Vţdy první pracovní den v měsíci (např.: nyní to bude 3. února 2014) Vám na http://detskeoddeleni-litvinov.webnode.cz/sezona-p-savcu/ vyvěsím téma, na které bude Vaším úkolem napsat povídku, básničku, pohádku, nebo cokoliv jiného, co Vás napadne, ale zde jsou pravidla:

1. Dílko musí být v elektronické podobě (psané v počítači, například v MS Word) a odeslané na e-mail: kraft@knihovna-litvinov.cz. E-mail nazvěte Psavci a název měsíce, na který je text určen. Např.: Psavci říjen. Také se mi nezapomeňte podepsat. :-)

2. Dílko smí obsahovat maximálně 250 slov včetně předloţek a spojek (minimální počet slov není dán). Například v MS Word zjistíte počet slov takto: Podíváte se na levý spodní roh okna, kde je napsáno, na jaké jste straně a kolik dokument obsahuje slov, ale záleţí na verzi a nastavení MS Word.

3. Dílko odešlete vţdy maximálně do 25. dne v měsíci.

A samozřejmě, co by to bylo za soutěţ bez pořádných cen pro nejlepší, ţe? Prosím, ceny budou. :-)

Ale že to trvalo…

Přiznávám, že takto velké zpoždění třetího čísla jsem opravdu nečekal. V listopadu a

v prosinci jsme měli tak nabytý program, že jsme nestihli dodělat další MuKL.

Jestli to takhle půjde dál, bude z našeho časopisu čtvrtletník. A to bych opravdu nerad. Ale

můžete si za to sami, stále čekám, až mi začnete posílat příspěvky.

No ale mezitím jsme pro vás připravili obvyklou porci čtení a zábavy. Oblíbený barbar Šnekan

prožívá další úžasné dobrodružství, je tu komiks, soutěž, výsledky z minula…

Navíc začínáme nový seriál o psaní. V tomto díle se dočtete něco o reportáži. Snad se vám

podaří nějaká napsat a třeba mi ji pošlete na mukl@knihovna-litvinov.cz.

(Vězeň č. 1)

Víte, že jsme pro vás loni

udělali 530 akcí, na které

přišlo zhruba 7 000 dětí? My

jsme to tedy nevěděli a

docela nás to množství

překvapilo.

Jeden den v kůţi knihovníka

29. listopadu jsme měli v knihovně dvě nové praktikantky. Vyzkoušely si, jaké to je v naší kůži

a podělily se s námi o své dojmy.

Jméno: Kristýna Hanzová (Gymnázium TGM, kvarta)

Můj průvodce pracovním světem: Ondra Hogen, Vláďa Kraft a Hanka Šochmanová

Můj den: 7:00 – vstávám

7:40 – odjezd do práce

8:05 – příjezd do Litvínova

8:05 aţ 8:35 – volno před prací

8:45 – příchod do práce

9:00 aţ 11:00 – práce u pultu (vracení a

půjčování knih, registrace čtenářů)

11:00 aţ 12:30 – účast na besedě o hradech,

kterou měl připravenou Ondra.

12:30 aţ 13:00 – přestávka na oběd

13:00 aţ 18:00 – práce v dětském oddělení

(zařazování a hledání knih, půjčování klíčků ke skříňkám,

vyhazování lidí od počítačů + pouštění lidí na počítače)

18:00 aţ 18:15 – Zavření knihovny

18:15 aţ 1830 – byli jsme v 2. patře knihovny

(tam se balí nové knihy, jsou tam kanceláře)

18:30 – odchod z knihovny

18:50 – odjezd z Litvínova

19:15 – příchod domů

Co bylo v práci nejlepší: Nejvíc mě bavilo půjčování klíčků od skříněk v dětském oddělení. Také mě

hodně bavilo pouštět čtenáře na počítače, ale ještě raději jsem je vţdy po půl hodině od PC

vyháněla.

Přišlo mi, ţe těch 9 hodin v práci uběhlo rychleji neţ ve škole. Člověk se nemusel pořád soustředit

jako ve škole. Navíc se za práci dostává výplata.

Co bylo v práci nejhorší: Husí kůţi mi nahnala představa toho, ţe bych místo Ondry měla

přednášet besedu ţákům 7. C. Docela jsem ho litovala. Nebo mě vyděsilo, kdyţ jsem musela jedné

paní udělat registraci a kartičku do knihovny.

Studium je lehčí v tom, ţe nemusím přinutit ostatní k pozornosti a nemusím se všemi vycházet (s

dětmi). Navíc nemusím vymýšlet různé besedy pro ostatní.

Domníváte se, že vám to něco přineslo? Co konkrétně? Dozvěděla jsem se, kde se skladují nové

i staré knihy.

Uţ vím, jak se knihy zařazují (podle čísla, autora, ţánru…).

Také jsem zjistila, jak můţou být ţáci otravní (viz beseda).

Jméno: Aneţka Kříţová (Gymnázium TGM, kvarta)

Můj průvodce pracovním světem: Hanka Šochmanová, Vláďa Kraft a Ondra Hogen

Můj den: 6:30 – vstávání

7:30 – odjezd z domu

8:05 – příjezd do Litvínova

8:05 aţ 8:35 – nakoupení jídla do práce

8:45 – příchod do práce

9:00 aţ 11:00 – práce v dětském oddělení

(Vláďa mě učil hledat a zařazovat knihy)

11:00 aţ 12:30 – s Kristýnou jsme se byly

podívat na besedě o hradech, kterou měl Ondra

12:30 aţ 13:00 – přestávka na oběd

13:00 aţ 18:00 – práce u pultu

18:00 aţ 18:15 – zamčení budovy, úklid…

18:30 – odchod z práce

18:50 odjezd z Litvínova

19:25 – návrat domů

Co bylo v práci nejlepší: Nejvíce mě zaujala práce u pultu (vracení a půjčování knih,

registrace nových čtenářů…), protoţe mě to bavilo.

Projekt byl zajímavý v tom, ţe jsem nemusela poslouchat šest hodin nezáţivného výkladu některých

vyučujících. Také jsem se něco nového přiučila a mohla to hned vyuţít v praxi.

Za práci dostanete větší odměnu neţ ve škole (finanční částku).

Co bylo v práci nejhorší: Husí kůţi mi nahnala beseda. Skoro kaţdý pracovník knihovny si musí

připravit besedu na určité téma a pak přednášet například ţákům, nebo seniorům. Ţáci nejsou vţdy

hodní. O tom jsem se ostatně přesvědčila (naštěstí jsem jenom přihlíţela).

Také jsem se dost bála při představě, ţe by do knihovny přišel naštvaný čtenář.

Studium je výhodnější v tom, ţe od vás lidé nečekají tolik, jako v práci.

Domníváte se, že vám to něco přineslo? Co konkrétně? Konečně jsem se naučila hledat kníţky

(doufám).

Uţ umím zaregistrovat čtenáře a udělat mu průkazku.

Zvládla jsem půjčování a vracení knih přes výpůjční systém.

Kdo se 10. 12. 2013 nepřišel podívat do knihovny, tak o hodně přišel. Ukázalo se, že knihovna nemá jen jeden talent, ale alespoň devět. Každý z účastníků měl co předvést, a tak to porota neměla jednoduché. V MuKLu si alespoň můžete přečíst dílo budoucího velkého rapera Víti

Ševčíka. Super, děkujeme a jen tak dál.

Litvínov

Takže čus, já vás tady zdravim,

pozorně teď poslouchejte, co vám odvyprávim.

Budu tady rapovat o Litvínovu,

no a nebudu tu vytahovat TV Novu!!

Mam hodně rád Coca Colu

a s kámošema řvem jak stádo volů.

Už si asi řikáte abych se vykecal

a abych o tom Litvínovu trochu pokecal!!

Tak Litvínov je malý a poklidný městečko.

Je tu dobře, je to hezký malinký místečko!!

V litvínově je hodně dobrýho jídla,

chutná fakt dobře, né jak kousek mýdla.

Máme tady gymnázium Tomáše Masaryka,

a na trzích ve městě se prodává paprika!!

Je nám tady dobře, máme se tu fajn,

Šťovíček se o nás stará, je náš velký pán!!

Je tu hodně krámů na každym rohu,

bude jich tu ještě víc za dva a půl roku.

Je tu dobrá citadela, to tamto kino.

My sice nesmíme, ale pije se tam víno.

Další téma do hip hopu je MHD,

tramvaje, autobusy no bobojééé.

Já s nima jezdim každej den,

do školy, ze školy, a když jdu třeba ven.

Teďka v zimě chodim domu až za tmy,

někdy nic nevidim, protože nesvítí lampy.

Už se pomaličku chýlíme na konec,

no jo no je to prostě mazec.

Doufam, že se vám ten text trochu aspoň líbil

a řek jsem vám všechno, co jsem vám slíbil.

Tak já se s váma loučim, mějte se fajn,

AOOOJ, ČUS, NAZDAR NO PROSTĚ ČÁÁÁÁÁÁUU!!

Víťa

Ševčík

Pozor soutěžní!!!

V květináči kaktusy

neustále hartusí.

V jednom kuse vedou hádky,

kdo z nich patří do zahrádky.

Jeden kaktus, starý dost,

ve skleníku byl prý host.

Málem se až styděl,

co tam všechno viděl.

Kaktusy tam samy chodí,

kde se jim to právě hodí,

dupou, až zem duní,

a strašlivě funí.

Od bláta jsou umazané,

vůbec nejsou vychované!

Proto chce být každý radši

jen kaktusem v květináči.

Koho potkal kaktus ve

skleníku?

Vyluštění pošlete na

mukl@knihovna-litvinov.cz

3) Sečteme-li věk muže a ženy, dostaneme součet 105. Jemu je nyní dvakrát méně než jí. Jaký je jejich věk?

Samozřejmě nikdo od vás nechce, abyste si text

počítali písmenko po písmenku. Microsoft Word, nebo kterýkoli jiný textový editor, to za vás

rád udělá.

Žurnalistika, jak se jinak říká novinařině, není jen o čtení zpráv v televizi. Ve spoustě

novinářských žánrů může autor uplatnit vlastní názor. Pro každou situaci se přitom hodí jiný

žánr a jiná pravidla.

Tak co, chtěli jste někdy psát pro noviny, nebo časopis? To byste měli vědět, co je to fejeton,

reportáž, sloupek…

eportáž, to už asi každý slyšel. Ale jaká má pravidla? Co to je? Reportáž nabízí čtenáři

osobní svědectví o důležitých, aktuálních, nevšedních i neočekávaných skutečnostech.

Publicistický žánr reportáž je současně zprávou, sdělením faktu i autorovým pohledem na

věc. Může pobavit i poučit. Autoři reportáží opisují skutečnost a k tomuto popisu přidávají

R

Psaní pro

každého

Jak psát pro noviny

a časopisy

Novináři, nakladatelé, spisovatelé. Všichni počítají

text na normostrany. Ale co to ta normostrana

vlastně je? Je to 1 800 znaků včetně mezer. Takže

když po vás někdo bude chtít 5 normostran, tak

očekává 9 000 znaků.

Reportáž, to je svědectví. Autor

by měl psát jen o tom, co

skutečně viděl a zažil. Nebo může

vyzpovídat očité svědky a udělat

reportáž z těchto rozhovorů.

Proto už se dnes nedá napsat

reportáž třeba z husitských válek.

svůj postoj, svoje názory, rozum i emoce. Hlavně si nesmí vymýšlet, lhát, nebo jen vycházet

z toho, co si najde na internetu.

A o čem psát? To bývá

to nejtěžší. Reportáž by

měla být zajímavá pro

čtenáře. Proto napsat

poutavou a zajímavou

reportáž z vaší

dovolené v Chorvatsku

je v dnešní době, kdy

už tam skoro každý byl,

obtížné. Správný autor reportáže by měl umět vypíchnout to nevšední a zajímavé. Zkuste si

třeba napsat reportáž ze zkoušení u tabule. Nezapomeňte na svoje pocity a emoce, ale i

třeba na chování učitele a spolužáků…

A každá reportáž by měla obsahovat doprovodný materiál jako fotky, video a podobně.

A jak jste na tom se slovní zásobou?

Napište krátký příběh. Pozor! Můžete

použít jen slova, která mají jednu,

maximálně dvě slabiky

Zkuste vyplnit rohovku. V rohovce

začínají všechna slova stejným

písmenem a každé následující slovo

má o písmeno víc než předchozí.

M Má Mák M _ _ _ M _ _ _ _ M _ _ _ _ _ M _ _ _ _ _ _ M _ _ _ _ _ _ _ M _ _ _ _ _ _ _ _ M _ _ _ _ _ _ _ _ _ Tak co? Kam až se dostanete?

Hrdina celebritou

Slizounov zažil největší událost ve své dlouhé a bohaté historii. V chrámu Velké tetky Ulity,

ve Spirálovém sále, nejkrásnějším a nejvelkolepějším sále na této straně zelného pole byl

oceněn největší hrdina všech dob. Já, jako jeho kronikář a knihovník, jsem u toho nemohl

chybět.

Světlušky ozařovaly tento majestátní sál. Stoly se prohýbaly pod čerstvě nasekanou

travou, čepičkami žaludů plnými rosy a dalšími vybranými specialitami. Hosté hodovali a

slimáčí otroci neustále doplňovali na stolech rychle mizející pochutiny. V takovém duchu se

nesla oslava jmenování barbara Šnekana za hrdinu Zahrádkářské kolonie.

Překvapení oceněním…

První byla na programu krásná ceremonie. Cvrčci cvrkali státní hymnu „Kde salát můj a

vedle hnůj“ a z Boží milosti volený král šneků Slizoun I. Vydatný slavnostně vyznamenal

Šnekana za největšího hrdinu Zahrádkářské kolonie. Barbar Šnekan toto vyznamenání přijal a

krátce promluvil k hostům. „Jsem tímto oceněním překvapen. Překvapuje mě, že jste mě

ocenili až teď, a to jsem v kolonii už 10 minut!“

Pádný argument…

Po ukončení slavnostního aktu byla uspořádána krátká tisková konference, kdy se novináři

mohli ptát barbara Šnekana na všelijaké otázky.

První otázka zněla: „Dobrý den. Hlemža Pospíchal z časopisu Skandály slavných. Je pravda,

že jste jednou utekl z boje před šnekovražednou holínkou z Hájenky?“

Šnekan proti tomuto tvrzení použil pádný argument. Novinář Hlemža Pospíchal byl

následně vynesen ze sálu s kopím trčícím ze zad.

Novináři již nepoložili žádnou otázku.

Bujará oslava…

Po ukončení konference se ihned rozproudila zábava a slavilo se, jak se jen dalo. Rosa

tekla proudem, zpěv a pištění šnečic štípnutých laškovně do ocásku otřásalo sálem. Nejedna,

z do té doby důstojně vystupujících, dam obnažila své tělo a svlékla ulitu. A co na to Šnekan?

Ten ve svém živlu pil a vychloubal se svými hrdinskými činy.

(Vymítač)

S baterkou do knihovny S baterkou do knihovny…. Co to je?? Je to den, kdy knihovna pořádá takovou náhradu za

Halloween. Na té akci jsem samozřejmě nesměla chybět.

1. 11. 2013 v 19:00 jsme se všichni sešli v knihovně. Někteří přišli s maskami, byly hodně

strašidelný. Letos se celá soutěž nesla v duchu Pevnosti Boyard. Týmy hledaly indicie a jejich

pomocí hádaly heslo, které jim otevře dveře k pokladu. Museli jsme si vylosovat číslo a sejít

se jako skupina. Naše skupina se jmenovala Dýňový hlavy.

Pozor, začínáme

Hned jsme se vydali plnit úkoly. Nejdřív jsme vyrazili do

půjčovny. BBBBBBBAAAAAAAAFFFFFFF.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁ,“ vykřikly jsme a Janička se

na nás podívala a řekla, že budeme

šahat do sklenic. Tak Terka šahala

první. „ÁÁÁÁ,“ zařvala Terka, „co to je?“

a vyndala ruku. A tak to šlo opakovaně,

až jsme řekli: „Terko, už tam hledej

tu indicii a nech tam tu ruku.“ Terka

to prošahala a když vyndala ruku,

šla se rychle umýt. Pak jsem šahala já.

Byly tam rozvařený špagety a

nějaký papír. „Mám,“ zvolala jsem.

V jiných sklenicích bylo třeba listí a

rozmašírované houby a podobně. Brr.

Ve společenské místnosti byl Vláďa a ten nás opravdu vylekal. Byl schovaný pod černým

pláštěm, takže si ho nikdo nevšiml, dokud na nás nevybafl. Museli jsme prolézt bludiště,

nesplést si cestu a být co nejrychlejší. Nakonec to nebylo tak těžký, i když někteří z nás

zabloudili.

Další úkol nás zavedl až do „věže.“ Ta byla v patře knihovny, kam normálně návštěvníci

nesmějí. Znalci Pevnosti Boyard už jistě tuší, co nás teď čekalo. Ne, nebyl tam otec Fura, ale

matka Fúrie a dávala nám hádanky. Naštěstí na nás byla hodná, a tak se nám většinu

hádanek podařilo vyluštit.

V herně stála nějaká smrtka. Nehýbala se, a tak jsme šli až k ní. V tu chvíli nás vystrašila! Teď

k úkolu. Na stolku byly slabiky. Našim úkolem bylo vytvořit z těch slabik slova a ze slov větu.

Ze správně složených slov uhodnete polohu nápovědy. Takhle nějak vypadala ta věta. Ale

tím to nekončilo. Když jsme větu otočili, zjistili jsme, že to je mapa. V té jsme se museli

zorientovat, protože indicie byla na místě, kde bylo v mapě velké červené X.

To bylo pro tuhle chvíli vše.

Podařilo se nám získat většinu

indicií a zbývalo už jen přijít na

heslo. Aby se nám líp přemýšlelo,

mohli jsme se posilnit useknutými

prstíky, které pro nás napekla

Janička.

Další úkoly

Když už měly všechny týmy

splněno, pustil se v herně jeden díl

Věřte nevěřte. Potom na nás čekal

ještě jeden menší úkol. Říkám

menší, ale zase to tak jednoduchý nebylo. Skupiny měly napsat strašidelný příběh, ale

každou větu psal někdo jiný. Ani jsme si z počátku nevšimli, že týmy postupně ubývají.

Získáme poklad?

Nakonec už v herně nebyl žádný tým, kromě nás. Konečně byl náš čas. Za dveřmi na nás

čekal tygřík. Jestli jsme ze všech indicií správně uhodli slovo, pustí nás dál. Pavouk! Hurá,

můžeme do sklepa, ale smíme mít jen jednu baterku. Dole na nás čekala mumie. Poslední

nápověda k pokladu byla na ní. Já měla tu smůlu a byla jsem ve skupině s knihovníkem

Ondrou. Baterka se nám rozbila, tak nám svítil Ondra, ale vždycky když jsme se trochu

přiblížili mumii, tak Ondra zhasínal baterku. My jsme se strašně báli a já byla mezi těma,

kteří hodně křičeli. Museli jsme jí vzít lísteček s nápisem výtah. Když jsme se tam šli podívat,

našli jsme sladký poklad. Potom jsme čekali na rodiče a domů.

Tak a to je vše z baterky. Tak co přijdete příští rok také? Já jo.

(Dia Jandáková, Nela Körnerová, Eliška Lecjaksová, Anička Rumlová)

Chcete být slyšet?

Máte co říct, ale nemáte komu? Chcete se podělit o své příběhy? O

svůj komiks? MuKL Vám dá možnost. Pište, tvořte a posílejte na

mukl@knihovna-litvinov.cz.