S KO Ř Á P K AMarcinSzczygielski

ALENAMIHULOVÁ

PETRANESVAČILOVÁ

Režie:Pavel Ondruch

Překlad:Lena Pešák

Nositele autorských práv k dílu zastupujeDILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z. s.

Krátkého 1, 19003 Praha 9, Česká republika

Česká premiéra 27. dubna 2016 v DIVADLE UNGELT.

RežiePřeklad

Pavel OndruchLena Pešák

Halina KocembováRoxana Klíčková

Alena MihulováPetra Nesvačilová

Zvuk a světla

Garderoba a rekvizity

Tomáš Dvořan

Silvie Janáková

Lucie Mrvíková

Radek Svoboda

David Zelinka

Scéna a kostýmyAsistentka režie

Alena SchäferováMarie Krbová

Igor OrozovičHudbu složil a nahrál,

hlas ze záznamunamluvil

Květiny dodává firmaMetamorphosis, s.r.o.

Inscenace vznikla také zásluhou grantu,který Divadlu Ungelt udělilohlavní město Praha

Hlavní partneři Divadla Ungelt

manželéProf. Dr. Dadja Altenburg-Kohl Daniel Pešta&

Klub přátelDivadla Ungelt, z. s.za laskavé podpory

Nadace ČEZ

SKOŘÁPKAMarcin Szczygielski

Vážení diváci,jsem rád, že Vás po řadě vypjatých dramatmohu v Ungeltu přivítat zase na komedii.Kvalitní.

Je hluboce lidská,stejně jako Alena Mihulováa Petra Nesvačilová.Z těch člověčina přímo sálá.

Užijte si je!

Milan Heinumělecký ředitel Divadla Ungelt

Marcin Szczygielski

SKOŘÁPKA

Je podivuhodné, že náš tak blízký soused, s nímž sdílímedějiny střední Evropy – Polsko – je nám mnohdy na prv-ní pohled vzdálenější, než naši západní sousedé. Občasse v českém kulturním prostředí sice vyskytne nějaképolské jméno, ale je to spíše výjimka – slýcháme o OlzeTokarczukové či o „znalci Čechů“ Mariuszi Szczygielovi,avšak tím výčet u nás široce známých polských umělcůvětšinou končí. Stejné iniciály ba dokonce stejně znějícíjméno jako proslulý Szczygiel má u nás zatím doposudneznámý spisovatel, dramatik, novinář a grafik MarcinSzczygielski. Na polské literární scéně jde již o zavede-ného autora s velkým tvůrčím rozmachem, a přestodo Čech ještě nepronikl. Inscenace jeho nejúspěšnějšíhry (Wydmuszka) je u nás v divadle Ungeltprvní vlaštovkou.Marcin Szczygielski se narodil na konci května roku 1972jako prostřední syn herce Cezara Szczygielskéhoa členky slavné ženské vokální skupiny Filipinky IwonyRaczové. Do zlomového roku 2007, v němž vydal svoupřelomovou knihu (Berek), působil v nejrůznějších pro-fesích. Nejvíce se však našel v žurnalistice a ve dvacetišesti letech se na dva roky stal uměleckým vedoucímpolské edice měsíčníku Playboy. Od toho okamžikuzačal průběžně publikovat hned v několika periodikách.Nejčastěji psal o architektuře a interiérovém designu,což ho později přivedlo mimo jiné do časopisu Mojebydlení.Jako spisovatel debutoval roku 2003 románem PL-BOY,v němž popisoval média prizmatem redaktorů časopisupro muže. Groteskní text vycházející z vlastní zkušenostije trefnou a zábavnou satirou na poměry v časopiseckéžurnalistice. PL-BOY měl úspěch, který Szczygielskéhopovzbudil v další práci – napsal nejen pokračování, alenaplno se začal odklánět od novinařiny k romanopisec-tví. V polské literatuře se pak nadobro a přímo velkolepěetabloval románem z roku 2007 Berek. Dnes již klasikamoderní polské LGBT literatury otevřeně vyprávějícío konfrontaci mladého gaye se starší konzervativnípolskou katoličkou způsobila v životě Szczygielskéhoobrat, po němž se mu rozjela kariéra na plné obrátky.Jednak tímto otevřeným románem započal cyklus knihpod názvem Kroniki Nierówności, v nichž se snažíbojovat proti jakékoli formě diskriminace, netolerance

a nepochopení, a jednak velice brzy správně odhadnul,že coby syn herce a zpěvačky (o níž mimochodem takénapsal knihu) má scénické cítění a smysl pro divadlo.Zhruba rok po vydání Berka tak přepsal text do divadelnípodoby. My v této adaptaci můžeme spatřovat jakýsipředobraz , neboť stejně jako ona je i diva-delní přepis Berky založený na vyhroceném charakte-rovém protikladu dvou postav, které se střetávají jakobynáhodou, ale které se právě díky svému setkání trans-formují v lepší a chcete-li hlubší podobu.Tvůrčí princip založený na dvou extrémních kontrastechje pro autora zjevně hybný motor práce. Při psanínaslouchá svým postavám a nechá je – bez zbytečnýchautorských zásahů – svobodně, skoro až pirandellovsky,rozvíjet. Z této tvůrčí metody, v níž dramatik „jen“naslouchá postavám, které stvořil, je zřejmé, že v textechMarcina Szczygielského nejde ani tak o příběh, který semůže zdát předvídatelný či příliš jednoduchý, ale že jdepředevším o zkoumání lidských bytostí a jejich masek.Mimikry, ať už obranné nebo účelné (či obojí), vedouSzczygielského ve k umné hře s typema charakterem. Jakoby pracoval s principem antickýchPovahopisů, v nichž Theofrastos z Efesu krátce a vtipněpopsal typy povah attické komedie (Pokrytec, Pochleb-ník, Báchorkář, Hamižník atd.). Na začátkuse na scéně vskutku objeví dva extrémní typy, někdy násdokonce napadne – a je to tak v pořádku – že se figurypohybují na hraně karikatury. Brzy je ale zřejmé, žeSzczygielski s tímto řekněme „efektem primitivního typu“

SKOŘÁPKY

SKOŘÁPCE

SKOŘÁPKY

počítá. Karikatura to rozhodně není samoúčelná, neboťji Szczygielski používá jako mimikry, jako zastíracímanévr, jako masku, za niž se postavy schovávají. Jakáje jednodušší a zdánlivě účinnější obrana před komplexynež sebeklam? Stěžejní Szczygielského téma pak protovnímáme jako boj o sebe sama se sebou samým. Ostat-ně není právě obrana založená na podlehnutí hloupostiči zjednodušení, které vede k vyhrocení všech latentněpřítomných charakterových vlastností jednou z nejčas-tějších obran v dnešní společnosti vůbec?Szczygielski však nesetrvává u pouhého konstatováníspolečenského jevu, ale snaží se dokonce ve své prácinalézt cestu, jak problém vyřešit, jak se z obranné kari-katury dostat, jak ji překonat, a jak dospět ke své pod-statě. Jakkoli se to může zdát naivní, klíč logicky spatřujev mezilidských vztazích a odbourání všech předsudkův naší komunikaci a vnímání. Pokud dáme šanci tomudruhému, ten druhý ji dá nám. Potom, co jsou postavyschopny překročit stín svého prvního dojmu, poté,co dokáží vyhnat z myšlení matoucí Haló efekt, jsouschopny – nikoli prohlubovat svou povahu – ale prozra-zovat či ukazovat, že tam ta hlubina byla vždycky a tutohlubinu sám pro sebe i pro ostatní prosvítit a prodýchat.

Každý z nás je podle Szczygielského uzavřen ve svéochranné skořápce, jejíž křehkost určuje jen naše vůle.V polském originále se hra jmenuje Wydmuszka, což jetéměř nepřeložitelné slovo označující skořápku vyfouk-nutého vajíčka. Staročeština pro to má krásné, ale polo-zapomenuté slovo pouch nebo poušek. A obraz prázd-né skořápky, která se v okamžiku může rozbít stejně jakose v okamžiku může stát překrásnou kraslicí, která můžebýt vnímána negativně jako prázdná, ale také pozitivnějako provzdušněná, dokonale symbolizuje prostou apřitom mnohovrstevnatou krásu textu. V paradoxu pros-toty a hloubky je největší síla Szczygielského.Obsahová stránka , však není to jediné, co z nídělá nejuváděnější autorovu hru. Vývoj postav od typuk charakteru je realizován prostřednictvím dokonalevypointovaných dialogů, které mají lehkost, vtip i inte-ligenci. Využití principů komedie a mnohdy i gagu můžečtenáře a potažmo diváka mást, neboť má tendencipodlehnout komediálním vlastnostem textu a opome-nout tak psychologické jemnosti postav a hlubokouznalost lidí. je proto značně složitý žánrovýmix, z něhož se snadno může stát jednoduché melo-drama stejně jako komediální groteska, psychologické

SKOŘÁPKY

SKOŘÁPKA

drama či feministický pamflet. Avšak také v této žánrovéproměnlivosti je zakódován úspěch hry i její inscenačnítěžkosti. Ty jsou však vykoupeny skvělým prostorempro hereckou spolupráci neodbytně evokující, že hrumusel psát herec. A vskutku: při pohledu naje nejen těžké uvěřit, že ji nenapsal herec, ale těžko sevěří i faktu, že je to (nepočítáme-li dramatizaci Berka)autorova první původní hra.Od roku 2010, kdy měla světovou premiéruve varšavském Teatru Komedia, Szczygielski napsal řadudalších her. Za rok už měla ve stejném divadle premiérudrsná komedie Furie popisující tři rozdílné sestry ve zlo-mové životní situaci a za další rok již napsal opět novýtext Kallas o slavné polské koloraturní sopranistce

SKOŘÁPKU

SKOŘÁPKA

Violettě Villasové a o slavné polské herečce, šansoniércea kabaretní umělkyni Kalině Jędrusikové. Během toho sestihnul věnovat próze a to nikoli zanedbatelně. Naopak.V Polsku je Szczygielski dnes známý a nejvíce oceňova-ný především díky tvorbě pro mládež. Za tyto knihy (na-příklad Omega, Czarny młyn či Za niebieskimi drzwiami)získal mnoho prestižních cen.Činorodost Marcina Szczygielského zasahuje však i dotelevize, kde uváděl soutěžní pořad. V poslední době sevšak už věnuje jen literární tvorbě a nebýt toho, že ještěněkdy někomu v konzervativním Polsku přijde zajímavé,že má dlouholetý partnerský vztah se starším mužem,dalo by se říct, že žije poklidný život spisovatelena vrcholu sil.

ROZHOVOR s dramatikem Marcinem Szczygielskim

Co Vás inspirovalo k napsání SKOŘÁPKY?

Jak hra vznikala?

SKOŘÁPKA

Jaký jste měl pocit při psaní poslední věty hry?

Při psaní vycházíte spíš ze svých osobních zkušenostínebo pozorujete a popisujete okolí?

Miluji knihovny, ale vím, že je to pro hodně lidí nejnud-nější místo na světě. Rozhodl jsem se proto napsat dra-ma, které dokáže, že i v knihovně se mohou odehrávatneobvyklé, zábavné věci plné emocí, a že díky návštěvětohoto místa se váš život může naprosto změnit.

Začal jsem u postav. Věděl jsem, že když dojde ke kon-frontaci dvou tak odlišných žen, můžu v průběhu dějepočítat s překvapivými zvraty. Nemohl jsem se dočkat,až to začnu psát. proto vznikla ve velmi krát-kém čase – hlavně proto, že jsem byl strašně zvědavý,jak se postavy budou dál chovat. Ucelenou koncepcijsem neměl. Dovolil jsem, aby mě Roxana a Halina samyvedly svými životy. Samotné psaní pak bylo zábavnýmdobrodružstvím. A měl jsem radost, když se ukázalo, žeobě hrdinky předaly mně, sobě navzájem i divákovi ještěi něco víc, než radost, něco opravdu důležitého.

Po napsání poslední věty jsem cítil satisfakci, ale byl topouze poločas. Drama se pak ocitá v rukou režisérůa herců a já se často účastním zkoušek – čtených i jevišt-ních. Po celou dobu zkoušení text měním, přizpůsobujiho hercům, inscenaci a koncepci režiséra – tohle jevelmi zajímavá etapa práce. Dokonce se stává, že přepi-suji text i po premiéře, protože pozoruji reakce prvníchdiváků a díky nim vychytávám detaily, které je třebazměnit. Je pro mě těžké rozloučit se s tím, co jsemnapsal – když začne hra žít svým životem a není užpotřeba, abych do textu zasahoval, je mi to trochu líto.

Když píšu hru, čerpám nejvíc ze svých vlastních zkuše-ností nebo ze zkušeností osob, které znám. Než jsem sezačal doopravdy živit psaním, prodával jsem v antikva-riátě, projektoval interiéry, konferoval televizní pořady,pracoval jsem ale také jako grafik a novinář v několikačasopisech. Mnoho let jsem se zkrátka pohyboval v růz-ných prostředích a poznával velmi odlišné a zajímavéosobnosti. Díky nim jsem shromáždil obrovské množstvírůznorodých zkušeností – myslím, že mi vystačí namnoho dalších her a románů.

Mají s Vámi vaše hrdinky něco společného?

Jakého přijetí se SKOŘÁPKA dočkala v Polsku?

SKOŘÁPKA

Inspirací pro postavu Haliny mi byla kolegyně z redakce,v níž jsem kdysi pracoval. Byla to introvertka, nejistásama sebou, zcela podřízená matce, které denně z prácevolala. V krizových situacích ale byla vždy z nás všechnejsilnější a časem – podobně jako Halina – provedlave svém životě revoluci. V Halině je však také hodně země samého. Když jsem byl malý, snil jsem o tom, žejednou budu pracovat v knihovně. Zdála se mi jako nej-bezpečnější místo na světě. Postavu, která se izolujeod světa v knihovně dokáži proto dokonale pochopit.Roxana je zase typem ženy, které jsem poznával připráci v televizi – jejich krása jim otevírala všechny dveře.Nemusely rozvíjet svoji inteligenci a schopnosti, protožek úspěchu jim stačilo trochu drzosti. Ale když jsem jepoznával blíž, zjišťoval jsem, že jsou mnohem inteli-gentnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Ze všech mých her hraných v Polsku jenejuváděnější. Inscenovali ji ve Varšavě, Krakově, Plockua Lodži. Napsal jsem také adaptaci pro rozhlas, kteroubude zanedlouho vysílat Polské rádio. Diváci mají rádihry o ženách a já vím, že se jim líbí. Oběpostavy jsou jim ve své odlišnosti blízké a srozumitelné.Halina se separuje od světa v knihovně, Roxana žijev manželství s člověkem, kterého nemiluje, protože sedíky jeho penězům cítí v bezpečí. Obě se tak zamykajíve svých skořápkách, které se na začátku zdají býtpohodlné a nezničitelné. Ukazuje se ale, že obě tytobubliny jsou strašně křehké, právě jako vaječná skořáp-ka. Dokud se hrdinky z nich nedostanou ven, nemohouzačít opravdu žít.

SKOŘÁPKA

Marcin Szczygielski

ROZHOVOR režiséra s herečkami

PAVEL ONDRUCH: Co vám letělo hlavou, když jstepoprvé přečetly SKOŘÁPKU?

ALENA MIHULOVÁ:

PAVEL ONDRUCH: Jak jsi hru vnímala ty, Petro?

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:

PETRA NESVAČILOVÁ:

Řeknu to možná jednoduše, alemně se ta hra strašně líbila. Jednak jsem viděla, že je tovděčný part pro dvě ženské, říkala jsem si, že náš autormá rád herečky, a jednak mě potěšilo, že obě postavymají vyváženou komickou a vážnou polohu. Fascino-valo mě, jak veliký důraz je kladen na vyvíjející se vztahmezi dvěma postavami a na jejich pozvolné sbližování.Malý prostor Ungeltu nám dovoluje, abychom do našichpostav vdechly ještě „něco“ navíc, „něco“, co se těžko navelkém jevišti udělá, a to „něco“ je skutečný hmatatelnýpocit přátelství. Tohle je věc, kterou je možné zahrátvelmi dobře, ale aby jiskra přeskočila, a aby to byloopravdové, je třeba to hrát s někým, kdo je podobněnaladěný, kdo má podobné vnímání. Modlila jsem se,aby ta druhá herečka v sobě tohle měla, aby chtělatotéž. A Péťa taková je.

Když jsem si přečetlapoprvé, vylekala jsem se. A to především kvůli té křeh-kosti, kterou text obsahuje, ta je na něm nejtěžší.

není narativní drama, ale je naopak založenana nuancích, na křehkosti, která je skrytá pod hrubýmimaskami obou postav. Svoji křehkost tak odkrývají skrzedrobnosti, které se musí přesně zahrát. Má hrůza senavíc ještě stupňovala. Děsilo mě, jak je to strašně upo-vídané, jak se tam furt mluví, jak jsou postavy uvězněnyv maskách, a jak to bude těžké udělat tak, aby tam bylovšechno. Naštěstí jsem se potom setkala s vámi dvěma.A najednou jsme společně hledali ty nuance. A já i samav sobě začala tu křehkost, jemnosti a přístupnost otvírat.

Křehkost, jemnost, otvírání se –v tom naprosto souhlasím s Péťou. A já bych k tomuještě dodala odvahu. Odvaha tohle všechno lidské, kčemu já mám obdiv a je to pro mě v životě moc důle-žité, ukázat na jevišti. Nejen hrát to za nějaké postavy,vyrábět to, ale dát to ze sebe, najít odvahu to ze sebepustit tak, aby diváci měli pocit, že jsou součástí auten-tického přátelství.

A trošku i risknout, že vstupu-jeme do vod, které úplně neznáme. Nebo alespoň já.

SKOŘÁPKU

SKOŘÁPKA

PAVEL ONDRUCH: Je krásné, že jste hru vnímaly přespříběh, ne jen přes své postavy.

ALENA MIHULOVÁ:

PAVEL ONDRUCH: Jak sis tedy představovala Halinu?

ALENA MIHULOVÁ:

Ale aby to neznělo tak idylicky:jsem klasická herečka, která si nejdřív přečte svou posta-vu. Zkoumám, jestli mám co hrát, a jestli je to role promě. Ale je pravda, že partneřinu, ať už ve filmu nebov divadle, považuji za nejdůležitější věc. Je strašné vidětproti sobě studené oči, které se dívají skrze tebe. Člověkse pak nemá čeho chytit a nemá z toho radost.

Dokud jsem si neuvědomila, že máosm monologů, tak herecky velmi vděčně. Téměř v kaž-dém telefonátu se opakují stejné motivy, může se snad-no stát, že přeskočím z třetího zpátky do prvního nebomísto druhého zahraji osmý a přeskočím tak celédějství... Jinak mě ale od začátku bavilo, že Halina v soběmá, stejně jako Roxana, něco překvapivého. Něco z tédruhé, něco, o čem ani nevěděla, že v ní je, a co se divá-kovi naplno odhalí až v druhé části. Tyhle charakterovérozporuplnosti, o nichž nevíte, opaky, to skryté v nás jestrašně herecky inspirativní.

PAVEL ONDRUCH: Souhlasím. Kontrasty povah jsouve SKOŘÁPCE založené nejenom na základním proti-kladu (a prolínání) dvou postav, ale také na kontrastechobsažených v samotných povahách jednotlivých figur.To ze SKOŘÁPKY dělá opravdu hereckou lahůdku.

ALENA MIHULOVÁ:

PAVEL ONDRUCH: Což je velké téma celé hry. Jak jsi,Petro, četla Roxanu?

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:SKOŘÁPKU

PAVEL ONDRUCH: Vůbec ne. Spoléhal jsem, že k soběsedíte, že to mezi vámi zacvakne. Nevím, proč jsemtomu tak věřil. Vy jste se přece před zkoušením nikdynepotkaly. Risk to tedy rozhodně byl, ale já ho jako risknevnímal. Jaké bylo vaše první setkání?

ALENA MIHULOVÁ:

Daleko křehčí je nakonec Roxanaa Halina se naopak ukáže jako mnohem odvážnější, nežby kohokoli na začátku napadlo. Navíc i přes takovéobrovské rozdíly, dojde mezi protiklady ke sblížení,rozdílnost není na překážku...

Její svět a její maska byl pro měodstrašující. Když někoho takového potkám, většinou sevyděsím. Ale obdivuji, když se v životě někomu podaříudělat výhybku ze zajetých kolejí a dát prostor novým,které vycházejí opravdu z nás. To je vždycky obrovskýúspěch. Je velmi těžké takovou výhybku udělat. Ale sna-ží se o to hodně lidí, i já. Dojalo mě, že Roxana (a i Halina)to na základě svého vzájemného setkání dokáží. Dajívýhybku. Roxana zkouší odhalit, co cítí a zkouší se pře-stat bát. Hledá svůj prostor. Snaží se tím přijít na to, pročmá masku a zjišťuje, že jí nedělá dobře, i když si původ-ně myslela, že ano. Ale s ní se nevnímá plnohodnotně.A pak si najednou dovolí mít ráda samu sebe.

Mám radost, že se tohle povedeoběma figurám. A dokonce to nevypadá, že by se kesvým starým životům někdy chtěly vrátit.

Ale samozřejmě jsem Roxanuna začátku vnímala jako super krávu a jsem hrozně ráda,že je to mnohem složitější.

A co sis říkal ty, Pavle, když jsi popr-vé přečetl ? Říkal sis: co si s těma holkamapočnu?

Milan Hein mi říkal nějaké možnostiobsazení Roxany a mezi nimi byla i Petra. Nejdřív jsemnevěděla, která to je a pak jsem si vzpomněla, že hrálav Pusinkách.

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:

PETRA NESVAČILOVÁ:

ALENA MIHULOVÁ:

A prý jsi řekla: to je ta tlustá!

Já jsem nevěděla, že jsi tam vypa-dala jinak. Ne, pamatovala jsem si jenom pocit. Bylas misympatická. To je všechno. Dnes už dost dám na svouintuici. Pak jsme se náhodou viděly v České televizi.Točila jsem seriál Trapný padesátky, a když jsem odchá-zela přes turnikety, Petra tam na někoho na sedačcečekala. Šla jsem k ní a byla to láska na první pohled.Najednou jsem věděla, že i ten matný dojem, co jsemměla z Pusinek byl správný.

Mně zavolal Milan Hein a řekl mirovnou, že chce, abych hrála s Alenou. A já řekla ano!Měla jsem velikou radost, protože Alenku znám zeSestřiček a Krávy a moc se mi líbila.

Je ale důležité, že Kráva je názevfilmu a já jsem v něm nehrála titulní roli.

Když jsme se viděly v České tele-vizi, tak jsme začaly přes sebe hned mluvit a všechnojsme si řekly, třeba to, jak z toho máme strach, ale že sito užijeme...

...že to je strašně těžké, a co s tímbudeme dělat, ale že do toho půjdeme, protože to jenádherné. Prostě jsme se ujistily, že to spolu zvládneme.

PAVEL ONDRUCH: A jak jste pracovaly na svých rolích?

ALENA MIHULOVÁ:

SKOŘÁPKA

PETRA NESVAČILOVÁ:

Strašně ráda bych řekla něco o he-recké technice a o tom, jak se ve mně rodí figura, a jakvšude kolem sebe pozoruji Haliny, ale ona to není prav-da. Hledám to, s čím souzním já. Zkoumám to, co je z téfigury ve mně, jak se můžu ponořit do pravdy, jak mocmůžu jít hluboko pod text. Pro mě je takdobře napsaná, že v ní najdu vše. Nejsem žádná intelek-tuálka, já prostě jen přečtu text, který mě navede k tomu,co hrát. A kromě toho pro mě na čtených zkouškáchbylo hrozně fajn... – no prostě to, jak jsi nás režíroval,jak jsi o tom mluvil, kolik jsme dostaly informací. Takžeprostě dobrý autor, dobrý režisér a bezvadná partnerka.Pokud tam teď něco podělám, je to jen a jen moje věc.

Já potichu čtu text a dumám si.A hodně vycházím ze sebe, ze zkoušení s vámi a z těchsituací, které vznikají mezi mnou a Alenkou. Koukám nasvoji postavu skrze její oči a skrze naše vzájemnézrcadlení. A také se rozhlížím a zkoumám podobnéholky – představuji si jejich světy a přístupy k životu.A všímám si hodně masek, i té své. Dochází mi u toho,kolik má člověk předsudků vůči lidem. Vejde třeba právědo knihovny a uvidí tam nějakou šedou myš, ale za tímčlověkem je toho daleko víc, než jen jeho maska, je tamdaleko větší svět, který nevidíme. Hrozně mě baví před-stavovat si všechny ty šance, které jsou v nás obsaženéa pozorovat všechno to, co není na první pohled vidět.

PAVEL ONDRUCH: Co byste chtěly, aby si divák odná-šel z představení? Co by mu mělo běžet hlavou?

ALENA MIHULOVÁ:

PETRA NESVAČILOVÁ:

Hlavně, že mu tou hlavou aspoňněco poletí. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby si lidiřekli, a teď to bude znít jako fráze, ale já to beru vážně:dej si pozor na své vztahy, staráš se o ně? I přátelství jetřeba živit jako lásku. Třeba si některý z diváků zajde sněkým, s kým dlouho nebyl a má ho rád, na kávu úplněobyčejně si pokecat. Ale musím se také přiznat, že jsemsobec. Přeji si, aby nám to vydrželo. Aby my s Péťou jsmebyly ty, co jednou za čas zajdou na kávu, anebo si zavo-lají. Nikdy jsem nezažila takto hezké čtené zkoušky, aran-žovačky a zkoušení. Vím, že to není záruka úspěchu, nic-méně je to víc, jak měsíc života a já si svého života vážím.Jsem proto ráda, že ho můžu prožít takto tady s vámi.

Souhlasím a bylo by i hezké,kdyby si divák odnesl domů nově probuzené já. A takéto, že nás to s Alenkou baví, a že to bavilo i je. Prostěradost!

Pavel Ondruch

Zaznamenal Pavel Ondruch

V Divadle Ungelt můžete v sezóně 2015/2016 dále vidět

Kamenná scéna

DEŠTIVÉ DNY - Keith Huff

. Janusz Klimsza.

KDO ŽIDLI MÁ, BYDLÍ!

Milan Hein, Marta Kubišová KarelŠtolba.

KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI – Tennessee Williams

Jitce Čvančarové, MartinuHofmannovi Ondřeji Novákovi Pavla Ondrucha.

.

MEZI ÚTERÝM A PÁTKEM - Joanna Murray-Smith

Regina Rázlová, Milan Hein, JitkaČvančarová Petra Nesvačilová. Janusz Klimsza.

NA ÚTĚKU – Pierre Palmade a Christophe Duthuron

Janu Štěpánkovou Zlatu Adamovskou.Ladislav Smoček.

Americké drama je hrou o síle přátelství a zároveň kriminál-ním příběhem. Drsní chlapíci Denny a Joey jsou přáteli oddětství, které oba strávili na chicagském předměstí. Dnes jsouparťáky u chicagské policie. Hrají Richard Krajčo a DavidŠvehlík Režie

Měsíčník Českého Rozhlasu, natáčený za účasti diváků, vysílanýna stanici ČRo 2 Praha. Stálým průvodcem rozhlasové hodinkyje zpívá a k pianu usedá

Spoluúčinkují hosté, kteří se v pořadu střídají.

Samota, neutuchající déšť, blížící se potopa a tři lidé hledajícívýchodisko. Slavné drama velikána amerického divadla nabízítři velké herecké příležitosti -

a v režii

Odehrává se v Londýně. Do vyrovnaného dlouhotrvajícíhomanželství vchází mladá novinářka. Jen pár otázek. A nic není,jak na první pohled vypadá. Vynikající tragikomedie, která semůže stát všem. Hrají

a Režie

Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném set-kání dvou obyčejných žen vydávajících se na cest za svobo-dou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno. Ve hře, kteráse s humorným nadhledem dotýká i témat nelehkých můžetevidět aRežie

EXPRES NA ZÁPAD – Cormac McCarthy

FrantiškaNěmce Radka Holuba Petr Slavík

HRA O MANŽELSTVÍ – Edward Albee

Strhující psychologické drama. Kultovní dílo americkéhoautora, mj. laureáta Pulitzerovy ceny, jehož dva romány bylyúspěšně zfilmovány. Film „Tahle země není pro starý“ byl oce-něn čtyřmi Oskary.¨Nevšední setkání dvou diametrálně odliš-ných lidí v zašlém newyorském bytě - univerzitního profesoraa bývalého trestance. Vzácné herecké příležitosti pro

a . Režie .

Chantal Poullain Jiří SchmitzerLadislav Smoček.

KURTIZÁNA – Pavel Ondruch

LEDŇÁČEK – William Douglas Home

FrantišekNěmec Alena Vránová

Petr Kostka Ladislav Smoček.

jako Gillian a jako Jack.Režie

Stylová anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi.Po padesáti letech se setkává slavný spisovatel (

) se svou dávnou láskou ( ). Je tu ale ještějeho komorník ( ). Režie

Jevištní dramatizace na motivy francouzského milostnéhorománu Sidonie-Gabrielly Colettové. V roli někdejší kurtizány

, v roli jejího milence , v roli jehomatky Dramatizace a režieChantal Poullain Igor Orozovič

Regina Rázlová. Pavel Ondruch.

NA VAŠE RIZIKO! – Peter DarrellChantal Poullain Jiří Schmitzer

Zdeněk Dušek.

POSLEDNÍ ROMANCE – Joe DiPietro

Alena VránováPetr Kostka

Carmen MayerováJan Bochňák / Jakub Turek

Petr Slavík.

ŠEST TANEČNÍCH HODIN V ŠESTI TÝDNECH – Richard Alfieri

Chantal Poullain Pavel Kříž. Zdeněk Dušek.

SMRT A DÍVKA - Ariel Dorfman

Lucie Štěpánková, TomášDastlík Petr Stach. Jiří Svoboda.

VZPOMÍNKY ZŮSTANOU – Bernard SladeZlata Adamovská

Lucie Štěpánková Jana StrykováPetr Štěpánek Vilém Udatný Pavel Kikinčuk

Viktor Polesný.

a v poutavém psychologic-kém příběhu. Poullain v roli francouzské šansoniérky přijížído Anglie převzít dům po svém právě zesnulém otci. Dědictvíje ovšem komplikované. Je s ním spojeno věcné břemeno -Schmitzer. Režie

Americká hra o lásce, na kterou není nikdy pozdě. Úsměvnýi bolavý příběh tří starších lidí. jako stáleatraktivní sedmdesátnice Carol, jako vitálníosmdesátník Ralph, jako jeho ustaranásestra Rose a v roli Mladého muže.Režie

Světově proslulý divadelní hit opět na českém jevišti. MadameLily Harrison si najme Michaela Minettiho, aby ji naučil swing,tango, valčík, foxtrot, ča-ču a moderní tanec. Hrají a tančí

a Režie

Křehká žena se může postavit do cesty svému trýzniteli jediněs pistolí v ruce. Co na tom, že je to úspěšný lékař, kteru přišeljen na krátkou návštěvu? Ani její manžel jí nezabrání využítjedinečné šance na spravedlnost.

a Režie

Milostný příběh i strhující rodinné drama.a / jako matka a dcera.

a / v mužskýchrolích jímavého příběhu. Režie

PAN HALPERN A PAN JOHNSON – Lionel Goldstein

Petrem KostkouFrantiškem Němcem. Ladislav Smoček.

POSLEDNÍ RECITÁL MARTY KUBIŠOVÉ

Marta KubišováPetra Maláska Karla Štolby

Milanem Heinem

RŮŽOVÉ BRÝLE – Susan Bigelow a Janice Goldberg

Anglická tragikomedie. U hrobu paní Florence se setkají dvastaří muži, pan Halpern a pan Johnson. Hra měla světovoupremiéru v Londýně a svou poslední roli v životě si v ní zahrálSir Laurence Olivier. Divadlo Ungelt ji uvádí sa Režie

Umění odejít je disciplína, kterou zvládá málokdo.má však v tomto ohledu jasno. Její poslední

recitál s živou kapelou neboa s hostem nabídne to nejlepší z kariéry tétouhrančivé osobnosti. Nezapomenutelný večer plný zraléhomuzikantství a oduševnělého lidství.

Irskou hospodu a židovské lahůdkářství dělí jen úzká ulička,jejich majitelky, postarší vdovy, však rozděluje nejen nábožen-ství, ale i dávný spor jejich zesnulých manželů. Dramatickýpříběh, odehrávající se v roce 1938 v Chicagu, nepostrádá irskýani židovský humor.Hrají aRežie

Zuzana Bydžovská, Hana Maciuchová Sabina Rojková.Lucie Bělohradská.

TOUHA JMÉNEM EINODIS

Marta Kubišová, Aneta Langerová, MilanHein, Ondřej Novák, Igor Orozovič hudební skupinaKarla Štolby Petra Maláska

Karel Štolba Marta SkarlandtováPavel Ondruch

Původní český komorní muzikál. Příběh, inspirovaný ne-všedním osudem baronky Sidonie Nádherné, poslednímajitelky zámku Vrchotovy Janovice. Kromě barvitéhoosobního života krásné a inteligentní baronky, přibližujekomorní muzikál také pohnuté historické okamžiky našízemě a coby ctitelé baronky v něm vystupují významnímuži minulého století, vídeňský novinář a literát KarlKraus, malíř Max Švabinský či básník Rainer Maria Rilke.Hrají a zpívají

anebo .

Hudba , Libreto a texty ,Režie .

Letní scéna

TOUHA JMÉNEM EINODIS

DÁRCI ŽIDLÍ

Zlata ADAMOVSKÁ

Prof. Dadja ALTENBURG-KOHL & Daniel PEŠTA

Jitka ASTEROVÁ

Norbert AUERBACH

Jiří BARTOŠKA

Prof. MUDr. VladimírBENEŠ, DrSc.

Martin BEZOUŠKA

Lucie BÍLÁ

Ing. Michal BORGES

Jana BREJCHOVÁ

Tereza BRODSKÁ

Hana BUREŠOVÁ

Zuzana BYDŽOVSKÁa Miroslav ETZLER

Aleš CIBULKA

Vilma CIBULKOVÁ

Věra ČÁSLAVSKÁ

Jitka ČVANČAROVÁ

Martina DELIŠOVÁ

Magdalena DIETLOVÁa Dr. Milan SLÁDEK

Michal DOČEKAL

Zeno DOSTÁL

Jaromír DULAVA

Josef DVOŘÁK

Helena DVOŘÁKOVÁ

Monika ELŠÍKOVÁ

Fero FENIČ

Ladislav FIALKA

Květa FIALOVÁ

pes FILIP

Ing. Jan FISCHER CSc.

Jefim FIŠTEJN

MUDr. Alfred GEBHARD

Václav HAUPT

Dagmar a VáclavHAVLOVI

Bohumila a WalterHEINOVI

Šárka HEJNOVÁ

Ljuba HERMANOVÁ

Hana a KarelHEŘMÁNKOVI

MUDr. Radkin HONZÁK

Prof. MUDr.

Cyril HÖSCHL,

DrSc., FRCPsych.

PhDr. Slavomil HUBÁLEK

Eva a VáclavHUDEČKOVI

František HUSÁK

Vítězslav JANDÁK

Nina JIRÁNKOVÁ

MUDr. Milan JIRÁSEK

PhDr. Vladimír JURAČKA

Jiří JUST

Jan KANZELSBERGER

Ivan KLÁNSKÝ

Dušan KLEIN

Milan KŇAŽKO

KOOPERATIVAPOJIŠŤOVNA, a.s.,Vienna Insurance Group

Miloš KOPECKÝ

Petr KOSTKA

Ing. Martin KRAFL

Richard KRAJČO

JUDr. Tomáš KRAUS

Pavel KŘÍŽ

Vendula KŘÍŽOVÁ

Marta KUBIŠOVÁ

MUDr. Roman KUFA

Jiří LÁBUS

Dalibor LACINA

Pavel LIŠKA

Radovan LUKAVSKÝ

Hana MACIUCHOVÁ

Jana MALÁ

Dana a Petr MALÁSKOVI

Carmen MAYEROVÁ

Zuzana a MatějMINÁČOVI

Jitka MOLAVCOVÁ

Otakar MOTEJL

Petr MOTLOCH

Kamila MOUČKOVÁ

Ladislav MRKVIČKA

Jiří MUCHA

Světlana NÁLEPKOVÁ

Václav NECKÁŘ

Luděk NEKUDA

Jitka NĚMCOVÁ

František NĚMEC

Petra NESVAČILOVÁ

Mathilde NOSTITZ

Ondřej NOVÁK

Ota ORNEST

Igor OROZOVIČ

Jeňyk PACÁK

Prof. MUDr. Pavel PAFKO,Dr.Sc.

Irena PAVLÁSKOVÁ

Halina PAWLOWSKÁ

Mgr. Robert PERGL

Libor PEŠEK

Prof. MUDr. Jan PIRK,DrSc.

Jindřich POLÁK

Viktor POLESNÝ

Václav POSTRÁNECKÝ

Chantal POULLAIN

Michal PROKOP

Vlasta PRŮCHOVÁ-HAMMEROVÁ

Regina RÁZLOVÁ

Vlastimil RIEDL

Pražská realitníkancelář ROYAL –Ing. Jaroslav Košťál

Linda RYBOVÁ

RYOR, a.s.

Alena SCHÄFEROVÁ

Jiří SCHMITZER

Jan a LibušeSCHNEIDEROVI

Vladimír a Petr SÍSOVI

Jan SKALICKÝ

Marta SKARLANDTOVÁ

Tomáš SLÁMA

Petr SLAVÍK

Ladislav SMOČEK

Olga SOMMEROVÁ& Olga ŠPÁTOVÁ

Jiří STACH / SimonaSTAŠOVÁ

Jiří SUCHÝ / Jiří

SVOBODA

Dana SYSLOVÁ

Petr ŠTĚPÁNEK

Jana ŠTĚPÁNKOVÁ

Karel ŠTOLBA

David ŠVEHLÍK

Libuše ŠVORMOVÁ

Jan TEPLÝ

Pavel TIGRID

TON a.s.

TRICO

Vilém UDATNÝ

Milan UHDE

Eva URBANOVÁ

Marta VANČUROVÁ

Petra a JosefVAVROUŠKOVI

Ondřej VETCHÝ

Pavel VĚTROVEC

Oldřich VÍZNER

Alena VRÁNOVÁ

Pavel VRBA

Petr WEIGL

Prof. PhDr. Petr WEISS

Anna WETLINSKÁ

Valérie ZAWADSKÁ

Zdeněk ZDENĚK

Stanislav ZINDULKA

UNGELT

DIVADLO UNGELT

– původně areál odpočinku pro kupce,v němž se vybíral poplatek (clo), zvaný ungelt.Odtud jeho dnešní název. Kromě celnice tadykupci měli dvůr, špitál a kostel. Po obvodu dvora,který sloužil jako tržiště, vyrůstaly nejstaršírománské domy. Základy tohoto domu, rovněžv románském slohu, pocházejí z 11. století a jsouk vidění v klubu divadla. Celý dům, včetně prostor,které byly zrekonstruovány na divadlo, tu stojíod 14. století.

Soukromé bylo slavnostněotevřeno 2. října 1995 panem Milošem Kopeckým,který divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo.To se nachází v divadelním klubu v unikátnímspolečenství dalších křesel a židlí - darů od spon-zorů a známých osobností českého veřejnéhoživota, příznivců divadla.

Kamenná scéna Divadla UngeltMalá Štupartská 1, Praha 1

www.divadloungelt.cz

Letní scéna Divadla UngeltNový Svět, Praha 1 – Hradčany

www.letniscena.cz

Umělecký ředitel a majitel Milan Hein

Spolupracovníci divadla:

Vydalo DIVADLO UNGELT s.r.o.Nový Svět 78/5, Praha 1 – Hradčany

Program připravili:

Foto:

Jiří Pritz, Martin Šimek, Linda Skarlandtová, Marie Krbová,Kateřina Šimková, Tomáš Dvořan, Radek Svoboda, David Zelinka,Ondřej Sýkora, Silvie Janáková, Lucie Mrvíková, Iveta Pažoutová,

Václav Bláha, Petr Holata a Tomáš Marvan.

Pavel Ondruch, Milan Hein,

Spoluzakladatel a autor interiéru Václav Haupt

Linda SkarlandtováJan Malíř

Duben 2016 / Sezóna 2015-2016

©