Kč 15,– 5769 LEDEN 2009 ROČNÍK 71

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Marc Chagall: Šňupeček tabáku, 1912. (K novému občanskému roku 2009.)

TEVETŠEVAT

VOLBA PŘEDSEDYA PREZIDIA FŽODne 10. 12. 2008 se konalo ustavující za-sedání Rady Federace židovských obcív České republice, zvolené na období2008–2012. Radu tvoří zástupci, zvolenív deseti Židovských obcích Čech a Mora-vy, a představitelé deseti organizací, kteréjsou k FŽO přidruženy. Rada je vrcholnýmorgánem federace a rozhoduje s konečnouplatností všechny důležité záležitosti jejíagendy.

Na následující čtyři roky byl za předse-du FŽO zvolen Jiří Daníček, který tutofunkci zastával již v minulém volebnímobdobí. Rada také zvolila sedm místopřed-sedů, kteří spolu s předsedou, vrchnímzemským rabínem (Efraim K. Sidon) a ta-jemníkem FŽO (JUDr. Tomáš Kraus) tvoříPrezidium FŽO. fžo

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NADACE ŽOPSprávní rada Nadace Židovské obce v Pra-ze vyhlašuje výběrové řízení na nadačnípříspěvky pro rok 2009.

Témata: obnova a ochrana židovskýchmovitých i nemovitých památek; podporačinností židovských organizací a spolků;rozvoj židovských tradic; vzájemné po-znávání židovských komunit a okolníhosvěta a odstraňování předsudků.

Žádosti o nadační příspěvek musí býtpodány na předepsaných formulářích Na-dace Židovské obce v Praze. Termíny uzá-věrek jsou stanoveny na 28. 2. 2009 a 30. 6.2009. Bližší informace a formuláře jsouk dispozici na e-mailové adrese: nadace-zovp@volny.cz nebo každé úterý u JanyKosákové, telefon: 222 311 570. jk

OCENĚNÍ PRO STARÝ ŽIDOVSKÝ HŘBITOV V PRAZEStarý židovský hřbitov na pražském Jose-fově, který je součástí návštěvnickéhookruhu Židovského muzea, byl zařazenv průzkumu turistického serveru TripAd-visor mezi Top Ten European RestingPlaces (10 nejnavštěvovanějších hřbitovův Evropě). Starý židovský hřbitov seumístil na 3. místě po londýnském High-gate Cemetery a Cimeti?re du P?re-Lacha-ise v Paříži. Na dalších místech se ocitlyprotestantský hřbitov v Římě, vídeňskýZentralfriedhof či římské katakomby. TripAdvisor (www.tripadvisor.co.uk) je sesvými 25 miliony návštěvníků měsíčnějedním z největších turistických serverů nasvětě. nh

SYNAGOGA V DĚČÍNĚ KRÁSNĚJŠÍPo třech měsících skončila (díky finanční-mu přispění Nadačního fondu obětem ho-locaustu a daru Židovského muzea v Praze)

další etapa rekonstrukce synagogy v dě-čínské čtvrti Podmokly. Firma SaM Silni-ce a mosty Děčín a.s. provedla kompletníopravu vstupní terasy, stropní konstrukcea sklepních prostor. Terasa dostala novoudlažbu a nezbytnou hydroizolaci. Změnuzaznamenala i část pod terasou, která bylaužívána jako sklep. Vkusným a odbornýmzásahem byl vytvořen zajímavý prostor,který bude užíván jako Klub seniorů, mís-to pro setkávání členů židovské obce. Se-nioři zde najdou místo pro relaxaci (např.v masážním křesle), pro promítání filmů,ruční práce i pro setkání s přáteli při kávě.Přestěhuje se sem i knihovna, která sedíky sponzorům utěšeně rozrůstá. Děčín-ská synagoga byla postavena v letech1906–7 v kombinaci secesního a tzv. ori-entálního slohu, bohoslužebným účelůmsloužila do roku 1938, po roce 1945 bylavyužívána jako archív.

Lenka Poskočilová, ŽO Děčín

FESTIVAL V MOSTĚV prosinci proběhl v Mostě (díky iniciativěpředsedy ŽO v Teplicích pana O. Látalaa pod záštitou statutárního města Most)Festival židovské kultury, jehož cílem je se-znamovat zájemce se životem, tradicemia zvyky národnostních menšin v České re-publice. Po úvodních slovech vystoupilyděti z pražského divadla Feigele s pohád-kou Jicchaka Baševise Singera. Následova-la přednáška lektorky Židovského muzeav Praze Zity Adamové o svátku Chanuka,po ní hovořil David Kraus z Unie židovskémládeže o zmizelých synagogách. Dalšíbod programu byl nácvik izraelských tancůpod vedením Ondřeje Nováka, vedoucíhotanečního souboru Besamim. Nakonec za-hrála hudební skupina Klezmerim pod ve-dením Heleny Divecké. Akce měla velkýúspěch a doufáme, že nebude poslední. vn

ODHALENÍ PLAKETY SOUTĚŽESTAVBA ROKU 2008Nadace ABF – Nadace pro rozvoj archi-tektury a stavitelství a současně manažer

soutěže Stavba roku – připravila ve spolu-práci se Židovskou obcí v Praze slavnostníodhalení plakety soutěže Stavba roku2008, jež bude připevněna na budovu DSPHagibor.

Slavnost odhalení plakety proběhnev DSP Hagibor dne 20. ledna v 10.00 zapřítomnosti MUDr. Přemysla Sobotky,předsedy Senátu Parlamentu ČR, zástupcůŽidovské obce v Praze, dodavatele firmyHochtief Cz a. s. a architektů Jana Línkaa Josefa Koláře. Srdečně zveme. js

PŘEDPLATNÉ ROŠ CHODEŠPředplatné Roš chodeš lze uhradit ban-kovním převodem na níže uvedené účtyFederace židovských obcí v ČR:

Roční předplatné do zámoří – 1000 Kč,pro úhradu ekvivalentu částky v USD ječíslo účtu: 6044000018/2700

(IBAN: CZ4527000000006044000018;BIC – SWIFT: BACX CZ PP) u Uni Cre-dit Bank Czech Republic, a.s.

Roční předplatné do Evropy – 750 Kč,pro úhradu ekvivalentu částky v EUR ne-bo v Kč je číslo účtu: 030031-1936511339/0800 (IBAN CZ14 0800 0300 31193651 1339; BIC GIBACZPX) u Českéspořitelny a.s.

Roční předplatné pro ČR – 300 Kča zasílání e-mailem – 180 Kč, je čísloúčtu: 030031-1936511339/0800 u Českéspořitelny, variabilní symbol: 122009, údajpříkazce: jméno předplatitele nebo e-mai-lová adresa.

Na území ČR je též možné použít k plat-bě poštovní poukázku typu C. red

2 VĚSTNÍK 1/2009

AKTUALITY

OBSAH

FŽO v období 2004–2008 3, 15Sidra, bohoslužby 4–5Svou mikve mám v moři

rozhovor s dramatičkou Hadar Galronovou 6–7

Mikve ve Stavovském 8Valčík s Bašírem

o izraelském animovaném filmu 9, 11

Mělnická Tóra u leduo Židech na Aljašce 10–11

Steve Stern: Špagát kolem měsíce12–13, 14

Konference Kafka a moc 14–15Kroměříž popatnácté 16Debata na Filosofii 17Minulý rok …a další události 18Izrael: Co změnila Bombaj 19Kalendárium 20Kantor Moše Blum na CD 20Kulturní pořady 21Zprávy z obcí 23Výzvy, zprávy 24

Loni v prosinci se uzavřelo čtyřleté voleb-ní období orgánů FŽO v ČR (2004–2008).Stručný přehled činnosti této instituce, kte-rý tu publikujeme, nezahrnuje běžné (aledůležité) činnosti, jako jsou tvorba, schva-lování a kontrola rozpočtu či množstvíadministrativních úkonů a rozhodnutív rámci každodenní práce. Naší snahou jeukázat alespoň částečně mnohostrannouagendu federace i způsoby řešení jednotli-vých případů.

2005Na shromáždění členů ŽO Praha 7. 11. 2004a 12. 12. 2004 byla odvolána většina zá-stupců ŽOP v Radě FŽO, zvolených v ro-ce 2004. To znemožnilo FŽO svolat v řádnémtermínu ustavující schůzi naobdobí 2004–2008. RadaFŽO proto na svém jednání22. 12. přijala usnesení, vekterém „vyhlašuje dočasnýmimořádný stav, během ně-hož prodlužuje mandát do-savadnímu prezidiu a před-sedovi, prodlužuje mandátdosavadní RK FŽO a pově-řuje ji, aby pokračovala ve své činnosti.Dočasný mimořádný stav skončí ustave-ním nových orgánů FŽO v závislosti navyřešení situace v ŽO Praha, nejpozdějivšak dnem 30. 4. 2005. Pokud by se situa-ce v ŽO Praha do tohoto data nevyřešila,bude pozastaveno členství ŽO Praha veFŽO a uskutečněny volby orgánů FŽO bezúčasti ŽO Praha.“ Nové vedení ŽO Prahainformovalo v lednu FŽO, že nové volbyv pražské obci se budou týkat pouze orgá-nů ŽOP. Na místa odvolaných zástupcův Radě federace postoupí zvolení náhrad-níci, kterých je dostatečný počet. Na usta-vující schůzi Rady FŽO bylo zvolenosedm členů prezidia a předseda FŽO, kte-rým se stal Jiří Daníček. ■■ Prostřednic-tvím FŽO byly poprvé obcím i přidruže-ným organizacím přiděleny finančníprostředky z Fondu péče o židovské kul-turní dědictví v ČR, ustanoveného rozhod-nutím správní rady Židovského muzeav Praze. ■■ FŽO převzala od ŽOP vydává-ní měsíčníku Roš chodeš. ■■ FŽO je čle-nem Evropského židovského kongresu(European Jewish Congress – EJC) a Ev-ropské rady židovských obcí (EuropeanCouncil of Jewish Communities – ECJC).Zástupci FŽO se pravidelně účastní zase-dání těchto mezinárodních institucí, ta-jemník FŽO dr. Kraus byl v roce 2005zvolen do exekutivy EJC, ing. Petr Papou-šek byl zvolen do exekutivy ECJC. ■■ Napodzim byla zahájena diskuse o StatutuFŽO a jeho eventuálních změnách. ■■

FŽO s finanční pomocí NFOH připravila

dlouhodobé projekty v sociální oblastia v oblasti záchrany židovských památek.■■ FŽO se společně se Svazem bojovníkůza svobodu, Konfederací politických věz-ňů a dalšími organizacemi podílela na pří-pravě zákona č. 357/2005 o ocenění účast-níků národního odboje.

2006Na zasedání rady vystoupili rabíni ChaimWiener (konzervativní směr) a Tomáš Ku-čera (reformní). V rámci prací na noveli-zaci Statutu FŽO bylo Radou FŽO přijatousnesení, které stanovuje, že FŽO bude poschválení statutu jako celku sdružovat ži-dovské obce, hlásící se k ortodoxní, kon-zervativní i reformní verzi judaismu. ■■

FŽO spolu s ŽOP zahájila přípravy na pro-jekt „Revitalizace židovských památek“,který má za cíl získat podstatné finančníprostředky na záchranu památek z fondůEU. ■■ Z iniciativy FŽO byla přijata nove-la zákona 212/2000 Sb., ze které byl vy-puštěn termín 31. 12. 2006, omezující potomto datu možnost uplatnit nárok na vy-dání uměleckých předmětů, konfiskova-ných během let 1939–1945. Žádostio vydání zabavených předmětů je nadálemožné uplatňovat bez časového omezení.■■ V Moskvě byl za účasti FŽO zřízen Ev-ropský židovský fond. ■■ FŽO se účastnířady jednání o uspořádání vztahu mezi stá-tem a církvemi v komisi zřízené minister-stvem kultury. ■■ V prvním pololetí roku2006 zajišťovala FŽO dobíhající agenduClaims Conference, která rozhodla o ukon-čení činnosti svých poboček v Evropě. ■■

Za spolupořadatelství federace proběhlv Praze seminář ředitelů a tajemníků ev-ropských židovských institucí v rámci ECJC(Evropské rady židovských obcí). ■■ Odroku 2006 se FŽO oficiálně účastní práceTask Force for International Cooperationon Holocaust Education, Remembranceand Research (Výkonné sdružení pro me-zinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání,připomínky a bádání o holocaustu). ■■

FŽO se účastní práce komise Ekumenickérady církví, České biskupské konferencea Konference vyšších představených řehol-ních řádů, která se zabývala možnostmimajetkového narovnání mezi státem a círk-vemi a náboženskými společnostmi. ■■

FŽO se účastnila jednání o případu tzv.Glaserovy sbírky v Náprstkově muzeu,který byl projednáván soudem pro lidskápráva ve Štrasburku. ■■ FŽO přispívá část-kou 38,5 milionu Kč převedených Židov-ským muzeem v rámci společného projektupéče o židovské dědictví v ČR na vybudo-vání pražského domova pro seniory Hagi-bor. ■■ I v tomto roce byly židovským ob-cím a přidruženým organizacím přidělenyfinanční prostředky z Fondu péče o židov-ské kulturní dědictví v ČR.

2007V prostorách Senátu ČR uspořádaly FŽOa Národní fond obětem holocaustu (NFOH)shromáždění ke Dni obětí holocaustu

a předcházení zločinům pro-ti lidskosti; shromáždění sezúčastnili přeživší, političtípředstavitelé státu a členovédiplomatického sboru. ■■

Zástupci Evropského židov-ského kongresu a FŽO bylipřijati prezidentem republi-ky. ■■ FŽO zajišťuje návště-vu Konference prezidentů

největších amerických židovských organi-zací v Praze (Conference of Presidents ofMajor American Jewish Organizations),která se schází s vrcholnými představiteliČR, předsedou Senátu, premiérem, minist-rem zahraničí ad. ■■ Sociální i památkovýprojekt v rámci FŽO – díky porozuměníNFOH a dobré spolupráci s ním – pokra-čují i v tomto roce a jsou hodnoceny jakopřínosné. ■■ Federace nominovala jakosvého kandidáta na místo ředitele ŽMv Praze na nové období opět dr. Lea Pavlá-ta. ■■ Na říjnovém zasedání byl po tříletépřípravné práci schválen nový Statut FŽO,který mimo jiné umožňuje členství ve vět-šině židovských obcích i těm, kteří majíjednoho židovského prarodiče. ■■ Tajem-ník FŽO dr. Tomáš Kraus byl v roce 2007zvolen nejvyšším počtem hlasů opět doexekutivy Evropského židovského kongre-su. ■■ V tomto roce byl ukončen tzv. hu-manitární projekt z prostředků Česko-ně-meckého fondu budoucnosti, zajišťovanýKoordinační komisí FŽO a Českého svazubojovníků za svobodu. ■■ FŽO zahájilajednání o odškodnění obětí holocaustuv souvislosti s tzv. Maďarským zlatým vla-kem, na podzim byly distribuovány dvagranty, určené na sociální výpomoc. ■■

FŽO se významně angažovala v projedná-vání tzv. Ghetto-Rente. ■■ V zemském ra-binátu začal působit na částečný úvazekrabín Moše Chaim Koller. ■■ Zejménapro potřeby venkovských obcí byli přijatido pracovního poměru dva chazani. ■■

(pokračování na str. 15)

VĚSTNÍK 1/2009 3

FEDERACE ŽIDOVSKÝCHOBCÍ V ČESKÉ REPUBLICE

V OBDOBÍ 2004–2008/stručný přehled/

ŠEMOT (2M 1,1–6,1)Proč byl Mojžíš vybrán, aby vyvedlHebrejce z Egypta? A pokud to opravdubylo proto, že statečně zabil egyptskéhostrážného, spočívá Mojžíšova velikostjen v jeho starosti o izraelský národ,nebo v něm je i širší rozměr, jenž ho od-lišuje od ostatních – zájem o univerzálnílidskost? A konečně: soustřeďuje se Bib-le pouze na to, že poukazuje na zlo utla-čovatele, nebo ilustruje i povahové vadyutlačovaných, které je zachvacují, i kdyžnikoli jejich vinou?

Bible zaznamenává tři nespravedlivéskutky utlačovatele proti utlačovanému,proti kterým Mojžíš vystoupí: Egypťanvůči Hebrejci, Hebrejec proti Hebrejcia Midjánský proti Midjánskému. Jezřejmé, že Mojžíš vystupuje proti ko-mukoli, kdo je v postavení agresora, aťuž se obětí stane kdokoli. Pečlivé čtenítextu vyjeví i Mojžíšův zájem o univer-zální lidskost. „Za těch dnů,když Moše vyrostl, se sta-lo, že vyšel ke svým bra-třím, aby nahlédl do jejichútrap, a spatřil egyptskéhomuže (iš), bijícího hebrej-ského muže (iš) z jeho bra-tří. Obrátil se sem a tama vida, že tu není jiného (iš),zabil Egypťana a zahrabalho do písku.“ (2M,11–12)

Je jasné, že použití slovaiš je tu nadbytečné. V heb-rejštině lze říci jen Egypťannebo Hebrejec, není nutnédodávat muž (či osoba).Proto zdůrazněné iš zřejměpoukazuje na základní lid-skost, kterou Mojžíš brá-nil, ať se jednalo o Egypťa-na nebo Hebrejce.

V souvětí „obrátil se sema tam a vida, že tu není ji-ného“ znovu narážíme naslovo iš; tentokrát, aby-chom se dozvěděli, že nenínikdo nablízku. Obvyklese tato pasáž vykládá tak, že se Mojžíšrozhlížel, aby se ujistil, že nikdo neuvi-dí, jak se chystá zabít Egypťana. Jenžekdyž jde Mojžíš druhý den ven, spatří,jak se perou dva Hebrejci. Pokárá jea jeden na něj zaútočí se slovy: „A kdotebe nad námi ustanovil knížetem a soud-cem? Přikážeš mne snad také zabít, jakojsi včera zabil toho Egypťana?“ (2M2,4) Buď se Mojžíš nepozorně díval (cožnení moc pravděpodobné), nebo naší in-terpretaci cosi schází.

Raši komentuje, že když se Mojžíšrozhlížel, nehledal nějakého Egypťana,

který by na něj mohl žalovat, ale hleděldo budoucna, aby se ujistil, zda muži,kterého se připravuje zabít, není určeno,že se stane významným člověkem.

Jiné vysvětlení evokuje zásadu z Vý-roků otců – „Tam, kde nejsou muži,

snaž se být mužem.“ (Avot 2,6) Je mož-né, že Mojžíš doufal, že se objeví ně-kdo, kdo nežije ve faraonově palácia pro koho by zabít strážného bylo méněriskantní. Bohužel nikoho takového ne-spatřil, a tak navzdory své vysoké funk-ci musel jednat sám.

Domnívám se ovšem, že spolehneme-lise na naši původní interpretaci, odhalí-me nejsprávnější význam zmíněné části.Vzpomeňme si, že v odstavci, o kterémmluvíme, je několikrát přidáno slovo iš.V závěru – „zabil Egypťana“ – toto išnení. Proč ne?

Neciv (rabi Naftali Cvi Jehuda Berlin,1817–1893) vysvětluje, že hebrejštinapro lidskou bytost používá čtyři základ-ní pojmy: adam, gever, enoš, iš. Iš jenejvyšší, doslova to znamená významnýjedinec, osobnost. Naši moudří nám do-konce říkají, že zmiňuje-li Tóra iš, kterýnení přesně určený, jedná se o anděla.(1M 37,15 a Raši ad loc)

V prvním verši spatřil Mojžíš dva lidi,Hebrejce a Egypťana. Zpočátku bylikaždý jedinečný člověk z vlastní etnickéskupiny. Ale kvůli situaci, ve které seocitli, když je Mojžíš našel, byl jedenutlačovaný a jeden utlačovatel. Mojžíšpak už na Egypťana jako na iš nepohlí-žel, svou lidskost pro něj ztratil, neboťse choval krutě ke druhému, a tím ubíjeli Boží obraz v sobě. Osobností ovšempřestal být i Hebrejec, protože dovolil,aby se mu děla křivda, neviděl v soběsvobodnou a schopnou bytost, partnera

Hospodina.Je paradoxní, že týraná

žena se domnívá, že vinaspočívá na ní, a že utlačo-vané národy se cítí slabéa bezcenné. Jak řekl správ-ně černošský spisovatel Ja-mes Baldwin, „mohu od-pustit bílým, že jednajís černochy jako s méně-cennými, ale nedokážu jimodpustit, že svým přístu-pem dokázali, že se za mé-něcenné považují sami čer-noši“. Současným úkolemIzraele je být dostatečněsilný, aby se už nikdy ne-ocitl v roli poníženého, alesoučasně dostatečně moud-rý na to, aby sám nikoho ji-ného neponižoval.

BO (2M 10,1–13,16)To, že přikázání zmiňova-né v naší sidře bylo dánoBohem jako první, nesmějíŽidé považovat za náhodu.

Musí mít zvláštní význam, jako prvnípřikázání je přikázáním zásadním. Od-haluje totiž základní filosofické pravdyo nás jako o národě.

V Bo čteme: „Tento měsíc máte započátek měsíců, máte ho za první z mě-síců roku!“ Midraš nám říká, že sámHospodin musel Mojžíšovi ukázat, kdyse na obloze objeví nový měsíc a kdymu má požehnat.

První den měsíce, Roš chodeš, je ma-lý svátek. Během amidy a požehnání pojídle v ten den pronášíme zvláštní mod-litbu, ja’ale vejavo, a během ranní boho-

4 VĚSTNÍK 1/2009

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Nový měsíc. Kresba Mark Podwal.

služby zpíváme poloviční halel. Čtemezvláštní oddíl, jako při každém jinémsvátku, a přidáváme modlitbu musaf, kte-rá připomíná speciální oběť v Chrámu.Ženy nemusejí vykonávat určité prácea je zakázáno se postit. Během prvníchdnů nového měsíce, obvykle po skonče-ní šabatu, se recitují zvláštní modlitby,a Židé dokonce tančí v kole a přitomhledí na novou lunu při slavnosti zvané„posvěcení nového měsíce“. Teď sicevíme, jak se novoluní vítá, ale stále po-třebujeme porozumět tomu, proč si zevšech možných přikázání vybrala Tóraprávě tohle, aby se stalo prvním, a pročse vlastně s tím měsícem nadělá tolikhumbuku.

Existuje řada odpovědí, ale ty našezačínají v Egyptě, v zemi, v níž se ka-lendář řídil sluncem. Pražský Maharalzdůrazňuje, že když bylo Židům dánoprvní přikázání, dostali víc než jen zá-kon, že mají začít počítat měsíce podlelunárního cyklu: současně získali novouživotní cestu, jíž se začali ostře odlišo-vat od Egypťanů.

Slunce symbolizuje stálost a moc, stej-ně jako Egypt. Slunce v Egyptě září té-měř 365 dní v roce, obloha se zatáhneskutečně výjimečně, nedochází tu k žád-ným změnám. Zato měsíc se proměňujealespoň dvanáctkrát za rok, má své fáze,zmenšuje se, a když se zdá, že zmizel na-dobro, znovu se narodí a začne dorůstat.

Zohar přirovnává k měsíci židovskýnárod, neboť i ten se stále proměňuje,pomaličku se zmenšuje, až se zdá, žezmizel: staletí trvající exil, jenž vyústilv továrny na smrt. A pak náhle vysvitnenový měsíc a Izrael se znovu narodí.

Opakování měsíčního cyklu, tento zá-kon změny, v židovské duši pevně za-kotvil představu o nevyhnutelnosti zvra-tu. Posvátnost našeho národa je úzcespjata se znovuzrozením a naše dějinysvědčí o tom, jak v jedné zemi židovskákultura zcela zmizí a téměř současně seobjeví jinde. Jako se děje s měsícem,i my se vždy znovu narodíme.

První přikázání Tóry je dáno v okamži-ku, kdy je jasné, že faraon se změnit ne-dokáže. Po devíti morových ranách byčlověk očekával, že jeho odpor ochabne,ale egyptský vůdce trvá na svém, žeŽidy na svobodu nepropustí. Posláníprvního přikázání spočívá v kontrastu:na rozdíl od zaslepených Egypťanů (de-vátou morovou ranou je temnota) seŽidé dokážou změnit a znovu a znovuvyváznou ze spárů zla, aby vstoupili dobran vzkříšení.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vybrala a přeložila am.)

VĚSTNÍK 1/2009 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – leden 2009

Staronová synagoga2. 1. pátek začátek šabatu 15.53 hodin3. 1. sobota VAJIGAŠ 1M 44,18–47,27

hf: Ez 37,15–28mincha 15.40 hodinkonec šabatu 17.08 hodin

6. 1. úterý půst 10. tevet9. 1. pátek začátek šabatu 16.02 hodin

10. 1. sobota VAJCHI 1M 47,28–50,26hf: 1Kr 2,1–12mincha 15.45 hodinkonec šabatu 17.16 hodin

16. 1. pátek začátek šabatu 16.11 hodin17. 1. sobota ŠEMOT 2M 1,1–6,1

hf: Iz 27,6–28,13; 29,22–23mincha 16.00 hodinkonec šabatu 17.25 hodin

23. 1. pátek začátek šabatu 16.22 hodin24. 1. sobota VAJERA 2M 6,2–9,35

hf: Ez 28,25–26; 29,1–21mincha 16.00 hodinkonec šabatu 17.35 hodin

26. 1. pondělí Roš chodeš ševat27. 1. úterý Den obětí holocaustu

a předcházení zločinům proti lidskosti30. 1. pátek začátek šabatu 16.34 hodin31. 1. sobota BO 2M 10,1–13,16

hf: Jr 46,13–28mincha 16.15 hodinkonec šabatu 17.45 hodin

6. 2. pátek začátek šabatu 16.46 hodin7. 2. sobota ŠABAT ŠIRA

BEŠALACH 2M 13,17–17,16hf: Sd 4,4–5,31mincha 16.30 hodinkonec šabatu 17.56 hodin

V sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každé pondělí, čtvrtek a na Roš chodeš šachrit od 7.00 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaKaždou sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.

Páteční večerní bohoslužby se nekonají.

Španělská synagoga(Bejt Praha)

Každý pátek kabalat šabat od 18 hodin.

Bejt Simcha(Mánesova 8, Praha 2)

V sobotu 10. ledna od 10 hodin ranní bohoslužba s Masorti a rabínem Ronaldem Hoffbergem.

V sobotu 31. ledna od 10.30 na ŽOP (Maiselova 18, Praha 1, 3. patro)ranní sobotní bohoslužba a studium s rabínem Tomášem Kučerou.

Kabalat šabat každý pátek od 18 hodin.

Dramatička, scenáristka a herečka HADAR

GALRONOVÁ se narodila v Londýně roku1970 v ortodoxní rodině. Když jí bylo 13 let,přestěhovala se s rodiči a sourozenci doIzraele. Po studiu na střední škole nastou-pila dobrovolně službu v armádě, pak ab-solvovala divadelní studia na univerzitěv Tel Avivu. Po studiích se uvedla jako ko-mička a pak satirickou komedií pro jednuherečku Pulsa, v níž také v divadle Camerijiž sedm let vystupuje (na kontě má přes700 repríz). Je spoluautorkou scénářek filmům Tajemství (s režisérem Avim Neše-rem) a Bruria. Mikve, její první celovečerníhra, vzbudila v Izraeli velmi protichůdnéreakce. Osmkrát byla nominována na cenuIzraelské Divadelní akademie a roku 2005získala nejprestižnější ocenění, jaké můžev zemi drama získat – Hra roku. H. Galro-nová je vdaná a má dvě děti.

Narodila jste se v Londýně, v GoldersGreen. Řekla byste pár slov o své rodi-ně, rodičích a sourozencích?Golders Green je ortodoxní židovská čtvrťna severu Londýna, ale není tak uzavřenájako třeba jeruzalémská Mea Šearim. Ma-minka je Angličanka, narozená v Londý-ně, tatínek pochází z Maroka, ještě jakodítě se s rodiči přestěhoval do Izraele. DoLondýna se dostal jako vyslanec, šaliach,Sochnutu. Zůstal tu, učil hebrejštinu, učili maminku, tak se seznámili. Je nás pět dě-tí, čtyři děvčata a syn. Nejstarší sestra pat-ří k ultraortodoxní komunitě, charedim,bratr žije v Bnej Brak a je také velmi orto-doxní; když se setkáme, ani mi jako ženěnepodá ruku. Další dvě sestry jsou mi tro-chu podobné, snaží se k náboženství na-lézt vlastní cestu.

Stýkáte se svou ultraortodoxní sestrou?Jsme si dost podobné, ale ona byla vždyc-ky ta „hodná holka“ a já ta „špatná“. Jakodítě jsem ji – „slečnu Dokonalou“ – obdi-vovala a přála jsem si být jako ona. Kdyžmi bylo osmnáct, svěřila se mi, že onavždycky záviděla mně, protože jsem si do-kázala prosadit svou. Máme pěkný vztah,který přesahuje jakékoli názorové rozdíly.

Jak otce jako Sefarda z Maroka v Lon-dýně přijímali? Měl někdy v komunitěproblémy? A patří k těm typům, kteréženám nedopřávají volnost? Problémy měl, ale v dětství v Izraeli. Do-konce svůj původ před námi dětmi tajil!Táta se mimo domov choval jako liberál,ale na nás byl opravdu přísný, šovinistickytvrdý. Jenže měl smůlu, že se mu nejprvenarodily čtyři holky a pak teprve syn, bylyjsme v naprosté přesile a myslím, že i on sis námi zkusil své.

A jak jste tedy v Londýně žili? Já jsem se s britským vzděláváním, i kdyžse jednalo o náboženskou školu, nějaknemohla vyrovnat. Byla jsem složité, pa-ličaté dítě, nikam jsem nezapadla, mělajsem pocit, že mě nikdo nechápe. Anglic-ké děti chodí do školy už v pěti a já šla,když mi bylo čtyři a půl, protože to takrozhodla učitelka ve školce. Jednou veškole, to mi bylo jenom pět let, nám uči-telka zadala čtyři témata, na která jsmeměli napsat vyprávění. Mně se žádné ne-líbilo, všechna mi připadala nudná, takjsem si vymyslela páté zadání a těšila se,jak mě učitelka pochválí. Přišla do třídya přede všemi mou práci roztrhala. Pakřekla, že mám jít k řediteli. Strašně jsemplakala. Ředitel byl naštěstí báječný člo-věk, rabín. Posadil si mě na kolena a spo-lečně jsme můj článek slepili. Ale to snadbyla jediná příležitost, kdy se jsem si pro-sadila svou. Takže na život v Londýněúplně nadšeně nevzpomínám.

Co pro vás znamenal příchod do Izraele?V Izraeli jsem se cítila výborně, žili jsmeotevřenějším životem a také izraelskéškolství je mnohem volnější než přísnébritské. Pro mě to byla výborná změna.

Přes přání rodičů jste se rozhodla jítna vojnu. Jaká to pro vás byla zkuše-nost?To byl problém. Děvčata z náboženskýchkruhů (ne charedim, ti nechodí vůbec) na-

stupují většinou do nemocnic, ale já chtělaopravdu do armády. Otec nesouhlasil, žeto není místo pro holky, nakonec jsemstejně šla. Pro mě to paradoxně byla prvnízkušenost nezávislosti, svobody, i když tobyla armáda. Ale nebydlely jsme v kasár-nách, nic takového – přidělili nás jako so-ciální pracovnice do různých komunit.Pracovala jsem s dětmi, se starými lidmi,s lidmi, kteří byli zneužíváni a potřebova-li pomoc, s matkami vojáků, kteří padli,nebo s dětmi, jejichž otec nebo matka za-hynuli v bojích nebo při teroristickýchatentátech.

A jak jste se pak dostala ke studiu diva-dla?Vlastně přes tu vojnu. Armáda mi pomo-hla hned dvakrát: každý rok vybírá ty nej-lepší vojáky zhruba z každé stovky, a tijsou představeni u prezidenta a premiéra,já jsem se setkala s Rabinem a Herzogem– teprve pak mi otec odpustil, že jsem šlana vojnu. Byl na mě pyšný. To byla prvnípomoc. A ta druhá: Nevěděla jsem, cobudu v životě dělat, líbilo se mi divadlo,ale to pro dívky z mého prostředí nebylovůbec obvyklé. Táta chtěl, abych, když užtedy chci studovat, šla na práva, řekl, žemi zaplatí jedině tahle studia. Nijak nadše-ně, ale přece jsem souhlasila. A pak miv armádě řekli, že protože jsem byla takdobrý „voják“, dostanu od nich stipendi-um na jakoukoli školu. Takže jsem se vy-dala do Tel Avivu a začala na univerzitěs divadelním oborem.

Studovala jsem divadlo, tedy tzv. diva-dlo komunity. Znamenalo to, že jsem seučila hru napsat, režírovat i zahrát. Potkalajsem ještě jednu pobožnou dívku a nějakjsme se domluvily, že budeme pracovatspolu. Začaly jsme vystupovat – byly jsmeprvní dvě ortodoxní „bavičky“ v historiiizraelského divadelnictví. Byly jsme oble-čené jako ortodoxní Židovky a stály jsmena jevišti a rozesmávaly – nebo rozzuřova-ly – publikum. Tyhle naše skeče se hrálypět let.

O čem vaše vystoupení byla?O náboženství, o rozdílu mezi životem ná-boženských a nenáboženských společnos-tí. Moje kolegyně chtěla hlavně vtipy, hu-morné repliky, já se snažila také o satiru.Pak jsme se rozdělily a já pak napsala hrupro jednu herečku o postavení ženy v ži-dovském zákoně. Přijali ji v divadle Ca-meri, to bylo poprvé, co jsem vystupovalasama.

Co konkrétně kritizujete?Je zákon a je náboženství. A to jsou podlemě dvě různé věci, protože v Izraeli (ale

6 VĚSTNÍK 1/2009

SVOU MIKVE MÁM V MOŘIRozhovor s izraelskou dramatičkou Hadar Galronovou

Foto Alice Marxová.

asi i v jiných zemích) je v náboženství ta-ké spousta politiky, spousta ctižádostia sebeprojekce, a tím dochází i ke spoustěchyb. Jsem individualistka a jsem pře-svědčená o tom, že lidi nemůžete přimětk víře tím, že přestanou věřit sami v sebe,a tohle se, myslím, týká právě žen. Nelzepřece věřit jen ideologii, věřit tomu, co sepřikazuje, protože „my“, tedy ti, co přika-zují, to vědí lépe. Ženy, které žily podležidovského zákona, vedly po dlouhá létavelmi funkční způsob existence, nebyly toženy s vlastním světlem – prostě jen mu-sely dělat to a to a to. Když charedim, kte-ří celý život studují v ješivách, začali po-sílat manželky, aby kromě péče o rodinutaké vydělávaly, přivodilo to změnu. Tyženy si začaly uvědomovat svou sílu,schopnosti. Hlavní konflikt u nich teďpodle mého názoru spočívá v tom, že tou-ží po změně, ale současně se z tradicesnaží zachovat to, co je dobré.

Jak si podle vás ve vztahu k ženám vedeizraelská sekulární společnost?Na jedné straně určitě lépe, ale na druhéto tak jednoduché také nemají. Mám se-kulární kamarádky, které studovaly až doosmadvaceti, pak se vdaly, začaly pracovata pak zůstaly doma, protože mají děti. Za-tímco pobožné kamarádky v tutéž dobuzvládaly jak práci, tak třeba čtyři nebo pětdětí, protože jim manželé pomáhali se o něstarat. Mezi pobožnými Židy je rodina stá-le centrem života, to je v téhle komunitěcenné.

Jak vidíte propast mezi sekulární větši-nou a ortodoxní menšinou v Izraelia jak myslíte, že se tento problém budevyvíjet?Myslím, že problém má dvě strany. Poli-tická reprezentace náboženských kruhůse hned tak nezmění, nezlepší. Ale kdyžse podíváte na jednotlivé lidi, a je jich stá-le víc, vidíte, jak se ti pobožní otevírajísekulárnímu prostředí, vzdělání a kultuřea naopak kolik sekulárních se věnuje ná-boženství a znovu objevují svou víru.Takže myslím, že to tak špatné není.Když Židé zakládali stát, Ben Guriona další měli představu, jak by měl vypa-dat ten nový izraelský člověk. Měl být vícizraelský než židovský, neměl připomínatvizáž z ghetta. Proto si Židé stříhali vlasyi pejzy, dělala se spousta věcí, které po-božné Židy musely urážet. Teď když jesionismus už vlastně historií, lidé hledajíznovu svou identitu. A jediná odpověď najejich hledání je judaismus. Kdyby neby-lo židovského náboženství, pak by našepřítomnost ve Svaté zemi neměla mocsmysl. Ale určitě to bude jiný judaismus,

který přichází po tom, co jsme ho zpo-chybnili, co jsme kladli spoustu nepří-jemných otázek. Místo tradičního chozerbe-tšuva, tedy „toho, kdo se navrací v po-kání“, přichází chozer be-šejla, „ten, kdose navrací v pochybnostech, v otázkách“.Nesmíme se bát klást otázky, i když ještěneznáme odpovědi.

Co vás inspirovalo ke hře Mikve?Ve své hře Pulsa, kterou jsem stále obmě-ňovala, jsem měla také monolog o mikve.Když jsem ho psala, uvědomila jsem si,jaký svět vlastně mikve je, že to je úžasnýženský mikrosvět. Pozvala jsem Cipi Pi-nesovou, ředitelku divadla, aby se na hrupodívala, a ona řekla, abych napsala dra-ma jen o mikve. Doporučila mi učitele,který mi radil, a dramaturga, se kterýmjsem vše probírala. Učila jsem se při psa-ní, neuměla jsem techniku pro celovečer-ní drama.

Každá postava hry je založena na pro-blému, na který jsem chtěla ukázat. Pa-matuji se, že před pár lety došlo v BnejBrak mezi charedim k tragédii: řádil tamnásilník nevěst. Byl to maniak, jací se vy-skytují všude na světě, a tenhle se specia-lizoval na čerstvě provdané nevěsty. Za-volal jim a řekl, že mu je doporučil rabína že pokud chtějí syna, musejí mít v těleurčitou látku. Přikázal jim, aby čekalypotmě nahé v posteli s přikrytým obliče-jem a aby nechaly pootevřené dveře.Představte si, že se našlo sedm žen, kterése takhle nechaly znásilnit! A nebyly tožádné negramotné, hloupé osoby. Tohlepřece souvisí s tím, jak jsou ženy vzdělá-vány, vychovávány. Hrozně mě to dopáli-lo, jak měly vymyté mozky, jak málo simusely věřit. Tak to je v mé hře Tehíla.Šira představuje změnu a Šošana touhuzachovat věci při starém, Hinti a Esti jsou„lidi“ se všemi kladnými a špatnými strán-kami, mají dobrou povahu, ale nejsouschopné věci rozhýbat. Všechny události,které hra ukazuje, jsou pravdivé, i kdyžžádný konkrétní předobraz postavy nema-jí. Myslím, že Mikve je hra o jakékoli ne-demokratické komunitě. A já dávám po-stavám jen odvahu klást otázky a vidětmožnost změny, která nepřijde shůry, alejen od žen samotných.

A nemyslíte si, že model ultraortodoxníspolečnosti je přece jen příliš extrém-ní?Já věřím, že v ní jsou osudy, které by semohly odehrát v jakékoli uzavřené společ-nosti. Určitě i u vás se vyskytují případystrašlivých věcí, které někdy dělají i rodičevlastním dětem a blízké okolí o tom vía mlčí.

Nechybějí ve hře přece jen muži, nebylaby věrohodnější?Ale oni v ní jsou, ale tak, jak je vidí ženy.Hlavně v patriachálních společnostech seženy identifikují podle toho, za koho seprovdaly. Ony jako by nebyly důležité.Manžel jedné z postav je také nešťastný,také si neví rady, své ženě nerozumí stejnějako ona jemu. Třeba se někomu svěřuje,třeba se bojí svěřit. Ale ženský svět je miprostě bližší, lépe ho znám.

Pokládáte se za feministku?Nenazývám se feministkou, protože bychsi uzavřela širší pohled na svět. Ráda bychbyla někým, kdo hledá rovnováhu – meziženami a muži, mezi sekulární a zbožnouspolečností.

Jak byste tedy nazvala svou cestu? Ne-ortodoxní praktikující židovství?Já držím šabat, o šábesu nikdy necestuji,vařím a jím košer jídlo. Jinak si svůj ži-vot už nedovedu představit. Ale současněse stále hledám a mám pocit, že řada ri-tuálů se stává jen prázdnou ulitou, do nížje třeba nalít nový obsah, novou zkuše-nost. Často říkám, že jsem náboženstvívyměnila za víru. Cítím se silně spojenas judaismem, jsem Židovka, ale i kdyždodržuji příkazy, nevím, do jaké míryjsem pobožná. Možná jsem jako pro-středník mezi dvěma světy. Režisér Mik-ve v Izraeli, který není ortodoxní, miřekl: „Věděl jsem, že potřebuji někoho,kdo je věřící, ale s náboženstvím vedespor, abych sám uvěřil, že judaismus ježivé náboženství.“

Dodržujete ponořování v mikve?Ano, ale svou mikve mám v moři. Já i man-žel máme vlastní rituál.

Jak na vaši hru reagovalo obecenstvov Izraeli?Byla to široká škála reakcí, od pochval ažk úplnému zatracení, kdy na mě lidé ječelido telefonu, že jsem antisemitka.

A jak se vám líbila konečná podoba jejíčeské verze?Bylo to celé ohromně zajímavé. Líbila semi režisérova interpretace jeviště a hudby,která se ozývá z výšky. Myslím, že hereč-ky jsou výborné, i když ve druhé půlce mipřipadalo, že se chovají trošku příliš me-lodramaticky. Pobožné ženy jsou obvyklevelmi introvertní, málokdy třeba živě ges-tikulují. Jenže já zřejmě znám lépe pobož-né ženy, ale herečky české diváky, takžejim věřím!

ALICE MARXOVÁ

(Recenze hry Mikve viz strana 8.)

VĚSTNÍK 1/2009 7

Téma je to výborné – hra, jež se odehrávána místě, kam nesmějí vstoupit muži, kdese ortodoxní ženy jednou za měsíc očišťu-jí a mohou se, dokonce musejí, věnovatjen samy sobě. Mikve jako místo, kde sezároveň s oblečením, ozdobami a umělý-mi vylepšeními vzhledu zbavují veškerésebeiluze, zástěrky a předstírání. Autorkatuto příležitost pozoruhodným způsobemvyužila ke zkoumání jejich životů, obna-žených reálně i symbolicky až na holoudřeň.

OSM ŽEN Ve hře Mikve se ocitáme v ortodoxní čispíše ultraortodoxní komunitě v Izraeli.V tradičním světě, který ženám vymezujepřesně stanovenou úlohu a v němž se jaké-koli vybočení z normy pokládá ze provi-nění. Na osudech protagonistek chtěla au-torka ukázat na problémy, které takovéupořádání pro ženy přináší, a naznačit, žeženy nemusejí svůj úděl snášet jen pasivněa trpně. V tomto pohledu spočívá zajíma-vost hry, ale také – v samotném závěru –její hlavní slabina.

Je tu postarší Šošana (Iva Janžurová),oblíbená lázeňská, která má pro každouženu přívětivé slovo, ale o skutečných pro-blémech, které je trápí, nechce slyšet.Sama o svých také nemluví, dodržuje de-korum a totéž vyžaduje od druhých, proto-že na žádné změny nelze pomyslet. Je tunaivní Esti (JanaBoušková), man-želka chasida, sekterým má šestdětí a třou bídu,ale svého mužemiluje, on ji také;s tím, jak žije, jespokojená a nao-pak s podezřenímhledí na jakékolinovoty a lidi, kte-ří nejsou „jakomy“. Hindi (Tať-jana Medvecká) je napohled sebevědomáenergická panička, zvyklá druhé hodnotita kritizovat – teprve naprosto mezní situa-ce ukáže, jak složitou životní úlohu jí orto-doxní manželství ve skutečnosti připravi-lo. Pak je tu Tehíla (Magdaléna Borová),nevěsta, nezkušená plachá dívka. Instink-tivně se brání tomu, co je v její komunitězvyklé – domluvené svatbě, šiduch. Nako-nec se podvoluje, za cenu totální ztrátyvlastní identity, sebedůvěry a jakékoli ži-

votní jiskry. Chedva (Eva Salzmannová) jetýraná žena. Její manžel je významný poli-tický představitel za náboženskou stranu,který má „i vlastní pořad v rozhlase“, tak-že jakékoli řešení svých problémů Chedvavzdává, obětuje sebe i duševní zdraví dce-ry Eliševy (Pavla Beretová) a nechává si-tuaci „vyhnívat“ až do úplné krize. Miki(Antonie Talac-ková) přestavujesekulární společ-nost. V mikve setato rocková hvěz-da ocitá jen kvůlisvému manželo-vi, který se vrátilk tradičnímu ži-votu, zatímco onalázeň stejně jakoostatní ortodoxnízvyky považujev podstatě za úpl-nou hloupost. A pak je tu Šira (Petra Špal-ková v alternaci s Vandou Hybnerovou),mladá energická a svérázná „tvrdohlavá“žena, věřící, avšak se špatným „rodokme-nem“, neboť její matka začala dodržovatpřikázání, až když dceři bylo devět let.Zřejmě proto, že nevyrůstala v tradičnímprostředí, si Šira uchovala selský rozuma dokáže pojmenovat a snažit se řešitproblémy, které vidí. Současně pro ni ná-boženství nejsou jen prázdné rituály, ale

usiluje o poctivoua niternou víru,která v jejím pří-padě znamenápředevším zájemo bolesti druhýcha o nápravu křivd.Ve hře se stanekatalyzátorkounahromaděnýchpotíží a přivedeženy ke stateč-nosti nutné k to-mu, aby dokázaly

bojovat za svůj názor a ozvat se, když sejim děje zlo.

… A OSM PROBLÉMŮSociologicky vzato: je tu problém domácí-ho násilí; dále tradiční zvyky, které nere-spektují ženskou (ale ani mužskou) indivi-dualitu: především sjednávané sňatky;představa, že žena má hlavně rodit děti(a s tím spojená možnost, že muž se mů-že kvůli neplodnosti s manželkou rozvést);

zákaz toho, aby ženy studovaly „světské“školy (ve hře to je škola výtvarná); kasto-vání lidí na lepší a horší podle jejich rodi-čů; v kontrastu s tím ztráta jakéhokoli re-spektu k židovské tradici; a nakonec střetstarého tradičního pojetí společnosti a mo-dernějšího, otevřenějšího přístupu k životua víře.

Jak je vidět, problémů, které se na jeviš-ti odkrývají a řeší, je opravdu hodně. V in-timním prostoru mikve, mimochodemscénicky velmi zdařile řešeném, z žen od-padávají slupky jejich „masek“, v živých

replikách a vyni-kajících herec-kých výkonechnechtěně pouka-zují na své potížeaž do jejich úpl-ného odhalení.První polovinahry je zajímavásvou náznako-vostí: tušíme, žekaždá postavaněco zatajuje,a sledujeme, jak

ostýchavě a až s nechutí se ženy začínajío svých útrapách bavit a díky Šiřině otev-řenosti některé z nich i sbírají odvahu jimčelit. Učiní tak v samém závěru, kdy sespojí proti zásahu „mravnostní hlídky“,jakémusi ultraortodoxnímu komandu pod-řízenému rabinátu (který spolupracujes Chedviným násilnickým manželem),a na pomoc povolávají i své muže. Tatokonečná vzpoura mi však připadá přílišpřeexponovaná, takže se divák v myslia jednání postav ztrácí. Nicméně zásadníotázky jsou položeny a je na divákovi, abyse nad nimi zamyslel.

Není, domnívám se, zcela jednoznačné,do jaké míry lze izraelské problémy (a na-víc problémy, jež jsou i v Izraeli specific-ké, neboť tamní společnost je většinou se-kulární) přenést do jiných podmínek, dojaké míry je hra nadčasová a obecně lid-ská. Nejvíce tu zřejmě osloví problém do-mácího násilí a jeho vlivu na děti, jenž jei u nás vážný a dosud málo řešený spole-čenský neduh. A lze si i představit, že kdy-by, dejme tomu, za minulého režimu man-želku okresního tajemníka komunistickéstrany tloukl její muž, málokdo by se toodvážil otevřeně říci, natož se násilníkovipostavit, přesně tak, jak se to děje na jeviš-ti, v uzavřené a striktně kontrolované ult-raortodoxní komunitě. Takže určité parale-ly se nabízejí. am

(Mikve, přeložila Ester Žantovská; režieMichal Dočekal. Příští představení se ko-nají: 7. a 23. ledna 2009.)

8 VĚSTNÍK 1/2009

MIKVE VE STAVOVSKÉMČeská premiéra hry Hadar Galronové

Magdaléna Borová a Pavla Beretová. Foto ND.

Iva Janžurová a Jana Boušková. Foto ND.

Když před šestadvaceti lety zahájil Izraelinvazi do Libanonu, rozdělilo to izrael-skou společnost více než kterýkoli váleč-ný konflikt předtím – byla to první válka,která se neopírala o celonárodní konsen-zus, mnozí ji kritizovali jako zbytečné pro-lévání krve na obou stranách a kritické hla-sy sílily jak v zázemí mezi levicí, tak i nafrontě uvnitř armády samotné. Protestyvyvrcholily po události, která vyvolalav Izraeli masové demonstrace (účastnilo sejich na 400 tisíc lidí, tedy desetina obyva-tel země) a nesmazatelně se podepsala nahistorickém svědomí Izraele, byť za ni izra-elská armáda nenesla přímou zodpovědnost– šlo o masakr civilistů v palestinskýchuprchlických táborech Sabra a Šatíla v záříroku 1982. Kolem těchto historických udá-lostí krouží „animovaný dokument“ izrael-ského režiséra Ariho Folmana Valčík s Ba-šírem (Waltz im Bašir, 2008), snímekvysoce ceněný na zahraničních festivalecha jeden z favoritů letošního Oscara v kate-gorii animovaných filmů, jehož českoupremiéru (po festivalovém uvedení v Kar-lových Varech) chystá distribuční společ-nost Aerofilms na letošní leden.

NEOBVYKLÝ ŽÁNR – ANIMOVANÉ VZPOMÍNKYJde o snímek pozoruhodný především svouformou – žánr animace se tu suverénněvypořádává s vážnými tématy historický-mi a autobiografickými, přičemž tak činínápaditě i s jistou dávkou humoru (podob-ně jako jiný film podobného typu, zdařilýanimovaný snímek Persepolis natočenýpodle komiksu íránské autorky MarianneSatrapiové, s nímž bývá Valčík s Bašíremčasto srovnáván). Ale neobvykle zvolenýžánr není jediným, čím nás Folmanův filmzaujme. Ačkoliv se jedná o svébytný do-kument, neaspiruje nijak na historickéosvětlení událostí a jejich výklad, nýbrž jeosobní a velmi působivou výpovědí o vál-ce jako takové i zamyšlením nad otázkamisvědomí, viny a fungování lidské paměti.

K oné krvavé události došlo v Libanonupoté, co radikální palestinské ozbrojenec-ké skupiny spáchaly atentát na vůdce liba-nonských křesťanských milicí – takzva-ných falang – a současně nově zvolenéhoprezidenta Libanonu Bašíra Džamáíla, najehož jméno naráží titul snímku. Falan-gisté vzápětí reagovali krutou pomstou –v noci z 15. na 16. září vstoupili do uprch-lických táborů Sabra a Šatíla v západnímBejrútu, který v té době měla pod kontro-

lou izraelská armáda, a pod záminkou do-padení příslušníků militantních skupin tupovraždili stovky, snad i tisíce civilistů,včetně starců, žen a dětí (o přesném počtuzabitých nepanuje úplná shoda, různé zdro-je uvádějí 330 až 3500 obětí). Izraelskéjednotky zatím stály rozestavěné okolo tá-borů a asistovaly vystřelováním světlic;ačkoliv z různých náznaků a střípků oči-tých svědectví mohlo mít izraelské velenív čele s tehdejším ministrem obrany Arie-lem Šaronem určité povědomí o tom, co sev táborech odehrává, vojáci zasáhli až dru-hý den ráno, což bylo příliš pozdě – v uli-cích tábora a na dvorech domů už se vršilyhromady mrtvých těl.

Jedním z řadových vojáků, který se na-cházel při tom, byl tehdy devatenáctiletýrežisér Valčíku s Bašírem Ari Folman, po-zději úspěšný a uznávaný filmař (českýmdivákům určitě neunikl vítězný snímek

z Karlových Varů roku 1996 Svatá Klára,natočený podle románu Pavla Kohouta,pod nímž je Folman podepsaný jako reži-sér a scenárista). Když ovšem více neždvacet let po válce kontaktoval Folmanajeho starý kamarád Boaz Rein, kterého vesnech pronásleduje smečka psů – psů, kte-ré na rozkaz svého velitele musel zastřelitv jedné z libanonských vesnic, aby svýmštěkotem neupozornili na noční příchod vo-jáků –, Folman si uvědomí, že válku si vů-bec nevybavuje. Všechny vzpomínky z tédoby vytěsnil z paměti. „Masakr? Abychpravdu řekl, tohle nepatří do mého systé-mu,“ odpovídá na začátku filmu svému ka-marádovi, který na něj naléhá, aby o tom,co se tehdy stalo, natočil film, protože „fil-my jsou přece taky psychoterapie“. Ale

hluboko zasuté Folmanovy vzpomínky setímto setkáním začínají postupně vynořo-vat, byť zprvu v podobě zmatených, nejas-ných vidin, a režisér se rozhoduje vyjít tétovýzvě vstříc – najít a vyslechnout svědky,zjistit, co se tehdy stalo, a znovu nalézt sebesama v tíživé životní etapě, již před ním sa-motným skrylo jeho vlastní podvědomí.

Výsledkem je koláž výpovědí, příběhů,vlastních vzpomínek tvůrce, jeho přátela některých důležitých aktérů tehdejšíchudálostí (hovoří zde například izraelský no-vinář Ron Ben Jišaj, televizní válečný repor-tér, který osudné noci z osobní iniciativykontaktoval Ariela Šarona s informacemio tom, co se v táborech děje), prokládanákomentářem psychologů, kteří mluví o psy-chologických mechanismech, které pomá-hají člověku přenést se přes těžce snesitel-nou realitu. Film neustále osciluje mezipřítomností a minulostí, mezi snovými, ha-lucinačními představami a reálným zpodo-bením událostí – přičemž právě animovanýformát umožňuje sjednocení všech těchtorovin, jejich intenzivní zpřítomnění. Vypadáto, jako by i forma snímku stvrzovala jedno

z jeho hlavních témat, totiž neuchopitelnost,ošidnost a subjektivnost naší paměti, kteráse zdráhá vydat nám pravdivý a úplný obraztemných momentů naší minulosti. OstatněFolmanův přítel psychoterapeut vyvracíjeho obavu v začátcích projektu, že by semohl o sobě dozvědět něco, co sám nechce:„Neboj se. Paměť tě dovede jen tam, kamsám chceš dojít, nevpustí tě na ta nejtemněj-ší místa.“ Teprve na samém konci filmu,kdy režiséra pátrání dovede až k událostemkolem masakru v Sabře a Šatíle, se do kres-lené „subjektivní“ reality snímku vlamujeobjektivní skutečnost – film uzavírá neko-mentovaný prostřih autentických dokumen-tárních záběrů z místa krveprolití, v němžnaříkající arabské ženy běží ulicemi plnýmimrtvých těl. (Pokračování na straně 11)

VĚSTNÍK 1/2009 9

VALČÍK S BAŠÍREMIzraelský film o Sabře a Šatíle nenabízí instantní odpověď

Záběr z filmu. Foto archiv.

Znáte ten starý vtip, jak šéf posílá panaKohna do Číny prodávat rýži?

Měsíc nic, dva měsíce nic, po třech mě-sících se Kohn vrátí celý utrmácený. „Tak co, prodal jste rýži za dobrou cenu?“ptá se šéf.„Selbstfrštendlich!“ odpovídá Kohn. „A jak to, že vám to tak dlouho trvalo?“„Víte co, zkuste VY v Číně najít Žida!“

PRODÁVAT LED?Když jsem plánovala svou cestu na Aljaš-ku, nikdo mě sice nepověřil, abych tamprodávala led, ale stejně jsem byla rozhod-nutá, že tam Židy budu hledat, i když jsemsi nedovedla představit, že by tam nějacíŽidé mohli žít – v té dálavě a zimě?

Svého rozhodnutí jsem vůbec nelitova-la, jako jsem nelitovala plánu cestu pod-niknout: kde jinde bych ještě mohla vidětnedotčenou flóru a faunu, zakopávat o pra-vé hřiby na úbočí silnice, nasbírat si loso-sové jikry z hromady, kam je v přístavu přikuchání ryb námořníci vyhazují, pozdravitmedvěda, a dokonce i občas v srpnu cho-dit v tričku, když náhodou vysvitne sluníč-ko, ba i se vykoupat, když narazíte na hor-ké prameny.

Od dob Sáry Palinové se toho o Aljašceví více než dříve, ale přece jen pro ty, kteříse o politiku nezají-mají: Aljaška je nej-větší americký stát(její rozloha předsta-vuje téměř pětinuúzemí celých Spoje-ných států), žije tunecelých 700 000obyvatel. Je tu i nej-vyšší hora USA, McKinley, dosahujícívýšky 6194 metrů.

Ale vraťme sek Židům. Kde se tuvzali? První zdejšížidovští usedlíci žiliv Dawson City, cožbylo kdysi velmiživé město, dnes tamzůstalo jen několikbudov. Přišli sem ze San Franciska kvůliobchodu s kožešinami. Židovský majitelparních lodí Lewis Gerstle zajišťoval do-pravu do Yukonu během tzv. zlaté horečky.Je tu dokonce Gerstle River, která se jme-nuje po něm.

V roce 1904 založil litevský imigrantRobert Bloom židovskou obec ve Fair-

banksu, druhém největším aljašském měs-tě, v němž žije přes 30 000 obyvatel a jev něm poměrně renomovaná univerzita.

V roce 1920 byl Žid David Leopoldzvolen starostou Anchorage, druhým ži-dovským staro-stou se stal Za-chary Lussac.

Prvním aljaš-ským guverné-rem a senátoremse stal ErnestGruening, New-yorčan, který vy-studoval nejdřívepráva a potommedicínu na Har-vardu. Nevěnovalse však ani jednéz těchto profesí, po studiích pracoval jakonovinář v Bostonu. Aljašským guvernéremse stal v roce 1930 a zůstal jim čtrnáct let.V roce 1958 pak byl zvolen do Senátu.

NA TŘÍDĚ POLÁRNÍ ZÁŘE Pouze 6 % z Židů, kteří dnes žijí na Aljaš-ce, se tu i narodilo. Ostatní přišli většinouze severovýchodu Států (část z nich žilaještě nějaký čas na západním pobřeží).Mezi přistěhovalci je málo rozvětvených

rodin, a tak se častotypicky rodinné svát-ky, jako třeba Pe-sach, slaví spíše veskupinkách přátel.

Židovské obcev současné době fun-gují v Anchorage(5000 lidí), Fairbank-su (600) a Juneau(300); celkový početŽidů na Aljašce seodhaduje na 6000,tedy asi 1 % obyva-telstva. Říká se, že70 % aljašských Ži-dů zapaluje svíčkyna šábes a 90 % jichslaví Chanuka.

Osobně si myslím,že to souvisí s nedostatkem světla a sluníč-ka, ale pro tuto pronikavou teorii nemámžádný antropologický důkaz.

Hledala jsem tedy Židy v největšímměstě Anchorage (280 000 obyvatel), kte-ré, jak se na Ameriku sluší a patří, neníhlavním městem (tím je maličké Juneaus 30 000 obyvatel).

Anchorageské kehily lze vypátrat zcelaobyčejně v telefonním seznamu. Jsou tudvě: chabadnická Šomrej or a liberálníBejt šalom, kterou jsem si zvolila, mimojiné proto, že měla nádherně znějící adre-su: Třída Polární záře. Je položená v krás-ně udržovaném parku. První překvapení,jež čeká návštěvníka z Evropy, který dora-zí bez ohlášení a předběžné dohody, je, žepřed kongregací není ani stopy po do-

hledu. Žádný po-licista ani poli-cejní auto, žádnáochranka, žád-né prohledávánía procházení de-tektorem. Kdochce, ať vejde, jevítán. Přitom seobec nikterakneskrývá – předbudovou stojímoderní plastikaDavidovy hvězdy.

Když vcházíme, vítá nás knihovnice,původem z Rumunska, která nám poskyt-ne většinu informací.

JAK TO VŠECHNO ZAČALOJak už to bývá, sešlo se několik rodin, kte-ré se rozhodly založit obec. V Anchoragese to stalo v září 1958. Hlavním zaměstna-vatelem na Aljašce je armáda s četnýmivojenskými základnami, a tak do té dobyjediné židovské bohoslužby organizovalpolní rabín na armádní letecké základněv Elmendorfu. Rodiče chtěli mít židovskévzdělání pro své děti a tenhle úkol už pol-ní rabín nezvládl. Do roku 1964 kongrega-ce fungovala v pronajatých prostorách.V roce 1964 bylo na Aljašce obrovské ze-mětřesení (jedno z nejsilnějších na světě),což po celých Státech vyvolalo vlnu soli-darity; díky finančním sbírkám si pak an-chorageská obec mohla postavit vlastnísídlo.

Obec se však dále rozrůstala a na oslavutřicátého výročí vzniku si postavila dnešníbudovu, v níž jsou třídy pro školu a studov-ny pro dospělé, knihovna, kuchyně, různéprostorné společenské místnosti a velkýmodlitební sál.

Kongregace v Anchorage dnes čítá ko-lem 100 rodin a loni slavila padesáté výro-čí existence. Na Vysoké svátky se tu sejdei 550 lidí. Obec zaměstnává několik osobna plný úvazek a sama hradí veškeré svévýdaje. Finance získává z členských přís-pěvků, z různých grantů a z provozu dět-ských programů. Pro děti od 6 měsíců do5 let nabízí kehila péči od půl osmé ránodo půl šesté večer, pět dní v týdnu. Měsíč-ní poplatek za dítě je téměř 1000 dolarů.

10 VĚSTNÍK 1/2009

MĚLNICKÁ TÓRA U LEDU(Z cyklu Kde všude mají Židé domov)

Pohled z Bejt šalom do parku. Foto archiv autorky.

Aljašský Mc Kinley je nejvyšším bodem USA. Foto archiv.

Přesto má program zřejmě velký úspěchi u nežidovského obyvatelstva – 70 % dětí,které sem docházejí, nejsou židovskéhopůvodu.

LÉK NA VŠECHNY BOLESTIObec je všeobecně velice otevřená. V je-jím prohlášení se praví: „Jsme hrdí, žemezi sebe můžeme přijmout, dnes jakodříve, Židy od narození nebo Židy z volbyi ty, kteří se rozhodli pro konverzi. Vítámetaké rodiny různých vyznání a všechny,kdo chtějí dodržovat židovské tradicea zvyky.“

Lidí je prostě málo, každého jedince siváží. V autobuse městské hromadné do-pravy v Anchorage každý, kdo nastupuje,pozdraví ty, kdo jsou uvnitř. A oni mu od-poví a ještě se usmějí. A v kongregaci jetomu podobně: váží si tam každého, aške-náz-neaškenáz, liberál-neliberál. Jde jimhlavně o to, aby všichni společně pečovalio zlepšování tohoto světa (tikun olam)a chovali se ohleduplně a s úctou jeden kedruhému.

To jsou hodnoty, které není těžké sdí-let, také proto je o obecní jesle a školkutakový zájem. Dozvídáme se, že je tutaké velký zájem o konverzi. Nikoli pro-to, že se do sebe zamilují Žid nebo Ži-dovka a nežidovský partner. Ne, pro kon-verzi se rozhodují celé nežidovskérodiny. Na náš dotaz proč je nám řečeno,že lidé se zde cítí často osamělí, citověvyprahlí a duchovně prázdní. V konverzik judaismu hledají lék na všechny bolesti.A asi se jim to daří, protože v budověkongregace je skutečně živo.

MĚLNICKÁ TÓRA NA ALJAŠCEA jak je to s tou Tórou v názvu? Jedná seskutečně o svitek Tóry, která byla napsánav roce 1850 v Mělníku. Během druhé svě-tové války byla odvezena nacisty, spolus 1564 dalšími opatřena číslem (758)a uskladněna v Praze.

Jak je známo, v roce 1964 navrhl ArthurWeir Westminterské synagoze v Londýně,aby všechny Tóry odkoupila, očistila, pří-padně opravila. Více než 1400 svitků bylopak zapůjčeno do židovských i nežidov-ských organizací po celém světě. Tóras číslem 758 byla zapůjčena právě obciBejt šalom v Anchorage, což připomínávelká tabule ve vstupní síni obce. Je to je-jich nejstarší svitek a moc si ho váží. TatoTóra z Mělníka nám ještě více otevřeladveře téhle srdečné a vstřícné kongregace,která nepřízeň podnebí vynahrazuje lid-ským teplem.

MARCELA NEUMANNOVÁ

VALČÍK S BAŠÍREM(dokončení ze strany 9)

NÁROČNÁ METODAFolman si zvolil poměrně náročnou metoduvýroby filmu. Po úvodní rešerši a přípravědokumentárního scénáře nejprve natočilvyprávění jednotlivých postav dokumentuna klasickou kameru, a teprve když bylmateriál sestříhaný, nechal jej zpracovattýmem výtvarníků do animované podoby:nikoliv však počítačovým způsobem, kte-rý za pomoci speciálních programů umí„překreslit“ filmová pole do animovanéformy, nýbrž ručně. Jednotlivé osoby sepak samy namluvily; výjimku tvořily dvěpostavy (z nichž jednou je právě Folma-nův přítel Boaz Rein), které si nepřály od-krýt svou podobu, takže jim animátoři vy-tvořili smyšlený fyzický zjev a jejich hlasynamluvili profesionální herci. Po výtvarnéstránce působí film nápaditě a ničím nepři-pomíná produkci trojrozměrných animo-vaných pohádek hollywoodské zábavníprodukce (kterou ostatně kopírují i češtítvůrci, viz loňský sní-mek Kozí příběh). Vý-razně je tu kontrasto-vána všední, jasná, ažidylická realita míru,z níž se postavy nořído houštin nepříjem-ných vzpomínek naválku, která naopaknabírá rysů přízračnéhalucinace: „Připadalsis tam jak na špat-ným tripu,“ popisujejeden z aktérů mo-ment, kdy se ocitl s armádou na místě pře-zdívaném „jatka“, kde byli mučeni a zabí-jeni vězni. Animace pracuje s prvkynaivismu nebo černého humoru. Tak jetomu například v „klipu“ k punkové písni,v jejímž syrovém textu se zpívá o snadnos-ti zabíjení a o tom, že „dost lidí jsme asivodpravili omylem“. Folman takto začle-nil do filmu několik písní a vůbec hudba jedůležitou složkou snímku – že režisér umípracovat s hudbou a dodat její pomocí fil-mu atmosféru a dynamiku, o tom se ostat-ně divák mohl přesvědčit už ve výše zmi-ňované Svaté Kláře.

JSEM RÁD, ŽE JE TO VENKUSympatické na Valčíku s Bašírem je hlavněto, že přes palčivost otázek a ochotu jít ažna dřeň nenabízí instantní, tezovité odpo-vědi. Například nikoho asi nepřekvapí, žeje ve filmu podrobena ostré kritice válkajako taková i konkrétně způsob vedení li-banonského konfliktu. Těžko po zhlédnutífilmu setřeseme dojmy ze scén, v nichž na

bejrútském stadionu umírají dostihoví hřeb-ci, v dekadentně luxusní vile se vojáci kou-pou v koupelně vykládané zlatem a mra-morem a velící důstojník si pouští na videuněmecké porno, a snad nejnápadnější jevšudypřítomná křečovitá hrůza vojákův akci, která je nutí zběsile střílet, aniž bytušili na koho a proč a kde vůbec jsou.Současně je tu ale cítit určitý respekt Fol-mana, který válku v její nejhorší podobězažil, k válečnému hrdinství, k osobní sta-tečnosti. Ten je patrný například ve scéně,jež dala celému filmu název: Frankl, Fol-manův parťák z jednotky, se vrhne s leh-kým kulometem v rukou doprostřed ostře-lované křižovatky, již se nikdo neodvažujepřekročit, ale místo aby ji přeběhl, zůstanetam pod obřími plakáty prezidenta BašíraDžamáíla střílet a uskakuje v rytmu jaké-hosi podivného valčíku, „jako by nikdynechtěl přejít, jako by tam chtěl zůstat ce-lou věčnost uprostřed deště jejich střel“.

A podobně nejednoznačný je vlastněi soud, který film vydává o účasti Izraelena masakru v palestinských táborech. Na

jednu stranu se tu nešetří příměry, kteréjsou pro Izraelce velice bolestivé: přeživšícivilisté z táborů vyjdou po krvavé noci vens rukama nad hlavou „jako ta holčička nafotografii z varšavského ghetta“ a uprch-lické tábory připomínají vypravěčovi „jiné,tamty tábory“, jimiž prošli jeho rodiče. Nadruhou stranu shromážděná svědectví ne-chávají otázku skutečné, objektivní spolu-zodpovědnosti Izraele (přesněji toho, kdoa jak mohl či měl masakru zabránit) v pod-statě otevřenou. Zůstává však tísnivý dojemze zodpovědnosti subjektivní. V jednomrozhovoru odpověděl Folman na otázku,nakolik mu práce na filmu pomohla k urči-té terapeutické katarzi: „Vlastně nijak,všechno jsem si prožil během těch čtyř letnatáčení znovu, po skončení filmu jsem setím zase trápit přestal – ovšem terapií bychto nenazval. Ale jsem rád, že je to venku.“

Šrámy na svědomí zůstanou vždy ne-zhojené. A už jen kvůli tomuto poznánístojí za to na Valčík s Bašírem jít.

MAGDALENA KŘÍŽOVÁ

VĚSTNÍK 1/2009 11

Záběr z filmu. Foto archiv.

Starý pan Aharon Notowitz byl čaroděj,ale kouzlit už vůbec neuměl. Čarodějembyl od nepaměti, ale nedokázal si vybavit,kdy se mu naposledy podařil nějaký zá-zrak. Zůstával naživu pro případ, že by sez jeho pokusů přece jen něco urodilo, jen-že sám o tom začínal pochybovat. Kromětoho byl velmi unavený. Únava ho sužova-la už několik pokolení a v poslední doběv práci jen tloukl špačky.

Bydlel sám v jedné místnosti v posled-ním patře jinak opuštěné budovy na Se-verní Hlavní ulici, ve zpustlé čtvrti zvanéDíra. Nepamatoval si, že by kdy žil někdejinde. Nevybavoval si, kdy naposledy opus-til pokoj, v němž se věci povalovaly bezladu a skladu a který rád považoval zasvou laboratoř, ani kdy třeba jen vytáhl ro-letu. (Věřil, že z okna jsou vidět střechya široká řeka a za ní pole, ale kdo to mohlpřesně vědět?) A nikdo si také nepamato-val, kdy naposledy byl vidět pan Noto-witz, poněvadž tu stěží zůstal někdo, kdoby si ho pamatovat mohl. Zbyli jen chudá-ci Abrahamovi, kteří vedli zchátralé lahůd-ky na rohu ulice, obchůdek, který jejichrodině patřil po mnoho generací. Byl toposlední podnik na Severní Hlavní a málo-kdy se tu někdo zastavil.

Každé ráno nechal puberťácký synekAbrahamových jménem Kippy na odpočí-vadle přede dveřmi pana Notowitze duše-né zelí a polévku z červené řepy a každývečer odnášel prázdný talíř. Ráno zavolal„Dobré ráno, pane Notowitz,“ a večer„Dobrý večer“. Pak si sundal z uší sluchát-ka od tranzistoru a zaposlouchal se. Alenikdo mu nikdy neodpověděl. A kdyby ne-bylo těch důkazů – prázdných talířů a ble-dého žlutého světla za roletou, jež jako je-diné (kromě měsíce) v Díře po setměníprosvítalo, Kippy by nevěřil, že v pokojí-ku vůbec někdo bydlí. Občas pochybovali o těchto důkazech.

Mohl se samozřejmě jednoduše pokusitotevřít dveře, ale už dávno přestal být zvě-davý. Navíc ho otec úzkostlivě nabádal,stejně jako otce nabádal jeho otec a takdále po celé generace, aby pana čarodějenerušil při práci. „Je to tradice a tradice semusí dodržovat,“ říkal pan Abraham, po-nurý chlapík s důstojným plnovousem.A tak Kippy každý den věrně doručovaljídlo, ačkoli mu to připadalo nesmyslné.Nerozuměl ani tomu, proč toho starce,o kterém si nebyl jist, že vůbec existuje,nikdo nepožádá, aby zaplatil účty. Spočítal

si, že čaroděj už dluží miliony. Ale Kippy-ho rodiče si byli naprosto jistí, že jednohopan Notowitz vytvoří takový zázrak, žejim více než splatí dluh za všechna ta léta,kdy ho živili.

Když někdy pan Notowitz přemýšlelo své dlouhé samotě, cítil se opuštěný.Jako by se i sám litoval a myslel na to, žekdyž dveře nejsou zamčené a nikdo munebrání v tom, aby odešel, je vězněm svévlastní neplodné práce. Pak se soustředilna to, aby podobné pocity zahnal.

Smetl drobečky z ošuntělého županu,který nikdy nesvlékal a pod kterým měljen spodní prádlo plné děr, protřel si zaml-žené, krví podlité oči a zabral se do kniho praktické magii – prastarých svazkůs plesnivými listy, psaných v jazycích, kte-ré pan Notowitz většinou zapomněl. Posa-dil se k pracovnímu stolu, oprášil kádinkuz kouřového skla a tyglíky zakroucenéjako žaludky, zapálil plameny pod zelený-mi a modrými elixíry, které se rychle vy-vařily. Pronesl těch pár posvátných zaklí-nadel, která si ještě pamatoval a která mělaproměnit šváby a chrousty v drahokamy.Moly prožraná roucha se měla změnit vezlatem vyšívané látky, rybí šupiny v dub-lony, zdechliny říčních krys v obludya bájná zvířata, dokonce anděly. Ale nikdyse nic neproměnilo a pana Notowitze užunavovalo, jak všechno zůstává stejné.Pravdou je, že ten starý čaroděj byl prostěutahaný.

Když dnes v noci zíral na knihy, kádin-ky a zdechliny na stole, pocítil, že už dálnemůže. „Dobrá,“ zamumlal, sklonil hla-vu, osušil si oko smotkem rozčepýřenéhoplnovousu, „vzdávám to.“ Byla teplá jarnínoc, okno měl otevřené, ale roletu staže-nou, takže nevpouštěla dovnitř čerstvý vá-nek. Z těžkého vzduchu v pokoji se starciudělalo mdlo, roztáhl paže na stůl, položilsi hlavu a ve vteřině tvrdě spal.

Probudilo ho ostré světlo, které v duchuspatřil ještě dříve, než otevřel oči. A kdyžje otevřel, na chvilku ho oslepilo. Sesunulse z židle a tak rychle, jak mu dovolilypraskající kosti, se po čtyřech se skloně-nou hlavou plazil pozpátku přes místnost,dokud nedorazil až ke zdroji světla. Byl topředmět, na který se pan Notowitz už létaneobtěžoval pohlédnout, ale teď ho rozpo-znal. Dubnový měsíc v úplňku, který senějakým způsobem odtrhl od své dráhy,provlékl oknem a usadil se na desce pra-covního stolu.

Tohle nebylo v pořádku. Měsíc se přeceměl pohybovat daleko na obloze, na něja-kém vzdáleném místě za obzorem. Aleseděl tady, kulatý a tichý a vyzařoval más-lově žluté světlo. Zastínil všechny čtyřistěny pokoje a zabral drahocenný prostor,který čaroděj potřeboval pro své pokusy.Pošramotil destilační přístroj, rozpláclhlavy mrtvých zvířat a rozházel knihy popodlaze.

„Co to je za nesmysl!“ vykřikl pan Noto-witz a kostnatýma rukama si vytřepával slzyz vousů. Samozřejmě pochopil, že se tu dějeněco podivného: bledý žlutý měsíc vám ne-přistane na stole každý den. Ale neměl bybýt měsíc tak velký, že by se do něj vešlospousta takovýhle místností, a ne naopak?Pan Notowitz se poškrábal na lebce podzmačkanou čepičkou a zdálo se, že matně,ve vzdálených hlubinách své kouzelnickémoudrosti se rozpomíná, že měsíc můžeměnit po libosti tvar. Občas se může třebaproměnit i v cosi jiného než měsíc. Navícměl pan Notowitz velmi určitý pocit, že mě-síc se nezmenšil, aby se mu vešel do pokoje,ale naopak – jeho pokoj se zvětšil tak, žemohl pojmout i zářící nebeské těleso.

Ještě k tomu se mu zdálo, že vyrostl i onsám. Zničehonic nebyl tím utahaným,zklamaným starcem v zablešeném županu.Byl Aharon Notowitz, čaroděj nad všech-ny, legenda své doby, který buď náhodou,či díky něčemu jinému – to nebylo pod-statné – vyčaroval tuhle zářící nebeskoukouli, která ho přišla navštívit. To stačilona to, aby se člověk cítil mladý a znovunalezl víru. Jako by mu v žilách namístounavené krve náhle prýštilo rychlé a nád-herné měsíční světlo.

Ten pocit pobízel k tanci a pan Notowitzse skutečně roztančil. Na muže, který pocelých desetiletích vyšel úplně z cvikua jehož klouby potřebovaly tak nutně pro-mazat, se dostal do správného rytmu po-měrně rychle. Odkopl pantofle, zvedl nohyjako hůlky, rozvířil cípy župany a začal setočit po laboratoři, jako by byl sám plane-ta, která rotuje kolem měsíce. Pak ho na-padla bláznivá myšlenka: už ho nebavítančit sólo, co kdyby vyzval k tanci měsíc?Upejpavě doklouzal ke stolu a vybavila semu přitom pradávná vzpomínka z dob,kdy pro něj kouzlení ještě nebylo vším,kdy žil ve velikém světě a ne v jedinémpokoji. Jednou se účastnil svatební oslavya zaujala ho slečna Biala. Vyzval ji k tancia ona celá zrudla. Dodnes si pamatovalrytmickou houslovou melodii.

Ale když se dotkl měsíce, přitiskl tvářk jeho povrchu, který byl chladný a hou-bovitý, ale jemný jako sametové tělo, za-plavila pana Notowitze opět vlna samoty.Teď se mu nestýskalo po slečně Bialé ani

12 VĚSTNÍK 1/2009

STEVE STERN

Špagát kolem měsíce

po studentských časech, když se procházelpodle řeky a lenivě sbíral krysy a škorpio-ny a na loukách trhal byliny a kořínky.Panu Notowitzovi se zastesklo po jehomarných pokusech. Osudem mu byla prá-ce – jak na to mohl, třeba jen na okamžik,zapomenout? Chtěl jen studovat a experi-mentovat a zatoužil pokračovat v kouzlenís takovou chutí, jakou už několik pokolenínepocítil. Najednou pochopil, co má dělat:sundat ze stolu měsíc a pustit se do práce.

Jenže pan Notowitz se kvůli jedné věcinechtěl vzdát druhé. Nehodlal obětovatsladkou společnost měsíce ani kvůli poku-sům. S lunární energií se stal velmi citlivým,překypoval nápady, a tak brzy našel řešení.Z poličky, která se prohýbala pod tíhou dal-ších knih a spousty koster,sebral tlusté klubko motou-zu. Začal chodit do kruhua odmotával špagát, dokudse mu nepovedlo omotatcelý obvod měsíce. Pakuvázal uzlík, škubnul a dí-val se, jak se nebeské těle-so kutálí ze stolu a skáčejako balon přes podlahu la-boratoře. Pan Notowitz hopověsil na okno. Zmáčklho tak, aby se vešel meziokenní parapet a horní ráma vystrčil ho za chřestícíroletu, takže jako drak vlálna časném ranním nebi.

Ukousl provázek jed-ním ze svých posledníchzubů a přivázal si jeho ko-nec k malíčku. Pak se pus-til do úklidu laboratoře.Vyrovnal na stole popada-né knihy, rozevřel je a ob-divoval slova, která bynám připadala jako letícívrány, ale k čaroději zača-la znovu promlouvat. Sedlsi, aby použil, co se právě naučil, narovnalrozházené kádinky a zapálil pod nimioheň; pronesl posvátná zaklínadla, kterároztančila plameny a zelené a modré elixí-ry uvedla do varu, aniž by překypěly. PanNotowitz pak do nápojů vsypal trošku ha-dích šupin, pot praotců Izraele a další pří-sady, které nesmíme prozradit ani zde.

O něco později téhož rána se mladýKippy Abraham vydal po schodech za pa-nem Notowitzem. Pod paží nesl skate-board, v ruce jako obvykle talíř s dušenýmzelím a termosku s řepnou polévkou. Užse ani neobtěžoval se sundáváním sluchá-tek a chystal se zahulákat „Dobré ráno,“ale místo toho vyjekl: „Páni!“ Neboť naodpočívadle před dveřmi pana Notowitzeležela zlatá koruna posázená drahokamy

ve tvaru poupat. Kippy položil jídlo a po-padl ji a pak zdusal po schodech a v re-kordním čase vpadl do lahůdek.

Pan Abraham si posunul brýle na čelo,otřel si ruce do zástěry a pak teprve ucho-pil korunu. Se znaleckým pohledem pro-hlásil, že je pravá. „To by mělo stačit,“řekl a mrkl na manželku.

„Jak, stačit?“ zeptal se Kippy, stále bezdechu.

„Stačit, aby to pokrylo dluh starého No-towitze.“ Pak jemně posadil korunu naprořídlé vlasy své vyzáblé ženy a nazval ji„královnou Natálkou“.

„Ale Myróne,“ vyjekla paní Abrahamo-vá a zrudla jako holčička. Pak šli zas kaž-dý po svém. Vzhledem k tomu, že na něja-

ký zázrak čekali každý den po celý život,teď, když se jeden objevil, nebyli nijakzvlášť překvapeni.

Kippy, který naopak nečekal nikdy nic,byl bez sebe radostí. Večer se vydal protalíř a jen zíral, když před starcovým pra-hem spatřil obrovskou říční krysu se škor-pioním ocasem (navzdory drsnému vzhle-du to bylo přátelské stvoření). A ránonašel kučeravé miminko, které drželo luka šíp a mávalo sněhově bílými křidélky.

„Nazdárek, Kippy,“ pozdravil ho andí-lek, „nesháníš nějakou pěknou nevěstu?“

A tak to šlo pořád: každý den se na od-počívadle před dveřmi pana Notowitze vy-nořily další zázraky. Kouzelné ptačí kostiposázené šváby, které mají splnit přání,a drahé kameny ve tvaru pavouků a zlatem

vyšívané roucho a bájná zvířata, která ni-kdo neviděl od časů Noemovy archy. Bylitam andělé a další rozmanití tvorové s kříd-ly. Brzy se rozšířily zvěsti, že se to zpustlésousedství u řeky stalo místem, kde semnoží divy, a zvědavci se valili ze všechstran.

Někteří zůstali, neboť je okouzlila před-stava, že žijí ve čtvrti, kde se zdá všechnomožné. Spravili polorozpadlé domy, otev-řeli obchody a koloniály a Díra začalavzkvétat jako za starých časů. Jméno Se-verní Hlavní se ve světě stalo názvem uli-ce, v níž se dějí zázraky – ulice, nad níž seve dne v noci vznáší na nebi měsíc. I ti,kdo se tam nedostali, tvrdili, že jsouo něco šťastnější, když vědí, že takové

místo na zemi existuje.Ale ať vyzvídali jak

chtěli, nikdo neobjevil,odkud přesně zázraky vy-cházejí. Abrahamovi jetotiž velmi pečlivě střeži-li, protože se báli, že ně-kdo by čaroděje mohl vy-rušit v práci. Tajemstvípana Notowitze se mělodržet v rodině, předávatz matky a otce na dcerua syna. Čas běžel a pana paní Abrahamovi zaží-vali zlatý věk – ztloustlia zbohatli, neboť se pro-slavili jako majitelé nej-oblíbenějšího lahůdkář-ství na světě. Vyšladokonce AbrahamovaDeli kuchařka, v níž bylyrecepty, jak připravit kou-zelný nudlový pudingpaní Abrahamové, sekanáčarodějná ryba, borščovékouzlo, fantastické duše-né zelí a andělský koláč –ten bylo možné upéct jen

s použitím nadpřirozených přísad.Když Abrahamovi odešli do důchodu,

předali živnost Kippymu. I on už zestárl;odložil skateboard a tranzistor, nechal sinarůst důstojný plnovous a oženil se s pěk-nou nevěstou. Narodil se jim zábavný synjménem Herbert. Když dospěl, zdědil ot-cův skateboard a rádio (které moc nepo-slouchal, protože hudbou jeho uším bylasláva Severní Hlavní) a převzal úkol doná-šet jídlo panu Notowitzovi a sbírat každo-denní zázraky. Někdy, protože Herbert bylnormální kluk, ho popadlo pokušení na-kouknout dovnitř a podívat se na stvořitelevšech těch úžasných věcí. Ale tolikrát honabádali, aby kouzelníka nerušil, že se ne-odvážil.

(pokračování na straně 15)

VĚSTNÍK 1/2009 13

Kresba Antonín Sládek.

V posledním půlroce připomněly zájem-cům o dílo Franze Kafky dvě různé udá-losti konferenci o tomto spisovateli, kteráproběhla v roce 1963 na zámku v Libli-cích a která bývá označována za první ofi-ciální debatu o autorovi v komunistickévýchodní Evropě. Dvě jmenované událostise podstatně lišily svým žánrem: zatímcov červnu uvedlo Divadlo v Dlouhé na danétéma parodii, koncem října proběhla nazámku v Liblicích konference, která ses odkazem původní konference snažila vy-pořádat odborně a ve vážném duchu. Jakuž je přitom vlastní oběma formám, diva-delní parodie vznesla i závažné otázkya sálem vědecké konference zase několi-krát zazněl smích.

HRA NA INICIÁTORANechtěnou komikou se vyznačovaly kupří-kladu slovní potyčky mezi pamětníkemAlexejem Kusákem a jeho souputníkemMichalem Reimanem. Šlo o starý spor o to,kdo byl iniciátorem liblické konference,která bývá obecně připisována EduarduGoldstückerovi. Ve skutečnosti se o zásluhyna jejím vzniku hlásí hned více uchazečů,mezi nimi nejhlasitěji právě publicista Ku-sák. Účastníci konference jako by se stalisvědky další fáze jakési společenské de-tektivní hry „na iniciátora“. Nových a ne-čekaných adeptů bylo hned několik: PetrBrod v diskusi s humorem uvedl, že s myš-lenkou konference přišel jeho otec, LeoBrod, a hned toto tvrzení zpochybnil pou-kazem na Michaela Žantovského, podlenějž si roli iniciátora nárokoval jeho otec.S vtipem reagoval i poněkud frustrovanýmoderátor diskuse Oldřich Tůma, kterýujistil přítomné, že jeho otec to v žádnémpřípadě nebyl. Spisovatelka Alena Wagne-rová se později pokusila o smířlivé rozřeše-ní sporu obecnější, psychologizující úva-hou, že to téma bylo prostě tehdy vevzduchu, a tak není divu, že si zásluhy poprávu nárokuje nejeden z pamětníků. Toovšem není příliš uspokojivý závěr.

K zodpovězení otázky by přitom stačilovyjasnit pojmy (v jaké fázi se kdo anga-žoval, co se zde myslí „autorstvím“) a zpra-covat archivní materiály. Jak ještě zmínímpozději, sám fakt, že si s tím zatím nedal ni-kdo práci, svědčí o stavu českého kafkov-ského bádání.

KAFKA A MOCAč se tento strašák vynořoval během říj-nové konference s názvem KAFKA A MOC,

1963–1968–2008 opakovaně, podstatněj-ším předmětem debaty bylo hodnocenívýznamu konference z roku 1963. Je jisté,že německá recepce se podstatně liší od téčeské; obraz konference v Německu (přes-něji řečeno mezi vědci bývalého západní-ho Německa) je přitom mnohem méně di-ferencovaný než u nás. Tam se stala přímosymbolem obrodného procesu šedesátýchlet a podnětem k sovětské okupaci; tentovýklad převzali například i germanistév USA. Taková hodnocení, jež vešla doobecného povědomí, přitom pozoruhod-ným způsobem korespondují s odsudky,

jež na adresu konference a jejího klíčové-ho organizátora Eduarda Goldstückeraformulovala oficiální normalizační moca které obsahují i svazky StB z počátku se-dmdesátých let. Dokument „Vyhodnoceníčinnosti a styků Eduarda Goldstückera“z roku 1973 přičítá dvěma konferencím,které Goldstücker organizoval, že jimi „bylzahájen proces ideologické destrukce mar-xismu-leninismu v ČSSR“. Takové odsud-ky zazněly rovněž v normalizačním tiskua následně je citoval Goldstücker ve svýchčláncích, které vycházely na Západě. Podjejich vlivem se utvářela recepce liblickékonference v západní Evropě. HistoriciJiří Pernes a Oldřich Tůma loni v Liblicíchpolemizovali s obecně zakořeněnými ná-zory, jež přičítají konferenci klíčovou roliv politice šedesátých let, a uváděli, že vět-ší význam mezi Čechy měly jiné odbornéa kulturní události, jako například nováhodnocení druhého odboje.

MARXISTICKÉ HODNOCENÍ A REHABILITACE OBĚTÍ Konference potvrdila, nakolik se výkladKafkova díla, jež podle některých inter-pretů s pronikavostí analyzovalo rakous-ko-uherskou byrokracii, sám stal součástíbyrokracie komunistického Českosloven-ska. Jejím mocenským zákulisím se zabý-val již zmíněný historik Pernes. Objevnábyla především ta část jeho příspěvku,v níž na základě archivních dokumentů re-feroval o návrhu konference, jak jej poli-tickému sekretariátu KSČ přednesl v břez-nu 1963 člen politbyra František Šorm.Šorm zdůrazňoval, že je nutné „objasnitnaše stanovisko ke Kafkovi“, tedy usilovato „marxisticko-leninské zhodnocení“ to-hoto autora – a v tomto duchu se neslyi klíčové příspěvky. V mezinárodní disku-

si, která tehdy probíhala v českosloven-ském a zahraničním tisku (NSR, NDR,Rakousko, Francie), dominovala právětato perspektiva.

Smyslem konference bylo podle jejíchorganizátorů nalézt odpovědi na otázky,formulované jedním z organizátorů Rolan-dem Reussem: „Posloužil Kafka skutečnějako krystalizační bod hnutí, které se po-stavilo proti autoritativnímu režimu? Dojaké míry se Kafkovy texty samy o soběbouří proti represím? A podržel si jehorozbor mocenských poměrů svou platnosti po zhroucení totalitního systému? Exis-tuje něco jako gramatika moci, proti nížpíše Kafkovo dílo?“ Na první z otázek, jakuž jsem uvedla výše, se liší odpovědiv Německu a v Čechách.

Na konferenci vystupovali pamětníci,čeští historici a němečtí literární vědci.Americký historik Anson Rabinbach uva-žoval nad tím, nakolik kafkovská konfe-

14 VĚSTNÍK 1/2009

LIBLICE O LIBLICÍCHKonference Kafka a moc, 1963–1968–2008

Dějiště konference. Foto Karel Cudlín.

rence symbolizovala rehabilitaci obětíprocesu se Slánským, jejž interpretovaljako veřejný pogrom, nakolik představovalarehabilitaci obětí antisemitismu. To je ne-sporně důležitý aspekt liblické konference(a především Goldstückerova příspěvku, je-hož jedna třetina se věnovala dosud tabuizo-vané pražské německo-židovské literatuře).Rabinbach podle mého názoru ovšem úlohukonference v rehabilitaci židovství přecenil.Goldstücker se totiž vyjadřoval velice opatr-ně a pražskou německo-židovskou menšinupřed vznikem Československa vnímal mar-xisticky jako historický a sociologický feno-mén svázaný se zanikajícím světem pozdní-ho kapitalismu.

ABSENCE ČESKÝCH KAFKOLOGŮJe takřka frustrující, nakolik jsou stanovis-ka k liblické konferenci z roku 1963 před-vídatelná a nakolik odpovídají názoro-vému zaměření jejich nositele. Dosud jivyzdvihovali především marxisticky za-měření či s marxistickými interpretacemisympatizující vědci. Jen okrajově, v disku-si, byli letos v Liblicích zmíněni autoři,kteří se ke konferenci stavěli kriticky a od-mítavě, jako například v exilu žijící JosefŠkvorecký či Rio Preisner. V odborné lite-ratuře stále převládá názor, že Kafka v ko-munistickém Československu do roku1963 neexistoval. Takový pohled ovšemignoruje nepočetné, ba přesto důležitépublikace, ať už vydané v oficiálním tiskuči samizdatově.

O významu, který se konferenci z roku1963 připisuje v německé oblasti, svědčíto, že důležitou roli při organizaci té loň-ské hrály právě německé instituce: Instituttextové kritiky na Heidelberské univerzitěa Zipp – česko-německé kulturní projekty.Českým spolupořadatelem byl Ústav prosoudobé dějiny AV ČR. Historici Pernesa Tůma byli kromě pamětníka Kusáka je-dinými Čechy, kteří na konferenci promlu-vili; čeští germanisté, ač osloveni, údajněneměli zájem. Absence domácích literár-ních vědců stojí za zaznamenání: mají češ-tí kafkologové dnes co říci? Jsou tu vůbecnějací? Nakolik se česká literární věda do-sud zamýšlela nad přínosem liblické kon-ference či nad vztahem Kafkových textůa moci, politiky a historie? Jaký je přínosČechů současnému kafkovskému bádání?Přínosem zdejšího bádání by mohlo býtprávě důkladné zpracování české recepceKafkova díla a zamyšlení se nad tímtospecifickým případem v rámci širšího svě-tového kontextu.

VERONIKA TUCKEROVÁ

(Rozšířená verze článku vyjde v jarnímčísle Revolver Revue.)

FŽO V OBDOBÍ 2004–2008(dokončení ze strany 3)

Rabín Michael Dušinský byl pověřen vede-ním kurzu pro kantory při FŽO. Obce majímožnost vyslat do kurzu zájemce z řadsvých členů. ■■ FŽO reagovala na snahuneonacistů uspořádat v den výročí pogromu„křišťálová noc“ pochod Židovským Měs-tem v Praze. Spolu s ŽOP a dalšími organi-zacemi svolala do Maiselovy ulice shromáž-dění, které se stalo významnou veřejnoumanifestací proti rostoucím aktivitám neo-nacistů. Současně iniciovala vznik pracov-ního fóra, které má za úkol koordinovat conejširší společný postup proti snahám neo-nacistů a extremistů. ■■ Také v letošnímroce byly v rámci společného projektu FŽOa ŽMP finančně podpořeny židovské obcei přidružené organizace.

2008Byly vyhlášeny volby do FŽO: v jednotli-vých obcích měly proběhnout od 1. únoranejpozději do 15. listopadu 2008. ■■ V pros-torách Senátu ČR uspořádaly FŽO a NFOHza účasti prezidenta republiky VáclavaKlause a předsedů obou komor parlamen-tu slavnostní shromáždění ke Dni obětíholocaustu a předcházení zločinům protilidskosti. ■■ Federace se podílela na snazeŽO Plzeň zabránit pochodu neonacistůkolem synagogy v den výročí transportůplzeňských Židů. Shromáždění, které oběinstituce svolaly, se stalo další velkoua významnou manifestací veřejnosti protineonacismu a extremismu. ■■ Kurzy kan-torského zpěvu rabína Dušinského pro zá-jemce z židovských obcí pokračují po celýrok 2008. ■■ FŽO vypsala poprvé stipen-dia pro mladé členy obcí a přidruženýchorganizací na studia v zahraničí. ■■ V rámcispolečného projektu FŽO a ŽMP bylyi v tomto roce podpořeny židovské obcea přidružené organizace. ■■ Federace ži-dovských obcí zajišťovala v dubnu 2008valné shromáždění ECJC a seminář o soci-ální práci ECJC. ■■ Spolu s ŽM v Prazeuspořádala federace ve Španělské synago-ze slavnostní večer k 60. výročí založeníStátu Izrael. ■■ Pro projekt revitalizace ži-dovských památek byly vybrány konkrétníprojekty a připraveny materiály, potřebnék podání žádosti. ■■ Sociální i památkovýprojekt v rámci FŽO úspěšně pokračují. ■■

První čtyři klienti FŽO byli umístěni v do-mově seniorů Hagibor. ■■ V listopadu uspo-řádala ŽO v Liberci spolu s FŽO důstojnoupřipomínku 70. výročí „křišťálové noci“(při pogromu byla vypálena i místní syna-goga). ■■ Federace spolupořádala Konfe-renci evropských rabínů, které se účastnilopřes 300 delegátů z Evropy a Izraele. JD

ŠPAGÁT KOLEM MĚSÍCE(dokončení ze strany 13)

Kromě toho slýchal od otce, který to slý-chal od svého otce, a tak dále po generace,že čaroděj je skutečný nadčlověk. Je ne-představitelně krásný, má hedvábné bílévousy, pestrobarevné šaty a saténovou če-pičku zdobenou půlměsíci a hvězdami.A to Herbertovi stačilo.

Mezitím vytvářel pan Notowitz zázrakytak dlouho, že si ani nepamatoval, kdy s tímzačal. Tvoření divů se mu stalo druhou při-rozeností a zázraky už mu ostatně tak záz-račné ani nepřipadaly. Byly jen výsledkemnekonečné lopotné rutiny, po které se cítilvyčerpaný a toužil po oddechu. Klesl u sto-lu, odstrčil stranou knihy a bublající kádin-ky, aby uvolnil místo pro unavenou hlavu.Zívl zeširoka jako zrezavělé panty, zakryl siústa rukou a mžikající oči zachytily kousekšpagátu, který měl uvázaný na malíčku. Comu tohle mělo připomenout?

Ztuhlé tělo se zvedlo ze stoličky a násle-dovalo provázek, který se napínal přes za-prášenou laboratoř k oknu. Čaroděj vytáhlroletu. Ačkoli byla noc, Severní Hlavní sr-šela životem jako v dobách, kdy byl panNotowitz mladý. Sousedé oblečení v ša-tech a hábitech vyšívaných zlatem, s kap-sami, které přetékaly dublony, brouzdaliz obchodu do obchodu. Svítily jim k tomurubínové a smaragdové pouliční lampya třpytily se diamantové okenní tabulky.Mezi lidmi se proplétala bájná zvířata –draci a sněžní muži, sumci a jednorožci.Přes střechy zahlédl širou řeku, jež se lesklave světle kulatého dubnového měsíce, najehož tváři se vznášeli andělé a fénixovés plamennými křídly.

Pan Notowitz si všiml také toho, jakprovázek na jeho prstě prohnutě visí doomamné tmy a pak se natahuje jako neko-nečná šňůra na prádlo směrem k měsíci.Instinktivně za motouz zatahal a pocítil,jak mu současně škublo srdce. Roztřásl se,ale zároveň ho to naplnilo teplou vlnou ne-pokojné energie. Únava z něj spadla a onbyl připravený... V tu chvíli by dokázal zá-pasit s anděly, které sám stvořil, nebo seroztančit na měsíci.

Pak si pomyslel: „Jsem blázen! AharoneNotowitzi, kam se poděla tvá pokora? Kdosi myslíš, že jsi?“ Jenže věděl velmi dobře,kdo je, a zatočila se mu z toho hlava, jentěžko ovládl svou pýchu. Nápady se mu ro-jily v hlavě, a tak si vyhrnul rukávy ušmud-laného županu, vrátil se ke stolu a ani senenamáhal sundat z malíčku špagát. Pustilse zas do práce, protože mu toho ještě zbý-valo tolik udělat.

(Z povídkové sbírky The Wedding Jester,Minnesota 1999, přeložila am.)

VĚSTNÍK 1/2009 15

V Muzeu Kroměřížska se v listopadu usku-tečnil 15. ročník konference Židé a Mora-va. Letos se sešlo na 70 pracovníků archi-vů, muzeí, vysokoškolští pedagogové sestudenty, zástupci židovských obcí, občan-ských iniciativ, zájemci o dějiny a součas-nost Židů na Moravě a ve Slezsku. V úvo-du provedl názornou klasifikaci synagogv českých zemích architekt Jaroslav Kle-novský. Dlouholetý účastník konferenceJaroslav Bránský, slavící letos životní ju-bileum, nám objevil boskovického rodákaMošeho Spitzera (1900–1982), zakladateleizraelské typografie, knižního designéraa sběratele umění (byl mj. také tajemní-kem Martina Bubera).

PROSTĚJOV, ZNOJMO, MIKULOVO participaci židovské komunity na ně-mecko-moravském muzejnictví promluvilOtakar Kirsch z FF MU Brno, který napříkladu A. Fischela a H. Iltise odlišil dvaproudy muzejního sběratelství v židovskékomunitě od přelomu 19.–20. století: sbě-ratelsko-nacionální a vědecko-pedagogic-ký. Ředitelka Archivu města Ostravy Bla-žena Przybylová sledovala vývoj židovskékomunity v Michálkovicích od poloviny19. století do holocaustu. Marie Dokoupi-lová z Muzea Prostějovska popsala osudyprostějovského židovského hřbitova, zalo-ženého 1801. Přestalo se na něm pohřbívatv roce 1908, roku 1943 byl zrušen. Dnes jetam park s památníkem.

Židovské problematice ve spisech mi-mořádného lidového soudu ve Znojměz let 1945–1948 se věnoval David Nehybaz MZA v Brně. Z dvanácti spisů, které bylypředmětem jeho výkladu, šokoval jedens popisem zavraždění 21 maďarských Židův cihelně u Mikulova v dubnu 1945; i jejichsvršky byly ukradeny. Do sféry literárnívědy nás uvedl Ladislav Soldán ze Slezskéuniverzity v Opavě referátem o antisemit-ských výpadech kněze, literárního histori-ka a redaktora katolických časopisů JanaStrakoše (1899–1966). Ten své místy vul-gárně antisemitské teze prezentoval hlavněve stati Ruský antisemitismus (Rozmach,1925). Radoslav Daněk z téhož archivupokračoval v mapování životů a prácepodnikatelů a průmyslníků Ostravska refe-rátem o Maxi Böhmovi (1857–1952), mj.zakladateli rafinerie minerálních olejův Přívoze u Ostravy.

Závěrem dopolední části programu po-psala Blanka Soukupová z FHS UK vývojžidovských obcí na Moravě od pražskéhojara do Charty 77. Za velmi loajálního k re-žimu označila tajemníka brněnské obce

Bedřicha Basse, dlouholetého předseduRady židovských náboženských obcí v ČSR.

BERNĚ, GROAGOVI, OPAVA V odpolední části dne prezentovala Dag-mar Juráňová z NFOH činnost fondu, kte-rý vznikl v r. 2000, vládou ČR byl nadánfinancemi, zmírnil část majetkových křivda od roku 2003 podporuje projekty sociál-ní, vzdělávací, obnovu památek i aktivitymladé generace židovské komunity.

Záludnostmi moravského berního systé-mu v 16.–17. století se zabýval Pavel Koc-man ze Společnosti pro dějiny židů v ČR.Židé platili většinou vyšší sazbu daně než

jiní poddaní a zemské Židovstvo navícochranný plat. Historickou mikroanalýzupředvedl Radek Lipovski (CHSD OU) připopisu příčin, průběhu a důsledku sporudvou konkurujících si židovských provo-zovatelů vyvařoven Salomona Zwillingeraa Valentina Löwa na Koloredově u Místkuna konci 18. století. Osudům olomouckérodiny Groagových se věnovali Pavel Ma-ňák (provedl výklad) a rodák z OlomouceZwi Batscha (Univerzita v Haifě). Groago-vi patřili od poloviny 19. století k podnika-telské a kulturní elitě města. Připomeňmearchitekta J. Groaga, žáka A. Loose, a jehosynovce W. Groaga, jenž převzal od FriedlDicker-Brandeisové kufr s kresbami tere-zínských dětí. Martin Jemelka z katedryspolečenských věd VŠB-TU Ostrava sezaměřil na vztah obyvatel moravskoostrav-ské kolonie Šalomouny k tzv. šalomoun-ským Židům a na osudy tří z nich. Jedenbyl majitelem hostince a neformálního ne-věstince, druhý měl mandlovnu, přežil nis-

ký transport a vrátil se coby příslušníkSvobodovy armády. Třetí, lékař, spáchalv roce 1939 sebevraždu.

Osobnost kroměřížského rodáka archi-tekta Maxe Spielmanna (1881–1970) připo-mněla Jana Stará z pracoviště NPÚ v Telči.Z jeho realizací uveďme obytný a obchodnídům bratří Picků na Karlově náměstí v Pra-ze (1911), činžovní domy v Podskalské31–33 v Praze (1921), Petschkův bankov-ní palác na ulici Politických vězňů (1922)či zámeček v Třebíči.

Marie Krappmannová z Kabinetu ju-daistiky FF UP v Olomouci oživila kon-ferenci jazykovědným příspěvkem o stu-dii Franze Josefa Beraneka (1902–1967)z roku 1935. Beranek v ní prezentovalzvláštní koncepci tzv. Sudetenjiddischcoby středoevropského židovského jazy-ka mezi Východem a Západem ovlivně-ného i češtinou. Výsledky výzkumů k hra-nickým rodinným poměrům a dětstvíspisovatele Jakoba Julia Davida (1859––1906) představil Václav Bednář z Hra-nic. Davidovo dílo zaujme mj. upomín-kami na moravské prostředí.

Jan Dvořák ze Slezské univerzity v Opa-vě se věnoval tzv. konečnému řešení ži-dovské otázky v Opavském vládním ob-vodu. Obvod byl součástí Sudet, Němciho obsazovali hned od 1. října 1938, zdej-ší Židé zažili brutální útlak dříve než ti vevnitrozemí. Po polovině roku 1942 zdebyli snad jen Židé přivezení k otrocképráci. Ivana Bednaříková-Procházkováz kabinetu judaistiky a katedry germanis-tiky FF UP pojednala o projevech mezi-generačního přenosu traumatu šoa, o jehoodrazu v literatuře českých židovských au-torů po roce 1945. Osou výkladu byla kni-ha H. Epsteinové Děti holocaustu zabýva-jící se tzv. druhou generací. Mnozí z nío holocaustu píší, přednášejí. Je to formaterapie.

Na závěr navázal Petr Pálka z MuzeaKroměřížska na loňský příspěvek o řešeníbytové otázky v Holešově v letech 1939––1943, které se dělo hlavně na úkor Židů.Doplnil ho popisem represí a omezení,kterými členové rady města a pozdějisprávní komise Židům ztrpčovali život,i když to okupační úřady nevyžadovaly.

Výstupem z vydařené akce bude sborníkpříspěvků Židé a Morava XV, který chceMuzeum Kroměřížska obohatit o bibliogra-fický soupis statí publikovaných ve sborní-cích Židé a Morava XI–XV. Na konferencibyl už k dispozici více než dvousetstrán-kový sborník Židé a Morava XIV, sestave-ný především z příspěvků přednesenýchv roce 2007. Vydání sborníku podpořilNadační fond obětem holocaustu.

PETR PÁLKA

16 VĚSTNÍK 1/2009

KROMĚŘÍŽ POPATNÁCTÉ

Začátkem listopadu se na Filosofické fa-kultě Univerzity Karlovy konala konferen-ce s názvem Protiraketová obrana USAv Evropě, kterou organizovalo hnutí Nezákladnám spolu s Centrem globálníchstudií. Akce byla avizována jako „debatazastánců a odpůrců projektu“, ale žádní„zastánci“ nedorazili. Odpůrce pak mj. re-prezentoval bývalý komunistický důstoj-ník ze sdružení Vojáci proti válce, kterýpodle vlastních slov čtyřicet let „poctivěsloužil“ v Československé lidové armádě.

To je dokonalé: komunistický lampasák,který čtyřicet let nacvičoval útok armádVaršavského paktu proti západní Evropě,který čtyřicet let denně vymýval vojákůmmozky malovánímkrvežíznivého impe-rialistického nepříte-le, vyučuje dnes nafilosofické fakultěmíru a pokoji.

Bezpochyby je dos-ti těch, kteří různé so-ciální či politicképerverzi fandí a ne-musí se jednat jeno zblblé svazáky. Va-dí jim americký radar, pasivní součást proti-raketové obrany, který není schopen ublížitmouše – naopak ve spojení s antiraketamimá životy chránit, aniž by jiné ohrozil –, alenevadí jim v této souvislosti zmiňované rus-ké útočné rakety, schopné zasáhnout celéúzemí ČR, z nichž jediná může vyhladitz povrchu zemského město o velikosti Pra-hy. Stejně jako jim nevadí vyhrožováníagresivní ruské generality a jejího politické-ho vedení, že na nás rakety zaměří.

JSME NA KONCI VĚKŮ?Na rozdíl od filosofů chování Moskvy jesrozumitelné. Agresora vždycky nejvíc roz-čílí, když vyhlédnutá oběť dá najevo, že sebude bránit. Možná je to způsobeno tím,že pro Američany nemá radar žádný pod-statný význam – má jen zlepšit obrany-schopnost Západu, nic víc, nic míň. V kam-pani před prezidentskými volbami, kde jinakpřišlo na přetřes kdeco, si na radar praktickynikdo nevzpomněl. Zato v Moskvě se stalvítaným nástrojem vnitropolitické i zahra-ničněpolitické agresivní propagandy.

Je směšné, že by radar v Brdech mohlnarušit schopnost Moskvy na kohokoli za-útočit. Kremlu také pochopitelně nejdeo něj, ale o to, že jeho bývalá kolonie Čes-ko si dovoluje chovat se jako suverénní

stát, ačkoli území ČR je – jak ví v Ruskukaždé malé dítě – součástí ruských zahra-ničních zájmů.

Někteří lidé ale mocenské zájmy milují,protože živit se normálně bez nich jevždycky těžší. Zatímco Amerika žádnémocenské zájmy v Česku nemá, CIA nicneplatí, tak Moskva minimálně na plakátya nejnutnější provoz „mírového hnutí“ tra-dičně ráda přispěje. Nemohli by na FF UKpřednášet Pacem in terris rovnou důstojní-ci ruské federální služby, kteří jsou v tom-to ohledu odborníci nad jiné povolaní?

Je ovšem jasné, že Ameriku je povin-nost nenávidět. Už jenom z toho důvodu,že nás třikrát osvobodila: nejprve z habs-

burského žaláře ná-rodů, pak z drápůnacistů a nakoneci od komunistů, cožbolí ze všeho nejvíc,protože to přece jenbyli naši lidé a Marxví, jestli to vůbec zanich nebylo lepší,když nás tady hlída-la ruská armáda. Cokdyby se takhle anti-

radaroví studenti zeptali svých rodičůa prarodičů, zdali při prověrkách v roce1970 podepsali souhlas s „dočasným po-bytem“ ruských vojsk na našem území?

Tak to ale chodí – čím víc ukřivděnýmpomůžete, tím víc vás nenávidí. Je nadslunce jasnější, že za všechno zlo ve světěmůže Amerika, zatímco Evropa je nevin-nost sama. Hekatomby mrtvol, které za se-bou v minulém století společenského po-kroku zanechala, včetně pokusu vyhladitcelý jeden národ, byly jen nahnilým ovo-cem na košatém stromě evropského huma-nismu (Izraelce Evropané nenávidí i z to-hoto důvodu, že pouhou svou existencíevropský humanismus zpochybňují).

Amerika je ovšem rasistická. Co by seasi stalo, kdyby se třeba francouzskýmprezidentem stal černoch? To by byl jistěnekonečný jásot na Elysejských polícha pod Vítězným obloukem. Nebo kdyby sena Pražském hradě uvelebil Vietnamec,o Cikánovi ani nemluvě. Jak by byl plnýVáclavák! Evropa je naše!

Radar má bezpochyby své kouzlo: najednu hromadu sesypal filosofy s ko-munisty a fašisty a z anarchistů nadělalMoskvou organizované svazáky. Jsme nakonci věků? PETR PLACÁK

(Psáno pro časopis Babylon a Roš chodeš.)

MLADÍ SE SEŠLI V JIČÍNĚ

Tradiční podzimní seminář České unie Ži-dovské mládeže se uskutečnil na konci říjnav Jičíně. Pořadatelem akce byla unie vespolupráci s agenturami Sochnut a Hagsha-ma a tentokrát nešlo jen o setkání mladýchčeských Židů: přijeli lidé z celé střední Ev-ropy. Reklamní tahák „60 lidí z celé Evro-py“ už jsme sice všichni mnohokrát viděli,ale realita byla často odlišná. O to větší pře-kvapení nás čekalo při odjezdu z Prahy –plný autobus studentů z Maďarska, Rakous-ka a Slovenska. Úspěchem také je, že se zú-častnili mladí lidé z Česka, kteří byli na ta-kové akci vůbec poprvé a díky semináři sinašli nové přátele.

Hned po příjezdu a ubytování jsme za-mířili přivítat šabat do jičínské synagogy,která byla otevřena po kompletní rekon-strukci teprve v červnu 2008. Poprvé posedmdesáti letech ožila modlitbami a myjsme měli kabalat šabat i sobotní ranní ša-chrit v krásném prostoru.

ETIKA, PRÁVO A HIP HOPNa úvod hlavního tématu semináře s ná-zvem Věda a judaismus měl přednášku Ma-rek Vácha, který učí etiku na Lékařské fa-kultě Karlovy univerzity. Svůj příspěvekvěnoval chápání evoluce a stvoření v ná-boženství. Další lekce měl host Barak Co-hen z izraelské univerzity Bar Ilan. Jehopřednáška o židovském právu a jeho srov-nání s moderními právními řády Izraelea evropských států byly nesmírně zajímavénejen pro odborníky. Myslím, že dobrýmkritériem hodnocení přednášek je zaujetíposluchačů a následná diskuse. V tom pří-padě je úspěch tohoto semináře nesporný.Neméně důležitá byla přítomnost rabihoGlücka z Londýna, který vždy dodá našimakcím specifickou přátelskou náladu.

Zážitkem byl také workshop v synagozea sobotní koncert židovsko-muslimskéhohiphoperského dua Lines of Faith DanielaSilversteina a Mohameda Jahíja. „Ani je-den z nás nevěděl, co přesně očekávat,a pro Mohameda to bylo vůbec poprvé,kdy vystoupil v synagoze obklopen tolikamladými Židy. Byli jsme ale skvěle přijatia odlišnosti i podobnosti mezi námi, mys-lím, přispěly k úžasné atmosféře celéhosemináře,“ řekl pak Daniel.

V neděli jsme se šli projít po Jičíně a je-ho židovských památkách. Provedl náspan Kindermann, jenž se společně s ob-čanským sdružením Bashevi stará o jičín-skou synagogu a bývalou židovskou školu,která se rekonstruuje. Potom už nezbývalonež se rozloučit, poděkovat organizátorůma rozjet se domů dospat nabitý a vyčerpá-vající víkend. PETR MANDL

VĚSTNÍK 1/2009 17

DEBATA NA FILOSOFIIO jedné konferenci zastánců a odpůrců radaru v Brdech

Foto archiv.

Hlavním židovským tématem médií na po-čátku roku 2008 byl chystaný pochod neo-nacistů 19. ledna v Plzni (výročí deportacíplzeňských Židů). ■■ Měsíčník Kapitál(31. 1.) pod titul-kem „Z galerie fi-nančních magnátův Českosloven-sku“ informujezasvěceně o his-torii a působenírodiny bankéřůa velkoobchodní-ků, kteří své jmé-no odvodili odstředočeské obcePečky. ■■ Média,např. ČRo-Plzeň(11. 5.), referova-la o „koncertupro všechny, kteřínezůstali lhostej-ní“ v plzeňské Velké synagoze, který pořá-dali společně Židé a křesťané. Koncertu sezúčastnili mj. rabín Sidon a biskup Rad-kovský. ■■ Média se vracela ke xenofobní-mu chování fotbalových fanoušků. Policej-ní ředitel Želásko na otázku ohledněnadávky „Jude Slávie“ (slyšely ji statisícediváků TV přenosu zápasu Sparta-Slavia),řekl: „Co je to Jude? Jestli někoho ozna-čím za Žida, to přece není urážka.“ (Právo,3. 4.) ■■ Ústecký deník 11. 4. a dalších 40regionálních deníků připomněly (pod titul-kem „Jan Hus a František Kriegel“), žeuplynulo sto let od narození lékaře a politi-ka, který jako jediný z komunistickýchpředáků nepodepsal smlouvu legalizujícíokupaci v r. 1968. ■■ ČT 1 (2. 4.) uvedla,že čtyři děti ze základníškoly v Hroznětíně na-točily podle vlastníhoscénáře na námět sku-tečného příběhu 33minu-tový film o židovskédívce, kterou nacisté při-pravili o domov i o rodi-če. ■■ Pod titulkem „Ti,kteří ulehčili hospody-ním“ se rozepsala Mla-dá fronta Dnes (10. 5.)o významné vídeňskérodině Mautnerů, půvo-dem ze Smiřic. Jedenz jejích členů, AbrahamIgnatz M., zavedl v mo-narchii průmyslovou výrobu lisovanéhodroždí. Byl za to povýšen do šlechtického

stavu. ■■ Média věnovala velkou pozornost60. výročí založení Státu Izrael, někteříautoři se nevyhnuli kritickému pohledu napolitiku Izraele. Redaktor Lidových novin

(10. 5.) a historik Zídekpoužil módní metody„kontrafaktuální histo-rie“ k tomu, aby došelk závěru: „Bez česko-slovenských zbraní byIzrael pravděpodobněnevznikl. Nebylo by toale pro svět nakoneclepší?!“ ■■ „Proti Ev-ropské unii byly Varšav-ská smlouva nebo RVHPnormální, nezpupné, ne-arogantní in-stituce,“ řeklmj. MagazinuDnes (22. 4.)europos la-

nec a bývalý ředitel TV NovaVladimír Železný. ■■ Média za-znamenala, že se do české me-tropole sjelo přes 200 rabínů zevšech evropských států na tří-denní konferenci. ■■ Pražskýdeník (11. 7.) přinesl informaci,že na místě bývalého nádražíBubny, odkud vyjížděly vlakydo koncentračních táborů, vy-roste „atraktivní čtvrť“ s obyt-nými domy, kancelářemi, hote-ly a univerzitním campusem. ■■

Všechna česká média zazname-nala 40. výročí sovětské okupa-ce Československa; řada z nichpřipomněla osm statečných sovětských

občanů, kteří naRudém náměstídemonst roval iproti invazi. Oka-mžitě se na něvrhli tajní, začalije bít a „nadávatdo špinavých Ži-dů“, jak vyprávělPrávu (22. 8.) je-den z osmi sta-tečných, ViktorFajnberg. Naotázku „Bál jstese?“ odpověděl:„Upřímně ano.Jako malé dítě

jsem zažil antisemitské nálady v Rusku.Věděl jsem, jak bolí, když vás někdo na-

padne. Věděl jsem, že mě akce na Rudémnáměstí bude bolet.“ ■■ Časopis Profit(7. 9.) přinesl portrét podnikatelské rodinyPopperů, zakladatelů a vlastníků chrudim-ské obuvnické firmy, před příchodem Batinejvětší v monarchii. ■■ „Nemyslím, žebychom Golema mohli srovnávat s robo-tem,“ řekl mj. týdeníku Euro (29. 9.) aške-názský vrchní rabín Izraele Jonah Metzger,který navštívil Prahu při příležitosti otevře-ní Maharalova institutu. „Robot je něco, načem nespočívá pečeť posvátnosti, zatímcoGolem byl vytvořen jménem Hospodina.“■■ Právo (26. 9.) referovalo o rozhodnutíOkresního soudu v Havlíčkově Brodě, kte-rý se poprvé v Česku rozhodl udělit ne-podmíněné tresty za popírání holocaustua šíření další neonacistické propagandy. ■■

Týdeník Profit (6. 10.) otiskl portrét vse-tínské firmy Jacob & Josef Kohn, kterásvými výrobky (prohýbaný nábytek) létakonkurovala slavnější firmě Michaela

Thoneta.■■ MfD(30. 9.)v souvis-l o s t is meziná-r o d n í ms y m p o -z i e mo Františ-ku Kup-kovi při-p o m í n ájeho úzképřátelstvís tovární-kem, vy-nálezcem„ p a t e n t -ky“ a me-cenášem

českého umění Jindřichem Waldesem;málo se ví, že Kupka namaloval obrazSlečna s patentkou, jehož varianta se stalafiremní značkou Waldesova Koh-i-nooru.■■ LN (10. 11.) přinesly zprávu o tom, žebylo v Berlíně nalezeno 28 původních sta-vebních plánů plynových komor a krema-torií v Osvětimi z roku 1941 a 1943, najednom plánku je údajně vlastnoručníHimmlerův podpis. ■■ Všechna význam-nější média připomněla 70. výročí pogro-mu tzv. křišťálové noci. ■■ Hospodářskénoviny (27. 10.) pod titulkem „Útoky nabankéře připomínají pogromy“ zazname-naly názor ředitele významného německé-ho ekonomického institutu, podle něhož„lidé v každé krizi hledají obětního berán-ka“. Zatímco po světové krizi 1929 si toodnesli Židé, v dnešní krizi jsou to prý„manažeři bank“. tp

18 VĚSTNÍK 1/2009

MINULÝ ROK ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Ti, kdo viděli Spielbergův film Mnichov,tedy příběh vycházející z teroristickéhoútoku na izraelské olympioniky v září1972, vědí, nakolik takové události otřesouIzraelem. Snadněji pak pochopí, jak Izraelo 36 let později vnímá teroristický útok naindickou Bombaj. Komando deseti isla-mistických fanatiků připlulo z Pákistánua dokázalo sedmnáctimilionovou finančnímetropoli Indie terorizovat po tři dny. Pa-chatelé zaútočili simultánně na deset růz-ných cílů a zajali rukojmí v luxusních hote-lích i v tamním sídle Chabadu.

Celková bilance 174 mrtvých není prosvět ani pro Izrael novinkou – podobnáčísla jsou známá třeba z roku 2002 z indo-néského Bali či roku 2004 z Madridu. Pri-mátem není ani 9 zabitých Židů, z toho 8Izraelců (nejvíce obětíz řad cizinců, leč stati-stiky státní příslušnostiklamou, neboť mnohéoběti měly izraelskéi americké pasy) – naolympiádě v Mnichověbylo zabito 11 Izraelců.V obou případech tedyšlo o největší útoky nažidovské cíle mimo ži-dovský stát, ale Bombajukázala účinek novétaktiky globálního dži-hádu.

Výbušninové vesty natělech teď nahrazují ne-nápadná, rychlá a po-hyblivá komanda samo-palníků, policie musí –místo zachraňování raněných a počítánímrtvých po jednorázovém výbuchu – slo-žitě obléhat teroristy, aniž by věděla, kolikživých rukojmí vůbec drží (tady Bombajukázala určitou podobnost s Mnichovem).To jsou nové výzvy. Takže byť se samotnýútok odehrál mezi 26. a 29. listopadem,v izraelských médiích patřil k hlavním té-matům ještě hluboko v prosinci.

ŽIDÉ V INDIIIzraelskou reakci lze rozdělit na zhruba třifáze. Zahájilo ji okamžité vyjádření soli-darity s Indií (ta s teroristy nevyjednávalaa zaútočila na ně) ze strany vlády v Jeruza-lémě i médií. Po pár dnech, když indickéúřady ovládly situaci a odhady zjišťované-ho počtu obětí začaly narůstat ke dvěmastům, se v izraelském tisku objevila kritikaindického postupu – útok na obsazenécentrum Chabadu byl podle jedněch mocpředčasný a riskantní, podle jiných moc

pomalý. Převládaly emoce a Izraelemi Amerikou otřásl zejména příběh rodinyrabína Holtzberga. Zatímco rodiče Gavriela Rivka se ocitli mezi rukojmími a byli te-roristy zavražděni, jejich dvouletý synMoše Cvi přežil jen díky tomu, že ho sta-čila vyvézt v kočárku indická chůva Sand-ra Samuelová. Když ale média začalachladně analyzovat, oč v Bombaji šloa je-li na takovou změnu Izrael i svět při-praven, šly výčitky stranou.

Amos Harel v listu Ha’arec pochybuje,zda útok vykonalo jen desetičlenné ko-mando, přinejmenším asistovat musel ně-kolikanásobně větší počet pachatelů. Jistéale je, že byla nasazena vysoká laťka inspi-rující různé následovníky či epigony: za-útočit najednou na více místech, vzít ru-

kojmí a na tři dny ochromit velkoměsto, toHarel považuje za nejsofistikovanější akciz doby po 11. září 2001, za překonánítoho, co se stalo na Bali, v Londýně čiv Madridu.

Válka proti teroru se podle Harela mění.Dosud se očekávalo, že džihádisté prove-dou jednorázový útok s cílem zabít co nej-více lidí, a jakmile dorazí bezpečnostnísložky, získají nad nepřítelem převahu. Toovšem neplatí, když pachatelé, místo abyprovedli sebevražedný atentát, drží rukoj-mí v hotelových komplexech. Harel citujenejmenované protiteroristické experty,kteří tvrdí, že zajištění jediného hotelové-ho patra, kde jsou drženi rukojmí, vyžadu-je celou protiteroristickou jednotku. AniIzrael prý nemá dost protiteroristickýchjednotek schopných zároveň hlídat rukoj-mí a bránit se dalším simultánním útokům.

Nejschůdnější cestou, jak se bránit, jepřeshraniční spolupráce a útoky na výcvi-

kové tábory teroristů v Pákistánu i jinde,například v Libanonu. Ukázalo se totiž, žei když primárním cílem byla Indie, tak zadruhotný cíl si džihádisté vybírají Izraelcea Židy jaksi automaticky.

ARMÁDA TERORUO obecnějších změnách ve válce proti te-roru píše v listu The Jerusalem Post DavidAltman z centra pro strategický dialogv Netanji. Na příkladech ukazuje, jak sedosavadní přístupy k terorismu mohou státurčitým stereotypem a anachronismem.

V době, kdy se palestinští teroristé sou-středili na únosy letadel, píše Altman, od-povídal jeden jejich vůdce na dotazy přiinterview. „Jakou výhodu získá vaše orga-nizace z šokující události, která vyústí vevraždu stovek nevinných civilistů?“ ptal senovinář. „Získám pozornost,“ zněla odpo-věď, „ve dvou minutách, kdy mi věnuje

pozornost celý svět,mohu vyslat poselstvío nespravedlnosti namně páchané.“

Změnu tohoto stereo-typu – snahy předat po-selství – přineslo v 70.letech vítězství komu-nistických partyzánůa vojáků ve vietnamskéválce. To přesvědčiloteroristické organizace,že své nepřátele nemusíjen „bodat žihadlem“,ale že je mohou porazit.Když v té době hovořilizástupci ArafátovyOOP s velitelem viet-namské armády generá-lem Giapem, ptali se

ho, kdy oni sami zvítězí nad Izraelem.„Nikdy,“ opáčil Giap. – „Proč?“ – „Nejstedost odhodlaní.“ Podle některých odborní-ků bylo právě toto setkání zlomem na ces-tě k islamistickému terorismu. Na místozpolitizovaných partyzánů nastoupili fana-tici vychovaní v úctě k sebeobětování nacestě džihádu. Zrodil se fenomén sebevra-žedných atentátů.

A podobně zásadní změna se odehráványní. Hizballáh z Libanonu neprovádí in-dividuální akce, ale rozvíjí vojenskoustrukturu. Ani Hamás v Gaze už se ne-soustřeďuje na sebevražedné atentáty,nýbrž na rakety, útoky přes hranice a zís-kání rukojmích, jakým je už dva roky de-sátník Gilad Šalit. Trendem dneška jsouteroristické „armádní“ jednotky, schopnéovládnout i velkoměsto. Bombaj to uká-zala celému světu poprvé mimo Blízkývýchod.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 1/2009 19

IZRAEL: Co změnila Bombaj

Zaměstnance a hosty hotelu Taj Mahal zachraňují hasiči. Bombaj 26. listopadu v noci. Foto archiv.

KalendáriumPřed 90 lety, na přelomu let 1918 a 1919,docházelo v českých zemích k mnoha úto-kům proti Židům. Jen v prosinci 1918 bylozaznamenáno 40 ataků někdy marginál-nějšího charakteru, jindy masivnějších:například v Pečkách se rabování zúčastni-lo prý na dva tisíce osob, do Kolína muselibýt povoláni četníci z Nymburka, protožese do útoků zapojili i vojáci. Vážná situacebyla v Praze, kde se nepokoje opakovalyv prosinci 1918, květnu 1919 a listopadu1920. Na jaře 1919 šlo o rozsáhlé „hlado-vé bouře“, které přispěly k pádu první čes-koslovenské (Kramářo-vy) vlády. Demonstrantiobsadili řadu obchodůa přinutili jejich majiteleprodávat zboží za až de-setinásobně nižší ceny.Zaútočili také na kavárnyve středu města „pátrají-ce tam po lichvářích“, jakpíše Ferdinand Peroutka vesvém „Budování státu II.“a naznačuje, že vláda sle-dovala počínání demon-strantů s jistým pochope-ním pro jejich motivy.Demonstracím a útokůmpředcházela vždy kam-paň českých pravicových novin (Venkov,Národní listy, Večer aj.) proti Židům, kterétisk obviňoval z propagace a importu bol-ševismu, z drahoty, z touhy po převratua po návratu „starého němectví“, popřípa-dě ze všeho najednou.

Nejhůře byli tehdy postiženi židovštíobyvatelé Holešova, kde 3.–4. prosince1918 došlo k poslednímu vražednému po-gromu v českých zemích (rozumí se předpříchodem nacistů). Příslušníci vojenskéjednotky z Kroměříže (většinou původemz Ostravy) spolu s místním davem zaútočilina bývalé ghetto, zničili řadu domů, jejichobyvatele oloupili a terorizovali, několikzranili a dva připravili o život. Řádění ne-stačila zabránit ani přivolaná vojenská set-nina o 120 mužích, protože se k rabujícímvojákům a vagabundům přidalo množstvívenkovanů, kteří přijeli ráno na tradičnítrh. Civilní soud pak v roce 1919 odsoudiltřináct osob v průměru na dva roky, vojen-ský soud udělil několik vysokých rozsud-ků (mj. deset let za vraždu) a konstatoval,že „celý plán výtržnosti byl promyšlen,umluven a vojensky organizován“. Soudyovšem neřešily příčiny pogromu, důvodytoho, proč holešovské úřady preventivněnezasáhly, ani fakt, že řádění pogromistůpřihlížely stovky slušných obyvatel. V pa-

mětním spisu, který předali zástupci městaT. G. Masarykovi, se nezastřeně říká, že siza pogrom mohli sami Židé a že byl dílemlůzy, proti níž „naše klidné obyvatelstvobylo úplně bezbranné“. Po dlouhém jedná-ní povolilo v roce 1921 ministerstvo vnitraúhradu škod způsobených pogromem.Policie je původně odhadla na více nežpět milionů (vydrancováno bylo 51 domůa obchodů, předměty patřící Židům sepak našly ve 126 holešovských domác-nostech), oběti dostaly pouhých 95 075korun.

Nepřátelský, odmítavý či alespoň ostra-žitý postoj vůči Židům zasahoval v prv-ních dobách po převratu i do vyšší politi-

ky. Tak například přisestavování a schvalovánívlád politici včetně Ma-saryka pečlivě rozvažo-vali, nakolik je vhodnénabídnout ministerskoufunkci politikovi židov-ského původu (bez ohle-du na to, zda šlo třebao konvertitu). Prvním ta-kovým politikem, které-ho do elitního klubu při-pustili, byl zakladatela majitel Lidových novinADOLF STRÁNSKÝ (1855Habry u Golčova Jeníko-va–1931 Brno) – stal se

ministrem obchodu v první vládě ČSR.LEV WINTER (Hroby u Tábora 1876–1935Praha), mezinárodně uznávaný tvůrce čs.sociálního zákonodárství, vybudoval minis-terstvo sociální péče, které vedl v prvníchtřech a pak v sedmé čs. vládě. Ve 30. letechbyl čtyřikrát ministrem čs. vlády (soc.péče a zdravotnictví) také právník LUDWIG

CZECH (1870 Lvov–1942 ghetto Terezín),v 90. letech přední činitel německého děl-nického hnutí na Moravě a zakladatel ně-mecké sociálnědemokratické strany v ČSR,který se zasazoval o porozumění mezi Če-chy a Němci. Terezínským ghettem pro-šel také sociálnědemokratický politik,publicista a právník ALFRÉD MEISSNER

(1871 Mladá Boleslav–1950 Praha), jedenz tvůrců československé ústavy, který bylv průběhu 20. a 30. let třikrát ministremspravedlnosti a jednou ministrem sociálnípéče.

Z OSOBNOSTÍ, jejichž výročí připadá na le-den, si chceme připomenout dvě: historikamj. židovských dějin českých zemí, profe-sora GUIDA KISCHE (22. 1. 1889 Praha –7. července 1985 Basilej) a právníka a spi-sovatele JOSEFA BORA (vl. jm. JOSEF BON-DY, 2. 7. 1906 Ostrava – 31. 1. 1979 Pra-ha). tp

KANTOR LADISLAV MOŠE BLUM NA CD Židovské muzeum v Praze vydává vedleknižních publikací, katalogů a průvodcůjednotlivými expozicemi i hudební CD. Pokompaktech, které veřejnosti zpřístupnilynejlepší nahrávky židovských džezovýchmuzikantů Dol Daubera a Fritze Weisse,kteří oba působili v Čechách, je to nynídalší hudební „pragenzie“ s názvem Zapo-menutý hlas pražské Jeruzalémské synago-gy. Jedná se o výbor z dochovaných sou-kromých nahrávek dlouholetého vrchníhokantora Jeruzalémské synagogy LadislavaBluma (5 11. 1911 Velké Kapušany – 28. 8.1994 Praha). Bohoslužby ve své Jeruza-lémské řídil celých jednatřicet let a mnohopražských Židů se dodnes nemůže smířits tím, že na Vysoké svátky neuslyší Kolnidre či o šabatu Lecho daudi v jeho podá-ní. Díky trpělivé a pečlivé práci editorkyVeroniky Saidlové, která spolu s dalšímispolupracovníky z dochovaných nahrávekvybrala a připravila k vydání dvě CD, simůžeme opět připomenout Blumovo kan-torské umění a ocenit jeho jedinečný hlas.První kompakt obsahuje ukázky ze sváteč-ní a šabatové liturgie, nahrané s doprovo-dem varhan bez přítomnosti obecenstvav roce 1980. Na druhém CD si můžemeposlechnout zpěvy, zachycené přímo přibohoslužbách nebo jiných příležitostech.Hudební styl, který byl před válkou pročeské i slovenské synagogy typický a je-hož základy L. Bluma naučil jeho děde-ček, proslulý kantor v Lučenci, je dnes užv Čechách minulostí. Jedním z nejlepšícha bohužel i posledním jeho představitelembyl právě Ladislav Blum. jd

Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémskésynagogy. Soubor dvou CD, vydalo Židov-ské muzeum v Praze v roce 2008. Cena240 Kč. Kompakty doprovází booklet (62str.) s biografií L. M. Bluma, komentářemk jednotlivým skladbám a liturgickými tex-ty v hebrejštině.

20 VĚSTNÍK 1/2009

Židovský hřbitov Holešov – dnes již neexistující náhrobek. Foto PÚ Brno.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18)■ SLAVNOSTNÍ KONCERT. V neděli 4. lednaod 15.00 zveme na sváteční koncert s ná-zvem Pozdrav z Izraele. Účinkují izraelštísólisté a vokální a taneční ansámbl. Vstupvolný, srdečně vás zveme.■ KÁVA O ČTVRTÉ. Hostem lednové „Kávy“je významný popularizátor astronomie,astrofyziky a vztahu vědy a víry Jiří Gry-gar. Přijde mezi nás v pondělí 19. lednav 15.00.■ Na pondělí 2. února v 15.00 jsme pozvaliopravdu vzácného hosta: „královnu česko-slovenského šansonu“, zpěvačku Hanu He-gerovou. Při oblíbených diskusích na ŽOPvás čeká příjemná společnost, občerstvenía divácká soutěž s cenou pro vítěze. Připravila moderuje Honza Neubauer.

KONCERT KE DNI HOLOCAUSTU■ Židovské muzeum v Praze a Židovskáobec v Praze ve spolupráci s profesorkouZuzanou Růžičkovou si vás dovolují pozvatna slavnostní koncert ve Španělské synagoze(Vězeňská 1) v Praze, který se bude konat připříležitosti Mezinárodního dne obětí holo-caustu dne 27. ledna od 18 hodin. Na kon-certu zazní skladby terezínských autorůGideona Kleina, Hanse Krásy, Viktora Ull-manna a Erwina Schulhoffa v podání Kocia-nova kvarteta, cembalistky Moniky Knoblo-chové a dalších hostů. Vstup volný.

PODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉ■ Ve čtvrtek 28. ledna se od 15.00 koná dal-ší pořad Yvonne Přenosilové, která uvederozhlasovou a televizní moderátorku SaskiiBurešovou.

POZVÁNÍ DO „LAUDERKY“■ Srdečně zveme všechny zájemce na veřej-nou prezentaci studentských prací, které vznik-ly během půlročního školního projektu Ma-haral (uspořádaného u příležitosti 400letéhovýročí úmrtí Jehudy ben Becalela – rabihoLoewa).

Přijďte se podívat na to, jak se v „Lauder-kách“ učíme, když se zvedneme ze školníchlavic. V rámci prezentace uvidíte napříkladstudentské divadelní představení o Mahara-lovi, ukázku audiovizuálního projektu Comohl Maharal v Praze vidět a slyšet, reálnýmodel představ uspořádání vesmíru z Maha-ralovy doby, rekonstrukci architektonickéhořešení židovského ghetta z konce 16. stoletía mnoho dalšího.

Budeme se na vás těšit v pátek 30. lednaod 8.30 do 13.30 ve školní tělocvičně Laude-rových škol v Belgické 25, Praha 2.

Více informací na www.maharal.webnode.cz nebo na e-mailu tereza.foltynova@lauder.cz. (Uvítáme zejména na ty, kteří uva-žují o studiu na naší škole a chtějí zjistit, covšechno jim naše škola může nabídnout.)

DOMOV HAGIBOR (Vinohradská 159, Praha 10)■ Ve středu 15. ledna v 15.30 se v koncertnímsále koná hudební odpoledne s profesoremIvanem Klánským a jeho syny.■ Ve středu 21. ledna ve 14.30 bude zaháje-na výstava fotografií Můj Erec poslance Ev-ropského parlamentu Vladimíra Železného.■ Ve středu 28. ledna od 15.00 se v KavárněMiriam koná setkání se světovou cembalist-kou profesorkou Zuzanou Růžičkovou.■ Výstavy: grafička Karla Ryvolová, malířkaRoza Tichá, Lauderova školka – náboženskémotivy v dětské tvorbě.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍCENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, 3. patro, Praha 1)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18 hodin a vstupné na ně je 20 Kč.■ 7. 1.: ZÁKLADY JUDAISMU V POJETÍ PRAŽ-SKÉHO MAHARALA. Cyklus přednášek vrch-ního zemského a pražského rabína KarolaEfraima Sidona věnovaný 400. výročí úmrtírabiho Jehudy Loewa ben Becalela (kolem1525–1609).■ Nedělní program pro děti a jejich rodičese koná 11. ledna ve 14.00: ARJE VŮBEC NENÍ

LÍNÝ, ON MÁ ŠABAT. Povídání o šabatu a pří-prava na něj. Prohlídka: Klausová synagoga.Jednotné vstupné 40 Kč.■ 13. 1.: S Májou Dohnalovou o jejím vá-lečném osudu (Lodž, Osvětim II-Březinka,Hannover, Bergen-Belsen, Mehltheuer u Plav-na) bude hovořit Miroslava Ludvíková, lek-torka VKC pro otázky antisemitismu a šoa.■ 14. 1.: Arnošt Goldflam: POHÁDKY O TA-TÍNKOVI A JINÉ, NOVÉ HRŮZY... Známý autor,dramatik a režisér představí svou novou kni-hu příběhů pro malé i velké čtenáře, přečteze zveřejněných i dosud nepublikovanýchtextů a pohovoří s diváky. ■ 19. 1.: Koncert skupiny KLEZMERIM. Vstup-né 60 Kč.■ 20. 1.: FILMY SMRTI, NADĚJE A ŽIVOTA –cyklus židovských příběhů 20. století ve fil-mu. Díl 4.: KRONIKA POVSTÁNÍ PODLE MAR-

KA EDELMANA. Dokumentární film sestave-ný z vyprávění posledního žijícího vůdce po-vstání ve varšavském ghettu (Polsko, 1993,76 min., režie: Jolanta Dylewska). Úvodní slo-vo Mgr. Miroslava Ludvíková.■ 22. 1.: BESEDA O HISTORII, SMYSLU A VÝ-ZNAMU ŽIDOVSKÉ STRANY ČESKOSLOVEN-SKÉ, která vznikla roku 1919. Účinkují: Mgr.M. Crhová, Ph.D., M. A. (lektorka kabinetujudaistiky, Olomouc) a PhDr. D. Borek (his-torik a novinář). Moderuje Petr Brod.■ 26. 1.: Paul Spiegel: OPĚT DOMA? Prezen-tace knihy zesnulého předsedy Ústřední radyŽidů v Německu. Publikaci spolu s jejímipřekladateli Evou a Pavlem Dobšíkovýmiuvede spisovatel Ivan Klíma.■ 29. 1.: Blízký východ včera a dnes. PALES-TINSKÝ PROBLÉM II. Arafatův Ramalláh, roz-dělené město Hebron a sebevražedný Nábu-lus. Cyklus přednášek ing. Jana Neubauera.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V BRNĚ(tř. Kapitána Jaroše 3, Brno)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18 hodin a vstupné na ně je 20 Kč.■ 7. 1.: MEZIGENERAČNÍ PŘENOS TRAUMATU

– beseda s psychoterapeutkou Věrou Rouba-lovou-Kostlánovou, která pracuje v Rafaelinstitutu v Praze, kde již 11 let individuálněi po skupinách pracují s přeživšími holocaus-tu i s jejich rodinami.■ 13. 1.: OBRAZY MICHALA HAJNALA – verni-sáž výstavy malíře a grafika. M. Hajnal (1935)zažil jako dítě holocaust, který zůstává trva-lou součástí jeho tvorby. Výstava zahrnujedvacet litografií. Vstup volný. Výstava je pří-stupna celý leden.■ Nedělní program se koná 18. lednav 15.00: HEBREJSKÁ ABECEDA ANEB PŘÍBĚH

PÍSMEN. Jakou abecedu používají Židé?Jaký význam mají hebrejská písmena? Hra-vá dílna nejen pro rodiče s dětmi od 9 let.Vstupné 30 Kč.■ 20. 1. v 17.00: Paul Spiegel: OPĚT DOMA?– prezentace překladu knihy zesnulého před-sedy Ústřední rady Židů v Německu; přelo-žili Eva a Pavel Dobšíkovi. ■ 22. 1.: NEZAPOMÍNÁNÍ – dokumentární filmTomáše Škrdlanta,. Úryvky velmi osobníchvzpomínek tří žen a dvou mužů – Maud Bee-rové, Maji Dohnalové, Marty Kottové, Mar-tina Glase a Pavla Wernera – na dětství pro-žité za holocaustu. ■ 27. 1.: DVOJÍ ZÁKON – zahájení nového po-slechového cyklu Rozhlasové hry KarolaSidona uvádí Mgr. Přemysl Hnilička. Hru,jež obrací na hlavu klasickou kristovskou le-gendu a varuje před falešnými proroky a „ne-patrnými posuny“ v ideologiích, napsal Si-don roku 1968, v rozhlase byla uvedena roku1969. ■ 29. 1.: ŽIDOVSKÉ TRADICE A POHŘBÍVÁNÍ –přednáška Petra Špunara, správce brněnské-ho židovského hřbitova, v rámci cyklu Ganchajim – Zahrada života.

VĚSTNÍK 1/2009 21

KULTURNÍ POŘADY

INFORMACE PRO RODIČEPŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ■ Program Lauderovy školky ve Fakultnímateřské škole v Praze 7 poskytuje vý-chovný a vzdělávací program pro židovskéděti ve věku 3 až 7 let. Kromě výchovy k ži-dovským tradicím a hebrejštiny umožňujedětem vytvářet si vlastní identitu, zkuše-nost, že jsme občané, kteří se mohou odlišo-vat v rámci společenského systému, v němžžijeme. Provoz je od 7.00 do 16.30 s volitel-nými činnostmi: plavání, keramická dílna,angličtina, výtvarná, dramatická či pohy-bová výchova a hra na flétnu. Měsíčníplatby jsou kolem 1200 Kč včetně stravné-ho. Uvedené zájmové aktivity rodiče platípodle počtu a typu volitelných činností. Podohodě můžete školku navštívit, informo-vat se o koncepci výchovy, prohlédnout siprostředí, ve kterém může vaše dítě vyrůs-tat. Kontakt: katerina.biglova@kehilaprag.cz, ŽOP, Maiselova 18, 110 01, Pra-ha 1.

Kateřina Bíglová

VÝZVA RODIČŮM ■ Milá maminko, milý tatínku, míníte-lizapsat své dítě do třídy pro židovské dětiv rámci Programu Lauderovy školky Praze(viz výše), navrhuji vám, abyste napsalipředběžnou žádost o přijetí, abychom vámmohli včas sdělit termín zápisu. V dopiseadresovaném ŽOP nebo e-mailem uveďtejméno a příjmení dítěte, adresu bydliště, da-tum narození, kontaktní adresu nebo e-mail,telefon a důvod, proč si přejete, aby vašedítě navštěvovalo školku určenou dětem zežidovských rodin. Děti rodičů, kteří již takučinili, považujeme za evidované a samo-zřejmě je vyrozumíme. Zápis bude v břez-nu (po termínu zápisu nebude možné žád-né dítě na školní rok 2009/2010 přijmout).Zájemci budou pozváni na den otevřenýchdveří. Kateřina Bíglová

WIZO■ Naše členská schůze se koná dne 21. led-na od 15 hodin v Židovské radnici, výbordne 14. 1. od 15 v Jáchymově ulici. Všech-ny členky srdečně zveme. zv

MAKABI 2009■ Makabi, ŽNO, ÚZ ŽNO, Nadácia Ezrasrdečne pozývajú všetkých záujemcovo zimné hry Makabi 2009, ktoré budúv dňoch od 30. 1. 2009 do 1. 2. 2009v Banskej Bystrici na Králikoch.

Športové disciplíny: slalom deti, ženy,muži; beh na lyžiach voľnou technikou;snowboard a bowling. Bližšie informáciena tel. č. 00 421 484 152 900 alebo e-mai-le znobb@isternet.sk. Tešíme sa na každé-ho, kto príde. Organizačný výbor

PODĚKOVÁNÍ■ Ráda bych poděkovala sociálnímu oddě-lení PŽO, MUDr. I. Rymešové, pracovni-cím Domácí péče Ezra a dr. Y. Kolanovéza dlouholetou vynikající a laskavou péčio mou tetu, paní Magdalenu Fodorovou.

MUDr. Irena Škodová

INZERCE■ Pronajmu byt 2 plus 1/I s lodžií, Praha 6Petřiny, ulice Nad Alejí. Byt po rekon-strukci, 2. podlaží, pračka, lednička, klid,zeleň, možnost parkování, centrum 20 mi-nut MHD, parky Hvězda, Šárka, Ladronka.Kontakt: 232 355 397, mobil 732 871 756.

SEZNÁMENÍ■ Jsem slečna, Židovka, ráda se touto ces-tou seznámím s partnerem stejného půvo-du. Odpovědi prosím do redakce Rch.

NARODILA SE NOVÁ MEDAILE…Židovská obec Brno vydala v loňském rocepamětní medaili připomínající dva význam-né rabíny: PhDr. Barucha Jakoba Placzkaa PhDr. Richarda Federa, v minulosti půso-bící v moravské metropoli.

Moravský zemský rabín Baruch JakobPlaczek zahájil teologickou dráhu jako asi-stent svého otce, zemského rabína Abraha-ma Placzka, po jehož smrti převzal úřadroku 1884. Brněnské židovské náboženskéobci věnoval velkou pozornost a péči. Za-sloužil se o zkvalitnění školské výukya o vybudování druhé synagogy na Ponáv-ce, ve Vídni spoluzaložil Seminář izrael-ských studií, proslul jako přírodovědeca pod pseudonymem Benno Plannek publi-koval řadu básní. Za jeho zásluhy mu byludělen Řád Františka Josefa I.

Od nástupu Richarda Federa na místo ra-bína loni uplynulo 105 let a 55 let od jehouvedení do funkce oblastního rabína mo-ravskoslezských obcí v Brně, která jej po-zději přivedla do postavení vrchního rabínapro české země. Po studiích začal nejprvepracovat jako rabín v Kojetíně, poté v Lou-nech a Roudnici nad Labem, nadlouho pakzakotvil v Kolíně. Odtud byl v roce 1942odvlečen do ghetta Terezín, kde se po celoudobu internace snažil plnit rabínské povin-nosti. Jeho žena i děti s rodinami zahynuly.Po osvobození pokračoval Feder v rabínskéčinnosti zprvu v Kolíně, od roku 1953 pů-sobil už trvale v Brně, kde také zemřelv požehnaném věku 95 let. V roce 1965 mubylo uděleno vyznamenání Za zásluhyo výstavbu a v roce 2002 obdržel in memo-riam Řád T. G. Masaryka.

Lícní straně pamětní medaile, již navrhlJosef Uprka a razila ji firma Triga-K, do-minuje dvojportrét obou rabínů a na rubuje zobrazena dnes již neexistující brněnská

Velká synagoga s daty jejího vzniku a zma-ru (v roce 1939 ji nacisté vypálili).

Medaile je vyražena a vydána ve třechverzích: pakfong (bílá mosaz, neusilber),neprodejná, určená k ocenění těch, kteří se za-sloužili o ŽOB; patinovaný tombak (bronz),48 exemplářů, prodejná (710 Kč), a stříb-ro, 20 exemplářů, prodejná (1610 Kč).Medaile jsou v neposlední řadě vhodnýmdárkem a jejich hodnota, vzhledem k velminízkému nákladu, se bude stále zvyšovat.K jejich důstojné prezentaci budou zájem-cům na objednávku zhotovovány dřevěnéetue za 200 Kč. Při objednání na dobírkubude účtováno ještě poštovné a balné v ČR60 Kč.

Brněnská židovská obec se tak připojilak řadě judaistických medailí vydanýchv České republice, z nichž jmenujme ales-poň medaili Bertholda Oppenheima, první-ho rabína v Olomouci, medaili k výročí sy-nagogy v Kolíně, medaili Muzea ŠimonaAdlera v Dobré Vodě u Hartmanic, medailiFrantiška Färbera z Kroměříže a medaili napaměť terezínských dětí; další medaile jsoupřipraveny k vydání v tomto roce.

Petr Haiman

22 VĚSTNÍK 1/2009

VÝZVY, ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVASrdečne blahoželáme jubilantom, ktorí oslá-via narodeniny v januári: pan Tomáš Ascher,nar. 18.1. – 73 rokov; pani Zuzana Bartová,nar. 8.1. – 75 rokov; pani Božena Beerová,nar. 5.1. – 83 rokov; pani Ing. Katarína Ben-dová, nar. 18.1. – 80 rokov; pani PhMr. Mag-da Frkalová, nar. 20.1. – 84 rokov; pani EvaFundárková, nar. 27.1. – 75 rokov; pani Ag-neša Horská, nar. 17.1. – 85 rokov; pán Im-rich Hrabovecký, nar. 22.1. – 86 rokov; paniDr. Livia Hrozienčíková, nar. 27.1. – 94 ro-kov; pani Hana Kardošová, nar. 1.1. – 72 ro-kov; pani Katarína Lajčiaková, nar. 30.1. –72 rokov; pani Denisa Nikodémová, nar.28.1. – 73 rokov; pani Elena Poriezová, nar.1.1. – 87 rokov; pán Peter Rovan, nar. 11.1. –60 rokov; pani Magda Stančíková, nar. 1.1. –87 rokov; pani Edita Tauberová, nar. 16.1. –86 rokov; pani Ing. Alžbeta Veselá, nar. 1.1.– 90 rokov; pani Eleonóra Vítková, nar. 2.1. –80 rokov, a pani JUDr. Juliana Weiszová, nar.6.1. – 55 rokov. Ad mea veesrim šana!

Naše rady po ťažkej chorobe opustili: pán Pe-ter Robert vo veku 61 rokov a pani Ing. Ru-žena Radová vo veku 79 rokov. Pozostalýmvyslovujeme hlbokú sústrať.

ŽO BRNOV lednu oslavují narozeniny tito naši členové:paní Danuška Cupalová, nar. 19.1. – 77 let;paní Věra Dvorská, nar. 31.1. – 83 let; paníBedřiška Felixová, nar. 17.1. – 74 let; pan Jo-sef Fišer, nar. 7.1. – 73 let; paní Klára Hájko-vá, nar. 8.1. – 32 let; paní Jana Konvalinová,nar. 17.1. – 26 let; paní Ruth Matiovská, nar.30.1. – 78 let; paní Lenka Neumanová, nar.7.1. – 28 let; paní Hedvika Rívalová, nar. 12.1.– 84 let; pan Richard Salzman, nar. 20.1. – 32let, a paní Zuzana Wachtlová, nar. 25.1. – 89let. Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV lednu oslavují tito naši členové: paní Libu-še Šancová, nar. 6.1. – 56 let; paní PavlaKroupová, nar. 7.1. – 30 let; pan Vasyl Tyrpak,nar. 8.1. – 47 let; pan Martin Nezval, nar. 12.1.– 51 let; pan Petr Pechan, nar. 13.1. – 58 let;paní Milena Paterová, nar. 9.1. – 82 let; paníJana Walterová, nar. 19.1. – 26 let; paní JuditaKopřivová, nar. 19.1. – 58 let; pan DavidChod, nar. 20.1. – 30 let; pan Jiří Velden, nar.22.1. – 65 let; paní Kateryna Machek, nar.24.1. – 39 let; pan Alexej Kirillov, nar. 24.1. –19 let, a paní Nadá Michálková, nar. 28.1. –53 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV lednu se dožívá 88 let paní Dora Pešková,nar. 15.1. Do dalších let přejeme hodně zdra-ví a spokojenosti. Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEBlahoželáme našim januárovým jubilan-tom: pani PhMr. Žófia Spiegelová, nar. 13.1.

– 91 rokov; pán Eugen Hirsch, nar. 31.1. – 89rokov; pán Koloman Martinovič, nar. 2.1. –87 rokov; pani Deborah Grossmannová, nar.14.1. – 87 rokov, a pani Magdaléna Kmecovázo Spišskej Novej Vsi, nar. 28.1. – 84 rokov.Milým oslávencom srdečné blahoželámea prajeme pevné zdravie a do ďalších rokovveľa elánu a dobrej pohody. Ad mea veesrimšana!

Dňa 12. decembra 2008 mala pohreb našačlenka Judita Hirschová (58 rokov), ktorázomrela po dlhoročnej chorobe. Na židov-skom cintoríne v Košiciach sa s nebohourozlúčil a pohrebné bohoslužby vykonal pánrabín Josi Steiner. Smútiacim vyjadrujemeúprimnú sústrasť. Zichrona livracha – nech jepamiatka na ňu požehnaná!

ŽO LIBERECV lednu oslavují tito naši členové: paní Rů-žena Šlomovičová, nar. 11.1. – 84 let; paníEva Křepelová, nar. 26.1. – 57 let, a JUDr.Petr Ptačovský, nar. 29.1. – 67 let. Ad meaveesrim šana!

ŽNO MICHALOVCEDňa 2. decembra zomrela vo veku 96 rokovnaša najstarsia členka, pani Gizela Kleinová,rod. Grunfeldová. S nebohou sme sa rozlúči-li 3. 12. na našom židovskomskom cintoríne.Smutočný obrad s minjanom viedol košickýrabín pan Josi Steiner.

ŽO OLOMOUCV měsíci lednu oslaví životní jubilea tito našičlenové: pan Ing. Miloš Dobrý, nar. 31.1. – 86let; pan Jiří Fišer nar. 7.1. – 73 let; paní Jar-mila Látalová, nar. 19.1. – 65 let; pan JUDr.Petr Ritter, nar. 20.1. – 59 let; paní HanaCvrkalová, nar. 24.1. – 62 let, a pan RudolfBuxbaum, nar. 24.1. – 52 let. Ad mea vees-rim šana!

ŽO OSTRAVAV lednu oslavují narozeniny tito naši členo-vé: paní Ingeborg Borošová, nar. 27.1. – 76let; paní Dagmar Capinská, nar. 29.1. – 58let; pan Jaromír Fuks, nar. 11.1. – 62 let; paníMilonka Golembiewská, nar. 11.1. – 84 let;

pan Emil Melichar, nar. 22.1. – 83 let; paníDagmar Pavlíková, nar. 4.1. – 71 let; paníSoňa Sonková, nar. 6.1. – 82 let, a paní Mgr.Eva Strnadlová, nar. 6.1. – 67 let. Ad mea ve-esrim šana!

ŽO PLZEŇV měsíci lednu oslaví narozeniny tito našičlenové: pan Jiří Ornstein, nar. 19.1. – 72 let,a paní Marcela Šimandlová, nar. 20.1. – 67let. Jubilantům přejeme hodně zdraví, štěstía osobní spokojenosti. Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV lednu oslavují narozeniny tito členovénaší obce: pan Baruch Bernstein, nar. 22.1. –85 let; pan Toman Brod, nar. 18.1. – 80 let;pan Imrich Feller, nar. 15.1. – 81 let; paníAlžběta Franková, nar. 18.1. – 91 let; paníMiriam Fuksová, nar. 23.1. – 80 let; pan Ha-nuš Gaertner, nar. 4.1. – 83 let; pan ZdeněkHerrmann, nar. 8.1. – 82 let; pan JindřichHeřkovič, nar. 29.1. – 86 let; paní Hana Hil-dová, nar. 11.1. – 81 let; paní Věra Jurečková,nar. 13.1. – 86 let; paní Veronika Krutká, nar.7.1. – 86 let; paní Eva Krupičková, nar. 1.1. –82 let; paní Marianna Langerová, nar. 6.1. –89 let; paní Edita Markvartová, nar. 12.1. –88 let; paní Lisa Miková, nar. 31.1. – 87 let;pan Richard Müller, nar. 29.1. – 82 let; paníMarkéta Pacovská, nar. 17.1. – 88 let; paníZuzana Růžičková, nar. 14.1. – 82 let; panGustav Singer, nar. 21.1. – 95 let, a pan Zde-něk Taussig, nar. 11.1. – 86 let. Ad mea vees-rim šana!

Se smutkem oznamujeme, že dne 2. prosince2008 zemřela ve věku 92 let naše členka paníMagdaléna Fodorová. Pohřeb se konal naNovém židovském hřbitově ve Strašnicích.

ŽNO PREŠOVV januári oslávia jubileum títo členovia ži-dovskej komunity: pani Magda Weisová, nar.20.1. – 87 rokov; pani Ing. Margita Eckhau-sová, nar. 20.1. – 51 rokov; pani Edita Tallo-vá, nar. 15.1. – 91 rokov, a pán BronislavChudý, nar. 15.1. – 57 rokov. Všetkým oslá-vencom prajeme zo srdca Ad mea veesrimšana!

ŽO TEPLICEV lednu oslavují narozeniny tito členové našíobce: slečna Martina Kirilaková, nar. 8.1. – 30let; pan Jan Váňa, nar. 14.1. – 33 let; paní Lu-cie Rolko-Nová, nar. 5.1. – 44 let; pan JiříRyvola, nar. 16.1. – 42 let; paní Anna Merto-vá, nar. 17.1. – 41 let, a paní Dora Pešková,nar. 15.1. – 88 roků. Ad mea veesrim šana!Přeje celá teplická obec.

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV měsíci lednu oslaví své narozeniny paníIng. Klára Hellerová a pan Ing. Miroslav Ne-beský. Přejeme jim do dalších let hodnězdraví a spokojenosti. Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 1/2009 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

MADOFF: RÁNA PRO ŽIDOVSKÉFILANTROPYNa podvody amerického židovského finan-čníka Bernarda L. Madoffa, který podle úda-jů vyšetřovatelů zpronevěřil na 50 miliarddolarů, doplatila kromě amerických a evrop-ských bank a jednotlivců spousta židovskýchfilantropických organizací. Madoff vedlelektronickou burzu Nasdaq Sock Market,která je jedním z hlavních organizátorů trhucenných papírů v USA, a založil vlastní po-radenskou společnost Investment Securities.Jeho zpronevěry ohrozily například progra-my na cesty dospívajících dětí do Izraele(tzv. birthright Israel), práci řady židov-ských škol a charitativních organizací (mj.Jad Sara, izraelské dobrovolnické organizacena pomoc potřebným), Židovského lékař-ského střediska na Long Islandu i soukro-mých nadací (např. Stevena Spielberga čiElieho Wiesela), jejichž majetek mu byl svě-řen k investicím. Celková škoda, již utrpělyžidovské filantropické organizace, je zatímodhadována na 600 milionů až 1 miliardudolarů. „Nejhorší na tom celém je, že pomocpotřebným zneužil jeden z našich lidí,“ ko-mentoval situaci Jonathan Sarna z Brandei-sovy univerzity. „Je zřejmé, že na židovskoukomunitu se teď lidé budou dívat jinak.“

ŽIDÉ A MUSLIMOVÉ PROTESTUJÍV půlce prosince se do pařížských ulicspolečně vydalo asi sto Židů a muslimů,aby protestovali proti znesvěcení více nežpěti set muslimských a zhruba dvaceti ži-dovských hrobů. Došlo k němu v muslim-ské sekci francouzského národního vojen-ského hřbitova poblíž Arrasu: neonacistézde posprejovali náhrobky nápisy, jež urá-žejí proroka Muhammada a francouzskéhoministra spravedlnosti, který je původemze severní Afriky, a sousedící židovskéhroby. Na stejném hřbitově řádili v po-sledních dvou letech už dvakrát. Protestnípochod zorganizovala Společnost židov-sko-muslimského přátelství. Rasistickývandalismus odsoudili také reprezentantiobou komunit a političtí představitelé,včetně prezidenta Sarkozyho. Policie popachatelích dosud pátrá.

IRVING VE ŠPANĚLSKUZnámý revizionista a popírač holocaustuDavid Irving navštívil nedávno Madrida Barcelonu. V obou městech pronesl pro-jevy, v nichž hájil své teorie nacistické ge-nocidy, především tezi, že o vyvražďováníŽidů nevěděl Hitler. V Barceloně mu v neo-nacistickém knihkupectví naslouchalo asidvacet příznivců, zatímco před obchodemse shromáždilo sto lidí, kteří proti jeho pří-tomnosti protestovali. Irvingovu řeč napříkaz místního prokurátora nahrávala po-

licie, aby ho v případě, že by hájil genociduči ponoukal k rasovému násilí, zatkla. Při-pomeňme, že zatčen byl již roku 2005 v Ra-kousku a odsouzen na tři roky vězení; z nějbyl propuštěn předčasně v prosinci 2006.

O PROCESECH S NACISTY V USAKriminální oddělení amerického ministerstvaspravedlnosti, jež se zabývá případy býva-lých nacistů, kteří po skončení druhé světovéválky přijeli do USA, zpřístupní své svazky.Jedná se zhruba o sto procesů s nacistickýmiválečnými zločinci za uplynulých třicet let;dohromady tvoří jeden z nejrozsáhlejšíchsoučasných materiálů v angličtině o soudechs nacisty. Záznamy z vyšetřování vyjdouovšem jen ve třech výtiscích jako několika-svazková publikace. Jednu získá Památníkobětí a bojovníků šoa Jad vašem v Jeruzalé-mě, druhou washingtonské Muzeum holo-caustu, poslední zůstane na ministerstvu.

... A V NĚMECKUOdhaduje se, že po druhé světové válcespojenecké vojenské soudy usvědčily asi5000 nacistických zločinců, 800 z nich po-pravily, většinou v Německu nebo v Ra-kousku. Nejznámější procesy se konalyv Norimberku a v Dachau; bývalé okupo-vané země soudily zločince samostatně,především Sovětský svaz. V Německu ne-dávno vydali studii, jež se zabývá soudys dalšími nacistickými zločinci v Německuv letech 1945 až 2005. Konstatuje, že v tom-

to období byla zahájena příprava 36 000procesů s 172 000 osobami, což je jistěúctyhodné číslo. Jenže: devět z deseti pode-zřelých se před soud nikdy nedostalo. Na-konec bylo souzeno jen 14 000 lidí a usvěd-čeno a odsouzeno 6656 Němců.

Z těchto odsouzených bylo 90 % shledá-no vinnými za zločiny, kterých se dopustiliv Německé říši (většinou během křišťálovénoci); za zločiny v koncentračních táborechz nich bylo souzeno jen 9 %. Z účasti navyvražďování Židů bylo usvědčeno pouze500 Němců a jen 204 z nich bylo odsouze-no za vraždu. Ti, kdo byli shledáni vinný-mi, dostali většinou lehké tresty: třetinabyla poslána do vězení na méně než rok,jen devět procent bylo odsouzeno na vícenež pět let a 166 nacistů dostalo doživotí.Šestnáct osob bylo odsouzeno k trestu smr-ti, jen čtyři z nich byli popraveni, ostatnímbyl trest změněn na doživotí a jeden uprchl.Během šedesátých let se konalo více proce-sů než v letech padesátých, zřejmě pod vli-vem soudu s Adolfem Eichmannem.

CESTA NA KONEC TISÍCILETÍNa základě románu slavného současnéhoizraelského spisovatele A. B. Jehošuy vznik-la roku 2005 stejnojmenná opera. Libretonapsal sám autor, hudbu složil izraelskýskladatel původem z Gruzie Josef Barda-našvili. Dílo je nyní znovu uvedeno v rám-ci oslav 20. výročí vzniku Izraelské operya nastudoval je dirigent David Stern (synlegendárního houslisty). A. B. Jehošua jes výsledkem spokojený: „Přál bych to kaž-dému autorovi. Je to úplně něco jiného,než když vaši knihu zfilmují, je to prostěnádhera!“ Stern v díle, které se zabývásložitým vztahem mezi sefardskou a aške-názskou komunitou, zdůrazňuje jeho hu-morně satirickou notu. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: roschodes@se-fer.cz. Redakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, TomášPěkný (šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spoluprá-ce: Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádanérukopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje adminis-trace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 29. 12. 2008. Cena 15 Kč

24 VĚSTNÍK 1/2009

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Zaběr z filmu Valčík s Bašírem (str. 9).