Role porodní báby v dějinách

Porodní bába bývá označována v matričních zápisech nejen českým výrazem, ale i německy Hebamme, Wehfrau čilatinsky obstetrix. Mezi lidmi se však udržovala spousta dalších pojmenování, např. báby babicí, pupkořezné čipřísežné.

Ve středověku pokládali lékaři za nedůstojné, zabývat se porodnictvím, neboť při něm šlo o tzv. krvavé a nečistéúkony, které církev lékařům zakazovala. K obtížným porodům se volali jen ranhojiči a tento stav trval u většinyevropských národů až do 16. století. Běžná péče o těhotné ženy a rodičky byla přenechána svépomoci starších,zkušených žen s dětmi, často starých vdov, které si tak zajišťovaly obživu. Činnost porodní báby, vycházejícízejména ze znalostí přírodního léčitelství, vyžadovala nejen znalost vedení porodu, ale i zběhlost v pověrečnýchrituálech, jenž měly zajistit přežití rodičky i dítěte a navícpoložit základy dobré budoucnosti novorozence. Proto bývalypovažovány za osoby ovládající tajemné až čarodějné síly. Tytopředstavy přežívaly až do osvícenství. Mezi ostatní činnostiporodních bab patřilo i zjišťování zachovalosti děvčat nebo išetření na příkaz vrchnosti, zda se žena nedopustila vyhnáníplodu, považovaného už tehdy za vraždu.

V našich městech se babická živnost, povolená městskousprávou a obvykle předávaná z matky na dceru, připomíná ve14. století. Dozor nad porodními bábami konaly tzv. přísežnépaní – neškolené vážené měšťky. Zájemkyně o babictvízpravidla pracovala asi čtyři roky jako „stoličná“ (tovaryška),pod vedením starší zkušené kolegyně a teprve potom bylaoprávněna k samostatné činnosti. Od 15. století bývaly babičkyve městech placeny z veřejných prostředků, vycházela i různá nařízení, určující jejich práva a povinnosti a začalyse objevovat první požadavky na jejich výuku.

Zkoušení porodních babiček nařídil již v roce 1651 Ferdinand III., ovšem až do poloviny 19. století nebylo obecnědodržováno. Mezníkem v historii babictví v Čechách a na Moravě se stal rok 1748. Za vlády Marie Terezie a JosefaII. bylo porodnictví povýšeno z řemesla na vědecký obor lékařské fakulty. Babičky byly povinny podrobit sezkouškám přímo na fakultě nebo u krajského fyzika. Po jejich vykonání měly oprávnění nosit odznak – penízs vyobrazenou maternicí (obrácenou lahví) a s nápisem Landes befugte Hebamme“. Byly nabádány k čestnémuchování, zakazovalo se jim pití alkoholických nápojů, nařizovalo se povolat lékaře ke komplikovanému porodu apod hrozbou trestu nesměly předčasně vypudit plod (tj. provádět potraty 1) a podávat léky rodičce a dítěti.V případě ohrožení života dítěte mohla porodní bába provést tzv. křest z nouze. Ovšem vzdělávání a zákonnézkoušení do praxe přecházelo pomalu a zvláště na venkově bylo ještě dlouhopotom mnoho porodních bab nezkoušených. Do porodních kursů se hlásily přede-vším ženy z chudých poměrů, pro které babictví znamenalo výdělek. Leč pověrydlouho přetrvávaly a mnohde raději posílali daleko pro vyhlášené, pověrečné bábynež by zavolali k porodu nově vyučenou babičku. Ať zkoušená nebo nezkoušená,zaujímala porodní bába v domě rodičky přední postavení. Dohlížela na průběhtěhotenství, pomáhala při porodu, opatrovala matku a novorozeně. Často léčila iostatní děti v rodině a zastupovala rodičku v domácnosti – vařila, uklízela,obstarávala dobytek i drůbež. Takové úkony byly projevem solidarity a rozhodněpřesahovaly rámec profesních povinností. Porodní babičky se těšily obecné důvěřea vážnosti také proto, že poskytovaly matkám celistvou péči a psychickoupodporu, při nezkušenosti mladých žen a absenci jejich sexuální výchovy častozvlášť důležitou. Na vesnici se porodní bábě zpravidla neplatilo penězi, alev naturáliích a odměna se řídila možnostmi rodiny.

Počínaje rokem 1811 stanul v čele pražské porodnické školy Antonín Jungmann,bratr Josefa Jungmanna, a zůstal zde 42 let. Za tu dobu prošlo klinikou aporodnicí u Apolináře 8 276 porodních bab. Významným příspěvkem k šířenívzdělanosti byla jeho učebnice babictví. Úvod k babení, poprvé vydaný v roce1804, byl sice z valné části kompilátem německých autorů, ale byl napsán česky ikdyž češtinou ještě dosti neobratnou. „Jaké vlastnosti bába schopná míti bude?“ptá se Jungmann v učebnici. Odpovídá: „K dosažení vážnosti a hodnosti babické žádá se:

1. By bába k náležitému konání ouřadu svého při dobrém zdraví byla, churavá neb rozmazaná bdění noční ajiné nesnáze denní těžce snese.Budiž tělem čistá, bez ohavných osutin, bez svrabu a jiných neřestí. Rucebába měj jemné, citlivé.

1 Potraty, ilegálně prováděné porodními bábami, však byly běžným výkonem jejich praxe ještě na přelomu 19. a20. století. Koncem 18. století jim za to hrozil trest od jednoho do pěti let a pokud se matka v důsledku jejichzásahu ocitla v nebezpečí života nebo měla-li následky na zdraví, mohla být porodní bába potrestána vězenímv rozmezí od pěti do deseti let.

2. Mimo tělesnou tu vlastnost, budiž bába prostředního věku, 20 – 30 let, totiž ona jenžto do učení teprvepřichází. Mladá obyčejně bývá nepovážlivá, ztřeštěná, bez důvěrnosti obecné. Příliš letitá zapomnělá,nedostatečná, nevrlá a často předsudků plná.

3. Cenu báby povyšuje a množí nápodobně: šlechetnost a čitedlnost srdce, bedlivost v jednání, opatrnost,střídmost, povážlivost, trpělivost, přívětivost, svědomitost ve všem konání. Budiž bába nepřítelkyněžvanivosti, klevet, opilství, milovnice čistoty, atd.“

Práce porodní báby byla nelehká, protože o čistotu se v domech moc nedbalo. Místo prostěradel dávali lidé dopostele hadry, a proto si babičky samy přinášely čisté plachty, košili pro matku a dokonce i dětské prádélko.K porodům nosily od konce 19. století koženou tašku, tzv. bolestný kufr, obsahující většinou glycerin, šněrovadlo,kompressy (podložky), nůžky, „katedr“, karbol, irigator, lyzol, „baselín“ (vazelínu), kloboučky, klystýr, lajbšísl, na„léčivé thé“ heřmánek, černý bez, routu, polej a jiné koření2.

Ovšem v devadesátých letech 19. století bylo ve městech a městečkách asi o třetinu více babiček, než bylo potřeba,zatímco venkov byl téměř bez pomoci. Proto si ženy při porodech někdy vzájemně pomáhaly, často „babily“ i ženyz příbuzenstva, sousedky apod.

2 zdroj: F. Procházková, Feuilleton (1930)