sborník prací svuČ - konference vědecké, výzkumné a tvůrčí činnosti fp tul 2016

Konference vědecké, výzkumné a tvůrčí činnosti

Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické

Technické univerzity v Liberci 2016

SBORNÍK PRACÍ SVUČ

17. 2. 2016

Publikace neprošla jazykovou korekturou.

Členové Československé obce legionářské Jednoty pro Liberec a okolí v letech 1921–1938 ............ 3

Fenomén migrace .............................................................................................................................. 41

Hudební výchova jako metodotvorný činitel v průřezových tématech základního vzdělávání ........ 56

Koncept sociálního kapitálu v geografii ............................................................................................. 75

Konceptualizace lidského kapitálu .................................................................................................... 87

Limity humanitární pomoci a rozvojové spolupráce v konfliktních regionech: případová studie

Jižního Súdánu ................................................................................................................................... 99

Percepce křesťanství a křesťanů v České republice ........................................................................ 110

Politická propaganda v československém filmu v 50. letech – téma hranice ................................. 124

Problematika překladu španělských termínů v gastronomii Španělska .......................................... 145

Současný vývoj na Blízkém východě a jeho geografické dopady na současnou českou společnost161

Usted jako důvěrné oslovení ve španělštině v Quitu ...................................................................... 171

Webový kurz fonetiky a fonologie ................................................................................................... 187

3

Členové Československé obce legionářské Jednoty pro Liberec a okolí v

letech 1921–1938

Members of the Union of czechoslovak Legionaries of Liberec and surroundings

1921–1938

Jan Hnělička

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, název studijního

programu a oboru

e-mail: [email protected]

Abstrakt

Práce se zaměřuje na fenomén československých legií v přesně vymezeném časovém

i teritoriálním úseku. V hlavní části přináší seznam 279 legionářů, kteří byli členy Jednoty pro

Liberec a okolí při Československé obci legionářské během existence první republiky. U

každého legionáře je sledován jeho předválečný život, dále působení v rakousko-uherské

armádě a posléze aktivity v československých legiích. V neposlední řadě je práce zaměřena

také na působení v meziválečné době na Liberecku. Počátek práce obsahuje krátké shrnující

kapitoly, týkající se různých oblastí života československých legionářů.

Abstract

The thesis focuses on the phenomenon of the Czechoslovak Legions in a specific temporal and

territorial period. In the main section provides a list of 279 legionnaires who were members of

the Union of Czechoslovak Legionaries of Liberec and surroundings during the existence of the

First Republic. Each legionnaire is monitored in his pre-war life, and work in the Austro-

Hungarian army and later activities in the Czechoslovak Legions. Last but not least, the thesis

is also focused on their activities in the Liberec region in the interwar period. The beginning of

the thesis includes a short summarizing chapters about different areas of life of the

Czechoslovak legionaries.

Klíčová slova

životopisy, první světová válka, rakousko-uherská armáda, československé legie, česká

menšina, spolky, armáda, policie, četnictvo, železnice, pošta, Československá obec legionářská,

Rakousko- Uhersko, Československo, severní Čechy, Liberec

4

Keywords

biographies, First World War, Austro-Hungarian army, Czechoslovak legion, czech minority,

associations, army, police, railways, post office, Union of Czechoslovak Legionnaires, Austria-

Hungary, Czechoslovakia, North Bohemia, Liberec

Úvod

Vztah české společnosti ke svým válečným veteránům je z dlouhodobého hlediska možné

nazvat napjatým. Bez ohledu na dobu, v níž daní veteráni bojovali, se společnost vůči svým

hrdinům staví rezervovaně, přičemž nezáleží na tom, zdali se jedná o legionáře, příslušníka

domácího vojska, dobrovolce z let 1919–1920, španělského interbrigadistu, západního či

východního odbojáře či snad účastníka mírových misí v posledním čtvrtstoletí. U všech

vyjmenovaných dokázala veřejnost na určitý čas pocítit hrdost a na menší čas i vděk. Oboje

však brzy vyprchává a požadavky těchto lidí, kteří většinou bojovali za určité ideály, jež ve své

době spojovaly podstatnou část národa a očekávají za své konání uznání, jsou společností brzy

vnímány negativně a vítězí zde pragmatický způsob každodenního žití.

Jestliže u válečných konfliktů známe důležitá fakta ve smyslu rozhodujících bitev, významných

vojevůdců, brilantních taktik, použití moderních technologií a podobně, pak znalost

problematiky poválečného života z pohledu aktivního aktéra některého z konfliktů se limitně

blíží nule. Mezi přehnanými požadavky válečných veteránů, jimž by imponoval věčný hrdinný

piedestal, zaručující zvláště materiálně zabezpečený život a naopak naprostou netečností

a nezájmem o ty „jiné“ z pohledu většinové společnosti, je velmi tenká hranice. Ani jeden

extrém v tomto případě není tím, co by mělo v budoucnu formovat následné generace.

Proto, abychom dokázali zaujmout odpovídající postoj vůči těmto lidem, je především nutná

znalost jejich poválečného postavení v kontextu jimiž prožitých událostí a též idejí, které je

dokázaly přesvědčit k boji. Teprve poté může společnost navázat odpovídající dialog s cílem

úspěšné integrace těchto lidí do většinové společnosti a zvýšení povědomí o smyslu jejich

konání.

Malým dílkem v tomto úkolu by se měla stát i tato práce, zaměřující se především na poválečný

život československých legionářů, kteří se v době první republiky organizovali v liberecké

Jednotě obce legionářské. Pohled na jejich aktivity krátce po válce, příchod do severočeského

pohraničí, chování české i německé veřejnosti vůči nim a v neposlední řadě i postoj samotného

státu by měly ukázat, v jakém prostředí žili českoslovenští legionáři za první republiky.

Přestože v dnešní době nikdo z příslušníků československých legií není již naživu, neznamená

to, že bychom se neměli o tuto problematiku zajímat. Komparace výsledků takovýchto bádání

napříč historickými obdobími nás nemusí notně poučit pro další dobu, nýbrž může nabídnout

inspiraci pro jednotlivá řešení a naznačit, zdali se ubíráme tím správným směrem.

5

Postup zpracování a použité metody

Výsledky předešlé práce na téma Členové Československé obce legionářské Jednoty pro

Liberec a okolí v letech 1921–1938, jež byla obhájena dne 19. února 2015 na Studentské

konferenci Fakulty humanitně-přírodovědné a pedagogické – Technické univerzity v Liberci,

se staly základním pilířem práce navazující, respektive rozšiřující kvantitativně i kvalitativně

dosavadní bádání v rámci již zmíněného tématu.

Dosavadních 221 jmen členů obce legionářské Jednoty pro Liberec a okolí, které poskytl

Sborník Čs. O. L. Jednoty pro Liberec a okolí k 10. výročí jejího trvání z roku 1931, rozšířilo

dalších 58 legionářů. Tento počet lze rozdělit na dvě skupiny, ? přičemž početnější byla

zaznamenána ke konci třicátých let minulého století. K jejich dohledání posloužily tři seznamy

členů, nalezené v neuspořádaném fondu Jednota československé obce legionářské pro Liberec

a okolí, spravovaném Státním okresním archivem v Liberci. Seznamy však neobsahují časové

rozpětí a dva z nich též přesné určení spolku, což se posléze stalo jedním z nejdůležitějších

dílů této práce. U časového rozpětí bylo nutné ověřit uvedené adresy za pomocí německých

ročenek města Liberce tzv. Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg z let

1921–1938 a též Nové evidence obyvatel města Liberec z okresního archivu. V evidenci

obyvatel byly prohledány veškeré její řady: nová evidence, duplikáty nové evidence, dodatky

nové evidence a válečná evidence (1900–1945).

Po ověření bylo možné seznamy datovat do let 1936–1937. Paralelně k této činnosti bylo

zjišťováno, zdali každé uvedené jméno značí legionáře či nikoliv, a to z důvodu možnosti

původu seznamu ne z legionářské Jednoty, nýbrž pobočné Obce přátel legionářů, jež mohla

koncentrovat ve svých řadách nejenom legionáře ale i zájemce ze široké veřejnosti a některé

její spisy jsou ve fondu taktéž přítomny. Pro tento úkon byla vybrána Databáze Vojenského

historického ústavu (dále jen Databáze VHA), obsahující informace o všech československých

legionářích, čerpající z osobních karet legionářů, legionářských poslužných spisů a osvědčení

o vykonané legionářské službě.

Druhou skupinu legionářů tvoří jména zaznamenaná na slavnostním tablu Jednoty, vydaném

u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky. Toto tablo nebylo autorovi známo,

dokud jednoho listopadového dne nekráčel uličkami blešího trhu a jeho pohled nepadl na

umouněnou fotografii v oprýskaném rámu. Po úspěšném „obchodním jednání“ mohla být

fotografie podrobena zkoumání, přičemž vydala dalších 10 do té doby neznámých jmen.

Celkový souhrn zjištěných legionářů, kteří se v letech 1921–1938 stali členy liberecké Jednoty,

pak činil 279 jmen. Řada z nich však v průběhu času odešla z důvodu přestěhování se do

spádové oblasti jiné jednoty.

Po sestavení seznamu obsahujícího 279 jmen legionářů následovalo zjištění jejich základních

životních údajů, kterými bylo datum, místo a politický okres narození.1 K tomuto účelu byla

využita opět Databáze VHA. Zjištění politických okresů zajistily Historický lexikon městysů

1 Pozn. Veškerá místopisná označení jsou uvedena v aktuálních názvech. Pokud se

některá obec stala v průběhu času součástí jiné obce či města, stále je uváděn název takový,

jaký obec měla v době své samostatnosti.

6

a měst od Štěpána Mlezivy a Karla Kučy společně s Historickým lexikonem obcí České

republiky 1869–2005, vydaným Českým statistickým úřadem. Pokud došlo k rozdílnosti

informací mezi těmito zdroji, nastala komparační fáze skrze matriční záznamy.2 Ty byly

vyhledávány jak v rámci internetových databází, tak při osobních návštěvách archivů, z nichž

byly využity veškeré oblastní archivy, Moravský zemský archiv v Brně a Zemský archiv v

Opavě. Matriky doposud neuložené v žádném z archivů byly z časových a legislativních

důvodů vypuštěny.

Pokud nebylo možné dohledat matriční záznamy uložené v archivech, posloužily pro zjištění

výše zmíněných informací Konskripce Pražského policejního ředitelství I (1850–1914) uložené

v Národním archivu, Soupisy pražských domovských příslušníků (1830–1910) vlastněné

Archivem Hlavního města Prahy nebo opětovně Nová evidence obyvatel města Liberec.

Evidence obyvatelstva města Liberec byla využita i v případě, kdy v Databázi VHA bylo hned

několik legionářů stejného jména a vyvstala potřeba najít další určující údaje. Přesto u 30

případů legionářů zatím nedošlo k nalezení těchto základních údajů. V drtivé většině případů

jde o legionáře, kteří žili v okolí Liberce a jejichž dohledání v evidencích obyvatel jednotlivých

obcí a měst je časově velmi náročné a v některých případech vzhledem k absenci daných

pramenů i zcela nemožné.

Poté, co ke jmennému seznamu přibyly údaje o datech a místech narození, nastala další fáze, a

to zjištění informací o životě legionářů v průběhu první světové války. Prameny s

nejobsáhlejšími informacemi ke každému legionáři – kmenové listy, zde bohužel nemohly být

využity, neboť u stěžejních ročníků 1887–1900 došlo ke skartaci. Hlavním zdrojem pro tuto

část práce se proto stala zmíněná Databáze VHA, která ovšem doplácí na ohromné množství

informací, jež obsahuje, což zapříčinilo častý výskyt mylných či naprosto chybných informací.

Nutné ověření proto zajistily především dvě publikace pracovníků Vojenského historického

ústavu Československá armáda v letech budování a stabilizace od Karla Straky a Tomáše

Kykala a Dva roky bojů a organizační práce napsaná Radkem Břachem a Jaroslavem Láníkem,

k nimž se v omezené míře přidal Slovník prvního československého odboje 1914–1918 od Jana

Galandauera a spol. Doplnění údajů pak zabezpečilo internetové informační centrum Památník

Čestná vzpomínka, jenž byl v roce 2007 obhájen coby diplomová práce Pavla Kuthana na

Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pokud některá informace z databáze měla i po

využití této procedury pochybný charakter bez možnosti dalšího ověření, byla v životopise

dotyčného legionáře vynechána.

K meziválečnému životu, v němž šlo především o zjištění bydliště a zaměstnání, tvořila hlavní

pramennou část řada též již zmíněných libereckých ročenek Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger

der Stadt Reichenberg. Informace o bydlišti byly z ročenek převzaty doslovně v německém

názvu, zaměstnání pak bylo přeloženo do češtiny. Pro převod německých názvů ulic autor

využil aplikaci MARUSHKA v Geografickém informačním systému pro město Liberec,

obsahující historické názvy ulic. Pokud do aplikace nebyly některé ulice zahrnuty, pak byl

2 Pozn. Matriční záznamy pocházejí výhradně z matrik narození u římskokatolické

církve.

V matrikách jiných církví ani matrikách civilních nebyl nalezen žádný hledaný legionář.

7

využit Plán a úplný, úředně kontrolovaný seznam ulic a náměstí Velkého Liberce z roku 1946.

Zároveň pro upřesnění některých povolání došlo k využití slovníku pojmů, převzatých z

Lexikonu genealoga od Boleslava Lutovského. Liberecké ročenky byly taktéž využity pro účel

zjištění majitelů jednotlivých nemovitostí, které se staly legionářům novými domovy.

K údajům o bydlišti a povolání jsou dále přidruženy informace z matričních záznamů, které

často obsahují záznamy o původu rodičů, sňatcích a výstupech legionářů z římskokatolické

církve. Výstupy z církví byly vyhledávány v nalezených matrikách a zároveň ve fondu

Okresního úřadu Liberec v okresním archivu Liberec, obsahujícím některé prameny, jež mohou

nastínit danou problematiku.

Pro zlepšení výchozích pozic dalšího bádání o životě libereckých legionářů byla nad rámec

práce naposledy využita Databáze VHA, tentokráte však obsahující údaje o příslušnících II.

zahraničního odboje a následně databáze Evidence zájmových osob a Svazkové agendy Archivu

bezpečnostních složek. U všech těchto databází nebyl nalezen žádný záznam o jakémkoliv

členu liberecké meziválečné Jednoty. Je proto nasnadě vyloučit jejich aktivní boj proti nacismu

v zahraničí během druhé světové války, spolupráci s bezpečnostními složkami během vlády

komunistické strany v Československu či zájem bezpečnostních složek o jejich aktivity.

Výsledky a doporučení

3.1. Časové vymezení činnosti Jednoty pro Liberec a okolí

S postupnými příjezdy transportů československých legionářů ze všech bojišť první světové

války se stále aktuálnější otázkou stávala jejich další mimoválečná činnost, jež by navázala na

smysl I. zahraničního odboje a zároveň prosazovala a chránila společné zájmy všech legionářů.

Aby došlo k naplnění těchto cílů, bylo potřeba vytvořit co nejpočetnější celostátní organizaci,

avšak již v tomto bodě došlo k názorové diferenciaci. Přestože legie formálně tvořily jednu

velikou zahraniční armádu, obsahově šlo o tři různé názorové celky, které vznikaly za různých

podmínek a jejichž příslušníci vstupovali do legií taktéž z rozličných důvodů. S příchodem do

mírových podmínek se na tuto odlišnost navázal ještě větší problém, jímž se stalo politické

smýšlení legionářů, které minimálně na počátku existence nového státu mělo za následek

vytvoření hned dvou legionářských organizací. První vznikla v říjnu roku 1919 Družina

československých legionářů, kterou o několik dní později následoval Svaz československých

legionářů.3

Vznik a aktivitu těchto organizací začali sledovat i zatím neorganizovaní legionáři z Liberecka,

kteří nejprve vyčkávali, zdali nakonec nedojde k požadovanému sjednocení. To ovšem bylo v

nedohlednu. Naopak s příjezdem legionářských transportů z Ruska se od roku 1920 začal počet

3 MICHL, Jan: Legionářské organizace v Československu, in: Historie a vojenství, roč.

56, 2007,

č. 4, s. 4.

8

legionářů na Liberecku výrazně zvyšovat a potřeba legionářské organizace, o níž by se mohli

nově příchozí opřít, narůstala každým dnem. Proto dne 1. srpna 1920 svolal dosavadní předseda

přípravného výboru, ruský legionář František Nechvíle, schůzi všech místních legionářů do

libereckého Národního domu. Shromáždění po předešlém představení jak Družiny, tak Svazu,

odhlasovalo vznik liberecké odbočky Svazu, pro nějž byla v očích legionářů kromě národních

požadavků výrazným plusem i sociální angažovanost. V čase nesnadném pro získání práce,

českým příchozím na Liberecku ztíženým negativně naladěným německým obyvatelstvem,

bylo akcentování sociální roviny věcí stěžejní.4 Tento den lze proto považovat za předstupeň

vzniku organizace, jejíž členové jsou hlavním tématem této práce.

Snaha o celostátní sjednocení pokračovala i přesto, že mezitím vznikla další legionářská

organizace, jíž byla Jednota československých legionářů. První sjednocovací fáze se konala ve

dnech 15. – 17. ledna 1921, kdy se v Karlíně odehrával všelegionářský sjezd, na němž bylo

odsouhlaseno usnesení o vzniku jednotné legionářské organizace.5 Ta oficiálně vznikla na

ustanovujícím sjezdu ve dnech 22. – 23. května 1921 pod názvem Československá obec

legionářská. V následujících měsících se jednotlivé odbočky sjednocených organizací

vyjadřovaly k tomuto rozhodnutí, které bylo většinou podpořeno, což se týkalo i dosavadní

liberecké odbočky Svazu.6 Od této chvíle vzniká Československá obec legionářská Jednota pro

Liberec a okolí.

Činnost Jednoty pak volně navázala na skoro roční práci odbočky Svazu a pokračovala v ní i

během dvacátých a třicátých let.

Již od první poloviny třicátých let se však zahraničněpolitická situace pro Československo

neustále zhoršovala. Na podzim roku 1938 došlo k jejímu vygradování, které mělo za následek

odstoupení československého pohraničí Německu a odchod velké části českého obyvatelstva

do vnitrozemí. V návaznosti na tuto událost byla činnost Jednoty pro Liberec a okolí dne 30.

října 1938 oficiálně ukončena.7

3.2. Územní vymezení působnosti liberecké Jednoty

Jak již z názvu legionářského spolku vyplývá, působnost Jednoty nebyla omezena pouze na

hranice města Liberce, ale zasahovala i do jeho okolí, které lze geograficky ukotvit na základě

bývalého soudního okresu Liberec.

Na toto území pak navazovaly další oblasti, opět nejlépe představovány okresy soudními, v

nichž byly taktéž zastoupeny jednoty Československé obce legionářské. Severní směr byl

4 Sborník Čs. O. L. Jednoty pro Liberec a okolí k 10. výročí jejího trvání, Liberec,

Čs. O. L. pro Liberec a okolí 1931, s. 22.

5 Viz Michl, s. 5–6.

6 Viz Sborník Čs. O. L. Jednoty pro Liberec a okolí, s. 23.

7 LACINOVÁ, Helena – FILIP, Robert: Českoslovenští legionáři, soupis legionářů

okresu Liberec, Liberec, Státní okresní archiv Liberec 2001, s. 16.

9

zastoupen Jednotou ve Frýdlantu v Čechách, východní směr Jednotou v Jablonci nad Nisou,

jižní směr Jednotou Český Dub a o západní směr se dělily Jednoty v Hrádku nad Nisou a

Jablonném v Podještědí.8

Centrum působnosti Jednoty pro Liberec a okolí se pochopitelně nacházelo v samotném městě

Liberec, které se během celého trvání první republiky skládalo z pěti čtvrtí: Staré Město, Nové

Město, Jeřáb, Perštýn a Kristiánov. Na ně navazovaly blízké obce, jež byly od roku 1939

postupně připojovány k Liberci jako jeho nové městské čtvrtě. Pro Jednotu se nejdůležitějšími

obcemi staly: Staré Pavlovice, Nové Pavlovice, Ruprechtice, Starý Harcov, Rochlice, Vesec,

Doubí, Horní Růžodol, Dolní Hanychov, Horní Hanychov, Janův Důl, Františkov a Růžodol I.

K tomuto výčtu je potřeba přidat i nedaleký městys Vratislavice nad Nisou.9

Ve smyslu organizační struktury v rámci územního vymezení patřila Jednota pod vyšší orgán,

jímž byla župa se sídlem v Mladé Boleslavi, plnící funkci předstupně k centrálnímu

celostátnímu orgánu se sídlem v Praze. Samostatnou kapitolou ve vývoji organizační struktury

pak bylo zavedení mezičlánku mezi Jednotou a župou. Tento konstrukt byl vytvořen ve

dvacátých letech, kdy liberečtí legionáři vytvořili tzv. IV. obvod, zahrnující jednoty Český Dub,

Jablonec nad Nisou, Liberec, Svijany-Podolí, Šumburk, Turnov a Velké Hamry.10 Funkce

obvodu měla být obdobná župě, avšak toto rozdělení se dlouhodobě neujalo a v letech

následujících se obvod ze zápisů vytrácí.

3.3. Původ členů liberecké Jednoty

K otázce původu legionářů, kteří se během první republiky přihlásili do liberecké Jednoty, lze

přistupovat ze dvou stran. Tou první je geografické hledisko, respektive geografické oblastí, z

nichž legionáři přicházeli na sever Čech. Druhou je pak hledisko sociální, v němž nás zajímají

sociální skupiny, z nichž pocházeli.

O hlavní geografickou oblast, odkud liberečtí legionáři pocházeli, se dělí oblast severních Čech,

kterou zde zastupují nynější kraje Liberecký a Ústecký, z nichž bylo 62 legionářů a oblast

východních Čech, tedy kraj Královéhradecký a Pardubický se 63 legionáři. Vzhledem k 30

legionářům, k nimž nebyly nalezeny informace o původu, je možné, že se tyto dvě oblasti

mohou navzájem lišit, avšak pouze v několika jednotlivcích. Třetí významnou oblastí jsou

8 Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou (dále jen SOKA Jablonec nad Nisou), fond

Československá obec legionářská - jednota Jablonec nad Nisou, Mapa Mladoboleslavské župy

Československé obce legionářské 1933.

9 MLEZIVA, Štěpán – KUČA, Karel: Historický lexikon městysů a měst, Praha, Baset

2006, s. 398.

10 Podještědské muzeum a knihovna Český Dub (dále jen PmaK Český Dub), f.

Československá obec legionářská Český Dub, Zpráva jednatele župního výboru

Československé obec legionářské

v Mladé Boleslavi za rok 1923.

10

střední Čechy, jež reprezentuje jak kraj Středočeský, tak Hlavní město Praha. Ze středních Čech

pocházelo 58 legionářů.

V celkovém součtu těchto tří nejvýznamnějších a také Liberci nejbližších oblastí Čech dělá

počet legionářů odtud pocházejících celých 75%. S navyšující se vzdáleností se počet výskytu

rodných míst zmenšuje. Nejméně početnými oblastmi jsou v sestupném pořadí Morava, jižní

Čechy a Slezsko. Posledním údajem je pak počet legionářů, narozených mimo české země,

jichž bylo celkem šest.

Pokud bychom se zaměřili na velikost sídel, v nichž se legionáři narodili, pak lze zkonstatovat,

že šlo především o malé obce, následované městysi, což odpovídá migrační vlně započaté již v

19. století, kdy docházelo k přesunům pracovní síly do měst a zvláště jejich předměstí,

nabízejících velký počet pracovních míst v dynamickém průmyslovém odvětví.11

Pro sociální hledisko, respektive zjištění výchozí sociální skupiny, bylo pomocí matričních

údajů zjištěno 157 případů otců budoucích legionářů, se záznamy obsahujícími informace o

jejich povolání. Dle něj byly vytvořeny tři základní sektory: zemědělský sektor, průmyslový

sektor a sektor služeb a dalších nevýrobních živností.12 S ohledem na statistickou odchylku lze

říci, že první a druhý sektor byl u rodin legionářů prakticky na stejné úrovni, kdy první zaujímal

47% a druhý 45%. Třetí sektor zaplnil zbývajících 8%. Porovnání s procentuálním povoláním

celkové populace českých zemí v letech 1869 a 1910 obsahuje tabulka č. 1.13

1869 LEGIE (1874-1899) 1910

1. sektor 61% 47% 46%

2. sektor 33% 45% 41%

3. sektor 5% 8% 12%

(Tabulka č. 1)

V rámci sociální stratifikace dle vykonávaného povolání je nutno konstatovat, že legionáři

pocházeli z drtivé většiny z nižší třídy, zahrnující pracovníky v zemědělství a průmyslové

dělníky.14 Nižší střední třída s řemeslníky, drobnými živnostníky a státními zaměstnanci tvořila

11 SRB, Vladimír: 1000 let obyvatelstva v Českých zemích, Praha, Karolinum 2004, s.

59.

12 Pozn. Pod sektor zemědělství byla zařazena oblast potravinářství, k sektoru průmysl

byli přiřazeni řemeslníci a pod sektor služeb a nevýrobních odvětví zástupci dopravy,

obchodu a státní zaměstnanci.

13 HORSKÁ, Pavla, Obyvatelstvo českých zemí podle povolání, in: Dějiny obyvatelstva

českých zemí, Praha, Mladá fronta 1996, s. 250.

14 Pozn. V rámci oblasti zemědělství jsou uváděny profese typu: sedlák, rolník, nádeník,

nájemník, domkář, zahradník, chalupník, půlláník, čtvrtník, baráčník, podruh, čeledín apod.

11

maximálně třetinu případů.15 Vyšší střední třída a vyšší třída v tomto statistickém celku zcela

absentují. Nebyl nalezen žádný případ z oblasti právnických, lékařských, úřednických,

bezpečnostních, vojenských ani jiných jim podobných oblastí. Stejný výsledek je v oblasti

velkopodnikatelské.

3.4. Členové Jednoty pro Liberec a okolí

Po celou dobu existence Československé obce legionářské mohli do této organizace vstupovat

výhradně legionáři splňující podmínky § 2 zákona č. 462/1919 Sb. o propůjčování míst

legionářům.16

„Legionářem jest každý dobrovolník čsl. legionářské (revoluční-zahraniční) armády, který byl

do ní zařazen na základě přihlášky učiněné příslušnému orgánu nebo zástupci čsl. Národní

Rady v Paříži nebo některé z jejích odboček nejdéle do 28. října 1918, a to úplně dobrovolně,

bez jakéhokoli nátlaku, nebo nařízení čsl. Národní Rady nebo jiného čsl. revolučního orgánu

veřejnou mocí nadaného, a v den převratu, t. j. 28. října 1918, skutečně v ní službu podle

svého služebního přidělení konal - nebo který hodnověrně prokáže, že z důvodů, na jeho moci

a vůli nezávislých, nemohl v uvedený den v místě příslušného zařazujícího a přidělujícího čsl.

vojenského orgánu k zařazení býti přítomen - nebo který byl z ní řádně propuštěn

Československou legionářskou (revoluční-zahraniční) armádou rozumějí se autonomní,

z Čechoslováků složené vojenské formace ve svazku příslušných spojeneckých armád, které

podléhaly nejvyšší politické autoritě čsl. Národní Rady v Paříži pod předsednictvím

Masarykovým.

Vedle toho za legionáře jest pokládati rovněž Čechoslováky rakouského, uherského

neb německého státního občanství, kteří během války dobrovolně vstoupili

do některé ze spojeneckých a spřátelených pravidelných (regulárních) armád, jsoucích v

pravidelné válce proti středoevropské koalici (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko,

Turecko) a v ní v době převratu, t. j. 28. října 1918, skutečně konali službu, nebo z ní byli řádně

propuštěni, prokáží-li hodnověrně, že z důvodů na jejich vůli nezávislých nebylo jim možno

vstoupiti nebo přestoupiti do čsl. revoluční- zahraniční legionářské armády.

Armády spojenecké a spřátelené jsou: americká, anglická, francouzská, italská, ruská až do

28. února 1918 a srbská. Potvrzení o tom, kdo je legionářem, vydává kancelář

Československých legií při ministerstvu Národní obrany.“ 17

15 Pozn. Zde se vyskytují profese typu: kovář, klempíř, švec, zámečník, kožešník, krejčí,

hospodský, kupec apod.

16 Stanovy místních Jednot Čsl. Obce legionářské a programové prohlášení, Praha,

Československá obec legionářská 1927, s. 3.

17 462/1919 Sb. Zákon ze dne 24. července 1919 o propůjčování míst legionářům, in:

Portál veřejné správy [online], 2014 [vid. 6. 1. 2015], dostupné z:

12

Postupem času však narůstaly řady rodinných příslušníků a příznivců legionářů, kteří měli

eminentní zájem na propagaci Československé obce legionářské. Ta proto v roce 1936 nechala

vzniknout novou organizaci Obec přátel legionářů, s cílem rozšíření jejího vlivu.18 Organizace

nefungovala pouze na centrální úrovni ale také regionální, přičemž Liberec nebyl výjimkou.19

Za rok 1937 se spolek mohl pochlubit členskou základnou čítající na 200 osob.20 Jediným

předsedou v krátké historii tohoto spolku se stal národně socialistický činovník Emil Weiland.21

Obec přátel legionářů doplňoval též spolek Sdružení legionářského dorostu, na jehož vzniku

začala Jednota pracovat již v roce 1932.22 O rok později byli první uchazeči přijímáni do již

oficiálně utvořené odbočky v Liberci.23

V počtu členů Jednota vytrvale rostla až do roku 1929, kdy došlo poprvé k úbytku členů oproti

minulému roku, ovšem o rok později již byla členská základna opět na stejných číslech jako v

roce 1928. Při 10. výročí vzniku Jednoty bylo v organizaci zapsáno na 202 členů, z nichž byla

pochopitelně nejpočetnější skupina ruských legionářů čítající 150 členů. Následovali italští

legionáři v počtu 36 členů, doplnění nejmenší skupinou francouzských legionářů, jichž bylo

16.24

Ve třicátých letech se počet libereckých legionářů, organizovaných v Jednotě, pohyboval v

rozmezí od 180 do 210. 25 Početní vyváženost členstva v posledních letech první republiky je

dána především charakterem zaměstnání u většiny legionářů a postupně se zhoršující situací v

pohraničních oblastech, ve kterých vzrůstala potřeba vyšší koncentrace spolehlivých státních

zaměstnanců, zvláště pak v oblasti bezpečnostní.

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?page=0&idBiblio=1363&recShow=0&nr=46

2~2F1919&rpp=15#parCnt.

18 KÁRNÍK, Zdeněk: České země v éře První republiky: Díl druhý Československo a

České země v krizi a v ohrožení, Praha, Libri 2002, s. 337.

19 Pravdu měli, Mladá Boleslav, Mladoboleslavská župa Československé obce

legionářské 1947.

20 Valná gromada Čs. O. L. Pro Liberec a okolí, in: Naše hory, roč. 18, 1937, č. 7.

21 Do řad legionářů, in: Naše hory, roč. 17, 1936, č. 8., s. 6.

22 PMaK Český Dub, f. Československá obec legionářská Český Dub, Příchozí

korespondence 1932.

23 Státní okresní archiv Liberec (dále jen SOkA Liberec), Spolkový katastr politického

obvodu Liberec.


25 Valná hromada jednoty ČsOL, in: Ještědský obzor, roč. 31, 1938, č. 6.

13

Co se týče přirozeného úbytku členů, je zde nutno započítat 14 legionářů, kteří v průběhu

existence Jednoty zemřeli. Kromě nemocí a nešťastných událostí byly v příčinách smrti

zastoupeny i 3 případy sebevraždy.26

Vyjma samotného členství v Jednotě mohli být legionáři členy i v jejích odbočkách, které

vznikaly na základě profesních rozlišení, s cílem především hájit zájmy a práva legionářů v

jejich zaměstnáních. Odbočky plně podléhaly Jednotě a jejímu vedení.27 Uvnitř liberecké

Jednoty jako první vznikla v roce 1921 Zájmová skupina legionářů železničářů.28 Další,

Zájmová skupina vojínů a četnických gážistů, přibyla v roce 1922. Poslední odbočkou se v roce

1925 stala Zájmová skupina legionářů zaměstnanců státní stráže bezpečnosti, v níž působili jak

státní policisté, tak příslušníci finanční stráže.29 V průběhu roku 1932 se liberečtí legionáři

snažili o vznik další zájmové skupiny, kterou měla být tentokráte Zájmová skupina poštovních

zaměstnanců, avšak v tomto případě zůstalo nejspíše pouze u plánování, neboť informace k

definitivnímu ustanovení a rozvíjení činnosti, nejsou známy.30

3.5. Povolání členů liberecké Jednoty

Jestliže kapitola týkající se hlediska sociálního původu legionářů nám ukázala, že téměř

polovina legionářů pocházela z rodin, jejichž členové pracovali v zemědělství, pak po vzniku

Československa došlo u jejich potomků, bojujících v řadách československých legií, k

naprostému obratu. Ten byl způsoben hned několika různými faktory.

Prvním faktorem je dozajista geografická poloha Liberce a jeho okolí, ležícího v kotlině mezi

Jizerskými a Lužickými horami. Podhorská oblast s chladným klimatem není vhodná pro

pěstování většiny zemědělských plodin. V tomto případě by bylo výhodnější pastevectví, avšak

i pro tuto možnost je třeba zemědělské půdy, které byl v Liberci a jeho okolí nedostatek, a ta

půda, jež mohla být využitelná, patřila především do německých rukou. Z pochopitelných

důvodů neměli Němci jakýkoliv zájem na tom, aby zaměstnávali legionáře nebo jim půdu

pronajímali. To samé platí i pro variantu prodeje půdy, k níž se váže další problém, kterým je

nemožnost vytvoření dostatečně velkého kapitálu vzhledem k nízkým příjmům u většiny

legionářů. Přesto se mnozí členové Jednoty myšlenky získání zemědělské půdy nevzdávali.

Významnou příležitostí k naplnění jejich cílů se stala pozemková reforma na počátku dvacátých

let, kdy došlo k zestátnění velké části bývalého clam-gallasovského panství. Mezi zestátněné

statky patřil i hospodářský dvůr Machnín s rozlohou 101,2 ha orné půdy a lesů, jenž se zdál být

legionářům ideálním místem pro jejich začátek na severu Čech. Z tohoto důvodu v roce 1924

vzniklo Hospodářské, pachtovní, stavební a úsporné družstvo československých legionářů.


27 Viz Stanovy místních Jednot Čsl. Obce legionářské a programové prohlášení, s. 9.


29 Tamtéž, s. 36.

30 Z činnosti jednoty Čs. Obce legionářské v Liberci, in: Ještědský obzor, roč. 25, 1932,

č. 8, s. 7.

14

Přestože mělo družstvo velmi dobré předpoklady dvůr v Machníně získat, nakonec tomu tak

nebylo, neboť město Liberec v poslední chvíli o pozemky požádalo s odůvodněním, že se zde

nacházejí vodní prameny, jež jsou pro město nepostradatelné. Argument legionářů, že oblast

pramenů zabírá pouze 5 ha, které lze z majetku dvora vyjmout, nebyl vyslyšen a tím se jim

definitivně uzavřela možnost zemědělské obživy.31 Následné protestní shromáždění české

menšiny v Národním domě dne 5. července 1925 a další snahy libereckých legionářů a jejich

přátel o rozklad rozhodnutí přesto nezvrátily.32

Druhým důvodem absence zemědělských povolání u členů liberecké Jednoty je charakter

samotného města, jež v 19. století zažilo veliký rozkvět skrze průmyslovou revoluci a nabízelo

pracovní uplatnění především v této oblasti. Přesto ani ta nebyla tolik využita, což způsobil

faktor třetí, jenž je společný pro zemědělství, průmysl i služby.

Tímto faktorem se nemyslí nic jiného než legionářská legislativa, vznikající v prvních letech

existence československého státu. Především jde o již zmíněný zákon č. 462/1919 Sb. o úlevách

při přijímání legionářů, který stanovuje jak přímé vymezení volných pracovních pozic uvnitř

státní správy a státních společností, tak dávání přednosti legionářům u postů kancelářských

manipulantů úřadů, soudů a závodů. K nim připadají i pozice ve státní civilní stráži bezpečnosti

a stráži finanční.33 K tomuto zákonu lze přidal i zákon č. 282/1919 Sb. o úlevách při přijímání

legionářů do státních úřadů. Jeho cílem bylo zmocnění vlády k udělování výjimek legionářům,

kteří odborně vyhovují pro získání dané pozice, avšak nevyhovují v jiných požadavcích, jimiž

je například věk, stav či výška těla.34

Československý stát se tak nejenom dovedl dlouhodobě postarat a udržet si kredit v očích části

legionářů, díky nimž mimo jiné vznikl, ale také mohl systematicky využít legionářský potenciál

i v letech následujících. Československá obec legionářská souhlasila s demokratickým zřízením

první republiky a po celou dobu jejího trvání podporovala politiku Hradu. Díky tomu stát získal

v členech Jednoty nejloajálnější možné státní zaměstnance, kteří pracovali především ve dvou

strategických oblastech, bezpečnostní a komunikační. V severočeském pohraničí byla

legionářská legislativa důležitá i z toho důvodu, že pro legionáře bylo v nepřátelském

německém prostředí obtížné sehnat jakoukoliv práci a zároveň zde stát potřeboval zaměstnance

národnostně spolehlivé.

Z celkového počtu 279 zjištěných členů Jednoty byly nalezeny informace o jejich zaměstnání

ve 245 případech, přičemž 233 z nich spadalo do státní služby, což znamenalo celých 95%.

Zde se jasně projevila vysoká a životně důležitá účinnost legionářské legislativy v

severočeském pohraničí. Jestliže by se liberečtí legionáři nemohli při hledání zaměstnání

31 Viz Sborník Čs. O. L. Jednoty pro Liberec a okolí, s. 37–38.

32 Menšiny protestují, in: Naše hory, roč. 7, 1925, č. 28, s. 1–2.

33 Viz 462/1919 Sb. Zákon ze dne 24. července 1919 o propůjčování míst legionářům.

34 282/1919 Sb. Zákon ze dne 23. května 1919 o úlevách při přijímání legionářů do

státních úřadů, in: Portál veřejné správy [online], 2014 [vid. 6. 1. 2015], dostupné z:



15

spolehnout na pomoc od státu, pak by Jednota takovéhoto početního stavu členské základy a

též vydobytí si respektu mezi českou ale i německou veřejností nebyla schopna.

Nejpočetnější skupinu tvořili legionáři zaměstnaní u státních drah. Zaměstnání legionářů u

Československých státních drah představovalo širokou paletu drážních profesí. Ve výčtu

povolání můžeme nalézt dílenské pracovníky a jejich pomocníky, strážce tratě, posunovače,

topiče, strojvedoucí, přednosty stanice i drážní inspektory. Celkově zaměstnaly státní dráhy na

100 členů Jednoty.

Další silnou skupinu představovali příslušníci Stráže bezpečnosti, kteří se téměř všichni v

průběhu let vypracovali z funkcí strážmistrů a nadstrážmistrů na vedoucí obvodní inspektory.

Počet policistů činil 44 členů Jednoty. Pomyslnou třetí příčku pak obsadili pracovníci pošty v

počtu 33 členů Jednoty, následování skupinou 22 příslušníků armády, kde šlo především o

armádní důstojníky. Do bezpečnostních složek je třeba započítat též 7 příslušníků četnictva a 4

zástupce finanční stráže.35

Méně početnou, ale zato důležitou skupinu 12 osob tvořili i státní úředníci, zpravidla

zaměstnanci libereckého soudu a od třicátých let nově příchozí posily finančního úřadu. Ke

konečnému výčtu státních zaměstnanců patří též 6 legionářů ze školské oblasti a 3 cestmistři.

Skupinu státních zaměstnanců doplňovali v řádu jednotek tovární dělníci, řemeslníci,

živnostníci a jeden redaktor.36

3.6. Členové Jednoty z pohledu bydlení

Podíváme-li se do výsledků předchozí kapitoly, pak nám pro téma nynější kapitoly již na

samotném počátku vyplyne fakt blízkého bydliště u jednotlivých pracovišť legionářů. Některé

profese dokonce umožňovaly přímý dlouhodobý pobyt v místě výkonu stálé práce.

První z nich je bezesporu povolání vojenské, kdy se příslušníci československé armády dělili

na dvě skupiny, dle toho, zdali bydleli u dolních kasáren pěšího vojska v oblasti Kasernen Platz,

či horních kasáren dělostřelectva v oblasti Albrecht Dürer Platz. Oba dva kasárenské areály

právně patřily městu Liberci, to ovšem mělo na správu budov minimální vliv. Pro oblast

Kasernen Platz byly legionáři využívány pouze prostory vojska, avšak oblast Albrecht Dürer

Platz zde měla jednu výjimku. Tu tvořil dům č. p. 11, který spravoval rodák z nedalekého

Františkova a ruský legionář Rudolf Fanta se svou ženou Marií.37

35 Pozn. Stojí za povšimnutí, že především čeští železničáři, policisté a poštovní

zaměstnanci tvořily během 2. světové války významné skupiny pro domácí odboj.

36 SOkA Liberec, f. Jednota československé obce legionářské pro Liberec a okolí,

seznamy členstva.

37 Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg: für das Jahr 1932,

Reichenberg, Stadt Reichenberg 1931., s. 293–349.

16

Pro příslušníky státní policie byl středobodem dům č. p. 8 v Laufergasse, kde se nacházelo

policejní ředitelství.38 Policejní areál poskytl v různých dobách azyl 26 libereckým legionářům.

Posledním místem, kde docházelo k fluktuaci adres legionářů, bylo samotné hlavní vlakové

nádraží a jeho přilehlá oblast, která zasahovala i do okolních obcí: Františkova, Horního

Růžodolu a Rochlice. Některé budovy majetkoprávně spadaly přímo pod ředitelství státních

drah v Hradci Králové, další část pak pod společné vlastnictví Československých státních drah

a Německé říšské železniční společnosti.39 K erárním bydlením je nutno připočítat též českou

občanskou školu na Masaryk Platz, která se v roce 1935 přesunula do nové budovy českých

menšinových škol na Commenius Straße a taktéž budovu hlavní pošty.

Erární byty se hojně využívaly i v okolních obcích a to ve všech sférách státní služby.40

Výjimkami byly tři obce s nejpočetnější českou menšinou v čele s Horním Růžodolem. Ten se

v průběhu třicátých let stal druhým nejvýznamnějším bydlištěm libereckých legionářů a taktéž

tvořil další důležité centrum působení Jednoty, která pravidelně pořádala své schůze a vybrané

akce v hostinci u Votočků, jenž bylo útočištěm i pro mnoho dalších českých spolků. Majitel

tohoto hostince Josef Votoček zároveň působil i jako český starosta Horního Růžodolu.41

Vrátíme-li se do samotného Liberce se zaměřením na majitele jednotlivých nemovitostí, pak

lze ze změn adres konstatovat, že liberečtí legionáři si již ve třicátých letech našli trvalé bydlení

v takových nemovitostech, jež vlastnili především čeští majitelé a nebo stavební a bytová

družstva. Důležité organizace zde představovaly například České stavební družstvo pro

Liberec, Sdružení pro sociální zabezpečení státních zaměstnanců, oblast Liberec, Okresní

stavební družstvo pro Liberec a okolí, SKD - Severočeské konzumní a výrobní družstvo v

Liberci, Domov - obecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Liberec a okolí, Stavební a

bytové společenství "Eigener Herd" a další.42 Německé majitele je taktéž možno dohledat,

nicméně počet jejich legionářských nájemníků je velmi malý.

Naopak ve dvacátých letech, kdy legionáři do severočeského pohraničí teprve přicházeli a

poohlíželi se nejenom po zaměstnání ale i po bydlení, využívali především pronájem u

38 BRUNCLÍK, Zdeněk: Za první republiky, in: KARPAŠ, Roman, et al.: Kniha o

Liberci, Liberec,

Dialog 1996, s. 333.

39 Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg: für das Jahr 1936, s. 293–

349.

40 Pozn. Zde šlo především o Horní Růžodol, Ruprechtice, Rochlici, Františkov,

Ostašov, Machnín, Vratislavice nad Nisou, Doubí, Mníšek, Karlov pod Ještědem, Dlouhý

Most, Jeřmanice, Minkovice, Rudolfov a další.

41 TECHNIK, Svatopluk: Restaurace u Votočků, in: Karpaš, Roman, et al.: Kniha o

Liberci, Dialog 1996, s. 552.

42 Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg: für das Jahr 1936, s. 293–

349.

17

německých spoluobčanů, u nichž však vydrželi nejčastěji pouhý rok, maximálně tři. Časté

střídání adres šlo ruku v ruce se změnou zaměstnání, jež zpočátku nalezli u soukromých

společností na pozicích pomocníků a dělníků či se případně jednalo o snahu obživy jako

řemeslník či živnostník. Tento trend v průběhu let ustával, tak jak se zvyšovala funkčnost a

obeznámenost legionářů s legionářskou legislativou, jejíž výsledky na podporu zaměstnanosti

se pozitivně projevily i z pohledu bydlení.

Pokud se zaměříme na město Liberec z pohledu obydlenosti jeho tehdejších pěti čtvrtí, pak

nejčastější místa pobytu byla zaznamenána v tomto pořadí: Staré Město, Jeřáb a Perštýn. S o

něco menším počtem pobytů je na čtvrté pozici Nové Město a poslední místo zastupuje s

naprostým minimem Kristiánov.

Z okolních obcí jsou nejčastějšími zástupci Horní Růžodol, Rochlice a Růžodol I, což vytváří

pořadí korespondující s výsledky sčítání obyvatelstva v roce 1921 i 1930, kdy v těchto obcích

bydlely nejpočetnější české menšiny. 43

3.7. Členové Jednoty z pohledu náboženství

První světová válka znamenala pro jednotlivce silný otřes v mnoha ohledech. Jedním z nich byl

i duchovní život milionů vojáků, kteří po několik let zažívali každodenní boj o život a stali se

tak svědky velkého množství doposud nepoznaných hrůz. Takovéto krizové situace u mnohých

z nich a liberecké legionáře nevyjímaje, nastolovaly otázku o vyšší moci z obou dvou známých

pohledů. Jedni se ještě více utvrdili ve svoji víru, neboť s její pomocí dokázali přežít válečné

útrapy, naopak druzí nedokázali pochopit, že by Bůh něco takového dovedl akceptovat. U

československých legionářů pak právě tento druhý pohled byl spojen i s tradiční problematikou

náboženské tolerance v českých zemích.

Jak již bylo uvedeno výše, u všech 157 legionářů, jejichž matriční záznamy byly nalezeny, šlo

výhradně o matriky římskokatolické církve, a to i přes fakt, že v Rakousku-Uhersku byla

částečná náboženská tolerance právně zakotvena již více než sto let. Můžeme proto

předpokládat, že minimálně drtivá většina libereckých legionářů byla pokřtěna v rámci

římskokatolické církve, spadala pod její působení a alespoň ve škole byla aktivně podrobena

náboženské výuce této církve.

Přesto byl rozchod římskokatolickou církví po vzniku Československa u libereckých legionářů

mnohem větší, než tomu tak bylo u zbytku obyvatelstva. Z původních 96,5% římských katolíků

zbylo v českých zemích 76,3%, což by znamenalo rozdíl 20,2%44 U libereckých legionářů nám

rozdíl dělá více něž dvojnásobek celostátního, tj. 42% výstupů z římskokatolické církve, které

se odehrály především v letech 1920–1922, kdy československé „náboženské pole“ zažívalo

silné turbulence. V nich hrál svou roli rozkol v římskokatolické církvi v Čechách, ze kterého

posléze vyvstala nová Církev československá, jíž se podařilo odlákat přes půl milionů katolíků.

43 Viz Karpaš, s. 648.

44 KÁRNÍK, Zdeněk: České země v éře První republiky: Díl první – Vznik, budování a

zlatá léta republiky (1918–1929), Praha, Libri 2002, s. 318.

18

Mnohem větší úspěch měla tzv. Volná myšlenka a další hnutí, která byla všeobecně

proticírkevní.45 Římskokatolické církvi ovšem nepomohl ani prezident Masaryk, který byl

náboženským založením protestant a jeho výrok „Řím musí být souzen a odsouzen“ lze spatřit

i na oficiálním podacím lístku k výstupu z církve, který musel žadatel zaslat na příslušný okresní

úřad.46 V neposlední řadě se Masaryk taktéž v roce 1925 přičinil o diplomatickou roztržku s

Vatikánem.47

Pokud bychom se zaměřili na nové cíle, kam liberečtí legionáři mířili z řad římskokatolické

církve, pak drtivá většina z nich zůstala bez vyznání. Pouze osm zástupců přestoupilo do Církve

československé a dva k Českobratrské církvi evangelické. V průběhu času se posléze pět z

odstoupivších ke katolictví navrátilo. V těchto návratech lze najít i dva s poměrně čitelným

úmyslem, který je v níže popsaných příkladech naznačen.

První z nich představuje Rudolf Rozinek, který vystoupil z římskokatolické církve dne 4. března

1925 a zůstal bez vyznání. Teprve dne 10. dubna 1943 se opětovně přihlásil ke katolictví,

přičemž o necelé dva týdny později zemřel.48 Druhý návrat prezentuje Václav Žofka, jenž

vystoupil z římskokatolické církve dne 3. prosince 1920, avšak již 16. listopadu 1923 se

opětovně v obci Dobrovice k církvi přihlásil. Den poté se v tomtéž místě oženil s Růženou

Královou, aby o tři roky později opětovně a tentokráte definitivně církev opustil a zůstal bez

vyznání.49

Závěr

Střet s poválečnou realitou znamenal pro řadu aktivních aktérů prvního celosvětového konfliktu

mnohdy stejně traumatický zážitek, jaké zažívali i na bitevních polích. První světová válka

znamenala rázné utnutí tzv. dlouhého devatenáctého století a nastolení nového řádu v Evropě,

který se radikálně projevil zvláště ve středoevropské oblasti, kde po rozpadu Rakouska-Uherska

vzniklo hned několik nástupnických států včetně Československa.

Mladá republika, obdobně jako její sousedé, byla nucena se v prvních letech své existence

zaměřit na tristní hospodářskou a sociální situaci. Válečné hospodářství se mělo urychleně vrátit

do mírové produkce a neméně důležitým cílem bylo snížení vysokého procenta

nezaměstnaných. Bývalí příslušníci domácího vojska opouštěli ve velkém počtu armádní řady

s cílem vrátit se pokojně domů a opětovně nastoupit do své práce. Jejich zaměstnání však často

45 Viz Kárník, Díl první – Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929), s. 316.

46 SOkA Liberec, f. Okresní úřad Liberec (1850–1938), inv. č. 23, kniha 23, Rejstřík

výstupů z církve (1924–1929).

47 Viz Kárník, Díl první – Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929), s. 322.

48 Státní oblastní archiv Zámrsk, f. Sbírka matrik Východočeského kraje (1587–1949),

inv. č. 405, sign. 5689, Matrika narozených farní úřad Ústí nad Orlicí (1885–1900), fol. 152.

49 Státní oblastní archiv Praha, f. Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský

kraj (1573–1949), Matrika narozených farní úřad Plazy (1880–1908), fol. 101.

19

již zastoupily ženy, které se v tíživé hospodářské situaci rozhodně nehodlaly vzdát svých postů.

Právě do takovéto situace přibylo od roku 1919 do roku 1920 více než sto tisíc

československých legionářů, kteří nejenom očekávali návrat do svých domovů, ale jakožto

významní strůjci úspěchu I. zahraničního odboje a vzniku Československa chtěli z daného zisku

taktéž profitovat. Právě střet s realitou mírového stavu byl pro mnohé těžkou životní zkouškou,

přičemž někteří ji nedokázali překonat. To se týkalo například i dvou libereckých legionářů.

Československý stát zpočátku nebyl schopen uskutečnit takové kroky, jež by urychleně

dopomohly legionářům k obdržení odpovídajícího zaměstnání. Negativně se projevil i pozdní

příjezd legionářských pluků, zvláště pak ruských. To mimo jiné zapříčinilo, že české vnitrozemí

nemohlo nabídnout vhodnou alternativu, a proto se mnozí museli odebrat do oblastí

pohraničních, které se taktéž potýkaly s nelichotivou hospodářskou a sociální situací, přičemž

zde kontinuálně docházelo k nacionálním bouřím.

Jednou z takovýchto pro příchozí nevlídných míst byla i oblast severočeského Liberce, na

krátko hlavního města provincie Deutschböhmen, jehož vedení bylo známo svým negativním

postojem vůči rozrůstající se české menšině. V Liberci samotném a i dalších místech pohraničí

se v následujících letech projevila důležitost legionářské soudržnosti, která vyústila ve vznik

obce legionářské Jednoty pro Liberec a okolí s cílem prosazování požadavků legionářů. Právě

silná celostátní organizace a již vzniklá legionářská legislativa umožnila těmto nově příchozím

nalézt zaměstnání i bydliště a tím se udržet v dané oblasti. Výše uvedené výsledky jasně

prokazují, že drtivá většina libereckých legionářů vykonávala práci v rámci státní služby,

ačkoliv mnozí z nich zastávali posty, které nemusely dostačovat jejich potenciálu, v dané situaci

je akceptovali, ztotožnili se s nimi a v průběhu několika let dokázali stoupat po kariérním

žebříčku. Služba státu se pozitivně projevila i v období po roce 1929, kdy vypukla celosvětová

hospodářská krize, jež měla v soukromém sektoru československého pohraničí drtivé dopady.

Československému státu se tímto podařilo uspokojit své „pretoriány“ a nadále využívat jejich

spolehlivých služeb v pohraničních oblastech. Tento aspekt byl ve třicátých letech o to více

zdůrazněn vzrůstající napjatou politickou situací, kdy i stárnoucí liberečtí legionáři tvořili

demokratickou páteř ohrožené republiky. Nutno podotknout, že v těžkých chvílích posledního

roku první republiky dokázali aktivně spolupracovat nejenom s českou menšinou, ale taktéž i s

německými demokratickými zástupci, zvláště pak levicovými. Tím dokázali potvrdit svůj

nacionální nadhled a smysl pro ideje vůdců I. zahraničního odboje.

20

Literatura a prameny

I. Prameny

archivní prameny:

Archiv hlavního města Prahy – fond Magistrát hlavního města Prahy I., Referát IV, popisní

Moravský zemský archiv Brno – fond Sbírka matrik

Národní archiv – fond Policejní ředitelství I, konskripce

Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou – fond Československá obec legionářská - jednota

Jablonec nad Nisou

Státní okresní archiv Liberec – fond Archiv města Liberec, IV. díl, Nová evidence obyvatel;

fond Jednota československé obce legionářské pro Liberec a okolí; fond Okresní úřad Liberec

Státní oblastní archiv Litoměřice – fond Sbírka matrik Severočeského kraje

Státní oblastní archiv Plzeň – fond Sbírka matrik západních Čech

Státní oblastní archiv Praha – fond Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj

Státní oblastní archiv Třeboň – fond Sbírka matrik Jihočeského kraje

Státní oblastní archiv Zámrsk – fond Sbírka matrik Východočeského kraje

Zemský oblastní archiv Opava – fond Sbírka matrik Severomoravského kraje

tištěné prameny:

Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg: für das Jahr 1921, Reichenberg,

Stadt Reichenberg 1920.















21





















Sborník Čs. O. L. Jednoty pro Liberec a okolí k 10. výročí jejího trvání, Liberec, Čs. O. L. pro

Liberec a okolí 1931.

Stanovy místních Jednot Čsl. Obce legionářské a programové prohlášení, Praha,

Československá obec legionářská 1927.

Plán a úplný, úředně kontrolovaný seznam ulic a náměstí Velkého Liberce, Liberec, 1946.

Pravdu měli, Mladá Boleslav, Mladoboleslavská župa Československé obce legionářské 1947.

týdeník Naše hory, ročník: 7, 17, 18.

týdeník Ještědský obzor, ročník: 25, 31.

II. Literatura

tištěné monografie:

BŘACH, Radko – LÁRNÍK, Jaroslav: Dva roky bojů a organizační práce: československá

armáda v letech 1918 – 1920, Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2013, ISBN 978-80-

7278-587-2.

GALANDAUER, Jan, et. al.: Slovník prvního československého odboje 1914 – 1918, Praha,

Hermes 1993, ISBN 80-900-677-7-8.

22

Historický lexikon obcí České republiky 1869 – 2005, I. Díl, Praha, Český statistický úřad 2006,

ISBN 80-250-1310-3.

KÁRNÍK, Zdeněk: České země v éře První republiky: Díl první – Vznik, budování a zlatá léta

republiky (1918–1929), Praha, Libri 2002, ISBN 80-7277-195-7.

KÁRNÍK, Zdeněk: České země v éře První republiky: Díl druhý Československo a České země

v krizi a v ohrožení, Praha, Libri 2002, ISBN 80-7277-031-4.

KARPAŠ, Roman, et. al.: Kniha o Liberci, Liberec, Dialog 1996, s. 333.

LACINOVÁ, Helena – FILIP, Robert: Českoslovenští legionáři, soupis legionářů okresu

Liberec, Liberec 1914 – 1920, Státní okresní archiv Liberec 2001.

MLEZIVA, Štěpán – KUČA, Karel: Historický lexikon městysů a měst, Praha, Baset 2006,

ISBN 80-7340-092-8.

SRB, Vladimír: 1000 let obyvatelstva v Českých zemích, Praha, Karolinum 2004, ISBN 80-246-

0712-3.

STRAKA, Karel – KYKAL, Tomáš: Československá armáda v letech budování a stabilizace

1918 – 1932, Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2013, ISBN 978-80-7278-604-6.

HORSKÁ, Pavla, Obyvatelstvo českých zemí podle povolání, in: Dějiny obyvatelstva českých

zemí, Praha, Mladá fronta 1996, ISBN 80-204-0283-7.

tištěné monogafire – kapitoly:

BRUNCLÍK, Zdeněk: Za první republiky, in: KARPAŠ, Roman, et al.: Kniha o Liberci,

Liberec, Dialog 1996.

TECHNIK, Svatopluk: Restaurace u Votočků, in: Karpaš, Roman, et al.: Kniha o Liberci,

Dialog 1996.

odborné časopisy:

Historie a Vojenství

MICHL, Jan: Legionářské organizace v Československu, in: Historie a vojenství, roč. 56, 2007,

č. 4, ISSN 0018-2583.

III. Internetové zdroje

462/1919 Sb. Zákon ze dne 24. července 1919 o propůjčování míst legionářům, in: Portál

veřejné správy [online], 2014 [vid. 6. 1. 2015], dostupné z:



282/1919 Sb. Zákon ze dne 23. května 1919 o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů,

in: Portál veřejné správy [online], 2014 [vid. 6. 1. 2015], dostupné z:



23

Databáze VHA: databáze legionářů. Vojenský ústřední archiv [online]. [vid. 2014-12-20].

Dostupné z: http://vuapraha.cz/fallensoldierdatabase.

Památník Čestná vzpomínka [online], 2013 [vid. 3. 1. 2015]. Dostupné z:

http://www.pamatnik.valka.cz.

Přílohy

Příloha č. 1 Seznam členů Jednoty pro Liberec a okolí

Příloha č. 2 Tablo libereckých legionářů k 10. výročí vzniku republiky

Příloha č. 3 Předání prstí z legionářských bojišť u nové budovy českých škol v Liberci

Příloha č. 4 Zborovské oslavy 1937

Příloha č. 5 Německo - český seznam ulic

Příloha č. 6 Pojmový slovník

Příloha č. 7 Seznam použitých zkratek a značek

24

Příloha č. 1 Seznam členů Jednoty pro Liberec a okolí

jméno a příjmení datum narození místo/okres narození datum zajetí legie poslední útvar zaměstnání datum

úmrtí

Jaroslav Adamec - - - - - ČSD -

Antonín Balik 23. 3. 1893 Kobylisy/Praha 12. 12. 1914 F 22. střel. pluk - -

Václav Bareš 10. 8. 1893 Kunčice/Hradec Králové 2. 12. 1914 R/F 21. střel. pluk ČSD -

Adolf Bauer 14. 6. 1890 Skalka/Litoměřice 19. 5. 1915 R 5. střel. pluk armáda -

Antonín Baumruk 15. 7. 1893 Třemošná/Plzeň 24. 11. 1914 R 10. střel. pluk policie -

Roman Beneš 27. 2. 1897 Napajedla/Uherské Hradiště 22. 11. 1917 I 39. střel. pluk policie -

Jan Beran 2. 12. 1882 Bludy/Nový Bydžov 18. 6. 1915 R 2. zál. pluk ČSD 15. 10. 1952

Josef Beran - - - - - četnictvo -

Václav Beran 20. 9. 1888 Líšnice/Žamberk 7. 5. 1917 R 6. střel. pluk ČSD 20. 9. 1970

František Bernkopf 22. 5. 1884 Svatojánský Újezd/Jičín 6. 4. 1915 R 8. střel. pluk ČSD -

Ladislav Bernkopf 26. 11. 1885 Svatojánský Újezd/Jičín 30. 8. 1916 R 2. zál. pluk ČSD -

Jan Bičiště 13. 8. 1880 Nymburk/Nymburk 10. 6. 1916 R 6. střel. pluk ČSD -

Jan Bíma - - - - - - -

František Bittnar 23. 6. 1897 Heřmanice nad Labem/ 21. 10. 1917 R 10. střel. pluk pošta -

Dvůr Králové nad Labem

Josef Blecha 28. 8. 1884 Žižkov/Praha 13. 12. 1914 F 21. střel. pluk ČSD 15. 2. 1931

Gustav Brkl 20. 10. 1895 Rybná nad Zdobnicí/Žamberk 10. 9. 1917 F 22. střel. pluk armáda 24. 6. 1963

Břetislav Boháček 3. 10. 1886 Loučeň/Poděbrady 29. 8. 1914 R 8. střel. pluk ČSD 7. 3. 1967

Jaroslav Bubák 7. 12. 1898 Rovensko pod Troskami/Turnov 28. 10. 1916 R 21. střel. pluk ČSD -

Josef Bubák 9. 1. 1889 Rovensko pod Troskami/Turnov 19. 10. 1914 R - školství -

Josef Ceé 21. 9. 1888 Železný Brod/Semily 11. 5. 1915 R nem. vlak č. 2 ČSD -

František Cerman 14. 4. 1887 Mnichovo Hradiště/ 14. 2. 1915 R 4. střel. pluk ČSD 30. 3. 1929

Mnichovo Hradiště

František Cermánek 5. 3. 1885 Slatiny/Jičín 5. 6. 1916 R děl. pluk ČSD -

25

František Cimburek 13. 12. 1890 Pokřikov/Vysoké Mýto 5. 9. 1914 R 2. jízdní pluk ČSD 15. 12. 1974

Josef Coufal 2. 2. 1886 Polná/Havlíčkův Brod 29. 11. 1914 R 10. střel. pluk ČSD 22. 8. 1965

Josef Červinka 2. 11. 1882 Úbislavice/Jičín 22. 3. 1915 R 3. střel. pluk ČSD -

Jan Čihák 18. 12. 1892 Libišany/Pardubice 23. 5. 1917 I 33. střel. pluk ČSD -

Jaroslav Čmelák 30. 11. 1898 Přerov/Přerov 1. 7. 1917 R/F 21. střel. pluk policie 21. 7. 1963

František Dědeček 30. 9. 1896 Stebno/Turnov 9. 11. 1915 R 5. střel. pluk policie -

Fridolín Derner 9. 8. 1898 Plasnice/Nové Město nad Metují 28. 1. 1918 I 35. střel. pluk - -

Stanislav Dítě 29. 7. 1883 Malé Poříčí/Nové Město nad Metují - S/F 22. střel. pluk policie -

Josef Dobiáš - - - - - - -

Alexej Dobzaj 16. 12. 1894 Brod nad Sávou/Slavonie 30. 8. 1916 R 1. jízdní pluk ČSD -

František Drašar 2. 12. 1892 Stav/Jičín 7. 8. 1916 I 39. střel. pluk FS 25. 1. 1950

Josef Duchek 17. 3. 1896 Borovy/Přeštice 1. 5. 1917 R 7. střel. pluk policie -

František Dušek 4. 7. 1881 Choťánky/Poděbrady 23. 11. 1914 R strážní prapor řemeslník 6. 10. 1964

František Dvořák - - - - - armáda -

Karel Ešner 3. 11. 1883 Měník/Nový Bydžov 29. 3. 1915 R 3. střel. pluk pošta -

Rudolf Fanta 17. 1. 1890 Františkov/Liberec 1. 4. 1915 R 7. střel. pluk pošta 20. 4. 1963

Bohumír Filip 6. 10. 1876 Nová Včelnice/Jindřichův Hradec 2. 6. 1915 R 1. sam. tech. rota řemeslník -

Jan Fišer 25. 1. 1894 Svojkovice/Plzeň 17. 5. 1915 R 6. střel. pluk ČSD -

Josef Folprecht 13. 1. 1888 Ošťovice/Jičín 3. 4. 1915 R 1. zál. prapor ČSD 13. 12. 1966

Jaroslav Forejt 3. 6. 1894 Osek/Rokycany 5. 2. 1915 R 8. střel. pluk policie -

Václav Forman - - - - - - -

Vít Frič 15. 6. 1892 Nová Ves/Příbram 7. 10. 1915 R 7. střel. pluk školství srpen 1968

Vladislav Fridrich 4. 1. 1877 Přepeře/Turnov 22. 3. 1915 R 1. zál. prapor školství 20. 8. 1947

Jan Fuxa 16. 7. 1882 Liberec/Liberec 9. 7. 1916 R 10. střel. pluk úředník 27. 6. 1969

Jan Gottschalk 15. 1. 1893 Jimlín/Žatec 23. 5. 1916 R 7. střel. pluk - -

Josef Habakus 2. 11. 1899 Antonovač/Chorvatsko 25. 10. 1918 F 23. střel. pluk ČSD 26. 1. 1967

Jindřich Hádek 22. 10. 1891 Chuchelná/Semily 7. 8. 1916 I 35. střel. pluk policie 8. 1. 1938

26

Emil Hafner 17. 9. 1896 Zlaté Hory/Teplice 7. 11. 1916 R štáb 1. střel. div. armáda -

Ludvík Hajblík 3. 8. 1894 Kurchdorf/Dolní Rakousy - R štáb 2. střel. div. pošta -

Antonín Hájek - - - - - - -

Václav Hajlich 20. 8. 1882 Kruhy/Mnichovo Hradiště 21. 6. 1916 R/F 21. střel. pluk ČSD -

Jan Halmich 25. 5. 1888 Končice/Nový Bydžov - R 8. střel. pluk armáda 21. 1. 1986

Jaroslav Hampl 19. 6. 1886 Česká Skalice/ 7. 10. 1915 R 3. střel. pluk ČSD 1. 1. 1971

Nové Město nad Metují

Antonín Hanuš 11. 12. 1895 Neštěmice/Ústí nad Labem 24. 8. 1917 I 39. střel. pluk policie -

Josef Hartman 27. 2. 1897 Velké Hamry/Železný Brod 4. 7. 1916 R 8. střel. pluk pošta -

Jan Havlíček - - - - - policie -

Karel Havlíček 27. 1. 1887 Želetava/Dačice 21. 3. 1915 R 7. střel. pluk řemeslník -

Karel Havlík 13. 11. 1894 Hoření Paseky/Turnov 9. 6. 1915 R 7. střel. pluk ČSD 8. 11. 1966

Ladislav Hirš 27. 6. 1894 Ujčín/Klatovy 17. 2. 1915 R 8. střel. pluk pošta -

Václav Hlaváč - - - - - - -

Josef Hnilička 17. 7. 1898 Stračí/Dubá 2. 7. 1916 R 4. střel. pluk armáda 17. 2. 1936

Václav Hobl 23. 6. 1897 Ústí nad Labem/Ústí nad Labem 6. 7. 1916 R 1. střel. pluk ČSD 17. 4. 1966

Alois Hofman 23. 5. 1882 Stará Huť/Kutná Hora 16. 6. 1916 I 34. střel. pluk úředník -

Otto Hofman 11. 12. 1887 Bezděkov/Litoměřice 15. 2. 1915 R 1. zál. pluk úředník -

Vojtěch Hofman - - - - - armáda -

Jaroslav Holata 8. 10. 1896 Rybnice/Semily 13. 3. 1915 R 1. střel. pluk ČSD -

Josef Holenda 9. 12. 1898 Hurtova Lhota/Havlíčkův Brod - I 35. střel. pluk ČSD -

Václav Holman 23. 2. 1894 Bzová/Hořovice 3. 4. 1915 R 5. střel. pluk pošta -

Bohumil Holý 5. 5. 1898 Lásko/Příbram 23. 8. 1917 I 34. střel. pluk pošta -

František Holý 1. 4. 1893 Smidary/Nový Bydžov 19. 12. 1914 R 4. střel. pluk - -

Antonín Holub 18. 2. 1897 Náchod/Nové Město nad Metují - F - FS -

Karel Horáček 22. 12. 1896 Troskovice/Turnov 9. 11. 1915 R 4. střel. pluk policie -

Jaromír Horváth 28. 6. 1895 Brno/Brno - R - armáda -

27

Jan Houska 14. 5. 1897 Nový Bydžov/Nový Bydžov 7. 8. 1916 I 32. střel. pluk - 21. 8. 1920

Karel Houška 10. 3. 1889 Stříbro/Stříbro 10. 6. 1915 R 1. záložní pluk policie -

Josef Houžvička 1. 6. 1896 Hořice/Jičín 10. 6. 1916 R autooddíl ČSD -

Jakub Hovora 14. 7. 1894 Strážkovice/České Budějovice 29. 10. 1915 I 33. střel. pluk pošta -

Karel Hovorka 24. 12. 1887 Praha/Praha 31. 8. 1917 I 32. střel. pluk ČSD -

František Hrdina 24. 6. 1892 Liberec/Liberec - S/F 21. střel. pluk pošta 22. 3. 1958

Jan Hrůcha - - - - - - -

Josef Huňat 14. 9. 1894 Čtveřín/Turnov 2. 6. 1916 R 2. střel. pluk úředník 23. 4. 1969

Josef Hyhlík 14. 4. 1872 Chroustovice/Vysoké Mýto 23. 5. 1917 I kulometná rota ČSD -

Václav Jakl 13. 12. 1881 Slavětín nad Metují/ 26. 10. 1914 R 4. nemocnice úředník -

Nové Město nad Metují

Vilém Janeček 10. 7. 1897 Plzeň/Plzeň 23. 8. 1917 I 34. střel. pluk policie -

Čeněk Janout 27. 5. 1896 Třebohostice/Strakonice 20. 8. 1917 I 34. střel. pluk policie -

Karel Jelínek 14. 4. 1888 Podhořany u Ronova/Čáslav 27. 8. 1914 R 9. střel. pluk úředník -

František Jeník 2. 4. 1894 Obora/Nový Bydžov 28. 7. 1916 R 6. střel. pluk ČSD 21. 12. 1967

Jaroslav Jindra - - - - - - -

Václav Jiruf 6. 9. 1894 Koldín/Rychnov nad Kněžnou 7. 6. 1916 R 3. střel. pluk ČSD -

Josef Jirucha 12. 7. 1892 Praha/Praha 7. 9. 1914 R 11. střel. pluk - -

Antonín Jurnečka 12. 12. 1878 Černovice/Boskovice 16. 5. 1916 R štáb 1. střel. div. úředník 6. 1. 1927

Josef Kadaník 5. 8. 1886 Maršov/Turnov 15. 12. 1914 F 21. střel. pluk úředník 27. 2. 1957

František Kadlec 3. 12. 1894 Nová Ves – Staňkovice/Kutná Hora 24. 5. 1915 R 6. střel. pluk policie 13. 11. 1960

Alois Kaloušek 26. 1. 1892 Skřivany/Nový Bydžov 14. 9. 1914 R štáb 3. střel. div. ČSD -

František Kapeš 21. 9. 1889 Benešov/Semily 5. 4. 1915 R 4. střel. pluk ČSD 17. 10. 1973

Karel Kazda 15. 11. 1885 Křinec/Poděbrady 5. 7. 1915 R 3. střel. pluk dělník -

Jan Khajl 18. 5. 1885 Loučeň/Poděbrady 21. 12. 1914 R 6. střel. pluk - -

Vilém Klement 6. 10. 1896 Amberg/Bavorsko 2. 7. 1917 R 6. střel. pluk policie -

Václav Knébl 10. 8. 1885 Žerčice/Mladá Boleslav 3. 4. 1915 R 4. střel. pluk policie -

28

Václav Kofránek 15. 11. 1886 Lískovice/Nový Bydžov 26. 10. 1914 R 1. sam. úder. prap. ČSD -

František Kolomazník 2. 12. 1877 Hlavice/Turnov 9. 9. 1914 R zásob. 3. střel. div. ČSD 5. 6. 1958

Václav Kolner 13. 8. 1892 Růžodol/Liberec 10. 10. 1914 R 4. střel. pluk ČSD -

Rudolf Kopal 31. 5. 1895 Odolenovice/Turnov 9. 7. 1915 R 4. střel. pluk policie -

František Kopecký - - - - - ČSD -

Julius Kopecký 26. 8. 1882 Praha/Praha 20. 10. 1914 R autooddíl ČSD -

František Kouba - - - - - pošta -

Alois Koucký 9. 3. 1894 Vilémovec/Havlíčkův Brod 16. 7. 1916 R 3. střel. pluk policie -

Josef Koucký - - - - - - -

Ludvík Kovář 26. 12. 1898 Milošovice/Dolní Kralovice 24. 5. 1917 I 32. střel. pluk - -

Václav Kovář 24. 6. 1893 Lysá nad Labem/Mladá Boleslav 30. 11. 1914 R 5. střel. pluk ČSD -

Matěj Koza 16. 12. 1896 Františkov/Horšovský Týn 1. 9. 1916 R 3. střel. pluk policie -

Josef Král 23. 7. 1893 Nové Strašice/Slaný 31. 10. 1915 R 2. střel. pluk úředník -

Rudolf Krčal 22. 4. 1897 Golčův Jeníkov/Čáslav 19. 12. 1914 R 10. střel. pluk policie -

František Kremr 22. 9. 1893 Radnice/Plzeň 30. 5. 1915 R 7. střel. pluk policie -

Jáchym Krykorka 13. 6. 1893 Velké Hamry/Semily 4. 7. 1916 R 4. střel. pluk policie -

Petr Křenek 23. 6. 1896 Vrbice/Hustopeče 17. 9. 1915 R 7. střel. pluk policie -

Václav Křelina 25. 6. 1885 Čálovice/Jičín - R 3. střel. pluk dělník -

Jaroslav Kubásek 13. 12. 1898 Smržov/Dvůr Králové nad Labem 14. 3. 1917 R 10. strážní rota pošta -

František Kubíček 18. 4. 1893 Třtěnice/Jičín 28. 12. 1915 R 21. střel. pluk - 29. 4. 1954

Josef Kučera - - - - - ČSD -

Václav Kučera 20. 10. 1891 Nové Pavlovice/Liberec 23. 3. 1915 R 1. děl. pluk ČSD -

Ladislav Kudrna 27. 5. 1894 Nechanice/Hradec Králové 7. 8. 1916 I 34. střel. pluk pošta -

Josef Kulhánek 8. 9. 1895 Doudleby/Rychnov nad Kněžnou 16. 5. 1917 I 34. střel. pluk policie -

Jan Kulíček 20. 11. 1892 Malá Lhota/Jičín 7. 2. 1915 R 8. střel. pluk pošta -

Jindřich Kuthan 12. 7. 1882 Malá Chyška/Milevsko 13. 9. 1914 R zásobování armáda -

František Kvapil 12. 12. 1883 Roudný/Turnov 28. 7. 1916 R 9. střel. pluk ČSD 3. 11. 1972

29

Karel Kyba 2. 11. 1899 Studená/Dačice 20. 6. 1918 I 35. střel. pluk policie 25. 1. 1929

Václav Kysela 5. 7. 1896 Ohrazenice/Turnov 7. 8. 1916 I 3. střel. pluk ČSD 23. 2. 1953

Leopold Lacina 27. 2. 1895 Vepřová/Chotěboř 7. 7. 1915 R 5. střel. pluk ČSD 2. 9. 1975

Václav Lešák 30. 11. 1894 Horní Litvínov/Most 3. 8. 1918 I 35. střel. pluk pošta 17. 9. 1978

Josef Liška 11. 2. 1894 Bukov/Plzeň 23. 8. 1917 I 34. střel. pluk ČSD 2. 1. 1981

Josef Lukeš 15. 1. 1886 Turnov/Turnov 9. 9. 1914 R 10. střel. pluk ČSD 25. 6. 1965

Václav Mach 7. 4. 1893 Volárna/Kolín - R 8. střel. pluk ČSD 28. 5. 1969

František Malý 13. 4. 1895 Popovice/Jičín 3. 8. 1915 R zásobování policie 17. 11. 1969

Josef Mansfeld 21. 5. 1894 Bezno/Mladá Boleslav 10. 3. 1915 R/F 21. střel. pluk armáda -

Václav Mareček - - - - - - -

Štěpán Marek - - - - - četnictvo -

Karel Martínek 28. 12. 1891 Hallein/Salzburg 15. 2. 1917 R 2. střel. pluk - -

Antonín Martinovský 2. 10. 1884 Hlavenec/Stará Boleslav 1. 8. 1915 I 32. střel. pluk živnostník -

Václav Mašek 6. 2. 1892 Medový Újezd/Plzeň 23. 10. 1915 R štáb čsl. legií armáda -

Jan Mejsnar 15. 12. 1897 Jilemnice/Jilemnice 28. 7. 1916 R 1. děl. pluk ČSD -

Josef Mejsnar 5. 1. 1891 Bělá/Semily 28. 7. 1916 R štáb čsl. legií ČSD -

Josef Mencl 16. 6. 1895 Srby/Přeštice 1. 9. 1916 R 1. střel. pluk pošta -

Josef Menzl 15. 5. 1886 Jenišovice/Turnov 15. 9. 1914 R 8. střel. pluk - -

Josef Mikolášek 3. 7. 1895 Bačalky/Jičín 24. 10. 1915 R/F 21. střel. pluk - -

Vladimír Miler 4. 3. 1894 Rostkov/Mnichovo Hradiště 8. 2. 1915 R 2. střel. pluk - -

Bohuslav Miller 9. 2. 1894 Louny/Louny 17. 11. 1917 I 32. střel. pluk - -

Antonín Mitlener 10. 5. 1890 Brtev/Jičín 7. 3. 1915 R 2. střel. pluk - -

Josef Mlejnek 5. 1. 1886 Hrubá Skála/Turnov 21. 12. 1914 R 5. střel. pluk ČSD -

František Molín 26. 2. 1890 Horní Němčice/Dačice 16. 6. 1918 F 23. střel. pluk policie -

Václav Mráz - - - - - dělník -

Josef Musil 12. 4. 1896 Praha/Praha 19. 8. 1917 I 34. střel. pluk dělník 15. 3. 1974

Rudolf Nájemník 16. 4. 1887 Žďár/Jičín 11. 4. 1915 R 3. střel. pluk ČSD -

30

František Nechvíle 11. 6. 1872 Srnojedy/Pardubice 1. 3. 1915 R 2. technická rota ČSD -

Václav Němeček 20. 1. 1897 Božkov/Plzeň 22. 9. 1917 I 34. střel. pluk policie 27. 4. 1970

František Neťuka 4. 12. 1895 Zlatá Olešnice/Semily 31. 8. 1915 R 2. střel. pluk policie -

František Novák 20. 2. 1886 Vitiněves/Jičín 20. 9. 1915 R 3. střel. pluk ČSD -

Jan Novák 18. 2. 1881 Čáslavky/Jilemnice 26. 8. 1915 R 5. střel. pluk četník -

Jan Novák - - - - - úředník -

Josef Novák 11. 11. 1893 Černilov/Hradec Králové 17. 6. 1916 R 3. střel. pluk dělník -

Josef Novák 26. 10. 1893 Všejany/Poděbrady 7. 10. 1915 R 9. střel. pluk cestmistr 7. 9. 1975

Václav Nový 27. 9. 1892 Zborovy/Klatovy 20. 3. 1915 R 5. střel. pluk cestmistr -

Tomáš Odehnal 25. 9. 1895 Lipůvka/Tišnov 1916 F 21. střel. pluk úředník -

Kamil Opočenský 19. 7. 1883 Loukov/Semily 25. 3. 1915 R 3. střel. pluk ČSD -

Josef Opl 6. 2. 1896 Přepeře/Turnov 22. 10. 1916 F 22. střel. pluk policie 1974

František Palla - - - - - ČSD -

Bohumil Papírník 16. 11. 1894 Kněžmost/Mnichovo Hradiště 27. 6. 1915 R 3. střel. pluk ČSD -

Josef Pavlů 7. 1. 1884 Jiříčkov/Turnov 29. 12. 1914 R 6. střel. pluk ČSD -

Jan Pazderka 9. 9. 1883 Tis/Čáslav 26. 5. 1916 R 5. střel. pluk ČSD 27. 4. 1958

Bořivoj Pech 29. 7. 1896 Podlusky/Roudnice nad Labem 16. 9. 1915 R/F 22. střel. pluk armáda -

Karel Peroutka 17. 1. 1895 Malý Bednárec/Jindřichův Hradec 10. 9. 1915 R 6. střel. pluk policie -

Josef Pešek 21. 3. 1892 Liberec/Liberec 28. 7. 1916 R 1. střel. pluk armáda 18. 11. 1925

Václav Petr - - - - - četnictvo -

Ondřej Petráň - - - - - policie -

Jaroslav Petraš 4. 8. 1894 Kunžak/Jindřichův Hradec 18. 8. 1916 R 2. střel. pluk ČSD 25. 4. 1972

Štěpán Pinc 24. 12. 1897 Příčovy/Sedlčany 19. 8. 1917 I 39. střel. pluk policie -

Adolf Piskáček 25. 10. 1894 Sadská/Poděbrady 27. 5. 1915 R 1. střel. pluk ČSD 14. 12. 1956

František Pivoňka 27. 9. 1889 Sklin/Rusko 6. 7. 1916 R 1. jízdní pluk pošta -

Emil Plachý 19. 2. 1892 Kvasín/Chrudim 27. 9. 1914 R 3. střel. pluk ČSD -

František Plecháček 21. 3. 1890 Zminné/Pardubice 20. 11. 1915 R 3. střel. pluk redaktor 2. 5. 1955

31

František Polák 19. 4. 1888 Řeznovice/Brno 9. 9. 1914 R 8. střel. pluk ČSD 10. 1. 1964

Emanuel Poldauf 25. 12. 1879 Česká Třebová/Lanškroun 6. 11. 1914 R polní nemocnice dělník -

Václav Potůček 13. 8. 1897 Tisovec/Chrudim 23. 7. 1916 R 10. střel. pluk armáda -

František Pospíšil 4. 4. 1897 Liberec/Liberec 7. 7. 1917 I 34. střel. pluk pošta 9. 1. 1926

Karel Pospíšil 26. 2. 1897 Bystřice pod Hostýnem/Hodonín 20. 8. 1917 I 34. střel. pluk pošta -

Emanuel Poustecký 13. 12. 1896 Miličín/Tábor 18. 6. 1917 R 4. střel. pluk pošta -

Jaroslav Preisler 14. 6. 1896 Příchovice/Jablonec nad Nisou 13. 9. 1915 R/F 23. střel. pluk pošta 3. 4. 1956

Miloš Prchlý 4. 7. 1897 Čečelice/Mělník 9. 4. 1917 I 39. střel. pluk FS -

František Prokeš 26. 10. 1888 Kněžice/Poděbrady 9. 11. 1915 R 5. střel. pluk ČSD -

Jindřich Prokop 4. 9. 1892 Neřežín/Hořovice 14. 9. 1914 R 1. střel. pluk ČSD -

Václav Prokůpek 30. 7. 1894 Robousy/Jičín 2. 1. 1915 R 4. střel. pluk ČSD 15. 6. 1972

Antonín Pučelík 8. 11. 1892 Lovčice/Klatovy 19. 8. 1917 I 34. střel. pluk policie -

Miloslav Půža 2. 2. 1892 Polná/Havlíčkův Brod 11. 6. 1916 R 1. střel. pluk úředník -

Adolf Rais 9. 4. 1893 Mutějovice/Rakovník 26. 11. 1914 R 1. střel. pluk armáda -

Josef Ramseitl 4. 8. 1896 Dobrodín/Jihlava 23. 8. 1917 I 33. střel. pluk ČSD 21. 2. 1965

Ludvík Reich 24. 6. 1886 Žižkov/Praha 1914 R štáb čsl. legií policie -

Josef Ropek 20. 2. 1883 Sruby/Vysoké Mýto 19. 11. 1914 R dopravní rota ČSD -

Jan Roubínek 8. 5. 1885 Doubí/Liberec 17. 12. 1914 R 10. střel. pluk dělník -

Václav Roubínek 28. 11. 1893 Přepeře/Turnov 15. 6. 1916 R 10. střel. pluk ČSD -

Rudolf Rozinek 22. 4. 1889 Jesenný/Semily 23. 3. 1915 R 5. střel. pluk četnictvo 23. 4. 1943

Antonín Rudolf 10. 4. 1897 Pičín/Příbram 11. 6. 1916 R 6. střel. pluk školství -

Adolf Růžička 6. 6. 1887 Knínice/Dačice 19. 10. 1914 R 6. střel. pluk - -

Rudolf Růžička 15. 4. 1895 Beroun/Beroun 12. 6. 1918 I 35. střel. pluk FS 24. 4. 1954

Florián Rybář 26. 10. 1887 Rozstání/Turnov 6. 11. 1914 R dělostřelectvo ČSD -

Alexander Rybín 20. 8. 1896 Sobotka/Jičín 9. 2. 1915 R 2. střel. pluk ČSD 21. 10. 1935

Václav Rýdl 21. 9. 1885 Dolany/Dvůr Králové nad Labem 4. 2. 1915 R 3. střel. pluk armáda -

Jindřich Rydval 16. 10. 1895 Zlatá Olešnice/Jablonec nad Nisou 13. 6. 1915 R 5. střel. pluk ČSD 14. 2. 1964

32

Jan Rychtecký 15. 6. 1882 Polné/Havlíčkův Brod 29. 11. 1914 R 4. střel. pluk pošta 5. 9. 1955

Ladislav Ryšánek 4. 6. 1880 Slaný/Slaný - R inf. a osvět. odděl. pošta 8. 1. 1951

František Ředina 2. 12. 1879 Všetaty/Karlín 2. 11. 1916 I 34. střel. pluk pošta 7. 10. 1929

Antonín Saibot 10. 11. 1890 Troskovice - Křenovy/Turnov 22. 3. 1915 R dělostřelectvo ČSD -

Jan Sirotek 21. 9. 1877 Zákupy/Česká Lípa 21. 3. 1915 R 2. střel. pluk ČSD -

Josef Skružný - - - - - - -

Josef Slavík 6. 1. 1888 Žehušice/Čáslav 11. 3. 1915 R 6. střel. pluk armáda -

Jan Smisitel 20. 3. 1896 Česká/Brno 2. 10. 1916 R 5. střel. pluk armáda -

Jan Sochůrek 7. 6. 1895 Drachkov/Sedlčany 11. 11. 1915 I 34. střel. pluk policie -

Vladimír Soustružník 10. 8. 1890 Střílky/Kyjov 11. 4. 1915 R 1. střel. pluk úředník -

František Splítek 24. 3. 1897 Třtěnice/Jičín 28. 3. 1916 R 11. střel. pluk ČSD -

Josef Stejskal 18. 8. 1887 Jiříčkov/Turnov 28. 7. 1916 R 8. střel. pluk ČSD 8. 6. 1942

Josef Stehlík 27. 5. 1891 Přítoky/Kutná Hora 29. 3. 1918 I 39. střel. pluk armáda -

Alois Svoboda - - - - - - -

Quido Svoboda 24. 3. 1896 Příbor/Nový Jičín 17. 6. 1917 R 7. střel. pluk pošta 18. 7. 1962

Emanuel Sýkora 25. 3. 1887 Březí/Velké Meziříčí 8. 9. 1914 R 6. střel. pluk pošta 2. 4. 1954

František Šeba 27. 8. 1895 Sadská/Poděbrady 8. 8. 1917 R 12. střel. pluk policie 9. 4. 1961

Jaroslav Šedina 16. 12. 1889 Žhery/Český Brod 29. 3. 1915 R 7. střel. pluk pošta -

Rudolf Šelbický 21. 11. 1894 Bukovno/Mladá Boleslav 7. 2. 1915 R 3. střel. pluk pošta 29. 10. 1976

Jan Šetina 21. 11. 1886 Břehy/Pardubice - R 1. střel. pluk četnictvo -

František Šimon 22. 7. 1894 Žeretice/Jičín - R/F 23. střel. pluk armáda -

Josef Šimůnek 21. 11. 1893 Loukov/Mnichovo Hradiště 11. 3. 1915 R 6. střel. pluk ČSD 15. 10. 1968

František Šírek 27. 9. 1878 Tatobity/Semily 22. 3. 1915 R - ČSD -

Josef Šindelář 18. 3. 1887 Hrobce/Roudnice nad Labem 29. 8. 1914 R 3. střel. pluk pošta -

Josef Škoda 5. 6. 1891 Starý Dub/Turnov 21. 3. 1915 R 3. střel. pluk policie -

Josef Škoda 12. 3. 1887 Praha/Praha 9. 9. 1914 R dělostřelectvo ČSD 26. 12. 1969

František Šmidrkal 29. 6. 1891 Zachrašťany/Nový Bydžov 10. 7. 1916 R 3. střel. pluk ČSD 3. 6. 1968

33

Jan Šnajberk 24. 6. 1890 Brozany/Roudnice nad Labem 5. 12. 1916 R 7. střel. pluk živnostník -

Štěpán Šolc 24. 5. 1891 Roztoky u Jilemnice/Semily 17. 11. 1917 R 7. střel. pluk ČSD 4. 1. 1970

Josef Šoltys - - - - - pošta -

Jindřich Špaček 10. 7. 1896 Hylváty/Lanškroun 15. 4. 1915 I 34. střel. pluk policie 18. 4. 1964

Jan Štancl - - - - - cestmistr -

Václav Šťastný 10. 10. 1880 Lično/Jičín 26. 7. 1918 I dělostřelectvo ČSD -

Václav Šťastný 23. 9. 1891 Kolín/Kolín 25. 11. 1915 R 4. střel. pluk ČSD 26. 6. 1956

Martin Štryncl 26. 11. 1884 Halšovice/Semily 10. 6. 1916 R 2. střel. pluk ČSD 27. 4. 1953

Josef Tauchman 5. 7. 1894 Studenec/Jilemnice 25. 3. 1915 R 3. střel. pluk ČSD 12. 4. 1977

František Těžký - - - - - pošta -

Jan Tojnar 29. 3. 1888 Lipchyně/Nové Město nad Metují 23. 9. 1915 R 3. střel. pluk pošta -

Čeněk Trnka 26. 7. 1889 Pohorsko/Sušice 2. 11. 1916 I 34. střel. pluk četnictvo -

Jan Ulman 14. 1. 1880 Úherce/Mladá Boleslav - R 8. střel. pluk školství -

Bohuslav Václavík 16. 10. 1895 Kunratice/Liberec 8. 9. 1916 R 2. střel. pluk dělník -

Jaroslav Václavík - - - - - ČSD -

František Vágenknecht 1. 4. 1897 Jesenný/Semily 20. 6. 1916 R 1. střel. pluk ČSD -

Rudolf Vágner 17. 4. 1885 Podolec/Mladá Boleslav - R - úředník 29. 1. 1922

František Vachata 21. 12. 1894 Bubovice/Blatná 1. 7. 1915 F 22. střel. pluk pošta 5. 12. 1962

Vít Vašák 7. 7. 1894 Jablonné nad Orlicí/Žamberk 21. 6. 1916 R 1. děl. pluk - -

Kliment Vencl 22. 11. 1896 Nekoř/Žamberk 28. 6. 1916 F 21. střel. pluk ČSD -

Josef Vebr 11. 5. 1894 Kněžičky/Turnov 8. 5. 1915 R 3. střel. pluk ČSD 25. 4. 1975

Josef Vichtera 17. 8. 1881 Broumov/Dvůr Králové nad Labem 18. 3. 1915 R 7. střel. pluk ČSD -

Jaroslav Vík 10. 6. 1889 Kamenice/Jičín - R 5. střel. pluk ČSD 4. 6. 1925

František Vilinger 10. 4. 1894 Nová Ves/Písek duben 1915 R štáb čsl. legií ČSD 16. 3. 1933

Bohumil Vlach 4. 6. 1896 Semily/Semily 18. 9. 1915 R 4. střel. pluk armáda -

Josef Vognar 2. 4. 1896 Žehušice/Čáslav 18. 9. 1915 R zásobování policie -

Josef Vojáček 21. 3. 1893 Míčov/Čáslav 23. 11. 1914 R 3. střel. pluk policie -

34

Josef Votruba 24. 5. 1882 Střežírky/Hradec Králové - R 11. střel. pluk ČSD -

Václav Votrubec 25. 11. 1899 Příšovice/Turnov 6. 8. 1916 I 35. střel. pluk ČSD 7. 2. 1970

Josef Vrbenský 15. 11. 1874 Opočnice/Poděbrady 20. 9. 1917 R nem. vlak č. 4 ČSD -

Emanuel Vyhnálek 19. 1. 1890 Hnátnice/Lanškroun 23. 6. 1917 I 33. střel. pluk ČSD 20. 3. 1962

Ludvík Vysocký 19. 8. 1895 Zábřeh/Moravská Ostrava 19. 6. 1918 I 35. střel. pluk policie -

František Zábrodský 20. 11. 1895 Ústí nad Orlicí/Ústí nad Orlicí 7. 7. 1915 R 11. střel. pluk armáda -

Alois Zadina 22. 9. 1896 Zaříčany/Čáslav 13. 9. 1915 R 1. střel. pluk policie -

Václav Zajíček - - - - - dělník -

Josef Zapadlík 27. 1. 1889 Sobotka/Jičín 17. 6. 1916 R 10. střel. pluk ČSD 18. 1. 1974

Bohuslav Zemánek 11. 8. 1893 Nosetín/Sedlčany 16. 9. 1916 I 35. střel. pluk - -

František Zemánek 21. 11. 1888 Náchod/Nové Město nad Metují 26. 11. 1917 I - ČSD 28. 12. 1973

Václav Zemek 26. 12. 1893 - 21. 11. 1914 R 8. střel. pluk - -

František Zikmund 13. 7. 1898 Bukovina/Mnichovo Hradiště 20. 6. 1918 I 35. střel. pluk ČSD -

František Zvěřina 25. 2. 1891 Dobrovice/Mladá Boleslav 24. 6. 1918 I 35. střel. pluk školství -

Václav Živnůstka 1. 11. 1897 Opočnice/Poděbrady 7. 7. 1916 R 9. střel. pluk ČSD -

Václav Žofka 4. 11. 1892 Řepov/Mladá Boleslav 10. 3. 1915 R 10. střel. pluk policie -

35

Příloha č. 2 Tablo libereckých legionářů k 10. výročí vzniku republiky1

1 Soukromý archiv autora.

36

Příloha č. 3 Předání prstí z legionářských bojišť u nové budovy českých škol v Liberci2

2 Soukromý archiv autora.

37

Příloha č. 4 Zborovské oslavy 19373

3 SOkA Liberec, f. Jednota Československé obce legionářské pro Liberec a okolí,

Památník – Zborovské oslavy 1937 v Liberci.

38

Příloha č. 5 Německo - český seznam ulic

Albrecht Dürer Platz Žižkovo náměstí

Comenius Strase Komenského ulice

Kasernenplatz Štefánikovo náměstí

Laufergasse Blažkova ulice

Masaryk Platz Masarykovo náměstí4

4 Pozn. Předtím se jednalo o Neustädter Platz – Novoměstské náměstí, nyní Sokolovské

náměstí.

39

Příloha č. 6 Pojmový slovník

adjunkt - titul úředníka po zaučení u staršího zkušeného úředníka

baráčník - obdobné označení domkáře

čeledín - člen z čeledi hospodářské, sloužící u sedláka za mzdu, stravu a byt

domkář - majitel domku bez polí

chalupník - držitel menší usedlosti s malou výměrou polí asi 3–6 ha

nádeník - chudý dělník najímaný k pracím, odměňovaný denní mzdou

nájemník - hospodář na pronajaté půdě, pachtýř, nájemce

podruh - osoba nemovitého majetku, bydlel nebo pracoval u některého

z majetnějšího sedláka

posunovač - vykonává posun kolejových vozidel na železnici

půlláník - sedlák, hospodařící na půl lánu pozemku

rolník - osoba pracující na vlastním hospodářství, stejné jako sedlák

sedlák - původně majitel usedlosti, později obecné označení pro zemědělce

hospodařící na vlastní či pronajaté půdě

zahradník - majitel domku bez polí, nejvýše měl kus zahrady

40

Příloha č. 7 Seznam použitých zkratek a značek

č. - číslo

Čs. O. L. - Československá obec legionářská

ha - hektar

Sb. - sbírky

VHA - Vojenský historický ústav

41

Fenomén migrace

Migration Phenomenon

Jan Štěpánek

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Geografie (se

zaměřením na vzdělávání), Geografie – Anglický jazyk


Abstrakt

Cílem této práce je přiblížit, analyzovat a zhodnotit některé důležité aspekty migrace, například

– remitence, odliv a příliv mozků či cirkulární migrace. Důraz je kladen na vzájemnou

provázanost mezi jednotlivými aspekty v celosvětovém měřítku, se zaměřením na jejich vývoj

a aktuální stav. V úvodu je nejprve představen fenomén migrace jako celek a následně

charakterizován v souvislostech se soudobou Evropou. Poté je hlavní pozornost věnována

remitencím, přesněji důvěryhodnosti dat a odchylkám, jenž se liší během let od jejich

zveřejnění. Druhé styčné téma popisuje odliv a příliv mozků, se snahou vymezit pole

působnosti a podmínky za jakých k tomuto jevu dochází. Rovněž nebyla opomenuta současná

vlna migrace směrem do Evropy v širších souvislostech. Každá kapitola je doplněna osobním

pohledem a v závěru dochází ke shrnutí a predikci možného vývoje u výše zmíněných aspektů

migrace.

Abstract

The aim of this work is to explain, analyse and evaluate some major aspects of the migration,

for example – remittances, a brain drain and brain gain, or a circular migration. The emphasis

is put on the interdependence among single aspects in worldwide scale with a focus on their

evolution including the current state. At the beginning is firstly introduced the migration

phenomenon as a whole unit and consequently it is characterized in the context with the

contemporary Europe. After that the main attention is devoted to the remittances, more

precisely the reliability of the data and deviations, which may differ since the data were

released. The second major topic describes the brain drain and brain gain, with the effort to

define the area of scope and under which circumstances this phenomenon may occur. The

migration wave into Europe in a broader context was not omitted. Each chapter is enriched by

a personal point of view and at the end the whole issue is summarized with a possible prediction

about the future development of aspects of the migration that are stated above.

Klíčová slova

migrace, remitence, Evropa

42

Keywords

migration, remittances, Europe

Cíle projektu a předpoklady

Pojem migrace se během posledních let stal součástí diskursu na mnoha úrovních a to nejen v

řadách odborníků, ale i politiků či laické společnosti. Ačkoliv kořeny migrace sahají až k

počátkům lidstva, nejen že tento fenomén setrval až do současnosti, ale stále nabírá na své

intenzitě. Navzdory tomuto faktu a složitosti migrace jako celku, jí nebyla a není věnována

patřičná pozornost, jak z pohledu globálního – celosvětového, tak regionálního – například v

rámci Evropy, potažmo zemí severní Afriky a Blízkého východu.

Přestože zmíněný fenomén nebyl doposud konstituován jako samostatný vědní obor, existuje

mnoho migračních teorií, které jsou dále rozvíjeny a aplikovány na nových modelech či

situacích a jeho pole působnosti je enormní. Mezi ukázkové příklady patří Ravensteinovy

zákony z konce 19. století, přičemž on sám je považován za jakéhosi zakladatele, i když v té

době se nejednalo o teorie v pravém slova smyslu (tak jak je známe dnes). Mezi nejznámější

patří faktor tlaku a tahu (push-pull model) na kterém se značně podílel například Bogue a Lee

(Drbohlav, Uherek 2007; Palát 2014).

Přesto vše název této práce v sobě nese jistou dichotomii. Slovo fenomén může být chápáno

jako jev či skutečnost nebo na druhé straně jako něco neobyčejného, mimořádného (Václavík

2007). S přihlédnutím k mnohým okolnostem a současnému dění, které si o pozornost říká de

facto samo, bude práce zaměřena spíše druhým směrem – cílem tedy bude popsat, analyzovat

a následně se pokusit zhodnotit některé z aspektů spadající pod migraci. Především pak jejich

formy výskytu, četnost opakování a možné dopady ať už na samotné migranty nebo státy jak z

pohledu emigrace tak imigrace.

Teoretická východiska

V rámci Evropské unie jsou již dlouhodobě vedeny polemiky téměř na všech úrovních a to v

řadě témat – ať už se jedná o energetiku, ekologii, zemědělství, informační technologie a v

neposlední řade – téma aktuální a styčné pro tuto práci – migrace, její souvislosti a aktuální

stav. Evropská unie se logicky snaží o jakési sjednocení v základních bodech, avšak jako celek

se toto společenství momentálně nachází v nejisté fázi, kdy není ani „nezávislým sdružením

států“ ani takzvanými Spojenými státy evropskými.

Evropa – přesněji Evropská unie byla téměř zcela nepřipravena a během posledních let, zejména

pak v roce 2015, se mohli její obyvatelé přesvědčit o tom, jak málo pozornosti bylo migraci

věnováno od kritické události na ostrově Lampedusa – 3. října 2013 (BBC 2013). Výsledkem

snažení, které probíhalo raději paliativní formou – řešení důsledků, nikoli samotné příčiny, je

současný stav společně s velkou neznámou co se bude dít v roce 2016. V neposlední řadě je

potřeba zmínit takzvané „uprchlické kvóty“, jejichž důsledkem jsou státy Evropské unie

názorově rozděleny a celá situace je o stupeň nepřehlednější a více chaotická.

43

Země Evropské unie a Schengenského prostoru

Vzácným úkazem toho může být uskupení států v Evropě a jejich sounáležitost v rámci různých

organizací, jako NATO, OSN, a především pak Evropská unie1 (eurozóna) a Schengenský

prostor2. Evropská unie se aktuálně skládá z 28 států, ale například ne všechny již zavedly

společnou měnu Euro a nejsou tak součástí eurozóny – Bulharsko, Česká republika,

Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko, specifickou výjimku pak tvoří Dánsko

a Velká Británie. Druhým bodem je již zmíněný Schengen, v případě Islandu, Norska a

Švýcarska se jedná se o státy, které nepatří do EU, ale jsou členy Schengenu spolu s dalšími 24

státy3. Důsledkem toho může být vytvoření enklávy, vzorovým příkladem je Švýcarsko, které

je obklopeno zeměmi, jenž patří jak do Schengenu, tak do EU (včetně eurozóny), ale ono

samotné je součástí pouze Schengenu (Euroskop 2015).

Vzniká zde tak propast nejen politická ale především geografická, z pohledu Evropské unie

jsou státy relativně celistvé, nicméně v Schengenu je viditelná separace Řecka (viz Příloha 1).

Imigrant nebo uprchlík?

Ve spojitosti s uprchlickou situací4 se neustále vynořuje mnoho neznámých – otázka týkající se

kvót, kolik lidí k nám proudí, zda se bude jejich počet zvyšovat, apod. Celá situace je tedy

intenzivně medializovaná a společně s tím dochází k častějším názorovým střetům a nárůstu

všech možných xenofobních, rasistických, ale i fašistických ohlasů a nálad. Zároveň zde vzniká

ambivalence při identifikaci lidí – kteří přicházejí do Evropy, například ze Sýrie, Iráku, apod.

– zda se jedná o imigranty nebo uprchlíky. Rozehnal (2015) akcentuje potřebu rozlišovat mezi

imigrantem a uprchlíkem, neboť se jedná o dva zcela odlišné právní termíny, rovněž

upozorňuje, že média tíhnout k tendenci používat výše uvedená označení jako synonyma.

Vzhledem k tomu, že často nejsme schopni rozlišit – ať už z důvodu již zmíněné nepřipravenosti

nebo nedostatku informací o lidech5 – nemůžeme tak jednoznačně určit, zda se jedná právě o

uprchlíka či imigranta.

Migrace a normativní systémy

Pod pojmem normativní systémy si lze představit soubor pravidel chování, který je

charakteristický pro konkrétní společnost a kulturu (Kohoutek 2016). Z počátku přichází systém

zvykových norem, který zahrnuje různé tradice, rituály nebo zvyky (Tomášek 2005), později v

období antiky a poté s příchodem křesťanství se připojuje systém morálních norem – etika.

Následně v době středověku, kdy výsadní postavení ve všech záležitostech zastávala církev a

určovala pozdější vývoj daného společenství, zde pak můžeme hovořit o systému náboženských

norem a to jmenovitě ve spojení s křesťanstvím, jehož současná podoba či funkce je v úpadku,

alespoň co se týče evropské kultury. Vzájemný vztah mezi křesťanstvím a islámem ponechme

v tuto chvíli stranou, nutno však podotknout, že právě islám je nyní stále více zneužíván

především teroristickými organizacemi nebo jinými radikálními (a ozbrojenými) skupinami na

blízkém východě, ale i dále ve světě. Konkrétním příkladem může být teroristická organizace

1 Dále jen EU 2 Dále jen Schengen 3 Z toho dva – Irsko a Velká Británie jsou součástí Schengenu pouze částečně 4 Někdo též se hovoří o krizi, eventuelně (i)migrační krizi 5 Mnoho jedinců (ať už se jedná o uprchlíky či imigranty) tíhne k tendenci cestovat bez osobních dokladů,

především nyní – během uprchlické situace je jich naprostá většina, a je tak náročné (někdy zcela nemožné) dané

jedince identifikovat

44

Islámský stát6, která zneužívá a „mylně“ interpretuje korán, jehož pomocí a vlastní rétorikou

získává do svých řád nové stoupence (Samir 2015). Vše pak uzavírá systém právních norem –

právní řád, který funguje v současné společnosti7 a díky němuž se lidstvo posunulo dál.

Nicméně žádný systém není dokonalý a jeho úroveň sofistikovanosti a funkčnosti se musí

logicky odvíjet od dané společnosti. Podobně jako byl Jan Hus upálen na základně rozhodnutí

Kostnického koncilu, jenž probíhal výhradně v dikci systému náboženských norem, o půl

tisíciletí později byla popravena Milada Horáková, kde výsadní roli sehrál systém právních

norem. Dalo by se tedy říci, že s nárůstem normativních systémů se naše společnost stává

vyspělejší, avšak docházíme k názoru, že úměrně tomu roste počet negativních jevů, které naši

společnost potencionálně ohrožují. Systém právních norem nám přináší jistou záruku bezpečí,

ale na úkor toho je nám odebrána část svobody. Mnohdy se může jednat o absurdní byrokratická

nařízení, vyhlášky či zákony jak ze stran Evropské unie, tak v rámci vlastního státu.

Souvislost s mezinárodní migrací, potažmo současnou migrační situací, vychází z kulturní

rozmanitosti a geografické odlišnosti. Z Evropského pohledu může být příčinou zvýšené

migrace nestabilita v systému náboženských a právních norem na území, která vychází z

rozdílného žebříčku hodnot. Příkladem může být náhled na ženy a jejich rozdílné postavení ve

společnosti.

Na území severní Afriky a Blízkého východu bylo například křesťanství, zoroastrismus nebo

nestoriánství, a to ještě před zrodem samotného islámu (Roux 2015). Na počátku nového

tisíciletí zde došlo ke střetům v podobě křížových výprav a v neposlední řadě je nutné zmínit

vzájemnou nevraživost mezi sunnity a šíity, nebo z novodobé historie Izraelsko-palestinský

konflikt.

Samozřejmě, že vše by se dalo shrnout do jedné věty a to, že současný stav je pouze výsledkem

celosvětového dění. Nicméně hlubší analýza nám může zodpovědět otázky, spojené s chudobou

a jinými problémy v rozvojových zemích, které se pak projeví právě jako migrační vlny. Bárta

(2015) zmiňuje, že migrace nejsou samovolné, ale „jsou vždy důsledkem něčeho, nevznikají

spontánně sami od sebe.“, také dodává: „To co se děje teď, je slabý odvar toho, co nás může v

dalších 50 letech potkat.“.


Remitence jsou jedním z hlavních aspektů migrace, jehož studium a analýza nám může pomoci

celý fenomén migrace lépe uchopit a následně interpretovat. Dle Drbohlava (2015, s. 25) jsou

remitence „podmnožinou mezinárodní migrace, neboť základní podmínkou jejich existence je

migrant, který remituje.“ tudíž, pokud budeme hovořit o remitencích jako o složce, která spadá

pod migraci jako celek, je i zde nutné věnovat pozornost širším vztahům. Na tuto důležitost

upozorňují odborníci z celého světa, ačkoliv migrace nebyla doposud konstituována jako

samostatný vědní obor, její interdisciplinární charakter je bezesporný a lze jej tak logicky

6 Islámský stát je pouze označení, fyzicky se však o stát nejedná. Region působnosti je hlavně na území Iráku a

Sýrie – někdy je tak používáno označení ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) 7 Především západní společnost

45

vysledovat v dalších odvětvích či samotných složkách migrace (Drbohlav 1999) – například i

v remitencích.

Co si však pod pojmem remitence představit? Zjednodušeně lze říci, že „remitence jsou

transferem peněz či zboží od migrantů, kteří pobývají v zahraničí“ (Stojanov, Novosák 2008,

s. 53). Možných definic a následných klasifikací existuje několik, mimo Mezinárodního

měnového fondu8 jsou tu i další autoři, kteří se pokoušejí rozlišit remitence dle různých kritérií,

například (Stojanov, Novosák 2008; Stojanov, Schroth a Mikes 2011):

dělení remitencí na základě typu zasílatelů a příjemců remitencí

základní způsoby transferů remitencí

druhy transferových mechanismů

členění na mezinárodní a vnitrostátní; individuální a kolektivní; formální nebo

neformální; v naturáliích, v hotovosti nebo jinak finančních

V této práci bude pro ilustraci dostačující základní dělení, následně se pak bude užívat pouze

termín remitence, toto zjednodušení předkládá také (Stojanov, Schroth a Mikes 2011).

Tab. 1 Schéma typu remitencí (zdroj: Stojanov, Strielkowski a Drbohlav 2011)

Celkové

remitence

Osobní

remitence

Osobní převody Remitence v hotovosti

Remitence v naturáliích

Zaměstnanecké kompenzace

Kapitálové převody mezi domácnostmi

Sociální příspěvky

Remitence se tak staly jedním z důležitých nástrojů, zejména pak v oblasti rozvoje v zemích

třetího světa, tím pádem se i pozitivně podílejí na zmírnění chudoby. Určit jejich přesnou sumu

(celkový počet remitencí), počet, objem a obsah transferů z jednotlivých států nebo podíl

příchozích remitencí na HDP daného státu, je velice obtížné a hlavně nepřesné. Jedná se o jeden

ze silných nedostatků, jenž je s tímto tématem spojen. V případě České republiky se o tomto

faktu se můžeme přesvědčit na výsledcích spolupráce Českého statistického úřadu9 a Světové

banky, „například za rok 2009 ČSÚ odhadoval, že množství finančních prostředků odeslaných

z ČR dosáhlo 1,7 miliardy USD10, zatímco odhad Světové banky předpokládal částku 3,8

miliardy USD“ (Stojanov, Schroth a Mikes 2011, s. 61). To je více než jednou tolik (přesněji o

123,5% více), je tedy vůbec možné na tyto data relevantně nahlížet a dále s nimi pracovat?

Co se týče Světové banky jako samotného celku, lze očekávat, že bude taktéž docházet k jisté

odchylce, nicméně se nejedná o tak výrazné rozdíly, jak je uvedeno výše – mezi dvěma

rozdílnými organizacemi. Porovnání zemí s nejvyšším příjmem remitencí za rok 2010, ve třech

různých obdobích od zveřejnění dat je znázorněn v Příloze 3 (viz Tab. 2).

8 Mezinárodní měnový fond, dále jen MMF 9 Dále jen ČSÚ 10 USD – americký dolar

46

Druhé srovnání (viz Příloha 3, Tab. 3) znázorňuje počet celkových remitencí, které byly ve

světě přijaty během let 2001, 2005 a 2010 dle Světové banky. V obou případech lze pozorovat

dílčí rozdíl v letech, kdy Světová banka data vydala, nelze však jednoznačně určit zda tendence

byla klesající či stoupající. Avšak při celkovém součtu remitencí ve světě se ale ony „dílčí

rozdíly“ promítnou a výsledkem jsou odchylky dosahující hodnoty od 5 do 23 mld. USD.

Pokud následně porovnáme všechny odeslané remitence se všemi přijatými remitencemi,

nejenom že výsledná suma není stejná nebo by se mírně odlišovala, zde je rozdíl největší,

zejména pak od začátku 21. století (viz Příloha 2, Graf 2). Dle zprávy Congressional Budget

Office11 (2011, s. 3) – MMF uvádí, že všechny přijaté remitence za rok 2008 činily 407 mld.

USD, a přestože celkový součet příjmů a výdajů by měl být stejný, všechny zaznamenané

výdaje činily kolem 289 mld. USD za rok 2008. Tento rozdíl prý vzniká v důsledku odlišného

způsobu jejich výpočtu a odhadu v každé zemi. V případě, že jsou data o remitencích sbírána

přímo, rozdíly se dokonce zvyšují, z důvodu využívání neoficiálních12 kanálů pro jejich převod.

Často pak jsou remitence mylně klasifikovány, například v podobě útrat spojených s turismem,

bankovními vklady, apod. (Congressional Budget Office 2013).

Kromě meziobdobí v letech 1975 – 1985 a následně až od roku 1995 nejsou znatelné rozdíly

mezi daty, která byla vydána v letech 2012 a 2015 Světovou bankou. Taktéž dochází ke shodě

mezí odeslanými a přijatými remitencemi, avšak tento trend se pomalu mění právě na přelomu

nového tisíciletí (viz Příloha 2, Graf 1).

V roce 2000 je již pozorovatelný rozdíl mezi odeslanými a přijatými remitencemi a tento trend

setrvává až do současnosti, přičemž vzájemná disparita se zvětšuje. Dle dat Světové banky 2012

na počátku13 dosahuje rozdíl přes 16 mld. USD, v roce 2005 to je již téměř 81 mld. USD

a absolutního stropu dosahuje v letech 2007 a 2009 – 140 a 150 mld. USD. V porovnání s daty

Světové banky 2015 je zejména z počátku odlišnost ve vývoji mírnější, ale rozdíl mezi

odeslanými a přijatými remitencemi je stále vysoký.

Otázkou zůstává, proč docházelo ke shodě14 během 70. – 90. let a následně od roku 1995 –

hlavně pak od nového tisíciletí jsou rozdíly tak markantní? A jak je možné, že se data

poskytovaná Světovou bankou mění v průběhu let od jejich vydání? Zastáváme názor, že může

docházet k postupným úpravám15 starších dat – proto onen rozdíl v datech z roku 2012 a 2015.

Co se shodného vývoje během 70. – 90. let týká, je poněkud zvláštní, že bychom se v době

informační společnosti a s možnostmi současné techniky dopustili takové chyby. Data z

minulého tisíciletí byla tak pravděpodobně odhadována a proto nenastává rozdíl mezi

odeslanými a přijatými remitencemi, popřípadě je minimální. Tento nedostatek by bylo vhodné

do budoucna řešit.

Použité metody

Pro srovnání remitencí byla použita statistická data Světové banky, která spolupracuje s

Mezinárodním měnovým fondem. Ačkoliv Světová banka disponuje údaji od roku 1970 až po

11 Congressional Budget Office – jedná se o instituci spadající pod vládu Spojených států amerických 12 Ilegálních 13 Rok 2000 14 Kromě již zmíněné výjimky v letech 1975 – 1985 15 Upraven může být výpočetní algoritmus, nebo jsou každý rok (a následně v průběhu let) znovu evaluovány

složky ze kterých se remitence skládají

47

současnost (v ročence 2015 jsou hodnoty uzavřeny k roku 2013), během 70. a 80. let nejsou

dostupné údaje pro každou zemi – tento trend se ale pozitivně mění v průběhu 90. let, zejména

na přelomu tisíciletí. Použitá data byla znázorněna pomocí spojnicových grafů či tabulek a jako

celek porovnána se studovanou literaturou relevantní této problematice. Stěžejní byly v tomto

směru publikace Stojanova, který se remitencemi zabývá a rovněž zmiňuje možné disparity v

globálním, ale i lokálním měřítku. Výsledky byly slovně interpretovány s důrazem na rozdílnost

mezi přijatými a odeslanými remitencemi, včetně odlišnosti starších dat vydaných v ročenkách

2012 a 2015.


Ve spojitosti s migrací, potažmo remitencemi se čím dál tím více hovoří o fenoménu odlivu

mozků (brain drain), tento jev tu byl již dříve, ovšem ne v takové podobně, jako jej můžeme

vidět dnes. Napříč literaturou nenalezneme uniformní definici, dle Kunešové a kolektivu (2006,

s. 95) se jedná o „pohyb vysoce kvalifikovaných pracovníků“, avšak obecněji by se dalo

aplikovat, že: odliv mozků je jev, kdy vzdělaní a talentovaní jedinci opouští svou zemi –

emigrují. Tento jev často započne nebo může započít již během studia na vysoké škole, kdy

jedinec emigruje do zahraničí, kde dokončí vysokou školu – během té doby ještě není

kvalifikovaný pracovník, nicméně později se jím stane. Z toho důvodu bychom podtrhli slovo

talentování.

Některé definice hovoří o fenoménu odlivů mozků až v případech, kdy více než 10% lidí s

terciárním vzděláním emigruje, nebo pokud míra emigrace značně převyšuje míru imigrace

těchto vzdělaných či talentovaných jedinců. Někteří odborníci dokonce hovoří o tomto jevu až

v případě, kdy odliv kvalifikované pracovní síly je tak vysoký, že jehož důsledkem je negativní

dopad na ekonomický vývoj a stabilitu dané země (Kostelecká, et al. 2008, s. 13, 14).

Domníváme se, že je zde jistá korelace mezi růstem populace a odlivem mozků. Stejně jako

Malthus tvrdil, že lidské zdroje rostou geometricky, zatímco počet obyvatel na planetě roste

aritmeticky; tak i odliv mozků se v jisté míře odvíjí od počtu obyvatel na planetě. Samozřejmě,

že je nutné brát v potaz míru globalizace, stav ekonomiky a mnoho dalších ukazatelů. Tento jev

by neměl být zlehčován, abychom se nedostali do situace, které nyní čelí Evropa v přílivu

uprchlíků.

První snahy jak omezit nebo alespoň zmírnit tento jev byly v roce 1972 na konferenci

Organizace spojených národu, kde rozvojové země usilovaly o prosazení dvou následujících

požadavků (Kostelecká, et al. 2008, s. 14):

1. možnost odrazovat či zastrašovat kvalifikované jedince od emigrace, nebo podpořit

jejich návrat

2. zdanění emigrace pro cílovou zemi – částečné odškodnění pro zemi s odlivem

kvalifikovaných jedinců

Nicméně oba návrhy se však setkaly s neúspěchem z důvodu porušení deklarace lidských práv

a nejednotnosti, podle čeho by bylo určeno, zda daná země je rozvojová či nikoliv (Kostelecká,

48

et al. 2008, s. 14). Možnou finanční kompenzaci, po které volají státy, u nichž dochází k odlivu

mozků, zmiňuje i Schroth a Stojanov (2011), doposud je však toto snažení bez úspěchu.

Mimo jiné, odliv a příliv mozků může nepatrně připomínat již zmíněnou teorii tlaku a tahu,

nebo alespoň její část, která se týká pracovních podmínek, vybavení či ekonomické situace. Dle

výzkumu Pearsona (2001 in Kostelecká et al. 2008) je ve většině případů rozhodnutí k migraci

závislé na prestiži či vybavení dané instituce, raději než na platu.

Pokud je projekt dostatečně zajímavý a plat se nebude výrazně lišit, je to pro jedince stále

akceptovatelné. Ovšem v případě, že jeho očekávaní nebudou z pohledu technické vybavenosti

nebo prestiže uspokojena, ani vyšší plat není dostatečnou motivací. To platí zejména pro

akademické pracovníky (Kostelecká, et al. 2008). Straubhaar (2000 in Kostelecká et al. 2008)

dodává, že geografická poloha cílového místa má rovněž menší důležitost než samotná

atraktivita daného výzkumu, který je tak primárním cílem.

Migrace vzdělanějších jedinců – vědců, se také výrazně odlišuje na úrovni sociální sféry v

porovnání s ostatními migranty (neakademicky vzdělanými). Nejmarkantnějším rozdílem je, že

většinou dochází k migraci celé rodiny najednou, podle toho může potencionální zaměstnavatel

přizpůsobit migrantův plat. Migrace této skupiny lidí je i tak méně regulována vládou, jelikož

je zde větší pravděpodobnost úspěšného začlenění se do společnosti, přesněji – není očekáván

problém s integrací (Kostelecká et al. 2008). To je vzhledem k vyššímu stupni vzdělání

relevantní – neměl by tak nastat problém s jazykovou bariérou a rovněž je zde menší

pravděpodobnost rizika přenosu nemocí, apod.

Příliv mozků

Příliv mozků (brain gain) je opakem výše zmíněného odlivu mozků, z pohledu země, kam

vzdělaní či talentovaní jedinci přiházejí. Tudíž v případě, že v rozvojové zemi dochází k odlivu

mozků, na straně opačné (kterou často bývají země západu nebo země bohatého severu16)

dochází právě k přílivu mozků. To ovšem neznamená, že by k tomuto jevu docházelo pouze

jednostranně, nicméně přesun z chudého jihu na bohatý sever je převládající.

Přesto nelze jednoznačně určit, zda má odliv mozků pouze negativní dopad. Jedinci, kteří se

vracejí, získali nové zkušenosti a mohou tak v rozvojové zemi pomoci, v tomto ohledu se jedná

především o moderní technologie, naproti tomu ve zdravotnictví dochází výhradně k odlivu

mozků (Schroth, Stojanov 2011).

Mimo odlivu a přílivu mozků Schroth a Stojanov (2011) hovoří o cirkulární migraci. Ačkoliv

autoři zmiňují, že intenzita diskuze o formách migrace se stále rozvíjí, zejména během

posledních let, tento pojem není napříč literaturou často skloňovaný. Navíc dodávají, že

„význam cirkulární migrace je ztěžován nedostatkem dat o jejím rozsahu, skladbě a

důsledcích.“ (Schroth, Stojanov 2011, s. 81), nicméně jak již bylo zmíněno, tento problém se

týká i dalších aspektů, například remitencí, jež jsou s tímto tématem provázány.

Cirkulární migrace by tedy měla částečně odpovídat pojmu reemigrace, navzdory tomu není ve

studované literatuře ani zmínka. Cirkulární migrace může nabývat buď jednorázové formy – v

16 Státy nebo země bohatého severu a chudého jihu – nejedná se o geografické určení místa, ale jde o označení

vyspělých (sever) a rozvojových (jih) zemí či států

49

tomto případě by se dalo hovořit o reemigraci, nebo může docházet k opakování, což je

charakterističtější.

Protiprávní a neetické postupy

V literatuře věnované tomuto jevu je často akcentován nízký, až podprůměrný standard

pracovních podmínek. Je obecně známo, že migranti jsou „nuceni“ přijmout práci, která je pod

jejich úroveň – mnohdy se jedná o zaměstnání, jež obyvatelé dané země odmítají. Kromě toho

je zcela zřejmé, že jejich úroveň vzdělání neodpovídá jejich zaměstnání (pracovnímu zařazení),

tomuto problému mohou však migranti čelit ještě před odchodem ze své vlasti. Jejich odchod

tak může být podmíněn finanční půjčkou, z čehož plyne nutnost akceptace téměř jakékoliv

práce bez ohledu na sociální podmínky.

Rovněž je apelován důraz na oblast poplatků při zasílání remitencí, které jsou vysoké a cílové

destinace – rozvojové země tak přichází o značnou část finančních prostředků. V rámci

celosvětového rozvoje, primárně ovšem v zemích třetího světa, je také zdůrazňována

bezpečnost a cenová dostupnost pro návrat migrantů, obzvláště pak v případech cirkulární

migrace. Negativním příkladem je „neslavný Terminál 3 letiště v Jakartě“ – kde jsou těmto

jedincům, účtovány zcela nesmyslné a někdy i neoprávněné poplatky, včetně vysoké ceny za

dopravu (Schroth, Stojanov 2011, s. 84).

Závěr

Ačkoliv je současný stav silně medializován a situace v Evropě či místech odkud uprchlíci

(migranti) aktuálně přicházejí je velice vážná, migrace jako samotné téma či jeho aspekty –

remitence, odliv a příliv mozků, apod. – se stávají v posledních letech stále diskutovanějšími

na všech úrovních. Díky již zmíněnému interdisciplinárnímu charakteru, se nejedná pouze o

přesun lidí, ale také financí nebo hmotných věci v podobě remitencí. Může tak docházet k

rychlejšímu rozvoji v zemích třetího světa (zemích chudého jihu) a následně zmírnění chudoby.

Z generalizovaného pohledu na celou situaci se domníváme, že vše se bude odvíjet od

celosvětového dění a postojů západních mocností vůči celé situaci – od řešení situace

Islámského státu, přes kroky které budou podniknuty v rámci regulace odlivu a přílivu mozků,

jejich eventuelní finanční odškodnění a mnohé další. Trend ve vývoji remitencí by se výrazně

měnit neměl, nebo alespoň tyto změny nejsou očekávány, to samé platí pro vzájemný rozdíl

mezi odeslanými a přijatými remitencemi, kde změnu nelze patrně očekávat. Pokud k nějaké

dojde, tak v důsledku silné ekonomické nestability či samotné krize.

Výsadní roli představuje v tomto směru globalizace, především v zastoupení transnacionálních

korporací či větších společností napříč různými zeměmi ve světě – zaměstnanci těchto firem

tak mohou být přemísťování v rámci nejen vnitrostátního, ale i mezinárodního měřítka s

možností aplikace cirkulární migrace. Tento jev se aktuálně týká raději obyvatel střední třídy

již vyspělých států, avšak je k tomuto tématu relevantní a následná aplikace tohoto druhu by

mohla pozitivně přispět v rozvojových zemích.

50

Zdroje

Tištěné:

DRBOHLAV, D., ed., 2015. Ukrajinská pracovní migrace v Česku. Praha: Univerzita Karlova.

ISBN 978-80-246-2995-7.

KOSTELECKÁ, Y., et al., 2008. How to Turn Brain Drain into Brain Gain: Policies to Support

Return of Researchers and Scientists to Their Home Countries. Praha: Institute of Sociology

AS CR. ISBN 978-80-7330-148-4.

KUNEŠOVÁ, H., CIHELKOVÁ, E., a kol., 2006. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy.

2. dopl. a přepr. vyd. Praha: C. H. Beek. ISBN 80-7179-455-4.

ROUX, J., P., 2015. Střet náboženství. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers. ISBN 978-80-87950-

13-5.

SCHROTH, J., STOJANOV, R., 2011. Brain drain / Brain gain / Brain circulation. In:

BRÁZOVÁ, E., K., et al. Migrace a rozvoj: Rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha:

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, s. 72-90. ISBN 978-80-87404-10-2.

STOJANOV, R., SCHROTH, J., MIKES, A., 2011. Remitence a jejich rozvojový dopad. In:

BRÁZOVÁ, E., K., et al. Migrace a rozvoj: Rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha:

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, s. 44-64. ISBN 978-80-87404-10-2.

TOMÁŠEK, M., 2006. Právo a neprávní normativní systémy optikou moderních politických

ideologií. Brno. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Právnická fakulta. Vedoucí práce

Miloš Večeřa.

VÁCLAVÍK, K. a kol., 2007. Praktický slovník cizích slov. Praha: XYZ. ISBN 978-80-7388-

543-4.

Elektronické:

BÁRTA, M., 2015. Novodobé stěhování národů In: Fokus VM [televizní pořad]. Česká televize

3. 3. 2015. [vid 3. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/11054978064-

fokus-vaclava-moravce/215411030530002/

BBC, 2013. Lampedusa boat tragedy: Migrants 'raped and tortured' [online]. 8. 10. 2013. [vid.

30. 12. 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-europe-24866338

CONGRESSIONAL BUDGET OFFICE, 2011. Migrants’ Remittances and Related Economic

Flows [online]. [vid. 12. 10. 2015]. Dostupné z:

https://www.cbo.gov/sites/default/files/cbofiles/ftpdocs/120xx/doc12053/02-24-

remittances_chartbook.pdf

DRBOHLAV, D., UHEREK, Z., 2007. Reflexe migračních teorií. In: Geografie, 112, č. 2, s.

125-141 [online]. [vid. 2. 1. 2016]. Dostupné z:

https://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/illegal/clanky/Uherek-Teorie.pdf

EUROSTAT, 2014. Countries 2014 [digitální geografická databáze]. [1 : 3 000 000]. [vid. 8.

11. 2015]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/cache/GISCO/geodatafiles/CNTR_2014_03M.zip

51

KOHOUTEK, R., 2015. Normativní systém. In: ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [vid 9. 1.

2016]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/normativni-system

PALÁT, M., 2014. Příčiny vzniků migrace a reflexe souvisejících teorií. In: Klímová, V., Žítek,

V., eds. XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:

Masarykova univerzita. [vid. 22. 8. 2015]. s. 708–714. ISBN 978-80-210-6840-7. Dostupné z:

http://is.muni.cz/do/econ/soubory/katedry/kres/4884317/48596005/091_2014.pdf

ROZEHNAL, A., 2015. Jak se liší uprchlík od imigranta a co z toho vyplývá. In: Hlídací Pes

[online]. 1. 11. 2015. [vid 25. 12. 2015]. Dostupné z: http://hlidacipes.org/jak-se-lisi-uprchlik-

od-imigranta-a-co-z-toho-vyplyva/

SAMIR, K., S., 2015. Revoluční krok v reformě islámského světa. In: Radio Vaticana [online].

25. 2. 2015. [vid. 1. 1. 2016]. Dostupné z:

http://www.radiovaticana.cz/clanek_print.php4?id=21535

STOJANOV, R., NOVOSÁK, J., 2008. Migrace místo pomoci? Remitence a cirkulace mozků

jako nástroje rozvoje. In: Mezinárodní vztahy 2008, Vol 43, No1: Politiky rozvoje [online]. [vid.

11. 10. 2015]. ISSN 0323-1844. Dostupné z: http://www.stojanov.org/soubor/MV-

Migrace_a_rozvoj.pdf

STOJANOV, R., STRIELKOWSKI, W., DRBOHLAV, D., 2011. Pracovní migrace a

remitence: současné trendy v době ekonomické krize. In: Geografie, 116, č. 4, s. 375-400

[online]. [vid. 25. 12. 2015]. Dostupné z: http://geography.cz/sbornik/wp-

content/uploads/2012/01/g11-4-1stojanov_strielkowski_drbohlav.pdf

SVĚTOVÁ BANKA 2012. Remittances Data – Inflows [online]. April 2012.

[vid. 12. 10. 2015]. Dostupné z:

http://siteresources.worldbank.org/INTPROSPECTS/Resources/334934-

1110315015165/RemittancesData_Inflows_Apr12(Public).xlsx

SVĚTOVÁ BANKA 2012. Remittances Data – Outflows [online]. April 2012.

[vid. 12. 10. 2015]. Dostupné z:


1110315015165/RemittancesData_Outflows_Apr12(Public).xlsx

SVĚTOVÁ BANKA 2015. Remittances Data – Inflows [online]. April 2015

[vid. 27. 12. 2015]. Dostupné z:


1288990760745/RemittanceData_Inflows_Apr2015.xls

SVĚTOVÁ BANKA 2015. Remittances Data – Outflows [online]. April 2015

[vid. 27. 12. 2015]. Dostupné z:


1288990760745/RemittanceData_Outflows_Apr2015.xls

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY, 2015. Interaktivní mapy EU. In: Euroskop.cz [online]. [vid.

30. 12. 2015]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/23/sekce/interaktivni-mapy-eu/

52

Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Mapa Evropské unie a Schengenu

Příloha 2 Grafické srovnání vývoje remitencí

Příloha 3 Tabulkové srovnání remitencí

53

Příloha 1 Mapa Evropské unie a Schengenu

Obr. 1 Země Evropské unie a Schengenu (zdroj: upraveno dle Eurostatu 2014)

54

Příloha 2 Grafické srovnání vývoje remitencí

Graf 1 Odlišný vývoj remitencí ve světě dle ročenek 2012 a 2015 za období 1970 – 2000 (mld. USD)

(zdroj: upraveno dle Světové banky 2012; 2015)

Graf 2 Odlišný vývoj remitencí ve světě dle ročenek 2012 a 2015 za období 2000 – 2010 (mld. USD)

(zdroj: upraveno dle Světové banky 2012; 2015)

0

20

40

60

80

100

120

140

1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000

ročenka 2012 - přijaté

ročenka 2015 - příjaté

ročenka 2012 - odeslané


100

150

200

250

300

350

400

450

500

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

ročenka 2012 - přijaté

ročenka 2015 - příjaté



55

Příloha 3 Tabulkové srovnání remitencí

Tab. 2 Rozdíly mezi ročenkami v přijatých remitencích za rok 2010 u zemí s největším příjmem (mld. USD)

(zdroj: upraveno dle Stojanov, Schroth a Mikes 2011; Světová banka (2012; 2015))

rok 2010

dle ročenky 2011

rok 2010

dle ročenky 2012

rok 2010

dle ročenky 2015

Indie 55,0 54,0 53,5

Čína 51,0 53,0 52,5

Mexiko 22,6 22,0 22,0

Tab. 3 Rozdíly mezi ročenkami u přijatých remitencí ve světě během let 2001, 2005 a 2010 (mld. USD)

(zdroj: upraveno dle Stojanov, Schroth a Mikes 2011; Světová banka (2012; 2015))

dle ročenky 2011 dle ročenky 2012 dle ročenky 2015

2001 147 146 140

2005 257 277 280

2010 440 453 458

56

Hudební výchova jako metodotvorný činitel v průřezových tématech

základního vzdělávání

Music as a methodological factor in pervading topic of primary school

Daniela Kalajcidisová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Učitelství pro 1.

stupeň základní školy


Abstrakt

Práce řeší problematiku zapojení částí průřezového tématu zvaného environmentální výchova

do primárního vzdělávání. Zaměřuje se na témata včelstvo a jeho přínos pro člověka a na

koloběh vody v přírodě. Součástí práce je i základní teoretický přehled k daným tématům a

východiska zohledňující hudební výchovu jako metodotvorný činitel v průřezových tématech.

Výsledky projektu umožňují využití prvků hudební výchovy v jiných vzdělávacích oblastech

prvního stupně (environmentální výchova, přírodověda). Následně mohou sloužit, jako

odlehčující aktivita v tradiční školské výuce. Z tohoto důvodu obsahuje práce originální soubor

tematických říkadel, písní a je obohacena o originální obrazový materiál. Práce je koncipována

tak, aby mohla být využita i ve formě metodických listů přímo ve výuce.

Abstrakt

The treatise solves issues of connection the pervading topic called environmental education to

primary education. It is focused on topics hive and its benefit for human and circulation of water

in nature. Basic theoretical overview of set topics and bases considerating musical education as

methodological factor in sectional topics are also parts of the treatise. Results of project allow

utilization of elements musical education in other educational fields of elementary (first) school

(environmental education, natural science (biology)). Subsequently it could be used as relaxed

activity in traditional educational teaching. For this reason the treatise contains original

collection of thematic rhymes, songs and it is enriched with original pictorial material. The

treatise is also conceived in order to could be used directly in lessons in form of methodology

sheets.

Klíčová slova

Environmentální výchova, hudební výchova, říkadla, písně

Keywords

Environmental education, music, chants, songs

57


Hlavním cílem projektu je vytvořit sborník 5 -10 tematických říkadel a několika písní se

zaměřením na vybraná průřezová témata prvního stupně základního vzdělávání.

Na základě hlavního cíle byly stanoveny následující dílčí úkoly:

a) Vytvořit soubor říkadel na vybraná průřezová témata.

b) Vytvořit soubor vhodných melodií.

c) Vytvořit sborník písní včetně notového zápisu a kytarových značek.

Hlavním předpokladem práce je ověření schopnosti samostatné tvůrčí a umělecké hudebně-

dramatické činnosti, které by měl být učitel primárního vzdělávání schopen. Tento předpoklad

vychází z podnětů rozvíjených v metodice didaktiky hudební výchovy, zároveň vychází

z celkového průběhu vzdělávání učitelů pro první stupeň základní školy. Práce předpokládá, že

lze využít prostředků hudební výchovy pro začlenění průřezových témat do výuky na prvním

stupni základní školy. Druhým předpokladem práce je domněnka, že zařazení hudebně-

dramatického prvku podpoří schopnost dětí si snáze a trvaleji zapamatovat učivo, neboť je

podáno netradiční a zábavnou formou s aktivním zapojením žáka.


2.1. Environmentální výchova

Průřezová témata jsou povinnou součástí základního vzdělávání, jejich rozsah a způsob

realizace stanovuje ŠVP. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími

oblastmi a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. (PRUT

– průřezová témata 2016)

Environmentální výchova vybavuje žáky specifickými kompetencemi, které je směřují

k odpovědnému environmentálnímu chování, tj. takovému chování, kdy lidé berou při svém

rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit

určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality vlastního života. Toto chování je

ovlivněno komplexem vzájemně propojených specifických znalostí, dovedností a postojů, které

se u žáků v různém období rozvíjejí a navazují na sebe. (PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

Environmentální výchova je členěna do pěti klíčových témat (Senzitivita, Zákonitosti,

Problémy a konflikty, Výzkumné dovednosti a znalosti, Akční strategie), která jsou zásadní pro

rozvíjení odpovědného environmentálního chování, měla by se realizovat všechna v

doporučené návaznosti. U nejnižších ročníků základní školy, tj. do 5. třídy, bychom se měli

zaměřit zejména na rozvíjení a budování senzitivity, a zákonitostí. Od 5. do 6. ročníků je

vhodné se zabývat výzkumnými dovednosti spolu s analýzou vybraných problémů a konfliktů.

Až v závěru rozvoje environmentálního myšlení lze přikročit k poslednímu tématu, kterým jsou

akční strategie. (PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

58

2.1.1. Klíčové téma: Senzitivita

Environmentální senzitivitou se rozumí citlivost, vztah a empatie vůči přírodě a životnímu

prostředí, včetně citlivého vztahu ke zvířatům a rostlinám. Je základním předpokladem k

rozvoji zájmu učit se o životním prostředí, mít o něj starost a chránit ho. Rozvíjením tohoto

klíčového tématu ovlivňujeme ranou motivaci dětí diskutovat a zkoumat otázky týkající se

životního prostředí, také proto je environmentální senzitivita klíčovou oblastí environmentální

výchovy. Je vhodné zabezpečit dětem častý kontakt s přírodou a prostor pro interakci s ní.

(PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

Charakteristika klíčového tématu v primárním vzdělávání:

Environmentální senzitivitu jako klíčové téma je vhodné rozvíjet již od raného věku. Její rozvoj

podporují pobytové akce v přírodě, aj. (PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

2.1.2. Klíčové téma: Zákonitosti

Zákonitostmi se rozumí znalost základních principů fungování životního prostředí, tedy to „jak

to v přírodě chodí.“ Zákonitosti dělíme do pěti podkategorií: toky energie a koloběh látek,

potravní vztahy, vztahy mezi organismy a prostředím, sociální kultura populací a společenstev,

antropogenní vliv na životní prostředí. Záměrem je, aby žák těmto zákonitostem porozuměl.

(PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

Charakteristika klíčového tématu v primárním vzdělávání:

Vytváří předpoklady k dosažení doporučených očekávaných výstupů ostatních klíčových

témat. (PaedDr. Pastorová M. et al, 2011)

2.2. Téma 1 – Včelstvo a jeho přínos pro člověka

2.2.1. Co je včelstvo?

Včelstvo je společenstvo včel. Základem společenství je včelí matka neboli královna, několik

tisíc dělnic a v určitém období i několik set trubců. Královna a dělnice jsou včelí samičky, oproti

tomu trubci jsou včelí samci.

2.2.2. Kde včelstvo žije?

Dnešní včely žijí v úlech nástavkových. Nástavkové úly jsou složeny z oddělitelných pater,

nástavků. Díky těmto nástavkům je snazší přístup do všech částí úlu. Dříve žily včely v dutinách

stromů a naši předkové je už tenkrát okrádali o zásoby medu.

59

Obr. 1 Nástavkový úl (zdroj: Včely a včelaři 2016)

2.2.3. Život v úlu.

Matka (Včelí královna) - Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko jako jakékoli jiné,

z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě (mateří kašičce), kterou matka od dělnic

při svém vývoji dostává a speciální buňce (tzv. matečník), ve které vyrůstá, dostanou její

pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. A tak se z ní stává včela, které

je umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Matka je největší v úle, má dlouhý zadeček i

žihadlo, ale tím vás nebodne. Jednou za svůj život vylétá na snubní let a je oplodněna několika

trubci. Poté denně klade stovky vajíček. Z oplozených vajíček se líhnou dělnice a z

neoplozených trubci. Život matky trvá 3-4 roky a po celou dobu je krmena mateří kašičkou.

(Včely a včelaři 2016)

Dělnice -Posláním dělnic ve včelstvu je krmení matky a péče o ni, výchova a krmení potomstva,

udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, ve kterých jsou včely vychovávány a do

kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče atd. Každá dělnice si

v průběhu života vyzkouší skoro všechny úkoly. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává

čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavitelkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu

a stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do

konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení propolisu a jiné.

Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úlu.

Pak vylétá z úlu a podle toho, jaká činnost jí je přidělena, se dožívá ještě 7-21 dní. V zimních

měsících, kdy včely úly neopouštějí, se dělnice dožívají 6-8 měsíců. Mají orgán s názvem

„voskotvorná žláza“, kterou mají dělnice na zadečku, a ta za příhodných podmínek produkuje

malé voskové šupiny (vosk). Dále mají orgán s názvem „hltanová žláza“, který u mladých včel

slouží na výrobu mateří kašičky a u včel starších na přeměnu nektaru v med. Dělnice oproti

matkám mají také i vonné tzv. Nossonovy žlázy, určené pro výrobu speciálního feromonu

jedinečného pro celé včelstvo. Díky těmto žlázám včely strážkyně poznají, zda se k úlu blíží

včela z jejich včelstva a to právě díky čichu, který tyto feromony vnímá. (Včely a včelaři 2016)

Trubec – Trubec je včelí sameček. Je nejširší ze všech včel a dlouhý je přibližně jako matka.

Vypadá podobně jako válec. Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají k

udržování optimální teploty v úlu, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od

vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen plnit své

„rodičovské povinnosti“. Za nimi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky

a trubci z celého okolí, a kde dochází k „včelím zásnubám“. Trubci po spáření umírají. Nemají

60

lehký život ani tehdy není-li jim dopřáno se spářit se samicí, protože včely všechny trubce

doslova vystrkají z úlu koncem července a srpna. (Včely a včelaři 2016)

2.3. Téma 2: Koloběh vody v přírodě

2.3.1. Koloběh vody

Obr. 2 Koloběh vody (zdroj: USGS Water Science School 2016)

Koloběh vody je nejmohutnější z přirozených koloběhů látek na Zemi. Slunce ohřívá vodu v

oceánech, ta se vypaří a dostává se do vzduchu ve formě vodní páry. Vodní pára se pomocí

vzdušných proudů dostává výše do atmosféry, kde se z ní, díky nižší teplotě, stávají oblaka. Z

oblak padá voda zpět na zem ve formě srážek. Srážky mohou být ve formě sněhu, deště nebo

krup. Některé sněhové srážky zůstávají v podobě ledovce, či sněhové čepice na horách ve formě

pevné vody. Většina srážek ovšem spadne zpět na pevninu nebo do oceánů, odkud díky zemské

tíži odtéká. Část vody napájí řeky, z kterých voda teče zpět do oceánů. Část se vsakuje do půdy.

Takto voda nepřetržitě koluje. (USGS Water Science School 2016)

2.3.2. Skupenství vody

Voda se na zemi vyskytuje ve všech třech skupenstvích. Vodu v plynném skupenství nazýváme

vodní párou. Voda ve formě kapalné nazýváme voda, v podobě srážek pak déšť. Voda ve

skupenství pevném je led, v podobě srážek jí nazýváme sníh, či kroupy. Zvláštním případem

formy vody je rosa, která vzniká tehdy, je-li teplota povrchu nějakého předmětu nižší, než je

rosný bod okolního vzduchu. Vodní pára se poté sráží v podobě kapek na povrchu chladného

předmětu. Jinovatka je další podoba vody, která vzniká jako krystalická námraza pevných

61

předmětu. Vzniká zejména při mlze a je to v podstatě rosa, která vznikla pod bodem mrazu.

(USGS Water Science School 2016)

2.4. Práce s říkadly

Rytmizace textu obecně, ale i práce s vlastním tematickým rytmizovaným říkadlem aktivizuje

žáka, podporuje paměťové schopnosti, je-li spojena i s auditivní, vizuální i motorickou

aktivitou (viz. příklady v příloze) vybavuje žáka celou škálou typů osvojování učení látky,

podporuje schopnost jejího dlouhodobého ukládání.

Pro práci s říkadlem je text opatřen vyznačením rytmické pulzace a grafickým zápisem rytmu.

(Rytmus s dětmi tleskáme, dupeme nebo ztvárníme pomocí Orffových nástrojů, vedle

verbálního projevu tak zapojujeme i motorickou složku)

/Na-ro/ze-ná/vče-lič/ka II II II I

/zro-di/la-se z/va-jíč/ka. II II II I

/Po-té/je-z ní/lar-vič/ka II II II I

/za-kuk/lí –se/ma-lič/ká. II II II I

Pro grafický zápis rytmu je požita tato forma zápisu:

4/4 takt

I I I I čtvrťové rytmické hodnoty

II II II II osminové rytmické hodnoty

Náměty na práci s říkadly:

Pro oživení a rozšíření práce s říkadlem využíváme tzv. Hry

Hru na otázku a odpověď

Děti rozdělíme do dvou skupin A, B. Skupina A pokládá otázku, skupina B odpovídá.

Ukázka:

A)

/Vo-da/ta-má/spou-stu/po-dob, II II II II

/víš-kde/všu-de/se-na/chá-zí? II II II II

B)

/Na-ze/mi-pod/ze-mí/i-v nás, II II II II

/to-hle/nás-přec/ne-roz/há-zí. II II II II

Využíváme i tzv. Hromadnou rytmizaci

Říkadlo říká celá třída najednou, rytmicky doprovází tleskáním, pleskáním či dupáním,

rytmickými nástroji Orffova instrumentáře, zařazuje i dramatický prvek, říkadlo přednáší

rytmizovaně (příklad k tematickému celku vodstvo – sekaně jako kus ledu, vláčně a pomalu

jako tekoucí řeka, tiše a jemně jako pára, rychle jako kapičky deště apod.)

62

Můžeme zařadit i tzv. Skupinovou rytmizaci či Skupinovou rytmizaci s doprovodem

Orffova instrumentáře

Rozdělíme žáky na skupiny. Počet skupin je závislý na počtu veršů v říkadle. Zde máme mnoho

možností práce s říkadlem.

Příklady

• utvoříme dvě skupiny – první skupina říká liché verše a druhá sudé.

• utvoříme tolik skupin kolik je veršů a každá skupina říká jeden verš

3. Postup zpracování a použité metody

Práce předkládá tvůrčí uměleckou možnost zapojení průřezových témat pomocí písní a

rytmizovaných říkadel do primárního vzdělávání. Rozvíjí a aktivizuje vizuální, auditivní a

motorické dovedností. Představuje originální soubor říkadel a písní, jejichž obsah koresponduje

s částmi učiva environmentální výchovy, které mají být v rámci průřezových témat zapojeny

do výuky na prvním stupni základní školy. Na základě absolvování praxe v ekologickém centru

STREVLIK byly získány základní a potřebné informace týkající se průřezového tématu. Na

základě získaných informací vznikl originální soubor říkadel a písní. První téma (Včelstvo a

jeho přínos pro člověka) je propojeno rámcovým příběhem, který má za úkol vtáhnout dítě do

příběhu a dopomoci tam k požadovanému prožitku dítěte. Jedná se o vlastní uměleckou tvůrčí

činnost, metodicky vycházející z postupů hudebně-didaktických a literárních. Tvůrčí

uměleckou činností byla vytvořena rytmizovaná říkadla, písně s doprovodem Orffova

instrumentáře, které jsou doplněné pohádkou. Práce klade velký důraz na pravdivost informací.

4. Výsledky a doporučení

Hlavním cílem bylo vytvořit sborník rytmizovaných říkadel, motivačních textů a písní, na

vybrané průřezové téma, doplněný notovým zápisem Orffova instrumentáře a kytarovými

značkami. Východiskem byla zkušenost malé propojenosti výukových oblastí s uměleckým

prvkem zohledňujícím vizuální, auditivní a motorické učební a paměťové prostředky. Projekt

naznačuje a ukazuje budoucím pedagogům možnosti práce s prvky hudební výchovy jako

prostředku pro ukotvování a zařazování průřezových témat do výuky na prvním stupni

základního vzdělávání, vše s akcentem na vlastní originální tvořivost a s ohledem na prožitek a

aktivitu dětí.

63

Tab. 1 Ukázka vlastní tvůrčí činnosti

Ukázka pohádky:

Ukázka písničky:

64

Ukázka říkadla:

Tabulka obsahuje pouze ukázku výsledků činnosti. Všechna říkadla a píseň naleznete v příloze č.1

5. Závěr

Pro svůj projekt jsem si zvolila využití hudební výchovy jakožto prostředku k zapojení

průřezových témat do výuky na prvním stupni základní školy. Hlavním cílem projektu bylo

65

vytvořit sborník 5 – 10 tematických říkadel a několika písní s doprovodem Orffova

instrumentáře a kytarovými značkami se zaměřením na vybraná průřezová témata prvního

stupně základního vzdělávání. Z průřezových témat jsem se zaměřila na téma environmentální

výchovy a to konkrétně na rozvoj dvou jejich klíčových témat: téma senzitivity a zákonitostí.

Oblast senzitivity jsem zapojila nejen do rámcového příběhu, ale i do všech výsledků vlastní

tvůrčí činnosti. Senzitivitu rozvíjím prostřednictvím zvýšení informovanosti o dané

problematice u dětí, která přispívá k rozvoji jejich vztahu a empatii k přírodě. V podtématu

zákonitosti jsem se zaměřila na toky energií a koloběh látek následně na sociální kulturu

populací a společenstev, konkrétně na koloběh vody a sociální kulturu včelstva jako

společenstva. Tato oblast přispívá k tomu, aby si děti upevnily základní a neměnná pravidla

přírody. Základním předpokladem pro vytvoření mé práce byla schopnost vlastní tvůrčí

umělecké činnosti budoucího pedagoga primárního vzděláváním. Tento předpoklad jsem

vzhledem k vytvoření vlastního souboru písní a rytmizovaných říkadel naplnila. Druhým

předpokladem byla schopnost dítěte snáze si zapamatovat látku, která je mu podaná aktivační i

zábavnou formou. Předpoklad nebyl zahrnut v cílech projektu. Jeho naplnění bude realizováno

v průběhu vlastní praxe a následně zpracováno v diplomové práci. Výše uvedené cíle byly

naplněny. Výsledky projektu naznačují možnosti zařazení prožitkových hudebních a

dramatických prvků k hlubšímu naplnění vzdělávacích oblastí i průřezových témat, které

mohou zároveň sloužit jako odlehčující aktivita v tradiční školské výuce.

6. Zdroje

PaedDr. Pastorová, M., et al., 2011. Doporučené očekávané výstupy Environmentální výchova

v základním vzdělávání [online]. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

[7. 1. 2016]. ISBN: 978-80-87000-76-2. Dostupné z:

http://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.php?file=29297&view=4001

The Water Cycle – USGS Water Science School: Oběh vody: The Water Cycle [online].

[vid. 10. 1. 2016]. Dostupné z: http://water.usgs.gov/edu/watercycleczech.html

Včely a včelaři: O včelách [online]. [vid. 5. 1. 2016]. Dostupné z:

http://vcely.euweb.cz/Central_O_vcelach.htm

PRUT – průřezová témata: • Co jsou průřezová témata? [online]. [vid. 5. 1. 2016]. Dostupné

z:

http://www.prurezovatemata.cz/Cojsoupr%C5%AF%C5%99ezov%C3%A1t%C3%A9mata.as

px

7. Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Téma 1 – Včelstvo a jeho přínos pro člověka – pohádka, říkadla a píseň

66

Příloha 1 Téma 1 – Včelstvo a jeho přínos pro člověka – pohádka, říkadla a píseň

75

Koncept sociálního kapitálu v geografii

The Concept of Social Capital in Geography

Kristýna HAZDROVÁ

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Aplikovaná geografie


Abstrakt

Sociální kapitál nemá ustálenou jasně danou definici, dá se však popsat jako soubor vztahů

mezi lidmi založený na vzájemné důvěře. Tvoří sociální sítě mezi členy sociálních skupin, nebo

mezi skupinami navzájem, a to napříč všemi měřítkovými úrovněmi (skupin i regionů).

Základní rozdělení je na sociální kapitál vnitroskupinový, meziskupinový a hierarchický,

přičemž poslední zmiňovaný přináší velké možnosti v oblasti rozvoje regionů. Kromě

regionálního rozvoje působí i na další geografické aspekty a to na rozmístění obyvatel a sídel,

ekonomický růst regionů, kvalitu života a spokojenost obyvatel, apod. Z geografického

hlediska je pro nás důležité, zda se dá sociální kapitál měřit a odpověď zní ano. Ne však přímo

hodnotami pro sociální kapitál, ale pomocí indikátorů, které jasně ovlivňují sociální kapitál,

nebo jím jsou jednoznačně ovlivňovány. Měření a volba indikátorů je však závislá na měřítkové

úrovni měřeného regionu. Sociální kapitál je důležitým faktorem k fungování celého našeho

sociálního systému.

Abstract

Social capital does not have any fixed definition, but it can be described as social relationships

based on mutual trust. Social capital creates social networks among members of social groups

or among groups themselves across all scale levels (groups and regions). Social capital is

divided into "bonding", "bridging" and "linking". "Linking" social capital brings great

opportunities in regional development. Social capital affects, besides regional development,

also other geographical aspects - distribution of population and places, economic growth of

regions, quality of life and people’s satisfaction etc. Geographically it is important for us

whether social capital can be measured and the answer is yes. But with indicators that affect

social capital or vice versa. Measurement and selection of indicators depends on the scale level

of measured region. Social capital is important factor for functioning of our entire social system.

Klíčová slova

Sociální kapitál, důvěra, interakce

76

Keywords

Social capital, confidence, interaction


Cílem projektu je konceptualizovat sociální kapitál jako nevyhnutelný předpoklad jeho využití

v geografii po provedení rešerše relevantní odborné literatury a geografické literatury

zabývající se sociálním kapitálem. Dále se pokusím zjistit, zda a jak se dá sociální kapitál měřit.

Předpokládám, že sociální kapitál je významným nástrojem pro pochopení soudobé sociální a

ekonomické reality. Z pohledu geografa předpokládám, že je důležitým faktorem v geografické

organizaci společnosti, a jeho úroveň se dá měřit.

Slovo kapitál pochází z italského capitale, nebo francouzského capital (z latiny capitalis –

hlavní, caput – hlava), což znamená hlavní, základní jistina.

Tento pojem vznikl v ekonomii a zkráceně se dá vysvětlit jako „peníze, které vynášejí další

peníze“. Představuje vlastní prostředky, které investujeme za účelem zisku a je tedy výraznou

motivací všech podnikatelů. Rozlišujeme kapitál finanční, tedy jeho peněžní podobu (hotové

peníze, cenné papíry, apod.), a kapitál reálný v jeho fyzické podobě (stroje, budovy, materiál,

licence, software, know-how). Jeho dalším charakteristickým rysem je, že se dá hromadit,

akumulovat. Je synonymem slov jmění, bohatství, prospěch, výhoda, jistina, hodnota.

Rozlišujeme však i další formy kapitálu kromě ekonomického, a to kapitál politický, kulturní a

lidský. Všechny tyto kapitály také souvisí s kapitálem sociálním, kterým se budu v celé práci

zabývat.

Pojem sociální kapitál je poměrně nový. Poprvé toto spojení použil v roce 1916 Lyda J. Hanifan

ve své práci o vzdělávání dětí. Dalšího zformování se však dočkal až v 80. letech 20. století

díky publikaci Pierra Bourdieuho, Forms of Capital (1986), následně byl zpracován ve studii

Jamese Colemana, Social Capital in Creation of Human Capital (1988), a největšího

zviditelnění se mu dostalo díky populárním knihám Roberta Putnama, Bowling Alone (1995 a

2000). Tito tři muži jsou dnes vnímáni jako největší teoretikové sociálního kapitálu a jejich díla

pomohla k ustanovení a popularizaci tohoto pojmu. V České republice se tímto tématem

zabývali například Jan Pileček a Vít Jančák z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje

na Fakultě přírodovědecké Univerzity Karlovy v Praze. Studii Sociální kapitál a rozvoj regionu:

Příklad kraje Vysočina vypracovali Věra Majerová, Tomáš Kostelecký a Luděk Sýkora. Další

kniha formulující pojem sociální kapitál je Důvěra a demokracie Markéty Sedláčkové, na

kapitole věnované sociálnímu kapitálu se podílel Jiří Šafr. Studií o sociálním kapitálu v České

republice zatím nevyšlo mnoho a tento pojem zde není příliš rozšířen, i když si zaslouží naši

pozornost.

77


2.1. Konceptualizace sociálního kapitálu

Koncept sociálního kapitálu má velké množství možných definic. Odborná literatura posledních

let ale dospívá ke společnému postoji, který přijímá definici sociálního kapitálu založenou na

sociálních sítích, důvěře a občanských normách a hodnotách (Pileček, Jančák 2010). Sociální

kapitál je soubor vztahů mezi lidmi (aktéry, členy) v sociálních sítích (skupinách,

společnostech) založený na vzájemné důvěře. Tvoří sociální vazby, které umožňují optimální

spolupráci mezi aktéry sociální sítě a zajišťují přenos znalostí a informací mezi těmito aktéry.

Jednotliví aktéři mohou ze společného sociálního kapitálu těžit ve svůj vlastní individuální

prospěch, hmotný i nehmotný, musí to však být v souladu se zájmy celé skupiny. Ne všichni

aktéři přispívají do sociálního kapitálu určité sociální sítě stejnoměrně a stejně tak je společný

sociální kapitál nestejnoměrně využívám – někteří členi mají přístup k významnějším zdrojům

než jiní a proto také sociální kapitál obohacují více. V sociálním kapitálu se tak odrážejí i

sociální nerovnosti (Majerová 2011). Úrovně sociálního kapitálu se odvíjí od charakteristik

sociálních sítí (např.: počet členů, míra důvěry) a od kvality prostředí, ve kterém se sociální

interakce odehrávají. Jak ale ve své práci upozorňují L. Sýkora a R. Matoušek (2009), pozor na

romantizující pohled na sociální kapitál. Sociální kapitál se nesnaží vytvořit obecné pozitivní

klima, jde jen o konkrétní sociální vztahy a ty mohou být velmi nerovné. Koncept sociálního

kapitálu se dočkal i mnoha negativních ohlasů. Důvodem bylo velké množství různorodých

definic a na to navazující problém měření a otázka výběru indikátorů.

Proč je tedy sociální kapitál důležitý? Podle mého názoru se sociální kapitál automaticky utváří

mezi všemi lidmi na Zemi, udržuje jejich vzájemnou důvěru a podporuje interakce. Pokud by

tedy sociální kapitál náhle přestal existovat, všechny tyto sociální vztahy by vymizely, což by

vedlo ke kolapsu soudobé sociální a ekonomické reality.

Sociální kapitál využíváme všichni každý den, a to v mnoha různých jeho typech. Základní

rozdělení těchto typů je na vazby silné a slabé. Silné vazby se tvoří v pevných blízkých vztazích

dobře propojených sociálních sítích, jako je například rodina. Širší společnost je pak provázána

vztahy slabšími. V dostupné literatuře lze najít mnoho možných rozdělení forem sociálního

kapitálu. Například V. Majerová, L. Sýkora a R. Matoušek, nebo J. Pileček ve svých studiích

rozlišují sociální kapitál vnitroskupinový, meziskupinový, hierarchický a korporační.

Vnitroskupinový sociální kapitál (také jinak svazující sociální kapitál, „bonding“) je

charakterizován velice silnými vazbami mezi jednotlivými členy v sociální síti, kterými

se celá skupina chrání před negativními jevy zvenčí. Hlavní funkcí takovýchto sítí je

omezovat určitá nebezpečí a nejistotu. Protože je tento typ sociálního kapitálu založen

na silné důvěře a vysoké loajalitě členů sítě, patří sem hlavně rodinné svazky, nejužší

přátelské vztahy nebo vztahy mezi členy stejné etnické skupiny.

Meziskupinový sociální kapitál (také jinak přemosťující sociální kapitál, „bridging“) se

formuje v sociálních sítích, které integrují členy z různých sociálních skupin. Vazby

mezi těmito členy jsou často slabé a nestálé, ale jsou považovány za pozitivní z hlediska

společenského rozvoje. Jde o vazby mezi lidmi známými, ne však přáteli, nebo mezi

obchodními partnery. Tito aktéři mají ve své sociální síti společný zájem a snaží se dojít

k výsledku, který bude výhodný pro všechny zúčastněné.

Hierarchický sociální kapitál (také jinak spojující sociální kapitál, „linking“) doplňuje

předchozí protikladné typy sociálního kapitálu. Říká se mu spojující, protože propojuje

sociální skupiny v rozdílných socioekonomických vrstvách. Poskytuje jisté výhody

78

členům skupin, nebo celým skupinám, tím, že je napojuje na jedince nebo skupiny

s vyšším socioekonomickým postavením. Charakter tohoto druhu sociálního kapitálu

má velký vliv při získávání finančních prostředků, nebo informací.

Korporační sociální kapitál ovlivňuje sociální sítě, a to buď pozitivně, nebo negativně.

Za pozitivní formu sociálního kapitálu jsou všeobecně považovány dobrovolnické

organizace (např.: na ochranu zvířat, lidských práv, krajiny, apod.), protože podněcují

růst důvěry ve společnosti. Za negativní formu sociálního kapitálu lze považovat

například politické strany nebo dělnické odbory, protože se snaží prosazovat pouze své

vlastní specifické zájmy.

Sociální kapitál je vázán na vztahy mezi aktéry, kteří utvářejí sociální systém. Sociální systém

není pouhý souhrn prvků, z nichž je složen, jeho významnou část tvoří vazby mezi těmito

prvky. Tyto vazby propojují jednotlivce a jejich ekonomický, kulturní a lidský kapitál do celého

sociálního systému.

2.2. Měření sociálního kapitálu a jeho indikátory

Existuje velké množství metod měření sociálního kapitálu, a to kvůli nejasně dané definici.

Naopak se setkáváme s mnoha různými definicemi pro pojem sociální kapitál, a proto i s mnoha

relevantními indikátory, pomocí kterých můžeme sociální kapitál měřit. Jak uvádí ve své práci

J. Pileček, někteří autoři se přiklání k tomu, že slovo kapitál v tomto pojmu vyvolává naději na

měřitelnost (Zich 2006). Na druhé straně jsou ti, co považují sociální kapitál za příliš

komplikovaný koncept, závislý na specifickém lokálním kontextu, a proto není možné sestavit

univerzální skupinu indikátorů k jeho měření (Maskell 2002). Osobně se přikláním k názoru,

že sociální kapitál je koncept, který nelze měřit. Lze však měřit podmínky, které sociální kapitál

pomáhají formovat, nebo jevy, které považujeme za důsledky fungování sociálního kapitálu

(Sýkora, Matoušek 2009). Jako možné indikátory lze použít například počet neziskových

organizací (na počet obyvatel), míru kriminality, počet dobrovolných dárců krve, volební účast

ve volbách do obecního zastupitelstva, nebo důvěra v prezidenta. Indikátory se také musí volit

podle měřítkové úrovně zkoumaného území.

Studie Víta Jančáka

(JANČÁK, V., CHROMÝ, P., MARADA, M., HAVLÍČEK, T., VONDRÁČKOVÁ, P. (2010): Sociální kapitál

jako faktor rozvoje periferních oblastí: analýza vybraných složek sociálního kapitálu v typově odlišných

periferiích Česka. Geografie, 115, č. 2, s. 207–222.)

Jančákova studie se zabývá problematikou vzniku nerovností mezi různými územími a jejich

významem pro vývoj společnosti. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že význam

ekonomických aspektů pro rozvoj periferií1 slábne, naopak zde mají velký význam aspekty

sociální a kulturní, respektive kvalita sociálního a lidského kapitálu, a pozice v sídelní

hierarchii. Důležitými faktory v rozvoji periferií se stávají lidská rozhodnutí, založená na

subjektivních zájmech a hodnotách, a aktivita místních a regionálních komunit. Je to tedy

jedna ze studií, které se snaží přispět ke studiu sociálního kapitálu na území České republiky.

Měření proběhlo ve 14 obcích s pověřeným obecním úřadem, a to formou dotazníku pro

1Periferie = území s omezeným rozvojovým potenciálem. Vyznačuje se například nižší vzdělaností, hlavně

v dosídlených oblastech.

79

místní obyvatele. Otázky v dotazníku byly rozdělené do tří okruhů podle témat (1) sítě

mezilidských kontaktů, (2) důvěra mezi členy sociální sítě a (3) normy, hodnoty a

sounáležitost s územím. Předpokladem studie bylo potvrzení důležitosti polohy periferního

území od krajského jádra a diferenciace sociálního kapitálu v modelových periferiích jak

v dichotomii22 „dosídlené/nedosídlené“, tak podle míry perifernosti. Studie potvrdila svůj

předpoklad v dichotomii dosídlených a nedosídlených oblastí, kdy oblasti dosídlené

vykazovali větší angažovanost, nižší důvěru a nižší procento občanů spokojených se životem

v obci. Potvrdil se i předpoklad, že diferenciaci sociálního kapitálu ovlivňuje vzdálenost obce

od krajského jádra.

Studie Jana Pilečka a Víta Jančáka

(PILEČEK, J., JANČÁK, V. (2010): Je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní diferenciace okresů Česka.

Geografie, 115, č. 1, s. 78–95.)

Tato studie se snaží dojít k sestavení souboru relevantních indikátorů pro měření sociálního

kapitálu a ty poté aplikovat na příkladu diferenciace sociálního kapitálu v okresech České

republiky. Úroveň okresů byla vybraná z toho důvodu, že lze využít velkého množství již

existujících sekundárních dat k sestavení kvantitativních indikátorů pro měření sociálního

kapitálu. Rozdíl od předchozí studie je právě v tom, že tato pracuje se sekundárními daty, ta

předchozí vycházela především z dat primárních, získaných dotazníkovým šetřením. Vznikl

tedy soubor indikátorů, který je podle tvůrců vhodným nástrojem pro měření sociálního kapitálu

v okresech České republiky. Indikátory jsou voleny podle kategorií (1) lokální společenský

(sociální) život, (2) institucionální život, (3) důvěra a sklon ke kolektivnímu jednání, (4) důvěra

v instituce a (5) vnější vztahy. Pro vyhodnocování výsledků byla zvolena komponentní analýza,

která spadá do kategorie vícerozměrných statistických metod.

Studie Luďka Sýkory a Romana Matouška

(SÝKORA, L.,MATOUŠEK, R.: Geografická analýza vybraných aspektů sociálního a lidského kapitálu.

Sociologická laboratoř [online]. 2009 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:

http://soclab.pef.czu.cz/pdf/A0803_DC003_Geograf_analyza.pdf )

Poslední vybraná studie prování geografickou analýzu sociálního kapitálu na třech měřítkových

úrovních a tím chce odhalit případné zkreslení (lze porovnat u příloh 1 a 2). Nejnižší úrovní

analýzy byly obce, za střední úroveň byly vybrány pracovní mikroregiony3 a nejvyšší úrovní

jsou kraje. Pro měření sociálního kapitálu není tak rozsáhlá škála dostupných dat a zachycení

jeho úrovně je problematické, zejména pak na úrovni nižší než národní. Proto je nezbytné využít

řady nepřímých ukazatelů existence sociálního kapitálu, neboli charakteristik vhodných

podmínek pro utváření, udržování a rozvoj sociálního kapitálu, a charakteristik důsledků

fungování sociálního kapitálu.

2Dichotomie = dvojdílnost; odlišení dvou kvalitativně odlišných jevů nebo vlastností. 3„Vymezení pracovních mikroregionů bylo převzato z projektu Podpora polycentrického regionálního rozvoje

(POLYREG, WD-40-07-1). Mikroregiony vymezené na základě dojížďky do zaměstnání podle dat ze SLDB

2001 byly oproti obvykle používaným jednotkám (obvody obcí s rozšířenou působností, okresy NUTS 4)

zvoleny z důvodu přirozenosti těchto jednotek ve smyslu jejich vnitřní integrace funkčními vztahy při územní

dělbě funkcí (pracovní, obytné) a relativní vnější vztahové uzavřenosti. Uvnitř těchto územních jednotek probíhá

naprostá většina denních pohybů obyvatel za prací a službami, a tvoří proto přirozený rámec pro regionální

rozvoj.“ (Sýkora, Matoušek 2009)

80

Data byla použita sekundární a to ze Sčítání lidu, domů a bytu v roce 2001. Vybráno bylo šest

indikátorů podle aspektů, které jsou sociálním kapitálem ovlivňovány, nebo ho ovlivňují.

Prvním aspektem je vzdělání a jako indikátor byl vybrán (1) podíl osob s vysokoškolským

vzděláním, což je také ukazatelem kvality lidského kapitálu. Další aspekt, stabilita osídlení, má

hned dva indikátory a to (2) podíl rodáků a (3) podíl obyvatel bydlících ve stejné obci jako rok

před sčítáním. Pro aspekt vazby k lokalitě byl vybrán indikátor (4) podíl obyvatel bydlících

v bytech ve svém vlastnictví. Tyto poslední 3 indikátory poukazují na utváření

vnitroskupinového sociálního kapitálu a meziskupinového vnitroteritoriálního sociálního

kapitálu. Jako ukazatel progresivity obyvatel a využívání nových technologií byl vybrán

indikátor (5) podíl obyvatel připojených k internetu, což také umožňuje napojení se na sítě na

širší než místní úrovni a přispívá k rozvoji hierarchického sociálního kapitálu.

Posledním indikátorem je (6) míra nezaměstnanosti a je ukazatelem „úspěšnosti“ sociálního

kapitálu v lokálním a regionálním rozvoji. Analýza získaných dat byla promítnuta na

tematických mapách vždy ve třech uvedených měřítkových úrovních a díky tomu je možné

identifikovat obce, které se odlišují od „obvyklé“ situace ve svém okolí.


Na utváření a strukturaci sociálního kapitálu má významný vliv geografická organizace

společnosti. Na druhou stranu je právě geografická organizace společnosti těmito sociálními

vztahy spoluutvářena. Na vztah sociálních sítí k území se můžeme dívat ze dvou poněkud

odlišných, ale vzájemně se doplňujících zorných úhlů. Prvním je pohled prostřednictvím území

či regionu, v rámci něhož jsou studováni aktéři a zde existující sociální sítě. Studium těchto

lokálních sítí přispívá k poznání komplexní organizace studovaného regionu. Druhý pohled

vychází naopak z pozice aktéra či sociální sítě a sleduje jejich geografickou organizaci, a to ve

všech lokalitách, v nichž působí. Při zkoumání vztahu mezi sociálními sítěmi a určitým územím

je důležité sledovat, do jakých území sledované sítě zasahují, a naopak jaké sítě dotvářejí

charakter regionu. Sociální sítě propojují aktéry s podobným způsobem života a pozicí ve

společenské hierarchii. Lidé rozdílných sociálních statusů, životních stylů a postavení

v sociálním systému společnosti mají odlišný prostorový vzorec rozmístění bydlišť, pracovišť

a dalších životních aktivit. Sociální sítě tak v území nejčastěji korespondují se sociálně-

prostorovou diferenciací. V určitém území lze na každé měřítkové úrovni rozlišit homogennější

zóny koncentrující podobné aktéry a sociální sítě, a heterogenní komplexní regiony začleňující

široké spektrum aktérů, sociálních skupin a sítí.

Teritorialita sociálního kapitálu je různá u jeho jednotlivých typů. Vnitroskupinový sociální

kapitál začleňuje sociální skupinu nebo síť, která však nemusí být geograficky omezená na

konkrétní region. Z hlediska teritoriality ho tedy lze rozdělit na vnitroregionální a

meziregionální. Meziskupinový sociální kapitál charakterizuje a posiluje spolupráci různých

sociálních skupin a jejich členů. „Život ve stejném území a pravidelně se opakující sociální

interakce (např. setkávání se na veřejných místech) přispívá ke zvýšení spolupráce a vzájemné

důvěry uvnitř lokality, a také vytváření meziskupinového sociálního kapitálu v území. Taková

meziskupinová spolupráce se může rozvinout ve více regionech a postupně ovlivnit vývoj

v území většího geografického rozsahu.“ (Sýkora, Matoušek 2008). Hierarchický sociální

kapitál napojuje aktéry nebo celé sociální skupiny z nižších měřítkových úrovní na aktéry

působící na vyšších měřítkových úrovních. Příkladem může být napojení lokálního podnikatele

nebo starosty obce na významného politika, či bankéře.

V určitém území lze tedy sledovat zapojení aktérů do různých sociálních sítí, uspořádání těchto

sítí prostřednictvím vnitroskupinových vazeb, vzájemné meziskupinové vazby mezi sítěmi a

81

hierarchické vazby na aktéry působící na vyšší řádovostní úrovni. Nejpočetnější vazby mezi

aktéry jsou vnitroskupinové vnitroregionální. Vedle nich se dále tvoří meziskupinové

vnitroregionální vazby. Někteří z místních aktérů pak mají vnitroskupinové meziregionální

vazby na jiné aktéry lokálního významu v sousedních regionech. V menší míře se pak objevuje

hierarchické napojení na skupiny a sítě vyššího sociálního postavení a vyšší měřítkové úrovně.

„Při studiu sociálního kapitálu v území sledujeme nejen do jakých sítí jsou zdejší aktéři

zapojeni, ale také k jakým vnitřním a vnějším zdrojům mají díky tomu přístup, jak to ovlivňuje

jejich jednání a pozici v dané oblasti, a jakým způsobem svým konáním ovlivňují rozvoj

lokality či regionu a celkovou teritoriální organizaci.“ (Sýkora, Matoušek 2008).


Sociální kapitál je jedním z mnoha významných faktorů lokálního a regionálního rozvoje. Čím

je úroveň místního sociálního kapitálu vyšší, tím větší je pravděpodobnost že lokalita, region

nebo stát (a komunity v nich žijící) dosáhne vyšší vyspělosti a lépe se vyrovná s případnými

nepříznivými vnějšími vlivy. Význam sociálního kapitálu stále vzrůstá v souvislosti se stále

více se propojující společností. V ní je život jedince a komunit výrazně závislý na jejich

zapojení a pozici ve společenské dělbě práce. Sociální kapitál představuje právě takové sociální

vazby, které ulehčují spolupráci a spolupůsobení mezi lidmi, tím snižují transakční náklady a

zvyšují efektivitu celého systému. Sociální kapitál, aniž by byl jako pojem veřejně rozšířený a

používaný, ovlivňuje spoustu věcí a mechanismů kolem nás. Například velice souvisí

s ekonomickým růstem. V oblastech s vysokým sociálním kapitálem je možné zaznamenávat

pozitivní ekonomický růst a vyspělost, a také efektivní fungování trhu. Jsou to oblasti, kde je

vyšší důvěra mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a institucemi. Naopak oblasti s nízkým

sociálním kapitálem bývají ekonomicky méně vyspělé a mohou ztratit i svou

konkurenceschopnost. Sociální kapitál je ale sám ovlivňován spoustou faktorů. Zpětně ho

ovlivňuje právě ekonomický růst a hospodářská situace v daném regionu, a to prostřednictvím

zaměstnanosti/nezaměstnanosti, strukturou příjmové nerovnosti, kvalitou nabídky služeb nebo

třeba životním prostředím. Všechny tyto faktory jsou se sociálním kapitálem úzce propojeny a

ovlivňují se navzájem.

Sociální kapitál může pomocí sociálních vztahů a interakcí pozitivně ovlivňovat i kvalitu života

a spokojenost obyvatel. Přispívá k soudružnosti komunit i celé společnosti. Sociální kapitál

zmírňuje napětí a je prevencí před sociálními konflikty. Nabízí lepší uplatňování sdílených

hodnot a norem. Na druhou stranu je pro uplatnění sociálního kapitálu důležitou podmínkou

právě sociální blízkost a soudružnost.

Sociální kapitál usnadňuje využívání dalších kapitálů, jako je finanční, kulturní, nebo lidský.

Na utváření sociálních sítí v území má vliv organizace společnosti, a to právě z geografického

hlediska. Socioekonomické regiony totiž integrují široké spektrum aktérů, sociálních skupin a

sociálních sítí. Celkový sociální kapitál regionu poté závisí na sociálním kapitálu jednotlivých

skupin, přemosťujícím sociálním kapitálu mezi jednotlivými skupinami, i na hierarchickém

sociálním kapitálu, který napojuje sociální skupiny na vnější prostředí. Mezi sociálními

skupinami ale může panovat i ignorace nebo rivalita a tyto skupiny pak do celkového sociálního

kapitálu regionu nepřispívají, protože od sebe nemohou/nenechají čerpat. Pro rozvoj celého

regionu má velmi mimořádný význam napojení aktérů na vnější prostředí, protože interakcemi

vnitřních podmínek s vnějšími sociálními sítěmi se utváří postavení regionu v rámci komplexní

geografické organizace společnosti.

82

Na jednotlivých územích působí procesy lokální, národní i globální úrovně. Na každé z těchto

úrovní dochází k utváření jiných sociálních procesů a ke sdílení odlišných zdrojů. Liší se i

podstatou vytvářené důvěry a významností jednotlivých typů sociálního kapitálu.

Pro rozvoj regionu jsou důležité vzájemné interakce obyvatel regionu a proto dnes národní,

regionální i místní vlády podporují účast a spolupráci veřejnosti na rozhodování regionálního

plánování. Integrační funkci zde zastupují občanská sdružení zaměřená na pořádání akcí

propojujících rozmanité sociální skupiny. Na druhou stranu ale mohou občanská sdružení, která

se zabývají ochranou zájmů určité části obyvatel, spolupráci bránit. Přesto je úroveň

rozvinutosti a vyspělosti občanského sektoru indikátorem dobré úrovně sociálního kapitálu.

Významným místem pro udržování vzájemných přemosťujících meziskupinových vztahů jsou

vzdělávací instituce, tedy mateřské a základní školy a na ně navázané aktivity. Právě zde často

začíná integrace nově přistěhovalých obyvatel. Vysoké školy a vědecko-výzkumné organizace

však mají neregionální působnost a proto představují platformu pro využívání mezinárodního

a hierarchického sociálního kapitálu a umožňují čerpat zdroje mimo vlastní region.

Významné pro rozvoj jsou také velké nadnárodní firmy, mají totiž přístup ke zdrojům

v nadnárodním měřítku. Zajišťují tak i přítomnost aktérů, kteří díky svému sociálnímu kapitálu

mohou přinést nové rozvojové podněty. Politiky regionálního rozvoje se v poslední době

zaměřují na růst formou výzkumu, vývoje, inovací a zlepšením institucionálních podmínek

včetně vytváření sítí a institucionální spolupráce. Proto se snaží o různé formy partnerství

veřejného a soukromého sektoru v rámci vědecko-výzkumných parků, center pro transfer

technologií, apod.

To, jak bude sociální kapitál utvářen, je také podmíněno územní strukturou veřejné správy,

horizontálními vazbami mezi sousedními správními jednotkami a vertikálními vazbami mezi

jednotlivými měřítkovými úrovněmi správy. Touto vzájemnou spoluprací je možné získat

přístup k jinak nedostupným zdrojům a k tomu slouží například vytváření svazků obcí. Velmi

významný je pak právě hierarchický sociální kapitál, který usnadňuje kontakty s aktéry

působícími na vyšších měřítkových úrovních. Tento typ sociálního kapitálu je nezbytný pro

lepší přístup ke zdrojům na národní a také nadnárodní úrovni.

Zásadní roli ve správě regionů mají politické strany, které zásadně ovlivňují rozdělení

veřejných zdrojů na obecní, krajské i státní úrovni. Proto je členství v politických stranách

klíčem k bližším kontaktům se členy strany, kteří mají významné postavení v hierarchii veřejné

správy. Propojení s touto osobou vyšší hierarchické úrovně je dále usnadněno, pokud je osoba

i politikem v regionu nebo jeho občanem. Významných mechanismem rozdělování prostředků

ovlivňujících regionální rozvoj jsou dotační a grantové nástroje státu a EU. Získání dotace může

přispět k pěstování hierarchického sociálního kapitálu a ten může být dále rozšířen při

využívání získaných prostředků.

Závěr

Odborná literatura o sociálním kapitálu nás seznamuje s řadou pojmů, které s ním souvisí, jako

jsou sociální sítě a skupiny; aktéři neboli jedinci a členi sociálních sítí; sociální vazby a

interakce, které vznikají mezi členy sociálních sítí; důvěra a její velký význam v konceptu

sociálního kapitálu.

Sociální kapitál je důležitý i z pohledu geografie. Ovlivňuje geografickou organizaci

společnosti a teritorialitu sociálních sítí, tedy rozmístění obyvatelstva na území různých

měřítkových úrovní. Také je velmi nápomocným nástrojem v oblasti regionálního rozvoje.

Můžeme díky němu snáze využívat další kapitály a závisí na něm ekonomický růst regionů.

83

Důležitý je i pro občanský sektor, protože souvisí s kvalitou života a spokojeností obyvatel.

Vytváří a udržuje se ve vzdělávacích institucích, vědecko-výzkumných organizacích, nebo v

různých sdruženích a pořádáním akcí. Sociální kapitál regionu mohou pozvednout svým

působením nadnárodní firmy, veřejná správa, nebo politika – rozumné rozdělení veřejných

zdrojů, snaha o dotace pro místní region.

Tři ukázkové studie poskytují náhled na měření sociálního kapitálu z mnoha úhlů. První pracuje

s primárními daty z dotazníkového šetření, druhá pracuje s daty sekundárními, třetí využívá

také sekundárné zdroje ale výsledky se snaží promítnout pro tři měřítkové úrovně. Na úrovni

obcí je proto lepší využít možnost primárních zdrojů z dotazníků, případně ke studii přidat

sekundární data, jako je míra kriminality, nebo počet neziskových organizací. Pro větší

měřítkové úrovně je zde dostatek volně dostupných sekundárních dat z Českého statistického

úřadu apod.

Sociálním kapitálem se v České republice, ale i po celém světě, nezabírá příliš mnoho studií.

Přesto myslím, že tento pojem stojí za prozkoumání. Ovlivňuje spoustu mechanismů, se

kterými se denně setkáváme a díky kterým naše společnost funguje civilizovaně. Velmi důležitý

je pro fungování ekonomiky, čerpání ze zdrojů a dalších kapitálu, a pro rozvoj regionů. Je jisté,

že sociální kapitál je měřitelný, i když ne sám o sobě, máme celou řadu dostupných indikátorů,

pro které není složité najít data a na jejich základě určit úroveň sociálního kapitálu v určitém

území. Celá tato konceptualizace je velmi důležitá pro mou bakalářskou práci, ve které se

zabývám jednou konkrétní obcí, a kdy využiji primární i sekundární zdroje dat a následně se

pokusím své výsledky porovnat s výsledky podobných studií sociálního kapitálu v obcích

České republiky.

Zdroje

BOURDIEU, P. (1998): Teorie jednání, první vydání, Praha, Karolinum

CEED - Kapitál. [online]. [cit. 2016-01-18]. Dostupné z:

http://www.ceed.cz/ekonomie/kapital24.htm

Hanyfan, Lyda J. In: Social Capital Gateway [online]. 2014 [cit. 2015-03-03]. Dostupné

z:http://www.socialcapitalgateway.org/content/person/hanifan-lyda-j

JANČÁK, V., CHROMÝ, P., MARADA, M., HAVLÍČEK, T., VONDRÁČKOVÁ, P.

(2010): Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: analýza vybraných složek

sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka. Geografie, 115, č. 2, s. 207–222.

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle 3. vyd. Praha :

Nakladatelství Lidové noviny, 1997. s. 240. ISBN 80-7106-242-1

MAJEROVÁ, V. (2011): Sociální kapitál a rozvoj regionu : příklad Kraje Vysočina, první

vydání, Praha, Grada

PILEČEK, J., JANČÁK, V. (2010): Je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní

diferenciace okresů Česka. Geografie, 115, č. 1, s. 78–95.

PILEČEK, J. (2010): Koncept sociálního kapitálu: pokus o přehled teoretických a

metodických východisek a aplikačních přístupů jeho studia. Geografie, 115, č. 1, s. 64–77.

84

SEDLÁČKOVÁ, M. (2012): Důvěra a demokracie, první vydání, Praha, Sociologické

nakladatelství (SLON). 69-93.

SOCIAL CAPITAL: A Conceptual History. In: JSTOR [online]. 2004 [cit. 2015-03-03].

Dostupné

z:http://www.jstor.org/discover/10.2307/4148167?sid=21105941150853&uid=2490356513&

uid=2134&uid=3&uid=2&uid=60&uid=3737856&uid=2490356503&uid=70

SÝKORA, L.,MATOUŠEK, R.: Geografická analýza vybraných aspektů sociálního a

lidského kapitálu. Sociologická laboratoř [online]. 2009 [cit. 2015-03-10]. Dostupné

z: http://soclab.pef.czu.cz/pdf/A0803_DC003_Geograf_analyza.pdf

SÝKORA, L.,MATOUŠEK, R.: Jak (ne)měřit sociální kapitál?. In: Informační systém

Masarykovy univerzity [online]. 5.7.2009 [cit. 2015-03-03]. Dostupné

z: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/katedry/kres/4884317/8594456/

SÝKORA, L., MATOUŠEK, R. : Sociální kapitál a teritorialita sociálních sítí [online]. 2008

[cit. 2015-08-28]. Dostupné z:

https://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/sykora/pdf/Sykora_Matousek_(2008)_socialni_kapital_a_te

ritorialita_socialnich_siti_manuscript.pdf

Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 – Obr.1: Míra nezaměstnanosti v pracovních mikroregionech (2001)

Příloha 2 – Obr.2: Míra nezaměstnanosti v obcích (2001)

http://www.jstor.org/discover/10.2307/4148167?sid=21105941150853&uid=2490356513&uid=2134&uid=3&uid=2&uid=60&uid=3737856&uid=2490356503&uid=70

http://www.jstor.org/discover/10.2307/4148167?sid=21105941150853&uid=2490356513&uid=2134&uid=3&uid=2&uid=60&uid=3737856&uid=2490356503&uid=70

http://soclab.pef.czu.cz/pdf/A0803_DC003_Geograf_analyza.pdf

http://is.muni.cz/do/econ/soubory/katedry/kres/4884317/8594456/

85

Příloha 1 - Obr.1: Míra nezaměstnanosti v pracovních mikroregionech (2001)

Zdroj: SÝKORA, L.,MATOUŠEK, R.: Geografická analýza vybraných aspektů sociálního a lidského

kapitálu. Sociologická laboratoř [online]. 2009 [cit. 2015-03-10]. Dostupné



86

Příloha 2 – Obr.2: Míra nezaměstnanosti v obcích (2001)

Zdroj: SÝKORA, L.,MATOUŠEK, R.: Geografická analýza vybraných aspektů sociálního a lidského

kapitálu. Sociologická laboratoř [online]. 2009 [cit. 2015-03-10]. Dostupné



87

Konceptualizace lidského kapitálu

Conceptualization of human capital

Kateřina Nápravníková

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Aplikovaná geografie


Abstrakt

Tento projekt je zaměřený spíše na teoretickou část lidského kapitálu. Projekt přibližuje o lidský

kapitál, historii a vzniku tohoto pojmu. Dále se v textu můžeme dozvědět informace o

konceptualizace lidského kapitálu a definování pojmu jednotlivými vědci, kteří se tématem

zabývají. Nedílnou součástí je také kapitola o měření lidského kapitálu, která popisuje různé

metody měření. Poukazuje také na to, že některé části lidského kapitálu jsou lépe měřitelné než

jiné. Například úroveň vzdělání (součást lidského kapitálu) je lehko měřitelná pomocí různých

vědomostních testů, naopak kdybychom měřili úroveň vzdělání jen na základě délky vzdělání,

nebude pro nás mít dostatečnou výpovědní hodnotu, protože každý jedinec může nabýt jiné

výše znalostí, na základě toho jaké ovládá dovednosti, jaké má schopnosti a vlastnosti. Další

kapitola se zabývá prostorovou diferenciací lidských zdrojů (lidí), kteří jsou nositeli lidského

kapitálu, proto je tedy tento pojem nutné do projektu zařadit. Analýza kvality lidských zdrojů

v rámci okresů České republiky je také popsána v této části. Poslední část se zabývá

hodnocením vybraných okresů České republiky pomocí shlukové analýzy. Informace v této

části jsou čerpány z prací paní PhDr. Dany Hübelové, Ph.D., která tato témata zpracovala. Jedná

se tedy o prezentování výsledků její práce.

Abstract

This project is focused more on the theoretical part of human capital. The project brings the

basic information on human capital, history and origin of this term. Further in the text we learn

about conceptualization of human capital and the definition of the concept of individual

scientists who deal with the topic. An integral part is also a chapter on the measurement of

human capital, which describes various methods of measurement. He also points out that some

parts of the human capital are more quantifiable than others. For example, the level of education

(part of the human capital) is easily measurable using a variety of tests of knowledge, on the

contrary, we measured the level of education solely on the basis of length of education, not for

us to have sufficient predictive value, because each individual can acquire another level of

knowledge, based on what dominates skills what has the skills and qualities. Another chapter

deals with spatial differentiation of human resources (people) who are carriers of human capital,

because it is this concept should be included in the project. Analysis of the quality of human

resources within the districts of the Czech Republic are also discussed in this section. The last

part deals with the evaluation of selected districts of the Czech Republic using cluster analysis.

88

The information in this section is drawn from the work of PhDr. Dana Hübelová, Ph.D. that

these issues worked out. It is therefore a presentation of the results of its work.

Klíčová slova

Lidský kapitál, konceptualizace, prostorová diferenciace

Keywords

Human capital, conceptualization, spatial differentiationt

8. Cíle projektu a předpoklady

Hlavním cílem projektu je přiblížit pojem a koncept lidského kapitálu. Dalším z cílů bylo

popsání měření lidského kapitálu a v neposlední řadě jeho prostorová diferenciace na území

České republiky. Již na začátku projektu bylo počítáno s tím, že se bude jednat převážně o

teoretickou práci a budou interpretovány výsledky již provedených měření. Důležitou součástí

bylo vysvětlení a přiblížení pojmu lidské zdroje neboli lidé, neboť jsou nositeli lidského

kapitálu a tedy tento pojem s lidským kapitálem úzce souvisí a je vhodné se na tyto pojmy dívat

jako na celek.

9. Úvod

Na úvod je důležité zmínit základní informace o lidském kapitálu. Autorem pojmu „lidský

kapitál“ je Milton Friedmann, který ho jako první zavedl do ekonomie. S teorií lidského

kapitálu přišel Friedmannův žák G. Becker, který rozvinul základní teorie pro rozhodování o

investicích do lidského kapitálu pomocí vzdělávání, výchovy, ochrany zdraví a migrace

(Becker, 1964).

Becker definoval lidský kapitál jako schopnosti, dovednosti a odpovídající motivace tyto

schopnosti a dovednosti uplatnit. Rovněž uvádí, že se jednotlivci rozhodují o účasti na tvorbě

lidského kapitálu jako o investici na základě porovnání výnosů a nákladů. Termín lidský

kapitál, je známý jen několik málo desetiletí. Není to zatím ustálený a přesně definovaný pojem,

každý autor ho interpretuje jinak.

Nositeli lidského kapitálu jsou lidé neboli lidské zdroje. Lidské zdroje zaujímají významné

postavení také v kontextu regionálního rozvoje, což dokazuje jedna ze základních priorit

Strategie regionálního rozvoje ČR (MMR ČR 2013), která je představována právě rozvojem a

péčí o lidské zdroje (Hübelová, 2013), proto je nutné se o lidské zdroje zajímat.

89

10. Konceptualizace liského kapitálu

Lidský kapitál můžeme rozdělit na dvě části a to základní lidský kapitál, kterým označujeme

produktivní schopnosti člověka. Druhou částí je širší lidský kapitál, jímž rozumíme potenciál

rozvoje a uplatnění schopností daného jedince. Lidský kapitál jsou znalosti, dovednosti,

schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického

blaha (OECD, 2002).1

„Na obrázku 1vidíme tři základní faktory, které ovlivňují lidský kapitál. Jestliže tyto oblasti

spojíme s oblastmi vyjmenovanými v definici OECD, dojdeme k závěru, že vlastnosti a

schopnosti jedince jsou dány zejména počátečními faktory (jsou geneticky zděděné a vrozené),

tyto vlastnosti a schopnosti následně mohou být rozvíjeny dalším působením prostředí a

vzděláváním. Výsledkem působení prostředí a vzdělávání jsou nabyté a rozvíjené dovednosti a

znalosti. Nesmíme přitom zapomenout, že jednotlivé složky lidského kapitálu se navzájem

ovlivňují.“ (Mazouch, Fischer, 2011, str. 2 - 3)

Obr. 1 Složení a faktory působící na lidský kapitál (zdroj: Mazouch, Fischer – Lidský kapitál, 2011, str. 2)

Podle Kameníčka (2003, str. 16): „ Označuje termín lidský kapitál školní vzdělání, dodatečné

jazykové kurzy, kurzy výpočetní techniky, výdaje na lékařskou péči, přednášky o dobrých

mravech, o mravní bezúhonnosti a čestnosti atd.“ Lidé investující do těchto aktivit zároveň

investují do svého lidského kapitálu (získávají lepší vzdělání, nové dovednosti, stálejší zdraví

a uznání od okolí).

Lidský kapitál lze i měřit, nebo spíše aproximovat2, ale musíme brát v úvahu dosažené vzdělání,

vrozené schopnosti a rodinné a sociální prostředí. Nicméně některé vlivy hodnotit nelze, proto

je tedy lidský kapitál především hodnocen na základě vzdělání – objemu znalostí a dovedností.

Pravdou je, že objem znalostí a dovedností u určitého jedince neumíme měřit, proto se lidský

kapitál měří na základě délky vzdělávání. U lidského kapitálu se rozlišují dva efekty. Lidský

1 Analýza vzdělávací politiky 2001. (Přeloženo z anglického originálu Education Policy Analysis – 2001.) Praha:

Ústav pro informace ve vzdělávání, 2002). 2 Aproximovat = nahradit číslo vhodným blízkým číslem, přibližná hodnota

90

kapitál na úrovni jedince, projevující se vyšším příjmem a vyšší zaměstnaností, zde hovoříme

o tzv. soukromé návratnosti. Druhým efektem je lidský kapitál na úrovni společnosti, tzv.

sociální návratnost, kterou pozorujeme zejména ve vyšší produkci.

Když bychom se pozastavili na vlivu rodiny na lidský kapitál malého dítěte. Již v dětství by

měli rodiče dětem pomáhat rozvíjet jejich dovednosti, znalosti, návyky a hodnotové škály.

Vezměme si dvě stejně staré děti, u nichž je rozdílný přístup rodin. Dítě číslo jedna má rodiče,

kteří se o něj starají, pomáhají mu s učením, osvojují mu společenské návyky a snaží se ho

„dostatečně vytížit“ aktivitami v podobě různých kroužků ať už sportovních či výtvarných, pak

je u tohoto dítěte větší pravděpodobnost, že se v dospělosti lépe uplatní na trhu práce než dítě

číslo dvě, které pochází z tzv. nižší třídy, jehož rodiče se o něj téměř nestarali, nepomáhali mu

s učením, neučili ho společenským návykům. Takové dítě tedy neukončilo základní vzdělání a

má problémy se základními pracovními či společenskými návyky a na trhu práce o takové

jedince není moc velký zájem. Tyto rozdíly vyplívají právě z postavení rodičů k výchově svých

dětí, k postavení k jejich rozvoji apod. Tímto bych chtěla říci, že všichni začínají se stejnými

možnostmi, ale později záleží, jak je uchopí. Nicméně jak z předchozích vět vyplývá, spíše

záleží na tom, jak je v našem dětství uchopí naši rodiče.

Termín lidský kapitál je úzce spjat také s ekonomikou, například v personálních činnostech

podniku, kdy při zabezpečování podniku pracovníky, podniky vybírají lidské zdroje s vysokým

lidským kapitálem, popřípadě lidský kapitál svých zaměstnanců zvyšují sami, díky různým

jazykovým kurzům, kurzům ovládání počítače apod. V dnešní době jde hlavně o lidský kapitál

skládající se z dovedností na počítači, používání cizích jazyků na perfektní úrovni, kvalifikace

v daném oboru a komunikačních schopností. Abychom tedy zvýšili svůj lidský kapitál a mohli

tak ovlivnit budoucí peněžní a psychické příjmy, musíme do něj investovat. „Investicemi do

lidského kapitálu označujeme aktivity, které se projevují trvalým nebo opakovaným (tj. ne

jednorázovým) vlivem na naše peněžní či psychické příjmy.“(Kameníček, 2003)

U investic do lidského kapitálu se jedná o přímou úměru, protože čím vyšší jsou investice do

lidského kapitálu, tím lepší jsou naše dovednosti.3 (Kameníček, 2003)

11. Metody měření lidského kapitálu

Nežli začneme hledat a kvantifikovat souvislosti mezi úrovní lidského kapitálu a jinými

sociálně-ekonomickými faktory, potřebujeme úroveň lidského kapitálu odhadnout. Pro toto

odhadnutí potřebujeme najít vhodný ukazatel, který se bude co nejvíce blížit jevu „lidský

kapitál“. Hledáme tedy ukazatel, který lidský kapitál vystihuje a je mu dostatečně blízký, ale

také musí být dobře odhadnutelný. Nejčastějšími ukazateli, které zachytí sociálně-ekonomické

jevy, jsou ukazatele kvantitativní, protože mohou využívat do větší míry statistické metody

(Mazouch, Fischer, 2011). „Již ze základní definice lidského kapitálu je zřejmé, že se při měření

jeho úrovně bude jednat o nelehkou úlohu. Prvotním úskalím je skutečnost, že lidský kapitál je

kvalitativní vlastností jednotky (člověka), zatímco my jej chceme zachytit kvantitativním

ukazatelem“ (Mazouch, Fischer, 2011, str. 3). Mezi lépe měřitelné části lidského kapitálu patří

úroveň znalostí. Zjišťování úrovně znalostí lze realizovat formou znalostního testu obsahujícího

faktografické otázky. Člověk však musí mít k nabytí těchto znalostí i určitý typ a úroveň

vlastností, které ho vedou k touze po získávání znalostí a také je zapotřebí určitá dávka 3 Viz Gary Becker, Human Capital, The University of Chicago Press, London 1993, str. 21, 23-25, 208, 256.

91

dovedností a schopností tyto znalosti uplatnit. Pomocí testování znalostí tedy důkladně

prověříme jednu složku lidského kapitálu a také můžeme částečně odhadnout úrovně ostatních

složek. Avšak v pohledu na lidský kapitál jako na celek se jedná jen o částečné hodnocení,

protože znalosti nutně neznamenají vyšší celkovou úroveň lidského kapitálu. Člověk musí mít

také další vlastnosti, schopnosti a dovednosti, které mu umožní již nabyté znalosti používat.

Úroveň znalostí se u člověka může měnit po celý život. Když daný jedinec má v určitém čase

nízkou úroveň znalostí, neznamená to, že i po zbytek života bude mít nižší úroveň lidského

kapitálu. Na základě svých vlastností, schopností a dovedností může získávat nové znalosti a

tím i zvyšovat úroveň lidského kapitálu (Mazouch, Fischer, 2011).

Délka vzdělání nám nepodává přesné údaje o výši lidského kapitálu, neboť každý jedinec může

nabýt jiné výše znalostí, na základě toho jaké ovládá dovednosti, jaké má schopnosti a

vlastnosti. Další možnost posouzení úrovně lidského kapitálu je zjištění úrovně vzdělání. Toto

posouzení se provádí pomocí různých zkoušek, z kterých daný jedinec může získat certifikát

nebo titul. Získání certifikátu či titulu je opět závislé na úrovni znalostí, schopnosti a dovedností

jedince. Nicméně jednotlivé stupně vzdělání se od sebe značně liší. Srovnatelné hodnocení by

bylo pouze za předpokladu, že selektivní funkce (odděluje od sebe jedince, kteří na danou

úroveň vzdělání ještě nemají požadovanou úroveň lidského kapitálu, od těch kteří ji mají) a

produktivní funkce (rozvíjí a zvyšuje danou úroveň vzdělání) vzdělávání budou stejně efektivní

na konkrétní úrovni vzdělání a stejně efektivní v čase. Toto hodnocení je však kvalitativní, což

není nejvhodnější pro další statistické analýzy. Úroveň lidského kapitálu se také může časem

„opotřebovávat“. Znalosti, které jedinec získává, časem zastarávají a je nutné je obnovovat,

aktualizovat a rozvíjet, podobně jako schopnosti a dovednosti (Mazouch, Fischer, 2011).

O výši lidského kapitálu by mohla více vypovídat kvalita vzdělání, která se měří v posledních

letech na základě gramotnosti jedinců, zde se nejedná o gramotnost základní, ve smyslu umění

čtení či psaní, nýbrž o gramotnost rozdělenou do několika pásem a rozlišenou podle typu na

gramotnost čtenářskou, počtářskou, informační – schopnost vyhledávat informace

v dokumentech – a v posledních letech i gramotnost přírodovědnou. Gramotnost se rozděluje

do 5 kategorií, cituji: „Například u čtenářské gramotnosti nejvyšší, tj. pátá úroveň znamená, že

jedinec je schopen vyhledat a třídit informace, které je obtížné v textu najít, pochopit, co je

podstatné, zhodnotit text a formulovat hypotézy. Jedinec s nejnižší, tj. první úrovní je schopen

řešit pouze nejjednodušší čtenářské úlohy – vyhledat v textu konkrétní informaci a pojmenovat

hlavní téma. Někdy se přidává ještě nultá úroveň – když jedinec není schopen řešit ani ty

nejjednodušší čtenářské úlohy“ (VŠE. Lidský kapitál [online]. Praha: Vysoká škola

ekonomická v Praze. Dostupné z WWW: http://nb. vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf).

Pro měření gramotnosti na mezinárodní úrovni jsou dvě možná testování. Jedním je PISA

(Programme for International Student Assesment – Program mezinárodního hodnocení žáků),

které se týká 15 letých žáků, a se kterým mám i osobní zkušenost, jelikož jsem se ho účastnila

ještě na základní škole. Druhým možným testováním je IALS (International Adult Literacy

Survey – Mezinárodní výzkum gramotnosti dospělých). Jak už vyplývá z názvu, toto testování

se tedy týká dospělých jedinců (VŠE. Lidský kapitál [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická

v Praze. Dostupné z WWW: http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf).

12. Prostorová diferenciace lidského kapitálu v ČR

Jak už bylo uvedeno v úvodu, nositeli lidského kapitálu jsou lidské zdroje neboli lidé. Termín

lidské zdroje vznikl překladem anglického termínu human resources (Hübelová, 2013).

92

„Termín označuje širší nebo užší vymezení podmínek (podle použitého kontextu), které vedou

k maximálnímu využití kapacity člověka směřující například k vyšší kvalitě života jednotlivce

nebo ke zvýšení pracovního výkonu. Podle mínění autora je však podstatný komplexní pohled

v nejširším slova smyslu, kdy se jedná o souhrn podmínek vzdělávacích, sociálních, kulturních,

životního prostředí aj“ (Hübelová, 2013, str. 384). Z pohledu geografického, společně

s vybranými demografickými ukazateli, mají lidské zdroje k dispozici základní vlastnosti, které

se staly východiskem pro volbu demografických indikátorů. Mezi tyto indikátory patří velikost

populace, migrace, věková struktura obyvatelstva, vzdělanostní struktura obyvatelstva,

zaměstnanost, sociální struktura a sociální integrace, sociální problémovost apod. (Hübelová,

2013).

Pro analýzu kvality lidských zdrojů v rámci okresů České republiky je nutné zvolit

demografické indikátory, o nichž by bylo možné uvažovat jako o komplexu demografických

ukazatelů, které reprezentují teoretický model lidských zdrojů. Z 432 položek, které nalezneme

na internetových stránkách Českého statistického úřadu (ČSÚ), za jednotlivé okresy České

republiky, je nutné vybrat vhodné ukazatele kvality lidských zdrojů v demogeografickém

kontextu. Ukazatele poté rozdělíme do čtyř skupin, které umožní sledovat jejich aktuální stav a

odvodit jak okresní rozdílnosti, tak komplexní pohled na kvalitu lidských zdrojů (Hübelová

2013).

Dle Hübelové (2013, str. 385): „Níže popsaných 23 demografických ukazatelů (indikátorů)

bylo zvoleno záměrně a je možné je považovat za dostatečně reprezentativní pro stanovení

kvality lidských zdrojů v rámci okresů České republiky (Příloha 1). Autorka si je vědoma, že

volba demografických indikátorů není zcela vyčerpávající a komplexní a snahou následujícího

textu je volbu daných ukazatelů zdůvodnit zejména v jejich vazbách demografických a

socioekonomických.“

První skupina demografických ukazatelů informuje o struktuře podle pohlaví a věku. Některé

z ukazatelů demografické struktury obyvatelstva jsou výsledkem vývoje v populaci během

minulých desetiletí a zároveň předurčují vývoj populace v následujících desetiletích. Intenzita

a rozměr demografické dynamiky je závislý na struktuře obyvatelstva podle pohlaví a věku.

Vzhledem k tomu, že ženy mají velice odlišnou strukturu zaměstnanosti, studují jiné obory

vzdělání a často obsazují jiná pracovní místa než muži, je struktura obyvatelstva podle pohlaví

podstatným ukazatelem kvality lidských zdrojů. Tato struktura je také závislá na třech typech

procesů, které se projevují v každé populaci a je jimi ovlivněn podíl mužů a žen. Prvním

faktorem je specifická úmrtnost mužů a žen, jenž se mění v průběhu života spolu s věkem. Dále

se rodí více chlapců než dívek. Poslední faktor ovlivňující strukturu obyvatelstva, podle

pohlaví, je migrace, která je v závislosti na příčině proměnlivá. Dlouhodobým vývojem dvou

základních demografických procesů v konkrétním území, jimiž jsou přirozená měna a

stěhování obyvatelstva, je utvářena věková struktura obyvatelstva. Je to velice důležitá

charakteristika, která vypovídá zejména o potřebách a možnostech obyvatel okresu, o povaze

jejich života a také o životním stylu obyvatel daného okresu. Potřeby se v průběhu života mění,

ať už jde o nároky na bydlení, využívání základních služeb či požadavků na sociální

infrastrukturu a dopravu. Vzhledem k tomu, že věk mimo jiné ovlivňuje vzdělanostní strukturu

93

nebo pracovní kvalifikaci, bylo ekonomicky aktivní obyvatelstvo rozděleno do tří skupin. První

skupina 0-14 let (před ekonomickou aktivitou), druhá skupina15-64 let (ekonomicky aktivní) a

třetí skupina 65 a více let (po ekonomické aktivitě). Pomocí tohoto rozdělení došlo k porovnání

ekonomických generací a analyzování ekonomické struktury.

Druhá skupina je tvořena vybranými ukazateli přirozeného pohybu obyvatelstva. Například o

úrovni procesu rozmnožování populace vypovídá obecní míra porodnosti. Syntetickou

charakteristikou, která není závislá na věkové struktuře a udává průměrný počet dětí, které by

se narodily jedné ženě při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let, je úhrnná

plodnost. Z ukazatele úhrnné plodnosti lze, kromě samotné intenzity plodnosti, vyvodit také

potenciální zdroj pracovních sil či podíl žen, které budou v reprodukčním věku zdržené

ekonomické aktivity (Hübelová 2013). „ Střední délka života (naděje dožití) vyjadřuje počet

roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího

dalšího života se nezmění řád vymírání.“(Hübelová 2013, str. 388) V tomto případě byla

zvolena nejčastější forma ukazatele, tzv. střední délka života při narození, vyjadřující

průměrnou délku života právě narozené osoby. Pro výstižné vyjádření zdravotního stavu

populace, ale i zdravotnictví a životní úrovně daného okresu v úzkém vzájemném vztahu s jeho

vyspělostí. Předporodní a poporodní péče, hygienické podmínky a také technické vybavení, to

jsou jedny z hlavních faktorů ovlivňující novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost, což je také

dáno ekonomickou situací. Doplňující indikátory obecných měr smrtnosti podle příčin úmrtí

byly zvoleny z důvodů značné vypovídací hodnoty.

Třetí skupina je tvořena daty, která znázorňují mechanický pohyb obyvatelstva okresu. Mezi

důležité součásti regionálních procesů spoluutvářejících geografickou organizaci společnosti

patří migrace. Migrace na úrovni celé České republiky není tak zásadním činitelem jako na

úrovni okresů či obcí, kde ve velké míře ovlivňuje regionální diferenciaci věkového složení

obyvatel. Migrace také působí na řadu dílčích, především socioekonomických dějů a má

podstatný dopad na trh práce či sociální stabilitu na lokální i regionální úrovni. (Hübelová 2013)

„Z ukazatelů obecným měr imigrace, emigrace i z obecné míry migrace lze usuzovat také o

perspektivních pracovních a životních podmínkách v okrese, které motivují

migraci.“(Hübelová 2013, str. 388) Migrace také úzce souvisí se vzdělanostní strukturou

obyvatelstva, protože osoby s vyšším stupněm vzdělání jsou více pracovně mobilní a to vede

k menšímu ohrožení ztrátou zaměstnání. Obecně platí, že mladí lidé ve věku 20-35 let vykazují

nejvyšší migrační mobilitu.

Poslední skupina, která úzce souvisí také s migrací, se týká vzdělanostní struktury obyvatelstva

– relativního zastoupení osob podle dokončeného stupně vzdělání. Úroveň vzdělání

obyvatelstva je u nás nejlépe dosažitelným ukazatelem sociálně ekonomického statusu a

kulturní úrovně. Tento ukazatel lze sledovat až na úroveň jednotlivých okresů. Pro ekonomický

rozvoj je zásadní kvalita pracovní síly, o které vypovídá vzdělání obyvatelstva. Indikátorem

změn v sociálním prostředí je diferenciace ve vzdělanostní struktuře. (Hübelová 2013)

„Považujeme-li tedy vzdělanostní úroveň obyvatelstva za klíčový atribut objemu a kvality

lidského kapitálu, pak vzdělanostní úroveň obyvatelstva demonstruje možnosti rozvoje a

potenciál, jaký mají dané okresy pro svoji prosperitu“ (Hübelová 2013, str. 389).

94

13. Hodnocení vybraných okresů České republiky pomocí shlukové analýzy

Pro hodnocení a srovnání jednotlivých demografických indikátorů byla použita metoda

shlukové analýzy. Shluková analýza byla provedena v rámci 76 okresů České republiky.

Okresy se členily do shluků (homogennějších skupin) podle vybraných demografických

indikátorů (viz Tab. 1). (Hübelová 2014) „Shluková analýza označuje skupinu metod, jejichž

cílem je na základě analýzy vícerozměrných dat provést roztřídění množiny objektů do několika

relativně homogenních podsouborů, označených jako shluky (clustery)“ (Hübelová 2014, str.

37). Při rozdělování objektů do shluků je zapotřebí dosáhnout co největší podobnosti objektů

uvnitř shluků a naopak co nejmenší podobnosti mezi jednotlivými shluky. Podobnost lze měřit

pomocí vhodné míry korelace, míry vzdálenosti nebo míry asociace. Shlukování okresů České

republiky bylo provedeno metodou nejvzdálenějšího souseda pro Euklidovské vzdálenosti

(Hübelová 2014). „Metoda nejvzdálenějšího souseda umožňuje tvorbu dendogramu

(stromového grafu) s dobře oddělenými shluky“ (Hübelová 2014, str. 37). Výsledkem metody

shlukové analýzy je seskupení 76 okresů do desíti relativně homogenních shluků. Každý shluk

má společné, bez obtíží identifikovatelné, demografické rysy. Identifikace je možná pomocí

kvantitativní analýzy. „Komplexnější pohled na problematiku kvality lidských zdrojů však

poskytuje kvalitativní analýza, v níž je možné vstupní demografické indikátory analyticko-

syntetickým způsobem interpretovat v širších demografických, ekonomických či sociálních

souvislostech“ (Hübelová 2014, str. 38).

Úroveň kvality lidských zdrojů v jednotlivých shlucích okresů byla na základě kvalitativní

analýzy daných indikátorů rozdělena do pěti stupňů:

A – výborná, B – nadprůměrná, C – průměrná, D – podprůměrná, E – nedostačující

Stupnice vychází z kvantitativních dat jednotlivých demografických indikátorů a jejich

vzdálenosti od průměru všech 76 sledovaných okresů ČR. Stupnice je také doplněna o subjekt

infrastruktury vzdělávání na základě znalostí získaných zkušeností o lokalizaci vzdělávacích

institucí různé úrovně (Hübelová 2014).

14. Závěr

V úvodní části jsem shrnula definice lidského kapitálu a tím vyjádřila co to je lidský kapitál.

Následně jsem lidský kapitál rozdělila do dvou částí, které jsem následně okomentovala a

vysvětlila důvod rozdělení. Další část práce se zabývá měřením lidského kapitálu. V počátku

kapitoly se snažím přiblížit postup výběru vhodného měření úrovně lidského kapitálu. Následně

uvádím, jaké jsou měřitelné části lidského kapitálu a jak spolu souvisí úroveň vzdělání, znalostí,

schopností a dovedností. V závěru kapitoly se zabývám konkrétními způsoby měření a uvádím

dva druhy mezinárodního měření PISA a IALS.Předposlední částí je kapitola Prostorová

diferenciace lidského kapitálu v České republice, ve které jsem vyjádřila vztah lidského

kapitálu s lidskými zdroji, tedy člověkem. Také jsem teoreticky popsala analyzování prostorové

diferenciace lidského kapitálu, v souvislosti s lidskými zdroji na základě článku Hübelové.

V tabulce jsem následně uvedla vybrané demografické ukazatele, které Hübelová používala

k analyzování a pod tabulkou jsem je okomentovala. Poslední část je zaměřená na hodnocení

lidských zdrojů vybraných okresů České republiky pomocí shlukové analýzy, kde jsou popsána

95

teoretická zpracování shlukové analýzy na základě práce doktorky Dany Hübelové. Kapitola je

zakončena výsledky jejího měření v 76 okresech České republiky. Okresy byly rozděleny do

pěti skupin (Příloha 2), kdy do skupiny A – výborná patří okresy s nejlepšími lidskými zdroji,

tedy nositeli lidského kapitálu. Do této skupiny patří konkrétně okresy České Budějovice,

Olomouc, Zlín, Plzeň- město, Brno-venkov a Frýdek-Místek. Skupina s nehoršími lidskými

zdroji (lidmi) je označena písmenem E – nedostačující a spadá do ní jediný okres Karviná. Tab.

2 také znázorňuje kvalitativní hodnocení jednotlivých skupin.

15. Zdroje

HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení [online]. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005,

xxv, 539 s. [cit. 2015-03-10]. ISBN 80-717-9380-9. Dostupné z: http://1url.cz/7gfu

MAZOUCH, Petr a Jakub FISCHER. Lidský kapitál: měření, souvislosti, prognózy. Vyd. 1. V

Praze: C.H. Beck, 2011, xx, 116 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-380-6.

KAMENÍČEK, Jiří. Lidský kapitál: bohatství, které dřímá v nás. 2., upr. vyd. V Praze:

Karolinum, 2012, 230 s. ISBN 978-802-4621-395.

HÜBELOVÁ, Dana. Vybrané výsledky komparace kvality lidských zdrojů v okresech České

republiky [online]. 2013 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:

http://www.sav.sk/journals/uploads/02161057Hubelova.pdf

HÜBELOVÁ, Dana. Regionální disparity kvality lidských zdrojů v České republice v kontextu

demografického a ekonomického vývoje [online]. 2014 [cit. 2015-06-24]. Dostupné z:

http://geografia.science.upjs.sk/images/geographia_cassoviensis/articles/GC-2014-8-

1/03_Hubelova_tlac2.pdf

VŠE. Lidský kapitál [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Dostupné

z WWW: http://nb. vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf.

16. Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Vybrané demografické ukazatele – indikátory

Příloha 2 Kvalitativní hodnocení demografických indikátorů v okresech jednotlivých shluků,

ČR

96

Příloha 1

Tab. 1 - Vybrané demografické ukazatele – indikátory

Skupina ukazatelů (indikátorů) Demografické ukazatele (indikátory)

1. Struktura obyvatel podle pohlaví a

věku

podíl mužů z celkového počtu trvale bydlících obyvatel

podíl žen z celkového počtu trvale bydlících obyvatel

podíl obyvatel ve věku 0-14 let z celkového počtu trvale

bydlících obyvatel

podíl obyvatel ve věku 15-64 let z celkového počtu

trvale bydlících obyvatel

podíl obyvatel ve věku 65+ z celkového počtu trvale

bydlících obyvatel

2. Přirozený pohyb obyvatelstva

obecná míra porodnosti

úhrnná plodnost

střední délka života při narození (naděje dožití při

narození)

kvocient novorozenecké úmrtnosti

kvocient kojenecké úmrtnosti 3

obecná míra smrtnosti (letality) na novotvary

obecná míra smrtnosti (letality) na nemoci oběhové

soustavy

obecná míra smrtnosti (letality) na nemoci dýchací

soustavy

obecná míra smrtnosti (letality) na nemoci trávicí

soustavy

obecná míra smrtnosti (letality) na vnější příčiny 4

3. Mechanický pohyb obyvatelstva

obecná míra imigrace

obecná míra emigrace

obecná míra migrace (čistá migrace)

4. Vzdělanostní struktura obyvatelstva

(pro obyvatelstvo ve věku 15 a více let)

relativní podíl osob se základním vzděláním včetně

neukončeného

relativní podíl osob se středním vzděláním včetně

vyučení bez maturity

relativní podíl osob s úplným středním vzděláním

s maturitou a s vyšším odborným vzděláním

relativní podíl osob s vysokoškolským vzděláním

relativní podíl osob bez vzdělání

Zdroj: Hübelová (2013, str. 386)

97

Příloha 2

Tab. 2 - Kvalitativní hodnocení demografických indikátorů v okresech jednotlivých shluků, ČR

Okresy shluků Úroveň kvality lidských zdrojů

Kvalitativní hodnocení

České Budějovice, Olomouc, Zlín, Plzeň- město, Brno-venkov, Frýdek-Místek

A

příznivá vzdělanostní struktura (13,58 % absolventů VŠ), vysoko- školské instituce s nadregionální působností, středoškolské instituce s regionální působností, průměrná hodnota indexu stáří (112), kladné migrační saldo (3,34 ‰), vysoká imigrace osob v mladším produktivním věku, podprůměrná míra nezaměstnanosti (7,63 %), dobrá dopravní dostupnost

Brno-město, Ostrava-město A

výrazně nadprůměrná vzdělanostní struktura (18,71 % absolventů VŠ), vysokoškolské vzdělávací instituce s nadregionální působností, široké spektrum středoškolských vzdělávacích institucí s regionální působností, vysoký index stáří (hodnota 126), záporné saldo migrace (-3,98 ‰), optimální dopravní dostupnost, anonymita města

Hradec Králové, Liberec, Pardubice, Opava, Hodonín, Kladno, Nový Jičín

B

vysokoškolské instituce a středoškolské instituce s regionální působností, dobrá vzdělanostní struktura (11,06 % absolventů VŠ), demografické indikátory ve shodě celorepublikovým průmě- rem, přirozený úbytek obyvatel (-0,43 ‰), kladné migrační saldo 1,38 ‰ (s meziokresními rozdíly), dobrá dopravní dostupnost

Jihlava, Prostějov, Kroměříž, Blansko, Svitavy, Břeclav, Třebíč, Vyškov, Znojmo, Česká Lípa, Chrudim, Most, Náchod, Příbram, Mělník, Tábor

C

vysokoškolské instituce s regionální působností, příznivá věková struktura – index stáří (hodnota 108), ostatní demografické indiká- tory ve shodě s celorepublikovým průměrem, vysoká míra nezaměstnanosti v periferních okresech (11-16 %), nepříznivá vzdělanostní struktura (9,43 % absolventů VŠ), nadprůměrný podíl osob s nižším vzděláním, zvýšená míra nezaměstnanosti ukazuje na neuspokojivé ekonomické prostředí, vznik sociálně vyloučených lokalit

Jičín, Kutná Hora, Plzeň-sever, Pelhřimov, Písek, Strakonice, Rychnov nad Kněžnou, Semily,

C/D

střední školy s omezenou regionální působností, výrazné stárnutí populace (vysoká hodnota indexu stáří 116), přirozený úbytek obyvatel (-1,01 ‰), záporné saldo migrace (-0,56 ‰), nepříznivá vzdělanostní struktura (podprůměrné zastoupení osob s dokončeným vysokoškolským vzděláním, 9,30 % absolventů VŠ)

Karlovy Vary, Šumperk, Vsetín, Uherské Hradiště, Přerov, Ústí nad Orlicí, Žďár nad Sázavou, Trutnov,

D

střední školy s regionální působností, nepříznivá věková struktura (index stáří 113), přirozený úbytek obyvatel -0,67 ‰ (výrazné podprůměrná míra porodnosti 9,59 ‰ a úhrnné plodnosti 1,38), záporné migrační saldo (-0,96 ‰), vysoká míra nezaměstnanosti (10-13 %) s demografickými a sociálními důsledky, sociálně vyloučené lokality

Benešov, Havlíčkův Brod, Kolín, Klatovy, Cheb, Jablonec nad Nisou, Beroun, Louny, Nymburk, Sokolov, Jindřichův Hradec, Bruntál

D

střední školy spíše s místní působností, dobrá demografická situace z hlediska věkové struktury (index stáří 104) a přirozené reprodukce (přirozený přírůstek 0,1 ‰), vnitřní okresy kladné (5,80 ‰) a periferie záporné saldo migrace (-0,93 ‰), okresy

98

periferie nadprůměrná nezaměstnanost (12-16 %) a sociálně vyloučené lokality s nadprůměrnou kojeneckou a dětskou úmrtností, podprůměrné zastoupení osob s dokončeným vysokoškolským vzděláním (8,89 %)

Ústí nad Labem, Děčín, Chomutov, Teplice, Litoměřice, Mladá Boleslav, Praha-východ, Praha-západ

D

zastoupení terciárního i středního školství, příznivá věková struktura (index stáří 94), nadprůměrný přirozený přírůstek obyvatelstva (1,22 ‰) a úhrnná plodnost (1,52), výrazné prostorové disparity – jádro (rezidenční suburbanizace, kladné saldo migrace 18,69 ‰)vs. periferie, v okresech pánevní oblasti problematické životní prostředí, periferie vykazuje záporné migrační saldo (-0,93 ‰), vysokou míru nezaměstnanosti (11-15 %), vznik sociálně vyloučených enkláv – stigmatizace prostoru, nízká vzdělanostní struktura (okres Chomutov 6,80 %, Teplice 7,35 % absolventů VŠ).

Plzeň-jih, Český Krumlov, Domažlice, Prachatice, Tachov, Rakovník Rokycany, Jeseník

D/E

většina demografických indikátorů nežádoucí tendence (pouze věková struktura poměrně příznivá – index stáří 103), přirozený úbytek obyvatel (-0,64 ‰), záporné migrační saldo (periferie až 3 ‰), sociální diferenciace, vysoká míra nezaměstnanosti (periferie kolem 10 %, okres Jeseník přes 16 %), nepříznivá vzdělanostní struktura (7,93 % absolventů VŠ) odpovídá profesní struktuře

Karviná E

střední školství, vysoký index stáří (116), nadprůměrná míra úmrtnosti 11,32 ‰ (nadprůměrná novorozenecká 2,53 ‰, kojenecká úmrtnost 3,79 ‰ i úmrtnost podle příčin), záporné saldo migrace (-5,96 ‰), vysoká míra nezaměstnanosti (13 %), nepříznivé životní prost-ředí, sociální diferenciace, etnické problémy - stigmatizace prostoru

(Zdroj: ČSÚ 2011, Hübelová 2014, str. 38-39)

Tab. 2 pokračování

99

Limity humanitární pomoci a rozvojové spolupráce v konfliktních

regionech: případová studie Jižního Súdánu

Limits of Humanitarian Aid and Development Assistance in Conflict Regions: The

Case Study of South Sudan

Jiřina Nachtmanová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Geografie, obor

Geografie se zaměřením na vzdělávání a Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání


Abstrakt

Práce pojednává o tématu humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. V prvních kapitolách

práce přiblíží význam a definice hlavních pojmů, se kterými pracuje. V dalších kapitolách se

práce bude zabývat limity humanitární pomoci, které přispívají k eskalaci konfliktů a soupeření

v dané oblasti. V neposlední řadě bude v práci analyzován případ Jižního Súdánu, na kterém se

práce pokusí zhodnotit efektivitu rozvojové pomoci v konfliktním regionu a faktory, které ji

limitují.

Abstract

The work discusses the topic of humanitarian assistance and development cooperation. In the

first chapters, the paper approaches the meaning and definition of the main concepts which are

dealt with. In following chapters, the work will address the limits of humanitarian aid,

contributing to the escalation of conflicts and rivalry in the region. Last but not least, the case

study of South Sudan, on which work attempts to evaluate the effectiveness of development

assistance in the conflict region and its limiting factors, will be analyzed.

Klíčová slova

humanitární pomoc, rozvojová spolupráce, limity, Jižní Súdán, občanská válka

Keywords

humanitarian aid, development cooperation , limits, South Sudan, civil war


Cílem tohoto příspěvku na Studentské vědecko-umělecké činnosti 2015 je přiblížení významu

humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Hlavním cílem této práce je ukázat limity

100

humanitární pomoci a rozvojové spolupráce na příkladu Jižního Súdánu, na kterém lze

efektivně zhodnotit efektivitu a smysl rozvojové spolupráce vůbec. Díky případové studii je

dalším cílem této práce analýza faktorů, které limitují rozvoj v konfliktních oblastech. Dalším

a posledním cílem práce je představení rozvojových, bezpečnostních a politických problémů,

se kterými se Jižní Súdán potýká již několik let.


2.1. Multidimenzionální koncept chudoby a jeho různá chápání

Pro pochopení celé práce je důležité vysvětlit si koncept chudoby, se kterým se potýkají

obyvatelé zemí, kde je zapotřebí humanitární pomoci a rozvojové spolupráce.

Multidimenzionální koncept chudoby se skládá z několika faktorů, které mohou představovat

špatnou zkušenost lidí právě s tímto fenoménem, která se odvíjí od deprivace každého jedince

(OPHI 2015). Definovat chudobu pomocí multidimenzionálního konceptu je spojováno s

vysvětlením tohoto pojmu Světovou bankou. Světová banka definuje chudobu jako velmi

komplexní (multidimenzionální) problematiku, která zahrnuje velké množství fenoménů, jako

například neschopnost uspokojit základní potřeby, nedostatečný přistup k nezbytným přírodním

zdrojům, nedostatek vzdělaní a dovedností, špatné zdraví, podvýživu, nedostatečnou kvalitu

bydlení, nedostatečnou hygienu a nedostatek politické svobody (Láchová 2013, s. 13).

2.2. Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce

Humanitární pomoc

Podle Ministerstva zahraničních věcí ČR (2015) se humanitární pomocí rozumí veškeré

činnosti hrazené ze státního rozpočtu směřující k záchraně lidských životů, zmírnění utrpení

způsobené přírodní katastrofou nebo ozbrojeným konfliktem směřující k obnovení základních

lidských potřeb a základních životních podmínek. Zemím, oblastem či obyvatelstvu je

humanitární pomoc poskytována za účelem udržení a ochraně lidské důstojnosti. Humanitární

pomoc je pouze krátkodobou pomocí, která je poskytována při nebo po mimořádných

událostech a řeší pouze bezprostřední rizika spojená s danou událostí (humanitarnipomoc.cz

2015).

Humanitární pomoc se poskytuje v několika různých formách (humanitarnipomoc.cz 2015):

- záchranářská pomoc

- materiální pomoc

- příspěvky mezinárodním organizacím a integračním seskupením

- peněžní dary

- projekty humanitární pomoci.

101

Cíle a principy humanitární pomoci

Hlavními cíli humanitární pomoci jsou: záchrana lidských životů, zajištění základních lidských

potřeb a poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci. Díky těmto cílům jsou

navraceny obyvatelstvu postižené oblasti již zmiňovaná důstojnost a základní životní potřeby.

Humanitární pomoc je v takovém to rozsahu poskytována ve čtyřech základních sektorech, a to

voda/hygiena, potraviny/výživa, obydlí a zdravotní péče. Tyto čtyři základní sektory

humanitární pomoci jsou zakotveny od roku 1998 ve Sphere Standards1 a jsou pro ně pevně

stanoveny základní postupy a povinnosti humanitárního pracovníka (humanitarnipomoc.cz

2015).

Aby byla humanitární pomoc efektivní a kvalitní, je potřeba řídit se 4 základními principy

zakotvené v deklaraci Dobrého humanitárního dárcovství, k níž se Česká republika přihlásila

v roce 2006. Tyto principy jsou:

- lidskost - záchrana životů a snížení utrpení lidí

- nestrannost – poskytování pomoci výhradně na základě identifikovaných potřeb, bez

rozlišování mezi příjemci podle jiných kritérií

- neutralita - v ozbrojených či jiných konfliktech se pomoc nepřiklání k žádné ze sporných

stran

- nezávislost - cíle pomoci nejsou pod vlivem politických, ekonomických ani jiných

zájmů dárce ani příjemce.2

Rozvojová spolupráce

Rozvojová spolupráce je oproti humanitární pomoci dlouhodobou pomocí proti špatným

sociálním a ekonomickým podmínkám, ve kterých lidé v méně rozvinutých zemích žijí.

Rozvojová spolupráce je zpravidla poskytována vládami rozvinutých západních zemí.

V rozvojové spolupráci se angažují také nadnárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond,

Světová banka, OSN či Evropská unie. Každá z těchto institucí se do rozvojové spolupráce

zapojuje jinak. Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka využívají svůj velký vliv na

světovou ekonomiku a OSN využívá agentury, jako je například Rozvojový program OSN,

Světová zdravotnická organizace či UNICEF. V otázkách rozvojové spolupráce postupem času

získaly velké slovo také neziskové organizace na světové úrovni, například Civil Society

Organisations či Development Directory.

Rozvojová spolupráce se potýká se třemi nejvýraznějšími problémy, které jsou hlavními tématy

rozvojové spolupráce. Mezi tyto tři problémy patří:

- populační exploze – extrémní nárůst obyvatelstva za posledních 150 let z jedné miliardy

na 7 miliard (k r. 2011) (Rozvojovka 2012);

- ekonomická nerovnováha – tento problém je způsoben extrémní propastí mezi chudými

a bohatými, kdy k r. 2006 byla na světě přibližně jedna miliarda nejbohatších lidí, na

1 Sphere Standards je nevládní humanitární organizace a hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce založena za na

základních principech, kterými se řídí humanitární akce. 2 deklarace Dobrého humanitárního dárcovství, bod 2., dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/deklarace_dobreho_humanitarniho.

html

102

druhé straně lidí, co žijí pod hranicí chudoby je zhruba 1,2 miliardy, dále další dvě

miliardy lidí žijí s příjmem pod dva dolary denně, podvýživou trpní 1,1 miliarda lidí a

stejný počet obyvatelstva nemá přístup k pitné vodě;

- životní prostředí a energetické zdroje – největšími problémy v této oblasti jsou

rozšiřování pouští, úbytek pralesů/lesů, změny klimatu, znečištění půdy a vody,

problémy se skleníkovým efektem a mnohé další (Rozvojovka 2008).


V práci jsem vypracovávala převážně na základě rešerše literatury a dalších použitých zdrojů a

také na základě vlastních znalostí načerpaných za poslední roky, kdy se problému chudoba a

pomoci s ní spojené věnuji a ve vlastním zájmu ji studuji a v neposlední řadě na základě

vlastních zkušeností a situací, které mě k realitě chudoby a potřebné pomoci vedly a přiblížily.

Nejčastěji použitými metodami při vypracování projektu byla dedukce, indukce z použitých

zdrojů a hlavně analýza textů a zdrojů, ze kterých jsem vycházela.

3.1. Návaznost humanitární pomoci a rozvojové spolupráce

Důležité je rozlišovat humanitární pomoc od rozvojové spolupráce. Jak již bylo řečeno,

humanitární pomoc je krátkodobá pomoc poskytována při různých katastrofách a jejím cílem

je záchrana lidských životů, zmírnění utrpení obyvatel postižené oblasti a navrácení důstojného

života obyvatelstva. Rozvojová pomoc je však pomocí dlouhodobou a zajímá se o oblasti

sociálně a ekonomicky špatné v rozvojových zemích.

Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce se spolu často setkávají v oblastech, které jsou

komplexně postižené krizí, jako je subsaharská Afrika nebo v zemích postižených extrémní

katastrofou, jako je Haiti, které bylo zasažené tsunami v prosinci roku 2004.

Pro lepší pochopení návaznosti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce je potřeba se zmínit

o konceptu zvaném „Linking relief, recovery and development“ (zkratka LRRD) vycházejícího

z předpokladu, že zemím v komplexní krizi a oblastem zasažených katastrofou je potřeba

zajistit akutní pomoc (humanitární pomoc), která je provázaná s celkovým rozvojem postižené

země (rozvojová spolupráce). Mezi okamžitou pomocí a obnovou nesmí nastat mezera, která

celý proces rozvoje postižené oblasti vrací zpět, nikoliv kupředu. V tomto konceptu je též

důležité, aby byla zajištěna souhra ve finanční pomoci a celé organizační struktuře mezi akutní

pomocí a dlouhodobou obnovou postižené oblasti. V rámci konceptu LRRD jde tedy o

koordinaci všech aktérů a o strategické plánování správného propojení vlastní iniciativy

postižené země s vnější podporou ve prospěch potřeb akutní pomoci, obnovy a rozvoje (MZV

ČR 2010).

103

3.2. Zahraniční rozvojová spolupráce ČR

Historie zahraniční rozvojové pomoci v České republice a Československu

Podle Rozvojovky (2012) sahá rozvojová pomoc Československa až do 50. let minulého století,

kdy však zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) kolísala. V průběhu 70. a 80. let minulého

století se ZRS Československa začala rozvíjet a posilovaly se aktivity Československa ve třetím

světě. Z této doby se Československu zachovaly velmi dobré vztahy s některými zeměmi,

s kterých těžíme dodnes.

Těsně po roce 1989 však ZRS byla v útlumu, což především souviselo se zvýšenou pozorností

k domácím problémům. Když se po roce 1993 již Česká republika začala začleňovat do západní

politiky a ekonomiky, ZRS ČR mohla jen vzkvétat. Když vláda v březnu 1995 schválila Zásady

pro poskytování zahraniční pomoci, byl tak do ZRS vložen zcela nový impuls, který též souvisel

se vstupem ČR do OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) v roce 1995. I

přes snahu české vlády intenzivně přispívat v ZRS, většina projektů ČR byla realizována

s pomocí několika desítek dalších států, což stěžovala celkové řízení ZRS. Díky tomuto

nízkému počtu zrealizovaných vládních projektů, na konci 20. století začaly vznikat nevládní

organizace zabývající se rozvojovou pomocí. Tento rozmach nevládního sektoru úzce souvisel

s konflikty v bývalé Jugoslávii.

Dalším důležitým krokem ČR v ZRS se stala Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České

republiky na období let 2002 až 2007. Tato koncepce si vzala za hlavní cíl omezit chudobu

v rozvojových zemích. V tuto dobu byla pro ČR prioritní pomoc především těmto státům:

Afghánistán, Angola, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Burkina Faso, Etiopie, Jemen, Jugoslávie,

Kazachstán, Libanon, Makedonie, Mali, Mongolsko, Namibie, Nikaragua, Palestina, Salvador,

Ukrajina, Uzbekistán a Vietnam. ČR též v tomto období vyjádřila plný souhlas s Rozvojovými

cíli tisíciletí. Všechny tyto kroky ČR v rámci ZRS byly upevněny názory, že je důležité

prosazovat demokracii, lidská práva a sociální spravedlnost.

Současnost ZRS ČR

Česká republika považuje ZRS za plnohodnotnou součást zahraniční politiky a hojně přispívá

k naplňování jejích cílů (Rozvojovka 2012). Česká rozvojová politika se zaměřuje především

na odstraňování chudoby a podporu bezpečnosti a prosperity postižených zemí.

V současnosti se ZRS ČR řídí novou Koncepcí zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období

2010-2017, která nahrazuje předchozí dokument z let 2002-2007. V této nové koncepci jsou

aktualizovány nové cíle ZRS a principy jejího poskytování. Koncepce též stanovila nové

teritoriální a sektorové priority. Nové teritoriálními priority ČR v ZRS jsou rozděleny na

programové země, projektové země a země, které byly z prioritních zemí vyřazeny, ale jsou

vedeny jako „ostatní země“, tzv. dosavadní země:

- programové země – Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko a

Mongolsko

- projektové země – Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území a

Srbsko

- dosavadní země – Angola, Jemen, Vietnam a Zambie (Rozvojovka 2012).

104

Aktéři ZRS ČR

Podle Rozvojovky (2012) do rozvojové spolupráce České republiky řadíme státní organizace,

ale i soukromý a nevládní sektor. Směr, kam se bude ZRS ČR ubírat, určuje vláda ČR.

Mezi státní organizace patří vláda ČR, Ministerstvo zahraničních věcí, dalších deset

ministerstev, Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci a pracovní skupiny Rady pro

zahraniční rozvojovou spolupráci a Česká rozvojová agentura, která připravuje a realizuje

bilaterální projekty ZRS. Tyto instituce spolu úzce spolupracují a vytvářejí tak základ ZRS ČR.

Dalším sektorem v rozvojové pomoci v ČR jsou soukromé firmy a nevládní organizace, které

se podílejí na ZRS v podílu 45 % a 24 % z celkového soukromého a nevládního sektoru.

Soukromé firmy se převážně zaměřují na rozvoj průmysl, ochranu životního prostředí či

zemědělství. Dále nevládní organizace, kterých v současnosti působí v ZRS přes 30, se

zaměřují převážně na humanitární pomoc, avšak jejich podíl na rozvojové spolupráci stále roste.

Tyto organizace jsou sdružené v Českém fóru pro rozvojovou spolupráci (FoRS).

Do ZRS ČR se též zapojují akademické obce. Akademický sektor s touto problematikou

pomáhá převážně v základním, středním i vysokém vzdělávání v rozvojových zemích. Asi

nejvýznamnější akademickou obcí v ČR v rámci rozvojové spolupráce je Univerzita Palackého

v Olomouci.

V neposlední řadě se do ZRS zapojují státní a příspěvkové organizace v podílu 25 %

z celkového soukromého a nevládního sektoru. Mezi tyto organizace patří například Ústav pro

hospodářskou úpravu lesů, Česká geologická služba nebo Fakultní nemocnice Motol.

3.3. Jižní Súdán

Nejmladší stát světa

Jižní Súdán, též Republika Jižní Súdán, vznikl na základě hlasování o nezávislosti z roku 2011,

kdy pro odtržení od Súdánu hlasovalo neuvěřitelných 98,83 % voličů (Southern Sudan

Referendum 2011, 2011). Díky tomuto hlasování jihosúdánská vláda vyhlásila k datu 9.

července 2011 samostatnost a Jižní Súdán se tak stal se 194. státem světa. Úředním jazykem

státu je angličtina a platí se zde jihosúdánskou librou. Jižní Súdán se rozprostírá na území o

rozloze 619 745 km2 s 8,2 miliony obyvatel. Přesto, že se Jižní Súdán stal nejmladším státem

světa, je také bohužel jedním z nejchudších států světa.

Jižní Súdán leží na severovýchodě Afriky a protéká jím řeka Bílý Nil. Povrch země je z největší

části tvořen mokřinami a tropickými lesy, půda je zde tedy úrodná. Jižní Súdán sousedí na

východě s Etiopií, na jihu s Keňou, Ugandou a Demokratickou republikou Kongo, na západě

se Středoafrickou republikou a na severu se Súdánem.

Občanská válka v Súdánu

První občanská válka v Súdánu se odehrála mezi lety 1955 a 1972, kdy regiony jižního Súdánu

bojovaly o nezávislost či vyšší míru autonomie. Hlavní příčinou války byla obava z naprosté

dominance severu nad jihem. Jako vedlejší příčinu války můžeme určit náboženskou

nesnášenlivost většinového islámu na severu a křesťanství a animistického náboženství na jihu

země. Následky války představují dlouhodobě špatnou ekonomiku Súdánu obecně, převážně

105

ale Jižního Súdánu, dále více než 0,5 milionů obětí, hladomor a špatné podmínky pro

obyvatelstvo živící se zemědělstvím.

Druhá občanská válka v Súdánu vypukla v roce 1983 jako pokračování první občanské války

a trvala až do roku 2005, kdy byla podepsána mírová dohoda pod nátlakem mezinárodních

organizací a světových velmocí. Tato válka si vyžádala více než 2 miliony obětí. Počátkem

konfliktu byl prezident Nimeiri, který prosazoval, aby šaría bylo součástí súdánského právního

systému. Válka začala právě v dubnu, kdy bylo v zemi vyhlášeno stanné právo, které

podporovalo muslimské právo šaría, což se samozřejmě nelíbilo jižní křesťanské oblasti. Jih to

začal řešit povstáním vedeným tzv. Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou (SPLA).

Během války musela v Súdánu zasahovat mezinárodní pomoc, díky které se podařilo zabránit

naprosté humanitární katastrofě (Králová 2014, s. 31-55).

Avšak ústředním problémem druhé občanské války byl spor o ropu. Jižní Súdán patří mezi

velké vývozce ropy díky bohatým ložiskům ropy čítajícím až 2 miliony barelů a proto byl vývoj

konfliktu důležitý pro státy, které odebírají z této země ropu. Nejvýznamnějším odběratelem

jihosúdánské ropy je Čína (2. největší spotřebitel ropy na světě) (Králová 2014, s. 31-55).

Všeobecná mírová dohoda (Comprehensive Peace Agreement) podepsaná v roce 2005 se mimo

jiné zabývala právě podmínkami těžby a obchodu s ropou a spolu s tím i budoucností správy

sporných území bohatých na ložiska ropy, jako je Abyei (Pražský studentský summit 2015).


4.1. Občanská válka v Jižním Súdánu 2013-2015

15. prosince 2013 upadl Jižní Súdán znovu do občanské války. Jelikož existence samostatného

Jižního Súdánu byla v té době velmi krátká, nebyl stát připraven, aby mohl případný konflikt

odvrátit (Crisis Group 2014). Válka vznikla uprostřed boje o moc mezi prezidentem a jeho

zástupcem, kdy prezident Salva Kiir obvinil svého zástupce, Rieka Machara, ze spiknutí za

účelem svrhnout jej. Začátek války byl vyvolán konfliktem mezi dvěma největšími etnickými

skupinami v zemi, Dinky, kteří podporovali prezidenta Kiira a Nuery, kteří stáli na straně

Machara. Od vypuknutí konfliktu se tyto dvě etnické skupiny dopouštěly na civilistech

ozbrojených útoků, znásilňování, ničení majetku či vypleňování vesnic (Council on Foreign

Relations 2015).

Tato občanská válka trvala bezmála 2 roky, pohltila 6 z 10 států v regionu a zhoršila humanitární

situaci v zemi. V červenci 2014 je Radou bezpečnosti OSN popisována potravinová krize v

zemi za nejhorší na světě. Konečně 26. srpna 2015 prezident Salva Kiir podepsal pod hrozbou

sankcí OSN mezinárodně zprostředkované mírové dohody, kde je uvedeno, že bývalý zástupce

prezidenta Riek Machar se vrátí do své funkce (BBC 2015).

Do října 2015 v Jižním Súdánu působila řada mezinárodních organizací, které pomáhaly nebo

stále pomáhají obyvatelům v jedné z největších humanitárních krizí vůbec. Po celou dobu

konfliktu zde působila mise OSN, dále zde pomáhali zvládnout celou situaci Lékaři bez hranic,

UNICEF nebo Mezinárodní výbor Červeného kříže. Situace v zemi je podle Ettie Higgins,

náměstkyně zástupce UNICEF (The Guardian 2015), velmi rychle rostoucí a nepředvídatelná

humanitární krize. Dodnes v zemi působí několik mezinárodních organizací.

106

Pro Lékaře bez hranic je Jižní Súdán největší misí. Podle samotné organizace jsou Lékaři bez

hranic jedním z největších poskytovatelů neutrální nezávislé a nestranné zdravotní péče v

Jižním Súdánu (Lékaři bez hranic 2015). Organizace zde zaměstnává skoro 3 000 místních

a 329 mezinárodních spolupracovníků. Podle Lékařů bez hranic (2015) nejvíce zasaženou

oblastí v Jižním Súdánu je stát Jednota (Unity). Země se musí potýkat s mnoha problémy, od

největší potravinové krize na světě, přes nebezpečí hladomoru, podvýživy, zpustošené

zemědělství až po miliony lidí bez domova, kteří byli nuceni své domovy opustit, aby sebe a

svoji rodinu zachránili před válkou. V listopadu 2015 se téměř 48 tisíc obyvatel Jižního Súdánu

skrývalo uvnitř tábora OSN „Ochrany civilistů“ v Bentiu před násilím a podvýživou.

I přes aktivní humanitární pomoc v zemi je hygiena a sanitace v táboře OSN daleko pod

minimem humanitárních standardů. Bohužel je situace v zemi natolik vážná, že obyvatelé i přes

aktivní humanitární pomoc jsou nuceni bydlet a žít v nelidských podmínkách, což způsobuje

zvyšující se počet nemocných. Lékaři bez hranic tvrdí (2015), že když se v nebližším čase

nezlepší hygienické podmínky tábora, zdravotní stav obyvatelstva se bude nadále zhoršovat.

Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce ČR v Jižním Súdánu

Podle Ministerstva zahraničních věcí (2015) patří humanitární krize v Jižním Súdánu do

nejvyššího stupně spolu s krizí v Sýrii a Středoafrické republice. Během ledna až června 2015

vyčerpala ČR na pomoc s komplexní krizí v Barmě, Etiopii, Jižním Súdánu a Sahelu necelých

16 milionů Kč i přesto, že Jižní Súdán není prioritní zemí ZRS ČR.

V Jižním Súdánu působí některé české nevládní organizace, jako jsou Lékaři bez hranic,

Charita ČR, Člověk v tísni a CARE Česká republika. Lékaři bez hranic jsou sice mezinárodní

organizací, avšak do pomoci se zapojili i 3 čeští lékaři bez hranic.

Organizace Charita ČR se v zemi soustřeďuje hlavně na pomoc ve dvou oblastech, Kimatong

a Loming, kde zajišťuje na venkově přístup k vodním zdrojům. Také Charita ČR buduje

v oblasti Kapoeta East ve státě Východní Equatorie veterinární správu zaměřenou převážně na

hospodářská zvířata, kde mimo jiné školí vybrané veterinární pracovníky (Charita ČR 2015).

Organizace CARE Česká republika je organizací pro humanitární pomoc a rozvojovou

spolupráci založenou v roce 2007 jako pobočka mezinárodní organizace CARE. V zájmu

organizace je porazit chudobu, odstranit nespravedlnost a pomoci lidem žít důstojně, v míru a

bezpečí. Od samého začátku konfliktu v prosinci 2013 poskytuje CARE zdravotní,

potravinovou či mírovou pomoc. Nyní se nezaměřuje přímo na Jižní Súdán, ale na jihosúdánské

uprchlíky v Ugandě, kde pomáhá budovat uprchlické tábory (CARE 2015).

Asi nejvýznamnější českou nevládní organizací působící v Jižním Súdánu je Člověk v tísni.

Organizace působí v Jižním Súdánu již od roku 2012 a zaměřuje se na oblast zemědělství.

Člověk v tísni má svá sídla ve dvou oblastech země, v Džubě a v provincii Northern Bahr el-

Ghazal, kde se soustřeďuje na obživu a zajištění potravy zdejším obyvatelům. Mimo

zemědělství v provincii Northern Bahr el-Ghazal Člověk v Tísni posiluje hygienické návyky

obyvatel a pomáhá s péčí o malé děti do 5 let. V hlavním městě Džuba Člověk v tísni zajišťuje

chod centra, pitnou vodu, sanitaci tábora či odvoz odpadků. Organizace také zajišťuje

informační hygienické kampaně, které pomáhají s prevencí šíření vážných onemocnění (Člověk

v tísni 2013).

107

Závěr

Zhodnocení efektivity rozvojové pomoci

Aby mohla být rozvojová pomoc efektivní, je důležitá správná koordinace organizací

s přijímacími zeměmi, správné rozložení finanční podpory a kvalita spolupráce vlád

rozvojových zemí (Ludasová 2011, s. 14-15).

Pro zvýšení kvality rozvojové pomoci a tím její efektivity je zajisté zapotřebí určitý dokument,

který by vše potřebné určoval a vedl tak všechny zaimplementované do rozvojové pomoci

správným směrem. Naštěstí takovýto dokument existuje. Pařížská deklarace o efektivnosti

rozvojové pomoci přijatá 2. března 2005 v Paříži je dokumentem, díky kterému pod ni

podepsané státy souhlasí „přistoupit k rozsáhlým a kontrolovatelným akcím k reformě způsobů

poskytování a řízení pomoci“ (Pařížská deklarace o efektivnosti rozvojové pomoci 2014). Tato

deklarace z velké části doplňuje, pomáhá lepším výsledkům a navyšuje objem pomoci

spojeným s Deklarací tisíciletí3 a Rozvojovými cíli tisíciletí. Tuto deklaraci podepsaly téměř

všechny země světa, dále kolem 30 organizací a dalších 14 účastníků, jako jsou rady, výbory

apod. (Pařížská deklarace o efektivnosti rozvojové pomoci 2014).

Zda je rozvojová pomoc efektivní či nikoliv, o tom musí každý jedinec a každá země

rozhodnout sama. Každá země se na jednu stranu potýká se stejnými problémy jako ostatní

rozvojové země, avšak problematika každého rozvojového státu je jiná. Například Jižní Súdán

je považován za nejméně stabilní stát na světě (Člověk v tísni 2015).

Dle mého názoru je velmi důležité soustředit se na ty největší problémy, které momentálně

sužují danou zemi a těmto problémům věnovat největší finanční pomoc a lidské úsilí. I přes

obrovskou finanční podporu se daná rozvojová země sama z úskalí nedostane. Jestliže země

dostane velkou finanční částku na pomoc například proti chudobě, ale nebude vědět, jak

darované peníze správně využít, celková pomoc zemi nikdy nebude efektivní. V opačném

případě, bude-li mít postižená země dostatečný přísun lidské pomoci, ale budou chybět finanční

prostředky, nikdy nebude pomoc efektivní. Ano, postavit školu bez lidské síly je nemožné, ale

postavit ji bez finanční podpory někde, kde mají obyvatelé na den méně než 1 USD, je šílenost.

Jestliže je tedy naším cílem efektivní rozvojová pomoc a spolupráce vyspělých zemí

rozvojovým státům, je zapotřebí využít všechny dostupné prostředky na 100 %, jak v oblasti

ekonomické, politické i sociální. Jestliže poskytneme základní zdravotní péči podvyživeným

dětem v subsaharské Africe, ale nenakrmíme je, je naše pomoc naprosto bezpředmětná a

nesmyslná. Pro efektivní rozvojovou pomoc jsou zapotřebí cíle s logickými a předem

promyšlenými plněními.

Zdroje

BBC News: South Sudan profile [online]. 2015 [vid. 2016-01-07]. Dostupné z:

http://www.bbc.com/news/world-africa-14019202

3 Deklarace tisíciletí (Millennium Declaration) je rezoluce Spojených národu, převzatá k osmému plenárnímu setkání

Summitu Tisíciletí z 8. září 2000 s 8 hlavními vývojovými cíli.

108

CARE: CARE zintenzivňuje pomoc podvyživenému Jižnímu Súdánu [online]. 2015 [vid. 2016-

01-07]. Dostupné z: http://bit.ly/1Jsmy3r

Council on Foreign Relations: Civil War in South Sudan [online]. 2016 [vid. 2016-01-07].

Dostupné z: http://www.cfr.org/global/global-conflict-tracker/p32137#!/conflict/civil-war-in-

south-sudan

Crisis Group: South Sudan: A Civil War by Any Other Name [online]. 2014 [vid. 2016-01-07].

Dostupné z: http://bit.ly/1jwX1IG

Člověk v tísni [online]. 2013 [vid. 2015-12-18]. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/cs

Humanitarnipomoc.cz [online]. 2015 [vid. 2015-12-02]. Dostupné z:

http://www.humanitarnipomoc.cz/

Charita Česká republika: Jižní Súdán [online]. 2016 [vid. 2016-01-07]. Dostupné z:

http://svet.charita.cz/kde-pusobime/afrika/jizni-sudan/

KRÁLOVÁ, Adéla. 2014. Konflikt v Súdánu [online]. Olomouc. Diplomová práce. Univerzita

Palackého v Olomouci. Dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2014-

rg/2014_Kralova.pdf

LÁCHOVÁ, Lenka. 2013. Rozšíření chudoby ve světě a jeho změny [online]. Brno. Bakalářská

práce. Masarykova univerzita. Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/375687/prif_b/LachovaBP_final.pdf.

Lékaři bez hranic: Jižní Súdán [online]. 2016 [vid. 2016-01-07]. Dostupné z: http://www.lekari-

bez-hranic.cz/cz/zpravy-pribehy?f[0]=im_field_taxonomy_region%3A13391

LUDASOVÁ, Denisa. 2011. Pařížská deklarace o efektivnosti rozvojové pomoci v politikách

vyspělých dárců: východiska, dimenze, implementace [online]. Praha. Diplomová práce.

Vysoká škola ekonomická v Praze. Dostupné z:

file:///C:/Documents%20and%20Settings/J%C3%AD%C5%99a/Dokumenty/Downloads/zave

recna_prace.pdf

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Pařížská deklarace o efektivnosti rozvojové

pomoci (2005) a Akční program z Akkry (2008) [online]. 2015 [vid. 2015-12-26]. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/mnohostranna_zrs_cr/oec

d_dac/k_dispozici_neoficialni_preklady_do.html

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Zahraniční rozvojová spolupráce [online].

2015 [vid. 2015-08-02]. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/index.html

Pražský studentský summit [online]. 2015 [vid. 2015-07-14]. Dostupné z:

http://www.studentsummit.cz/data/1417550786751UNSC_III.pdf

Rozvojovka [online]. 2011 [vid. 2015-12-23]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/

Southern Sudan Referendum 2011: Results for the Referendum of Southern Sudan [online].

2011 [vid. 2016-01-07]. Dostupné z: http://southernsudan2011.com/

The Guardian: South Sudan: 'a level of human suffering I have never seen anywhere else'

[online]. 2015 [vid. 2016-01-07]. Dostupné z: http://bit.ly/1XB1dL1

109

UNIVERSITY OF OXFORD. OPHI: Oxford Poverty & Human Development Initiative

[online]. 2007 [vid. 2015-08-31]. Dostupné z: http://www.ophi.org.uk/

110

Percepce křesťanství a křesťanů v České republice

Perception of Christianity and Christians in the Czech Republic

Gabriela Svobodová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Geografie a humanitní

vědy se zaměřením na vzdělání


Abstrakt

Tato práce „Percepce křesťanství a křesťanů v ČR“ se zabývá postavením křesťanství a jeho

střetáním a prolínáním s procesem sekularizace na území ČR. Blíže analyzuje aktuální

každodenní problémy křesťanů v oblastech Královéhradeckého a Libereckého kraje na

příkladech konkrétních věřících. První část se zaobírá obecnou charakteristikou křesťanství a

historickým exkurzem do dějin náboženství v českých zemích. Detailněji se zaměřuje na proces

sekularizace ve 20. století. Druhá část je postavena na názorech a životních situacích

konkrétních vyznavačů římskokatolické víry. Předkládaná práce si klade za cíl propojení

vlastních zkušeností a znalostí s obecnými poznatky z oblasti náboženství. V posledku se práce

snaží o zakomponování zjištěných informací do humánně-geografického kontextu.

Abstract

This work “Perception of Christianity and Christians in the Czech Republic” deals with the

position of Christianity and its melting and blending with the process of secularization in the

Czech Republic. It analyses current daily problems of Christians in the areas of regions Hradec

Kralove and Liberec by way of specific examples of believers. The first part deals with general

characteristic of Christianity and historical excursion into the history of religion in the Czech

lands. It concentrates on the process of secularization in the 20th century more detaily. The

second part is based on the opinions and life-sustaining situations of particular followers of the

Roman Catholic faith. The work is aimed at linking their own experiences and knowledge with

general knowledge in the field of religion. Ultimately, the work seeks to incorporation of the

acquired information into human-geographic context.

Klíčová slova

křesťanství, sekularizace, menšina, křesťanská etika

Keywords

Christianity, secularization, minority, Christian ethics

111


Cílem projektu je, po historickém exkurzu, postižení aktuálního stavu křesťanství v České

republice z hlediska religionistiky a geografie náboženství. Tento aktuální stav má být přiblížen

i pomocí osudů několika věřících osob. Předpokladem projektu je fakt, že Česká republika patří

mezi nesekularizovanější státy světa. S tím souvisí fakt, že křesťané jsou vlastně menšinou, na

níž většina mnohdy nahlíží s určitým despektem, který se pak může projevovat v různých

aspektech.


Křesťanství je světovým náboženstvím s největším počtem věřících. Nicméně, dochází

k přesunu křesťanského jádra z tradičních oblastí jako Evropa či Severní Amerika do států

Latinské Ameriky, Afriky či Asie. Ve vyspělém světě je křesťanství vytlačováno

materialismem či pseudoreligiózními směry (horoskopy, numerologie apod.). V České

republice sehrály roli v úpadku křesťanství do značné míry protikatolický duch obrozenectví,

První republiky a zejména totalitní systémy nacismu a komunismu. Výsledkem je přes určitou

náboženskou euforii počátku 90. let 20. století fakt, že Česká republika je nejateističtější zemí

světa. Proces tzv. sekularizace, tedy odklonu obyvatelstva od vyznání víry, proběhl tak

důsledně, že již roku 2001 se k vyznání víry hlásilo pouze 40 % obyvatelstva a zbylá většina se

bez ostychu označila za ateisty [T. Havlíček, 2008]. Lze předpokládat, že ateizace pokročila,

neb vyšší počet věřících je mezi staršími lidmi [F. Murgaš, 2014], avšak problémem u sčítání

lidu roku 2011 byla možnost nehlásit se k církvi, ale pouze k víře v „něco“. S úbytkem křesťanů

souvisí určitý ústup křesťanství z veřejného života. Církve mnohdy redukují svou činnost na

charitativní, politické strany se snaží otupovat hrany svých křesťanských základů apod. Stejně

tak věřící jedinci povětšinou svou víru nedávají ostentativně najevo, neb jim takovéto projevy

mohou přinést komplikace v životě.


V práci bylo využito metody kompilace, přičemž bylo čerpáno především z odborných periodik

a z výsledků sčítání lidu. Dále bylo využito metody řízeného rozhovoru s věřícími lidmi.

Zjištěná fakta byla zakomponována do interdisciplinárního přístupu geografie náboženství.


4.1. Úvod Česká republika se řadí mezi nejvíce sekularizované země světa. Její společnost prošla velký

množstvím změn, které ovlivnily religiozitu obyvatelstva. V této práci bude pojednáno zejména

o Královéhradeckém a Libereckém kraji. Na severu a západu země docházelo k velké migraci

obyvatel, což se také projevilo ve střetávání a míšení různých kultur a národností. Oblasti

112

Královéhradeckého a Libereckého kraje jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu. V mém

dosavadním životě jsem měla tu možnost se setkat a strávit čas s více než jedním vyznavačem

římskokatolické víry. Poznatky a zájem o toto téma mě dovedlo až k volbě věnovat se této práci.

Mým cílem je propojení vlastních zkušeností a znalostí s obecnými poznatky z oblasti

náboženství. Práce je strukturována do pěti kapitol. První část bude zaměřena na vymezení

obecné charakteristiky křesťanství. Druhá část bude věnována křesťanství a jeho procesu

sekularizace v českých zemích. Ve třetí a čtvrté kapitole již bude nastíněno současné postavení

a chápání křesťanů ve společnosti. Zde budou začínat i vlastní poznatky a názory vyznavačů

římskokatolické víry na konkrétní často diskutovaná témata. Poslední kapitole přinese příběhy

lidí, které víra určitým způsobem svazovala a limitovala. Dále bude provedeno propojení

příběhů s teoretickou částí a vyvození některých obecných informací z konkrétních situací.

4.2. Obecná charakteristika křesťanství Křesťanství je jedním ze třech monoteistických náboženství vyskytujících se na celém světě.

Křesťané, stejně tak jako muslimové a židé, jsou typičtí právě tím, že věří pouze v jednoho

Boha. Křesťanství se soustředí kolem učení Ježíše Krista, který je součástí tzv. Svaté trojice,

tvořené Bohem, Ježíšem a Duchem svatým. Příslušnost k víře je dána křtem a osobním přijetím

víry, nikoli narozením nebo původem jedince. Ve věku nemluvňat ještě nedokáží jedinci

přemýšlet o své podstatě a metafyzických záležitostech. Podmínkou křtu je tedy přijetí víry

obou rodičů, kteří dále své dítě vedou cestou k víře v Boha. Na konci Markova evangelia se

píše: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16,

16) Tento výrok je však často nesprávně vyložen. Znamená, že děti nemohou přijmout křest,

dokud nevěří? Na druhou stranu přeci explicitně neříká, kdo uvěří a poté přijme křest. Přijetí

křtu a uvěření jsou tedy dvě podmínky pro spasení, nicméně nikde není uvedeno, v jakém

pořadí se mají vyskytovat. Křesťané uznávají především křest a ostatní svátosti (v případě

pravoslavné církve tzv. tajiny), jako je manželství, kněžství, eucharistii (tj. díkuvzdání;

přijímání chleba a vína, připomínání si poslední večeře Ježíše Krista) aj. Je třeba mít na vědomí,

že jednotlivé akty svátostí a tajin se s ohledem na rozdílnost církví mění; např. akt eucharistie

– v katolické církvi dochází k přijímání pod jednou způsobou, tj. přijetí pouhého chleba, kdežto

v případě pravoslavné církve se přijímá pod obojím, tedy přijetí chlebu i vína. [Katechismus

katolické církve, 1995]

Křesťanství je rozšířeno po celém světě. K vyznání křesťanské víry se hlásí přes 32 % světové

populace, tedy více než 2 miliardy obyvatel (2012). Nejvyšší podíl křesťanů můžeme naleznout

v Latinské Americe (až 90 % obyvatelstva), dále 75,7 % v Evropě, 73,3 % v Severní Americe,

67 % v Austrálii a Oceánii, 46,3 % v Africe (druhou polovinu tvoří lidé hlásící se k vyznání

islámu) a pouze 8,2 % v Asii. V Asii převládají jiná tradiční náboženství, jako je buddhismus,

hinduismus, šintoismus, taoismus aj. Jedinými křesťanskými státy v Asii jsou Filipíny,

Východní Timor a za zmínění stojí i Jižní Korea, kde počet lidí hlásících se k vyznání

křesťanské tradice přesáhl již hranici 50 %. [R. Matlovič, 2001, P. Filipi, 2001, F. Murgaš,

2014]

113

4.3. Křesťanství v českých zemích Již od 10. století musely české země čelit vlivu ortodoxní a římskokatolické církve. Na českém

území tak došlo v průběhu 11. století k vytváření mnohopočetných skupin věřících, zejména

pak vyznavačů křesťanské víry. Oslabení církevní moci přišlo s 15. stoletím, které s sebou

přineslo řadu reformací a husitských válek. Díky vystoupení Martina Luthera, Jana Kalvína, a

hlavně díky reformaci v Evropě, se české země záhy ocitly pod vlivem protestanských hnutí.

Teprve příchod Habsburků do českých zemí, a jejich následné vítězství v bitvě na Bílé hoře

(1620), přineslo konec výraznějších protestantských vlivů a následné pokatoličtění většiny míst

Českých zemí.

S rokem 1918, tedy se vznikem Československa, přišlo „rozdělení státu na dvě strany“. Na

jedné straně stála oddělená státní moc od té církevní (z pohledu římskokatolické církve) a na

druhé byla ustanovena tzv. „státní“ Církev československá husitská. České země tak neměly

možnost vytvořit významně silné náboženské tradice, a to se stalo důvodem neustálého střídání

náboženských směrů. Oproti jiným zemím, jako je tomu například v Thajsku, Arménii a Gruzii,

kde podíl věřících přesahuje 90 % z celkového počtu obyvatel, tak stály české země daleko za

pomyslnou hranicí religiozity. [R. Matulík, 2011]

Politické diktatury, v podobě komunismu a nacismu, ovládly Česko ve druhé polovině

20. století. Typickým znakem tohoto období je výrazné omezení funkce církevních institucí

(v rámci vlivu ve státní správě). Tyto diktatury přebraly náboženskou tradici, veškeré její

myšlenky i chování, a implikovaly je do svých ideologií. Ideologie se stávaly ještě vlivnějšími

s odsunem Němců z českého pohraničí. Téměř veškeré církve ztratily své hodnoty, byly posléze

zrušeny a příslušníci církevních řádů, mniši a kněží, bývali vězněni. Komunistický režim opět

netrval věčnost a s jeho rozpadem ovládla české země blahodárná náboženská svoboda. Díky

lidské rozjařenosti, z vidiny svobody náboženství, se v první polovině 90. let 20. století přihnala

ze strany obyvatelstva vlna zájmu o náboženské tradice. Zájem byl především o křesťanství a

jeho vysoké hodnoty. Euforii z vyznání víry vystřídal opětovný brzký úpadek (viz Příloha 1).

Trauma z druhé světové války a čtyřicet let komunistického „vědeckého ateismu“

poznamenaly, už tak zdevastovanou českou církev, natolik, že se dnes Česká republika

označuje za nejateističtější stát Evropy, či dokonce celého světa. Česko se počátkem 21. století

ocitlo ve stavu, kdy z původní většiny křesťanů se stala menšina. Proces tzv. sekularizace, tedy

odklonu obyvatelstva od vyznání víry, proběhl tak důsledně, že již roku 2001 se k vyznání víry

hlásilo pouze 40 % obyvatelstva a zbylá většina se bez ostychu označila za ateisty. [T. Havlíček,

2008]

4.4. Menšina věřících v současnosti Česká společnost je v postmoderní době rozčleněna do mnoha různých separovaných skupin,

ať už se jedná o skupiny náboženské, národnostní či skupiny s jinou kulturní tradicí.

V důsledku toho dochází k utváření obrazu jakési pomyslné religiózní, kulturní a společenské

mozaiky, kterou tvoří segregované entity, jež zároveň představují většinu menšin. Největší a

nejrozsáhlejší menšinou v České republice je křesťanská komunita.

114

Z mapy (viz Příloha 2) je zřetelné, že je Česko rozděleno (v rámci vyznání víry) pomyslnou

čarou na Sever/Jih a Východ/Západ. Jih a východ země tvoří tradiční skupiny věřících

s převahou křesťanské římskokatolické církve. Nejvíce věřících žije v moravských krajích.

Zlínský kraj je jediný v České republice, kde počet věřících tvoří více než polovinu

obyvatelstva. V Jihomoravském kraji a Vysočině se tento počet pohybuje okolo 45 %. Sever i

západ pak zůstávají silně ateistickými (převaha nevěřících je zde evidentní). Více jak 70 %

obyvatel bez vyznání víry žije v kraji Karlovarském, Ústeckém a Libereckém. To souvisí s již

zmíněnými reformacemi, výraznou industrializací, urbanizací a silnou imigrací – mobilitou

spojenou s odsunem obyvatelstva (zejména německého) z pohraničí Čech z oblastí severní a

západní části země. [ČSÚ, 2015]

Religiózně orientovaná většina je reprezentována především římskokatolickou církví, ke které

se hlásí přibližně 85 % věřících. Dalšími vlivnými církvemi jsou např. Českobratrská církev

evangelická, Církev československá husitská nebo církev pravoslavná, utvářená převážně

imigranty z Ruska, Ukrajiny a Běloruska, kteří většinou migrují do Česka za prací a za lepšími

a stabilnějšími podmínkami k životu. Dále dochází k transformaci věřících k větší diferenciaci.

To znamená, že větší církve ztrácejí na svých hodnotách, jelikož se věřící uchylují spíše

k menším společenstvím. Vznikají dvě pomyslné linie. Na jedné straně stojí značná část

věřících, kteří svou víru již vůbec neprojevují. To souvisí s úpadkem náboženské tradice,

s poklesem významu víry, tzv. sekularizací, v české společnosti. Na druhé straně dochází

k uzavírání společenství do sebe, či dokonce k segregaci, a následnému napětí a vyústění

konfliktů mezi nevěřící většinou a věřící menšinou. Otázkou zůstává, jaký postoj postupem

času nevěřící zaujmou vůči věřícím menšinám a do jaké míry budou nevěřící schopni

zohledňovat a respektovat křesťanské hodnoty i názory.

4.5. Postavení křesťanů ve společnosti Křesťané se již na území České republiky objevují po málu, jelikož obyvatelstvo zaujímá

skeptický postoj k samotné podstatě vyznání víry. V hojné míře se objevují názory, že vyznání

víry člověka svazuje různými morálními kodexy, odebírá mu svobodu, usiluje o to, aby jedinec

se cítil sám za sebe neužitečný – užitečný pouze ve spojení s kruhem víry. „Jako jedinec je

nikým, jako člen skupiny je vším.“ V obdobě tradičního náboženství se kladl důraz na silnou

sociální kontrolu všech členů v církvi. Tradičně měli členové církve povinnost docházet k faráři

ke zpovědi a na mše, dodržovat půst, očistec, celibát, placení desátek apod. Docházka na mše

byla dříve, ostatně jako většina zmíněných povinností, ostře hlídána a každá nepřítomnost na

mši byla určitou formou trestána, např. odepřením přijímání těla na určitou dobu, pokáráním

apod. Účastníci mší se museli povinně zapisovat do archů k tomu sloužících a nikdo si ani

nedovolil, např. zapsat někoho, kdo se mše nezúčastnil.

Celkové obavy ze sociální kontroly v církvi se postupem času dosti zmírnily. Například otázka

týkající se přispívání tzv. desátek. Nový zákon nenařizuje křesťanům povinně předepsaný

systém desátků. Nicméně každý věřící by měl oddělit část ze svého příjmu a tím přispět na

podporu církve. Někteří odvádí desátky pravidelně, např. dospělí odvádí 10 % ze svého

měsíčního příjmu. Studenti a ostatní, kteří nemají fixní příjem a nemohou si pravidelné

příspěvky dovolit, podporují církev nepravidelně. Určité částky z přijatých peněz (ať už

115

vydělané brigádou nebo jiným způsobem) si dávají stranou a využívají je na různé akce, které

církev či „jejich“ komunita pořádá. Jedním z příjmu církve, kterým jsou financovány její

hmotné potřeby, je tzv. Salár. Jedná se o roční příspěvek, který již církev očekává od každého

svého člena (výdělečně činného), přičemž manželé ho mohou platit dohromady. Příspěvek činí

5 % z celkového ročního (čistého) příjmu a jeho neplacení může být důvodem k vyloučení

z církve. Také docházka na bohoslužby již přestála být striktně hlídána. Nyní se lidé sami musí

rozhodnout, zda se chtějí bohoslužby zúčastnit či nikoli. Jedná se o jejich svobodnou vůli,

kterou disponuje každý jedinec. Nicméně pokud bychom brali v potaz bohoslužby konané na

vesnicích, tak je velmi pravděpodobné, že se lidé mezi sebou velice dobře znají a faráři mají

větší přehled o tom, kdo se bohoslužeb účastní a kdo ne. Povinností každého dnes stále zůstává,

alespoň jednou za čas, zpověď faráři. Když tomu tak delší dobu není, přijde trest, kterým pro

takové lidi je opět např. zákaz přijímání těla a krve Kristovy. [vlastní]

4.6. Konkrétní pohled křesťanské etiky na vybraná témata Mezi nejčastěji diskutovanými tématy se objevují otázky týkající se eutanázie, interrupce,

antikoncepce, sexu před manželstvím a homosexuality. Na jednotlivé otázky jsem hledala

odpovědi u obyvatel Královéhradeckého kraje, blíže pak správního obvodu obce s rozšířenou

působností Rychnov nad Kněžnou. Podle údajů poskytnutých Českým statistickým úřadem a

SLDB 2011 (viz Příloha 3) se z celkové populace 33 947 hlásí k církvi či náboženským

společnostem 3 924 lidí, což představuje necelých 12 %. Z podílu věřících se pak k Církvi

římskokatolické hlásí většina, kterou zaujímá přes 75 %, přesněji 2 959 lidí. Podíl vyznavačů

římskokatolické víry pak činí necelých 9 % z celkového počtu obyvatel. Nejedná se tedy o

silnou, nábožensky založenou ORP, nicméně i tak jsem dostala relevantní odpovědi a poznatky

vhodné k využití v této práce.

Eutanázie, tedy pomyslná „dobrovolná smrt“ za pomoci lékařů, je pro věřícího člověka

absolutně zakázána. Je projevem neúcty ke svému životu. Je symbolem toho, že si člověk

neváží sám sebe a svého života jako celku. Věřící si nedokáže připustit, že pro člověka, který

trpí v bolestech nebo je jeho nemoc již nevyléčitelná, znamená eutanázie vysvobození. Věřící

tvrdí, že člověk si musí vážit svého života do posledního okamžiku. To, že má bolesti anebo je

nemocný, je jen odrazem jeho hříchů, kterým musí čelit až do konce svého života.

Podobný pohled a postoj k životu zaujímají také při otázce týkající se interrupce a antikoncepce.

Interrupce je odsuzována, protože samotný život je Božím darem a každá jeho fáze se musí

zachovávat, nesmí se násilně odepírat. Zárodek vyvíjející se v matce nemá ještě schopnost se

nijak bránit. S tím souvisí užívání antikoncepce. Antikoncepce slouží jako prostředek, jímž

člověk předem odepírá zárodku možnost vůbec vzniknout, odepírá mu možnost žít – Boží dar.

Interrupce a antikoncepce jsou zobrazovány a pojaty jako vraždy a v desateru se píše:

„Nezabiješ.“ Proto jsou interrupce a antikoncepce označeny za hříchy, od kterých již nemůže

být člověk očištěn a spasen. Jsou to cesty směřující k neakceptovatelnému, hrubému porušení

mravního kodexu.

K nejtěžším hříchům, kterých se člověk může dopustit, pak bezpochyby patří sex před sňatkem.

U věřících by se tento hřích neměl nikdy vyskytnout. U milostného vztahu mezi věřícími jde

116

o to „vyrůst, vyvíjet se v čisté lásce“ a nakonec dozrát do chvíle, kdy pohlavní styk nebude nic

jiného než darem celého svého „Já“ – okamžikem přítomnosti, minulosti a budoucnosti.

Křesťané svůj manželský svazek uzavírají v kostelech před zrakem pověřeného kněze. V

manželství se jedinci, mimo jiné, řídí „přednastavenými, předem platnými“ závazky a

hodnotami. Velkým „trendem“ dnešní doby je také vysoká rozvodovost. Rozvod se také řadí

k činu všeobecně nepřijatelným. Je označován za hřích, protože poukazuje na porušení

závazného slibu, či dokonce lži před Duchem svatým, a tím vede k porušení jednoho

ze základních přikázání desatera. Ve výjimečných situacích (pouze na základě svolení od

papeže) může být svazek „přerušen“. Tyto výjimečné situace ale nejsou velice běžné a je

obtížné definovat, o jaké situace by se jednalo. Proto je „snazší“ přerušení svazku nemít vůbec

na mysli.

Posledním nejčastěji diskutovaným tématem je homosexualita. Dříve byla velice hrubě

odsuzována a hrozily za ní kruté tresty a postihy. V dnešní době ztratila na své zvláštnosti a

stala se běžnou součástí života. Do roku 1983 byla homosexualita uváděna v trestním právu

církevního zákoníku v rubrice trestných činů – to je dnes minulost. Na homosexualitu bylo

dříve nahlíženo jako na léčitelnou nemoc, ze které se každý musí za každou cenu vyléčit.

Registrované partnerství bylo projevem neúcty ke druhému pohlaví, projevem narušení

rovnováhy a harmonie přírody, znehodnocením morálních norem a hodnot. S moderní

společností a s nárůstem počtu homosexuálních lidí upustily názory od své radikální striktnosti

a celkově pohled na homosexualitu se změnil o 360 ° směrem k pozitivnímu výkladu.

Z pohledu věřících je nyní na homosexualitu nahlíženo jako na jistou formu vrozené odlišnosti.

Homosexualita již není označována za nemoc a začala být více respektována a mnohdy

i přehlížena. Ovšem to je všeobecně řečeno. Mezi církvemi se objevují takové, které tolerují

homosexuální sklony svých členů, ale i takové, které homosexualitu striktně odmítají. Podstata

postoje k homosexuálům je ukryta v samotném Starém zákoně, resp. v jeho četbě a pojetí. Ve

Starém zákoně je homosexualita zakázána. Při rozboru textu ale dochází k nesprávnému

pochopení směřujícímu k rozdílným pohledům církví na celou problematiku. „Podle

křesťanské tradice člověka stvořil Bůh, který musí záhy stát za skutečností, že je někdo

homosexuál. Proč by tedy vůle Boží byla záhy v Bibli zavrhována?“ Otázkou je, v jakém slova

smyslu, je dnes na homosexualitu pohlíženo. Konkrétní výroky doložené v Bibli se vztahující

pouze ke konkrétnímu homosexuálnímu chování, nikoli k celkové homosexuální orientaci

člověka (nebere v potaz trvalé soužití jedinců stejného pohlaví). Celkově je tedy dnešní vztah

církví k homosexuálním lidem obtížně definovatelný a ne zcela jednoznačný. Za zmínku stojí

také postoj katolické a evangelické církve. Ty tvrdí, že homosexuální lidé mají právo na to, být

samy sebou, projevit si nejhlubší vzájemnost lásky, ale praktikovaný homosexuální pohlavní

styk je nepřípustný, nečistý a musí být abstinován. [vlastní]

4.6.1. Dnešní způsob života mladé generace věřících

Velký vliv na děti mají samotní rodiče. Učí je etice a zásadám, před kterými se v běžném životě

neukryjí. Každý jedinec si posléze tyto zásady osvojí po svém, je tedy na každém, jak je uchopí,

jak se jimi bude řídit a jak pro něj budou svazující. Pro lepší nastínění jsem zvolila konkrétní

příběh teenagera, jemuž jeho víra silně zasáhla do jedné životní situace (jména jsou fiktivní).

117

Patrik (20 let) byl od malička vychováván v duchu křesťanské (římskokatolické) víry. Prvním

větším problémem, který vyvstal, byla situace, kdy jeho maminka nechtěla, aby se účastnil

vlastního maturitního plesu. Bála se pokušení a vlivu nejen třídního, podle ní zvráceného,

kolektivu. Patrik nakonec na ples šel, nicméně pouze na dobu určenou (dobu tradičního

„předtančení a šerpování“) a poté hned musel s maminkou odjet domů. Patrikovi bylo velice

líto, že nemohl se svými kamarády setrvat déle, ale byl si vědom své slabé vůle. Věděl, že udělal

dobře, že to jeho maminka myslela dobře.

Silný vliv jeho matky se změnil s Patrikovým odchodem na vysokou školu. Poprvé v životě se

ocitl tak daleko od svého domova a vlastně také od víry. Kořeny křesťanské víry v něm

samozřejmě stále byly, nicméně poprvé okusil, jaký je život nevěřících, mnohdy bezstarostných

teenagerů. Nyní mohl jít tam, kam sám chtěl, dělat to, co chtěl apod. Netvrdím, že by náhle

„potlačil“ svou víru a žil bohémský život, ale už tu nebyla jeho maminka, která by mu zakázala

např. jen tak posedět s přáteli. Patrik dokonce našel zalíbení ve studentce Katce studující na té

samé vysoké škole a nakonec si mezi sebou utvořily pěkný vztah. Patrikovi trvalo celé dva

měsíce, než Katce o své víře řekl. Katce pak byla veškerá Patrikova zdrženlivost v jejich vztahu

jasná. Katka byla velice trpělivá, tolerantní a Patrika dokázala ve všech aspektech jeho života

vést krůček po krůčku. Pro Patrika, jakožto věřícího, byl např. celibát samozřejmostí. Jeho

odpoutání se od vlivu matky byl ale zásadní a i v této oblasti se Katce podařily „prolomit ledy“.

Patrik byl šťastný a štěstí mu přeci jeho víra nezakazovala (tím argumentovala Katka). Vztah

trval přibližně půl roku, a co je důležité podotknout, nikdo z Patrikovy rodiny o něm nevěděl.

Po půl roce se Patrik rozhodl svou „nevěřící“ přítelkyni představit rodině, a to byl „kámen

úrazu“. Jeho matka, aniž by slečnu poznala, si nedokázala představit, že by Patrikova přítelkyně

měla být „nečistá“, že by neměla vyznávat křesťanskou víru. Tlak ze strany maminky byl tak

silný, že vztah musel být ukončen. Patrikova víra a rodina ho svazovala natolik, že nedokázal

svůj vztah a štěstí před nimi ochránit. Patrik dal své rodině za pravdu, přiznal vše, co mimo

domov dělal (ať už se to týkalo nevinného posezení s přáteli, pití alkoholu, navázání sexuálního

života apod.) a záhy mu trvalo delší dobu, než se od všeho „špatného“ očistil. K této vzpomínce

se již nechce vracet, pokládá ji za pouhý špatný sen. Na druhou stranu mu pomohla ještě více

utvrdit své silné vyznání křesťanské víry. Na Nový rok tomu bude téměř osmnáct měsíců, co

se toto Patrikovi přihodilo. Dnes se jeho život podobá těm běžným, přičemž obsahuje, podle

mého názoru, prvky přehnané slušnosti a nadměrné galantnosti.

4.6.2. Dnešní způsob života starší generace věřících

Starší generace se v porovnání s tou mladší potýká méně často s problémy vázající se

k vyznání jejich víry. Je to způsobeno tím, že jsou daleko vyspělejší, rozumnější a svou víru

neberou jako obtíž (jako je tomu u některých mladších lidí). Svou víru berou jako vítězství,

poslání a zároveň příjemnou povinnost vůči Bohu a všem ostatním. Zde bych opět nastínila

příběh jedné ženy, kterou její víra limitovala v zaměstnání, o něž nakonec přišla. Opět se jedná

o jednu z extrémních situací, kdy víra limitovala a „svázala“ nábožensky založenou ženu.

Marie (40 let, jméno opět fiktivní) byla vyučena švadlenou a svému oboru se věnovala. Byla

zaměstnána v továrně vyrábějící kalhoty, které dále směřují (na dokončení) do továren v oblasti

Asie. Její pracovní doba byla dvousměnná – ranní/odpolední, běžně po osmi hodinách, pět dní

118

v týdnu. Jednoho dne se v materiálu vyskytly chyby a celých dvacet nákladů kalhot bylo

z asijských továren vráceno zpět. Všechny švadleny musely chyby do určitého času opravit a

náklady poslat zpět. Čas byl stanoven tak rychle, že byly nuceny v práci setrvávat déle, aby vše

stihly. Samozřejmě se vše v běžných pracovních dnech nestihlo, a tak jim bylo nařízeno

pracovat také o víkendech. Vedení firmy bylo rozhořčeno, nikdo nemohl přijít s „výjimkou“,

protože by to znamenalo ztrátu zaměstnání. Marie záhy stála před složitým rozhodnutím. Víra

pro ni byla nedílnou, velice důležitou, součástí jejího života, a tak i účast na tradičně konané

nedělní mši byla pro ni samozřejmostí. Nyní stála před rozhodnutím, zda jít do práce a nepřijít

o své místo v zaměstnání, anebo jít na mši a zůstat oddána své víře. Marie nejprve šla za

vedoucím výrobní haly a ten jí nemilosrdně vyhodil, i když mu vysvětlila, o jaké důvody se

jedná. Odpověď, ze strany vedení, byla jasně stanovena. Pár Mariiných kolegů argumentovalo,

že se jedná o diskriminaci, ale v dnešní době na to nikdo nebere zřetel. Marii její bezmocnost

dostala do opravdu nemalých depresí, z nichž byla jen jedna cesta ven, a to rozhodnout se k pro

ni zásadnímu kroku.

Marie nakonec zvolila cestu pro ni nesprávnou, kterou byla absence na nedělní mši. Věděla, že

kdyby přišla o práci, její rodina by trpěla, razantně finančně by ji to ovlivnilo. Její absence na

mši ji uvedla do ještě větších depresí. V hlavě se jí honily myšlenky o tom, že zklamala svého

Boha, že zhřešila, že měla být jemu oddána apod. (I když jí všichni vysvětlovali, že jedna

absence není nic hrozného, i farář to pochopil.)

4.6.3. Propojenost příběhů s teoretickou částí

V této podkapitole se budu dále věnovat analýze příběhů. Mým cílem je vyvození obecných

informací o tomto geograficko-humánním tématu z konkrétních situací.

V Patrikově příběhu je vystiženo dominantní postavení jeho maminky. Pro Patrika, jakožto

věřícího, stojí rodina na prvním místě. Jak se praví v desateru: „Budeš ctít otce a matku“.

Celkově provázanost a rodinné vztahy jsou pro celou jeho rodinu jako posvátné, velmi silné, a

proto to byla rodina, která ho dovedla ke svému závěrečnému rozhodnutí. Dále nepřípustnost

sexuálního styku před uzavřením sňatku musela být dlouho diskutovaným tématem této rodiny.

Patrik podlehl pokušení. Do dnešní doby je mu to přiřčeno jako závažný hřích, ze kterého se

musí stále „zpovídat“. Tyto skutečnosti si i on sám uvědomuje. Ví, že se dopustil hříchů hned

v několika rovinách. Lhal své matce (jedno porušení desatera) a tím ji zneuctil (druhé porušení

desatera). Dále podlehnutí sexuálnímu pokušení a tedy zneuctění jeho vlastního Já. Momentální

pocit štěstí byl, podle něj, způsoben právě zneuctěním sebe samého, takže za štěstí nemůže být

vůbec považováno, ba naopak. Posledním zneuctěním by mohlo být také zastírání své víry před

přítelkyní Katkou. I té vlastně Patrik lhal a to ve chvíli, kdy se na počátku vztahu nepokusil

Katku se svou vírou seznámit. Ta poté v nevědomosti konala tak, jak konala a bohužel následně

byla odsouzena.

V Mariině příběhu se pře obrovská oddanost víře a Bohu s předností pracovní povinnosti.

Marie, ač si byla vědoma, že neúčast na mši je pro ni hříchem, musela také brát v potaz blaho

rodiny. Zvolila tedy cestu „menšího zla“, kdy dala přednost své rodině před svým vlastním

zneuctěním. Byla si vědoma toho, že radši bude ona sama uvnitř sebe trpět a zpovídat se, než

119

aby její zásluhou trpěla celá rodina. V Mariině hlavě se tak přely dva aspekty křesťanství,

odevzdání Bohu a úcta rodiny.

Nyní vyvstává také svázání příběhů s geografickými a humánně-geografickými fenomény. U

Patrika pozorujeme, jak mu změna geografické vzdálenosti umožnila nazřít na život z jiného

úhlu pohledu. Povaha a chování lidí na jiném geografickém místě jsou až příliš rozdílné.

Z Královéhradeckého kraje se ocitáme v kraji Libereckém. V Libereckém kraji je ve srovnání

s krajem Královéhradeckým podíl lidí hlásajících se k vyznání víry minimální, a tak i jejich styl

života se pochopitelně může zcela lišit – a zcela se liší. Příkladem je noční život v okolí

vysokoškolských kolejí Harcov v krajském městě Liberec. Podle SLDB 2011 podíl vyznavačů

římskokatolické víry v ČR činí 1 083 899. V Libereckém kraji se jedná o 17 241 lidí a v kraji

Královéhradeckém se k vyznání víry hlásá 37 627 lidí. Pro srovnání Libereckého a

Královéhradeckého kraje pak kraj Liberecký zaobírá necelých 1,6 % z celkového počtu

vyznavačů římskokatolické víry a kraj Královéhradecký necelých 3,5 %.

Na druhé straně stojí Mariin příběh a zcela odlišný fenomén, kterým jest nezaměstnanost.

Vidíme, jak humánně-geografický fenomén nezaměstnanosti dovedl Marii až na její „dočasné

psychické dno“. Podle SLDB 2011 se nezaměstnanost v ČR pohybuje okolo 6,1 %. V

kraji Královéhradeckém je nezaměstnanost ještě o desetinu vyšší, než je tomu u celkového

průměru v celé republice, a to 6,2 %. Nezaměstnanost u žen je vyšší než u mužů. U mužů se

jedná o 5,3 % a u žen 7,4 %. Toto jsou nezanedbatelné hodnoty a strach ze ztráty zaměstnání

byl tak při jejím rozhodování klíčovým. Za zmínku také stojí chování Mariina vedoucího, který

nejevil žádný respekt vůči její víře a celé osobě. Zde se již nejedná o otázku geografickou ani

o žádný humánně-geografický fenomén, nýbrž o otázku lidskosti. Neprokázal ani špetku své

lidskosti a v jednu chvíli dokázal nevinnou ženu ochudit o kus jí samé. Takovou nemilosrdnost

bych od lidí nečekala.

Závěr

Mým cílem v této práci bylo nastínit a shrnout dnešní postavení křesťanů v České republice

v závislosti a propojenosti s osobními zkušenostmi.

Nejprve jsem se pokusila o vystižení obecné charakteristiky křesťanství, do níž jsem zařadila i

krátkou zmínku o Bibli. Následně se má práce ubírala směrem do minulosti, kdy jsem se

zabývala vývojem církví na českém území a hledala příčiny sekularizace. Nepochybně jednou

z hlavních příčin odklonu od vyznání náboženské víry shledávám vliv a působení

komunistického režimu. Lidé byli za své náboženské vyznání terčem posměšků a celkové

diskriminace. Myslím si, že komunismus nerespektoval ani netoleroval náboženství už jen

proto, že v církvích viděl jakéhosi „konkurenta“.

Podle mého názoru se společnost změnila natolik, že dokázala ovlivnit a změnit očekávání lidí.

Na náboženství je dnes nahlíženo z různých pohledů a v důsledku změny očekávání lidí se

začínají upírat k novým náboženským hnutím. Hledání alternativy a reakce na společenské

změny tak hrají velkou roli při pomyslném výběru a zvolení si vlastního vyznání víry. Tradiční

církve, ať už se jedná o kteroukoli, ztrácejí své členy a stávají se menšinou už jen proto, že

přestávají naplňovat zmíněné očekávání lidí. Lidé jim přestávají věřit.

120

Tištěné zdroje

FILIPI, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. 3., upr.

vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001, 195 s. ISBN 80-85959-80-1

HAVLÍČEK, Tomáš. Věřící jako menšina v Česku. Geografické rozhledy. 2008, roč. 17, č. 4,

s. 5, 19

KOLÁČEK, Josef. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, 793 s. ISBN

8071131326.

LUŽNÝ, Dušan. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a

sekularizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 183 s. Religionistika. ISBN 80-210-

2224-8

MATLOVIČ, René. Geografia relígií: náčrt problematiky. Vyd. 1. Prešov: Prešovská

univerzita, 2001, 375 s. ISBN 80-8068-062-0.

NEŠPOROVÁ, Olga. Rodina a rodičovství v křesťanství a islámu. Gender, rovné příležitosti a

výzkum. 2005, roč. 6, č. 1, s. 4-6

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice:

náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 440 s. ISBN 80-

7178-798-1.

Elektronické zdroje

ČSÚ, 2015. SLDB 2011 [online]. 27. 2. 2014 [cit. 2015-12-07]. Dostupné

z WWW: <http://bit.ly/1lDvRpN>.

MATULÍK, Rostislav. Dvě třetiny lidstva jsou věřící, Češi jsou čtvrtý nejateističtější

národ…. Rodon – knihovna, umění, hudba, fotografie. [online]. 2011 [cit. 2015-12-08].

Dostupné z WWW: <http:// http://bit.ly/1STDFhl>.

Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Vývoj vybraných církví v letech 1921 - 2011

Příloha 2 Podíl věřících hlásících se k Církvi římskokatolické

Příloha 3 Území pobytu věřících poskytující odpovědi na konkrétní otázky

121

Příloha 1 Vývoj vybraných církví v letech 1921 – 2011 (Zdroj: ČSÚ, 2014)

122

Příloha 2 Podíl věřících hlásících se k Církvi římskokatolické (Zdroj: ČSÚ, 2014)

123

Příloha 3 Území pobytu věřících poskytující odpovědi na konkrétní otázky (Zdroj: ČSÚ, 2014)

124

Politická propaganda v československém filmu v 50. letech – téma hranice

Political Propaganda in the Czechoslovak Movie in 1950s – Topic: Borders

Kamil Polehla

Iveta Vavřinová

Michaela Weissová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Učitelství pro 2.

stupeň základní školy – Dějepis, Občanská výchova




Abstrakt

Změny související s komunistickým převzetím moci v únoru 1948 se dotkly všech sfér života

občanů Československa. Kulturní politika a celý kulturní život vůbec se záhy dostaly pod

kontrolu komunistické strany. Film, jakožto médium intenzivně působící na diváka, začal být

hojně využíván jako účinný nástroj politické propagandy. Propaganda zprostředkovaná filmem

se nijak nelišila od dalších forem ideologického boje. Cílem bylo přesvědčit co nejvíce příjemců

o legitimitě vládnoucí strany a škodlivosti jiných ideologií, zejména všech podob kapitalismu.

Padesátá léta 20. století jsou dobou, která obraz nepřítele – a to jasně vymezeného –

potřebovala. Svět rozdělený tzv. železnou oponou na Východ a Západ ji ostatně ani jiné

možnosti nedával. Jedním z velkých témat se tak stala uzavřená státní hranice a pohyb na ní.

V rámci našeho výzkumu jsme se zabývali analýzou hraných československých filmů

z padesátých let, detailní pozornost jsme zaměřili na problematiku hranice. Výsledek výzkumu

jsme mezi sebou komparovali a prezentovali v rámci semináře Česko-Slovenské vztahy

zaměřeného na téma Život na hranicích v letech 1945-1989. Tento seminář uspořádala v srpnu

2015 v Liberci katedra historie Technické univerzity v Liberci ve spolupráci s Ústavem pro

studium totalitních režimů. Písemná podoba našeho příspěvku bude publikována v kolektivní

monografii během léta 2016.

Abstract

The changes that went along with the communist takeover in February 1948 affected all spheres

in the life of Czechoslovak citizens. Cultural politics and the cultural life in general was soon

fully controlled by the communists. The movie, as a medium with deep impact on its audience,

was used as an efficient instrument in political propaganda. Propaganda in the movies did not

differ from other forms of ideological contest. The aim was to persuade the population of the

legitimacy of the ruling party on the one hand and of the damage that other ideologies,

125

especially capitalism, would do to the society on the other. The 1950s was an era where clearly

defined enemy was needed. The closed state borders and the crossing through it was one of the

important topics in the film. In our research we focused on the analysis of the Czechoslovak

feature movies in the 1950s. We paid detailed attention to questions of borders. We compared

the results of our research among ourselves and presented our common results in the seminar

on Czech-Slovak relationship focussing on the topic of “Life in border regions between 1945

and 1989. This seminar was organized by the Department of History of the Technical University

of Liberec in August 2015 in Liberec in co-operation with the Institute for the Study of

Totalitarian Regimes. A written form of our contribution will be published in a collective

monograph in 2016.

Klíčová slova

propaganda, film, hranice, 50. léta, Československo, Komunistická strana Československa,

agenti

Keywords

propaganda, movie, borders, 1950s, Czechoslovakia, Communist Party of Czechoslovakia,

secret agents


Stěžejním cílem projektu bylo vytvoření příspěvku k tématu politické propagandy v hraném

československém filmu v 50. letech 20. století, konkrétně jsme se zaměřili na problematiku

státní hranice. Po nastudování odborné literatury jsme jednotlivě zpracovali, vždy pro určité

roky, databázi filmů, které uvedené téma akcentovaly. Následně jsme jednotlivé filmy

analyzovali. Výsledky samostatných výzkumů jsme poté komparovali a vzájemně diskutovali.

Z týmové práce vznikl příspěvek „Československý film v 50. letech. 20. století a politická

propaganda – Hranice“, který jsme v souladu s cíli projektu úspěšně prezentovali na 25. ročníku

mezinárodního semináře Česko-slovenské vztahy (který se konal v srpnu 2015). Následně jsme

prezentaci přepracovali do podoby odborné studie, která vyjde v létě 2016 kolektivní

monografii, jejímž základem jsou vybrané příspěvky z výše uvedeného semináře.

2. Teoretická východiska

Hlavním zdrojem pro tvorbu filmové databáze, která byla výchozím bodem celého projektu,

byla publikace Český hraný film III, 1945-1960. Praha: Národní filmový archiv, 2001, 480 s.

ISBN 80-7004-102-1. Pro zkonkrétnění nalezených položek jsme využili i webové stránky

Česko – slovenské filmové databáze, dostupné na http://www.csfd.cz/. Poznatky o filmové

propagandě a jejím vlivu jsme čerpali z odborné literatury, jedním z hlavních zdrojů byla studie

Kateřiny Lozoviukové: Politická propaganda a Československý film v 50. letech 20. století,

zveřejněná v publikaci Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Dále

126

jsme využili četné publikace Jiřího Knapíka, který se v nich zabýval kulturní politikou

v Československu v 50. letech. Nezbytnou součástí výzkumu pak bylo shlédnutí jednotlivých

filmů z vytvořené databáze. Pro objektivní posouzení propagandy bylo potřeba nastudovat

dobovou politickou situaci a realitu státní hranice. K tomuto tématu existují materiály zejména

z produkce Ústavu pro studium totalitních režimů, jako například: Cesty za svobodou, nebo

Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951 – 1955. V neposlední řadě

byly východiskem konkrétní filmy.


Prvním bodem výzkumu Politická propaganda v československém filmu v 50. letech – téma

Hranice, byla rešerše v odborné literatuře, zejména již ve výše zmiňované encyklopedii Český

hraný film III a internetové filmové databázi. Cílem bylo vytipovat všechny filmy z daného

období, které by se dotýkaly tématu hranic. Studenti měli 50. léta rozdělena do časových úseků

a každý z nich zpracovával rešerši pro daný úsek samostatně. Michaela Weissová zpracovávala

roky 1950 – 1953, Kamil Polehla se věnoval období od roku 1954 do 1956 a následující roky

1957 – 1959 zkoumala Iveta Vavřinová.

Získaný materiál z rešerše bylo potřeba podrobit analýze, všechny filmy shlédnout, rozebrat děj

na stěžejní celky a extrahovat opakující se témata. Studenti se každý zvlášť věnovali těm

snímkům, jež spadaly do jejich období. Po shlédnutí a vyhodnocení v úvahu přicházejících

filmů pak studenti vybrali pro hlavní analýzu několik nejzásadnějších snímků. Michaela

Weissová tudíž analyzovala především filmy: Zítra se bude tančit všude (1952), Nástup (1952)

a Únos (1952), dále: Přicházejí ze tmy (1953) a Expres z Norimberka (1953). Kamil Polehla se

pak nejvíce věnoval snímkům: Ztracená stopa (1955) a Neporažení (1956). Iveta Vavřinová

zkoumala filmy: Král Šumavy (1959), Vstup zakázán (1959). Jelikož se v průběhu výzkumu

ukázalo, že ke zkoumanému období se poutají i filmy z konce 40. let, které se věnují nedávné

minulosti v pohraničí, přibral Kamil Polehla do své části ještě film Uloupená hranice (1947) a

Iveta Vavřinová snímek Ves v pohraničí (1948).

Dalším krokem byla syntéza. Každý ze studentů musel porovnat problematiku zachycenou

v jeho filmech s realitou. Poznatky o skutečné situaci přitom čerpali z odborné literatury, jejíž

výčet lze nalézt níže. Kromě titulů věnujících se filmové propagandě bylo potřeba nastudovat i

celkové mezinárodní souvislosti doby, každodennost na hranicích, problematiku ilegálních

přechodů, život pohraniční stráže i civilního obyvatelstva v okolí hranic. Tímto postupem

získala hlavní témata extrahovaná z filmů kritické zhodnocení.

Posledním bodem tvorby vlastního výzkumu byla syntéza. V rámci ní začali studenti

spolupracovat na závěru výzkumu. Společně porovnávali zobrazení hranic v dobovém filmu a

skutečnost zachycenou v odborné literatuře, přičemž diskutovali nad odlišnostmi zobrazení

v jednotlivých obdobích, tak jak je měli rozdělené. Společně vyhodnocené výsledky výzkumu

pak zpracovali do prezentace a sborníkového příspěvku pro konferenci 25. ročníku

mezinárodního semináře Česko-slovenské vztahy, kde svůj výzkum také prezentovali.

V závěrečné fázi pak bylo potřeba výsledky výzkumu upravit do formy požadované na

závěrečnou konferenci projektu SVUČ, kterou byla Závěrečná zpráva.

127

Jak sborníkový příspěvek, tak Závěrečná zpráva vyjdou v rámci kolektivních monografií, které

jsou vydávány při příležitosti daných konferencí. Studenti tak měli možnost publikační činnosti,

která je obohatila v profesních schopnostech stejně jako vzájemná spolupráce. Nesporným

přínosem pro ně také byla možnost prezentace na celostátní konferenci s mezinárodní úrovní.


Státní hranice

Ještě než přistoupíme k tématu filmu, bude vhodné se na začátku krátce zmínit i o samotných

hranicích, neboť pokud chceme rozklíčovat obsah politické propagandy, musíme se nejprve

dozvědět alespoň základní fakta o tom, jak československé hranice a jejich zabezpečení

vypadalo v době nastupujícího komunistického režimu.

Moderní historie našich státních hranic začíná hned po skončení druhé světové války. V době,

kdy byla naše vlast osvobozena a nabývala znovu své suverenity, bylo jedním z prvořadých

úkolů zajistit její státní hranici, neboť kontrola nad ní byla jedním ze zásadních předpokladů

znovunabytí existence Československa jako suverénního státu. Ihned po osvobození se tedy

ostrahy ujali Revoluční gardy, partyzáni, případně i další paramilitární jednotky.1 V červnu již

hranici přebírá Státní bezpečnost, a tím se začíná i historie Pohraniční stráže.

Pohraniční stráž samotná vzniká 1. ledna 1949. Spadá pod Ministerstvo vnitra a zpočátku měla

jen asi 2150 mužů. Jejich počet velmi rychle narůstal a v říjnu už jich bylo 4000.2 11. července

1951 je pak přijat zákon 69/1951 Sb., o ochraně státní hranice.3 O tři dny později vychází i

nařízení ministra národní bezpečnosti o právu pohraničníků užívat zbraň.

Zákon stanovil možnost vymezení zakázaného území, kam je možné vstoupit jen na zvláštní

povolení. Bylo vytyčeno zakázané pásmo kolem hranice, v délce až 2 kilometry, a od západních

hranic kvůli tomu vláda vysídlila asi 4500 lidí.4 Někde sešlo toto opatření provést, a tak se

některá města stala téměř součástí hranic. Jako příklad lze uvést jihomoravskou Břeclav. Tato

města se ale se svým údělem dokázala rychle sžít a je možné říci, že mezi pohraničníky a

obyvateli začala leckde fungovat symbióza.

1 JAKL, Tomáš. Povstalci, gardisté, vojáci, a příslušníci SNB – Vývoj ozbrojených složek ČSR v roce 1945. In: PEJČOCH, Ivo. TOMEK, Prokop. Od svobody k nesvobodě 1945-1956. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a propagace MO, 2011, 263 s. ISBN 978-80-7278-571-1. s. 50 – 69. Revoluční gardy. In: ceskatelevize.cz [online]. 25.05.2013 [vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1094596-revolucni-gardy 2PEJČOCH, Ivo. Vojáci na železné oponě: vojáci, padlí při pokusu o přechod státní hranice, příslušníci Pohraniční stráže, usmrceni uprchlíky a dezertéři přes železnou oponu 1948-1989. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2012. ISBN 978-80-87567-08-1. MAŇÁK, Vratislav. Železná opona se v Československu stala realitou. In: ceskatelevize.cz [online]. 11.07.2011 [vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1253008-zelezna-opona-se-v-ceskoslovensku-stala-realitou 3 Zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic. In: Sbírka zákonů. 31. 7. 1951. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=592. Nařízení č. 70/1951 Sb., Nařízení o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně. In: Sbírka zákonů. 31. 7. 1951. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=592. 4 MAŇÁK, Vratislav. Železná opona se v Československu…

128

Na obranu vlasti bylo záhy vybudováno důmyslné opevnění. Hranici tvořily zátarasy s plotem

nabitým smrtelnou dávkou elektrického proudu, kontrolní pásy s detekcí stop, průseky lesa a

hraniční stezky. Nepřehledné úseky byly zaminovány, především v oblasti Šumavy. Zařízení

se ale postupně proměňovalo, 1957 došlo k odstranění minových polí a 1965 byl v posledních

úsecích vypnut elektrický proud. Postupně na hranicích vznikaly spíše signální stěny a čidla,

nasvěcovadla, světlice a další zařízení, dávající signál pohraničníkům.

Na závěr této části dodáme ještě posledních pár faktů týkajících se pohraniční stráže. Jak jsme

si řekli, jejich počet narůstal. V roce 1950 jich bylo 6 100 a 1951 už 18 000. Po většinu doby

podléhali Ministerstvu vnitra. Za celou dobu působení pohraniční stráže zemřelo při přechodu

hranic asi 280 lidí.5 Z různých důvodů při plnění služby zemřelo 650 příslušníků pohraniční

stráže.6 Pozice pohraničníka byla v době socialismu vnímána jako poměrně prestižní zařazení.

Bylo by ale chybou tvrdit, že pohraničníci byli komunističtí fanatici či nějaké vybrané kádry.

Mezi pohraničníky se mohl dostat každý, kdo prokázal určité fyzické a vojenské schopnosti a

nebylo u něj zásadní riziko útěku. Tento faktor se ale týkal jen poměrně malé skupiny osob,

především těch s vazbami na zahraničí, či z extrémně protirežimně zapsaných rodin. Příslušet

k Pohraniční stráži mělo pro vojáky řadu rizik i výhod.

Film a propaganda v 50. letech7

Pokud hovoříme o tématu československých hranic v době komunistického režimu, nemůžeme

opomenout složku propagandy. Téma hranice, stejně jako každé důležité téma, se kterým režim

pracoval, mělo svůj odraz v kultuře a umělecké práci.8 A jelikož hovoříme o době padesátých

let, máme tím na mysli téměř veškeré státem podporované či tolerované umění. Podle dobové

doktríny převzaté od států, které již měly ve svojí totalitě praxi (v tomto případě především od

Sovětského svazu), měla být kultura výhradně ve službách pracujícího lidu, respektive strany,

která si dělá nárok ho reprezentovat. A pokud jde kultura ve vleku nějaké ideologie či skupiny

5 Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989. In: ustr.cz [online]. [vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice PULEC, Martin. Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. ISBN 80-86621-18-9. 6 PEJČOCH, Ivo. Vojáci na železné oponě: vojáci, padlí při pokusu o přechod státní hranice, příslušníci Pohraniční stráže, usmrceni uprchlíky a dezertéři přes železnou oponu 1948-1989. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2012. ISBN 978-80-87567-08-1. 7 Více k 50. letům v komunistickém Československu viz: KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009, 375 s. ISBN 978-80-87029-53-4. KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Doba Tání 1953 – 1956. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2005, 768 s. ISBN 80-86598-98-5. KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Kořeny reformy 1956–1968: společnost a moc. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2008, 828 s. ISBN 978-80-87029-31-2. 8 Více k tomu: KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948-1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, 359 s. ISBN 80-7277-212-0. KNAPÍK, Jiří. V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, 399 s. ISBN 80-7277-316-x. KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo: v naší kulturní politice: 1948-1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, 278 s. ISBN 80-7277-093-4. KOPAL, Petr. FEIGELSON, Kristian. (eds). Film a dějiny 3: politická kamera - film a stalinismus. Vyd. 1. Praha: Casablanca, 2012, 564 s. ISBN 978-80-87292-15-0.

129

lidí, označujeme tuto kulturu jako propagandu - umění, co nevzniká pro umění samotné, ale za

nějakým politickým účelem, kterému je podřízeno.

Kultura v tomto pojetí tedy slouží především upevňování politického uvědomění obyvatelstva,

má propagovat správné postupy myšlení a pomoci lidu uvědomit si, co je skutečně důležité.

Týká se to všech oblastí lidského života. Umění padesátých let ukazuje lidem, jak se chovat

v nově budovaném státě, ukazuje, jaké chování se cení a jaké nikoliv. Pro příklad zde poslouží

filmové ukázky osudů lidí, kteří přistoupili na kolektivistické, socialistické myšlení a nešťastné

konce těch, co se drží sobeckého myšlení kapitalistů. Propaganda ukazuje, kdo jsou nepřátelé

lidu a kdo naopak jeho přátelé, jasně pomáhá rozlišit, kdo stojí na které straně barikády. Vytváří

tak téměř archetypální dělení lidstva na síly temna, které jsou u nás reprezentované téměř

jednotnou frontou fašistů, kapitalistů, Sudetských Němců, buržoazních politiků, kulaků a

duchovních9 stojících proti silám dobra složených ze spojenectví dělníků, rolníků, poctivé

pracující inteligence, uvědomělých vojáků a samozřejmě jim odpovídajících politických

představitelů jak domácích, tak zahraničních.

Kultura ve službách propagandy dále upravuje a reviduje některé události z minulosti a vykládá

je podle své ideologie tak, aby masy chápaly jejich „skutečný“ význam. V tomto bodě

nemusíme chodit ani daleko do minulosti, kde je jedním z nejoblíbenějších témat reinterpretace

husitství završené, na svou dobu monumentální, Vávrovou husitskou trilogií.10 Stačí zůstat ve

dvacátém století, abychom mohli sledovat úpravy historie zcela nedávné, ať už jde o události

předcházející válku jako je Mnichovská dohoda11 či válečné události samotné, především ty

v jejím samotném závěru, například Pražské povstání.12 Může ale jít i o události zcela aktuální

jako například boje s Banderovci13, které je třeba lidu náležitě „vysvětlit“. A opomenout

nesmíme ani to, že nové umění přirozeně oslavuje nové hrdiny, mezi něž patří samozřejmě

vojáci a pohraničníci, kterým se budeme věnovat níže, ale také obyčejní lidé, a především jejich

reprezentace, tedy politici z Komunistické strany Československa.14

Výše nastíněná témata, ale i mnoho dalších, prostupují všemi oblastmi umění. Patrné jsou

v literatuře, malířství, sochařství, divadle, hudbě i filmu. A právě poslední kategorie se velmi

rychle ukázala jako jedna z nejefektivnějších. Režimu velmi rychle dochází, že film je jeden

z nejlepších způsobů, jak dostávat svoji ideologii mezi lid. Využíval samozřejmě i všech

ostatních prostředků. Všudypřítomná hesla, busty politiků a agitační letáky sice vykonají své,

9 Nejlépe je tato „jednotná fronta zla“ patrná ve filmu „Akce B“ (1951) 10 Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956) K Otakaru Vávrovi více: MENZEL, Jiří. Otakar Vávra - 100 let. Vyd. 1. Statenice: Millennium Publishing, 2011, 253 s. ISBN 978-80-86201-76-4. VÁVRA, Otakar. Paměti, aneb, Moje filmové 100letí. Praha: BVD, 2011, 323 s. ISBN 978-80-87090-45-9. VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: Obrazy vzpomínek. 1. vyd. Praha: Prostor, 1996, 366 s. ISBN 80-85190-42-7. ŽANTOVSKÝ, Petr. Století Otakara Vávry. Praha: Votobia, 2001, 77 s. ISBN 80-7220-112-3. 11 Neporažení (1956), později Dny zrady I, II (1973) 12 Němá barikáda (1949), či pozdější Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1975), či seriál Povstalecká história (1984) 13 Akce B (1951) 14 Například Vstanou noví bojovníci (1950), Rudá záře nad Kladnem (1955), později například Vítězný lid (1977), Dvacátý devátý (1974), či seriály Gottwald (1986), Roky prelomu (1989)

130

ale časem se omrzí a stane se z nich jen nutná výzdoba. Budovatelské masové písně jistě dobře

poslouží, ale samotné na převýchovu obyvatel nestačí. Politicky laděnou literaturou může režim

sice zaplnit regály, ale z mas dělníků lze jen těžko vytvořit hltavé masy čtenářů. Projevy

politiků, ať už živé či rozhlasové, mají svůj účinek a dokáží efektivně působit, ale jejich dosah

je omezený, a ne všichni obyvatelé jsou pro politické projevy nadchnutí. Každá

propagandistická metoda měla své výhody a nevýhody. Ani jeden z těchto způsobů samozřejmě

nemůžeme odtrhnout od ostatních, koneckonců v tom je efektivita propagandy, že využívá

všech prostředků.

Oproti ostatním uvedeným způsobům má filmová propaganda řadu dalších kladů a vlastně

kombinuje výhody uvedených propagandistických prostředků. Film podává všechny tyto prvky

ve zhuštěné podobě, a navíc je dokáže prezentovat efektivním způsobem v odpovídajícím

kontextu, a když se dílo zdaří, tak i poutavou formou. Agitační hesla tedy spojí s činy

sympatických hrdinů, kteří odpovědně a s nadšením dělají to, co od nich nová společnost

očekává. Politická očekávání dostávají lidskou formu a vše je patřičně idealizované. Když se

k tomu vztáhnou všeobecně známé výhody jako masovost a intelektuální nenáročnost, máme

ideální propagandistický prostředek. Zdařilý film je pak masově navštěvován obyvatelstvem

všech vrstev a generací, ti se baví, a zároveň je jim podprahově vštěpováno správné vidění

světa. Jak praví známé heslo: „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ 15, tak lidé postupně

samovolně přebírají názory, které režim podporuje.

Jak jsme si již řekli, tak jako jeho předchůdci v jiných zemích i nově budovaný socialistický

režim v ČSR velmi rychle pochopil zásadní roli filmové propagandy v ovlivňování smýšlení

obyvatelstva. Inspirovat se samozřejmě mohl v Sovětském svazu, kde už měli s filmovou

propagandou řadu zkušeností (vzpomenout můžeme na dodnes umělecky ceněné filmy Sergeje

Michajloviče Ejzenštejna16), a v menší míře i v nacistickém Německu, které umělo s filmem

rovněž mistrně pracovat.

Velmi brzy po Únoru 1948 začaly proudit do filmového průmyslu velké finance, které byly

směřovány především k tomu, aby se film mohl masově rozšířit. Velkou roli v tom sehrává i

Ministerstvo informací, které už od roku 1945 vedl vlivný komunista Václav Kopecký.17 Pod

jeho vedením byla nastavena v kulturní politice velkorysá podpora filmového průmyslu bez

ohledu na jeho rentabilitu. Zaznamenáváme extrémní nárůst počtu pojízdných i statických kin

a v souvislosti s tím stoupá i návštěvnost filmů. Například v roce 1951 bylo 77 pojízdných kin,

které měly dohromady 1 000 000 diváků, v roce 1952 už to bylo 127 pojízdných kin a 4 000 000

diváků. A nárůst samozřejmě pokračoval i v dalších letech. S tím samozřejmě souvisí i podpora

15 Jako autor tohoto hesla bývá uváděn nacistický ministr propagandy a lidové osvěty, Dr. Joseph Goebbels. 16 Mezi nejslavnějšími můžeme uvést filmy jako „Deset dnů, které otřásly světem“ (1927), „Křižník Potěmkin“ (1925), „Alexandr Něvský“ (1938) či dvoudílný epos „Ivan Hrozný“ (1945, 1946). 17 PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, 191 s. ISBN 978-80-87211-09-0. KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004, 333 s. ISBN 80-7185-616-9. s. 216 – 245.

131

tvorby nových filmů. V letech 1949 – 1959 bylo natočeno 195 dlouhých a 93 krátkých filmů,

což jsou na tehdejší dobu vysoká čísla.18

S tím, jak se film dostal pod kontrolu státu, se radikálně změnilo jeho zaměření. Zatímco za

první republiky dominovaly stříbrnému plátnu kulisy salónů, kaváren a majestátných vil, teď je

vystřídaly fabriky, venkovská stavení a politická řečniště. Místo osudů dobře oblečených

světáků s vybraným chováním, milovníků, továrníků a boháčů nyní diváci sledovali uvědomělé

pracující, rolníky a dělnické funkcionáře. Filmům začala dominovat sociální témata,

interpretace historických témat či příběhy zohledňující aktuální politiku strany.

Film v 50. letech je přímo protkán politickou propagandou. Lze říci, že nenajdeme film, který

by neobsahoval alespoň nějaký politický přesah. Nejviditelnější je onen politický kontext

samozřejmě u filmů, které se politikou zabývají přímo. V nich pak najdeme idealizované obrazy

komunistických politiků mnohdy v té době ještě žijících a zcela jasná poselství. Další díla,

především ta s historickou tématikou, si většinou historii jen upravují a v závislosti na tématu

divákovi idealizují jednu či druhou stranu pohledu na danou událost. Můžeme říct, že jen těžko

bychom hledali v těchto historických filmech nějakou snahu o objektivní náhled a nečernobílé

vidění světa. Právě naopak, zpravidla jde o téměř pohádkový boj dobra se zlem bez jakýchkoliv

odstínů.

Další zajímavou kategorií propagandistických filmů jsou filmové pohádky z této doby, a to i

z toho důvodu, že na rozdíl od většiny filmové tvorby padesátých let je můžeme vídat na

obrazovkách dodnes, a to se železnou pravidelností. Samozřejmě, že i v nich nalézáme jasné

stopy politických sdělení. Kolektivismus, chvála lidové moudrosti a plebejství, zdravý svět

chudých, pracujících a „malých lidí“ stojících proti chamtivému a bezcitnému světu boháčů a

šlechticů.19 Svět zobrazovaný v socialistických pohádkách odpovídá vidění světa, které

prosazovala vládnoucí strana. V jejích očích by bylo samozřejmě trestuhodné vynechat

propagandu mířenou na děti a mladistvé. Naopak, právě ta je, jak známo, nejpotřebnější a

nejúčinnější. Tyto snímky jsou u nás vysílány dodnes a dosahují značné oblíbenosti.

Jak moc je politický přesah viditelný, to už záleží na povaze filmu, daném tématu a také na

tvůrcích, jak obratně si s propagandou vyhráli. V některých filmech lze najít prvoplánové, ostré

výpady proti konkrétním nepřátelům, laciné stereotypy a téměř až návodné zkratky vnucující

divákovi co by si měl myslet.20 Jiné, většinou ty kvalitnější snímky propagandu dávkují

v podtextu a skrytě, což bývá také zpravidla mnohem účinnější. U těch kvalitnějších snímků je

propaganda dávkována tak, aby ji divák vnímal jaksi automaticky, neuvědomoval si ji a zatímco

sleduje kvalitní film, nevědomky se ztotožňuje s hodnotovými a politickými hledisky

prezentovaných ve filmu jako ty kladné. Přebírání hodnotových orientací a vzorců chování

prostřednictvím filmu je ostatně dodnes aktuálním tématem a neskončilo s komunistickým

režimem.

18 LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Politická propaganda a Československý film v 50. letech 20. století. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2014, s. 226–227. 19 Například filmy Pyšná princezna (1952), Císařův pekař a pekařův císař (1951), či Dařbuján a Pandrhola (1959) 20 Za všechny zmíníme opět film Josefa Macha „Akce B“ (1951) pojednávající o poválečných bojích s Banderovci. Film zcela jasně a poměrně prvoplánově směřuje diváka ke ztotožnění vraždících Banderovců, duchovních, kteří jim ve všem pomáhají, a západních kapitalistů, kteří chtějí Banderovce využít v další světové válce.

132

Hranice ve filmu

Určit přesný počet filmů, ve kterých je obsažena tématika hranic, je relativně obtížné. 21 Téma

zahraničních agentů a obrany země se dotýká velkého množství filmů. Jelikož drtivá většina

filmů má politický přesah, našli bychom téma hranic, nebezpečí z druhé strany hranice či agentů

ze zahraničí ve velkém množství děl tehdejší filmové tvorby. Musíme si proto určit kritéria,

podle kterých budeme zde reflektované filmy vybírat. Není možné v rámci této práce detailně

reflektovat veškeré zmínky či odkazy na hranice státu v tehdejší filmové tvorbě. Proto jsme

vybrali jen filmy, ve kterých hrají hranice nějakou zásadnější roli nebo ty, které poslouží jako

dobrý příklad určité dějové linky, která se k hranicím vztahuje. Pokud bychom totiž zvolili ty

nejpřísnější kritéria a vybírali jen filmy, kde se hlavní linie věnuje pohraniční stráži, vyšly by

nám jen filmy Ztracená stopa (1955), Vstup zakázán (1958 - 1959) a Král Šumavy (1959). Ve

zbylých filmech, o kterých budeme mluvit, je hranice obsažena jen částečně či se k ní nějak

vztahuje některá z dějových linií.

Téma hranice je tedy podle těchto kritérií výrazněji obsaženo zhruba v 11 filmech z 50. let.22

Z toho 6 filmů se odehrává v tehdejší současnosti a zaměřuje se, alespoň v některých dějových

liniích, na nelegální přechody uzavřených hranic. Následující filmy: Zítra se bude tančit všude

(1952), Expres z Norimberka (1953), Přicházejí ze tmy (1953), Ztracená stopa (1955), Vstup

zakázán (1958-1959) a Král Šumavy (1959) ve zmíněných případech obvykle zachycují

schematické situace, kdy přes hranice potají proniká osoba s nekalými úmysly. Může jít o

agenty s jasně stanovenými úkoly západních rozvědek, o navrátivší se emigranty, kteří

přicházejí z rozličných osobních či politických důvodů škodit nově budované republice, ale

v některých případech jde i o emigranty, kteří škodí ze zahraničí, aniž by se do naší země vrátili

zpátky.

Nepřátelské úmysly zmíněných záporných elementů jsou překaženy udatnými členy pohraniční

stráže, případně dalšími bezpečnostními složkami a samozřejmě i uvědomělými obyvateli, kteří

se složkami státu spolupracují. To je jedno z hlavních stereotypních schémat filmové

propagandy, která se snaží vzbudit obdiv k pohraničníkům či bezpečnostním silám obecně.

Pohraničníci jsou v těchto dílech zpravidla líčeni jako sympatičtí a stateční muži, kteří chrání

mír ve vlasti s nasazením vlastních životů, přestože při tom musejí často překonávat i velké

osobní problémy, které jsou s jejich náročnou službou spjaty. Konkrétně se většinou jedná o

odloučení od manželek a přítelkyň, u důstojníků pak časovou náročnost služby a její náhlé

změny a neustále narušovaný čas trávený s rodinou.

Některé dějové linie se záměrně zabývají těmito problémy a dodávají tak postavám reálný

charakter. Film se pak vzhledem k lidskému rozměru pohraničníků dostává divákům pod kůži.

Těchto rysů si můžeme všimnout ve filmech Vstup zakázán, Ztracená stopa, Expres

z Norimberka nebo Král Šumavy, stejné schéma najdeme i ve filmu Zářijové noci (1957), který

21 Kompletní výčet filmů např. zde: Český hraný film III, 1945-1960. Praha: Národní filmový archiv, 2001, 480 s. ISBN 80-7004-102-1. 22 Uloupená hranice (1947), Ves v pohraničí (1948), Nástup (1952), Únos (1952), Zítra se bude tančit všude (1952), Expres z Norimberka (1953), Přicházejí ze tmy (1953), Ztracená stopa (1955), Neporažení (1956), Vstup zakázán (1958-1959) a Král Šumavy (1959).

133

sice nepojednává přímo o pohraniční stráži, ale velmi dobře zapadá do konceptu filmů

s vojenskou tématikou řešících rodinné problémy vojáků.

Vedle zlidštění postav plní tyto dějové linie jistě i úkol vysvětlovat a utěšovat ty, kteří jsou

tímto problémem reálně zasaženi. Nelze upřít, že vojáci pohraniční stráže byli často nasazeni

v oblastech velmi vzdálených od domova a jak řadový vojáci, tak i důstojníci odloučení od

rodin často museli řešit rozchody partnerů či související osobní problémy s tímto odloučením

spjaté. Kulturní tvorba s touto tématikou pak mohla dávat zasaženým divákům najevo, že

s tímto problémem nejsou sami a snad je před tím i dopředu varovat.

Na druhou stranu filmy zcela opomíjí negativa služby u vojska a problémy, které ve filmech

zobrazují, mají pouze charakter osobních obětí, maximálně selhání jednotlivců. Nesetkáme se

s líčením problémů, které by značily selhání systému jako celku, například s šikanou,

alkoholismem, sebevraždami, ideologickou vlažností či přeběhnutím na západ, k nimž rovněž

docházelo.23 Na druhou stranu je třeba uznat, že stejně jako tehdy, ani dnes většinou nejde

tvůrcům filmu o přesné zachycení reality, ale o její určité idealizované zobrazení a neměli

bychom očekávat, že film, který má za úkol ukázat pěkný příběh ze života pohraničníků, bude

muset nutně do díla vkládat tragédie jen proto, aby se více přiblížil realitě.

Dalším výrazným rysem filmové propagandy týkající se hranic je přechod československých

občanů do zahraničí. Tito uprchlíci jsou zobrazeni jako postavy zcela negativní a jsou

považovány za nepřátele a zrádce vlasti, proto je na ně nahlíženo s opovržením. Dobová

propaganda tak upozorňuje obyvatelstvo, jak bude společnost nazírat na občany, kteří by

emigrovali, a hrozbou společenského vyloučení je od přechodu hranic odradit. Tomu odpovídá

i případné zobrazování návratu uprchlíků. Podle propagandy se emigranti nevrací kvůli žádným

dobromyslným činům, ale jejich cílem je pouze škodit, jak tvrdí filmy: Král Šumavy, Přicházejí

ze tmy či Zítra se bude tančit všude. Nenašli bychom u nich žádný lidský motiv k emigraci.

Podle líčení jsou to postavy hnané svými sobeckými zájmy, postavy bez jakýchkoli pozitivních

vlastností, které nakonec na svou zlobu a zaprodání se nepřátelské cizině sami doplatí.

K zobrazení hranic se vztahuje ještě jedno tabu, které jsme dosud nezmínili. Filmy zcela

opomíjejí možnost, že by hranice měly bránit tomu, aby docházelo k emigraci na západ z řad

obyčejných občanů. Film vyvolává zdání, že pokud se někdo snaží dostat pryč, tak pouze

z důvodů nějaké nepřátelské činnosti, kterou buď již vykonal doma a teď se snaží utéct před

odpovědností, anebo směřuje na západ, aby mohl rozvíjet nepřátelskou činnost tam. Možnost,

že by někdo opouštěl republiku a zároveň nebyl zarytým nepřítelem, filmy nepřipouštějí.24

Ve filmech se pochopitelně objevuje také obraz nepřátelského agenta. Jedná se o zápornou

postavu, která má zobrazovat narušitele klidu. Tímto škůdcem je většinou příslušník poražené

třídy, tedy kulak, průmyslník či intelektuál, který chce narušit budování socialismu. Někdy se

navrací z ciziny, jindy jde o jednotlivce či rodinu, která si stýská po starých pořádcích, kdy měli

23 K problematice více viz např. TOMEK, Prokop. Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969. In: Historie a vojenství. Praha: Vojenský historický ústav, 2012, roč. 61, č. 2. ISSN:0018-2583. s. 30-41. 24 Témata útěků obšírně mapuje např. série knih historika Luďka Navary: NAVARA, Luděk. Příběhy železné opony. Vyd. 1. Brno: Host, 2004, 202 s. ISBN 80-7294-135-6. NAVARA, Luděk. Příběhy železné opony 2. Vyd. 1. Brno: Host, 2006, 258 s. ISBN 80-7294-201-8. NAVARA, Luděk. Nové příběhy železné opony. Vyd. 1. Brno: Host, 2007, 241 s. ISBN 978-80-7294-257-2.

134

peníze, moc a vliv. Postavy jsou to zpravidla asociální, bez svědomí a citů, jdoucí bezohledně

za svým sobeckým cílem. Většinou také spoléhají na budoucí zvrat poměrů, konkrétně na další

válku, po níž Američané vrátí zpět kapitalismus a dřívější majetkové a třídní poměry.

Velmi zajímavým aspektem je, že tito narušitelé většinou nejsou hlavními hybateli událostí.

Tím skutečným zlem je západní agent, který je zobrazen jako tajemný muž v pozadí, který

ponouká nepřátelské agenty k činu a jejich další postup určuje a organizuje. Tajemný muž

objevující se ve snímcích je ještě bezohlednější než jeho přisluhovači a je ochoten užít násilí a

vydírání i vůči nim. Neváhá obětovat ani lidi ze svého okolí, postrádá jakýkoliv cit, často je i

vzhledově stylizován do podoby čistého zla. Zajímavé je, že osud těchto úhlavních nepřátel ve

filmech většinou není hlouběji rozpracován. Agent se objevuje a záhy zase mizí a jen někdy je

nakonec dopaden. Zatímco jeho přisluhovači jsou zpravidla potrestáni, zneškodněni či vydáni

spravedlnosti, on sám zůstává jako stále přetrvávající hrozba mezi lidmi. To má být poselstvím

pro ideologicky uvědomělé diváky, kteří si tak mají uvědomit nutnost být stále ve střehu.

S těmito postavami se můžeme setkat zejména ve snímcích: Expres z Norimberka, Přicházejí

ze tmy a Ztracená stopa.

Vzhledem k těmto tématům je logické, že filmy zmiňují i konkrétní způsoby práce obou skupin,

a to jak pohraničníků, tak diverzantů. (Diverzant je označení dobové hantýrky pro zločinného

narušitele hranice ze západu provádějícího nějaký druh sabotáže.) Jak už jsme několikrát

zmínili, jejich zobrazení je opět značně stereotypní. Agenti pracují v utajení pomocí různých

spiknutí, scházejí se v noblesních a drahých podnicích, pokoutně v lesích, na skrytých místech

či přímo v sídlech režimu nepřátelských institucí, například na farách. Tam pak spřádají plány

na své akce. Pokud jejich plány někdo naruší, neváhají použít zbraň.

Na druhou stranu pohraniční stráž pracuje organizovaně v perfektní koordinaci svých členů

s pomocí moderních prostředků a obvykle je o krok před nepřáteli, které vždy upozorní

varovným výstřelem. Právě v otázce použití zbraní se filmy zásadně rozchází s realitou.

Zatímco snímky tvrdí, že hlavní nebezpečnost diverzantů spočívá v tom, že neváhají vraždit a

provádět sabotáže, ve skutečnosti byla jejich hrozba spíše politického rázu. (Přenášeli

informace, západní propagační letáky či převáděli obyvatele ČSR přes hranice.25) Práce obou

skupin je v kontrastu ukázána nejlépe ve snímku Expres z Norimberka, činnost pohraničníků

pak vidíme dobře ve filmech: Vstup zakázán a Ztracená stopa. Postupy diverzantů lze pak

vysledovat ve všech filmech, kde se narušitelé objevují, viz výše.

Zajímavým a velmi důležitým faktem je, že v žádném z filmů není zachycena ženijně technická

ochrana hranice. V realitě byly hranice střeženy ženijně-technickým zabezpečením tvořeným

například ploty z ostnatého a později i elektrifikovaného drátu, nášlapnými světlicemi, minami

a pozorovatelnami. Navíc samotné hranice nebyly snadno dostupné. Rozprostíralo se před nimi

dvoukilometrové zakázané pásmo, kam směli kromě pohraničníků vstupovat jen zaměstnanci

lesní správy či jiní pracovníci s povolením. Před tímto pásmem pak existovalo ještě hraniční

25 PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989. Díl III., 1945-1961. Vyd. 1. Praha: Themis, 2002, 710 s. ISBN 80-7312-012-7. PEJČOCH, Ivo. TOMEK, Prokop. Agenti-chodci na popravišti: kurýři západních zpravodajských služeb, popravení v letech 1949-1958. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2010, 343 s. ISBN 978-80-86808-88-8.

135

pásmo, ve kterém byly některé činnosti, jako například noční vycházení či sporty, omezovány

či zakazovány.26

Ve filmu se ale hranice jeví jako zcela průchozí místo, kam civilisti chodí na dřevo či borůvky.

Jediné označení se objevuje v podobě cedule s upozorněním na zakázané pásmo.27 Filmy pak

zdůrazňují krásy okolní opuštěné přírody, ostnatý drát a minová pole bychom ale ve filmech

hledali marně. Tvůrci i dohlížející orgány si patrně uvědomovali, že by nebylo vhodné příliš

zdůrazňovat fakt, že socialistický systém vyznávající mír užívá ke své obraně i takto krutých

prostředků. Možná i proto, že by se velké všeobecné povědomí o zabezpečení hranic mohlo

donést i k nežádoucím osobám. Konkrétní zabezpečení hranic pochopitelně podléhalo utajení.

Dalším důvodem může být i to, že absence zobrazení ženijně technických prostředků posiluje

dojem chrabrosti pohraniční stráže.

Následující čtyři filmy: Ves v pohraničí, Nástup, Uloupená hranice a Neporažení se zabývají

tématem hranice jen nepřímo, neboť se neodehrávají v současnosti 50. let. Hlavním cílem

těchto filmů je tedy upevnit politicky korektní představu o nedávné minulosti v povědomí

obyvatelstva. Filmy Ves v pohraničí a Nástup se zabývají znovuosídlením pohraničí po válce a

potížemi, jež celou akci provázely. Pohraničí je líčeno jako opuštěná a zdevastovaná oblast, kde

se pracovití lidé snaží vše znovu vybudovat, ale musí se potýkat s nebezpečím, které zde Němci

zanechali, nebo s nimi samotnými. Tedy se skrytými příslušníky gestapa a nacisty. Dotýkají se

tak i tématu odsunu Němců z pohraničí, což spolu se soudobou propagandou líčí jako akci

nutnou k očištění republiky od zla, která povede k trvalému míru.

Samozřejmě i tyto filmy jsou značně schématické. Pohraničí osidlují dobří lidé, kteří tím

podstupují značné riziko, ale snaží se vytrvat, přestože je jejich situace leckdy těžká. Sem tam

se mezi nimi najde i někdo, kdo chce získat lacino bohatství, ale ten zpravidla nevydrží a

odchází, či se s ním společnost vypořádá, pokud se snaží své zájmy prosazovat na úkor druhých.

Německé obyvatelstvo je pak otevřeně nebo pasivně nepřátelské a odsun se jeví jako nutná věc,

leč provedená vždy spořádaně.

Dalším filmem z oblasti pohraničí je „Uloupená hranice“ (1947), která líčí ústup Čechů

z pohraničí v roce 1938. Film heroicky posiluje vlastenecké pocity, když líčí snahu ubránit si

své území a neochotu odejít. Film ukazuje bezohlednost Němců, jejich fanatismus a zlo, které

jsou ochotní ve jménu nacismu na našem území páchat. České obyvatelstvo je nicméně ochotné

své území bránit, dokud mu není vražen nůž do zad Mnichovskou dohodou. Na stejnou notu je

naladěn i poslední film „Neporažení“ (1956), který je věnovaný osamělému odporu jedné

z jednotek německým vojskům v březnu 1939.

Jak jsme již na začátku zmínili, jistě by bylo možné zařadit i další filmy, které se dotýkají hranic

spíše nepřímo. Zmínit můžeme například film „Únos“ (1952), který pojednává o

nedobrovolném odletu skupiny obyvatel Československa přes hranice na území Německa. Film

je zajímavý hlubším důrazem na vystupování negativních postav, jako jsou arogantní nepřátelé

z řad Němců a Američanů, kteří se ale snaží falešnými sliby a zdáním blahobytu přetáhnout

unesené na svoji stranu. Ukazuje rovněž charaktery kladných postav: váhajícího, ale nakonec

26 PULEC, Martin. Československo za ostnatým drátem. In: cs-magazín.com [online]. 03.2007 [vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2007032093 27 Viz film Vstup zakázán.

136

prohlédnuvšího intelektuála-vědce, uvědomělé pracující, ale i ty, co se nechají zlákat vidinou

bohatství, a pak za to zaplatí.

Ve filmu „Výstraha“ (1953) zas západní kapitalisté z druhé strany hranic bojují proti

zprovoznění válkou poničené továrny na výrobu benzínu a snaží se ji intrikami, sabotážemi a

zákulisními dohodami zničit, aby nemohla konkurovat západní výrobě. Jejich záškodnické

činnosti nakonec učiní přítrž v podobě únorových událostí z roku 1948, čímž propaganda

poukazuje opět na péči socialistického systému o mír.

Dobrodružný film „Větrná hora“ (1955) nám hranici ukazuje také. Opět zde máme diverzanty

s vazbami na Německo, kteří ohrožují seriózní geologický průzkum. Na konci filmu se

setkáváme s výmluvným obrazem snahy o útěk do Německa, který je ale opět schematicky

pohraniční stráží zastaven.

Obyvatelstvo je nutno ideologicky formovat již od útlého věku. Proto když mluvíme o

hranicích, můžeme zmínit, že ani pohádky nezůstávají tohoto tématu prosté. Málokdo si

nevzpomene na ševce z pohádky „Pyšná princezna“ (1952), který žije v Půlnočním království,

kde je zakázáno zpívat a tančit, ale po překročení hranice se hned může těmto radovánkám

vesele oddat. I dětem je tedy naznačeno, co to hranice znamená a jaké je štěstí, že my žijeme

na té správné straně hranic. Poněkud skrytěji se pak problematika zahraničního zla podává

v pohádce „Princezna se zlatou hvězdou na čele“ (1959). V postavě cizího a zlého krále

Kazisvěta, který žádá krásnou Ladu o ruku nejprve s přívalem bohatství, přepychu, zástupy

otroků a později i s výhružkami násilí, můžeme snadno vidět záludného západního nepřítele,

který se různými metodami snaží svést poctivé lidi na scestí.

Kvalita snímků se samozřejmě velmi různí, a to v závislosti na obsahu, tvůrci a samozřejmě od

toho se odvíjejícího řemeslného zpracování. Některým ze snímků nelze upřít dobré zpracování

a kvalitu, na předních místech lze jistě uvést například snímek Král Šumavy, který se stal

dobovým trhákem. Některé, jako například výše zmíněná Výstraha, byly naopak zpracovány

velmi špatně a brzy po vzniku upadly v zapomnění.

Na závěr je možné konstatovat, že všechny tehdejší filmy pracují se stereotypy a poměrně

jednoduchými vzorci příběhů. Většina postav má černý či bílý charakter a máloco je mezi tím.

I samotná schémata jsou velmi jednoduchá. Pokud se ale podrobněji podíváme například na

líčení negativních postav, zjistíme, že jsou jim připisovány typické archetypální vlastnosti

vztahující se ke zlu a kdybychom si odmysleli deklarování jejich třídní příslušnosti, mohli

bychom je snadno zaměnit s jakýmikoliv negativními postavami v jakémkoli schematicky

pojatém filmu. Lze tedy pak končit úvahou, zda stejné vlastnosti, které film z 50. let připisuje

kapitalistům a jejich přisluhovačům, tedy sobectví, přízemní zájmy, chamtivost,

bezcharakternost a zlobu, nepřipisují filmy z druhé strany železné opony zase v nich

vystupujícím komunistům.28 Propagandistické pojetí filmů 50. let pochopitelně nelze se

28 K tématu západní propagandy například: ULVR, Michal. „Nejlaskavější, nejštědřejší a nejsoucitnější lidé na celé planetě" aneb počátky amerických informačních, dezinformačních a propagandistických iniciativ studené války. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2014, s. 74–91. TOMEK, Prokop. Propaganda a Rádio Svobodná Evropa v padesátých letech. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2014, s. 92-109.

137

současností srovnávat, ale můžeme říci, že charaktery a vystupování negativních postav se

s dobou změnilo jen málo a i v dnešních filmech můžeme sledovat řadu podobností.

5. Závěr

Závěrem lze shrnout, že líčení hranice ve filmech z 50. let je značně schematické. Na jedné

straně se nachází pozitivní hrdinové, kteří jsou věrní republice. Objevují se v podobě zahraniční

stráže, jejíž činnost je však zobrazena poměrně věrně, samozřejmě s přihlédnutím k určité

idealizované formě určené pro film. Zejména výcvik členů, postupy činnosti a vybavení

příslušníků odpovídá realitě. Co se týká jejich osobního života, filmy nezastírají možné

negativní stránky, vyplývající z odloučení a náročnosti služby. Naprostým tabu ale jsou další

možné negativní jevy, které by značily selhání systému, nikoliv jednotlivců. Dalšími

pozitivními charaktery jsou systému věrní občané, kteří uvědoměle pracují pro blaho

společnosti a odolávají zločinným živlům, či se je snaží ve spolupráci s organizovanými

složkami zneškodnit. Na druhé straně jsou ukázány záporné charaktery, které překonávají

hranice s cílem uškodit svému okolí. Činnost osob, zvaných jako diverzanti nebo také agenti

chodci, je zde často zveličena a je zobrazena tak, aby vyvolávala zdání velké celospolečenské

nebezpečnosti. Uvedené snímky často ukazují hranice jako pásmo, kde je akutní hrozba výskytu

ozbrojených nepřátelských živlů, které se snaží uškodit občanům Československa a neváhají u

toho zabít kohokoliv, kdo se jim postaví do cesty. Filmy možná záměrně neukazují ženijně

technické zabezpečení hranice, a samotné pásmo tak většinou tvoří jen kulisu, než aby děj

probíhal přímo v něm. Všechny zmíněné snímky lze označit jako poplatné době, a tudíž se

nevymykají z tehdejšího trendu, kdy film zcela kopíruje oficiální politiku strany a na základě

toho utváří zobrazovanou realitu. Kvalita jednotlivých filmů se velmi různí. Můžeme jen

konstatovat, že tehdejší tvorba nám zanechala alespoň jasnou zprávu o tom, kterak si režim přál,

aby byly hranice vnímány.

6. Zdroje

Odborná literatura:

Český hraný film III, 1945-1960. Praha: Národní filmový archiv, 2001, 480 s. ISBN 80-7004-

102-1.

HORNOVÁ, Karolína. James Bond - tajný agent propagandy. Praha: 2015. Diplomová práce.

Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Jan

Jirák.

KRPALA, Karol. Ideologický aparát štátu v období po II. svetovej vojne. Proces vzniku centralizovaného systému politickej informácie na príklade Spojených štátov amerických. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2014, s. 28-73. HORNOVÁ, Karolína. James Bond - tajný agent propagandy. Praha: 2015. Diplomová práce. Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií. Vedoucí práce Jan Jirák. PROKOPOVÁ, Kateřina. Média jako nástroj propagandy ve studené válce. Propaganda na Rádiu Svobodná Evropa v letech 1951 – 1956. Olomouc: 2009. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce Radmila Švaříčková Slabáková.

138

KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004, 333 s.

ISBN 80-7185-616-9.

JAKL, Tomáš. Povstalci, gardisté, vojáci, a příslušníci SNB – Vývoj ozbrojených složek ČSR

v roce 1945. In:

KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf

Slánský. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009, 375 s. ISBN 978-80-87029-53-4.

KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Doba Tání 1953 – 1956. Vyd. 1.

Brno: Barrister & Principal, 2005, 768 s. ISBN 80-86598-98-5.

KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Kořeny reformy 1956–1968:

společnost a moc. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2008, 828 s. ISBN 978-80-87029-31-2.

KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948-1950. 1. vyd. Praha: Libri,

2004, 359 s. ISBN 80-7277-212-0.

KNAPÍK, Jiří. V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. 1. vyd. Praha:

Libri, 2006, 399 s. ISBN 80-7277-316-x.

KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo: v naší kulturní politice: 1948-1953: biografický slovník

stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, 278 s.

ISBN 80-7277-093-4.

KOPAL, Petr. FEIGELSON, Kristian. (eds). Film a dějiny 3: politická kamera - film a

stalinismus. Vyd. 1. Praha: Casablanca, 2012, 564 s. ISBN 978-80-87292-15-0.

KRPALA, Karol. Ideologický aparát štátu v období po II. svetovej vojne. Proces vzniku

centralizovaného systému politickej informácie na príklade Spojených štátov amerických. In:

Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium

totalitních režimů 2014, s. 28-73.

LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Politická propaganda a Československý film v 50. letech 20.

století. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav

pro studium totalitních režimů 2014, s. 226–227.

MENZEL, Jiří. Otakar Vávra - 100 let. Vyd. 1. Statenice: Millennium Publishing, 2011.

ISBN 978-80-86201-76-4.

PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: portrét komunistického politika a ideologa

Václava Kopeckého. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, 191 s. ISBN 978-80-

87211-09-0.

PEJČOCH, Ivo. TOMEK, Prokop. Od svobody k nesvobodě 1945-1956. 1. vyd. Praha:

Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a propagace MO, 2011. ISBN

978-80-7278-571-1.

PEJČOCH, Ivo. Vojáci na železné oponě: vojáci, padlí při pokusu o přechod státní hranice,

příslušníci Pohraniční stráže, usmrceni uprchlíky a dezertéři přes železnou oponu 1948-1989.

Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2012. ISBN 978-80-87567-08-1.

139

PULEC, Martin. Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek: Seznamy osob

usmrcených na státních hranicích 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a

vyšetřování zločinů komunismu, 2006. ISBN 80-86621-18-9.

TOMEK, Prokop. Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969.

In: Historie a vojenství. Praha: Vojenský historický ústav, 2012, roč. 61, č. 2. ISSN:0018-

2583. s. 30-41.

NAVARA, Luděk. Příběhy železné opony. Vyd. 1. Brno: Host, 2004, 202 s. ISBN 80-7294-

135-6.

NAVARA, Luděk. Příběhy železné opony 2. Vyd. 1. Brno: Host, 2006, 258 s. ISBN 80-7294-

201-8.

NAVARA, Luděk. Nové příběhy železné opony. Vyd. 1. Brno: Host, 2007, 241 s. ISBN 978-

80-7294-257-2.

PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie

československých výzvědných služeb 1914-1989. Díl III., 1945-1961. Vyd. 1. Praha: Themis,

2002, 710 s. ISBN 80-7312-012-7.

PEJČOCH, Ivo. TOMEK, Prokop. Agenti-chodci na popravišti: kurýři západních

zpravodajských služeb, popravení v letech 1949-1958. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2010, 343 s.

ISBN 978-80-86808-88-8.

PROKOPOVÁ, Kateřina. Média jako nástroj propagandy ve studené válce. Propaganda na

Rádiu Svobodná Evropa v letech 1951 – 1956. Olomouc: 2009. Diplomová práce. Univerzita

Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce Radmila

Švaříčková Slabáková.

SVOBODA, Libor. TICHÝ, Martin. Cesty za svobodou: kurýři a převaděči v padesátých

letech 20. století. Vyd. 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2014. ISBN 978-80-

87912-19-5.

TOMEK, Prokop. Propaganda a Rádio Svobodná Evropa v padesátých letech. In: Informační

boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro studium totalitních

režimů 2014, s. 92-109.

ULVR, Michal. „Nejlaskavější, nejštědřejší a nejsoucitnější lidé na celé planetě" aneb

počátky amerických informačních, dezinformačních a propagandistických iniciativ studené

války. In: Informační boj o Československo / v Československu (1945-1989). Praha, Ústav pro

studium totalitních režimů 2014, s. 74–91.

VANĚK, Pavel. Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951-1955. 1.

vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. ISBN 978-80-87211-08-3.

VÁVRA, Otakar. Paměti, aneb, Moje filmové 100letí. Praha: BVD, 2011, 323 s. ISBN 978-

80-87090-45-9.

VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: Obrazy vzpomínek. 1. vyd. Praha: Prostor, 1996,

366 s. ISBN 80-85190-42-7.

140

ŽANTOVSKÝ, Petr. Století Otakara Vávry. Praha: Votobia, 2001, 77 s. ISBN 80-7220-112-

3.

Online zdroje:

Revoluční gardy. In: ceskatelevize.cz [online]. 25.05.2013 [vid. 09.02.2016]. Dostupné z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1094596-revolucni-gardy

Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989. In: ustr.cz

[online]. [vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-

statni-hranice

Zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic. In: Sbírka zákonů. 31. 7. 1951. Dostupný

také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=592.

Nařízení č. 70/1951 Sb., Nařízení o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně. In:

Sbírka zákonů. 31. 7. 1951. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-

zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=592.

MAŇÁK, Vratislav. Železná opona se v Československu stala realitou. In: ceskatelevize.cz

[online]. 11.07.2011 [vid. 09.02.2016]. Dostupné z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1253008-zelezna-opona-se-v-ceskoslovensku-stala-

realitou

PULEC, Martin. Československo za ostnatým drátem. In: cs-magazín.com [online]. 03.2007

[vid. 09.02.2016]. Dostupné z: http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2007032093

Prameny:

Akce B (1951)

Alexandr Něvský (1938)

Císařův pekař a pekařův císař (1951)

Dařbuján a Pandrhola (1959)

Deset dnů, které otřásly světem (1927)

Dny zrady I, II (1973)

Dvacátý devátý (1974)

Expres z Norimberka (1953)

Gottwald (1986)

Ivan Hrozný I, II (1945, 1946)

Král Šumavy (1959)

Křižník Potěmkin (1925)

Nástup (1952)

Němá barikáda (1949)

Neporažení (1956)

Osvobození Prahy (1975)

Povstalecká história (1984)

Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959)

Přicházejí ze tmy (1953)

141

Pyšná princezna (1952)

Roky prelomu (1989)

Rudá záře nad Kladnem (1955)

Sokolovo (1974)

Uloupená hranice (1947)

Únos (1952)

Ves v pohraničí (1948)

Větrná hora (1955)

Vítězný lid (1977)

Vstanou noví bojovníci (1950)

Vstup zakázán (1958-1959)

Výstraha (1953)

Zářijové noci (1957)

Zítra se bude tančit všude (1952)

Ztracená stopa (1955)

7. Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1: Cedule upozorňující na hraniční pásmo

Příloha 2: Filmové panorama pohraničních hor

Příloha 3: Zdání klidných hranic bez výrazných prvků

Příloha 4: Plakát k filmu Král Šumavy (1959)

Příloha 5: Vystoupení autorů na konferenci Česko – Slovenské vztahy 2015

142

Příloha 1: Cedule upozorňující na hraniční pásmo29

Příloha 2: Filmové panorama pohraničních hor (Ztracená stopa, 1955)

29 Zdroj: http://imgcdn.geocaching.com/cache/03a5ea7b-aba3-483b-8d47-1c03dcce501a.jpg [vid. 12.1.2016]

143

Příloha 3: Zdání klidných hranic bez výrazných prvků (Vstup zakázán, 1959)

144

Příloha 4: Plakát k filmu Král Šumavy (1959)30

Příloha 5: Vystoupení autorů na konferenci Česko – Slovenské vztahy 2015

30 Zdroj: http://www.filmarena.cz/obrazky/film_3799_1.jpg [vid. 12.1.2016]

145

Problematika překladu španělských termínů v gastronomii Španělska

Problems in translation of Spanish terms in gastronomy of Spain

Šárka Vrabcová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Specializace

v pedagogice, Anglický jazyk-Španělský jazyk


Abstrakt

Hlavním cílem tohoto projektu Studentské vědecko-umělecké činnosti je seznámit čtenáře s

problematikou překladu několika španělských termínů v gastronomii Španělska. Teoretická

část je zaměřena na historii španělské gastronomie, na typické pokrmy a na samotnou teorii

překladu. V praktické části se práce zabývá konkrétními překlady španělských termínů do

českého jazyka a komentáři k jednotlivým receptům. Řeší, jakým způsobem a metodou je

možné se s translací vypořádat, aby výsledný přeložený text byl pro čtenáře jasný a dobře

srozumitelný. Záměrem projektu není zpracovat vyčerpávající překlad gastronomických

pojmů, nýbrž poukázat na několik odlišností a variant, jakými může být španělský text

interpretován. Tento projekt zároveň obohatí čtenáře o znalosti ze španělské kuchyně a seznámí

se s typickými španělskými pokrmy, nápoji a dezerty.

Abstract

The main aim of this project of Student scientific-artistic activity is to introduce problems with

the translation of some Spanish terms in gastronomy of Spain. The theoretical part is focused

on the history of Spanish gastronomy, traditional dishes and the theory of translation itself. In

the practical part, the work occupies with particular translations of Spanish terms to Czech

language and comments to particular recipes. It solves the manner and the method how it is

possible to deal with translation in order to provide the clear and well comprehensible translated

text to readers. The intention of project is not to make an exhausting translation of gastronomic

concepts but point out some differences and options how the Spanish text can be interpreted.

This project enriches readers with knowledge of Spanish cuisine as well, and presents the

traditional Spanish dishes, drinks and desserts to them.

Klíčová slova

překlad, gastronomie, kotlety, fabada, klobáska, sušená šunka

Key words

translation, gastronomy, cutlet, fabada, saveloy, cured ham

146


Do studentské vědecko-umělecké činnosti jsem se přihlásila, nejen abych nasbírala zkušenosti

z oboru španělské gastronomie a překladu, které mě velmi zajímají, ale také z vlastní

zvědavosti, zda si dokážu poradit s takovýmto projektem. SVUČ ve mě vzbuzovala určitou

výzvu, kterou jsem se rozhodla pokořit.

Díky několika pobytům ve Španělsku, ať už návštěva Andalusie, východního pobřeží Španělska

či středního a severního Španělska, jsem měla možnost poznat a ochutnat téměř každou místní

delikatesu. Tyto zkušenosti mě velice inspirovaly a na jejich základě jsem se rozhodla založit

hlavní myšlenku mého projektu.

Hlavním záměrem a předpokladem této práce je poukázat na rozdílnosti mezi španělským a

českým jazykem a přeložit text s co největší přesností, aby čeští čtenáři byli schopni překladu

jasně porozumět. Chtěla jsem vybrat téma, které by bylo zajímavé a zaujalo posluchače.


2.1. Historie gastronomie Španělska

Španělská gastronomie má dlouhou minulost. Země byla okupována Féničany, Kelty, Řeky,

Římany, Byzantinci, Vandaly a Góty, ale především Maury. Každý národ po sobě zanechal

něco, co ve Španělsku zůstalo, jako jsou například stavební slohy, hudba, věda, atd. Římané

vynikali v pěstování vinné révy, Řekové upřednostňovali pěstování oliv, Byzantinci koření a

Maurové byli specialisté v zavlažovacích systémech, pěstovali citrusové plody, melouny, lilky,

špenát, rýži či mandle. V patnáctém století, po objevení Ameriky, nejen brambory, ale také

rajčata, kukuřice, avokádo, dýně, kakao, či pálivá a sladká paprika, obohatily španělskou

kuchyni. Také francouzská kuchyně na ní měla velký vliv a přeměnila jí na typickou a osobitou

španělskou kuchyni, které nelze odolat.

V současné době je španělská gastronomie velice populární a oblíbená. Turisté z celého světa

jezdí do Španělska a vychutnávají si místní speciality, které jsou známé po celém světě.

Španělská kuchyně láká snad každého svou rozmanitostí a originalitou. Pro Španěly je jídlo

doslova obřadem. Čas oběda pro ně znamená důležitou část dne, kterou si chtějí vychutnat a

užít se svými nejbližšími. Věnují hodně času nejen přípravě, ale také samotnému stolování.

Nejen jídlo, ale také španělské nápoje jsou velmi populární ve světě, především víno a sekty.

Španělsko oplývá vinicemi. Regiony Rioja, Navarra, a Katalánsko jsou známé pro svou

produkci vín. Z oblasti Penedés v Katalánsku pochází spoustu kvalitních španělských vín.

Každý region ve Španělsku se pyšní svými tradicemi, kulturou i historií. Každá oblast je odlišná

a liší se i v gastronomii, svými neodolatelnými specialitami. Španělská kuchyně je velmi pestrá,

ale i překvapivě jednoduchá. Zatímco pobřeží Španělska oplývá lehkou stravou, jako jsou

například saláty a pokrmy z ryb či mořských plodů, ve vnitrozemí si lidé spíše pochutnají na

masitých pokrmech, hustých polévkách a více kalorické stravě. Hlavními přísadami, které se

užívají téměř ve všech regionech je španělský olivový olej, česnek a zelenina. Různá jsou však

koření, přísady, jejich kombinace a způsob přípravy pokrmu. Pro severní Španělsko jsou

typické omáčky, oblast Aragonu zase ragú, pro Katalánce jsou hlavní obživou ryby a region

147

Valencia a Murcie je zase oblastí rýže. Na jihu Španělska, v Andalusii, najdeme tradiční tapas,

výborná vína a spoustu smažených pokrmů. V Madridu, centrálním Španělsku jsou typickým

pokrmem luštěniny, především cizrna a maso.

2.2. Základní teorie překladu

V této části bych se ráda zabývala stručnou teorií překladu, zaměřenou na typy překladů,

překladatelský proces a několik postupů, které jsem využila také během překládání receptů, či

funkční ekvivalenci.

2.2.1. Překlad a typy překladů

Na základě mnoha teorií je možné termín „překlad“ definovat několika způsoby. Jedna z teorií

jej definuje jako přenesení informace z textu výchozího jazyka do textu cílového jazyka

(Katedra slavistiky FF UP Olomouc, 2014). Další teorie uvedena ve Cvičebnici překladu pro

rusisty I. tvrdí, že se jedná se o překódování informace z jednoho jazykového systému do jiného

(Vysloužilová a kol., 2002). Překlad lze specifikovat buď jako činnost (překladatelský proces),

výsledek (produkt překladatelského procesu) nebo prostředek mezijazykové a mezikulturní

komunikace. (Kufnerová a kol, 1994, s. 11.)

Existuje několik způsobů, jak můžeme překlady klasifikovat. Například dle formy rozlišujeme,

zda se jedná o překlad písemný či ústní, neboli tlumočení. Také existuje dělení dle způsobu

provedení, kde rozlišujeme překlad volný či doslovný. Již z názvu můžeme usoudit, jakým

způsobem budou překlady prováděny. Ve volném překladu se nepřekládá slovo za slovem, jako

u interlineárních překladů, kde se nerespektuje dodržování gramatiky cílového jazyka. Naopak,

ve volném překladu je text častokrát ochuzen o obsah informací, neboť se nebere v úvahu styl

ani konotace. U doslovného překladu se nebere v úvahu kontext a pouze se převádějí lexikální

jednotky. Překlady se také dělí dle obsahu, zda se překládá umělecký či neumělecký text.

Takovýchto členění bych mohla vyjmenovat nespočetně, překlady z listu, antonymický překlad

atd., záleží, z jakého úhlu pohledu se na překlad díváme. Chtěla jsem však uvést jen pár

základních typů.

V tomto případě překladu receptů se jedná o bilingvní překlad neuměleckého textu ze

španělského jazyka do českého. Překlad je písemný, jehož příjemci jsou čeští čtenáři a nadšenci

španělské kuchyně. Původní text je odborně zaměřený na španělskou gastronomii, tudíž jsem

se snažila, aby obsah i smysl originálního textu byly v cílovém jazyce zachovány na odborné

úrovni.

2.2.2. Překladatelský proces a překladatelské postupy

Překladatelská práce zahrnuje tři základní fáze, které musí každý překladatel brát v úvahu.

V první fázi je třeba pochopit předlohu, porozumět nejen textu, obsahu i formě (gramatickým,

stylistickým i estetickým vlastnostem textu), ale i explicitnímu a implicitnímu významu.

V druhé fázi dochází k interpretaci předlohy, kdy si překladatel určuje překladatelské strategie

(celkový záměr a postup) a metody (konkrétní postupy), ze kterých bude vycházet během

překladatelského procesu. Třetí a poslední překladatelskou fází je tvorba překladu, kdy je nutné

předlohu přestylizovat.

148

Během překladatelského procesu však může nastat několik problémů. Jedním z nich je

například nesrovnatelnost původního jazyka a jazyka cílového, neboť každý jazyk má odlišné

možnosti vyjadřování. Pro představu, tento problém může nastat například při překladu textu,

v němž se vyskytují zdrobněliny, z českého jazyka do anglického. V anglickém jazyce nejsme

schopni vyjádřit tyto lexikální formy, na rozdíl od českého jazyka, který má v tomto případě

bohatou slovní zásobu. Také může nastat situace, kdy dojde k ovlivnění překladu jazykem

původního textu. Tomuto jevu se říká interference. Pod tímto pojmem je možné si představit

chybné použití předložkových vazeb či nesprávné stupňování přídavných jmen a příslovcí, což

se při překladu z cizího jazyka do českého stává velice často. Správný a kvalitní překlad by měl

obsahovat kolokace a idiomy cílového jazyka, nikoli doslovné překlady z původního jazyka.

Na tuto problematiku jsem si dávala obzvláště pozor během překladatelského procesu.

Překladatel by měl znát ustálená slovní spojení a fráze původního jazyka a umět je kreativně

nahradit v jazyce cílovém tak, aby jim čtenář byl schopen porozumět. Určitě existuje několik

dalších problémů, které mohou nastat během překladatelského procesu, ale těmi se v této práci

nebudeme zbytečně zabývat. Během překladu španělských termínů jsem se zaměřovala více

právě na použití správných forem při vyjadřování a držela jsem se základních gramatických i

syntaktických pravidel cílového (českého) jazyka.

Co se týče postupů, zmíním ty nejznámější, které se používají při překládání. Ovšem existuje

několik autorů a různých teorií, tudíž máme několik různých klasifikací překladatelských

postupů. Jedněmi z nejjednodušších jsou například transkripce neboli přepis, kalk neboli

doslovný překlad či substituce neboli nahrazení jazykového prostředku jiným, ekvivalentním.

Mezi další překladatelské postupy patří také transpozice, kde je nutné provést gramatické

změny díky odlišnému jazykovému systému, modulace neboli změna hlediska, ekvivalence či

adaptace, kdy nahradíme původní situaci jinou. K překladatelským postupům se ještě budu

podrobněji vyjadřovat v komentáři, kde si uvedeme jednotlivé postupy na konkrétních

ukázkách z překladu receptů.

2.2.3. Ekvivalentnost

Na základě vhodně zvoleného překladatelského postupu by text měl ve finální verzi působit

zcela přirozeně a srozumitelně. Pokud se jedná o zdařilý a správný překlad, měl by být

ekvivalentní, což znamená, že výsledný text by měl mít stejný význam jako výchozí. Zásadní

je obsahová i smyslová část textu a měl by obsahovat formální jazykové prostředky.

Ekvivalentnost znamená převedení veškeré informace textu výchozího jazyka do textu jazyka

cílového, a to i v případě, že gramatické systémy obou jazyků jsou odlišné. Během překládání

je důležité dbát na to, abychom překládali informace, myšlenky, nikoli slova. Překladatel se

musí rozhodnout, jaké metody je třeba zvolit, aby docílil ekvivalentnosti cílového textu jako

celku.

Velkou roli hraje při překládání pragmatická ekvivalence. Bez ní by čtenáři mohli špatně

pochopit přeložený text. Je nutné, aby bylo přihlédnuto k situačnímu a zkušenostnímu kontextu.

Práce překladatele však nespočívá pouze v převodu lexikálních jednotek z výchozího jazyka do

cílového. Jeho úkolem je vypořádat se s mezikulturními bariérami a problémy v jazykových

rovinách. Překladatel by měl umět pochopit záměr autora. Velice důležitou, ale složitou

záležitostí, která je součástí této ekvivalence, je volba jazyka. Používají se například různé

dialekty, další cizí jazyky, či netradiční formy jazyka, a tudíž je volba jazyka relevantní.

Pragmatický aspekt má velký význam, neboť hlavním požadavkem na překladatele je vytvořit

koherentní, smysluplný text. Kromě pragmatické ekvivalence je významná i ekvivalence na

149

rovině gramatické, lexikální či textové. Těmito rovinami se však nebudeme podrobněji zabývat,

neboť nejsou hlavní náplní práce. Domnívám se, že pragmatická ekvivalence je jedním

z nejdůležitějších aspektů, na které bychom měli dát pozor a pro překlad je velice důležitá, tudíž

jsem se o ní v teorii zmínila podrobněji.

2.2.4. Funkční ekvivalence

V současné době se pracuje s funkční ekvivalencí a považuje se za základní princip překladu.

Autorem této teorie dynamické neboli funkční ekvivalence je americký lingvista Eugene Albert

Nida.1 Kromě funkční rozpoznává ještě ekvivalenci formální, která se zaměřuje na samotné

sdělení, formu i obsah. Formální ekvivalence je většinou spojena s překlady básní, apod. Aby

byla dodržena formální ekvivalence, překladatel usiluje vždy o co nejlepší doslovný a

smysluplný překlad. Ve funkční ekvivalenci nejde o to, aby byly použity identické jazykové

prostředky, ale aby plnily stejnou funkci. Tento typ ekvivalence usiluje o „přirozenost“ výrazu.

Překlad by měl být v souladu s kontextem sdělení a měl by být přizpůsoben jazyku a kultuře

příjemce. Funkční ekvivalence jsem se držela i při překládání receptů. Snažila jsem se čtenářům

co nejlépe přizpůsobit text v cílovém jazyce, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.


KOMENTÁŘ K PŘEKLADŮM

V této části projektu budou okomentovány konkrétní jevy a problematické termíny, které se

vyskytly během překladatelského procesu. Na základě teoretických znalostí budu popisovat,

jaké metody a postupy jsem využívala během překládání receptů a jakým způsobem jsem se

vypořádala s překladem. Kvůli omezené kapacitě počtu stránek jsem byla nucena vybrat pouze

dva španělské recepty. Konkrétní komentované příklady uvádím ve výchozím (španělském) i

cílovém (českém) jazyce, označené kurzívou. Během překladu jsem pracovala pomocí

španělsko-českého slovníku, literatury zaměřené na teorii překladu a internetový zdroj mi byl

také velmi nápomocný.

3.1. Analýza vnějších faktorů překladu

3.1.1. Funkce textu

V této práci se budeme zabývat rozborem španělských receptů na asturskou fabadu – fabada

asturiana a baskické kotlety – chuletas a la vasca.

Jednu z hlavních funkcí, kterou tyto dva vybrané recepty mají, je funkce popisná. Oba recepty

jsou rozděleny na dvě části. První část se věnuje ingrediencím a v dalším kroku se hovoří o

přípravě pokrmu. Recepty v podstatě můžeme považovat jako popis pracovního postupu,

pomineme-li část zaměřenou na ingredience. Dle stylistické příručky Čechové a kol. 2 by

recepty, podobně jako návody měly vykazovat základní vlastnosti odborného vyjadřování jako

je přesnost, věcnost, jasnost, významovou (terminologickou) jednoznačnost, soustavnost,

1 Eugene Albert Nida. In: [online]. [cit. 2015-09-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Eugene_Nida 2 M. Čechová a kol., Stylistika současné češtiny, Praha 1997, s. 152.

150

instruktivnost (zaměření na akci příjemce textu). Tento typ textu by měl být srozumitelný,

přehledný a čtenář by se měl umět v textu snadně zorientovat.

Autor podává čtenáři určité informace, proto bychom měli brát v úvahu i funkci informativní.

Díky této funkci se dozvídáme základní informace o pokrmu.

Vzhledem k typu textu můžeme považovat za jednu z primárních funkcí také funkci apelovou.

Hlavním cílem autora je v tomto případě vyvolání u adresáta určité reakce. Na základě

konkrétních instrukcí a rad má být adresát přiměn dosáhnout stanoveného výsledku. Tuto

funkci můžeme například pozorovat během popisu pracovního postupu, kdy se autor vyjadřuje

přímo ke čtenáři v 1. osobě množného čísla, v přeložené verzi receptu. V českém jazyce se

v receptech mnohdy setkáváme i s 2. osobou jednotného čísla či množného čísla. Ve španělské

původní verzi jsou naopak spíše použity formy infinitivu na místo apelových expresí, z čehož

můžeme pozorovat neutralitu autora a odlišnost v expresivitě jednotlivých jazyků.

Rozdílnost v expresivitě můžeme vidět na příkladu z překladu chuletas a la vasca:

Salpimentar a gusto. Cocinar hasta formar una salsa. → Osolíme a opepříme dle chuti.

Vaříme, dokud se nám nevytvoří omáčka.

Touto problematikou se však budu podrobněji zabývat v kapitole Syntax.

Rozhodně bychom neměli opomenout funkci sdělnou a naučnou, které se v textu vyskytují.

Jedním z hlavních záměrů autora je právě naučit čtenáře připravit daný pokrm a sdělit mu nějaké

užitečné rady, které mu pomůžou během pracovního procesu.

V tomto případě má obsah textu větší váhu než jeho forma, z čehož můžeme usoudit, že se

nejedná o text s estetickou funkcí.

3.1.2. Autoři a jejich záměr

Jedním z hlavních záměrů autorů je seznámit čtenáře se španělskými pokrmy, fabada

asturiana, tradiční polévkou konzumující se především v severní oblasti Španělska, v Asturii

a chuletas a la vasca, specialitou ze španělské severní provincie, zvané Baskicko. Autoři se

snaží čtenáře instruovat, jak mají postupovat a dosáhnout tak předem očekávaného cíle. Čtenáři

jsou obeznámeni s potřebnými ingrediencemi i následujícím pracovním postupem.

Původní španělské recepty, které jsem překládala, byly zveřejněné na španělských webových

stránkách A cocinar (fabada asturiana) a Recetas.com (chuletas a la vasca)3, ale samotní autoři

receptů zveřejněni nebyli, tudíž o nich nemáme ani žádné základní informace. Ačkoliv původce

těchto receptů neznáme, z typu webového příspěvku lze logicky vyvodit, že se jedná o příznivce

a znalce španělské gastronomie původem ze Španělska. Nelze s jistotou říci, zda se jedná o

laiky či profesionální kuchaře, ale vzhledem k formě projevu a typu webu, na který byl

3 Fabada asturiana: http://www.acocinar.com/index.php?option=com_content&view=article&id=21:fabada-

asturiana&catid=16:potajes-y-guisotes&Itemid=33

Chuletas a la vasca:

http://www.recetas.com/chuletas-a-la-vasca.html

151

příspěvek přidán, bychom mohli usoudit, že se jedná spíše o laiky, jejichž záměrem bylo právě

obohatit čtenáře o další kulinárskou pochoutku.

3.1.3. Příjemci textu

Typy textů, jako jsou recepty, bývají cílené především pro kuchaře, příznivce gastronomie a

ženy, ačkoliv v dnešní době je vaření rozšířené i mezi muži. Návštěvníci již zmiňovaných

webových stránek, na kterých mohou najít spoustu dalších zajímavých receptů, jsou další

cílovou skupinou. Původní verze receptů je psána v kastilštině, tudíž hlavními adresáty jsou

španělští čtenáři. Autoři předpokládají, že příjemci znají španělskou kuchyni a používané

ingredience, neboť v textu neuvádí žádné potřebné poznámky ke komentování. Za příjemce

přeložené verze bychom mohli považovat publikum zajímající se nejen o španělskou kuchyni,

ale celkově o gastronomii.

3.2. Analýza vnitřních faktorů překladu

3.2.1. Obsah

Již z názvu receptů můžeme odvodit, o čem daný text bude vypovídat, a jakým typem pokrmu

se budeme zabývat. V obou případech je recept složen ze dvou hlavních částí. Na počátku

každého receptu jsou zmíněné potřebné ingredience a poté následuje postup pracovního

procesu. Na závěr každého receptu autoři přidali pár užitečných rad, co se týče stolování a

jakým způsobem lze daný pokrm servírovat.

Jednotlivé úkony jsou chronologicky seřazené, tudíž nelze jednotlivé složky textu libovolně

měnit. Je zde určitá časová návaznost konkrétních úkonů, kterou je nutné dodržet, abychom

dosáhli požadovaného cíle. Počet úkonů není nijak závratný, od čehož se odvozuje i délka

pracovního postupu.

3.2.2. Styl

Tyto ukázky receptů jsou napsány především v odborném funkčním stylu. Text je objektivní,

věcný, přehledný a jednoznačný. Celá kompozice textu je logická, postupuje chronologicky od

počáteční myšlenky až ke konečné. U receptů se navíc často objevují ilustrační obrázky, které

doplňují informace a vytváří čtenáři představu o tom, jak má konkrétní pokrm vypadat. Tyto

překlady jsou založené na jednoduchosti, stručnosti a popisnosti. Ačkoliv se jedná o text

odborného stylu, ani původní text ani jeho přeložená verze nejsou napsány příliš složitě, tudíž

receptům budou rozumět i neodborníci na španělskou gastronomii.

3.2.3. Syntax

Ze syntaktické stránky nebyly texty napsány příliš složitě, celkově větná skladba obou receptů

není náročná. V textu se nevyskytují žádná dlouhá souvětí, naopak mě velice zaujala forma a

způsob stavby vět, jakým byly španělské recepty napsány. Oba autoři téměř v každé větě

použili slovesa ve tvaru infinitivu, ovšem v české verzi bychom se s touto formou stěží setkali,

proto jsem musela recepty přizpůsobit cílovému jazyku. Španělština je jazyk, který se snaží

152

zkracovat a co nejvíce zjednodušovat věty, a proto používá často infinitiv. V českém jazyce

jsou recepty většinou psány v 1. osobě množného čísla či ve formě rozkazu v 2. osobě

jednotného/množného čísla. Z toho vyplývá, že pokud chceme, aby text byl srozumitelný a

působil přirozeně, musíme se držet české jazykové roviny. Překladatel často musí dát pozor na

smyslnost a reálnost přeloženého textu, nesmí si přimýšlet nové informace, přeložený text musí

odpovídat textu původnímu.

Problematiku slovesných forem můžeme pozorovat na následující ukázce z receptu chuletas a

la vasca:

Limpiar las chuletas de cerdo y freírlas en una sartén con la grasa y el aceite de oliva.

→ Omyjeme vepřové kotlety a osmažíme je na pánvi na sádle a olivovém oleji.

Tímto způsobem musel být přeložen celý text. Během překládání jsem se snažila dodržovat

stále stejnou osobu. Dle mého vlastního uvážení jsem vybrala osobu 1. množného čísla, neboť

se domnívám, že právě v této formě se převáženě české recepty objevují.

3.3. Lexikální problematika

Vzhledem k tomu, že se zabýváme texty zaměřenými na španělskou gastronomii, lze očekávat,

že základní lexikum bude založeno na gastronomické terminologii. V textech se vyskytují

odborné termíny, ovšem autoři zřejmě očekávali, že použité lexikum nebude dělat španělsky

mluvícím čtenářům potíže, neboť neuváděli žádné vysvětlivky či poznámky. Jazyk je v obou

verzích receptů spisovný.

Ve většině případů jsem se snažila zachovávat názvy pokrmů či ingrediencí v původní podobě,

avšak v několika případech jsem byla nucena českým čtenářům vysvětlit určitý pojem pomocí

poznámky pod čarou. Tento způsob, jak vysvětlit čtenáři neznámý pojem, se mi zdá

nejpřehlednější a nejsrozumitelnější. S touto situací se setkáváme u druhého receptu hned

v samotném názvu pokrmu, fabada asturiana, kdy jsem ponechala původní název a použila

právě poznámku pod čarou za účelem podrobnějšího vysvětlení, o jaký druh pokrmu se jedná,

neboť jsem si vědoma, že spoustu českých čtenářů by si pod původním názvem nedokázala nic

představit. Španělské slovo fabada v českém ani jiném cizím jazyce ekvivalent nemá, proto

jsem raději s původním názvem neprováděla žádné změny či pokusy o překlad. Nabízí se však

více variant, jak jsem se s touto situací mohla vypořádat, například jsem celý název mohla

automaticky přeložit jako „fazolovou polévku s několika druhy masa a klobásami - tradiční

jídlo Asturie“ nebo nechat původní verzi a vysvětlit název pokrmu v závorce za nadpisem. Také

by bylo možné vyčlenit samotný odstavec, který by přiblížil čtenářům základní informace o

pokrmu.

Ve španělském jazyce existuje spoustu jednoslovných výrazů, která v českém jazyce nemají

jednoslovné ekvivalenty. Například pro španělský termín una sopera, nemáme v češtině

jednoslovný ekvivalent. Musela jsem použít spojení sustantiva s adjektivem, abych správně

vyjádřila původní myšlenku, tudíž překlad zní polévková mísa. Obdobným příkladem je slovo

ensaladera – mísa na salát neboli salátová mísa.

Dále mě zaujalo slovo licuado, což znamená „koktejl/zkapalněný“. Ovšem v tomto případě

jsem zvolila překladatelský postup volného překladu a použila slovo „omáčka“, neboť dle

kontextu se jednalo o připravenou směs na kotlety, nikoli o koktejl.

153

V neposlední řadě bych ráda okomentovala slovní spojení tocino veteado, přeložené jako

prorostlá slanina. Přívlastek veteado znamená v doslovném překladu

„žilkovaný/proužkovaný“. Tato varianta by však nedávala smysl, tudíž jsem dodržela český

úzus a nazvala jsem slaninu prorostlou.

Komentář si určitě zaslouží i termín patatas al natural. Kdybychom se drželi doslovného

překladu, překlad by zněl „brambory na přírodno“, neboli pouze tepelně upravit, nekořenit ani

nijak upravovat jejich chuť. Tento pojem je však poněkud zavádějící, proto jsem se opět držela

českého úzu a přeložila termín jako vařené brambory.

3.3.1. Překlad gastronomických termínů

V textu se vyskytlo několik speciálních ingrediencí, u kterých se vyskytl problém s překladem,

tudíž bych jim věnovala pár odstavců k okomentování.

jamón crudo→ španělská sušená šunka

Crudo znamená v doslovném překladu „syrový/nezpracovaný“. Tato šunka má však také

označení jako jamón serrano, neboli sušená šunka. Jamón serrano je poměrně světově známý

pojem a v českém jazyce se užívá úzus španělská sušená šunka nebo španělská šunka Jamón

Serrano, proto jsem vybrala první variantu, která se mi více zamlouvala a použila ji v překladu.

V poznámce pod čarou jsem se snažila objasnit čtenářům, jaký rozdíl je mezi šunkami jamón

serrano a jamón crudo. Jedná se pouze o detail, kterým jsem nechtěla zbytečně zatěžovat

čtenáře v samotném receptu, proto jsem zvolila i v tomto případě vysvětlivku pod čarou.

tomates peritas → rajčata „hruštičky“

K tomuto přeloženému termínu jsem doložila poznámku pod čarou s vysvětlivkou, že se jedná

o odrůdu cherry rajčat, jejíž plody mají hruškovitý tvar. Kdybych termín přeložila pouze jako

„rajčata peritas“, spoustu čtenářů by bylo zmateno tímto názvem a nevědělo by, který druh

rajčat mají použít. Pro lepší představu, tomates peritas je odrůda rajčat, která se pěstuje

především na území Kolumbie, Venezuely, Peru a Ekvádoru. Jsou charakteristické právě svým

tvarem, podlouhlé podobné tvaru hrušky. Jejich dužina není tak kyselá, jako mají například

rajčata kulatá. Používají se především na přípravu omáček a dušených pokrmů. Na přípravu

salátů jsou častěji užívaná rajčata kulatá, redondos, ve Venezuele nazývané manzanos.

Chorizo a) colorado → pikantní klobáska

b) asturiano → asturská klobása

Chorizo patří mezi další velmi známé španělské speciality. Tento termín je světově známý,

tudíž bych mohla ponechat původní název chorizo, ovšem v českém jazyce je spíše tento pojem

známý jako klobáska, tudíž jsem se držela české verze v obou případech.

a) Tato španělská oblíbená specialitka je rozšířená nejen po celém Španělsku, ale i v Latinské

Americe. Přívlastek colorado znamená v překladu „červený/rudý“. Tuto informaci však

nemusíme v překladu ani zmiňovat, neboť většinou všechny pikantní klobásky jsou červené.

V tomto případě se však také může jednat o název, odkud uzenina pochází. Pro upřesnění

informací jsem zde využila poznámky pod čarou a přiblížila blíže čtenářům tento pojem.

154

b) V tomto případě se jedná o asturskou klobásu/klobásu z Asturie. I v tomto případě jsem

použila poznámku pod čarou, abych vysvětlila podrobněji, čím je tato klobáska

charakteristická. Snažila jsem se, aby přeložený termín byl, co možná nejjednodušší a nepůsobil

příliš redundantně, proto jsem zvolila tento způsob překladu.

Compango

Ve slovníku můžeme najít tento pojem jako „uzenářský nářez/pokrm/talíř“ či „studená mísa“.

V překládaném textu jsem však napsala, že se jedná o uzeniny, neboť se v původním textu

hovoří o slanině, jelitech a klobáse.

3.4. Gramatické problémy

3.4.1. Slovesné jevy

Ve španělštině existuje nejen spoustu podstatných jmen, ale také spoustu sloves, která se nedají

v českém jazyce vyjádřit jednoslovným výrazem. Tento jev můžeme pozorovat u slovesa dorar,

což neznamená pouze „osmahnout či opéct“, ale specifikuje smažit dozlatova.

Podobný případ, kdy španělština používá jednoslovný výraz pro výraz víceslovný v českém

jazyce je u slovesa salpimentar, což znamená osolit a opepřit jídlo.

Také slovní spojení los tomates despepitados jsem přeložila jako rajčata zbavená jadérek,

nikoli jako „odstopkovaná rajčata“, neboť v češtině se tato forma neužívá. Jednoslovné sloveso

„despepitar“ nelze přeložit do českého jazyka jednoslovným výrazem, v tomto případě užíváme

slovního spojení „zbavit jadřince/odstranit jadérka“. I zde můžeme pozorovat rozdílnost ve

vyjadřování mezi španělským a českým jazykem.

Dalším ze zajímavých slovních výrazů, který nemá přesný jednoslovný překlad v českém

jazyce je sloveso salsear. Tento termín je třeba popsat, odvozuje se od slova salsa, což znamená

omáčka. Tento termín jsem přeložila následujícím způsobem: polít jídlo omáčkou. Španělština

má pro tuto myšlenku jednoslovný výraz, zatímco český jazyk musí použít tři slova, aby

vyjádřil myšlenku „oomáčkovat“ jídlo.


PŘEKLAD RECEPTŮ

Chuletas a la vasca – Baskické kotlety

Ingredience

1 kg vepřové kotlety

50 g vepřového sádla

50 ml olivového oleje

155

Na omáčku:

100 g španělské sušené šunky na kousky 4

1 velká cibule

500 g rajčat „hruštičky“5

Sůl, pepř, dle chuti

Jako příloha:

1 pikantní klobáska 6

1 lžíce nasekané petrželky

Vařené brambory

Jak udělat baskické kotlety, krok za krokem:

Omyjeme vepřové kotlety a osmažíme je na pánvi na sádle a olivovém oleji. Připravíme je na

pánvi a dáme stranou.

Na přípravu omáčky, odlijeme z pánve trošku oleje a osmahneme španělskou sušenou šunku

nakrájenou na malé kostičky. Přidáme nasekanou cibuli, osmažíme dozlatova a přidáme rajčata

zbavená jadérek a nakrájená na kostičky. Osolíme a opepříme dle chuti. Vaříme, dokud se nám

nevytvoří omáčka. Poté, rozmixujeme. Kotlety polijeme omáčkou a vložíme do trouby. Pečeme

asi 10 minut při vysoké teplotě.

Před servírováním připravíme na kotlety polité omáčkou pikantní klobásku nakrájenou na

kolečka a posypeme nasekanou petrželkou. K pokrmu podáváme jako přílohu vařené brambory.

4 Jamón serrano/crudo=sušená šunka. Mezi těmito šunkami je jen nepatrný rozdíl. V Argentině se odlišuje jamón

serrano od jamón crudo tím, že se nejprve posype mletou paprikou. In: [online]. [cit. 2015-09-3]. Dostupné z:

https://es.wikipedia.org/wiki/Jamón_serrano 5 Odrůda cherry rajčat hruškovitého tvaru 6 Chorizo colorado, společně s chorizo candelario, je druh klobásky vyráběný na území Río de la Plata (Stříbrné

řeky), které tvoří hranici mezi státy Argentina a Uruguay. Tento druh klobásky je podobný právě iberským typům. Chorizo. In: [online]. [cit. 2015-09-3]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Chorizo

156

Fabada asturiana – Asturská fabada7

Ingredience

1kg bílých fazolí měsíčních

3 asturské klobásky8

3 asturská jelita

300 g prorostlé slaniny, neuzené či nasolené

Sůl

Příprava

Předem namočené fazolky necháme druhý den vařit v hrnci v neosolené vodě. Jakmile se voda

začne vařit, ztlumíme teplotu, aby var proběhl za mírné teploty pod přiklopeným hrncem.

Necháme vařit a hlídáme hladinu vody. Pokud bude nutné, přidáme vodu, ale měla by být teplá,

ve studené vodě fazolky změknou pomaleji.

Jakmile budou fazolky téměř měkké a celé, nerozvařené, čehož docílíme tím, že je necháme

vařit při nízké teplotě; vezmeme klobásky a jelita a propíchneme je špičkou nože a vložíme do

hrnce se slaninou. Necháme vařit pod pokličkou při nízké teplotě po dobu asi 30 minut. Osolíme

dle chuti, ale díky tomu, že jelita i klobáska jsou velmi slané, není většinou potřeba přidávat

sůl. Jakmile je fabada hotova, vytáhneme uzeniny, naporcujeme slaninu, jelita i klobásku a vše

dáme do jedné mísy. Fazolky a vývar dáme do polévkové mísy.

Na stůl podáváme fazolky v polévkové míse a uzeniny v druhé misce. Na talířích se servírují

fazolky a každý strávník si může vzít kousek z uzenin, který si přeje nebo na který má chuť.

Jedná se o sytý pokrm, tudíž není vhodné jej podávat v létě nebo v oblasti s tropickým

klimatem.

Závěr

V této závěrečné části bych ráda shrnula do několika vět obsah a význam tohoto projektu.

Práci jsem uvedla teoretickou částí, ve které se čtenáři seznámili s historií španělské

gastronomie a samotnou teorií překladu, na jejímž základě jsem si stanovila překladatelské

7 Fabada je typické asturské jídlo na způsob fazolové polévky s více druhy masa a klobáskami. Fabada. In:

[online]. [cit. 2015-09-3]. Dostupné z:https://es.wikipedia.org/wiki/Fabada 8. Ve Španělsku musí uzenina obsahovat mletou papriku a česnek, aby se jednalo o pojem chorizo. Tento druh

uzenin z oblasti Asturie se liší od ostatních tím, že bývají zauzené. Chorizo. In: [online]. [cit. 2015-09-3].

Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Chorizo

157

postupy. Hlavní náplní následující praktické části byl komentář, ve kterém jsem popsala různé

problematiky, které se mohou během překladatelského procesu vyskytnout a jejich řešení.

Díky tomuto projektu jsem získala spoustu cenných zkušeností, které určitě využiji v mém

budoucím studiu i zaměstnání. Rozšířila jsem si obzory v oblasti překladu a španělského jazyka,

což bylo jedním z hlavních cílů této práce. Dalším cílem však také bylo obohatit čtenáře o

zajímavé informace z gastronomie Španělska.

Závěrem bych chtěla říci, že zpracování této práce nebylo tak jednoduché, jak jsem si zprvu

myslela. Zjistila jsem, kolik úsilí a námahy je nutné vynaložit, aby překladatelský proces byl

přesný, korektní a smysluplný. Jsem si vědoma, že v textu se vyskytuje mnoho dalších aspektů,

které by si zasloužily komentář, avšak snažila jsem se vyzdvihnout ty, které jsem považovala

za nejdůležitější a nejzajímavější. Pevně věřím, že jsem splnila hlavní záměr projektu a

očekávání čtenářů, a že tato práce bude alespoň z větší části zajímavá pro vědecko-uměleckou

činnost.

Zdroje

Knižní zdroje:

ČECHOVÁ, Marie. 1997. Stylistika současné češtiny. Vyd. 1. Praha: Jazykověda (Institut

sociálních vztahů). ISBN 80-858-6621-8.

KNITTLOVÁ, Dagmar, 2003. K teorii i praxi překladu. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci. ISBN 80-244-0143-6.

KUFNEROVÁ, Zlata a kol. 1994. Překládání a čeština. Vyd.1. Jinočany. ISBN 80-85787-14-

8.

Knižní klub, 1999. Dr. Oetker – Španělská kuchyně. Praha. ISBN 80-7176-990-8.

LEVÝ, Jiří, 2012. Umění překladu. Praha: Nakladatelství Miroslav Pošta – Apostrof. ISBN

978-80-87561-15-7.

MOUNIN, Georges, 1999. Teoretické problémy překladu. Praha: Univerzita Karlova v Praze,

Nakladatelství Karolinum. ISBN 80-7184-733-X.

VYSLOUŽILOVÁ, Eva a kol., 2002. Cvičebnice překladu pro rusisty I. (politika, ekonomika).

Vyd. 1. Olomouc. ISBN 80-244-0411-7.

158

Internetové zdroje:

Fabada asturiana. Acocinar.com [online]. 2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z:

http://www.acocinar.com/index.php?option=com_content&view=article&id=21:fabada-

asturiana&catid=16:potajes-y-guisotes&Itemid=33

Gastronomie. Španělsko.info [online]. 2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z:

http://www.spanelsko.info/gastronomie.htm

Chuletas a la vasca. Recetas.com [online]. 2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z:

http://www.recetas.com/chuletas-a-la-vasca.html

Katedra slavistiky FF UP Olomouc. Teorie překladu [online]. 2014 [cit. 2015-08-20]. Dostupné

z: http://oldukrajinistika.upol.cz/Docs/Teorie%20prekladu.htm

Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Chuletas a la vasca

Příloha 2 Fabada Asturiana

159

Příloha 1 Chuletas a la vasca

INGREDIENTES

1 kg de chuletas de cerdo

50 gr de grasa de cerdo

50 c.c. de aceite de oliva

PARA LA SALSA:

100 gr. de jamón crudo en un trozo

1 cebolla grande

500 gr. de tomates perita

sal y pimienta, a gusto

PARA SERVIR:

1 chorizo colorado

1 cda. de perejil picado

Patatas al natural

COMO HACER CHULETAS A LA VASCA PASO A PASO

Limpiar las chuletas de cerdo y freírlas en una sartén con la grasa y el aceite de oliva.

Disponerlas en una fuente térmica y reservar.

PARA LA SALSA

Eliminar un poco de aceite de la sartén y freír el jamón crudo cortado en cuadrados pequeños.

Añadir la cebolla picada, dorarla e incorporar los tomates despepitados y cortados en cubitos.

Salpimentar a gusto. Cocinar hasta formar una salsa. Luego, licuar la preparación. Verter el

licuado sobre las chuletas y llevar al horno. Cocinar durante 10 minutos a temperatura fuerte.

Para servir disponer sobre las chuletas salseadas el chorizo colorado cortado en rodajas y

espolvorear con el perejil picado. Acompañar el plato con patatas al natural.

160

Příloha 2 Fabada asturiana

INGREDIENTES PARA 6 PERSONAS

1 kg de fabes de la granja.

3 chorizos asturianos.

3 morcillas asturianas.

300 grs. de tocino veteado (con veta de carne), fresco o salado.

Sal

PREPARACIÓN

Poner las fabes a remojo la noche anterior, con agua abundante. A la mañana siguiente poner

las fabes en una olla al fuego con abundante agua y sin sal. Cuando rompa a hervir, bajar el

fuego para que la cocción se realice a fuego lento y con la olla tapada. Se deja cocer, vigilando

el nivel del agua y si en algún momento es necesario añadir agua, ha de ser agua caliente, el

agua fría retrasa el reblandecimiento de las alubias.

Cuando las alubias estén casi tiernas y enteras, no deshechas, lo que se habrá conseguido por el

fuego lento; tomar las morcillas y los chorizos y pincharles la piel con la punta de un cuchillo

y echarlos en la olla junto con el tocino. Dejar cocer, a fuego lento y con la olla tapada durante

más o menos 30 minutos. Salar al gusto, aunque como las morcillas y el chorizo son muy

sabrosos la mayoría de las veces no será necesario añadirles sal. Una vez terminada la fabada,

se saca el compango y se trocea el tocino, las morcillas y el chorizo y se colocan en una fuente.

Las alubias y el caldo se colocan en una sopera.

En la mesa se presenta la sopera con las alubias y la fuente con el compango y en los platos se

sirven las alubias y a cada comensal se les ponen las piezas de compango que deseen o que

puedan aguantar. Se trata de un plato contundente, no apto para ser tomado en verano o en

climas tropicales.

161

Současný vývoj na Blízkém východě a jeho geografické dopady na

současnou českou společnost

Current developments in the Middle East and geographic impact on the current

Czech society

Klára Dundrová

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Geografie (se

zaměřením na vzdělávání), Geografie – Humanitní studia


Abstrakt

Cílem této práce je přiblížit velké množství problémů, které přinesl politický, ekonomický a

sociální vývoj na Blízkém východě, ze kterých mezi nejdůležitější patří vznik Islámského státu

(IS) na území Sýrie a Iráku. Průvodním jevem rozšiřování islámského státu je vyhánění

nemuslimského obyvatelstva. Země EU diskutují o přijetí části těchto obyvatel na svém území,

v České republice převládá názor odmítnout tyto imigranty. Práce se bude zabývat souvislostmi

těchto procesů.

Abstract

The aim of this work is to approach a large number of problems that brought political, economic

and social developments in the Middle East, of which the most important are the emergence of

an Islamic state (IS) on the territory of Syria and Iraq. Concomitant expansion of the Islamic

state's expulsions of non-Muslim population. EU countries are discussing the adoption of these

residents on its territory, the Czech Republic, the opinion prevails reject these immigrants.

Work will address the context of these processes.

Klíčová slova

Blízký východ, Islámský stát, migrace, Evropa

Keywords

the Middle East, Islamic State, migration, Europe


Blízký východ, někdy je také označován jako Střední východ (z anglického Middle East), je

oblast, jejíž hranice se podle různých definic liší a jsou do ní zahrnovány různé státy podle

různých kritérií, ať už geografických, tak i například etnických či jazykových. Podle

162

ministerstva zahraničních věcí jde o území těchto států: Bahrajn, Irák, Írán, Izrael, Jemen,

Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Palestina, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty

a Sýrie (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2015).


Konflikty politické, sociální i vojenské jsou problémem Blízkého východu již desetiletí.

Izraelsko-palestinský konflikt1 není součástí problému IS. Islámský stát chce obnovení jednoho

chalífátu, který na tomto území byl a po válce si toto území rozdělila Francie a Velká Británie.

To bylo výsledkem Sykesovy-Picotovy dohody, která představovala tajný plán Francie a Velké

Británie, které ji podepsaly, se souhlasem Ruské říše, na rozdělení vlivu v oblasti Osmanské

říše po ukončení první světové války. Dohoda byla podepsána 16. května 1916, aniž by

zvažovala případné pověření ve formě mandátu od budoucí Společnosti národů. Dohoda nese

název po svých signatářích, za Francii tak učinil diplomat François Georges-Picot, za Velkou

Británii Sir Mark Sykes. Požadují také mnohem konzervativnější islám, než například

wahhábismus.2 (Čejka, 2007)


3.1. Islámský stát

Pojem „Islámský stát“ (zkráceně IS) má dvojí význam. Původně se jednalo o extremistickou

sunnitskou organizaci, která pod různými jmény funguje od konce devadesátých let

(Aktuálně.cz, 2014).

Dnes je Islámský stát radikální islámská organizace sunnitů a militantní separatistické hnutí

původem z Iráku. Na dobytém území vyhlásilo samostatný stát, tzv. Islámský stát, ten se

rozprostírá na částech území států Iráku a Sýrie a není mezinárodně uznán žádnou zemí. Jeho

stoupenci vyhlásili toto území za chalífát, který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi

muslimy na světě, kde platí pouze islámské právo šaría (AC24.CZ, 2014).

„Instituce chalífátu, následnictví proroka Muhammada ve vedení obce, se týkala jak

náboženské, tak světské moci. Chalífa byl vrchním velitelem, řídil náboženský život a

vyžadoval ve smyslu slova chalífa projevy úcty, které byly dříve prokazovány Prorokovi.

Nejpozději od druhého chalífy se užívá titulu, který se odvozuje z verše koránu. Protože ani

1 Počátek konfliktu je v 19. století, kdy docházelo k prvnímu židovskému osidlování Palestiny. To vedlo k arabským nepokojům. Po první světové válce a rozpadu Osmanská říše, se z území současného Izraele, Palestiny a Jordánska byl vytvořen protektorát Britský mandát Palestina pod správou Spojeného království. Arabům i Židům bylo umožněno se částečně podílet na Mandátu, Britové však zavedli kvóty pro židovské imigranty, které vyvrcholily přijetím tzv. Bílé knihy. To vyvolalo odpor a vedlo k útokům podzemních židovských organizací na britské cíle. Byl připraven plán na rozdělení Palestiny. Židé tento plán přijali, arabští zástupci ovšem ne, a tím byla rozpoutána Válka za nezávislost. 2 Sunnitská fundamentální forma islámu a státní ideologie Saúdské Arábie. Sebe vidí jako jediné nositele pravého nezkaženého islámu a vyznavači ostatních islámských škol jsou těmi radikálnějšími jedinci označováni za nevěřící.

163

korán ani Muhammad sám neupravili otázku následnictví, stala se centrálním bodem sporu

islámské teologie. Šíité věří, že jen člen rodiny Muhammadovy smí být jeho nástupcem. Sunnité

naproti tomu kladou větší váhu na osobní schopnost chalífy než na jeho původ“

(iencyklopedie.cz, 2014).

Islámský stát, který je jeho budovatelem, se zásadně liší od všech známých radikálních skupin,

jako je Al Kaida, Hamás, Muslimští bratři, Hizballáh a mnoho dalších. V chalífátu hraje džihád

velkou roli, ovšem ne jedinou. IS bere na sebe úkol praktické organizace života a řeší tento úkol

v souladu se svými až středověkými představami. Soubor náboženských norem šaría nahrazuje

jakékoliv jiné trestní a etické kodexy. Do čela se tedy dostává myšlenka „sunnitské

internacionály“ – v tom spočívá odlišnost od jiných hnutí. Idea chalífátu jednoduše předpokládá

návrat k „pravému islámu“. Bojovníci IS odmítají hranice Blízkého východu a tvrdí, že

vytvářejí alternativní „autenticky“ islámský politický systém.

Vůdci nového chalífátu vynaložili maximum úsilí, aby se nejen muslimové po celém světě

dozvěděli o jeho vzniku a v ten správný okamžik. V první den posvátného měsíce ramadán roku

2014 oznámili, že se chalífát zřizuje na již dobytých územích v Sýrii a Iráku. Výhružka, že do

pěti let bude zahrnovat celý arabský svět, severní Afriku a také velkou část Evropy, je

alarmující. Za chalífu se prohlásil vojenský velitel abú Bakr al-Bagdádí. Své samozvaní

vysvětlil tím, že prý pochází z kmene Kurejšů, ke kterému náležel i prorok Mohamed. Jeho

prohlášení ovšem obsahuje mnoho ambiciózních požadavků. Tím hlavním je, aby muslimové

odepřeli loajalitu vůči jakékoliv jiné moci a odevzdali se moci samozvaného chalífy. Všechny

uskupení islámského světa, jako jsou například emiráty, sultanáty, uznané i neuznané státy a

území se ruší. Chalífa je prohlásil za zrušené. Dalším, provokačním slibem je srovnání se zemí

buldozérem Mekku a odnaučit tedy muslimy modloslužebnictví (FIŠTEJN, 2015).

3.2. Výchova nových rekrutů

Islámský stát si sám vychovává novou generaci bojovníků oddaných pouze IS. Mají zřízeno

nespočet výcvikových táborů, kde cvičí nejen nadšence ve zralém věku, ale především děti,

často jim ovšem není ani patnáct let. Všem odpůrcům islámu hlásají smrt. Ke konci roku 2014

bylo v Sýrii evidováno cca 46 výcvikových táborů (Týden.cz, 2014).

Dnes již nejen pro syrská města, pořádá Islámský stát tzv. „filmové večery“. V promítaných

filmech je představeno především násilí. Na videu zaznamenáno jedním z aktivistů je například

vidět skupina zajatých vojáků, kteří jsou bojovníky se samopaly nuceni nazí pochodovat po

poušti. Tito zajatí vojáci byli popraveni. Podle syrského psychologa Mohammeda al-Sayeda se

snaží IS otupit děti natolik, aby jim toto jednání přišlo úplně normální a aby se začaly chovat

stejně, nebo alespoň podobně. Islamisté totiž neuznávají jen souhlas s náboženstvím a režimem,

ale předně aktivní zapojení ve válce proti „nevěřícím“. Dětská psychika je samozřejmě snadněji

ovlivnitelná, snadněji se dětem do hlav vtloukají radikální myšlenky, snadněji se cvičí

k radikálnějšímu jednání. Mluví se o nich jako o „ztracené generaci“. Jejich úkolem je

nazpaměť se učit Korán a při přijímání děti odříkávají přísahu: „Pozabíjíme vás. Přijdeme, aniž

byste si nás všimli. Bůh je náš vůdce, Amerika je ‚jejich‘ vůdce.“

164

Díky dnešnímu „světu internetu“ je získávání mladých rekrutů snadnější. Jeden z mnoha je

například třináctiletý chlapec Abú Hatáb, který si s islamisty chatuje přes sociální síť Facebook,

kde například shlédl i jejich motivační videa. Již minulý rok se k této skupině přidal a chce se

stát uznávaným bojovníkem. Své pocity sdělil i reportérovi z BBC: „Mám rád IS, protože

prosazuje právo šaría a zabíjejí nevěřící, jak to nařizuje Alláh. Lidé, které IS zabíjí, jsou

američtí agenti. Musíme je všechny setnout. Nechci si hrát s kamarády, Alláh nás učí bojovat

za příští život. Za ráj, který na nás čeká.“ Dle jeho matky děti nemají moc na výběr. V Sýrii je

normální spokojený život nečeká, děti nemají dětství. I když svého syna viděla s puškou v ruce,

plakala za jeho ztracené dětství. Za chviličku ale přestala a podporovala ho, protože přeci musí

vychovat silnou generaci bojovníků (MÜLLER, 2014).

Důkazem toho, jako jsou děti ovlivněné válkou, je případ čtyřleté holčičky, kterou si fotograf

chtěl jen vyfotit. Ona si ovšem fotoaparát spletla se zbraní, zvedla ruce nad hlavu a začala se

vzdávat. Autor snímku je fotoreportér Osman Sağırlı, který pracuje pro list Türkiye newspaper.

Fotografie byla pořízena v syrském uprchlickém táboře Athmeh, v prosinci 2014. BBC

s reportérem mluvila a on uvedl: „Fotil jsem pomocí teleobjektivu, myslela si, že je to zbraň.

Uvědomil jsem si, že se bojí, protože stáhla koutky a zvedla ruce. Normálně děti utíkají,

zakrývají si tvář nebo se usmívají, když vidí foťák. Fotit děti v táborech považuje za velmi

poučné. Dává větší smysl pochopit utrpení lidí prostřednictvím dětí, ne dospělých.“ (Česká

televize, 2015).

Uprchlíci nejen z Blízkého východu, ale také ze Severní Afriky představují momentálně pro

Evropu nejsložitější problém. Nejde jen o alibismus politiků, strašení medií, kteří vše jen

nafukují? Nebo jen strach, že téměř 90 % uprchlíků jsou vyznavači islámu a pro Evropany

každý druhý terorista? Podle izraelského experta na Blízký východ Mordechaje Kedara, je však

strach oprávněný především proto, že Evropa je prý „změkčilá“. Evropa je od 2. světové války

až posedlá dodržováním lidských práv a svobod, což většina muslimů bere jako slabinu. Protože

oni se nechtějí přizpůsobit naší společnosti, ale změnit ji. Jednou mu jeden Francouz údajně

řekl, že se nestěhuje z Alžírska do Francie, ale bere si Alžírsko do Francie. Ani český spisovatel

Ondřej Neff nevidí příliv běženců jako pozitivní jev. Nemyslí si, že je to úplný konec Evropy,

je však nutné podoktnout, že klidné časy skončily. Prý si až sobecky namlouvá, že nás

v Čechách nelegální migrace tolik nepostihne, jelikož nejsme pro ně až tak zajímaví (HYMPL,

2015).

Projektový manažer Mezinárodní organizace pro migraci Jan Schroth říká, že: „Z globálního

historického hlediska se neděje nic, co by Evropa nemohla zvládnout.“ Dodává, že: „To, čím

je situace výjimečná a dramatická, je počet mrtvých - to, že na hranicích Evropy umírá často

zbytečně tolik lidí.“ Podle jeho slov z června 2015, se počet uprchlíků v tomto roce nezvýšil.

Legálně přichází do Evropy až 800 000 cizinců. Problémem jsou ti nelegální, kteří s sebou

nesou velké procento kriminality. Podle Schrotha je třeba bojovat s mezinárodním

organizovaným zločinem (Česká televize, 2015).

165

3.3. Migrace

Podle Robejška, člena Správní rady institutu 2080, největším problémem s nově příchozími

migranty je, že si naše evropská společnost myslí, že uprchlíci poznají fungování demokracie a

nad všemi svými dosavadními zvyky a hodnotami zanevřou, podle Evropanů, zapomenou na to

„zlo“. Jenomže většina migrantů míří do Evropy, aby získali náš životní standard, ale se svými

dosavadními zvyky. „Běženci své domovy opouštějí často s prázdnýma rukama, ale svoje

pravidla a chování mají v hlavě. To je jejich zavazadlo, jež nikdy neztratí.“ Podle biografie

obyvatel Blízkého východu je možné usuzovat, že tito lidé nefungují podle zvyklostí západní

společnosti. Domluvy neberou nijak vážně, jelikož jsou zvyklí na mnohem tvrdší zacházení,

než u nás. Nějaké upomínky a výzvy je nevyděsí. Také si velmi rychle všímají fungování naší

společnosti v tom, jak je kladen větší důraz a upřednostňování těch, kdo její normy a zákony

porušuje než na toho, kdo je dodržuje. Čím větší prohřešek, tím větší pochopení pro ně mají

například soudci a psychologičtí znalci. Demokracie totiž dovoluje mnoho, ale žádá až příliš

málo. Díky migrační vlně se může stát, že demokracie bude v mocensko-politickém slova

smyslu neudržitelná. Proto je nutné, aby evropské vlády chránily své zvyky a společnosti. Jenže

to také znamená nadřazovat se jiným, ale to není snadné, protože každému člověku, který žije,

anebo chce v demokracii žít, náleží stejná práva jako těm, co se v ní narodili. Jenže pokud se tu

v důsledku migrace začne pohybovat stále více těch, kteří nerespektují psaná, natož nepsaná

pravidla, a navíc zjistí, že se naše společnost proti tomu nijak nebrání, bude to mít fatální

důsledky (Robejšek, 2015).


V této kapitole se věnuji dopadům na evropskou, tím pádem i na českou společnost. Dopady

jsou převážně negativního rázu. Mezi nejzávažnější patří teroristické útoky a příliv migrantů a

s tím spojená ochrana hranic nejen Schengenského prostoru.

4.1. Teroristické útoky

Mezi nejhorší dopady na evropskou a potažmo českou společnost, můžeme s jistotou zařadit

především teroristické útoky na bezbranné civilisty. Britské listy uvádí, že podle Europolu došlo

mezi lety 2011-2014 a k 746 teroristickým útokům a jen 8 z nich bylo motivováno nábožensky.

Mylně se někdy domníváme, že jsou útoky orientovány nábožensky, spíše jde o etnické a

nacionalistické motivy (KRISH, 2015).

Těmi nejvýraznějšími jsou bezpochyby útoky v centru Paříže, které nebyly jediné. Celosvětově

se jich v roce 2015 událo mnoho, ale zaměřme se na ty evropské. Sedmého ledna, nedaleko

náměstí Bastilly v Paříži v ulici Nicolas-Appert se odehrál první teroristický útok roku 2015.

V redakci Charlie Hebdo zaútočili tři ozbrojení atentátníci, kteří zavraždili 12 lidí a mnoho

dalších vážně zranili. Členy redakce si jmenovitě postupně vyvolávali a vzápětí zastřelili.

Lidové noviny se domnívají, že se jednalo o útok na pomstu proroka Muhammada, kterého

karikaturisté ve svém časopisu zesměšnili. Útočníci i vykřikovali „Pomstili jsme proroka!“ a

166

„Zabili jsme Charlie Hebdo!“ Tento útok se zapsal do francouzských dějin jako nejkrvavější

útok od druhé světové války (SLEZÁKOVÁ, 2015).

Ruské letadlo bylo sestřeleno islamisty 31. října 2015. Na palubě bylo 224 civilních cestujících,

kteří se vraceli z dovolené z Egypta zpět do Ruska, konkrétně do Petrohradu. Tomu, že se

skutečně jednalo o teroristický útok, nasvědčuje kolmý pád letadla. Opět se jedná o jednu

z největších tragédií, tentokrát leteckou.

Útok na Charlie Hebdo jistě předčil útok ze 13. listopadu v Paříži. Zde zaútočilo sedm teroristů

najednou a hned na šesti místech. Podle informací z 19. listopadu si tento útok vyžádal až 129

obětí, a stovky lidí bylo zraněno. Atentátníci použili jak střelné zbraně, tak bomby. Zaútočili

v koncertním sále Bataclan, na stadion Stade de France, kde zrovna probíhal fotbalový zápas a

v restauraci s rychlým občerstvením, v kavárně, kde podle svědků vykřikovali „Alláhu Akbar“

(Bůh je veliký). Prezident Françoise Hollande nechal bezprostředně po útoku zavřít veškeré

francouzské hranice. Druhý den vyhlásil třídenní smutek a bezpečnostní opatření bylo na

nejvyšším stupni. Ihned samozřejmě reagovala celá Evropa, po celé Evropě začalo pátrání po

přeživších útočnících. Úspěšná byla belgická policie, která zatkla několik svých belgických

občanů vyznávajících islám. Byli také identifikováni sebevražední útočníci, kteří se sami

odpálili. Françoise Hollande se sešel s prezidentem Barackem Obamou a Vladimirem Putinem,

aby vytvořili koalici proti boji s Islámským státem. Následně také francouzské letectvo začalo

bombardovat místa pod správou IS ve městě Rakka v Sýrii. V následujících dnech po útoku

francouzská policie provedla razii na předměstí Saint-Denis, kde zneškodnila několik

atentátníků, včetně organizátora útoků ze 13. 11. 2015. Odpálila se na místě i jeho sestřenice

(LIDOVKY. CZ 2015).

4.2. Ochrana vnějších hranic

Dalším z negativních dopadů je i stavba plotů s ostnatými dráty podél hranic. Jednou ze zemí,

která plot postavila, bylo Maďarsko. S výstavbou se začalo během července 2015. Do té doby

stál obdobný plot již na bulharsko-turecké hranici. Délka plotu je 30 km. Maďarsko postavilo

plot na hranici se Srbskem. Plot sahá v některých místech až do výšky čtyř metrů a délka

dosahuje až 175 km (Česká televize, 2015).

Více plotů je postaveno mezi španělskými enklávami Ceuta a Melilla a Marokem v délce 18,7

km. Plot je také v regionu Evros podél hranice mezi Řeckem a Tureckem, má 10,5 km. Podle

Amnesty International tyto ploty uprchlíky od cesty neodradí, pouze je nasměrují na jiné cesty,

nejčastěji na moře, kde jich umírá daleko více, než na překračování pozemních hranic.

Například k 10. listopadu 2015, zahynulo v Egejském moři 512 osob a ve Středozemním moři

zahynulo již přes 3500 osob. Ředitel Amnesty International pro Evropu a Střední Asii, John

Dalhuisen k výstavbám plotů řekl: „Ploty rostoucí podél evropských hranic působí pouze

porušování lidských práv a kladou překážky snaze zvládat proud uprchlíků humánním a

organizovaným způsobem“. Celá organizace bojuje proti plotům a bojům na hranici, kde

vzrůstá počet zraněných. Jde o nelegální vytlačování žadatelů o azyl. A tato skutečnost se stala

nedílnou součástí všech vnějších hranic EU, kudy vedou migrační cesty. Organizace jen

neupozorňuje na problémy na hranicích, ale organizuje mnoho petic. Týkají se jak porušování

167

lidských práv na hranicích, a že by tedy měla česká vláda, ale i evropská unie ukázat lidskost,

SOS Sýrie a mnoho dalších. (AMNESTY INTERNATIONAL, 2015).

Uprchlická krize a nejen s ní spojeny teroristické útoky, vyvolali velký strach mezi veřejností

o své bezpečí. Díky Schengenskému prostoru3 nemá Evropa přehled, kdo se na jejím území

pohybuje a teroristi mohou lehce projíždět mezi státy. Švédsko zareagovalo tím, že začali

prověřovat všechny cestující, kteří míří do země. Veškerý dopravci musí kontroly provádět pod

hrozbou pokuty. Samozřejmě jim to stěžuje práci, a tak toto opatření kritizují. Dánsko zavedlo

pasové kontroly na hranici s Německem. Švédsko pasovou kontrolu zavedlo prozatím na

hranici u Malmö. K 4. lednu 2016 hraniční kontroly zavedly i země jako Německo, Rakousko,

Francie nebo Belgie.

Při jednání s eurokomisařem pro vnitro, se ministři Švédska, Dánska a Německa dohodli a

shodli, že takováto opatření mají fungovat jen po nezbytně dlouhou dobu. Ovšem nikdo neurčil,

jak bude tato doba dlouhá. Morgan Johansson, švédský ministr spravedlnosti připomíná, jak

Schengen prokázal svou užitečnost a je tedy důležité ho i nadále v budoucnu zachovat (Česká

televize, 2016).

Závěr

Jestli my, jako Češi, máme strach z migrační vlny, velmi dobře rozebral bývalý prezident

Václav Klaus. Vše máme vlastně jen z doslechu, co si přečteme ráno v novinách nebo vidíme

večer ve zprávách, ale osobně jsme si ji nijak neprožili, jako například v jiných evropských

státech a městech, jmenuje Maďarsko a Budapešť, Rakousko a Vídeň a Německo a Mnichov.

Česká společnost by se měla zamyslet nad pasivitou vlády, ohledně migrantů a více vyjadřovat

své názory, aby vláda začala jednat ať už jakkoli, ale hlavně aby jednala. Také poukazuje

naopak na politiky jako je kancléřka Merkelová a u nás pan Dienstbier – „fanatičtí promigranti“,

kteří uprchlíky „vítají s otevřenou náručí“, které také jinak můžeme nazvat „vítači“. Považuje

je za velmi egoistické osoby. Měli by hledět do budoucnosti a zamezit tomu, aby byla

rozvrácena Evropa, její kultura a zvyklosti lidmi, kteří přicházejí s úplně jiným stylem a možná

i smyslem života, z úplně jiných zemí a kontinentů. Naznačuje také, že migrační vlna se

schyluje k dalšímu stehování národů. A určitě tato vlna neustává, naopak se zvyšuje a „tsunami“

nás teprve čeká. Klaus také říká, že země, které byly zužované válkou a bídou zde byly vždycky.

Ano, mohou si tamní obyvatelé říci, že tam žít už nechtějí, a hledají lepší život v Evropě, nebo

kdekoliv jinde, ale toto je úplně jiná situace, nikdy to nevedlo k takové masové vlně migrace.

Poukazuje na to, že migrace vždy byla výjimka v životě člověka, ale v této chvíli se z ní stává

čin, který je na denním pořádku. Uprchlíky láká především sociální systém v Evropě, ale podle

Klause je to jen vyústění toho, že v jejich rodné zemi něco nefunguje, oni sami selhali, ale místo

toho, aby si to tam snažili napravit, tak chtějí přijít sem a v podstatě bez jejich námahy si žít,

3 „Jedná se o území států, na jejichž společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly1 a které

chybějící hraniční kontroly vyvažují komplexně pojatým systémem opatření v mnoha oblastech. Vnitřní hranice

je možné v zásadě překračovat na jakémkoliv místě a v kteroukoli denní či noční hodinu. Ochrana hranic se

soustředí na tzv. vnější schengenské hranice (pozemní hranice, mezinárodní letiště a mořské přístavy) a je

doprovázena úzkou spoluprací členských států v policejních, justičních, vízových a dalších záležitostech včetně

přísných pravidel ochrany osobních údajů.“ (Ministerstvo vnitra ČR)

168

možná lépe. Multikulturalismus je důležitý aspekt, ale světa, ne Evropy. Je skvělé, kolik

kultur a civilizací ve světě můžeme najít, každá se vyznačuje něčím jiným. Ale měla by být

zachována na svém původním místě. „Nemá být definicí uvnitř jednotlivých zemí“. Neodsuzuje

například thajské restaurace v naší zemi, ale nesmí to rozvracet naši zem a zásadně měnit naši

kulturu. Homogenita nemá být ve světě, ale v jednotlivých zemích. Často se můžeme dočíst, že

migranti zaplní volná místa na trhu práce. Ale nejen u nás, ale i v celé Evropě je míra

nezaměstnanosti vcelku vysoká, okolo 10 %. Potencionálních pracovníků je zde mnoho,

z vlastních zemí. Vlády by se naopak měli zajímat o to, proč jejich občani například nechtějí

pracovat nebo jak mladé lidi lákat do ne tolik oblíbených učňovských oborů, které ovšem jsou

potřeba. To, že každý bude rozumět ekonomii, nám doma ucpaný vodovod neopraví.

Schengenský prostor byl až moc otevřený, doma máme také dveře, které zamykáme, ale tady

ne. Není divu, že to dnes migrantům velmi pomáhá a narychlo se hranice uzavírají a kontrolují.

Pro nás, pro běžné občany bylo jistě pohodlné cestovat a poznat, že jsme v jiné zemi až podle

nápisů na reklamách či značkách, ale jak to pro, tak každá věc má i to své proti (TV POŘAD

PARTIE, 2016).

Zdroje

Tištěné zdroje

ČEJKA, M., Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.

Praha, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9.

FIŠTEJN, J., 2015. Chalífát proti dějinám. REFLEX, 29. 1. 2015, č. 5, s. 30-31. ISSN 1213-

8991.

HYMPL, O., 2015. Evropa a stěhování národů. TÉMA, 12. 6. 2015, č. 24, s. 24-28. ISSN 2336-

4815.

ROBEJŠEK, P., 2015. Pátá kolona hledačů štěstí. REFLEX, 6. 8. 2015, č. 32, s. 14-15. ISSN

1213-8991.

Internetové zdroje

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, Encyklopedie států

[online] 2015 [cit. 2015-4-12]. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/index.html

AC24.CZ, ISIS – Kdo sponzoruje Islámský stát v Iráku a Sýrii?, [online] 10. 8. 2014 [cit. 2015-

4-12]. Dostupné z: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4609-isis-kdo-sponzoruje-islamsky-

stat-v-iraku-a-syrii

IENCYKLOPEDIE.CZ, Chalífát [online] 2014 [cit. 2015-4-14]. Dostupné z:

http://www.iencyklopedie.cz/chalifat/

Týden.cz, Islámský stát má desítky výcvikových táborů, [online]. 25. 11. 2014, [cit. 2015-5-2].

ISSN: 1210-9940. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-

oceanie/islamsky-stat-ma-desitky-vycvikovych-taboru-stale-

pribyvaji_325274.html#.VcJqsvntk1k

169

MÜLLER, M., 6. 11. 2014 Děti i dobrodruhové. Islámský stát si vychovává novou generaci

bojovníků. Lidovky.cz [online], [cit. 2015-6-19]. ISSN: 1213-1385. Dostupné z:

http://www.lidovky.cz/islamsky-stat-verbuje-deti-a-vychovava-si-tak-novou-generaci-

bojovniku-132-/zpravy-

svet.aspx?c=A141107_145615_ln_zahranici_mmu#utm_source=clanek.lidovky&utm_mediu

m=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

ČESKÁ TELEVIZE, Syrská holčička se vzdává, foťák si spletla se zbraní, 2. 4. 2015 [online].

[cit. 2015-6-21]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1517212-syrska-holcicka-

se-vzdava-fotak-si-spletla-se-zbrani

ČESKÁ TELEVIZE, Odborník: Počty uprchlíků nerostou - Evropa nečelí nezvladatelné vlně,

17. 6. 2015 [online]. [cit. 2015-6-28]. Dostupné z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1537800-odbornik-pocty-uprchliku-nerostou-evropa-

neceli-nezvladatelne-vlne

KRISH, J. A., 17. 11. 2015 Muslims Do not Carry Out Most Terrorist Attacks, Vocativ.

[online], [cit. 2015-12-28]. Dostupné z: http://www.vocativ.com/news/251821/muslims-

terrorist-attacks/

SLEZÁKOVÁ, M., 7. 1. 2015 Rekonstrukce útoku na list Charlie Hebdo, Lidovky.cz. [online],

[cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/masakr-ve-jmenu-al-kaidy-

rekonstrukce-utoku-na-list-charlie-hebdo-phx-/zpravy-

svet.aspx?c=A150107_164105_ln_zahranici_msl#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium

=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

LIDOVKY.CZ, Ruské letadlo s 224 cestujícími se zřítilo. Islamisté hlásí, že ho sestřelili.

[online] 31. 10. 2015 [cit. 2015-4-12]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/ruske-letadlo-s-224-

cestujicimi-se-zritilo-pad-zrejme-nikdo-neprezil-1fe-/zpravy-

svet.aspx?c=A151031_091350_ln_zahranici_ELE

LIDOVKY.CZ, Krvavé útoky v Paříži a hon na teroristy den po dni. [online] 31. 10. 2015 [cit.

2015-12-28]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/prehledne-teroristicke-utoky-v-parizi-a-

jejich-nasledky-den-po-dni-101-/zpravy-svet.aspx?c=A151119_155700_ln_zahranici_ELE

ČESKÁ TELEVIZE, Zákaz ilegálního vstupu, 14. 7. 2015 [online]. [cit. 2015-12-29]. Dostupné

z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1560622-zakaz-ilegalniho-vstupu-madarsky-plot-

budou-lemovat-i-ziletkove-pasy

AMNESTY INTERNATIONAL, Uprchlíci v ohrožení, [online] 17. 11. 2015 [cit. 2015-12-29].

Dostupné z: http://www.amnesty.cz/news/1405/uprchlici-v-ohrozeni

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY, Základní informace o schengenské

spolupráci [online] 2015 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-

informace-o-schengenske-spolupraci.aspx

ČESKÁ TELEVIZE, Švédsko a Dánsko spustily pasové kontroly na hranicích, 4. 1. 2016

[online]. [cit. 2016-1-7]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1648123-svedsko-

a-dansko-spustily-pasove-kontroly-na-hranicich

170

ČESKÁ TELEVIZE, Kontroly uvnitř Schengenu mohou ještě přitvrdit, 6. 1. 2016 [online]. [cit.

2016-1-8]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1650796-kontroly-uvnitr-

schengenu-mohou-jeste-pritvrdit

PARTIE, Rozhovor s Václavem Klausem, 3. 1. 2016 [online]. [cit. 2016-1-8]. Dostupné z:

http://play.iprima.cz/partie-3-1-2016

Přílohy

Obrázek 1 Území pod správou Islámského státu (zdroj: aktuálně.cz)

171

Usted jako důvěrné oslovení ve španělštině v Quitu

Usted as an intimate addressing in Spanish in Quito

Tereza Hyková

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Specializace

v pedagogice AJ-SJ


Abstrakt

Tato studentská práce analyzuje používání gramatického jevu usted jako důvěrného oslovení v

Quitu, hlavním městě Ekvádoru. Cílem této práce je zjistit jak je tato forma používána v

kontextu formální a neformální komunikace. V úvodu práce je vysvětlen původ této formy a

popsány předešlé výzkumy vybraných lingvistů včetně jejich dosažených výsledků, které jsou

poté v závěru porovnány s výsledky této práce. Dále jsou zde popsány jednotlivé

otázky dotazníku včetně jeho vzniku a způsoby jeho následné distribuce mezi rodilé mluvčí. V

empirické části jsou analyzována data získaná ze sociální sítě Facebook a dotazníku.

Výsledkem práce bude sociolingvistická studie popisující použití této formy oslovení a její

stratifikace v závislosti na kontextu promluvy.

Abstract

This student project analyses the use of grammatical phenomenon called usted as an intimate

addressing in Quito, the capital of Ecuador. The aim of this project is to find out how this form

is used in the context of formal and informal communication. In the introduction there is

explained the origin of this form and described the previous researches of particular linguists

including their achieved results which are compared with the results of this project. In addition,

there are described particular questions in a questionnaire including its origin and manners of

its subsequent distribution among native speakers. In empirical part there are analysed data

acquired from social network Facebook and the questionnaire. The result of this project will be

a social-linguistic study describing the use of this form of addressing and its stratification in

relation to a context of discourse.

Klíčová slova

Usted, vykání, rodilý mluvčí

Keywords

Usted, using the polite form of address, native speaker

172

Úvod

Španělština v Latinské Americe představuje neobyčejnou rozmanitost, a tudíž se stává častým

cílem mnoha lingvistů po celém světě. Kdybychom se v Latinské Americe zaměřili podrobně

na jednotlivé státy, zjistíme, že se v každé zemi španělština něčím liší a vzhledem k velikosti

Latinské Ameriky lze předpokládat, že je stále co objevovat. Většinou se španělština liší

lexikálně, foneticky či fonologicky nebo gramaticky. Španělština, kterou se mluví v malém

jihoamerickém Ekvádoru, se vyznačuje velkými regionálními i sociálními rozdíly. Ekvádor se

dělí na tři divize: Pobřežní, Andskou vysočinu a povodí Amazonie. Tato práce se zaměřuje na

oblast Andské vysočiny, konkrétně na hlaví město Quito, kde předmětem zkoumání je

používání formy usted.

Jedná se o formu, prostřednictvím které místní obyvatelé vykají. Cílem této práce je zjistit

pomocí modelových životních situací, kdy Quiťané tuto formu používají a za jakých okolností.

Nejprve se zaměříme na předešlé výzkumy světoznámých lingvistů, kteří se touto

problematikou také zabývali, a výzkumy si popíšeme včetně jejich výsledků. Na získávání

informací se největší měrou bude podílet sociální síť Facebook. Nejen k získávání určitých

informací pomocí psané formy komunikace, ale především k distribuci dotazníku. Dotazník se

bude skládat ze 12 otázek (9 zaškrtávacích a 3 volné), které budou zastupovat určité modelové

životní situace. Posléze bude distribuován prostřednictvím sociální sítě ve formě odkazu

rodilým mluvčím, aby jej vyplnili. K tomu budou využívány konkrétní založené skupiny na

Facebooku, jimiž uživateli jsou právě obyvatelé města Quita. Další formou sběru dat je

sledování psané komunikace (příspěvků), tedy zaměříme se na to, jakou formu obyvatelé

v daných situacích v rámci daných komentářů používají. V neposlední řadě se v rámci sociální

sítě pokusíme o přímou konfrontaci v podobě psané komunikace přes zprávy.

Získaná data se poté podrobí určité analýze, jejíž konkrétní výstupy budou interpretovány jako

výsledek této práce. Tedy za jakých okolností je konkrétní forma používána.

Španělština v Ekvádoru

„Jak již bylo řečeno výše, v ekvádorské španělštině panují velké sociální a regionální rozdíly.

Místní španělština představuje bohatou texturu jevů týkající se kontaktu s indiánskými jazyky.

Také je velmi důležitý africko-hispánský komponent, stejně tak jako španělské koloniální

dědictví“ (Lipski 2007, str. 261).

„Vymezení charakteristiky ekvádorské španělštiny není příliš jednoduché. Nalezneme zde

prvky mluvy kultivované, standardní i vulgární. Tyto prvky vyčnívají nad normu, ale to

neznamená, že místní španělština je plná nedokonalostí“ (Córdova 1996, str. 189).

„Velká část nesrovnalostí je běžná jak u amerického tak i španělského mluvčího. Proto, stejně

jako v jakémkoli jiném jazyce, tak i v ekvádorské španělštině v ústním i písemném projevu se

tyto nesrovnalosti považují za přirozený jev“ (Córdova 1996, str. 189).

„Takže situace v Ekvádoru je taková, že z hlediska lingvistiky ukazuje sérii nových

charakteristik, které dosud nebyly dostatečně prověřené a které se liší od vesnice k vesnici

173

z hlediska kolonizace, interních a externích migračních vln a neustálému vystavování masivní

a trvalé globalizaci“ (Haboud, a kol. 2008, str. 161).

2.1. Usted

„Usted je jedna z forem oslovení používající se ve španělštině. Obecně řečeno se usted používá

v situacích, kde dominuje důvěra a blízký vztah, řekněme, mezi přáteli, snoubenci nebo

manželi, rodiči či dětmi“ (Miguel Calderón Campos 2010, str. 225). Tato forma prošla velmi

bohatým historickým vývojem.

2.1.1. Historický vývoj

„Tato forma se objevila v 15. století jako forma používající se k uctění a k jejímu vyjádření

používali třetí osobu čísla jednotného. V 16. století tato forma pronikla do veřejného života.

K vývoji také docházelo během 17. – 20. století. Forma Vuestra Merced, v původním znění

Vuesa Mested, se vyvinula v Usted, kterou lidé dnes vyjadřují, tedy určitou úctu. Dříve byla

tato forma oslovení určena pouze pro šlechtice a pro vážené osoby. Například v Donu

Quijotovi, Sancho vyká prostřednictvím Vuesa Mested svému pánovi. V dnešní době formu

usted vytváříme stejně a to třetí osobu čísla jednotného. V dnešní vzdělané společnosti se forma

Usted používá zcela běžně ještě s formou Tú, ale v Latinské Americe se zachovává jiná forma

Vos ve všech třídách a stále převládá v určitých zemích. Na mnoha místech na Východě nebo

v oblasti Sierra, například, indiánské kmeny neznají jinou formu oslovení než Vos“ (Fernando

Miño-Garcés 1976, str. 162-163).

2.1.2. Předešlé výzkumy

V knihovnách či na Internetu můžeme nalézt několik publikací týkající se používaného

oslovení v Ekvádoru. I přesto se tato problematika považuje za ne zcela probádanou. Problém

je, že skoro žádná publikace tento jev nerozebírá detailně. Dostupné jsou pouze informace

obecně platné, které se ještě ke všemu přisuzují celému Ekvádoru. Nesmíme zapomenout, že

Ekvádor, jak již bylo řečeno na začátku této práce, se skládá ze tří různých oblastí. V každé

dané oblasti se nacházejí různě velká města s odlišnou ekonomikou a složením obyvatelstva

včetně jejich vzdělání. Kromě toho také mluvu mohou ovlivnit okolní státy, se kterými Ekvádor

sousedí. Pokud nás zajímá jak je to s používáním formy Usted konkrétně v Quitu, nezbývá nám

nic jiného než provést nějaký vlastní výzkum.

2.1.2.1. Fernando Miño-Garcés

Přeci jenom existuje jedna výjimka. Fernando Miño-Garcés je asi jediný autor, který se touto

problematikou zabýval detailněji. Jeho poznatky byly vydané v časopise – Revista de la

pontificia Universidad católica del Ecuador. Jedná se však o starší výzkum z roku 1976. Věnuje

se všem třem možným formám oslovení – usted, tuteo a voseo. Začátek je plný obecných

informací, poté zmiňuje historický vývoj daných forem a nakonec popisuje metodologii a jaké

174

jsou výsledky. Obyvatele Quita rozdělil do pěti skupin. Tři skupiny reprezentují určitá

zaměstnání a zbylé dvě jsou spojeny s rodinou a školou. Kdybychom šli po jednotlivých

skupinkách, výsledek je následující:

První skupina

„Jsou odborníci. Zacházení, které se dostává lékaři nebo právníkovi je prakticky stejné. Na

základě průměru obou profesí lze konstatovat, u lidí s vysokoškolským vzděláním má forma

usted velké zastoupení“ (Fernando Miño-Garcés 1976, str. 175).

Druhá skupina

„Sem patří řemeslníci, řidiči autobusu, prodejci a lidé pohybující se v oblasti ošetřovatelství.

Pro všechny, výsledky jsou podobné. Usted má vysoké procento použití, lišící se od druhé

skupiny, ve které pokračují v takovém jednání i když ve třetí situaci se dobře znají“ (Fernando

Miño-Garcés 1976, str. 175).

Třetí skupina

„Jsou dělníci, prodejci na trhu a poskytovatelé služeb. V této skupině jsou rozdíly a dá se říct,

že usted používá více prodejkyně na trhu a méně zaměstnanec ve službách. Ostatně se můžeme

podívat na následující pořadí:

1. Prodejce na trhu

2. Zedník

3. Nádeník

4. Přístavní dělnice

5. Přístavní dělník

6. Zaměstnanec ve službách“ (Fernando Miño-Garcés 1976, str. 175).

Čtvrtá skupina

„Do této skupiny patří rodinní příslušníci. Ze získaných výsledků vyplývá, že usted se používá

v souvislosti s rodiči“ (Fernando Miño-Garcés 1976, str. 176).

Pátá skupina

„Tato skupina zahrnuje spolužáky. Z výsledků vyplývá, že forma usted se mezi spolužáky, kteří

se znají dobře, používá velmi málo“ (Fernando Miño-Garcés 1976, str. 177).

2.1.2.2. Marleen Haboud a Esmeralda de la Vega

Tyto dvě velmi známé lingvistky se v knize Azuceny Palacios – El español en América odkazují

na výsledky výzkumu pana Miño-Garcése z roku 1976. Také zmiňují výzkum pana Toscana

z roku 1953, který se zabýval obecně oblastí Andské vysočiny, do které patří i naše město

Quito. „Pan Toscana tvrdí, že forma usted se používá jako určitá forma respektu, odstupu a

autority“ (Palacios a kol. 2008, str. 173).

175

2.1.2.3. Miguel Calderón Campos

Věnuje ve své práci kapitolu formám oslovení. Zabývá se zde formou usted, ale také voseem a

tuteem. I přesto, že zmiňuje použití těchto forem v některých konkrétních zemích, je kapitola o

této problematice pojata spíše obecně. Zmiňuje historický vývoj formy usted a říká, že obecně

se používá tato forma pro vyjádření úcty a odstupu, ale existují i výjimky v některých zemích

Latinské Ameriky. Konkrétní situace v Ekvádoru či Quitu zde bohužel popsána není.

Metodologie

Cílem tohoto výzkumu je vymezení použití formy usted ve třetí osobě čísla jednotného a

množného a to mezi rodilými mluvčími z Quita. Nejenže nás bude zajímat použití usted

v konkrétních předem stanovených situacích, ale navíc se také zohledňuje sociální aspekt, který

může hrát podstatnou roli. Výzkum bude prováděn na základě dvou metod – dotazník a sociální

síť Facebook a to v časovém rozmezí červen 2015 – říjen 2015.

3.1. Dotazník

Dotazník byl vytvořen na specializovaných internetových stránkách, což usnadňovalo

především distribuci dotazníků mezi rodilé mluvčí. Dotazník byl koncipován, tak aby při

následné analýze výsledků poskytoval veškeré důležité informace a zároveň nebyl pro

respondenty příliš dlouhý. Skládá se celkem ze 12 otázek. U devíti otázek vybírali z možností,

což je nejrychlejší a nejjednodušší a tři otázky byly s otevřeným koncem, kde respondenti

odpovídají dle svého uvážení.

První tři otázky se týkaly osoby respondenta. Cílem je sledovat, zda původ či lokalita, kde

obyvatelé žijí, může mít vliv na zkoumanou problematiku. Dalším bodem je zjištění věku.

Cílovou skupinou jsou respondenti od 15 let a výše, kde věk je rozdělen do určitých

intervalových skupin. Třetí otázka se zabývá dosaženého vzdělání respondentů. Všechny tři

výše uvedené otázky nás zajímají z hlediska socio-kulturního aspektu, tedy zda věk, lokalita a

vzdělání nějak ovlivňuje používání formy usted. Následující otázky reflektovaly situaci, ve

které se respondent rozhodoval.

1. Jsi ve škole a musíš se připravit, protože budete psát test. Jenomže jsi zjistil, že nemáš

pero.

Tato otázka reflektuje, jak by se respondent zeptal svého spolužáka či spolužačky na

půjčení propisky. Jedná se o prostředí přátelské mezi spolužáky, kteří se vzájemně znají

a jsou stejného věku.

2. Momentálně se nacházíš na oslavě se svými přáteli. Tvůj kamarád X tě představil svému

kamarádovi Y, kterého jsi dosud neznal. Tvůj nový kamarád Y neví, jak se dostane

domů po skončení večírku, protože jeho auto je rozbité.

Zde se jedná o to, jakou formu by rodilý mluvčí použil, pokud by chtěl nabídnout pomoc

osobě, se kterou se právě seznámil a nezná ji tudíž příliš dlouho. Předpokládá se, že

věkový rozdíl mezi těmito osobami nebude nějak markantní.

176

3. Jsi v kině a potřebuješ koupit lístky pro sebe a tvého kamaráda. V provozu je pouze

jedna pokladna, kde je žena vypadajíc velmi mladě. Koupil jsi dva lístky, ale zapomněl

jsi na popcorn.

Jednou z životních situací může být například ta, že můžeme přijít do styku s osobou,

která vypadá velmi mladě, ale nacházíme se na, řekněme, spíše formální půdě. V tomto

případě v kině. U nás v České republice je automatické, že pokud osobu prodávající

cokoliv neznáme, vykáme. Jak je to v Quitu teprve zjistíme.

4. Představ si, že máš staršího bratra. Jste doma a diskutujete o fotbale. Tvůj oblíbený klub

je X a tvůj bratr vždycky fandil týmu Y, ale řekl ti, že nyní fandí týmu Z.

Tato situace naráží na vztahy mezi rodinnými příslušníky. Konkrétně tedy na vztah mezi

mladším a starším sourozencem. Zajímá nás tedy, zda by mladší sourozenec vykal jako

vyjádření úcty nebo tykal.

5. Jsi ve škole a máš hodinu španělského jazyka. Paní učitelka pověří pár studentů, aby si

připravili prezentaci. Zajímáš o téma prezentace a chceš se toho zúčastnit taky.

V tomto případě se zaměřujeme na situaci odehrávající se ve školním prostředí.

Vystupují zde dva subjekty a to profesorka s žákem či studentem. Předpokládá se, že

Quiťané používají vykání ve vztahu k učitelům, ale potvrdí to či vyvrátí až analýza

výsledků dotazníku.

6. Nyní se nacházíš na magistrátu, protože potřebuješ nový občanský průkaz.

Poslední zaškrtávací otázka se týká jednání ve veřejné instituci, v našem případě

magistrátu.

Poslední tři otázky jsou opět s volným koncem. Podstatou těchto otázek je zjistit, v jakých

jiných situacích, které v dotazníku nebyly nastíněny, by rodilý mluvčí použil formu usted,

voseo či tuteo.

3.2. Sociální síť Facebook

Facebook je v současnosti velký fenomén po celém světě. Je hojně využíván různými věkovými

skupinami. Je to jedna z velmi účinných a jednoduchých možností, jak se spojit se zbytkem

světa. Lidé zde zakládají různé skupiny, které spojují uživatele se stejnými názory, pocity či

potřebami. Je to velmi často používaný nástroj ke sdílení zážitků či diskusi. Já jsem této

možnosti využila také. Našla jsem dvě skupiny týkající se Quita. První skupina se jmenuje

jednoduše „Quito“. Jedná se o skupinu především obyvatel, ale také příznivců města Quita,

která má 241 členů. Abych mohla být součástí této skupiny, musela jsem požádat správce o

přístup. Lidé zde sdílejí starší i novodobé fotografie města, zážitky, informace o akcích ve městě

apod. Je to skupina, kde se nové příspěvky neobjevují tak často jako v následující skupině. Další

skupina je nazvána „Siéntase Quiteňo“. Tato skupina se zaměřuje na problematiku rozdílnosti

ekvádorské španělštiny oproti jiným zemím mluvících španělsky či oproti standardu. Zde lidé

přispívají svými poznatky a připomínkami velmi často. Je to hojně navštěvovaná a sledovaná

skupina plná zajímavých informací. V obou dvou skupinách je možnost konfrontovat jednotlivé

členy prostřednictvím zpráv čehož jsem v několika případech využila.

Sběr potřebných dat byl poměrně náročný. Ve skupině „Quito“ na sociální síti Facebook, kde

jsem předpokládala, že lidé budou ochotní nejvíce, se mnou spolupracovalo pouze pár lidí

177

s ohledem na počet uživatelů, kteří jsou v této skupině přihlášení. Po několika dnech, kdy počet

vyplněného dotazníku narůstal, jsem se rozhodla, že přejdu k variantě přímého oslovení.

Bohužel ani tato možnost příliš nepomohla. Poté jsem objevila stránku „Siéntase Quiteňo“, kde

počet vyplněných dotazníků sice vzrost, ale nepatrně. Nejefektivnějším způsobem bylo

oslovení místních lidí prostřednictvím kamarádů nebo známých, kteří zde žili nebo studovali a

mají zde přátelé. Vzhledem k tomu, že se jedná o americkou španělštinu, kde mohou používat

pro určité názvy odlišnou slovní zásobu, ptala jsem se také na zpětnou vazbu. Zajímalo mě

především, zda je dotazník smysluplný a dá se rozumět všemu. Díky upozornění tří ochotných

lidí, jsem musela provést drobné lexikální změny, které bych ráda zmínila. Ve Španělsku

používají pro popcorn výraz palomita, ale v Quitu místo toho používají slovo canguil. Toto

dotazníkové šetření se bohužel neobešlo ani bez menších technických problémů. Dotazník byl

vytvářen na specializovaných stránkách a i tak mi psali někteří lidé, že se jim po jeho spuštění

objeví pouze prázdná stránka. Mně však vše fungovalo. Nakonec jsem spolu s nimi přišla na

to, že se lidé v Ekvádoru musí ujistit, že v dotazníku v pravém horním rohu mají nastavený

španělský jazyk a nikoli anglický. Následně, pokud jsem někomu odkaz na vyplnění dotazníku

posílala, nezapomněla jsem poslat ani instrukce, kdyby dotazník nefungoval.

Analýza dat

Celkem jsem zaznamenala 76 odpovědí, ale z toho jich je 44 prázdných, což znamená, že lidé

dotazník otevřeli, ale nevyplnili a jednoduše odeslali. Zbylých 32 dotazníků se dělí na dvě

skupiny: dokončený a kompletní. Dokončený dotazník, znamená, že lidé ho odeslali, ale

nevyplnili úplně celý. V tomto případě je dokončených dotazníků celkem devět. Kompletní

dotazník znamená, že respondenti odpověděli na veškeré otázky a dotazník odeslali.

Takovýchto dotazníků jsem obdržela 23. Vzhledem k tomu, že z celkového počtu převažují

dotazníky prázdné, usuzuji, že téma šetření mohlo být pro respondenty nezajímavé, dotazník se

mohl zdát dlouhý či nemusel fungovat.

1. V jaké oblasti Quita žiješ?

Zdroj: Vlastní zpracování dat dle dotazníkového šetření

Obrázek 2 Původ obyvatel města Quita

Na tuto otázku, kde jsem zkoumala, z jaké části Quita respondenti pocházejí, neodpověděli

všichni, což je z grafu zřejmé. Celkem odpovědělo 20 lidí. Touto otázkou jsem chtěla zjistit,

0

2

4

6

8

10

Centro Oeste Este Norte Sur

178

zda to, v jaké oblasti v Quitu respondenti žijí, má nějaký vliv na používání formy usted či

nikoliv. Bohužel počet respondentů je příliš malý na to, aby se to dalo zkoumat a následně

z toho vyvodit nějaký závěr.

2. Kolik je ti let?


Obrázek 3 Věkové složení obyvatel

Věkové složení obyvatel je z hlediska statistiky také velmi zajímavé. Vzhledem k tomu, že byli

osloveni lidé, kteří mají účet na Facebooku, předpokládala jsem, že věkové složení obyvatel

bude nejvíce mezi lety 15-26. Ukázalo se, že opak je pravdou. Největší procentuální podíl,

55,67%, zastupují respondenti mezi 27-50 lety. 36,67% dotázaných jsou ve věku 15-26 a své

zastoupení zde mají i dotázaní nad 51 let a to 6,67%. Na tuto otázku odpovědělo celkem 30

dotázaných.

3. Jaké máš maximální dosažené vzdělání?


Obrázek 4 Vzdělání obyvatel

U respondentů, kteří odpověděli na tuto otázku, převažuje s 56,67% univerzitní vzdělán.

Střední školu navštěvuje nebo dokončilo 43,33% obyvatel. Může to být dáno tím, že studenti

z univerzity mají větší solidaritu pomoci, kdežto žáci ze základní školy se o tuto problematiku

nezajímají a tudíž není tendence v této věci pomoci nebo nemají přístup na sociální síť.

0,00%

20,00%

40,00%

60,00%

Secundaria Universitaria

15-26 27-50 51 a více

0,00%

20,00%

40,00%

60,00%

179

4. Jsi ve škole a musíš se připravit, protože budete psát test. Jenomže jsi zjistil, že nemáš

pero.


Obrázek 5 Použití formy usted - situace 1

Tato situace demonstruje přátelské a známé prostředí, konkrétně tedy studenty ve škole, kteří

se vzájemně znají a jsou stejného či velmi blízkého věku. Ukázalo se, že v takovýchto situacích

93,33% respondentů používá tykání. 6,45% by použilo formu vos, ale žádný z respondentů by

nepoužil formu usted.

5. Momentálně se nacházíš na oslavě se svými přáteli. Tvůj kamarád X tě představil svému

kamarádovi Y, kterého jsi dosud neznal. Tvůj nový kamarád Y neví, jak se dostane

domů po skončení večírku, protože jeho auto je rozbité.



Tato situace už je trochu odlišná. Představme si, že osobě, kterou známe velmi krátce, chceme

nabídnout odvoz domů. Jsou zde dvě varianty, jak by rodilý mluvčí mohl tuto situaci vnímat.

Buď vzhledem k době, kterou se znají, bude udržovat trochu odstup nebo po seznámení bude

tuto osobu vnímat jako známého člověka. V Quitu lidé toto neřeší. Po seznámení považují toho

0,00%

20,00%

40,00%

60,00%

80,00%

100,00%

120,00%

Tuteo Usted Voseo

Tuteo Voseo

0,00%

50,00%

100,00%

180

člověka za známého a není zde důvod k vykání, i když se znají jen velmi krátce, což ostatně

dokládá i graf, kde pro variantu tykání by se rozhodlo 96,67% dotázaných.

6. Jsi v kině a potřebuješ koupit lístky pro sebe a tvého kamaráda. V provozu je pouze

jedna pokladna, kde je žena vypadajíc velmi mladě. Koupil jsi dva lístky, ale zapomněl

jsi na popcorn.



Tato situace dokazuje, že v používání formy usted je určitá míra benevolence. Zatímco

v situacích jednoznačných pro použití formy usted obyvatelé neváhají, existují také situace jako

například tato, kde forma usted není samozřejmostí a záleží na individuální preferenci každého

mluvčího, což dokazuje i procentuální výsledek. V tomto případě by 50% dotázaných použilo

formu usted a 40% by tykalo.

7. Představ si, že máš staršího bratra. Jste doma a diskutujete o fotbale. Tvůj oblíbený klub

je X a tvůj bratr vždycky fandil týmu Y, ale řekl ti, že nyní fandí týmu Z.



0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

Tuteo Usted Voseo

Tuteo Voseo

0,00%

20,00%

40,00%

60,00%

80,00%

100,00%

181

Nyní jsme v domácím prostředí. Dva sourozence, kteří mezi sebou komunikují. Účelem bylo

zjistit, jestli respondenti berou nějak více v úvahu staršího sourozence. Z grafu je zřejmé, že i

když se jedná o staršího sourozence, ti mladší nemění své postoje a nevykají například jako

projev úcty. Zde je výsledek zcela jednoznačný, protože 83,33% označilo za variantu formu

tuteo, zatímco formu usted neoznačil vůbec nikdo. Naopak 16,67% dotázaných by se přiklonilo

k jiné formě a to voseo.

8. Jsi ve škole a máš hodinu španělského jazyka. Paní učitelka pověří pár studentů, aby si

připravili prezentaci. Zajímáš o téma prezentace a chceš se toho zúčastnit taky.



Nyní se vracíme zpátky do školního prostředí. V tomto případě jsou vystupujícími subjekty

student a pedagog. Pokud respondenti komunikují s pedagogem, tak z 90,32% jim vykají.

9. Nyní se nacházíš na magistrátu, protože potřebuješ nový občanský průkaz. Jak bys o něj

zažádal?



Tuteo Usted

0,00%

20,00%

40,00%

60,00%

80,00%

100,00%

0%

50%

100%

150%

Tuteo Usted Voseo

182

Analýza tohoto výsledku je nejjednoznačnější. Všichni respondenti se shodují, že v situacích,

při kterých jednají s úředníky ve veřejných institucích, používají zdvořilostní formu vykání.

Samozřejmě, že jsme nevyčerpali veškeré možnosti různých situací, ve kterých mohu

respondenti používat formu usted. Toto se stalo předmětem další otázky. Nejčastějšími

odpověďmi, v jakých dalších situacích používají formu usted, byly: ve škole, v práci při jednání

se šéfem, při jednání se staršími lidmi, ve styku s cizími lidmi, lidmi, které respektují a

v privátních či soukromých institucích.

Závěr

V rámci této práce jsem Vás seznámila se španělským jazykem nejprve obecně na území

Ekvádoru, ale poté jsem se zabývala už konkrétní problematikou oslovení v jeho hlavním městě

Quitu. Nejprve jsem začala vysvětlením, co tato forma oslovení představuje a jak ji tvoříme,

poté jsem se zabývala jejím historickým vývojem a zmínila jsem některé předešlé výzkumy na

tuto problematiku. Důležitou kapitolou byla metodologie, kde jsem vysvětlila jakým způsobem

získávat data a oba způsoby podrobně popsala. Stěžejní částí pak byla analýza získaných dat,

na základě kterých jsem došla k závěrům o používání formy usted v Quitu.

Na základě tohoto dotazníkového šetření jsem zjistila, že usted se jako důvěrné oslovení v Quitu

nepoužívá. Princip jeho používání je dle mých zjištěných dat stejný jako je tomu ve Španělsku,

kde obyvatelé vykají ve veřejných situacích, lidem, kteří dosahují v zaměstnání vyššího

postavení, starším lidem důchodového věku a ve škole profesorům. Spolužáci, kamarádi a

sourozenci si mezi sebou tykají. Původní předpoklad, vytvořený na základě předešlých

výzkumů a toho co je obecně známé o ekvádorské španělštině, že někteří budou používat usted

jako důvěrné oslovení, se tedy nepotvrdil. Zlomovým bodem je v dotazníku otázka číslo šest,

ve které dochází ke kolísání. Existují situace jednoznačné pro vykání i tykání avšak jak

dokazuje procentuální výsledek této otázky, je zde co se týče formy usted určitá míra

benevolence a záleží na rodilém mluvčím, jakou formu použije. Zřejmě se jedná vzhledem

k vývoji jazyka o minulost a usted jako důvěrné oslovení je záležitostí spíše starších generací.

Seznam literatury

CAMPOS, Miguel Calderón, 2010. Valencia. In: IZQUIERDO, Milagros Aleza, ENQUITA

UTRILLA, José María (a kol.). La lengua espaňola en Améria: normas y usos actuales. 1. ed.

Universitat de Valéncia: Los autores, str. 225-236. ISBN 978-84-694-0302-0.

CÓRDOVA, Carlos Joaquín, 1996. Ecuador. In: ALVAR, Manuel. Manual de dialectología

hispánica: el Español de América. 1. ed. Barcelona: Editorial Ariel, str. 184-195. ISBN 84-

344-8218-5.

HABOUD, Marleen, DE LA VEGA, Esmeralda, 2008. Ecuador. In: PALACIOS ALCAINE,

Azucena (a kol.). El español en América: contactos lingüísticos en Hispanoamérica. 1. ed.

Barcelona: Ariel, str. 161-187. ISBN 978-84-344-8275-3.

183

LIPSKI, John, 2007. El español de América. 5. ed. Madrid: Cátedra. ISBN 978-84-376-1423-

6.

MIÑO GARCÉS, Fernando, 1976. Uso de los pronombres de secunda persona singulare n el

medio urbano de la ciudad de Quito. Universidad Católica: Hispania. ISBN 85-254-8745-1.

Přílohy

Příloha 1 Dotazník

184

Příloha 1 Dotazník

187

Webový kurz fonetiky a fonologie

Web-based Course of Phonetics and Phonology

Radislav Šplíchal

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Informatika a

Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání


Jakub Krejčí

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Informatika a

Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání


Abstrakt

Tento projekt nabízí ucelené internetové rozhraní pro studium, procvičování i testování

anglické fonetiky a fonologie. Cílem je nabídnout komplexní nástroj k samostudiu a sledování

vlastního pokroku vzhledem k daným oblastem. Strukturovaný interaktivní obsah stránek je

rozdělen dle úrovně návštěvníka, a poté dle jednotlivých kapitol předmětu. Obsah je vytvořen

ve spolupráci s rodilou mluvčí, která se specializuje na fonetiku a fonologii. Náš projekt

využívá nejmodernějších technologií pro tvorbu a správu webu (Meteor JS., JavaScript,

GitHub, MongoDB, BootStrap,…), které zaručují snadnější obsluhu a aktuálnost rozhraní. Data

v našich databázích (zvuky, videa, cvičení,…) jsou vytvořena přímo námi pro účely tohoto

projektu.

Abstract

This project offers a comprehensive web-based framework for studying, practising and testing

English phonetics and phonology. Our aim is to provide a complex tool for self-study with the

option of tracking progress in each specific part of the subject. The structured interactive

content is divided up according to the level of the student and into chapters on individual topics.

The content of this site has been created in cooperation with a native speaker of English

specialising in the field of phonetics and phonology at the Technical University of Liberec. Our

project uses up-to-date technologies for creating and maintaining the webpages (Meteor JS.,

JavaScript, GitHub, MongoDB, BootStrap...) which guarantee easier operating and topicality

of the framework. All data in our databases (audio, video, exercises...) has been created by the

authors for the purposes of this project.

mailto:[email protected]

mailto:[email protected]

188

Klíčová slova

TULIPP, fonetika, fonologie, angličtina, výslovnost, webová stránka, e-learning, interaktivní,

JavaScript, online

Keywords

TULIPP, Phonetics, Phonology, English, pronunciation, website, e-learning, interactive,

JavaScript, online


Cílem projektu je zpracovat a vytvořit webový kurz pro studenty, kantory a specialisty

zaměřený na vybranou problematiku anglické výslovnosti. Inspirací pro tuto práci jsou časté

potíže při osvojování správné anglické výslovnosti našich spolužáků, kantorů a známých. S

použitím moderní výpočetní techniky je naším záměrem vytvořit příjemné a inspirativní

virtuální prostředí, které bude podporovat nadšení pro samostudium, předávat znalosti, vzdělání

a sebejistotu při mluveném projevu studentů a široké veřejnosti. Kurz by měl pomoci zejména

budoucím i stávajícím učitelům anglického jazyka, kteří nejsou zdatní ve výslovnosti, nebo se

v ní chtějí zdokonalit. Naším záměrem je vytvoření moderní webové stránky, která bude

využívat nejaktuálnější možné technologie. Tím chceme dokázat, že webové stránky určené pro

vzdělávání nemusí být zastaralé, neohrabané a ošklivé, jak tomu velmi často je.

9. Teoretická východiska

Budoucí vývoj tohoto projektu bude pokračovat dál dle zvolených fází. V nejbližší době

naimplementujeme zvukové prvky a sledování vlastního pokroku. Následně se pokusíme

vytvořit grafické rozhraní pro zadávání fonetických symbolů. Na závěr bychom rádi vytvořili

kompletní portfolio teorie obsahující užitečné odkazy, materiály a krátká videa zabývající se

konkrétními problémy z fonetiky a fonologie. Nadstavbou by byla implementace rozhraní,

které by umožnilo nahrávat zvuk a automaticky porovnávat správnost výslovnosti. Věříme, že

jakmile spustíme tento projekt plně pro veřejnost, tak najde využití po celé republice, protože

neexistuje žádná podobná stránka.


Při zpracování jsme použili postupy moderního objektově orientovaného programování a tzv.

agilní metodiky. Nejdříve jsme si ujasnili, jaký obsah vůbec jsme schopni naimplementovat do

webového rozhraní. Následně jsme tento obsah rozdělili do fází, podle kterých jsme prováděli

další vývoj. Po vytvoření základní podoby naší webové stránky jsme využili User Stories

(krátké požadavky z pohledu uživatele) pro optimalizaci našeho rozhraní. Naše stránky jsme se

rozhodli rozvíjet jako open-source projekt v rámci webových repositářů GitHub. Projekt

samotný pak funguje na aplikačním rozhraní Meteor JS, který pracuje s jazykem JavaScript.

189

Meteor JS také integruje databázi MongoDB a směrovací nástroj Iron Router. Při tvorbě

vizuální části stránky jsme využili rozhraní BootStrap. Pro práci se zdrojovým kódem jsme

využívali aplikaci Atom, která velmi efektivně integruje veškerá použitá rozhraní. Při úpravě

zvukových souborů jsme využili aplikaci Audacity. Většina zmíněných programů a rozhraní i

přístupů pro nás byla zbrusu nová a museli jsme se kompletně naučit jejich ovládání. Veškerý

použitý software je open-source a multiplatformní.

GitHub je webový repositář nabízející správu, vývoj a sdílení programovatelného materiálu.

Využívá systém správy Git, původně vytvořeným pro vývoj Linuxu.

Meteor JS. Je webové aplikační rozhraní v programovacím jazyce JavaScript. Toto rozhraní

nabízí automatické aktualizace projektu při změně v kódu.

JavaScript je objektově orientovaný, skriptovací jazyk, který se v současné době používá

zejména jako interpretovaný jazyk pro webové stránky.

MongoDB je databáze fungující na dynamických schématech. Patří mezi NoSQL databáze,

které na rozdíl od tradičních relačních tabulek využívají způsob zápisu dat JSON (JavaScript

Object Notation).

Iron Router je směrovací nástroj použitý při rozhraní Meteor JS, který značně usnadňuje

odkazování v projektu a zmenšuje zdrojový kód.

BootStrap je rozhraní pro tvorbu interaktivního webu, které nabízí podporu jazyků html, css a

JS.

Atom je plně přizpůsobitelný textový editor, který velmi efektivně integruje téměř libovolné

open-source rozhraní dle volby programátora.

Audacity je editor digitálního zvuku.


Výsledkem naší práce je dle předpokladů základní verze webového rozhraní. Povedlo se nám

vytvořit funkční a vzhledově povedený web pro vzdělávání. Naším doporučením je využití

stejných technologií, protože ty, které jsme použili, spolu skvěle fungují a během vývoje jsme

se nepotkali s problémem, že by nám nějaká technologie chyběla. Při plánování vývoje je třeba

počítat s tím, že příprava technologické části stránky zabere mnohonásobně více času, než práce

na obsahové části. Při tvorbě zvukových stop pak doporučujeme používat vlastní hardware, u

kterého je jistota, že funguje bezchybně (zejména mikrofon).

12. Závěr

Tento projekt se stal mnohem náročnějším, než jsme původně očekávali. I přesto jsme velmi

rádi, že jsme se seznámili s moderními technologiemi vývoje webu a že jsme je dokázali

efektivně využít. Na stránkách budeme i nadále pracovat. Věříme, že tyto stránky mají

budoucnost a význam. Velmi rád bych poděkoval všem, kteří nám pomohli tento projekt

vytvořit: Nicola S. Karásková, M.A. (obsahové konzultace a vedení projektu), Jan Šplíchal

190

(technické konzultace), Christopher Muffett, M.A. (zvukové nahrávky), Veronika Vršovská

(logo projektu).

13. Zdroje

TRUNBULL, David. Your First Meteor Application: A Complete Beginner's Guide to the

Meteor JavaScript Framework. Amazon Digital Services, 2014.

TRUNBULL, David. Your Second Meteor Application. 2015.

COLEMAN, Tom a Sacha GREIF. Discover Meteor. 2015.

GITHUB, GitHub Inc. [software] Dostupné z: http://github.com

ATOM, GitHub Inc. [software] Dostupné z: http://atom.io

METEOR JS, Meteor Deveopment Group [software] Dostupné z: http://meteor.com

MONGO DB, MongoDB Inc. [software] Dostupné z: http://mongodb.org

IRON: ROUTER, Meteor Deveopment Group [software] Dostupné z: http://iron-

meteor.github.io/iron-router/

BOOSTRAP, Boostrap Core Team, [software] Dostupné z: http://getbootstrap.com/

AUDACITY, The Audacity Team, [software] Dostupné z: http://www.audacityteam.org/

KHAN ACADEMY Intro to JS: Drawing & Animation, [software] Dostupné z:

https://www.khanacademy.org/computing/computer-

programming/programming

14. Přílohy

Seznam příloh

Příloha 1 Logo projektu

Příloha 2 Struktura obsahu

http://github.com/

http://atom.io/

http://meteor.com/

http://mongodb.org/

http://iron-meteor.github.io/iron-router/

http://iron-meteor.github.io/iron-router/

http://getbootstrap.com/

http://www.audacityteam.org/

https://www.khanacademy.org/computing/computer-programming/programming

https://www.khanacademy.org/computing/computer-programming/programming

191

Příloha 1 Logo projektu (Zdroj: Veronika Vršovská 2016)

192

Příloha 2 Struktura obsahu

1. For Students

1.1. Phonetics

1.1.1. Vowels

1.1.2. Consonants

1.2. Segmental Phonology

1.2.1. The sound system of English

1.2.2. English vowels

1.2.3. English consonants

1.3. Suprasegmental Phonology

1.3.1. Word stress

1.3.2. Sentence stress

1.3.3. Weak and strong forms

1.3.4. Elision

1.3.5. Liaison

1.3.6. Reduced forms

1.3.7. Assimilation of voice

1.3.8. Intonation

1.3.9. Advanced Aspects

1.4. Phonemic Transcription

1.4.1. Focus on Vowels

1.4.2. Focus on Consonants

1.4.3. The suffix <s>

1.4.4. The suffix <ed>

1.4.5. Minimal pairs

1.4.6. Mixed exercises

1.5. Orthography

1.5.1. Common patterns of spelling and pronunciation

1.5.2. Homophones

1.5.3. Silent letters

2. For Teachers

2.1. Useful links

2.1.1. Articles

2.1.2. Materials

3. For Junior School Pupils (2. Stupeň) To be developed

4. For Primary School Pupils (1. Stupeň) To be developed

5. About this site

5.1. English

5.2. Czech