quercus robur – dub letní
TRANSCRIPT
Quercus robur – dub letní
http://www.cjb.unige.ch/BotSyst
- mohutný strom, dorůstajícívýšky 30-40 (-50 m); - silný kmen o průměru 1-2 (-4) m;- silné, odstálé, zprohýbanévětve;- dožívá se 400-500 let (vzácněvíce);- borka výrazně křivolace rozpukaná.
Quercus robur – dub letní- tvar listů značně proměnlivý, většinou nepravidelně laločnatý, s krátkým řapíkem (do 1 cm) a srdčitě vykrojenou bází; - listy obvykle lysé, rozmístěnéve svazečcích na koncích větví(„po obvodu koruny“);- plodenství žaludů na dlouhých stopkách (3-7 cm).
http://einstein.uab.es/botanica http://www.flogaus-faust.de
Quercus robur – dub letníEkologie 1
- světlomilná dřevina, ještěnáročnější na světlo než dub zimní(→ špatně zmlazuje v zástinu);
- pomalu rostoucí dřevina → pokud se mu podaří zmladit, bývá často zastíněn rychleji rostoucími druhy (jasan, habr) a chřadne;
- výborně zmlazuje z pařezových výmladků → zvýhodněn v pařezinách.
Quercus robur – dub letníEkologie 2
- výmladky (vlky) snadno tvoří i na kmeni → může reagovat na zvýšení přísunu světla;
- četné spící pupeny → dobře regeneruje po poškození;
- silný kůlovitý kořen → odolný vůči vývratům;
- raší časněji než dub zimní - citlivý k pozdním mrazům, teplomilnější.
Quercus robur – dub letníEkologie 3
- tvrdé luhy a dubohabřiny, dávápřednost stanovištím s hlubokou půdou, dostatečně zásobenou živinami i vlhkostí (snáší záplavy), ale roste i v kyselých a teplomilných doubravách („ekotypy“);
- u nás především v nížinách a pánvích, ve středních polohách daleko méně než dub zimní.
10 nejvěrnějšíchTilia cordata, Polygonatum multiflorum, Carpinus betulus, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Corylus avellana, Pulmonaria officinalis agg., Stellariaholostea, Betula pendula, Campanulatrachelium.http://www.e-dovolena.cz
Quercus robur – dub letníevropský areál
Quercus petraea agg. – dub zimní
http://wildblumen.freezope.org
- strom střední velikosti, dorůstající výšky 20-30 (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m;- koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená;- dožívá se 400-500 let, vzácněvíce;- borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná.
Quercus petraea agg. – dub zimní
Úradníček, Maděra & kol. 2001
- strom střední velikosti, dorůstající výšky 20-30 (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m;- koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená;- dožívá se 400-500 let, vzácněvíce;- borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná.
Quercus petraea agg. – dub zimní
- listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité;- víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustšínež u dubu letního.
http://www.baumschule-pflanzen.de
- plodenství žaludů na krátkých stopkách (obvykle do 2 cm);
http://online-media.uni-marburg.de/biologie
Quercus petraea agg. – dub zimní
- listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité;- víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustšínež u dubu letního.
http://www.baumschule-pflanzen.de
- plodenství žaludů na krátkých stopkách (obvykle do 2 cm);
http://www-ang.kfunigraz.ac.at
dub zimní dub letní
Quercus petraea agg. – dub zimníEkologie 1
- světlomilná dřevina, poněkud lépe snášející stín než dub letní (→ za jistých podmínek možná koexistence např. s bukem);
- pomalu rostoucí dřevina;
- z pařezových výmladků zmlazuje stejně dobře jako dub letní.
Quercus petraea agg. – dub zimníEkologie 2
- kořenová soustava bez výraznéhokůlového kořene;
- velmi dobrá výmladnost z kmene (vlky);
- méně citlivý k jarním mrazům neždub letní (raší později).
Quercus petraea agg. – dub zimní
10 nejvěrnějších
Carpinus betulusPoa nemoralisConvallaria majalisHieracium sabaudumLathyrus nigerHieracium murorumLathyrus vernusGalium sylvaticumHieracium lachenaliiPyrethrum corymbosum
Ekologie 3- dubohabřiny, teplomilné a kyselé doubravy, vyhýbá se přeplavovaným a oglejenýmpůdám, naopak prosperuje i na půdách mělkých, vysychavých, minerálně chudých; - především v pahorkatinách, vystupuje do středních poloh, běžně o 200-300 m výše než dub letní, zvlášť na svazích říčních údolí, nesnáší však kontinentální podmínky.
Quercus petraea agg. – dub zimní Z, stř., JZ Evropa, chybí v kontinentální V Evropě
http://linnaeus.nrm.se/flora
Quercus petraea agg. – dub zimníTaxonomická problematika agregátuQ. petraea s.s. – dub zimníQ. dalechampii – dub žlutavýQ. polycarpa - dub mnohoplodý
vše Úradníček, Maděra & kol. 2001
Q. petraea s.s. Q. dalechampii Q. polycarpa
Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajováníčepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno.
Quercus petraea agg. – dub zimníTaxonomická problematika agregátuQ. petraea s.s. – dub zimníQ. dalechampii – dub žlutavýQ. polycarpa - dub mnohoplodý
vše Úradníček, Maděra & kol. 2001
Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajováníčepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno.
Q. petraea s.s. Q. dalechampii Q. polycarpa
Slavík 1990
Quercus robur a Q. petraea– dub letní a d. zimní
VyužitíLesnicky významné dřeviny, po buku nejvýznamnější listnáče. Tvrdého, pevného a trvanlivého dřeva se využívá pro stavební účely, k výrobě dýh, v lodním stavitelství, k výrobě parket, sudů, pražců a nábytku. Dřevo je trvanlivé i pod vodou (vodní stavby). Kůra s vysokým obsahem tříslovin se používala k výrobě činidel na zpracování kůží(tříslo) a má i farmaceutické/bylinářské využití (stahující účinky). Dříve velice ceněny a podporovány jako plodina pro pastvu prasat – zejména dub letní, jehož žaludy jsou prý sladší/méně hořké než d. zimního. Především dub letní je krajinářsky hodnotný druh, působivý jako solitér i v liniové výsadbě (hráze rybníků).
Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák- strom 6-15 (-20) m vysoký, na exponovaných stanovištích jenom křovitého vzrůstu;- kmen a větve často křivolace zprohýbané; - borka hrubě kostkovitěrozpukaná;- letorosty plstnaté, listy nahloučené na koncích větví;
http://mab.kav.cas.cz
- listy značně proměnlivého tvaru, v mládípo obou stranách hustě plstnaté, na lícízáhy olysávající.
Quercus pubescens – dub pýřitý, šípákEkologie- světlomilná a teplomilnádřevina, velmi odolná k suchu;
- roste na mělkých i hlubokých, bazických i kyselých půdách (u nás častěji na bazických, ale např. ve Středomoří tato preference není zjevná);
- významná dominanta xerotermních doubrav v nejsušších a nejteplejších oblastech ČR.
http://mab.kav.cas.cz
10 nejvěrnějšíchLithospermum purpurocaeruleum, Cornus mas, Dictamnus albus, Ligustrum vulgare, Viburnum lantana, Sorbus torminalis, Campanula bononiensis, Pyrethrumcorymbosum, Euphorbia epithymoides, Melampyrum cristatum.
Taxonomická poznámka: není uvažován dub jadranský (Q. virgiliana), jehož taxonomické postaveníje podobně problematické jako u druhů agregátu Q. petraea
Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák
Úradníček, Maděra & kol. 2001
Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák
Slavík 1990
Quercus cerris – dub cer- strom střední velikosti, dorůstajícívýšky 20-30 (-35) m; - kmen štíhlý, o průměru do 1 m;- koruna protáhlá, značně hustá (v monocenóze vytváří největšíkorunový zápoj z našich dubů); - dožívá se i přes 200 let- borka hrubě rozpukná, v prasklinách rezavě zbarvená.
http://www.liguriambiente.it
Quercus cerris – dub cer
- listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; - na lící drsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.
- plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
http://www.funghiitaliani.it/Alberi
Quercus cerris – dub cer
- listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; - na lící drsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.
- plodenství žaludů přisedlánebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
http://www.funghiitaliani.it/Alberi
Quercus cerris – dub cerEkologie 1
- středně světlomilná dřevina, dobře snášející mírný zástin (úspěšně zmlazuje v podmínkách, kdy ostatní duby chřadnou);
- dobře zmlazuje z pařezu i kmene;
-méně trpí okusem než ostatníduby;
- teplomilný druh, nesnášejícísilnější mrazy (praskání dřeva);
- raší později než ostatní duby –uniká působení pozdních mrazů.
Quercus cerris – dub cerEkologie 2- středně suchomilná dřevina, rostoucí mnohdy ve směsi s dubem zimním ve světlých, ale nexerotermních lesích (as. Quercetum petraeae-cerris);
- snáší i výrazně suchá a živinami chudá stanoviště;
- často na na ilimerizovanýchpůdách.
10 nejvěrnějších (platí v rámci slovenské lesní vegetace)Vicia cassubica, Poa angustifolia, Lychnis coronaria, Festuca rupicola, Rosa gallica, Filipendula vulgaris, Euphorbia cyparissias, Viola hirta, Agrimonia eupatoria, Prunus spinosa.
Quercus cerris – dub cer
Úradníček, Maděra & kol. 2001
Quercus cerris – dub cer
Slavík 1990
Fagus sylvatica – buk lesní
- plodenství žaludů přisedlánebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
- statný strom, dorůstající výšky 35 (-40) m;- kmen rovný, válcovitý, o průměru i přes 1 m;- koruna vysoko nasazená, v zapojených porostech bohatěmetlovitě vzhůru větvená; - dožívá se 200-400 let;- borka hladká, stříbrošedá.
Fagus sylvatica – buk lesní
- listy celistvé, čepel eliptická, celokrajná nebo mělce zubatá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti habru méně vyniklá;- na líci lysé, na okraji a na rubu v paždí žilek dlouze pýřité;- postranních žilek 5-9 párů;- pupeny nápadně štíhle vřetenovité, skořicově hnědé.
- plody trojboké nažky (bukvice), uzavřené po dvou v dřevnaté číšce, pokrytézdřevnatělými ostny, otvírajícíse 4 chlopněmi;
http://www.offwell.free-online.co.uk
Ekologie 2- kořenový systém srdčitý, velmi hustý (silný konkurent v rhizosféře), všesměrný (málo trpívývraty, ale přece jen víc neždruhy s kůlovým kořenem);
- nesnáší silně kyselé a podmáčené půdy;
- bukové listí se dost špatněrozkládá, často dochází k jeho hromadění, což potlačuje rozvoj bylinného patra.
Fagus sylvatica – buk lesní
Ekologie 3- u nás vytváří čisté nebo smíšenéporosty především ve středních nadmořských výškách (300-800 m), ale sestupuje i pod 200 m n. m. – v nižších nadmořských výškách byl zřejmě zčásti vytlačen lidskou činností (pařeziny); v horách vystupuje až do 1200 m;
- na silně kyselých, podmáčených a oglejených půdách nebo v mrazových kotlinách bývá nahrazen dubem zimním nebo letním, ve vyšších polohách smrkem;
Fagus sylvatica – buk lesní
10 nejvěrnějších Galium odoratum, Oxalis acetosella, Dryopteris filix-mas, Prenanthes purpurea, Mercurialis perennis, Dentaria bulbifera, Athyrium filix-femina, Senecio nemorensisagg., Mycelis muralis, Galeobdolonluteum s.lat.
Úradníček, Maděra & kol. 2001
Fagus sylvatica – buk lesní
http://linnaeus.nrm.se/flora
Fagus sylvatica – buk lesní
Slavík 1990
VyužitíLesnicky nejvýznamnější listnáč (5% lesní půdy). Dříve považován za druhořadou dřevinu, v době chemického zpracování dřeva jeho popularita roste. Dřevo je tvrdé, těžké a pevné, ale málo trvanlivé (sesychavé) a pružné. Ceněn v nábytkářství (dýhy, ohýbaný nábytek), dále pro výrobu parket, pražců (dobře se impregnuje), dřevěného uhlí, destilačních produktů i na papír. Z bukvic se dříve lisoval olej, využívaly se pro pastvu prasat, jsou vyhledávány divou zvěří. Buk je hodnotný okrasný strom, zejména jako solitér (cv. Atropunicea s červenými listy).
Fagus sylvatica – buk lesní
Carpinus betulus – habr obecný
- plodenství žaludů přisedlánebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
- středně velký strom, dorůstající výšky 20 (-30) m;- kmen často mírně zprohýbaný, rovný, v porostu metlovitě větvený;- koruna velmi hustá, bohatě větvená;- nepříliš dlouhověký, v porostu zřídka až 150 let, jako solitér přes 200 let;- borka hladká, šedá, stříbřitěmramorovaná.
- listy celistvé, čepel podlouhle vejčitá, dvojitě pilovitá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti buku více vyniklá;- v mládí oboustranně hedvábitě chlupaté, olysávající;- postranních žilek 11-15 párů;- samčí i samičí květenství jehnědy.
- plody oříšky, podepřenétrojlaločným podpůrným listenem; habr může plodit už v 15 letech, v porostu ve 40 letech;
Carpinus betulus – habr obecný
http://www.sci.muni.cz/botany/galerie
Ekologie 1- stínomilná dřevina, dobře zmlazujícía odrůstající i ve značně zapojených porostech – v mladí odrůstá rychleji než buk a vzhledem k časnéfruktifikaci může „utéct“ jeho konkurenci;
- nezdolně zmlazuje, snáší téměřlibovolně intenzivní seřezávání(použití do živých plotů), prosperuje v pařezinách s krátkou obmýtní dobou;
- tvoří výmladky z povrchových kořenů, které mohou souvisle pokrýt půdu a konkurovat bylinám;
- kořenový systém variabilní, na hlubších půdách srdčitý až s kůlovým kořenem, na mělčích půdách koncentrovaný při povrchu.
Fagus sylvatica – buk lesní
Ekologie 2- druh mezofilních lesů, od nejsušších tvrdých luhů, přes dubohabřiny, roklinové lesy, po okraje bučin ve středních polohách (max. 500-700 m n.m.);
- jeho rozšíření na úkor buku bylo zřejmě historicky podpořeno dlouhodobým pařezinovýmhospodařením;
- dnes se samovolně šíří ve světlých dubových lesích, vytlačuje světlomilné druhy;
Carpinus betulus – habr obecný
10 nejvěrnějšíchTilia cordata, Lathyrus vernus, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria officinalis, Poanemoralis, Quercus petraea agg., Melica nutans, Galium sylvaticum, Convallariamajalis, Stellaria holostea.
http://linnaeus.nrm.se/flora
Carpinus betulus – habr obecnýevropský areál, podobný Quercus petraea, poněkud kontinentálnější
Slavík 1990
Carpinus betulus – habr obecný
VyužitíPro lesníky podřadná, plevelná dřevina, vyžívaná jen jako „čistící“ dřeviny – v doubravách zastiňuje kmeny dubů a tím zamezuje tvorbě kmenových výmladků a košatých korun, zhoršujících kvalitu dubového dřeva. Poskytuje dobré palivové dříví –tvrdé a pevné, hodně výhřevné.V zahradnictví dost často jako okrasná dřevina, včetně živých plotů (dobrá
výmladnost).
Carpinus betulus – habr obecný
Carpinus betulus 'Fastigiata'
Abies alba – jedle bělokorá
- plodenství žaludů přisedlánebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
- statný strom, dorůstající 30-60 m, při průměru kmene až 2 m (až 45 m3
dřeva, z našich druhů nejvíc);- kmen přímý, průběžný, větve v přeslenu, odstávají téměř pravoúhle;- koruna kuželovitá, později válcovitá, uťatá („čapí hnízdo“);- dlouhověká, 300-400 let; - borka bělavě šedá, hladká, ve stářípodélně rozpukaná.
http://www.siegen-wittgenstein.de http://www.hubbardbrook.org
- jehlice dvouřadé, ploché, tupé, na rubu se dvěma bílými voskovými proužky; vytrvávají dlouho (9-11 let);- pupeny bez pryskyřice (trpí okusem);- větvení koncových větviček ploché.
- šišky vzpřímené, záhy rozpadavé; plodí v porostu od 60 let až do vysokého věku, v intervalu 2-6 let;
Abies alba – jedle bělokorá
http://www.boga.ruhr-uni-bochum.de
http://www.uib.es/depart/dba/botanica
Ekologie 1
- v mládí snáší bez ztráty vitality dlouhodobý hluboký stín – jedle-čekatelky o výšce 2 m a průměru kmínku 5-8 cm mohou být až 100 let staré;
- v dospělosti má větší nároky na světlo než v mládí;
- roste pomaleji než buk – pro udržení ve směsi potřebuje náskok;
- dokáže zmladit z kmene („vlky“), z pařezu nezmlazuje;
- kořenový systém hluboký, s kůlovým kořenem a „panohami“.
http://www.abicko.cz/images
Abies alba – jedle bělokorá
Ekologie 2
- vyžaduje dostatečně vlhkástanoviště, snáší zamokření (okolílesních pramenišť), ale ne organogenní substrát;
- preferuje hlubší, živinami bohatšípůdy;
- špatně snáší tuhé mrazy (suboceanický druh);
- roste od inverzích poloh v nížině(Labské pískovce 140 m n. m.) po hory (1100 m), ale nedosahuje horníhranice lesa;
- od jedlových doubrav na oglejenýchpůdách přes jedlobučiny po smrko-jedlo-bukové horské lesy (tzv. hercynská směs).
http://www.abicko.cz/images
Abies alba – jedle bělokorá
10 nejvěrnějších: Picea abies, Oxalis acetosella, Fagus sylvatica, Dryopteris filix-mas, Senecionemorensis agg., Prenanthes purpurea, Mycelismuralis, Dryopteris dilatata, Galeobdolon luteums.lat., Athyrium filix-femina.
Abies alba – jedle bělokorá
Jalas & Suominen 1999
poměrně malý evropský areál
Abies alba – jedle bělokorá
Slavík 1990
Využití
Po velkém ústupu lesnicky opět poněkud častěji pěstovaná dřevina. Dřevo podobnésmrkovému, ale bez pryskyřičných kanálků – jako stavební dřevo dříve oblíbenějšínež smrk. Dobře odolává vodě – vodní stavby. Dál k výrobě hudebních nástrojů(dobře rezonuje), nábytku, v řezbářství a k výrobě šindelů (dobře se štípe).Jako okrasná dřevina málo (nesnáší městské prostředí), ale jedlové snítky jsou
oblíbeným dekoračním materiálem.
Abies alba – jedle bělokorá
Picea abies – smrk ztepilý
- plodenství žaludů přisedlánebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;
- statný strom, dorůstající 30-50 m, při průměru kmene až 1,5 m (30 m3
dřeva);- kmen přímý, průběžný, větve mírnědolů skloněné, ke konci vystoupavé;- tvar koruny se liší podle ekotypů –horské mívají korunu štíhlou s jemnými větvemi, jiné typy jsou širokokorunné; - může dosáhnout značného věku (350-400 let); - borka hnědá, rozpukaná.
http://www.wsl.ch/media http://www.funghiitaliani.it
- jehlice všestranně rozestálé (v zástinu ale dvouřadé), čtyřhranné, zašpičatělé;- pupeny bez pryskyřice, mladé prýty chutně nakyslé.
- šišky převislé, dřevnaté, v celku opadavé, dozrávají na podzim 1. roku; plodí asi od 60 let věku v intervalu 4-5 let;
Picea abies – smrk ztepilý
http://www.natur-lexikon.com
http://www.cfl.scf.rncan.gc.ca
Ekologie 1- rychlerostoucí, značně světlomilnádřevina, snášející zástin v mládí(schopnost podrůstat v porostech pionýrských dřevin);
- nenáročný na živiny;
- vyžaduje dostatečnou vlhkost, snášízamokření i na organogenním substrátu (rašelinné smrčiny;
- mělký kořenový systém – špatněodolává větru (vývraty);
- odolný vůči drsnému klimatu (mrazivé zimy, krátká vegetačnísezóna), ale citlivý k znečištění;
- v porostech s vrstvou nerozloženého opadu dokáže zmladit na padlých kmenech.
http://www.tisicovky.cz
Picea abies – smrk ztepilý
-
Ekologie 2- dominantní druh horských, rašelinných a podmáčených smrčin, vtroušeně v smrkových jedlobučinách;
- v inverzních polohách sestupuje aždo nížin (Labské pískovce 140 m n. m.), ale v termofytiku byl přirozeněvzácný nebo zcela chyběl.
10 nejvěrnějších: Vacciniummyrtillus, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Calamagrostisvillosa, Abies alba, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Fagussylvatica, Dicranum scoparium, Senecio nemorensis agg.
Picea abies – smrk ztepilý
http://www.tisicovky.cz
Jalas & Suominen 1999
pohoří střední a JV Evropy, boreální Evropa
Picea abies – smrk ztepilý
Picea obovata
Slavík 1990
Picea abies – smrk ztepilý
VyužitíLesnicky nejdůležitější dřevina, hlavní zdroj dřevní hmoty u nás. Dřevo je lehké, pružné a pevné, snadno opracovatelné, ale málo trvanlivé. Široce využíváno ve stavebnictví, na výrobu papíru, nábytku, hudebních nástrojů i jako palivové dřevo. Borka se využívá k výrobě tříslovin, pryskyřice se dříve těžila k výrobě bednářskésmůly, kalafuny a terpentýnu. Řada okrasných kultivarů, nejběžnější vánoční stromek.
Picea abies – smrk ztepilý
http://web.utk.edu/~grissino www.feld.cvut.cz http://www.natur-lexikon.com
Picea abies – smrk ztepilýVýznamSmrkové kultury mají i mimořádný estetický význam…