Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta

Katedra rozvojových studií

Rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaragui diplomová práce

Autor: Tomáš Černý Vedoucí práce: doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Rok: 2008 Místo vydání: Olomouc

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu uvádím veškeré prameny, které jsem použil. V Olomouci, dne 7. 4. 2008 Podpis:

2

Poděkování

Rád bych touto cestou vyjádřil poděkování doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za vstřícný přístup a odborné vedení mé diplomové práce.

3

Obsah

Seznam zkratek…...…..………………………………………………………………… 5 Úvod……….……….…......….…………………………………………………………. 6 1. Charakteristika země…...……………….…………………………………………... 8

1.1. Fyzicko-geografická charakteristika, přírodní podmínky……………………... .8 1.1.1. Poloha…………………………………………………………….…….. 8 1.1.2. Povrch….……………………….……..………………………………... 8 1.1.3. Klima………………………………………………………………….…9 1.1.4. Biota…………………………………………………………………… 10 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy………………………………………………. 11

1.2. Obyvatelstvo…………………………………………………………………. 13 1.2.1. Územní rozložení obyvatelstva……………………………………….. 15 1.2.2. Etnická struktura………………………………………………………. 16 1.2.3. Náboženství…………………………………………………………….17

1.2.3.1. Náboženská struktura……………………………………………... 17 1.2.4. Jazyky…………………………………………………………………. 18

1.3. Veřejná správa………………………………………………………………... 18 1.3.1. Státní zřízení…………………………………………………………... 18

1.3.1.1.Výkonná, zákonodárná a soudní moc……………………………... 19 1.3.2. Administrativní členění……………………………………………….. 20 1.3.3. Mezinárodní spory a problémy………………………………………... 21 1.3.4. Rozvojová politika……………………………………………………. 22 1.3.5. Poslední politické události…………………………………………….. 23

1.4. Hospodářství………………………………………………………………….. 24 1.4.1. Zemědělství……………………………………………………………. 26 1.4.2. Průmysl………………………………………………………………... 27 1.4.3. Služby…………………………………………………………………. 28 1.4.4. Doprava…….…………………………………………………………. 29

1.5. Životní prostředí……………………………………………………………… 30 1.5.1. Chráněná území……………………………………………………….. 31

2. Dějiny země……………………………………………………………………….. 32 2.1. Raná historie………………………………………………………………….. 32 2.2. Kolonializmus………………………………………………………………… 33 2.3. Nezávislost…………………………………………………………………… 34 2.4. William Walker………………………………………………………………. 35 2.5. Intervence USA………………………………………………………………. 36 2.6. Somosizmus,………………………………………………………………….. 38 2.7. Sílící opozice…………………………………………………………………. 40 2.8. Revoluce……………………………………………………………………… 41 2.9. Sandinistické období.....……………………………………………………… 43 2.10. Válka s Contras……………………………………………………………… 44 2.11. Volby 1990 a vláda Violety Barrios de Chamorro…………………………...45 2.12. Liberální vláda PLC…………………………………………………………. 47 2.13. Návrat Daniela Ortegy Saavedry……………………………………………. 49

3. SWOT analýza…………………………………………………………………….. 50 4. Scénáře rozvoje……………………………………………………………………. 53

4.1. Scénář prolongace trendů……………………………………………………...53 4.2. Scénář budování socializmu………………………………………………….. 55 4.3. Scénář změny klimatu………………………………………………………… 57

4

4.4. Normativní scénář…………………………………………………………….. 59 5. Rozvojové cíle a návrhy……………………………………………………………61

5.1. Funkční veřejná správa…….…………………………………………………. 61 5.2. Obnovitelné zdroje energie…………………………………………………… 62 5.3. Rozvoj turistického ruchu…………………………………………………….. 64 5.4. Udržitelné využívání přírodních zdrojů………………………………………. 66 5.5. Udržitelné zemědělství……………………………………………………….. 67

6. Rozvojový projekt…………………………………………………………………. 68 6.1. Návrh projektu – Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka………. 68

6.1.1. Popis výchozího stavu………………………………………………….68 6.1.2. Definice cílové skupiny a zainteresovaných stran…………………….. 69 6.1.3. Cíle a výstupy projektu………………………………………………... 69 6.1.4. Realizace………………………………………………………………. 71 6.1.5. Personální zajištění……………………………………………………. 72 6.1.6. Faktory kvality a udržitelnosti………………………………………… 73 6.1.7. Analýza rizik a předpokladů…………………………………………... 75

Závěr…………………………………………………………………………………... 77 Shrnutí………………………………………………………..………………………... 80 Summary……………………………………………………..………………………... 82 Klíčová slova………………………………………………..………………………… 84 Key words…………………………………………………..…………………………. 84 Seznam použitých zdrojů…………………………………..………………………….. 85 Seznam příloh……………………………………………..…………………………... 89 Přílohy……………………………………………………..…………………………... 90

5

Seznam zkratek ALN – Liberální aliance Nikaraguy

APRE – Aliance pro republiku

CACM – Středoamerický společný trh

CAFTA – Středoamerická zóna volného obchodu

CONPES – Národní rada pro ekonomické

ENEL – Národní energetická společnost

FADCANIC – Fond pro autonomii a rozvoj atlantského pobřeží Nikaraguy

FLSN – Sandinovská fronta národního osvobození

HDI – Index lidského rozvoje

HDP – Hrubý domácí produkt

LANICA – Nikaragujské aerolinky

MRS – Hnutí sandinovského obrození

PLC – Liberální konstitucionální strana

PLI – Konzervativní strana

PRSP – Strategické dokumenty pro omezení chudoby

RAAN – Autonomní oblast Severní Atlantik

RAAS – Autonomní oblast Jižní Atlantik

SGPRS – Strategické dokumenty pro posílení růstu a omezení chudoby

SINAP – Národní systém chráněných oblastí

UDEL – Demokratická unie za osvobození

UNDP – Rozvojový fond Organizace spojených národů

URRACAN – Univerzita autonomních oblastí karibského pobřeží Nikaraguy

USD – americký dolar

WB – Světová banka

ZRS ČR – Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky

6

Úvod Většina obyvatel naší planety žije v chudých zemích tzv. třetího světa. Efektivně

poskytovaná rozvojová pomoc může v těchto zemích, včetně Nikaraguy, podstatně

zlepšit životní podmínky mnoha obyvatel. Základem pro kvalitní mezinárodní

spolupráci je analýza cílových zemí, identifikace tamějších rozvojových příležitostí

a ohrožení.

Cílem mé práce je identifikovat rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaraguy,

na jejich základě navrhnout rozvojové priority pro tuto zemi a objasnit jejich realizaci

na konkrétním rozvojovém projektu.

Hlavním důvodem, proč jsem si vybral právě dané téma diplomové práce,

je mé přesvědčení o tom, že prostřednictvím strategického plánování lze poměrně

rychle dosáhnout zlepšení životních podmínek v rozvojových zemích. K výběru

Nikaraguy jako cílové země mě vedl můj osobní zájem o Středoamerické státy.

Práce kombinuje několik metod, které vymezují jednotlivé rozvojové příležitosti

a ohrožení a využívají je pro další diskuzi. Rozdělil jsem ji do pěti kapitol.

První kapitola obsahuje obecnou charakteristiku Nikaraguy, která je, společně

s kapitolou zabývající se historií země, základem pro následné stanovení rozvojových

příležitostí, ohrožení a cílů. Snažil jsem se v ní podat ucelený přehled o této zemi

s důrazem na fakta, která považuji s ohledem na cíl práce za nejdůležitější.

Jednotlivé podkapitoly tak analyzují přírodní podmínky země, její obyvatelstvo,

veřejnou správu a politiku, ekonomiku a životní prostředí. Druhá kapitola informuje

o dějinách země. Ty mají význam v předpovídání možného budoucího vývoje země

a při identifikaci některých zásadních událostí ovlivňujících současnou situaci v zemi.

Kapitola popisuje historii v souvislostech, aby bylo možné identifikovat vztahy mezi

jednotlivými událostmi. Třetí kapitola má již syntetický charakter, je věnována

SWOT analýze. V této analýze využívám již získaných údajů k identifikaci silných

a slabých stránek, příležitostí a ohrožení rozvoje. SWOT analýza je významným

prvkem pro vytváření rozvojových cílů. Cíle jsou formulovány tak, aby využívaly

rozvojových příležitostí s podporou silných stránek nebo se zaměřily na omezení

dopadů možných hrozeb a zlepšení slabých stránek. Předpověďmi možného budoucího

vývoje v Nikaragui se věnuji v další kapitole. Zvolil jsem prognostickou metodu tzv.

scénářů, kde jsou možné budoucí události a jejich následky popisovány jako historická

fakta. Jako současnost jsem zvolil rok 2032. Tři alternativní scénáře odpovídají

7

na otázku: „Co se stane, když…?“ Jedná se o scénáře Prolongace trendů, Budování

socializmu a Změny klimatu. Normativní scénář pak odpovídá na otázku: „Co by

se mělo stát, aby se životní úroveň obyvatel Nikaraguy podstatně zlepšila?“ Scénář

zabývající se změnami klimatu bych označil jako tzv. divokou kartu. Je velmi

nepravděpodobný, avšak kdyby k takovýmto událostem skutečně došlo, zásadním

způsobem by ovlivnily budoucí rozvoj země. Jako hybnou sílu ostatních scénářů jsem

určil správné politické rozhodování. Na výše zmíněný Normativní scénář a předchozí

analýzu navazuji v předposlední kapitole mé práce, kde na jejich základě navrhuji

rozvojové cíle pro Nikaraguu a naznačuji postup při jejich realizaci. Při konkrétních

návrzích přitom využívám i některých nových zdrojů informací. Nejprve jsem stanovil

cíle pro veřejnou správu a poté pro rozvojové projekty. Na příkladu udržitelného lesního

hospodářství v lokalitě Prinzapolka se pokusím v poslední kapitole této práce názorně

ukázat, jak zformulovat úspěšný rozvojový projekt, jenž by reagoval na rozvojové cíle

a příležitosti v určité oblasti. Návrh projektu jsem se snažil zpracovat tak,

abych neopomenul žádné prvky důležité pro jeho úspěšnou realizaci. Přednostně jsem

přitom vycházel z požadavků Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (ZRS

ČR).

Při zpracování diplomové práce byly využity metody sběru, analýzy, kompilace

a syntézy získaných dat. Pro sběr informací jsem využil jak literární prameny,

tak internetové zdroje. Základem jsou údaje získané z webových stránek CIA. Dalšími

významnými prameny jsou webové stránky Ministerstva zahraničních věcí, studie T.

Merrila nebo knihy R. Reida a P. Eltringhama.

8

1. Charakteristika země

1.1. Fyzicko-geografická charakteristika, přírodní podmínky

1.1.1. Poloha

Nikaragua se nachází přibližně mezi 10° a 15° severní šířky a 80° a 90° západní

délky. Tato poloha odpovídá střední části Střední Ameriky, kde zabírá Nikaragua

129 494 km2. Jako nezávislý stát sousedí na severu s Hondurasem a na jihu

s Kostarikou. Východ země ohraničují vody Karibského moře, západní část potom vody

Tichého oceánu. Součástí Nikaraguy je i několik malých ostrovů v Karibském moři,

z nichž rozlohou největší jsou Islas de Maíz (Corn Islands) a Cayos Miskitos.

Obrázek č. 1: Poloha Nikaraguy

(CIA,2007)

1.1.2. Povrch

Centrální část Nikaraguy je charakteristická zvlněným reliéfem Středo-

amerických Kordiller, vysočinou trojúhelníkovitého tvaru, která je rozčleněna údolími

řek Coco, Rio Grande de Matagalpa a jejich přítoků. Na severu země se z vysočiny

zvedá do výšky dvou kilometrů pohoří Cordillera Isabella a na jihu země se táhne

od severozápadu k jihovýchodu, podél západního břehu jezera Nicaragua, nižší

Cordillera Chontalen. Směrem na východ klesá vysočina do rozsáhlé nížiny rozkládající

9

se podél pobřeží Karibského moře. Na západě se nachází velká propadlina vyplněná

jezerem Managua a již zmíněným jezerem Nicaragua. Tato propadlina je ohraničena

pásmem poměrně nízkých sopek. Concepción, což je nejvyšší sopka tohoto pásma,

dosahuje výšky 1610 metrů a tvoří v jezeře Nicaragua sopečné ostrovy. Pobřeží

Tichého oceánu lemuje úzká nížina. (P. Gardner, 1999)

1.1.3. Klima

Celé území Nikaraguy leží v tropickém klimatickém pásu. V tropických

oblastech, a tím pádem i v Nikaragui, lze pozorovat klimatické rozdíly mezi západními,

středními a východními částmi kontinentu. Východní část Nikaraguy má vlhčí klima

vzhledem ke stálým větrům vanoucím z Karibského moře. Tyto větry se nazývají

severovýchodní pasát, přinášejí velké množství srážek a jsou způsobené cirkulací

vzduchu v atmosféře. (B. Janský, 1997) Cirkulace vzduchu v této části naší planety

vypadá zhruba následovně:

„ V rovníkové oblasti se vzduch neustále otepluje a stoupá vzhůru. Ve svrchních

vrstvách „odtéká“ směrem k obratníkům, kde mezi 25° a 35° severní i jižní šířky klesá

opět k povrchu. Díky odvádění vzduchu od rovníku zde vzniká oblast trvale nízkého

tlaku vzduchu a naopak v zóně vnějších tropů a subtropů oblast trvale vysokého tlaku

vzduchu. Od obratníkových oblastí vysokého tlaku vanou směrem k rovníkovým

tlakovým nížím stálé vzdušné proudy – pasáty. Vlivem zemské rotace se na severní

polokouli stáčejí vpravo a na jižní vlevo. Proto na severní polokouli směřuje

od obratníku raka šikmo k rovníku severovýchodní pasát a na jižní polokouli

od obratníku Kozoroha jihovýchodní pasát.“ (B. Janský.,1997)

Na pobřeží Tichého oceánu spadne ročně kolem 2000 mm srážek, což je

až třikrát méně než v karibské oblasti. (P. Gardner, 1999) Také se tam výrazněji

projevují změny počasí, způsobené různými ročními obdobími – obdobím dešťů

a obdobím sucha. Deštivé období je nazýváno zimou a trvá od května do listopadu.

Na pobřeží Tichého oceánu se projevuje každodenními odpoledními vydatnými

srážkami. Zbytek roku zaujímá suché a horké léto. (P. Eltringham, 2005) Obě roční

období jsou charakteristická trvale vysokými teplotami vzduchu. (B.Janský, 1997)

Denní teploty se tam pohybují mezi hodnotami 29°C až 30°C, noční teploty pak mezi

21°C a 30°C. V létě však mohou teploty za jasného počasí vystoupat až na 50°C

ve stínu. (R. Reid, 2004)

10

Centrální vysočinu, podobně jako východ země, ovlivňuje severovýchodní pasát,

který celoročně přináší vysoký úhrn dešťových srážek. Neznamená to ovšem,

že by se tam vůbec neprojevovala rozdílná roční období. Léto je i v této oblasti sušší.

Mírnější teploty se vyskytují jen v horách na severu země. (P. Eltringham, 2005)

V těchto vyšších polohách vystupuje denní teplota vzduchu na 23°C až 26°C, noční pak

klesá na 21°C až 15°C. (R. Reid, 2004)

1.1.4. Biota

Klimatické podmínky mají zásadní vliv na výskyt jednotlivých druhů rostlin.

Flóra Nikaraguy je velmi rozmanitá. Východní část země pokrývá převážně tropický

deštný les. Savany, tropické stepní oblasti s rozptýlenými keři a stromy, tvoří pouze

území, která se nacházejí ve srážkovém stínu. (P. Gardner, 1999) V nížinách

při pobřeží Karibského moře nalezneme mokřady s mangrovovými porosty.

(P. Eltringham, 2005) Smíšené lesy dubů a borovic rostou v západní části země.

V rostlinné struktuře horské krajiny na severu země se uplatňují zákonitosti vertikální

stupňovitosti vegetace. Vyskytují se tam tropické horské a mlžné lesy. (B. Janský, 1997)

Tato oblast je známá velkým počtem různých druhů orchidejí. (P. Eltringham, 2005)

„ Různé druhy nikaragujských stromů zahrnují tamarind, kapok (vlnovec), frangipani

nebo “palo de sal“, který se adaptuje na slaný pobřežní ekosystém vylučováním

krystalků soli.“ (R. Reid, 2007)

Střední Amerika náleží spolu s Jižní Amerikou do neotropické zoogeografické

oblasti. To znamená, že fauna se na tomto území vyvíjela podle specifických

zákonitostí, žijí tam specifické druhy živočichů. Obecně je neotropická zoogeografická

oblast charakteristická vysokou rozmanitostí. (B. Janský, 1999) Na výskyt jednotlivých

živočišných druhů v Nikaragui mají do určité míry vliv již zmiňované rozdílné přírodní

podmínky. Některé druhy se však těmto podmínkám přizpůsobily. Příkladem mohou

být kočkovité šelmy jako puma nebo méně známý jaguarundi, jehož domovem jsou

různá prostředí od polosuché křovinaté krajiny po deštné lesy a bažiny. (D. Burnie,

2002 ) Biologicky nejvýznamnější oblastí jsou tropické lesy a mokřady na východě

země, kde žijí například jaguáři, tapíři, kapustňáci, kajmani, ary, papoušci nebo tukani.

Horské lesy Kordillery Isabely skýtají útočiště pro lenochody, oceloty, pumy, jeleny,

vřešťany a mnoho druhů vzácných ptáků včetně kvesala chocholatého. (P. Eltringham,

2005) V Nikaragui nalezneme rovněž velké množství různých druhů dravých ptáků

11

(kondor, harpyje, karančo, orel, sokolec), netopýrů, hadů (např. hroznýš královský)

nebo pavouků. Z primátů uveďme, kromě již zmíněného vřešťana, alespoň chápána

středoamerického. Za zmínku stojí také mravenečník velký, šelmy řádu medvídkovití

jako kynkažu nebo nosál červený, případně ještěři jako bazilišek přilbový nebo leguán

zelený. Zapomenout bych neměl ani na ropuchu obrovskou, která je největší ropuchou

na světě. (D. Burnie, 2002 ) Jediným sladkovodním jezerem na světě, kde žijí žraloci,

je jezero Nikaragua. (Wikipedia, 2007)

1.1.5. Přírodní rizika a hazardy

Mezi přírodní rizika a hazardy ovlivňující život v Nikaragui se řadí zejména

seismická a vulkanická činnost, tropické bouře, sesuvy půdy a záplavy. (CIA, 2007)

Častými tropickými bouřemi je sužováno především pobřeží Karibského moře.

Například v roce 1988 usmrtil ve východní Nikaraguy hurikán Joan 148 lidí a značně

poškodil město Bluefields. Celková škoda byla odhadnuta na jednu miliardu

amerických dolarů. Podobné bouře a jejich dopady nelze vyloučit ani v jiných oblastech

Nikaraguy. V roce 1998 zasáhla severozápadní a severní části Nikaraguy dosud

nejničivější atmosférická cyklóna, hurikán Mitch. Největší škody napáchaly

doprovodné deště a následné povodně a sesuvy půdy. Rozsáhlá oblast byla například

zatopena vodami z kráterového jezera vulkánu Casita. Část jeho stěny nevydržela

abnormální nápor vody a zhroutila se. Mnoho lidí v zaplavených oblastech trpělo

kritickým nedostatkem jídla a vody. Trvalo několik dní, než nánosy bahna uschly

a záchranáři se dostaly k postiženým. Dohromady hurikán zapříčinil smrt asi 3 800 lidí

a dalších 7 000 lidí zůstalo mezi pohřešovanými. Hurikán ovlivnil v Nikaragui život

dvěma milionům lidí, z nichž 500 000 až 800 000 přišlo o střechu nad hlavou. Několik

vesnic u sopky Casita bylo zcela skryto pod nánosy bahna. V nejvíce postižených

oblastech byla zničena veškerá infrastruktura. Velké škody utrpěla zemědělská

produkce. Hurikán „odnesl“ 30 % úrody kávy, zdevastoval úrodu fazolí, cukrové třtiny

a banánů. Celková škoda byla nakonec vyčíslena, stejně jako u hurikánu Joan, na jednu

miliardu amerických dolarů. (NCDC, 2006)

Západní část Nikaraguy se nachází ve středoamerickém vulkanickém pásmu,

které je součástí tzv. tichomořského ohnivého kruhu. To znamená, že tamější obyvatelé

jsou vystaveni přírodním rizikům v podobě sopečné a seismické činnosti. Kokosová

litosférická deska, nalézající se v Tichém oceánu, se v těchto místech podsouvá

pod desku Severoamerickou a dochází ke kolizi s deskou Karibskou. Jejich vzájemné

12

tření lze označit jako hlavní příčinu již zmíněných rizik. (I. Smolová, M. Vysoudil,

2003)

Dosavadní nejničivější zemětřesení v Nikaragui postihlo její hlavní město

Managuu 23. prosince 1972. Zemětřesení se skládalo z hlavního otřesu o magnitudu 6,2

a dalších o něco slabších doprovodných otřesů. Zasáhlo oblast o rozloze 27 km2.

Přímo v centru města pak otřesy napáchaly značnou škodu na ploše o rozloze 13 km2.

Tam se nacházela většina výškových budov, z nichž mnoho nezbylo. Kromě jiného byly

zničeny čtyři hlavní městské nemocnice, což ještě více komplikovalo celou situaci.

Přesné počty obětí nejsou dodnes známy, ale odhaduje se, že zemřelo asi 5 000 lidí

a dalších 20 000 bylo zraněno. Bez domova zůstalo minimálně 250 000 osob.

Jako důvod rozsáhlých škod se uvádí několik skutečností. Hypocentrum zemětřesení se

nacházelo pouze pět kilometrů pod povrchem. To způsobilo, že většinu jeho síly

absorbovala relativně malá oblast hlavního města. Touto oblastí rovněž procházejí

minimálně čtyři hlavní poruchové zlomy. (USGS, 1973) Nestabilní geologické podloží

má mimo jiné za následek, že centrum hlavního města nebylo již nikdy plně osídleno.

Managua je dnes tvořena několika předměstskými částmi bez skutečného centra.

(R. Reid, 2007) V neposlední řadě pak město nebylo na zemětřesení připravené.

Při stavbě budov nebyly využity technologie, které by mohly zvýšit odolnost

proti případným otřesům a mnohé objekty byly již více než čtyřicet let staré.

(USGS, 1973)

Obrázek č 2: Managua 1972

(USGC, 1973)

13

1.2. Obyvatelstvo

V červenci roku 2007 měla Nikaragua 5 675 356 obyvatel. Z toho 61,3 % bylo

ve věku 15–64 let, 35,5 % ve věku 0–14 let 35,5 % a ve věku vyšším než 65 let pouze

3,2 % obyvatel. Střední věk populace byl určen na 21,3 let. (CIA, 2007) Z těchto

předložených údajů vyplívá, že ve věkové struktuře obyvatelstva převládají mladí lidé,

čímž se zpravidla odlišují rozvojové země od zemí s rozvinutým hospodářstvím a vyšší

životní úrovní jejich obyvatel.

Dalším demografickým ukazatelem, který nám pomůže popsat populaci

Nikaraguy je její přirozený přírůstek. Počet obyvatel Nikaraguy se neustále zvyšuje.

V roce 2007 přibylo 1,855 % populace. Jedním z důvodů tohoto přírůstku je vyšší

porodnost než úmrtnost. V roce 2007 se narodilo 24,12 dětí na tisíc obyvatel a zemřelo

jen 4,42 lidí na stejný počet obyvatel. Na jednu nikaragujskou ženu připadlo v průměru

2,69 narozených dětí. Naopak proti růstu populace působilo záporné migrační saldo.

Za rok 2007 se udává hodnota: -1,15 migrantů na tisíc obyvatel. (CIA, 2007)

Zjednodušeně řečeno, z každého tisíce obyvatel Nikaraguy se v tomto roce průměrně

více než jeden člověk odstěhoval za její hranice. Není to samozřejmě přesné vyjádření,

jelikož v něm nepočítám s možnými přistěhovalci. Nicméně z hlediska migrace

můžeme Nikaraguu považovat za tzv. „zdrojovou zemi“. Lidé odsud spíše odcházejí.

Tento trend lze vysvětlit dalším ukazatelem. V roce 2005 žilo celých 48 % tamějších

obyvatel pod hranicí chudoby.

Kvalita života obyvatel se v současné době nejčastěji hodnotí pomocí Indexu

lidského rozvoje (HDI – Human Development Index), který kombinuje HDP dané země

(viz kap. 1.4. Hospodářství) , očekávanou délku života jejích obyvatel, gramotnost a

školní docházku. V Nikaragua byla za rok 2005 stanovena hodnota 0, 71, přičemž 1,0

představuje nejvyšší možnou úroveň rozvoje. Tento fakt řadí Nikaraguu na 110. místo

ve světovém žebříčku mezi středně pokročilé země. Hodnoceno bylo 177 států. (UNDP,

2008) Srovnání s vybranými zeměmi ukazuje graf č. 1. Hodnota HDI se v Nikaragui od

roku 1975 neustále zvyšuje, což se jeví jako velice pozitivní trend. (viz graf č. 2) Navíc

je z níže uvedeného grafu zřejmé, že v posledních letech stabilní bezpečnostní situace a

demokratického vládnutí (viz kap. 2. Dějiny země) probíhá růst hodnoty HDI mnohem

rychleji.

14

Graf č. 1: HDI v Nikaragui a vybraných zemích v roce 2005

0

0,1

0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

0,8

0,9

1

Haiti

Hondu

ras

Nikara

gua

Kostar

ika ČR

Norsk

o

HDI, 2005

Upraveno podle zdroje: UNDP, 2008

Graf č. 2: Vývoj HDI v Nikaragui od roku 1975 do roku 2005

0,4

0,5

0,6

0,7

0,8

0,9

1

1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005

HDI, Nikaragua

Upraveno podle zdroje: UNDP, 2008

15

Nyní se zaměřím na jednu ze základních stránek kvality lidského života,

na lidské zdraví. Jako jeden z důkazů zdravého obyvatelstva považuji dlouhý život

příslušníků populace. Vhodným ukazatelem může být očekávaná délka života, neboli

naděje na dožití při narození. Jakého věku se tamější lidé průměrně dožívají? V roce

2007 to bylo 70,92 let. Existuje nezanedbatelný rozdíl mezi očekávanou délkou života

mužů a žen, který se ale dá pozorovat i ve vyspělých zemích. Zatímco průměrná délka

života žen v roce 2007 byla v Nikaragui 73,13 let, u mužů pouze 68,82 let. (CIA, 2007)

HIV/AIDS podstatně ovlivňuje kvalitu života lidí na celém světě. Velké rozšíření této,

zatím nevyléčitelné, nemoci v některých regionech světa také velmi významným

způsobem snižuje naději na dožití vysokého věku obyvatel. V roce 2003 žilo

v Nikaraguy 6 400 obyvatel nakažených virem HIV, což v té době odpovídalo

0,2 procentům celkové populace. Z hlediska zdravotní péče poskytované občanům států

se jeví jako významný ukazatel kojenecká úmrtnost. Tento indikátor uvádí počet

zemřelých dětí do věku jednoho roku na tisíc živě narozených dětí v zemi. V roce 2007

zemřelo v Nikaragui 27,14 kojenců na tisíc živě narozených. Dále lze rozlišit mužskou

kojeneckou úmrtnost a ženskou kojeneckou úmrtnost. U mužů bylo spočítáno

30,45 zemřelých kojenců na tisíc živě narozených a u žen 23,67. (CIA, 2007)

Poměrně velká část obyvatel Nikaraguy neumí číst ani psát. V roce 2003 tam

bylo gramotných 67,5 % obyvatel. Srovnatelně vyšla schopnost číst a psát u mužů a žen

(67,2 % mužů a 67,8 % žen). (CIA, 2007)

1.2.1. Územní rozložení obyvatelstva

Nikaraguu charakterizuje značně nerovnoměrné územní rozložení populace.

Její největší část obývá úzkou a úrodnou nížinu s mnoha sopkami na západě země.

(R. Reid, 2004) Převažuje tam městské obyvatelstvo nad obyvatelstvem venkovským.

(INEC, 2006) Nacházejí se tam rovněž největší města. Nejlidnatějším městem země

je Managua, ve které podle sčítání v roce 2005 žilo 908 892 obyvatel. Dalšími

významnými městy, nejen z hlediska počtu obyvatel, jsou León (139 433, 2005)

a Chinandega (95 614, 2005). León je tak druhým nejlidnatějším městem celé

Nikaraguy. León byl spolu s Chinandegou vystavěn v severozápadní části země.

Na severozápadním pobřeží jezera Nikaragua leží Granada (79 418, 2005) a nedaleko

od ní o něco větší Masaya (92 598, 2005).

Jako druhou významnou oblast z hlediska osídlení můžeme identifikovat pásmo

Středoamerických Kordiler, především pak jeho severozápadní oblasti. Výsledky sčítání

16

lidu z roku 2005 uvádějí, že v pásmu Středoamerických Kordiller žilo asi 1,7 mil.

obyvatel, což v té době představovalo přibližně 33 % veškerého obyvatelstva země.

V nejlidnatějším městě takto vymezené oblasti, Estelí, pobývalo 90 294 obyvatel.

Na jihovýchod od Estelí se nachází druhé největší město této oblasti Matagalpa.

V té bylo registrováno 80 228 obyvatel. Následovala města Juigalpa (42 736, 2005)

a Jinotega (41 131, 2005). Estelí, Matagalpa a Jinotega leží na severozápadě oblasti,

Juigalpa v její střední části. Převážná část obyvatelstva je tvořena, na rozdíl od západu,

venkovany. (INEC, 2006)

Jako poslední oblast vymezme řídce osídlený a nížinatý východ země.

Přestože toto území zabírá přes polovinu rozlohy Nikaraguy, vyskytuje se tam pouze

9 % její celkové populace. (R.Reid, 2004) Daleko větší část celkového obyvatelstva

tohoto kraje zaujímá venkovská populace. Největšími středisky osídlení této oblasti jsou

města Puerto Cabezas, neboli Bilwi na severu pobřeží Karibského moře a Bluefields

na jihu. Podle již několikrát uvedeného sčítání mělo Puerto Cabezas 39 428 obyvatel

a Bluefields 38 623 obyvatel. (INEC, 2006)

1.2.2. Etnická struktura

V etnické struktuře obyvatelstva Nikaraguy převládají mestici a běloši. Mestici

jsou kříženci bělochů a původních indiánů. Z celkového počtu obyvatel je mesticů asi

69% a bělochů 17 %. (CIA, 2007) Většina bílých obyvatel země pochází ze Španělska,

Německa, Itálie, případně Francie a společně s mestici sídlí především v západní části

země. (Wikipedia, 2007)

Další etnickou skupinou nacházející se v Nikaragui jsou černoši. Ti mají

přibližně devítiprocentní podíl na celkové populaci země a žijí hlavně na pobřeží

Karibského moře. (CIA, 2007) Určení této skupiny může být v některých případech

zavádějící. „Černoši z atlantského pobřeží sami sebe nazývají kreolové, ale pokud mají

alespoň kapku španělské krve nebo používají španělštinu jako svou mateřštinu, říkají si

mestici.“ (P. Eltringham, 2005) Nejvíce příslušníků černé rasy pochází z karibských

Velkých Antil (zejména Jamajky), na které byli přivezeni jako otroci z Afriky v době

britského kolonialismu. Mezi černošské obyvatelstvo se řadí i málo početný kmen

Garifuna.

Původní obyvatelé Střední Ameriky, indiáni, zaujímají v současnosti jen asi 5 %

celkové populace Nikaraguy. (CIA, 2007) Nejvíce jich náleží do skupiny Miskito.

V roce 2005 se hlásilo k této skupině 120 817 indiánů. Miskitové obývají východní části

17

země, nazývané dodnes Mosquitia, spolu se skupinami Sumo a Rama, ke kterým se

v témže roce hlásilo dohromady 13 941 lidí. (INEC, 2006)

„Mosquitia je dodnes považovaná za mimořádně etnicky rozmanitý region.

Miskitové a kmeny Sumu a Rama se smísili s otroky zavlečenými do karibské oblasti

z Afriky a později také z Jamajky, aby tu dřeli na ovocných plantážích. Někteří

obyvatelé Mosquitie vypadají na první pohled jako černoši, ale jiní mají typické rysy

amerických indiánů nebo zase vypadají výrazně evropsky.“ (P. Eltringham, 2005)

Dalším poměrně významnou skupinou obyvatelstva jsou indiáni z kmene

Chorotega. Těch bylo v roce 2005 identifikováno 46 002. V horách na severu země žilo

asi 15 240 indiánů skupiny Matagalpa. (INEC, 2006) Celá Nikaragua byla pojmenována

po indiánech z kmene Nicarao. (R. Reid, 2007) S tímto kmenem se však ve výše

uvedeném roce ztotožňovalo již pouze 11 113 lidí. (INEC, 2006)

1.2.3. Náboženství

Náboženství má v Nikaragui poměrně velký význam. Tamější lidé jsou často

aktivními věřícími a jejich víra se často projevuje v jejich každodenním životě.

Toto tvrzení můžeme doložit například řadou nábožensky založených slavností. (Paley

Media, 1995-2008)

1.2.3.1. Náboženská struktura

Většina obyvatel Nikaraguy vyznává křesťanské náboženství. V roce 1995

se 72,9 % lidí hlásilo k římskokatolické církvi a 15,1 % k církvi evangelické.

S Jednotou bratrskou se ztotožňovalo 1,5 % občanů asi 0,1 % bylo členy episkopální

(anglikánské) církve. Dalších 8,5 % obyvatel země se neidentifikovalo s žádným

náboženstvím. Zbylých 1,9 % bylo rozděleno mezi několik dalších náboženských církví

a skupin. (CIA, 2007) Jedná se například o málo početné komunity židů, muslimů,

mormonů, svědků Jehovových, příslušníků Církve Sjednocení a Scientologické církve,

nebo také o indiánské kmeny praktikující většinou náboženství obsahující jak prvky

křesťanské, tak i prvky původní víry. Ve východních částech země bylo navíc jejich

náboženství obohaceno o prvky afrických náboženství, které se tam objevily spolu

s potomky afrických otroků. (Nation Encyclopedia, 2007)

Obecně lze v Nikaragui jednotlivá náboženství přiřadit k jednotlivým etnickým

skupinám. Římskokatolická církev je rozšířena především v západní a střední části

18

Nikaraguy mezi potomky zejména španělských osadníků a vyznačuje se velkým

politickým vlivem. Přestože katolictví není oficiálním státním náboženstvím,

římskokatolická církev má velice blízký vztah k tamější vládě. Postoj této církve

ovlivňuje řadu politických rozhodnutí. Římskokatolická církev provozuje mnoho

vzdělávacích institucí.

Protestanté převažovali z historického hlediska vždy na východním pobřeží,

avšak v současné době zaznamenávají v Nikaragui značný nárůst svých členů

ve venkovských oblastech centrální vysočiny a tichomořského pobřeží. Napomáhá

k tomu velký počet evangelických farností v těchto částech země. Evangelická církev

vlastní také dvě soukromé univerzity.

Příslušníky Jednoty bratrské a episkopální církve nalezneme v oblastech podél

pobřeží Karibského moře. Jak už bylo řečeno dříve, právě Mosquitia je charakteristická

velkou etnickou rozmanitostí, která se dá vypozorovat i v náboženské struktuře. (Paley

Media, 1995-2008)

1.2.4. Jazyky

Úředním jazykem je španělština. V roce 1995 ji považovalo za svůj rodný jazyk

97,5 % obyvatel země. Dalších 1,7 % mluvilo jazykem Miskito a zbylých 0,8 %

ostatními jazyky. (CIA, 2007) Mezi ostatními jazyky se vyskytují hlavně jazyky

domorodých etnických skupin Sumu (jazyk Sumo-Mayangna), Rama nebo Garifuna.

(USCWM, 2007)

1.3. Veřejná správa

1.3.1. Státní zřízení

Oficiální název Nikaraguy je Nikaragujská republika (Republica de Nicaragua).

Jedná se o pluralitní prezidentskou republiku s jednokomorovým parlamentem.

Hlavním městem státu, sídlem vlády a parlamentu je Managua. (P. Gardner, 1999)

Současná ústava byla schválena v roce 1987. Její zásadní význam spočíval

v tom, že jako první ústava v historii Nikaraguy ustanovila demokratický systém

vládnutí. Byla založena na rozdělení moci, které mělo chránit občanská práva.

Některé nesrovnalosti v rozdělení moci však mohly ochranu občanských práva ohrozit.

Jednalo se především o příliš velkou moc exekutivy. (T. Merril, 1993) Vzhledem

k tomuto faktu doznala od svého vzniku do současnosti několika úprav.

19

Volby do všech tří složek státního zřízení, kterými jsou výkonná, zákonodárná

a soudní moc, připravuje a dohlíží na jejich průběh Nejvyšší volební rada (CSE –

Consejo Supremo Electoral). Tato rada se skládá ze sedmi soudců. (MZV, 2005)

1.3.1.1. Výkonná, zákonodárná a soudní moc

Jako nejvyšší představitel exekutivy vystupuje od 10. ledna roku 2007 prezident

Daniel Ortega Saavedra. Kromě funkce hlavy státu je prezident Nikaraguy také

předsedou vlády. Výkonnou moc dále představuje vice-prezident Jaime Morales

Carazo a dvanáctičlenná Rada ministrů jmenovaná prezidentem. Prezidenta a vice-

prezidenta republiky volí na jednom hlasovacím lístku (kandidátní listině) občané starší

šestnácti let na pětileté období. Zatím poslední prezidentské volby proběhly v listopadu

2006. Zvítězil v nich pochopitelně Daniel Ortega Saavedra, který obdržel 38,07 %

hlasů. Na druhé pozici se umístil Eduardo Montealegre (29 % hlasů), následován José

Rizem (26,21 % hlasů) a Edmundem Jarquinem (6, 44 % hlasů). Další volby se budou

konat v roce 2011. (CIA, 2007)

Legislativu obstarává jednokomorový parlament, nebo-li Národní shromáždění

(Asamblea Nacional). Toto shromáždění disponuje celkem devadesáti dvěmi členy,

z nichž dvacet poslanců je voleno na národní úrovni a sedmdesát na municipální úrovni.

Jedno křeslo je vyhrazeno pro předchozího prezidenta a jedno pro poraženého kandidáta

na prezidenta v případě, že získali stejný nebo větší počet hlasů než byl průměr

u poslanců municipální úrovně. Občané starší šestnácti let volí členy Národního

shromáždění na pětileté volební období. (MZV, 2005) Ve volbách v roce 2006 získala

38 křesel politická strana FSLN (Sandinovská fronta národního osvobození) současného

prezidenta Daniela Ortegy. Celkem 25 míst v Národním shromáždění obdržela PLC

(Liberální konstitucionální strana). Dalších 23 křesel, z nichž jedno získal poražený

prezidentský kandidát Eduardo Montealegre, náleželo ALN (Liberální aliance

Nikaraguy). Na MRS (Hnutí sandinovského obrození) zbylo pět křesel a na APRE

(Aliance pro republiku) jedno křeslo. (CIA, 2007)

Soudní moc zajišťuje Nejvyšší soud (CSJ – Corte suprema de Justicia), Ústavní

soud a soudy nižší úrovně, včetně odvolacích soudů. Celkem 16 soudců Nejvyššího

soudu je voleno parlamentem na pětileté období. (MZV, 2005)

20

1.3.2. Administrativní členění

Z administrativního hlediska se Nikaragua dělí na 15 obvodů, neboli

departmentů (departamentos) a dvě autonomní oblasti (regiones autonomistas),

Atlantico Norte a Atlantico Sur. Jednotlivými departmenty a jejich správními středisky

jsou Boaco (Boaco), Carazo (Jinotepe), Chinandega (Chinandega), Chontales

(Juigalpa), Estelí (Estelí), Granada (Granada), Jinotega (Jinotega), León (León), Madriz

(Somoto), Managua (Managua), Masaya (Masaya), Matagalpa (Matagalpa), Nueva

Segovia (Ocotal), Rio San Juan (San Carlos) a Rivas (Rivas). (CIA, 2007)

Departmenty se dále člení na 153 municipalit (municipios).

RAAN (Region Autonomista de Atlantico Norte) a RAAS (Region

Autonomista de Atlantico Sur) náležely až do roku 1986 do departmentu Zelaya.

V obou autonomních oblastech tvoří vládu guvernér a regionální rada. Tato vláda se pak

zodpovídá centrální vládě Nikaraguy. (Wikipedia, 2007) Přestože byly práva obou

autonomních vlád vyhlášeny již v roce 1987, zákon opravňující samostatně rozhodovat

o jednotlivých resortech, jako jsou zdravotnictví, školství a doprava, byl schválen

až v roce 2003. Jako správní středisko severu bylo stanoveno Puerto Cabezas a jihu

Bluefields. (P. Eltringham, 2005)

Obrázek č. 3: Administrativní členění Nikaraguy v roce 2007

21

Vysvětlivky:

1 – Boaco 7 – Jinotega 13 – Nueva Segovia

2 – Carazo 8 – León 14 – RioSan Juan

3 – Chinandega 9 – Madrid 15 - Rivas

4 – Chontales 10 - Managua 16 - RAAN

5 – Estelí 11 – Masaya 17 – RAAS

6 – Granada 12 – Matagalpa

(Wikipedia, 2007)

1.3.3. Mezinárodní spory a problémy

Nikaragua se potýká s několika mezinárodními spory a problémy. V roce 1999

vznikl spor o vytyčení hranice s Hondurasem a Kolumbií v Karibském moři. Tyto státy

totiž podepsaly dvoustrannou dohodu, kterou Nikaragua napadla s tvrzením, že ji

odnímá rozsáhlé území v Karibském moři. Nikaragua podala na Honduras oficiální

stížnost u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, ale ještě předtím uvalila clo

na dovoz honduraských výrobků v hodnotě 35 %. Po mezinárodní intervenci bylo

nakonec v roce 2003 toto clo zrušeno, avšak spor pokračuje.

Ideální není ani vztah Nikaraguy a Kostariky. Tyto státy vedou vzájemný spor

na řece San Juan. Vznik konfliktu spadá až do poloviny 19. století. Jedná se o to,

že řeku využívají kostarické pohraniční hlídky, což Nikaragua považuje za nelegální

čin. Na druhou stranu Kostarika čelí rozsáhlé migraci nikaragujských občanů, kteří mají

v této ekonomicky vyspělejší zemi mnohem větší šanci nalézt práci a vydělat si slušné

peníze. V roce 1998 vláda Nikaraguy využívání vod San Juanu kostarickým hlídkám

zakázalo, ale poté byla podepsána vzájemná dohoda o odsunu řešení tohoto problému.

Platnost dohody oficiálně skončila v roce 2005. (MZV, 2005)

Za problém mezinárodního dosahu také považuji fakt, že Nikaragua slouží jako

významný uzel pro transport drog z Kolumbie do USA. Na jejím území probíhá v tomto

směru rozsáhlý, a pochopitelně nelegální, výměnný obchod. Drogy z Kolumbie

jsou směňovány za zbraně z USA. (CIA, 2007) Problémovou oblastí je zejména Isla

de Maíz Grande nacházející se v blízkosti námořní hranice s Kolumbií. (R. Reid, 2007)

22

1.3.4. Rozvojová politika

Velmi důležitým orgánem z hlediska rozvojové politiky a strategického

plánování je Národní rada pro ekonomické a sociální plánování (Consejo Nacionál

de Planificación de Económica y Social - CONPES). Zatím působí jako konzultační

skupina, která doporučuje veřejnou politiku vládě. Ta pak rozhodne, zda-li bude

uskutečněna. Pokud však vláda schválí připravovanou reformu (viz. kap. 1.3.5. Poslední

politické události), stane se z této rady agentura, která podle představitelů z FLSN

umožní lokálním a regionálním radám přímo se účastnit rozhodování o rozvojové

politice Nikaraguy. (F. J. Kendrick, 2008)

Za hlavní rozvojový dokument Nikaraguy můžeme označit Národní rozvojový

plán (National Development Plan – NDP) schválený v roce 2005. Proces, na jehož

konci se plán objevil, začal již v roce 2001 v podobě rámce národní Strategie posílení

růstu a snížení chudoby (Strengthened Growth and Poverty Reduction Strategy –

SGPRS). Tato strategie byla vytvořena ve spolupráci s mezinárodními organizacemi

a za účasti nikaragujské veřejnosti. Byly stanoveny priority a cíle jednotlivých oblastí

a vytvořeny jednotlivé akční plány. Strategie nepřinesla požadované zlepšení a proto

bylo v roce 2003 uskutečněno několik dalších konzultací, jejichž výsledkem byl výše

zmíněný Národní rozvojový plán, který bude z větší části financován mezinárodními

a zahraničními rozvojovými institucemi.

Cílem tohoto strategického dokumentu je „udržitelný vysoký stupeň ekono-

mického růstu“, kterého by mělo být dosaženo prostřednictvím „formování lidského

kapitálu a sociální ochrany, demokratického vládnutí s širokou občanskou participací,

spravedlnosti, transparentnosti a zodpovědnosti vlády a modernizace státu.“

Modernizace státu by měla vést k „získání výhod z globálního obchodu a regionálních

dohod o volném pohybu zboží.“ Při vytváření jednotlivých cílů byly zohledněny

rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals – MDG).

Dokument byl rozdělen do čtyř hlavních úkolů – snižování chudoby

prostřednictvím rozvoje produkce, vytváření lidského kapitálu a účinných sociálních

výdajů, investic do infrastruktury a dobrého vládnutí. První úkol vzešel z hlavního

požadavku většiny obyvatel Nikaraguy. Tímto požadavkem je vytváření nových

pracovních míst a ekonomický růst. Tohoto cíle by mělo být dosaženo díky podpoře

clusterů, to znamená hospodářsky efektivních vztahů mezi výrobci, dodavateli

a spotřebiteli. Nabízí se rozvoj clusterů jako jsou kupříkladu pěstování kávy a výroba

kávových produktů, chov dobytka na maso a výroba mléčných produktů, chov krevet,

23

turizmus, lehký průmysl, těžba a zpracování dřeva a výroba elektrické energie.

Měl by být kladen důraz na ochranu životního prostředí, venkovský rozvoj, podporu

exportu a vytváření pobídek zahraničním investorům, dostupnost finančních služeb

nebo ochranu práv. Druhý, sociálně zaměřený, úkol zahrnuje rozvoj vzdělávání,

zdravotní péče, pracovních podmínek, sociální ochrany a podpory v oblasti poskytování

služeb. Školství vyžaduje investice do infrastruktury a zvýšení kvalifikace učitelů

a jejich životního standardu. Zdravotnictví upřednostňuje prevenci a mělo by být

dostupné pro všechny. Pracovní podmínky lze zlepšit prostřednictvím zaručení práv

zaměstnanců, omezení dětské práce a podporování technického tréninku ekonomicky

aktivního obyvatelstva. Sociální ochrana se orientuje na omezení nerovností.

Dostupnost služeb by měla být zaručena prostřednictvím vytvoření mnoha center, které

by zprostředkovávaly služby i v odlehlých oblastech. Investice do infrastruktury jsou

nezbytné pro ekonomický rozvoj a zlepšení životní úrovně obyvatel. Jedná se

o investice do silniční infrastruktury, zajištění přístupu k pitné vodě, výstavby

kanalizací, telekomunikací a elektrické sítě. Poslední úkol má zásadní význam

pro plnění dílčích cílů. Kvalitní plnění rozvojových projektů vyžaduje decentralizaci,

posílení role lokálních úřadů a začlenění obyvatelstva do rozhodovacích procesů.

Nutnost zodpovědnosti a transparentnosti vlády již byla zmíněna. (IMF, 2005)

1.3.5. Poslední politické události

Současná politická situace v Nikaraguy je významně ovlivněna vítězstvím

levicového kandidáta Daniela Ortegy Saavedry a jeho FLSN. Po mnoha letech

pravicové neoliberální vlády dochází k významné změně. Jedním z prvních skutků

vlády Daniela Ortegy bylo zavedení bezplatného školství. Od roku 1993 fungoval

v Nikaragui vzdělávací systém, který umožňoval učitelům vybírat peníze od rodin

svých žáků.

„Vzdělání není součástí obchodu, kde ho lze nakupovat a prodávat. Vzdělání je

právo chudých občanů Nikaraguy a my uděláme vše pro to, aby toto ustanovení bylo

dodržováno,“ uvedl Miguel De Castilla, pedagog a člen FLSN. (Xinhua News Agency,

2006)

V prvních měsících své vlády uzavřel také Ortega dohodu s venezuelským

prezidentem Hugo Chávezem. Tato dohoda by měla vyřešit energetickou krizi, s kterou

se Nikaragua potýkala. Přestože Ortega prohlašuje, že hodlá udržet dobré vztahy s USA,

některé jeho kroky toto prohlášení značně znehodnocují. Ortega například podepsal

24

„přátelskou“ smlouvu s Íránem, na znamení souhlasu s jejich často mezinárodně

negativně vnímaným počínáním. (R. Reid, 2007)

Zřejmě nejpodstatnější změnu představuje Ortegův plán restrukturalizace vlády.

Ta by měla fungovat jako součást systému založeného na tzv. „přímé demokracii“.

V tomto systému by měli rozhodovat o národní a lokální politice samotní občané země

prostřednictvím institucí nazvaných Zastupitelstva občanské moci (Councils of Citizen

Power - CPC). Za účelem vytvoření reforem, které by zemi „přetransformovaly“

ze zastupitelské demokracie na přímou demokracii, ustanovil Ortega komisi složenou

ze zástupců všech politických stran. V době, kdy jsem psal tuto práci, se na návrhu

nového systému pracovalo již asi rok a zdá se, že výsledek bude velmi podobný svému

venezuelskému předchůdci. Ve Venezuele existují na lokální úrovni tzv. Komunální

rady složené ze zástupců tamějších rodin a organizací. Jednotlivé rady řeší problémy

v jim přidělené oblasti, což může být například vzdělání, zdravotnictví, bezpečnost,

kultura nebo věda. V Nikaragui by mělo každé zastupitelství 100 členů a bylo by

hierarchicky uspořádáno podle administrativního členění Nikaraguy. Prezident by

v tomto systému, kromě řízení a organizování vlády, schvaloval rozhodnutí

jednotlivých zastupitelstev. Národní kabinet občanské moci by pak sjednocoval

na národní úrovni jednotlivé kabinety volené na lokální úrovni. Skládal by se

z reprezentantů jednotlivých departmentů a autonomních oblastí a předsedal by mu

prezident republiky. Překážkou uvedení současného návrhu do praxe je odpor

opozičních politických stran, které se spojily proti FLSN a jeho schválení v Národním

shromáždění zatím úspěšně blokují. Obávají se především, že nový systém odstraní vliv

ostatních politických stran a umožní Ortegovi ovládat zastupitelstva skrz jednatele

z FLSN. Ortega sice vyhrožuje prosazení návrhu prostřednictvím dekretu, avšak v době

psaní těchto stránek nebylo stále ještě jasné, jakou podobu budou mít v nejbližších

letech politické instituce v Nikaragui. (F. J. Kendrick, 2008)

1.4. Hospodářství

Úspěšnost hospodářství jednotlivých států se nejčastěji hodnotí objemem

veškerého zboží a služeb vyprodukovaných na jejich území v určitém období, neboli

HDP (hrubým domácím produktem). Objem zboží a služeb se vyjadřuje v peněžních

jednotkách. Hodnota HDP Nikaraguy zohledňující paritu kupní síly za rok 2007 byla

18,17 miliard USD (amerických dolarů). Vzhledem k různé lidnatosti jednotlivých států

25

však považuji za vhodnější měřítko ekonomické úrovně HDP přepočtené na jednoho

obyvatele státu. HDP na jednoho obyvatele Nikaraguy vykazoval v roce 2007 hodnotu

3 200 USD. Přitom tamější ekonomika, vyjádřená opět HDP, zaznamenala v témže roce

růst o 2,9 %. Ekonomický růst však nedosahuje možné úrovně, jelikož v Nikaragui

existuje v tomto směru mnohem větší potenciál, který je vytvořen právě současnou

nízkou hodnotou HDP. Přibližně 28,8 % HDP bylo tvořeno zahraničními investicemi.

(CIA, 2007) Lze tedy uvést, že Nikaragua představovala v roce 2007 zajímavou

destinaci pro zahraniční investory. K tomuto faktu přispěla bezesporu stabilní

bezpečnostní situace v zemi a vládní politika zaměřená na přilákání takovýchto investic.

(IMF 2005)

Jedním z problémů ekonomiky Nikaraguy je vysoká inflace, to znamená vysoký

růst spotřebních cen zboží. Tento růst dosahoval v roce 2007 hodnoty 9,8 %.

Dalším problémem je poměrně vysoká zadluženost. Zahraniční dluh činil v roce

2007 asi 3,702 miliard USD, což s porovnání s HDP není zanedbatelná částka.

Na druhou stranu je třeba poznamenat, že zahraniční zadluženost byla v roce 2004

podstatně snížena. Vláda splnila podmínky pro začlenění do iniciativy HIPC určené

pro silně zadlužené a chudé země a byla jí tak odpuštěna větší část zahraničního dluhu,

asi 4,5 miliard USD. V roce 2007 hospodařila vláda Nikaraguy s nevyrovnaným

rozpočtem. Přestože její příjem činil 1,024 miliard USD, na výdaje posloužilo

1,336 miliard USD. Hospodařila tak se schodkem 312 milionů amerických dolarů.

(CIA, 2007)

Podobně jako většina zemí Střední Ameriky má Nikaragua svou ekonomiku

stále ještě zaměřenou na vývoz několika málo primárních komodit. Tato skutečnost

jí činí silně závislou na pohybu cen těchto komodit na světových trzích. (I.Bičík, 1994)

Kromě tohoto faktu v Nikaraguy převažuje dovoz zboží nad jeho vývozem. V roce 2007

bylo ze země exportováno zboží v hodnotě 2,235 miliard USD, zatímco importováno

bylo zboží v hodnotě 3,647 miliard USD. Za hlavního obchodního partnera Nikaraguy

označme Spojené státy americké. V roce 2006 bylo z Nikaraguy exportováno do USA

65,2 % celkového objemu vyvezeného zboží. V témže roce dovezly Spojené státy

americké 20,1 % objemu zboží importovaného do Nikaraguy. Dalšími obchodními

partnery jsou Salvador, Honduras, Mexiko, Venezuela, Kostarika, Guatemala a Čína.

(CIA, 2007)

26

1.4.1. Zemědělství

V roce 2006 tvořilo zemědělství 17,2 % HDP Nikaraguy a bylo v něm

zaměstnáno 29 % pracovní síly. (CIA, 2007) Zemědělský sektor prodělal v posledních

desetiletích v Nikaragui významné změny. „Drtivá většina půdy, která před rokem 1979

patřila velkým farmářům, byla vládou FLSN znárodněna a rozdělena mezi zemědělská

družstva a statky a rovněž nemajetné zemědělské dělníky. Pozemková reforma se dotkla

více než 1/3 obdělávaných pozemků. Po roce 1990 docházelo k postupné privatizaci

státních farem a přerozdělení půdy mezi soukromé rolníky.“ (MZV, 2005) Takovéto

změny představují i dnes problém, jelikož proběhly bez patřičných náležitostí,

což například způsobilo, že i v současnosti nemá třetina všech rolníků vlastnické listy

ke své půdě. (MZV, 2005)

Hlavní plodinou nikaragujského zemědělství je káva. Dále se pěstují banány,

cukrová třtina, bavlna, rýže, obilí, tabák, sezam, sója a fazole. Chová se skot, prasata,

drůbež, krevety a humři. Většina kávy jde přímo na vývoz do zahraničí. (CIA,2007)

Tato komodita, společně s cukrovou třtinou, hovězím masem, krevetami a humry,

zaujímala v roce 2004 plných 35 % exportu země. (MZV, 2005)

V Nikaragui lze vymezit několik zemědělských regionů. Ve většině oblastí země

převažuje monokulturní zemědělství. Téměř veškerá káva určená na vývoz zabírá

rozsáhlé plantáže v hornatém pásmu Středoamerických Kordiller. Kromě kávových

plantáží se na tamějších horských loukách chová skot. (P. Eltringham, 2005) V jejich

severozápadní části, v okolí města Estelí, se pěstuje tabák, obílí a seznam.

(R. Reid, 2004) Za důležitý zemědělský region země platí severozápad se svým

zemědělským centrem v podobě města Chinandega. (obrázek č. 4) Travnaté roviny

s pasoucím se dobytkem tam střídají pole s bavlníkem a podzemnicí olejnou.

Pro pěstování bavlny je ideální suché a horké klima tohoto kraje. (P. Eltringham, 2005)

V úrodné nížině na jihovýchodě Nikaraguy se pěstuje kukuřice, sója, rýže, cukrová

třtina a tabák. Přilehlé jezero Nikaragua je charakteristické chovem ryb. (R. Reid, 2004)

Jednoznačně nejméně zemědělsky rozvinutý region spatřuji v Mosquitii. Převažuje tam

rybolov, případně samozásobitelské zemědělství. Tamější mangrovové oblasti jsou

ideální pro chov krevet. (IMF, 2005)

27

Obrázek č. 4: Zemědělská oblast severovýchodní Nikaraguy

(Wikipedia, 2007)

1.4.2. Průmysl

Průmyslový sektor tvořil v roce 2006 asi 25,9 % HDP Nikaraguy a zaměstnával

19 % pracovní síly. V roce 2005 vzrostla průmyslová výroba o 2,4 % oproti roku 2004.

(CIA, 2007) Dominantní roli hraje v Nikaraguy lehký průmysl. Hlavními odvětvím

jsou zejména textilní, potravinářský, chemický a nábytkářský průmysl. (MZV, 2005)

Vyrábějí se potraviny, nápoje, obuv, oděvy, ropné a kovové produkty, montují se stroje,

těží a následně zpracovává dřevo. (CIA, 2007) Vedle těžby dřeva probíhá v Nikaraguy

těžba zlata, stříbra, soli, mramoru, kamene a písku. (MZV, 2005) Existují tam

tři významné doly na těžbu zlata a stříbra. Dva jsou umístěny v okolí Bonanzy a Siuny

ve východní části RAAN asi sto kilometrů na východ od Puerto Cabezas. Třetí důl,

El Limón, byl zřízen severně od města León. (T. Merril, 1993) Právě zlato je

určeno převážně na vývoz do zahraničí. (CIA, 2007) Nicméně vývoz samotných

průmyslových produktů nepředstavuje pro ekonomiku státu významný zdroj příjmů.

„Průmyslová výroba je zaměřena především na pokrytí domácí poptávky, exportuje se

zhruba 20 % průmyslové produkce. Export průmyslových výrobků přitom z 90 % tvoří

potraviny, nápoje, tabákové výrobky a ostatní výrobky (zejména předměty lidové

tvořivosti). Prakticky neexistuje produkce průmyslového a spotřebního zboží,

které se stoprocentně importuje. Z domácí produkce jsou v zahraničí známy výrobky

z cukrové třtiny, vedle cukru např. rum Flor de Caňa, dále výrobky z kůže a některé

výrobky nábytkářského průmyslu.“ (MZV, 2005) Továrna na výrobu rumu Flor de Caňa

sídlí ve městě Chinandega. (P. Eltringham, 2005) Průmyslová výroba se jinak z velké

části soustřeďuje do hlavního města a jeho okolí.

28

Energetický průmysl není v současnosti schopen pokrýt tamější spotřebu

elektrické energie. V roce 2006 jí bylo vyrobeno 2,778 miliard kWh a spotřebováno

2, 929 miliard kWh. (CIA, 2007) Většina vyrobené elektrické energie pochází

z tepelných elektráren, konkrétně elektráren spalujících ropu. V roce 2003 byl podíl

takovýchto elektráren na celkové produkci 75,2 %, zatímco vodních elektráren

jen 11 %. (WB, 2004) Zbylou výrobu obstarávaly plynové a geotermální elektrárny.

Mezi elektrárny s největším výkonem patří tepelné elektrárny Nicaragua (100 MW)

a Managua (51 MW), hydroelektrárny Centroamérica (48 MW) a Santa Barbara

(46 MW), plynová elektrárna José D. Estrada (64 MW). Asi 30 % elektrické energie

vyrobily v roce 2004 elektrárny státní společnosti ENEL. Tato společnost působí také

jako distributor elektrické energie. Spravuje celonárodní elektrickou síť. (MZV, 2005)

1.4.3. Služby

Terciální sektor, neboli obslužná sféra, vytváří 56,9 % HDP tohoto

středoamerického státu a je v něm zaměstnáno 52 % pracovní síly. (CIA, 2007)

Velmi významný podíl na růstu tohoto sektoru má odvětví turistického ruchu.

„Cestovní ruch se v roce 2004 zařadil na druhé místo (za export kávy) pokud jde

o přínos deviz - 166,7 mil. USD a patří k nejperspektivnějším odvětvím ekonomiky.

V roce 2004 navštívilo Nikaraguu celkem 614 782 turistů, o 17 % více než v roce 2003.

Z tohoto počtu připadlo 61 % na turisty ze Střední Ameriky, 26 % na turisty ze Severní

Ameriky a 13 % na ostatní turisty. V budoucnu se předpokládá vyšší příliv turistů díky

zaoceánským lodím (zejména v San Juan del Sur).“ (MZV, 2005)

Vzdělávání zaujímá poměrně rozsáhlou část sektoru služeb. V Nikaragui

existuje 51 univerzit (z toho tři univerzity vyučují i v angličtině) s celkovou kapacitou

asi 116 000 studentů. Dále se tam nachází 113 technických institutů s kapacitou

cca 20 000 studentů. Hlavními tamějšími učebními obory jsou elektronika, počítačové

systémy a výzkum, lesní hospodářství, stavebnictví a obchod. V roce 2005 mělo

vysokoškolské vzdělání asi 7 % obyvatel Nikaraguy. (ProNicaragua, 2005)

Nejoblíbenějším sportem je jednoznačně baseball, následován boxem

a fotbalem. (MANFUT, 2007) Finanční sektor má značné rezervy. V Managui

nalezneme několik moderních obchodních komplexů nabízejících nejrůznější služby,

avšak obchodními centry pro většinu Nikaragujců zůstávají tržnice. Velké centrální

tržnice (merkado central) se vyskytují v každém městě. (R. Reid, 2007)

29

1.4.4. Doprava

Mezi jednotlivými druhy dopravy převládá v Nikaragui doprava silniční,

především pak v západních a centrálních regionech země. I přes toto tvrzení má silniční

síť značné nedostatky a lokální silniční tahy jsou často ve velice špatném stavu,

ke kterému přispěl i hurikán Mitch. (MZV, 2005) Tamější silniční síť má celkovou

délku 19 036 km. Z toho pouze 2 299 km silnic se vyznačuje zpevněným povrchem

a zbylých 16 737 km pak povrchem nezpevněným. (CIA, 2007) Na východní pobřeží

prakticky nevede žádná celoročně sjízdná komunikace a značně ho tak izoluje

od zbytku země. (P. Eltringham, 2005) Nejvýznamnějším silničním tahem je

panamerická silnice. Ta protíná západní část země od severu k jihu, spojuje ji na severu

s Hondurasem, na jihu s Kostarikou a umožňuje nikaragujským vývozcům přístup

k velkým atlantským přístavům v těchto zemích. Těmito přístavy jsou Puerto Cortés

v Hondurasu a Puerto Limón v Kostarice. (MZV, 2005)

V Mosquitii hraje, vzhledem k absenci kvalitních silnic, důležitou roli

vnitrozemská vodní doprava. Ta využívá velkého počtu tamějších splavných toků.

Kromě využití vnitrostátní letecké dopravy, například představuje jedinou možnou

dopravu z Bluefields do Managuy. Silnice z hlavního města Nikaraguy v současnosti

končí v říčním přístavu El Rama. Zbytek cesty je nutné absolvovat po řece Río

Escondido. El Rama tak slouží jako dopravní uzel na cestě k atlantskému pobřeží.

(R. Reid., 2004) Vnitrozemská vodní doprava je rozšířena také na jezeře Nikaragua,

kde využívá přístavů Granada nebo San Jorge na západním pobřeží jezera, Moyogalpa

na ostrově Ometepe a San Carlos v jihovýchodním cípu jezera. (P. Eltringham, 2005)

Celková délka vodních cest v Nikaragui je 2 220 km. (CIA, 2007)

Námořní doprava je zatím velice slabě rozvinuta. Jak již bylo zmíněno výše,

většina zboží je přepravována ze zahraničních přístavů. Jako důvod lze uvést špatnou

infrastrukturu a vysoké provozní náklady. Nicméně to neznamená, že by tento druh

dopravy v Nikaragui neexistoval. „Námořní doprava je soustředěna v 6 přístavech,

které ročně přijmou 380 lodí. Pět přístavů spravuje státní Přístavní dozor. Největším

přístavem je Puerto Corinto na pacifickém pobřeží (kapacita 1 516 900 tun/rok),

kde se nachází i mnohem menší Puerto Sandino a San Juan del Sur s přístavištěm

pro zaoceánské výletní lodě. Na atlantickém pobřeží se nacházejí přístavy El Bluff

a Puerto Cabezas.“ (MZV, 2005)

V posledních letech stoupá význam letecké dopravy. Například v letech 2000 -

2004 se zvýšil počet odbavených pasažérů až o 75 %. (MZV, 2005) V Nikaragui

30

se nachází celkem 163 letišť, z toho 11 se zpevněným povrchem a zbylých

152 s nezpevněným povrchem. (CIA, 2007) Jako mezinárodní přistávací plocha slouží

jen letiště Augusta Césara Sandina v Managui. Vnitrostátní leteckou dopravu zajišťují

soukromé společnosti La Costeňa a Atlantic Airlines. Jejich lety spojují především

Managuu a Bluefields, Puerto Cabezas, San Carlos na jihu země nebo Corn Island

v Karibském moři. (P. Eltringham, 2005)

Do dopravní infrastruktury Nikaraguy musíme začlenit ještě dopravu potrubní

i železniční, přestože ta byla oficiálně zrušena v roce 1994. (MZV, 2005) V současnosti

se využívá jen 6 km železničních tratí na lokální úrovni. Potrubní doprava zahrnovala

v roce 2006 asi 54 km ropovodů. (CIA, 2007)

1.5. Životní prostředí

Mezi hlavní současné problémy životního prostředí Nikaraguy patří odlesnění,

eroze půdy a znečištění vody. (CIA, 2007) V letech 1990 – 2000 dosáhla deforestace

v Nikaragui třech procent. To znamená, že každý rok se vytěžilo v průměru 1 172 km2.

V roce 2000 pokrývaly lesy přibližně území o rozloze 55 390 km2. V roce 2005 pak

poklesla rozloha zalesňeného území na 51 890 km2. Podle WB bylo mezi léty 2000

a 2005 odlesněno průměrně 899 km2 za rok. Přes určité zlepšení je to stále velké číslo.

Představuje zhruba 1,4 % zalesněné plochy. (WB, 2006) Mnoho km2 lesů

je přeměňováno především na pastviny pro dobytek. Tropické deštné lesy na východě

země jsou sužovány nelegální těžbou kvalitního dřeva. Kromě toho se tam v posledních

letech stěhují nemajetní lidé z centrálních a západních částí Nikaraguy, kteří se snaží

získat novou zemědělskou půdu. Odlesněním nejvíce postiženými departmenty jsou

León a Chinandega. V období dešťů trpí tyto oblasti rozsáhlými záplavami

způsobenými tamějšími rozvodněnými řekami. Vzhledem k odlesnění není voda

zadržována v krajině a dochází k vodní erozi zemědělské půdy. Vzhledem k často

nadměrnému používání pesticidů, způsobuje tento fakt znečištění vody. Neuvážené

používání pesticidů rovněž kontaminuje potravní řetězec, včetně člověka. (R. Reid,

2004) Značné znečištění vody sužuje jezero Managua, kam je vypouštěn odpad

z průmyslových objektů stejnojmenného hlavního města. Podobná je situace například

v nedalekém jezeře Laguna de Masaya, do jehož vod je odváděn odpad z města Masaya.

(P. Eltringham, 2005) Problémy se nevyhýbají ani jezeru Nikaragua. Například rybí

31

farma v blízkosti ostrova Ometepe vypouští do jezera přibližně 40 000 kg odpadu každý

den. (R. Reid, 2004)

1.5.1. Chráněná území

Chráněná území zabírala v roce 2004 asi 17,8 % rozlohy země. (WB, 2006)

V Nikaragui bylo ustaveno celkem 76 chráněných lokalit, které jsou uspořádány

do skupin lišících se konkrétním stupněm ochrany. V těchto stupních ochrany

rozlišujeme zejména Biosférickou rezervaci (Reserva de Biosfera), Národní park

(Parque Nacionál), Přírodní rezervaci (Reserva Natural), Biologickou rezervaci

(Reserva Biológica) nebo tzv. Útočiště divokého života (Refúgio de Vida Silvestre).

Některé z těchto lokalit se nacházejí na území větších chráněných celků. Například část

Biosférické rezervace Bosawás vyplňuje Národní park Bosawás. Celý systém

se nazývá Sistema Nacional de Áreas Protegidas, zkráceně SINAP. (MARENA, 2004)

Je nutné si ale uvědomit, že pouze u několika chráněných lokalit je zřízena odpovídající

správa, která se stará o jejich ochranu v praxi. Nad některými z nich dokonce neexistuje

vůbec žádný praktický dohled. (R. Reid, 2004) Největší rozlohu má horský mlžný les

Biosférické rezervace Bosawás (Reserva de Biósfera Bosawás) na severozápadě

autonomní oblasti Atlantico Norte. Poté následuje tropický deštný les Biosférické

rezervace Jihovýchodní Nikaragua (Reserva de Biósfera del Sureste de Nicaragua),

která vyplňuje, jak dokládá i její název, jihovýchodní cíp země. Význam těchto

rezervací dokládá i fakt, že jejich součástí je mnoho lokalit pod jiným stupněm ochrany.

Několik významných přírodních území se nalézá v severozápadní části Středo-

amerických Kordiller. Jedním z nich je Národní park Miraflór nacházející se severně

od města Estelí. (R. Reid, 2007) Tato rezervace, kterou tvoří několik klimatických

stupňů a ekosystémů, od savany, přes tropický les, až po horský mlžný les, zčásti spadá

pod správu zemědělských družstev. Ty tam uskutečňují zajímavý rozvojový projekt.

„Cílem projektu bylo nalézt takový způsob udržitelného rozvoje zemědělství, který by

nijak nenarušoval okolní přírodu. V rezervaci v současné době pracuje více než 5 000

tamějších lidí. Pěstují kávu, brambory, vyrábějí mléčné výrobky, pěstují exotické

květiny a zlepšují služby, které by do regionu přitáhly zájem turistů.“ (P. Eltringham,

2005) Ostatní chráněné lokality se vyskytují v úzkém pásmu tichomořského pobřeží,

buď přímo na pobřeží, kde chrání stanoviště mořských želv, ptáků, obojživelníků

a plazů nebo ve vnitrozemí, kde chrání jedinečnou přírodu tamějších sopek. (R. Reid,

2004)

32

2. Dějiny země

2.1. Raná historie

Nejstarší známky lidského osídlení v Nikaragui byly objeveny nedaleko jezera

Managua v oblasti, kde se nyní nachází hlavní město země. Jednalo se o otisky lidských

chodidel starých přibližně 6 000 let.

Před příchodem španělských dobyvatelů žilo v Nikaragui mnoho indiánských

kmenů. Z těchto kmenů lze sestavit dvě základní kulturní skupiny. První obývala

západní a střední oblasti země a svým původem měla blízko k Májům a Aztékům.

(T. Merril, 1993) Mexičtí Aztékové jsou považováni za předky Chorotegů a Nahuů,

kteří se usadili na břehu jezera Nikaragua. „Po pádu kulturní a obchodní velmoci,

představované městem Teotihuacán, v roce 1 000 n. l. se vypovězení Mexikové

stěhovali dál a dál na jih, přes středoamerickou šíji, hledajíc nový domov, kde měli

podle dávné legendy spatřit jezero se dvěmi mocnými sopkami. Přesně takovým místem

byl ostrov Ometepe na jezeře Nikaragua.“ (P. Eltringham, 2005) Domněnku o původu

Chorotegů a Nahuů, známých později pod společným názvem Niquirano, podporuje

několik skutečností. Jednou z nich je jazyková příbuznost. (T. Merril, 1993)

Některá místa v Nikaraguy dodnes nesou jména v jazyce Nahuatu, což byl jazyk

Aztéků. (R. Reid, 2005) Za další společný rys můžeme považovat používané plodiny

jako kukuřice, fazole, čili papriky a avokádo, případně některé kulturní zvyky jako

například pití čokolády při rituálech. (T. Merril, 1993) Původními obyvateli střední

Nikaraguy byli Chontalové, Matagalpové a Populucové, příbuzní honduraských Mayů.

O jejich původu svědčí podobné důkazy jako v případě skupiny Niquirano.

(P. Eltringham, 2005) Nicméně Chorotegové a Nahuanové dosáhli před příchodem

Španělů vyšší kulturní úrovně. Byli uspořádáni do dobře fungujících správních jednotek

připomínajících městské státy.

Východní část země byla osídlena druhou kulturní skupinou, kmeny Rama,

Sumu, Miskito a mnoha dalšími. Tyto kmeny přišly zřejmě z jihu, jelikož jejich jazyky

a různé dialekty jsou podobné jazyku Chibcha, kterým se mluví v severní Kolumbii.

Obecně můžeme říci, že byly méně vyspělé než jejich západní sousedé. Živily se lovem,

zejména rybolovem, a praktikovaly žárové zemědělství. Pěstovaly kasavu, banány,

ananas. (T. Merril, 1993)

33

2.2. Kolonializmus

První španělská výprava pod vedením Gila Gonzálese de Ávily pronikla

do Nikaraguy v roce 1522. (T. Merril, 1993) Expedice připlula po řece Río San Juan

na západní pobřeží jezera Nikaragua, kde se setkala s náčelníkem Nicaraem,

který v té době vládl již zmíněným státům Chorotegů a Nahuů. (P. Eltringham, 2005)

Španělé byli vřele přijati a brzy asi 6 000 lidí okolo náčelníka Nicaraa dobrovolně

přijalo katolickou víru. Nicarao rovněž podporoval De Ávilovu cestu do dalších

městských států spadajících pod jeho vládu, kde se podařilo přesvědčit na víru další

tisíce obyvatel země. Nicméně jeho postup dále do vnitrozemí byl nakonec zastaven

tamějším vládcem Diriagénem a jeho lidmi. Jejich odpor donutil de Ávilu k návratu

a odjezdu do Panamy. Podle náčelníka Nicaraa začali Španělé nazývat nově objevenou

zemi Nikaraguou. (T. Merril, 1993)

O dva roky později, v roce 1524, uspořádali Španělé výpravu, která měla za úkol

založit první stálé kolonie na území Nikaraguy. Vedením výpravy byl tentokrát pověřen

Francisco Fernández de Córdoba. Tomu se velice rychle podařilo překonat odpor

domorodých obyvatel, založit první koloniální města a oficiálně pojmenovat zemi

jako Nikaragua. Obě koloniální města, Granada i León, byla založena v blízkosti

původních osídlení. Tento krok umožňoval Španělům využívat a zotročovat domorodé

obyvatelstvo. Granada byla postavena v místě, kde se nachází i v současnosti, tedy

na břehu jezera Nikaragua. V několika dalších letech se stala bohatým koloniálním

městem. Jednou z výhod oproti Leónu byla její poloha, která umožňovala přístup

zaoceánským plavidlům. León byl založen na severním pobřeží jezera Managua,

avšak po zkáze města v důsledku zemětřesení v roce 1610 byl nově vystavěn v současné

lokalitě, to znamená asi 30 km od jeho původní polohy. Přestože byl o poznání chudší

než Granada, ustanovili ho Španělé hlavním městem Nikaraguy. Rivalita obou měst

přetrvává do současnosti. Z politického hlediska se Granada stala sídlem konzervativců

zastávajících tradiční španělské hodnoty, především monarchii a katolickou církvi.

V Leónu se naopak vytvořila opoziční skupina, složená zejména z tamějších

intelektuálů. Tato skupina založila Liberální politickou stranu, která podporovala

reformy v duchu francouzské revoluce a sjednocení středoamerických zemí. (R. Reid,

2004) Vzhledem k tomu, že v Nikaragui nebyl nalezen významnější zdroj zlata, zůstala

Granada a León dlouho jedinými španělskými městy v zemi. Kolonisté se stěhovali

do zajímavějších oblastí, což mělo vliv i na domorodé obyvatelstvo Nikaraguy.

Například mezi léty 1528 až 1540 bylo až 200 000 tamějších indiánů odvlečeno kvůli

34

práci do peruánských dolů. (T. Merril, 1993) Centrální vysočina zůstala kolonisty téměř

nedotčena. Poměrně zajímavý vývoj prodělala východní část země.

„Pobřeží Atlantického oceánu plenili od 16. století angličtí, francouzští

i holandští piráti, korzáři a bukanýři. V neproniknutelné džungli narazili na domorodé

kmeny Miskito, Sumu a Rama a většinou s nimi, na rozdíl od Španělů, jednali v míru.

Směňovali s nimi zboží za ryby, želví maso a další suroviny. Oplátkou za projevené

přátelství ukázali domorodci pirátům, kde bezpečně kotvit, zvali je do svých osad.

Obávaný kmen Miskito si obzvláště dobře rozuměl s Angličany. V roce 1687 bylo

atlantské pobřeží Nikaraguy a Mosquitie prohlášeno za britský protektorát pod jménem

Království Miskito.“ (P. Eltringham, 2005)

2.3. Nezávislost

Během éry kolonializmu byla ve Střední Americe veškerá moc v rukách

španělských šlechticů, tzv. peninsulares. První hnutí odporu proti nespravedlivému

rozložení moci a španělskému vykořisťování proběhlo v Salvadoru v roce 1811.

Následovaly nepokoje i v dalších středoamerických zemích, Nikaraguu nevyjímaje.

Nezávislost na Španělsku tam byla vyhlášena v roce 1821, avšak bezprostředně poté

se země stala spolu s Kostarikou, Salvadorem, Guatemalou a Hondurasem součástí

Mexika. Odtržení od Mexika bylo uskutečněno v roce 1823 založením Středoamerické

federace. V té byly soustředěny všechny zmíněné státy. Ani tento stav nebyl ideální.

Federaci zužovaly vnitřní konflikty, které přerostly v roce 1826 do tříleté občanské

války. Příčiny problémů můžeme hledat ve špatné komunikaci mezi jednotlivými státy

a následnou snahou federální vlády o centralizaci moci. V roce 1837 se federace

rozpadla a oficiálně vystupovala Nikaragua jako nezávislý stát od 30. dubna 1838.

(T. Merril, 1993) Do současné rozlohy chyběla ještě Mosquitie. Ta zůstala britským

protektorátem pod vládou Miskitů až do roku 1894. (P. Eltringham, 2005)

Úplná nezávislost zvýšila politické soupeření mezi leónskými liberály

a granadskými konzervativci. Kromě toho se o Nikaraguu začaly intenzivně zajímat

USA a Velká Británie. Jejich podnikatelé si uvědomovali velký ekonomický potenciál

případného průplavu mezi jezerem Nikaragua a Tichým oceánem. Velká Británie

obsadila v roce 1848 San Juan del Norte ve strategické poloze pro zprostředkování

a budování vodní cesty z jednoho oceánu do druhého. (R. Reid, 2004) Svůj nárok

na tuto oblast uplatňovala skrz výše uvedený protektorát a přejmenovala město

na Greytown. Výsadní právo na výstavbu a provoz vodní cesty ovšem nakonec získal

35

Američan Cornelius Vanderbilt, který za tímto účelem založil společně s nikaragujskou

vládou společnost Accessory Transit Company. Přestože stavba kanálu z jezera

Nikaragua do Tichého oceánu nebyla nikdy zrealizována, tato společnost přesto

značnou měrou přispěla k několika letům ekonomické prosperity. Zprostředkovávala

cestu zlatokopů a jejich techniky v době kalifornské zlaté horečky. Námořní cesta

do Kalifornie přes Nikaraguu byla totiž podstatně rychlejší než přes USA.

Dopravu po pevnině zajišťovala železničním spojením a dostavníky. (T. Merril, 1993)

2.4. William Walker

V roce 1855 pozvali leónští liberálové do Nikaraguy nechvalně proslulého

amerického dobrodruha Williama Walkera, aby jim pomohl získat politickou moc

a eliminovat jejich hlavní protivníky, konzervativce z Granady. (R. Reid, 2004)

Pouhých 56 vojáků stačilo Wolkerovi k tomu, aby v roce 1855 obsadil Granadu

a dosadil novou liberální vládu s prezidentem Patricio Rivasem. Sám William Walker

se pak jmenoval velitelem armády. Nová liberální vláda Nikaraguy byla uznána vládou

USA, avšak hrozbu v podobě Williama Wolkera si uvědomovaly sousední státy,

zejména Kostarika, která mu vyhlásila válku. Přesto se invaze kostarických vojáků

nakonec nekonala, jelikož je zastihla epidemie cholery. (T. Merril, 1993)

Nedlouho po této události roku 1856 William Walker zmanipuloval volby

a nechal se zvolit prezidentem. Jako hlava státu zlegalizoval otroctví, prohlásil

angličtinu za oficiální jazyk a zabral Acessory Tranzit Company Cornelia Vanderbilta.

Netajil se ani plány na invazi do okolních zemích. Těmito kroky si chtěl mimo jiné

zajistit podporu jižních států USA. Podařilo se mu ale především zvednout vlnu odporu

v celé Nikaragui a Střední Americe, včetně odporu liberálů z Leónu. (R. Reid, 2004)

Opozičním silám velel Cornelius Vanderbilt a do války se nakonec zapojily,

kromě středoamerických zemí Kostariky a Guatemaly i Velká Británie a USA.

Díky tomu byla tato válka označena za „Válku Národů“. Za její oběť padlo mnoho

Nikaragujců a také značná část koloniální Granady. Walker ji nechal při svém úprku

vypálit. Rozhodující bitva proběhla v roce 1857 v Rivas. Odtud byl Walker americkým

námořnictvem eskortován do USA. (T. Merril, 1993) Trest ho tak zastihl až tři roky

poté, kdy byl zatčen Brity v Hondurasu při své další pochybné výpravě a následně

popraven Hondurasany v Trujillu. (P. Eltringham, 2005)

Občanská válka neměla jen negativní vliv na vývoj v Nikaraguy, jelikož

„nastartovala“ spolupráci mezi konzervativci a liberály. Ti se ještě před jejím oficiálním

36

koncem shodli na společném postupu proti Wolkerovi a v srpnu roku 1856 ustanovili

novým, a hlavně z politického hlediska neutrálním, hlavním městem Managuu.

(T. Merril, 1993) Ta byla vybrána vzhledem k její poloze mezi Granadou a Leónem

a není bez zajímavosti, že se do té doby podobala spíše sídlu vesnického typu.

(R. Reid, 2004) Liberální strana dále uznala vinu na občanské válce a přenechala

vládu konzervativcům. „Během dalších třiceti let se moc ve státě přelévala mezi

konzervativci a liberály. Ne vždy probíhalo předání moci pokojnou cestou, ale přesto

epocha let 1857 až 1893 proslula tak nebývalou stabilitou a prosperitou, že na ni

nikaragujští historici nostalgicky vzpomínají jako na klidných „Třicet let“. Toto období

se navíc krylo s rozvojem produkce nejdrahocennějšího nikaragujského exportního

artiklu – kávy, o kterou se v Evropě a USA doslova rvali.“ (P. Eltringham, 2005)

2.5. Intervence USA

Období politické i ekonomické nestability započalo v roce 1893, kdy se k vládě

dostal liberál generál José Santos Zelaya. Ten získal moc prostřednictvím vojenského

puče. Svrhl dosavadního prezidenta z řad konzervativců a stal se diktátorem. (R. Reid,

2004) Negativním jevem z hlediska dalšího vývoje byla i skutečnost, že trh s kávou

ovládly na počátku 20. století, díky spolupráci s nikaragujskými velkostatkáři,

společnosti z USA. (P. Eltringham, 2005)

Vztahy s USA se značně vyostřily po tom, co vláda USA upřednostnila stavbu průplavu

skrz středoamerickou šíji v Panamě místo v Nikaragui. Zelaya se poté rozhodl

vybudovat konkurenční kanál ve spolupráci s Němci a Japonci. Přestože tento projekt

nebyl nikdy realizován, je považován za hlavní příčinu občanské války v roce 1909.

USA nejdříve přerušily diplomatické styky s diktátorovou vládou. Následně

se liberálové naladění proti Zelayovi, spojili s konzervativci pod vedení Juana Estrady

a s podporou námořních sil USA ho donutili k rezignaci. Tímto činem začalo období

přímého vměšování se USA do nikaragujských záležitostí. V roce 1912 zasáhly

do dalšího povstání proti svým spojencům, vládě konzervativců a od tohoto roku

až do roku 1933 pocítila Nikaragua neustálou přítomnost vojenských jednotek USA.

Intervenci USA právně umožňovala smlouva (Chamorro-Bryan Treaty) z roku 1914.

Podle této smlouvy měly USA možnost „chránit své zájmy v Nikaraguy“. Přestože

vláda USA nehodlala investovat do stavby průplavu v Nikaragui, vynutila si výhradní

právo na jeho stavbu. Tímto odstranila potenciální konkurenci svému kanálu v Panamě.

Dále si vymohla právo na umístění svých vojenských základen na území Nikaraguy.

37

Liberálové se odmítli účastnit voleb v roce 1916 a tak byl jednoznačně zvolen

prezidentem konzervativec Emiliano Chamorrro. Dalších voleb se sice liberálové

již účastnili, ale značný vliv USA udržel své spojence u moci ještě několik dalších let.

Vláda Carlose Sólorzána, úřadující od roku 1924, se nebránila spolupráci s liberály.

V roce 1925 USA souhlasily s vycvičením ozbrojených složek Nikaraguy a zavázaly se

stáhnout z Nikaraguy. Naneštěstí došlo hned další rok k nepokojům mezi konzervativci

a liberály, což posloužilo USA jako záminka k vyslání dalších vojenských jednotek

do Nikaraguy. Bylo zapotřebí chránit své občany na území této země. Příčinou

nepokojů byl puč generála Emiliana Chamorra, bývalého prezidenta. Proti dosazené

vládě konzervativců a dalšímu vměšování USA vystupoval mimo jiné i Augusto César

Sandino. Ten vedl vlastní guerillovou armádu složenou z řad rolníků a dělníků.

Sandinova armáda působila ve východní části země, kde způsobila významné škody

především v důlních oblastech. (T. Merril, 1993) Severoameričané reagovali zřízením

nikaragujské Národní gardy, ozbrojené síly, jejíž základem se stala nedávno vzniklá

nikaragujská armáda. Ta měla za úkol zničit Sandinův odpor. Zřízení Národní gardy

umožnilo USA stáhnout v roce 1933 své vlastní ozbrojené síly z Nikaraguy. (R. Reid,

2004)

Obrázek č. 5: Augusto César Sandino

(Wikipedia, 2007)

38

2.6. Somosizmus

Na konci roku 1932, ještě před stažením armády USA z Nikaraguy, zvítězil

v prezidentských volbách liberál Juan Baptista Sacasa. Nový prezident jmenoval

velitelem, Američany přenechané Národní gardy, Anastazia Somozu Garcíu. Tento akt

byl schválen USA s přihlédnutím k jejich předchozí spolupráci. (T. Merril, 1993)

Anastazio Somoza García pocházel z vlivné nikaragujské rodiny, což mu umožňovalo

udržovat velmi dobré vztahy s tamější elitou, bohatými velkostatkáři a podnikateli.

(P. Eltringham., 2005)

V USA vystudoval školu a americká armáda zajistila jeho vojenský výcvik.

V roce 1934 pozval jako velitel Národní gardy Augusta Sandina na přátelskou večeři

pod záminkou diskuze o případné mírové smlouvě. Povzbuzen vstřícným postojem

prezidenta Sacasy k jeho guerrilové armádě, Sandino nabídku přijal a na schůzku se

dostavil i se svými generály. Při odchodu je však nechal Somoza zatknout a následně

popravit. Sandinova armáda nebyla schopná bez svých vůdců Národní gardě vzdorovat

a byla velice rychle zničena. Přestože s předchozími činy zásadně nesouhlasil prezident

Sacasa, nebyl schopen významnějším způsobem vzdorovat stále mocnějšímu veliteli

hlavní vojenské síly země. (T. Merril, 1993)

Anastazio Somoza García se stal prezidentem Nikaraguy po kontroverzních

volbách v roce 1937. Okamžitě došlo ke změnám ústavy. Tyto změny přisuzovaly

novému prezidentovi především více politické moci. (R. Reid, 2007) Somoza se stal

nejen prezidentem republiky, ale také velitelem Národní gardy. (T. Merril, 1993)

„Z Národní gardy si vychoval svou osobní armádu a postupně ji přiděloval pravomoci,

které dalece přesahovaly obvyklé kompetence vojenské síly, až nakonec kontrolovala

média, poštu a dokonce i zdravotnictví.“ (P. Eltringham, 2005) Pod oficiálně

proklamovanou demokracií tak vládl Somoza v Nikaraguy prostřednictvím vojenské

diktatury. Opozice byla nekompromisně pronásledována. Kromě podpory Národní

gardy těžil Somoza rovněž z podpory USA. Uměl velice dobře anglicky, znal tamější

kulturu a v neposlední řadě zaujal jednoznačný protikomunistický postoj. (T. Merril,

1993) Umožnil CIA využívat Nikaraguu jako základnu k akcím vojenského typu. Díky

tomu byl například v roce 1954 svržen vůdce Guatemaly, Colon Jacobo Arbenz

Guzman. (R. Reid, 2007) Dobré vztahy s USA ve svém důsledku znamenaly příliv

zahraničních investic, hlavně pak výstavbu manufaktur. Až 90 % exportu země mířilo

do USA. Vzhledem k tomu, že ekonomika byla zcela pod Somozovou kontrolou, sloužil

ovšem její růst pouze k obohacení diktátora a jeho blízkých. Toto tvrzení mohu podpořit

39

několika příklady. Finance získané za povolení zahraničním podnikům připadly pouze

Somozovi, stejně jako zisky většiny důležitých národních podniků. Somoza vlastnil

nejvýznamnější textilní, potravinářské a obchodní společnosti. Ovládal La Salud,

jedinou firmu v zemi zpracovávající mléko, společnost LANICA (Líneas Aéreas de

Nicaragua), národní aerolinky. Vláda také zkonfiskovala všechnu půdu vlastněnou

německými přistěhovalci a poté jí prodala za velmi nízké ceny Somozovi a jeho rodině.

(T. Merril, 1993) Somozou vlastněná půda měla rozlohu asi jako sousední Salvador.

Rozsáhlá korupce samozřejmě ponechala většinu obyčejných lidí v chudobě. (R. Reid,

2007)

Somoza García vládl tímto způsobem v Nikaragui až do roku 1956, kdy byl

smrtelně zraněn, během jednoho z mnoha atentátů na jeho osobu, básníkem Rigobertem

Lópezem Pérezem. Nevystupoval sice celé období své vlády formálně jako prezident,

ale ve skutečnosti se koncentrovala všechna moc v jeho rukách. V den, kdy byl

postřelen, zrovna probíhala v Leónu oslava Národní liberální strany (PLC) k jeho

znovuzvolení prezidentem, což umožnila další změna ústavy. Zraněný Somoza zemřel

o osm dní později v Panamě.

Ani tento fakt však nepřinesl požadovanou změnu. Po smrti Anastasia Somozy

Garcíi totiž převzal vládu v Nikaragui jeho starší syn Luis Somoza Debayle. Velitelem

Národní gardy se stal jeho mladší syn Anastazio Somoza Debayle. Jejich převzetí moci

provázelo zatýkání mnoha odpůrců z řad opozice. Jelikož se na protest proti tomuto

jednání rozhodla Konzervativní strana nezúčastnit se voleb v roce 1957, vytvořili bratři

Somozové novou opoziční Národní konzervativní stranu (Partito Conservador

Nacionál). Zdánlivě demokratické volby mohly být uskutečněny. Prakticky bez opozice

v nich pochopitelně zvítězil Luis Somoza Debayle. Přestože jeho zvolení příliš

demokraticky neproběhlo, jeho šestiletá vláda přinesla určitá zlepšení v podobě větší

svobody občanů Nikaraguy. Zakázal také znovuzvolení prezidenta, tak jak ho zanesl

do ústavy jeho otec. Nicméně v dalších volbách v roce 1963 byl zvolen přítel rodiny

Somozů Schick Gutiérrez. Anastazio Somoza přetrvával ve své funkci velitele Národní

gardy a navíc se v roce 1967 se stal i prezidentem. Po srdeční příhodě a následné smrti

svého bratra Luise získal neomezenou moc a vládl až do revoluce v roce 1979.

Nikaragua tak zůstávala i v dalších letech ovládána touto vlivnou rodinou. (T. Merril,

1993)

V roce 1960 se vláda Nikaraguy zasadila o vytvoření středoamerického volného

trhu a poměrně významným způsobem tak oživila ekonomiku země. Spolu se

40

Salvadorem, Guatemalou a Hondurasem založila organizaci CACM (Central American

Common Market). Později se připojila i Kostarika. Vláda Luise Somozy pokračovala

v udržování dobrých vztahů s USA a v roce 1961 podpořila jejich armádu v invazi

na Kubu. (T. Merril, 1993) Negativní stránkou vlády obou bratrů byly neustálé únosy

a věznění jejich odpůrců. (P. Eltringham., 2005) I přes některé hospodářské úspěchy

zůstávaly významné společnosti a velká část nikaragujské půdy ve vlastnictví Somozů

a jejich příznivců, což vytvářelo i nadále velice nerovnoměrné rozdělování bohatství

země. (T. Merril, 1993)

2.7. Sílící opozice

U zrodu nových snah o změnu vládnoucích poměrů v Nikaragui stál v roce 1961

Carlos Fonseca Amador a Colonel Santos López. (R. Reid, 2007) Prvně jmenovaný

byl v padesátých letech jedním ze zakladatelů Sandinovské fronty národního

osvobození (Frente Sandinista de Liberación Nacionál - FLSN), která vznikla

na právnické fakultě Národní autonomní univerzity v Leónu (Universidad Nacionál

Autonóma de Nicaragua – UNAN). (T. Merril, 1993) Nové politické uskupení mělo

za úkol odporovat diktátorskému režimu a propagovat socialismus a učení Marxe.

(P. Eltringham, 2005) Druhý jmenovaný, Colonel Santos López, dříve bojoval po boku

Augusta Césara Sandina v partyzánské válce. Obě tyto osobnosti nikaragujské historie

vytvořily spolu s dalšími aktivisty ze Sandinovské fronty národního osvobození

významnou a neustále rostoucí opoziční sílu. (R. Reid, 2007)

Pro volby v roce 1967 se sjednotila Konzervativní strana (PLI) a Křesťanská

sociální strana (Partito Social Cristiano – PSC) a dali tak vzniknout Národní opoziční

unii (Union Nacionál Opositora – UNO). Ta byla ovšem v kontroverzních volbách

neúspěšná a do dalších snah o změnu nepříznivé situace v zemi, na rozdíl

od Sandinovské fronty, výrazněji nepromluvila. (T. Merril, 1993)

Důležitým impulsem pro zvýšenou opoziční aktivitu se stalo zemětřesení v roce

1972, o jehož ničivé síle jsem se již zmínil (viz. kap. 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy).

Myslím si, že situaci po zemětřesení velice dobře vystihuje následující popis.

„Do bývalého obchodního centra Managuy vtrhli chudí managujci bok po boku

s vojáky Národní gardy a drancovali a kradli, co jim přišlo pod ruku. Většinu zahraniční

pomoci Národní garda rozprodávala těm nejubožejším obětím za přemrštěné sumy,

přičemž je nutno podotknout, že se vše odehrávalo za Somozova vědomí a na jeho

41

příkaz. Firmám, ani majitelům domů, kteří uplatnili nárok na pojistné v pojišťovnách

vlastněných Somozovým klanem, nebyla vyplacena ani cordóba. Tentokrát nechala

Somozova chladná vypočítavost, cynismus a hrabivost klidnými ani nejvyšší

společenské vrstvy, kdysi tak loajální vůči režimu, a bohatí podnikatelé a osobnosti

společenské elity začali potápějící se loď jménem Nikaragua houfně opouštět. Odhaduje

se, že v roce 1974 dosáhla hodnota Somozova osobního majetku astronomických

400 milionů dolarů.“ (P. Eltringham., 2005)

V tom samém roce existovaly v Nikaragui dvě silné opoziční skupiny.

Již zmíněná FSLN pod vedením Carlose Fonsecy a Demokratická unie za osvobození

(Unión Democrática de Liberación – UDEL), kterou vedl Pedro Joaquín Chamorro.

Tento muž byl velice populární. Lidé ho znali jako ostrého kritika Somozova režimu.

Kritické články zveřejňoval ve svých novinách La Prensa, kde působil i jako editor.

(R. Reid, 2007) Udel se snažila dosáhnout změny mírovými prostředky, zejména

prostřednictvím dialogu s vládou. Jejich hlavním cílem bylo zajistit politický

pluralizmus. Somoza však reagoval na jejich pokusy o dialog jen dalšími represemi

v podobě nekompromisní cenzury tisku a médií. V září roku 1974 se nechal opětovně

zvolit prezidentem.

FLSN zaujala mnohem radikálnější postoj než UDEL a nedlouho po znovu-

zvolení Somozy se odhodlala k smělému činu. V prosinci roku 1974 obsadili její

přívrženci dům vysokého vládního úředníka a zajali Somozovi příbuzné. Poté si vynutili

zaplacení výkupného ve výší jednoho milionu amerických dolarů a uprchli na Kubu.

Vzhledem k tomu, že uveřejnili svůj čin v rádiu a deníku La Prensa, jejich popularita

mezi občany země výrazně vzrostla. Somoza odpověděl dalším zpřísněním režimu.

(T. Merril, 1993) Za oběť, více než dvouletého systematického zabíjení odpůrců vlády,

padl v roce 1976 i Carlos Fonseca Amador. (R. Reid, 2007)

2.8. Revoluce

Na počátku rozsáhlé vlny nepokojů v roce 1978 byla politicky motivovaná

vražda Pedra Joaquína Chamorra. Tento čin a následná situace v zemi přiměla Spojené

státy americké, aby přerušily přísun vojenské pomoci Somozově vládě. FLSN se povedl

další únos vládních příslušníků, když 22. srpna 1978 vtrhla do Národního paláce během

zasedání kongresu. Zajala stovky vládních činitelů a donutila podruhé Somozu,

aby přistoupil na její požadavky. (P. Eltringham, 2005) Tentokrát požadovala svobodu

pro šedesát politických vězňů. (R. Reid, 2007) Následující rok byla již situace

42

pro Somozu nadále neudržitelná. Během dlouhotrvajících nepokojů se Nikaragua

dostala do hospodářské krize. Zemědělská a průmyslová produkce prudce klesla,

stoupla nezaměstnanost a inflace. Rychle rostl dluh vlády, která potřebovala prostředky

na obranné vojenské akce. Kromě toho Nikaraguu přestaly podporovat mezinárodní

finanční instituce.

V únoru 1979 založili Sandinisté Národní vlasteneckou frontu (Frente Patriótico

Nacionál – FPN) Jejími členy se staly mimo jiné i PLI a Křesťanská sociální strana

lidová (Partito Popular Social Cristiano – PPSC). Takto složená vlastenecká fronta

získala širokou podporu soukromého sektoru, což ve svém důsledku zlepšilo výbavu

a kvalitu guerillové armády Sandinovské fronty. (T. Merril, 1993) „Tentokrát už nešlo

o hrstku guerillových povstalců, Sandinisté vytvořili sebejistý a skvěle organizovaný

vojenský organizmus. Soustředili se na okrajové provincie a strategické akce centrálně

koordinovali.“ (P. Eltringham a kol., 2005) V květnu 1979 obsadila FLSN města Estelí

a Jinotegu, postupovala na další cíle po celé zemi. Rád bych podotkl, že úspěchům

FLSN také velmi významným způsobem pomohli obyvatelé měst, kteří se ve velkých

počtech přidávali k boji za svobodu. (R. Reid, 2007) Změna se zdála být čím dál tím

více reálná, a proto se v červnu v sousední Kostarice sešla exilová vláda Nikaraguy.

Mezi jejími pěti členy se objevil i Daniel José Ortega Saavedra z FLSN a vdova

po majiteli a vydavateli deníku La Prensa Violeta Barrios de Chamorro.

Vláda se dohodla na potřebě politického pluralismu, smíšené ekonomiky a neutrální

zahraniční politiky. Krátce poté byla, kromě Managuy, již celá Nikaragua pod kontrolou

opoziční armády. Situace se stala pro Somozu a jeho Národní gardu neudržitelná.

Donutila diktátora k rezignaci a následném útěku do zahraničí. Amastazio Somoza

Debayle nezůstal bez trestu, jelikož byl v následujícím roce zavražděn v Paraguayi

levicovými extremisty.

Dne 19. července 1979 obsadila Sandinovská lidová armáda Managuu a exilová

vláda tak získala kontrolu nad celou zemí. (T. Merril, 1993) Revoluce byla prohlášena

za vítěznou. „Dá se říct, že ukončila v Nikaragui téměř pět set let trvající epochu

feudalismu, ale cena za tento historický přelom byla vysoká“ (P. Eltringham, 2005)

Dlouhé období nestability zanechalo nové vládě řadu vážných problémů jako je

chudoba, negramotnost nebo nezaměstnanost. (R. Reid, 2007) Ve válce přišlo o život asi

50 000 lidí, dalších 120 000 přežívalo v exilu a až 600 000 zůstalo bez domova.

Zahraniční dluh země se vyšplhal na 1,6 miliardy USD. Zásoby potravin a pohonných

hmot byly vyčerpány. Mezinárodní organizace musely vypomáhat při šíření nemocí

43

vzniklých z nedostatečné zdravotní péče. Nicméně i přes všechny tyto problémy většina

Nikaragujců oslavovala konec Somozova režimu a vzhlížela k budoucnosti s nadějí

na ustanovení nového systému bez politických, sociálních a ekonomických nerovností.

(T. Merril, 1993)

2.9. Sandinistické období

Nová pětičlenná vláda, fungující v provizorních podmínkách, se okamžitě začala

věnovat obnově tamější ekonomiky. Toto téma se stalo hlavním úkolem vládního

ekonomického týmu, který spolupracoval se zástupci soukromého sektoru. Vláda

podnikla potřebné kroky k postupnému splacení zahraničního dluhu a ustanovila

Mezinárodní fond obnovy (Fondo Internacional de Reconstrucción – FIR). Skrz tento

fond přijímala Nikaragua multilaterální i bilaterální zahraniční pomoc. Vláda zabrala

všechnu půdu vlastněnou Somozovou rodinou. Tato půda se stala dočasným majetkem

Ministerstva zemědělských reforem. Znárodněny byly rovněž zbankrotované finanční

instituce. Díky takto přijatým opatřením zaznamenalo hospodářství země pozitivní

vývoj v podobě zřetelného růstu. Další prioritou vlády se stalo vytvoření nové civilní

správy, politických institucí, ústavy a v neposlední řadě také občanské společnosti, která

za předchozích režimů v podstatě neexistovala. FLSN se zasadila o vznik organizací

reprezentujících významné skupiny obyvatel státu. Mezi těmito organizacemi

se objevila například Sandinistická federace pracujících (Central Sandinista

de Trabajadores – CST), Národní unie farmářů a chovatelů dobytka (Union Nacionál de

Agricultores y Ganaderos – UNAG) nebo Asociace nikaragujských žen Luisy Amandy

Espinozy (Asociación de Mujeres Nicaragüenses Luisa Amanda Espinoza –

AMNLAE). S ohledem na dohodu podepsanou exilovou vládou v Kostarice

byla založena nová Sandinovská lidová armáda (Ejército popular de Sandinista – EPS)

a Sandinovská policie (Polícia Sandinista). Oběma složkám se dostalo kvalitního

výcviku od kubánských a sovětských specialistů. Později byla zavedena povinná

vojenská služba.

Při sestavování nových politických institucí začalo být zřejmé, že populární

FLSN bude mít v nově formované vládě převahu. Většina, představující 33 členů Státní

rady, byla jmenována jednotlivými revolučními skupinami. K těmto členům pak

pětičlenná vláda přidala dalších 14 zástupců z nově formovaných politických skupin.

Z těch se ale plných 12 rozhodlo připojit k FLSN. Tento fakt způsobil, že FLSN získala

v radě více než polovinu ze všech křesel. Vzhledem k této skutečnosti rezignovala

44

na svou funkci ve vládě začátkem roku 1980 Violeta Barrios de Chamorro. O několik

měsíců později ji následoval další člen vlády Alfonso Robelo Callejas. To ještě posílilo

pozici Daniela Ortegy a již tak dominantní roli FLSN. Daniel Ortega byl poté v prvních

porevolučních volbách zvolen prezidentem. Obdržel 67 procent všech hlasů. Jeho FLSN

pak získala v parlamentu šedesát jedna z devadesáti devíti křesel. (T. Merril, 1993)

Volby vynikly vysokou účastí obyvatel země a po dlouhé době se obešly bez zásahů

Spojených států amerických. (P. Eltringham, 2005) Na druhou stranu z nich odstoupila,

na znamení nesouhlasu s FLSN kontrolovanými národními médii, hlavní opoziční

koalice a její kandidát na prezidenta. Při bližším pohledu je však třeba poznamenat,

že kontrola FLSN se nevztahovala na soukromé subjekty, které měly svobodu projevu

zaručenou. Opozice se mohla například spolehnout na výraznou podporu deníku

La Prenza, jehož kampaň proti Ortegovi a jeho straně financovala americká CIA.

Cenzura opozičně zaměřených médií nastala až později v důsledku občanské války,

kterou vyvolaly do značné míry zájmy USA v regionu. (R. Reid, 2007)

2.10. Válka s Contras

FLSN jako levicově orientovaná politická strana udržovala přátelské vztahy

s Kubou, Sovětským Svazem i východní Evropou, což se projevilo například v již

uvedené spolupráci při výcviku ozbrojených složek. Vláda USA pod vedením

prezidenta Jimmy Cartera si zpočátku snažila udržet v Nikaraguy určitý vliv a poskytla

jí půjčku v hodnotě 75 milionů amerických dolarů. Na konci roku 1980, v napjaté

atmosféře studené války, ji ale již začala rostoucí spolupráce mezi Nikaraguou

a socialisticky orientovanými státy vážně znepokojovat. (R. Reid, 2007)

V roce 1981 byl zvolen prezidentem USA Ronald Reagan, který byl o hrozbě,

v podobě komunistické Nikaraguy pevně přesvědčen. Domníval se dokonce, že Kuba

a Sovětský Svaz připravuje v Nikaragui armádu, jejíž hlavním úkolem by měla být

podpora guerillových sil v El Salvadoru a jeho přebudování na socialistický stát.

(T. Merril, 1993) Jako reakci na potenciální hrozbu zvolil nejen zastavení hospodářské

pomoci Nikaraguy, ale i otevřenou podporu protisandinistických vojenských jednotek,

složených převážně z bývalých příslušníků Národní gardy, kteří z Nikaraguy uprchli

po pádu Somozovy vlády. Tyto jednotky byly známy pod jménem Contras. Jednalo se

tedy o kontrarevolucionáře. (P. Eltringham, 2005) Jejich tábory, nacházející se v velké

většiny na území jižního Hondurasu, obdržely od vlády USA dotaci v hodnotě

19 milionů USD na zdokonalení své výzbroje. (T. Merril, 1993) Contras měly asi

45

15 000 bojovníků, ale kvůli své nevalné minulosti se jim nikdy nepodařilo získat přízeň

nikaragujské veřejnosti. (R. Reid, 2007) Výjimkou byly domorodí obyvatelé východu

země, hlavně pak Miskitové. Ti centrální vládu v Managui nikdy plně nepřijali.

Po tom, co jim Sandinisté začali vnucovat svou ideologii a pokoušeli se je proti jejich

vůli stěhovat do nově zakládaných vesnic, se někteří z nich přidali na stranu

kontrarevolucionářů. (P. Eltringham, 2005)

V roce 1985 uvalila vláda USA na Nikaraguu obchodní embargo a občanská

válka nabyla na intenzitě. (T. Merril, 1993) Právě v této době došlo ze strany Daniela

Ortegy a FLSN k porušení volebních slibů o svobodné politické společnosti v podobě

cenzury opozičně orientovaných médií. (P. Eltringham, 2005) V půlce roku 1986

Kongres USA schválil další finanční podporu Contras v hodnotě 100 milionů USD.

V následujícím roce se však ukázalo, že CIA financovala Contras ze zdrojů získaných

nelegálním prodejem zbraní do Íránu. Vláda USA následně zakázala další dotace

a přerušila Contras přísun veškerých finančních prostředků. Tato událost se ukázala být

významným krokem k ukončení občanské války, jelikož jednotky Contras v ní nebyly

schopné pokračovat bez podpory USA. Vláda Nikaraguy, řešící ekonomické problémy

způsobené obchodním embargem, rovněž neměla zájem v udržování konfliktu,

na který bylo zapotřebí stále více finančních prostředků. (T. Merril, 1993)

Zprostředkovatelem míru se stal prezident Kostariky Oscar Arias Sánchéz.

Cílem jeho plánu bylo ukončit konflikt v Nikaraguy a v Salvadoru, urovnat konfliktní

vztahy mezi Nikaraguou a Hondurasem. K jeho plánu se vyjádřila pozitivně i vláda

USA. (P. Eltringham, 2005) V lednu 1988 proběhl na toto téma summit.

Jeho výsledkem byla i dohoda o jednoznačném konci podpory Contras ze strany USA

a provedení demokratických reforem ze strany FLSN. V březnu téhož roku pak

podepsaly obě strany účastnící se konfliktu v Nikaragui oficiální mírovou dohodu. (T.

Merril, 1993)

2.11. Volby 1990 a vláda Violety Barrios de Chamorro

Na konci osmdesátých let se nikaragujská ekonomika nacházela v žalostném

stavu. Pod tlakem negativního vývoje vyhlásil Daniel Ortega na začátek roku 1990

předčasné volby. Příčiny ekonomického propadu hledejme v občanské válce,

obchodním embargu ze strany USA, ale také v neefektivnosti centrálně plánované

ekonomiky, kterou FLSN postupně prosazovala. (R. Reid, 2007)

46

Na druhou stranu nelze vnímat vládu Sandinistů jako zcela neúspěšnou.

„Odhlédneme-li od ideologické stránky levicové politiky, nelze Sandinistům upřít

mimořádné úspěchy, kterých dosáhli v civilní sféře. Těsně po vítězství nad Somozovým

režimem bylo šedesát procent Nikaragujců negramotných. I do nejodlehlejších koutů

země byli vysláni učitelé, vyzbrojeni jen tabulí, křídou a plynovou lampou. Na konci

sandinistické vlády klesl počet analfabetů v zemi na třináct procent. Zasadili se

o radikální změnu postavení žen v machistické společnosti. Za revoluce vedly ženy

několik bataliónů do válečné vřavy a ženy rovněž tvořily zhruba dvacet procent vojáků

sandinistické armády. Jelikož válečné výdaje každým rokem „schramstly“ téměř

polovinu státního rozpočtu, osvětové programy a projekty na rozvoj venkova a kultury

se musely spolehnout na finanční zdroje ze zahraničí a na mezinárodní dobrovolníky.

Díky výraznému zahraničnímu vlivu se Nikaragujci v porovnání s ostatními obyvateli

Střední Ameriky daleko více zajímají o dění ve světě a všeobecně se lépe orientují

v reáliích. Sandinisté v mnoha ohledech proměnili klasický latinskoamerický model

země na kosmopolitní stát se silným lidským potenciálem.“ (P. Eltringham, 2005)

Jako argumenty pro své znovuzvolení mohli použít také výrazné zlepšení

zdravotní péče. Provedený očkovací program pomohl snížit kojeneckou úmrtnost

na třetinu původní hodnoty. Ocenil bych i přerozdělení Somozova majetku mezi malá

zemědělská družstva. (R. Reid, 2007)

Proti FLSN vytvořily opoziční strany Národní opoziční unii (Union Nacionál

Opositora – UNO). Ta zahrnovala mimo jiné i tradiční konzervativní a liberální

politické strany. Jako kandidátku do prezidentské funkce jmenovala opozice Violetu

Barrios de Chamorro. Přestože kampaň FLSN byla lépe organizovaná a její program

propracovanější, mnoho voličů se obávalo pokračujících sporů s Contras a USA,

což by dále prohlubovalo ekonomickou krizi. (T. Merril, 1993) Vláda USA navíc slíbila

ukončení obchodního embarga a výraznou hospodářskou pomoc, pokud UNO

ve volbách zvítězí. (R. Reid, 2007) A tak se také stalo. Violeta Barrios de Chamorro

získala 55 % hlasů a zvítězila tak před Danielem Ortegou, který získal jen 41 % hlasů.

(T. Merril, 1993)

V květnu 1990 převzala Chamorro prezidentskou funkci a v červnu složily

jednotky Contras své zbraně. Vláda USA následně zrušila obchodní embargo a schválila

rozvojovou spolupráci. (R. Reid, 2007) Avšak dále před sebou měla Violeta Barrios

de Chamorro nelehký úkol. Vláda složená z mnoha, často zcela odlišných, politických

stran působila velmi nesourodě a bylo obtížné vyhovět všem požadavkům. (P.

47

Eltringham, 2005) Ekonomiku země se nepodařilo významně oživit. Nezaměstnanost

zůstávala stále velmi vysoká. (R. Reid, 2007) Pokusy o zastavení inflace nebyly úspěšné

a tvrdé ekonomické reformy způsobily masové generální stávky. Vládě nezbývalo než

tyto reformy podstatně zmírnit. Selhalo také jednání se Světovou bankou a Mezi-

národním měnovým fondem o částečném odpuštění dluhů. (P. Eltringham, 2005)

2.12. Liberální vláda PLC

Na další desetiletí ovládli politické dění v Nikaraguy liberálové. V roce 1996 byl

v kontroverzních volbách zvolen bývalý starosta Managuy Arnoldo Alemán z Liberální

konstitucionální strany (Partido Liberal Constitucionalista – PLC). PLC byla původně

středově smýšlející součástí nejvýznamnější pravicové liberální strany PLN. Před

volbami se pravicové politické strany rozhodly vystoupit z Národní opoziční unie

Violety Barrios de Chamorro a kandidovat samostatně. K těsnému vítězství PLC

přispěly mimo jiného i rozepře v táboře jejich největších soupeřů FLSN, kde došlo

k oddělení středově orientované frakce pod vedením Sergio Ramireze, bývalého

viceprezidenta Nikaraguy.

PLC prosazovalo otevřenou zahraniční politiku, především pak spolupráci

s USA. (P. Eltringham, 2005) Začátek jejich vládního období se vyznačoval investicemi

do infrastruktury a značným snížením výdajů na armádu. Počet vojáků klesl desetkrát.

(R. Reid, 2007) Znepokojující ovšem bylo, že Alemánova vláda byla od počátku

provázena nejasnostmi upozorňujícími na možnou korupci. Někteří se dokonce obávali

návratu somosizmu.

Situaci v Nikaraguy zhoršovaly také přírodní katastrofy. V roce 1998 způsobil

velké hospodářské škody hurikán Mitch. (viz kap. 1.1.5. Přírodní rizika a hazardy)

Na přelomu tisíciletí pak následovalo zemětřesení s epicentrem v blízkosti města

Masaya následované hurikánem Keith. Ten vyvolal, podobně jako jeho předchůdce,

rozsáhlé záplavy a sesuvy půdy.

Korupce, spojovaná s vysokými představiteli PLC a FLSN zřejmě zapříčinila krach

dvou velkých nikaragujských bank (Interbank a Bancafé). Přestože určitý růst

vykazoval sektor turistického ruchu a některá průmyslová odvětví, státu se stále

nedařilo podstatně zlepšit důležité ekonomické a rozvojové ukazatele. (P. Eltringham,

2005)

Nikaragua byla označována jako druhá nejchudší země Severní a Jižní Ameriky.

Pod hranicí chudoby žilo asi 60 % tamějších obyvatel. (R. Reid, 2007) O špatném

48

hospodařením Alemánovy vlády svědčí i tehdejší ohlasy ze zahraničí. „Dárcovské země

a jejich charitativní organizace pohrozily, že přestanou Nikaragui posílat pomoc

na obnovu země po živelné katastrofě napáchané hurikánem Mitch, dokud vláda

nezajistí řádné přerozdělování zahraničních dotací a darů.“ (P. Eltringham, 2005)

I přes výše zmíněné problémy potvrdily volby konané v listopadu 2001 vedoucí

pozici PLC. Do prezidentské funkce byl zvolen dřívější Alemánův viceprezident

Enrique Bolaňos. K volbám přišlo rekordních 96 % voličů. Bolaňos byl jako kandidát

podporován USA. Navíc po Ortegově ostré kritice vměšování se USA do vnitřních

záležitostí jiných států vláda George Busche prohlásila, že pokud volby vyhraje Ortega,

bude to mít pro Nikaraguu z hlediska USA vážné následky. Daniel Ortega si uškodil

také některými předešlými skutky, z nichž nejzajímavější byla dohoda s prezidentem

Alemánem, všeobecně známá jako „El Pacto“, která omezovala opozici v podstatě tak,

aby nemohla kontrolovat korupční jednání vlády. (R. Reid, 2007)

Enrique Bolaňos se snažil distancovat od korupčního jednání své strany

a bývalého prezidenta. Sliboval proti korupci bojovat, což potvrdil nedlouho po svém

oficiálním jmenování do funkce. „V prosinci 2002 zbavilo Národní shromáždění

s Bolaňosem v čele Alemána poslanecké imunity a jen pár hodin po hlasování byla

někdejší hlava státu obviněna ze zpronevěry státních financí ve výši 100 milionů

amerických dolarů.“ Přestože byl celý proces značně prodlužován, Alemán byl nakonec

řádně odsouzen k odnětí svobody na dvacet let a k zaplacení sedmnácti milionů

amerických dolarů. (P. Eltringham, 2005) PLC se však ani tímto skutkem negativní

pověsti zcela nezbavila. Ještě před ukončením procesu se objevily hlasy, že i sám

Bolaňos byl zapletený do korupčního jednání.

Bolaňosova vláda se odhodlala k uskutečnění několika liberálních

ekonomických reforem. Většina z nich ovšem nepřinesla požadované zlepšení.

(R. Reid, 2007) Přesto se vládě podařilo dosáhnout několika dílčích úspěchů. Za jeden

z nich se dá považovat výrazný nárůst cestovního ruchu. (viz. kap. 1.4.3. Služby)

Kromě propagace turistiky se PLC pod Bolaňosovým vedením zaměřila na vytváření

pobídek pro zahraniční investory. Pozitivně lze hodnotit přístup vlády ke strategickému

plánování a snahu o spolupráci s mezinárodními a zahraničními rozvojovými

organizacemi. (IMF, 2005) Asi největšího úspěchu dosáhla vláda v zahraniční

zadluženosti. Jak jsem již uvedl dříve, podařilo se jí dosáhnout odpuštění větší části

dluhu. (viz. kap. 1.4. Ekonomika) Vláda významně polemizovala o možnosti výstavby

49

již kdysi navrhovaného kanálu nebo alespoň železnice, která by dopravovala

přes pevninu lodní kontejnery.

Značné problémy ekonomice země působily neustále klesající ceny kávy

na světových trzích. Snížily se výnosy z jejího exportu a zvýšila se nezaměstnanost,

což znamená, že nejvíce na tuto situaci doplatili obyvatelé zaměstnaní v tomto sektoru.

Asi 5 000 jich v roce 2003 přicestovalo do Managui demonstrovat proti liberální

politice vlády. Negativní ohlasy z řad tamějších zemědělců vyvolal také vstup země

do Středoamerické zóny volného obchodu (CAFTA), jelikož je „odsoudil“ k boji

s dotovanou zemědělskou produkcí. (P. Eltringham, 2005) Na druhou stranu

Mezinárodní měnový fond považoval tento krok z pohledu ekonomického rozvoje

za velmi pozitivní. (IMF, 2005)

2.13. Návrat Daniela Ortegy Saavedry

Absence sociálního státu a korupční skandály vlády vyústily ve ztrátu důvěry

v liberály, která favorizovala před volbami v roce 2006 levicové kandidáty.

Vzhledem k tomu, že Daniel Ortega se opět nevyhnul pochybnému jednání, do role

favorita byl pasován bývalý Sandinista Henry Lewites. Ten ovšem několik měsíců před

volbami zemřel na infarkt a vítězství se tak dočkal po šestnácti letech v opozici Daniel

Ortega Saavedra a jeho FLSN. (R. Reid, 2007) Ortega zatím působí poněkud

rozporuplně. Některé jeho současné skutky dávají tušit, že se jeho politické představy

do jisté míry inspirují vládou Huga Cháveze ve Venezuele, což znepokojuje vládu USA.

(viz. kap. 1.3.5. Poslední politické události) Do jaké míry budou tyto představy a obavy

naplněny, a jaký dopad bude mít druhé období Ortegovy vlády na kvalitu života

obyvatel Nikaraguy, ukáže až budoucnost.

Obrázek č. 6: Daniel Ortega Saavedra

(Wikipedia, 2007)

50

3. SWOT analýza

Silné stránky

• Stabilní bezpečnostní situace

• Rozvíjející se turistický ruch

• Zahraniční investice

• Existence rozvojové politiky a strategického plánování (Národní rozvojový

plán)

• Spolupráce s mezinárodními a zahraničními rozvojovými organizacemi

• Růst HDI

• Malé procento obyvatel žijících s HIV/AIDS

• Růst některých výrobních odvětví ekonomiky

• Rozvoj ekoturizmu, agroturizmu a ekologického zemědělství (např. v rezervaci

Miraflor)

• Redukce zahraničního dluhu

Slabé stránky

• Stále vysoký přirozený přírůstek obyvatel

• Vysoký stupeň korupce

• Ekonomika zaměřená na vývoz několika málo primárních komodit

• Vysoké procento lidí žijících pod hranicí chudoby

• Vysoká míra inflace (růst spotřebitelských cen)

• Nedostatečná, málo rozvinutá základní infrastruktura

• Problémové vztahy se sousedními státy

• Odlesňování (deforestace)

• Průmyslové znečištění vodních ploch (jezera Managua, Nikaragua, Laguna de

Masaya)

• Neuskutečněná pozemková reforma (mnoho zemědělců nemá vlastnické listiny

k pozemkům)

• Vysoká negramotnost

• Nízké procento vysokoškolsky vzdělaných obyvatel

• Velký počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství

• Monokulturní zemědělství

51

• Rozsáhlá eroze zemědělské půdy (hl. příčina již zmíněné odlesňování)

• Nadměrné používání pesticidů v zemědělství (kontaminace půdy, vody,

potravního řetězce)

• Výroba elektrické energie nepokryje tamější poptávku

• Velké zastoupení elektráren spalujících ropu při neexistenci nalezišť (závislost

na dovozu) a neekologičnosti jejich provozu

• Malá přidaná hodnota produkovaného zboží

• Převažuje dovoz nad vývozem

• Nediverzifikovaná výroba a vývoz průmyslových výrobků (90 % potraviny)

• Málo rozvinuté finanční služby (nedostupné v odlehlých lokalitách a pro

malozemědělce)

• Nedostatečná právní ochrana

• Nedostatečná sociální ochrana obyvatel

• Nedostatečná praktická ochrany některých chráněných oblastí (neexistence

managementu přírodních zdrojů)

• Nedostatečná adaptace ekonomiky na využití výhod z členství v organizaci

CAFTA

Příležitosti

• Vysoká biodiverzita

• Většina populace v produktivním věku (výhodná struktura obyvatelstva)

• Existence rozsáhlých přírodních zdrojů (zejména dřevo)

• Vhodné podmínky k využití energie vody – hornatý reliéf s dostatečným

množstvím srážek (hl.sever)

• Vhodné podmínky k využití geotermální energie – vulkanické procesy

• Vhodné podmínky k využití solární energie – vysoká intenzita slunečního záření

(hl.západ)

• Celoročně teplé podnebí

• Úrodní půda (obsahuje lávové sedimenty)

• CAFTA

• Zvýšený zájem zahraničních turistů o Nikaraguu

52

Ohrožení

• Tropické bouře, záplavy a sesuvy půdy

• Zemětřesení, sopečná aktivita

• Změny klimatu

• Intervence USA

• Pokles cen exportovaných komodit na světových trzích

• Ztráta zájmu turistů o Nikaraguu

• Velké regionální rozdíly (nerovnoměrné rozdělení bohatství, např. západ x

východ země)

• Zvyšující se ceny ropy na světových trzích

• Konkurence v podobě dotované zahraniční zemědělské produkce

• Negativní vliv socialistických států, jako je Venezuela nebo Kuba, na rozvoj

země

• Negativní dopady spekulací s nikaragujskou měnou (na světové burze) na

ekonomiku země

53

4. Scénáře rozvoje

4.1. Scénář prolongace trendů

I po roce 2008 pokračoval Daniel Ortega ve své poněkud rozpačité vládě.

Nenaplnily se obavy Spojených států, že režim bude kopírovat politiku Fidela Castra

na Kubě nebo Huga Cháveze ve Venezuele. K tomuto faktu významně přispěl

i rozhodný přístup spojené opozice, která Ortegovi svým postojem znemožnila

prosazení reforem, které by mu zajistily více politické moci. Nicméně Daniel Ortega

udržoval s Venezuelou kladné zahraniční vztahy a v mnohém se nechal od Cháveze

inspirovat. Poměrně prudké rozpory mezi FLSN a opozicí měly za následek jeden

zásadní negativní jev. Vláda Nikaraguy nevyprodukovala žádné odvážnější reformy,

které by mohly řešit nejrozsáhlejší rozvojové problémy. Vleklé spory o politický systém

a jeho reformy způsobovaly politickou nejistotu a nestabilitu. Nejasnosti kolem

úřednických pozic, jejich pravomocí a politického směřování vyústily v problémy

v komunikaci mezi těmito úředníky a rozvojovými organizacemi, lokálními

a centrálními úřady. Na druhou stranu rozvojové priority zůstaly z převážné části

zachovány.

V následujících volebních obdobích se střídala umírněná pravice a levice. FLSN

zpočátku ztratila mnoho voličů svým umírněným postojem, což se projevilo

ve volbách v roce 2011, ale nepříliš vydařené volební období pravice ji v dalších

volbách v roce 2016 vrátily do vlády. Střídání vlády umírněných, pravicových

a levicových stran bylo pro Nikaraguu charakteristické až do roku 2031. Někdy vládu

diskreditovaly korupční aféry, jindy zapříčinily její pád značné problémy tamějších

zemědělců, obyvatel a celé ekonomiky země v důsledku poklesu cen primárních

komodit na světových trzích, růstu cen ropy a základních potravin nebo v důsledku

přírodních katastrof. Často se stalo samotné střídání vlád překážkou rozvoje vzhledem

k některým rozporným krátkodobým cílům vlád. Na druhou stranu svůj význam

v mírném zvýšení životní úrovně obyvatelstva mělo dlouhých 25 let poměrně stabilní

politické situace bez výraznějších nepokojů nebo ozbrojeného konfliktu.

Ani na mezinárodní scéně se toho po dobu pětadvaceti let mnoho nezměnilo.

Před volbami vláda Spojených států hrozila, že zastaví Nikaraguy přísun rozvojové

pomoci, pokud bude zvolen Daniel Ortega. Tato hrozba se v několika následujících

letech promítla jen do mírného snížení částky vydávanou na zahraniční pomoc.

Ta byla ovšem nahrazena zahraniční spoluprácí s Venezuelou. Po roce 2011 se tento

54

trend opět obrátil. Hlavním obchodním partnerem zůstalo USA. Jeho podíl na obchodní

výměně se o něco snížil. Naopak se po zvolení Ortegy zvýšil podíl Venezuely.

Nikaragua zachovala své členství ve Středoamerické zóně volného obchodu,

což se nezamlouvalo mnoha farmářům a některým vyhraněným Sandinistům,

kteří čekali od vlády FLSN v tomto směru odlišné chování. Navíc vláda nepodnikla

potřebné kroky k tomu, aby se členství v této organizaci stalo pro Nikaraguu přínosem.

Umírněný postoj levicové vlády nepřinesl po roce 2006 výraznější změny

ve vývoji rozvojových indikátorů. Většina pozitivních trendů z posledních let zůstala

zachována i mezi léty 2007 – 2011, avšak výrazně se nezměnily ani některé

přetrvávající negativní trendy. V oblasti vzdělávání byl zaznamenán nárůst výdajů vlády

na školství. Rovněž se i nadále zvyšovala gramotnost obyvatelstva nebo počet dětí

navštěvujících základní i střední školy. Pomalu se dařilo naplňovat některé rozvojové

cíle. Nadále se zvyšoval počet obyvatel s přístupem ke zdravotním službám.

Nemoci jako HIV/AIDS nebo malárie zůstaly pod kontrolou. Zlepšovala se základní

infrastruktura.

Oproti tomu se stále nedařilo změnit závislost země na produkování primárních

komodit. Pokračovalo odlesňování a migrace rolníků z venkova do měst, z centrálních

výšin a z pacifického pobřeží do východních částí země. Podařilo se přilákat některé

zahraniční investory, avšak ty zaměstnávaly dělníky s minimální mzdou. V souvislosti

s pobídkami vlády tyto investoři neznamenali výrazný příspěvek k rozvoji země.

Díky pokračujícím aktualizacím Národního rozvojového plánu, výrazně přispěly

Mezinárodní organizace mezi léty 2007 – 2030 k mírnému zvýšení životní úrovně

chudého obyvatelstva Nikaraguy. Na druhou stranu přednostní snaha o ekonomický růst

stále více zvyšovala rozdíly mezi bohatými a chudými.

Co se týče přírodních katastrof postihlo zemi několik malých zemětřesení.

Vše bez závažných dopadů. Významnější byly sesuvy půdy po dlouhotrvajících deštích,

způsobených hurikánem v roce 2009. Ty měly za následek zvýšenou migraci do měst,

hlavně do Managui, která se rozrůstala rychlým tempem. Mezi léty 2011 a 2030

zasáhlo Nikaraguu několik ničivých hurikánů, které vždy přibrzdily rozvojové snahy

o výrazné snížení chudoby.

Po dvou volebních období strávených v opozici, zvítězila v roce 2031

v prezidentských volbách umírněná levicová strana FLSN. Výrazně ji k tomu pomohl

korupční skandál předchozí vládnoucí pravicové strany.

55

4.2. Scénář budování socialismu

V roce 2008 se vládě podařilo prosadit reformu veřejné správy, která podstatně

omezila politickou moc opozice a naopak značně zvýhodnila FLSN, především pak

samotného Daniela Ortegu. Proti-parlamentní reforma mu ve svém důsledku zajistila

téměř veškerou politickou moc. Ve svém prvním volebním období se Ortega zaměřil

na podporu sociálních projektů pro chudé obyvatelstvo. Tyto obyvatele zapojil

do plánovacích procesů v jejich komunitách, čímž si získal jejich sympatie.

Mezi konkrétní kroky boje proti chudobě na venkově a velkým regionálním

rozdílům v životní úrovni obyvatel patřilo zřizování komunálních zemědělských

družstev. Tato družstva sjednocovala tamější zemědělce a jejich půdu, pod státním

vedením zaměstnávala řadu chudých venkovanů. Program zaměřený na znárodňování

soukromého vlastnictví, probíhal i v dalších oblastech hospodářství země. Jen

zahraničních firem se v prvním období vlády FLSN tento program nijak nedotkl.

Mnoho sociálně zaměřených projektů bylo financováno venezuelskou vládou Huga

Cháveze, věrného spojence vlády Daniela Ortegy.

V roce 2010 přišla Národní rada pro ekonomické a sociální plánování,

(CONPES) pod vedením Daniela Ortegy, s novým plánem národního rozvoje.

Předchozí plán zhodnotila jako neúspěšný a rozhodla se na něj z větší části nenavázat.

Nový plán, vytvářený již v duchu centrálně-plánované ekonomiky, však pochopitelně

nebyl schválen mezinárodními organizacemi v čele s Mezinárodním měnovým fondem

(International Monetary Found -IMF). Plán tak nebyl IMF zařazen mezi Strategické

plány pro snižování chudoby (PRSP). Nikaragua tak přišla o významné finanční

a technické prostředky, plynoucí z rozvojové pomoci ze zahraničí.

Přes tento negativní dopad politiky tamější vlády na rozvoj Nikaraguy

a jednoznačný nesouhlas Spojených států i Evropské unie s probíhajícími změnami, byl

Daniel Ortega v kontroverzních volbách v roce 2011 opět zvolen. Je pravda,

že mnoho hlasů mu zajistily již zmíněné sociální projekty. Opozice se nezmohla

na výraznější odpor. Vláda USA, často kritizovaná svými občany za vměšování

do cizích záležitostí, se neodhodlala k žádné větší akci.

FLSN se udržela u vlády až do roku 2026. V roce 2021 si Ortega dokonce

vynutil výjimku ze zákona, aby mohl být potřetí zvolen prezidentem. Nicméně, tato

událost předznamenala pád autoritářského režimu FLSN, vedené Ortegovou rodinou.

56

Již ve dvacátých letech začínala být vážným problémem nevýkonná centrálně-

plánovaná ekonomika země. Snižoval se také přísun financí z Venezuely. Hugo Chávez

musel po několika demonstracích odstoupit ze své dlouho držené funkce prezidenta

země. V neposlední řadě si tamější vláda začala uvědomovat omezené ložiska ropy,

z jejichž výnosů Chávéz financoval štědré sociální projekty, a začala omezovat

své výdaje. Nikaragua tak přišla o významný zdroj finanční podpory. FLSN označila

za viníky zhoršené situace „vykořisťovatele ze západu“ (zejména USA) a rozhodla se

znárodnit i zahraniční firmy. Půdu rozdala nezaměstnaným lidem. I tento fakt vedl

k podpoře již zmíněné výjimky, která dosadila Ortegu potřetí do funkce prezidenta.

FLSN se ovšem nezdráhala použít k prosazování svých cílů typické prvky

autoritářských režimů jako je pronásledování opozice, tvrdá cenzura médií, porušování

základních práv a svobod vůbec. V důsledku nedemokratického režimu byla

pozorována zvýšená migrace bohatších lidí a opozice do zahraničí.

V roce 2027, nedlouho po znárodnění zahraničních firem a zvolení Daniela

Ortegy prezidentem, došla trpělivost i vládě Spojených států. Ta začala podporovat

protivládní partyzánské jednotky. Tato ozbrojená síla se skládala především

z domorodých obyvatel Mosquitie, kteří přišli za vlády FLSN o svou dlouho

požadovanou autonomii. Ortega se snažil potlačit jejich kulturu, vnutit jim svou filozofii

a změnit jejich životní styl. Jejich přirozené životní prostředí, tropické lesy,

byly přeměňovány na zemědělskou půdu a Miskitové spolu s dalšími domorodými

kmeny se měly zapojit do pracovního procesu v nově vzniklých zemědělských

družstvech. V roce 2030 se armáda USA otevřeně zúčastnila konfliktu a dopomohla tak

protivládním jednotkám k vítězství. Občanská válka oficiálně skončila v roce 2031

a zanechala celou zemi v troskách. Situace se do značné míry podobala situaci z roku

1990.

Přestože se vládě FLSN zprvu dařilo snížit procento lidí pod hranicí chudoby,

zvýšit gramotnost, přístup lidí ke zdravotní péči, zdroji pitné vody nebo snížit

nezaměstnanost, tato zlepšení měla pouze krátkodobý charakter. Postupem času nebylo

z čeho financovat rozsáhlý sociální systém. Na konci režimu se stávala nedostupnou

i, stále dražší, venezuelská ropa. Vzhledem k tomu, že většina nikaragujských elektráren

využívala právě tuto surovinu, docházelo k častým dlouhodobým výpadkům proudu.

Příliš mnoho finančních prostředků bylo vydáváno na budování rozsáhlé armády.

Většina výše zmíněných pozitiv navíc značně utrpěla občanskou válkou, velice těžko

57

vyhnutelným důsledkem diktátorského režimu. Jediným kladným indikátorem tak

zůstala poměrně vysoká gramotnost.

Ve svobodných volbách v roce 2031 zvítězila pod dohledem zahraničních

pozorovatelů PLC.

4.3. Scénář Změny klimatu

Od roku 2008 do roku 2021 se u vlády vystřídalo FLSN a PLC. Vláda FLSN

se soustředila především na sociální stránku rozvoje a vláda PLC na ekonomický růst.

Udržitelný rozvoj stál během těchto let stranou. V Nikaraguy došlo k rozsáhlému

narušení tamějších ekosystémů na úkor již zmíněných priorit. I přes varovné hlasy

některých ekologů a organizací začal na mezinárodní scéně převládat názor, že ochrana

životního prostředí je méně důležitá než celosvětový ekonomický růst. Věřilo se,

že světové ekosystémy rychlý růst vydrží a po dosažení určité životní úrovně všech

obyvatel planety přestanou existovat i problémy životního prostředí. Nicméně důsledky

klimatických změn se objevily daleko rychleji a v mnohem větší míře než mnozí

předpokládali

V roce 2022 zasáhl východní pobřeží Nikaraguy hurikán John. Největší škody

napáchal ve městě Bluefields, správním středisku provincie RAAS. O život přišlo

asi 1 500 lidí. Kdyby byli obyvatelé Bluefields dostatečně varováni před možnou

hrozbou, mohlo být toto číslo daleko nižší. Mnoho dalších obyvatel města bylo zraněno

a téměř polovina budov ve městě byla zničena. Dlouhotrvající deště způsobené

hurikánem napáchaly značné škody i v severní části Nikaraguy, kde způsobily rozsáhlé

záplavy a poničily základní infrastrukturu, obnovenou po hurikánu Mitch z roku 1998.

Velké škody napáchala eroze půdy. Několik údolních vesnic bylo zaplaveno bahnem

z okolních svahů. Za hlavní důvod takto rozsáhlé eroze bylo později identifikováno

nadměrné odlesnění a absence protierozních opatření. Jedním z důsledků ničivé síly

hurikánu byla i zvýšená migrace obyvatel postižených venkovských oblastí do velkých

měst, zejména do Managuy. Řada z nich se jen těžko vzpamatovávala ze zkázy

způsobené hurikánem Mitch a nyní již nebyla schopna vzniklou újmu uhradit.

Z hlediska přírodních katastrof nebyly příznivé ani následující roky.

Na západním pobřeží a v centrálních částech země byly roky 2023 a 2024 daleko sušší

než dlouhodobý průměr, což mělo za následek pokles výnosů tamějších zemědělců.

Bylo evidováno také několik velkých požárů. Po těchto suchých letech zasáhly

58

Nikaraguu rozsáhlé deště zapříčiněné tropickými bouřemi. Vzniklá situace napáchala

značné škody tamějším zemědělcům a opět zvýšila migraci venkovských obyvatel

do velkých měst.

Obyvatelé východních a centrálních oblastí země zanechaly tropické bouře

a následné deště zcela bez přístupu ke zdravotní péči a dalším službám. Nevýkonná

ekonomika státu nedokázala vytvořit potřebné zdroje k rychlému řešení vzniklých

problémů. Humanitární a rozvojová pomoc se ukázala být jako nedostatečná.

Nikaragua se v takovýchto situacích spoléhala především na pomoc ze zahraničí,

avšak podobných katastrof bylo v tomto období po celém světě daleko více a požadavky

postižených oblastí tak nemohly být zcela vyslyšeny. Tyto skutečnosti způsobily,

že v mnoha postižených oblastech Nikaraguy propukl hladomor a následně, díky

špatným hygienickým podmínkám, se tam začaly šířit některé závažné infekční nemoci,

především pak malárie.

Západní části země se z nepříznivých přírodních podmínek vzpamatovávaly

rychleji. Způsobené škody nebyly tak rozsáhlé. Novým problémem pro nikaragujská

města, zejména pro Managuu, se stala již zmíněná migrace z postižených oblastí.

V roce 2028 měla Managua již 3,5 milionu obyvatel. To znamená, že tam žila více než

polovina obyvatel země. Rychlý růst obyvatel nedokázalo hlavní město země vstřebat.

Na jeho okrajích vznikaly rozlehlé chudinské čtvrti bez základní infrastruktury. Chatrné

příbytky byly stavěny ze všeho, co bylo možné najít v okolí.

Vláda se snažila vzniklou situaci řešit, ale její snahu přerušila další přírodní

katastrofa. Přelidněnou Managuu a její okolí zasáhlo zemětřesení o magnitudu 6,4.

Ohnisko zemětřesení se nacházelo přímo pod hlavním městem. Mnoho lidí

v chudinských čtvrtích zemřelo pod sutinami svých příbytků. Narychlo postavené

a přeplněné chatrče nemohly odolat několika silným otřesům. Zničeny byly i vládní

budovy, nalézající se na velice nestabilním podloží v centru města. Odhady uvádějí,

že zemřelo až 300 000 osob, mnoho dalších lidí bylo zraněno. Zemětřesení zničilo nebo

vážně poškodilo více než tři čtvrtiny všech budov v Managuy.

V roce 2031 byla Nikaragua ohromena důsledky nepříznivých klimatických

podmínek a dalších přírodních katastrof předešlých let. Epidemie malárie zabila několik

tisíc lidí a stále se šířila. Zničená Managua se dostala pod nadvládu nejrůznějších gangů.

Panovalo tam naprosté bezpráví a chaos. Většina zbylých obyvatel se přesunula

do táborů poblíž Granady a Leónu. Neoficiální odhady hovoří o tom, že počet obyvatel

59

Nikaraguy se snížil během posledních patnácti let ze sedmi milionů na necelé

tři milióny.

4.4. Normativní scénář

V roce 2008 začal Daniel Ortega daleko více komunikovat s opozicí a dohodl se

s ní na společném postupu vhodném především pro rozvoj země. Plánovaná reforma

veřejné správy byla uskutečněna bez sporných prvků zvýhodňujících vládnoucí stranu

a samotného Daniela Ortegu. To znamená, že jejím skutečným cílem bylo přiblížit

rozhodování o rozvoji a politice země jejím občanům, omezit „neprůhlednost“

fungování vlády. Jedním z prvních úspěchů bylo prosazení návrhů, které omezily

byrokracii a snížily korupci. Ortega se rozhodl otevřeně prosazovat principy

udržitelného rozvoje a nebál se použít dostupné ekonomické i právní nástroje.

Spojeným státům se v mnoha ohledech tento krok nezamlouval, jelikož měl ohrožovat

zájmy jejich firem v Nikaragui, avšak za Ortegu se postavila Evropská Unie, další státy

a mezinárodní organizace podporující udržitelný rozvoj. Vzhledem k rozsáhlé

mezinárodní podpoře Spojené státy nepodnikly žádná ekonomická opatření a rozhodly

se respektovat vládu Nikaraguy.

Národní rada pro ekonomické a sociální plánování získala větší politickou moc.

Ta byla zapotřebí k prosazování rozvojových cílů a dodržování jednotlivých

rozvojových aktivit. Národní rozvojový plán zůstal z převážné části zachován, pouze

některé jeho oblasti byly upraveny, aby byly v souladu s principy udržitelného rozvoje.

Na probíhající aktivity to výrazný vliv nemělo. V roce 2010 vláda schválila navazující

strategický plán. Takovéto plánování se stalo během dalších dvaceti let pravidlem.

Ortega pokračoval v decentralizaci státní moci. Lokální samosprávy získaly větší

pravomoce v rozhodování o politice, v rozvojových programech probíhajících a pláno-

vaných na jejich území. Tento krok umožnil samosprávám mnohem větší možnost

účastnit se mezinárodních programů podporujících udržitelný rozvoj, formulovat

a především upravovat své vlastní rozvojové programy, získat finanční prostředky

od zahraničních dárců. Vláda se rozhodla výrazněji podporovat pozemkovou reformu,

aby bylo zřejmé vlastnictví půdy. Zasadila se také o vznik finančních služeb dostupných

pro malé zemědělce a podnikatele. Podpora malého a středního podnikání byla

upřednostňována před zahraničními investicemi s malou přidanou hodnotou zboží.

60

Důraz byl kladen na efektivní využívání přírodních zdrojů. Byly vytvářeny

programy a budována opatření pro minimalizaci škod při přírodních katastrofách,

což se osvědčilo v několika oblastech už v roce 2009, kde tato opatření zmírnily škody

způsobené dlouhotrvajícími dešti vyvolané hurikánem Jeff. V oblasti energetiky

se vláda zaměřila na podporu obnovitelných zdrojů energie. Byla vytvořena legislativa,

zvýhodňující provozování malých vodních elektráren. Díky podpoře malého a středního

podnikání vznikly nikaragujské firmy zajišťující dodávku a montáž malých vodních

elektráren. Podařilo se najít zahraničního investora na stavbu velké geotermální

elektrárny na jednom z mnoha tamějších vulkánů. V oblasti cestovního ruchu začala

vláda upřednostňovat udržitelný turistický ruch. Podporovala vznik tzv. “kulturních

hotelových komplexů“, provozovaných výhradně místními obyvateli.

Všechny výše jmenované snahy o rozvoj byly podpořeny mezinárodními

institucemi díky kvalitnímu plánování nikaragujské vládu a jejím rozhodným přístupem.

Vláda udělala od roku 2007 do roku 2011 velký kus práce, přestože se zpočátku

nevyhnula některým omylům. Přes nevelkou změnu v rozvojových indikátorech

v uplynulém období, voliči ocenily snahu vlády a opět volili FLSN, která tak mohla

pokračovat v rozdělané práci. V tomto a dalším období se již začaly reformy postupně

projevovat. Při neustálém zvyšování cen ropy se ukázala velice strategickým tahem

sázka na obnovitelné zdroje energie. V roce 2020 pocházela téměř veškerá energie

z obnovitelných zdrojů energie. Kromě vodních elektráren a geotermálních elektráren

se rozšířilo využívání solárních článků. Na venkově vyrostla řada elektráren

na biomasu. Při pobřeží se také instalovala zařízení, využívající k výrobě elektrické

energie mořské vlny. Část zemědělců, těch kteří nedokázali konkurovat produktům

na otevřeném mezinárodním trhu, se s pomocí vlády a rozvojových organizací,

přesměrovali na pěstování plodin vhodných pro energetické účely. Výrazným způsobem

přispíval do státní pokladny turistický ruch. Zvýšené ceny ropy zdražily cenu

turistických zájezdů, což mělo za následek mezinárodní pokles poptávky po cestování.

Nikaragujské „kulturní hotelové komplexy“ se však značně lišily od řadových nabídek,

a proto tento pokles tamější cestovní ruch příliš nepoznamenal ani ve 20. letech

21. století.

Na konci 20. let se životní úroveň v Nikaraguy vyrovnala sousední Kostarice.

Společně s ní převyšovala všechny středoamerické státy a většinu států Jižní Ameriky.

Ve volbách v roce 2031 byla již po několikáté za sebou zvolena úspěšná

umírněná levicová strana FLSN.

61

5. Rozvojové cíle a návrhy

5.1. Funkční veřejná správa

Současná vláda Nikaraguy by především měla pokračovat ve strategickém

rozvoji, ve spolupráci s mezinárodními a zahraničními organizacemi. Tato spolupráce

je velmi důležitá. Pochybuji, že Nikaragua bude schopna v blízké budoucnosti

financovat potřebné rozvojové aktivity výhradně ze svých vlastních zdrojů.

Národní rozvojový plán nebo také Poverty reduction strategy paper (PRSP) obsahuje

rozvojové aktivity naplánované do roku 2010. Tyto aktivity plní různé domácí,

ale především zahraniční subjekty. Bude nezbytné, aby v tomto roce navázala vláda

novým plánem s dalšími rozvojovými aktivitami. Plán samozřejmě může obsahovat

některé nové prvky, avšak priority vlády by se neměly radikálně měnit,

aby byla zachována určitá kontinuita a předešlá snaha nebyla zbytečná.

Pro rozvoj jednotlivých regionů bude třeba pokračovat v decentralizaci státní moci.

To zahrnuje samozřejmě přidělení větších pravomocí jednotlivým samosprávám.

Další kroky vlády by měly vést k dořešení problémů s vlastnickými listy drobných

zemědělců. Je třeba provést dlouho očekávanou zemědělskou reformu. Jednou z priorit

vlády by mělo být vytvořit zákony, tolik potřebné k dostatečné právní ochraně obyvatel,

podnikatelů a společností. Finanční sektor je nutné obohatit o služby, na které by

dosáhly drobní podnikatelé a zemědělci z odlehlých oblastí země. Dále navrhuji,

aby vláda podporovala trh, výrobu a vědu a výzkum v sektorech, které se bezprostředně

dotýkají rozvoje Nikaraguy. To znamená, například výrobu a výzkum v oblasti zařízení,

které využívají obnovitelné zdroje energie nebo výzkum, hledající udržitelné využití

tamější biodiverzity. (viz kap. 5.4. Udržitelné využití přírodních zdrojů) Nezbytná bude

v tomto ohledu spolupráce se zahraničními investory a mezinárodními organizacemi.

Správa země by měla spolupracovat s lokálními úřady a výzkumnými ústavy

na vypracování varovných systémů před přírodními katastrofami. Lokální správy

mohou zmírnit škody způsobené těmito katastrofami vypracováním krizových plánů

v případě nebezpečí.

62

5.2. Obnovitelné zdroje energie

Jak vyplynulo z předchozích stránek této práce, nikaragujský energetický

průmysl je značně problematický. Nepokryje ani domácí poptávku a část elektrické

energie se musí dovážet. Většina elektráren navíc využívá ropu, jejíž cena na trhu

neustále roste. Vzhledem k tomu, že Nikaragua nedisponuje jejími nalezišti, představuje

tento fakt vážný problém pro rozvoj země. Některé odlehlejší oblasti postrádají základní

infrastrukturu, tolik potřebnou k přístupu tamějších komunit k elektrické energii.

Nabízí se využití obnovitelných zdrojů energie.

Velký energetický potenciál skýtají nikaragujské řeky. Za výhodné přírodní

podmínkami pro využití energie vody můžeme považovat hornatý reliéf a dostatečné

množství srážek. Takovéto podmínky existují především v severní a zčásti i střední části

Nikaraguy, které jsou po východních oblastech nejchudšími částmi země.

Avšak na rozdíl od východního pobřeží jsou tyto oblasti hustěji zalidněné. I Národní

rozvojový plán Nikaraguy klade důraz na rozvoj základní infrastruktury.

Navrhoval bych tedy zacílit rozvojové projekty v hornatých oblastech na stavbu

a management malých vodních elektráren. Při správném technologickém řešení nemají

takové elektrárny žádný negativní dopad na životní prostředí. Jedna taková elektrárna

je schopna vyrobit elektrickou energii pro několik obcí s plně elektrizovanými

domácnostmi. (Energ, 2002), (příloha č. 2) V Nikaragui by energie vyrobená v takovéto

vodní elektrárně mohla pokrýt území o daleko větší rozloze.

Obrázek č.7: Schéma malé vodní elektrárny

63

Vysvětlivky:

weir – hráz, jez tailrace – odváděcí kanál

intake – přítok transformer - transformátor

penstock – přivaděč transmission lines – přenosové vedení

power house – elektrárna (generátor)

Upraveno podle zdroje: Wikipedia, 2007

Předpokladem úspěšného projektu v určité oblasti s cílem zajistit jejím

obyvatelům přístup k elektrické energii z vodní elektrárny je kromě výstavby malé

vodní elektrárny také vybudování lokální elektrické sítě a vyškolení příslušného

managementu a obsluhy. Pro případ následné údržby a oprav má velký význam využití,

na tamějším trhu, dostupných technologií. Neměl by být problém zajistit ekonomickou

životaschopnost celého díla. Existuje celá řada možností, jak financovat další provoz

a údržbu. Lze například stanovit „klasické“ poplatky za odběr nebo vytvořit komunální

fond, případně zkombinovat několik různých přístupů. V případě přebytků, vyrobené

elektřiny a možnosti napojení lokální sítě na celonárodní elektrickou síť společnosti

ENEL, bude samozřejmě možné do této sítě elektřinu prodávat. Naopak, případný

nedostatek elektrické energie v lokální síti se dá řešit připojením dalších zařízení,

využívajících obnovitelné zdroje jako je slunce, biomasa, vítr nebo geotermální energie.

Vhodné podmínky pro využití solární energie mají především horké, relativně

suché nížiny na západě země, kde žije většina populace. Rozvojové iniciativy by mohly

podporovat instalaci solárních kolektorů v oblastech s omezeným nebo i neúnosným

připojení k elektrické síti. Některé rodiny si totiž připojení k síti nemohou z finančních

důvodů ani dovolit.

K udržitelnému rozvoji venkova přispívají také projekty zaměřené

na energetické využití biomasy. Jak jsem se již zmínil dříve, mnoho zemědělců

má problém obstát v tvrdé zahraniční konkurenci. Podpora pěstování a spalování

biomasy, nejen v oblastech bez elektrické energie, by mohla podnítit jejich další

ekonomický rozvoj. Za nejvhodnější přístup považuji spalování štěpky z rychle

rostoucích dřevin.

64

5.3. Rozvoj turistického ruchu

Nikaragua disponuje příznivými přírodními podmínkami pro rozvoj turistického

ruchu (viz obrázek č. 8), ať se jedná o přímořské oblasti, koloniální města, velká jezera

s vulkány nebo hory a lesy s rozmanitou faunou a flórou ve vnitrozemí. Většina

přímořských oblastí (s výjimkou jižního pobřeží Tichého oceánu na západě a Corn

Islands na východě) postrádá základní služby potřebné pro přilákání zahraničních

turistů. Dlouhodobě udržitelnému rozvoji a chudým obyvatelům však jen stěží pomohou

zahraniční investoři budující ohromné „globalizované“ turistické komplexy s převážně

vlastními zaměstnanci a dalšími doprovodnými službami. Rozvojové projekty by se

měli zaměřit na menší komplexy, které nepoškozují životní (přirozené) prostředí,

charakterizují tamější kulturu a přinášejí ekonomické příležitosti pro tamější obyvatele.

Obrázek č. 8. Pobřeží Tichého oceánu v Nikaragui

(Wikipedia, 2007)

Za dobrý příklad udržitelného rozvoje turistického ruchu s důrazem na stimulaci

lokální ekonomiky považuji okolí stolové hory Roraima v oblasti Gran Sabany

v jihovýchodní Venezuele. „Cestovní ruch je tam zcela organizován v místě žijícími

indiány kmene Pemón, jejichž životní filozofie je založena na tradiční úctě k přírodě a

jejím božstvům. Vedle sebe se vypínající stolové hory Kukenán a Roraima jsou pro

indiány posvátné, opředené mýty i legendami. Návštěvníci si musejí pro cestu na

Roraimu pronajmout místního průvodce, zaregistrovat se u správy Národního parku

Canaima. Veškeré vybavení pro šestidenní cestu si nesou sami, či s pomocí místních

nosičů, protože záměrně není budována žádná infrastruktura. Musejí dokonce přebrodit

65

říčky Rio Kukenán a Rio Tek. Počet návštěvníků na vrcholu Roraimy je omezen na 50

denně. Takto rozvíjený cestovní ruch lze považovat za dlouhodobě udržitelný –

obyvatelé nejblíže položené vesničky Paratepui mají jako průvodci a nosiči z cestovního

ruchu celoroční příjem, protože v místě nepůsobí žádný developer.“ (M. Pásková, J.

Zelenka, 2007)

Jedním z míst s velkým potenciálem pro rozvoj turistického ruchu je například

okolí hlavního města, autonomní oblasti RAAN, nacházející se na severu atlantského

pobřeží. Tento region je jedním z nejchudších v Nikaragui. S trochou nadsázky se dá

říct, že tam v současnosti žádný turistický ruch neexistuje. Jako příležitost pro tuto

oblast vidím projekty prosazující nevelké turistické komplexy, spravované místními

komunitami. Veškeré služby by poskytovala tato komunita, využívajíce lokální zdroje.

Vařila by se například tradiční strava, suroviny by dodávali místní drobní zemědělci

a rybáři, kteří by tak získali jisté odbytiště svých produktů. Po vzoru výše zmíněné

oblasti v okolí stolové hory Roraimy, by domorodí obyvatelé provincií RAAN a RAAS

mohly působit jako průvodci po zajímavých přírodních lokalitách nacházejících se na

jejich území a poskytovatelé veškerých doprovodných služeb. Takovýto rozvoj

turistického ruchu se přímo nabízí v biosférických rezervacích Jihovýchodní Nikaragua

nebo Bosawás, ale také v dalších přírodních rezervacích v centrálních a západních

oblastech země. Tímto způsobem, by zůstala zachována svébytná kultura, což si

myslím, že by nakonec mohlo být i velice zajímavé pro zahraniční turisty.

Projekty zaměřené na ekoturistiku mohou zahrnovat výstavbu turistické

infrastruktury, která zvyšuje zajímavost celého místa, ale je zároveň citlivá k životnímu

prostředí. V přirozených podmínkách tropických deštných a horských mlžných lesů

Nikaraguy mám na mysli například převážně lanové mosty a žebříky v korunách

stromů. Tyto mosty pak mohou vytvářet celé naučné stezky, nebo je alespoň vhodně

doplňovat. Některé úseky by mohly být propojeny pouze lanem. Po něm by turisté

„přejížděli“ pomocí závěsných prvků a gravitace. Tento přístup celou stezku obohatí o

dnes velmi žádanou zážitkovou turistiku. Navíc se naskýtá zajímavá profese pro tamější

obyvatele v podobě odborných průvodců.

Kromě ekoturismu je další možností pro rozvoj venkovských oblastí Nikaraguy,

agroturismus. Domnívám se, že spojení udržitelného zemědělství s poskytováním

turistických služeb má řadu ekonomických výhod. Jednou takovou výhodou je

například získání odběratelů svých výrobků v podobě turistů. Za vzor lze dávat

66

například zemědělská družstva v Národním parku Miraflór, lokalizovaném nedaleko

města Estelí, v severozápadní Nikaragui. (viz kap. 1.5.1. Chráněná území)

5.4. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

S odkazem na provedenou analýzu mohu prohlásit, že Nikaragua má řadu

využitelných přírodních zdrojů. Tyto zdroje jsou z velké části lokalizovány v rozsáhlých

lesích ve východních regionech země. Bohužel tyto biologicky značně rozmanité

tropické lesy v současné době rychle mizejí, zejména vlivem dlouhodobě neudržitelné

a neefektivní těžby dřeva. Vzhledem k ekonomické zaostalosti východních oblastí,

tento fakt významně zvyšuje chudobu jejich domorodých obyvatel, kteří jsou

na přírodních zdrojích životně závislí. Kromě toho existují značné příležitosti,

jak tamější přírodní rozmanitost ekonomicky, avšak udržitelně využít.

„Genetické bohatství divokých odrůd kulturních rostlin nebo příbuzných druhů může

podstatně zlepšit vlastnosti pěstovaných plodin. Moderní odrůdy, které jsou odolné

proti chorobám nebo jiným stresům, poskytují vysoké výnosy. Byly většinou získány

na základě zlepšení vlastností současných plodin pomocí genů divoce rostoucích odrůd.

Snad ještě známějším využitím biologické diverzity je výroba léků. Většina léků, jichž

dnes používáme, je tím či oním způsobem odvozena z živých organizmů, většinou

rostlin, a pouhých 10% z nich se plně syntetizuje v laboratořích. Ve všech ostatních

případech se stále vychází z různých rostlinných a jiných extraktů. Mnohé zatím

nevyužívané nebo dokonce neznámé druhy rostlin, živočichů i mikroorganismů mohou

být v blízké i vzdálenější budoucnosti zdrojem léků zatím netušených vlastností.

Živé zdroje, zejména opět rostliny, mohou v budoucnu poskytovat v daleko větší míře,

než dosud různé průmyslové materiály, paliva, konstrukční materiály, chemické

suroviny. Velkou výhodou je obnovitelný charakter těchto zdrojů. Různé dosud

nepovšimnuté nebo neznámé druhy tropických rostlin se mohou také stát základem

nových druhů potravy.“ (B. Moldán, 2001) Samozřejmě i samotná těžba dřeva může

být ekonomicky výnosnější a citlivější k životnímu prostředí, pokud dodržujeme určitá

opatření. (viz kap. 6.1. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka)

67

5.5. Udržitelné zemědělství

Mezi dalšími možnostmi rozvoje v Nikaraguy zmíním alespoň podporu

udržitelného zemědělství. Především v západních částech země jsou pro zemědělství

velmi vhodné podmínky, mnoho obyvatel země stále ještě pracuje v tomto sektoru.

Za vhodné bych označil projekty, které by pomáhaly zvýšit konkurenceschopnost

tamějších plodin na světových trzích a zároveň chránily životní prostředí.

Mnoho zemědělců by potřebovalo získat potřebné informace v oblasti zemědělství.

Tímto mám na mysli, například informace o ideálním množství aplikovaných pesticidů

a jiných hnojiv. Je všeobecně známo, že vysoký přísun chemických hnojiv snižuje

výnosy a nadměrně zatěžuje životní prostředí. Dále je nutné v některých oblastech

vybudovat protierozní opatření. Mělo by se uvažovat o ekologicky šetrné ochraně

proti škůdcům. Jedná se například o vybudování přírodního stanoviště predátora těchto

škůdců v blízkosti zemědělské půdy. Upřednostňoval bych projekty, které by vytvářely

stabilní clustery mezi zemědělci, výrobci, využívající jejich komodity a prodejci. (viz

kap. 1.3.4. Rozvojová politika)

68

6. Rozvojový projekt Konkrétní návrh rozvojového projektu by měl obsahovat zejména popis

výchozího stavu řešeného problému včetně zdrojů vstupních informací. Též definici

cílové skupiny a dalších zainteresovaných stran, rozvojový záměr projektu, stručně

definované cíle a výstupy, včetně způsobu jejich dosažení. Upřesnit postup realizace

projektu, personální zajištění projektu, faktory kvality a udržitelnosti projektu,

zhodnocení rizik a předpokladů jeho realizace. Součástí projektových dokumentů

žádajících o dotace ze Zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (ZRS ČR)

musí být ještě titulní strana a identifikační formulář projektu, obojí ve stanovené

grafické podobě. Dále je požadována, jako příloha, tabulka výstupů a finančního rámce

projektu, celkový nákladový rozpočet projektu, časový harmonogram. Vzhled tabulky

výstupů, struktury rozpočtu i tabulky časového harmonogramu jsou rovněž stanoveny

ZRS ČR.

Ještě než uvedu rozpracovaný návrh projektu, je třeba poznamenat, že v případě

žádosti o dotace ze ZRS ČR snižuje možnost jeho přijetí fakt, že Nikaragua

není prioritní zemí rozvojové spolupráce ČR. I přes tento handicap, případných

rozvojových projektů směřovaných do této země, však hraje rozhodující roli v jejich

hodnocení a schvalování kvalitní příprava a realizace projektové dokumentace. (MZV ,

2006)

6.1. Návrh projektu - Udržitelné lesní hospodářství v oblasti

Prinzapolka

6.1.1. Popis výchozího stavu Naprostá většina lesů v Nikaragui se nachází ve dvou autonomních regionech

ve východní části země. Jednou z těchto oblastí je RAAN (Región Autónoma

del Atlántico Norte). V této oblasti nejsou žádné dopravní komunikace se zpevněným

povrchem, a je zde rovněž velice nízká dostupnost jakýchkoliv služeb.

Domorodé obyvatelstvo tohoto regionu, převážně z kmene Miskito, je proto naprosto

závislé na tamějších pralesích. V letech 1990 – 2000 dosáhla deforestace v Nicaragui

třech procent. To znamená, že každý rok se vytěžilo v průměru 1 172 km2. V roce 2000

pokrývaly lesy území o rozloze 55 390 km2. V roce 2005 poklesla rozloha zalesněného

území na 51 890 km2. (viz kap. 1. Charakteristika země) Jednou z příčin vysokého

odlesňování je imigrace nemajetných rolníků z centrálních výšin a pacifického pobřeží,

69

do východních regionů. Ti tam vypalují lesy ve snaze získat půdu pro obživu.

Další příčinnou je neudržitelná těžba dřeva. Využíváním přírodních zdrojů a rozvojem

v oblasti autonomních regionů RAAS (Región Autónoma del Atlántico Sud) a RAAN,

se zabývá univerzita URACCAN (Universidad de las Regiónes Autónomas de la Costa

Caribe Nicargüense) a její partnerská organizace FADCANIC (Fundación para

la Autonomía y el Desarrollo de la Costa Atlántica de Nicaragua).

V místě realizace projektu, municipalitě Prinzapolka, nacházející se v jižní části

regionu RAAN, žije 5 312 obyvatel (z toho 334 „městských“ a 4 978 ve venkovských

komunitách). Většina těchto obyvatel pochází z kmene Miskito (90 %). Jsou to rolníci

a rybáři závislí na přírodním prostředí. V posledních letech však dochází k ničení

přirozeného prostředí velkými těžařskými podniky. Přestože těžba poškozuje životní

prostředí a obyvatele, tamější komunity nemají pravomoc, ani prostředky tento

nepříznivý stav změnit. (Manfut, 2004)

6.1.2. Definice cílové skupiny a zainteresovaných stran

Přímou cílovou skupinou projektu je správa municipality Prinzapolka.

Předpokládají se tři vyškolení pracovníci správy a dva univerzity URACCAN v řízení

udržitelného využívání přírodních zdrojů. Dále budou vyškoleni provozovatelé lesních

školek, vybraní z místních komunit (pravděpodobně tři zaměstnanci na jednu školku,

přičemž se počítá se založením asi čtyř takovýchto školek). Mezi školenými

(managementem i provozovateli lesních školek) budou zastoupena obě pohlaví.

Poměr zastoupení mužů a žen bude však upřesněn až po výběru kandidátů, po dohodě

s lokálními autoritami a komunitami. Dalšími skupinami, účastnícími se projektu,

budou dřevařské firmy (školení). Nepřímo se projekt dotkne většiny obyvatel

municipality Prinzapolka, kteří budou participovat na plánu o využívání lesa. Projekt

jim zajistí zachování, pro ně tak důležitého, přírodního bohatství. Finanční prostředky

poskytne Ministerstvo životního prostředí ČR. Dále se projektu zúčastní vybrané

instituce z České republiky, z nichž budou vybráni odborní účastníci projektu.

6.1.3. Cíle a výstupy projektu

Hlavním cílem (záměrem) projektu je omezit odlesňování v oblasti municipality

Prinzapolka v souladu s rozvojovým cílem tisíciletí: „Zajistit udržitelný stav životního

prostředí“. (viz příloha č. 3) Specifickým cílem projektu je zajištění udržitelného

lesního hospodářství v této lokalitě. Tento cíl projektu reaguje na rozvojový cíl

70

nikaragujské vlády: „Rozvoj lesního hospodářství – management udržitelného lesního

hospodářství“. (viz příloha č. 4)

Hlavními výstupy projektu bude management přírodních zdrojů, krajinný plán

a plán udržitelné těžby dřeva, environmentální centrum, lesní školky, informovaná

veřejnost (program propagace projektu).

1. Management přírodních zdrojů

Vyškolený management přírodních zdrojů (minimálně tři lidé ze správy a další

dva z univerzity URACCAN) bude schopen, s využitím podkladů, sestavit plán

udržitelné těžby dřeva, tento plán kontrolovat a aktualizovat. Dále bude schopen

tento plán realizovat. To znamená kontrolovat a koordinovat (řídit) udržitelnou

těžbu dřeva v oblasti. Obdrží znalosti potřebné k řízení udržitelného využívání

dalších přírodních zdrojů nacházejících se v oblasti.

2. Krajinný plán a plán udržitelné těžby dřeva

Krajinný plán bude sloužit jako podklad pro plán udržitelné těžby dřeva,

bude složen z analytické, syntetické a návrhové části. V návrhové části budou

popsány doporučené limity a regulace v jednotlivých oblastech lidských

činností. Plán těžby dřeva musí respektovat principy udržitelného lesnictví jako

jsou selektivní těžba (těžba vybraných druhů stromů), zalesňování (nahrazení

vytěžených stromů tím samým druhem), optimalizace lesních cest podle plánu

těžby, kácení a odvoz stromů bez nadměrného ničení okolní vegetace

nebo ochranu významných lokalit.

3. Enviromentální centrum

Environmentální centrum je předběžně plánováno jako nevelká budova o

několika málo místnostech. Materiál na stavbu bude pocházet z místních zdrojů.

Nicméně centrum bude vybaveno počítačem, bude sloužit potřebám

managementu přírodních zdrojů a univerzity URACCAN. V rámci projektu

tam proběhne odborné školení dřevařských firem.

4. Lesní školky

Lesní školky budou poskytovat environmentální služby dřevařským firmám.

Zajistí zalesňování vytěženého území. O provoz se postarají komunity,

na jejichž území se budou nalézat.

5. Informovaná veřejnost (program propagace projektu)

Tento výstup zahrnuje, jak informovanost veřejnosti v oblasti příjemce pomoci,

tak v některých dalších částech Nikaraguy. Informovanou veřejností v oblasti

71

příjemce (Prinzapolky) je myšlena veškerá veřejnost, na kterou bude mít projekt

nějaký dopad, prioritně pak dřevařské firmy. V rámci tohoto výstupu bude nutná

propagace projektu, vysvětlení jeho významu a výhod.

6.1.4. Realizace projektu

Realizace projektu bude složena z následujících kroků:

1. Výběr a školení managementu přírodních zdrojů (červen 2009 – leden 2011)

První fáze proběhne po příletu našich pracovníků, jejich aklimatizaci a zařízení

všech nezbytných záležitostí k zahájení samotné realizace projektu.

Výběr vhodných kandidátů, na post budoucího managementu, bude prováděn

ve spolupráci s místními autoritami. Co se týče účastníků (lektorů) z univerzity

URACCAN, ty vybere sama univerzita.

2. Sběr dat pro krajinný plán a propagace projektu (srpen 2009 – srpen 2010)

Velice důležitým bodem v této fázi projektu bude informování veřejnosti

a propagace programu. Je nezbytné, vysvětlit výhody a význam projektu,

seznámit místní komunity se záměrem vybudování lesních školek, které by měly

tyto komunity provozovat. Informovat je třeba i dřevařské firmy. Na sběru dat

bude spolupracovat v té době školený management (správa i lektoři

z URACCANu). Znamená to, že tato fáze se překrývá s první fází.

Samotné techniky sběru dat a práce v terénu bude zahrnuta do školení mana-

gementu.

3. Tvorba krajinného plánu (září 2010 – leden 2011)

Významnou úlohu při tvorbě krajinného plánu sehraje školený management,

formou spolupráce s environmentalistou, který má tvorbu plánu na starost.

Tato fáze se tedy bude ještě do určité míry překrývat s první fází.

4. Tvorba plánu těžby dřeva (únor 2011 – srpen 2011)

Hlavní úlohu v tvorbě tohoto plánu sehraje již vyškolený management.

Aby byla zajištěna udržitelnost a úspěšnost projektu, bude plán těžby diskutován

s lokálními komunitami. Nezbytná je spolupráce s autonomní vládou regionu

RAAN. Ta bude muset plán schválit a vytvořit potřebnou legislativu pro jeho

realizaci.

5. Výstavba enviromentálního centra (srpen 2009 – březen 2010)

Výstavbu environmentálního centra proběhne ve spolupráci s univerzitou

URACCAN a lokální správou, budoucími vlastníky centra. V naší odpovědnosti,

72

v této části bude zajištění stavebního materiálu a technologického vybavení

centra a poskytnutí (financování) kvalifikovaného stavbyvedoucího, který by

měl dohlížet na kvalitu stavby.

6. Vybudování lesních školek (duben 2010 – srpen 2010)

Na výstavbě lesních školek (předpokládáme čtyři školky) se budou podílet

vesnické komunity, které se stanou jejich vlastníky (bude jim poskytnuta strava).

Na základě krajinného plánu a plánu těžby budou vybrány pěstované stromy

a jejich množství. Zajistí se na stavbu a vybavení školek stavební materiál, který

by měl pocházet, pokud to bude možné, z lokálních zdrojů.

7. Vyškolení personálu lesních školek (září 2010 – květen 2011)

Tento krok bude třeba učinit pro udržitelnost projektu. Komunity (vybraní

provozovatelé) musí získat znalosti pro provozování environmentálních služeb

se všemi sounáležitostmi.

8. Zkušební provoz lesních školek a environmentálního centra (červen 2011 –

prosinec 2011)

Poslední fáze zahrnuje půlroční zkušební provoz centra, lesních školek

a vyškoleného managementu (správy), čímž bychom měli dosáhnout

udržitelnosti projektu po našem odchodu. V případě vzniku závažnějších

problémů, budou tyto problémy řešeny. Na závěr této fáze se provede evaluace

celého projektu.

6.1.5. Personální zajištění projektu

Všichni zahraniční experti se vyberou na základě jejich administrativně-

odborných zkušeností tak, aby naplnili veškeré kvalifikační předpoklady pro jejich

pracovní zařazení.

Složení projektového týmu a jejich odpovědnosti bude následující:

Zahraniční pracovníci

• Koordinátor projektu

o Účast na projektu – po celou dobu realizace projektu na plný úvazek

o Popis práce – celkový dohled nad řádným naplněním projektového cílu,

interní koordinace a dohled nad projektovými aktivitami,

administrativou a dodržením časového harmonogramu, externí

koordinace projektu (ministerstva, autonomní vláda, univerzity), kontakt

s donorem, propagace projektu

73

• Administrátor projektu

o Účast na projektu – po celou dobu realizace projektu na plný úvazek

o Popis práce – administrativa projektu, finanční management projektu,

finanční reportování projektu, interní audit, personalistika

• 4 odborní pracovníci:

� ekolog / environmentalista - manager krajinného plánování

o Účast na projektu – po celou dobu realizace

projektu na plný úvazek

o Popis práce – školení managementu přírodních

zdrojů, spolupráce a dohled nad tvorbou

krajinného plánu, plánu těžby dřeva, odborné

školení firem, dohled nad budováním lesních

školek a zajištění jejich provozuschopnosti

� Geograf , zoolog a botanik

o Účast na projektu – pouze ve fázi sběru dat a

podkladů pro krajinný plán, v této fázi na plný

úvazek

o Popis práce – sběr a analýza dat jako podkladů

pro krajinný plán

Místní zaměstnanci

• Stavbyvedoucí

o Účast na projektu – ve fázi stavby environmentálního centra a lesních

školek na plný úvazek

o Popis práce – stavební dozor a přímá koordinace stavebních prací

• Řidič

o Účast na projektu – po celou dobu projektu na plný úvazek

o Popis práce – řízení vozidla

6.1.6. Faktory udržitelnosti projektu

Podpora ze strany příjemce: Podpora ze strany nikaragujské vlády by měla být zajištěna,

jelikož udržitelné lesní hospodářství je jedním z jejich prioritních cílů.

Tyto priority Národního rozvojového plánu byly uveřejněny v dokumentu Poverty

Reduction Strategy Papers z roku 2005. Obyvatelé a správa municipality Prinzapolka

74

oficiálně nesouhlasí s neohleduplnou těžbou na jejich území. Není tedy důvod, obávat

se o jejich podporu.

Sociální a kulturní faktory: Projekt je zcela v souladu se sociálně kulturními postoji

tamějších obyvatel. Jedná se o domorodé obyvatele, převážně z kmene Miskito.

Tito lidé si přírodního prostředí velice váží, uctívají ho a potřebují k přežití.

Samotný projekt přímo reaguje na nerespektování jejich sociálně kulturních norem.

Participace příjemců pomoci: Účast cílové komunity na realizaci projektu se zajistí

na všech jeho úrovních. Důraz bude kladen na začlenění mužů i žen do projektu.

Tamější obyvatelé budou pracovat na stavbě environmentálního centra a lesních školek.

Zůčastní se realizace krajinného plánu a plánu těžby dřeva. Školený management přímo,

obyvatelé nepřímo, prostřednictvím rozsáhlých diskuzí. Přizvány budou rovněž zástupci

lokálních úřadů a dřevařských firem. Předpokládá se, že po skončení projektu bude

environmentální centrum ve vlastnictví správy municipality Prinzapolka a univerzity

URACCAN. Přesný podíl obou subjektů na vlastnictví se dojedná po vzájemné

konzultaci. Lesní školky budou vlastněny a provozovány jednotlivými vybranými

komunitami, na jejichž území se nacházejí, a které se účastnily jejich vybudování.

Aby byla podpořena rovnost pohlaví, bude kladen důraz na rovnoměrné zastoupení

mužů a žen v projektu ze strany cílové skupiny.

Environmentální udržitelnost: Projekt nebude mít žádné závažné dopady na životní

prostředí. Naopak jde o projekt, který ho chrání. Ochrana se provede prostřednictvím

plánu udržitelné těžby dřeva. Ten bude obsahovat již zmíněná opatření proti

nadměrnému ničení přírody. Těžba zahrne pouze ten druh stromu, který si žádá trh

a vykácená místa budou následně zalesňována tím samým druhem. Kácené stromy

se odvezou po naplánovaných lesních cestách, bez zbytečného ničení okolní vegetace.

Významné přírodní lokality zůstanou mimo plán těžby, budou chráněny a těžba se jim

tak zcela vyhne.

Finanční a ekonomická životaschopnost: Finanční a ekonomická životaschopnost

projektu po jeho skončení bude zajištěna několika způsoby. Enviromentální školky

se stanou ekonomicky zcela soběstačné. Jejich služby budou muset, prostřednictvím

ustanoveného zákona, využívat a tak i financovat dřevařské firmy, aby zaručily

zalesnění vytěžených území. To samozřejmě nevylučuje poskytování služeb dalším

75

subjektům. Management spadající pod tamější správu bude pochopitelně financován

vládou, členové univerzity URACCAN svou institucí. O financování provozu

environmentálního centra se podělí, podle dohodnutých podmínek, rovněž správa

a univerzita. Vzhledem k tomu, že centrum poslouží i k výzkumným účelům, existuje

zde ze strany univerzity možnost spolupráce se zahraničními společnostmi a orga-

nizacemi, které by měly zájem o průzkum lokální biodiverzity. Náklady na provoz si tak

uhradí. Konečný plán financování centra však spadá do kompetence naší partnerské

organizace, to znamená univerzity URACCAN.

Vhodné technologie: materiál na stavbu environmentálního centra bude pocházet

z lokálních zdrojů. Při výběru technologického zařízení se upřednostní technologie

dostupné na nikaragujském trhu.

Management a organizace: Management přírodních zdrojů bude vyškolen odborníky.

Dostatečné znalosti k provozování lesních školek získají také jednotlivé vesnické

komunity.

6.1.7. Analýza rizik a předpokladů

Rizika a předpoklady Strategie pro eliminaci nepříznivých

dopadů rizik a nenaplněných

předpokladů

Vláda Daniela Ortegy zachová rozvojové

priority a bude podporovat aktivity v rámci

Národního rozvojového plánu

1. Monitorovat politickou situaci

v Nikaragui

2. Propagace projektu a jeho

významu

Stabilní bezpečnostní situace v oblasti 1. Informovat se o bezpečnostní

situaci v Nikaragui, případně

přizpůsobit časový plán a

realizaci aktivit, umístění

výstupů novým podmínkám

76

Podpora autonomní vlády, lokálních autorit a

univerzity URACCAN

1. Předem se informovat u těchto

subjektů o poptávce po

projektu, případně informovat o

významu a výhodách projektu

2. Propagace projektu u veřejnosti

Dostupnost stravy a vhodných technologií 1. Předem se informovat o situaci

na tamějším trhu, případně

zajistit nezbytné technologie

dříve

2. Předem zajistit stravu v místě

lokalizace projektu

Nepřízeň počasí (oblast tropických bouří) 1. Informovat se o předpovědi

počasí

2. Přizpůsobit realizaci projektu

nepřízni počasí

Odpor dřevařských firem nebo místních

obyvatel spolupracovat a využívat

environmentální služby

1. Vysvětlit firmám a místním

obyvatelům výhody a

nezbytnost projektu

2. Zajistit kontrolu dodržování

plánu těžby

77

Závěr V závěru bych rád zrekapituloval základní zjištění vyplívajících z mé práce.

Přírodní podmínky Nikaraguy s sebou přinášejí řadu rozvojových příležitostí,

ale na druhou stranu také ohrožení. Za příležitosti můžeme označit vysokou

biodiverzitu, podmínky vhodné k využití obnovitelných zdrojů energie, teplé podnebí

nebo úrodnou půdu obohacenou lávovými sedimenty. Hlavní ohrožení představují

zejména častá zemětřesení a sopečná aktivita na západě země a tropické bouře v její

východní části. Možnými důsledky těchto přírodních hrozeb jsou velké ztráty

na životech, škody na zemědělské produkci a infrastruktuře. Mnoho lidí zůstává

bez střechy nad hlavou. Pokud by se přírodní katastrofy vyskytovaly ve větším

množství, například v důsledku klimatických změn, znamenalo by to pro Nikaraguu

vážný problém. Domnívám se, že její ekonomika by nebyla schopná takto zhoršené

podmínky ustát. Mohlo by dojít k rozšíření různých epidemií v důsledku nedostatečné

hygieny, zdravotnické péče a k rozsáhlým hladomorům. Navrhuji podporovat opatření

omezující dopady přírodních katastrof, jako je včasné varování obyvatel, nebo udrži-

telné hospodaření zahrnující například umělá protierozní opatření, či zachování

dostatečných ploch lesních porostů.

Z části věnované obyvatelstvu, bych upozornil na skutečnost, že i v současnosti

žije stále velký počet Nikaragujců v neuspokojivých podmínkách. Obecně existuje větší

chudoba na východě země, kde žijí převážně domorodí obyvatelé závislí na přírodním

prostředí. Nicméně, některé ukazatele bych nehodnotil nejhůře. Poměrně vysoká naděje

na dožití je, mimo jiného, i výsledkem toho, že některá závažná onemocnění, jako

HIV/AIDS, zůstávají pod kontrolou. Placené vzdělání nebylo do roku 2007 přístupné

pro všechny děti chudých obyvatel, avšak v roce 2007 došlo ke změně. Poplatky byly

zrušeny. Z hlediska budoucího rozvoje nalezneme v Nikaragui, podobně jako v dalších

rozvojových zemích, výhodnou věkovou strukturu obyvatelstva. Většina lidí se nachází

v produktivním věku. Navíc tam existuje více lidí v „před-produktivním“ věku, než

ve věku „po-produktivním“. Rozvojové projekty by měly být namířeny především

k podpoře v zaměstnanosti tamějšího obyvatelstva. Dostatek pracovních příležitostí

určila i většina Nikaragujců jako svůj prvořadý požadavek. Tohoto cíle může

být dosaženo pomocí projektů, které zachovají tamější kulturu.

Ekonomika země vykazuje neustálý růst, avšak vzhledem k nízkému základu,

tento růst nedosahuje možných a žádoucích hodnot. Problémem zůstává její zaměření

78

na produkci primárních komodit. Ta činí Nikaraguu silně závislou na pohybu cen těchto

komodit na světových trzích. Velká část obyvatelstva pracuje stále ještě v zemědělství.

Nejrychleji se rozvíjejícím a velmi perspektivním odvětvím je cestovní ruch.

Jako překážka ekonomického rozvoje působí nedostatečná infrastruktura.

Snaha o hospodářský rozvoj zatím příliš nezohledňuje ochranu životního prostředí,

což přispívá například k nadměrné erozi půdy nebo znečištění vod. Tyto skutečnosti

mohou mít v budoucnosti negativní dopad na životní podmínky obyvatel země.

Přestože existuje systém chráněných přírodních oblastí, v praxi je tato ochrana zatím

nedostačující. Je třeba se zaměřit na školení managementu ochrany přírodních zdrojů.

Většina elektráren v Nikaragui využívá ropu. Problémem je neexistence nalezišť

na území Nikaraguy a zvyšující se ceny této suroviny. Jako cíl politiky v energetickém

průmyslu navrhuji přechod na obnovitelné zdroje energie, především pak energii vody.

Vláda země se v posledních letech snažila využívat výhod strategického

plánování a mezinárodní rozvojové spolupráce. Přes značné problémy s korupcí lze

označit Nikaraguu za demokratickou zemi. Patrná je i určitá snaha o decentralizaci.

Na konci roku 2006 zvítězila ve volbách levicová politická strana FLSN pod

vedením Daniela Ortegy, který se účastnil v roce 1979 vítězné revoluce proti

diktátorskému režimu rodiny Somozů. Zatím není ještě zcela jasné, jakým směrem se

bude jeho vláda ubírat. Existuje však několik možností. Pokud bude nakonec zachován

trend předchozích vlád od roku 1990, nevyhne se Nikaragua některým obtížím, nicméně

řada ukazatelů by se měla postupně zlepšovat. V případě pokusu o vybudování

socialistického státu nebo autoritářského režimu lze předpovědět Nikaragui podobný

osud jaký ji zastihl v osmdesátých letech minulého století. Občanská válka s přispěním

USA, které „bránily své zájmy v zemi“, tehdy podstatně snížila životní úroveň obyvatel.

Za ideální považuji vsadit na principy udržitelného rozvoje a ten také podporovat.

Domnívám se, že touto cestou lze docílit k nejrychlejšímu a udržitelnému zlepšení

životních podmínek obyvatel Nikaraguy.

Plnění jednotlivých rozvojových cílů se dá dosáhnout pomocí jednotlivých

rozvojových projektů. Aby byly rozvojové cíle v Nikaraguy naplněny, je nutná podpora

ze zahraničí. O finance na rozvojové projekty lze žádat i vládu ČR. Podmínky

k schválení projektu a poskytnutí financí shrnuje dokument ZRS ČR. Jako příklad

formulace projektu na základě výše uvedených cílů jsem vybral udržitelné lesní

hospodářství v municipalitě Prinzapolka. V této lokalitě dochází k nekontrolovatelnému

odlesňování. Příležitost je třeba vidět v přírodním bohatství, v podobě rozlehlých lesů

79

a v jejich druhové rozmanitosti. Cíl projektu reaguje na rozvojový cíl nikaragujské

vlády Rozvoj lesního hospodářství – management udržitelného lesního hospodářství.

Cíl je také v souladu s rozvojovým cílem tisíciletí: Zajistit udržitelný stav životního

prostředí. Pro úspěšnou realizaci projektu by bylo třeba vyškolit management přírodních

zdrojů, vytvořit krajinný plán a plán udržitelné těžby dřeva, environmentální centrum,

lesní školky a informovat veřejnost, včetně dřevařských firem. Samozřejmě je třeba

zajistit dostatečný management projektu, promyslet faktory kvality a udržitelnosti

projektu, zvážit předpoklady i rizika realizace projektu. Nezbytnou součástí projektu je

také jeho časový plán a rozpočet. Kvalitní rozvojový projekt by měl rozvíjet všechny tři

složky udržitelného rozvoje: sociální, ekonomickou a environmentální.

Věřím, že při rozumné politice a spolupráci vlády Nikaraguy mohou podobné

projekty reagující na tamější rozvojové příležitosti, v dohledné době, významně zvýšit

kvalitu života tamějších obyvatel a přispět k uchování přírodního bohatství příštím

generacím.

80

Shrnutí

Rozvojové příležitosti a ohrožení v Nikaragui

Efektivně poskytovaná rozvojová pomoc může v chudých zemích tzv. třetího

světa, včetně Nikaraguy, podstatně zlepšit životní podmínky mnoha obyvatel. Základem

pro kvalitní mezinárodní spolupráci je analýza cílových zemí, identifikace tamějších

rozvojových příležitostí a ohrožení.

Tato práce kombinuje různé přístupy, které v Nikaraguy tyto příležitosti

a ohrožení vymezují a využívají při definici rozvojových priorit a v návrzích

rozvojových projektů. Podstatná část práce je věnována charakteristice země a její

historii. Tyto kapitoly vytvářejí základ pro stanovení příležitostí a ohrožení rozvoje

a další diskuzi.

Nikaragua disponuje přírodními podmínkami vhodnými k využití obnovitelných

zdrojů energie. Velmi dobré podmínky pro využití energie vody nalezneme v severních,

případně středních částech země. Největší potenciál pro využití solární energie má

západ Nikaraguy. Existují tam také značné zásoby využitelného přírodního bohatství.

Zmiňme, alespoň rozsáhlé tropické lesy ve východní části země. Mezi významné

ohrožení rozvoje patří seismická a sopečná činnost, tropické bouře. Stále ještě velké

množství obyvatel Nikaraguy žije v neuspokojivých podmínkách. Příležitostí pro

budoucí rozvojové aktivity je výhodná věková struktura obyvatel. Přestože ekonomika

země vykazuje určitý každoroční růst, značnou hrozbou zůstává její orientace

na produkci primárních komodit, která ji činí závislou na pohybu cen těchto komodit na

světových trzích. Podobně závislá je na importu ropy a pohybu jejích cen, jelikož

většina tamějších elektráren využívá právě tuto surovinu. Systém ochrany životního

prostředí sice existuje, avšak má zatím značné nedostatky. Veřejná správa v zásadě

funguje na demokratických principech. Problémem je korupce.

Po deseti letech dominantní role PLC (Liberal Constitucional Party), vládne

od roku 2007 Daniel Ortega Saavedra a jeho levicově orientovaná politická strana

FLSN. Ze současných událostí zatím není zcela jasné jakým směrem se tato vláda bude

ubírat. Nicméně, existuje několik možností budoucího vývoje. Při zachování

současných trendů se dá předpokládat pozvolné zlepšování řady rozvojových

indikátorů. Další možností je snaha vybudování socialistické společnosti a autori-

tářského režimu. Tato cesta by ve svém důsledku v budoucnosti podstatně snížila

životní úroveň obyvatel Nikaraguy. Za ideální považuji třetí možnost, kterou lze

81

nejrychleji reagovat na potřeby obyvatel země. Touto možností je prosazování principů

udržitelného rozvoje.

Smyslem poslední kapitoly této práce je názorně ukázat, jak zpracovat rozvojový

projekt, aby bylo dosaženo určitého rozvojového cíle v konkrétní lokalitě, v tomto

případě udržitelného lesního hospodářství v municipalitě Prinzapolka (RAAN).

Tento cíl spadá pod oblast udržitelného využívání přírodních zdrojů.

Nesmí se zapomenout na dostatečné personální zajištění projektu, časový rozvrh,

vyškolení managementu přírodních zdrojů v oblasti, vytvoření krajinného plánu a plánu

udržitelné těžby dřeva, lesních školek nebo informování veřejnosti, včetně dřevařských

firem.

82

Summary

Development opportunities and threats in Nicaragua

An Efective development cooperation can substantialy improve the living

condition by many of the inhabitans of poor countries in the third world. The analysis

of these target countries, which identificate its development opportunities and threats,

is the base for quality international cooperation.

This study kombines various approaches to find this opportunities and threats

in Nikaragua and use it for the definition of development priorities and proposals

of development projects. Great deal of this paper is concerned with characteristics

of this country and its history. These sections make the base for creating next

discussion.

Nicaragua dispose of positive natural conditions to take advantage of renewable

energy resources. There are really good conditions for using energy of water

in the northern or central part of Nikaragua , and for using solar energy on the west.

There are huge reserves of useful natural wealth too. We make a mention of the

extensive tropical forests in the eastern part of this country. Seismic and volcanic

activities and tropical storms belongs among the most important threats. Still great

number of Nicaragua inhabitans lives in unsatisfactory conditions. Profitable age

structure of inhabitans is one of the opportunities for future development activities.

Althought economy of Nicaragua increases every year, its orientation on the production

of primary comodities remains as a threat, which make Nikaraguas economy dependant

of moving prices of this comodities on the global market. There is a similar dependance

on import of oil and moving of its prices, because the great number of local power

stations use this raw material. The system of environmental protection exist with some

inadequencies. The public administrations operate on the principles of democracy.

Corruption is a problem.

Daniel Ortega Saaverdra has governed with his leftist political party FLSN

(Sandinista National Liberation Front) since 2007, after ten years of dominant role

of PLC (Liberal Constitutionalist Party). Current events are not too representative

for some future prediction. However there are several possibilities of future progress.

If there will continue middle-term trends, we can assume slow improving a number

of development indicators. Another possibility is the effort to make a socialist society

and dictatorship. This effort would very decrease living standard of many inhabitans

83

of Nikaragua. As a ideal approach to quickly react on the needs of people, I find the

third possibility – to promote the principles of sustainable development.

Last chapter of this paper show how to formulate a development project

to reach a development goal in concrete lokality, in this case a sustainable forest

management in the Municipality of prinzapolka (RAAN). This goal belongs under

sustainable exploatation of the natural resources. We must not forget on the sufficient

personal management of this project, time programme, training of the management

of natural resources in Prinzapolka, creating environment and sustainable felling plans,

forest nurseries, or infoming the public include local wood companies.

84

Klí čová slova

rozvoj, Nikaragua, příležitosti, ohrožení, přírodní podmínky, kvalita života, veřejná

správa, politika, Ortega, ekonomika, udržitelný rozvoj, rozvojový projekt

Key words

development, Nicaragua, opportunities, threats, natural conditions, living conditions,

public administration, policy, Ortega, economy, sustainable development, development

project

85

Seznam použitých zdrojů

Knihy a odborné časopisy:

BIČÍK, I., a kol. Regionální zeměpis II. Nakladatelství České geografické společnosti,

1. vyd. Praha 1994. 48 s. ISBN 80-901942-3-0.

BURNIE, D., a kol. Zvíře. Euromedia Group k.s. Praha 2002. 624 s. ISBN 80-242-

0862-8.

ELTRINGHAM, P., a kol. Střední Amerika. Nakladatelství JOTA, s.r.o., 1. vyd. Brno

2005. 915 s. ISBN 80-7217-311-1.

GARDNER, P., a kol. Encyklopedie zeměpis světa. Columbus, spol. s.r.o., Praha 1999.

497 s. ISBN 80-901727-6-8.

JÁNSKÝ, B., a kol. Země. Nakladatelství České geografické společnosti, 3. vyd. Praha

1997. 64 s. ISBN 80-86034-20-8.

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Krajina vyhledávaná, konzumovaná, či tvořená

cestovním ruchem?. Geografické rozhledy, 2007, roč. 16, č. 4, s. 6 – 9, ISSN 1210-3004

REID, R., a kol. Central America on a shoestring. Lonely Planet 2004. ABN

36 005 607 983.

REID, R., a kol. Central America on a Shoestring. Lonely Planet 2007. ABN

36 005 607 983.

SMOLOVÁ, I., VYSOUDIL, M. Zeměpis na dlani. Rubico. 1. vyd. Olomouc 2003. 124

s. ISBN 80-85839-88-1

86

Internetové zdroje:

CIA (Central Inteligence Agency) -The World factbook. Nicaragua. [online]. 2007. [cit.

2007-12-28].

Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/nu.html

ENERG, spol. s.r.o. Energie vody – vodní elektrárny. [online]. 2002. [cit. 2008-2-25].

Dostupné na: http://www.energ.cz/index.phtml?polozka=30

IMF - Internationaly monetary found, Nicaragua: Poverty Reduction Strategy Paper.

[online]. 2005 [cit. 2007-11-25]. Dostupné na:

http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2005/cr05440.pdf

INEC – Instituto Nacionál de Estadística y Censos. Censo de Población y de Vivienda

2005. [online] říjen 2006. [cit. 2007-12-29]. Dostupné na:

http://www.inec.gob.ni/censos2005/ResumenCensal/RESUMENCENSAL.pdf

KENDRICK, F. J. The Second dominy of Daniel Ortega. [online] Worldpress 2008. [cit.

2007-11-25]. Dostupné na: http://www.worldpress.org/Americas/3062.cfm

MANFUT. Municipio de Pronzapolka. [online]. 2004. [cit. 2007-11-18]. Dostupné

na: http://www.manfut.org/RAAN/prinzapolka.html

MANFUT. Salon de la fama: Deportes de nicaragua. [online]. 2007 [cit. 2007-11-25].

Dostupné na: http://www.manfut.org/museos/deportes1.html

MARENA - Ministerio de Ambiente y los Rescuros Naturales. Areas Protegidas.

[online] 2004. [cit. 2007-12-29]. Dostupné na:

http://www.marena.gob.ni/areas_protegidas/intro.htm

MERRILL, T. Nicaragua: A Country Study [online]. Washington 1993. [cit. 2007-12-28].

Dostupné na: http://countrystudies.us/nicaragua/

87

MZV - Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Nikaragua. [online]. 2005. [cit.

2007-12-28]. Dostupné na:

http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={033DD578-BC2D-41D3-8E2B-

506C27C76F29}

MZV – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Zahraniční rozvojová

spolupráce ČR [online]. 2007. [cit. 2008-1-23]. Dostupné na:

http://www.mzv.cz/wwwo/MZV/default.asp?id=45287&ido=18927&idj=1&amb=1

Nation Encyclopedia. [online]. Nicaragua: Nicaragua religions. 2007 [cit. 2007-11-25].

Dostupné na: http://www.nationsencyclopedia.com/Americas/Nicaragua-

RELIGIONS.html

NCDC - National Climatic Data Centre. Mitch: The Deadliest Atlantic Hurricane Since

1780. [online] 2006. [cit. 2008-2-13]. Dostupné na:

http://lwf.ncdc.noaa.gov/oa/reports/mitch/mitch.html

Paley Media, Religion in Nicaragua [online]. 1995-2008. [cit. 2007-11-25]. Dostupné

na: http://www.nicaragua.com/culture/religion/

ProNicaragua. Human Capital. [online]. 2005. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na:

http://www.pronicaragua.org/index.php?option=com_content&task=view&id=27&Item

id=87

UNDP - United Nation Development Found. Human development report. [online].

2008. [cit. 2008-3-15]. Dostupné na:

http://hdr.undp.org/hdr2006/statistics/countries/data_sheets/cty_ds_DZA.html

USCWM - United States Center for World Mission. Josua project: Nicaragua, [online].

2007. [2007-11-28]. Dostupné na:

http://www.joshuaproject.net/countries.php?rog3=NU

88

USGS - United States Geological Survey. Historic Earthquakes: Nicaragua [online].

1973. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na:

http://earthquake.usgs.gov/regional/world/events/1972_12_23.php

Ústav mezinárodních vztahů – Rozvojové středisko. Rozvojové cíle tisíciletí. [online].

2007. [cit. 2008-3-17]. Dostupné na: http://www.rozvojovestredisko.cz/rct.php

WB - The World Bank. World development indicators. [online]. 2006. [cit. 2007-10-

16]. Dostupné na:

http://devdata.worldbank.org/wdi2006/contents/index2.htm

Wikipedia, the free encyklopedia. Nicaragua [online]. 2007. [cit. 2007-12-29].

Dostupné na: en.wikipedia.org/wiki/Nicaragua

XINHUA NEWS AGENCY. Nicaragua´s new gov´t to enforce free education [online].

2006. [cit. 2007-11-25]. Dostupné na: http://news.xinhuanet.com/english/2006-

12/06/content_5442752.htm

89

Seznam příloh:

1. Managua – administrativní a ekonomické centrum Nikaraguy (fotografie)

2. Možné využití energie malých vodních elektráren

3. Rozvojové cíle tisíciletí

4. Rozvojové cíle a vybrané aktivity nikaragujské vlády v oblasti rozvoje venkova

(2006 – 2010)

5. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – rozpočet projektu

6. Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – identifikační formulář

projektu

90

Přílohy:

Příloha č. 1: Managua – administrativní a ekonomické centrum Nikaraguy

(Wikipedia, 2007)

91

Příloha č. 2: Možné využití energie malých vodních elektráren

Výkon MVE (kW) Možnost připojení odběratelů

2,5 Svícení pro 15 bytových jednotek

5 Čerpání při závlahách nebo provoz moderní domácnosti (bez elektrického vytápění)

10 Vytápění 7 místností v mírných klimatických podmínkách

30 Provoz moderního elektrizovaného obydlí

50 Osvětlení a provoz malého podniku

500 Osvětlení pro venkovskou obec s 200 obydlími, nebo provoz 100 elektrizovaných domácností

1 000 Provoz většího průmyslového podniku

1 000 – 10 000 Zajištění energie pro místní síť malého sídliště

(Energ, 2002)

92

Příloha č. 3: Rozvojové cíle tisíciletí Cíl 1: odstranit extrémní chudobu a hlad

• snížit na polovinu počet lidí žijících za méně než jeden dolar na den a snížit

na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem

Cíl 2: dosáhnout základního vzdělání pro všechny

• zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu

Cíl 3: prosazovat rovnost mužů a žen a posílit roli žen ve společnosti

• odstranit nerovnost pohlaví v základním a středním školství do roku 2005

a na všech úrovních vzdělávání do roku 2015

Cíl 4: snížit dětskou úmrtnost

• snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do pěti let

Cíl 5: zlepšit zdraví matek

• snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti

Cíl 6: bojovat s HIV/ AIDS, malárií a dalšími nemocemi

• zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS

• zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných nemocí

Cíl 7: zajistit udržitelný stav životního prostředí

• integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých

států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů

• snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné

pitné vodě a základní hygieně

• dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel

příměstských chudinských čtvrtí (slumů)

93

Cíl 8: budovat světové partnerství pro rozvoj

• dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných

pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat

o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní

úrovni)

• řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz

z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce

zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování

oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.)

• řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových

států

• komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních

a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu

u zadlužených zemí

• ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující

k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi

• ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným

základním lékům v rozvojových zemích

• ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody

nových technologií především v informační a komunikační oblasti

(Ústav mezinárodních vztahů – Rozvojové středisko, 2007)

94

Příloha č. 4: Rozvojové cíle a vybrané aktivity Nikaragujské vlády v oblasti rozvoje

venkova (2006 – 2010)

1. Technologické inovace v zemědělství

2. Zdraví hospodářských zvířat a plodin a bezpečné potraviny

3. Rozvoj lesního hospodářství

• Management udržitelného lesního hospodářství

• Prevence a kontrola škůdců a nemocí

• Prevence a kontrola lesních požárů

4. Finanční služby

(IMF, 2005)

95

Příloha č. 5: Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – rozpočet projektu

1. Osobní náklady (platy včetně pojištění atd.)

1.1. Management

1.1.1. Koordinátor………………………..30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč

1.2. Experti (odborníci)

1.2.1. Ekolog / enviromentalista…...........30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč

1.2.2. Zoolog………………………………30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč

1.2.3. Botanik……………………………...30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč

1.2.4. Geograf…………………………….30 000 Kč x 6 měsíců = 180 000 Kč

1.3. Administrativní / pomocný personál

1.3.1. Administrátor……………………...30 000 Kč x 30 měsíců = 900 000 Kč

1.3.2. Stavbyvedoucí………………………..15 000 Kč x 6 měsíců = 90 000 Kč

1.3.3. Řidič………………………….........10 000 Kč x 30 měsíců = 300 000 Kč

2. Cestovní náklady

2.1. Mezinárodní cestovné

2.1.1. Letenky (zpáteční)……………………...6 lidí x 30 000 Kč = 180 000 Kč

2.2. Místní doprava

2.2.1. Taxi v Puerto Cabezas………………….........2 taxi x 500 Kč = 1 000 Kč

2.3. Náklady na provoz vozidla

2.3.1. Palivo………………………………...2 000 Kč x 30 měsíců = 60 000 Kč

2.4. Ubytování

2.4.1. Ubytování na 30 měsíců………..3 lidi x 2 000 x 30 měsíců = 180 000 Kč

2.4.2. Ubytování na 6 měsíců………........3 lidi x 2 000 x 6 měsíců = 36 000 Kč

2.5. Víza…………………………………………........6 lidí x 2 500 Kč = 15 000 Kč

2.6. Zdravotní příprava

2.6.1. Očkování…………………………………..6 lidí x 2 000 Kč = 12 000 Kč

2.7. Cestovní pojištění……………………………………6 lidí x 500 Kč = 3 000 Kč

2.8. Diety

2.8.1. Pro stálý personál……………..3 lidi x 900 dnů x 900 Kč = 2 430 000 Kč

2.8.2. Pro personál na 6 měsíců……….3 lidi x 180 dnů x 900 Kč = 486 000 Kč

3. Vybavení a dodávky zboží

3.1. Dlouhodobý nehmotný majetek

3.1.1. Software…………………………………………………………5 000 Kč

3.2. Dlouhodobý hmotný majetek

96

3.2.1. Vozidlo………………………………………………………500 000 Kč

3.3. Zásoby, materiál, služby

3.3.1. Strava při stavbě lesních školek………………………….……...5 000 Kč

3.3.2. Stavební materiál………………………………………..…....500 000 Kč

3.3.3. Počítač s příslušenstvím………………………………………..30 000 Kč

3.3.4. Ostatní vybavení (env. Centrum a školky)…………………...200 000 Kč

3.3.5. Energie (env. centrum a školky po dobu realizace projektu)….10 000 Kč

3.3.6. Telefon…………………………………………………………..5 000 Kč

Celkem……………………………………………………………………..8 288 000 Kč

Pozn.: ceny jsou pouze orientační

97

Příloha č. 6: Udržitelné lesní hospodářství v oblasti Prinzapolka – Identifikační formulář

projektu

Název projektu:

Udržitelné lesní hospodářství v oblasti

Prinzapolka v Nikaragui

Číslo projektu:

Přiřazeno zadavatelem

Cílová země:

Nikaragua

Místo realizace projektu:

Municipio Prinzapolka, RAAN, Nikaragua

Gestorské rezortní ministerstvo:

Ministerstvo životního prostředí

Sektorová orientace projektu:

Zahraniční rozvojová spolupráce

Předpokládané datum zahájení

projektu:

Červen 2009

Předpokládané datum ukončení projektu:

Prosinec 2011

Celková výše prostředků na projekt

ze ZRS: 8 288 000 Kč

Celková výše prostředků na projekt včetně

spolufinancování: 8 288 000 Kč

Pozn.: políčko využívá přílohy č. 5

Realizátor projektu / odpovědný řešitel :

Developlan s.r.o / Karel Jedlička

Dukelská 468

100 10, Praha 10

Tel. 777 456 234

www. developlan. com

pozn.: údaje v tomto políčku jsou zcela fiktivní

Partnerská organizace v zemi realizace projektu:

Universidad de las Regiónes Autónomas de la Costa Caribe Nicargüense (URACCAN)

Puerto Cabezas, RAAN, Nikaragua

Místo, datum, jméno a podpis zpracovatele projektu:

V Praze dne 2.3. 2008

Pozn.: příloha využívá údajů z kap. 6.1. Návrh projektu – Udržitelné lesní hospodářství

v oblasti Prinzapolka

98