naskenovat abstrakty a posudky

Doktorandsk konference sociologie a pbuznch spoleenskch vd 2014

Pspvky a posudky

Termn konference: 21. kvtna 2014, 9:00 18:30 hod.

Msto konn: Fakulta socilnch vd UK, budova Hollar, Smetanovo nb. 1, Praha 1, mstnost . 212

Obsah:

2Politick liberalismus Johna Graye Pavel Doleek

21Posudek 1

22Posudek 2

23Kritick diskursivn analza ve studiu postkomunismu Filip Lachmann

32Posudek 1

34Posudek 2

36Koncept model v socilnvdnm vzkumu Martin Buchtk

54Posudek 1

57Posudek 2

60Kam krej nboensk tradice vpozdn modern? Veronika Hsov

75Posudek 1

78Posudek 2

80Vyuitie vizulnej socilogie vo vzkume msta Miriam Kissov

98Posudek 1

99Posudek 2

100Migrace Francouz do esk republiky: Stravovac praktiky Francouz ijcch v esk republice Denisa Chopard Pitorov

110Posudek 1

111Posudek 2

112Postsocialismus, prca a eny na Ukrajin Lucia Vvrov

125Posudek 1

126Posudek 2

127Voba kohabitcie ako proces autonmno-ntlakovho manvrovania Gabriela Tydlittov

146Posudek 1

147Posudek 2

150Reprezentcie enskho tela: ensk telo v reproduknom procese (tehotenstvo, prod, poprodn obdobie) Zuzana Peansk

163Posudek 1

166Posudek 2

168Naruen normln biografie Cesta mu kpovoln uitele vmatesk kole Nina Frov

179Posudek 1

181Posudek 2

183Rodov rovnos na trhu prce E - Vladimra tefancov, Zuzana mehlov

191Posudek 1

191Posudek 2

Politick liberalismus Johna Graye

Pavel Doleek

Politick filosofie Johna Graye se d interpretovat jako dlouhodob a intenzivn kritika osvcenskho pojet liberalismu. Pestoe samotn pojem osvcenstv je irok a jist do nj pat nzory a mylenky, se ktermi by se sm ztotonit dokzal, je to prv analza specifickho zpsobu, jakm se utvela modern politick teorie liberalismu, kter motivuje jeho polemick texty. Vzhledem kvgnosti pojmu osvcenstv se me i Grayova kritika zdt vgn, protoe cl na tak irokou skupinu pstup a autor, e se vn ztrat jakkoli vcn argument. Vzhledem k tomu se pak nabz otzky, co si pod osvcenstvm Gray pedstavuje, a vjakm smyslu je on sm liberlem, kdy odmt pstupy natolik odlinch autor jako je Locke, Kant, Hayek, Nozick i Rawls.

Zkladnm rysem, kter maj spolen osvcent liberlov, je univerzalismus. Jejich clem je najt uritou sadu princip, kter zakldaj instituce a reimy. Jejich povaha je pak univerzln platn. Clem politickho mylen je tedy najt regulativn idel, kritrium dobrho i spravedlivho ivota, norem, instituc atd. Stakto pojatm univerzalismem je spojen racionalismus. Instituce a reimy jsou asto odvozovny na zklad teoretick vahy, jejich povaha je tak deterministicky uren. Racionalistick metoda uvaovn a zn dovozen vsledek m vsob obsaenu jistou nutnost, kter, pokud je jednou legitimovna, u se d jen tko zpochybnit. Sracionalismem tak jde ruku vruce dvoj pot. Jednak je preferovna teorie ped prax; dle je pak tendence kvytlaen politiky zpolitick teorie, jej povaha je bytostn konfliktn a kter je tedy vhjemstv racionalistick vahy nadbyten. Prvodnm jevem tohoto racionalismu je pak individualismus, vyskytujc se pedevm vteorich spoleensk smlouvy, kter vprincipu chpe jedince jakoto bytost racionln se rozhodujc vhypotetickch podmnkch. Abstraktn liberln individualismus tedy je pinou i dsledkem snahy osvcenskch liberl o konen een politickch otzek smrem kracionln a teoretick rekonstrukci spolenosti. Gray si je vdom, e takto nelze odmtnout vechny liberly, sm koneckonc vychz zautor jako je Hobbes, Hume, Oakeshott, Berlin i Raz, nicmn clem jeho snaen je interpretace historie idej, kter st vsoudob liberalismus hlavnho proudu. Tedy takov liberalismus, kter je zahledn do teorie vpodob hypotetickho pojet spolenosti, jedince a djin, a tak liberalismus, kter clen vytlauje politino.

Grayovo dlo je mnohovrstevnat a vzhledem kvvoji jeho mylen lze nalzt mnoho motiv. Mm clem bude vytknout si specifickou problematiku, kter Graye provz vcelm jeho tvrm obdob a kter tedy dle mho nzoru stoj za jeho silm vpolitick filosofii. Jsou j dv oblasti jeho zjmu. Na jedn stran jeho vahy o monostech politick teorie jako takov, na t druh, vyplvajc zprvn, potom snaha uvaovat o politickm liberalismu.

Tyto dv oblasti jsou spojenmi ndobami, protoe Grayova celkov kritika osvcenskho liberalismu velice asto m prv na neschopnost teorie obstt svm zvazkm; jinmi slovy, pokud se soudob liberalismus zatiuje a chlub univerzalismem ve ve nastnnm smyslu, de facto ukazuje na svoje selhn jakoto politick teorie. Teze, kterou budu vtomto textu hjit, tvrd, e Grayova kritika liberalismu nespov ani tak vodmtn liberlnch hodnot, jako ve zpsobu, jakm je liberlov hj. Tento stav m za nsledek anti-realismus soudobho liberalismu hlavnho proudu. Absence realismu se pak odr vapolitinosti takov liberalismu. Proto jakkoli Gray mluv o agonistickm liberalismu, liberalismu strachu i liberalismu modu-vivendi, a jakkoli se tyto vuritch formulacch li, vdy je na pozad ptomn problematika ve zmnnch oblast, alespo pokud hovome o jeho post-hayekovskm obdob. Pokud Gray zrove hovo o svch mylenkch jako o post-liberalismu, nen tm mnno, e by snad liberln teze o svobod, prvnm stt i trn ekonomice mly bt zavreny. Gray nar na fakt vyerpanosti liberalismu jakoto politick teorie. Teorie, kter se nazv politickou, nicmn je politickou jen dle jmna, obsahem se naopak sna politino ze svho stedu vymtit (Gray 1995: 75,77, 135; 2007: 224).

Svoj tezi budu vtomto textu sledovat nsledujcm zpsobem. Nejprve se pokusm vymezit Grayv vztah kliberalismu a rozvst tak svoji prozatmn pracovn tezi, e navzdory siln proti-liberln rtorice zstv liberlem. Jeho kritika se naopak sousteuje na metodologickou (metateoretickou) otzku po rozsahu a monostech politick teorie jako takov. Dle konfrontuji Graye spozdnm mylenm J. Rawlse, kter je chpan jako stedobod souasnch debat o liberalismu. Dvojakost Rawlsova dla, tedy reformulace jeho mylenek vprbhu asu na prvn pohled otupuj pvodn osten Grayovi kritiky. A sice svm pluralismem a nvratem kpolitinu. Pokusm se na zklad interpretace Graye poukzat na rozdly mezi obma autory a zrove vyzdvihnout fakt, e ani Rawlsova pozdn reformulace politickho liberalismu se Grayov kritice nevyhne. Abych ukzal, vem spov naopak politinost jeho pstupu, pokusm se rekonstruovat a interpretovat dva hlavn zdroje jeho politickho mylen, tedy Hobbese a jeho naturalismus a Berlina a jeho hodnotov pluralismus. Rysy tto politick koncepce nakonec uvauji vkontextu tzv. liberalismu strachu J. Shklarov. Tato strun komparace umouje dal promlen jeho dla nikoli jen jako okrajov kritiky soudobho politickho mylen, ale jako soust urit linie vrmci liberalismu, kam krom Graye meme zaadit i zmnnou Shklarovou, Isaiaha Berlina, Bernarda Williamse a dle napklad Iana Shapira i Amartyu Sena.

Liberl proti liberalismu

Jak bylo eeno, Gray ve svch textech opakovan kritizuje liberalismus. Problematick vztah k liberalismu se pak odr v jeho intelektulnm vvoji, kter lze v prbhu jeho publikac vysledovat (viz Newey 2007, Shearmur 2007, Bacon 2010). Tento vvoj politickho mylen do znan mry paradoxn ale zrove ztlesuje pklad intern filosofick kritiky a neustlho zpochybovn a rozporovn vlastnch vchodisek. Grayv ran intelektuln ivot spov ve snaze rozvjet liberalismus jako svho druhu obranu proti naivnm a utopistickm ideologim. Bhem let se vak stv jednm znejvznanjch kritik liberalismu (v jakm smyslu lze tuto kritiku chpat se pokusm poodkrt ne). Gray dochz kpoznatku, e liberalismus sm je ztlesnnm utopismu vlastnho osvcenskm politickm projektm, resp. vykazuje stejn ideologick rysy. Pestoe vjeho mylen lze najt leitmotivy, kter ukazuj urit persistentn parametry jeho kritiky, je mon ve vvoji jeho mylen vysledovat specifick obdob.

Prvn takov obdob lze chpat jako fzi hayekovskou, vrcholc v dle Hayek of Liberty zroku 1984 (Gray 1998). Gray pi sv interpretaci jeho filosofie vychz zepistemologickch zklad Hayekova smlen. Pedevm kantovsky reflexivn (a nikoli konstruktivistick) pojet poznn a ztoho odvozen politicko-ekonomick postulty nutnosti svobody a spontnn geneze sloitch d, vyznvala jako opositum socialisticky ladnho inenrstv jak vekonomice, tak vmorlnch a antropologickch pedpokladech. Po publikaci sv hayekovsk monografie vak Gray sv stanovisko opout a stav se nadle kHayekovi znan kriticky. Krom bytostnho individualismu nicho pojivo spolenosti a tm pdem i podemlajc vlastn pedpoklady fungovn pravidel a norem, toti jeho filosofie volnho trhu selhv vplinm spolhn se na spontnn fungovn trnho du. Pes svoje epistemologicky skeptick hledisko tedy Hayekv liberalismus vykazuje parametry naivismu osvcenstv spovajc ve snaze vylouit politino; vtomto ppad ve prospch ekonomiky.

Dal fze, spojen sM. Oakeshottem, vychz zpodobn premisy, kterou lze najt u Hayeka, a sice odmtn racionalismu vpolitice. Politick ivot je dn sociln praxi, kter nen vdy zcela explikovateln a racionln rekonstruovateln. Pokud tento typ konservatismu stav na racionalit, jedn se o racionalitu praktickou, danou tradicemi, nikoli technick vdn sprvy vc veejnch. Stmto pojetm je spojen mylenka obansk spolenosti (civil association) zajiujc mr, akoli odhl od obecn definovanch el, dober a cl spolenosti. Plin draz na praktick a implicitn uchopen spoleensk reality m ale i sv negativa. Konservatismus nen schopen reagovat na mnc se historick a sociln podmnky, jako urit opozice vi individualismu m homogenizujc tendence a jeho narativ se me smrem kprogresivnm i emancipanm snahm asto jevit jako totalizujc. Pestoe tedy oakeshottovsk konservatismus pejm vhodn prvky zHayeka a zrove dopluje dleit bod vpodob obansk asociace, Gray se odklonil i od tto teorie a zaal budovat sv pojet agonistick liberalismu (Gray 1993: 38-39).

Konzervatismus nedostaten reflektuje konfliktn povahu pluralistickch spolenost (Gray 1995: 68). Na zklad analzy hodnotovho pluralismu I. Berlina chpe Gray nadle dichotomii agonistickho liberalismu a jeho protikladu v podob osvcenskmu typu liberalismu. Odmtn osvcenskho univerzalismu vak neznamen pklon krelativismu. Prv polemika s relativismem, resp. snaha zamezit relativismu vedla Graye k posunu od agonistickho liberalismu k liberalismu modu vivendi. Pokud toti Gray trval na tom, e neexistuje nadazen hodnota, kterou by bylo mono pomovat ve ostatn (tedy vytvet urit hierarchie hodnot i kter by se jako u Berlina a jeho negativn svobody stala pedpokladem pro samotnou monost ostatnch hodnot), dsledkem byl relativismus hodnot a tedy dn dvod pro preferenci tch liberlnch. Proto Gray uvauje o univerzlnm morlnm minimu (Gray 2004: 89; 2007: 216-217), kter je na zklad historickho vvoje kompatibiln s liberlnmi institucemi, kter ale zrove obecn reflektuje antropologick zkonitosti. O tomto typu naturalismu a jeho dsledcch pro jeho pojet liberalismu budu pojednvat dle vtextu. Modus vivendi tedy uznv jist univerzalismus v podob objektivn existujcho minima; clem politiky je pak zajistit pizpsoben tomuto minimu. I pes tento posun se vak dle vymezuje proti osvcenskmu liberalismu, kter odliuje od svho minimalistickho, naturalistickho a pedevm politickho pstupu. Jeho pstup formuluje pouze minimln standardy politick legitimity. Povaha tchto standard je deskriptivn a nen mon z nich vyvodit rozshlou a komplexn morln teorii.

Navzdory promnm je pro Grayovo mylen charakteristickm rysem skeptick (a s tm spojen minimalistick) stanovisko vi monostem teoretickho poznn politick reality. Zrove je ptomn zsadn politick motiv. Siln teoretick nroky liberalism osvcenskho typu depolitizuj politick teorie. Tyto projevy vpodob teorie racionln volby i soudobm legalismu pak stoj vprotikladu sGrayovm skepticismem a zdrazovnm politina.

Povaha liberln teorie

Tato linie sledujc postupn odklon od liberalismu k urit form skepticismu m vak dvoj rovinu, kterou je teba odliit. Pokud Gray kritizuje liberalismus, je vce monost jak tento postup chpat. Me se jednat o snahu ukzat na neadekvtnost i kodlivost zkladnch rys a tez liberalismu, tedy napklad uritho pojet svobody, vlastnictv, autonomie, sttu atd. Zrove ale lze kritiku chpat jako poukaz na neadekvtnost vmetodologick rovin, tedy jako kritiku zpsobu jakm je liberln teorie vystavna a jak si klade cle. V kontextu vvoje Grayova mylen je zejm, e prvn rovina kritiky je u nj zastoupena pedevm v jeho odklonu od hayekovskho liberalismu (Gray 1998 postscript). Zd se vak, e druh rovina je dominantn a pedevm zde Gray uplatuje svoj kritiku liberalismu. Jeho zjmem nen primrn kritizovat liberalismus jako soubor konkrtnch mylenek a norem, ale liberalismus jako teorii, protoe je pouze teori. Tento moment jeho filosofie zasluhuje podrobnj vahu.

Pokud se zabvme mylenm Johna Graye, je teba odliit jeho substanciln nzory s nzory na povahu politick teorie. Substanciln nzory berme jeho snahu vypracovat standardn liberln pojmy a zdvodnit jejich vhodnost pro spolenost. Nzory stran politick teorie naopak smuj k poadavkm na zpsob zpracovn tchto pojm a obecnji se pak tyto nzory tkajc se monost a povahy teorie jako takov. Vzhledem k diskutovanmu vztahu Graye a liberalismu pak lze tvrdit, e Gray s ohledem na substanciln nzory zstv klasickm liberlem s uritmi konservativnmi a pluralistickmi rysy (Shearmur 2007: 82). Pesvduj ns o tom jeho postskripty k jeho vznamnm soubornm vydnm esej (Gray 1991; 1993; 1995). Spolenm rysem jeho hledn budouc mon cesty liberalismu nen snaha popt liberalismus ve smyslu nevhodnosti jeho norem a premis, ale snaha reformulovat a kritizovat jeho monosti jakoto teorie. Vimnme si jeho klovho idelu obansk spolenosti civil society (Gray 1991: 262; 1993: 314), pojmu sten odvozenho od Hegela a Oakeshottova pojet civil association. Mezi jej charakteristiky systm praktik a instituc zajitujc vldu zkona, systm soukromho vlastnictv, tradic legitimn omezen vldy a prvn a morln tradici individualismu (Gray 1991:262). K tomu vtu lze pidat modifikovan pojet tolerance jakoto normy ustavujc pluralismus (Gray 2004: 14, srovnej Gray 1995: 20nn). Po obsahov strnce se tedy jeho pojet obansk spolenosti zsadn neli od zpadnch liberlnch demokraci. A to i pesto, e Gray, podobn jako Berlin u svobody, nespojuje toleranci a modus vivendi nutn a vhradn liberalismem.

V pojmu obansk spolenosti se dle odr i Grayova polemika se zkladnmi premisami liberalismu. Ve svoj eseji Liberalismus tyto premisy oznail jako univerzalismus, egalitarismus, individualismus a meliorismus (Gray 1999). V tchto premisch mla bt vymezena povaha a spolen rys vech liberlnch pstup. A prv na tchto premisch a jejich absolutnm nroku a nerelnm univerzalismu ml bt liberln projekt Grayovmi argumenty proti osvcenskmu utopismu pozdji vyvrcen. V jeho charakteristice obasn spolenosti se ale prv tyto premisy vracej (Gray 1993: 315nn, srovnej sGray 1995: 136). Tato spolenost je individualistick, nikoli vak proto, e je individualismus univerzln vhodnou spoleenskou premisou, ale protoe je pro ns vhodn (myleno zpadn spolenosti). Je egalitrn protoe pedpokld rovnost oban ped zkonem dan zem. Dle je melioristick protoe na zklad historick zkuenosti a imanentnho kriticismu se parciln reformuje; nikoli tedy vzhledem k nutnosti i danmu elu, ale postupn dle aktulnch poteb. Nakonec je i univerzalistick, nebo nen omezena na hranice stt vzhledem k politickmu ekonomickmu vvoji kapitalismu a globalizace. Kad z pvodnch premis liberalismu se vrac a je reformulovna s ohledem na historickou zkuenost zpadnch zem, a eliminuje se tak jejich pvodn abstraktn charakter. Pokud tedy Grayova kritika osvcenskho liberalismu k nemu vedla, jednalo se o vytvoen prostoru pro nov typ historizovanho pojet liberalismu.

To implikuje zvan zvr tkajc se jeho politick filosofie jako celku - kdy Gray hovo o post-liberalismu nebo kdy hled monosti dalho rozvoje liberalismu (after-liberalism), primrn m na zpsoby liberlnho teoretizovn.

Jeho clem je reteoretizace (i spe deteoretizace) liberalismu, tj. uvdomn si, e liberalismus sm je uritou formou ivota (Gray 1995:67). Clem nen falzifikovat urit liberln teze, ale zmnit zpsob jakm je liberln teorie vystavna (tj. jako soubor a metoda abstrahovn pojm bez vztahu k historick realit a praxi). Stm spojen historizace a realismus tak smuj od teorie kpraxi, od drazu na hledn pravdy smrem k dosaenmru, tj. peit (Gray 1995: 75).

Politick liberalismus bez politina

Termn politick liberalismus je vsoudob politick filosofii spjat s Johnem Rawlsem dky jeho stejnojmenn publikaci zroku 1993 (Rawls 1996, mnoh teze se objevuj ji v:Rawls 1995b). Standardn interpretace vvoje Rawlsova mylen vychz zodlien fze univerzalistick a historick. Teorie spravedlnosti vykazovala siln kantovsk pedpoklady tkajc se morlnch vlastnost osob. Vsledkem byla expozice autonomnch racionlnch jedinc volicch uspodn spravedlivch spoleenskch instituc bez ohledu na sv socio-ekonomick, nboensk, genderov i rasov uren za zvojem nevdomosti. Fze pozdnho Rawlse je naopak interpretovna prismatem jeho odklonu od univerzalismu smrem krealistitjmu a tedy i historitjmu vkladu spravedlnosti. Rawlsovou motivac bylo vypodat se skritickmi postoji vi jeho Teorii spravedlnosti, pedevm pak sjejm spekulativnm argumentem zvoje nevdn vychzejc zkantovsk deontologick etiky. Rawls svm politickm liberalismem ustoupil od univerzalistickho zvazku pvodn teorie spravedlnosti, a otevel ji djinn a regionln podmnnosti. Avizovan politinost liberalismu pozdnho Rawlse tedy spov vtom, e ji dajn nem bt aplikac univerzln etiky autonomnch racionlnch osob vyvzanch ze svch partikulrnch uren dky specifick situaci rozhodovn. Liberalismus tak ji nen explicitn deontologicky etick, a je tedy vce realistick.

Vrmci pomyslnho dialogu mezi Grayem a Rawlsem je teba zmnit zsadn parametry pozdn fze Rawlsovy filosofie. Pestoe se toti dky tomuto posunu zd, e Rawls bere pomysln vtr zplachet kritik, je to dojem nepesn. Pes svj deklarovan realismus dle Graye stle ulpv vpasti pvodnho osvcenskho projektu a jeho liberalismus je bytostn apolitick (Gray 1997: 51-55). Pestoe Gray tvrd, e nen teba hledat vRawlsov filosofii zsadn pedl (Gray 1991:163), je nezbytn si vimnout nkolika parametr promny Rawlsovch mylenek.

Zsadn zmnou je ji zmiovan oputn hypotetick pvodn pozice a s n spojenm zvojem nevdn. Rawls se tak sten zbavuje univerzalistickch nrok, kter sebou abstraktn a autonomn pojet osoby pin. Vcentru dn ale stoj stle jedinec a jedn se tedy o individualistick liberln projekt. Tento jedinec ji vak nen uvaovn jako abstraktn entita suritmi deklarovanmi kognitivnmi vlastnmi, ale oban zpadnho demokratickho reimu. Tm se dle Rawlse dostv zadost historinosti a realistinosti. Morln vdom, kter je nezbytn pro pekrvajc se konsensus u nen jen racionalistick podnik nahlen morlnch imperativ, nbr historicky generovan morln sudek poplatn spoleenskm praxm uritho regionu vase. Jeho teorie je tak politick. Vychz zpluralismu a piznv relnou konfliktn povahu mezilidskch vazeb. Pluralismus nicmn nebrn na shod na principech spravedlnosti. Historicky situovan oban je schopen odhlet od svch aktulnch zjm a souhlasit sinstitucemi zajitujc tyto liberln principy. Koncepce dobra, kter jsou pijateln pro tento pluralismus, jsou tedy takov, kter vyhovuj formln danm principm; jedn se o koncepce, kter si nenrokuj univerzln a bezpodmnenou platnost. Legalismus pozdnho Rawlse zajiuje pednost prva ped dobrem, nicmn dle jeho slov zstv legalismem politickm, protoe pluralitnm. Politinost jeho pozdnho liberalismu dle pramen ze snahy redukovat dal zprvodnch jev siln abstraktn vahy vjeho prlomovm dle. Jedn se o fakt, e jeho pvodn teorie byla zce svzna suritou pozic metafyzickou, epistemologickou, antropologickou i pozici tkajc se filosofie mysli. Pozdn Rawls se sna odstihnout od tchto rovin tm, e zhledn princip spravedlnosti dl praktickou zleitost jedn se o spoleensk kol zpadnch demokraci, kter maj svm historickm vvojem dan pedpoklady kjejich dosaen. Separace od systematicky filosofickho pstupu, a tedy i dal odstup od Kanta, mla za cl poslit pluralistick a historick parametry novho liberalismu. Sm Gray odkazuje na tento metodick odklon jako stup od kantovsk univerzality smrem kdeweyovsk a hegelovsk historicit (Gray 1991: 169)

Podle Graye se vak Rawls chytil do vlastn pasti. Jeho stup khistorinosti vrh pochybnosti na nemnnost a jednoznanost jeho princip spravedlnosti. Kantovsk univerzalismus, se svoj vazbou na metafyzick, etick, epistemologick a antropologick pedpoklady vskutku zakldal fixn a nemnn principy spravedlnosti. Za pedpokladu dan metody, tedy odhlen autonomn morln osoby za zvojem nevdomosti od svch identitnch uren smrem kneutrlnmu postoji, bylo legitimn vyvozovat principy, jejich povaha byla dna ist na zklad podmnek volby a charakteristiky initele volby. Kritika Rawlse vjeho ranm obdob pak smovala pedevm na relevanci samotnho postultu hypostazovan morln autonomn bytosti, poppad na vrohodnost a pravdpodobnost dedukovanch princip spravedlnosti. Nicmn nrok na nemnnost princip byl vzhledem kpouit metod kantovskho postupu legitimn. Pozdn Rawls m nicmn za to, e dan principy budou platit, i kdy se metoda zmn. Pokud se nyn rovina argumentu odehrv na pozad reln historick zkuenosti zpadnch demokraci, a nikoli vrovin hypotetick a ist ahistorick racionln volby, nen dvod se domnvat, e principy spravedlnosti budou stle nemnn. Pokud se historicky prokazateln mn spoleensk, ekonomick, kulturn a morln pomry, mus se to promtat vhistoricky pojat dedukci princip spravedlnosti. Nicmn pro Rawlse je nutn, aby si principy, a pedevm liberln katalog svobod, zachovaly nemnnost. Pokud by tomu tak nebylo, pestaly by bt neutrln. Odmtnut neutrality by ale naruilo cel Rawlsv projekt ideln reimu, kter pedpokld, e instituce jsou na zklad odvoln kprvotnm principm schopny eit konflikty mezi dobry, ke kterm nutn dochz (co sm Rawls pipout). Rawlsv krok smrem koputn kantovsk univerzalismu (a snm spojen metody) m tedy dle Grayovi analzy dalekoshl dsledky na povahu princip ztto metody vzel (Gray 1991:172, srovnej Gray 1993: 49 a 1995:99). To vak Rawls neme pipustit.

Rozdln soudy o tom, co Rawlsovy principy znamenaj vkonkrtnch ppadech, vznikaj zrozdlnch soud o lidskch zjmech. Proto tak maj stejn principy zcela rozdln dsledky, kter zvisej na morlnch pohledech tch, kdo je uplatuj. To je vak pro Rawlse katastrofln vsledek, nebo se tm ni monost striktn politickho liberalismu, kter je nezvisl na jakkoli podstatn koncepci dobra. Zvislost rawlsovch princip na podstatnch soudech o dobru smuje k jdru koncepce liberalismu jakoto teorie idelnho reimu. Jeho teorie je sestavena tak, aby zpolitick filosofie vylouila nesoumiteln hodnoty. Nemohou-li bt vak principy, kter definuj ideln reim, aplikovny bez urovnn konflikt hodnot, je jsou nesoumiteln, nelze si ideln reim ani pedstavit. (Gray 2004: 101)

Grayova interpretace Rawlsova odklonu od univerzalismu khistorinosti dle mho nzoru otevr ir filosofickou otzku o povaze historinosti u Rawlse. Nen tm mnna vgn teze, e kad politick filosofie se svm zpsobem filosofie djin, ale zpsob, jakm Rawls spojmem historie pracuje. To se dle vtextu uke jako dleit ve vztahu kliberalismu strachu, resp. koprvnnosti kritiky jeho dla. Zd se toti, e Rawlsv argument nespov ve vysvtlen historick zkuenosti zpadnch demokracii kformulaci princip spravedlnosti. Jeho proces je ve sv podstat opan jedn se o historizaci pvodn deontologick nauky. Jinmi slovy, historie zpadnch demokraci se mu mus vejt do kategori spravedlnosti. Tato metoda Rawlsovi zdnliv vychz, nebo fakt existence pluralitnch demokraci zpadnho typu je empiricky prokazateln. Nicmn tento samotn fakt nelegitimuje Rawlsv filosofick pstup (metodu) k historinosti. Nevyuv j toti jako vysvtlen, ale zptn ji dosazuje do ji existujcch instituc. Jedn se tedy zpohledu metody o racionln a neempirickou zptnou rekonstrukci instituc, i spe jejich historizaci. Tm, e se ale vstup tto metody, tedy principy spravedlnosti, nemn, se jedn spe o jakousi ideln abstraktn historii (vskutku snad i filosofii djin) dalece vzdlenou realismu Grayova raen.

Krom problematiky metody a sn spojenou otzkou po historinosti Rawlsova liberalismu je ale teba vnovat pozornost tomu, zdali je takovto liberalismu skuten politick. Motivac Rawlsovy politick teorie je snaha penst konflikty hodnot na neutrln pdu morln teorie. Tm, e se jeho teorie sna o ideln institucionln nastaven, kter bude reflektovat jist morln intuice, umouje tm vytvoen neutrlnho prostoru pro eliminaci konfliktu. Sm Rawls opakovan tvrd, e jeho teorie je i v pozdnm obdob teori morln (1996: XLII, 11). Politinost u nj pak spov ve faktu, e spravedlnost nebude odvisl od veobjmajcch metafyzickch koncepc. Pluralitn peci znamen politick. Pokud ale toto plat, je ona politinost stle jen manifestac bytostn morln doktrny; vppad pozdnho Rawlse je tento vztah pojmn zmrn nikoli hypoteticky, ale historicky. Tm se ale opt navrac kritika Graye clc na cel osvcensk projekt liberalismu, tedy na fakt, e odvozuje politiku od morlky. Rawls ji sice nepracuje sautonomn osobou, ale s obanem (Rawls 1996: XLIII), nicmn metodicky je postup vyvozovn princip spravedlnosti obdobn. Oban souhlas spolitickou teori liberln spravedlnosti, protoe odhl od svch individulnch zjm. Jak jsem naznail dve, je sporn se domnvat, e lze nazvat jako historickou takovou metodu, kter by reln mohla pracovat stmto odhldnutm jako shistorickou formou legitimace systmu obany. Jak ostatn naznauje sm Gray, stejn jako nen dvod se domnvat, e hypotetick okolnosti by mohly bt dostatenou motivac kjednn; v ppad zvoje nevdn pak nen dvod kpesvden, e oban bude loajln institucm legitimizovanm na zklad racionln dedukc princip (Gray 1993: 60, srovnej 1995: 117). Historicky realistick pohled, jeho formu Gray zastv, chpe loajalitu obana jako vztah zaloen kinstitucm, sktermi m zkuenost a je vyjaduj prv jeho individuln zjmy.

Apolitinost Rawlsova liberalismu tedy spov nejen vtom, e se sna vrmci sv teorie uvaovat o idelnch institucch. Problmem je, e vjeho pojet se jedn o transformaci politickho ivota do toho legislativnho to ale vposledku znamen vymizen politickho ivota jako takovho, jeliko dle Graye tato transformace nen mon, ani by transformovan nevymizelo. Politick znamen konfliktn. VGrayeov filosofii je konflikt zjm fundace nevykoenitelnho pluralismu lidskch pstup kivotu (Gray 1995: 115). Sohledem na politinost Rawlsova liberalismu u nj jde o pevrcen vztahu dobra a prva (spravedlnosti).

Kdy souasn liberln myslitel tvrd, e liberalismus je striktn politick doktrna, maj tm na mysli, e nezvis na dn vyerpvajc koncepci dobra. Nenavn nm kaj, e poadavky spravedlnosti musej mt vdy pednost ped kadm jinm idelem dobra. Zd se ale, e pehlej skutenost, e rozdln nzory na dobro podporuj rozdln nzory na spravedlnost. Jedin takovto pehlen me vysvtlovat fakt, e v politickm liberalismu nen nic podstatnho ponechno na rozhodnut politik. Zkladn svobody a perozdlovn spoleenskch forem dobra jsou zleitost spravedlnosti, a v politickm liberalismu spravedlnost vyaduje, aby nebyla zleitost politickho rozhodnut, nbr soudnho rozsudku. stedn instituc Rawlsova politickho liberalismu nen poradn shromdn jako parlament, ale soud. (Gray: 2004: 27)

Pokud u pozdnho Rawlse autoritu istho racionlnho nhledu pebr ultimativn pezkum stavnho soudu, pesouv se tit garanta liberalismu od abstraktnch prv kinstituci, kter skonenou platnost hodnot jejich naplnn. Grayv argument ale nespov v banlnm pevrcen priority dober a prv; dobra zde manifestuj pluralistick prvek teorie tedy prvek politick. Na rozdl od Rawlsova legalismu, kter smuje kmonismu v tom smyslu, e navzdory existenci konflikt zjmu predikuje instituce, kter tyto konflikty rozsoud. Podobn pstup zaloen na neutralit je pak jen jinou formulac osvcenskho liberlnho projektu. Ztoho dvodu, e nen schopen pijmout tezi, e koncepce spravedlnosti zle a jsou vstupem uritch koncepc dobra. A tedy, e spravedlnost je vyvozovna zpolitickho ivota, nikoli od morln autonomie obana. Rawlsova snaha o morln teorii, kter je zvisl na uritm modelu obana, je to, co dle Graye in tento liberalismus apolitickm vpravm smyslu slova.

Gray se ve svm pozdnm obdob pracuje spolitickou teori modu vivendi, tedy teorie odkazujc kpvodn otzce legitimity liberlnch reim; tedy kzajitn peit a pedpoklad spoluprce mezi lidmi, ani by dan legitimita pedpokldala konenou monost vykoenn konflikt vzelch zrznch ivotnch rozvrh. Sm Rawls se proti podobnmu pstupu ohrazuje (Rawls 1996: XL, 147nn). Jeho teorie nen teori modu vivendi, protoe ta nen dlouhodob stabiln, nen morln a nen zaloen na modelu osoby (obana). Krom ve uvedenho se zde objevuje Rawlsova snaha navrhovat stabilitu instituc na zklad toho, e oban se nezeknou loajalit knim, pokud ta bude zaloen na pekrvajcm se konsenzu, tedy na nem, co pesahuje konkrtn zjmy a co je vsledkem racionln dedukce. Modus vivendi je naproti tomu zleitost politickho vyjednvn jedinc a skupin, kter je vak nahodil a kehk, protoe zvisl na konkrtnch zjmech. Tento postoj kriticky shrnuje napklad Bernard Williams:

V kadm ppad Rawls nezodpovd pouze otzku stability pomoc morlky oban, poskytuje pmo morln odpov. To je zejm v jeho opakovanch tvrzench, e podmnky pluralismu, v nich je mon liberalismus, nepedstavuj pouh modus vivendi. Zklad souit a vlastnosti vyvolan tmito podmnkami spe zahrnuj nejvy morln sly, pedevm smysl pro spravedlnost. Rawls uvd pouh modus vivendi do protikladu k zsadovmu zkladu svho pluralismu a v jeho rmci si bere na muku nejen hobbesovskou vyvenost vzjemnho strachu, ale t rovnovhu zaloenou na oboustrann vhodnosti. Seskupen tchto monost dohromady naznauje protikladnost zsady a zjmu i morlky a opatrnosti, co znamen pokraovn (kantovsk) morlky coby kostry systmu. (Williams 2011: 29)

Pestoe je teba pipustit, e pozdn Rawls uznv nutnost konflikt, jeho een nen politick. Nen toti zperspektivy Grayova mylen realistick a historick. Oproti tomu stle vychz zosvcenskho pojet osoby, by nadle ji obana, a legalismus spojen se specifickm akademickm prostedm americkch univerzit ve svm dsledku vede kdepolitizaci liberalismu. I pes Rawlsovu snahu vyhnout se politickmu racionalismu se jedn o osvcensk projekt.

Realismus a naturalismus

Jakkoli lze donekonena u Graye cizelovat vztah mezi jeho agonistickm liberalismem, liberalismem strachu i modem vivendi, motivace jeho konn je zstv stejn odmtnut teorie a zachovn politina. Grayv vztah s liberalismem, jak bylo eeno ve, nespov primrn v odmtnut hodnot, kter jsou ptomn v zpadn liberln spolenosti, ale odmtnut liberalismu jako doktrny i ideologie (a s tm spojen odmtnut ideologitn politickch teori jako takovch). Pokud tedy pozdn Gray asto a radikln vystupuje proti liberalismu, je to znakem nikoli toho, e by nebyl liberlem, ale toho, e nen liberlnm teoretikem; jeho post-liberalismus nen anti-liberalismem (Gray 2007: 221).

Kdy Gray uvauje o Thomasu Hobbesovi jako o prvnm modernm liberlnm autorovi, je si vdom faktu, e Hobbesovo vykreslen sttu jako Leviatana jist neodpovd modern pedstav o liberlnm stt. Co je ale na jeho filosofii nosn, spov ve vykreslen naturalistick teorie, jejm zkladnm pojmem je strach, a jejm clem je legitimovat stt nikoli na zklad veobjmajcch etickch principech, nbr na zklad toho, emu budu kat ve shod sBernardem Williamsem zkladn politick otzka (Williams 2011: 30-31). Ta, jak bude ukzno dle, odvozuje legitimitu sttu na zklad jeho schopnosti zajistit mr. Pvodnm zkladem liberlnho mylen tak nen urit pojet svobody i progresu, ale eliminace strachu. Gray tak pedkld historickou, nikoli primrn filosofickou (abstraktn) genezi liberalismu. Liberln mylen pro nj nen projekt ve smyslu vstavby politick teorie, ale historick forma nastaven politick praxe, jejmi slokami jsou pojmy jako svoboda a progres. Jako byl motivac Hobbese strach z obansk vlky, je motivac hobbesovsky pojatho lovka strach o ivot a s nm spojen snaha vymanit se ze stavu hrozcho neustlm ohroenm ivota. Naturalistick povaha Hobbesovy antropologie je projektem negativnm, k nm co je nedouc. Zrove se jedn o teorii skromnou, tedy vychz z uritch zkladnch pedpoklad a nepoaduje po sttu vce ne zajitn pvodn motivace vstupu do spoleensk smlouvy. Jeho realismus, tak jak ho vnm Gray, neznamen odklon od hypotetickho uvaovn a naopak hledn cest k empiritji zaloen argumentaci.

Realismem se zde mn specifick metafyzick vklad reality, kter, stejn jako jakkoli jin podobn vklad, vychz z uritch antropologickch a epistemologickch pedpoklad. Pokud je podle Graye soudob liberln mylen naivn a idealisticky osvcensk a tedy spovajc na pedstav o pokroku a monosti konenho stadia rozeen konflikt mezi lidmi, mus bt tak nov realistick liberalismus spjat s jistm systmem vrok a povaze lovka, spoleenstv i djin. Podobn pstup lze nazvat morlnm i politickm realismem. Adjektivum politick m u Graye vznam konfliktn; samotn jeho koncept agonistickho liberalismu k tomu koneckonc odkazuje. Pokud m liberalismus njak cl, je jm nastaven podmnek souit mezi konfliktnmi zjmy lid do t mry, aby bylo zajitno jejich peit, bezpenost a podmnky pro spoluprci (i jinmi slovy mr). Pokud budeme hovoit o morlnm realismu, mnme tm pstup deskriptivn. Do centra zjmu pojet morlky tedy vystupuj tvrzen, jejich povaha odkazuje k byt a nikoli mt.

Morln i politick realismus pisouzen zde Grayovi je tak jistou interpretac Hobbese. Nevykoenitelnost konfliktu podobn jako snaha zalenit teorii morality do psn logick a popisn argumentace jsou konstantami Hobbesova mylen. Nen pak pekvapenm, e Gray na Hobbese asto odkazuje a stav jeho pojet politiky jako modelov pstup modu vivendi. Pitalivost Hobbesova uvaovn spov v jistm minimalismu, kter je prvodcem jeho realistickho pstupu. Cel architektura jeho argumentu vyvstvn spoleensk smlouvy z pirozenho stavu spov na pvodn motivaci lovka k jednn strachu ze smrti. Samotn fakt neexistence veobecn vnmanho a pijmanho dobra neznamen neexistenci veobecn pijmanho zla. Pokud je smrt sumou vech zel, je pak pirozenou tendenc lovka se smrti vyhnout. Dleitm prvkem zde je, e motivace lid jednat nen vysvtlovna jen s odkazem na jejich pesvden, voln vlastnosti i schopnost racionln nhledu etickch norem, nbr na aktuln strach z fyzick likvidace. Jednn lovka je v posledku vysvtleno naturalisticky. Naturalistick vklad strachu nsledn vymezuje negativn koncepci sttu (liberlnho i jinho). Jeho clem je zajitn mru, tedy, zbaven strachu. Otzka po pvodn legitimit sttu, prvn politick otzka, smuje k zajitn peit obyvatel. Jakkoli dal ctnosti sttu jsou druhotn a vdy odpovdn a podzen tto prvn otzce. Politick teorie hodn toho jmna, i spe toho adjektiva, mus bt schopna odpovdt na tuto otzku. To je ale mon jen tehdy, pijmeme-li onu negativn perspektivu. Tento metodick postult je proto realistick v tom, e pracuje jen s omezenm potem pedpoklad. Tm odhl od velkolepch preskriptivnch politickch koncepc, kter jsou ptomn vosvcenskm typu liberalism. Hobbes odvozoval strach jako dominantu sv antropologie sten na zklad empirickho zkoumn, sten zabstraktnho apriornho argumentu. Strach ze smrti se tak stal konstantnm, nezvisle na tom, zda se jedinec nachz ve stt i mimo nj. Pestoe i existence sttu a jeho represivnch nstroj nezaru nikomu jistotu peit, opan pozice v pirozenm stavu je natolik nenosn, e se stane jedinou monost ji opustit. Pokud opomineme psychologick parametry strachu u Hobbese, meme pro analytick ely vyzdvihnout dvoj politick pojet strachu, kter lze v jeho dle najt.

Za prv se jedn o strach z neexistence sttu. Zde lze odkzat na slavn vyobrazen pirozenho stavu s vekerm nebezpem vyplvajcm z jeho povahy. Bojme se ostatnch, protoe neexistuj instituce, kter by ns chrnili ped jejich zlovl. Druhm typem strachu je naopak strach ze sttu. Bojme se sttu, protoe je hegemonem nsil, kter na ns me uplatnit. Toto druh pojet je u Hobbese dno samotnm vyobrazenm Leviatana, pozemskho boha s tm neomezenou moc nad obany. Jakkoli pro samotnho Hobbese byl strach oban z Leviatana douc a motivoval je k dodrovn zkon, pro soudob debaty je ji podobn vztah oban ke sttu nedouc. To je zejm ji s ohledem na to, co jsme pojmenovali jako prvn politickou otzku. Jeli clem sttu (a potamo clem politick teorie legitimovat stt) zajistit mr a bezpenost, neme samotn stt bt soust problmu. Stt, kter vyvolv strach (tedy popr svoji schopnost zajistit bezpenost), pestoe je jeho clem strachu sv obany zbavit, je ji ist na rovni logick vahy nelegitimn.

Zmnn zbn ohledn pojmu strachu ukazuje, e se jedn o zsadn politick pojem. Povstv z pluralismu hodnot a zjm, a trv i po vytvoen a delegovn prv na suverna. To je podstatn pro Grayv argument. Pokud bychom predikovali existenci uritho obecnho dobra, i jinak metafyzicky zaloen systm morlnch pravidel, bylo by mon politickou i morln teorii chpat teleologicky. Clem lidskho konn by bylo dosaen takovho dobra. Progres by pak bylo mon mit tm, jak dalece se tato snaha da. Hobbes svm odmtnutm aristotelsk koncepce summum bonum se ale takovho cle vzdv a tm se i vzdv pokroku. Konfliktn zjmy a jist nedvra mezi lidmi je setrval stav; individualizace v Hobbesov pojet znamen prv i vpov o nemonosti rozsoudit spory s odkazem na jist konen a vn kritria. Pokud m stt njak cl, je vymezen negativn a minimalisticky, tj. zabrnit smrti jedinc, kte mu za tm elem pevedli sv pirozen prva na sebezchovu. Samotn pozitivn ivotn plny, morln a politick rozvrhy jsou vak pluralitn a jsou tak potenciln vzjemn konfliktn. Tedy jist naturalismus (i morln realismus), ateleologinost (ve smyslu metafyzickho elu a morlnho du), popen ideji progresu (ve smyslu zlepovn individua a monosti rozeen konflikt) a konfliktn povaha Hobbesova mylenkovho univerza jsou dleitm pspvkem, kter se manifestuje i v politick filosofii Grayov. Jsou tu ale i zvan dvody, pro je teba Hobbesovu teorii revidovat.

Prvn mon nmitka spov v ji zmnn Grayov nedve v teorii jako takovou, respektive tendenc k ideologinosti a doktrinizaci, kterou vykazuj osvcensky pojat filosofick projekty. Pokud toti v Hobbesov dle lze najt mylenku progresu, jedn se o progres vdeckho vysvtlen sttu jako takovho. Novovk fyzika a pojet pohybu, axiomaticky vystavn matematika a analyticko-syntetick metoda jsou v Hobbesov pojet jednak zaloenm zcela nov vdy o politice, dle vak tak konenm vysvtlenm sttu. Politick teorie jako vsledek apodiktickho (a tedy nutnho) etzce uvaovn nabz v podstat neasov (a tedy i v zsad nerealistick) typ argumentu, kter nerespektuje historick relie. Stt a jeho instituce jsou pak pedstaveny jako vsledek metafyzick nutnosti. Tato postulovan vdeckost sebou tedy nese kontroverzn metodu filosofovn. Stt je analyticky rozloen na sv konstitutivn sti - jedince (kter vak lze analyzovat dle), kte pak v hypotetick situaci in urit rozhodnut. Tato logika teori spoleensk smlouvy je pro Graye, jak ji bylo zmnno, nepijateln. Ahistorinost m za dsledek fakt, e Hobbes navzdory svm realistickm motivm, nedoceuje roli politiky, resp. politina. Suvern s tm absolutn moc zajiuje mr. Mr vak mus bt v modernch spolenostech vsledkem politick aktivity. Historick zkuenost nm k, e absolutistick reim nen zrukou mru. To, co tedy funguje v rmci vyvozovn zaxiom, nemus odpovdat reln zkuenosti modernch spolenost. Tato nmitka jde dle za tradin povrchn odmtnut teorie spoleensk smlouvy pro jej ahistorinost (tu koneckonc Hobbes piznv a chpe j jako hlavn trumf); m na riziko eliminace politina z politick teorie. Gray jde napklad a tak daleko, e za hlavn problm Hobbesovi analzy nepovauje fakt neomezen moci suverna, jako prv tendenci k depolitizaci.

What is wrong with Hobbesian thought is not, however, its neglect of constituional limitations of governments, but its attempt to render political life redundant a project it shares with todays antipolitical liberalisms. In our conditions, peace cannot be conson of sovereign, if indeed any such thing still exists in late modern contexts; it must be an artifact of politcal activity. This is nto to say that modus vivendi can be achieved in the late modern Word only through democratic institutions. It means that in societies that already possess a highly developed tradition of political activity, peace cannot be secured by trying to suppress politics. (Gray 2000:17)

Je to ahistorinost, nevhodn metoda, scientistick zaslepenost a jist parametry antropologie (racionln volba jedinc), tedy v posledku znan st prerekvizit teorii spoleensk smlouvy, kter in Hobbese naopak problematickm.

Kdy Gray ve sv slavn eseji definuje dva typy liberlnch nauk, ad na jednu stranu Locka a Kanta nsledovan ve 20. stolet Rawlsem a Hayekem, jakoto proponenty pekonanho, toti osvcenskho zpsobu mylen. Na stran druh naopak jmenuje historick prkopnky idelu modu vivendi, kam krom souasnk Oakeshotta a Berlina, uvd prv Hobbese a mon ponkud pekvapiv i Huma (Gray 2004: 10). Na jinm mst pi vaze o post-liberalismu uvd jako podmnky pro jeho vvoj spojen Hobbesova pojet politickho, toti konfliktnho, ivota a Humeova zdraznn konvenc. Grayv pokus sjednotit pspvky tchto dvou na prvn pohled odlinch autor se pokusm interpretovat jako pokus reformulovat Hobbesv naturalismus humeovskou metodou. Co je tm mnno?

Hobbesv naturalismus Humeovskou metodou

Humova morln filosofie vychz z rozdlnho pojet metody filosofie ne ta Hobbesova. Zatmco Hobbes spolhal na analyticko-syntetick postup a dedukci z prvotnch axiom, Humova metoda tento racionalistick postup odmt. Hume kritizuje nzor, e pvod na morlky spov v idejch a zrove ztotouje tuto pozici s nzorem, e morlka me bt odvozena rozumem (Hume 1964: 235). Pvod naich morlnch distinkc v rmci jeho epistemologie nespov v idejch (tedy v rozumu), ale v impresch, kter odpovdaj morlnmu ctn (moral sense). Abychom urit jednn chpali jako legitimn z hlediska morlky, mus odpovdat naemu vnitnmu pocitu blaenosti. Jinmi slovy, na potku nen rozum, jako spe nae spontnn ctn libosti a nelibosti. To vak neznamen, e by rozum nemohl pistupovat pozdji, a ji jako korekce tch ctn, kter se ukazuj bt kodliv pro jedince, nebo, v ppad socilnho vdce, me rozum slouit jako nstroj racionln zptn rekonstrukce pvodu morlky. Rozum me morlku popsat a zptn i korigovat, nikoli ji sm ze sebe odvodit. Normativita a z n vzel hodnocen a jednn je pak vsledkem interakce jedince se svm okolm v jej empirick historick promnlivosti. Odlinost tto metody od Hobbese je zejm.

Rozdl zde nen primrn v tom, co Hobbes a Hume soud o lidsk povaze. Je jim koneckonc spolen naturalismus a deskriptivn povaha morln teorie. Podstatn rozdly je teba vidt v metod filosofie a ppadn vcn rozdly je teba chpat jako dsledky tto metody. Racionln hypotetick model Hobbese dedukuje antropologick teze na rovin hypotzy, Humv empiricko-historick (tedy evolun) pstup klade draz na ex-post rekonstrukci aktulnch proces. I Humv model je v jistm smyslu racionalistick, toti vyuvajc model domnl historie, kdy na zklad jistch pravidelnost domlme historick prbh udlost, ani bychom mli vdy koherentn empirick dkazn materil. Rozdlnost metody vak umouje Humovi vyzdvihnout roli konvence jakoto vsledku historick interakc vnitnch a vnjch podmnek, ve kterch se kad jedinec nachz. Vnitn podmnky spovaj na faktu morlnho ctn generujc normativn soudy; ty vnj ve faktu podoby promny spolenosti co do velikosti, dostupnosti statk atd.

Hobbesova metoda mylen clen odhl od historie, pestoe jej premisy ohledn lidsk povahy jsou realistick, zpsob jakm k tmto poznatkm dochz, je ahistorick a dsledky z tchto poznatk odvozen t. Analza mu umouje svvoln generovat podmnky pirozenho stavu, kter poslze vymezuj racionln voln determinanty lid v tom stavu. Toto (clen) odhlen od historick a empirick zkuenosti je prvodnm jevem osvcenskho zaujet pro vdeck vysvtlen. Dsledkem jsou naivn oekvn od takto vysvtlench spoleenskch instituc; napklad jejich schopnost zachovat mr, progres i naplnn eticko-politickch el. Dle, a to je pro Graye dleitj, tento pstup determinuje podmnky toho, co je povaovno za dobrou politickou i morln teorii. Snaha o pln vysvtlen, nastaven idelnch instituc i monost urovnn spor v uritm reimu jsou dsledkem prv tohoto racionalismu. Politick teorie je pak apolitick, protoe jejm clem je scientisticky modelovat spolenost.

Pestoe i sm Hume se nevyvaruje podobnch osvcenskch inklinac, jeho metoda je historick a empirick. Proto si uvdomuje, e legitimn mohou bt rzn formy vldy, protoe samotn pojem legitimity je historicky podmnn. Dle jeho naturalismus nen odvozen jako vsledek snahy o monistick zpsob vdeckho vysvtlen, kter je ptomn u Hobbese a jeho obecn nauky o pohybu - lovk (jeho vn a rozum) tak nen redukovn na mechanick tleso. Draz na iracionalitu ve smyslu morlnho ctn a historinost ve smyslu geneze spoleenskch konvenc generuj plastitj pohled na morln a politickou teorii. Gray tak povauje Humovu metodu za vhodn i spe nezbytn doplnk Hobbese. Hobbesv naturalismus a definice zkladn podmnky legitimity sttu jsou zachovny, na rozdl od hypotetick metody a racionalismu, kter je znakem naivnho osvcenstv.

Dva poznatky pro interpretaci Gray lze odvodit z tto krtk rekonstrukce obou autor. (i) Je zejm, e v Grayov mylen leze vysledovat urit dichotomie, kter jsou konstantn tm po celou jeho intelektuln kariru, a kter se vyjevuj v rznch promnch pi jeho debat s liberly a liberalismy. Jedn se o: teorie praxe; rozum konvence; historie hypotza; empirismus racionalismus; neutralita tolerance. (ii) Druhm poznatkem je, e na zklad Hobbese lze ci, e zkladn politickou otzkou (a tedy otzkou zakldajc legitimitu sttu) je schopnost zajistit peit; zde v irm smyslu zajitn jak ivota, tak zajitn podmnek spoluprce. Odpov pro je to prv tato otzka zakldajc liberalismus nalz Gray u I. Berlina a jeho hodnotovho pluralismu.

Pluralismus a svoboda

Ddictv Isaiaha Berlina je v rmci liberln teorie notoricky znm pedevm dky jeho odlien tvou pojm svobody (Berlin 1997). Navzdory tomu, e toto odlien se stalo terem mnoh kritiky a polemiky, hlavn zmr Berlinovy argumentace se asto ztrc. Reln nemonost odlien svobody negativn a pozitivn, ani nedostatenost svobody negativn nevyvrac toto Berlinovo odlien a pedevm podobn kritika odhl od dsledk, kter m pro politino v liberlnm mylen. Berlin svm pojmovm odlienm nesledoval jen argument, jeho zvrem by bylo tvrzen o jednoznan pednosti negativn svobody ped tou pozitivn. Analyzoval dv intelektuln tradice, kter se uritm zpsobem stav k pojmm jako je tolerance, souhlas i pluralismus. A prv pozice zastvan vi tmto politickm pojmm, se odr v tom, jak typ svobody dle Berlina mohou zastvat.

Pluralismus smtkem negativn svobody, kterou zahrnuje, se mi zd bt pravdivj a humnnj idel ne cle tch, kdo hledaj ve velkch, disciplinovanch a autoritrnch strukturch idel pozitivn vldy sob samm, kter se tk tdy nebo nrod nebo celho lidstvaKdo k, e vnjak konen, veusmiujc a navc realizovateln syntze povinnost je zjem nebo individuln svoboda je ryz demokracie nebo autoritsk stt, ten hal do metafyzickho hvu bu svj sebeklam, nebo sv zmrn pokrytectv. Pluralismus je humnnj, protoe nepipravuje lidi (jak to in budovatel systm) ve jmnu njakho vzdlenho nebo nesouvislho idelu vtinu ztoho, co maj za neodluitelnou soust svho ivota jako lidsk bytosti vyznaujc se nepedvdatelnou promnou sebe sama. (Berlin 1997: 99)

Gray se vnuje Berlinov odkazu na mnoha mstech svho dla a oznauje ho za proponenta agonistickho liberalismu (Gray 1993: 64-69, 1996: 175 202). Berlin jepedchdce pozdjch Grayovch prac, vrmci nich ale Berlinovy nmty radikalizuje a dovd do dsledk. Hodnotov pluralismus lec ve stedu Berlinova uen, je vlastn zpsobem, jakm Gray in krok zpt od Kanta kHobbesovi. Oznaen hodnotov pluralismus by ns mohlo vst k pesvden, e se jedn jen o etickou doktrnu, pestoe jej nroky jsou politick koneckonc Berlin explicitn hovo o negativn svobod jako o politick svobod. vaha nad tm, zdali je hodnotov pluralismus etick i politick (a tedy v njakm smyslu liberln) doktrna je zsadn. Pokud by se jednalo o soubor etickm tvrzen, jejich aplikace by byla clem liberalismu, neliila by se argumentace pli od t linie liberlnho mylen, zde o n meme obecn hovoit jako o osvcensk v Grayov smyslu, vi kter se Berlin vymezoval. Berlin m smysl pro historii a jeho argument nen abstraktn povahy. Spe se jedn o antropologickou deskripci. Historick ale u nj neznamen relativn; berlinovsk pluralismus si nrokuje objektivitu, protoe dobra, pes svoji rozrznnost a vzjemnou nekompatibilitu, jsou poznateln a reln (Gray 1995: 70). Vjeho pojet se tedy jedn se pravdu o lidsk pirozenosti, nikoli pouze souasn (a doasn) stav. Hodnotov pluralismus je tak naturalistick - nebo taky realistick, jak k Gray na jinm mst (Gray 1993: 297). S Berlinovm odmtnm tradice pozitivn svobody vystupuj dal atributy jeho pojet pluralismu, kter se pozdji stanou koeny Grayova pojet politickho liberalismu. Jeho pluralismus je anti utopick, anti-deterministick a anti-racionalistick. Zmnn rysy se v mnoha ohledech protnaj. Utopie je pro Berlina ahistorick, stavc na dichotomii tradice a rozumu, respektive na mylence, e je mon tuto dichotomii vbec myslet. Tm nabv racionalistickch rys ve smyslu osvcenskho zaujet pro teorii a ideu pokroku. Pluralismus se zrove stav proti determinismu, odmt historicistick pojet vvoje, resp. klovn historie podle danho schmatu. Pluralismus tak nechv prostor pro historickou promnlivost a nahodilost konvenc a instituc; odmt tm tak teoretick nrok na jejich systematizaci a hierarchizaci. Pi tto interpretaci Berlina lze spatit motiv, kter jsem analyzoval ji u Graye. Berlinv pluralismus nepromlouv pouze ve vcn filosofick rovin, tedy jakoto polemika s uenm Kanta, Hegela i Marxe. Zrove obsahuje tezi o monostech politick teorie. Jsou to prv atributy tohoto pluralismu, kter v podstat v konenm dsledku znemouj liberln teorii jako takovou. Zd se, e Gray chpal Berlina jako myslitele, kter ukazuje nesmyslnost doktrinlnho liberalismu a otevr tak dvee liberalismu jinho typu; skromnjho co do abstraktnch a teoretickch nrok, zato vce otevenho historii a politinu. Pesto sm tak daleko nezachz, aplikuje Gray jeho hodnotov pluralismus na samotn liberalismus. Berlin zastval nzor, e vzhledem k existenci pluralismu je teba nechat lidem prostor pro vlastn sudky. Tedy, negativn svoboda uruje rmec rozhodovn a tedy je pednj ped ostatnmi dobry. Gray vak poznamenv, e tmto postupem Berlin popr nejvznamnj posteh svho mylen, toti fakt nesoumitelnosti hodnot, kdy nen mon v principu jejich konflikty racionln rozsoudit (Gray 1995: 141, 2004: 125). Berlin povauje negativn svobodu za samotnou podmnku volby a tm i implikuje, e existuje jist hierarchie hodnot. V tomto ohledu je teba se ptt, jakou metodou k tomu Berlin dochz. Zd se toti, e pokud bereme hodnotov pluralismus vn, nen mon chpat svobodu jako samostatnou hodnotu bez ohledu na jej vztah k hodnotm ostatnm a zpsobu, jakm lid tuto hodnotu vnmaj. V tomto ale Berlinv pstup nen konzistentn. Sm uznv, e i sama negativn svoboda me bt sloena z uritch konkurujcch si i konfliktnch svobod, kter nen mon s konenou platnost rozsoudit. Tedy, e je i rzn manifestace svobod, mohou bt v konfliktu s jinmi hodnotami, piem nen jasn, kter m pednost. Cel tento proces se ale odehrv v rmci sfry negativn svobody, v rmci prostoru individua, kter m monost volby. Tedy, a zde je pro Graye problematick bod, pi konfliktu hodnot se lze odvolvat na vy hodnoty. Berlinv draz na negativn svobodu smoval k hjen uritho typu liberalismu (jakkoli liberalismu odlienho od osvcenskho typu liberalismu v Grayov smyslu).

Pes tyto obte ale lze zsadn odlien negativn a pozitivn svobody chpat jako soust Berlinova toku na monismus ve kterm se ukazuje politick motiv jeho teorie. Monismem se nemn jen pesvden o existenci hodnoty, kter zasteuje vechny ostatn (pak by zmonismu mohl bt obvinn sm Berlin). Mn se jm pesvden o monosti hierarchizace hodnot, o konenm een a pekonn pluralismu. Takto pojat monismus in politiku zbytenou. Pokud lze teoreticky i vmorln rovin rozhodnout o hierarchii hodnot, tedy poddit je metafyzickmu principu, politika jako autonomn oblast je zbyten. Stv se jen realizac tto hierarchie. Politikou zstv jen podle jmna, protoe podobn monistick hierarchie je konen, nepipout zmnu, pochybnost a nepipout tedy ani konflikt. Politika jako sfra konfliktu a pluralismu pestv existovat.

Jedn se tedy o stet, kter motivuje Grayovu kritiku liberalismu, tedy o stet mezi teori a prax. Vjeho a Berlinov pojet, je pluralistick teorie (v tomto ppad morln) vdy nekompletn. Popisuje a vysvtluje stav mnohosti, nicmn odhl od hledn konkrtnho a konenho elu. Tm nechv prostor pro politiku jako sfru praxe. Jejm kolem hledat praktick, partikulrn een pro tyto konflikty. Zpsob, jakm politika najde (ale najt nemus) een tchto konflikt je pak vdy dno historickm a spoleenskm prismatem. Politika se pi tomto hledn neme odkazovat na abstraktn nadasov modely.

Skhlarov liberalismus strachu

Mimo zraky grayovskch badatel asto zstv jeho lnek Two Liberalisms of Fear z roku 2000, pestoe v mnohm vykresluje vztah Graye k liberlnmu mylen a pedevm Hobbesovi. Krom toho vnm pracuje spojmem liberalismu strachu a umouje tak vthnout do debaty i autory operujc se stejnm termnem, podobnou motivac, by obas rozdlnm vsledkem a dsledky pro liberln teorii. Judith Skhlarov a Bernard Williams se vymezuj ho proti kantianismu hlavnho proudu soudobch liberlnch teori kolem Rawlse i Dworkina. Tm dotvej urit nzorov proud v rmci intra-liberlnch debat. Spolenm rysem je jak vztah k hobbesovskmu politickmu zaloen liberalismu, tak inspirace v Berlinov pluralistick filosofii. Tyto rysy se odr i v liberalismu strachu Judith Shklarov. Pro ni je liberalismus ist politickou doktrnou, kter nem pedstavovat konkrtn ivotn filosofii. Jeho zkladn charakteristikou je tedy urit negativita stojc proti pozitivnm formulacm imperativm dobrho ivota. Tento negativn charakter je historick, tedy vmodern dob od Hobbese, spojen snegativnm pojetm svobody. Tato hobbesovsk svoboda je ale mysliteln jen tehdy, zajist-li stt zkladn politick podmnky, kter jsou kuplatnn takov svobody nezbytn (Shklar 2002: 85).

Koeny liberalismus se tkaj prvn politick otzky, kter je zadnm ji teorie Hobbesovy. Toto negativn pojet se historicky ve na otzku tolerance, tolik aktuln vdob po nboenskch vlkch. Liberalismus funguje jako historicky ukotven typ politickho vysvtlen sttu a moci, kter ale byl po dlouho dobu marginlnm proudem a nelze tedy ztotoovat liberalismus a modernitu jako takovou. Je zejm, e psychologicky m liberalismus ble kuritm mylenkovm proudm, napklad ke skepticismu, formujcm se prodnm vdm i anti-katolicismu, nicmn nelze ho snimi ztotoovat jeho zadn je politick.

Shklarov zdrazuje prv tento historick a politick moment liberalismu a jeho pvodn zamen a kol vpodob zajitn podmnek souit, a tedy odvozen i zajitn podmnek negativn svobody. Jedno bez druhho nen mysliteln. Historinost liberalismu zrove zdrazuje pojem tolerance, na rozdl od neutrality. Tm se jej nzory podobaj i Grayovi - proponentovi tolerance jakoto pojmu historicky determinujcho liberalismus vjeho ne-osvcensk podob. Neutralita je pojem pak pisuzovan abstraktnm liberalismm ztoho dvodu, e se vposledku jedn o morln, a tedy vrmci hlavnho proudu politick filosofie i legalistick, pojem. Tolerance je oproti tomu pojem historicky politick je dn politickou prax nalzn podmnek souit za existence pluralismu nzor a nrok. Jak shrnuje Bernard Williams:

Nijak nepekvap, e ppad tolerance je stedn pro rozlien mezi siln moralizovanm pojetm liberalismu zaloenm na idelu individuln autonomie a skeptitjm, historicky ostraitjm a politicky pmm pojetm liberalismu jako nejvt ance na legitimn vldu pijatelnou pro lovenstvo vmodernch podmnkch. Prvn ztchto pojet dominovalo vamerick politick filosofii vposlednch ptadvaceti letech. Podoba souasnch argument upednostuje druh pojet, je je bli tomu, co Judith Shklarov nazvala liberalismem strachu. (Williams 2011:212)

Aby byla povaha jejho liberalismu strachu zejm, dv j Skhlarov do kontrastu sjinmi pojetmi liberalismu pedevm s liberalismem pirozench prv a liberalismem osobnho rozvoje, jejich paradigmatickmi pedstaviteli jsou Locke a Mill. (Shklar 2002: 88-89). Ten prvn se vnuje naplnn pedem danho idelnho normativnho podku, jedno zda odvozenm od prody i Boha. Politiku pak vnm jako zleitost oban pohybujcch se vprvnm prosted (legitimovanm dle pirozenosti) a tribunl, kter produkuje frov pravidla a rozhodnut sclem uspokojit co nejvt mnostv poadavk mezi obany. Liberalismus osobnho rozvoje zase chpe svobodu jako nutn pedpoklad osobnho a potamo i celospoleenskho pokroku. Bez svobodn volby nen mon uvaovat ani morlku. Idel rozvoje jedince pak tento liberalismus vede kdrazu na vzdlvac instituce. Oba tyto liberalismy, resp. jej patronov, se podle Shklarov vyznauj absentujcm smyslem pro historickou pam. Jejich argumentace se pohybuje vabstraktn moralistn rovin bez ohledu na fakt, e reimy takto popisujc byly historicky marginln. Pozitivn vymezen tchto liberalism se tak vzdaluje od pvodnho negativnho vymezen, kter chce Shklarov svm pstupem zdraznit tedy zajitn podmnek peit a souit; v historickch relich zpadnch spolenost hlavn na kontrolu kod a zneuvn veejn moci.

Liberalismus strachu Shklarov, vetn kritickch moment vi liberalismu hlavnho proudu, si bere mnoho motiv zBerlina, by je asto podrobuje kritickmu zkoumn. Prvnm motivem je berlinovsk hodnotov pluralismus. Negativn vymezen liberalismu strachu je dsledkem faktu existence pluralismu pedstav o dobru a ivotnch rozvrzch. Nemonost konen i hierarchick strukturace dober a hodnot se odr vabsenci pozitivnch doktrn vliberlnm mylen. Shklarov nicmn tento motiv dle nerozebr, protoe jej liberalismus nepracuje spojmem celkovho dobra (summum bonum), vi ktermu by se hodnotov pluralismus vymezoval, ale spojmem celkovho zla, tedy krutost a strachem. Ten je podle n na zklad historick evidence univerzln. Dleitj je ovem jej polemika spojmem negativn svobody. Pestoe Shklarov oceuje Berlinv pokus o politick vymezen svobody, kter by nebylo vzan na filosoficky nejasn pojmy autonomie i mravn osoby, odmt jeho oddlovn svobody a jejch podmnek. Negativn svoboda je nemysliteln bez omezen vldy i instituc kontrolujc rozdlen politick moci a zachovn pluralismu. Berlinv zmr oddlen podmnek svobody od negativn svobody (a tedy jej pesnj odlien od t pozitivn) nereflektuje nutnost tchto podmnek pro existenci negativn svobody jako takov (Shklar 2002: 90). Kpodmnkm svobody pat i absence strachu. Systematick strach znemouje svobodu, protoe znemouje i vrazn ovlivuje jednn lid. Shklarov sama pi tto pleitosti vyuv pojmu krutosti, kterm demonstruje naturalistickou povahu argumentu; strach nen abstraktn antropologick kategorie (jako tomu nen ji u Hobbese), ale aktuln odpor kad bytosti vi nsil a krutosti. Liberalismus strachu se dv se znepokojenm na vechny pznaky zneuvn moci, protoe vychz zrealistickho pedpokladu, e vtina reim se bude chovat krut (brutln), pokud jim ktomu nebudou vytvoeny meze. Je zejm, e njak typ strachu vyvolv kad stt, pokud je mocensky schopen uvat nsil. Je pak teba odliovat nsil legitimn (ke ktermu odkazuje klasick definice sttu Weberova) a nelegitimnho, kter paralyzuje obany.

Naturalismus je dsledkem toho, e liberalismus strachu odmt hlub morln i ideologick aspirace. Tuto spornost a minimalismus klade jako svoji hlavn devizu. A prv zde je mono zaznamenat pesahy smrem ke Grayovi. Liberalismus strachu Shklarov vdom minimalizuje sv teoretick (doktrinln) nroky. Sna se nabzet alternativu systematickm pstupm, jako jsou liberalismy prv i osobnho rozvoje a vnmat historickou promnlivost a nestlost instituc a norem. Liberalismus strachu je tedy grayovsky realistick nejen co do vlastnho obsahu, kter je minimalistick, ale i co do nrok na teorii jako takovou. Podobnou tendenci lze vysledovat i u Bernarda Williamse. Ten odliuje dva modely politick teorie, kter lze vtinov vysledovat vsoudobch debatch. Prvn je zkonodrn, kde politick teorie formuluje principy, koncepty a idely politika se je pak sna uplatovat (nap. utilitarismus). Druh je strukturln politick teorie klade morln podmnky mocenskho souit, podmnky, za nich lze uplatovat moc (nap. Rawls). Spolenm rysem je primt morlnho ped politickm (Williams 2011: 27-28). Politika je pmo nstrojem morlky (zkonodrn) i j alespo morlka omezuje vjejm psoben (strukturln). Proto Williams hovo o prvn politick otzce, tj. vhobbesovskm smyslu zabezpeen podku, ochrany, bezpenosti, dvry a podmnek pro spoluprci. Tato otzka legitimity otevr realistitj pstup kliberalismu dky odmtn vztahu morlky a politiky. Je proto teba odliovat tuto zkladn otzku a otzku jinch ctnost sttu. Ztoho vyplv, e legitimn me bt i neliberln stt. Odpov na otzku zkladn poadavek legitimace sice historicky nemusel bt vliberln form, nicmn dnes je liberln odpov vkontextu modernho zpadnho mylen jedin legitimn a pijateln (Williams 2011: 30-31, 36).

Liberalismus strachu se dotk jet jednoho vznamnho Grayova pojmu, a sice univerzlnho minima, tj. jeho snahy urit zkladn vymezen legitimity. Podobn jako liberalismus strachu, Gray pracuje snegativnm vymezenm. Odmt jakoukoli politick vymezen summum bonum a naopak pracuje snejvtm zlem. Tato zla jsou univerzln pro lidstvo, protoe vychzej zantropologickch danost. Pat knim muen, genocida, vznn, utrpen a samozejm strach ze smrti (Gray 1993: 303, srovnej 2004: 89-90). Tyto negativn vty univerzlnch hodnot, tedy jejich pojet jakoto univerzlnch zel m podle Graye univerzln status (jsou tedy vsouladu sjeho naturalismem a realismem). Jejich fundace je toti jak antropologick, tak zaloen na historick reflexi. I u nich vak plat, stejn jako u vech hodnot vrmci pluralismu, e mohou bt vevzjemnm konfliktu. Zrove umouj Grayovi odliit svj pstup od toho osvcenskho a na t druh slou jako opozice vi relativismu, kter je podle nj, stejn jako pro Berlina, vrozporu shodnotovm pluralismem. Pokud byl toti osvcensk liberalismus zaloen na univerzlnch principech, jeho clem byla pouh aplikace tchto princip do univerzlnho politickho reimu. Jak jsem se pokouel prezentovat, prv tento krok je dle Graye krokem konce politiky. Univerzln principy zakldaj univerzln reim; univerzln zla dky svmu negativnmu vymezen nic jako univerzln reim neumouj. Implikac tohoto vztahu je, pokud pijmeme premisy Grayova mylen, e takto odvozen teorie zachrauje politino ped morlnm legalismem. Univerzln zla nm kaj emu se vyhnout, resp. vem spov povaha politiky. Stejn jako bychom mohli u Berlina poukazovat na relnou neodliitelnost negativn a pozitivn svobody (i svobody a jejch podmnek), mohli bychom u Graye poukzat na nemonost odlien univerzlnho zla od univerzlnho dobra (tj. faktu, e lze o univerzlnm dobru hovoit jako o zpsobech jak zabrnit univerzlnmu zlu). A stejn jako mnoz u Berlina tmto pstupem zamlili hlavn pointu jeho mylenek, podobn opomenut hroz i u Graye. Jeho negativn univerzalismus je zpsobem jak zachovat msto pro politiku. Politika je mysliteln jen tam, kde je msto pro konflikt, tedy tam, kde nic jako univerzln reim neexistuje. Podobn jako Berlin tak Gray interpretuje dv zpadn intelektuln tradice, jejich odlien m zsadn dsledky pro sebepojet liberalismu a svho vztahu prv khistorickm i souasnm debatm.

Objektivita zel a jejich odvozen od lidsk pirozenost a historick zkuenosti tak samozejm nen bezrozporn. Vrmci srovnn sfilosofi Shklarov a zkladn otzky legitimity Williamse vak tvo spolen bod, kter si klade za cl definovat minimalistick a historicky citliv navrcen ke koenm liberalismu. Je vak teba jednm dechem dodat, e pes podobn motivy a inspirace zde existuje zsadn odlinost ve zpsobu, jakm Gray na jedn stran, a Shklarov sWilliamsem na t druh pracuj spojmem strachu. Pro Graye je pro historick zaloen liberalismu Hobbesem dleit strach zneexistence sttu. Lid ij vpermanentnm strachu, protoe neexistuje mocensk monopol zajiujc peit, kter je neustle vohroen vzhledem kpluralit zjm a hodnot. Pro Shklarovou je strach oban namen smrem ke sttu. Lid se boj brutality a krutosti reimu a proto volaj po reimu, kter jim zajist peit, tedy ochranu ped zlem (krutost) a podmnky spoluprce. Tento reim bude stt na pojmu tolerance, bude tedy mt smysl pro historickou pam, zrove ale bude uznvat pluralismus nesoumitelnch hodnot. Tento bod je teba vyzdvihnout sohledem na fakt, e pojet strachu namenmu smrem ke sttu pisuzuje Gray prv liberalismu osvcenskmu, proti ktermu se vymezuje (Gray 2000: 11). Pestoe pedmt obavy vobou liberalismech strachu je opan, a stm se spojen urit terminologick interpretan pot, dsledky pro pojet liberalismu a pedevm kritika smrem khlavnmu proudu liberln politick filosofie je obdobn. Grayova politick filosofie si klade za cl nvrat k realismu a spojencem mu jsou i historicky a realisticky orientovan pstupy, jak meme najt u Williamse i Shklarov. Tvo tak protivhu souasnmu hlavnmu proudu liberln teorie, pitom se vak tuto kritiku vnmaj jako polemiku vrmci liberalismu. Spolenm rysem je inspirace a promlen Hobbesovch a Berlinovch motiv. Pedevm pak problematika naturalismu, strachu, pluralismu i historickho ukotven liberalismu. Tyto liberalismy, pestoe maj argumentan strategii odlinou, akcentuj rysy, kter stav na primtu politiky. Je jm pochopen pluralismu a ztoho vyplvajcho stetu jako nutnou realitu politiky. Ta je ze sv povahy agonistick. Politick teorie snac se spory eliminovat, napklad sodvolnm na hierarchickou soustavu prv i princip spravedlnosti, ty spory nejene neeliminuje, ale zastr pravou povahu politina.

Politick pyrrhonismus

Pi interpretaci Grayovch text je zejm jeho snaha o zachovn politick povahy liberalismu. Tento motiv se objevuje pedevm vjeho kritice souasn politick filosofie a i zpsobu, jakm pracuje sfilosofickou tradic. Clem tto studie nebylo podat vyerpvajc pehled Grayova pojet liberalismu jako prv poukzat na fakt, e jeho kritika soudob liberln tradice nen kritikou jen obsahovou tedy, e by snad Gray nesouhlasil sobhajobou liberlnch vdobytku modern spolenosti, jako jsou obansk svobody i prvn stt. Pedmtem jeho kritiky je metoda politick filosofie. Pedevm pak jej teoretick nroky, asto spovajc vrozshl morln teorii, jej aplikac je pak prv politick teorie. Dsledkem tto metody politick teorie pestv bt politickou a stv se legalistickou. Tato depolitizace vak zamluje povahu politiky, kter je bytostn konfliktn a pluralistick. Ani Rawlsova pozdn formulace liberalismu se tohoto rysu nen schopn zbavit. Prv dvra, sjakou liberlov vzhl k teorii je dle mho nzoru stedobodem Grayovi filosofie. Spolhn se na teoretick monosti, pednost teorie ped prax je nesluiteln spolitikou. Vjeho kritickch reakcch na liberln mylen, a u se form agonistickho liberalismu i modu vivendi, je tento motiv zejm.

Dsledkem tto teze o poteb reformulovat vztah teorie a praxe pak jsou zkladn body jeho teorie a pedevm historick a filosofick inspirace. Grayv pstup m bt realistick. To znamen pedevm historick, respektujc nahodilost a promnlivost zpsoben pluralismem. Pluralismus jde ruku vruce snaturalismem, tedy snahou o morln i deskriptivn realismus. Vechny tyto aspekty se vymezuj vi abstraktnmu a apolitickmu legalismu.

Jak bylo eeno, hlavn Grayv zmr spatuji v jeho zjmu ometod. Argumentuje nikoli veprospch i neprospch urit liberln nauky, ale proti zpsobu jakm lze uvaovat o politick nauce. Jde tedy vzsad o metateoretickou rovinu analzy. Pokud nabz uritou sadu univerzlnch princip, napklad vpodob univerzlnho minima, chpe je jako vsledek historick a empirick metody. Objektivita jeho princip nen ukotvena vabstraktn morln teorii, ale v teorii realistick a pedevm politick. Vytyen tohoto bodu vjeho rmci jeho filosofie m dle mho nzoru zvan dsledky. Krom samotnho mylenkovho pspvku se tm Gray tak stv astnkem debat vrmci liberalismu i mimo nj. Snaha o komparaci sjinmi hobbesovsky a berlinovsk zaloenmi autory (jako je Williams i Shklarov) otevr nov monosti jak vnmat Grayovu filosofii virm kontextu. Jeho kritika metody otevr dvee komparaci sautory jako je Shapiro i Sen (Shapiro 1990, Sen 2010). Toto ten pak Gray nevid jako solitra na poli politickho mylen a historie idej. Nutno dodat, e sm Gray je postavou specifickou a nesnadno uchopitelnou. U samotn snaha pojmat jeho vrstevnat a v ase se mnc dlo jednotcm zornm polem me bt interpretan sporn. Nicmn soudm, e je to prv Grayova snaha nedopustit, aby byl liberalismu pohlcen zjedn strany ekonomismem a zdruh strany legalismem, kter jej in aktulnm pro soudob debaty. Jak jsem se pokouel tvrdit vhlavn tezi tohoto textu, tuto re-politizaci liberalismu vak nelze pojmout bez relace kjeho skeptickmu pohledu na monosti a cle politick teorie.

Literatura

Aarsbergen-Ligtvoet, C. (2006): Isaiah Berlin: A Value Pluralist and Humanist View of Human Nature and the Meaning of Life, Rodopi, New York.

Bacon, M. (2010): Breaking Up is Hard to Do: John Grays Complicated Relationship with the Liberal Project, Social Theory and Practice, Vol. 36, No. 3 (July 2010), s. 365-384.

Berlin, I. (2007): Liberty, Oxford University Press, Oxford.

Berlin, I. (1997): Dva pojmy svobody, v: Kis, J. (ed) (1997): Souasn politick filosofie, OIKOYMENH, Praha, s. 47-99.

Berlin, I. (1997): The Crooked Timber of Humanity: Chapters in the History of Ideas, Princeton University Press, Princeton.

Cohen, M. (1960): Berlin and the Liberal Tradition, The Philosophical Quarterly, Vol. 10, No. 40 (Jul., 1960), s. 216-227.

Crowder, G. (1998): John Grays Pluralistic Critique of Liberalism, Journal of

Applied Philosophy, Vol. 15, No. 3, 1998, s. 287-298.

Galston, W. (1999): Value Pluralism and Liberal Political Theory, v: American Political Science Review 93 4, s. 769 778.

Galston, W. (2004): Liberal Pluralism, CUP, Cambridge.

Gaus, G. (2003): Contemporary Theories of Liberalism, SAGE Publications, London.

Gray, J. (1991): Liberalisms: Essays in Political Philosophy, Routledge, London

Gray, J. (1993): Postliberalism: Studies in Political Thought, Routledge, London.

Gray, J. (1996): Berlin, Princeton University Press, Princeton.

Gray, J. (1998): Hayek on Liberty, Routledge, London.

Gray, J. (1999): Liberalismus, Obansk institut, Praha.

Gray, J. (1995): Enlightenment's Wake: Politics and Culture at the Close of the Modern Age, Routledge, London.

Gray, J. (1997): Endgames: Questions in Late Modern Political Thought, Polity press, Oxford.

Gray, J. (2000): Two Liberalisms of Fear, The Hedgehog Review, Vol. 2, No. 1 (Spring 2000), s. 9-23.

Gray, J. (2004): Dv tve liberalismu, Mlad fronta, Praha.

Gray, J. (2007): Reply to Critics, v: Horton, J. a Newey, G. (ed.) (2007): The Political Theory of John Gray, s. 211-235.

Hardin, R. (2007): David Hume: Moral and Political Theorist, Oxford University Press, Oxford.

Horton, J. a Newey, G. (ed.) (2007): The Political Theory of John Gray, Routledge, London.

Hobbes, T. (1988): Vbor zdla, Svoboda, Praha

Hobbes, T. (2010): Leviathan, OIKOYMENH, Praha.

Hume, D. (1964/1886): A Treatise of Human Nature, in: Green, T. H. a Grose, T. H. (1964/1886): David Hume: Philosophical Works, Vol II, London.

Mali, J. a Wolker, R. (ed.) (2003): Isaiah Berlins Counter-Enlightenment, American Philosophical Soceity, Philadelphia.

Rawls, J. (1995a): Spravedlnost jakotofairness, Reflexe 13, s. 1 26)

Rawls, J. (1995b): Spravedlnost jakoto fairness: politick nikoli metafyzick, Reflexe 15 (4), s. 1-30).

Rawls, J. (1996): Political Liberalism, Columbia University Press, NY.

Rawls, J. (2005): A Theory of Justice, Harvard.

Raz, J. (1988): Morality of Freedom, Claredon Press, Oxford.

Sen, A. (2010), The Idea of Justice, Penguin Books, London.

Shearmur, J. (2007): Grays Progress: From Liberalisms to Enlightenments Wake, Journal for Libertarian Studies, Vol. 21, No 3 (Fall 2007), s. 79-114.

Shapiro, I. (1990): Political Criticism, University of California Press, Berkeley.

Shapiro, I. (2003): Morln zklady politiky, Karolinum, Praha.

Skhlar, J. (2002): Liberalizmus strachu, Kritika & Kontext 2-3 2002, s. 85 98.

Williams, B.(2011): Na potku byl in, Pavel Mervart, Pbram.

Williams, B. (1981): Moral Luck, CUP, Cambridge.

Posudek 1

Autor prce snzvem Politick liberalismus Johna Graye si klade za cl pedstavit odborn veejnosti klov koncepty mylen politickho filosofa Johna Graye, sdrazem na jeho kritiku pedpoklad, se ktermi pracuj teoretici politickho liberalismu. Zjmem autora se tak upn kmonostem poznn a metodologii tohoto dominantnho proudu politick teorie.

Jedn se o pomrn rozshl konferenn pspvek, jeho skal spov zejmna vtom, na co sm jeho autor vvodu upozoruje, a sice e Grayova kritika se me zdt vgn, protoe cl na tak irokou skupinu pstup a autor, e se vn ztrat jakkoli vcn argument (s. 1). Vznik tak problm, jak se vypodat scelou klou pojm, kter historicky mnily svj obsah a jich je dnes bn uvno ve veejnch debatch. Na tene jsou tm kladeny pomrn vysok nroky. Mon nesnze vak pipisuji konfliktu formy textu se zmrem vystoupen zvolen objem teori a diskus s nkolika klovmi autory (Rawls, Berlin, Hobbes, Hume, Shklarov, Williams), resp. jejich hloubka, by si zaslouily bu rozshlej publikan platformu, kter by umonila mn zhutn popis a interpretaci jednotlivch debat, nebo naopak spornj proveden ve smyslu koncentrace na samotnho Graye za vynechn podrobnch exkurz do mnostv politickch teori a filosofickch pedpoklad, jen se autor sna obshnout.

Autor v hlavn tezi sv prce tvrd, e Grayova kritika liberalismu nespov ani tak vodmtn liberlnch hodnot, jako ve zpsobu, jakm je liberlov hj (s. 2), m Gray odkazuje kjejich metodologickm pochybenm. Tento fakt m spovat vnedostatku realismu a vtendenci kapolitinosti teoriea vytsovn konfliktu, Grayv post-liberalismus potom vpoukazu na vyerpanost politick teorie, kter svoji politinost nachz jen ve svm pouit, nikoliv obsahu, stv se doktrinln, ivotn filosofi. Volba teoretik liberalismu, jejich prostednictvm autor sleduje posuny vGrayov mylen a rekonstruuje ho vdialogu sfilosofickmi klasiky politickho liberalismu, se zd adekvtn, pestoe plat, co bylo eeno vpedchozm odstavci. Samotnou tezi svm vkladem autor nenaruuje, bylo by vak vhodn, kdyby vyloil monosti komparace se souasnmi teoretiky, o kterch se vzvru letmo zmiuje (Shapiro, Sen). Bylo by tak vhodn, kdyby autor vysvtlil, zdali za hlavn dnen nebezpe povauje pohlcen liberalismu legalismem a ekonomismem, jak vyplv ze zvru textu. Je vpolitick teorii vsouasnosti, a u ped kriz i po n, ekonomismus udritelnm a obhajovanm programem, i do debaty pronik prv pod zvojem apolitinosti a kontaminuje samotnou metodu politick filosofie?

Akoliv je prce napsan kultivovanm jazykem, ten znesnaduje mnostv drobnch peklep, gramatickch chyb a stylistickch nejasnost zpsobench pravdpodobn chybjc korekturou textu. Vnkterch mstech znesnaduj porozumn (viz Berlinova citace na str. 16), vjinch pouze psob ruiv (troj vskyt peklepu Skhlarov vkapitole o Judith Shklarov, str. 18 a dle), nejedn se vak o zsadn pekku, ale spe o poznmku na okraj.

Tma, kterm se autor zabv, je dnes dleit zejmna vkontextu nedostaten kritiky premis liberalismu a mlo rozvinut debaty o nm, potamo o neoliberalismu veskm prosted. Narm tm na monost ideologickho zneuit uritch rys liberalismu (konkrtn tch naivn osvcenskch, jak zaznv vtextu), jejich prostednictvm je potom na vdeckch zkladech vystavna jedin mon lidsk pirozenost vyjden apolitickm, univerzlnm a bezkonfliktnm politickm uspodnm. Vsledkem mohou bt debaty, vnich se koncepce jako konec historie vrovin politick (i napklad usmen radiklnho individualismu a ideologie kolektivismu v kdysi Parsonsem ohlaovanm postklasickm obdob) mohou ocitnout ped nebezpem, e budou vyloeny doktrinln. Tm hroz, e bude eliminovna kritika, chceme-li monosti pemlen o politinu a snm spojenm konfliktu spoleenskch zjm a moc. Prce, kter ve svm jdru zpochybuje samozejmost kanonickch vklad, tak me bt cennm pspvkem do debaty mezi tmi, kterm diskursivn clona doke brnit ve vhledu za hranice pirozenho, legalizovanho abstraktn morln teori.

Filip Lachmann

Posudek 2

Zanu cittem z konce prce:

Gray je postavou specifickou a nesnadno uchopitelnou. U samotn snaha pojmat jeho vrstevnat a v ase se mnc dlo jednotcm zornm polem me bt interpretan sporn.

Jako oponent nemohu posoudit ppadnou spornost autorovi interpretace, protoe svjimkou Johna Rawlse a Hayeka neznm podrobnji autory, vjejich kontextu se autor pokou vymezit specifika Grayeova antagonistickho politickho liberalismu. Jako ten ovem oceuji systematinost autorovi argumentan linie, ve kter dovozuje povahu kritiky morlnho zaloen politick teorie a vcelku je mi i blzk pstup Graye, kter odhaluje doktrinln povahu zejm dosud vpolitick filosofii pevldajcho pstupu. Pivtal bych jen, kdybych si mohl udlat lpe pedstavu o tom, jak jsou teoretick nzory autora.

Autor, prezentujc tento pspvek na na doktorandsk konferenci, ovem neme asi oekvat o moc vzdlanj publikum voblasti politick filosofie a zd se mi proto zajmav uvaovat o sociologicky zajmavch pesazch jeho prce.

1. Rovn vsociologii se stetvme asto sexplicitnm anebo jen implicitnm morlnm zaloenm sociologickch teori, kter tak zskvaj skryt doktrinln charakter (nap. Parsons a mnoho dalch). Zajmav je, e tyto pstupy se dovolvaj podobnch, ne-li rovnou totonch vstupnch pedpoklad, ani si uvdomuj, e se jedn o vpjky od osvceneckch politickch myslitel. Tak bychom nemuseli vyvinout velkou nmahu, abychom nali analogie voblasti jejich kritiky vetn jejich zvr, e tyto teorie de facto sociologii pipravuj o jej sociologick specifikum (nap. reakce Millse, Goffmanna, Garfinkela na Parsonse) tak pichzej snvrhy odlin pokornj epistemologie teoretizovn zaloen mnohem vce na pragmatismu.

2. Sociologick teorie se a donedvna u ns a asi i ve svte dlala podobn jako se politickou teorii zabv autor, tj. vzjemn porovnn teoretickch koncepc a idej vedouc kodhalen originality teoretickch pstup a jednotlivch vznanch teoretickch myslitel. Upmn musm piznat, e fandm tm novjm autorm, kte oteven piznvaj, e se zabvaj histori sociologick teorie a osvojuj si metodologick nroky historick prce, vetn toho, e zvauj sociln a politick pesahy studovanch teori. Domnvm se, e ve sfe politick filosofie, by se obdobn pstup nabzel jet vce.

3. Vmch poslednch dvou teoretickch pracch tvo jdro kapitola: The Economical Politics of Coordination Costs, kter tvrd, e heuristick koncertace definovn situace se d neviditeln principem neuritosti (jednajc pipisuj hodnotu primrn takovm svm vyhldkm, kter jim nabzej apppropriate reorganizaci jejich zleitost a ivot) a druhotn, ale za to viditeln, principem vzcnosti (zde pipisuj hodnotu vzcnm pleitostem). Ve svtle autorova pstupu se jedn zhruba eeno o greyovsk pstup ksocilnmu konstruovn reality, kter ovem zasahuje u mikrosvty a slou kvysvtlen pedevm sociln dynamiky modern spolenost nahl jako otevenou spolenost vpohybu, kter je vystaven neuritosti, m sv motory a brzdy jednn, mus eit problm tuhosti a tekutosti struktur, maladaptace jednotlivc a organizac. Moje otzka zn, jak to, e vechny komentovan teorie vyznvaj tak neuviteln staticky. Jak je na to nzor autora?

VPraze, 18.5.2014

Prof. PhDr. Ji Kabele, Ph. D.

Kritick diskursivn analza ve studiu postkomunismu

Filip Lachmann

Postkomunistick transformace vsociln vd

Postkomunistick svt, a u ho vnmme jako uritou mnoinu stt se zkuenost se sttnm socialismem, nebo jako svt pichzejc po zniku bipolrnho rozdlen na zpadn a vchodn blok, se nerod pes noc. Pesto e pro globalizujc se svt pedstavuje pd elezn opony dleit milnk a odstrann zsadn pekky rozvoje, vppad jednotlivch zem, pomrn donedvna jet spadajcch do sfry vlivu Sovtskho svazu, nejde jen o izolovanou djinnou udlost, jejm vsledkem je transformace nrodnch politickch, ekonomickch a socilnch systm. Pedstava osvobozen Vchodu a jeho pijet nvratu do Evropy pomrn brzkm zalennm do struktur NATO i EU, jakkoliv se jedn o bn mediln-politick chpn postkomunistickch tranzic, vak asto ignoruje specifick cesty, ktermi se nkdej komunistick zem ubraj jet ped koncem 80. let, a prbh revolunch udlost (perestrojka, vznik opozice vPolsku, prvky liberalismu vmaarskm hospodstv, pedrevolun prbh atp.). Takov pedpoklad - e stty navracejc se do Evropy se setkvaj spbhy skokov zmny a nutnosti tohoto nvratu - m vak hlubok epistemologick dsledky pro socilnvdn vzkum, jeho nalhavost je podporovna tak okolnostmi skutench spoleenskch zmn, zejmna nezamlenmi dsledky pinejcmi vzrstajc deziluzi zne vdy uspokojivhovvoje demokratickch proces vpostkomunistickch spolenostech. Vvoje, kter zahrnuje vzrstajc mry nezamstnanosti, etnick konflikty, vzestup nacionalistickch hnut, problmy pi provozu nebo dokonce pi mizen obansk spolenosti.

Vzrstajc poteba reflexe doby uplynul od konce osmdestch let je fenomnem patrnm zejmna po vstupu do novho milnia, i pozdj celosvtov ekonomick krize dle tuto otzku stav do kontextu ir spoleensk diskuse, co neznamen, e by sociln zmna zstvala do t doby bez povimnut. Naopak, postkomunistick tranzice byla studovna zpohledu sttu, obansk spolenosti, organizanch vzorc, politickho chovn, hegemonie, globalizace a modernity (Krzyanowski & Galasiska 2009: 7) a vmnohch dalch oblastech. Studie se dotkaj jak teoretickch rmc pro uchopen zmny (Holmes 1993; Mestrovic 1994; Outwaite & Ray 2005; Ray 2009, 1997; Hladk 2011; Bonker & Muller & Pickel 2002; Pickels & Smith 1998), tak popis a analz tranzitivn a post-tranzitivn situace na rznch rovnch a vodlinch oblastech zjmu (Verdery 1996; Buravoy & Verdery 1999; Sakwa 1999; Kennedy 2002; True 2003; Kabele 2005; Kanet 2008). Velk mnostv prac nm vysokou mrou pomh pochopit specifinost fenomnu postkomunismu, praktik, transformac a pnut rznch zjmovch skupin; sociln zmna je popisovna ze mnoha monch hl pohledu. Zejmna pak za pomociprac, kter pmo reflektuj procesy institucionalizace a legislativy vrmci tzv. evropeizace CEE, je mon postupn skldat mozaiku postkomunistick situace a jejch paradox.

Od jazyku k CDA

Vprbhu let se vak rod tak pstup, jeho pedmtem nen substanciln promna instituc, identit i jednn socilnch aktr a skupin, ale spe kritick analza technik moci. Pedevm votzkch dynamiky sociln zmny se nkter zodpovd sna nabzet rovn rodina diskursivn-analytickho vzkumu, kter - inspirovn na zkladn metodologick rovin pracemi Michela Foucaulta se rozvj vsocilnch vdch jako konstruktivistick protivha normativnch a redukcionistickch pstup (Krzyanowski & Galasiska 2009). Dnes velmi populrn metoda seirokou paletou dlch pstup a mutac se etabluje na evropskch i mimoevropskch univerzitch a vzkumnch pracovitch. Od roku 1990 holandsk lingvista Teun van Dijk formuje asopis Discourse and Society, vnm se postupem let protn teorie i vsledky nejrznjch proveden diskursivn analzy, kter je rozvjena na poli lingvistiky, sociln psychologie, sociologie a dalch spoleenskch vd jako multidisciplinrn pstup soustedc se na rzn aspekty diskursu. Vzkumnci vjeho rmci zamuj svoji pozornost zejmna na pouit jazyka, rtorick figury a zpsoby, jakmi je vytven vznam vrmci socilnho pole a jak tm psob na produkci a reprodukci socilnho jednn nebo mocenskch vztah.

Pitalivost diskursivn analzy vychz zpedpokladu, e odhaluje vce i mn univerzln struktury, kter zprostedkovan - prostednictvm text i promluv - uruj vposledku nae jednn. Akoliv se jednotliv pstupy li vkonkrtnch provedench a rznou mrou piznvaj autonomii diskursu (nebo naopak jednajcmu subjektu) a jejich srovnn je mnohdy vgn, lze najt jejich shodu vzkladnch epistemologickch premisch: nae vdn je teba podrobit kritickmu zkoumn, jeho objektivnost podmnit historickou a kulturn zkuenost pedvanou v sociln interakci prostednictvm jazyka a rozumt vdn jako dleitmu initeli urujcmu sociln jednn (Vat 2008). Pikadm pouit diskursivn analzy je tak teba vychzet zpedmtu vzkumu vjeho specifickm historickm a strukturlnm ukotven.

K tmatu postkomunistick sociln zmny, kterou se tento pspvek zabv, se nejvraznji zaala vnovat vtev kritick diskursivn analzy (critical discourse analysis - CDA), jej zamen vychz zejmna zrole diskursu v (re)produkci a odmtn dominance (van Dijk 1993: 249) a kter aspiruje na ucelenj a sofistikovanj zpsoby analzy sociopolitickch situac, ne nabz star sociolingvistick pstupy. Za jej historick intelektuln pozad bychom mohli povaovat tak teoretiky zaujat zejmna ideologi a hegemoni (nap. Adorno, Gramsci, Hall, Althusser, Habermas, Bourdieu, Foucault aj.), CDA lze tak rovn chpat jako reakci na nekritick paradigmata 60. a 70. let (van Dijk 1993) a jako pmou kombinaci lingvistick teorie a kritick sociln teorie spsnm drazem na historick kontext (Wodak & Meyer 2001).

Faircloughinsk studie jazyka

Centrln postavou CDA soustedc se na sociln zmnu se na konci 80. let stv Norman Fairclough, kter spolu sdalmi vzkumnky (Ruth Wodak, Micha Krzyanowski, Lilie Chouliaraki ad.) cl sv analzy na zmny probhajc vzemch stedn a vchodn Evropy, jej postkomunistick situace pedstavuje, zd se, ideln prostor pro rozkrvn zpsob (re)produkce mocenskch vztah. CDA je na tomto poli budovna, testovna a opakovan pepracovvna jako pstup stavc na konceptu intertextuality (Fairclough 1992), st odkaz, vn je text chpn tak, jak ho chpe Foucault, kdy podotk, e samozejm jednota knihy (doplme, e tedy i libovolnho textu) se konstruuje jako uzel vrmci st, a to pouze na zklad komplexnho pole diskursu (Foucault 2002: 39). Specifick terminologie, erpajc zejmna zoblasti lingvistiky a smiotiky (podobn jako je tomu vppad text, kter adme k poststrukturalismu), dotv obraz tto kvalitativn metody jako transdisciplinrn, soustedn na jazyk jako na jednotc prvek, erpajc vak zcel kly socilnvdnch discipln, aby mohl bt podn dobr pbh o tom, do jak mry se sociln zmny stvaj zmnami vdiskursu a do jak mry tyto zmny ovlivuj jin, nediskursivn sousti socilnho ivota (Fairclough 2012).

Fairclough zdrazuje dleitost jazyka ve vztahu kmoci; jak ovlivuje dominanci nkterch lid nad druhmi, tedy jak je vztah mezi diskursem a spolenost. Vpotcch definuje svj pstup jako kritickou studii jazyka, kterou rozvj na zkladech lingvistiky, sociolingvistiky, pragmatiky, kognitivn psychologie, konverzan a diskursivn analzy i Habermasovy teorie komunikativnho jednn (Fairclough 1989, 1995), pestoe kad zpstup sm o sob postrd monosti hlub socilnpolitick kritiky, je by byla schopn objasnit roli jazyka vmocenskch vztazch. Akoliv Fairclough se svmi spolupracovnky el obvinn, e CDA thne ktomu vybrat si jednotliv teorie ad hoc a za nejasnch okolnost (Pennycook 2001; Widdowson 1998), zkladnm pedpokladem zstv, e CDA je oteven teoretick diverzit a podizuje svoji teorii i metodologii otevenmu dialogu sohledem na pedmt vzkumu (Henderson 2005; Chouliaraki & Fairclough 1999; Fairclough 2012). CDA zan znjak percepce diskursn danho problmu njak sti socilnho ivota, shrnuj Chouliaraki a Fairclough (1999: 60).

CDA prola od svho vzniku vvojem, jej konenou podobu, kter by pipomnala metodologickou pruku, ale nen zjej povahy mon vytvoit, zeho plyne pomrn ast nedslednost dlch analz a dojem, e vdiskursivn analze je mon cokoliv (Antaki et al. 2003). Pesto je uiten pedstavit zkladn teoretick pojmov apart a shrnout nkter rysy, take na tomto mst dle Fairclougha (2012) zmnm ty zkladn i ty specificky zvisl na danm vzkumu, konkrtn zamenm na otzku tranzice Rumunska, resp. rekontextualizaci diskurs znalostn ekonomiky a informan spolenosti. Faiclough svj pstup ve svch pozdjch pracch definuje jako realistickou sociln ontologii, neopomnajc ani abstraktn sociln struktury, ani konkrtn sociln praktiky a udlosti. Tento dialektick pohled chpe diskurs jako soust sociln reality, jej elementy utv a jejmi elementy je zrove utven.

Fairclough sdl s Pierrem Bourdieuem pesvden, e vztah mezi strukturou a konkrtn udlost je podmnn zprostedkujcmi kategoriemi, kter nazv socilnmi praktikami. Ty jsou vce i mn stabilnmi formami sociln aktivity, je utv dan sociln pole, instituci nebo organizaci. Vechny tyto rovn aktivit obsahuj zrove smiotickou dimenzi, pro n Fairclough pouv pojmu d diskursu napklad politick pole je sten tvoen jako dl d diskursu, tak jako specifick vldn, vzdlvac nebo obchodn organizace (Fairclough 2012:2). Jednotliv organizace disponuj texty (tedy irokou klou dokument v podob standardizovanch rozhovor i meeting), jinmi slovy promluvami. Sociln praktiky a jednotliv sociln udlosti jsou pitom vyjdenm sice odlinch, ale dialekticky propojench socilnch element (sociln vztahy a aktivity, as, sociln akti, vdn aj.). Jednm ztakovch element je semiosis, termn pro odlien takovho diskursu, kter je definovn jako soust socilnch praktik ve tech dimenzch nrech, diskursech a stylech.

Jednotliv elementy, mezi n pat i semiosis, nen mon ztotonit, ale vzjemn se internalizuj, jejich vzkum je pitom pedmtem studia odlinch discipln, kter je teba zahrnout do analzy. Jinmi slovy, lingvistick analza sice odhal sociln charakter jednotlivch element, nelze ji vak redukovat na formu sociln nebo politick analzy, kter tud mus pijt v vahu.

Zkoumme-li smiotick aspekty socilnho pole tvoc d diskursu, zkoumme tm, jak je strukturovna smiotick odlinost, tedy jak jsou azeny vztahy odlinch zpsob vytven vznamu (nr, diskurs, styl). Ty mohou bt azeny dominantn i vjin alternativ; ukazuj tm, jak se strukturace smiotick odlinosti me stt hegemonn, akoliv to neznamen, e by takov d diskursu musel bt nemnn, uzaven systm bez monosti zmny. Jednn jednotlivce tvo sociln udlosti, jeho sla je ale zprostedkovna socilnmi strukturami a socilnmi praktikami a naopak. Pi erpn ze sociln struktury a socilnch praktik vytv texty, jejich analza tedy obn potebu zjistit, jak jsou jednotliv elementy, vetn semiosis, vyjadovny, piem me dochzet kmen jednotlivch kategori (Fairclough ve sv studii [2012] uvd pklad marketizace vyho kolstv jako mix nr a styl, ale i vc diskurs vzdln a trhu).

Pi analze sociln zmny CDA sleduje zmnu socilnch praktik, zpsoby, jakmi jsou praktiky pouvny pi tvorb socilnch pol (i instituc, organizac), a zmnu ve vztazch mezi poli (i institucemi, organizacemi). Sociln zmna pedpokld zmnu v dech diskursu a ve vztahu mezi dy diskursu a projev se tm i ve zmn semiosis a jinch socilnch element, snimi je semiosis vdialektickm vztahu internalizuje je a je jimi internalizovna. Vrtme-li se ktmatu zmnnho vzkumu vRumunsku, analza m sledovat, jak vdnenm ekonomickm systmu roste vznam vdn, kter je operaci