 hodin do dánského přístavu Frederikshavn. Po silnicích jsme cestovali ve volném dovolenkovém tempu Renaultem Kangoo, přestože je chatka luxusně vybavená, nevydrželi jsme to a propašovali do auta i svoje QRP vybavení + další HW pro portable vysílání a pro digitální provozy.

Přestože je to do přístavu Rostock asi 700 km, odjezd z Hradce Králové jsme naplánovali na 8 hodin ráno. Dobře jsme udělali – dálnice v Německu se letos hodně opravovaly, tak o kolony nebyla nouze. Do Rostocku jsme dorazili po půl šesté večer, tak jsme si ještě odskočili do blízkého lázeňského města Warnemünde – za krásného počasí plného turistů. Na vlastní oči jsme viděli obrovskou výletní loď Costa Fortuna – sesterskou loď Concordie. Klobouk dolů všem, kteří se podíleli na úspěšném vyproštění takovéhoto kolosu!

Po úspěšném nalodění jsme spěchali do kajuty – jaké bylo překvapení, že jsme „vyhráli“ obrovskou kajutu s dvojicí okének přímo v čele lodi, nikoliv po jejích stranách. A když jsme po posezení v lodní restauraci museli cestou zpátky do kajuty přešlapovat cestující, kteří volně spali na dekách na podlaze jídelny, děkovali jsme své vlastní pohodlnosti, díky níž jsme měli nádherně pohodlné postele v kajutě. Při vystupování zaperlil neznámý český turista, v domnění, že loď je plná Němců a Švédů, na mě zařval „Uhni volééé!“. Nenapadlo mě nic jiného než na něj stejně hlasitě "Cožé?!!!" Účinek 100 % - panáček začal vyděšeně couvat a se slovy "V pohodě" zmizel rychle v davu lidí, kteří mu nerozuměli. Jen na nás zase cizinci koukali, proč jsme tak najednou dostali záchvat smíchu.

Na naše poměry volným tempem (limity rychlosti jsou ve Švédsku 50 – 70 -110 km/h) jsme vyrazili na sever. Při krátkém zastavení na snídani u McDonald's nás šokovali místní vrabci, jsou natolik zlenivělí lovit hmyz, že počkají, až na parkoviště přijede auto, slétnou se a důkladně vyluxují všechen hmyz, nachytaný cestou na nárazníku, masce a chladiči auta. Trasu jsme nijak blíže nestudovali, tak jsme první dálniční sjezd s nápisem „Radiostationen Grimeton“ minuli téměř bez povšimnutí. Pohled vpravo na nezaměnitelný anténní systém a další sjezd už nás probudil a u třetího konečně sjeli z dálnice. Ano, víceméně omylem jsme po pár kilometrech vjeli přímo do komplexu technické památky zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, prvního a posledního funkčního vysílače, který bezdrátově spojil Evropu s Amerikou (www.grimeton.info).

Nadšeně jsme běhali kolem budovy a nejbližšího stožáru, až nás oslovila slečna, která právě přijela autem, představila se nám, že tam pracuje a sdělila, že za 40 minut otevírá prohlídku budovy vysílače. S láskou jsme počkali a mezitím dokončili prohlídku všech zvnějšku dostupných prostor a neustále obdivovali technickou zdatnost našich předků ve 20–tých letech minulého století. A během prohlídky budovy s vysílačem i naprostou důvěru v návštěvníky – kromě jedné slečny v infocentru a druhé u prodeje občerstvení nikde nikdo a přesto veškerá unikátní zařízení z kovů (i neželezných) nikdo nepoškodí či neukradne. Podobně byl Martin OK1FMS v šoku při našem výletu do Londýna, kdy zjistil, že na železnici mají veškeré vedení nadzemní. Dvouhodinové zdržení v Grimetonu bylo sice neplánované, ale o to krásnější a všem radioamatérům, kteří budou projíždět Švédskem od jihu, doporučujeme tento unikát navštívit.

Kolem půl šesté večer jsme přijeli do Morokulien. Klíče od chatky jsme si měli vyzvednout na švédské celnici. Po zkušenostech z dob před Schengenským prostorem jsme se na celnici vplížili – tam nás uvítala paní, které jsem se jen představil jako OK1NZJ, řekl, že tam mám zamluvenou radioamatérskou chatu. Paní sepsala pokladní doklad na 1400 švédských korun (asi 260 Kč na osobu a noc v luxusně vybavené chatce) a předala nám klíče. Na můj pokus o nadiktování jmen nebo předložení našich pasů pravila, že je to v pořádku, že to není potřeba. Opět kladný šok z mentality Seveřanů a jejich naprosté důvěry k lidem.

Po chvíli jsme již odemykali dveře chatky – velká místnost s dvojicí rozkládacích sedacích souprav, solidně vybavená kuchyňka, koupelna se sprchou a wc, no a hlavně hamshack v sestavě ICOM IC -

756PROIII, ICOM IC - 706MKIIG a dvojicí počítačů. A hned vedle chaty dominanty – stožár a na něm a na okolních stromech antény ve složení vertikál pro 23 cm, 70 cm and 2 metry, logaritmicko periodická anténa pro 80 - 1380 MHz, 6-elementová Yagi pro 50 MHz, logaritmicko periodická anténa pro 10, 12, 15, 17 a 20 metrů, 3 pásmová drátová anténa pro 40, 80 a 160 metrů ještě G5RV pro rozsah 160 - 10 metrů. To vše za denní poplatek 350 SEK nebo 300 NOK pro 4 až pět lidí.

Samozřejmě, našli jsme i negativa – sedačky byly hezké na pohled a po rozložení nesmírně vrzaly, navíc jsme se báli si na jedno rozložené dvoulůžko natáhnout dvě naše vypracované postavy. Řešení bylo ale pohodové, vrzající lůžka obsadil Zdeněk OK1NZJ a Vojta OK1ZHV, Jirka OK2PBL rozložil matrace na podlaze obývací a spací místnosti, Martin OK1FMS si rozložil svůj spacák na matraci přímo v hamshacku a problém byl snadno vyřešen. Z techniky nás maličko potrápily počítače – stařičká Pentia, Windows 2000, nainstalovaná švédská, norská a anglická klávesnice – ta ale měla trochu jiné znaky, než jsme u anglické zvyklí z domova. Rovněž celý systém byl v jednom ze skandinávských jazyků. Ale ani to nás nevyvedlo z míry.

Ještě v neděli večer jsme začali vysílat, po následující dny jsme se nepravidelně střídali u mikrofonu, klíče nebo klávesnice notebooku. Ale třeba Jirka OK2PBL dokázal několik hodin jen sedět, ladit transciever a nadšeně poslouchat cw komunikaci stanic, o kterých se mu z domácího QTH mohlo jenom zdát. Střídali jsme obě značky, jak norskou LG5LG, tak švédskou SJ9WL, všichni jsme si vychutnali pileup, který při vysílání na domovskou call nemůžeme nikdy zažít. Prostě radioamatérské hody.

Hned v pondělí po obědě jsme měli milou návštěvu – Sveina, LA6IKA – námořního elektroinženýra v penzi, který každoročně tráví část zimy na jižní polokouli. Odtud se mnou dělal jako CE0/LA6IKA v prosinci 2005 BPSK31 krásné spojení – já 5w z FT817 a vertikála na paneláku, on 10w z IC703, malý bezúdržbový akumulátor a dipól z kusu drátu. Krásně jsme si popovídali a Svein nám představil své portable zařízení, se kterým objíždí zeměkouli. Kromě již zmíněného rádia a antény nás zaujal systém uchycení paty stožáru – rybářského prutu. Používá běžnou menší truhlářskou svěrku – ztužidlo, kterou připevní tak, aby její rameno směřovalo vzhůru. Na kovovém ramenu průřezu obdélníka má nasunuty dvě zátky od šampaňského a na ně nasouvá spodní díl prutu.

V přestávkách mezi vysíláním jsme se snažili prozkoumat okolí i přírodu. Infocentrum jsme navštěvovali denně, vybrat správnou figurku trolla byl zodpovědný proces. Potraviny jsme doplňovali v nedalekém supermarketu ve Švédsku. Sortiment i kvalita perfektní, ceny v korunách srovnatelné s našimi. Jen ta švédská koruna je totéž, co tři naše . Z domova jsme měli základní zásobu trvanlivých masných výrobků a sýrů, ale brambory, pečivo, máslo, vejce, zeleninu a balené nápoje jsme si samozřejmě kupovali na místě. Například místní brambory byly tak vynikající, že jsme se před vařením ani během konzumace naprosto neobtěžovali jejich škrábáním. Vedení kuchyně se chopil Vojta OK1ZHV a Jirka OK2PBL – hlady jsme rozhodně netrpěli.

Pár metrů za památníkem vedla trať, ne příliš frekventovaná, ale v perfektním stavu, Martina OK1FMS fascinoval kus kolejnice s letopočtem 4th November 1865 – volně ložený poblíže kolejí. Hned za tratí byl les, mapy Google ukazovaly, že má hezkých pár kilometrů čtverečných, tak jsme se ho pokusili prozkoumat jen zběžně. Nádherný skandinávský les, měkoučký podklad z mechů, vřesů a lišejníků, plno borůvek a brusinek, naprostý klid. Že tam ale asi není zvykem pojídat lesní plody, jsme zjistili, když jsme se chvíli občerstvovali v keřích maliníků za nechápavého pohledu kolemjdoucích.

Ve středu jsme po večeři odpojili všechny antény, do místního počítače nahráli svoje logy a sbalili, co se dalo. Ráno jsme jen dobalili zbytek, chatu uklidili do stavu, v jakém jsme ji našli a odjeli na celnici. Tam opět jen pozdrav, předání klíče od chatky a vyrazili jsme do hlavního města Norska. Více než polovina cesty vedla úzkou silnicí uprostřed nádherného, mírně zvlněného kraje, plného lesů a jezer, až si Martin za volantem povzdechnul, že tenhle krásný kraj musí ještě jednou užít na motorce. Jednu chvíli jsme projížděli kolem dopravní značky upozorňující na losy. A hned po chvíli jsem také na pokraji lesa zahlédnul nezaměnitelnou losí siluetu. Bohužel, kamarádi se nedívali do lesa, ale dopředu, a tak se usnesli, že jsem žádného losa neviděl. Ale já ho viděl, skutečně .

Oslo jsme jen projeli a zastavili až na jeho západním okraji – na poloostrově Bygdøy, který je též přezdíván poloostrovem musejí. Poté, co Vojta bravurně zvládnul zaplatit parkování v parkovacím automatu pomocí platební karty, vyrazili jsme do muzea slavného vědce a cestovatele Thora Heyerdahla – balsového voru Kon-Tiky a papyrového člunu RA. Bez dechu jsme vydrželi sledovat originál film natáčený expedicí Kon-tiky v roce 1947 včetně záběrů na lodní radiostanici. (Film je volně dostupný na serveru Youtube.com). Celá expozice na nás hluboce zapůsobila, exponáty byly zajímavé a všichni jsme se poklonili odvaze a vytrvalosti tohoto světoznámého Nora. Na závěr prohlídky jsem z igelitové tašky vytáhnul svůj poklad – knihu o plavbě člunu RA, kterou jsem dostal s věnováním v roce 1974 jako nejaktivnější fotograf dokumentující dění na průmyslovce v Hradci. No a požádal slečnu v infocentru o razítko z muzea, samozřejmě následovalo fotografování – myslím si, že 40 let starou knížku o jejich mořeplavci v češtině v muzeu ještě neměli. Následovala krátká procházka po pobřeží, po zhlédnutí krajanů s Májkou, chlebem a kukuřicí Bonduelle jsme také dostali hlad, který jsme vyřešili v blízkém stánku.

Pak už jsme vyrazili do muzea slavného cestovatele Amundsena a jeho lodi Fram. Tu je možné volně prolézat od horní paluby až hluboko do podpalubí, všude je plno dobových dokumentů a předmětů, lepší zakončení výletu si naše parta technokratů nemohla přát!

Po krátkém přejezdu napříč městem jsme v podvečer zaparkovali ve frontě stojících aut a způsobně čekali na trajekt Stena Saga. Když připlul, s překvapením jsme zjistili, že to je plovoucí panelák, navíc ovládaný piráty, kteří hned po přistání rozvinuli pirátskou vlajku a v pirátském oděvu s nezbytnými šavlemi nás uvítali na palubě. Kajuta byla o něco menší než na předchozím trajektu, ale jinak naprosto v pohodě, ubytovali jsme se v ní a vyrazili na průzkum toho nejzajímavějšího, co loď s dvanácti palubami nabízí. První byl nádherný pohled na Oslo a jeho okolí, provázený krásnou scenérií v okolí fjordu, kterým jsme proplouvali. Fotili jsme jak o závod, až jsme se tou nádherou unavili a museli se občerstvit ve stánku na jedenácté palubě. V tu chvíli se Martin OK1FMS vytratil kamsi do útrob lodě. Našli jsme ho sedět na levici na jedné z palub. Na stolečku FT817-ka s portable vertikálou ATX-1080, kusem drátu uzemněnou ke konstrukci lodi v místě kotvení lavičky, rádio zatížené akumulátorem 12V / 7AH a rozzářený Martin s klíčem v ruce právě dokončoval spojení jako OK1FMS /mm. Když jsme si ho fotili, pravil, že tentýž nápad měla již před chvílí skupina japonských turistů – zjevně nemohli pochopit, proč švédský trajekt ještě v roce 2013 zaměstnává radiotelegrafistu a už vůbec nerozuměli, proč toho chudáka vystrčili na palubu. Martinovi se splnil další z jeho radioamatérských snů, poté, co v roce 2011 telegrafoval německým klíčem Junker z britského křižníku, v roce 2012 pak z horkovzdušného balónu, letos udělal 7 QSO jako /mm z lodi.

Dvanáct hodin proložených spánkem v pohodlných postelích v kajutě uteklo jak voda, ráno jsme se probudili chvíli před vjezdem do dánského přístavu Frederikshavn. Následoval přesun směrem na

německé hranice a přes Německo, nonstop, jen s několika přestávkami na občerstvení a tankování, domů. V Hradci jsme byli kolem půlnoci, unaveni z cesty, ale nesmírně spokojeni z výletu.

Výsledek – během tří dní vysílání asi 500 QSO, pro někoho možná „jenom“, ale jak jsem psal, byla to radioamatérská dovolená, nikoliv expedice. Navíc plno nádherných zážitků – vysílač Grimeton, pileup na pásmu, nesmírně ochotní a přívětiví lidé, pro nás už neznámá naprostá mezilidská důvěra, no a v neposlední řadě i zajímavá příroda a krásná muzea v hlavním městě Norska. Perfektně vybavenou chatku v Morokulien doporučujeme všem, kteří si chtějí užít vysílání v krásném prostředí mezi příjemnými lidmi. Jen si s sebou radši vezměte nafukovací matrace a sedací soupravy používejte jen na sezení . (Kompletní fotogalerii z cesty, z Grimetonu, Morokulien a z muzejí v Oslo najdete na stránce http://ok1ohk.zonerama.com.)

73! Zdeněk, OK1NZJ, Vojta, OK1ZHV, Martin, OK1FMS, Jirka, OK2PBL

Před odjezdem – OK2PBL, OK1ZHV, OK1NZJ, OK1FMS

Codta Fortuna – sesterská loď Concordie ve Warnemünde

Trajekt Hucleberry Finn v Rostocku

OK2PBL, OK1ZHV, OK1NZJ, OK1FMS v kajutě - vyplouváme

Grimeton

Grimeton

Grimeton

Grimeton

Grimeton

Grimeton

Grimeton

Morokulien – chatka s anténami

Detail vršku anténního stožáru

Svein, LA6IKA na návštěvě

Svein, LA6IKA na návštěvě, v popředí jeho držák antény z truhlářské svěrky

Nerušit, vysíláme!

Nerušit, vysíláme!

Český řízek, švédské brambory, pivo a rajčatový salát + kuchaři Jirka OK2PBL a Vojta OK1FMS

Barevný, měkoučký les hned vedle chaty

Obytná (a spací) místnost chatky

Hamshack

Členové www.prdec.cz u Památníku Míru v Morokulien

(OK1FMS + OK1ZHV + OK2PBL + OK1NZJ) x Prdec = (LG5LG + SJ9WL) x Morokulien

Balsový vor Kon-Tiky

Staniční deník Kon-Tiky

Člun RA loď Fram

Pod pirátskou vlajkou odplouváme z Norska

Sbohem, Oslo !

Martin, OK1FMS /mm krátce poté, co šokoval japonské turisty.