ZÁKLADNÍ ŠKOLA, PRAHA 10, V RYBNÍČKÁCH 31/1980

RYBÍ ZPRAVODAJ, ČÍSLO 29, 2019/2020, ŠKOLNÍ ČASOPIS

PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDŮNaše účast v letošním ročníkuspolečnosti Post BellumČTĚTE NA STRANĚ 3

LITERÁRNÍ PŘÍLOHAPříspěvky do literárních soutěžíČTĚTE NA STRANĚ 2 A 4

Rybí zpravodaj č. 29Dobrý den, přinášíme Vámposlední číslo v tomto školnímroce. Vzhledem ke koronavirovéepidemii bohužel obsahujeliterární a obrazové příspěvkyjen ze začátku 2.pololetí. I takdoufáme, že Vás zaujmou.Přejeme příjemné čtení!Vaše redakceOBSAH:Ze života školy - Pyžamovýa barevný den. Projektya exkurze: Kolumbie, KMD,Šachový turnaj, Příběhy našichsousedů, Vzpomínka na vánočníkoncert. Literární příloha.

Projekt o Kolumbii

Planeta Země 3000, která tytoprojekce pořádá každý rok,promítá film o jedné vybranézemi. Letos se jednalo právěo Kolumbii, takže témadokumentu jsem já nevybírala.Pouze jsem vybrala, že na filmpůjdu se sedmáky, protože seletos budeme věnovat JižníAmerice. Jak byl pro vás dokumentzajímavý z pohledu učitele?Jak vás zaujal?Mně se dokument moc líbil,dozvěděla jsem se o Kolumbiinové informace a některé záběrybyly opravdu krásné. Osobně mězaujala především „barevnářeka“ na konci dokumentu. Je něco, co vám v dokumentuscházelo, co by se dalo přidat?Nic bych nepřidávala, naopakmyslím, že některé části by sedaly zkrátit. Například část

o mořských proudech mi přišlazbytečně komplikovanáa zdlouhavá. Inspiroval vás film do výuky?Ano, ráda se k němu vrátím, ažse budeme věnovat státům JižníAmeriky. Myslíte si, že se dokumentžákům líbil?Doufám, že ano. Myslím, ženěkteré zaujal více, jiné méně... Na jaké další filmy se můžoužáci těšit?Další film se věnuje africkémuSenegalu, takže na ten se mohoutěšit letošní šesťáci. Děkuji za rozhovor.

autor článku:SÁRA PÁNKOVÁ

třída VII.A

Dne 3. února se žáci všechsedmých tříd zúčastnilipromítání filmu "Kolumbie"v kině Světozor. Zaujalo nás, že film nepopisovaljen zeměpisnou část Kolumbie,ale i zvyky a tradice. S nimi bylydo tohoto dokumentu vloženyi otázky o zajímavostech země.Průběh promítání komentovalidva moderátoři, doplňovali dalšíinformace, poutali pozornostdiváků a dělali představeníživějším. Připojujeme rozhovors paní učitelkou GabrielouZvěřinovou. Proč jste se rozhodla vybratpředstavení právěo Kolumbii?

Představení v Divadle U Hasičů

foto: Divadlo U Hasičů

Dne 27. ledna zavítali žáciosmých ročníků do divadlaU Hasičů, aby zde zhlédlipředstavení „Klára 3847“. Jedná se o skutečný příběh dívkyKláry vězněné v Osvětimi, jejížboj o přežití a nezlomná vůle žítzaujal i režiséra StevenaSpielbergra a nechal o ní natočitdokument pro americké muzeumholocaustu. Titulní roli KláryBrodyové hrála v tomtopředstavení její skutečná vnučkaLenka Lavičková. Shodouokolností je 27. ledenpřipomínán i v kalendáři jakoDen památky obětí holocaustu. Jana Pelešková

Jak na naší škole proběhl pyžamový a barevný den

BAREVNÝ DEN Barevný den se konal 30. ledna.Jeho účelem bylo, aby se všichnižáci dohodli se svými spolužákyna jedné barvě, podle které sena barevný den obléknou.S některými třídami se sladilii jejich třídní učitelé. I když nebyla účast povinná,většina učitelů i žáků si na sebevzala barvu, na které se dohodlise svou třídou. Tato akce se námvšem moc líbila, jelikož jsmeve škole viděli spoustu bareva žáci se naučili dohodnout semezi sebou i mezi ostatnímitřídami.

PYŽAMOVÝ DEN Tento den jsme slavili 21. února.Stejně jako u barevného dne seho mohli účastnit všichni žáci.V tento den mají všichni přijítdo školy ve svých pyžamechnebo nočních košilích.Většinaale přišla v každodennímoblečení a převlékla se ažna místě. Pyžamový den byl dobrovolnýa každý o své účasti mohlrozhodnout sám. Moc se těšímena další rok, abychom si mohlityto akce zopakovat. (text a ilustrace Sára Pánková,VII. A)

Na naší škole se tento rokkonaly jednodenní akcev podobě barevnéhoa pyžamového dne, kterých semohli účastnit žáci prvníhoi druhého stupně. Bylyzavedeny předevšímkvůli prvnímu stupni, ale jehoúčast si užívají i někteřídruhostupňoví žáci.

STRANA 2 / 4

RYBÍ ZPRAVODAJ, ČÍSLO 29, 2019/2020, ŠKOLNÍ ČASOPIS

Země srdcem svým rodičům dnes. Příroda jepro mě místo, kam můžu utéctod reality. Odtrhnout seod okolního světa, ucítitsvobodu, pročistit si hlavu,pozorovat všechny divy světa….To je to, co od přírody očekávámvždy, když se k ní propadnu, a tonejen v myšlenkách, alei doopravdy. A ona mi to vždyvše splní. Často se mi radostí zatočí hlava,když ležím na louce objímanátrávou, ovátá lehounkým větrema unešená vůní kvetoucíchkvětin, stromů, keřů, mechů….a zadívaná na oblohu, kde semrak střídá s mrakem, ptáciprolétávají skrz ně a sluníčkovyčkává, až bude moctzapadnout. To je to každýmvysněné místo, myslím. Tedyaspoň pro mne. Příroda je takékouzelná v tom, že každého čtvrtroku se převlékne do jinéhokostýmu a zavládne tak i jináatmosféra. Začátek novéhoročního období neurčuje datumnapsané v kalendáři, ale právěona. Jedině tak nám ukazuje, jakmocná je a jaké všechny krásydokáže vytvořit. Já mám nejradši konec zimy.Když odtává sníh a příroda sepomalu, ale jistě probouzíze zimního spánku. Ještě semísty snaží shodit sněhovoupokrývku. Země procitá pomocíslunečních paprsků, kterépronikly větvemi stromů, a teplopomáhá k růstu prvníchsněženek, narcisů, tulipánůa dalších květin. Příroda jezkrátka tak ohromující svojíkrásou, že až nelze uvěřit, ževůbec dokázala vytvořit všechnyty pestrobarevné nádherně

vonící květiny, urostlévšemohoucí skály, kterýmcokoliv řeknete, uchovají v soběnavždy, průzračná jezera, hlučnéřeky, temné lesy, ale i roztomilázvěř i ta, před kterou má člověkrespekt. To je přeci to, co bychom si mělichránit za jakoukoliv cenu,za jakékoliv podmínky,protože jestli o to přijdeme,ztratíme velké bohatství a kdyžsi to hned neuvědomí všichni,tak to tedy někteří pochopíčasem, ale pochopí to, až budepozdě.Tak je to zkrátka vždy. Lidé sizačnou vážit věcí až od té doby,kdy je ztratí. A tak to není jens přírodou, jde i o celou našiplanetu. Já si třeba myslím, žeplaneta Země je taková matka,která se o všechny stará, alekdyž se jí něco nelíbí, tak nám toněčím vrátí. Například nějakýmipřírodními katastrofami. Jednu věc ale nechápu. Země jepro člověka vším, bez ní by bylúplně ztracen, bez ní by nežil.A stejně ji sám poškozuje.Člověk žije přítomností, což jesprávné, ale taky bychom seněkdy měli ohlédnout zpět a vtomto případě do budoucnosti,jaké to pak bude mít následky.Nesmíme zapomenout, ževychováváme další a dalšígenerace a chceme přírodu,jakou jsme ji zažili my a našipředchůdci. Člověk by měl vícemyslet na ostatní. Naše planetaje ten největší dar, který jsmekdy dostali. Važme si jí. Ema Pohlová (VIII.B)

Příroda, toto slovo je pro většinulidí vzdálené. Už když jsem bylamenší, většina mých vrstevníkůseděla domas vysokorychlostním internetema balíčkem chipsů. Pro ně jepříroda kruhový objezdozdobený zelenou trávoua pestrobarevnými květinaminebo ten jediný strom, kterýminou cestou do školy a zpět. Proč jsem já jiná. Možná proto,že rodiče se nás se setrou nikdyneptali, jestli chceme jít na výletnebo zůstat doma. Anebo jestlichceme spát na dovolenépod stanem nebo v hotelu.Zkrátka se řeklo: „Jede sena výlet a budeme spátve stanu.“ s dodatkem: „Ať sevám to líbí, nebo ne.“ A tím toskončilo. A my jsme nikdyneodmlouvaly, protože jsmedobře věděly, že to zkrátka nemásmysl. Asi to vypadá, že na nás bylirodiče hodně přísní, alepopravdě to bylo tak, že našisami rádi sportovali a jennechtěli, aby se jejich děti válelydoma, nic nedělaly a znalypřírodu jen z obrázků učebnic. Dříve jsem byla naštvanáa nikam se mi nechtělo, i když tonakonec bylo moc fajn, ale dnesjsem za to ráda, protože mojirodiče mi k přírodě vybudovalitak krásný vztah, že až já budumít děti, taky je s sebou budu“vláčet“ všude možně a nebuduse jich ptát na jejich názor,protože až vyrostou, snad mibudou taky tak vděčné jako já

ArtBotič

V. Tran (Vi. B)

Projekt společnosti ArtBotič jeliterární soutěž, která se konápod záštitou Magistrátu hl. m.Prahy a MČ Praha 2. Všechnyvěkové kategorie mají stejnétéma. To letošní bylo "Jakývýznam má pro člověka štěstíplanety Země?".

E. Stolets (VI. B)

Cílem soutěže je podporačeského jazyka, kreativity,podpora duševního rozvojea hledání životních hodnota pohledů na život.Uveřejňujeme zde příspěvek E.Pohlové.

Reprezentovali jsme naši školu v Pražském přeboru školních družstev v šachu

pěkný výsledek s ohledemna dramatický průběh turnaje. (Zdeněk Davídek, V. A) Letošního ročníku šachovéhopřeboru Prahy školních týmů sev kategorii 1.-5. třída zúčastnilo44 družstev. Naše škola nasadilado bojů osvědčené hráčez pátých tříd posílené o dva novéborce ze čtvrté třídy. Výborné výkony předvedlapředevším trojice z pátých tříd,individuální cenu za druhý

nejlepší výkon na druhéšachovnici si odnesl ZdeněkDavídek. Rozhodně se všakneztratily ani posily ze čtvrtýchtříd.(red)

Ráno 3. února jsme šlirepre-zentovat naši školu v šachu. Šlijsme J. Melnik, D. Svoboda,M. Spirit, V. Prachař a já. Vyrazili jsme brzo ráno,abychom se stihli včaszaregistrovat. První kolo začalov devět hodin na ZŠ u svatéhoŠtěpána.V prvním kole jsem hrális Porgem F a vyhráli jsme 4:0.Ve druhém kole jsme hrális jedním z nejsilnějších týmů, seZŠ Marie Curie A. Bylo tovelice těžké a nakonec jsmeprohráli 1:3, což bylo vzhledemk síle soupeře ještě docela dobré. Naopak v dalších dvou kolech senám docela dařilo. Vyhráli jsme

3:1 se ZŠ Vodičkova a 4:0 se ZŠDolní Chabry. Poté byl oběd.V tuto chvíli bylo naše družstvona děleném 3. místě. Do dalšího kola jsme dostalisoupeře, kterého jsem mohliporazit. Bohužel jsem vyhrálijenom jednu partii a celkovývýsledek 1:3 nás poslaldo středu tabulky. V předposledním kole jsme hrálivyrovnaně se ZŠ Kouzelnáškola. Výsledek byl tragický –1,5:2,5. Naštěstí v poslednímkole jsme dostali slabéhosoupeře, kterého jsme porazili4:0. Celkovým výsledkem bylopěkné 4. místo ze 44 pražskýchškol. Myslím si, že je to velmi

STRANA 3 / 4

RYBÍ ZPRAVODAJ, ČÍSLO 29, 2019/2020, ŠKOLNÍ ČASOPIS

Příběhy našich sousedů: Jan Fiala

naše práce vypadala? Naším úkolem bylo natočitvzpomínky pamětníka panaFialy a vytvořit z nich reportáž.Díky tomuto projektu jsme sev průběhu roku dozvědělimnoho zajímavého o minulémrežimu i o tom, jaké bylov průběhu tohoto obdobívyrůstat. Pan Fiala je nyní vlastníkemštěrboholské cihelny, která mubyla vrácena po Sametovérevoluci. Jan Fiala se narodil v Praze.Po vystudování gymnázia sehlásil na vysokou školuv Karlových Varech, kam nebylpřijat z kádrových důvodů.Po vystudování plnil vojenskoupovinnost u silničního vojska,kde poznal svoji budoucí ženu.Jeho rodinný život se dáleodehrával v Nymburku, tam sesvou ženou vychovali dvě děti,které se podílejí na choducihelny. Získání cihelny ovšemnebylo nikterak snadné. Po jejím navrácení ji bylo nutnézbourat a opětovně vybudovat.Rodina Fialových si vzala úvěrna 70 milionů, díky kterémubyla schopna celou cihelnu uvéstopět do chodu.

Dne 12. března jsme mělipřednést v Strašnickémdivadle příběh pana Fialy.Tato naše prezentace bylasoučástí vzdělávacího projektuPříběhy našich sousedů, kterýpořádá společnost PostBellum. Bohužel kvůli koronavirovéepidemii nedošlo na závěr prácemnoha týmů na konečnouprezentaci a vyhodnocenínejlepších příspěvků. Jakémateriály jsme shromáždili a jak

Na setkání s panem Janem Fialou ve štěrboholské cihelně

Naše vřelé díky patří panuučiteli Mgr. J. Makovskému,jenž nám umožnil účastnit setohoto projektu, na který jsmevšichni pyšní. Byla to jedinečnápříležitost dozvědět se něcoo historii naší země jinou cestounež sezením v lavicích. Darek Růžička, VeronikaKlečková, Daniel Konečný,Vendula Fajtová a FilipZlatohlávek (žáci IX.A)

autor článku:FILIP ZLATOHLÁVEK

třída IX. A

Příběhy našich sousedů: Emílie FialováMy jsme měli za pamětníkapaní Emílii Fialovou,manželku pana Jana Fialy. Prvním naším úkolem bylonatočit rozhovor, ve kterém námsdělila svůj příběh. Tento seuskutečnil 15.10. 2019po prohlídce cihelny. Nahrávalijsme ho na diktafon. Následně jsme z nahrávkyvytáhly podstatné údaje,ze kterých jsme museli udělatscénář ke tříminutové nahrávce.Tu jsme pak natočili v Českémrozhlase, což bylo velmizajímavé. Tato nahrávka bylanásledně zařazena do vysíláníČeského rozhlasu Plus. Avšak to nebylo všechno.Následně jsme museli napsatživotopis paní Fialové a hnedpoté sepsat prezentaci, kteroubudeme prezentovatve strašnickém divadleSolidarita. Tento úkol dostalyvšechny školy po celé Českérepublice a my budeme soutěžits těmi z Prahy 10. Myslíme si, že jsme odvedli

Při nahrávání v Českém rozhlase

dobrou práci, která byla většinouzábavná. Děkujeme panu učiteliMakovskému za trpělivosta vzorné vedení.Žáci IX. B: BarboraVondráčková, MichaelaŠupková, Filip Okrouhlík, KláraMatějková, Kristýna Marečková

autor článku:FILIP OKROUHLÍK

třída IX. B

autor článku:BARBORA VONDRÁČKOVÁ

třída IX. B

Školní koncert v kostele Husův sbor ve Vršovicích

Dne 18. prosince se v kosteleHusův sbor konalo vánočnívystoupení našeho školníhosboru. Škola má dva sbory, do kterýchchodí děti od 1. do 9. tříd. Každýrok vystupují na všelijakýchpředvánočních koncertech.S paní učitelkou J. Kotovouvystupoval první a s paníučitelkou Šillerovou druhýstupeň. Někteří studentina vystoupení předvedli svůjtalent při hře na hudebnínástroje, a proto jste mohli slyšetkrásné vánoční koledy i sdoprovodem fléten, houslía piana.

Spousta z nich na naší školestále studuje, ale jiní už dávnoodešli a dobrovolně sekaždoročně přidávají ke sborua pomáhají s přípravaminebo samotným vystoupením. Tento rok dohromadyuskutečnili nádherné vánočnívystoupení. Nechodili se na nějdívat pouze rodiny účinkujících,ale i jejich spolužáci a učitelé.Moc se těšíme na příští Vánoce,abychom viděli jejich novávystoupení!

autor článku:SÁRA PÁNKOVÁ

třída VII.A

WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM, PRESS@SCHOOLPRESSCLUB.COM COPYRIGHT © OMNIVEDA GROUP S.R.O.

RYBÍ ZPRAVODAJ, ČÍSLO 29, 2019/2020, ŠKOLNÍ ČASOPIS

Cesta po Vltavě

H. Fiřt (VIII. A)

křídel a všimnu si, jak kolem měpoletují červenooranžovítvorové se štíhlým protáhlýmtělem.Přiletí přímo ke mně a spustí:„Co tady děláš, létáme tudykaždý den, ale tebe jsme ještěneviděli?“ „Já nevím a vy jstekdo, vypadáte zvláštně?“ „Myjsme vážky a už tady žijememiliony let, ale máme hrozněnaspěch. Můžeš letět s námi,jestli chceš.“ „Myslím, ženemůžu, nemám křídla.“ „Aha,“řeknou a už chtějí odletět. Já na ně ale rychle zavolám,jestli by mi alespoň nemohlyprozradit, kde jsem. Otočí sesměrem ke mně a veseleprohodí: „Jsi přece v Českérepublice!“ „Co to je?“Odpověď už ale nedostanu,protože vážky svižně odletěly. Po krátkém odpočinku se chcidozvědět více o místě, kde senacházím. Pořád jsem trochuzklamaná, protože nevím, co toje Česká republika. Musím najítněkoho, kdo mi to řekne.Rozhlížím se po okolí. Najednoupřede mnou přistane velký kusdřeva. A další. „Kdo tady todřevo hází?“ Snažím se zjistit,odkud přiletělo. Netrvá todlouho a přede mnou se objevívelký tmavě hnědý živočichs velkými zuby. Rychle ke mněpřiběhne a řekne: „Ahoj, já jsembobr, kdo jsi ty?“ Zamyslím sea dojde mi, že to ani já samanevím. Když mu neodpovídám, podíváse za sebe a požádá mě, abychšla za ním. Chvíli jdeme vedlebřehu a potom si všimnu, že

S.Kalašová (VIII. A)

přede mnou stojí velká stavbasložená s kusů dřeva. Zeptám seho, co to je. „To je hráz, je tomůj dům.“ „Nemáš strach, ževoda protrhne hráz a odnese titvůj dům?“„Až se to stane, postavím novýa teď mě neruš, musímpracovat.“ rozloučil se a jávyrazila dál. Až jsem dorazila na místo,odkud jsem slyšela dvarozrušené hlasy. Rozhodla jsemse je následovat až k dvěmapodivným živočichům.Nebyli si ani trochu podobní.První měl dlouhé úzké tělo,druhý zase dvě velká klepeta. Nějakou dobu je jen pozoruji,potom se zeptám: „Proč sehádáte?“ Okamžitě se otočía podívají se na mě. Asi sinevšimli, že už je chvíliposlouchám. „Hádáme se o to,kdo z nás je vzácnější,protože tady v okolí už nežijenikdo jako my“ odpoví prvníživočich. Druhý jen tiše kývne.Představili se mi. První se jmenuje úhoř a druhýrak. Vysvětlili mi, že už nemajímezi svým druhem žádnépřátele, a proto si navzájempomáhají. Povím jim, že by seneměli hádat, protože už majína světě jen jeden druhého.Shodnou se na tom, že mámpravdu. Najednou si mě začnou udiveněprohlížet a něco si mezi seboušeptat. „Co říkáte?“ zeptám se.Přijdou ke mně blíž a řeknou, žetady můj druh ještě nikdy

N. Dostál (IX. B)

neviděli. Možná jsem se tadyobjevila sama, ale nevímnemůžu to potvrdit. Začalo sestmívat, a proto se se mnourozloučili a odešli. Přespím u břehu. Když se ránoprobudím, všimnu si, jak se kemně přibližují dvě vysoképostavy. Vedle nich je ještějedna, ale ta je o trochu menší.Nejmenší postava ke mně přijdea vezme mě do rukou. „Taktohle jsou ti lidé, o kterýchmluvil kapr,“ pomyslím si. Vyzdvihne mě do vzduchua vykřikne: „Mami, tati,podívejte, koho jsem tu našla!“Obě postavy se na mě upřenědívají a usmějí se. „Vždyť to ježelva! Co tady asi dělá?“ řeknejedna z postav. „Vypadá jakoželva nádherná, která žijev Americe. Četla jsem, že k námdo přírody nepatří, ale lidé jeobčas vypouštějí, což dost škodípřírodě.“ „Můžeme si ji tedynechat?“ vykřikne ta menší.„Ano, ale musíme se o ni dobřestarat.“ Malá postava vesele kývne a vrukou si mě nese směremk vysoké budově. Oslepuje mězářivé slunce. Doufám, žekonečně najdu nový domov…

autor článku:SÁRA PÁNKOVÁ

třída VII.A

(Příspěvek do literární soutěže"Život v českých rybnících") Probudila jsem se. Nic kolemsebe nepoznávám. Rozhlédnu seokolo a vidím vysoké stromy,kterými prosvítá jasné slunce.Popojdu kousek dopředu a dojdemi, že stojím ve vodě. „Jak jsemse tady ocitla?“ řeknu sia zapřemýšlím.Na nic si ale nevzpomenu.Rozhodla jsem se pomaluvstoupit do vody, musím přecizjistit, kdo jsem a co tady dělám. Voda byla krásně čistá, alestudená. V tom jsem si všimla, že seza mnou něco pohnulo. Pomaluse otočím a spatřím baculatourybu s šedivě zbarvenýmišupinami. „Kdo jsi?“ zeptám se. Čekámna odpověď, která nepřichází.Než ale otevřu pusu, abychotázku zopakovala, všimnu sizmateného výrazu na rybí tváři.Hned mi odpoví: „Já jsem kapr,copak ty mě neznáš?“ Zakroutilajsem hlavou a řekla, že ne. Chvíli jen tak plujemea najednou se zastavía vystrašeně řekne: „Co tadyvlastně děláš, vždyť se blížíVánoce?“ „Vánoce, co to je?“Vysvětlí mi, že Vánoce jsousvátek, který lidé slaví každý roka všichni kapři se ho bojí.Rozloučíme se, protože musímpokračovat ve své cestě a on sebojí Vánoc, takže chce zůstatschovaný. Rozhodnu se plavat pořáddopředu, ale po chvíli mě tounaví.Chci si odpočinout. Nedalekovidím břeh a rozhodnu se u nějchvíli zůstat. Náhle slyším hlasitý třepot

Literární soutěž České akademie zemědělských věd

a koná se pod záštitou ministrazemědělství M. Tomanaa předsedkyně Výborupro výchovu a vzděláváníZastupitelstva hl. m. Prahy Ing.M.Čapkové. Pro žáky ZŠ bylovyhlášeno téma "Život v našichřekách a rybnících".Uveřejňujeme práci SáryPánkové ze VII.A.(red)

Česká akademie zemědělskýchvěd vyhlásila na tento školnírok druhý ročník literárnísoutěže na zemědělská témata. Soutěž je určena žákůmzákladních i středních škol

RYBÍ ZPRAVODAJ.Vyšlo 24. 6. 2020 jako 29. čísloškolního časopisu Základníškoly V Rybníčkách, Praha 10.Literární občasník. Redakce: ZŠV Rybníčkách 31/1980, Praha10, 100 00. E-mail:zitova.rybnicky@seznam.cz.Literární příspěvky: Z.Davídek (V. A), S. Pánková(VII. A), E. Pohlová (VIII. B), F.Zlatohlávek, F. Okrouhlík a B.Vondráčková (IX. B). Ilustrace:V.Tran, E. Stolets (VI. B),S.Pánková (VII. A), H.Fiřta S.Kalašová (VIII. A), N.Dostál(IX. B). Foto: archiv školy,není-li uvedeno jinak.

A. Brejlová (VI. A)