Potřebujeme skutečně 38. knihu o kukač-ce? Ano, od r. 1775 vyšlo tiskem 37 knihvěnovaných pouze kukačce obecné – a tonepočítám mnohé další, kde se kukačkao pozornost dělí s jinými hnízdními „švind-líři“. Navzdory desítkám knih a několikatisícům článků si troufám tvrdit, že novákniha o tomto ptačím druhu je na místě: na -prostá většina poznatků o kukačce byla to -tiž vybádána teprve nedávno. Před začát-kem nového tisíciletí jsme toho o kukačcemnoho nevěděli.

Takové tvrzení se může jevit arogantní –„A co klasikové, ti nic podstatného ne -přinesli?“ Přinesli, ale z části větší nežmalé dnes jejich tvrzení řadíme do kate-gorie „bludy“ (podrobněji o tradičníchchybných poznatcích o kukačce, jejichpříčinách a jaké poučení z toho plyne propoznávání přírody viz Vesmír 2011, 11:626–631). V některých případech bylytradiční „pravdy“ o kukačce důsledkemjalových salónních úvah, dnes vyvráce-ných systematickými terénními studiemi.V jiných narazilo tradiční poznávání nasvé hranice kvůli technickým omezením –např. ptáci vnímají, a své chování přizpů-sobují podnětům, které jsou lidem nevi-ditelné a které jsme ještě nedávno nebylivůbec schopni v terénu zkoumat (viz Živa2014, 4: 180–183). A právě na tomto pnu-tí mezi tradičními metodami a poznatkya jejich dnešním protipólem hojně stavíkniha Nicka B. Daviese.

Představovat N. B. Daviese studentoviči absolventovi „zelené“ biologie je téměřtrapné: profesor zoologie na univerzitěv Cambridge je jedním z otců zakladatelůekologie chování (behavioural ecology),autorem desítek přelomových prací a něko-lika učebnic, včetně zaslouženě slavného

Úvodu do ekologie chování (An Introduc-tion to Behavioural Ecology, John Wiley& Sons, 2012, 4. vydání). Posledně zmíně -ná položka představuje podle mého názoruzlatý standard, jak má vypadat učebnice(v každém případě jde o nejlépe napsanouučebnici, kterou jsem kdy vzal do ruky).Davies se proslavil pracemi o výběru part-nera u ropuch, teritoriálním chování oká-čů nebo klasickými pracemi o párovacímsystému zdánlivě nudného ptačího druhupěvušky modré. Nicméně jeho královskýmtématem je právě kukačka obecná.

V druhé polovině 80. let publikoval N. B.Davies se svým kolegou Michaelem Broo-kem několik prací, které oživily zájemo tohoto asi nejbizarnějšího evropskéhoopeřence. Články Daviese a Brookea klad-ly mnoho různých otázek a svou snahouuchopit téma ve všech jeho aspektech senaprosto vymykají dnešní tzv. salámovévědě (snaha rozsekat výsledky na co nej -menší části a tím vyrobit co nejvíce impak-tových bodů atd.). Ještě čtvrt století pojejich zveřejnění stěží vyjde práce o hnízd-ním parazitismu, jež by na některý z těchtoklasických článků neodkazovala.

Na přelomu tisíciletí vydal Davies kni-hu Cuckoos, Cowbirds and Other Cheats(T. & A. D. Poyser, Londýn 2000). Pokrý-vala tehdejší poznatky nejen o kukačce,ale i amerických vlhovcích, parazitickýchkachnách a dalších ptačích hnízdních pa -razitech. Trefila správnou rovnováhu meziodbornou publikací a textem, který zaujmelaika, a zaslouženě získala prestižní oce-nění Best Bird Book of the Year vyhlašo-vané časopisem British Birds a organizacíBritish Trust for Ornithology.

Za 15 let od vydání této oblíbené a hoj-ně citované (dodnes téměř 800 citací) kni-

hy jsme se o životě kukačky dozvěděli vícnež za několik předcházejících desetiletí.Nick B. Davies ve své nové knize provádíčtenáře napříč životním cyklem kukačky,od kladení, přes inkubaci, péči o mláďataaž po tah na zimoviště (mimochodem na -vzdory tisícům okroužkovaných mláďatkukačky za poslední století napříč Evro-pou dodnes nevíme, kudy mláďata ve svémprvním roce života migrují!). Jak se dalopodle knihy z r. 2000 očekávat, i nový Da -viesův text představuje popularizaci, jakmá vypadat: věcně správná, zahrnuje pod-statné obecnosti, nezabíhá do přílišnýchdetailů, staví na konkrétních poutavýchpříkladech. Poznatky o kukačce obecnéprezentuje v souvislostech s ostatnímihnízdními parazity, ale neodvádí pozor-nost od jádrového tématu. Text psaný bez-prostředním stylem (á la „sedíme tu u kávya nevěřili byste, že...“) doplňují osobnízážitky a anekdoty z výzkumu v mokřa-dech východní Anglie (Wicken Fen). Ukáz-ková britská přírodopisná tradice.

A Davies navíc nejen bezvadně píše, alei skvěle přednáší. V r. 2015 ocenila britskáRoyal Society jeho výzkum koevoluce mezikukačkou a hostiteli prestižní přednáškouCroonian Lecture. Jeho novou knihu i pou-tavě podanou přednášku (https://royalsocie -ty.org/events/2015/05/cuckoos-and-their--victims/) nelze než doporučit všem, kohozajímá poctivě provedená popularizacevědy.

Bloomsbury, Londýn 2015, 306 str.Ceny se liší podle prodejce.

CIV živa 4/2016

Tomáš Grim RECENZE

Nick Davies: Cuckoo: Cheating by Nature

1 Čerstvě vylíhlý vetřelec v hnízdě jediného dutinově hnízdícího hostitelekukačky obecné (Cuculus canorus), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicu-rus). O tom, jak se kukačka zbaví potenciální konkurence, panovalo po staletí mnoho legend; všechny detailní práce o jejím chování všakpocházejí až z posledního desetiletí. Utula, jižní Finsko. Foto T. Grim

1

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.