PSFA 2 Přednáška č. 1

Předmět pedagogické psychologie, pojem učení,

druhy učení, základní principy učení (transfer, interference,

odměny a tresty)

Předmět pedagogické psychologie

Ped. psy. zkoumá psychologické zákonitosti procesu vyučování a výchovy

Soustava poznatků o zákonitosti změn navozených v chování člověka během výchovně vzdělávacího procesu

Zabývá se aplikací psychologických poznatků v pedagogické praxi, tj. ve vyučování a výchově dětí, mládeže i dospělých

Má vztah k obecné ps., vývojové ps., pedagogice a sociologii

(Kohoutek 1996)

Pojmy vývoj, výchova, učení

Vývoj: změna, pohyb, která může mít nejen vzestupný, ale i sestupný směr

Činitelé vývoje: dědičnost, prostředí, výchovaVýchova: komplexní celoživotní, společenský

proces ovlivňování osobnosti jak ve škole tak i mimo školu

Žádoucím výsledkem výchovy je rozvinutá harmonická osobnost

Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, akceptuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní , cílevědomá , jednotná, vedoucí k sebevýchově. (Kohoutek 1996)

Pojmy vývoj, výchova, učení

Učení: v širokém slova smyslu opak zděděného, vrozeného,instinktivního

utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince

Je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí

Výkon v učení: v=s x m ( výkon = schopnosti x motivace) (ovlivňují i další vlivy – prostředí)

(Kohoutek 1996)

UČENÍ u všech živých organismů jedna z nejzákladnějších podmínek

adaptace na měnící se prostředí proces učení zahrnuje jak

behaviorální (změny v chování) tak mentální změny vzniklé na základě zkušenosti

UČENÍNe všechny změny, ke kterým během

života u člověka dochází, se dají připsat učení. Nepatří sem změny vzniklé:

v důsledku zrání mozkových struktur degenerací mozku (stárnutí, změny

způsobené nemocí – alzheimerova choroba, lymská borelioza)

přechodnými psychofyziologickými stavy (únava) apod.

DefinicePojem učení vyjadřuje vliv

zkušenosti na psychiku, kdy vznikají změny, které mají adaptivní funkci.

psychický procesPoměrně trvalá změna v

potenciálním chování jedince v důsledku zkušenosti.(Fontana, 1997)

Učení musí jedince nějak změnit; tato změna nastává v důsledku zkušenosti; tato změna je v potenciální chování – nikoli nutně ve skutečném výkonu

Behavioritstický x kognitivní přístup

Behavioristický: učení = podnět z okolí – odezva jedince

Stačí vhodně uspořádat okolí a učení nastane samočinně

Kognitivní: máme-li porozumět učení, musíme se zabývat schopností jedince reorganizovat své psychologické pole ( vnitřní svět pojmů, vzpomínek atd.)

Jedinec: aktivní činitel v procesu učení, který se úmyslně snaží zpracovávat a třídit proud informací přijímaný od okolního světa (Fontana, 1997, 146)

Vlastnosti učícího se Inteligence, zpracování informace,

tvořivostAfektivní činitele (úzkost, sebepojetí, intro-

extrav.)MotivaceZráníVěkPohlavíSociální prostředíStudijní návykyPaměť (Fontana 1997, 151)

DRUHY LIDSKÉHO UČENÍ Klasifikace učení (rozlišení z hlediska

procesů a a mechanismů, které se na učení podílí):

1. učení podmiňováním 2. senzomotorické učení 3. verbální učení 4. pojmové učení 5. učení problémové 6. učení vhledem 7. sociální učení

1. UČENÍ PODMIŇOVÁNÍM

Podstatou tohoto druhu učení je vytváření dočasných nervových spojů (asociací)

Naučená odpověď - je vytvořen dočasný nervový spoj mezi příslušnými nervovými centry analyzátoru tzv. nepodmíněného podnětu a podmíněného podnětu

1.1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

proces - organismus se učí, že jedna událost následuje po druhé. Dochází při něm k asociaci (sdružování) původně neutrálního podnětu s dalším podnětem na základě jejich opakovaného spojování

Podmíněný podnětNepodmíněný podnětPodmíněný reflexNepodmíněný reflex

1.1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

1.2. OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ pozitivní či negativní důsledky

určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu.

Výzkumy důsledků chování - E.L.Thorndike a B.F. Skinner.

1.2. Operantní podmiňování

Thorndike - experiment - umístil hladovou kočku do klece, položil před ni misku s potravou. K tomu, aby kočka dosáhla potravy, bylo třeba stisknutím páčky otevřít dvířka. Kočka zprvu projevovala chaotické chování, někdy i paniku (drápala, skákala v uzavřeném prostoru, pokoušela se dostat mříží ven). Při těchto pokusech dostat se ven náhodou stiskla páčku a otevřela tak dvířka. Když byla znovu zavřena do skříňky, našla páčku rychleji. Při každém dalším pokusu ubývalo náhodného chování. Zvíře postupně třídilo své náhodné projevy na základě jejich důsledků. Neúspěšné aktivity byly z repertoáru chování postupně vyřazeny.

1.2. Operantní podmiňování

Nově naučená reakce byla nástrojem k získání pozitivního výsledku, proto hovoříme o instrumentálním učení.

Hlavním Thorndikovým přínosem - stanovení zákona efektu - uspokojivé důsledky chování mají vliv na jeho upevnění a pozitivně ovlivňují průběh učení.

Používáme při výcviku psa – nejdříve ho musíme přimět, aby něco udělal, a potom ho odměníme.

operantní (instrumentální) podmiňování se někdy popisuje jako učení pokusem a omylem.

Příklady operantního podmiňování u lidí

Když se dítěti správně podaří vyslovit slovo , je za to odměněno úsměvem matky, pohlazením

Posílením je např. pozornost, kterou dospělí věnují mluvícímu a tázajícímu se dítěti; pozorné odpovědi dospělých upevňují zájem dítěte o řeč a slovní komunikaci s jinými osobami

Člověk zvýší své pracovní úsilí, ví-li, že za větší množství odvedené práce dostane více peněz.

2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍ učení se manuálním zručnostem,

návykům, dovednostem a motorickým operacím

při učení se např. řízení motorového vozidla, při zvládání různých druhů sportu, při nácviku psaní, chůze, tance

Opakováním se zvětšuje kapacita vodivého kanálu a snižuje se možnost chyb v přenosu a provedení.

Klíčové postavení v poznávacím procesu má zpětná aferentace (zpětná vazba, posilování)

2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍSimpsonova taxonomie (Fontana, 1997, 163)

Vnímání (osvojení smyslových vodítek k řízení motorické činnosti)

Zaměřenost (připravenost vykonávat určitý druh činnosti)

Řízené odezvy (schopnost napodobit učitele nebo řídit se vnímáním výsledků činnosti)

Zautomatizování (schopnost vykonávat jednoduché pohyby s jistotou a úspěšně)

Složité úkony (schopnost vykonávat složité pohyby s plynulým a přesným řízením)

Přizpůsobování (schopnost měnit ustavené pohybové vzorce, aby vyhovovaly zvláštním situacím a problémům)

Vytváření (schopnost tvořit nové vzorce pohybů)

2. Senzomotorické učeníPři dalším nácviku se začíná

uplatňovat mechanismus zpětné vazby – proprioceptivní stimulace (podněty ze svalů a šlach) = důležitá informace o výsledku této činnosti -- signál pro následující složku dovednosti

2. SENZOMOTORICKÉ UČENÍvliv dřívější zkušenosti (učení jízdě na

snowboardu - pomohou zkušenosti s lyžováním)

dochází ke zřetězování motorických reakcí.Ne jen mechanické spojení jednotlivých

prvků. Každý prvek dovednosti tvoří složku vyššího celku a v tomto celku má organizované místo a funkci.

Příklad např. učení plavání – postupně (Nejdříve splývání, pak správné pohyby

nohou, pak i rukou atd.)

2. Senzomotorické učeníZáklad senzomot. činnosti -

časoprostorová organizace receptivních, efektorních a zpětnovazebních procesů

Stimuly ze svalů, smyslových orgánů, jejich postupná koordinace

zautomatizování pohybů - stačí už jen stimuly ze svalů

Př. tanec, zpočátku potřeba dívat se na nohy, zrakově kontrolovat jejich činnost. Při zautomatizování pohybů stačí k řízení tance už jen informace ze svalů, které jsou zapojovány do pohybů)

Senzomotorické aktivity zahrnují tyto složky:

rozlišení podnětů nebo pohybů (např. rozlišení správného a nesprávného pohybu, sluchové odlišení čistého a nečistého tónu.)

senzomotorická koordinace (spojení pohybu s určitým podnětem, kontrola a řízení pohybů podle zpětnovazební informace)

stereotypní sled pohybů (pohyby podle pevného řádu a jejich cyklické opakování)

časové charakteristiky pohybů (rychlé reagování, udržování rytmu v opakovaných pohybech)

přizpůsobení aktivity, popřípadě volba různých úkonů podle proměnlivých podmínek

Průběh senzomotorického učení

1. fáze převážně kognitivní – orientace v úkolu, požadavcích, činnosti. Vytvoření obrazu a plánu příslušné činnosti.Názorná ukázka, její napodobování, slovní vysvětlení a první pokusy o realizaci aktivity.

2. počáteční vykonávání činnosti s detailní vědomou kontrolou – osvojení základů metody dané činnosti, práce s chybami, autoregulace s  využitím zpětné vazby. Klíčovým moment - osvojení si přesné sebekontroly příslušné činnosti - co nejrychlejší a nejpřesnější zjišťování chyb. Vyžaduje zdokonalující se vnímání, koncentraci pozornosti, motivaci, vytrvalost.

Průběh senzomotorického učení

3. další opakování, zdokonalování až do případné automatizace –dovednost již do jisté míry osvojena, učící se osamostatňuje, zmenšuje se podíl vědomé kontroly činnosti. Části aktivity se automatizují, vědomá kontrola se soustřeďuje na obtížné momenty.

Základní ukazatelé dobře osvojené senzomotorické

dovednosti kvalita průběhu činnosti a jejích

výsledků: zmenšení počtu chyb, dosažení daného cíle

rychlost, zvýšení výkonu snížení únavy efektivní styl nebo metoda

vykonávání aktivity

Transfer, interferencePři osvojování nové senzomotorické

dovednosti využíváme podobné dovednosti osvojené dřív

= transfer. Při zvládání např. nových druhů sportovních činností výhoda – minulá bohatá zkušenost s pohybovými aktivitami různého druhu

Interference -při učení dovednosti podobné  dříve osvojeným – chyby

Příklad jízda na lyžích a na snowboardu (některé prvky, které jsou žádoucí při lyžování, mohou na snowboardu vést k chybám; hokej-golf; tenis-stolní tenis)

Transfer, interferenceK využití transferu a ke snížení

interference využíváme srovnávání předchozí a nové činnosti. Napomáhá lepšímu uvědomění si, v čem se stará a nová činnost shodují a v čem se liší. Můžeme tak lépe využít dřívějších zkušeností a vyhnout se případným chybám.

3. VERBÁLNÍ UČENÍ Nejrozšířenější druh lidského učení(osvojování

básní, definicí, cizojazyčných slov…) Vzniká v dětství na podkladě první signální

soustavy (oblast mozkové kůry, kde se soustřeďují všechny podněty působící na smyslové orgány), na níž se vytvářejí podmíněné signály.

Podněty se spojují s názvy a jejich soubor tvoří druhou signální soustavu. Dochází k přebírání informací a osvojování pravidel řeči, v dětství především formou zvukovou, později prostřednictvím písma.

3. VERBÁLNÍ UČENÍslova = symboly předmětů, dějů, vztahů.

Slovo vyvolává význam, představu předmětu. Podstatou je utváření mezislovních asociativních spojů. K tomu dochází na základě styčnosti – slova se dostala do styku současně nebo v bezprostřední časové následnosti.

Např. cizí jazyk - slovíčka, musíme si ihned po cizojazyčném výrazu říci český ekvivalent, jinak nedojde ke spojení (k vytvoření asociace) u obou slov. Síla asociativního spojení je dána zákonem častosti a novosti - čím méně času uběhlo od doby, kdy jsme se slovíčka učili a čím více jsme si je opakovali, tím lépe si je vybavujeme.

Činitelé ovlivňující verbální učení:

rozsah učebního materiálu charakter učebního materiálu složitost učebního materiálu odlišitelnost prvků v učebním

materiálu (možnost rozlišení prvků) pozice prvků v učebním materiálu (u

rozsáhlejšího učiva známe lépe začátek a konec)

Při verbálním učení si můžeme pomoci tzv. mnemotechnickými

pomůckami: uspořádání podle kategorií –

slova, která si máme zapamatovat, uspořádáme do skupin podle různých kategorií. Máme-li si zapamatovat, že máme koupit: jablka, mléko, rohlíky, hrozny, jogurt, veku, salát. Pomůže nám, uspořádáme-li si položky do kategorií: pečivo, ovoce, mléčné výrobky atd.

Mnemotechnické pomůckyinteraktivní představy – vytvoříme

si představu, ve které budou zahrnuta všechna slova, která si máme zapamatovat.

Mějme následující slova: mravenečník, stůl, tužka, kniha, rádio, Kansas, déšť, elektrický proud, kámen, zrcadlo.

Mnemotechnické pomůckyPro lepší naučení se těchto slov si

vytvoříme tuto představu: mravenečník sedí na stole, v drápech drží tužku, píše do knihy, přičemž déšť bičuje Kansas. Ten je na mapě, která je nad rádiem, postaveným na kameni, vyrábějícím elektrický proud, který se odráží v zrcadle.

Mnemotechnické pomůckymetoda míst – představíme si, jak

procházíme oblastí, kterou dobře známe. Každý objekt (strom, dům nebo sochu) v této oblasti si spojíme se slovem, které se máme naučit. Když pak v představách procházíme danou oblastí, vybavují se nám při míjení jednotlivých objektů slova, která jsme na ně uložili.

Mnemotechnické pomůckyakrostich – pro naučení se skupiny

slov si pomůžeme vytvořením věty, ve které jednotlivá slova zastupují položky, které se máme naučit. Např. u II. A skupiny alkalických kovů Mendělejevovy periodické soustavy prvků si pomůžeme větou: Běžela Magda kaňonem, srážela banány rákosem (Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra).

4. POJMOVÉ UČENÍ

procesy vytváření pojmů a osvojování pojmů. Osvojování si společné odpovědi na odlišné podněty, které zároveň vykazují jisté společné rysy.

Pojmové učení probíhá i u vás v této chvíli. Osvojujete si pojem učení. Zjišťujete, co

všechno tento pojem zahrnuje. Už víte, že tam patří podmiňování, senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení atd.

4. POJMOVÉ UČENÍ Fakta, která během života získáváme, se

ukládají do paměti organizováním do kategorií, skupin.

Když nějakou informaci „hledáme“, toto třídění nám to usnadňuje (př.skříň s mnoha v každém šuplíku uspořádány jen věci určitého druhu).

Pojmy = vyjádřením obecných a podstatných znaků určité skupiny jevů. Znaky, jimiž se vyznačují všechny jevy, které do dané skupiny náleží.

Každý pojem – vztah k dalším termínům, tvoří s nimi pojmově výkladový celek, zahrnující vztahy nadřazenosti a podřazenosti. Teprve vypracování systému pojmů - pojmového základu dovoluje plně pochopit nové pojmy.

Tvoření pojmů Při tvoření pojmů jsou nejdůležitějšími proces

analýzy a syntézy. Nejdříve se uplatňuje primární generalizace (zobecňování), kdy převládá syntéza a chybí proces analýzy. Malé děti generalizují jevy na základě vnějších znaků, které nemusí být vždy pro danou skupinu předmětů podstatné (např. motýla považují spíše za ptáka než za hmyz).

Pak následuje diferenciace (rozlišování), kdy dominuje proces analýzy. Dochází k odlišování jednotlivých znaků a vlastností předmětů a jevů. Na základě tohoto procesu pochopí dítě, že motýl i pták sice mají oba křídla, ale že existuje mnoho jiných znaků, ve kterých se liší.

Tvoření pojmů tvoření pojmů důležitá abstrakce –

myšlenkový proces, z předmětu nebo jevu vynechávají nepodstatné znaky a vlastnosti a dominantního postavení nabývají znaky a vlastnosti typické.

Na základě tohoto procesu je dítě schopno zařadit motýla k hmyzu a ne k ptákům. Na závěr dochází ještě k zevšeobecňování (sekundární generalizace), které vede k myšlenkovému sjednocení objektů na základě abstrahovaných společných znaků.  

Osvojování pojmů 1. fáze – utváření asociací. Nejprve

dochází k vytváření asociací (spojení) mezi jednotlivými odlišnými podněty a společnou odpovědí, která reprezentuje společný pojem (např. dítě, soused, matka = člověk). Na základě myšlenkových procesů pak dochází k vydělení takových vlastností, které jsou společné členům třídy „člověk“.

Osvojování pojmů2. fáze - utváření diskriminací.

Žáci musejí umět poznat i případy, které do daného pojmu nepatří. Dochází přitom k zúžení rozsahu vlastností, které spojují jisté předměty. Žák začíná postupně postihovat charakteristiky, které jsou nezbytné pro příslušnost k dané třídě.

Důležité podmínky osvojování pojmů  

poskytnutí dostatku příkladů

redukce počtu vlastností na nejpodstatnější znaky

prezentace určujících znaků ve zjednodušené podobě (vlastnosti daného pojmu vysvětlujeme co nejjednodušeji, nepoužíváme cizí slova)

zařazení pojmu do dříve osvojené struktury poznatků (to se děje právě pochopením jeho podstaty, k čemuž si pomáháme využíváním už dříve osvojených pojmů)