POLITOLOGIE JAKO VĚDA

POLITIKA

MOC

Politologie

Politologie jako věda

Politologie odvozeno od “polis” (městský stát, starost o věci veřejné), logos (věda)

Nejde o vědu v pravém slova smyslu, nemá obecné zákonitosti, jednotící principy – názorová pluralita, používá slova víceméně, pravděpodobně

Nemá jednotnou metoduHlavním předmětem je POLITIKAPolitologie zkoumá: politiku, fungování státu,

institucí, politické systémy, politické strany, ideologie, politické chování, vztah politiky a ekonomiky

Jednotlivé disciplíny politologie

Obecná politologie – historie, politologické školy, předmět politologie, vztah k ostatním vědám, metodologie

Politická teorie a pol. filosofie – vývoj pol. myšlení, teorie demokracie, spravedlnosti….

Politické instituce – stát, ústava, volební systém, parlament, dělba moci…

Srovnávací politologiePolitická sociologie – studuje chování voličůPolitická ekonomie

Metody politologie

Pozitivní a normativní politologie- pozitivní se zabývá popisem politické (sociální reality) –

jak probíhají volby… - normativní – vychází z filosofie, stanovuje normy a

hodnoty, např. společnost by měla být založena na ideji rovnosti

METODY – popis, srovnávání –výstupy nemají objektivní platnost

Výzkum – výzkumná otázka, vysvětlení, definice použitých pojmů, hypotéza

- Volba konkrétní metody – průzkum, rozhovor, analýza dokumetů, statistické metody,

Vztah k ostatním vědám, Vývoj politologie

Viz kopie : filosofie, státověda, sociologie, historie, ekonomie, právní věda, psychologie

Filosofické kořeny – politické názory už u sofistů, ale hlavně Platón, Aristoteles

Otec uvažování o politice – N. MachiavelliSmluvní teorie – T. Hobbes, J. Lock, J.J.

Rousseau, Ch. MontesquieuK. Marx, J.S. MillSociologické kořeny – A. Comte, H. SpencerZaložení politologie v USA a ve Frncii 19. st

POLITIKA

umění řídit stát

umění možného, umění kompromisu

boj s mocí a o moc

správa věcí veřejných

oblast společenské (veřejné) činnosti

služba občanů

Desatero správného politika

Viz kopieKopie politická participace - jak byste se vy sami byli ochotni podílet na

správě věcí veřejných

Politika, politický program, politický konflikt

1) politika jako program, koncepce jednání, jednání jednotlivců nebo skupin, vlády (policy)

2) politika jako oblast, kde se tyto programy střetávají (politics)

Politický programPolitika jako oblast střetů – různé programy 1) nejprve konflikt – vzájemné napadání pol.

koncepcí2) kompromis – usmiřování a hledání

společné řeči

POLITICKÝ SYSTÉM, MOC, AUTORITA

Politický systém – je součástí celkového sociálního systému

zahrnuje všechny aktivity související s vykonáváním politiky: volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, státní orgány.

R. Dahl: “Politický systém je trvalý model lidských vztahů, které zahrnují do značné míry moc, vládu nebo autoritu.”

MOC

M. Marshal: “Moc proniká vším ve světě, který nás obklopuje.”

M. Weber: “Moc je možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli i proti vůli těch jichž se to týká.”

Voltair: “Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.”

Z. Bauman: “Možnost subjektu závazně rozhodnout o činnosti objektu.”

Druhy moci – politická, ekonomická, právní, sociální, morální

Legalita a legitimita MOCI

Legalita (zákonnost) moci:- Subjekt získal moc zákonným způsobem, podle určitých

pravidel a uplatňuje ji- Sama o sobě není zárukou demokratického uplatňování

(komunistický režim byl legální, byla ústava, zákony)

Legitimita (oprávnění):- Oprávnění vládnout, rozhodovat – dobrovolné

respektování jejich rozhodnutí- Čím větší účast ve volbách, tím větší legitimita- Legitimní moc se nazývá AUTORITA (tradiční,

racionální, charismatickou)