o srnčí zvěři

PAVEL SCHERER

JAN DVOŘÁK

O SRNČÍ ZVĚŘI

9

EDICE SVĚT MYSLIVOSTI

Kapitola_1+uvod_cs4.indd 1Kapitola_1+uvod_cs4.indd 1 5/14/09 5:08 PM5/14/09 5:08 PM

Pavel Scherer, Ing. Jan Dvořák, Ph.D.

O srnčí zvěři

© Pavel Scherer, Ing. Jan Dvořák, Ph.D., 2009© Lesnická práce, s. r. o., 2009

ISBN 978-80-87154-66-3

Dílo včetně všech jeho součástí je chráněno autorským právem. Každé využití mimo úzký rámec zákona o autorském právu je bez svolení autorů a nakladatelství nepřípustné a trestné. To platí zejména pro rozmnožování, překlady, zpracování na mikrofilm a ukládání a zpracování v elektronických systémech.


3

1. Úvod 7

2. Reprodukce srnčí zvěře 11

3. Některé negativní faktory ovlivňující zdravotní stav srnčí zvěře 27

3.1. Parazitózy 303.1.1. Střečkovitost 303.1.2. Vnější paraziti 343.2. Nevhodná potrava 343.3. Ztráta energie 40

4. Fenomén parožení 434.1. Vývojový cyklus parůžků 564.2. Hormonální řízení růstu parůžků 68

5. Stupně a tvary srnčích parůžků 715.1. Stupně srnčích parůžků 725.2. Tvar srnčích parůžků 82

6. Příčiny vzniku nerovných parůžků 87

7. Specifická hmotnost parožní hmoty srnců 99

8. Vliv výživy na tvorbu srnčích parůžků 1098.1. Kvalitní vyvážená výživa a tvorba srnčích parůžků 1108.2. Poznatky z přikrmovaní zvěře v zajetí 112

9. Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku 119

9.1. Hormonální poruchy 1209.1.1. Dvouparohatost 1209.1.2. Srny s pučnicemi a parůžky 1209.1.3. Parukáči 1229.2. Tvarové změny v důsledku mechanického

poranění 1329.2.1. Poranění pučnic 1329.2.2. Poranění parůžků v době růstu 1389.2.3. Poškození vytlučených parůžků 1429.2.4. Vliv poranění kostry 1429.3. Poškození parůžků biotickými činiteli 1449.4. Vliv poruch látkové výměny 1449.5. Vznik vícečetných parůžků 146

10. Odhad věku srnčí zvěře před ulovením a po něm 15110.1. Odhad věku živé zvěře 15210.1.1. Zbarvení obličejové masky srnců 15210.1.2. Síla krku a konstituce postavy 15610.1.3. Přebarvování 15810.1.4. Parůžky 16210.1.5. Chování srnců 16610.1.6. Srny 16810.2. Odhad věku ulovené zvěře 17210.2.1. Opotřebení chrupu 17210.2.2. Vývoj chrupu 17410.2.3. Srůsty chrupavčitých spojů klínové kosti 18210.2.4. Další dílčí metody odhadu věku 18410.2.5. Laboratorní odhad věku 188

Citovaná literatura 190

Obsah


4

Předmluva


5

Kniha O srnčí zvěři vznikla na základě série úspěšných článků, publikovaných v měsíčníku Svět myslivosti v letech 2005–2009. Smyslem jejího vydání nebylo podat komplexní informaci o zoologii, etologii, ekologii, chovu a lovu srnčí zvěře, neboť v uplynulých desetiletích u nás vyšly monografie věnované srnčí zvěři (Nečas 1975, Vach 1993, Drmota, Kolář a Zbořil 2007). Kniha O srnčí zvěři si klade za cíl zprostředkovat čtenářům poznatky z chovu srnčí zvěře, založené z velké části na dlouholetém pozorování jedinců chovaných v zajetí, ale také na zkušenostech s volně žijící zvěří, a vyvrátit některé mýty a dogmata z myslivecké praxe.

Velká pozornost je věnována tvorbě parůžků a úskalím v odhadu živé a ulovené srnčí zvěře, což jsou témata propojující v podstatě všechny kapitoly. Na text navazuje rozsáhlý obrazový materiál, který má pomoci čtenáři získat přehlednou a srozumitelnou formou dostatek informací k nejdiskutovanějším tématům myslivecké praxe.

Příprava knihy byla časově velmi náročná. Pořízení obrazového materiálu trvalo osm let a neobešlo se bez velké trpělivosti a spolupráce s mnoha myslivci.

Rád bych poděkoval všem chovatelům srnčí zvěře, kteří mi umožnili imobilizovat jejich zvěř, abych pořídil fotodokumentaci jejího chrupu při shromažďování obrazového materiálu ke stěžejní kapitole „Odhad věku srnců před ulovením a po něm“.

Chci poděkovat nájemci honitby Sudice a jejímu mysliveckému hospodáři Ing. Vladimíru Přibylovi za poskytnutí lebek uhynulých srnců k jejich využití pro potřeby výzkumu parůžků.

Děkuji Krajské veterinární správě pro Jihomoravský kraj (inspektorát Blansko) a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje (odbor životního prostředí) za povolení chovu srnce obecného.

Děkuji všem myslivcům, kteří přispěli do knihy fotografiemi svých raritních srnčích trofejí a ostatním, kteří jakkoliv napomohli tomu, že kniha spatřila světlo světa, jmenovitě Ing. Martinovi Pokornému, Ph.D., Mario Lančovi, Michalu Prokešovi, Karlu Klíčovi, Ing. Jiřímu Pokornému, Aleši Janatovi, Jaroslavu Veverkovi, Aleši Bártovi, Petru Vrobelovi, Pavlu Staňkovi, Bohumilu Smékalovi, Romanovi Bečičkovi, Jaroslavu Mazalovi, Miloši Ambrosovi, MVDr. Jiřímu Rožkovi, Petru Vojtěchovi, Františku Sejtkovi, Ing. Zdeňkovi Ráčilovi, MUDr. Adolfu Lickovi, Petru a Ladislavu Hauptovým, Josefu Hlaváčkovi, Josefu Klapušovi, Petru Chloupkovi a Ing. Jaroslavu Svobodovi.

Zvláštní poděkování patří mé ženě Ivoně a našim dětem za mnohaletou toleranci, trpělivost a podporu finančně náročné záliby, při níž jsem strávil spoustu času na úkor rodiny.

Děkuji nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce a redakci časopisu Svět myslivosti za pomoc při zpracování knihy.

Pavel Scherer


7

Úvod1.


2. Reprodukce srnčí zvěře (Pavel Scherer)

8

Srnčí zvěř je naším původním druhem, který obývá území celé České republiky od nížin až do horských oblastí. V posledních letech se ročně loví v průměru 110 tisíc kusů, vývoj početních stavů a úlovků v uplynulých 40 letech je zachycen v připojeném grafu. Srnčí zvěř tedy velmi dobře znají myslivci ze všech typů honiteb – od polních až po horské. Navzdory rozšíření tohoto druhu a jeho vysoké početnosti, která umožňuje většině myslivců seznámit se s jeho zoologií, etologií a ekologií, kolují mezi mysliveckou veřejností nejrůznější nejasnosti či omyly, týkající se srnčí zvěře, často přenášené z jedné myslivecké generace na generaci následující. Tato kniha by měla umožnit čtenáři nahlédnout díky bohaté fotodokumentaci hlouběji do života srnčí zvěře. V devíti kapitolách je pozornost postupně věnována reprodukci srnčí zvěře, některým negativním faktorům ovlivňujícím zdravotní stav srnčí zvěře, fenoménu tvorby parůžků, jejich stupním a tvarům, příčinám vzniku nerovných parůžků, specifické hmotnosti parožní hmoty, vlivu výživy na tvorbu srnčích parůžků, a především abnormálním parůžkům a příčinám jejich vzniku a odhadu věku srnčí zvěře před ulovením a po něm.

1. Úvod


9



10

Kapitola_2_3cs4.indd 10Kapitola_2_3cs4.indd 10 5/14/09 5:16 PM5/14/09 5:16 PM

11

Reprodukce srnčí zvěře

2.(Pavel Scherer)



12

Srnci jsou schopni reprodukce téměř celý rok kromě krátkého období na konci zimy a po-čátkem jara (leden–březen). Jejich pohlavní žlázy jsou tedy aktivní přibližně od dubna do konce prosince. Období říje však závisí na aktivitě po-hlavních žláz srn, jejichž činnost je časově omeze-nější a podstatně kratší. Srny jsou tedy skutečným „spouštěcím mechanismem“ říje, ony určují její dobu a průběh.

Začátek pohlavní aktivity srn spadá s časo-vými a místními rozdíly přibližně do druhé polo-viny července a první poloviny srpna. V té době se ve vaječnících srn uvolňují zralá vajíčka a dochází k ovulaci. Mezi myslivci se traduje, že nejdříve říjejí mladé nevodící srny (čiplenky) a jako po-slední staré vodící srny. Po dlouholetém sledování časového průběhu reprodukce v závislosti na věku srny mohu konstatovat, že se může vysky-tovat řada odchylek od tradovaného standardu. V jednom roce jsem ve svém chovu pozoroval, jak byla pětiletá vodící srna pokládána dříve než nevodící čiplenka. Časový rozdíl byl 12 dnů.

V závislosti na ovulaci dochází u srn k ak-tivaci činnosti pohlavních žláz, jejichž produkty upozorňují srnce, že nadešel „pravý čas“ říje. Chování srnců se v té době začíná výrazně měnit: jsou neklidní, intenzivně strouhají a hrabánkují. Aktivněji si označují hranice svých teritorií čelní-mi pachovými žlázami, aby ostatním srncům dali najevo, kdo se postará o tamní srny.

Dostane-li se srnec při hledání říjné srny na území jiného srnce, dochází často k jejich kontaktu, přičemž se jeden či druhý srnec snaží vyhnat svého soka. Tyto projevy jsou pro srnce typické a podobají se soubojům při obhajování teritoria v jarním období. Skutečnost, že domov-ské okrsky srn zasahují většinou do několika letních stávanišť teritoriálních srnců, umožňuje srnám vybrat si srnce.

Najde-li srnec říjnou srnu, začne ji proná-sledovat a honit. Srna, u níž ovulace ještě není na vrcholu, srnci uniká. Často se velkými oblouky vrací na své stávaniště a někdy zaběhne i do teri-toria jiného (sousedního) srnce. Srnec se jí snaží nadběhnout a zahnat zpět. V této fázi říje je vzdá-

2. Reprodukce srnčí zvěře


13


14


lenost mezi srncem a srnou poměrně velká. Ho-nění je charakteristickým chováním říjného páru, které předchází kopulačnímu aktu (pokládání) a pro myslivce je spolehlivým důkazem, že v ho-nitbě začíná srnčí říje. Honění nemá přesný řád, jak se myslivci dříve domnívali. Srnec honí srnu nejčastěji v kruzích, oválech či „osmičkách“. Poloměr těchto obrazců může na počátku říje do-sahovat několika desítek metrů. Srnec při honění srny intenzivně supí, srna píská. Někdy můžeme pozorovat násilné projevy srnce, vzrušeného po-hlavním pudem, vůči srně, případně i vůči jejím srnčatům. Ve výjimečných případech jsou srnčata srncem tolerována a následují říjný pár při ho-nění. Divoké honění je občas vystřídáno klidným pastvením srny i srnce, někdy i se zalehnutím. V počáteční fázi říje, která trvá přibližně jeden až dva dny, se srna nenechá pokládat, protože její ovulace ještě nedostoupila vrcholu. Rozmnožo-vací pud srny na vrcholu říje je silnější než pud mateřský, což nám umožňuje sledovat chování srny k jejím potomkům. Při milostných hrách se srncem srna dočasně zcela ignoruje naříkavé pískání srnčete. Několikrát jsem pozoroval, jak srna svá srnčata v době říje odkládá, nekojí je, a dokonce je od sebe odhání.

V druhé fázi říje, jakmile je uvolněné va-jíčko schopné oplození, začíná srna postupně zvolňovat tempo svých úniků před srncem, až nakonec běží volným klusem. Srna začíná běhat v menším prostoru a poloměry geometrických útvarů se postupně zmenšují, takže nakonec může obíhat pouze keř, strom, ostrůvek vyšší travní vegetace apod.

V poslední fázi, kdy je ovulace na vrcholu, již srnec běhá těsně za srnou a větrníkem se do-týká svírky, aby zjistil stav říjnosti srny (obr. 3, 4). To je doba, kdy nadešel čas pokládání, k němuž je srna připravena. Během pozvolného klusu se náhle před srncem zastaví a dochází k pokládání (obr. 5, 6). Akt pokládání je velmi krátký, podle mých pozorování trvá přibližně tři až sedm vteřin. Pokládání se po krátkých přestávkách opakuje, v mezičase se zvěř v klidu pase a zalehá. Vzhle-dem k omezené době říjnosti srny a v závislosti


15

Obr. 3, 4, 5, 6: Závěrečné fáze předkopulačního chování, pokládání srny.

3

5 6

4


16


na délce celé říje (přibližně čtyři týdny) je srnec schopen pokládat přibližně tři až pět srn, které žijí nejblíže jeho teritoriu. Srnec zůstává u jedné srny většinou dva až čtyři dny. Jakmile říjnost srny již není tak intenzivní, pobyt srnce se zkra-cuje. Odchází hledat jinou říjnou srnu.

Průběh srnčí říje, její začátek a délku, dokáže výrazně ovlivnit počasí, nadmořská výška a řada dalších faktorů, jako je populační hustota srnčí zvěře, poměr pohlaví, věková struktura a jiné místně působící faktory. V níže položených oblastech začíná říje dříve než v oblastech hor-ských. Za chladného a deštivého počasí není říje z pohledu pozorovatele tak výrazná a intenzivní jako za teplého, slunného a bezvětrného počasí.

Během říje dojde k oplodnění nejčastěji dvou, jednoho, méně často i tří vajíček. Vzácně bývá oplodněn větší počet vajíček. Oplodněná vajíčka sestoupí vejcovodem do dělohy, kde se ze zárodku vyvíjejí plody. Pokud byla srna oplodně-na v letní říji, její celková březost trvá přibližně 9,5 měsíce. Jestliže srna nebyla během letní říje oplodněna, žluté tělísko ve vaječníku zaniká a k ovulaci znovu dojde zpravidla koncem listopadu a v průběhu prosince. Dochází tak k náhradní říji, v jejímž průběhu může být srna také oplodněna. V té době můžeme v honitbách pozorovat u srnčí zvěře neklid a občasné honění, často spojené s pokládáním.

Při výzkumu biologie srnčí zvěře byla v březosti srn zjištěna zvláštnost. U srn, které jsou oplodněny během letní říje, se vývin oplo-zeného vajíčka zastaví, zárodek leží volně v dě-loze a až do konce podzimu je pouze nepatrně vyživován. Teprve koncem podzimu dojde vlivem hormonu hypofýzy k jeho uhnízdění ve výstelce dělohy. Teprve poté, což bývá většinou koncem prosince, pokračuje vývoj plodu již intenzivněji a má inkubační dobu přibližně pět měsíců. Této přestávce ve vývinu zárodku se říká utajená bře-zost. Obdobný jev byl zjištěn také u jiných savců, např. u některých lasicovitých či u medvěda. V počáteční fázi utajené březosti má srnčí záro-dek zpočátku velikost špendlíkové hlavičky, kon-cem latence je velký asi jako malé zrnko hrachu.

Podle výsledků výzkumu dojde u většiny srn k oplodnění během letní říje. Srnám oplodněným v průběhu náhradní říje na podzim se začne záro-dek vyvíjet bezprostředně po pokládání, a to buď s výrazně zkrácenou či zcela vynechanou utajenou březostí. Tyto srny kladou srnčata ve stejné době jako srny oplodněné v létě. Náhradní říje se větši-nou zúčastňují roční nebo dvouletí srnci, kteří ještě neshodili parůžky a disponují životaschopný-mi spermiemi. Dokonce bylo ověřeno, že srnec dokáže úspěšně oplodnit srnu i po shození parůž-ků. Toto tvrzení mohu potvrdit pozorováním jed-noho z mnou chovaných srnců (Joklík), který ve věku dvou let úspěšně pokládal srnu těsně po shození parůžků (15. prosince). Srna přivedla na svět 17. května dvě srnčata, takže plody se v jejím těle vyvíjely přesně pět měsíců.

Jaký význam má utajená březost? Velký! U srnčí zvěře probíhá říje v letním čase, tedy v době dostatku přirozené potravy. Srnci mohou v té době dohnat ztráty na tělesné hmotnosti, vzniklé během říje, podzimní intenzivní pastvou až do příchodu zimy a dostatečně se zregenero-vat. U srn zajišťuje vytvoření rezervních látek ješ-tě před dobou intenzivního vývoje plodu právě latence. Období kladení srnčat nespadá do prů-běhu zimy, jak by tomu jinak bylo při odpovídají-cí délce březosti bez latence, ale do jarních mě-síců, tedy do doby hojnosti kvalitní přirozené po-travy, kdy se srna dokáže vyrovnat s kladením a energeticky náročnou výživou srnčete.

Při této příležitosti chci připomenout úby-tek tělesné hmotnosti srnce ke konci říje. Obec-ně je známo, že vyříjený srnec ztrácí na celkové hmotnosti, což dokládá nízká hmotnost srnců ulovených v tomto období. Kolik kilogramů ztratí srnec v průběhu říje? Tento výpočet jsem provedl u jednoho z mnou chovaných srnců zjištěním jeho hmotnosti před říjí a těsně po jejím skonče-ní. Srnec toho roku pokládal dvě srny. Zjištěná tělesná hmotnost před říjí (15. 7. 2007) byla 30 kg, na konci říje (20. 8. 2007) 23 kg. Srnec tedy ztratil během pěti týdnů 7 kg, což představu-je přibližně čtvrtinu jeho celkové tělesné hmot-nosti (obr. 7, 8).


17

Obr. 7: Srnec Honza před říjí (hmotnost 30 kg).

Obr. 8: Srnec Honza po říji (úbytek hmotnosti 7 kg).

8

7


18


Ke kladení vyhledává srna klidné a ničím nerušené místo, odkud odhání svá loňská srnčata a ostatní srnčí zvěř, vyskytující se poblíž. Nejčastě-ji klade vleže, někdy též vestoje (obr. 9, 10, 11). Srnčata klade v krátkých intervalech tak, že doba vypuzování plodu od prvních známek neklidu až po kladení posledního srnčete trvá přibližně dvě až tři hodiny. V průběhu kladení srna opakovaně vstává a zaléhá, přičemž někdy hlasitě naříká. Po bezprostředním vyklouznutí srnčete ze svírky je srna začne zpravidla ve stoje nebo ještě vleže čistit lizákem, a to nejdříve na hlavě, na zadeč-ku a v okolí pupeční šňůry a posléze po celém těle, takže srnčata jsou brzy očištěna a oschnou (obr.12, 13). Krátce po kladení odcházejí z dě-lohy srny také plodové obaly a placenta, kterou srna rozžvýká a pozře. Říká se, že tyto obaly údajně obsahují látky, které zastavují krvácení z rodidel. Pokud se však srně kladoucí v zajetí obaly a placenta odstraní a zabrání se jejich pozření, nemívá to nepříznivé následky. Je prav-děpodobné, že odstranění zbytků po kladení má

9 10 11

Obr. 12, 13: Čerstvě kladená srnčata matka

důkladně očistí.


19

12 13

Obr. 9: Šestiletá srna dva dny před kladením srnčat (17. 5. 2005).

Obr. 10: Počáteční fáze kladení.

Obr. 11: Kladení vleže.


20


pudový charakter a funguje jako „zametání stop“ před predátory. Tvrdí se též, že pozření plodových obalů podporuje laktaci.

Bezprostředně po kladení se srnčata snaží najít vemínko a většinou během jedné hodiny poprvé sají mateřské mléko. Po uplynutí krátké doby od kladení (do dvou hodin) jsou již schop-na za matčina povzbuzování hlasem a též pomoci postavit se a vrávoravě odejít na nedaleké místo, kde je srna poprvé odloží a na krátkou dobu opustí (obr. 14, 15). Od prvních chvil života

srnčatům masíruje lizákem oblast podbřišku a čistí jim okolí konečníku a močových vývodů (obr. 16, 17). Tuto masáž provádí srna po dobu, kdy srnčata sají mateřské mléko a jejich trus ještě není pevněji utvářen.

Srna svá srnčata v pravidelných intervalech kojí. Dorozumívá se s nimi jemným pískáním. Ko-jení je zpočátku častější, později srna kojí srnčata jen v určitou denní dobu. V druhém týdnu života srnčata již matku poprvé provázejí na kratších procházkách (obr. 18).

14

16 17

15


21

18

20

19

Obr. 14, 15: Typická poloha odloženého srnčete na bezpečném místě. Rozdílné zbarvení srsti

(světle písková, uhlově tmavá).

Obr. 16, 17: V prvních dnech života věnuje srna srnčatům zvýšenou péči.

Obr. 18: Již v prvních hodinách života je srnče schopno samo se postavit a následovat matku.

Obr. 19, 20: V případě nebezpečí se srnče instinktivně přikrčí k zemi a zůstává strnule ležet.


22


Srna od počátku srnčata odkládá, zpravidla každé na jiném místě, avšak nedaleko od sebe, a sama nikdy nezaléhá přímo u nich. Jde opět o pudovou ochranu – srna se snaží, aby srnčata snadno nenalezli predátoři. V prvních dnech ži-vota srnče není schopné rychlého běhu, a pokud cítí nebezpečí, instinktivně se přitiskne k zemi a téměř strnule leží (obr. 19, 20). K maskování před predátory mu napomáhá skvrnité zbarvení. Teprve později při spatření nebo vycítění nebez-pečí srnče prchá. Srna se vždy zdržuje nedaleko srnčat, a jsou-li ohrožena či napadena, reaguje na jejich nářek, ihned přiskakuje a podle svých možností je brání. Proti lišce dokáže srnčata svý-mi běhy ubránit. Největší ztráty na srnčatech však nezpůsobují predátoři, ale člověk, zejména velko-plošným zemědělským hospodařením. Současná moderní sklízecí technika se širokozáběrovými rotačními stroji a vysokou pojezdovou rychlostí vykoná při jarní senoseči své. V některých krajích či oblastech tomu padne za oběť podstatná část celkového ročního přírůstku srnčat (obr. 21, 22).

Srnče, které přichází na svět s úplným mléčným chrupem, začíná již koncem prvního týdne života přijímat rostlinou potravu, která se stává od třetího měsíce jeho života převážnou součástí jeho výživy (obr. 23). Ke konci podzimu srnčata sají mateřské mléko již jen nepravidelně. Srna je kojí přibližně do konce kalendářního roku (obr. 24). Ve svém chovu jsem pozoroval i případ, kdy srna dala koncem ledna napít svému srnčeti, které v té době nebylo o mnoho menší než ona.

Srnčata žijí ve společnosti matky do násle-dujícího roku – do doby, kdy klade jejich mladší sourozence. Také ještě poté bývají téměř celý rok v užším kontaktu s matkou než s ostatní zvěří, což platí i o srnčatech samičího pohlaví v době dospělosti, kdy již vodí vlastní srnčata.

Srnčata přicházejí na svět v poměru pohlaví přibližně 1:1. Odchylky jsou možné, na obr. 25, 26, 27 je zachycena srna vodící tři srnčata samčí-ho pohlaví. Srny jsou plodné do vysokého věku, srna, která nebyla oplodněna v letní či podzimní náhradní říji, je velmi řídkým jevem. Např. Hubner


23

Obr. 21, 22: Sklizeň pícnin a trvalých travních porostů bývá někdy příčinou citelných ztrát na srnčatech.

Obr. 23: Srnčata ve věku tří týdnů začínají přijímat zelenou potravu.

Obr. 24: Srna potomky doplňkově kojí většinou až do konce kalendářního roku.

21

23 24

22


24


(1937, in Nečas, 1963) neobjevil při pitvách 100 srn jediný případ neoplozené srny.

V souvislosti s odloženými malými srnčaty bych chtěl apelovat na všechny myslivce, aby laické veřejnosti neustále vysvětlovali, že je špatné brát náhodně nalezená „opuštěná“ srnčata do rukou a „zachraňovat je“. Potřebná osvěta vázne a veřejnost stále věří mýtu, že odložené srnče či jiné mládě jeho matka opustila, a je proto třeba je za každou cenu zachránit.

Jednou mi přinesl „laický zachránce“ srnče ve velmi zuboženém stavu a požádal mě, abych je vzal do své péče. Vysvětlil mi, že o ně chtěl pe-čovat sám, ale z časových a prostorových důvodů to nebylo možné. Šlo o zcela zesláblého srnečka ve stáří přibližně tři dny. Úvaha o jeho vrácení na místo nálezu byla bezpředmětná. Protože mnou chovaná srna Zuzana v té době vodila přibližně stejně staré srnče, využil jsem chvíle, kdy své srnče odložila do vysoké trávy ve výběhu, a nalezence jí podstrčil. Srneček v domnění, že jde o jeho matku, k srně přiskočil a snažil se sát mléko. Srna ho začala masírovat lizákem. V domnění, že je přijala za své, jsem odešel. Druhý den jsem srnče našel zhaslé. Mělo zlomený zadní běh a bylo celé potlučené. Srna zřejmě zjistila, že jde o „vetřelce“, a srnečka utloukla běhy. Popsaný příběh by měl sloužit jako ponaučení, že není na místě brát tato, ale i jiná mláďata do rukou. Možná jen málokdo ví, že srnče do stáří dvou týdnů se nedokáže samo vyprázdnit. Funkci srny musí převzít jeho „zachránce“ a vlhkým hadříkem, vatou či prstem pravidelně masírovat močové a rektální ústrojí, aby se srnče vyprázdnilo. Z časových, prostoro-vých či jiných důvodů se jen málokomu podaří srnče staré několik dní úspěšně odchovat. Pokud jde o srnečka, objeví se další problémy. Po dosa-žení pohlavní dospělosti se s blížící se říjí stane agresivním a zpravidla jedinou cestou je jeho utracení. Každoročně mi lidé nosí „zachráněná srnčata“, kterým však již není kvůli jejich celko-vému vyčerpání pomoci. Ke zbytečným ztrátám na zvěři dochází pouze z neznalosti.


25

Obr. 25: Srna chovaná v zajetí se svými potomky – trojčaty samčího pohlaví.

Obr. 26: Navzdory početnosti vrhu a pouze průměrné hmotnosti srny měla srnčata ve věku 3,5 měsíce již abnormálně vyvinuté pučnice.

Obr. 27: Jedno z nejvyspělejších trojčat (28. 9. 2008).

25

26 27


26


o srnčí zvěři

Documents