Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Jaroslav David

Vývojové tendencemoderní české oikonymie

Habilitační práce

Brno 2011

Zde bych chtěl poděkovat všem, kteří mě nejen inspirovali, ale i pomohli cennou radou.

Zejména pak prof. Rudolfu Šrámkovi, jehož kapitolka o honorifikujícím motivu

v Úvodu do obecné onomastiky mě přivedla k napsání této práce, a doc. Heleně

Bauerové, jejíž seminář mě osudově seznámil s toponomastikou. Dále děkuji

dr. Michaele Boháčové, dr. Milanu Majtánovi, dr. Milanu Harvalíkovi a dalším kolegům-

onomastikům za podněty, které jsem čerpal z jejich textů, přednášek i osobních

konzultací. Můj dík také patří pracovníkům archivů a muzeí, zejména pracovníkům

Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu Praha, Moravského zemského

archivu Brno, Zemského archivu Opava, Státního okresního archivu Havlíčkův Brod,

Jindřichův Hradec, Karviná a Zlín, Městského muzea Rumburk, Krajského muzea

Sokolov, Vlastivědného muzea v Šumperku a Knihovny Nadace Tomáše Bati ve Zlíně,

v neposlední řadě pak také všem regionálním historikům a badatelům, kteří mi přispěli

cennou radou. Mgr. Žanetě Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze

děkuji za ochotné zpřístupnění archivních materiálů.

Mým rodičům děkuji za to, že mě přivedli k zájmu o historii, jazyk a literaturu a

vždy mě v tomto zájmu podporovali. Své ženě Janě a bratrovi Míťovi chci poděkovat za

kritické poznámky prvních čtenářů, manželce Janě rovněž za pomoc s jazykovou

úpravou textu.

Největší dík však patří mé manželce Janě za trpělivost, velkorysost a podporu při

psaní habilitační práce.

Své rodině a především ženě Janičce tuto práci věnuji.

2

Prohlašuji, že jsem habilitační práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných

pramenů a sekundární literatury, dalších informací a zdrojů v souladu se zákonem č. 121/2000

Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých

zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne…………..………………….

………………………………………

Jaroslav David

3

Obsah

Úvod...................................................................................................................9ZÁSADY PRO PŘEPIS VLASTNÍCH JMEN A DOBOVÝCH PRAMENŮ. LOKALIZACE

TOPONYM A VYSVĚTLIVKY K JEJICH MOTIVACI.............................................................14

1.0 Názvotvorná charakteristika české oikonymie 18.–20. století...........................................................................................................................15

1.1 VÝCHODISKA ......................................................................................................15

1.2 ČESKÁ OIKONYMIE – NÁZVOTVORNÁ CHARAKTERISTIKA......................................17

1.3 OTÁZKA HONORIFIKACE A MÍSTNÍ JMÉNA 18. A 19. STOLETÍ.................................21

2.0 Honorifikační motiv v toponymii ....................................................242.1 VÝCHODISKA ......................................................................................................24

2.2 ONOMASTIKA, ONYMIE A POLITIKA A IDEOLOGIE...................................................24

2.3 HONORIFIKAČNÍ MOTIV – OBECNÁ CHARAKTERISTIKA...........................................27

2.3.1 Honorifikační toponymie – současný stav bádání v  české

onomastice.............................................................................................................30

2.3.2 Honorifikační toponymum – charakteristické znaky .....................31

2.3.2.1 Nominace a přejmenování ..................................................................32

2.3.2.2 Ideologická podmíněnost honorifikačního jména

– toponymický newspeak a vytváření tzv. státní krajiny .........................36

2.3.2.3 Internacionalizační tendence v  honorifikačním motivu............42

2.3.3 Honorifikační toponymum – defektní onymum ................................45

2.3.3.1 Neplnění primárních toponymických funkcí – nominace,

diferenciace, identifikace, lokalizace ...........................................................45

2.3.3.2 Komunikační nefunkčnost honorifikačních oikonym ..................48

2.3.3.3 Věcná nesprávnost a nelogičnost – zdroj komunikačních

nedorozumění........................................................................................................50

2.3.4 Honorifikační toponyma – pokus o klasifikaci ................................51

2.3.4.1 Typ A – deantroponymické honorifikační oikonymum ...............54

2.3.4.2 Typ B – detoponymické honorifikační oikonymum .....................59

2.3.4.3 Typ C – dechrématonymické honorifikační oikonymum ............61

2.3.4.4 Typ D – deapelativní honorifikační oikonymum .........................62

4

3.0 Honorifikační motiv v oikonymii českých zemí 1918–1960 – obecná charakteristika..........................................................................65

3.1 VÝCHODISKA ......................................................................................................65

3.2 PŘÍČINY NEUPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V ČESKÉ OIKONYMII..............67

3.2.1 Tradice české onomastické kultury .....................................................68

3.2.2 Zákonné normy upravující používání toponym ...............................70

3.2.3 Uzavřenost české oikonymické soustavy ...........................................72

3.2.4 Etnické přesuny a změny hranic ..........................................................74

4.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1918–1945 .................764.1 OBDOBÍ LET 1918–1945..................................................................................76

4.2 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1918–1945..............................................................80

4.2.1 Toponymum Žižkovo Pole (původně Šenfeld, okres Havlíčkův

Brod) – případová studie ..................................................................................80

4.2.2 Toponymum Baťov a další baťovská jména – případová studie

83

4.2.2.1 Baťovská jména ve světě .....................................................................83

4.2.2.2 Baťovská jména v  Československu – Baťov a Baťovany ...........85

5.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1945–1960................................875.1 OBDOBÍ LET 1945–1960..................................................................................87

5.1.1 PŘÍČINY ZMĚN V OIKONYMII LET 1945–1960......................................................90

5.1.1.1 Odstraňování německých místních jmen a jmen s  přívlastkem

Německý, Polský, Uherský – přívlastek Český ...........................................92

5.1.1.2 Honorifikační oikonyma .....................................................................96

5.1.1.2.1 Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. století..........................98

5.2 SUDETY A UPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V LETECH 1945–1951............99

5.2.1 Honorifikační jména a jejich úloha při nahrazování německých

oikonym..................................................................................................................99

5.2.2 Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus „naší“ krajiny

................................................................................................................................104

5.2.2.1 Sudety – mýtus české krajiny ..........................................................105

5.2.2.2 Slovensko – mýtus kulturního národa s  odbojovou

a velkomoravskou tradicí ................................................................................108

5.2.2.3 Kaliningradská oblast a Krym – mýtus sovětské krajiny .......110

5

5.2.2.4 Izrael – mýtus židovské zaslíbené krajiny ..................................112

5.3 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1945–1960............................................................113

5.3.1 Toponymum Havlíčkův Brod – případová studie ..........................113

5.3.1.1 Vývoj pojmenování města do roku 1945 ......................................113

5.3.1.2 Změna názvu města v roce 1945 ....................................................114

5.3.1.3 Pokusy o změnu názvu města v  letech 1918–1939....................115

5.3.1.4 Přejmenování města v  roce 1945...................................................116

5.3.2 Návrhy Metoděje Rozsívala na degermanizaci oikonymie

– případová studie ............................................................................................119

5.3.3 Toponymum Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův Brod)

– případová studie ............................................................................................121

5.3.4 Toponymum Švermov (okres Kladno) – případová studie ..........122

5.3.5 Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) – případová studie ...........124

5.3.6 Toponymum Havířov (okres Karviná) – případová studie .........127

5.3.6.1 Soutěž na název nového města ........................................................127

5.3.6.2 Toponymum Havířov v  kontextu honorifikačních jmen

40. a 50. let 20. století ....................................................................................129

5.3.6.3 Charakteristika materiálu ................................................................129

5.3.6.4 Analýza jednoslovných návrhů – východiska .............................133

5.3.6.4.1 Jednoslovné návrhy – typy derivace........................................................134

5.3.6.4.1.1 Toponyma s formantem -ov, typ Havířov.............................................136

5.3.6.4.1.2 Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín,

typ Soutěžín, a další domácí topoformanty.............................................................137

5.3.6.4.1.3 Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ Hřebík,

plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ Zářné...................140

5.3.6.4.1.4 Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav, Horomír,

kompozita, typ Ostravobaň.....................................................................................140

5.3.6.4.1.5 Zkratková toponyma, typ Chrč.............................................................142

5.3.6.4.1.6 Internacionalizační tendence – toponyma s cizími topoformanty, typ

Uhlohrad.................................................................................................................143

5.3.6.4.1.7 Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík, Donbas.......145

5.3.6.5 Celková charakteristika názvotvorných typů – toponyma pro

Havířov.................................................................................................................146

6

6.0 Pomístní jména a honorifikace......................................................1476.1 VÝCHODISKA ....................................................................................................147

6.2 HONORIFIKAČNÍ MOTIV A ČESKÁ ANOIKONYMIE..................................................150

6.2.1 Revize pomístních jmen v  Sudetech a kolektivizace ....................150

6.2.2 Žižkův dub, Masarykova lípa a další honorifikační anoikonyma

– případové studie............................................................................................151

6.2.2.1 Žižkův dub.............................................................................................152

6.2.2.2 Masarykova lípa..................................................................................155

6.2.2.3 Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald ......................................155

6.2.2.4 Sémiotický závěr .................................................................................156

7.0 Honorifikační motiv v české urbanonymii.................................1577.1 VÝCHODISKA ....................................................................................................157

7.2 MĚSTO JAKO PROSTOR MODERNÍ CIVILIZACE. EVROPSKÝ A AMERICKÝ MODEL

URBANONYMIE............................................................................................................160

7.3 ČESKÁ URBANONYMIE 20. STOLETÍ ...........................................................162

7.3.1 Východiska.....................................................................................................162

7.3.2 Urbanonymické prostory současného města.................................................164

7.3.2.1 Český Krumlov – urbanonymie historického města...................................165

7.3.3 Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii 20. století......................166

7.3.3.1 Od středověkého města k moderní době.....................................................166

7.3.3.2 Honorifikační motiv v současné české urbanonymii..................................170

7.3.3.3 Urbanonymie socialistického města Havířov – případová studie..............173

7.4 DEFINICE URBANONYMA Z POHLEDU VÝZNAMU PODÍLU HONORIFIKACE NA JEHO

UTVÁŘENÍ....................................................................................................................174

8.0 Reklamní funkce oikonym...............................................................1778.1 REKLAMA A OIKONYMA – PRINCIPY FUNGOVÁNÍ.................................................177

8.2 REKLAMNÍ (PŘACÍ) TOPONYMA TYPU VESELÍ, LÁZNĚ BOHDANEČ......................180

8.3 REÁLNÁ TOPONYMA A JEJICH VYUŽITÍ V REKLAMNÍM TEXTU..............................184

8.4 REKLAMNÍ FUNKCE OIKONYM – PŘÍPADOVÉ STUDIE............................................187

8.4.1 Oikonymum Beroun v  kontextu reklamního textu – případová

studie.....................................................................................................................187

8.4.2 Uliční jména a jejich využití v  reklamě – případová studie .....189

8.4.3 Pojmenování bytových komplexů – případová studie ..................193

7

9.0 Oikonymie v uměleckém textu.......................................................1999.1 VÝCHODISKA ....................................................................................................199

9.2 CHARAKTERISTIKA ČESKÉ LITERÁRNÍ TOPONYMIE...............................................200

10.0 Závěr.....................................................................................................20711.0 Summary.............................................................................................21112.0 Seznam zkratek a symbolů...........................................................21413.0 Prameny a literatura.......................................................................216

13.1 PRAMENY ........................................................................................................216

13.1.1 Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních jmen ....................216

13.1.2 Tištěné prameny (beletrie, dobové články, dobové

příručky,  edice, statist ické lexikony, vyhlášky) .......................................219

13.1.3 Elektronické databáze ........................................................................224

13.2 L ITERATURA ...................................................................................................225

14.0 Rejstřík................................................................................................261Přílohy...........................................................................................................285

8

ÚvodHabilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie, již právě otevíráte, se

zabývá vývojem české toponymie (soustavy zeměpisných jmen)1, především oikonym

(místních jmen)2 v moderní době. Ve 20. století byl systém zeměpisných jmen významně

ovlivňován politikou, nacionalismem, společenskými proměnami, kulturou a také

reklamou. Moderní tvůrce a uživatel zeměpisných jmen není již jen kolonizátorem či

lokátorem, který svým pojmenováním chce vystihnout především podstatu místa, jeho

charakter, okolnosti založení nebo vyjádřit vlastnický vztah. Naopak, toponymum se mu

stává nástrojem politického, národnostního či obchodního boje, vkládá do něj své

představy, skrze jméno vytváří mýtus krajiny, nebo vystupuje pouze jako jeho lhostejný

uživatel. Tím vším se zabývá text, jehož autor si klade řadu otázek a pokouší se na ně

najít uspokojivou odpověď nikoliv ve spekulacích a hypotézách, ale opírá se o svědectví

zeměpisných jmen, archivních pramenů a jejich analýzu uplatňující meziobrový přístup.

Moderní česká3 toponymie 20. století, zejména oikonyma (místní jména) a jejich

vývoj, představují materiál, jemuž doposud nebyla věnována soustavná pozornost.

Výjimkou byly práce zabývající se synchronním (současně zaměřeným) normativním

popisem soustavy místních jmen, výkladové slovníky nebo zeměpisné lexikony se

standardizační funkcí (např. MJČ 1–5; MJMS 1–2; POLÍVKOVÁ 1985 b;

POLÍVKOVÁ 2007; ZEMLEX; ZJČ). Pokud si jejich autoři všímali moderní

oikonymie, byla to obvykle jen záležitost výkladů dílčích hesel, nikoliv pozornost

systému jako celku.

Zájem toponomastiky se soustřeďuje především na starší období, zhruba do

počátku 15. století, kdy se dovršila geneze české toponymické soustavy

(např. BAKALA 1982; BAKALA 1983; BOHÁČ 1978; ČORNEJOVÁ 2009; DOBIÁŠ

1927; HOSÁK 1957; HOSÁK 1962; LUTTERER 1969 b; MUSIL 2002; SCHWARZ

1 Toponymum (vlastní jméno zeměpisné) označuje vlastní jména mapově zachytitelných objektů nacházejících se na zemském povrchu. K terminologii toponomastiky viz ESČ; KADMON 2002; SOUSTAVA; ŠMILAUER 1963; ŠRÁMEK 1999.2 Oikonymum (místní jméno) označuje vlastní jména obydlených objektů, zejména měst, vesnic, samot apod.3 Českou toponymií/oikonymií/anoikonymií rozumíme soustavu zeměpisných jmen na území českého národního jazyka odpovídajícím oblasti vymezené hranicemi České republiky.

9

1961; ŠMILAUER 1960; ŠMILAUER 19644; ŠMILAUER 19665; ŠRÁMEK 1965;

ŽEMLIČKA 1980). Autory zajímala a zajímá buď středověká kolonizace

(např. KLÁPŠTĚ 2005; ŠIMÁK 1938), nebo problematika lokalizace zaniklých osad

(např. NEKUDA 1961; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1976; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ

1986; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b; ROUBÍK 1959; ZANIKLÉ OBCE-EL).

Druhou oblastí zájmu toponomastiky jsou anoikonyma (pomístní jména)6, v současnosti

zvláště ve spojitosti se zpracováním projektů velkých slovníků (srovnej např. ACTA

2010; ČIŽMÁROVÁ 2007; ČIŽMÁROVÁ 2009; SLOVPJ; ŠIPKOVÁ 2009).

Pozdější období vývoje zeměpisných jmen obecně již není pro historii,

toponomastiku ani pro lingvistiku tak zajímavé. Výjimku představují pouze změny

v soustavě místních a pomístních názvů českého pohraničí, k nimž došlo po roce 1945

(např. BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972; LUTTERER 1972; MATÚŠOVÁ 2002;

MATÚŠOVÁ 2006; MATÚŠOVÁ 2007; ORLÍK 1952; PLESKALOVÁ 1989;

ŠRÁMEK 1980 b; ŠRÁMEK 1980 c), proměny anoikonymie související s kolektivizací

zemědělství (např. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968; PLESKALOVÁ 1983),

popř. stručný popis novodobé toponymie v rámci vývoje onymie (ŠRÁMEK.

KNAPPOVÁ 2002). Příčiny nezájmu historiků o novověkou toponymii na příkladu nově

založených osad vystihl Ladislav Hosák: „Historikové věnovali zaniklým osadám daleko

větší pozornost nežli osadám vzniklým v nové době. Zaniklé osady vábí romantikou a

někdy i svým tragickým osudem, zatím co zakládání nových osad zdá se být všední a

málo pozoruhodnou událostí.“ (HOSÁK 1966, s. 203). Pro onomastiku a obecně i

lingvistiku, obzvláště pro diachronní disciplíny, pak soudobá oikonymie nepředstavuje

nijak významný materiál. Vlivem podstatné míry standardizace ve slovnících a

statistických lexikonech již od 19. století (např. ENS 1–4; PALACKÝ 1848;

SCHALLER 1–16; SCHWOY 1–3; SEDLÁČEK 1908; SOMMER 1–16; WOLNY 1–6)

slouží jako „živý“ jazykový materiál, např. pro dialektologii, především anoikonyma

(pomístní jména).

4 Ačkoliv Šmilauerův článek zachycuje vývoj české oikonymie až do 60. let 20. století, samotnému 20. století je věnován pouze jeden odstavec.5 Vladimír Šmilauer se i zde zabývá především dějinami středověké kolonizace, avšak věnuje také pozornost vzájemným vztahům českých a německých podob toponym, viz s. 26–28.6 Anoikonymum (pomístní jméno) označuje vlastní jména neobydlených objektů vytvořených přírodou, popř. člověkem, zejména pojmenování vod (hydronyma), hor, kopců, skal (oronyma), zemědělsky využívaných pozemků (agronyma) a také komunikací (hodonyma). Jana Pleskalová v monografii Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku k anoikonymům řadí i názvy samot, osad a místních částí se zdůvodněním, že se sice jedná o obydlené objekty, ale „mnohé z nich převzaly pro své označení původní PJ“ (PLESKALOVÁ 1992, s. 7).

10

Tématem naší práce je z výše připomenutých důvodů právě česká oikonymie

20. století. Naším záměrem však nebyl soustavný popis vývoje systému místních jmen,

ale ve formě vybraných kapitol se zaměřujeme na problémy, které česká toponomastika

doposud přehlížela. Témata kapitol byla zvolena tak, aby umožnila ukázat obecnější

trendy vývoje a fungování moderní české oikonymie. Jedná se o jevy a problémy, jejichž

kořeny můžeme vysledovat již v 18. a 19. století, nás však zajímaly především vývoj a

proměny české oikonymie 20. a počátku 21. století.

Vývoj české toponymie 20. století chceme ukázat na příkladu oikonym (místních

jmen), ale v těch případech, kde je to vhodné zejména z důvodu srovnání, sledujeme i

proměny plánu anoikonymického. V rámci tématu honorifikačních jmen si všímáme také

proměn soustavy uličních jmen (urbanonym)7. Úkolem naší práce však není mapování

standardizace místních jmen, sledování vztahu spisovnost – nespisovnost nebo popis

dějin toponomastiky ve 20. století. Zmíněných problémů se dotýkáme pouze okrajově

tam, kde je to nezbytné pro doplnění výkladu hlavního tématu.

Kapitoly 3.0, 4.0 a 5.0 se zabývají honorifikačním motivem v české oikonymii

v kontextu evropské onymie 20. století. Zdroje a počátek uplatnění honorifikace

(oslavná či memoriální zeměpisná jména) nacházíme již v toponymii 18. a 19. století

(kapitola 1.0). Znalost a základní charakteristiky toponymie nově založených lokalit, jež

vznikaly především parcelací dvorů, např. tzv. raabizační osady8, a také v souvislosti

s protoindustriálními provozy (hamry, hutě, sklárny, salajky), jsou nezbytným

předpokladem pro následný popis úlohy honorifikačního motivu v toponymii 20. století.

Šlo nám primárně o sledování tendencí v názvotvorbě, popis motivace a uplatnění

starších oikonymických modelů, především se zřetelem k deantroponymickým

toponymům (zeměpisným jménům odvozeným z osobních jmen). Předmětem kapitoly

2.0 však není pouhý úzce zaměřený popis honorifikačního motivu a zeměpisných jmen

jím motivovaných, ale také se zde pokoušíme o klasifikaci honorifikačních oikonym.

Sledování uplatnění, či spíše důvodů a příčin neuplatnění honorifikace v české

toponymii jako celku i v jejích jednotlivých částech vytváří osnovu pro deskripci dalších

7 Urbanonymum (uliční jméno) označuje vlastní jména městských objektů, v úzkém slova smyslu ulic a náměstí, v širokém pojetí sem náleží také jména mostů, parků, budov, podniků, zastávek městské dopravy apod. (k vymezení termínu viz kap. 7. 4).8 Termín raabizační osady označuje sídliště zakládaná v poslední třetině 18. století v rámci raabizační reformy. Její podstatou byla parcelace vrchnostenských dvorů a rušení roboty za náhradu. Reforma byla nazvána podle svého autora, rakouského národohospodáře Franze Antona Raaba (1722–1783). Po něm jsou pojmenovány také české obce Ráb a Ráby.

11

podstatných jevů a formulaci charakteristiky moderní české oikonymie (kapitola 4.0).

Jsme si vědomi, že bez zasazení této problematiky do širších souvislostí, zejména

uplatnění honorifikačního motivu v toponymii zemí bývalého sovětského bloku a

samotného Sovětského svazu, by nebylo možné popsat českou situaci a její specifika. Ta

se ukázala např. i srovnáním vývoje v oblasti českých Sudet po odsunu německého

obyvatelstva po 2. světové válce s oblastmi jižního a východního Slovenska, bývalého

Východního Pruska, Krymu nebo Izraele (kapitola 5.2). Na příkladu konkrétních

toponym (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Švermov, Gottwaldov, Havířov)

ukazujeme řadu aspektů vzniku a užívání honorifikačních jmen. Pozornost věnujeme

také pomístním jménům (kapitola 6.0) a především urbanonymům a proměnám

urbanonymie od 19. do konce 20. století (kapitola 7.0).

Druhý oddíl (kapitola 8.0) se zaměřuje na současnost české oikonymie.

Prostřednictvím dvou aspektů, reklamnosti a reprezentativnosti zeměpisného jména,

jsme se snažili postihnout obecné charakteristiky českých místních jmen a jejich

fungování se zřetelem k jejich komunikačnímu využití. Zajímala nás nejen toponyma

primárně reklamní, ale také podmínky umožňující zapojení a fungování reálného

toponyma jako významného konstitutivního prvku reklamní komunikace, zejména

využití lidové (nevědecké) etymologie. Všímáme si také oikonym, která vznikala až po

roce 1989 jako názvy bytových komplexů a satelitních městeček.

V poslední, třetí části (kapitola 9.0) se zabýváme toponymy v uměleckých

textech v širokém slova smyslu. Tomuto tématu, na rozdíl od literární antroponymie,

doposud nebyla v naší onomastice věnována pozornost (srovnej např. HAUSENBLAS

1976; HAUSENBLAS 1996; HODROVÁ 2001; HOLÝ 1984; HOLÝ 1995;

KNAPPOVÁ 1989; KNAPPOVÁ 1992; PASTYŘÍK 2000). Toponymický materiál

uměleckých textů nás zajímal ve vztahu k reálné oikonymii. Hlavní otázka, která nás

znepokojovala, zněla, zda autoři uměleckých textů vytvářejí fiktivní prostor pomocí

typizace nebo atypizace toponym, a do jaké míry využívají modelů poskytovaných

českou oikonymickou soustavou.

Kapitoly 8.0 a 9.0 jsou tedy doplněním hlavního tématu, kterým je vývoj české

oikonymie ve 20. století sledovaný prostřednictvím honorifikačních jmen.

V úvodu je také třeba poznamenat, že mnohá zde zpracovávaná témata již byla

především formou referátů představena na vědeckých konferencích. Řada problémů byla

v posledních letech prezentována v odborných domácích i zahraničních časopisech

12

(viz kap. 13.2); na všechny řádně odkazujeme na příslušných místech textu naší práce.

Přesto náš text není pouhým sborníkem již publikovaného, ale témata, jimiž se autor

badatelsky zabýval, jsou zde rozpracována do hloubky a rozšířena, doplněna o nové

poznatky a začleněna do celku habilitačního spisu. Na tomto místě musíme také

připomenout, že v roce 2011 byla v nakladatelství Academia vydána monografie

Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice s podtitulem Kapitoly z moderní české

toponymie (DAVID 2011 c). Kniha vychází z textu předložené práce, avšak není s ní

zcela identická – v řadě ohledů je habilitační spis obsáhlejší, je doplněn o řadu pramenů

a reflektuje nejnovější literaturu předmětu.

Habilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie představuje nový

a netradiční pohled na vývoj a proměny soustavy místních jmen ve 20. století a svým

tématem je tedy prvním pokusem o zpracování této problematiky nejen v české, ale i

středoevropské toponomastice.

13

10.0 ZávěrCílem naší práce, v české onomastice první svého druhu, bylo upozornit na nejvýraznější

tendence a charakteristiky vývoje novodobé české oikonymie (soustavy místních jmen),

zejména v období 20. století. V první části jsme jej sledovali na pozadí situace v zemích

střední a východní Evropy. Pro moderní českou oikonymii se staly určujícími čtyři

tendence:

1) úsilí o standardizaci a jazykovou správnost,

2) úsilí o reprezentativnost jména, např. akcent na národní reprezentativnost nebo

reklamnost,

3) nacionalizace oikonymie, v našem případě jejím projevem byla především

degermanizace v širokém smyslu slova, intenzivní zejména v letech 1945–1949,

4) uplatňování či spíše neuplatňování honorifikačního motivu.

Vývoj české oikonymie jsme sledovali prostřednictvím honorifikace a jejího

fungování. Ukázalo se, že podstatným rysem české oikonymie 20. století, na rozdíl od

urbanonymie (uliční názvy), bylo jen minimální uplatnění honorifikačního motivu. Jeho

menší než 1% podíl v nových nebo změněných místních názvech po roce 1945

kontrastuje s průměrnými hodnotami zastoupení honorifikačních jmen v urbanonymii

sledovaných měst, kde činí 50–80 %. Důvody, které zabránily výraznému prosazení

honorifikačního motivu v české oikonymii, byly čtyři:

1) dlouhá a silná tradice české onomastické kultury,

2) existence zákonných norem regulujících používání a změny toponym,

3) uzavřenost a dotvořenost české oikonymické soustavy, absence

tzv. imperátorských jmen,

4) existence česko-německých ekvivalentních názvů pro velká města v oblastech

s německým osídlením, např. Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau

nebo Ústí nad Labem-Aussig, které nedovolily po odsunu Němců výrazné

prosazení honorifikačních jmen. Po roce 1945 došlo pouze k preferenci české

podoby názvu.

Honorifikační motiv se naproti tomu stal dominantním v české urbanonymii,

nejvíce se zde uplatňovalo motivační východisko představované jmény osobností

kultury a politiky 19. století. Skupinou zeměpisných jmen, kde honorifikace neměla

207

téměř žádný ohlas, byla anoikonymie (pomístní jména), s výjimkou pojmenování hor a

jezer.

Z hlediska názvotvorby a produktivity jednotlivých názvotvorných typů se

staročeská a novočeská oikonymie podstatně odlišují; pro staročeské období jsme

vycházeli ze zjištění Vladimíra Šmilauera a Michaely Čornejové. Nejfrekventovanějším

typem oikonym staročeského období byla jména označující skupinu obyvatel, jejich

nejběžnějším formantem, 81 % jmen pojmenovávajících skupinu lidí, zakončení -(ov)ici,

tedy patronymická místní jména typu Chomútovici. Mezi všemi Čornejovou

analyzovanými toponymy byla oikonyma pojmenovávající primárně skupinu lidí

zastoupena 50 %. Místní jména vyjadřující primárně přivlastnění pak měla podíl 29 %.

V absolutních hodnotách se jako nejproduktivnější typ tvoření oikonym 11.–13. století

ukázala derivace pomocí topoformantů -(ov)ice – 42 %, -ov – 14 %, -ín – 8 %

a -jь –8 %.

Srovnání s novočeským stavem upozorňuje na významné rozdíly. V české

oikonymii sice nedošlo k nějakým podstatným změnám, soustředíme-li naši pozornost

na formantové odvozování jmen. Nejtypičtějšími formanty české oikonymie zůstávají

podle absolutní frekvence zakončení -(ov)ice, -ov a -ín. Ovšem pokud hovoříme o

produktivitě formantu -(ov)ice v novověké toponymii, je zřejmé, jak dokládá i náš

materiál nejen realizovaných toponym, ale také např. návrhy na pojmenování města

Havířov, že byl zatlačen do pozadí původně posesivním -ov. Důvodem bylo nepochybně

především vymizení motivačního východiska jmen pojmenovávajích skupinu lidí. Dále

svou roli sehrála pro toponyma nevhodná forma gramatického čísla plurálu, neboť

oikonymum označuje jeden onymický objekt, nikoliv jejich množinu, a také souhláskové

alternace názvotvorného základu, které způsobuje přípona -(ov)ice. Uvedené nedostatky

však nemají formanty -ov a -ín. V moderní době navíc došlo k jejich funkčnímu

rozlišení, reflektujícímu nejen přesuny v kategorii gramatického rodu, ale i novou realitu

motivačního východiska oikonym. Příponou -ín se v nové době, 18. a 19. století, tvořila

pouze oikonyma z antroponym ženského rodu, např. Amalín, Annín, Karlín, nebo

Terezín; osoby ženského pohlaví a tedy i ženská antroponyma se stávají součástí

motivace oikonym, stále ovšem představují menšinu a ve 20. století se neuplatňují. Tato

specifikace formantu -ín však neplatí absolutně, jak dokládá jeho využití pouze při

deapelativní derivaci oikonym v materiálu návrhů pro město Havířov, např. Havířín,

Lidotín, nebo v souboru literárních jmen, např. Lučín, Pozdětín. Potenciálně přítomná

208

posesivita oikonym zakončených -ov a -ín byla navíc vysoce funkční i u jmen nově

založených lokalit, respektive u českých ekvivalentů německých názvů, neboť to byla

jména primárně posesivní, např. Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov,

Theresienfeld – Terezín.

Produktivitu formantu -ov potvrzuje nejen materiál návrhů názvů pro nové město

Havířov, ale také fiktivní oikonyma objevující se v reklamních a literárních textech

v širokém slova smyslu, např. toponyma Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov nebo

Větrov. Formant -ov se tak v novodobé české oikonymii stává nejvýraznějším

reprezentantem formálních prostředků pro tvoření místních jmen.

V rámci nejproduktivnějších názvotvorných modelů honorifikačních jmen, ať už

to byly pouhé návrhy nebo realizace toponym, byly nejčastějšími způsoby tvoření

oikonym opět derivace formantem -ov, např. Holečkov, Sokolov, Švermov, Gottwaldov,

Havířov, a model posesivní deantroponymické adjektivum + původní toponymum, např.

Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová. I přes významnou úlohu

internacionalizace v honorifikačních toponymech, zejména však v oblasti motivace, se

tedy v moderní české oikonymii jen minimálně setkáváme s napodobováním

nedomácích, např. sovětských (ruských) názvotvorných modelů typu Uhlohrad,

Budovatelsk, popř. deantroponym s nulovými formanty, např. Fučík, Zápotocký.

Sledovali jsme také oikonymii, reálnou a fiktivní, jak je využívána ve dvou

specifických oblastech, v reklamních a v uměleckých textech. Naše analýza potvrdila

předpoklad, že historicky vzniklá oikonyma jsou až na výjimky pro dnešního uživatele

motivačně a etymologicky nesrozumitelná či nejasná. V reklamních textech se však

zapojením do jiného, pro daný účel vytvořeného kontextu uplatňuje významně

neodborná (lidová) etymologizace oikonym. Dokládají to nejen příklady nových,

účelových interpretací oikonym typu Velikonoční pošta z Kraslic, festival Řev Řevnice,

ale také fungování urbanonym typu Růžová ulice jednak jako součásti reklamního textu,

např. Růžová čajovna v Růžové ulici, nebo jejich používání jako toponym s významově

kladným obsahem, např. Růžová ulice v kontextu uličních názvů Jasmínová, Šeříková či

Jahodová.

Fiktivní oikonymie v uměleckém textu více méně napodobuje strukturu modelů

reálných místních jmen. Avšak významně se zde uplatňuje snaha o etymologickou

průhlednost a srozumitelnost toponyma, které se tak aktivně zapojuje do sémantické

struktury textu, např. jména typu Kotov, Krokovy Vary nebo Dejbožice. Důležitou roli

209

hraje také typizace, např. oikonyma Hradec, Hradiště, Kamenice či Kostelec

reprezentující typ místního názvu českého venkovského městečka, nebo jména Lhota

označující zapadlé vesnice. Reálná toponymie v uměleckých textech plní funkci

skutečně identifikačních místních jmen, ale mnohdy slouží autorům i jako východisko

pro jejich lidové etymologizování za účelem jazykové hry.

210

11.0 Summary The aim of the text, perhaps the first of its type in Czech onomastics, is to highlight

the most noticable tendencies and features in the development of modern Czech

oikonymy. Habitation names, i.e. the names of inhabited places, such as cities, villages

and other settlements are mentioned, particularly those of the 20th century.

Four trends have become fashionable in modern Czech oikonymy:

a) The need to create standardization and correctness in language.

b) An awareness of the need to create a representative form for place names.

This includes an emphasis on national representation and its beneficial usage

and purpose in advertising.

c) A recognition of the important role of nationalism, in our case Czech-German

ethnic regrouping and migration after World War II.

d) Commemorative or honorific naming and renaming.

The development of Czech oikonymy was studied through commemorative

naming and its usage. The commemorative/honorific name (“honorifikační jméno“ in

Czech) is a place name that does not reflect a standard proper name. Its basic function is

not a description, location and identification of an onymic object even though its

function is to allocate a name to a place. Therefore such place names are typical of

politically and ideologically motivated naming; they create a “political“ landscape. The

potential of commemorative naming is illustrated by the rich language material of the

proposed place names, for example the new Czech socialist town of Havířov (founded

in1955).

Our survey showed that the fundamental characteristic of modern Czech

oikonymy, which differenciates it from those oikonymies of the former Soviet Block,

namely the Soviet Union, Bulgaria and Yugoslavia, and from urbanonymy (the street

names), is the minimal application of commemorative naming in oikonymy. There could

be four reasons for this:

a) The long and powerful tradition of Czech onomastic culture.

b) The existence of laws and legal rules regulating the usage and changes to

toponyms.

211

c) The fact that Czech oikonymy was already a complete system by the 20th

century. There was for example no tradition for naming kings and emperors in

honourable place names.

d) The prior existence of Czech and German variants of place names, e.g.

Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau and Ústí nad Labem-Aussig,

saved Czech oikonymy from a flood of commemorative names after

the resettlement of the German people after World War II (“Vertreibung sowie

zwangsweise Aussiedlung“ in German, “odsun/vyhnání“ in Czech). Czech forms

were preferred as the official names. In contrast honorific naming is dominant in

the oikonymy of the Southern part of Slovakia, with its significant Hungarian

minority, in the former German area of Königsberg (former East Prussia,

the Kaliningrad Region today), in the Crimea after the resettlement of Crimean

Tatars and in Israel after 1948.

In contrast the commemorative names are typical of Czech urbanonymy. They

emphasise the fact that urban spaces were largely created in modern times and represent

an important venue for nationalism and ideology to be demonstrated. This function of

urbanonymy is illustrated by such street names as Masarykova, Jiráskova, Komenského

or the development of street names in Praha-Žižkov and Havířov.

From the standpoint of word formation and the creation of individual forms there

are substantial differences between Old Czech and New (Modern) Czech oikonymy.

Significantly there is a difference in the origin and creation of the individual forms. In

Old Czech oikonymy the most frequent type, 50 % of all oikonyms, were place names

naming a group of inhabitants represented by the patronymic ending -(ov)ici,

e.g. Chomútovici (Chomutovice today), Ľutomirici (Litoměřice today). In describing

modern Czech oikonymy, the ending -(ov)ice was the most frequently applied until

recently, although not used prolifically. The position of this ending was changed to -ín

and -ov endings, originally implying ownership and possession and were coined from

male personal names, e.g. Vítkov (from Vítek), Bohumín (from Bohuma). The first reason

for this trend was a basic lack of motivation to relate place names to a specific group of

people, the second was the unsuitable plural form, because a place name refers to one

onymic object and the multiple usage of the ending -(ov)ice, and any alternation of

the position of consonants before the ending is phonologically inappropriate.

212

Recently these two endings (-ín and -ov) were differenciated and now have

a very specific application. The ending -ín is typical mostly for oikonyms coined from

female personal names, e.g. Amalín (from Amalie), Annín (from Anna) and Terezín

(from Terezie) in modern oikonymy, namely in the 18th–19th centuries. This reflects

the new reality that female names could now form a new basic source for oikonyms,

although they are in a minority and they were not used in the 20th century. The endings

-ín and -ov were used in the creation of the Czech form of a German place name as well

as primarily indicating ownership or possession, i.e. Theresienfeld – Terezín,

Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov.

The frequency of the -ov ending is illustrated in fictitious and advertising texts,

e.g. place names such as Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov and Větrov. The -ov

ending is becoming the most significant formal tool for the creation of oikonyms in

modern Czech toponymy.

In the commemorative oikonym group, a derivation using the formant -ov was

generally the most prolific, e.g. Gottwaldov, Holečkov, Sokolov, Švermov. Another

variant was created by using a possesive adjective + the original place name model, e.g.

Havlíčkova Borová (Borová originally), Havlíčkův Brod (Německý Brod originally),

Žižkovo Pole (Schönfeld originally).

Our survey focused on real and fictional oikonyms and their function in two

specific fields, in advertising texts and fiction as in fictional stories and novels. Our

analysis has confirmed the hypothesis that place names are poorly understood and

unclear for modern people, in terms of their origin and etymology. However in

advertising texts they are utilised in a new context and their special function works well

with non-scholarly (folk) etymology. For instance this fact was illustrated with such

street names as Růžová (Rose Street) and Liliová (Lily Street).

Fictitious toponymy copies the structure of real place names, but the most

important role is in making a conscious effort not to conceal their etymology, which is

very often used as a basis for a play on words, to create a different meaning, and also in

folk etymology. One of the most important features of fictional names is the usage of

the models of place names typical of a particular region, space or country. For instance

this is illustrated with such place names as Hradec, Hradiště, Kamenice or Kostelec that

are used as the names for ordinary country towns in Czech fictitious texts.

213