návštěvy panovníků a prezidentů ve slaném a na slánsku

Návštěvypanovníků a prezidentů ve Slaném a na Slánsku

Uralkodók és elnökök látogatásai Slanýban és környékén

Wizyty władców i prezydentów v mie�cie Slaný i jego regionie

Návštevy panovníkov a prezidentov v Slanom a na Slánsku

Náv

št#v

y pa

no

vn

ík$

a pr

ezid

ent$

ve

Slan

ém a

na

Slán

sku

Publikace vychází

u p&íležitosti setkání

nejvyšších p&edstavitel$

(ty& st&edoevropských zemí

v Královském m#st# Slaném

dne )*. zá&í +,,- – prezidenta

Polské republiky pana Lecha

Kaczynského, prezidenta

Ma0arské republiky pana László

Sólyoma, prezidenta Slovenské

republiky pana Ivana Gašparovi(e

a prezidenta České republiky

pana Václava Klause

Ez a kiadvány

a visegrádi négyek

legmagasabb közjogi

méltóságainak, Lech Kaczynski

lengyel, Sólyom László magyar,

Ivan Gašparovi( szlovák és

Václav Klaus cseh köztársasági

elnökök +,,-. szeptember

)*–én, Slaný királyi városban

megrendezett találkozója

alkalmából jelent meg

Spole(nost pro ochranu kulturního d#dictví PATRIA,

Vlastiv#dné muzeum ve Slaném a M#stský ú&ad ve Slaném

+,,-

Publikacja jest wydana przy

okazji spotkania najwy3szych

przedstawicieli czterech pa4stw

Środkowoeuropejskich w mie�cie

królewskim Slaný w dniu

)*. wrze�nia +,,- – Prezydenta

Rzeczypospolitej Polski Pana

Lecha Kaczy4skiego, Prezydenta

W6gierskiej Republiki Pana

László Sólyoma, Prezydenta

Słowackiej Republiki Pana Ivana

Gašparovi(a oraz Prezydenta

Republiki Czeskiej Pana

Václava Klausa

Publikácia

vychádza pri príležitosti

stretnutia najvyšších

predstavite7ov štyroch

stredoeurópskych štátov

v Krá7ovskom meste Slaný d8a

)*. septembra +,,- – prezidenta

Po7skej republiky pána

Lecha Kaczynského, prezidenta

Ma0arskej republiky pána

László Sólyoma, prezidenta

Slovenskej republiky pána Ivana

Gašparovi(a a prezidenta Českej

republiky pána Václava Klausa

brozura_navstevy_2006-obalka-5.indd 1brozura_navstevy_2006-obalka-5.indd 1 4.9.2006 14:44:324.9.2006 14:44:32





brozura_navstevy_2006-vnitrek-5.indd 1brozura_navstevy_2006-vnitrek-5.indd 1 3.9.2006 23:35:323.9.2006 23:35:32

Návštěvy panovníků a prezidentů ve Slaném a na Slánsku

Vydáno Spole�ností pro ochranu kulturního d�dictví PATRIA ve spolupráci s Vlastiv�dným muzeem ve Slaném a M�stským ú�adem ve Slaném v roce ��!

Text: Zden�k VíšekOdborná spolupráce: Božena Franková, Ivana HušákováFoto a reprofoto: Pavel Vychodil, Ji�í B. JarochSazbu písmem „Areplos“ Jana Solpery a Františka Štorma ﹙www.pismolijna.cz﹚ provedl Jan RennerObálka tišt�na na papí�e Chagall �!� g-m2, dodal Antalis ﹙www.antalis.cz﹚Editor: Ivo Hor/ák


Kiadja a PATRIA – Kulturális Örökségvédelhi Társaság a Slaný Honismereti Múzeummal és a Slaný Városházával Együttmüködésben

Szöveg: Zden�k VíšekSzakmai együttm2ködés: Božena Franková, Ivana HušákováFotó: Pavel Vychodil, Ji�í B. Jaroch

Wizyty władców i prezydentów v mieście Slaný i jego regionie

Wydano Towarzystwem na ochron5 dziedzictwa kulturowego PATRIA we współpracy z Muzeum Krajoznawczym w mie7cie Slaný i Urz5dem miasta Slaný

Tekst: Zden�k VíšekWspółpraca specjalistyczna: Božena Franková, Ivana HušákováFoto i reprofoto: Pavel Vychodil, Ji�í B. Jaroch


Vydané Spolo�nos8ou pre ochranu kultúrneho dedi�stva PATRIA v spolupráci s Vlastivedným múzeom v Slanom a Mestským úradom v Slanom.

Text: Zden�k VíšekOdborná spolupráca: Božena Franková, Ivana HušákováFoto a reprofoto: Pavel Vychodil, Ji�í B. Jaroch


Obsah ~ Tartalom ~ Treść ~ Obsah

Návšt%vy panovník; a prezident; ve Slaném a na Slánsku

2Uralkodók és elnökök látogatásai Slanýban és környékén

<2Wizyty władców i prezydentów v mie�cie Slaný i jego regionie

(2Návštevy panovníkov a prezidentov v Slanom a na Slánsku

=>Fotografická p'íloha ~ FényképmellékletDodatek fotograficzny ~ Fotografická príloha

?>


I. Pověst o založení města Slaného knížetem Nezamyslem

M%sto Slaný bylo podle pov%sti, jež ve své Kronice

české zaznamenal Václav Hájek z Libo�an, založeno

údajně již roku 750 knížetem Nezamyslem. Založení měs-

ta Václav Hájek popsal těmito slovy:

„Jeden ze služebníků Nezamysla knížete jménem Holot

po lesích a po horách procházeje se, na jeden veliký vrch

přišel, a když vešel podeň, nalezl pramen vody slané, oku-

sil ji a oznámil Nezamyslovi, když se na Vyšehrad navrátil

a on nemeškaje, poslal s ním dva muže, aby vodu zkusili a

s sebou ji přinesli, kteráž když přinešena byla a od knížete

zkušena, nalezeno jest, že by mohla sůl z ní vařena býti.

Vypravil tehdy Nezamysl dělníky a Holota s nimi, aby tu

sůl dělali. Po malém čase se ti solnaři neb solivarové roz-

množili, takže pro jejich množství rozkázal tu kníže na

jednom návrší město založiti, kterémuž dáno jméno od

toho vrchu Slanej vrch…“

Kronika Václava Hájka z Libočan, která byla vydána

roku 1543 v Praze, byla považována po dvě následující

století za nezpochybnitelný zdroj informací k poznání

české národní minulosti. Avšak v letech 1761–1782 publi-

koval historik Gelasius Dobner, který po roce 1750 krát-

ce působil jako učitel na slánském piaristickém gymnasiu,

šestisvazkové kritické vydání Hájkovy kroniky a prokázal

její historiografickou nespolehlivost a nevěrohodnost.

Proto i pověst o založení města Slaného knížetem Ne-

zamyslem můžeme vnímat pouze jako zajímavý příběh,

nikoliv historickou skutečnost. Tento příběh z kroniky

Václava Hájka z Libočan však nepochybně obsahoval i ur-

čité racionální jádro, neboť slané prameny pod Slánskou

horou v minulosti opravdu vyvěraly.

Tato pověst ovlivnila četnou regionální literaturu, byla

rovněž ztvárněna slánským sochařem Václavem Nejt-

kem v podobě reliéfu, který se nachází v zasedací síni

Městského úřadu ve Slaném. Inspirovala také výtvarnou

výzdobu městské obřadní síně. Pověst o knížeti Nezamys-

lovi se stala tak výraznou součástí společenského vědomí

na Slánsku.

II. Slaný královským městem

Jedna z prvních písemných zmínek o m%st% Slaném se

nachází v listině českého krále P�emysla Otakara II.

z roku 1262 a hovoří o Slaném jako o místě soudním a

tržním. Za vlády syna Přemysla Otakara II. Václava II.,

krále českého a polského, dochází k povýšení Slaného

na město královské. Kdy došlo k této významné událos-

ti, není přesně známo, jako nejpravděpodobnější se jeví

rok 1305. Udělení královského titulu mělo pro středověká

města pozitivní ekonomické a společenské důsledky.

Mezi příznivce a podporovatele královského měs-

ta Slaného je možno dále uvést krále českého Jana

Lucemburského a zvláště pak jeho syna Karla IV., krá-

le českého a císaře římského. Rozvoj Slaného podporovali

svými královskými majestáty i další panovníci, napří-

klad král český Ji�í z Pod�brad a král český a uherský

Vladislav Jagellonský.

Hospodářský růst Slaného se ovšem zastavil po poráž-

– 5 –

brozura_navstevy_2006-vnitrek-5.indd Odd1:5brozura_navstevy_2006-vnitrek-5.indd Odd1:5 3.9.2006 23:36:043.9.2006 23:36:04

ce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře v listopadu

1620. Za účast na nezdařeném povstání přestalo být roku

1623 město Slaný – jako jediné české královské město –

městem svobodným. Dne 24. července 1638 bylo město

Slaný se svými statky dědičně prodáno majiteli sousední-

ho smečenského panství Jaroslavu Bo�itovi z Marti-

nic a z někdejšího města královského se stalo definitivně

městem poddanským.

K určitému zlepšení postavení Slaného došlo až po

vymření rodu Martiniců po meči, kdy bylo roku 1794 pro-

hlášeno za město svobodné, nadále však zůstávalo pod

ochranou smečenské vrchnosti. Tento právní stav trval až

do roku 1848. O dva roky později se Slaný stal městem

okresním.

K opětovnému přiznání královského titulu Slanému

dochází až 17. října 1884, kdy císař František Josef I.

vydal listinu s následujícím textem:

„My František Josef I., z boží milosti císař rakouský,

apoštolský král uherský, král český, dalmatský, chorvat-

ský, slavonský, haličský, lodoměřský a ilyrský… atd. atd.

V plnosti naší královské moci jsme ráčili povoliti na-

ším rozhodnutím, aby naše věrné město Slaný v našem

českém království s nejmilostivějším zřetelem na jeho ně-

kdejší postavení mezi českými městy a s ohledem na jeho

loyalní a vlastenecké chování smělo opět používat za sta-

rých dob používaný titul královské město.

K potvrzení tohoto jsme přítomný diplom s naším cí-

sařským jménem vlastnoručně podepsali a dali jsme při-

pojiti naši císařskou majestátní pečeť…“

Ve druhé polovině 19. století byl však význam tohoto

titulu již pouze symbolický. Ve dvacátém století uvádě-

ní královského titulu jako součásti jména města Slaného

bylo ovlivňováno celospolečenskými politickými změna-

mi. Dne 8. prosince 1919, ve stále ještě vyostřené popřevra-

tové protihabsburské a protimonarchistické atmosféře,

se slánské zastupitelstvo královského titulu dobrovolně

zřeklo. Od roku 1993 město Slaný opět královského titu-

lu oficiálně používá a hlásí se tak k dávnému rozhodnutí

Přemyslovce Václava II., krále českého a polského.

III. Návštěvy králů ve Slaném

Zikmund Lucemburský ﹙<=*�–<?=>﹚, syn Karla IV.

a Alžběty Pomořanské, král uherský (1387) , král (1411) a

císař římský (1433). V červenci 1420 se nechal v Praze ko-

runovat na českého krále, kališnickou částí národa byl za

krále uznán až 14. srpna 1436.

Jméno krále uherského a císaře římského Zikmunda

Lucemburského zůstává v české dějinné paměti spja-

to především s neblahými událostmi, které v 15. století

bolestně rozdělily český národ a ostatní národy Evropy

– upálením Mistra Jana Husa a organizováním křížových

výprav proti „kacířským Čechům“.

Vedle těchto z českého hlediska nepochybně negativ-

ních momentů Zikmundovy politické činnosti je nutno

uvést i skutečnosti pozitivní. Zikmund Lucemburský jako

jeden z prvních evropských politiků aktivně vystupoval

proti expanzi osmanských Turků na Balkáně a uherské

země za jeho vlády zaznamenaly pozoruhodný hospodář-

ský a kulturní vzestup. V závěru svého života se Zikmund

projevil jako realisticky uvažující politik, který roku 1436

souhlasil s přijetím tzv. basilejských kompaktát, jež zaru-

čovala v Českém království náboženskou svobodu nejen

katolíkům, ale i umírněným husitům – kališníkům, čímž

ukončil období husitských válek trvající patnáct let.

Neradostné okolnosti příjezdu Zikmunda Lucembur-

ského do Slaného (27. 5. 1420), který na konci května 1420

cestoval se svým dvorem z Mělníka přes Litoměřice a

Slaný na hrady Křivoklát a Karlštejn, zpracoval ve svých

– 6 –


Dějinách národu českého historik František Palacký:

„Města Slaného, ač horlivě husitského, se zmocnil dne

25. máje pan Vilém Zajíc z Hasenburka podvodem. Obsa-

div horu nad Slaným, tu hrozbami tu sliby, naklonil bo-

hatší měšťany k tomu, že mu otevřeli brány a vyhnali od-

tud kněze podobojí. Když pak Zikmund i s dvorem svým

tam přijel, zastrašil odtud podobným způsobem i lounské

měšťany, jež k sobě povolal a přinutil je k přijetí králov-

ské posádky. Ještě větší ale dojem způsobilo v národě to,

že legát papežský Fernand a Konrád, arcibiskup pražský,

byvše tehdá ve Slaném pospolu, dali nejen veřejně zbořiti

a zkaziti cokoliv k obřadu podobojí se vztahovalo, ale i

kněze jednoho i laika, kteří od kalicha upustiti odpírali,

jako kacíře neústupné upáliti.“

Třebaže Zikmundův příjezd do Slaného roku 1420 byl

poznamenán neblahými událostmi, královské město Sla-

ný o šestnáct let později uznalo Zikmunda Lucemburské-

ho za českého krále. Ten slánským měšťanům 7. listopadu

1437, měsíc před svou smrtí, potvrdil všechna práva, pri-

vilegia a svobody udělená Slanému českými králi.

Ji�í z Pod�brad (1420–1471) vstoupil do politického

života českého státu roku 1444, kdy ve věku čtyřiadvaceti

let stanul v čele východočeských landfrídů – seskupení

kališnických pánů, rytířů a měst.

V říjnu 1445 se zúčastnil ve Slaném jakožto zástupce

tohoto svazu jednání se zástupci českých katolíků o řeše-

ní kritické situace v zemi. České království bylo tehdy již

několik let bez pevné královské vlády a prožívalo hlubo-

kou hospodářskou a politickou krizi.

Město Slaný, které původně ve sporech mezi katolíky

a kališníky zaujímalo spíše neutrální pozici, se po Jiříkově

návštěvě postupně přiklonilo na jeho stranu a roku 1448

vyslaným oddílem bojovníků podpořilo dobytí Prahy

vojsky Jiřího z Poděbrad. Svým hlasem a vlivem rovněž

podpořilo volbu Jiřího z Poděbrad zemským správcem

(1452) a později i českým králem (1458).

Za tuto věrnost odvděčil se král Jiří Slanému listinou

ze dne 21. prosince 1458, kterým potvrdil městu všechna

dosavadní privilegia a rozšířil je o některá nová. V úvodu

této listiny se uvádí:

„My, Jiří, z boží milosti český král… Známo činíme

všem… Říše světa nebývají tak ani mocí a velikou silou

zbraní při žádoucím pokoji zachovávány, jako zákonitou

moudrostí, jejímž znakem sůl jest, tak že kde by králov-

stvím a městům nedostávalo se moudrosti, niveč zajdou

a v solnou chuť pychu obrácena budouce, zaslouží sobě

nevážnosti všech lidí. Tomu výborně srozumělo město

naše Slaný, které moudrým rozmyslem věrnosti jsouc ko-

řeněno, i slovutným názvem moudrosti opatřeno, nám

i předchůdcům našim věrnost ustavičnou a neporušenou

zachovávalo…“

Výnosy a výsady, které byly udělovány Jiříkem z Po-

děbrad jednotlivým městům, stejně tak i tehdejší mocen-

ské spory, jež král Jiří vedl se svými odpůrci, jsou dnes po-

chopitelně téměř či zcela zapomenuty, přesto však stále

oceňovaný zůstává jeho politický projekt z roku 1463 na

vytvoření spolku křesťanských panovníků s cílem zajiš-

tění míru v Evropě. V souvislosti s integračními snahami

v Evropě po roce 1950 i po roce 1990 bývá proto často při-

pomínáno i jméno tohoto českého krále.

Osobnost krále Jiřího stále připomíná ve Slaném so-

chařská plastika, která v minulosti tvořila součást výzdo-

by slánské Pražské brány. Tato brána však roku 1841 pod-

lehla demolici. Dnes je možno toto historické sochařské

dílo spatřit ve Vlastivědném muzeu ve Slaném.

Fridrich Falcký (1596–1632), od roku 1610 falcký

kurfiřt, který byl v době stavovského protihabsburského

povstání 26. srpna 1619 zvolen generálním sněmem pro-

testantských stavů českým králem. Koncem října 1619

král Fridrich se svou manželkou Alžb�tou Stuartov-

nou, dcerou anglického krále Jakuba I., a se svým dvorem

nastoupil cestu do Prahy, kde byl 4. listopadu 1619 koru-

– 7 –


nován. Popis této cesty, během které královský pár pobý-

val také ve Slaném, zachytil současník Fridricha Falckého

Pavel Skála ze Zho�e v rozsáhlém pojednání Historie

česká.

„A poněvadž direktorové odeslali z Prahy týmž vysla-

ným jisté poznamenání cesty, kdy a kterého dne a kudy by

krále s královnou i s celým dvorem jeho ze Hba (Chebu)

až do měst pražských příhodně vésti, totiž aby vyjedouce

z Waldsasu 25. dne října, na noc přijeli s ním do Falknova

(Sokolova), z Falknova 26. dne na zámek Kyslbl, jinak An-

jelskou Horu… z Kyslblu 27. dne do Žatce, z Žatce 28. dne

do Loun, z Loun 29. dne do Slaného, ze Slaného 30. dne na

zámek Buštěhrad a z Buštěhradu 31. dne do Prahy, pročež

hleděli podle toho vyměření také bedlivě se chovati.“

Dne 29. října 1619 byl král Fridrich se svým dopro-

vodem uvítán na slánském náměstí. Přivítán byl purk-

mistrem Václavem Linhartem a početnými zástupy

slánských měšťanů i venkovanů z blízkého okolí. První

nadšení z příjezdu nového českého krále ve Slaném však

záhy opadlo, neboť Fridrichovi dvořané, zejména kazatel

Scultetus, se ukázali býti poměrně málo snášenlivými

kalvinisty, což v luteránském Slaným vyvolalo rozpaky

i roztrpčení. Možná i proto pobyt Fridricha Falckého ve

Slaném připomíná v radničních knihách pouze jediná la-

tinská věta: „Fridericus rex regni Bohemia, Slanam visita-

vit cum regina 29. die Octobris.“

Fridrich Falcký byl se svou manželkou ubytován ve

dnech 29. 10.–30. 10. 1619 v Ladařovském domě na slán-

ském náměstí. Tento nárožní dům č. p. 1 se ve Slaném

uchoval do dnešní doby.

S osobou tohoto českého krále byly spojovány v tá-

boře stavovských povstalců naděje na získání zahraniční

finanční a vojenské pomoci. Fridrich Falcký ovšem nepro-

jevoval příliš velký zájem o české záležitosti a rovněž ne-

dokázal získat v zahraničí žádné významnější spojence.

Po bitvě na Bílé hoře opustil „zimní král“ Fridrich Falcký

se svou rodinou 9. listopadu 1620 Prahu a navždy ztratil

vládu v Českém království.

Jeho manželka Alžběta žila po bělohorské bitvě v nizo-

zemském Haagu a později všestranně podporovala čes-

ké exulanty, zejména Jana Amose Komenského. Svého

manžela přežila o třicet let, zemřela ve věku šestašedesáti

let roku 1662.

IV. Setkání rakouského císaře, ruského cara a pruského krále roku 1813 ve Vraném u Slaného

Napoleonské války, které v letech <>��–<�<2 zp;sobily

Evropě strádání a hrůzy srovnatelné pouze s utrpením,

jakému byly vystaveny evropské národy v době třiceti-

leté války v první polovině 17. století, zasáhly celý konti-

nent – od portugalských břehů Atlantského oceánu až po

ruské pláně.

Vojenské operace se nevyhnuly ani území dnešní

České republiky – 2. prosince 1805 francouzský císař

Napoleon I. porazil v proslulé „bitvě tří císařů“ u Slavko-

va na jižní Moravě armády rakouského císaře Františ-

ka I. a ruského cara Alexandra I. Tito dva u Slavkova

poražení panovníci se setkali za přítomnosti pruského

krále o osm let později – za zcela jiné a pro ně vojensky a

diplomaticky příznivější situace – ve Vraném u Slané-

ho, na pomezí Slánska a Lounska.

V srpnu 1813 se na polích mezi obcemi Vraný, Lukov

a Ředhošť rozkládalo ležení rakouské armády, která se

– 8 –


připravovala na střetnutí s Napoleonovou armádou, jež

tehdy obsadila Sasko. Vrchní velení nad vojsky protina-

poleonské koalice Rakouska, Ruska a Pruska bylo svěřeno

rakouskému polnímu maršálkovi Karlu Schwarzen-

berkovi, který využil setkání tří panovníků u Vrané-

ho – rakouského císaře Františka I., ruského cara Ale-

xandra I. a pruského krále Bed�icha Viléma III. a

představil jim 20. srpna 1813 k přehlídce nastoupené voj-

sko. Rakouský císař, ruský car a pruský král již o den dříve

projeli městem Slaným, kde se přechodně nalézal i hlavní

stan Karla Schwarzenberka.

Pozapomenuté setkání tří evropských monarchů u

Vraného připomíná pomník postavený roku 1913.

Válečná štěstěna byla v ony srpnové dny a týdny roku

1813 velmi nestálá. Dne 26. srpna 1813 zvítězila francouz-

ská armáda v bitvě u Drážďan a pronásledovala ustupují-

cí rakouskou armádu až do Čech. V bitvě u Přestanova a

Chlumce v severních Čechách ve dnech 29. 8.–30. 8. 1813

bylo naopak úspěšnější rakouské vojsko, které donutilo

francouzskou armádu k ústupu. Porážkou francouzských

vojsk také skončila i bitva u Varvažova u Ústí nad Labem

19. září 1813. Avšak teprve těžká porážka císaře Napoleona

v „bitvě národů“ u Lipska o měsíc později otevřela koalici

protinapoleonských sil cestu do Francie.

Ranění vojáci z bitev u Přestanova a Chlumce byli

na vozech sváženi do blízkých i vzdálených lazaretů. Ve

Slaném byl zřízen vojenský lazaret v prostorách františ-

kánského kláštera a v piaristické koleji. Písemně je zazna-

menáno, že ve Slaném zemřelo po bitvě u Přestanova a

Chlumce 3 700 vojáků.

Ve Vlastivědném muzeu ve Slaném se konala na pod-

zim 2005 výstava grafických listů „Portréty slavných vo-

jevůdců“, která mimo jiné připomněla také vojenské udá-

losti roku 1813 na Slánsku a Lounsku.

V. Návštěvy prezidentů ve Slaném

Tomáš Garrigue Masaryk ﹙<�2)–<�=>﹚ byl preziden-

tem Československé republiky zvolen 14. listopadu 1918

a tuto funkci vykonával až do roku 1935, kdy pro vysoký

věk a špatný zdravotní stav z prezidentského úřadu od-

stoupil.

T. G. Masaryk navštívil Slaný poprvé 17. dubna 1898,

kdy jako řádný profesor Karlovy university zde na po-

zvání Musejního a literárního spolku Palacký vystoupil

s přednáškou „Odkaz Františka Palackého“, která se ko-

nala u příležitosti 20. výročí úmrtí tohoto nejvýznamněj-

šího českého historika 19. století.

Ve funkci prezidenta Československé republiky

T. G. Masaryk navštívil město Slaný 10. září 1921.

Průběh i přípravy této pro Slaný tak významné udá-

losti popisuje dobová městská kronika: „Radostný roz-

ruch způsobila u nás zpráva, že pan president Masaryk

vyhověl pozvání zástupců zdejšího občanstva a rozhodl

se navštívit město naše. Určitá zpráva o tom došla do Sla-

ného dne 5. září t. r. a vzdor kratičké lhůtě podařilo se zří-

zenému komitétu připraviti důstojnou oslavu této vzácné

a nezapomenutelné návštěvy.

Ulice města byly bohatě vyzdobeny prapory a všechno

občanstvo účastnilo se slavnostního uvítání a plníc ulice

i náměstí v radostném očekávání příjezdu prvního pre-

sidenta – Osvoboditele přispělo ku zvýšení lesku tohoto

okamžiku.

Dne 10. září 1921 o 9. hodině ranní přijel pan president

automobilem ze svého letního sídla na zámku v Lánech,

kde v krásné lesnaté krajině prožíval dobu své rekonvales-

cence.“

– 9 –


Prezident T. G. Masaryk byl uvítán před tehdejším Okres-

ním domem starostou města Če'kem Petersem a zá-

stupci sokolů a legionářů, z nichž mnozí byli roku 1917 na

ruské frontě jeho spolubojovníky. V Okresním domě měl

poté prezident Masaryk projev, ve kterém mimo jiné řekl:

„Cítím hluboce, že utvoření naší republiky je věc ohromná,

ale mnoho lidí dosud nepochopilo, čeho jsme svým osvo-

bozením, svou samostatností dosáhli pro náš lid. Teprve

budoucnost nám to potvrdí a dokáže a naší povinností

jest snažit se pro budoucnost zachovat to, co již máme.

Jsem přesvědčen, že to dokážeme…“

Masarykovým průvodcem po Slaném byl rovněž po-

slanec Národního shromáždění a bývalý slánský okres-

ní starosta Jan Malypetr, rodák z nedalekých Klobuk,

jenž o jedenáct let později (29. 10. 1932) byl prezidentem

T. G. Masarykem jmenován předsedou československé

vlády.

Dne 6. března 1935 slánské zastupitelstvo jednomy-

slně rozhodlo o udělení čestného občanství prezidentu

T. G. Masarykovi.

U příležitosti 150. výročí narození T. G. Masaryka byla

na hlavním slánském náměstí, jež nese Masarykovo jmé-

no, odhalena 28. října 2000 jeho socha.

Edvard Beneš (1884–1948), první a po dobu sedm-

nácti let i jediný ministr zahraničí nového českosloven-

ského státu (1918–1935) byl prezidentem republiky zvolen

v prosinci 1935. Tento nejvyšší politický úřad vykonával

až do října 1938, kdy po přijetí mnichovského diktátu ab-

dikoval a odejel do Velké Británie. V letech 1940–1945 byl

uznáván státy antifašistické koalice jako československý

prezident v exilu a funkci prezidenta Československé re-

publiky vykonával i po druhé světové válce (1945–1948).

V červnu 1948, již po komunistickém převratu, na úřad

prezidenta rezignoval.

Edvard Beneš měl ke Slanému poměrně výrazné vaz-

by nejen společenské, ale i osobní.

V listopadu a v prosinci 1924 se ve slánském divadle

konal cyklus přednášek o Masarykově zahraničním odbo-

ji v době první světové války. Tehdy ve Slaném vystou-

pil – vedle jiných politiků – i ministr zahraničí Edvard

Beneš, Masarykův nejbližší spolupracovník, který byl ve

slavnostně vyzdobeném městě společně se svou manžel-

kou Hanou uvítán 9. listopadu 1924.

O další návštěvě Edvarda Beneše ve Slaném podává

svědectví záznam v městské kronice z roku 1934:

„… Dne 5. července konán župní sjezd národní strany

socialistické, spojený s návštěvou ministra Dr. E. Beneše

a jeho choti, kteří byli hned zrána po příjezdu slavnostně

uvítáni na radnici zástupci města, všech úřadů, korpora-

cí a spolků. Pak následovala přednáška ministra Beneše

v přeplněném velkém sále Grandhotelu, odkud vzácní

hosté odjeli před polednem na výstaviště.“

Dne 28. 5. 1937 byl Edvard Beneš jmenován čestným

občanem Slaného, avšak toto jmenování bylo po nacistic-

ké okupaci 21. 12. 1939 revokováno. Dne 4. 9. 1945 tehdejší

slánské zastupitelstvo opět jmenovalo prezidenta Beneše

čestným občanem Slaného a 7. 11. 1945 zástupci města

osobně předali Edvardu Benešovi na Pražském hradě pří-

slušný jmenovací dekret.

Čestnou občankou města Slaného byla 13. března 1946

jmenována rovněž Hana Benešová (1885–1974). Man-

želka prezidenta Edvarda Beneše strávila ve Slaném část

svého dětství a mládí – zde navštěvovala dva ročníky

měšťanské dívčí školy (1897–1899), ve Slaném krátce po-

bývala také v letech 1908–1909, kdy již byla zasnoubena

s tehdy pětadvacetiletým Edvardem Benešem, studen-

tem pražské filosofické fakulty.

Osobnost prezidenta Beneše připomíná ve Slaném

i jméno jedné slánské střední školy – Obchodní akademie

Dr. Edvarda Beneše.

Emil Hácha (1872–1945) byl třetím československým

prezidentem zvolen v listopadu 1938 jako respektova-

– 10 –


ný právník a dlouholetý předseda Nejvyššího správní-

ho soudu. Prezidentem se stal v tragické době po přijetí

mnichovského diktátu, kdy další osud československého

státu byl velmi nejistý. Dne 15. března 1939 byl prezident

Emil Hácha na jednání v Berlíně donucen pod pohrůžkou

leteckého bombardování Prahy souhlasit s nacistickou

okupací českých zemí a se zřízením tzv. Protektorátu Če-

chy a Morava. V čele protektorátu zůstal jako „státní pre-

zident“ až do roku 1945.

Emil Hácha svého postavení nejvyššího představite-

le české správy Protektorátu Čechy a Morava využíval

v prvních dvou letech okupace (1939–1941) především

k obraně stále více omezované autonomie českého náro-

da i k záchraně stovek občanů protektorátu ohrožených

nacistickou perzekucí. Po roce 1941 v důsledku zesilující-

ho tlaku okupační moci těžce nemocný Emil Hácha na své

počáteční národně-obranné postoje postupně rezignoval,

avšak pronacistickým kolaborantem se nikdy nestal.

Emil Hácha navštívil Slaný 14. května 1941, kdy zhlédl

v sále Občanské záložny výstavu obrazů známé malířské

rodiny Strettiů.

Antonín Zápotocký (1884–1957) byl prezidentem

Československé republiky zvolen v březnu 1953. Prezi-

dentský úřad vykonával až do svého úmrtí roku 1957.

O jeho návštěvě ve Slaném roku 1955 podává svědec-

tví městská kronika: „20. března se konala v domě armá-

dy konference vojáků – komunistů, které se zúčastnil také

president republiky A. Zápotocký, jemuž při odjezdu při-

pravilo občanstvo na náměstí srdečné ovace.“

Lidově vystupující politik Antonín Zápotocký se nepo-

chybně těšil mezi občany, zvláště na rodném Kladensku,

jisté popularitě, v zájmu historické pravdy je však nutno

zdůraznit především skutečnost, že Antonín Zápotocký

byl jedním z nejvyšších představitelů totalitní komunis-

tické moci, jejíž brutalita se v Československu projevo-

vala nejtíživěji právě v letech, kdy Antonín Zápotocký

zastával nejvyšší mocenské posty – úřad předsedy vlády

(1948–1953) a funkci prezidenta republiky (1953–1957).

Václav Havel (1936) byl československým preziden-

tem zvolen po vítězství demokratické revoluce 29. prosin-

ce 1989 a funkci prezidenta České a Slovenské Federativní

Republiky zastával do července 1992, kdy v době dělení

federativního státu na svůj úřad rezignoval. Prezidentem

samostatné České republiky byl opakovaně zvolen v le-

tech 1993 a 1998.

Spisovatel a dramatik Václav Havel byl před rokem

1989 nejvýznamnějším představitelem hnutí za lidská

práva Charta 77 a pro své politické a společenské postoje

byl opakovaně komunistickým režimem vězněn.

Prezident Václav Havel navštívil město Slaný poprvé

4. května 1993, kdy se zúčastnil pracovní návštěvy tehdej-

ší slánské firmy Bateria. Další návštěva prezidenta Václava

Havla ve Slaném se konala u příležitosti státního svátku

28. října 1994. Václav Havel byl tehdy uvítán na Masaryko-

vě náměstí slánským starostou Pravoslavem Vébrem a

poté byl přítomen slavnostnímu aktu složení vojenské

přísahy nováčků tehdejší slánské posádky.

Václav Klaus (1941) byl do nejvyšší ústavní funkce

zvolen 28. února 2003 a výkonu úřadu se ujal po složení

prezidentského slibu 7. března 2003.

Politik Václav Klaus poprvé zavítal do Slaného v dub-

nu 1998, kdy jako tehdejší poslanec a předseda Občanské

demokratické strany se zúčastnil předvolebního setkání

se slánskými občany v Městském divadle. Podobného

shromáždění se Václav Klaus, v té době předseda Posla-

necké sněmovny, zúčastnil také o čtyři roky později na

slánském Masarykově náměstí.

Ve funkci prezidenta republiky Václav Klaus navštívil

Slánsko 24. února 2005, kdy se na pozvání ředitele firmy

LINET Zby'ka Frolíka zúčastnil slavnostního otevření

nového administrativního centra této společnosti v míst-

ní části Slaného v Želevčicích. Tohoto setkání se rovněž

– 11 –


zúčastnil Ivo Rubík, starosta Královského města Slané-

ho.

VI. Vznik a vývoj tzv. visegrádské čtyřky

Volné spole#enství zemí dnešní visegrádské #ty'ky –

v té době však ještě visegrádské trojky – vzniklo roku

1991, kdy tehdejší představitelé Polska, Československa a

Maďarska na setkání ve Visegrádě u Budapešti vyjádřili

ochotu a vůli společně řešit problémy států střední Evro-

py, které v roce 1989 nastoupily cestu demokratických a

hospodářských reforem.

Dne 15. února 1991 polský prezident Lech Walesa,

československý prezident Václav Havel a maďarský

premiér Joszef Antall ve Visegrádu podepsali „Dekla-

raci o spolupráci mezi Polskem, Československem a Ma-

ďarskem“. Hlavním záměrem této deklarace byla koor-

dinace zahraniční a bezpečnostní politiky zúčastněných

států s cílem dosáhnout společného postupu při jedná-

ní o vstupu do západních hospodářských a politických

struktur. V této deklaraci byla pozornost rovněž věnová-

na otázce lidských práv i problematice ochrany práv ná-

rodnostních menšin.

Místo setkání – Visegrád v Podunají – nebylo vybráno

náhodně, neboť právě zde se v listopadu roku 1335 sešli k

úspěšnému politickému jednání tehdejší panovníci stře-

doevropských států – uherský král Karel Robert, pol-

ský král Kazimír III. a český král Jan Lucemburský.

V polovině devadesátých let minulého století však do-

šlo z nejrůznějších příčin k určité stagnaci ve vzájemné za-

hraničně-politické součinnosti států visegrádské čtyřky.

V říjnu 1998 prohlásili ale premiéři Maďarska, Polska a

České republiky myšlenku visegrádské spolupráce za ob-

novenou. Roku 1999 se konalo v Bratislavě první setkání

premiérů všech zemí visegrádské čtyřky. V hlavním měs-

tě Slovenské republiky se 14. května 1999 sešli tehdejší

předsedové vlád Polska, Maďarska, České republiky a Slo-

venska Jerzy Buzek, Viktor Orbán, Miloš Zeman a

Mikuláš Dzurinda. Od té doby se vzájemná spolupráce

zemí Visegrádu opět rozvíjí a prohlubuje.

Setkání nejvyšších představitelů států visegrádské

čtyřky ve Slaném 15. září 2006 je toho výrazným příkla-

dem.

Rozvoj politických a společenských kontaktů mezi

státy visegrádské čtyřky má stále velký význam pro bu-

doucnost Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky,

přestože jeden z hlavních cílů úsilí těchto zemí – vstup do

evropského hospodářského a politického prostoru – byl

v roce 2004 úspěšně naplněn.

VII. Nejvyšší představitelé zemí visegrádské čtyřky

Lech Kaczynski ﹙<�?�﹚, ob#anským povoláním práv-

ník a vysokoškolský pedagog. Do polského veřejného a

politického života vstoupil již v polovině sedmdesátých

let 20. století, kdy se podílel na založení opozičního pro-

tikomunistického Výboru na obranu dělníků. V roce 1980

stál rovněž u vzniku polské Solidarity a byl spolupracov-

níkem jejího předsedy Lecha Walesy. Po vyhlášení výji-

mečného stavu v Polsku byl internován. V roce 1989 byl

zvolen senátorem, o dva roky později byl zvolen poslan-

cem polského Sejmu.

V letech 1992–1995 byl předsedou Nejvyššího kont-

rolního úřadu. Roku 2000 byl jmenován ministrem spra-

– 12 –


vedlnosti ve vládě premiéra Jerzyho Buzka. V letech

2002–2005 stál jako primátor v čele polského hlavního

města Varšavy.

Prezidentem Polské republiky byl Lech Kaczynski zvo-

len v říjnu 2005.

László Sólyom (1942), občanským povoláním práv-

ník a vysokoškolský pedagog. Do maďarského veřejného

života se zapojil na konci 80. let 20. století, kdy se stal jed-

ním z představitelů nezávislého ekologického hnutí Du-

najský kruh. Byl rovněž jedním ze spoluzakladatelů opo-

zičního Maďarského demokratického fóra, které se roku

1989 stalo hlavním iniciátorem demokratických změn

v Maďarsku.

V letech 1990–1998 byl László Sólyom předsedou ma-

ďarského ústavního soudu. Také působil jako profesor na

univerzitách v Maďarsku i v zahraničí.

Prezidentem Maďarské republiky byl László Sólyom

zvolen v červnu 2005.

Ivan Gašparovi� (1941), občanským povoláním

právník a vysokoškolský pedagog. Do veřejného a poli-

tického života vstoupil v roce 1989, kdy se stal spolupřed-

sedou Fóra nezávislých právníků. Roku 1990 byl zvolen

prorektorem Univerzity Komenského v Bratislavě.

V letech 1990–1992 Ivan Gašparovič vykonával funkci

generálního prokurátora České a Slovenské Federativní

Republiky. V době dělení československé federace roku

1992 se stal předsedou Slovenské národní rady. Roku 1994

byl zvolen předsedou Národní rady Slovenské republiky a

tento úřad zastával čtyři roky. Poslanecký mandát vyko-

nával také v letech 1998–2002. Poté dva roky působil jako

pedagog na Právnické fakultě Univerzity Komenského.

Prezidentem Slovenské republiky byl Ivan Gašparovič

zvolen v dubnu 2004.

Václav Klaus (1941), občanským povoláním eko-

nom. Do politického života v Československu vstoupil

roku 1989, kdy se stal jedním ze zakladatelů Občanského

fóra. V letech 1989–1992 v československé federální vládě

vykonával funkci ministra financí. V době dělení federa-

tivního státu se roku 1992 stal předsedou české vlády a

úřad premiéra zastával až do konce roku 1997. V letech

1998–2002 byl předsedou Poslanecké sněmovny Parla-

mentu České republiky.

Prezidentem České republiky byl Václav Klaus zvolen

v únoru 2003.

– 13 –


I. Hogyan alapította Nezamysl fejedelem Slaný városát

Egy monda szerint, melyet krónikájában Václav Há-

jek z Libo�an is megemlít, Slaný városát állítólag 750

körül alapította Nezamysl fejedelem. A város alapításáról

így ír Václav Hájek:

„Nezamysl fejedelem egyik szolgája, aki a Holot névre

hallgatott, erdőkön, hegyeken keresztül barangolt. Egy-

szer egy magas dombhoz ért. A domb alján egy sós vizű

forrást talált és megízlelte. Amint visszaért Vyšehradra,

rögtön jelentette a fejedelemnek, aki nem késlekedett, és

két férfit adott mellé, hogy kóstolják meg a vizet, és hozza-

nak magukkal belőle. Miután a fejedelem is megkóstolta,

rájöttek, hogy ebből a vízből sót is lehet főzni. A fejede-

lem megparancsolta munkásainak, hogy Holottal együtt

kezdjenek el sót készíteni. Rövid időn belül olyan nagyra

nőtt a sófőzők létszáma, hogy a fejedelem elrendelte, a

magaslaton alapítsanak egy várost, melynek neve Sóhegy

(Slanej vrch) legyen…”

Václav Hájek z Libočan 1543-ban Prágában kiadott

krónikáját a következő kétszáz évben a cseh nemzeti múlt

megismeréséhez megkerülhetetlen forrásnak tartották.

Gelasius Dobner, aki 1750 után egy rövid ideig a slaný-i

piarista gimnázium tanára volt, 1761 és 1782 között hat

kötetben jelentette meg a Hájek Krónika kritikai kiadását,

melyben rámutatott a krónika megbízhatatlanságára és

hiteltelenségére.

Ezért az, hogy Slaný városát Nezamysl fejedelem ala-

pította, csak egy érdekes történet, de nem kezelhetjük

történelmi tényként. A Václav Hájek z Libočan króniká-

ban közölt történetnek azonban van némi valóságalapja

is, hiszen sós források egykor valóban fakadtak a Slánská

hora (Sós-hegy) tövében.

A legenda nemcsak számos helyi irodalmi alkotásban je-

lent meg, de Václav Nejtek slaný-i szobrászművész dom-

borművén is, melyet a városháza gyűléstermében látha-

tunk. A városháza házasságkötő termének díszítését is ez

a történet ihletette. A Nezamysl fejedelemről szóló monda

Slaný város hagyományának meghatározó részévé vált.

II. Slaný, a királyi város

Egy <(*(-ben, II. P�emysl Ottokár cseh király által

kiadott oklevél az egyik első forrás, mely megemlíti Slaný

városát. A király ebben ítélkező- és vásárvárosként ír róla.

II. Přemysl Ottokár fia, II. Vencel cseh és lengyel király

Slanýnak királyi városi rangot adományozott. Nem tud-

juk, hogy ez a jelentős esemény mikor történt, de a legva-

lószínűbbnek az 1305-ös esztendő tűnik. A középkorban,

ha egy város megkapta a királyi városi rangot, az pozitív

gazdasági és társadalmi változásokat indított el.

Slaný királyi város pártfogói és támogatói között meg-

említhetjük még Luxemburgi János cseh királyt is, de

különösen fiát, IV. Károly cseh királyt és német-római

császárt. Slaný fejlődéséhez kiváltságlevelek kibocsátá-

sával több uralkodó is hozzájárult, köztük Podjebrád

György cseh király, vagy II. Jagelló Ulászló cseh és

magyar király.

A város gazdasági fejlődése 1620 novemberében, mi-

kor a fehér hegyi csatában leverték a rendi felkelést, ter-

mészetesen megtorpant. A sikertelen felkelésben való

– 15 –


III. Királylátogatások Slanýban

Luxemburgi Zsigmond ﹙<=*�–<?=>﹚, IV. Károly és Po-

merániai Erzsébet fia, magyar király (1387), római király

(1411) német-római császár (1433) 1420 júniusában Prágá-

ban cseh királlyá koronáztatta magát, de a cseh kelyhesek

majd csak 1436. augusztus 14-én ismerték el királyuknak.

Luxemburgi Zsigmond magyar király és német-római

császár neve a cseh történelmi emlékezetben elsősorban

olyan kedvezőtlen eseményekkel kapcsolódik össze, me-

lyek a 15. században fájdalmasan megosztották Cseh-

ország és más európai országok népeit: Husz János meg-

égetése és az „eretnek csehek” ellen vezetett keresztes

hadjárat.

Zsigmond politikai tevékenységének a csehek szem-

pontjából kétségtelenül hátrányos következményei mel-

lett azonban meg kell említeni a kedvezőeket is. Luxem-

burgi Zsigmond az európai politikusok közül elsőként

lépett fel az Oszmán Birodalom balkáni és magyarországi

terjeszkedése ellen. Udvarát figyelemreméltó gazdasági

és kulturális felemelkedés jellemezte. Élete vége felé Zsig-

mond megfontolt, realista politikát folytatott. 1436-ban

elfogadta az ún. bázeli egyezményt, mely a Cseh Király-

ságban vallásszabadságot biztosított nemcsak a katoliku-

sok, de a mérsékelt husziták, a kelyhesek számára is. Ezzel

véget ért a tizenöt éve tartó huszita háború.

Luxemburgi Zsigmond a városban tett 1420. május 27-i

szerencsétlen Slanýba látogatásának körülményeit Fran-

tišek Palacký történész dolgozta fel a Cseh nemzet tör-

ténete című munkájában. A király udvarával 1420 májusá-

nak végén Mělníkből Litoměřicén és Slanýn át a křivokláti

és a karlštejni várba igyekezett.

részvételért 1623-ban, egyedüliként a királyi városok

közül, Slaný elvesztette szabad városi rangját. 1638. július

24-én a szomszédos földbirtokos, Jaroslav Bo�itovic

Z Martinic örökös tulajdonába került. Az egykori sza-

bad királyi városból végleg uradalmi város lett.

Slaný helyzete a Martinic család kihalása után válto-

zott jelentősen, amikor visszakapta szabad városi rangját,

de továbbra is a szomszéd földbirtokos védelme alatt ma-

radt. Ez a jogi helyzet egészen 1848-ig tartott. Két évvel

később Slaný járási város lett.

A város 1884. október 17-én kapta vissza királyi váro-

si rangját. I. Ferenc József erre az alkalomra az alábbi

oklevelet adta ki:

„Mi, I. Ferenc József, Isten kegyelméből osztrák csá-

szár, Magyarország apostoli királya, cseh, dalmát, horvát,

szlavón, galíciai, lodomériai és illír (…) királyi hatalmunk

teljes tudatában kinyilvánítjuk akaratunkat, miszerint a

Cseh Királyságunkban fekvő hű városunk, Slaný, tekintet-

tel a cseh városok között elfoglalt egykori helyére, lojalitá-

sára, hazafias viselkedésére, a régi időknek megfelelően

ismét használhassa a királyi városi rangot.

Ennek igazolására ezen oklevelet saját kezünkkel aláír-

tuk, majd a császári pecséttel láttuk el…”

A 19. század második felében ennek a címnek már csak

szimbolikus jelentősége volt.

A 20. században a város nevében lévő „királyi“ jelző

használatát társadalmi és politikai változások befolyásol-

ták. 1919. december 8-án a feszült Habsburg- és Monar-

chia-ellenes hangulatban a slaný-i képviselőtestület ön-

ként lemondott a királyi városi rang használatáról.

II. Vencel cseh és lengyel király egykori döntésének

eleget téve 1993 óta a város megint hivatalosan használja

a királyi városi rangot.

– 16 –


„Május 25-én a Hasenburgi Vilém Zajíc csalással szerezte

meg Slaný városát. Miután elfoglalta a Slaný fölötti ma-

gaslatot, néhol fenyegetéssel, néhol ígéretekkel rávette a

gazdagabb polgárokat, hogy nyissák ki a város kapuit, és

noha hithű husziták, zavarják el a két szín alatt áldoztató

papokat. Amikor aztán Zsigmond az udvarával megérke-

zett, ő is hasonló módon fenyegette meg a louny-i polgá-

rokat, arra kényszerítve őket, hogy fogadják be a királyi

csapatokat. Még nagyobb hatást gyakorolt a népre, hogy

Fernand pápai küldött és Konrád prágai érsek nyilvánosan

lebonttatott és megsemmisíttetett mindent, ami valamilyen

módon kötődött a kétszín alatti áldozás szertartásához.

Ráadásul eretnekként megégettek egy papot és egy laikust,

akik nem voltak hajlandók megtagadni a kelyhet.“

Jóllehet, Zsigmond slaný-i látogatása szerencsétlenül

sült el, Slaný királyi város öt tizenhat év elteltével mégis

cseh királynak ismerte el. Halála előtt egy hónappal, 1437.

november 7-én a cseh királyok által a város polgárainak

adott valamennyi jogot, privilégiumot és szabadságot

megerősítette.

Podjebrád György (1420–1471) 1444-ben, huszon-né-

gy évesen tűnt fel a cseh állam politikai életében, amikor

megvetette lábát a kelet-csehországi landfrídek – kelyhes

nemesek, lovagok és városok csoportja – vezetőségében.

A csoport nevében részt vett a Slanýban 1445 októberé-

ben rendezett gyűlésen, ahol az országban kialakult kriti-

kus helyzetet próbálták megoldani a cseh katolikusokkal

együtt. A Cseh Királyságnak ekkor már évek óta nem volt

erős királya, így súlyos gazdasági és politikai problémák-

kal küszködött.

Slaný városa, mely eredetileg a katolikusok és a kely-

hesek közötti ellentét kérdésében inkább semleges ál-

láspontot képviselt, a király látogatása után fokozatosan

a kelyhesekhez csatlakozott. 1448-ban Podjebrád György-

nek egy katonai különítmény élén sikerült elfoglalnia Prá-

gát. A város szavazatával és befolyásával is támogatta

Podjebrád György kormányzóvá (1452) és cseh királlyá

(1458) történő választását. Slanýnak hűségéért cserébe a

király 1458. december 21-én egy oklevelet adományozott,

melyben megerősítette a város eddigi privilégiumait, és

néhány újabbat is adott. Az oklevél bevezetője így szól:

„Mi György, Isten kegyelméből cseh király… A világ

nagy birodalmait békében nem a hatalom és a fegyverek

ereje tartja fenn, hanem a törvényes bölcsesség, melynek

jele a só. Azok a városok és királyságok, ahol nincs elég

bölcsesség, azok tönkremennek, és megérdemlik a többiek

lebecsülését. Városunk, Slaný (Sós) jól érti e bölcsességet,

hiszen a nevében is benne foglaltatik a jóslat. Városunk

hűségét mindig megtartotta.“

Mára már természetesen feledésbe merültek azok a

határozatok és kiváltságok, melyeket Podjebrád György

adományozott az egyes városoknak, csakúgy, mint az

egykori hatalmi harcok, melyeket a király ellenfeleivel

vívott. Az európai béke fenntartásának céljából 1463-ban

létrehozott keresztény fejedelmek szövetségére azon-

ban mind a mai napig emlékezünk. Európa integrációs

törekvéseivel összefüggésben 1950 és 1990 után többször

emlegették a cseh király nevét.

György királyra emlékeztet az a dombormű is, mely

sokáig a Prágai Kaput díszítette Slanýban. 1841-ben a tor-

nyot lerombolták. A domborművet ma a Hontörténeti

Múzeumban lehet megtekinteni.

Pfalzi Frigyest (1596–1632) 1610-től pfalz-i válasz-

tófejedelmet 1619. augusztus 26-án, a Habsburg-ellenes

rendi felkelés idején cseh királlyá választották. 1619 ok-

tóberének végén Frigyes király feleségével, Stuart Er-

zsébettel, (I. Jakab angol király lányával), és udvarával

bevonult Prágába, ahol 1619. november 4-én megkoronáz-

ták. Az út leírása, melynek során a királyi pár Slanýban

is időzött, megjelenik Pfalzi Frigyes kortársának, Pavel

Skála ze Zho�enak A cseh történelem című terjedel-

mes tanulmányában is.

– 17 –


IV. Az osztrák császár, az orosz cár és a porosz király 1813-as találkozója Slaný közelében, Vranýban

Az <>�� és <�<2 között tomboló napóleoni háború

lángba borította az egész kontinenst. Az Atlanti-óceán

portugál partjaitól a porosz pusztaságig nyomorúság, és

félelem terjedt; hasonlóan az európai nemzetek a 17. szá-

zad első felében, a harmincéves háború alatt lejátszódó

szenvedéseihez.

A katonai hadműveletek nem kerülték el a mai Cseh-

ország területét sem, 1805. december 2-án I. Napóleon

a „három császár csatájában” Dél-Morvaországban Aus-

terlitznél (Slavkov) legyőzte I. Ferenc osztrák császár és

I. Sándor orosz cár hadseregét. Ez a két legyőzött fejede-

lem nyolc év múlva a porosz király jelenlétében találko-

zott egymással, egy teljesen más, katonai és diplomáciai

szempontból is kedvezőbb szituációban, a Slaný közelé-

ben lévő Vranýban.

1813 augusztusában Vraný, Lukov és Ředhošt tele-

pülések közötti mezőn az osztrák hadsereg táborozott. A

Napóleon hadserege elleni ütközetre készült, akik éppen

elfoglalták Szászországot. Az osztrák, orosz, porosz napóle-

on-ellenes szövetség főparancsnoka Karel Schwarzen-

berk tábornagy volt. 1813. augusztus 20-án bemutatta a

felsorakozott csapatokat I. Ferenc osztrák császárnak,

„A direktorok továbbították a küldöttel az utazás pon-

tos tervét. A király, a királyné és kísérete mikor, melyik

nap és milyen úton érkezik Egerből (Cheb) Prágába; hogy

Waldsasot október 25-én el tudják hagyni, éjjel Falknovba

érkeznek, Falknovból 26-án Kyslbl kastélyába, más néven

Angyalhegyre…, Kyslblból 27-én Saazba, Saazból 28-án

Lounyba, Lounyból 29-én Slanýba, Slanýból 30-án Buš-

těhrad kastélyba és Buštěhradból 31-én Prágába, és ezért

igyekeztek azt a tervet tartani.“

1619. október 29-én a királyt és kíséretét Slaný főterén

Václav Linhart polgármester, valamint számos slaný-i

és környékbeli polgár fogadta. Az új cseh király érkezésé-

nek öröme azonban hamar alábbhagyott, mert Frigyes

udvara, elsősorban Scultetus prédikátor meglehetősen

kevés türelmet tanúsított a kálvinista tanok iránt, ami a

lutheránus Slaný-ban zavart és elkeseredettséget váltott

ki. A város könyveiben valószínűleg ezért emlékezik meg

mindössze egyetlen latin mondat Pfalzi Frigyes slaný-i

tartózkodásáról: „Fridericus rex regni Bohemia, Slanam

visitavit cum regina 29. die Octobris.“

A királyt és a királynét 1619. október 29-e és 30-a között

a főtéren, a Ladařovský-házban szállásolták el. Ez a sarok-

ház mind a mai napig fennmaradt.

Frigyes király személye a rendi felkelők szemében a

külföldi gazdasági és katonai segítség reményét csillantot-

ta meg. Pfalzi Frigyes azonban nemigen mutatott érdek-

lődést a cseh ügy iránt, és külföldön nem sikerült találnia

egy jelentős szövetségest sem. A fehér hegyi csata után,

1620. november 9-én a „téli király” családjával együtt

elhagyta Prágát, és örökre elveszítette a cseh trónt.

Felesége, Erzsébet, a fehér hegyi csatát követően Há-

gában élt, később minden lehetséges módon támogatta

a cseh menekülteket, elsősorban Jan Amos Komenskýt.

Férjét harminc évvel élte túl, 1662-ben, hatvanhat éves ko-

rában hunyt el.

– 18 –


I. Sándor orosz cárnak, III. Figyes Vilmos porosz ki-

rálynak, akik épp akkor találkoztak Vranýban.

A három európai fejedelem elfeledett találkozójára egy

1913-ban emelt emlékoszlop emlékeztet. A hadiszerencse

nagyon forgandó volt 1813 augusztusában. 26-án Drezda

mellett a francia hadsereg győzött, és egészen Csehorszá-

gig követte a visszavonuló osztrák csapatokat. Az észak-

-csehországi Přestanov és Chlumec melletti, 1813. augus-

ztus 29-e és 30-a közötti csatában éppen ellenkezőleg, az

osztrák csapatoknak kedvezett a szerencse, és meghátrá-

lásra kényszerítették a francia hadsereget. Szintén a fran-

cia csapatok vereségével végződött az 1813. október 19-én

Ústí nad Labem mellett, Varvažovban vívott csata. Egy

hónappal később, Napóleon súlyos veresége a „népek

csatájában” Lipcsénél megnyitotta a napóleon-ellenes

erők útját Franciaország felé.

A sebesült katonákat a přestanovi és chlumeci csata

után kocsikon közelebbi és távolabbi tábori kórházakba

szállították. Slanýban a ferences kolostorban és a piaris-

ta gimnáziumban alakítottak ki kórházakat. Feljegyezték,

hogy a přestanovi és chlumeci csatában 3700 katona esett

el.

A Honismereti Múzeumban 2005 őszén „Híres hadve-

zérek portréi” címmel grafikai kiállítást rendeztek, amely

egyebek mellett a Slaný és Louny környékén 1813-ban le-

játszódott katonai eseményre is emlékeztetett.

V. Elnöklátogatások Slanýban

Tomáš Garrigue Masarykot <�<�. november <?-én

választották meg Csehszlovákia köztársasági elnökévé. Ezt

a tisztet 1935-ig töltötte be, amikor is magas korára és rossz

egészségi állapotára való tekintettel lemondott posztjáról.

T. G. Masaryk először a Károly Egyetem rendes pro-

fesszoraként, 1898. április 17-én járt Slanýban. A Palacký

Múzeumi és Irodalmi Kör meghívásának eleget téve Fran-

tišek Palacký hagyatéka címmel adott elő, a 19. századi

cseh történetírás legnagyobb alakja halálának 20. évfor-

dulója alkalmából. 1921. szeptember 21-én köztársasági

elnökként tett látogatást Slaný városában.

A város számára oly fontos látogatás előkészületeit és

lefolyását így írja le a helyi krónika: „Lelkes izgatottsággal

fogadtuk a hírt, miszerint Masaryk elnök úr a helyi pol-

gárok képviselőinek meghívását elfogadva, elhatározta,

hogy látogatást tesz városunkban. Látogatásának viss-

zaigazolása az év szeptember 5-én érkezett Slanýba. A

nagyon rövid határidő ellenére sikerült az ez alkalomra

felálló bizottságnak e besces és felejthetetlen látogatást

méltóképp megünnepelni. A város utcáit gazdagon fello-

bogózták, az ünnepélyes köszöntőn és az első államelnök

érkezését kísérő örömteli várakozásban a város valamen-

nyi lakosa részt vett, tömött utcákon és tereken álltak az

emberek. 1921. szeptember 10-én 9 óra körül az elnök úr

automobilon érkezett Lány kastélyából, nyári rezidenciá-

járól, ahol a gyönyörű erdős vidéken lábadozott.”

T. G. Masarykot az akkori Járási Hivatal előtt köszön-

tötte a polgármester, Če'ek Peters, valamint a Sokolok

és a legionáriusok képviselői. Ez utóbbi csoportból sokan

voltak az orosz fronton 1917-ben az elnök katonatársai.

Ezután az elnök beszédet mondott a Járási Hivatalban,

ahol többek között ez hangzott el: „Őszintén hiszem, hogy

köztársaságunk létrehozása hatalmas tett volt, de sok

ember eddig nem értette meg, hogy felszabadulásunkkal,

önállóságunkkal mit is értünk el. Majd csak a jövő igazol

bennünket és bizonyítja be, hogy kötelességünk igye-

keznünk a jövőnek megőriznünk azt, amink már van. Meg

vagyok róla győződve, hogy sikerülni fog…”

Masarykot Slanýban a Küldöttgyűlés képviselője, a

hajdani slaný-i polgármester, a közeli Klobuk szülötte,

– 19 –


1937. május 28-án Edvard Benešt Slaný város díszpol-

gárává avatták, amely címtől az 1939. december 21-i náci

megszállást követően megfosztották. 1945. szeptember

4-én az akkori városvezetés Benešt újból Slaný város

díszpolgárává választotta; az erről szóló határozatot a vá-

ros vezetése maga adta át az elnöknek a Prágai Várban

1945. november 7-én.

Slaný város díszpolgárává avatták 1946. március 13-án

Hana Benešovát (1885–1974) is. Az elnök felesége Slaný-

ban töltötte gyermek- és i�úkorának egy részét: 1897 és

1899 között a városi leányiskolába járt. 1908 és 1909 között

egy rövid ideig az akkor huszonöt esztendős prágai böl-

csészhallgató, Edvard Beneš menyasszonyaként megint

Slanýban tartózkodott.

Az egykori elnök nevét viseli az egyik slaný-i közép-

iskola, a Dr. Edvard Beneš Gazdasági Akadémia.

Emil Háchát, (1872–1945) a Legfelsőbb Bíróság el-

nöki tisztét hosszú éveken keresztül óta betöltő elismert

jogászt 1938 novemberében választották meg Csehszlo-

vákia harmadik elnökévé. Mindez tragikus időszakban, a

müncheni egyezmény elfogadása után történt, amikor a

Csehszlovák állam további sorsa nagyon bizonytalan volt.

1939. március 15-én, mivel Prágát bombázással fenyeget-

ték, Emil Hácha kénytelen volt Berlinben elfogadni a cseh

területek náci megszállását és a Cseh–Morva Protektorá-

tus létrehozását. A protektorátus élén mint „államelnök”

állt, egészen 1945-ig.

Emil Hácha a megszállás első két évében (1939–1941) a

Cseh-Morva Protektorátus cseh képviseletének legmaga-

sabb pozícoóját elsősorban arra használta, hogy az egyre

kevesebb autonómiát élvező cseh népet védelmezze, illet-

ve a protektorátus több száz polgárát megmentse a náci

üldözéstől. 1941-ben az erősödő megszálló hatalom nyo-

mására a súlyos beteg Emil Hácha kezdeti nemzetvédő

szerepét fokozatosan feladta, de azért sohasem lett náci

kollaboráns.

Jan Malypetr kalauzolta, akit aztán 11 évvel később

(1932. október 29-én) az elnök a csehszlovák kormány mi-

niszterelnökévé nevezett ki.

1935. március 6-án a slaný-i városvezetés T. G. Masaryk

elnököt egyhangúlag a város díszpolgárává avatta.

Születésének 150. évfordulóján, 2000. október 28-án, a

slaný-i főtéren, mely a T. G. Masaryk nevet viseli, leleplez-

ték szobrát.

Edvard Beneš (1884–1948) az új Csehszlovák állam

(1918–1935) első, és fennállásának 17 éve alatt egyben egy-

etlen külügyminiszterét 1935 decemberében választották

meg elnökké. E legmagasabb tisztet 1938 októberéig töl-

tötte be, mikor is a müncheni egyezmény elfogadása után

lemondott és az Egyesült Királyságba távozott. 1940 és

1945 között az antifasiszta koalíció a menekült csehszlo-

vák elnöknek tekintette. A 2. világháború után, 1945 és

1948 között Csehszlovákia elnöke volt. 1948 júniusában, a

kommunista hatalomátvétel után lemondott hivataláról.

Edvard Benešt Slanýhoz nemcsak társadalmi, hanem

személyes szálak is fűzték.

1924 decemberében a városi színházban Masaryk első

világháborús külföldi ellenállási mozgalmáról tartottak

előadássorozatot, ahol több politikus, köztük a külügymi-

niszter, Masaryk legközelebbi munkatársa, Edvard Beneš

is előadott. 1924. november 9-én az ünnepi díszbe öltözött

város köszöntötte őt és feleségét, Hanát.

Edvard Beneš következő, 1934-es slaný-i látogatásáról

a városi krónika eképpen tanúskodik:

„A nemzeti szocialista párt megyei találkozóját, mely-

re ellátogatott Dr. E. Beneš és neje is, július 5. napján tar-

tották. Reggel, rögtön miután az elnöki pár megérkezett,

a Városházán ünnepélyesen köszöntötte őket az összes

hivatal és egyesület, valamint a város képviselői. Ezután a

Grand Hotel zsúfolásig megtelt nagytermében Beneš mi-

niszter előadása következett, kiállítási csarnokba ahon-

nan a becses pár dél előtt a ment.”

– 20 –


Emil Hácha 1941. május 5-én járt Slanýban, ekkor te-

kintette meg az ismert festőcsalád, a Strettiek kiállítását.

Antonín Zápotockýt (1884–1957) 1953-ban válasz-

tották meg Csehszlovákia elnökévé. Haláláig, 1957-ig töl-

tötte be ezt a tisztet.

Az 1955-ben Slanýban tett látogatásáról így számol be

a városi krónika: „Március 20-án rendezték meg a Hadse-

reg Házában a Katonák és Kommunisták Konferenciáját,

melyen részt vett a köztársaság elnöke, Antonín Zápotoc-

ký is. Érkezését városunk terén a lakosság lelkes ovációja

fogadta.” Szűkebb hazájában, Kladno környékén a poli-

tikus kétségkívül nagy népszerűségnek örvendett, de a

történelmi hűség kedvéért meg kell említeni azt a tényt is,

hogy Antonín Zápotocký az elnyomó kommunista hata-

lom egyik legmagasabb töltötte be, mely hatalomnak

legsúlyosabb brutalitásai éppen arra az időszakra estek,

amikor Zápotocký a legmagasabb közjogi méltóság funk-

cióit töltötte be: 1948 és 1953 között miniszterelnök, 1953

és 1957 között köztársasági elnök volt.

Václav Havel (1936) az 1989. december 29-i győz-

tes demokratikus forradalom után lett a Cseh és Szlovák

Szövetségi Köztársaság elnöke. 1992-ben, a szövetségi

köztársaság szétválásának időszakában lemondott hiva-

taláról. 1993-ban Csehország elnöke lett. 1998-ban újravál-

asztották.

Az író és drámaíró Václav Havel 1989 előtt a Charta ’77

emberjogi mozgalom legismertebb képviselője volt. Poli-

tikai és társadalmi megmozdulásaiért a kommunista re-

zsim többször is bebörtönözte.

Elnökként először 1993. május 4-én látogatott el Sla-

nýba, ahol egy akkori gyárban, a Bateriában munka-

látogatáson vett részt. Következő látogatására 1994. októ-

ber 28-án, az állami ünnep alkalmából került sor, ekkor

Havelt a polgármester, Pravoslav Véber fogadta a Ma-

saryk téren. Ezt követően az elnök részt vett az akkori he-

lyőrségben az újonc katonák eskütételén.

Václav Klaust (1941) 2003. február 28-án választották

meg köztársasági elnökké, hivatalát az elnöki eskü letéte-

le után, 2003. március 7-én foglalta el.

Politikusként először 1998 áprilisában járt Slanýban.

Ekkor mint az ODS országgyűlési képviselője és a párt

elnöke, részt vett a Városi Színházban a slaný-i polgárok-

kal a választások előtt rendezett találkozón. Négy évvel

később mint az országgyűlés elnöke vett részt hasonló

rendezvényen a Masaryk téren. Köztársasági elnökként

Václav Klaus 2005. február 24-én járt Slaný környékén. A

LINET cég igazgatója, Zby'ek Frolík meghívására ér-

kezett a Slavý melletti Želevčice-be, a cég irodaházának

ünnepélyes avatására. Ezen a találkozón részt vett Ivo

Rubík, Slaný Királyi Város polgármestere is.

VI. A V4 megalakulása és fejlődése

A V? – megalakulásakor csak V= – országainak sza-

bad csoportja 1991-ben jött létre, amikor Lengyelország,

Csehszlovákia és Magyarország akkori képviselői a Buda-

pest melletti Visegrádon kinyilvánították akaratukat az

1989-ben a demokratikus és gazdasági reformok útjára

lépett közép-európai országok problémáinak közös me-

goldására.

1991. február 15-én Lech Walesa lengyel, Václav Ha-

vel cseh államfő és Antall József magyar miniszterel-

nök Visegrádon aláírták a „Lengyelország, Csehszlovákia

és Magyarország együttműködésének határozata” című

nyilatkozatot, melynek fő célkitűzése az adott országok

kül- és védelmi politikájának összehangolása volt, annak

érdekében, hogy a nyugati gazdasági és politikai struk-

túrához való csatlakozásnál a régió egy egységként jelen-

– 21 –


jen meg. A nyilatkozatban figyelmet fordítottak az emberi

jogok kérdésére és a nemzetiségi jogok védelmének prob-

lematikájára is.

A Duna-menti Visegrád városát nem véletlenül válasz-

tották, hiszen 1335-ben az akkori közép-európai uralko-

dók, Károly Róbert magyar, III. Kázmér lengyel és

Luxemburgi János cseh királyok egy sikeres politikai

találkozón vettek részt ugyanitt.

Az 1990-es évek közepén azonban, különböző okok

miatt a V4 országainak külpolitikai együttműködésének

dinamizmusa lelassult.

1998 októberében azonban a magyar, a lengyel és a

cseh miniszterelnökök felvetették a visegrádi együttműkö-

dés megújítását. Ennek keretében 1999-ben Pozsonyban

találkoztak először a visegrádi országok vezetői. A szlovák

fővárosban 1999. május 14-én gyűltek össze Lengyelor-

szág, Magyarország, Csehország és Szlovákia miniszterel-

nökei, Jerzy Buzek, Orbán Viktor, Miloš Zeman és

Mikuláš Dzurinda. Ettől kezdve a visegrádi országok

együttműködése ismét fejlődik és egyre mélyül.

A visegrádi országok közjogi méltóságainak 2006. szep-

tember 15-én Slanýban megrendezett találkozója is ennek

a folyamatnak szép példája.

A V4 államok közötti politikai és társadalmi kapcsola-

tok fejlődése még mindig nagy jelentőséggel bír Lengyel-

ország, Magyarország, Szlovákia és Csehország jövője

szempontjából, jóllehet, a legfontosabb közös célkitűzé-

sek egyikét, az európai politikai és gazdasági térséghez

való csatlakozást 2004-ben már sikerült teljesíteni.

VII. A V4 országainak legmagasabb közjogi méltóságai

Lech Kaczynski ﹙<�?�﹚ jogász, egyetemi tanár. A len-

gyel politikai és közéletbe már az 1970-es évek második

felében bekapcsolódott, amikor Lech Walesa közvetlen

munkatársaként részt vett az ellenzéki, kommunistaelle-

nes Munkásvédelmi Bizottság megalapításában. 1980-tól,

annak megalapításától kezdve részt vett a Szolidaritás

munkájában. A rendkívüli állapot kihírdetése után inter-

nálták. 1989-től szenátor, két évvel később a szejm képvi-

selőjévé választották.

1992 és 1995 között a Legfelsőbb Ellenőrző Kamara el-

nöke volt. 2000-ben Jerzyho Buzek kormányának igazság-

ügy-miniszterévé nevezik ki. 2002 és 2005 között Varsó

főpolgármestere.

Lech Kaczynski 2005 októberétől Lengyelország

köztársasági elnöke.

Sólyom László (1942) jogász, egyetemi tanár. A ma-

gyar közéletbe az 1980-as évek végén kapcsolódott be,

egy független környezetvédelmi mozgalom, a Duna Kör

egyik képviselőjeként. 1989-ben egyik alapítója volt az

ellenzéki Magyar Demokrata Fórumnak, mely a magyar

demokratikus változások fő kezdeményzőjévé vált.

1990 és 1998 között Sólyom László az Alkotmánybíró-

ság elnöke volt, magyar és külföldi egyetemeken okta-

tott.

Sólyom László 2005 júniusától Magyarország köztársa-

sági elnöke.

Ivan Gašparovi� (1941) jogász, egyetemi tanár. A po-

litikai- és közéletbe 1989-ben kapcsolódott be. Ekkortól a

– 22 –


Független Jogászok Fórumának társelnöke volt. 1990-ben

a pozsonyi Komenský Egyetem prorektorává választot-

ták.

1990 és 1992 között Ivan Gašparovič a Cseh és Szlovák

Szövetségi Köztársaság főügyésze volt. 1992-től a Szövet-

ségi Köztársaságban a Szlovák Nemzeti Tanács elnöke.

1994 és 1998 között Szlovákia Nemzeti Tanácsának elnöke.

1998 és 2002 között parlamenti képviselő. Ezután két évig

a Komenský Egyetem Jogtudományi Karán tanított.

Ivan Gašparovič 2004 áprilisától Szlovákia elnöke.

Václav Klaus (1941) közgazdász. 1989-ben kapcso-

lódott be a csehszlovák politikai életbe, a Polgári Fórum

egyik alapító tagjaként. 1989 és 1992 között a csehszlovák

szövetségi kormány pénzügyminisztere volt. 1992 és 1997

a szövetségi kormány cseh miniszterelnöke. 1998 és 2002

között a parlament elnöke volt.

Václav Klaus 2003 februárjától Csehország elnöke.

– 23 –


I. Legenda o założeniu miasta Slaný księciem Nezamyslem

Miasto Slaný zostało według podania, które ju� w

swojej Kronice Czeskiej zapisał Václav Hájek z Libo�an,

założone rzekomo już w 750 roku księciem Nezamyslem.

Założenie miasta Václav Hájek opisał w następujący spos-

ób:

„Jeden ze służących księcia Nezamysla nazwiskiem

Holot po lasach i po górach wędrując, na jedną wielką

górę wstąpił, i kiedy z niej zszedł, znalazł źródło wody sło-

nej, spróbował ją i oznajmił Nezamyslovi, po powrocie na

Vyšehrad a on bez zwłoki, wysłał z nim dwóch mężczyzn,

żeby wodę spróbowali i przynieśli z sobą, którą po przy-

niesieniu i po spróbowaniu przez księcia, stwierdzono,

żeby można było z tej wody warzyć sól. W ten czas wysłał

książe Nezamysl robotników a z nimi i Holotę, żeby w tym

miejscu sól wytwarzali. Po krótkim okresie czasu liczba

osób zajmujących się warzeniem soli rozrosła się, także

dla nich na rozkaz księcia na jednym wzgórzu miasto było

założone, któremu nadano imię od tego wzgórza Słone

wzgórze…”

Kronika Václava Hájka z Libočan, która była wydana w

1543 roku w Pradze, była uważana przez dwa następujące

stulecia za źródło informacji niepodlegające wątpliwości

w sprawach poznawania czeskiej przeszłości narodowej.

Tym niemniej w latach 1761–1782 opublikował historyk

Gelasius Dobner, który po 1750 roku przez krótki okres

pracował jako nauczyciel w Gimnazjum Zakonu Pijarów

w mieście Slaný, sześciotomowe krytyczne wydanie kro-

niki Hájka i udowodnił jej historiograficzną niepewność

i niewiarygodność.

Z tego powodu i legendę o założeniu miasta Slaný

przez księcia Nezamysla możemy traktować tylko jako

ciekawe zdarzenie, w żadnym przypadku jako fakt his-

toryczny. Powyższa przygoda z kroniki Václava Hájka

z Libočan, jednak bez wątpienia zawierała i pewien racio-

nalny rdzeń, z tego powodu, że słone źródła pod Slanską

górą w przeszłości naprawdę wypływały.

Powyższa legenda wpłynęła na liczną regionalną lite-

raturę, była również ukształtowana przez slanskiego rzeź-

biarza Václava Nejtka w kształcie reliefu, który znajdu-

je się w Sali posiedzeń Urzędu miasta Slaný. Inspirowała

również dekorację plastyczną Miejskiej sali ceremonial-

nej. Legenda o księciu Nezamyslovi w ten sposób stała

się wyraźną częścią składową świadomości społecznej w

regionie Slanskim.

II. Slaný – miasto królewskie

Jedn� z pierwszych wzmianek na pi�mie o mie�cie

Slaný znajdujemy w akcie Czeskiego króla P�emysla

Otakara II z 1262 roku gdzie jest mowa o mieście Slaný

jako miejscu sądowym i targowym. Podczas panowania

syna Přemysla Otakara II Václava II, Króla Czeskiego

i Polskiego, dochodzi do podniesienia rangi miasta Slaný

na miasto królewskie. Kiedy doszło do tego znaczącego

wydarzenia nie jest dokładnie wiadomo, jako najbardziej

prawdopodobny wydaje się rok 1305. Udzielenie tytułu

królewskiego miało dla średniowiecznego miasta pozy-

– 25 –


tywne ekonomiczne i społeczne konsekwencje.

Wśród protektorów i mecenasów miasta królewskie-

go Slaný można zaliczyć Czeskiego Króla Jana Luksem-

burskiego i szczególnie następnie jego syna Karola IV,

Czeskiego Króla i cesarza rzymskiego. Rozwój miasta

Slaný wspierali swoimi majestatami królewskimi rów-

nież kolejni monarchowie, na przykład Czeski Król Ji�í

z Pod�brad oraz Król Czeski i Węgierski Władysław

Jagiello+czyk.

Wzrost gospodarczy miasta Slaný zatrzymał się po

porażce powstania stanów w bitwie pod Białą Górą w

listopadzie 1620 roku. Za uczestnictwo w nieudanym

powstaniu miasto przestało być od 1623 roku – jako jedy-

ne czeskie miasto królewskie – wolnym miastem. W dniu

24. lipca 1638 roku miasto Slaný ze swoimi posiadłościami

ziemskimi było dziedzicznie sprzedane właścicielowi są-

siadującego majątku smeczeńskiego Jaroslavu Bo�ito-

vi z Martinic i w ten sposób dawne miasto królewskie

stało się ostatecznie miastem poddańczym.

Do pewnej poprawy pozycji miasta Slaný dochodzi aż

po wymarciu rodu Martiniców po mieczu, kiedy zostało

w 1794 roku ogłoszono miastem wolnym, nadal jednak

pozostawało pod ochroną szlachty smeczeńskiej. Powy-

ższy stan prawny trwał aż do 1848 roku. Dwa lata później

Slaný stało się miastem powiatowym.

Do powtórnego przyznania tytułu miasta królewskie-

go miastu Slaný dochodzi aż 17. października 1884 roku,

kiedy cesarz Franciszek Józef I wydaje akt z następują-

cym tekstem:

„My Franciszek Józef I, z Bożej łaski cesarz austriacki,

apostolski Król Węgierski, Król Czeski, Dalmacki, Chor-

wacki, Sławoński, Galicyjski, Lodomierski i Ilyrski… itd.

itd.

W pełnej naszej mocy królewskiej raczyliśmy pozwolić

naszą decyzją, żeby nasze wierne miasto Slaný w naszym

Czeskim Królewstwie z naszym najłaskawszym uwzględ-

nieniem jego dawnej pozycji wśród czeskich miast i biorąc

pod uwagę jego lojalne i patriotyczne zachowanie mogło

ponownie używać ze starych czasów używany tytuł mi-

asta królewskiego.

Na potwierdzenie tego My obecny dyplom z naszym

cesarskim imieniem własnoręcznie podpisali i dołączyli

do tego Majestat Naszej Cesarskiej Pieczęci…“

W drugiej połowie XIX wieku jednak znaczenie powy-

ższego tytułu miało charakter wyłącznie symboliczny.

W dwudziestym wieku podawanie tytułu królewskie-

go jako części składowej nazwy miasta Slaný wynikało z

ogólnospołecznych i politycznych zmian. W dniu 8. grud-

nia 1919 roku w ciągle jeszcze zaostrzonej poprzewro-

towej antyhabsburskiej i antymonarchistycznej atmos-

ferze, Rada Miasta Slaný dobrowolnie zrzekła się tytułu

miasta królewskiego. Od 1993 roku miasto Slaný zaczęło

znowu oficjalnie używać tytuł królewski i w ten sposób

powraca do dawnej decyzji Przemyślida Václava II, Kró-

la Czeskiego i Polskiego.

III. Wizyty królów w mieście Slaný

Zygmunt Luksemburczyk ﹙<=*�–<?=>﹚, syn Karola IV

i Elżbiety Pomorskiej, Król Węgierski (1387), król (1411)

oraz cesarz rzymski (1433). W lipcu 1420 roku był korono-

wany w Pradze na Króla Czeskiego, utrakwistyczną częś-

cią narodu był uznany za króla dopiero 14. sierpnia 1436

roku.

Imię króla węgierskiego i cesarza rzymskiego Zygmun-

ta Luksemburczyka, pozostaje w czeskiej pamięci histo-

rycznej połączone przede wszystkim z fatalnymi wydar-

zeniami, które w XV wieku w bolesny sposób rozdzieliły

czeski naród i pozostałe narody Europy – spaleniem Mi-

– 26 –


strza Jana Husa i organizowaniem wypraw krzyżowych

przeciwko „heretycznym Czechom”.

Obok powyższych z czeskiego punktu widzenia

niewątpliwie negatywnych momentów działalności po-

litycznej Zygmunta należy podać i rzeczywistości pozy-

tywne. Zygmunt Luksemburczyk jako jeden z pierwszych

polityków europejskich aktywnie występował przeciwko

ekspansji Turków osmańskich na Bałkanach a ziemie wę-

gierskie podczas jego panowania przeżywały znaczący

rozwój gospodarczy i kulturalny. Pod koniec swojego

życia Zygmunt przejawił się jako realistycznie myślący

polityk, który w 1436 roku zgodził się z przyjęciem tzw.

bazylejskich kompaktat (układów), które gwarantowały

w Królewstwie Czeskim wolność religijną nie tylko dla

katolików, ale również dla umiarkowanych husytów –

utrakwistów, i w ten sposów zakończył okres wojen hu-

syckich trwających piętnaście lat.

Nieradosne okoliczności przyjazdu Zygmunta Luk-

semburczyka do miasta Slaný (27. 5. 1420), który pod

koniec maja 1420 roku podróżował ze swoim dworem z

Mělníka przez Litoměřice i Slaný na zamki Křivoklát oraz

Karlštejn, opracował w swoich Dziejach narodu czeskiego

historyk František Palacký:

„Miasto Slaný, i chociaż żarliwie utrakwistyczne, zdo-

był w dniu 25. maja pan Vilém Zajíc z Hasenburka pod-

stępem. Zdobywając górę nad miastem, częściowo przy

pomocy gróźb oraz obietnic skłonił bogatszych mieszczan

do tego, żeby mu otwarli bramy i wygnali z miasta księży

utrakwistów. Kiedy Zygmunt ze swoim dworem przyjechał

do miasa, stąd w podobny sposób zastraszył mieszczan

w mieście Louny, których powołał do siebie i zmusił je do

przyjęcia przysięgi królowi. Jeszcze większe wrażenie wy-

warło na naród czeski to, że legat papieski Fernand oraz

Konrad, Arcybiskup praski przebywając wtedy w mieście

Slaný wspólnie nakazali zburzyć publicznie i zniszczyć

wszystko co było związane z obrządkiem utrakwistycz-

nym, i jednocześnie jednego księdza oraz laika, którzy nie

chcieli się wyrzec wiary utrakwistycznej jako heretyków

nieustępliwych spalić na stosie.”

Pomimo tego, że przyjazd Zygmunta do miasta Sla-

ný w 1420 roku był pod wpływem fatalnych wydarzeń,

miasto króleskie Slaný szesnaście lat później uznało Zyg-

munta Luksemburczyka jako Króla Czeskiego. On mieszc-

zanom miasta Slaný 7. listopada 1437 roku, miesiąc przed

swoją śmiercią potwierdził wszystkie prawa, przywileje i

wolności udzielone miastu przez Czeskich Króli.

Ji�í z Pod�brad (1420–1472) wstąpił do życia poli-

tycznego państwa czeskiego w 1444 roku, kiedy w wieku

dwudziestuczterech lat stanął na czele wschodniocze-

skich landfridów – zrzeszenia panów utrakwistycznych,

rycerzy i miast.

W październiku 1445 roku uczestniczył w mieście Sla-

ný jako przedstawiciel powyższego zrzeszenia na rozmo-

wach z przedstawicielami czeskich katolików o rozwiąza-

niu krytycznej sytuacji w państwie. Królewstwo Czeskie

było w tym czasie już kilka lat bez silnej władzy królewski-

ej i przeżywało głęboki kryzys gospodarczy i polityczny.

Miasto Slaný, które pierwotnie w sporach pomiędzy

katolikami i utrakwistami utrzymywało raczej pozycję

neutralną, po wizycie Jiřího z Poděbrad stopniowo pr-

zystąpiło na jego stronę i w 1448 roku poprzez wysłanie

oddziału żołnierzy wsparło zdobycie Pragi przez wojska

Jiřího z Poděbrad. Swoim głosem i wpływem również

wsparło wybór Jiřího z Poděbrad na zarządcę krajowego

(1452) i później króla czeskiego (1458).

Za powyższą wierność król Jiří odwdzięczył się mi-

astu Slaný aktem z dnia 21. grudnia 1458 roku, którym

potwierdził miastu wszytkie dotychczasowe przywileje

i rozszerzył je o niektóre nowe. Na wstępie powyższego

aktu się podaje:

„My Jiří, z Bożej łaski Król Czeski… Podajemy do wiado-

mości wszystkim… Rzesze świata nie są tak przy pomocy

– 27 –


wielkiej siły i siły broni przy pożądanym pokoju zachowa-

ne, jako ustawową mądrością, której znakiem sól jest, tak

że kiedy by królewstwom i miastom brakowało mądrości,

zanikną i w smak soli pycha obrócona będzie, zasłuży so-

bie braku szacunku wszystkich ludzi. Ten fakt doskonale

zrozumiało nasze miasto Slaný, które mądrym namysłem

wierności przyprawione, i mądrością wyposażone, nam

i poprzednikom naszym wierność nieustanną i nienarus-

zoną zachowało…”

Postanowienia i przywileje, które były udzielone Jiřím

z Poděbrad poszczególnym miastom, podobnie jak i ówc-

zesne spory dotyczące władzy, które król Jiří prowadził

ze swoimi przeciwnikami, są dziś oczywiście prawie lub

w pełni zapomiane, jednakże stale jest wysoko oceniany

jego polityczny projekt z roku 1463 dotyczący wytworze-

nia zrzeszenia monarchów chrześciańskich w celu zapew-

nienia pokoju w Europie. W związku z dążeniami integ-

racyjnymi w Europie po 1950 roku i po 1990 roku bywa z

tego powodu często przypominane i imię tego czeskiego

króla.

Osobowość króla Jiřího ciągle jest przypominana w

mieście Slaný dzięki rzeźbie, która w przeszłości była częś-

cią składową dekoracji bramy Praskiej w mieście. Powy-

ższa brama została jednak w 1841 roku zburzona. Dzisiaj

można powyższą historyczną rzeźbę oglądać w Muzeum

Krajoznawczym miasta Slaný.

Fridrich Falcký (Fryderyk V Wittelsbach, palatyn

reński) (1596–1632), elektor Palatynatu, który był w okre-

sie powstania antyhabsburskiego stanów 26. sierpnia 1619

roku wybrany zgromadzeniem generalnym protestanc-

kich stanów na czeskiego króla. Pod koniec października

1619 roku król Fryderyk ze swoją żoną El/biet0 Stuart,

córką angielskiego króla Jakuba I, i ze swoim dworem wy-

ruszył w podróż do Pragi, gdzie był 4. listopada 1619 ko-

ronowany. Opis powyższej podróży, podczas której para

królewska przebywała również w mieście Slaný opisał

ówcześnie żyjący Pavel Skála ze Zho�e w rozległej roz-

prawie Historia czeska.

„A ponieważ dyrektorowie wysłali z Pragi zespół, któ-

ry miał opracować drogę, którędy i którego dnia by król

z królową i z całym dworem z miasta Hba (Cheb) aż do

Pragi podróżował. Rozpoczynając podróż z Waldsas 25.

października, na noc przyjechali z nim do Falknova (So-

kolova), z Falknova 26. na zamek Kyslbl, inaczej Górę An-

jelską…, z Kyslblu dnia 27. do miasta Žatec, z Žatca dnia

28. do miasta Louny, z Loun dnia 29. do miasta Slaný, z

miasta Slaný dnia 30. dalej na zamek Buštěhrad i z Buš-

těhradu dnia 31. do Pragi, przy tym zwracali uwagę żeby

przy przygotowaniu podróży zachować odpowiednią

czujność.”

W dniu 29. października 1619 roku był król Fryderyk

ze swoim orszakiem przywitany na rynku miejskim Sla-

ný. Witał go burmistrz Václav Linhart z licznie zebra-

nymi mieszczanami slanskimi i wieśniakami z najbliższej

okolicy. Pierwszy zachwyt wynikający z przyjazdu nowe-

go czeskiego króla do miasta Slaný szybko opadł, z tego

powodu że dworzanie Fryderyka, szczególnie kaznod-

zieja Scultetus byli mało tolerancyjnymi kalwinistami,

co w luterańskim mieście Slaný wywołało zakłopotanie i

rozgoryczenie. Możliwe że i z tego powodu pobyt Fryde-

ryka Falckiego w mieście Slaný przypomina w księgach

ratuszowych tylko jedyne łacińskie zdanie: „Fridericus

rex regni Bohemia, Slanam visitavit cum regina 29. die

Octobris.”

Fryderyk Falcki był ze swoją żoną zakwaterowany w

dniach 29. 10.–30. 10. 1619 w domie Ladarza na rynku slan-

skim. Powyższy dom na rogu pod nr. 1 w mieście Slaný

zachował się do dnia dzisiejszego.

Z osobą tego czeskiego króla były łączone w obozie

powstalców stanowych nadzieje na uzyskanie zagra-

nicznej pomocy finansowej i wojskowej. Fryderyk Falcki

owszem nieprzejawiał zbyt wielkiego zainteresowania

– 28 –


czeskimi sprawami i również nie potrafił uzyskać za gra-

nicą żadnych znaczących sojuszników. Po bitwie pod

Białą Górą opuścił „zimowy król” Fryderyk Falcki ze swoją

rodziną 9. listopada 1620 roku Pragę i na zawszę utracił

władzę w Królewstwie Czeskim.

Jego małżonka Elżbieta żyła po bitwie pod Białą Górą

w holenderskiej Hadze i później wszechstronnie poma-

gała czeskim uchodźcom, szczególnie Janowi Amosowi

Komenskiemu. Swego męża przeżyła o trzydzieści lat,

zmarła w wieku sześćdziesięciusześciu lat w 1662 roku.

IV. Spotkanie Austriackiego Cesarza, Rosyjskiego Cara oraz Pruskiego Króla w 1813 roku w miejscowości Vrané niedaleko miasta Slaný

Wojny napoleo�skie, które w latach <>��–<�<2 spowo-

dowały Europie grozy porównywalne tylko z cierpieniem

jakiemu były wystawione narody Europy w okresie woj-

ny trzydziestoletniej w pierwszej połowie XVII wieku, ob-

jęły cały kontynent – od portugalskich brzegów Oceanu

Atlantyckiego aż po rosyjskie stepy.

Operacje wojskowe nie ominęły ani terytorium dzisi-

ejszej Republiki Czeskiej – 2. grudnia 1805 roku Francuski

cesarz Napoleon I. pokonał w słynnej „Bitwie trzech

cesarzy” pod Slavkovem (Austerlitz) na południowych

Morawach armie Austriackiego Cesarza Franciszka I

i Rosyjskiego Cara Aleksandra I. Ci dwaj pokonani pod

Slavkovem monarchowie spotkali się w obecności Prus-

kiego króla o osiem lat później – przy zupełnie innej i dla

nich z wojskowego i dyplomatycznego względu sprzyja-

jącej sytuacji – w miejscowości Vrané niedaleko miasta

Slaný na pograniczu regionu Slanskiego i Lounskiego.

W sierpniu 1813 roku na polach pomiędzy gminami

Vraný, Lukov i Ředhošť rozlokował się obóz Armii Austri-

ackiej, która się przygotowywała na starcie z Armią Na-

poleońską, która wtedy zajęła Saksonię. Główne dowod-

zenie nad wojskami koalicji antynapoleońskiej Austrii,

Rosji i Prus było powierzone austriackiemu marszałkowi

polnemu Karolu Schwarzenbergovi, który wykor-

zystał spotkanie trzech monarchów koło miejscowości

Vrané – austriackiego cesarza Franciszka I, rosyjskiego

cara Aleksandra I i pruskiego króla Fryderyka Vil-

helma III i przedstawił im 20. sierpnia 1813 roku przygo-

towane do przeglądu wojsko. Austriacki cesarz, rosyjski

car i pruski król już dzień wcześniej przejechali przez mi-

asto Slaný, w którym przejściowo znajdowała się kwatera

główna Karola Schwarzenberga.

Zapomniane spotkanie trzech europejskich monar-

chów koło miejscowości Vrané dzisiaj przypomina po-

mnik postawiony w roku 1913.

Wojenna fortuna była w owych sierpniowych dni-

ach i tygodniach roku 1813 bardzo zmienna. W dniu 26.

sierpnia 1813 roku zwyciężyła armia francuska w Bitwie

pod Dreznem i prześladowała cofającą się armię austri-

acką aż do Czech. W bitwie pod Přestanovem i Chlum-

cem w północnych Czechach w dniach 29. 8.–30. 8. 1813

roku odwrotnie powodzenie miało wojsko austriackie,

które zmusiło armię francuską do odwrotu. Klęską wojsk

francuskich zakończyła się również bitwa pod Varvažo-

vem niedaleko miasta Ústí nad Labem 19. września 1813

– 29 –


roku. Wszakże dopiero ciężka klęska cesarza Napoleona

w „Bitwie Narodów” pod Lipskiem miesiąc później otwor-

zyła drogę sił koalicji antynapoleońskiej do Francji.

Ranni żołnierze z bitw pod Přestanowem i Chlumcem

byli na wozach zwożeni do bliskich i odległych lazeretów.

W mieście Slaný był urządzony wojskowy lazaret w po-

mieszczeniach klasztoru franciszkańskiego i kolegium pia-

rów. Zarejestrowano na piśmie, że w mieście Slaný zmarło

po bitwie pod Přestanovem i Chlumcem 3 700 żołnierzy.

W Muzeum Krajoznawczym miasta Slaný jesienią 2005

roku odbyła się wystawa arkuszy graficznych „Portrety

sławnych dowódców wojskowych”, która oprócz innych

przypomniała również wydarzenia wojenne roku 1813 w

regionie Slanskim i Lounskim.

V. Wizyty Prezydentów w mieście Slaný

Tomáš Garrigue Masaryk ﹙<�2)–<�=>﹚ był wybrany

na Prezydenta Czechosłowackiej republiki 14. listopada

1918 roku i funkcję tą wykonywał aż do 1935 roku, kiedy

ze względu na wysoki wiek i zły stan zdrowia abdykował

na urząd prezydenta.

T. G. Masaryk odwiedził Slaný po raz pierwszy 17. kwi-

etnia 1898 roku, kiedy jako profesor zwyczajny Uniwersy-

tetu Karola tutaj na zaproszenie Towarzystwa Muzealne-

go i Literackiego Palacký wystąpił z wykładem na temat

„Spuścizna Františka Palackého”, który odbył się przy

okazji 20. rocznicy zgonu tego najwybitniejszego czeski-

ego historyka XIX wieku.

W funkcji prezydenta Republiki Czechosłowackiej

T. G. Masaryk odwiedził miasto Slaný 10. września 1921

roku.

Przebieg i przygotowanie dla miasta tak ważnego wy-

darzenia opisuje ówczesna kronika miejska: „Radosne

poruszenie spowodowała u nas wiadomość, że Pan Prezy-

dent Masaryk przyjął zaproszenie przedstawicieli obywa-

teli miasta i zdecydował się odwiedzić nasze miasto. Pew-

na wiadomość o tym dotarła do miasta Slaný w dniu 5.

września b.r. i pomimo krótkiego terminu udało się wy-

tworzonemu komitetowi przygotować godne uroczystości

tej znakomitej i niezapomnianej wizyty.

Ulice miasta były bogato udekorowane flagami i ws-

zyscy mieszkańcy uczestniczyli w uroczystym przywi-

taniu zapełniając ulice i place w radosnym oczekiwaniu

przyjazdu Pierwszego Prezydenta – Wyzwoliciela. Podni-

osło to uroczysty blask tego momentu.

W dniu 10. września 1921 roku o godz. 9 rano przyje-

chał Pan Prezydent samochodem ze swojej letniej rezy-

dencji w zamku Lány, gdzie w pięknej zaleśnionej krainie

spędzał okres swojej rekonwalescencji.”

Prezydent T. G. Masaryk był przywitany przed ówcze-

snym Powiatowym Domem przez Starostę Miasta Če'ka

Petersa i przedstawicieli sokołów i legionarzy, z których

wielu było w roku 1917 na froncie rosyjskim jego wspó-

łtowarzyszami broni. W powiatowym domie Prezydent

Masaryk wygłosił następnie przemówienie, w którym

oprócz innego powiedział: „Głęboko czuję, że utworze-

nie naszej republiki jest rzeczą ogromną, ale wielu ludzi

dotychczas niezrozumiało co my swoim wyzwoleniem i

swoją samodzielnością osiągneli dla naszego narodu. Do-

piero przyszłość nam to potwierdzi i udowodni a naszym

obowiązkiem jest starać się dla przyszłości zachować to,

co już posiadamy. Jestem przekonany, że to potrafimy…”

Przewodnikiem dla Prezydenta Masaryka po mieś-

cie był również poseł zgromadzenia narodowego i były

– 30 –


powiatowy starosta regionu slanskiego Jan Malypetr,

rodak z niedalekich Klobuk, który jedenaście lat później

(29. 10. 1932) był przez Prezydenta T. G. Masaryka miano-

wany Premierem Rządu Czechosłowackiego.

W dniu 6. marca 1935 roku Rada Miejska miasta Slaný

jednomyślnie podjęła decyzję o udzieleniu honorowego

obywatelstwa dla Prezydenta T. G. Masaryka.

Przy okazji 150. rocznicy urodzin T. G. Masaryka był

na głównym placu miasta Slaný, który niesie jego imię,

odsłonięty 28. października 2000 roku jego pomnik.

Edvard Beneš (1884–1948), pierwszy i przez okres si-

edemnastu lat jako jedyny Minister Spraw Zagranicznych

nowego Czechosłowackiego państwa (1918–1935) był

wybrany na Prezydenta Republiki w grudniu 1935 roku.

Powyższy najwyższy urząd polityczny wykonywał aż do

października 1938 roku, kiedy po przyjęciu dyktatu mo-

nachijskiego abdykował i wyjechał do Wielkiej Brytanii.

W latach 1940–1945 był uznawany przez państwa koalic-

ji antyfaszystowskiej jako Prezydent Czechosłowacki na

uchodźstwie i funkcję Prezydenta Czechosłowackiej Re-

publiki pełnił i po drugiej wojnie światowej (1945–1948).

W czerwcu 1948 roku już po przewrocie komunistycznym

rezygnował na urząd Prezydenta.

Edvard Beneš miał z miastem Slaný stosunkowo wy-

raźne więzi nie tylko społeczne, ale i osobiste.

W listopadzie i grudniu 1924 roku w slanskim teatrze

odbywał się cykl wykładów o zagranicznym ruchu oporu

T. G. Masaryka w okresie pierwszej wojny światowej. Wte-

dy w mieście Slaný wystąpił – oprócz innych polityków

– również i Minister Spraw Zagranicznych Edvard Beneš,

najbliższy współpracownik Masaryka, który był w uroc-

zyście udekorowanym mieście wspólnie ze swoją żoną

Haną przywitany 9. listopada 1924 roku.

O następnych wizytach Edvarda Beneša w mieście

Slaný podaje świadectwo zapis w kronice miasta z roku

1934:

„… W dniu 5. lipca odbywał się zjazd żupny (okrę-

gowy) narodowej partii socjalistycznej, powiązany z

wizytą ministra Dr. E. Beneša z małżonką, którzy byli

odrazu rano po przyjeździe uroczyście przywitani w ra-

tuszu przez przedstawicieli miasta, wszystkich urzędów,

korporacji i zrzeszeń. Następnie odbył się wykład ministra

Beneša w wypełnionej po brzegi sali Grandhotelu, skąd

szanowni goście odjechali przed południem do centrum

wystawowego.”

W dniu 28. 5. 1937 otrzymał Edvard Beneš honorowe

obywatelstwo miasta Slaný, jednakże powyższe miano-

wanie było po okupacji nazistowskiej 21. 12. 1939 anulo-

wane. W dniu 4. 9. 1945 ówczesna Rada Miejska miasta

Slaný powtórnie mianowała Prezydenta Beneša hono-

rowym obywatelem miasta Slaný i 7. 11. 1945 przedstawi-

ciele miasta osobiście przekazali Edvardovi Benešovi na

Praskim Zamku właściwy dekret z mianowaniem.

Honorowym obywatelem miasta Slaný była w dniu 13.

marca 1946 roku również mianowana Hana Benešová

(1885–1974). Małżonka Prezydenta Edvarda Beneša spęd-

ziła w mieście Slaný część swojego dzieciństwa i mło-

dości – tutaj uczęszczała do mieszczańskiej szkoły dla

dziewcząt przez dwa lata (1897–1899). W mieście Slaný

krótko również żyła w latach 1908–1909, kiedy już była za-

ręczona z ówczesnym dwudziestopięcioletnim Edvardem

Benešem, studentem praskiego Wydziału Filozofii Uni-

wersytetu Karola.

Na osobowość Prezydenta Beneša pamięta się w mieś-

cie Slaný – jego imieniem jest nazwana średnia szkoła –

Akademia Handlowa Dr. Edvarda Beneša.

Emil Hácha (1872–1945) był wybrany jako trzeci

Czechosłowacki prezydent w listopadzie 1938 roku jako

respektowany prawnik i długoletni Prezes Najwyższego

Sądu Administracyjnego. Prezydentem się stał w tragicz-

nym okresie po przyjęciu dyktatu monachijskiego, kiedy

dalsze losy Czechosłowackiego państwa były bardo nie-

– 31 –


pewne. W dniu 15. marca 1939 roku był prezydent Emil

Hácha na rozmowach w Berlinie zmuszony pod groźbą

lotniczego zbombardowania Pragi do wyrażenia zgody

z nazistowską okupacją ziem czeskich i z wytworzeniem

tzw. Protektoratu Czechy i Morava. Na czele Protektoratu

został jako „Państwowy Prezydent” aż do roku 1945.

Emil Hácha swojej pozycji najwyższego przedstawi-

ciela czeskiej administracji Protektoratu Czechy i Mora-

va wykorzystywał w pierwszych dwóch latach okupacji

(1939–1941) przede wszystkim do obrony stale jeszcze

ograniczonej autonomii czeskiego narodu i do ratowania

setek obywateli Protektoratu zagrożonych nazistowską

represją. Po roku 1941 w wyniku wzrastającej presji władz

okupacyjnych ciężko chory Emil Hácha ze swoich począt-

kowo narodowo-obronnych pozycji stopniowo rezygnu-

je, jednakże pronazistowskim kolaborantem się nigdy nie

stał.

Emil Hácha odwiedził Slaný 14. maja 1941 roku, kiedy

obejrzał w Sali Obywatelskiej Kasy Pożyczkowej wystawę

obrazów znanej rodziny malarskiej Strettiów.

Antonín Zápotocký (1884–1957) był wybrany na

Prezydenta Czechosłowackiej Republiki w marcu 1953

roku. Urząd Prezydenta wykonywał aż do swojej śmierci

roku 1957.

O jego wizycie w mieście Slaný w roku 1955 pisze się w

miejskiej kronice :

„20. marca odbywała się w Domu Armii konferencja

żołnierzy – komunistów, w której uczestniczył również

Prezydent republiki A. Zápotocký, któremu mieszkańcy

podczas odjezdu przygotowali na rynku serdeczne owa-

cje.“

Występujący jako człowiek z ludu polityk Antonín Zá-

potocký bez wątpienia posiadał wśród społeczeństwa,

szczególnie w rodzinnym regionie Kladna pewną popu-

larność. Gwoli prawdzie historycznej koniecznie należy

podkreślić przede wszystkim fakt, że Antonín Zápotoc-

ký był jednym z najwyższych przedstawicieli komu-

nistycznej władzy totalitarnej, której brutalność w Cze-

chosłowacji przejawiała się najostrzej właśnie w latach,

kiedy Antonín Zápotocký piastował najwyższe urzędy w

państwie – urząd Premiera Rządu (1948–1953) oraz funk-

cje Prezydenta Republiki (1953–1957).

Václav Havel (1936) był wybrany na Prezydenta Cze-

chosłowackiej republiki po zwycięskiej demokratycznej

rewolucji 29. grudnia 1989 roku i funkcje Prezydenta Cze-

skiej i Słowackiej Federacyjnej Republiki piastował do

lipca 1992 roku, kiedy w okresie dzielenia federacyjnego

państwa zrezygnował na swój urząd. Prezydentem sa-

modzielnej Czeskiej Republiki był powtórnie wybrany w

latach 1993 i 1998.

Pisarz i dramaturg Václav Havel był przed rokiem 1989

najwybitniejszym przedstawicielem ruchu w obronie

praw człowieka Karta 77 i ze względu na swoje polityczne

i społeczne przekonania był często więziony przez reżim

komunistyczny.

Prezydent Václav Havel odwiedził miasto Slaný po raz

pierwszy 4. maja 1993 roku, kiedy uczestniczył w wizy-

tacji roboczej ówczesnej firmy Bateria. Następna wizyta

Prezydenta Václava Havla v mieście Slaný odbyła sie przy

okazji święta państwowego 28. października 1994 roku.

Václav Havel wtedy był witany na rynku imienia Masa-

ryka przez starostę miasta Slaný Pravoslava Vébra i

następnie uczestniczył w uroczystym akcie przysięgi woj-

skowej rekrutów ówczesnego garnizonu slanskiego.

Václav Klaus (1941) był na najwyższą funkcję

państwową wybrany 28. lutego 2003 roku i urząd Prezy-

dencki objął po złożeniu przysięgi 7. marca 2003 roku.

Polityk Václav Klaus po raz pierwszy przyjechał do mi-

asta Slaný w kwietniu 1998 roku, kiedy jako ówczesny po-

seł i Przewodniczący Obywatelskiej Partii Demokratycznej

uczestniczył w wyborczym spotkaniu ze społeczeństwem

miasta Slaný w Teatrze Miejskim. W podobnym zgromad-

– 32 –


zeniu Václav Klaus, ówczesny Przewodniczący Izby Posel-

skiej Parlamentu RCz, również uczestniczył o cztery lata

później na rynku im. Masaryka w mieście Slaný.

W funkcji Prezydenta Republiki Václav Klaus odwied-

ził region slanski 24. lutego 2005 roku, kiedy na zaprosze-

nie dyrektora firmy LINET Zby'ka Frolíka uczestniczył

w uroczystym otwarciu nowego Centrum administra-

cyjnego tej firmy w dzielnicy miasta Slaný Želevčice. W

powyższym spotkaniu uczestniczył również Ivo Rubík,

starosta miasta królewskiego Slaný.

VI. Powstanie i rozwój tzw. Czwórki Wyszehradzkiej

Wolny zwi�zek pa�stw dzisiejszej Czwórki Wysze-

hradzkiej – w tamtym czasie jeszcze jednak Wyszehrad-

zkiej Trójki – powstał w roku 1991, kiedy ówcześni przed-

stawiciele Polski, Czechosłowacji i Węgier na spotkaniu w

Wyszehradzie niedaleko Budapestu wyrazili chęć i wolę

wspólnie rozwiązywać problemy państw środkowej Eu-

ropy, które w roku 1989 wstąpily na drogę demokratycz-

nych i gospodarczych reform.

W dniu 15. lutego 1991 roku Polski Prezydent Lech

Wał1sa, Czechosłowacki Prezydent Václav Havel i Wę-

gierski Premier Joszef Antall w Wyszehgradzie pod-

pisali „Deklarację o współpracy pomiędzy Polską, Cze-

chosłowacją i Węgrami“. Głównym zamiarem powyższej

deklaracji była koordynacja polityki zagranicznej i bezpi-

eczeństwa uczestniczących państw z celem osiągnięcia

wspólnego postępowania podczas rozmów dotyczących

wstąpienia do zachodnich gospodarczych i politycznych

struktur. W tej deklaracji również była poświęcona uwaga

kwestii praw człowieka oraz problematyce ochrony praw

mniejszości narodowych.

Miejsce spotkania – Wyszehrad zakole Dunaju – nie

było wybrane przypadkowo, z tego powodu że właśnie tu

w listopadzie 1335 roku spotkali się na rozmowy politycz-

ne, które zakończone były sukcesem ówcześni władcy

Środkowo europejskich państw – Węgierski Król Karol

Robert, Polski Król Kazimierz III. oraz Czeski Król Jan

Luksemburski.

W połowie dziewięćdziesiątych lat minionego wie-

ku jednak doszło z najróżniejszych przyczyn do pewnej

stagnacji w wzajemnym zagraniczno-politycznym wspó-

łdziałaniu państw Wyszehradzkiej Czwórki.

W październiku 1998 roku Premierzy Węgier, Polski

oraz Republiki Czeskiej oświadczyli, że idea współpracy

Wyszehradzkiej jest odnowiona. W roku 1999 odbyło się

w Bratysławie pierwsze spotkanie premierów wszystkich

państw Czwórki Wyszehradzkiej. W stolicy Słowackiej Re-

publiki 14. maja 1999 spotkali się ówcześni premierzy Pol-

ski, Węgier, Republiki Czeskiej i Słowacji – Jerzy Buzek,

Viktor Orbán, Miloš Zeman i Mikuláš Dzurinda,

i od tamtego spotkania wzajemna współpraca państw

Grupy Wyszehradzkiej znowu rozwija się i pogłębia.

Spotkanie najwyższych przedstawicili państw Wysze-

hradzkiej Czwórki w mieście Slaný 15. września 2006 roku

jest tego wyraźnym przykładem.

Rozwój politycznych i społecznych kontaktów po-

między pańtwami Wyszehradzkiej Czwórki ma stale wi-

elkie znaczenie dla przyszłości Polski, Węgier, Słowacji

i Republiki Czeskiej pomimo tego, że jeden z głównych

celów wysiłku powyższych państw – wstąpienie do eu-

ropiejskiej gospodarczej i politycznej wspólnoty – był w

roku 2004 s powodzeniem osiągnięty.

– 33 –


VII. Najwyżsi przedstawiciele państw Wyszehradzkiej Czwórki

Lech Kaczy+ski ﹙<�?�﹚, z zawodu prawnik i peda-

gog akademicki. Do polskiego życia publicznego i po-

litycznego wstąpił już w połowie siedemdziesiątych lat

XX. wieku, kiedy uczestniczył w założeniu opozycyjnego

antykomunistycznego Komitetu Obrony Robotników. W

roku 1980 uczestniczył również w powstaniu polskiej So-

lidarności i był współpracownikiem przewodniczącego

Lecha Wałęsy. Po ogłoszeniu stanu wojennego w Polsce

był internowany. W roku 1989 był wybrany senatorem,

i o dwa lata później był wybrany na posła Sejmu RP.

W latach 1992–1995 był Przewodniczącym Najwyżs-

zej Izby Kontroli. W roku 2000 był mianowany Ministrem

Sprawedliwości w Rządzie Premiera Jerzego Buzka.

W latach 2002–2005 był Prezydentem miasta Warszawy.

Na Prezydenta Rzeczypospolitej Polski Lech Kaczyński

był wybrany w październiku 2005 roku.

László Sólyom (1942), z zawodu prawnik i pedagog

akademicki. Do węgierskiego życia publicznego włączył

się pod koniec 80 lat XX. wieku, kiedy się stał jednym z

przedstawicieli Niezależnego Ekologicznego Ruchu Du-

najski Krąg. Był również jednym ze współzalożycieli opo-

zycyjnego Węgierskiego Forum Demokratycznego, które

w roku 1989 było głównym inicjatorem zmian demokra-

tycznych na Węgrzech.

W latach 1990–1998 Laszló Sólyom był Przewodniczącym

Węgierskiego Trybunału Konstytucyjnego. Pracował

również jako profesor na uniwersytetach na Węgrzech

i za granicą.

Na Prezydenta Węgierskiej Republiki był wybrany w

czerwcu 2005 roku.

Ivan Gašparovi� (1941), z zawodu prawnik i pedagog

akademicki. Do publicznego i politycznego życia wstąpił

w roku 1989, kiedy się stał współprzewodniczącym Nieza-

leżnego Forum Prawników. W roku 1990 był wybrany pro-

rektorem Uniwersytetu im. Komenskiego w Bratysławie.

W latach 1990–1992 Ivan Gašparovič pełnił funkcje Ge-

nerałnego prokuratora Czeskiej i Słowackiej Federacyjnej

Republiki. W okresie dzielenia Czechosłowackiej federacji

w roku 1992 był Przewodniczącym Słowackiej Rady Na-

rodowej. W roku 1994 był wybrany na Przewodniczącego

Rady Narodowej Słowackiej Republiki i ten urząd piasto-

wał cztery lata. Mandat poselski wykonywał również w

latach 1998–2002. Następne 2 lata pracował jako pedagog

na Wydziale Prawa Uniwersytetu im. Komenskiego.

Na Prezydenta Słowackiej Republiki Ivan Gašparovič

był wybrany w kwietniu 2004 roku.

Václav Klaus (1941), z zawodu ekonomista. Do życia

politycznego w Czechosłowacji wstąpił w roku 1989, kie-

dy się stał jednym z założycieli Forum Obywatelskigo. W

latach 1989–1992 w Czechosłowackim rządzie federalnym

pełnił funkcje Ministra Finansów. W okresie dzielenia

federalnego państwa w roku 1992 był Premierem rządu

Czeskiego i Urząd premiera piastował aż do roku 1997.

W latach 1998–2002 był Przewodniczącym Izby Poselskiej

Parlamentu Republiki Czeskiej.

Na Prezydenta Republiki Czeskiej Václav Klaus był wy-

brany w lutym 2003 roku.

– 34 –


– 35 –


I. Povesť o založení mesta Slaného kniežaťom Nezamyslom

Mesto Slaný bolo pod a povesti, ktorú vo svojej Kro-

nike #eskej zaznamenal Václav Hájek z Libo�an, zalo-

žené údajne už roku 750 kniežaťom Nezamyslom. Zalo-

ženie mesta Václav Hájek popísal týmito slovami:

„Jeden zo služobníkov Nezamysla kniežaťa menom

Holot po lesoch a po horách prechádzajúc sa, na jeden

veľký vrch prišiel, a keď vošiel podeň, našiel prameň vody

slanej, skúsil ju a oznámil Nezamyslovi, keď sa na Vyše-

hrad navrátil a on nemeškajúc, poslal s ním dvoch mužov,

aby vodu skúsili a so sebou ju priniesli, ktorá keď prinese-

ná bola a od kniežaťa skúsená, zistené jest, že by mohla

soľ z nej varená byti. Vypravil vtedy Nezamysl robotníkov

a Holota s nimi, aby tu soľ robili. Po malom čase sa tí so-

liari alebo solivarovia rozmnožili, takže pre ich množstvo

rozkázal tu knieža na jednom návrší mesto založiti, ktoré-

mu dané meno od toho vrchu Slaný vrch…“

Kronika Václava Hájka z Libočan, ktorá bola vydaná

roku 1543 v Prahe, bola považovaná počas dvoch nasle-

dujúcich storočí za nespochybniteľný zdroj informácií

k poznaniu českej národnej minulosti. Avšak v rokoch

1761–1782 publikoval historik Gelasius Dobner, kto-

rý po roku 1750 krátko pôsobil ako učiteľ na slánskom

piaristickom gymnáziu, šesťzväzkové kritické vydanie

Hájkovej kroniky a preukázal jej historiografickú nespoľa-

hlivosť a nevierihodnosť.

Preto i povesť o založení mesta Slaného kniežaťom

Nezamyslom môžeme vnímať iba ako zaujímavý príbeh,

nie však ako historickú skutočnosť. Tento príbeh z kroni-

ky Václava Hájka z Libočan však nepochybne obsahoval i

určité racionálne jadro, pretože slané pramene pod Slán-

skou horou v minulosti naozaj vyvierali.

Táto povesť ovplyvnila početnú regionálnu literatúru,

bola tiež stvárnená slánskym sochárom Václavom Nejt-

kom v podobe reliéfu, ktorý sa nachádza v zasadacej sie-

ni Mestského úradu v Slanom. Inšpirovala tiež výtvarnú

výzdobu mestskej obradnej siene. Povesť o kniežati Ne-

zamyslovi sa tak stala výraznou súčasťou spoločenského

vedomia na Slánsku.

II. Slaný kráľovským mestom

Jedna z prvých písomných správ o meste Slanom sa

nachádza v listine českého kráľa P�emysla Otakara II.

z roku 1262 a hovorí o Slanom ako o mieste súdnom a

tržnom. Za vlády syna Přemysla Otakara II. Václava II.,

kráľa českého a poľského, dochádza k povýšeniu Slaného

na mesto kráľovské. Kedy došlo k tejto významnej udalos-

ti, nie je presne známe, ako najpravdepodobnejší sa zdá

rok 1305. Udelenie kráľovského titulu malo pre stredoveké

mestá pozitívne ekonomické a spoločenské dôsledky.

K priaznivcom a podporovateľom kráľovského mesta

Slaného je možno tiež uviesť českého kráľa Jána Luxem-

burgského a hlavne jeho syna Karla IV., kráľa českého

a cisára rímskeho. Rozvoj Slaného podporovali svojimi

kráľovskými majestátmi i ďalší vládcovia, napríklad kráľ

– 37 –


český Juraj Podebradský a kráľ český a uhorský Vladislav

Jagellonský.

Hospodársky rozvoj Slaného sa však zastavil po po-

rážke stavovského povstania v bitve na Bielej hore v no-

vembri 1620. Za účasť na nevydarenom povstaní prestalo

byť roku 1623 mesto Slaný – ako jediné české kráľovské

mesto – slobodným mestom. Dňa 24. júla 1638 bolo mes-

to Slaný so svojimi majetkami dedične predané majiteľovi

susedného smečenského panstva Jaroslavovi Bo�ito-

vi z Martinic a z niekdajšieho kráľovského mesta sa sta-

lo definitívne mestom poddanským.

K určitému zlepšeniu postavenia Slaného došlo až po

vymretí rodu Martinicov po meči, keď bolo roku 1794

prehlásené za slobodné mesto, naďalej však zostávalo

pod ochranou smečenskej vrchnosti. Tento právny stav

trval až do roku 1848. O dva roky neskôr sa Slaný stalo

okresným mestom.

K opätovnému priznaniu kráľovského titulu Slanému

dochádza až 17. októbra 1884, kedy cisár František Jo-

zef I. vydal listinu s nasledujúcim textom:

„My František Jozef I., z božej milosti cisár rakúsky,

apoštolský kráľ uhorský, kráľ český, dalmátsky, chorvat-

ský, slavonský, haličský, lodomerský a ilyrský… atd. atd.

V plnosti našej kráľovskej moci sme ráčili povoliti na-

šim rozhodnutím, aby naše verné mesto Slaný v našom

českom kráľovstve s najmilostivejším zreteľom na jeho

niekdajšie postavenie medzi českými mestami a s ohľa-

dom na jeho loajálne a vlastenecké chovanie smelo opäť

používať za starých časov používaný titul kráľovské mes-

to.

K potvrdeniu tohto sme prítomný diplom s našim ci-

sárskym menom vlastnoručne podpísali a dali sme pripo-

jiti našu cisársku majestátnu pečať…“

V druhej polovici 19. storočia bol však význam tohto

titulu už iba symbolický.

V dvadsiatom storočí uvádzanie kráľovského titulu

ako súčasti mena mesta Slaného bolo ovplyvňované ce-

lospoločenskými politickými zmenami. Dňa 8. decembra

1919, v stále ešte vyostrenej poprevratovej protihabsbur-

skej a protimonarchistickej atmosfére, sa slánske zastu-

piteľstvo kráľovského titulu dobrovoľne zrieklo. Od roku

1993 mesto Slaný opäť kráľovský titul oficiálne používa a

hlási sa tak k dávnemu rozhodnutiu Přemyslovca Václa-

va II., kráľa českého a poľského.

III. Návštevy kráľov v Slanom

Žigmund Luxemburgský ﹙<=*�–<?=>﹚, syn Karla IV.

a Alžbety Pomoranskej, kráľ uhorský (1387) , kráľ (1411)

a cisár rímsky (1433). V júli 1420 sa nechal v Prahe koru-

novať za českého kráľa, kališníckou časťou národa bol za

kráľa uznaný až 14. augusta 1436.

Meno uhorského kráľa a rímskeho cisára Žigmun-

da Luxemburgského zostáva v českej historickej pamäti

späté hlavne s neblahými udalosťami, ktoré v 15. storočí

bolestivo rozdelili český národ a ostatné národy Európy –

upálením Majstra Jána Husa a organizovaním krížových

výprav proti „kacírskym Čechom“.

Popri týchto, z českého hľadiska bezpochyby nega-

tívnych momentoch Žigmundovej politickej činnosti, je

treba uviesť i skutočnosti pozitívne. Žigmund Luxem-

burgský ako jeden z prvých európskych politikov aktívne

vystupoval proti expanzii osmanských Turkov na Balká-

ne a uhorské krajiny za jeho vlády zaznamenali pozoru-

hodný hospodársky a kultúrny vzostup. Na záver svojho

života sa Žigmund prejavil ako realisticky uvažujúci po-

litik, ktorý roku 1436 súhlasil s prijatím tzv. bazilejských

kompaktátov, ktoré zaručovali v českom kráľovstve ná-

boženskú slobodu nielen katolíkom, ale aj umierneným

– 38 –


husitom – kališníkom, čím ukončil obdobie husitských

vojen trvajúce pätnásť rokov.

Neradostné okolnosti príchodu Žigmunda Luxemburg-

ského do Slaného (27. 5. 1420), ktorý koncom mája 1420

cestoval so svojim dvorom z Mělníka cez Litoměřice a

Slaný na hrady Křivoklát a Karlštejn, spracoval vo svojich

Dejinách národa českého historik František Palacký:

„Mesta Slaného, ač horlivo husitského, sa zmocnil

dňa 25. mája pán Vilém Zajíc z Hasenburku podvodom.

Obsadiac horu nad Slaným, tu hrozbami tu sľubmi, na-

klonil bohatších mešťanov k tomu, že mu otvorili brány

a vyhnali odtiaľ kňazov pod obojím. Keď potom Žigmund

i s dvorom svojim tam prišiel, zastrašil odtiaľ podobným

spôsobom i lounských mešťanov, ktorých k sebe povolal

a prinútil ich k prijatiu kráľovskej posádky. Ešte väčší ale

dojem spôsobilo v národe to, že legát pápežský Fernand

a Konrád, arcibiskup pražský, bývajúc vtedy v Slanom

pospolu, dali nielen verejne zbúrati a skaziti čokoľvek

k obradu pod obojím sa vzťahovalo, ale i kňaza jedného

i laika, ktorí od kalicha upustiti odpierali, ako kacírov ne-

ústupných upáliti.“

I keď Žigmundov príchod do Slaného roku 1420 bol

poznamenaný neblahými udalosťami, kráľovské mesto

Slaný o šestnásť rokov neskôr uznalo Žigmunda Luxem-

burgského za českého kráľa. Ten slánskym mešťanom

7. novembra 1437, mesiac pred svojou smrťou, potvrdil

všetky práva, privilégia a slobody udelené Slanému čes-

kými kráľmi.

Juraj Podebradský (1420–1471) vstúpil do politické-

ho života českého štátu roku 1444, keď sa vo veku dvad-

saťštyri rokov postavil do čela východočeských landfrí-

dov – zoskupenia kališníckych pánov, rytierov a miest.

V októbri 1445 sa zúčastnil v Slanom ako zástupca toh-

to zväzu rokovania so zástupcami českých katolíkov o rie-

šení kritickej situácie v zemi. České kráľovstvo bolo vtedy

už niekoľko rokov bez pevnej kráľovskej vlády a prežívalo

hlbokú hospodársku a politickú krízu.

Mesto Slaný, ktoré pôvodne v sporoch medzi katolík-

mi a kališníkmi zaujímalo skôr neutrálnu pozíciu, sa po

Jiříkovej návšteve postupne priklonilo na jeho stranu a

roku 1448 vyslaným oddielom bojovníkov podporilo do-

bytie Prahy vojskami Juraja Podebradského. Svojim hla-

som a vplyvom tiež podporilo voľbu Juraja Podebradské-

ho zemským správcom (1452) a neskôr i českým kráľom

(1458).

Za túto vernosť sa odvďačil kráľ Jiřík Slanému listinou

zo dňa 21. decembra 1458, ktorou potvrdil mestu všetky

doterajšie privilégia a rozšíril ich o niektoré nové. V úvode

tejto listiny sa uvádza:

„My Jiří, z božej milosti český kráľ… na známosť činí-

me všetkým… Ríše sveta nebývajú tak ani mocou a ve-

likou silou zbraní pri žiadúcom pokoji zachovávané, ako

zákonitou múdrosťou, ktorej znakom soľ jest, tak že kde

by kráľovstvám a mestám nedostávalo sa múdrosti, v ni-

več zajdú a v soľnú chuť pýcha obrátená budúc, zaslúži

sebe nevážnosti všetkých ľudí. Tomu výborne zrozumelo

mesto naše Slaný, ktoré múdrym rozmyslom vernosti súc

korenené, i slovutným názvom múdrosti opatrené, nám

i predchodcom našim vernosť ustavičnú a neporušenú za-

chovávalo…“

Výnosy a výsady, ktoré boli udeľované Jiříkom z Po-

debrad jednotlivým mestám, ako aj vtedajšie mocenské

spory, ktoré kráľ Jiřík viedol so svojimi odporcami, sú

dnes pochopiteľne takmer či úplne zabudnuté, napriek

tomu však stále oceňovaný ostáva jeho politický projekt z

roku 1463 na vytvorenie spolku kresťanských panovníkov

s cieľom zabezpečiť mier v Európe. V súvislosti s integrač-

nými snahami v Európe po roku 1950 i po roku 1990 býva

preto často pripomínané i meno tohto českého kráľa.

Osobnosť kráľa Juraja Podebradského stále pripomína

v Slanom sochárska plastika, ktorá bola v minulosti sú-

čásťou výzdoby slánskej Pražskej brány. Brána však bola

– 39 –


roku 1841 zbúraná. Dnes je možné toto historické sochár-

ske dielo uvidieť vo Vlastivednom múzeu v Slanom.

Fridrich Falcký (1596–1632), od roku 1610 falcký

kurfirst, ktorý bol v období stavovského protihabsbur-

govského povstania 26. augusta 1619 zvolený generál-

nym snemom protestantských stavov za českého kráľa.

Koncom októbra 1619 kráľ Fridrich s manželkou Alžbe-

tou Stuartovnou, dcérou anglického kráľa Jakuba I., a

so svojim dvorom nastúpil cestu do Prahy, kde bol 4. no-

vembra 1619 korunovaný. Popis cesty, v priebehu ktorej

kráľovský pár pobýval tiež v Slanom, zachytil súčasník

Fridricha Falckého Pavel Skála ze Zho�e v rozsiahlom

pojednaní História česká.

„A pretože direktorové odoslali z Prahy tým vyslaným

isté poznamenanie cesty, kedy a ktorého dňa a kade by

kráľa s kráľovnou i s celým dvorom jeho z Hba (Chebu)

až do miest pražských príhodne viesti, totiž aby vyjdúce

z Waldsasu 25. dňa októbra, na noc prišli s ním do Falkno-

va (Sokolova), z Falknova 26. dňa na zámok Kyslbl, inak

Anjelskou Horu…, z Kyslblu 27. dňa do Žatca, zo Žatca 28.

dňa do Loun, z Loun 29. dňa do Slaného, zo Slaného 30.

dňa na zámok Buštěhrad a z Buštěhradu 31. dňa do Prahy,

prečož hľadeli podľa toho výmeru tiež bedlivo sa chova-

ti.“

Dňa 29. októbra 1619 bol kráľ Fridrich so svojim dopro-

vodom uvítaný na slánskom námestí. Privítaný bol meš-

ťanostom Václavom Linhartom a početnými zástupmi

slánskych mešťanov i vidiečanov z blízkeho okolia. Prvé

nadšenie z príchodu nového českého kráľa v Slanom však

rýchlo opadlo, pretože Fridrichovi dvorania, hlavne ka-

zateľ Scultetus, sa ukázali byť pomerne málo znášan-

livými kalvinistami, čo v luteránskom Slanom vyvolalo

rozpaky i roztrpčenie. Možno i preto pobyt Fridricha Falc-

kého v Slanom pripomína v radničných knihách len jedi-

ná latinská veta: „Fridericus rex regni Bohemia, Slanam

visitavit cum regina 29. die Octobris.“

Fridrich Falcký bol i s manželkou ubytovaný v dňoch

29. 10.–30. 10. 1619 v Ladarovskom dome na slánskom ná-

mestí. Tento nárožný dom č. p. 1 sa v Slanom uchoval do

dnešnej doby.

S osobou tohto českého kráľa boli v tábore stavovských

povstalcov spájané nádeje na získanie zahraničnej finan-

čnej a vojenskej pomoci. Fridrich Falcký však neprejavo-

val príliš veľký záujem o české záležitosti a tiež nedokázal

získať v zahraničí žiadnych významnejších spojencov. Po

bitve na Bielej hore opustil „zimný kráľ“ Fridrich Falcký so

svojou rodinou 9. novembra 1620 Prahu a navždy stratil

vládu v českom kráľovstve.

Jeho manželka Alžbeta žila po bielohorskej bitve v

holandskom Haagu a neskôr všestranne podporovala

českých exulantov, predovšetkým Jána Ámosa Komen-

ského. Svojho manžela prežila o tridsať rokov, zomrela

vo veku šesťdesiatšesť rokov roku 1662.

IV. Stretnutie rakúskeho cisára, ruského cára a pruského kráľa roku 1813 vo Vranom u Slaného

Napoleonské vojny, ktoré v rokoch <>��–<�<2 spôsobi-

li Európe utrpenie a hrôzy porovnateľné iba s utrpením,

akému boli vystavené európske národy v období trid-

saťročnej vojny v prvej polovici 17. storočia, zasiahli celý

– 40 –


kontinent – od portugalských brehov Atlantického oceá-

nu až po ruské pláne.

Vojenské operácie sa nevyhli ani územiu dnešnej Čes-

kej republiky – 2. decembra 1805 francúzsky cisár Napo-

leon I. porazil v známej „bitve troch cisárov“ u Slavkova

na južnej Morave armády rakúskeho cisára Františka I.

a ruského cára Alexandra I. Títo dvaja, pri Slavkove po-

razení panovníci, sa stretli za prítomnosti pruského kráľa

o osem rokov neskôr – za úplne inej a pre nich vojensky a

diplomaticky priaznivejšej situácie – vo Vranom u Sla-

ného, na pomedzí Slánska a Lounska.

V auguste 1813 sa na poliach medzi obcami Vraný,

Lukov a Ředhošť rozkladal tábor rakúskej armády, ktorá

sa pripravovala na stretnutie s Napoleonovou armádou,

ktorá vtedy obsadila Sasko. Vrchné velenie nad vojska-

mi protinapoleonskej koalície Rakúska, Ruska a Pruska

bolo zverené rakúskemu poľnému maršálkovi Karolovi

Schwarzenberkovi, ktorý využil stretnutie troch pa-

novníkov u Vraného – rakúskeho cisára Františka I.,

ruského cára Alexandra I. a pruského kráľa Fridricha

Viliama III. a predstavil im 20. augusta 1813 na prehliad-

ku nastúpené vojsko. Rakúsky cisár, ruský cár a pruský

kráľ už o deň skôr prešli mestom Slaným, kde sa prechod-

ne nachádzal i hlavný stan Karla Schwarzenberka.

Pozabudnuté stretnutie troch európskych monarchov

u Vraného pripomína pomník postavený roku 1913.

Vojnová šťastena bola v oných augustových dňoch a

týždňoch 1813 veľmi nestála. Dňa 26. augusta 1813 zvíťazi-

la francúzska armáda v bitve u Drážďan a prenasledovala

ustupujúcu rakúsku armádu až do Čiech. V bitve pri Pře-

stanove a Chlumci v severných Čechách v dňoch 29. 8.–

30. 8. 1813 bolo naopak úspešnejšie rakúske vojsko, ktoré

donútilo francúzsku armádu na ústup. Porážkou francúz-

skych vojsk tiež skončila i bitva u Varvažova pri Ústí nad

Labem 19. septembra 1813. Avšak až ťažká porážka cisára

Napoleona v „bitve národov“ u Lipska o mesiac neskôr

otvorila koalícii protinapoleonských síl cestu do Francie.

Ranení vojaci z bitiev pri Přestanove a Chlumci boli

na vozoch zvážaní do blízkych i vzdialených lazaretov.

V Slanom bol zriadený vojenský lazaret v priestoroch

františkánskeho kláštora a v piaristickej škole. Písomne je

zaznamenané, že v Slanom zomrelo po bitve u Přestano-

va a Chlumce 3 700 vojakov.

Vo Vlastivednom múzeu v Slanom sa konala na jeseň

2005 výstava grafických listov „Portréty slávnych vojvod-

cov“, ktorá medziiným pripomenula tiež vojenské udalos-

ti roku 1813 na Slánsku a Lounsku.

V. Návštevy prezidentov v Slanom

T. G. Masaryk ﹙<�2)–<�=>﹚ bol za prezidenta Česko-

slovenskej republiky zvolený 14. novembra 1918 a túto

funkciu vykonával až do roku 1935, kedy kvôli vysokému

veku a zlému zdravotnému stavu z prezidentského úradu

odstúpil.

T. G. Masaryk navštívil Slaný po prvýraz 17. apríla

1898, keď tu ako riadny profesor Karlovej univerzity na

pozvanie Múzejného a literárneho spolku Palacký vy-

stúpil s prednáškou „Odkaz Františka Palackého“, ktorá

sa konala pri príležitosti 20. výročia úmrtia tohto najvý-

znamnejšieho českého historika 19. storočia.

Vo funkcii prezidenta Československej republiky

T. G. Masaryk navštívil mesto Slaný 10. septembra 1921.

Priebeh i prípravy tejto pre Slaný tak významnej uda-

losti popisuje dobová mestská kronika: „Radostný roz-

ruch spôsobila u nás správa, že pán prezident Masaryk

vyhovel pozvaniu zástupcov tunajšieho občianstva a roz-

hodol sa navštíviť mesto naše. Určitá správa o tom došla

do Slaného dňa 5. septembra t.r. a navzdory kratučkej le-

– 41 –


hote podarilo sa zriadenému komitétu pripraviti dôstojnú

oslavu tejto vzácnej a nezabudnuteľnej návštevy.

Ulice mesta boli bohato vyzdobené vlajkami a všetko

občianstvo zúčastnilo sa slávnostného uvítania a plniac

ulice i námestie v radostnom očakávaní príchodu prvého

prezidenta – osloboditeľa prispelo ku zvýšeniu lesku tohto

okamihu.

Dňa 10. septembra 1921 o 9. hodine rannej prišiel pán

prezident automobilom zo svojho letného sídla na zámku

v Lánoch, kde v krásnej lesnatej krajine prežíval dobu svo-

jej rekonvalescencie.“

Prezident T. G. Masaryk bol uvítaný pred vtedajším

Okresným domom starostom mesta Če'kom Peter-

som a zástupcami sokolov a legionárov,z ktorých mno-

hí boli roku 1917 jeho spolubojovníkmi na ruskej fronte.

V Okresnom dome mal potom prezident Masaryk prejav,

v ktorom okrem iného povedal: „ Cítim hlboko, že utvo-

renie našej republiky je vec ohromná, ale mnoho ľudí do-

siaľ nepochopilo, čoho sme svojim oslobodením, svojou

samostatnosťou dosiahli pre náš ľud. Až budúcnosť nám

to potvrdí a dokáže a našou povinnosťou jest snažiť sa pre

budúcnosť zachovať to, čo už máme. Som presvedčený, že

to dokážeme…“

Masarykovým sprievodcom po Slanom bol tiež posla-

nec Národného zhromaždenia a bývalý slánsky okresný

starosta Jan Malypetr, rodák z neďalekých Klobuk, kto-

rý o jedenásť rokov neskôr (29. 10. 1932) bol prezidentom

T. G. Masarykom menovaný predsedom československej

vlády.

Dňa 6. marca 1935 slánske zastupiteľstvo jednohlas-

ne rozhodlo o udelení čestného občianstva prezidentovi

T. G. Masarykovi.

Pri príležitosti 150. výročia narodenia T. G. Masary-

ka bola na hlavnom slánskom námestí, ktoré nesie Ma-

sarykovo meno, odhalená 28. októbra 2000 jeho socha.

Eduard Beneš (1884–1948), prvý a sedemnásť rokov

i jediný minister zahraničia nového československého

štátu (1918–1935) bol za prezidenta republiky zvolený

v decembri 1935. Tento najvyšší politický úrad vykonával

až do októbra 1938, keď po prijatí mníchovského diktátu

abdikoval a odcestoval do Veľkej Británie. V rokoch 1940–

1945 bol uznávaný štátmi antifašistickej koalície ako čes-

koslovenský prezident v exile a funkciu prezidenta Česko-

slovenskej republiky vykonával i po druhej svetovej vojne

(1945–1948). V júni 1948, už po komunistickom prevrate,

na úrad prezidenta rezignoval.

Eduard Beneš mal ku Slanému pomerne výrazné väz-

by nielen spoločenské, ale aj osobné.

V novembri a v decembri 1924 sa v slánskom divadle

konal cyklus prednášok o Masarykovom zahraničnom

odboji počas prvej svetovej vojny. Vtedy v Slanom vy-

stúpil – popri iných politikoch – aj minister zahraničia

Eduard Beneš, Masarykov najbližší spolupracovník, ktorý

bol v slávnostne vyzdobenom meste spolu s manželkou

Hanou uvítaný 9. novembra 1924.

O ďalšej návšteve Eduarda Beneša v Slanom podáva

svedectvo záznam v mestskej kronike z roku 1934:

„… Dňa 5. júla konaný župný zjazd národnej strany

socialistickej, spojený s návštevou ministra Dr. E. Beneše

a jeho manželky, ktorí boli hneď zrána po príchode sláv-

nostne uvítaní na radnici zástupcami mesta, všetkých úra-

dov, korporácií a spolkov. Potom nasledovala prednáška

ministra Beneša v preplnenom veľkom sále Grandhotelu,

odkiaľ vzácni hostia odišli predpoludním na výstavisko.“

Dňa 28. 5. 1937 bol Eduard Beneš menovaný čestným

občanom Slaného, avšak toto menovanie bolo po nacis-

tickej okupácii 21. 12. 1939 revokované. Dňa 4. 9. 1945 vte-

dajšie slánske zastupiteľstvo opäť menovalo prezidenta

Beneša čestným občanom Slaného a 7. 11. 1945 zástupco-

via mesta osobne odovzdali Eduardovi Benešovi na Praž-

skom hrade príslušný menovací dekrét.

– 42 –


Čestnou občiankou mesta Slaného bola 13. marca 1946

menovaná tiež Hana Benešová (1885–1974). Manželka

prezidenta Eduarda Beneša strávila v Slanom časť svojho

detstva a mladosti – tu navštevovala dva ročníky meš-

tianskej dievčenskej školy (1897–1899), v Slanom krátko

pobývala tiež v rokoch 1908–1909, keď už bola zasnúbená

s vtedy dvadsaťpäťročným Eduardom Benešom, študen-

tom pražskej filozofickej fakulty.

Osobnosť prezidenta Beneša pripomína v Slanom

i meno jednej slánskej strednej školy – Obchodná akadé-

mia Dr. Edvarda Beneša.

Emil Hácha (1872–1945) bol tretím československým

prezidentom, zvoleným v novembri 1938 ako rešpektova-

ný právnik a dlhoročný predseda Najvyššieho správne-

ho súdu. Prezidentom sa stal v tragickej dobe po prijatí

mníchovského diktátu, keď ďalší osud československého

štátu bol veľmi neistý. Dňa 15. marca 1939 bol prezident

Emil Hácha na rokovaní v Berlíne donútený pod hrozbou

leteckého bombardovania Prahy súhlasiť s nacistickou

okupáciou českých zemí a so zriadením tzv. Protektorá-

tu Čechy a Morava. V čele protektorátu zostal ako „štátny

prezident“ až do roku 1945.

Emil Hácha svoje postavenie najvyššieho predstaviteľa

českej správy Protektorátu Čechy a Morava využíval v pr-

vých dvoch rokoch okupácie (1939–1941) predovšetkým

na obranu stále viac obmedzovanej autonómie českého

národa i na záchranu stoviek občanov protektorátu, ohro-

zených nacistickou perzekúciou. Po roku 1941, v dôsled-

ku zosilňujúceho tlaku okupačnej moci ťažko chorý Emil

Hácha na svoje počiatočné národnoobranné postoje po-

stupne rezignoval, ale prenacistickým kolaborantom sa

nikdy nestal.

Emil Hácha navštívil Slaný 14. mája 1941, prezrel si

v sále Občianskej záložne výstavu obrazov známej mali-

arskej rodiny Stretiovcov.

Antonín Zápotocký (1884–1957) bol za prezidenta

Československej republiky zvolený v marci 1953. Prezi-

dentský úrad vykonával až do svojej smrti roku 1957.

O jeho návšteve v Slanom roku 1955 podáva svedec-

tvo mestská kronika: „20. marca sa konala v dome armá-

dy konferencia vojakov – komunistov, ktorej sa zúčastnil

tiež prezident republiky A. Zápotocký, ktorému pri odcho-

de pripravilo občianstvo na námestí srdečné ovácie.“

Ľudovo vystupujúci politik Antonín Zápotocký sa bez-

pochyby tešil medzi občanmi, zvlášť na rodnom Kladen-

sku, istej popularite. V záujme historickej pravdy je však

treba zdôrazniť predovšetkým skutočnosť, že Antonín Zá-

potocký bol jedným z najvyšších predstaviteľov totalitnej

komunistickej moci, ktorej brutalita sa v Československu

prejavovala najťažšie práve v rokoch, keď Antonín Zápo-

tocký zastával najvyššie mocenské posty – úrad pred-

sedu vlády (1948–1953) a funkciu prezidenta republiky

(1953–1957).

Václav Havel (1936) sa stal československým prezi-

dentom po víťazstve demokratickej revolúcie 29. decem-

bra 1989 a funkciu prezidenta Českej a Slovenskej Federa-

tívnej Republiky zastával do júla 1992, keď v dobe delenia

federatívneho štátu na svoj úrad rezignoval. Za preziden-

ta samostatnej Českej republiky bol opakovane zvolený

v rokoch 1993 a 1998.

Spisovateľ a dramatik Václav Havel bol pred rokom

1989 najvýznamnejším predstaviteľom hnutia za ľudské

práva Charta 77 a pre svoje politické a spoločenské posto-

je bol opakovane komunistickým režimom väznený.

Prezident Václav Havel navštívil mesto Slaný prvýkrát

4. mája 1993, kedy sa zúčastnil pracovnej návštevy vte-

dajšej slánskej firmy Bateria. Ďalšia návšteva prezidenta

Václava Havla v Slanom sa konala pri príležitosti štátneho

sviatku 28. októbra 1994. Václav Havel bol vtedy privítaný

na Masarykovom námestí slánskym starostom Pravo-

slavom Vébrom a potom bol prítomný pri slávnostnom

– 43 –


akte skladania vojenskej prísahy nováčikov vtedajšej

slánskej posádky.

Václav Klaus (1941) bol do najvyššej ústavnej funk-

cie zvolený 28. februára 2003 a výkonu úradu sa ujal po

zložení prezidentského sľubu 7. marca 2003.

Politik Václav Klaus prvýkrát zavítal do Slaného v apríli

1998, keď sa ako vtedajší poslanec a predseda Občianskej

demokratickej strany zúčastnil predvolebného stretnutia

so slánskymi občanmi v Mestskom divadle. Podobného

zhromaždenia sa Václav Klaus, v tej dobe predseda Po-

slaneckej snemovne, zúčastnil tiež o štyri roky neskôr na

slánskom Masarykovom námestí.

Vo funkcii prezidenta republiky Václav Klaus navštívil

Slánsko 24. februára 2005, keď sa na pozvanie riaditeľa fir-

my LINET Zby'ka Frolíka zúčastnil slávnostného otvo-

renia nového administratívneho centra tejto spoločnosti

v miestnej časti Slaného v Želevčiciach. Tohto stretnutia

sa tiež zúčastnil Ivo Rubík, starosta Kráľovského mesta

Slaného.

VI. Vznik a vývoj tzv. visegrádskej štvorky

Vo né spolo#enstvo štátov dnešnej visegrádskej

štvorky – v tej dobe však ešte visegrádské trojky – vznik-

lo roku 1991, keď vtedajší predstavitelia Poľska, Českoslo-

venska a Maďarska na stretnutí vo Visegráde pri Budapeš-

ti vyjadrili ochotu a vôľu spoločne riešiť problémy štátov

strednej Európy, ktoré v roku 1989 nastúpili cestu demo-

kratických a hospodárskych reforiem.

Dňa 15. februára 1991 poľský prezident Lech Walesa,

československý prezident Václav Havel a maďarský pre-

miér Joszef Antall vo Visegráde podpísali „Deklaráciu

o spolupráci medzi Poľskom, Československom a Maďar-

skom“. Hlavným zámerom tejto deklarácie bola koordi-

nácia zahraničnej a bezpečnostnej politiky zúčastnených

štátov s cieľom dosiahnuť spoločný postup pri jednaní

o vstupe do západných hospodárskych a politických

štruktúr. V tejto deklarácii bola tiež venovaná pozornosť

otázke ľudských práv i problematike ochrany práv národ-

nostných menšín.

Miesto stretnutia – Visegrád v Podunají – nebolo vy-

brané náhodou, pretože práve tu sa v novembri roku 1335

stretli k úspešnému politickému rokovaniu vtedajší pa-

novníci stredoeurópskych štátov – uhorský kráľ Karol

Róbert z Anjou, poľský kráľ Kazimír III. a český kráľ

Ján Luxemburgský.

V polovici deväťdesiatych rokov minulého storočia

však došlo z najrôznejších príčin k určitej stagnácii vo

vzájomnej zahranično-politickej spolupráci štátov vise-

grádskej štvorky.

Ale v októbri 1998 prehlásili premiéri Maďarska, Poľska

a Českej republiky myšlienku visegrádskej spolupráce za

obnovenú. Roku 1999 sa konalo v Bratislave prvé stret-

nutie premiérov všetkých štátov visegrádskej štvorky.

V hlavnom meste Slovenskej republiky sa 14. mája 1999

zišli vtedajší predsedovia vlád Poľska, Maďarska, Českej

republiky a Slovenska Jerzy Buzek, Viktor Orbán,

Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda. Od tej doby sa vzá-

jomná spolupráca štátov Visegrádu opäť rozvíja a prehl-

buje.

Stretnutie najvyšších predstaviteľov štátov visegrád-

skej štvorky v Slanom 15. septembra 2006 je toho výraz-

ným príkladom.

Rozvoj politických a spoločenských kontaktov medzi

štátmi visegrádskej štvorky má stále veľký význam pre

budúcnosť Poľska, Maďarska, Slovenska a Českej repub-

liky, i keď jeden z hlavných cieľov úsilia týchto štátov –

vstup do európskeho hospodárskeho a politického pries-

toru – bol v roku 2004 úspešne splnený.

– 44 –


VII. Najvyšší predstavitelia štátov visegrádskej štvorky

Lech Kaczynski (1949), občianskym povolaním práv-

nik a vysokoškolský pedagóg. Do poľského verejného a

politického života vstúpil už v polovici sedemdesiatych

rokov 20. storočia, kedy sa podieľal na založení opozič-

ného protikomunistického Výboru na obranu robotníkov.

V roku 1980 stál tiež pri vzniku poľskej Solidarity a bol

spolupracovníkom jej predsedu Lecha Walesu. Po vyhlá-

sení výnimočného stavu v Poľsku bol internovaný. V roku

1989 bol zvolený za senátoroa, o dva roky neskôr za po-

slanca poľského Sejmu.

V rokoch 1992–1995 bol predsedom Najvyššieho kont-

rolného úradu. Roku 2000 bol menovaný ministrom spra-

vodlivosti vo vláde premiéra Jerzyho Buzka. V rokoch

2002–2005 stál ako primátor v čele poľského hlavného

mesta Varšavy.

Prezidentom Poľskej republiky sa Lech Kaczynski stal

v októbri 2005.

László Sólyom (1942), občianskym povolaním práv-

nik a vysokoškolský pedagóg. Do maďarského verejného

života sa zapojil na konci 80. rokov 20. storočia, keď sa stal

jedným z predstaviteľov nezávislého ekologického hnu-

tia Dunajský kruh. Bol tiež jedným zo spoluzakladateľov

opozičného Maďarského demokratického fóra, ktoré sa

roku 1989 stalo hlavným iniciátorom demokratických

zmien v Maďarsku.

V rokoch 1990–1998 bol László Sólyom predsedom ma-

ďarského ústavného súdu. Tiež pôsobil ako profesor na

univerzitách v Maďarsku i v zahraničí.

Prezidentom Maďarskej republiky bol László Sólyom

zvolený v júni 2005.

Ivan Gašparovi� (1941), občianskym povolaním

právnik a vysokoškolský pedagóg. Do verejného a politic-

kého života vstúpil v roku 1989, keď sa stal spolupredse-

dom Fóra nezávislých právnikov. Roku 1990 bol zvolený

prorektorom Univerzity Komenského v Bratislave.

V rokoch 1990–1992 Ivan Gašparovič vykonával funk-

ciu generálneho prokurátora Českej a Slovenskej Fede-

ratívnej Republiky. V období rozdelenia československej

federácie v roku 1992 sa stal predsedom Slovenskej národ-

nej rady. V roku 1994 bol zvolený za predsedu Národnej

rady Slovenskej republiky a tento úrad zastával štyri roky.

Poslanecký mandát vykonával tiež v rokoch 1998–2002.

Potom dva roky pôsobil ako pedagóg na Právnickej fakul-

te Univerzity Komenského.

Za prezidenta Slovenskej republiky bol Ivan Gašparo-

vič zvolený v apríli 2004.

Václav Klaus (1941), občianskym povolaním

ekonóm. Do politického života v Československu vstúpil

v roku 1989, keď sa stal jedným zo zakladateľov Občian-

skeho fóra. V rokoch 1989–1992 v československej federál-

nej vláde vykonával funkciu ministra financií. V období

delenia federatívneho štátu sa v roku 1992 stal predse-

dom českej vlády a úrad premiéra zastával až do konca

roku 1997. V rokoch 1998–2002 bol predsedom Poslanec-

kej snemovne Parlamentu Českej republiky.

Za prezidenta Českej republiky bol Václav Klaus zvole-

ný vo februári 2003.

– 45 –


– 47 –

Fotografická příloha ~ Fényképmelléklet Dodatek fotograficzny ~ Fotografická príloha

¥ ¦

23 Zikmund Lucemburský Luxemburgi Zsigmond Zygmunt Luksemburczyk Žigmund Luxemburgský

43 Ji'í z Pod%brad Podjebrád György Juraj Podebradský


– 48 –

3 4

5

53 Fridrich Falcký Pfalzi Frigyest

63 Alžb%ta Stuartovna Stuart Erzsébettel El�biet� Stuart Alžbeta Stuartovna

73 Lada'ovský d;m Lada'ovský-házban Dom Ladarza Ladarovský dom


– 49 –

6 7

9

8

83 Alexandr I. I. Sándor Aleksandr I.

93 František I. I. Ferenc Franciszek I

;3 Bed'ich Vilém III. III. Figyes Vilmos Fryderyk Vilhelm III Fridrich Viliam III.

<3 Vraný


– 50 –

¥§

¥¥

2=3 223 Tomáš Garrigue Masaryk


– 52 –

14 15

16

263 273 283 Václav Havel


– 53 –

¥ª

¥«

¥¬

293 2;3 2<3 Václav Klaus


– 54 –


– 55 –

��

�� Privilegium


Návštěvy panovníků a prezidentů ve Slaném a na Slánsku

Vydáno Spole�ností pro ochranu kulturního d�dictví PATRIA ve spolupráci s Vlastiv�dným muzeem ve Slaném a M�stským ú!adem ve Slaném v roce "##$

Text: Zden�k VíšekOdborná spolupráce: Božena Franková, Ivana Hušáková

Foto a reprofoto: Pavel Vychodil, Ji!í B. JarochSazbu písmem „Areplos“ Jana Solpery ﹙www.pismolijna.cz﹚ provedl Jan Renner

Obálka tišt�na na papí!e Chagall "$# g0m2, dodal Antalis ﹙www.antalis.cz﹚Editor: Ivo Hor1ák

www.kultura.slansko.cz






Náv

št#v

y pa

no

vn

ík$

a pr

ezid

ent$

ve

Slan

ém a

na

Slán

sku

Publikace vychází

u p&íležitosti setkání

nejvyšších p&edstavitel$

(ty& st&edoevropských zemí

v Královském m#st# Slaném

dne )*. zá&í +,,- – prezidenta

Polské republiky pana Lecha

Kaczynského, prezidenta

Ma0arské republiky pana László

Sólyoma, prezidenta Slovenské

republiky pana Ivana Gašparovi(e

a prezidenta České republiky

pana Václava Klause

Ez a kiadvány

a visegrádi négyek

legmagasabb közjogi

méltóságainak, Lech Kaczynski

lengyel, Sólyom László magyar,

Ivan Gašparovi( szlovák és

Václav Klaus cseh köztársasági

elnökök +,,-. szeptember

)*–én, Slaný királyi városban

megrendezett találkozója

alkalmából jelent meg

Spole(nost pro ochranu kulturního d#dictví PATRIA,

Vlastiv#dné muzeum ve Slaném a M#stský ú&ad ve Slaném

+,,-

Publikacja jest wydana przy

okazji spotkania najwy3szych

przedstawicieli czterech pa4stw

Środkowoeuropejskich w mie�cie

królewskim Slaný w dniu

)*. wrze�nia +,,- – Prezydenta

Rzeczypospolitej Polski Pana

Lecha Kaczy4skiego, Prezydenta

W6gierskiej Republiki Pana

László Sólyoma, Prezydenta

Słowackiej Republiki Pana Ivana

Gašparovi(a oraz Prezydenta

Republiki Czeskiej Pana

Václava Klausa

Publikácia

vychádza pri príležitosti

stretnutia najvyšších

predstavite7ov štyroch

stredoeurópskych štátov

v Krá7ovskom meste Slaný d8a

)*. septembra +,,- – prezidenta

Po7skej republiky pána

Lecha Kaczynského, prezidenta

Ma0arskej republiky pána

László Sólyoma, prezidenta

Slovenskej republiky pána Ivana

Gašparovi(a a prezidenta Českej

republiky pána Václava Klausa


návštěvy panovníků a prezidentů ve slaném a na slánsku

Documents