EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FONDPRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

PRÁCE S ŽÁKY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍMmetodická příručka

Mgr. Jana Janková

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PEDAGOGICKÁ A SOCIÁLNÍ,

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PEDAGOGICKÁ A GYMNÁZIUM,

PRAHA 6, EVROPSKÁ 33

Jankovanew.indd 1 19.9.2012 17:06:33

– 2 –

Metodická příručka vznikla v rámci projektu CZ.2.17/3.1.00/30013: „Studium pedagogických pracovníků k rozšíření odborné kvalifikace pro integrativní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na ZŠ a SŠ běžného typu“, který realizuje Magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, mládeže a sportu, Praha 1, Mariánské nám. 2 ve spolupráci s Vyšší odbornou školou pedagogickou a sociální, Střední odbornou školou pedagogickou a Gymnáziem, Praha 6, Evropská 33 za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Praha – Adaptabilita.

Název: PRÁCE S ŽÁKY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍMAutor: Mgr. Jana JankováOdborný garant: PaedDr. Miroslava Štréblová, CSc.Tisk: Powerprint s. r. o., Brandejsovo nám. 1219/1, Praha 6 – Suchdol Rok vydání: 2012

Za jazykovou úpravu příspěvků, jejich odborný obsah a správnost citací odpovídá autor.

2012 © Magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, mládeže a sportu

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nebude jakýmkoliv způsobem reprodukována bez předchozího písemného souhlasu Magistrátu hlavního města Prahy, odboru školství, mládeže a sportu, Praha 1, Mariánské nám. 2.

Jankovanew.indd 2 19.9.2012 17:06:33

– 3 –

Obsah

Úvod ................................................................................................................................................. 5

I. část ................................................................................................................................................ 7

1 Charakteristika zdravotního postižení ....................................................................................... 7

2 Diagnostika ve speciálně pedagogickém centru ....................................................................... 11

2.1 Komplexní vyšetření klienta ...................................................................................................... 12

2.2 Speciálně pedagogické vyšetření .............................................................................................. 13

2.3 Speciální vzdělávací potřeby .................................................................................................... 13

3 Podmínky edukace, kompenzační a rehabilitační pomůcky ................................................... 14

4 Charakteristika speciálně pedagogického centra .................................................................... 26

II. část ............................................................................................................................................. 27

5 Konkrétní příklady z diagnostické činnosti speciálně pedagogického centra ....................... 27

5.1 Doporučení k vypracování individuálního vzdělávacího plánu ................................................ 27

5.2 Zpráva ze speciálně pedagogického vyšetření .......................................................................... 29

5.3 Zpráva z průběhu diagnostického pobytu s doporučením ke vzdělávání ................................. 32

III. část ........................................................................................................................................... 35

6 Spolupráce speciálně pedagogického centra s integrující školou ........................................... 35

Závěr ............................................................................................................................................... 45

Seznam použité a doporučené literatury ..................................................................................... 46

Přílohy ............................................................................................................................................. 47

Příloha č. 1 – Seznam SPC pro zrakově postižené se sídlem v Praze ............................................. 47

Příloha č. 2 – Odborný posudek ke stanovení míry podpory žáků

se speciálními vzdělávacími potřebami ........................................................................................... 48

Jankovanew.indd 3 19.9.2012 17:06:33

– 4 –

Jankovanew.indd 4 19.9.2012 17:06:33

– 5 –

Úvod

Metodická příručka vznikla jako součást vzdělávacího programu „Integrativní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v ZŠ a SŠ běžného typu“, který je věnován vzdělávání učitelů z běžných škol v oblasti speciální pedagogiky. Integrativní školní (speciální) pedagogikou se rozumí společná výchova a vyučování žáků s postižením a bez postižení v běžné škole. (Myschker, N., Ortmann, M., 1999). Tato část příručky se věnuje pedagogice zrakově postižených. V minulých letech vyvinula speciální pedagogika zrakově postižených v teorii i praxi celou řadu poznatků, kon-cepcí a metod, které mohou být využity nejen ve speciálních školách, ale i při integrovaném vzdělá-vání žáků a studentů se zrakovým postižením. V České republice se nazývá oblast speciální pedago-giky zabývající se výchovou, vzděláním a rozvojem osob se zrakovým postižením různě. Setkáváme se s pojmenováním tyflopedie (z řeckých slov typhlos – slepý a paidea – výchova) nebo oftalmopedie (z řeckých slov opthalmos-oko a paidea-výchova). Asi nejvýstižnější je název “speciální pedagogika zrakově postižených”. V odborné literatuře se setkáme i se staršími názvy např. tyflopedagogika, oftalmologická defektologie, okulopedie apod.

V následujícím textu si tedy připomeneme některé důležité skutečnosti z pedagogiky zra-kově postižených, týkající se především jedinců se zrakovým postižením ve věku povinné školní docházky, případně studentů středních škol. Text bude členěn ve shodě se zadáním na část teoretic-kou, ve které se budou vyskytovat odkazy na odbornou literaturu, pomocí které se čtenář bude moci hlouběji seznámit zejména s lékařskou problematikou zrakových vad a část praktickou, kde budou popsány praktické zkušenosti autorky. Cílem příručky je vytvořit návod pro učitele běžných škol, jak postupovat v případě vzdělávání žáka se zrakovým postižením. Jak aktuálně řešit problémy materiál-ní i personální. Požadavky na vzdělávání jsou určeny Rámcovým vzdělávacím programem, případně modifikovány ve Školním vzdělávacím programu. Bylo by však možné je označit jako jednotné. Žákovská populace je různorodá, všichni žáci nejsou stejně disponováni a ti, kterých se týká tato pří-ručka, jsou handicapováni. Jsou to žáci, které školský zákon označuje jako žáky se speciálními vzdě-lávacími potřebami. Žáci se zrakovým postižením jsou zahrnuti ve skupině „zdravotně postižených“, na rozdíl od zdravotně či sociálně znevýhodněných. Samozřejmě v reálném životě se také vyskytují žáci se zrakovým i jiným zdravotním postižením (žáci souběžně postižení více vadami: např. zrak + mentální postižení, zrak + tělesné postižení, zrak + vada řeči i nejtěžší postižení zrak + sluch). Také se setkáváme se žáky, kteří jsou handicapováni zrakovým postižením a zároveň některou nemocí, která zásadně ovlivňuje vzdělávací proces - např. epilepsie. Tyto žáky zahrnujeme také pod označení „žáci s kombinovanými vadami“, v tomto případě se jedná o kombinaci zdravotního postižení se zdravotním znevýhodněním. Všichni tito žáci i jejich rodiče by měli navázat spolupráci s některým ze školských poradenských zařízení a nechat si stanovit míru potřebných podpůrných opatření pro vzdělávání v mateřské, základní i střední škole.

Autorka textu pracovala ve Speciálně pedagogickém centru (SPC) pro zrakově postižené od počátku vzniku těchto školských poradenských zařízení. Při integrovaném vzdělávání zrakově postižených je poradenská činnost SPC nezastupitelná a pro všechny účastníky vzdělávání důležitá. Část textu se též věnuje podpoře vzdělávání zrakově postižených odbornými pracovníky SPC.

Integrované vzdělávání zrakově postižených (ZP) probíhá v naší zemi již dvacet let. Za tuto dobu jsme již získali zkušenosti a víme, že každá integrace má své výhody, ale také své meze. Každý, kdo o integraci uvažuje, by měl vědět nejen o výhodách, ale také o rizicích. Za výhody integrace považujeme:

Jankovanew.indd 5 19.9.2012 17:06:33

– 6 –

- dítě zůstává v rodině, škola je dobře dostupná z místa bydliště

- dítě se zrakovým postižením má kontakt s dětmi bez zrakového postižení, učí se od nich, žije mezi zdravou populací tak, jak bude žít v dospělosti

- intaktní děti ve třídě (škole) si zvykají na dítě odlišné, učí se mu pomáhat, tolerují ho

Za rizika integrace dítěte se zrakovým postižením považujeme:

- žák se ZP nemá kamarády se stejnými potížemi, nemůže se učit různým dovednostem, které ho zdravá společnost naučit nemůže

- běžná škola nemůže zajistit a nacvičit některé dovednosti, které jsou pro zrakově posti-žené specifické (zajišťuje SPC nebo jiné zařízení)

- výuka mezi zdravými žáky je pro žáka se ZP náročnější (tempo, konkurence, celková zátěž)

- nepochopení postižení (ve škole nebo doma) může ovlivnit psychiku žáka, někdy se ne-chce odlišovat od ostatních a problémy tají: např. vždy uvádí, že vidí. Jindy tvrdí rodiče (nebo škola), že žák nemá potíže, odmítají nabízenou podporu (speciálně pedagogickou péči) např. používání bezpečnostních technik při samostatném pohybu, používání bílé hole při chůzi, používání sklopné desky na lavici, používání optiky, využití zvětšeného tisku apod.

- někdy rodiče vyžadují pro dítě výhody, které mu nenáleží. Jejich výchova je nadměrně ochranitelská. Někdy příčinu všech problémů vidí ve zrakovém postižení a nepřipouštějí si nižší rozumové schopnosti dítěte.

Každý jedinec a každá rodina se s výhodami i riziky integrace „vypořádá“ jinak. Každý má jinak nastavený žebříček hodnot a klade důraz na jinou výhodu. Každý jedinec a jeho okolí různým způsobem zvládá uvedená rizika integrace. Někdo by třeba náročnější vzdělávání žáka se zdravotním postižením mezi zdravými uvedl do výhod nikoli do rizik integrace. Celá záležitost je tedy velmi individuální, a přestože mají odborní pracovníci SPC zkušenosti, mohou pouze poskytnout radu, ale konečné rozhodnutí musí vždy udělat rodiče (zákonní zástupci).

Za velmi důležitou považuje autorka textu praktickou část, kde na uvedených případových studiích předvede tzv. úspěšnou i neúspěšnou integraci. Docházku do speciální školy v některém z období vzdělávání žáka se zrakovým postižením nepovažuje autorka za nepovedenou integraci, pokud veškeré vzdělávání postupuje optimální cestou k získání kompetencí k zařazení jedince se zrakovým postižením do společnosti, k získání vhodného zaměstnání, k uspokojivé kvalitě života.

Jankovanew.indd 6 19.9.2012 17:06:33

– 7 –

I. čÁST

1 Charakteristika zrakového postižení

Termínem zrakové postižení jsou označovány nedostatky zrakové percepce různé etiologie a různého rozsahu, ale také negativní vliv zrakové vady na celou osobnost jedince a jeho psychický vývoj. Vliv zrakového postižení je komplexní, jednotlivé složky často nelze oddělit. Vliv zrakového postižení se může projevit ve výkonnosti jedince, v oblasti emocionality, vůle, charakteru i v oblasti sociálních vztahů, které mohou být narušeny.

Všechny výše uvedené aspekty jsou uvedeny v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, di-sability a zdraví (dále jen MKF), která charakterizuje možné úbytky ve všech oblastech týkajících se nejen tělesných funkcí a struktur, ale postihuje i hlediska aktivit a participace stejně jako faktory prostředí.

Hovoříme-li dnes o projekci zrakové vady (zrakového postižení) do školního prostředí a vzdě-lávání, máme možnost nechat se vést doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO) a v sou-ladu s MKF hledat a popisovat funkčnost jednotlivých žáků se zrakovým postižením nikoli pouze zrakovou vadu. Principem speciálně pedagogických nápravných metod je pak vyhledávat funkce nejméně poškozené (zasažené), hledat postupy, jak tyto funkce rozvíjet a podporovat. Pro funkce již vyhaslé je třeba vyhledávat náhradu (kompenzační činnosti).

Osoby se zrakovým postižením můžeme dělit na skupiny podle různých hledisek. Známe kla-sifikaci sportovní, klasifikaci lékařskou, klasifikaci posudkových lékařů, klasifikaci školní (používané pro potřeby státní maturitní zkoušky). Při vzdělávání dosud využíváme dělení na skupiny podle stup-ně zrakové vady, přičemž kritériem je hodnota vizu (zraková ostrost), kvalita a rozsah zorného pole, ale důležité jsou i další faktory jako jsou barvocit, okulomotorika, adaptace na tmu, oslnění a další. Jak se projevuje postižení některého z faktorů správného vidění?

Snížená zraková ostrost (vizus) omezuje ostré vidění do blízka, do dálky, zároveň omezuje ori-entaci v prostoru i na ploše. Komplikuje detailní práci (čtení, psaní, šití, rýsování a další). Příkladem problémů s orientací v prostoru je vyhýbaní se překážkám – odhad vzdálenosti od překážky, rozměry překážky, případný pohyb překážky (auto) její vzdálenost a rychlost, dezorientace v dopravní situaci při přecházení ulice.

Snížení kvality a rozsahu zorného pole výrazně komplikuje orientaci v prostředí i na pracov-ní ploše. U některých jedinců dochází k zúžení zorného pole až k tzv. trubicovému vidění. Snížení kvality zorného pole v centru vidění snižuje schopnost detailní práce jako je čtení, psaní apod. Téměř vždy se při těchto stavech jedná o závažné onemocnění sítnice a v ní uložených nervových buněk re-agujících na podráždění světlem (tyčinky, čípky) nebo onemocnění či poškození nervových drah. Při případném odchlípení sítnice je nutné neprodleně navštívit odborného lékaře, neboť včasné ošetření může alespoň částečně zachránit zrakové funkce. K přechodnému zúžení zorného pole dochází i při využívání kompenzačních pomůcek (lupy, brýle), které výrazně zvětšují objekt.

Porucha barvocitu, zejména úplná ztráta barvocitu, omezuje orientaci v prostoru i na ploše. Zhoršuje orientaci v situaci, kdy jsme na kontrastu barev závislí – např. orientace v pracovním sešitě, málo kontrastní barvy na interaktivní tabuli, získávání informací z displejů v dopravě (dopravní pro-středky, nádraží apod.), orientace na mapách. Úplná ztráta barvocitu je spojena se silnou světlopla-

Jankovanew.indd 7 19.9.2012 17:06:33

– 8 –

chostí, tzn., že v běžně osvětleném prostředí třídy se zrakové funkce takového žáka výrazně zhoršují. K oslnění takového žáka stačí bílý papír knihy nebo sešitu, lesklá pracovní plocha školní lavice nebo tabule.

Problémy při výuce ve škole způsobují i okulomotorické poruchy, mezi které zařazujeme především šilhání. Šilhání souvisí s poruchou funkce okohybných svalů nebo s vadami lomivosti světelných paprsků v oku (tzv. refrakčními vadami – krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus). Šilhání komplikuje vidění do blízka i do dálky. K okulomotorickým poruchám řadíme i bezděčné neustálé kmitání očí (nystagmus). Toto kmitání snižuje ostré vidění, tím zhoršuje schopnost detailní práce, ale i vidění do dálky. Při stresu, fyzické i psychické zátěži se může kmitání očí přechodně zhoršovat.

Při určitých vadách může docházet i k proměnlivému vidění během dne, které je těžko kori-govatelné optickými pomůckami. Pro jedince s tímto druhem postižení (např. ektopie čočky) je zra-ková práce ve školním prostředí velmi namáhavá, psychicky náročná. Zejména tito jednici potřebují přizpůsobit práci svým aktuálním zrakovým možnostem.

Některá zraková onemocnění doprovází světloplachost, jiná naopak šeroslepost. Jedná se o poruchy adaptace na světlo a tmu. Při volbě optimálních světelných podmínek pro práci jedince se zrakovým postižením bychom měli vycházet z informací, které nám tento jedinec sám sdělí. Víme sice, která postižení doprovází světloplachost (např. albinismus, achromatopsii ad.), která šeroslepost (degenerativní onemocnění sítnice), ale optimální množství světla ke zrakové práci je záležitost in-dividuální.

Porucha citlivosti na kontrast souvisí se zhoršením zrakové ostrosti a s postupným snižováním funkcí přenosu informací nervovými vlákny.

Porucha zpracování zrakových informací – tzv. centrální porucha zraku. Může jít o poruchu izolovanou, či o poruchu, která v mozku zasahuje více oblastí. Jedinec může mít problém se čte-ním písma, čtením obrázků, s rozpoznáváním obličejů, tvarů, rozlišením znaků, rozlišením předmětů v klidu od předmětů v pohybu, problémy s orientací v prostoru i na ploše.

Klasifikace, která je dále uvedena, vychází z doporučení světové zdravotnické organizace (WHO), Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) a zohledňuje pouze oftalmologická hlediska a zda-leka neurčuje míru potřebné podpory dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Určení lékařské diagnózy a zařazení určitého jedince do skupiny dle následující tabulky je však pro práci speciálního pedagoga, a zejména učitele základním předpokladem další činnosti.

U nás posudkové lékařství definuje 5 kategorií zrakového postižení:

Kategorie Horní hranice Dolní hranice1. Slabozrakost lehká a střední 6/18=0,3 6/60=0,12. Slabozrakost těžká 6/60=0,1 3/60=0.053. Těžce slabý zrak (zbytky zraku) 3/60=0,05 1/60=0,024. Praktická nevidomost 1/60=0,02 Světlocit se správnou projekcí5. Úplná nevidomost Světlocit s chybnou projekcí Úplná ztráta světlocitu

Jankovanew.indd 8 19.9.2012 17:06:33

– 9 –

Osoby se zrakovým postižením, které mají binokulární zorné pole zúžené v rozsahu méně než 10 stupňů a více než 5 stupňů koncentricky, řadíme do 3. kategorie. Osoby se zorným polem zúženým méně než 5 stupňů do 4. kategorie, i když je zraková ostrost normální.

V tabulce jsou uvedené zlomky a desetinná čísla. Velmi zjednodušeně bychom mohli říci, že čitatel zlomku představuje vzdálenost, ze které vidí předmět postižené oko, ve jmenovateli je vzdále-nost, ze které vidí stejný předmět oko zdravé. Desetinné číslo můžeme opět orientačně lehce převést na vyjádření v procentech tak, že číslo 1,00 = 100% tj. zdravé vidění. Např. do kategorie číslo 3 (Těžce slabý zrak) patří jedinec, který má zachováno 5% - 2% zdravého vidění.

Základní diagnostiku zrakové vady provádí lékaři – oftalmologové. Zpráva z očního vyšetření by měla obsahovat kromě základních osobních identifikačních údajů základní diagnózu tj. pojmeno-vání vady (nebo několika vad), z jejichž příčiny jsou sníženy zrakové funkce. Dále je důležitý údaj o naměřených hodnotách zrakové ostrosti do dálky a do blízka, jednotlivýma očima a binokulárně, údaj o kvalitě zorného pole. Na některých oftalmologických pracovištích připojují lékaři či zrakoví terapeuti ještě další důležité údaje např. o případně porušeném barvocitu, okulomotorice, adaptaci na tmu a oslnění, údaje o citlivosti na kontrast, doporučení omezení fyzické námahy a TV. Zpráva z oftalmologického vyšetření je základním dokumentem pro další speciálně pedagogické případně psychologické vyšetření v SPC.

Nevidomí

Jako nevidomé jsou označovány osoby, které mají přístup k informacím v běžném písmu zprostředkovaný pouze pomocí moderních kompenzačních pomůcek. Musí využívat svých kompen-začních schopností k získávání informací o okolním světě. Důležitým předpokladem vzdělávání ne-vidomých je schopnost naučit se číst a psát bodovým písmem, dále je velmi důležitý výcvik prosto-rové orientace a samostatného pohybu. Nevidomý by se měl naučit využívat celou řadu speciálních elektronických pomůcek pro nevidomé, včetně osobního počítače. Prakticky nevidomí by měli cvičit své zrakové funkce tak, aby je mohli využít v prostorové orientaci a samostatném pohybu.

Děti, které se narodily jako nevidomé potřebují speciální přístup již od narození. Je třeba roz-víjet jejich kompenzační smysly, je nutné motivovat dítě k interakci s prostředím jiným způsobem než pomocí zraku, je nutné co nejvíce omezovat informační deficit dítěte. V dnešní době již na většině novorozeneckých oddělení lékaři vědí o existenci Společnosti pro ranou péči a matky dostávají ihned potřebné kontakty. Raná péče má velký význam v podpoře psychomotorického vývoje těžce zrakově postiženého dítěte i v podpoře celé rodiny. V návaznosti na působení Společnosti pro ranou péči inter-venují Speciálně pedagogická centra jako školská poradenská zařízení. S odbornými pracovníky center se rodina setkává většinou na doporučení pracovníků rané péče, kteří často první kontakt zprostředkují.

Osoby se zbytky zraku (s těžce slabým zrakem)

Tyto osoby bývají schopny pracovat černotiskem, ovšem pomocí speciálních optických po-můcek, které zrakovou práci umožní, ale nezrychlí a ani nezjednoduší. Zároveň s pomocí speciálních pedagogů se učí získávat informace z okolí pomocí technik typických pro nevidomé. Mnozí žáci z této kategorie se vyučují oběma technikami čtení a psaní (tj. černotisk i bodové písmo).

V raném dětství se tyto děti často jeví také jako nevidomé. Teprve cílenou reedukací zraku, zrakovou stimulací bývají zrakové funkce rozcvičeny do té míry, že je dítě schopno zrakem pracovat – učit se číst a psát. Kromě cílených cvičení na rozvoj zrakových funkcí a kompenzačních funkcí je nutné cíleně cvičit i bezpečnostní pravidla.

Jankovanew.indd 9 19.9.2012 17:06:33

– 10 –

Slabozrací

Jsou skupinou zrakově postižených s nejnižším stupněm postižení. Zraková práce do blízka i do dálky však pro ně představuje velkou zátěž, která se projevuje rychlejším nástupem únavy. Viz výše uvedená tabulka - Stupeň slabozrakosti začíná na zachovaných 30% zdravého vidění, ale končí u pouhých 5% zdravého vidění a při tom stále hovoříme o nejnižším stupni postižení. Slabozrací také používají optické kompenzační pomůcky. Někteří mohou mít doporučeno omezení fyzické námahy a tělesné výchovy.

Osoby s poruchou binokulárního vidění

Tyto poruchy vznikají na základě částečného omezení nebo ztráty zrakové funkce jednoho oka. Mezi tyto poruchy se řadí především šilhavost a tupozrakost. Etiologicky se jedná o poruchy funkční. Charakteristickým důsledkem této poruchy je narušené prostorové vidění, zejména vnímání hloubky prostoru. Přesná zraková práce do blízka (sledování mapy, rýsování) představuje pro tyto osoby problém. Stejným problémem bývá orientace v prostoru např. při TV – děti bývají méně obrat-né a při pohybu nejisté. Zraková práce představuje velkou zátěž, která se projevuje rychlým nástupem únavy.

Pro potřeby této metodické příručky nebudeme uvádět jednotlivé diagnózy a jednotlivé typy zrakových vad. Již výše jsme uvedli, jak se projevuje porucha faktorů, které spoluvytvářejí zdravé vidění. Podrobný popis projevů snížení zrakových funkcí konkrétního žáka je předmětem speciál-ně pedagogické diagnostiky v SPC a na základě této diagnostiky a lékařských podkladů vystavení podrobného odborného posudku k určení míry potřebných podpůrných opatření konkrétního žáka. Učitelé se tedy nemusí seznamovat s jednotlivými zrakovými vadami, ale měli by spolupracovat s příslušným SPC, kde si mohou konkrétní vadu vysvětlit, pomocí simulačních brýlí představit (si-mulovat) a na základě tohoto zjištění upravovat metody a formy práce při vyučování. Zájemcům doporučujeme prostudovat literaturu uvedenou v seznamu (Autrata, Vančurová, 2002).

Obr. 1 – simulační brýle

Jankovanew.indd 10 19.9.2012 17:06:33

– 11 –

Z hlediska speciálně pedagogické diagnostiky jsou důležitá další kritéria klasifikace zrakově postižených osob. Je to zejména etiologie zrakového postižení, doba vzniku postižení, kombinace po-stižení a progresivita postižení. Tato kritéria mají podstatný vliv na volbu speciálních metod a forem práce.

Také úrazy a vážná onemocnění mohou mít za následek zhoršení zrakových funkcí a jejich progre-si. Z těch nejčastějších je to šedý zákal, zelený zákal, centrální postižení zraku, monokulus po úraze, četné záněty spojivek a rohovky. V zásadě dodržujeme pokyny lékaře. Při výchovné a vzdělávací prá-ci při používání zraku vycházíme z možností a schopností osoby se zrakovým postižením. Sledujeme tyto možnosti a podle potřeby pomáháme užitím speciálních optických i neoptických pomůcek.

2 Diagnostika ve speciálně pedagogickém centru

Činnost SPC se řídí vyhláškou MŠMT ČR č. 72/2005 ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. o poskyto-vání poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Vyšetření dětí, žáků a studentů se zrakovým postižením (ZP) je jednou ze základních aktivit Speciálně pedagogického centra pro ZP. Žádné vyšetření nemůže proběhnout bez informovaného souhlasu ro-dičů. Uplatňují se zde obecné diagnostické postupy, ale zároveň má diagnostika v SPC svá specifika. Vychází z odborných znalostí psychologů a speciálních pedagogů, přičemž tyto poznatky nezískal odborný pracovník pouze vysokoškolským studiem, ale hlavně praxí při práci s jedinci se zrakovým postižením, dále z kontaktů s jinými odborníky (lékaři, zrakoví terapeuti) a vlastním sledováním novinek z oblasti vědy i v praxi. Kvalita diagnostiky je podmíněná také schopností pracovat v týmu. Nejedná se pouze o tým odborných pracovníků centra (psycholog, speciální pedagog, sociální pra-covník), ale o schopnost spolupracovat s rodinou, se školou, kam klient centra dochází, s jejím ve-dením, učiteli, výchovným poradcem, spolupracovat i s dalšími spolupracovníky z oblasti školství, sociální oblasti a z oblasti zdravotnictví.

Vyšetření v SPC má vždy svůj důvod a svého žadatele. V centrech pro zrakově postižené se provádí komplexní diagnostika dítěte, žáka, studenta nejčastěji při převzetí tohoto klienta do péče. Péče centra představuje „provázení“ klienta od předškolního období, přes povinnou školní docházku a také v době studia na středních a vyšších odborných školách. V souvislosti s péčí o určitého klienta je nutné konzultovat a metodicky vést i zákonné zástupce (rodiče) a pedagogy. Intenzita intervencí je v různých obdobích různá. V některém období jsou návštěvy SPC, ale i školy, případně rodiny, častější, v jiném období se kontakty omezí na kontrolu plnění IVP.

Protože je SPC pro ZP školské zařízení, orientuje se především na zvládnutí činností souvisejících se školní docházkou. V předškolním období je to příprava na zahájení povinné školní docházky dítěte se ZP, pak následuje úprava podmínek, postupů a forem práce tak, aby žák se ZP zvládl docházku do vybrané školy. Dále je třeba pomoci klientovi při volbě povolání, přípravě na přijímací řízení do zvolené střední školy, provázení středoškolským studiem a doporučení úpravy vhodných podmí-nek k závěrečným zkouškám. V dalším období se jedná většinou o volbu vhodných pomůcek a navá-zání spolupráce s dalšími organizacemi a spolky, které pomáhají jedincům se zrakovým postižením v běžném i profesním životě.

Klienti s nejtěžším postižením přicházejí do SPC pro ZP po předcházející péči ve Střediscích rané péče a na doporučení jejich pracovníků, další skupina klientů přichází do SPC se zahájením docházky do mateřské školy, kde učitelky zjistí, že s dítětem „není všechno v pořádku“. Bohužel velké procen-

Jankovanew.indd 11 19.9.2012 17:06:33

– 12 –

to klientů se objevuje teprve se zápisem nebo dokonce nástupem do ZŠ. Příčin pozdního příchodu do SPC je více. Ve většině případů dosud přetrvává malá informovanost o službách, které SPC po-skytuje. Někdy je příčinou nedůvěra rodiny a zvýšená citlivost vůči působení různých institucí (tedy i SPC). Poslední skupinou jsou klienti, kteří přicházejí ještě později. Bývají to děti po úrazech nebo s vrozenou zrakovou vadou, jejíž projevy se objevují až kolem 10. roku věku. V centrech se vyskytují také noví klienti ve studentském věku, kteří potřebují např. pomoci s volbou kompenzačních pomů-cek a v průběhu svého vzdělávání ještě péči SPC nezažili nebo jsou absolventy speciální školy pro žáky s vadami zraku. Také se objevují studenti s lehčím stupněm postižení, kteří na základní škole speciální péči získali díky osobnímu nasazení pedagogického sboru běžné školy bez podpory SPC a nyní by přivítali doporučení úpravy podmínek k vykonání maturitní zkoušky. Se žádostí o vyšetření přicházejí do SPC také jedinci se ZP příslušného věku (3 – 26let), kteří žádají o vřazení do speciální školy (do školy samostatně zřízené pro děti, žáky studenty se zrakovým postižením). Také v tomto případě se neorientujeme pouze podle kvality zrakových funkcí, ale podle celkových schopností je-dince, vzdělávat se dle ŠVP dané školy.

2.1 Komplexní vyšetření klienta

Univerzita Palackého v Olomouci a její Pedagogická fakulta je nositelkou tříletého projektu ESF reg. Č. CZ.1.07/1.2.00/14.0020 s názvem „Inovace činnosti SPC při posuzování speciálních vzdělá-vacích potřeb dětí a žáků se zdravotním postižením“. Projekt je zaměřen na komplexní řešení činností SPC v daném směru. Jeho klíčové aktivity řeší jednotlivé oblasti, z nichž rozhodující je vytvoření souboru katalogů zaměřených na posuzování hloubky (míry) speciálních vzdělávacích potřeb žáků s jednotlivými druhy zdravotního postižení. Na tvorbě těchto materiálů se podílelo také mnoho od-borných pracovníků SPC z Prahy. Jsou vytvořeny katalogy činností SPC pro ZP, které mapují jed-notlivé činnosti a pomáhají speciálnímu pedagogovi a psychologovi centra komplexně vyšetřit žáka a na základě tohoto vyšetření stanovit potřebnou míru podpory.

Při komplexním vyšetření v SPC spolupracují speciální pedagogové především s psychology. V SPC pro zrakově postižené se provádí komplexní vyšetření při zahájení spolupráce centra s novým klientem (dítětem, žákem, studentem). Doposud se toto vyšetření provádělo v každém SPC trochu jinak. V každém případě se vyšetřují oblasti důležité pro vzdělávání:

- Zraková analýza a syntéza

- Zraková ostrost

- Barvocit

- Zorné pole

- Kompenzační smysly

- Hrubá a jemná motorika

- Vizuomotorická koordinace

- Intelektové a kognitivní funkce

- Kompletní psychické funkce

- Sociabilita a adaptabilita

Jankovanew.indd 12 19.9.2012 17:06:33

– 13 –

- Orientace v prostoru

- Poruchy chování a emocionality

- ADHD

- Fatické funkce a verbální projevy

- Sebeobsluha zrakově postižených

- Rodina

- Edukační prostředí

- Rehabilitační a kompenzační pomůcky

V rámci výše uvedeného projektu byl vytvořen pracovníky SPC z různých míst republiky katalog, kde jsou uvedeny diagnostické nástroje k vyšetřování výše uvedených domén. Zároveň jsou připrave-ny záznamové tabulky a stupně hodnocení. Pro odborné pracovníky SPC tak byl připraven nástroj pro sjednocení činnosti, zpřehlednění diagnostické činnosti a možnosti určení míry potřebné vzdělávací podpory jednotlivým dětem, žákům, studentům se zrakovým postižením.

2.2 Speciálně pedagogické vyšetření

Speciálně pedagogické vyšetření provádí speciální pedagog. Toto vyšetření je součástí vstupní-ho komplexního vyšetření. Samostatné speciálně pedagogické vyšetřování probíhá v průběhu péče SPC o jedince se ZP. Jednotlivé intervence probíhají ambulantně nebo v terénu, nejčastěji ve škole (školském zařízení), kam klient dochází. Speciální pedagog může navštívit i rodinu, pokud to povaha intervence vyžaduje. Z výčtu sledovaných domén je patrné, že ani vstupní komplexní vyšetření nelze provést „na jedno sezení“ v prostorách SPC bez dalších podkladů. Např. edukační prostředí si musí speciální pedagog prohlédnout na místě, musí si pohovořit s rodiči, musí získat důvěru rodičů, kromě jiného proto, aby získal zprávy z odborných vyšetření u lékařů (oftalmolog, neurolog, psychiatr). V době zakládání SPC byl velký důraz kladen právě na práci v terénu (ve škole, v rodině), podstatně méně činností bylo prováděno ambulantně. Dnes je činnost v terénu omezována hlavně ekonomický-mi důvody. SPC nemají finanční prostředky na cestování, zvláště mimo Prahu.

2.3 Speciální vzdělávací potřeby

Pro učitele integrovaných žáků se ZP je důležité, jakým způsobem jsou diagnostikované potřeby popsány. Nejen jak jsou popsány potřeby žáka se zrakovým postižením, ale hlavně jaké dokáže spe-ciální pedagog společně s vyučujícím najít metody a způsoby a formy práce, aby mohly být uplatňo-vány individuální potřeby integrovaného žáka a zároveň nebyly omezovány potřeby ostatních žáků. Zejména při této činnosti využívá speciální pedagog své zkušenosti z praxe ve škole. (Většina speci-álních pedagogů v SPC pro ZP jsou bývalí učitelé). Vzdělávací potřeby individuálně integrovaného žáka musí být popsány srozumitelně, musí být jasně vysvětleny a přiblíženy zrakové funkce žáka, jeho další silné i slabé stránky. V této fází velmi záleží na osobnostech všech členů „integračního týmu“ (žák, rodiče, speciální pedagog SPC, učitel, další učitelé, výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, rehabilitační pracovníci, asistent pedagoga a další) a jejich schopnosti se domluvit a pracovat v týmu. Na základě popisu diagnostikovaných potřeb v SPC a na základě peda-gogické diagnostiky ve škole pak vzniká individuální vzdělávací plán (IVP). U integrovaných žáků se zrakovým postižením se setkáváme s oběma typy individuálních vzdělávacích plánů:

Jankovanew.indd 13 19.9.2012 17:06:33

– 14 –

IVP bez modifikace vzdělávacích cílů a obsahu vzdělávání

IVP se soustředí na popis užitých speciálních metod a forem, na personální, materiální a organizační zabezpečení vzdělávání žáka se ZP. Výuka tohoto žáka respektuje schválený školní vzdělávací pro-gram.

IVP modifikuje základní kategorie stanovené školním vzdělávacím programem, tj. modi-fikuje především cíl a obsah vzdělávání

IVP se zabývá i vzdělávací strategií, musí mít přesně definovanou strukturu. (Je to v podstatě školní vzdělávací program pro individuálně vzdělávaného žáka se souběžným postižením více vadami). Tento typ IVP se užívá pro žáky se ZP, kteří nemají zejména intelektové předpoklady pro zvládnutí školního vzdělávacího programu.

3 Podmínky edukace, kompenzační a rehabilitační pomůcky

Hovoříme o jedincích, kteří z důvodu snížených zrakových funkcí nejsou schopni akceptovat požadavky na kvalitu a kvantitu zrakové práce, které jsou při vzdělávání kladeny na běžnou populaci bez postižení. Při vzdělávání jedinců rozeznáváme podmínky vnější a vnitřní. Vnější podmínky jsou dané prostředím školy, třídy, pomůckami, rodinou atd., vnitřní podmínky jsou dané osobnostními předpoklady jedince a zrakovými funkcemi. V následujícím textu se budeme zabývat úpravou vněj-ších podmínek vzdělávání.

Při úvahách o integrovaném vzdělávání žáka se zrakovým postižením musíme promyslet vhodné úpravy prostředí. Některé úpravy nejsou finančně a časově náročné a je velmi vhodné je provést, jiné vyžadují investice, a proto se v podmínkách běžných škol neprovádějí, i když je doporučeno zajišťovat ve veřejných budovách maximální bezbariérovost. Zmíním se tedy i o těch úpravách, které najdeme spíš ve speciální škole, ale které by např. při orientaci žáka se zrakovým postižením velmi pomohly k jeho samostatnosti.

Pracovní místo slabozrakého žáka je vhodné volit ve třídě vpředu tak, aby byl pod přímým do-hledem učitele, dále aby seděl co nejblíže k tabuli a aby měl i dobrý úhel pohledu na tabuli. Místo by mělo být opatřeno zvedací (sklopnou) pracovní deskou, ale část pracovního stolku by měla být nepohyblivá pro odkládání právě nepoužívaných pomůcek a učebnic. K tomu lze využít i další lavici nebo pojízdný stolek s košíky. Pokud má zvedací deska dobře sloužit, je nutné ji zvedat min. do úhlu 60 st. Zvedání desky při čtení a psaní má své ergonomické důvody (žák může přibližovat oči k textu a přitom sedět rovně), ale má souvislost i s osvětlením. Při práci na zvednuté desce dopadá stropní světlo na místo zrakové práce. Nepohyblivá část pracovního stolku by měla mít orámovaný prostor k odkládání optických pomůcek, psacích pomůcek atd., aby se zabránilo jejich padání na zem. Lze doporučit stolek se zásuvkami a prostorem k přehlednému odkládání učebnic.

Při volbě pracovního místa je také třeba mít na zřeteli, že vyučující by měl vidět „přes rameno“ žáka do jeho sešitu na jeho práci. Práci žáka je třeba průběžně sledovat, protože v sešitu žáka najdeme nejlepší odpověď na otázku „vidíš?“. Tuto otázku totiž není nutné ani vhodné žákovi klást, protože odpověď na ni je vždy kladná.

Pracovní místo nevidomého žáka je také vpředu, aby mohl být pod přímým dohledem učitele. Pracovní deska by měla mít rámeček (měla by být orámovaná), aby se zamezilo padání pomůcek na zem. Žák by měl mít kolem sebe dostatek prostoru na odkládání pomůcek a učebních potřeb.

Jankovanew.indd 14 19.9.2012 17:06:33

– 15 –

Pomůckám i potřebám je nutné určit stálé místo a naučit žáka samostatně pomůcky připravovat a ukládat.

Pracuje-li žák se zrakovým postižením s pomocí asistenta pedagoga, je nutné zajistit také dostatek prostoru pro něj. Asistent by při své práci neměl překážet ostatním žákům ve třídě, činnost asistenta by neměla ani rušit. Např. Asistent sedí u žáka v první lavici na kraji směrem ke dveřím nebo k oknu.

Obr. 2 – lupy do ruky a prizmatický monokulár

Osvětlení pracovní plochy, ale i třídy, chodeb a dalších prostor je třeba řešit vždy individuálně ze dvou důvodů. Prvním důvodem je různý charakter (stáří) školních budov, různá orientace oken tříd, druhým důvodem je různý typ očních vad s rozdílnými nároky na světlo při zrakové práci. Nejjednodušší by bylo určit, že světloplachý žák bude plnit školní docházku ve staré, tmavé budově a šeroslepý žák bude docházet do nové budovy plné oken. Protože nelze školní docházku řídit po-dobným způsobem, je třeba zajistit optimální světelné podmínky v tom místě, kam žák se zrakovým postižením dochází. Pokud je třeba přisvítit pracovní plochu, protože nestačí stropní osvětlení, je nutné použít stolní nebo stojací lampu. Lampu vybíráme z aktuální nabídky trhu tak, aby splňova-la bezpečností normy a pravidla. Je-li lampa připojena do sítě, je třeba vyřešit přívod elektrického proudu do lavice tak, aby vedení neomezovalo a neohrožovalo ostatní žáky. Osvětlena by měla být celá pracovní plocha, světlo by nemělo být bodové, ale rozptýlené. Lampička by neměla svítit do očí, neměla by oslňovat. Venkovní (sluneční) světlo by mělo být rozptýlené závěsy nebo žaluziemi na ok-nech třídy. Tento požadavek je velmi aktuální ve třídách orientovaných na jih. K pravidlům zrakové hygieny i pro intaktní žáky patří, že by neměli být oslňováni slunečním světlem ani na pracovní ploše lavice, ani na tabuli. Osvětlení dalších prostor ve škole musí odpovídat nárokům na světlo vyplýva-jícím z typu zrakové vady. Zvláště u vad, které doprovází šeroslepost, musíme myslet na dostatečné osvětlení chodeb, schodišť, šaten, jídelny a tělocvičny.

Jankovanew.indd 15 19.9.2012 17:06:34

– 16 –

Velmi individuální požadavky na osvětlení mají žáci se zbytky zraku. Zbytky zraku mohou někdy využívat k orientaci, jindy také k získávání dalších informací. Individuálním požadavkům je třeba přizpůsobit i osvětlení.

Školních tabulí je mnoho typů z různých materiálů. Základním požadavkem je, aby tabule ve tří-dě se slabozrakým žákem byla tmavá, matná a aby se na ní psalo klasickou křídou. Křídu používáme kontrastní tj. k černé, zelené, modré tabuli používáme žlutou, oranžovou, bílou křídu. Doporučujeme psát křídou mokrou s dostatečným předstihem, aby mokré písmo stačilo uschnout, a tím se čára stane kontrastní a tlustou. Píšeme samozřejmě plochou křídy ne její hranou. I když budeme psát písmo na tabuli tímto způsobem cca 10 cm vysoké, těžce slabozraký žák z běžně vzdálené první lavice tabuli nepřečte. I když přečte, musíme počítat s tím, že částečně odhaduje, nevidí zcela přesně. Proto je třeba při mnohých činnostech pozvat slabozrakého žáka k tabuli, aby sledoval zblízka. I toto sledování má své nedostatky – velmi se zúží zorné pole tohoto žáka (nemá rozhodně přehled přes celou tabuli). Proto doporučujeme využívat činnosti u tabule jen v nejnutnějších případech (je třeba cosi dovy-světlit, názorně načrtnout apod.) Pracujeme-li frontálně a žáci mají sledovat text na tabuli, musíme slabozrakému žákovi připravit text do lavice v takové velikosti, aby bez problému přečetl a výuky se zúčastnil. I slabozrací žáci mohou být vizuálními typy a je třeba jim připravovat zrakovou oporu učební látky.

Nevidomí žáci školní tabuli nevyužijí, ale je možné (a vhodné) jim připravit text v Braillově pís-mu do lavice podobně jako zvětšený černotisk slabozrakým. V každém případě je třeba vše slovně popisovat, komentovat, vysvětlovat, aby byl s nevidomým navázán a udržován kontakt. Ostatní žáci by se měli přizpůsobit situaci a chovat se s ohledem na spolužáka se zrakovým postižením tj. mluvit by měli zřetelně, jeden po druhém bez zbytečného ruchu a šumu. Zbytečný hluk zvyšuje unavitelnost jedince odkázaného na vnímání sluchem.

V mnoha školách se využívají moderní výukové technologie – interaktivní tabule, dataprojekto-ry, dotykové monitory. Problémem je, že ve školách bývá nedostatek finančních prostředků, a proto školy často pořizují levnější varianty a tím i méně kvalitnější varianty těchto produktů. Výsledný obraz je často málo kontrastní, nedostatečné zatmění ještě snižuje barevnost promítaného obrazu. Slabozraký žák má sníženou především zrakovou ostrost, takže nevidí na plátno ze svého místa. V případě přiblížení k tabuli jednak stíní spolužákům, jednak si zužuje zorné pole a tím opět ztrácí zrakovou oporu výuky. Z výše uvedeného plyne doporučení – nové technologie nezavrhujeme, ale využívat s mírou a ohledem na zrakové funkce konkrétního žáka se zrakovým postižením.

Chodby, šatny, WC, tělocvična, odborné pracovny – i v těchto prostorách je třeba myslet na po-třeby žáka se ZP. Pokud je to možné je dobré tyto prostory upravit podle možností konkrétní školy a schopností konkrétního žáka. O světelných podmínkách v těchto prostorách jsme se již zmiňovali v odstavci o osvětlení. Dále je vhodné opatřit chodby a schodiště vodícími liniemi buď na podlaze, nebo na stěnách. Je vhodné využít barev, např. každé patro školy může mít jinou barvu. Barevně lze také zvýraznit dveřní zárubně, barevně lze zvýraznit okolí umyvadel klozetových mís, pisoárů apod. (barevná izolepa, obklady) S konkrétním žákem je pak třeba školu projít, na orientační body a linie upozornit. Je důležité soustředit se na nácvik např. vyhledání „svého místa“ (skříňky) v šatně školy. Samozřejmě žákovi se ZP přidělíme orientačně jednoduché místo např. v rohu šatny, skříňku na okra-ji řady apod. Proti ostatním místům nebo skříňkám je vhodné toto místo zvýraznit obrázkem, nápisem v úrovni očí, Braillským znakem, apod. Do tělocvičny, která má zcela jiný odraz zvuku, je vhodné dojít se žákem se ZP samostatně ještě před první návštěvou tělocvičny se třídou a s tímto prostorem ho seznámit. Zbavíme tak žáka strachu z neznámého.

Jankovanew.indd 16 19.9.2012 17:06:34

– 17 –

Žáci se zrakovým postižením používají různé osobní rehabilitační a kompenzační pomůcky. Popis pomůcek a popis metodiky nácviku práce s těmito pomůckami by vydal na další příručku. Podrobně o nácviku práce s optickými pomůckami viz Moravcová, D., Matoušková, E. (2011). V této příručce pouze zdůrazníme, že s každou pomůckou je třeba se naučit pracovat a tomuto nácviku věnovat do-statek času

V následujícím odstavci uvádíme praxí získané zkušenosti, jako např. návrh na postup při výuce v jednotlivých předmětech (vzdělávacích oborech). Následující text neuvádí normu pro žáky se ZP, ale návrh, jak by bylo možné postupovat. Vždy je třeba dát navrhovaný postup do souvislosti se zra-kovými funkcemi konkrétního žáka a podle nich si vždy navrhované postupy a pomůcky upravovat.

Úpravy v jednotlivých předmětech

Slabozrací

Čtení – doporučujeme praxí ověřený postup: V počátku školní docházky (1. -2. ročník) pra-covat s upravenými texty bez podpory speciálních optických pomůcek (brýle a kontaktní čočky se do tohoto souboru nepočítají). Po zvládnutí techniky čtení, tj. ve 3. ročníku je možné začít s nácvikem využívání speciálních optických pomůcek tak, aby slabozraký žák na druhém stupni ZŠ byl co nejví-ce samostatný v získávání informací (ve čtení) a byl tak schopen přečíst odstavce z běžných učebnic. Množství přečteného textu bývá nižší než u intaktních žáků, protože čtení se speciálními optickými pomůckami je velmi namáhavé, unavující. Vlastní čtení je vhodné doplnit poslechem – ať se jedná o krásnou literaturu nebo studijní text. Co si představujeme pod pojmem upravený text? Je to text zvětšený na velikost větší než kolik udává vizus žáka do blízka. Zvětšení dosáhneme buď kopírkou, nebo zvětšením pomocí PC. Kopírka nám zvětší předlohu na libovolnou velikost, tím se nám však sníží kvalita tisku, i když předloha bude dostatečně kvalitní. V tomto případě si nemůžeme vybrat typ písma. Zvětšujeme nejčastěji z formátu na formát vyšší tj. např. z A4 na A3 nebo z A5 na A4 (na 141%). Někdy to nestačí a musíme použít dvojí zvětšení (zvětšit dvakrát za sebou). Při použití PC buď musíme text do počítače přepsat, nebo využít scanner s kvalitním OCR programem. Pak si můžeme zvolit vhodnou velikost, ale i typ písma. Pro slabozraké doporučujeme bezpatkové písmo např. Arial. Samozřejmě musí být PC vybaven kvalitní tiskárnou, která takto upravený text vytisk-ne. Můžeme-li si zvolit formát, je pro tyto menší žáky vhodné volit A4 našíř. (Žáci lépe dosáhnou zrakem na horní řádky papíru). Další úpravou textu bývá nejen zvětšení, ale i úprava rozestupů mezi jednotlivými písmeny, slovy a také řádky textu. To je možné vytvořit pouze na počítači nebo při ruč-ním psaní tiskacího písma. Pro lepší orientaci je možné upravit text barevně, např. střídat dvě barvy vedle sebe napsaných vět. Barvy musíme používat vždy kontrastní tj. proti světlému papíru tmavé barvy. Není vhodné používat málo kontrastní barvy např. žlutou. U některých slabozrakých je však třeba kontrast zmírnit. To je možné vytvořit překrytím napsaného textu barevnou matnou folií (kapsa na spisy z umělé hmoty). Světloplachým žákům často vadí bílé pozadí textu, proto doporučujeme zkopírovat, či vytisknout text na jemně barevný papír (hrášková, béžová, šedá). Další možností je podložení stránky textu tmavým (černým) papírem. Tím dojde také ke změně kontrastu. Kromě barvy využíváme také pro usnadnění práce s textem, a tím oddálení únavy ze zrakové práce, zakrývací rá-mečky, čtecí okénka. Při čtení od počátečního nácviku využíváme práci na sklopné desce, učíme žáka posunovat textem tak, aby před očima měl místo, kde čte. Žák musí pracovat rukama – držet si knihu (text) a zároveň si podkládat řádek nejlépe barevným proužkem papíru pro lepší orientaci. Pro žáky, kteří nemohou pracovat rukama, je nutné vymyslet náhradní řešení – upevnění knihy (textu) pomocí skřipce, podkládání řádku pomocí upevněného pravítka, využití nesmyku, tj. folie proti smýkání předmětů po pracovní desce stolu, apod.

Jankovanew.indd 17 19.9.2012 17:06:34

– 18 –

Obr. 3 – ukázka zvětšeného textu

Psaní –k počátečnímu nácviku psaní doporučujeme prostředky, které zanechávají dostatečně výraznou stopu. Jsou to měkké tužky i měkké pastelky. Aktuálně je velmi dobrý trojhranný program. Je však třeba vybrat pastelky a tužky s měkkou tuhou!! Dále se osvědčily fi xy (obchodní označení Centropen7790). Vhodná jsou i různá gelová pera, ale ty již zanechávají stopu užší. Pro psaní v prv-ních letech školní docházky je vhodné zachovat linku cca 0,5 – 1 mm tlustou. Dnes se ve školách neučí pouze metodou analyticko-syntetickou, ale i genetickou nebo globální. Při genetické metodě píší žáci dlouhou dobu pouze tiskací písmena, při analyticko-syntetické se tiskací písmo neučí psát vůbec. Záleží tedy na vyučujícím, jak si metodiku psaní upraví. Je třeba si uvědomit, že zrakové funkce slabozrakého žáka jsou oslabené, takže si většinou nedokáže tvar ukázaného písmena hned zapamatovat jako ostatní žáci. U psacího i tiskacího i nového písma (Comeniascript) je třeba se slabo-zrakým žákem udělat důkladnější rozbor jeho tvaru. Využíváme k tomu různých pomůcek – pískový stůl (podnos s krupicí), tabule, tabulka, psaní na záda spolužáka, obtahování písmen na tabuli, na fo-lii, na tabulce – teprve potom píšeme na papír a do sešitu. S úspěchem je možné využít modelování písmene pomocí chlupatých drátků, nemastné modelíny, provázků, bavlnek apod. V běžných školách se k nácviku psaní využívají předtištěné písanky, jejichž využití není pro slabozrakého žáka nejvhod-nější. Běžné písanky mají malý formát, úzké řádky a malé písmo. Při zvětšení písanek na formát A4 získáme sice vhodnou velikost stránky, ale písmo je nekontrastní psané velmi tenkou (neviditelnou) linkou. Pokud tedy trváme na využití předtištěných písanek, je nutné je po zvětšení pomocí kopírky ještě obtáhnout – jak předepsané tvary, tak řádky. Je vhodné využít barvy. Tvary, které jsou určené k obtahování žákem, obtáhnout např. červeně, aby bylo možné rozeznat linku žáka od předepsaného tvaru. I řádky doporučujeme v jiné barvě, než je ta, kterou píše žák. Velmi vhodné je doplnění tzv. „pomocných linek“ k určení velikosti písmen, ale i bodů, kde začínat apod. Tím se opět sníží nároky na zrakovou práci a oddálí se nástup únavy. Jinak je vhodné využívat speciálních sešitů – linková-ní jen po jedné straně papíru (fi xy se propíjejí), široké řádkování (cca 5 cm), linky řádků v síle cca 1 mm. Tyto sešity je možné využívat po celou dobu školní docházky – žák později může písmo trochu zmenšit, ale nikdy ho k tomu nenutíme a vždy trváme na tom, aby psal tak velké písmo, aby po sobě

Jankovanew.indd 18 19.9.2012 17:06:34

– 19 –

přečetl (píše pro sebe, ne pro učitele). I později při používání speciálních optických pomůcek píše slabozraký žák vždy rukou bez pomůcky tak, aby poznámky po sobě přečetl. V posledních letech docházky do ZŠ, po zácviku práce na počítači, může být žák veden k tomu, aby využíval pro zápisy jednotlivých předmětů, ale i psaní slohů atd. počítač. Není však vhodné ani praktické používat k vy-plňování pracovních sešitů kamerové TV lupy!! Psaní právě tak jako čtení je velmi náročné na kvalitu zrakové práce. Psaní je tedy také pro slabozraké náročnou činností a často musíme snižovat objem práce z důvodu malé rychlosti a nástupu únavy.

Obr. 4 – písmo slabozrakého žáka

Rýsování není samostatným předmětem, tato činnost bývá prováděna v hodinách matemati-ky-geometrie. Rýsování rozhodně nevynecháváme. Slabozrací rýsují, podobně jako píší, prostřed-kem, který zanechává dostatečně kontrastní a silnou stopu. Doporučujeme měkkou tužku nebo fi x. Tužka musí mít tlustou tuhu, aby zanechávala stopu opět v šíři cca 0,7 mm. Touto tuhou (tužkou) nebo fi xem lze opatřit i kružítko. Existují kružítka nebo adaptéry do kružítek, kam lze výše uvedené materiály upevnit. Slabozrací žáci rýsují do nelinkovaného sešitu velikosti A4. Velikosti jednotli-vých geometrických prvků musí být větší, než je obvyklé tak, aby bylo možné rýsovat tlustou čarou. Úsečky od 5 cm a delší. Opět i pro tuto činnost platí tolerance pomalejší práce tj. snižování objemu práce (na procvičování).

Obr. 5 – rýsování slabozrakého

Jankovanew.indd 19 19.9.2012 17:06:34

– 20 –

Práce s mapou bývá největším problémem. Na běžné fyzikální mapě bývá velmi mnoho in-formací, které jsou sdělovány různobarevnými liniemi, různobarevnými plochami a různobarevnými značkami. Navíc jsou na mapách různě veliké nápisy, napsané různým typem písma s různým roze-stupem písmen. Stručně je možné říci, že sledování mapy a vyhledávání informací z mapy vyžaduje výbornou zrakovou ostrost, ale i další zrakové funkce. Slabozrací si mohou na mapě prohlédnout jednotlivé detaily (např. pomocí optické kompenzační pomůcky) nebo sledovat různé zvýrazněné li-nie (fixem obtažené hranice, řeky apod.). Zrakově postiženému žákovi pomůžeme určit základní bod pro orientaci na konkrétní mapě a k tomu bodu potom orientujeme vše ostatní. (Např. na mapě ČR najdeme Prahu, protože je výrazně zobrazena uprostřed a učíme hledat další oblasti podle světových stran od tohoto základního bodu.) Mapu rozhodně před slabozrakým neschováváme, o učivu týkající-ho se mapy hovoříme, ale neklasifikujeme práci s mapou. Nehodnotíme zeměpis ani vlastivědu podle schopnosti práce s mapou.

Po zvládnutí techniky čtení – tedy zhruba od 3. ročníku je vhodné cvičit se slabozrakým žá-kem čtení textu v běžné velikosti pomocí optické kompenzační pomůcky (lupy do ruky, kamerové TV lupy). Tuto činnost je třeba cíleně cvičit tak, aby na 2. stupni byl žák samostatný v získávání informací. Aby byl schopný číst především učebnice napsané běžným typem písma. Je však nutné vědět a myslet na to, že optická kompenzační pomůcka žákovi zrakovou práci umožní, ale určitě ne-zjednoduší a nezrychlí. Čtení s lupou je velmi náročné a vyčerpávající, je proto třeba snižovat objem zadané práce ve srovnání s intaktními spolužáky a doplňovat vlastní čtení poslechem.

PV, VV, HV, TV - V základní škole se tyto předměty považují za předměty „odpočinkové“. Z hlediska zrakové práce však pro slabozrakého žáka odpočinkové nejsou. PV a VV vyžadují dobrou zrakovou ostrost při práci do blízka, TV vyžaduje dobrou orientaci v prostoru. Někteří slabozrací mají od lékaře doporučeno omezení fyzické námahy a tělesné výchovy včetně minimalizace rizika úderu do hlavy a prudkého otřesu hlavy. Neznamená to, že bychom je měli z hodin TV vylučovat, ale je dobré změnit náplň těchto hodin a využívat je hlavně k procvičování prostorové orientace a posilování správného držení těla. Slabozrakým je doporučováno jako vhodný sport plavání bez skoků do vody. Při HV rozvíjíme schopnosti v oblasti, ve které se může žák později realizovat a najít profesní uplatnění. U žáků, u kterých objevíme hudební talent, je vhodné tento rozvíjet ve spolupráci s odborníky (např. z Konzervatoře J. Deyla).

Př, Fy, Ch - V těchto předmětech je třeba vyřešit zápis z vyučovacích hodin, samostatné studium z učebnic, sledování pokusů a účast při pokusech. Slabozrací žáci mají většinou problém se psaním zápisků, protože samotné psaní jim dlouho trvá, zápisky při hodině nestačí. Při psaní nejsou schopni sledovat zároveň průběh hodiny a účastnit se myšlenkově dění. Je důležité, aby se vyučující domluvil s konkrétním žákem na systému, který pak budou oba dodržovat. Pokud si učitel dělá pří-pravy na PC – může poskytnout část své přípravy žákovi jako zápis z hodiny, podobně může připravit zápis asistent pedagoga. Buď může mít takto připravený zápis celý, nebo ho může dostat formou doplňovacího cvičení, kdy doplňuje pouze jednotlivá slova. Některé pokusy je vhodné provést se slabozrakým žákem individuálně. Pro samostatné studium z učebnic je nezbytně nutné umět pracovat s kompenzačními optickými pomůckami. V průběhu vzdělávání na 2. stupni by se tato dovednost měla procvičovat, žák by se měl zdokonalovat a používáním těchto pomůcek osamostatňovat.

Při vyučování cizímu jazyku platí stejná pravidla, která byla již výše uvedena a platí pro čtení a psaní. Pomůcky pro výuku cizímu jazyku bývají největším problémem, protože mnoho informací se váže ke schopnosti zrakově vnímat obrázky. Pokud slabozraký vidí text a je schopný text přečíst, neznamená to, že je schopen „rozluštit“ drobné obrázky, ke kterým má přiřazovat jednotlivé pojmy

Jankovanew.indd 20 19.9.2012 17:06:34

– 21 –

v cizím jazyku. Je třeba klást důraz na odposlech, slovní zkoušení, případně redukci množství učiva. Studijní typy žáků se zrakovým postižením však musí zvládnout i písemnou stránku cizího jazyka v plném rozsahu.

V hodinách informatiky se slabozraký žák zdokonaluje v ovládání počítače. Žák by měl mít možnost se připojit se svým notebookem do školní sítě (ti nejstarší) nebo mít ve školním počítači, který používá v počítačové učebně, speciální software. Slabozraký žák se při hodinách informatiky učí tento speciální software používat. Je tedy nezbytné, aby se s ním seznámil v první řadě vyučující.

Předměty speciální péče – psaní na PC všemi deseti, práce s kompenzačními pomůckami, prostorová orientace. Tyto dovednosti se musí slabozraký žák učit i při vzdělávání formou integra-ce. O práci s optickými kompenzačními pomůckami již byla napsána základní pravidla výše. Psaní na klávesnici počítače všemi deseti je vhodné zařadit asi od 5. ročníku a zařazovat do učebního plánu tak dlouho, dokud tyto dovednosti žák nezvládne. Žáci nemohou využívat zrak pro orientaci na běžné klávesnici. Kompenzační pomůcky, které používají studenti při studiu (digitální TV lupa) jsou v pod-statě počítače. Bez psaní všemi deseti není ovládnutí počítače dostatečně rychlé a bezchybné.

Na závěr metodická poznámka: Při kontaktu se žákem je třeba myslet na to, že slabozraký žák je ochuzen o nonverbální komunikaci. Nevidí přesně ani gesta ani mimiku učitele. Proto je třeba žáky vyvolávat vždy slovy (gesta doplňovat slovy), chválit nejen úsměvem, ale také slovy, podobně je to s hodnocením výkonů. Na tento fakt se často zapomíná, protože slabozraký žák pracuje zrakem, ve známém prostředí se naučí dobře a rychle pohybovat, pracuje z učebnic a do sešitů.

Do IVP je vhodné začlenit zásady domácí přípravy každého konkrétního žáka. Rodiče by měli vědět, co a jakým způsobem se žák ve škole učí, aby mohli doma pracovat stejným způsobem. Vypracovávat domácí úkoly, vést k samostatnosti, odpovědnosti za své úkoly apod. Žák by neměl doma dodělávat to, co ve škole při pomalejší práci nestačil. Domácí práce by také měla mít svůj režim a neměla by trvat dlouho. Zrakovou práci by opět měl doplňovat poslech.

Nevidomí

Čtení – žáci, kteří se budou učit číst a psát pomocí bodového (Braillova písma), musí absolvovat tzv. předbraillskou přípravu. Jedná se o procvičování jemné motoriky a zjemňování hmatu. Tato pří-prava se začíná již v mateřské škole, na počátku školní docházky kontrolujeme připravenost a dále procvičujeme v průběhu celé školní docházky. Do předbraillské přípravy patří: vhazování předmětů do nádobky, navlékání, třídění, vkládání, kolíčkování, šroubování, mačkání papíru, výtvarné činnosti (hlína, modelína), manuální dovednosti (stříhání, mozaiky apod.)

V předškolním období se nevidomé dítě učí také orientaci v šestibodu, pojem šestibodu tak, aby se jednotlivá písmena mohlo učit současně se spolužáky. K tomu je třeba žákovi zajistit texty a učebnice v Braillově písmu, zároveň pro učitele totéž v černotisku. Některé učebnice mají k dispozici v SPC. Je-li třeba nechat připravit sadu učebnic pro integrovaného žáka tak, aby měl stejné texty jako spo-lužáci, je třeba pracovat v předstihu alespoň 3 měsíce. Učitel má tedy možnost kontroly žáka v čer-notiskovém provedení učebnice. Pro práci na 1. stupni je však třeba, aby se učitel naučil základům Braillova písma (učitel čte Braillovo písmo očima, ne hmatem). K tomu slouží 1. díl Příručky pro přepis textů autorky Wandy Gonzúrové (1996). Je to metodická příručka pro učitele s množstvím pří-kladů, kde se dovíme normu české sady i cizojazyčných sad Braillova písma a normu matematických značek pro základní školu. Příručka je k dispozici v SPC, nebo v knihovně a tiskárně K. E. Macana v Krakovské ulici v Praze. Příručka vyšla v černotiskové podobě, ale i v Braillském tisku (k použití např. pro nevidomé rodiče žáka). Má-li učitel připraveno dostatek materiálu, může nevidomý žák při

Jankovanew.indd 21 19.9.2012 17:06:34

– 22 –

vyučování pracovat se třídou, dělat stejnou práci. Je třeba však počítat s pomalejším tempem práce, hlavně kvůli obtížnější orientaci ve třídě, na lavici, na pracovní ploše, na stránce knihy.

Obr. 6 – krabice na třídění, nácvik šestibodu (foto N. Páchová)

Psaní – v začátku nácviku psaní se využívají kolíčkové písanky. Později nevidomí žáci píší Braillovo písmo pomocí mechanického obouručního Pichtova stroje. Stroj má 7 klapek, z nichž 6 klapek píše jeden určitý bod braillského šestibodu, sedmá klapka je mezerník.

Obr. 7 – jednořádková a trojřádková písanka (foto N. Páchová)

Jankovanew.indd 22 19.9.2012 17:06:35

– 23 –

Písmeno Braillova písma se napíše současným stiskem tolika klapek, z kolika bodů se konkrétní písmeno skládá. Současný stisk několika klapek je činnost fyzicky náročná, a proto malí žáci po-užívají obouruční stroj a musí trénovat sílu a samostatnost jednotlivých prstů. Také musí trénovat prstoklad podobně jako při hře na klavír. Klapky, které píší určitý bod šestibodu jsou na obouručním stroji ovládány ukazováčky, prostředníky a prsteníky obou rukou, mezerník je ovládán palci. Dobré a správné základy psaní na Pichtově stroji umožní později rychlost v psaní Braillova písma. Zpočátku je třeba dbát na správné držení rukou, správný prstoklad a kvalitní domáčknutí klapek. Doporučuje se Pichtův stroj podložit gumovou podložkou, která zabrání posunování stroje a také stroj trochu odhluční. Zároveň s psaním se žáci učí pomůcku obsluhovat tj. zakládat papír, vyndávat papír, opra-vovat chyby, dělat v textu odstavce atd. – přiměřeně věku a schopnosti žáků. V pozdějším věku, na druhém stupni začínají žáci využívat různých elektronických pomůcek, hlavně počítač, různé zá-znamníky podle aktuální nabídky trhu. Kompenzační pomůcky v této oblasti se velmi rychle vyvíjejí a jejich nabídka se rozšiřuje.

Obr. 8 – mechanický Pichtův psací stroj

Matematika – používají se stejné pomůcky jako na čtení a psaní. V tomto předmětu je nutné zdů-raznit dodržování všech didaktických zásad a to především zásady názornosti. Názornost zajišťujeme manipulací s předměty, využitím stavebnic (LEGO), modelováním pomocí modelíny, špejlí apod. S nevidomými nevynecháváme ani rýsování. Používáme speciální kreslenky, kolíčkové kreslenky později rýsovací soupravy pro nevidomé. Žáci by měli zvládat rýsování pomocí správného držení psacího náčiní - tužky, pravítek, kružítka, trojúhelníků, úhloměru s hmatovou bodovou či zářezo-vou stupnicí, využít lze také rádýlka a odpichovátka. Rýsování nevidomého žáka je časově náročné. Učitelé by měli tolerovat pomalejší pracovní tempo, tolerovat nepřesnosti při rýsování.

HV - V nižších ročnících probíhá většina hudební výuky sluchovou cestou, nevidomí žáci zpívají a hrají na hudební nástroj zpaměti, neboť čtení a psaní Braillova notopisu je velmi složité a časově náročné. Během výuky využívají nevidomí žáci diktafon. Pokud má nevidomé dítě hudební nadání, je

Jankovanew.indd 23 19.9.2012 17:06:35

– 24 –

vhodné zajistit i výuku HV ve spolupráci s odborníky (např. z Konzervatoře Jana Deyla) co nejdříve. A to jak výuku hry na některý z hudebních nástrojů, tak výuku zpěvu a zejména výuku hudební na-uky. Zejména při výuce těchto dovedností je třeba postupovat metodicky správně, nespoléhat pouze na rozvoj sluchu. Učitelé i rodiče nevidomého žáka jsou informováni o nabídce hudebního vzdělá-vání v blízkosti školy či bydliště žáka. V hudební výchově rozvíjíme schopnosti v oblasti, ve které se může žák později realizovat a najít profesní uplatnění.

VV - Ve výtvarné výchově se nevidomý žák učí pomocí různých výtvarných technik vyjadřovat své představy o předmětech, prostoru i jevech. U mladších dětí nebo později osleplých se po zjem-nění hmatu začíná s prohlížením zpočátku jednoduchých reliéfních obrázků, později složitějších hmatových kreseb. Je nutné dohlížet na systematičnost prohlížení hmatových kreseb. Nevidomý žák nejdříve nachází obrázek na ploše výkresu orientačním pohybem ruky (hadovitým projížděním ce-lého výkresu, projížděním po obvodu výkresu nebo spirálovitým projížděním) s mírně rozevřenými prsty. Postupným prohlížením zleva doprava a shora dolů získá základní představu, poté si „prohlíží“ detaily obrázku. Kreslení, modelování a výtvarné ztvárňování se zpočátku nahrazuje prací na kolíč-kových či speciálních kreslenkách. Při výtvarné výchově je důležitý podrobný popis předmětu popř. seznámení s modelem a instruktáž učitele. Vhodné jsou také běžně dostupné materiály pro VV: hlína, modelovací hmoty, konturovací pasty, barvy na sklo, barvy zanechávající po zaschnutí reliéfní sto-pu, prstové barvy atd. Výtvory může učitel zpětně využít k ověření, zda má nevidomý žák správnou představu o předmětech, prostoru i jevech.

Obr. 9 – obrázek z modelovací hmoty a korálků (foto N. Páchová)

Jankovanew.indd 24 19.9.2012 17:06:35

– 25 –

PV - Výuka pracovních činností vyžaduje od pedagogů velkou míru trpělivosti. Učitel musí především zajistit bezpečnost nevidomého žáka a předcházet jakýmkoli poraněním nejenom ruky. Praktické činnosti jsou sice pro nevidomého žáka velmi složité a časově náročné, ale i jim musí být věnována dostatečná pozornost. Učitel by měl podrobně seznámit nevidomého žáka s výrobkem (popsat, vysvětlit, nechat prohlédnout) a zadávat práci přiměřeně jeho možnostem. V pracovních čin-nostech se dále procvičuje hmatová práce rukou a samostatnost v sebeobsluze: oblékání, stolování, dodržování hygienických návyků, příprava pokrmů, ruční práce atd. Je nutné, aby byl žák s přihléd-nutím k jeho individuálním možnostem v tomto předmětu plně zapojen do výuky.

TV - Aby učitel tělesné výchovy mohl rozvíjet pohybové dovednosti nevidomého žáka, měl by znát jeho úroveň pohybových schopností a zdravotní stav. Někteří nevidomí mají od očního lékaře také doporučeno vyloučení určitých cviků: předklonů, kotoulů, skoků, včetně minimalizace nebez-pečí úderu do hlavy a prudkého otřesu hlavy, aby se předešlo riziku ztráty zbytku zraku. Neznamená to však, že bychom je měli z hodin tělesné výchovy vylučovat. Je však nutné přizpůsobit náplň těchto hodin a využívat je i k procvičování prostorové orientace a posilování správného držení těla. Nejvhodnější pomůckou je ozvučený míč. Na trhu je v současnosti několik typů, včetně elektronické-ho ozvučeného míče. Tento míč vydává zvuk nejen při pohybu, ale určitou dobu i po jeho zastavení. Při pohybu a zastavení jsou zvuky rozdílné. Kompenzačními pomůckami pro TV jsou i tandemová kola, rolničky, rolničkami ozvučené náramky, gumy… Vhodné je využití běžného cvičebního náčiní: obruče, tyče, medicinbaly, švihadla, lana, velké rehabilitační gumové míče, míče s gumou na uvázání kolem ruky či pasu. Učitel musí nejdříve takové náčiní popsat a seznámit nevidomého žáka s jeho používáním. Při integrovaném vzdělávání zrakově postižených využíváme nejčastěji při hodinách TV pomoc asistenta pedagoga, který zajistí individuální náplň vyučovací hodiny.

Výukou TV prolíná nácvik prostorové orientace. Procvičování prvků prostorové orientace v pro-storách školy a při školních akcích provádí většinou asistent pedagoga pod supervizí pracovníků SPC. Výuka prostorové orientace probíhá průběžně v rámci celého výchovně - vzdělávacího procesu. Důležitý je nácvik rovnováhy, správného držení těla, správné koordinované chůze i běhu za ozvuče-ným cílem (tleskání, hlas učitele či zvukový majáček, popř. trasér – vidící spolužák, ultrazvukové brýle). Výcvik základních prvků prostorové orientace jako je odhad vzdáleností, vnímání sklonu drá-hy, rozvíjení smyslu pro překážky, chůze s vidícím průvodcem i samotný výcvik chůze s bílou holí je jedním z hlavních úkolů výuky nevidomých žáků.

Prv, Vl, Př, Z,D - Platí opět výše uvedená vzdělávací specifika: během výuky by učitelé měli vše komentovat, popisovat, veškeré zápisy na tabuli diktovat a vést k tomu i ostatní žáky. Učitelé mohou využívat dostupný reliéfní obrazový materiál, atlasy pro nevidomé a reliéfní mapy, glóbusy, reliéfní kreslenky. Doporučujeme dávat přednost před modely, obrazy, nákresy atd. přírodninám.

Fy, Ch - Během výuky Fyziky i Chemie by učitelé měli komentovat a popisovat veškeré pokusy a jevy. I v těchto předmětech je nejdůležitější názornost a představivost. Slouží nám k tomu využí-vání veškerých názorných pomůcek, těles a maket. Problémy zpočátku činí složité zápisy vzorců. Učitelé mohou využívat zvukové indikátory hladiny tekutin, odměrky pro nevidomé, minutník, tabul-ky v Braillově písmu a také braillskou periodickou tabulku prvků.

Cizí jazyk - Během výuky cizích jazyků doporučujeme využívat kompenzační pomůcku dikta-fon, kdy má žák namluven výklad celé látky nebo jen jeho části. Při vyučování cizímu jazyku platí stejná pravidla, která byla již výše uvedena a platí pro čtení a psaní. Je však důležité seznámit žáka se správným braillským zápisem v daném cizím jazyce. Každý jazyk má svou Braillskou abecedu, která se od české odlišuje zápisem některých písmen (např. v angličtině se písmeno w píše jako v češtině

Jankovanew.indd 25 19.9.2012 17:06:35

– 26 –

písmeno ř). K tomu výborně poslouží výše uvedená publikace W. Gonzúrové (1996)

Informatika - V hodinách informatiky se nevidomý žák zdokonaluje v obsluze počítače. Žák by měl mít možnost připojit se se svým notebookem do školní sítě (ti nejstarší) nebo mít ve školním počítači, který používá v počítačové učebně, speciální software. Nevidomý žák se při hodinách in-formatiky učí tento speciální software používat. Je tedy nezbytné, aby se s ním seznámil v první řadě vyučující ve spolupráci s pracovníky SPC nebo jimi doporučenými odborníky. Před zahájením výuky nebo alespoň souběžně se zahájením výuky informatiky podle školního vzdělávacího programu je vhodné zařadit do předmětů speciální péče výuku psaní na klávesnici počítače všemi deseti. Tato výuka je velmi důležitá pro orientaci nevidomého žáka na běžné klávesnici počítače.

Výše uvedená metodická pravidla a zásady, doporučení pro konkrétního žáka probere s vyučují-cími speciální pedagog SPC nejlépe osobně. Konkrétní sdělení jsou také obsahem písemných zpráv, které SPC vyhotoví po provedení vstupní diagnostiky a po návštěvě školy, v níž se žák se zrakovým postižením vzdělává, nebo bude vzdělávat.

4 Charakteristika speciálně pedagogického centra

Problematiku zrakově postižených řeší v tomto projektu speciálně pedagogické centrum, které je zřízeno při Základní škole pro zrakově postižené v Praze 2, nám. Míru 19.

Speciálně pedagogické centrum pro zrakově postižené

120 00 Praha 2, nám. Míru 19

Tel: +420224252771,

e-mail: spc@skolazrak.cz

Ředitelka: PhDr. Marcela Süsslandová

Speciálně pedagogické centrum se stará o klienty se zrakovým postižením, případně se sou-běžným postižením více vadami, z nichž jedno je postižení zraku ve věku od 3 let do 26 let. Většina klientů SPC je integrována ve školách v Praze a Středočeském kraji. Své klienty „provází“ předškolní přípravou, povinnou školní docházkou i středoškolskými studiemi. Intervence během školního roku probíhají v terénu i ambulantně a to podle možností a potřeb všech zúčastněných. Speciální pedagož-ky SPC spolupracují s kmenovou školou. Vytvářejí metodické zázemí zejména novým nastupujícím učitelům, vyučují individuálně prostorovou orientaci a samostatný pohyb a dále individuálně vyučují některé žáky čtení a psaní Braillovým písmem. SPC je školicím pracovištěm pro začínající speciální pedagogy, spolupracuje s dalšími SPC pro zrakově postižené, s ostatními SPC nebo PPP v Praze, s vysokými školami, organizacemi zrakově postižených, nadacemi. Pracovnice centra jsou členkami profesní organizace Asociace pracovníků speciálně pedagogických center (APSPC). Vše, co SPC zajišťuje, je uvedeno ve standardech SPC ve vyhlášce MŠMT ČR č. 72/2005 Sb. resp. v novele této vyhlášky č. 116/2011 Sb.

Jankovanew.indd 26 19.9.2012 17:06:35

– 27 –

II. čÁST

5 Konkrétní příklady z diagnostické činnosti speciálně pedagogického centra

Podle vyhlášky MŠMT ČR č. 72/2005 resp. 116/2011 jsou výsledkem psychologické a spe-ciálně pedagogické diagnostiky zpráva z vyšetření a doporučení obsahující návrhy úprav ve vzdě-lávání žáka. S obsahem zprávy a doporučením je žák a jeho zákonný zástupce seznámen. Zákonný zástupce potvrzuje svým podpisem, že obsahu sdělení porozuměl. S obsahem doporučení seznamují speciální pedagogové centra nejčastěji osobně i pedagogické pracovníky školy, kde je žák vzděláván. Doporučení mívají různou formu, v Praze používáme v posledních asi 5 letech tabulku, ze které je patrné, ve kterých oblastech potřebuje žák vyšší míru podpory a ve kterých oblastech nepotřebuje podporu žádnou (viz příloha). Zároveň je v tabulce přehledně uvedeno, kdo podporu poskytuje (uči-tel, rodič, asistent pedagoga), jaké pomůcky žák využívá a ke kterým činnostem, které pomůcky je nutné zajistit. Dále je v tabulce uvedena finanční náročnost konkrétní integrace. Do uvedené tabulky může SPC doporučit integrované vzdělávání s pomocí asistenta pedagoga, je tam uvedeno, na jakou dobu je asistent doporučen a je tam vymezena i náplň práce tohoto pedagoga. V tabulce se většinou zaškrtává (potřebná míra podpory), v komentáři je možné míru podpory zdůvodnit a podporu popsat, konkretizovat.

Doporučení na úpravy ve vzdělávání žáka může mít také jinou formu, např. doporučení k se-stavení individuálního vzdělávacího plánu. Není to přímo IVP – ten sestavují sami učitelé, ale je to konkrétní popis potřebných úprav. Také tato doporučení se většinou projednávají osobně při návštěvě školy (s rodiči i učiteli). Viz uvedený příklad.

5.1 Doporučení k vypracování individuálního vzdělávacího plánu

Jméno žáka:

Datum narození:

Škola:

Třída: 5. ročník ZŠ

Závěry vyšetření: Zhoršení zrakové ostrosti je u žákyně způsobeno těžkou refrakční vadou, kterou je možné částečně korigovat brýlemi, ale i nestejnou funkčností obou očí. Žákyni chybí obvyklé vnímání prostoru a vzhledem ke kombinovanému postižení je možné, že jsou centrálně poškozené i zrakové funkce. Z doby po porodu má navíc velmi poškozenou sítnici, zrakové pole má zúžené zejména vlevo.

Jedná se o žákyni s kombinovaným postižením, sledována též na ortopedii, neurologii.

Učební dokumenty: (doplní škola)

Úprava podmínek v jednotlivých předmětech: Ve všech předmětech dodržovat individuální přístup k žákyni, který spočívá zejména ve sledování zrakových možností žákyně a poskytnutí dostatku času na zrakovou práci. Zraková práce žákyni unavuje více než zdravé spolužáky a to nejen „luštění“ drobného písma v učebnicích, ale zejména zpracování zrakových vjemů v mozku. Proto je vhodné

Jankovanew.indd 27 19.9.2012 17:06:35

– 28 –

při čtení podkládat řádek proužkem barevného papíru, doplňovací cvičení zvětšovat pomocí kopírky na 141% tj. z formátu A5 do formátu A4. Při přípravě textů na PC používat nejlépe bezpatkové

písmo Arial ve velikosti 18–20. Pokud bude vyučující zvětšovat na kopírce, je nutné, aby kopie byly kvalitní, písmo nerozmazané a kontrastní.

Tabulky, grafy, přírodniny, pokusy atd. doporučuji dát žákyni do lavice k prohlédnutí příp. k osahání.

Psát by měla žákyně takovou velikostí, aby po sobě bez problému přečetla. Nenutit ji ke zmenšování písma. Používat takový psací prostředek, jehož stopa je dostatečně tlustá a kontrastní. Podobným prostředkem by měla i rýsovat (mikrofix nebo měkká tužka).

Na psaní by měla mít vždy dostatek času (i dvojnásobek proti ostatním dětem). Při práci slovní a slu-chové (bez podpory zraku) je možné vyžadovat i rychlejší práci. Při práci s mapou nevyžadovat rych-lost a orientaci v mapě nehodnotit.

Při pobytu ve škole a při TV minimalizovat riziko prudkého otřesu hlavy nebo úderu do hlavy. Vynechat cviky, kde je delší čas hlava níž než zbytek těla, také přemety, přeskoky a skoky do hloubky.

Hodnocení a klasifikace: Provádět běžným způsobem s ohledem na výše uvedené skutečnosti tj. s ur-čitou mírou tolerance.

Speciálně pedagogická péče: Spolupráce s SPC pro zrakově postižené – adresa viz záhlaví. Konzultace s učiteli, vedením školy a rodiči – podle potřeby.

Nezbytné kompenzační a učební pomůcky:

- možnost využití kopírky se zvětšovací funkcí

- případné přisvětlení pracovní desky stolní lampičkou

- využití speciálních optických pomůcek (předepsané lékařem)

- možnost přípravy materiálů pro výuku na počítači

- kopírovací tabule - moderní elektronická pomůcka, vhodná k práci zejména na 2. stupni ZŠ (předchůdce interaktivní tabule – pozn. autora)

Návrh na snížení počtu žáků ve třídě:

Bylo by vhodné nepřekročit počet 20 žáků ve třídě, podle možností školy.

Předpokládá se navýšení finančních prostředků.

Další důležité informace:

Žákyně podává při zrakové práci velmi dobré výkony, které „neodpovídají“ jejímu objektivnímu lé-kařskému nálezu. Znamená to, že se naučila velmi dobře využívat „zbytky zraku“, které má. Dále to může znamenat, že se velmi chce zařadit mezi zdravé spolužáky, nechce proto upozorňovat na to, že něco špatně vidí. Zřejmě hodně odhaduje při práci z tabule nebo i práci z učebnic. Při doplňování a při práci určené k hodnocení a klasifikaci by měla rozhodně dostat zvětšený text. Totéž se týká cizího

Jankovanew.indd 28 19.9.2012 17:06:35

– 29 –

jazyka.

Spolupráce se zákonnými zástupci:

S rodiči domluven pravidelný kontakt se školou (během konzultačních hodin) za účelem sjednocování výchovných postupů.

Podíl žáka na řešení problému:

Vést žákyni k samostatnosti zejména v komunikaci s učiteli. Jednoduché organizační záležitosti by si měla být schopna zařídit sama.

Jmenovité určení pracovníka SPC spolupracujícího se školou:……………………, kontakt viz záhlaví

Datum: Podpis:

5.2 Zpráva ze speciálně pedagogického vyšetření

Druhý příklad ukazuje běžnou zprávu ze speciálně pedagogického vyšetření. Písemná zpráva bývá opět potvrzením zjištěných a zároveň osobně projednávaných skutečností:

V Praze dne Důvěrné!

Č.j. SPC

Jméno klienta: D.

Datum narození:

Bydliště:

Škola: ZŠ, 2. ročník

Datum vyšetření: 4. 4. 2012 v SPC, 23. 4. 2012 pozorování žáka při práci ve škole

Žadatel o vyšetření: matka chlapce

Důvod vyšetření: Posouzení zrakových schopností a aktuálních školních dovedností chlapce, doporu-čení úpravy podmínek ke zrakové práci ve škole i doma, posouzení vhodnosti integrace.

Zdravotní postižení: Zraková vada (dg.: dědičná dystrofie sítnice), zrakové funkce jsou v pásmu sla-bozrakosti. Snížené možnosti zrakové práce do blízka (čtení, psaní) i do dálky. Prognóza možného zhoršování zrakových funkcí v průběhu celé školní docházky.

Podklady pro vyšetření: Aktuální lékařská zpráva z očního vyšetření chlapce a vyšetření zrakovou terapeutkou, osobně předala matka.

Školní docházka: D. nastoupil bez odkladu školní docházky do ZŠ, kde byl vyučován podle programu Montessori. Žákem jiné ZŠ je od září 2011.

Popis vyšetření v SPC

Jankovanew.indd 29 19.9.2012 17:06:35

– 30 –

Chlapec se na vyšetření do SPC dostavil v doprovodu matky a babičky (matky otce). Je žákem 2. ročníku, jeho zraková vada byla diagnostikována v tomto školním roce. V rozhovoru matka uvedla, že obtíže s viděními u svého syna pozorovala již dříve, ale opakovaná oční vyšetření v minulosti nic neprokázala. Nyní bylo u chlapce potvrzeno závažné degenerativní onemocnění sítnice. Chlapec má dále syndrom ADHD (diagnostikován neurologem, potvrzen při psychologickém vyšetření v PPP), užívá l