petra janouŠkovÁ pohÁdky z lesa · 2020. 10. 26. · petra janouŠkovÁ pohÁdky z lesa...
TRANSCRIPT
PETRA JANOUŠKOVÁ
POHÁDKY Z LESA
ILUSTRACE: JITKA KOLDOVÁ
jemné pohádky
UKÁZKA
OBSAH |
1 | JAK SE POTKALI
2 | JAK OTVÍRALI STUDÁNKU
3 | JAK POTKALI DĚTI
4 | JAK POTKALI SRNEČKA
5 | JAK SE NEBE ZATMĚLO
6 | JAK PŘILETĚLA MOUCHA
7 | JAK POTKALI BALVÁNKA
8 | JAK VÍTALI LÉTO
9 | JAK DOZRÁLY JAHODY
10 | JAK JE PŘEKVAPILA HOUSENKA
11 | NA NÁVŠTĚVĚ V MRAVENIŠTI
12 | JAK JEŠTĚRCE UPADL OCÁSEK
13 | JAK SE SPLETLI
14 | JAK TANČILI SE SVĚTLUŠKAMI 15 | TŘI DOKTOŘI
16 | JAK POZOROVALI MRAKY
17 | JAK PŘIŠEL MEDVĚD
18 | JAK OBJEVILI HOUBY
19 | JAK POMÁHALI VEVERCE
20 | VRTULENÍ
21 | PROČ PADAJÍ NA PODZIM LISTY 22 | JAK POTKALI HVĚZDÁŘE
23 | JAK ZAČAL PADAT SNÍH
24 | ŠTĚDRY DEN
UKÁZKA
Už pomalu začínal podzim. Ostružiny byly sklizené, na Javo-říkově javoru právě dozrávaly vrtulky a on je nastavoval ke sluníčku. Zvlášť teď, kdy jeho svit slábl, potřebovaly skřítko-vu obětavou péči. Ostružinka mu pomáhala. Poletovala okolo stromku a natáčela vrtulky ke slunci. Najednou ji napadlo se skřítka zeptat: „Proč vlastně na javoru rostou vrtulky? Sníst se to nedá... Vlastně se s tím nedá dělat vůbec nic!“ Javořík jí to musel vysvětlit. „Ta vrtulka je jenom obal na semínko. Je to takové letecké křídlo. Semínko díky němu doletí dál, někam, kde pak může vyrůst další javor. Stromy nemůžou růst moc blízko sebe, překážely by si. Takhle hezky popoletí. A nemáš pravdu, že se s nimi nedá nic dělat. Dá se s nimi totiž hrát na vrtulení.“
Ostružinka na něj udiveně pohlédla: „Vrtulení? Co je to za slovo? A co je to za hloupost?“
Javořík odpověděl: „Víš co? Tak já ti to ukážu. Počkej tady a dívej se nahoru.“
20 | VRTULENÍ
UKÁZKA
Ostružinka se tedy posadila do trávy a čekala. Dívala se na-horu na nebe. Javořík mezitím utrhl pár zralých vrtulek a vy-lezl s nimi na vysoký kámen kousek od ní. Víla hleděla do nebe a už ji to pomalu přestávalo bavit, když tu se nad ní najednou objevilo asi pět roztočených vrtulek. Vypadaly jako větrníč-ky, když hodně fouká vítr. Sluníčko prosvítalo skrze ně a byla to nádherná podívaná.
Když se Javořík zase objevil, Ostružinka už byla úplně roze-smátá: „Já už vím, proč tě to tak baví. To je tak krásné! Můžu si to zahrát s tebou?“
A tak celé odpoledne hráli vrtulenou se zralými vrtulkami a náramně se u toho nasmáli. A ještě udělali dobrou službu pro javor, protože jeho semínka roznesli o kousíček dál.
20
UKÁZKA
UKÁZKA