Slezská univerzitaFilozoficko-přírodovědecká fakultaInstitut tvůrčí fotografieOpava 2009

Slezská univerzitaFilozoficko-přírodovědecká fakultaInstitut tvůrčí fotografieOpava 2009

Obor: Tvůrčí fotografieVedoucí práce: odb. as. Mgr. Václav PodestátOponent : Prof. Mgr. Jindřich Štreit

DĚKUJI mnohokrát za vedení práce, konzultace a spoustu cenných rad a typů na

knihy a osobnosti spojené s touto problematikou odb. as. Mgr. Václavu Podestátovi.

Děkuji za výjimečnou laskavost a vyčerpávající přístup při shromažďování materiálů

k této práci, za poskytnutí cenných archivních materiálů, zpřístupnění dokumentace

a získání osobních kontaktů manželům Anně a Karlu Kocourkovým a jejich synovi

Ondřejovi Kocourkovi.

PROHLAŠUJI,

že práci jsem vykonala samostatně a použila pouze citovanou literaturu. Pokud v textu

uvádím přímou řeč, vycházím z osobních rozhovorů osob spojených s tímto tématem.

SOUHLASÍM,

aby tato práce byla zveřejněna zařazením do knihovny Filozoficko – přírodovědecké

fakulty Slezské univerzity v Opavě, a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a na

internetové stránky Institutu tvůrčí fotografie.

V Opavě, dne 1.9.2009

Jolana Moravcová

/3

OBSAH

Předmluva ...........................................................................................................5

Anna Kocourková

Životopis .............................................................................................................6

Fotografická tvorba ..............................................................................................9

Anna a její muži

Karel Kocourek ..................................................................................................29

Ondřej Kocourek ...............................................................................................37

Organizátorská n činnost ..................................................................................40

Závěr .................................................................................................................55

Anketa „Anna Kocourková“ ................................................................................56

Seznam použité literatury ................................................................................63

Seznam výstav ...................................................................................................64

Obrazová příloha .............................................................................................70

Novinové články ...............................................................................................74

Jmenný rejstřík ................................................................................................75

/4

PŘEDMLUVAProč právě Anna a Karel Kocourkovi? Snad je to dáno mým fotografickým původem.

Jsem rodačka z Chebu a díky chebské galerii fotografie – Galerii 4 jsem měla

neocenitelnou příležitost proniknout blíže do tajů fotografického umění. Při setkávání

se s fotografy a výtvarníky kolem této instituce jsem slyšela mnohé o legendární

Anně Kocourkové z Plzně, která svou neúnavnou organizátorskou a výstavní činností

ovlivnila nejednoho západočeského fotografa, malíře nebo sochaře. Původně jsem

se domnívala, že se ve své práci budu věnovat pouze Anně Kocourkové, ale již při

našem prvním setkání na dílně dokumentární fotografie „Ašsko po dvaceti letech“

pořádané Galerií 4 na podzim roku 2008 jsem pochopila, že její nejen životní, ale

i fotografická pouť je zcela neodmyslitelně spjata s manželem Karlem Kocourkem.

Toto mé zjištění víceméně potvrdily i odpovědi na anketní otázky, které jsem položila

několika významným fotografům, galeristům a výtvarným umělcům, jež se ní potkali

během své umělecké pouti. Snad nejvýstižněji se mému poznání odpovědí na otázku

„Jaká první myšlenka se Vám vybaví v souvislosti se jménem Anna Kocourková?“

přiblížil Václav Malina, ředitel Galerie Města Plzně: „Aničku Kocourkovou si

nedovedu vybavit bez Karla Kocourka, je to dokonale sehraná dvojka, oba jsou

ověšeni fotoaparáty a fotí si každý po svém. Anička je skvělá přes portrét a umění,

Karel je perfekcionalista a zabývá se především dokumentem. Svou ženu miluje

a stojí proto tak trochu v jejím stínu, je jí vždy plně k službám se vší skromností

ji upřednostňuje.“ I z této odpovědi vyplývá, že Kocourkovi nelze popisovat jako

autorskou fotografickou dvojici v pravém slova smyslu jakými jsou v české fotografii

například Alena Dvořáková a Viktor Fischer, Štěpánka Stein se Salimem Issou nebo

relativně nová autorská dvojice manželé Radim a Barbora Žůrkovi. Anna a Karel

Kocourkovi jsou svébytné osobnosti tvořící samostatně a přesto spolu, a tak bych je

chtěla ukázat i ve své práci.

Anna Kocourková, Dvojportrét, 28. 2. 2008

/5

ANNA KOCOURKOVÁŽIVOTOPISAnna Kocourková, roz. Štaifová, se narodila 17. září 1942 v Plzni, kde žije dodnes

ve stále stejném domě. Jedinými změnami byly stěhování v rámci domu o 2 patra

a název ulice, původně Klatovská třída, v době totalitní Třída 1.máje a nyní opět

Klatovská třída. Vystudovala Vyšší hospodářskou školu v Plzni, kterou ukončila

v roce 1960. Škola se mimochodem nacházela jen přes ulici od rodného domu. Ihned

po absolvování nastoupila do plzeňské Škodovky jako administrativní pracovnice.

V létě roku 1962 se při podnikovém zájezdu k moři do Bulharska seznámila s Karlem

Kocourkem, za kterého se za dva roky, tedy 16. 9. 1964 provdala. V roce 1965 se

manželům narodil první syn, pojmenovaný po otci Karel. Druhý syn, Ondřej, se

narodil v roce 1968. V květnu roku 1973 nastoupila po sedmileté mateřské dovolené

jako metodička do Krajského kulturního střediska v Plzni, kde měla na starosti

střídavě Odbory filmu, fotografie a výtvarného umění, kde nahradila ve funkci

Stanislava Bukovského. Zde pořádá soutěže, přehlídky, výstavy a přednášky v oborech

fotografie, filmu a výtvarného umění.1 Krajské kulturní středisko, které sídlilo v

Reslově ulici 12, se po roce 1989 transformovalo na Městské kulturní středisko a zde

pracovala Anna Kocourková do roku 1991. V letech 1972 až 1976 studovala na Škole

výtvarné fotografie v Brně, která byla předchůdcem Institutu tvůrčí fotografie Slezské

univerzity v Opavě. Jejím nezapomenutelným spolužákem byl dle slov autorky

například Vojtěch Bartek.

Anna Kocourková, Autoportrét, kolem 1972

/6

V letech 1978–1979 absolvovala dvouleté mimořádné studium na pražské AMU

– Fakultě filmové a televizní – obor umělecká fotografie. Zde se mohla účastnit

zapsaných přednášek a cvičení bez nutnosti skládat zkoušky z těchto předmětů:

Dějiny výtvarného umění – prof. František Dvořák, Fotografická technika – Jaroslav

Šimek, Skladba fotografického obrazu–Prof. Ján Šmok, Grafická úprava a tisk

– Jaroslav Krejčí, Dějiny fotografie – Ing. Peter Tausk, Dějiny uměleckých řemesel

– Dr. Milena Lamarová. Poté stihla ještě v letech 1977 až 1980 vystudovat nástavbu,

dnes pomaturitní studium, na Střední knihovnické škole v Praze – obor vzdělávání

dospělých.

Po revoluci v roce 1989 cítila Anna Kocourková potřebu dělat „kulturu“ jinak.

Podílela se na vzniku X-Centra, které bylo předchůdcem Galerie města Plzně.

X-Centrum2 vzniklo 1. 6. 1991 jako příspěvková organizace Magistrátu města Plzně.

Jeho první ředitelkou byla Jana Zemanová. Jana Zemanová i Anna Kocourková

byly do té doby pracovnice Krajského a potom přetransformovaného Městského

kulturního střediska. V roce založení přichází do X-Centra třetí žena, Helena

Fenclová, která se 1. 2. 1993 stala jeho ředitelkou. K tomuto datu odchází Anna

Kocourková a později i Jana Zemanová.

Od roku 1990 narůstají její organizátorské aktivity. Mimo své zaměstnání

se ve volném čase věnuje spolu s manželem širšímu výtvarnému životu nejen

v Plzni a jihozápadních Čechách ale i blízkém Bavorsku a Horním Rakousku.

Anna Kocourková, Ilustrace Christian Morgenstern, přijímací řízení na FAMU, 1977

/7

Stává se spoluautorkou, organizátorkou a kurátorkou mezinárodních sochařských

a malířských sympozií, výstav a různých doprovodných akcí.3

Počátkem února 1993 se Anna Kocourková spolu s manželem stěhuje na čas do

Prahy. Zde pracuje v nakladatelství Kincl & Hauner jako redaktorka, ale především

měla na starosti marketing. Nakladatelství se zabývalo převážně vydáváním

obrazových publikaci o české krajině a produkcí městských pohlednic, zejména Prahy.

Miroslav Hauner je také fotografem a plzeňským rodákem a spousta vydávaných

publikací tak byla věnována západočeskému kraji. K nejznámějším obrazovým

Miroslava Haunera patří knihy Plzeň (1976, část fotografií), Západní Čechy: krajina,

architektura, umění (1980, 1982, 1984, 1987), Česká krajina (1986, 1990) a Plzeň–

město (1995).

11.6.1997 odchází Anna Kocourková do předčasného důchodu. Vrací se zpět

do rodného domu v Plzni a od té doby se stává zcela nezávislá a věnuje se pouze

fotografii a organizátorské činnosti. Přestože v Praze strávila jen něco málo přes čtyři

roky považuje dobu zde prožitou za svá nejlepší léta.

V roce 1999 byla Anna Kocourková oceněna jako první cizinka a první občan

České republiky Kulturní medailí spolkové země Horní Rakousy na rakouském

velvyslanectví v Praze za své organizátorské aktivity, zejména za spolupráci při

pořádání desetiletého cyklu česko-rakousko-německých sochařských sympoziích

v rámci projektu Grenzgänger, probíhajícího v letech 1991–2000.

V roce 2001 obdržela cenu St.-Anna Preis za duchovní a kulturní sblížení tří

sousedních zemí Bavorska, Čech a Horních Rakous, kterou uděluje známá sochařská

rodina Reiterů 1x ročně v Julbachu v Horním Rakousku. Anna Kocourková je v 16-ti

leté historii předávání této ceny první a dosud jedinou Češkou, která ji získala.

V současné době žijí Anna a Karel Kocourkovi ve stejném domě v Plzni,

na Klatovské třídě 26...

ST-ANNA-PREIS

/8

FOTOGRAFICKÁ TVORBA

POČÁTKY

K fotografii přivedla Annu, podobně jako jejího manžela, náhoda. Po jejich

osudovém seznámení se v Bulharsku v roce 1962 na dovolené u moře, to byl právě

Karel Kocourek, který ji poté co si vzájemně vyměnili několik fotografií z onoho

pobytu přiměl dát jeden z jejích snímků, do soutěže „škodováckého“ fotoklubu.

A tato téměř jedna z prvních fotografií autorky, pořízená na vypůjčený fotoaparát,

nyní už nenalezená, zde získala 1.cenu. To by mohl být dle vzpomínek autorky

počátek její fotografické tvorby. Zhruba od roku 1964 společně navštěvovali různé

fotokroužky, které v té době fungovaly v Plzni a také fotoklub tehdejšího ROH

ve Škodovce, kde oba pracovali. Ve fotoklubech sbírali zkušenosti s technikou

fotografování, učili se pracovat a technicky zdokonalovat v temné komoře. Bylo to

pro oba období hledání se, fotografování zejména očima bez použití fotografického

přístroje, období ukládání obrazů do paměti. Po pěti letech této činnosti ve

fotoklubech usoudili, že jim neposkytují tolik volného prostoru, kolik by chtěli

a potřebovali. Zejména nedostatek volné kapacity v klubové temné komoře je přiměl

k zařizování a vybavování vlastního zázemí doma. V bytě na Klatovské třídě si

vybudovali velký ateliér. Od té doby se stali Anna a Karel nezávislými na fotoklubech

po technické stránce. Jenže vybavit se v té době kvalitnějšími fotopřístroji bylo dle

slov Anny Kocourkové docela obtížné. Jedním z důvodů bylo že, získat „devizy“

na zakoupení fotografických přístrojů nebo kvalitnějších fotografických materiálů

bylo pro běžného fotoamatéra prakticky nemožné. Kocourkovi byly členy Svazu

českých fotografů, založeného na 1. ustavujícím sjezdu v roce 1969. Před rokem

1989 byl Svaz českých fotografů (SČF), organizací, která sdružovala více než 6000

členů, měla krajské organizace, mnohé fotokluby byly bohatě dotovány podniky,

odbory i státem. SČF pořádal celostátní soutěže, organizoval výstavy,sdružovaly

amatérské tvůrce, vydával fotografickou literaturu, tedy spíše metodické brožury, a byl

reprezentantem české amatérské fotografie navazujícím v poúnorovém čase 1948 na

do té doby fungující fotokluby. Po stránce teoretické tak Kocourkovi zázemí měli.

Po stránce praktické, co se vybavení týče, jim nezbylo než hledat vybavení „z druhé

ruky“ v inzertních rubrikách tehdejších periodik. K tomu se váže úsměvná historka

o koupi jejich prvního fotografického přístroje značky Linhof, formátu 10x15 cm od

jedné vdovy po fotografovi v Rokycanech roku 1975. Tržní cena tohoto přístroje se

pohybovala kolem

/9

7 tisíc korun, vdova požadovala 3 tisíce a Anně Kocourkové se to zdál tento obchod

neseriozní. Snažila se vdovu přimět k navýšení ceny z její strany, ta ovšem necouvla

a přístroj jim prodala za počáteční požadovanou sumu.

Raná fotografická tvorba Anna Kocourkové byla čistě výtvarná, zabývala se ponejvíce

detaily městských prvků jakými jsou zdi a střechy domů, struktury asfaltových

komunikací, lidské stopy v čerstvě napadaném sněhu. Autorku fascinovaly obrazy

detailů přírodnin. K tomuto hledání zajímavých městských prvků možná přispěl

i fakt, že prvorozený syn Karel, byl dítě „nespavec“ a tak ve snaze uspat jej procházela

Anna s kočárkem nekonečné hodiny městem. Při této činnosti poznávala zajímavá

místa, kam se mohla opakovaně vracet a sledovat jejich proměny v čase. Naučila se

s sebou vozit jako nezbytné příslušenství v kočárku fotoaparát. Kočárek už dávno

nevozí, ale od té doby má u sebe nějaký fotografický přístroj téměř vždy.

Svoji první autorskou výstavu pod názvem „Fotografické obrazy“ uspořádali

společně se manželem Karlem Kocourkem v roce 1970, na podnět tehdejšího

metodika Krajského kulturního střediska v Plzni Františka Trčky. František Trčka

byl duchovním tvůrcem výtvarné skupiny Intensit. Skupina byla založena v roce

1967, jejími dalšími členy skupiny byli např. Jiří Degl, Antonín Lněnička a Stanislav

Bukovský. Anna a Karel Kocourkovi bývali hosty na jejich akcích a výstavách.

Intensit byl nucen díky výstavě v roce 1971, která byla těsně před jejím zahájením

oficiálně zakázána, svoji činnost přerušit až do porevoluční výstavy v roce 1991

v Domě kultury v Plzni, kdy se stali Kocourkovi jejich hosty. Skupina Intensit

svoji aktivní činnost nikdy oficiálně neukončila. Přátelství s Františkem Trčkou

a Stanislavem Bukovským vyústilo v jednu z oblastí fotografické tvorby obou manželů

Kocourkových. S nimi začali navštěvovat výtvarné ateliéry a dokumentovat výtvarné

projekty své i dalších pořadatelů.

/10

Výstava „Fotografické obrazy“ proběhla ve Výstavní síni na Náměstí Republiky

16 v Plzni, trvala pouhých deset dní, což prý byla doba pro tuto výstavní síň zcela

obvyklá. Jednalo se o černobílé velkoformátové fotografie detailů různých objektů,

detailů přírodnin. Snímky byly adjustovány přilepením čistou želatinou na sololitové

desky. Kocourkovi je mají dodnes pověšené doma v pracovně, bez zjevných známek

chemického poškození, způsobeného přirozeným dopadajícím světlem.

70. LÉTA 20. STOLETÍ

Počátkem sedmdesátých let začíná fotografovat spolu s manželem zdevastovanou

krajinu opuštěných rudných dolů v okolí Ejpovic ejpovickou krajinu mapují v období

let 1972 až 1976. Tyto fotografie dosud nebyly souborně prezentovány

na žádné výstavě. Anna Kocourková použila pouze malý sekvenční cyklus

„Putující kámen“ v počtu 5 fotografií na výstavě Ženy s kamerou II v roce 1974.

Pár fotografií ejpovické krajiny použila také v rámci plnění povinného úkolu na

Škole výtvarné fotografie v Brně. Od roku 1972 se zabývá i dokumentární fotografií,

zejména záznamy různých akcí.

Anna Kocourková, Ateliér V.Kudery-Křapíka, 1982

Anna Kocourková,

Fotografi cké obrazy, kolem 1970

/11

Poměrně velký vliv na tvorbu Anny Kocourkové mělo studium na Škole výtvarné

fotografie v Brně v letech 1972 až 1976. Zde se setkala s význačným výtvarníkem,

fotografem teoretikem, spisovatelem a pedagogem Dr. Václavem Zykmundem, který

v této škole působil poté, co mu byl v roce 1972 udělen zákaz vyučovat na vysoké

škole pro své zásadové postoje k pojetí kultury a umění. Do té doby, v letech

1960–1972, vedl na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

katedru výtvarné teorie a výchovy, kde habilitoval v roce 1966.

Anna Kocourková, Putující kámen,

Ejpovice, 1972–1976

/12

V letech 1978–1979 při absolvování teoretické výuky na pražské AMU–Fakultě

filmové a televizní zapůsobily na Annu Kocourkovou zejména přednášky fotografů

a teoretiků Ing. Petra Tauska a Prof. Jána Šmoka, a dále historika umění prof.

Františka Dvořáka.

Setkání s těmito osobnostmi neovlivnily dle Anny Kocourkové způsob jejího

fotografování ale způsob myšlení jako takového. Například citát ing. Tauska:

„Současné umění je estetikou situace“, si pamatuje a přemýšlí o něm dodnes.

V této době Anna Kocourková samostatně nevystavuje,

je účastnicí skupinových výstav Ženy s kamerou I, II a III

pořádané vždy v Praze na Staroměstské radnici, (1972,

1974, 1977), XI. Celostátní výstavy amatérské fotografie

v Praze (1968), I. Celosvazové výstavy výtvarné fotografie

na Staroměstské radnici v Praze (přelom let 1970/1971),

s manželem Karlem se účastní výstavy Manželé s kamerou

v Praze (1973) či soutěžní výstavy Štít Viléma Heckla

v Liberci (1976).

80. LÉTA 20. STOLETÍ–SOUČASNOST

Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let se

Anna Kocourková věnovala zejména dokumentární

fotografii. Toto období je spojené s účastí na pěti ročnících

víkendových teoretických dílen v letech 1983 až 1987

pořádaných prostřednictvím Zbyňka Illka metodika

Okresního kulturního střediska (OKS) v Chebu, od roku

1985 nově založenou institucí Galerií 4 – výstavní síní

OKS, kterou začal vést Zbyněk Illek. Anna Kocourková se

těchto dílen zúčastňovala nejen organizačně jako zástupce

nadřazeného Krajského kulturního střediska v Plzni, ale

spolu s manželem také jako autoři. Tyto dílny probíhaly

tři dny v Podlesí u Dolního Žandova. Účastníky byli

zájemci z celých západních Čech. Součástí dílen byly

přednášky věnované portrétu, krajinářství, dokumentární

fotografii, byli sem zváni významní fotografové a teoretici

fotografie, kteří anonymně hodnotili předkládané

fotografie účastníků, jichž bylo v posledním ročníku téměř

Anna a Karel

Kocourkovi,

PF 1976

(na fotografi i

Ondřej

Kocourek)

Pozvánka na II. výstavu fotografi í Fotoklubu ŠKODA, 1967

/13

stovka, hodnotili. Mezi pozvanými odborníky byli například Miroslav Vojtěchovský,

Jiří Macků, Pavel Štecha, Antonín Braný, Josef Moucha, Lukáš Kliment nebo

Bořek Sousedík. Postupem doby přestal způsob těchto dílen připadat hlavnímu

organizátorovi Zbyňkovi Illkovi inspirativní, protože spousta autorů nebyla ochotna

nechat se poučit, a proto začal své aktivity směřovat na užší okruh lidí, kteří byli

ochotni pracovat především sami na sobě. Těmito dílnami prošel například i Václav

Podestát, který tak pokračoval s vlastní fotografickou tvorbou přes ITF a FAMU až

pedagogické činnosti v oboru nebo také Eva Frančeová, Milan Kužel, Jan Rauner

a Libuše Jakubcová. Teoretické tvůrčí dílny se postupem doby změnily na týdenní

praktické dílny, jejichž účastníky se stali na jedné straně profesionální fotografové

a na straně druhé amatéři. Praktické dílny probíhaly v letech 1988–1992 postupně

v pěti oblastech chebského regionu – Ašsko, Lubsko, Františkolázeňsko a Skalensko,

Mariánskolázeňsko a samotný Cheb. Zde vytvořila autorka soubor Důchodový

věk, Medailon houslařského mistra Josefa Vávry z Lubů, portrétní cykly osobností

různých profesí, konceptuální soubory zabývající se městskými vývěsními štíty

a cedulemi. Dílen se účastnila spolu s manželem Karlem a se synem Ondřejem. Karel

Kocourek se věnoval dokumentaci průmyslových podniků a jejich zaměstnanců.

Syn Ondřej vytvořil cyklus Slavnosti mládeže, cyklus Ředitelé, cyklus portrétů pod

Anna Kocourková, Důchodový věk, Luby 1989

/14

názvem Podnikatelé. V roce 1998 byla Anna Kocourková, společně se svými muži –

manželem Karlem a synem Ondřejem, pozvána opět do Aše na tvůrčí dílnu Ašsko po

deseti letech, aby zde spolu s ostatními účastníky projektu zachytili změny, které se

v této pohraniční oblasti udály od roku 1988. I z této dílny vznikl obsáhlý katalog.

Anna Kocourková se zde věnovala cyklu vývěsních štítů hotelů a restaurací a opětovně

cyklu důchodový věk. Do Aše se fotografující Kocourkovi vrátili ještě potřetí, na

podzim roku 2008 na dílnu Ašsko po dvaceti letech. V tomto roce Anna požádala

o změnu svého obvyklého tématu, vypustila důchodový věk a věnovala se spíše cyklu

aktuálních vizuálních změn vzhledu města, např. detailů výstavby nové městské

komunikace. Muži Kocourkovi v tématech z předchozích ročníků pokračovali.

V souvislosti se spoluorganizováním

mezinárodních sochařských sympozií ve dřevě

Grenzgänger v letech 1991–2001 pořádaných na

různých místech v česko-rakousko-německém

pohraničí vytváří spolu s manželem portréty

účastníků a doprovodnou dokumentaci průběhu

těchto akcí. Součástí vystavovaných výsledků

sochařských prací se tak stává pravidelně

i expozice zhruba 30 až 50 snímků Anny

a Karla Kocourkových z průběhu každého

sympozia. Během 10 let tak vznikl bohatý

fotografický archiv tohoto projektu. Stejnou

fotografickou pozornost věnovali oba manželé

i dalším projektům, které spoluorganizovali: byla

to v letech 1992–1997 sympozia kovových plastik

Winged Arrow v Plzni a v letech

1999–2004 sympozia velkoplošné malby

v Plasech na téma Sanctus Ioannes Nepomucenna

Medioeuropaensis.

Nejnovějším projektem tohoto typu

je Karel Klostermann/2008.4

Anna Kocourková, Hotely a restaurace,

Ašsko po deseti letech, 1998

/15

Karel a Ondřej Kocourkovi, Tři klasické motivy,

Ašsko po deseti letech, 1998

Anna Kocourková, Důchodový věk, Ašsko 1988 Karel Kocourek, Aritma, Ašsko, 1988

Karel Kocourek, Ohara, Ašsko, 1988

Ondřej Kocourek, Slavnost mládeže, Ašsko, 1988

Ondřej Kocourek, Slavnost mládeže, Ašsko, 1988

/16

Od roku 1996 fotografuje Anna Kocourková intenzivněji barevně. Odchodem do

předčasného důchodu v roce 1997 nastává období absolutní tvůrčí svobody. Autorka

získává pro svoji tvorbu dostatek času, vnitřní klid. Postupně vznikají soubory

nearanžovaných záběrů na první pohled obyčejných a všedních věcí,

ve kterých se objevují skryté obrazové symboly a vizuální metafory, které jsou

následně sestavovány do neobvyklých spojení. Barva v jejích fotografiích tak mnohem

intenzivněji působí na vnímání obrazového sdělení, přesto, že v některých snímcích

je barva velmi redukována. Od počátku nového tisíciletí Anna Kocourková své dílo

hojně vystavuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. Výstavy prezentují cykly

s názvy Totální poezie (1996–dosud neuzavřený cyklus), Mail-art (1997–dosud

neuzavřený cyklus), Homage (2003–2004), Citace (2000–2003), Město

(2004–dosud neuzavřený cyklus), Construction (2004), Osm zastavení (2004)

a novější mini soubory pod názvy Monochromy, Triptychy, Diptychy, Autosalon

BMW, Červený Les, Pasov, Pletivo nebo Zrcadlo přírody z let 2004–2009.

Anna Kocourková, Pavel Přikryl, Sympozium Grenzgänger, Haidmühle, 1993

/17

Cyklus Totální poezie začal vznikat v roce 1996, dosud je neuzavřený. Dle slov

autorky není snadné udělat dobrou fotografii, proto soubor vzniká pomalu, po

jednotlivých snímcích, většinou při cestování, pouze dva snímky pocházejí přímo

z Plzně. Obsahově představují náladové fotografie krajiny, architektonické detaily

staveb, detaily dlažeb z různých koutů Evropy nebo motivy kontrastů a harmonie

hmoty a světla vytvářených barevnými vitrážemi katedrály v Bayeux. Nutno

zdůraznit, že tento cyklus patří mezi autorčiny nejoblíbenější fotografie. Výstavní

formát snímků je cca 1 m x 0,7 m, vznikaly klasickou cestou barevné analogové

fotografie, v současné době čítá cyklus zhruba 30 snímků. Prezentace cyklu není

pevně daná, většinou nejsou vystavovány všechny snímky najednou, jejich uspořádání

je závislé na typu a velikosti výstavního prostoru. Velkou zásluhu ve výběru fotografií

tohoto cyklu lze přičíst i synovi Ondřejovi, který bývá hned po muži Karlovi jedním

z prvních kritiků autorčiných fotografií.

Anna Kocourková, TOTÁLNÍ POEZIE, Klatovy, 1998

/18

Cyklus Mail-art

(1997–dosud neuzavřen),

vystavený poprvé

v roce 2002 v Plzni

představuje originální

poštovní korespondenci

mezi Annou a Karlem

Kocourkovými

s hornorakouským

literátem a výtvarníkem

Richardem Wallem

z Katsdorfu. Umělci

se navzájem poznali

v březnu roku 1997

v Plzni při výstavě

koláží a literárním

čtení básní a esejí Richarda Walla uspořádané Rakouskou knihovnou v Plzni pod

záštitou Úřadu pro kulturní vztahy se zahraničím spolkové země Horní Rakousy

a Rakouského kulturního institutu v Praze. Kocourkovi posílají fotopohlednice

a Richard Wall odepisuje vlastními pohlednicemi vytvářenými formou koláže a jiných

kombinovaných technik. Tento projekt zahájený v roce 1997 stále pokračuje a za

tuto dobu vzniklo více než 400 ks navzájem poslaných zásilek. Sami Kocourkovi

odeslali přibližně

250 kusů. Soubor byl

vystavený v České

republice, v Rakousku

a Itálii. V současné

době Kocourkovi

přemýšlejí o změně

formy fotopohlednic.

Přáli by si, aby Richard

Wall dotvářel a posílal

zpět přímo jejich vlastní

fotografie.

Anna Kocourková, TOTÁLNÍ POEZIE, Bayeux, 2002 (2x)

Anna Kocourková

TOTÁLNÍ POEZIE

Granville, 2002

Pont du Hoc, 2002

/19

Při své organizátorské činnosti se Anna Kocourková mnoho let setkává s výtvarníky

z celé Evropy a tak při návštěvách jejich ateliérů vytváří nejen běžnou dokumentaci

a jejich portréty ale nachází zde inspiraci pro své dva cykly Homage a Citace.

Cyklus Homage (2003–2004), nebo-li pocty českým i světovým umělcům jakými

jsou Václav Boštík, Václav Malina, Jiří Kolář, Ladislav Novák, Jesús Rafael Soto,

Hubert Huber, Robert Delaunay, Hermann Nitsch, Pino Guzzonato, Koloman

Moser, Piet Mondrian, atd. představují obrazové srovnání, volné asociace

inspirované díly výše jmenovaných a zároveň emotivní vazby autorky k těmto

osobnostem. Autorka ve svých záběrech nalézá tvaroslovné geometrické prvky

děl „citovaných umělců. Soubor představuje v současné době zhruba 12 snímků.

Poprvé byl vystaven v kabinetu Městské galerie Městského muzea v německém

Degggendorfu v roce 2004.

V cyklu Citace (2000–2003) se jedná o snímky autentických fragmentů z reálného

díla umělce jakými jsou snímky s názvem Fritz Hundertwasser nebo Man Ray.

Některé záběry vznikly přímo v uměleckých ateliérech citovaných osobností jakými

jsou snímky Pino Guzzonato a Carlo Scarpa.

Anna a Karel Kocourkovi,

Mail-Art, 1997–99

Richard Wall,

Mail-Art, 2002

Anna

Kocourková,

– HOMAGE

(1) Hubert

Huber, 2004

(2) Hermann

Nitsch, 2004

(3) Ladislav

Novák, 2004

– CITACE

(4) Fritz

Hundertwasser,

2004

(5) Man Ray,

2003

/20

Cyklus Město (2004–dosud neuzavřen) častěji prezentovaný pod názvem Stadt

představuje detaily struktury dlažeb a stop v asfaltu na zdech a silnicích, mizející

detaily stopy laku oprýskané dopravní značky. Leckdy se objeví barevná duha, nebo

paprsek světla, rozhraní tmavých a mizejících ploch, barevné čáry v asfaltu jako stopy

existence v čase. Čas a působení klimatických změn jakými jsou déšť, sníh nebo mráz

se tak nevědomky stávají spoluautory tohoto cyklu. Soubor Stadt je podobně jako

cyklus Totální poezie stále otevřen, inspirace městskými motivy je nekonečná.

Anna Kocourková, MĚSTO

Madrid, 2005

Praha, 2005

Anna Kocourková, MĚSTO, Plzeň, 2004

/21

V cyklu Construction (2004) se objevují motivy fragmentů

soudobých technických staveb, jsou to detaily nýtované

konstrukce kovového mostu v Antverpách s kresbami sgrafitti.

Tyto kresby zdánlivě obsahují tajemné vzkazy, které stejně jako

kdysi skalní kresby předávají poselství jen zasvěceným. Cyklus

představuje celkem 8 fotografií a poprvé byl představen během

výstav Colors of Anna Kocourková v roce 2005 v Galerii

U Bílého jednorožce v Klatovech.

Osm zastavení (2004) je cyklus snímků vyspravované

a pospojované hmoty silničního povrchu v náhodně vzniklých

symbolech kříže inspirující se středověkým počtem Křížové

cesty. Autorka je fascinována texturou silničního povrchu,

monochromatické pozadí rozčleňují dělící bílé a spojnicové

černé asfaltové čáry umocňující předobraz kříže.

Nejnovější minisoubory o počtu 3–4 snímky s názvy

Monochromy, Triptychy, Diptychy, Autosalon BMW, Červený

les, Pasov, Pletivo vznikaly zhruba v posledních čtyřech

v letech, tj. od roku 2004 do roku 2009. I v těchto malých

sériích hrají rozhodující roli na snímcích jasné geometrické

minimalistické struktury (Pletivo I,II, III, 2005) či impresivní

shluky barevných

skvrn (Červený les,

2005) zachycené

často v samotném

centru velkoměst ve

výkladních skříních

luxusních obchodů,

na oplocených

ohradách stavenišť

či v odlescích kapot

nablýskaných

limuzín.

Anna Kocourková, CONSTRUCTION,

Antwerpen, 2004 (2x)

Anna Kocourková,

TRIPTYCH,

Praha, 2004Anna Kocourková, Osm zastavení I-III, 2004

/22

Anna Kocourková, Monochrom, Plzeň, 2004 (4x)

Anna Kocourková, Diptych, Amsterdam II, 2004 (2x dole)

Anna Kocourková,

Pro Petra Schlemihla I–III, 2006

/23

Zajímavý je také minisoubor 3 fotografií Pro Petra Schlemihla (2006), volná asociace

na téma muže, který zaprodal svůj stín za značné bohatství Ďáblovi, jedná se

o stínohry postav na oprýskané barvě vodorovného silničního značení

Tento soubor se stal majetkem depozitáře Artotéky města Plzně, což je instituce

zřízená v roce 1996 Radou města Plzně a spravovaná Odborem kultury magistrátu

města Plzně. Posláním Artotéky je nakupovat výtvarná díla do majetku města,

soustřeďuje se především na tvorbu umělců působících na území města Plzně

a plzeňského regionu. Artotéka města Plzně čítá dle posledních údajů na

120 uměleckých děl.

Prvním a dosud jediným souborem

inscenované fotografie je cyklus Zrcadlo

přírody (2007), kdy autorka použila

skleněné zrcadlo k dotvoření záběrů

kontrastu stromů a nebe. zrcadlo jako

takové je na fotografiích přiznáno.

Zcela čerstvými jsou fotografie z projektu

Čechy leží u moře (2009), pořádaného

Galerií města Plzně a Městskou galerií

v německých Brémách. Anna Kocourková

zde nafotografovala cyklus fotografických

zážitků z návštěv ateliérů výtvarných

kolegů z Brém. Vznikly tak snímky detailů

záhybů sedaček a židlí v konfrontaci

s detaily materiálů používaných k malbě,

s detaily částí pomalovaných ploch,

barevných cákanců a dalších ateliérových

propriet. Karel Kocourek se stejného

projektu účastnil také, jeho výsledkem

byla fotografické dokumentace pečlivě

připravené dvoudenní anabáze brémským

umělcem a iniciátorem projektu Tilmanem

Rothermelem, který ukazoval Anně

Kocourkové cestu k moři.

Anna Kocourková, Zrcadlo přírody, 2007

/24

Anna Kocourková si při fotografování

zakládá na tom, že vždy fotografuje na

plný formát, tj. bez nutnosti výřezu

požadovaného záběru, své fotografie nikdy

nearanžuje, vždy jsou jen fotografickým

výřezem obrazu reálné skutečnosti.

Přibližně do roku 2008 fotografovala

Anna své cykly výhradně analogovým

přístrojem. Nyní používá ke své tvorbě

i fotoaparáty digitální. Nejoblíbenějšími

a nejpoužívanějšími fotoaparáty obou

typů jsou pro ni i pro manžela Karla

produkty od Nikonu (F70, F80, D80)

a velkoformátové Cambo 9x12 s objektivy

od Nikonu.

Anna záběry neinscenuje, své snímky většinou potkává náhodně, nalezené obrazy v ní

vyvolávají nejrůznější asociace, přesto jsou téměř vždy dílem okamžiku, není možné

vracet se na stejná míst a zhotovit dokonalejší záběr. Svou roli vždy hraje správný čas

na správném místě, neopakovatelná světelná atmosféra, autorčin pocit. Divák, při

pohledu na fotografie Anny Kocourkové, získává šanci zapojit své smysly a rozvíjet

svoji představivost. Bývá tak vtažen do poetického světa autorčiny mysli bez rušivých

vlivů odvrácené strany civilizace. Neboť civilizovaný člověk je zvyklý vnímat obrazy

v celcích, jednotlivé detaily mu unikají nebo je zcela velkoryse přehlíží.

Anna Kocourková

Čechy leží u moře, Ateliéry,

Bremen, 2009

Karel Kocourek, Čechy leží u moře,Tilman Rothermel ukazuje

Anně Kocourkové cestu k moři, Bremen, 2009

/25

Její fotografické obrazy reálné skutečnosti vypadají

podobně poeticky a fantaskně jako obrazy

malířské. Rané snímky vycházely z podobných

tendencí českého surrealismu a druhé vlny

avantgardy, kterému se věnovali např. Jindřich

Štýrský nebo Emila Medková, později pak Vilém

Reichmann nebo jeden z Anniných pedagogů na

Škole výtvarné fotografie v Brně Václav Zykmund.

Ten o jejích fotografiích v době studia napsal:

„Všechny Vaše snímky do jednoho se mi velmi

líbí. Kolekce jako celek rozhodně patří k tomu

nejlepšímu, co v naší škole vzniklo. Máte velmi

jednotný styl, jednotnou techniku. Všechny Vaše

snímky vyvolávají velmi konkrétní, osobitou

atmosféru se silným emotivním nábojem. Velmi

sympatické je, že dovedete experimentovat

a že ve svých experimentech dosahujete stejně

sympatických výsledků jako v klasické fotografii.“

Současné barevné fotografické cykly Totální poesie

nebo Osm zastavení mohou vyvolávat paralelu

s cykly Ticho a Kříže volné fotografické tvorby Dušana Šimánka, který je podobně

jako Anna těžko zařaditelný do kontextu české fotografie. Oba spojuje podobné

vnímání skutečnosti, které je nepochybně vlastní malířskému cítění. Své fotografie

nemanipulují, pracují s barevnými plochami, jež vytváří výsledné kompozice, které

přesahují rámec tradiční fotografie a přibližují se tak více umění malířskému.

Podobnou cestou fotografie jako Anna Kocourková tedy fotografováním banální

reality povýšené na básnické výpovědi s metafyzickým podtextem, což umocňují

samotné názvy jeho snímků, se od roku 2000 věnuje o generaci mladší plzeňský

básník, fotograf, výtvarník Pavel Štýbr (1957), je vlastně jeden z mála fotografů,

jenž se objevuje po boku Anny a Karla Kocourkových mezi malíři a sochaři na

skupinových projektech a prezentacích západočeské výtvarné scény, která v posledních

pořádá Galerie města Plzně pod vedením Václava Maliny (X+X 2006, Jasná zpráva

2007, Plzeňská pěna 2007, Čechy leží u moře 2009).

Anna Kocourková, Červený les, 2005

/26

Při rozhovorech s autorkou jsem se ptala co je jejím hnacím motorem pro vznik

nových cyklů, Anna Kocourková odpověděla, že největší motivací pro ni bývá

většinou termín další výstavy. Nechce neustále ukazovat jen to co už je veřejnosti

známé, vždy se snaží přidat nový záběr do dosud neukončených cyklů anebo

minicyklus fotografií zcela nových.

Anna Kocourková,

MĚSTO, Klatovy, 2007

(4x)

/27

KNIŽNÍ OBÁLKY

Jedním ze způsobů užití a zároveň prezentace výtvarné

fotografie se pro Annu Kocourkovou stala dlouholetá

spolupráce s nakladatelstvím Odeon. Její fotografie,

mnohdy koláže ze dvou snímků tvoří přebaly více než

10 knih beletrie v edici Světová knihovna, vycházející od

roku 2000. Zajímavé je, že dílo přečte většinou manžel

Karel, převypráví jej Anně a společně potom vyberou

a finálně adjustují vhodné snímky pro knižní přebal.

Anna Kocourková, knižní přebaly z edice

Světová knihovna, nakladatelství Odeon

/28

ANNA A JEJÍ MUŽIKAREL KOCOUREK Karel Kocourek se narodil v Bechyni 16.9.1937, v roce 1961 odešel na studovat na

Vysokou školu strojní a elektronickou, obor strojní do Plzně. Po ukončení studia

v roce 1967 se stal mladý diplomovaný inženýr konstruktérem jaderných elektráren

v plzeňské Škodovce. S budoucí manželkou Annou se seznámil během podnikového

zájezdu k moři do Bulharska, jak je již zmíněno v kapitole Životopis Anny

Kocourkové. Konstruktérem ve Škodovce byl do roku 1975. V letech 1975 až 1987

byl zaměstnán na dnes už neexistujícím Výstavišti v Plzni, kde se podílel na realizaci

veletrhů a výstav. Poslední dva roky před revolucí v roce 1989 strávil v podniku

Domácí potřeby Plzeň jako technik. Ihned po sametové revoluci založil již v roce

1990 spolu se synem Ondřejem vlastní fotografický ateliér pro umění a reklamu

pod názvem Atelier Kocourek (AK). V roce 1992 se na čas odstěhoval společně se

ženou do Prahy, kde rovněž pracoval v nakladatelství Kincl&Hauner jako technický

redaktor, se podílel zejména na tvorbě pohlednic Prahy a Plzně, PF, kalendářů Prahy

nebo Kamila Lhotáka, na produkci katalogu Aleše Lamra. V roce 1994 definitivně

odchází na „volnou nohu“. Stává se fotografem akcí Galerie města Plzně, pořizuje

technickou fotodokumetaci pro plzeňskou Škodovku. Paralelně se svojí prací

spolupracoval a nadále spolupracuje s manželkou Annou na realizaci a obrazové

dokumentaci mezinárodních uměleckých projektů Grenzgänger, Winged Arrow,

Sanctus Iohannes Nepomucena, Karel Klostermann. Fotografem Galerie města Plzně

zůstává i v současnosti, pro kterou neúnavně a poctivě dokumentuje většinu jejich

akcí jako jsou vernisáže, přednášky, umělecké workshopy atd.

/29

FOTOGRAFICKÁ TVORBA

K fotografování přivedla Karla Kocourka náhoda. Jeho

bratr František, ještě v době, kdy bydlel v Bechyni dostal

fotografický aparát, který nepoužíval. Karel si jej jednou vypůjčil

a fotografování se mu od té doby stalo celoživotní zálibou. V 60.

letech se začal soustavně zabývat černobílou fotografií. jeho

snímky maximálně využívají světelné škály v nichž vyniká krása

přírodního nebo uměle vytvořeného detailu. Dle slov autora

přibližně do roku 1966 fotografoval s vědomím toho, co by chtěl

vyfotit. Ne vždy byla představa stejná jako výsledný snímek, po

roce 1967 po však už začal fotografovat v duchu snímků, které

děla dodnes. Své snímky poprvé samostatně prezentovali společně

se ženou na výstavě Fotografické obrazy v Plzni v roce 1970.

Počátkem 70. let spolupracuje

s časopisem Vlasta, kam dodává

reportážní fotografie k článkům.

začíná fotografovat cyklus Opuštěná

krajina (1972–1976) v prostředí

zaniklých rudných dolů u Ejpovic,

tento cyklus dosud nebyl nikde

souborně vystaven. Opuštěná krajina

odpadových hald a industriálních

pozůstatků patří k prvním pokusům

o jakousi „ekologickou fotografii“,

které se věnovali například už

počátkem 60. let Josef Sudek na

Mostecku, nebo později Viktor

Kolář, Petra Sikula a Vojtěch Bartek

na Ostravsku. V tématu ekologické

problematiky tak trochu navázali

s manželkou i v projektu

Tvorba životního prostředí,

jehož scénář vymyslel již dříve

zmiňovaný František Trčka

a Stanislav Bukovský.

Karel Kocourek, Fotografi cké obrazy, kolem 1970 (3x)

Karel Kocourek, Opuštěná krajina, Ejpovice, 1972–1976 (4x)

/30

Projekt se měl zabývat otázkou jak životní prostředí ve kterém lidé žijí a pracují

formuje jejich vlastní svět. Kocourkovi měli v tomto projektu za úkol dokumentovat

interiéry obyčejných lidí různých profesí v odlišných typech prostředí – městském,

venkovském a rekreačním, přičemž měli jasně rozdělené role, Karel fotografoval

a Anna měla za úkol nosit stativ a rozprávět s fotografovanými lidmi. Výsledné práce

byly vystaveny v roce 1972 na plzeňském výstavišti EX Plzeň.

Karel Kocourek, Tvorba životního prostředí, 1972 (na fotografi i Karel, Ondřej, Karel ml. a Anna Kocourkovi)

/31

Záměrem výstavy bylo předvést kladné i záporné ukázky soukromé aktivity občanů na

poli architektury a životního prostředí. Teoreticky se koncepce výstavy opírala o knihu

architekta a teoretika architektury Karla Honzíka Tvorba životního slohu. Mělo

vyplynout, že vliv tvořivých lidí, výtvarníků a jiných umělců, na životní prostředí je

nezanedbatelný. Z té doby je také legendární akce Bukovského o Hledání uměleckého

středu světa, kterou dokumentovala Anna. Jejími aktéry byly děti protagonistů, dnes

renomovaná grafička Šárka Trčková a fotograf Ondřej Kocourek. I Karel Kocourek

chtěl své amatérské nadšení pro fotografii více profesionalizovat, na AMU – Fakultu

filmovou a televizní – obor fotografie se hlásil již počátkem 70. let, ale dle jeho

slov patrně neměla tehdejší normalizační společnost zájem o další vzdělávání již

vystudovaného inženýra.

Karel Kocourek příliš nevystavoval a ani v současnosti tomu není jinak, většinou je

to Anna, kdo se prezentuje samostatně a komu dává skromně přednost. Věnuje se

především kvalitní řemeslné reklamní fotografii a zejména fotografii dokumentární.

Velice zajímavé jsou tzv. Diaria, neboli Záznamy průběhu jediného dne. Pozoruhodný

je soubor fotografií ze 28. 5. 1983, kdy byli společně s Annou a Františkem Trčkou

navštívit ateliér sochaře V. Kudery – Křapíka v Novém Bydžově v roce 1982 kvůli

jeho plánované výstavě v Plzni. Jedná se o cyklus černobílých dokumentárních

fotografií z hostince v Žákavě z přednášky o historii jmenované obce. Kocourkovi

se setkávali často s mnoha výtvarníky při přípravě výstav a v průběhu sympozií,

nafotografovali tak mnoho portrétů umělců a jejich ateliérů.

Karel Kocourek, Kapesníček, scénář k přijímacímu řízení na FAMU, poč. 70. let

/32

Karel Kocourek, Záznamy 2,

Přednáška o historii obce, Žákava, 28.5.1983

/33

Z 80. let je další zajímavý cyklus černobílých fotografií Dům, Klatovská 26

(1984–1985) cyklus nalezených zátiší interiéru činžovního domu, kde Kocourkovi

žijí. Karel Kocourek byl v té době aktivní sportovec a trpěl na výrony v koleně, takže

byl nejméně 2x do roka s nepohyblivým kolenem doma v pracovní neschopnosti a tak

měl dostatek času na pořizování těchto snímků. Karel Kocourek sám řekl: „Co jiného

jsem měl taky dělat? Člověk jako fotograf musí hledat různé možnosti, jak a kde bude

tvořit.“ Ve stejném tématu pokračuje i v současnosti.

Oblíbeným tématem volné tvorby Karla

Kocourka je vztah člověka a přírody. Vrací se

k sekvencím ze 70. let. Z té doby pochází cyklus

Nová krajina z roku 1975, jedná se o černobílé

snímky zemních brázd manipulovaných při

zvětšování do kaleidoskopických geometrických

obrazců kruhů, spirál nebo kosočtverců. Symetrie

a opakování se projevují ve snímcích z dob

nedávných. Každý záběr může vypovídat sám za

sebe, dohromady se ovšem doplňují a vytvářejí

jakési zastavení v pohybu. Sem patří soubory

Panta rhei a cyklus Krajina z vlaku. Panta rhei

(2002) neboli vše plyne je soubor fotografií jako

záznamu pohybu ve zlomku sekundy. Zastavený

pohyb pomocí fotografie odhaluje divákovi

novou skutečnost, kterou v čase nevnímá.

Karel Kocourek, Dům (2x)

Karel Kocourek, Nová krajina

/34

Cyklus Krajina z vlaku (2006) pracuje s obdobným principem, využívá kontrastu

statického záběru vlakového okna a přírodní scenérie v pohybu. Míru čitelnosti

motivu určuje v tomto případě autorem zvolený čas expozice. Fotografie jsou

mnohdy abstrahovány do monochromatických obrazů, ať už se jedná o téměř

černobílé snímky krajiny zimní nebo pak do víceméně zeleného odstínu zbývajících

ročních období.

Karel Kocourek, Panta rhei,nedatováno Karel Kocourek, Panta rhei, 2009

Karel Kocourek, Krajina z vlaku

/35

Jednou z autorových posledních prací je cyklus Abstraktní formy, také dosud

neprezentovaný je soubor vzniklý v roce 2008 při sympoziu velkoplošné malby na

Šumavě na Kvildě. Jedná se řadu snímků představující geometrické rozdělení zelené

plochy barevnými čarami, asociující abstraktní malby Pieta Mondriana.

Karel Kocourek na rozdíl od

své ženy své nalezené záběry

nejprve v mysli precizně

komponuje a teprve potom

je fotí, jeho fotografie,

vyjma dokumentu, nebývají

až tak dílem náhody, ale

promyšleného konceptu.

Zabývá se technickou

stránkou vzniku fotografií,

naplno využívá svých znalostí

a vlastností techniky, které

jsou pro daný okamžik

nejvhodnější. Sám říká, že

na rozdíl od své ženy, která

má takový dar, že jakýmkoliv

fotoaparátem dokáže udělat

kvalitní fotografii jakéhokoliv

druhu, bez velkého rozmýšlení,

on na své fotky musí mnohem

více pracovat.

Osobně se domnívám, že je

velká škoda, že Karel Kocourek

veřejně neprezentuje své

dokumentární černobílé

fotografie, protože, ty které

jsem zhlédla v jeho archivu

rozhodně stojí za pozornost.

Karel Kocourek

Bez názvu

Schwandorf

2007 (2x)

/36

ONDŘEJ KOCOUREKOndřej Kocourek se narodil manželům Kocourkovým 11. 11. 1968 v Plzni. Vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou, kterou ukončil v roce 1987. Jeho cesta k fotografii byla dle otce Karla velmi přirozená. Fotografické přístroje byly v jejich domácnosti kdykoliv volně k dispozici a oba synové tak měli možnost seznamovat se jejich používáním od raného dětství. Bratr Karel stejnou fotografickou vášeň nezdědil v současnosti pracuje jako informatik a ve volném čase se věnuje speleologii. Ondřej se již v 16 letech se účastnil jako jeden z nejmladších fotografů 8. ročníku Národní soutěže a výstavy amatérské fotografie v Olomouci, kde získal jednu z hlavních cen. Porotě soutěže předsedal tehdejší odborný asistent pražské FAMU Vladimír Birgus, který nahradil Jána Šmoka, jenž se nemohl zúčastnit z vážných rodinných důvodů. I přes své mládí fotografoval také celostátní přehlídku folk a country hudby Porta v Plzni a jeho fotografie z této akce

byly publikovány ve festivalových novinách Portýr. V roce 1990 spolu s otcem založili soukromý fotoateliér. Atelier Kocourek. Ondřej Kocourek je absolventem bakalářského i magisterského studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Bakalářská studia zakončil v roce 1995 získáním ceny pro nejlepšího absolventa za teoretickou práci Česká reportážní a dokumentární fotografie v letech 1945–1948. Magisterská studia zakončil v roce 2000 cyklem Poločas rozpadu.

Ondřej Kocourek, Poločas rozpadu, 2000

/37

V současné době pracuje jako fotograf. Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Podílel se na obrazové části doprovodných katalogů k mnoha výstavám, např.

Česká fotografie 20. století kurátorů Vladimíre Birguse a Jana Mlčocha, Libeňský

plynojem, Jaroslava Brychtová. Externě spolupracuje jako reklamní fotograf

s časopisem Art&Antiques. Volné tvorbě se v posledních letech prakticky nevěnuje.

Dalším členem fotografické rodiny Kocourkovy se sňatkem se synem Ondřejem

stala absolventka pražské FAMU Pavla Kocourková, rozená Hrachová (*1973).

Během studií, v letech 1993–1996 na FAMU byla účastnicí projektu sovineckých

dílen Jindřicha Štreita, do kterého se zapojilo šest studentů ITF a šest studentů

FAMU. Výsledná výstava „Ateliér Jindřicha Štreita“ putovala po dva roky po

mnoha galeriích. (Uherské Hradiště, Dolní Benešov, Cheb, Cieszyn. V současné

době je na mateřské dovolené s dcerami Evou (2006) a Annou (2004) a zároveň se

živí jako jako volná fotografka.

V roce 2008 vydávají s Ondřejem

společnou knihu černobílých

fotografií Praha v nakladatelství

Karmášek České Budějovice

Ondřej Kocourek,

Poločas rozpadu, 2000

/38

SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH VÝSTAV ONDŘEJE KOCOURKA

SKUPINOVÉ

Tvůrčí dílny dokumentární fotografie: 1988 Ašsko, 1989 Luby, 1990 Mariánské

Lázně, 1991 Františkovy Lázně, 1998 Aš

1993 Funkeho Kolín

1993 Fotodiagonale, Mnichov, D

1996 Grenzbereiche, Regensburg, D

2003 ITF FPF SU – Diplomové a klauzurní práce Dům umění Opava,

2003 Fotografie 4 K, Galerie bratří Špillarů, Domažlice

2007 Fotografie 4 K, Galerie 4, Cheb

Všichni fotografující Kocourkovi tedy Anna, Karel, Ondřej a Pavla se poprvé

prezentovali na společné výstavě v Galerii bratří Špillarů v Domažlicích (2003)

pod názvem Fotografie 4 K , výstavu reprízovali zatím jednou, v roce 2007

v Galerii 4 v Chebu.

Anna zde představila cyklus Totální poezie, Karel prezentoval bezejmenný cyklus

fotografií, Ondřej se představil cyklem Poločas rozpadu a Pavla souborem Recykly.

Jan Schýbal, 4K, Galerie 4, Cheb, 2007 (na fotografi i Pavla, Eva, Karel, Anna, Anna a Ondřej Kocourkovi)

/39

ORGANIZÁTORSKÁ ČINNOSTKRAJSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO V PLZNI

Jako odborná pracovnice – metodik Krajského kulturního střediska se od 70.

let podílí Anna Kocourková na vzniku mnoha autorských i skupinových výstav,

soutěží, přehlídek a přednášek v oboru fotografie, filmu a výtvarného umění.

Spolupracuje s Okresními středisky v celém Západočeském kraji, s Ústavem pro

kulturní činnost v Praze při pořádání postupových soutěží. Realizuje každoroční

krajské soutěže a výstavy v různých městech Západočeského kraje (Plzeň,

Klatovy, Karlovy Vary). V roce 1973 spolupracuje na výtvarném sympoziu ve

dřevě a kovu v Amati Kraslice, v roce 1974 uspořádala v Plzni výtvarný seminář

Václava Rykra na téma Figurace, dále pak odborný seminář o barevné fotografii

ve spolupráci Ing. Františkem Ptákem, pracovníkem Fotochemy, který proběhl

v Lidové hvězdárně v Rokycanech. Každoročně se podílela na festivalu Minuta

film Cheb. Dále organizuje odborné přednášky o fotografii pro veřejnost,

přednášející byli zváni do Plzně z celé republiky, kupříkladu Ján Šmok, Vladimír

Birgus, Tomáš Fassati, Miroslav Vojtěchovský atd. Uspořádala Krajskou školu

barevných diapozitivů a diafonů v Chodově, kterou lektoroval Vojtěch Bartek,

Školu výtvarného myšlení pod vedením Igora Zhoře v Chocomyšli (1989). Z řady

autorských výstav, které v té době připravila, patří k nejvýznamnějším vystavujícím

Zdeněk Halámek (1975) a Vilém Reichmann (1984).

V letech 1983 až 1987 pomáhá Okresnímu kulturnímu středisku v Chebu

spoluorganizovat již zmíněné několikadenní teoretické fotografické dílny Galerie

4 v Podlesí u Dolního Žandova, které nesly název 1.–5. tvůrčí dílna fotografie,

zde nachází velmi iniciativního spolupracovníka, Zbyňka Illka, který nastoupil do

funkce okresního metodika v roce 1982. V letech 1984, 1986, 1988 se aktivně

podílí na organizaci soutěže Chebské bienále I ,II,III což byla celostátní soutěž

fotografických knih a souborů. Přispívá k založení výstavní síně Okresního

kulturního střediska v Chebu – Galerie 4 – galerie fotografie. Podporovat jako

pracovník nadřazeného Krajského kulturního střediska vznik galerie specializované

na fotografii mimo krajské město bylo v roce 1985 relativně schůdnější než zřídit

ji v samotné Plzni, v které to bylo z politických důvodů komplikovanější než

/40

v Chebu. Anna Kocourková vnukla myšlenku na založení samostatné fotografické

galerie Zbyňkovi Illkovi v průběhu jízdy vlakem ve vlaku při návratu ze společné

služební cesty do slovenského Martina, poté mu byla rádcem a oporou při samotné

realizaci vzniku nové výstavní síně OKS Galerie 4.

V roce 1989 se spolupodílí s Pavlem Scheuflerem a Zbyňkem Illkem na přípravě

výstavy Historie západočeské fotografie I. k připomenutí 150 výročí vynálezu

fotografie. Výstavu, ke které byl vydán katalog, pořádalo Okresní kulturní středisko

v Chebu, Krajské kulturní středisko v Plzni a Národní technické muzeum v Praze

ve výstavní síni OKS v Chebu Galerii 4 v prosinci roku 1989. Organizátorům

se tehdy podařilo zapůjčit exponáty nejen ze západočeských regionálních muzeí

a archívů, ale i ze soukromých sbírek, např. ze sbírky paní Růženy Kubínové.

Doprovodnou akcí výstavy byl také odborný seminář se stejnou tematikou.

S Pavlem Scheuflerem s setkává pracovně ještě jednou a to při spolupráci na jeho

publikaci Historie fotografické techniky v roce 1993.

V roce 1988–1992 se účastní jako organizátorka a zároveň také jako fotografka

praktických tvůrčích dílen dokumentární fotografie, které probíhaly v roce 1988

v Aši, 1989 v Lubech, 1990 v Mariánských Lázních, 1991 ve Františkových

Anna Kocourková,

Důchodový věk,

Luby 1989

/41

Lázních a Skalné a konečně v roce 1992 v Chebu. Praktické tvůrčí dílny převzaly

název po dílnách teoretických a pokračovaly v následném číslování. Tyto tvůrčí

dílny měly v pětiletém cyklu dokumentačně obsáhnout nejdůležitější mikroregiony

Chebska a podle oficiálních dispozic naplňovat dva základní cíle: 1. získat

tematicky vymezenou fotografickou dokumentaci současného života a za 2. využít

u pozvaných fotografů vědomosti z předchozích teoretických dílen a doplnit

je o praktické zkušenosti při tvorbě modelů muzejní dokumentace obsahující

autentické svědectví o skutečnosti. Fotografům byla prostřednictvím dr. Jaromíra

Boháče, pracovníka chebského muzea, zadána témata dle takzvaného třídníku

muzejní dokumentace, tím bylo autorům zajištěno povolení vstupu do továren,

různých stupňů sociálních zařízení a také do tehdejšího pohraničního pásma.

Výsledky jednotlivých dílen byly shrnuty do katalogů a prezentovány v regionálním

muzeu vždy v průběhu dalšího ročníku akce. Dílen se během pěti let zúčastnilo

48 domácích a 25 zahraničních autorů. Závěrečná výstava tohoto pětiletého

cyklu se konala v roce 1992 v Chebu. Oficiálním pořadatelem praktické první,

v řadě však 6. tvůrčí dílny v Aši v roce 1988 bylo Chebské Muzeum, Okresní

kulturní středisko v Chebu, Krajské kulturní středisko v Plzni a Textilní muzeum

v Aši. Ohlas první, ašské výstavy byl neobyčejný, ba přímo skandální. Stav věcí

veřejných byl sice obecně známý, nikoliv však zobrazovaný knižně. Fotografické

soubory příběhů lidí, domů, prostředí odhalily především realitu všedního dne

bez úhledných městských zákoutí, optimistických hesel a usměvavých pracovníků

brigád socialistické práce. Prodej katalogů k výstavě byl během několika dnů

zakázán, což výstavu ještě více zviditelnilo, další dotisk nepovolen. Vydané katalogy

se tak staly cenným svědectvím té doby. V další ročnících se spolupořadatelem dílen

stal Okresní archiv v Chebu a Galerie 4–galerie fotografie v Chebu. Po revoluci

se svět lidí, domů a krajinného prostředí výrazně proměnil, fotografové se snažili

prostřednictvím obrazů zachytit svědectví o životě v kraji, kde mnozí obyvatelé

díky násilnému vysidlování a znovu osidlování neustále hledají ztracenou identitu

sudetského pohraničí i sebe samých.

/42

V roce 1992 předsedala Anna Kocourková

porotě 12. ročníku Národní soutěže

a výstavy amatérské fotografie, kterou

pořádalo Krajské vlastivědné muzeum

v Olomouci. K této každoroční akci byl

vydáván katalog, z tohoto ročníku se

bohužel nedochoval, a tak není známa

podrobnější statistika průběhu soutěže,

jen, že v porotě zasedali jako další členové

např. Jiří Foltýn, fotograf, Jiří Tuček

nezávislý publicista nebo Václav Šimek.

Karel Kocourek,

Aritma, Ašsko, 1988 (2x)

Ondřej Kocourek, Podnikatelé, Františkovy Lázně, 1991

/43

X-CENTRUM

X-Centrum vzniklo 1. 6. 1991 jako příspěvková organizace Magistrátu města Plzně.

Jeho první ředitelkou byla Jana Zemanová. Jana Zemanová i Anna Kocourková byly

do té doby pracovnice Krajského a potom Městského kulturního střediska. V roce

založení přichází do X-Centra třetí žena, Helena Fenclová, která se od 1. 2. 1993

stala jeho ředitelkou. K tomuto datu odchází Anna Kocourková a později i Jana

Zemanová. Název X-Centrum byl odvozen od zkratky IKS (informační a kulturní

středisko). X-Centrum původně sídlilo v Plzni na Náměstí Republiky č. 5, kde

provozovalo v patře pavlačového domu galerii Maecenas, později získává výstavní

síň v Kopeckého sadech č.15, která dostala název Stop Gallery. V průběhu 90. let

se X-Centrum vícekrát stěhovalo a obě galerie se nakonec přemisťují pod stejnými

názvy do rohového domu ulic Náměstí Republiky č. 40 a Dominikánská č. 2, který

je součástí plzeňské radnice. Časem je v podzemí otevřen další výstavní prostor –

Galerie ve sklepě. Sídlem X-Centra se stává dům v Dominikánské ulici č. 12, kde

je rovněž provozována prodejní galerie Mecenášek. X-Centrum jako příspěvková

organizace města Plzně bylo usnesením zastupitelstva zrušeno ke dni 29. 10. 1998

a dalším usnesením ze dne 21. 1. 1999 je založena Městská galerie X-Centrum,

o.p.s. Dlouhodobé problémy, zejména v komunikaci se zřizovatelem, vyvrcholily

v rozhodnutí rady Magistrátu města Plzně odvolat ředitelku Helenu Fenclovou.

Po prvním neúspěšném konkursu v polovině roku 2000 zvolila správní rada novým

ředitelem Václava Malinu a 6. 1. 2001 byl uveden do funkce. Zároveň na návrh

nového ředitele doporučila vypustit z názvu X-Centrum a na další schůzi schválila

návrh změny názvu na Galerie města Plzně, o. p. s. Novým sídlem Galerie města

Plzně se po vyklizení prostor v Dominikánské ulici č. 12 stala Dominikánská

ulice č. 2.

K nejvýznamnějším akcím X-Centra v době působení Anny Kocourkové patřily

v roce 1991 výstavy těchto autorů: ze zahraničí Bettina Flitner, Paul Kahn, John

Rigby, Christian Legay, Herlinde Keolbel, Renate von Vorster, dále pak skupinová

výstava kubánské fotografie. Z českých autorů lze jmenovat výstavy např. Karla

Valtra, Josefa Mouchy, Jiřího Hankeho, Petra Velkoborského, Jaroslava a Heleny

Horálkových, Dany Kyndrové a Karla Cudlína o odchodu sovětských vojsk

z Československa nebo sochaře Aloise Lindenbauera. V roce 1992 to byly první

samostatné autorské výstavy pro západočeské výtvarníky Petra Jindru, Jaroslava

Beneše, Jaroslava Horálka a Ladislava Sýkoru, dále pak výstava prof. Františka

Hodonského. Ze zahraničních autorů lze jmenovat rakouské výtvarníky Georga

/44

Stiftera, Erwina Reitera, Herberta Eggera či Geralda Wesse. Expozice rakouských

výtvarníků neprobíhaly pouze v prostorách X-Centra ale byly roztroušeny po celém

západočeském kraji např. i ve výstavní síni Sýpka v cisterciáckém klášteře v Plasech

nebo v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech.

/45

PROJEKT GRENZGÄNGER

Na jaře roku 1990 navštívily 3 ženy Anna Kocourková,

Jana Zemanová a Helena Fenclová z Krajského kulturního

střediska, pozdější zakladatelky X-Centra, Dvorního radu

Hon. Prof. Dr. Aldemara Schiffkorna v Úřadu pro kulturní

vztahy se zahraničím spolkové země Horní Rakousy s úmyslem

najít v Rakousku partnery pro spolupráci v oblasti uměleckého

i lidského setkávání s cílem vytvořit nové základy důvěry mezi

českými a rakouskými sousedy. Prof. Dr. Aldemar Schiffkorn

byl tehdy iniciátorem a zároveň vedoucím „OK“, tedy

Otevřeného kulturního domu země Horní Rakousy v Linci. Po

založení X-Centra hledaly výše jmenované dámy již konkrétní

partnery pro spolupráci na kulturním projektu mezi umělci

tehdejšího Československa a Rakouska. X-Centrum bylo

kulturní zařízení, nezávislé na kulturní správě, v mnohém podobné zakladatelským

myšlenkám hornorakouského OK. Koncepce X-Centra pocházela od Anny

Kocourkové, která se zajímala o zkušenosti z rakouské strany a to byl důvod proč

poprvé přijela do Lince za Prof. Dr. Schiffkornem. Druhá výstava umění v sérii

akcí OK nazvané Grenzgänger na podzim roku 1990 v Praze v galerii Modrý

pavilón byla první velkou prezentací současného rakouského umění od roku 1945

a vzbudila mimořádný rozruch. Na vernisáži se Anna Kocourková opět setkala

s Prof. Dr. Schiffkornem, který byl požádán, aby výstavu předvedl také v Plzni.

Touto výstavou se pak otevírala prostor nové galerie v Kopeckého sadech č. 15.

Z této první plzeňsko-hornorakouské aktivity pak vznikly následné společné

projekty, o které se od roku 1991 systematicky stará Úřad pro kulturní vztahy se

zahraničím spolkové země Horní Rakousy pod vedením Hon. Prof. Dr. Aldemara

Schiffkorna. V zahájené společné práci pokračovala Anna Kocourková s Prof. Dr.

Schiffkornem i po opuštění X-Centra. Spoluzaložili nové umělecké sdružení IF,

v němž byla Anna Kocourková členkou představenstva, prezidentem společnosti

se stal Dr. Tomáš Kůs, tehdejší vedoucí Odboru kultury Magistrátu města Plzně.

Po transformaci X-Centra na Galerii města Plzně s jejím ředitelem Mgr. Václavem

Malinou, začalo sdružení IF spolupracovat i s touto galerií, dále pak se společností

„Communicatio“ v Klatovech a s Národním památkovým ústavem v Plzni. Mnoho

projektů bylo uskutečněno v klášterech, hradech a zámcích pod správou Národního

památkového ústavu v Plzni.

Katalog sympozia Grenzgänger,

Schwarzenberg, 1992

/46

Celková bilance této spolupráce je:

• 10 mezinárodních sochařských sympozií ve dřevě pod názvem

Grenzgänger, která se střídavě konala v Bavorsku, Čechách

a Horním Rakousku (1991–2000)

• 5 evropských sympozií monumentálního malířství, která se

konala v Plasech pod názvem Sanctus Ioannes Nepomucenna

Medioeuropaensis (1999–2004)

• setkání umělců

• sympozia o literatuře

• autorská čtení

• výstavy umění

V průběhu sympozií pořizovali Anna a Karel Kocourkovi

obsáhlou fotodokumentaci. Tyto fotografie byly nejen

vystavovány s ročním zpožděním vždy na následujícím ročníku

sympozia Grenzgänger., ale zároveň posloužily také pro tvorbu

obsáhlých katalogů, které byly vydávány ke každému ročníku v Edici Grenzgänger.

Sympozií se v průběhu let zúčastnilo více než 200 umělců z 25 zemí Evropy a ze

zámoří. Materiál, dřevo, byl zvolen z důvodu dostatečného množství, jež se dařilo

díky sponzorům získávat z rozsáhlých pohraničních lesů. Důležitými body konceptu

sochařských sympozií ve dřevě byly za prvé mezinárodní umělecká událost, která se

bude každoročně konat po dobu dvou týdnů střídavě v příhraniční oblasti Čech,

Bavorska a Horního Rakouska, za druhé integrace místního obyvatelstva do projektu

a konečně za třetí proměna hraniční oblasti v evropskou uměleckou oblast. Umělci

tak měli jedinečnou příležitost vzájemně se poznat, a zároveň položit případné základy

dalším projektům do budoucna. Prvního sochařského sympozia v Lenoře se zúčastnilo

30 umělců. Ale už na 2. sympoziu v hornorakouském Schwarzenbergu bylo přítomno

70 umělců, přesto, že původní plán byl cca 12–18 umělců. Schwarzenberg byl takový

malý zázrak. Obyvatelé obce byli podrobně informováni o celém projektu, z prvního

ročníku v Lenoře sem bylo na dobu čtyř měsíců přemístěno a instalováno na vrch

Kirchenberg cca 33 sochařských objektů pod názvem Cesta skulptur. Většina umělců

byla v malé obci ubytována přímo ve Schwarzenberských rodinách a díky své pilné

práci ve vedrech i v lijácích si postupně získávali respekt domorodců, kteří poznávali,

že i umělecká práce je také práce rukou. Obyvatelé obce nebyli jen pouhými diváky,

ale díky množství společně stráveného času s ubytovanými sochaři se tak trochu stávali

i spolutvůrci. Mnozí z nich přijížděli za „svými“umělci na další ročníky na sympozia

do Haidmühle nebo do české Lenory.

Karel Kocourek, Dvojice od Václava Fialy,

Grenzgänger, Schwarzenberg, 1992

/47

Sledovat umělce při práci bylo atraktivní nejen pro obyvatele pořádajících obcí,

ale i pro návštěvníky odjinud. Vytvořené skulptury zůstávaly bezprostředně po

skončení sympozia většinou na místě svého vzniku. Zároveň tak byla nastartována

nenásilná forma turismu, která nevyžadovala ani velké stavební zásahy ani příliš

velké investice. Současný osud uměleckých děl je přinejmenším spletitý. Některá

z nich, působením času neustále získává na kvalitě, jiná zubu času neodolala a zcela

přirozeně podlehla zkáze.

Přehled sympozií Grenzgangänger:

1. 1991, Lenora, Česká republika

2. 1992, Schwarzenberg, Horní Rakousy

3. 1993, Haidmühle, Bavorsko

4. 1994, Lenora, Česká republika

5. 1995,Schwarzenberg, Horní Rakousy

6. 1996, Untergriesbach, Bavorsko

7. 1997, Volary, Česká republika

8. 1998, Braunau am Inn, Horní Rakousy

9. 1999, Arnbuck/Zellertal, Bavorsko

10. 2000, Plasy, Česká republika

/48

WINGED ARROW

Dalším významným

organizátorským počinem Anny

Kocourkové je spolupořádání

6 mezinárodních sochařských

sympozií konaných v letech

1992–1997 vždy v Plzni pod

symbolickým názvem Winged

Arrow, tak příznačným pro

město, k němuž více než 120 let

tento symbol strojírenského

závodu ŠKODA neodmyslitelně

náleží. Oficiálním pořadatelem

byla společnost IF, X-Centrum,

ŠKODA Koncern a. s. Magistrát

města Plzně. Materiálem těchto

sympozií byl kov. Skulptury

vznikaly ponejvíce z kovu

získávaného darem z tehdejších

podniků obchodujících

s hutním materiálem Kovošrotu

a Ferony a také ze skládek

a sběrných dvorů. Umělci

pracovali v prostorách dílen

učňovského střediska plzeňské

škodovky a plzeňské plynárny, které byly o letních prázdninách kapacitně dostupné

a zároveň poskytovaly dostatečně vhodné zázemí pro výtvarníky. Hotová díla pak

byla vystavena v Kopeckého sadech, na terasách u Plzeňského divadla a ve Stop

Galerii. Ke každému sympoziu byl vydán doprovodný katalog. Nynější osud

objektů vzniklých na těchto sympoziích je většinou nejasný. Některé kusy zůstaly

na výstavním místě, některé se staly vlastnictvím spoluorganizátorů a donátorů

a tak se stal jejich osud zcela neznámý. Sympozií se každoročně účastnilo

cca 15–20 autorů z Čech, Evropy i ze zámoří, jakými byli kupříkladu Vojtěch

Hurta, Václav Fiala, Jan Španihel, Tomáš Kůs, Makoto Miura, Anna Maria Bauer,

Christian Johannes Zetler, Jorge Luis Rodriguez a další.

Winged Arrow, Plzeň

/49

SANCTUS IOANNES NEPOMUCENNA

MEDIOEUROPAENSIS

S iniciační myšlenkou uspořádat mezinárodní sympozia

velkoplošné malby s tématem Jan Nepomucký – světec střední

Evropy nebo-li Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis

přišli Anna Kocourková a Dr. Tomáš Kůs, umělec a teoretik umění.

Tomáš Kůs vypracoval první koncepci a zároveň navrhl logo

sympozia. Dva soustředné kruhy s hvězdami – vnitřní jako svatozář

světce a vnější, který tvoří znak Evropské Unie. Vnitřní kruh tvoří

pět navzájem propojených hvězd, které charakterizují ctnosti Jana

Nepomuckého – horlivost, dobročinnost, zbožnost, pokoru a neústupnost v hájení

práva, ale také pět písmen latinského slova TACUI (=mlčel jsem). Právě osobnost

Jana Nepomuckého všeobecně známého jako českého světce z mostů (jehož sochy

můžeme nalézt i v Německu nebo Rakousku) by se mohla stát symbolickou postavou

nové morálky pro budování středoevropského domu. Jan Nepomucký je znám jako

jediný z patronů země české, jenž je znám daleko za hranicemi své země, což dokazují

jeho sochařská vyobrazení na mostech a veřejných prostranstvích zemí střední Evropy.

Dle slov Dr. Schiffkorna: „Střední Evropa je tam, kde je Jan Nepomucký znám,

uctíván a kde se nacházejí sochy a obrazy tohoto světce“. Střední Evropu tedy dle jeho

slov nelze přesně vymezit hranicemi, jsou to spíše společné dějiny, tradice a kulturní

pospolitost co ji vytváří.

Sympozia se uskutečnila v letech 1999–2004 v Plasech.

Oficiálními pořadateli byli umělecké sdružení „Europa Alma

Mater“ z Plzně a Úřad pro kulturní vztahy se zahraničím

spolkové země Horní Rakousy opět pod vedením Prof. Dr.

Schiffkorna. Sympozium se mělo původně konat v Nepomuku,

odkud světec pocházel, ale nebyly zde k dispozici dostatečné

prostory. Za podpory Státního ústavu památkového péče

v Plzni a tehdejšího ředitele Ing. Karla Drhovského byly k místu

konání sympozia poskytnuty prostory konventu cisterciáckého

kláštera v Plasích. Velkoplošné obrazy (2x2 a 2x3 m) zde

měly nejen vzniknout, ale v ambitech konventu zároveň najít

místo ke stálé instalaci. Pro samotné výtvarníky byla možnost

vytvářet velkoplošné malby. mnohdy jejich první zkušeností.

Rozměry jejich vlastních ateliérů jim ne vždy dovolují být

Znak sympozia

Santus Ioannes

Nepomucenna

Medioeuropaensis,

autor Tomáš Kůs

Juergen Reipka, Tacui, Santus Ioannes

Nepomucenna Medioeuropaensis, Plasy, 1999

/50

takto velkorysými. Průvodními akcemi projektu byla vědecká sympozia věnovaná

topografickému umístění soch Jana Nepomuckého ve střední Evropě a otázkám

porozumění mezi národy střední Evropy.

Výstava sestavená z výsledků těchto sympozií, čítá dohromady 54 velkých pláten,

za 10 let své existence již obrazila téměř půl Evropy, projektu se zúčastnilo 42

malířů ze 13 zemí, z českých např. Jiří David, Václav Fiala, Jiří Degl, Václav Malina,

Jiří Kornatovský, Michael Rittstein, Aleš Lamr, ze zahraničních Hubert Huber,

Wolfgang Stifter, Dorota Sadovská, Jürgen Riepka, Edda Seidl-Reiter, Angelo

Urbani a další. Jednou z nejvýznamnějších destilací výstavního turné byla v roce

2004 zastávka v budově Evropského parlamentu v Bruselu. Součástí expozice je

také fotodokumentace účastníků sympozia manželi Kocourkovými a zároveň jejich

vlastní kolekce snímků soch „Nepomuků“ z mnoha míst střední Evropy, které začali

fotografovat již dávno před vznikem samotného sympozia. Svého prvního Jana

Nepomuckého vyfotografovala Anna nevědomky v roce 1963 v manželově rodné

Bechyni. Sochy světce nevyhledávají cíleně, když ho náhodou spatří při svých cestách,

zastaví a jdou si ho vyfotit. Jejich fotografický zájem o sochy občas způsobí místní

rozruch u majitelů objektů a někdy se stane, že původně rozpadající se a oprýskaná

socha je při další cestě zrestaurovaná

V roce 2007 byla celá kolekce vystavena

zatím naposledy, v devatenácté repríze

výstavy a to v Múzeu mesta Bratislavy.

Poslední závěrečná dvacátá výstava

tohoto cyklu je plánována na jaro roku

2010 pravděpodobně do výstavních

prostor Českého centra v Římě.

K výstavám byly dosud vydány dva

katalogy, oba v Edici Grenzgänger.

První zahrnoval sympozia v průběhu

let 1999–2002, druhý zahrnoval práce

a fotodokumentaci až do posledního

ročníku, který proběhl v roce 2004.

Jiří Degl, Sv. Jan N–Pocta, Plasy, 2002

/51

V říjnu roku 2007 byli Anna a Karel Kocourkovi odbornými lektory přeshraničního

projektu „Obraz okamžiku / Totální poezie“ (Bestaundsaufnahme / Total Poesie)

určeného žákům základních škol, které realizovaly Základní škola v Horní Plané

a Adalbert-Stifter-Hauptschule v hornorakouském Ulrischbergu pod organizačním

vedením Gerharda Wösse. Projekt měl napomoci žákům uvědomovat si základní

lidské hodnoty prostřednictvím media fotografie, analyzovat jak vlastní tak cizí životní

prostor, fotografování na obou stranách hranice mělo přispět k odbourávání předsudků

a zdůraznit nutnost mezinárodní spolupráce. Výsledky tohoto projektu, jehož se

účastnilo vždy 16 žáků z každé školy, byly následně prezentovány v obou obcích.

Anna Kocourková

Obraz Okamžiku/Totální poezie

Horní Planá/Ulrichsberg, 2007

Karel Kocourek, Obraz Okamžiku/Totální poezie,

Horní Planá/Ulrichsberg, 2007

/52

Anna Kocourková

Obraz Okamžiku/Totální poezie

Horní Planá/Ulrichsberg, 2007

Karel Koco

Horní Planá

Velkoplošná malba současných evropských umělců – Karel Klostermann/2008

Jedním z posledních organizátorským počinů Anny Kocourkové je nový projekt

vytváření kolekce obrazů inspirovaných další velkou osobností plzeňského regionu

spisovatelem Karlem Klostermannem. Impulzem k zahájení tohoto projektu byl

jubilejní „Klostermannův rok“ v roce 2008. Anna a Karel Kocourkovi fotograficky

dokumentovali 1. česko-německé malířské sympozium na Šumavě pod názvem

Šumava-Böhmerwald 2008 v nově vznikajícím Centru umění Kvilda, které pořádal

Marcel Fišer z Galerie Klenová / Klatovy a napadlo je požádat české účastníky

sympozia, aby v jeho průběhu namalovali jedno monumentální plátno inspirované

Karlem Klostermannem. Výtvarníci tak měli příležitost vytvářet svá díla přímo

v srdci Šumavy na Kvildě, v místech, kde se odehrávají Klostermannovy příběhy.

Po oficiálním skončení sympozia, pokračovala „Klostermannovská“ akce, přijeli

další výtvarníci z Rakouska a Německa. Výsledkem je 13 pláten věnovaných

Klostermannovi, autory jsou: Jiří Degl, František Hodonský, Hubert Huber,

Ondřej Maleček, Václav Malina, Manfred Pöhn, Luděk Rathouský, Michael Rittstein,

Jan Samec, Michal Singer, Georg Stifter, Ladislav Sýkora, Gerhard Wöss.

První výstava tohoto cyklu se uskutečnila na přelomu roku

2008 a 2009 v Západočeském muzeu v Plzni ve spolupráci

s Západočeským muzeem v Plzni a Úřadem pro kulturní vztahy

se zahraničím spolkové země Horní Rakousy v Linci po vedením

Hon. Prof. Dr. Aldemara Schiffkorna.

Již v roce 2005 spolupracovali Kocourkovi při organizaci

sympozia velkoplošné malby k 200. výročí narození rakousko-

uherského malíře a spisovatele Adalberta Stiftera. Na tomto

sympoziu vzniklo také 13 celoformátových pláten se šumavskou

tematikou. Kocourkovým se tak naskýtá jedinečná příležitost

vystavit společně kolekce obrazů ze sympozií věnovaných

Stifterovi i Klostermannovi. Zajímavá je i životní paralela

obou spisovatelů, Stifter se narodil na české straně Šumavy v Horní Plané a většinu

života pak prožil na rakouské straně, zatímco Karel Klostermann se narodil

v hornorakouském Haagu a svůj život prožil v Čechách.

Všechny tyto organizátorské počiny se neobejdou bez potřebného zapálení pro věc,

vytrvalosti organizátorů a samozřejmě bez finanční podpory. Finanční prostředky na

Pozvánka na výstavu

Karel Klostermann / 2008

/53

výše jmenované akce se dařilo a u pokračujících projektů daří získávat z rozličných

kulturních grantů dotčených měst, obcí a regionálních agentur, od soukromých

dárců i komerčních sponzorů. Postupem doby však je situace čím dál tím složitější,

ubývá dobrovolných nadšenců a spolupracovníků a ne mnoho sponzorů ctí vytrvalost

v opakované podpoře probíhajícího projektu. Na některé pokračující projekty tak

zbyli. Kocourkovi jako organizátoři sami. Svým způsobem to má jednu výhodu,

přesně ví, co je uděláno a co ještě zbývá, ale shánět podporu jako jednotlivec bez

zastřešení nějakou neziskovou organizací je poměrně obtížné. Kocourkovi se také

shodují, že uchovávat díla vzniklá na výše jmenovaných sympoziích, nyní mám

na mysli více než 70 monumentálních malířských pláten, není vůbec jednoduché.

Dlouhý čas byli podporováni Plzeňským ústavem památkové péče a díla byly

uskladněna v konventu cisterciáckého kláštera v Plasích. Nyní po částečných změnách

vlastnických a majetkových poměrů byli nuceni Plasy opustit a nalezli útočiště

v jiném památkovém objektu západočeského regionu, jehož jméno zůstává na přání

Anny a Karla Kocourkových utajeno a doufají, že zde nějakou dobu se „svými“ plátny

vydrží.

Při rozhovorech s Annou Kocourkovou mne také zajímalo existuje-li někdo s kým by

se ve své organizátorské a fotografické činnosti chtěla potkat, ale dosud neměla tuto

příležitost, pak zcela jednoznačně odpověděla, že jejím nesplněným snem je realizace

výstavy pro Vojtěcha Dukáta.

/54

ZÁVĚRCO NAPSAT ZÁVĚREM O ANNĚ A KARLOVI KOCOURKOVÝCH?

Během sbírání podkladů o Kocourkových jako fotografech jsem poznala Kocourkovi

jako velice aktivní osobnosti. Obě polohy jejich života fotografická i organizační jsou

pro ně stejně důležité a tyto činnosti navzájem úzce propojují.

Jejich organizátorská činnost zaměřená převážně na malíře nebo sochaře, se kterými

tráví dlouhodobě všeobecně mnohem více času než s fotografy možná ne zcela

vědomě ovlivnila jejich volnou tvorbu, v kontextu české fotografie představují

tak trochu solitéry. Jejich fotografie, zvláště pak Anny Kocourkové občas na první

pohled vypadají jako namalovaná malířská plátna nikoliv jako fotografické obrazy

reálné skutečnosti. Anebo je to může naopak, možná, proto, že nenašli na své pouti

fotografy tak dlouhodobě vyhraněné k výtvarné fotografii, se kterými by se mohli

konfrontovat, tíhnou spíše k malířům, jimž se ve své volné tvorbě více přibližují. Sami

říkají, že jejich fotografie vedle obrazů lépe vypadají.

Fotografické cykly Anny a Karla Kocourkových nejsou obsáhlé, oba pečlivě vybírají

čím a kde se budou prezentovat a zastávají názor, že dobrých fotografií se každému

autorovi za živost naskytne pomálu a přesto, že fotoaparát mají téměř vždy u sebe,

výjimečné snímky nerodí se často. Mají proto neustálou potřebu hledat ty, které

považují za nejlepší, tedy ty nejvíce odpovídající jejich životní filozofii. Zaujalo mne

jak svůj život směřují od jedné vernisáže či tvůrčí dílny ke druhé ať už vlastní nebo

cizí. Anna a Karel Kocourkovi neustále bojují kvůli svým aktivitám s časem a shodují

se: „Máme se tak dobře, jak jsem se nikdy neměli. Ne materiálně, prostě proto, že si

můžeme dělat, co chceme, co nás baví.“

Požehnaní lidé...

/55

ANKETA

„ANNA KOCOURKOVÁ“Jak jsem se zmínila v kapitole Předmluva bakalářské práce, chtěla jsem původně svoji

práci věnovat pouze Anně Kocourkové. Pro dotvoření mého obrazu o této činorodé

dámě jsem před započetím práce obeslala fotografy, galeristy a výtvarníky převážně

ze západočeského regionu s následující anketou, kterou zde se souhlasem oslovených

uveřejňuji.

OTÁZKY:

1. Jaká první myšlenka se Vám vybaví v souvislosti se jménem Anna Kocourková?

2. Existuje fotografie nebo soubor fotografií Anny Kocourkové který Vás nejvíce

oslovil a proč?

3. Jakým způsobem podle Vás ovlivnila organizátorská činnost Anny Kocourkové

západočeskou výtvarnou scénu?

4. Ovlivnilo setkání s Annou nějakým způsobem i Vaši vlastní tvorbu?

/56

ZBYNĚK ILLEK

fotograf, ředitel Galerie 4 – galerie fotografi e v Chebu

1. Kolegyně na kulturním bojišti let osmdesátých, která přinášela do šedi tehdejších

dnů trochu jasu. Často jsme si připadali jako spiklenci, ve snaze obcházení

nařízení, či propašování “závadného” díla na výstavu, či do programu přehlídky

diapozitivů nebo filmů.

2. Dlouho jsem Aničku znal pouze jako organizátorku, proto pro mě byly největším

zážitkem fotografie, které věnovala Galerii 4 krátce po jejím vzniku. Soubor

vytříbených černobílých fotografií nalezených zátiší.

3. Před rokem 1989 to byla neúnavná organizátorka soutěží, přehlídek, výstav

v oblastech fotografie, film a výtvarnictví v rámci Krajského kulturního

střediska. Ze své funkce pomáhala každé smysluplné aktivitě, která probíhala

v Západočeském kraji. Obhajovala potřebnost a tím i vznik Galerie 4. Přiváděla

do kraje špičkové umělce ze všech oborů, jako lektory, porotce, přednášející. Po

zániku KKS (krajského kulturního střediska) se začala plně věnovat organizování

uměleckých workshopů a symposií s mezinárodní účastí a přeshraniční spolupráci,

zejména s Rakouskem a Německem. Všechny tyto její aktivity ovlivňovaly

a ovlivňují celou řadu výtvarníků.

4. Tvorbu bych neřekl (u mě se snad ani o systematické tvorbě nedá hovořit), ale

určitě jsem si z ní a Karla (manžel) bral příklad ve sledování současného výtvarného

dění u nás a na Slovensku, neexistuje snad jediná významná výstava, kterou by

nenavštívili. A pak to je schopnost naslouchat a neukvapovat se v závěrech a být

optimistou.

Jolana Moravcová,

Galerie 4, Cheb, 2008

(na fotografi i Zbyněk

Illek, Karel Kocourek,

Anna Kocourková)

/57

VÁCLAV MALINA

malíř, ředitel Galerie města Plzně

1. Aničku Kocourkovou si nedovedu vybavit

bez Karla Kocourka, je to dokonale

sehraná dvojka, oba jsou ověšeni

fotoaparáty a fotí si každý po svém.

Anička je skvělá přes portrét a umění,

Karel je perfekcionalista a zabývá se

především dokumentem. Svou ženu

miluje a stojí proto tak trochu v jejím

stínu, je jí vždy plně k službám se vší

skromností ji upřednostňuje.

2. Nejvíce se mi líbí její poslední soubor

z návštěv uměleckých ateliérů v Brémách,

kdy fotila křesla, gauče, polstrované

židle apod. Bezprostředně potom, co se

návštěvníci zvedli a zanechali otisk svého

zadku v textilii, kožence apod. Reakce

fotografky musela být rychlá, neboť šlo

o efemérní záležitost, otisk totiž během

minuty zmizel. Tento cyklus byl vystaven

ještě spolu s ostatními detaily z Brémský

interiérů i exteriérů ve velice působivé

kompozici na výstavě Čechy leží u moře

ve Schematisme galerie v Brémách

v červnu a červenci 2009.

3. Zcela zásadním: ať už se jedná o sochařská sympozia Winged Arrow nebo

Grenzgänger s mezinárodním přesahem nebo malířská sympozia Jan Nepomucký

– světec střední Evropy či poslední Karel Klostermann. Těch projektů je daleko

více, důležité je, že Anna Kocourková jim dala nevídanou publicitu a dokázala je

vyvézt do celé Evropy.

4. Určitě. Například při účasti na sympoziu v Plasích jsem pod vlivem legend vážících

se k osobě Sv. Jana Nepomuckého začal malovat nepravidelné hvězdy a vznikl

z toho rozsáhlý cyklus obrazů a grafik, na kterém jsem pracoval několik let.

Anna Kocourková, Portrét Václava Maliny, nedatováno

/58

JOSEF MOUCHA

fotograf, teoretik fotografi e, novinář, spisovatel

1. Dobrá duše.

2. Pocty umělcům a snímky z katedrály v Bayeux. Snad že jsou to taková vyznání.

3. Rozhodně pozitivně. Nejsem ze západu Čech, takže jsem to sledoval jen nárazově,

zato dlouhá léta. Annu pamatuji asi tak čtvrt století: jakožto činovníci Krajského

i Městského kulturního střediska v Plzni, poté tamního Informačního a kulturního

střediska; byla i u založení X-Centra, z jehož dědictví pochází dnešní Galerie

města Plzně. Samá kladná znaménka. Netuším, kolik za ta léta zorganizovala

cizích výstav; rád se v téhle bilanci dočtu, dá-li se to vůbec spočíst! Chtěl bych

ale vypíchnout, že za komančů byly takové bytosti, jakou je Anna, k pohledání.

Alespoň na rozhodujících místech. Už když na mě poprvé promluvila, bylo jasné,

že si před ní nemusím dávat pozor... Nemarkýrovaný kulturu jen tak naoko, aby se

nespálila, dělala ji doopravdy.

4. I já se opakovaně dostal na seznam lidí, jimž se postarala o výstavu... Ale dotaz

je cílen jinak: jistě bych našel záseky v pažbě, na nichž se podepsalo její angažmá

v západočeských dílnách fotografie, organizovaných Galerií 4, respektive Zbyňkem

Illkem: z nich jsem si vždy odvážel i osobní záběry.

Anna Kocourková, Portrét Josefa Mouchy, nedatováno

/59

ANTONÍN BRANÝ

fotograf, pedagog

1. Organizátorka, pořadatelka fotografických kursů.

2. Vzpomínám si především na soubory z poloviny 90. let – Totální poezie,

Mail-art, Město.

3. Domnívám se, že její role byla právě v organizování kurzů a přednášek.

Za totalitního režimu (80.léta) to byla záslužná a především osvětová činnost.

Amatéři se dostávali k informacím z dějin fotografie a seznamovali se např.

s pracemi studentů FAMU. Tyto kursy pak vedly mnohé k přijímacím zkouškám

na FAMU nebo tehdejší IVF.

4. To se nedá říci, ale často jsem od ní dostával pozvání na fotografická setkání, kursy

nebo přítomnost v porotě. Díky ní jsem měl povědomí o fotografickém dění

v západních Čechách a seznámil se s řadou zajímavých lidí. A jen na okraj: učil

jsem jejího syna Ondřeje na ITF a snachu Pavlu na FAMU.

VÁCLAV FIALA

grafi k, sochař, Klatovy

1. Nositelka řádu Svaté Anny...který dvakrát ztratila...

2. Ano. Mám takový zásadní soubor uložený v pevné krabici. Je z mé svatby...

3. Myslím, že během devadesátých let, spolu se svým manželem Karlem, vynakládali

takové úsilí, že fungovali jako krajské ministerstvo kultury, pokud ministerstvo

kultury by dokázalo pracovat tak pilně a efektivně jako oni. Nejdůležitější nejspíš

bude zapojení do umělecké činnosti, výstavních projektů a uměleckých sympozií,

autory, kteří, stáli mimo oficiální “ženijní” plzeňský okruh. A dále propojení

činnosti s Rakouskem a Bavorskem.

4. Anna Kocourková mě pozvala v roce 1992 na sochařské sympozium...

Udělal jsem tam svou první sochu...a od té doby se zásadně změnil můj život...

/60

JAN SCHÝBAL

fotograf, grafi k, Plzeň

1. Otočím se a začnu hledat kolem sebe, kde je Karel Kocourek.

2. Vzpomínám si na dílnu v Aši 1988, kde se Anna, Karel a Ondřej Kocourkovi

během práce střídali o jeden fotoaparát, dodnes netuším podle jakého klíče to

fungovalo. Nicméně tehdy na mne zapůsobil na soubor Důchodový věk.

3. To netuším, nikdy jsem se nezúčastnil žádné akce, kterou spoluorganizovala, byl

jsem přítomen pouze na některých vernisážích ze sochařských sympozií.

4. Nemyslím si, že by mě setkání ovlivnilo v mé tvorbě, ale setkání s každým

člověkem, natož s Annou ve mě zanechává stopu.

HUBERT HUBER

malíř, organizátor uměleckých projektů, Fürstenzell, Německo

1. Anna je výrazná a obdivuhodná tvůrčí fotografka.

2. Je mnoho skupin a lidí různě tvořících, já osobně mám rád obzvláště obrazy,

které jsou právě svým výrazem zajímavé a jedinečné, především mne oslovují

konstruktivní kresby, u kterých se člověk musí zastavit hledat a pozorovat,

co je na obraze řečeno... a Anna má geniální cítění pro výraz.

3. Je to výrazná osobnost ve fotografii

4. Díky jejímu důslednému způsobu práce v umělecké fotografii, věnovat se tomuto

výraznému pojetí umělecké fotografie, mne posilnila v myšlence dále pracovat

v tomto zredukovaném směru a nacházet v něm stále něco nového.

/61

VOJTĚCH BARTEK

fotograf, pedagog, spolužák Anny Kocourkové ze Školy výtvarné

fotografi e v Brně

1. Fantastický člověk a ještě k tomu v sukni. Náš vzájemný kontakt nebyl jenom

profesní v oblasti fotografie, ale také v oblasti organizování různých akci od

vzdělávacích až po prezentační. Anička na Plzeňsku a já na Ostravsku. Velice dobře

jsme si rozuměli lidsky a o Aničce Kocourkové stejně jako o jejím manželovi mohu

říci, že jsme dobří přátelé.

2. Tvorba Anny Kocourkové není jenom monotematické ztvárnění daného tématu.

Její tvůrčí záběr je velice široký, zajímavý a pro mne v mnohá směrech překvapivý.

Překvapivý také v tom, že je originální, obsahově a tématický i objevný. Její

fotografie jsou součásti mého života.

3. Na české fotografické scéně je bezesporu organizační dominantou. Snad v Praze

byl podobně aktivní pan Milan Baptista (metodik Krajského kulturního střediska

Středočeského kraje). Nejedná se jen o četnost různých aktivit, ale také o kvalitu.

To se pak automaticky odrazilo v zájmu fotografů o využití možnosti, které jim

Anna Kocourková připravila. Uměla velice dobře lidem naslouchat. A to je její

největší síla.

4. Setkání s Annou mě pokaždé oslovuje jako jejího souputníka. Má tvorba je přece

jenom tématicky jinak zaměřená. V čem mi je stále vzorem, je její tvůrčí aktivita.

V tom mě inspiruje.

/62

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURYBirgus, Vladimír; Mail-Art, Edition Grenzgänger, Folge 35, 2002, str. 18

Boháč, Jaromír, Dílna 88 Ašsko, Chebské Muzeum, str. 4, 5

Čekanová, Markéta, malby na téma Klostermann, MF Dnes, 01. 12. 2003, str. D4

Kosová, Petra, Práce manželů Kocourkových je vidět na mnoha místech regionu, MF

Dnes, 24. 03. 2003, str. D2

Malina Václav, Valouch Jiří, Jasná zpráva, Galerie Města Plzně, 2007, str. 29, 92

Moucha, Josef, Příběh Galerie 4, 1995, str. 9–11

Wörlen, Hanns Egon, Colors of Anna Kocourková, 2005, str. 6

Schiffkorn, Aldemar, Grenzgänger, Edition Grenzgänger, Folge 13, 1994,

str. 13–15

Schiffkorn, Aldemar, Mail-Art, Edition Grenzgänger, Folge 35, 2002, str. 8

Schiffkorn, Aldemar, Johannes von Nepomuk, Edition Grenzgänger,

Folge 36, 2002, str. 7

www.galerie-plzen. cz, www.artotekaplzen.cz

/63

SEZNAM VÝSTAVSAMOSTATNÉ

1970 Fotografické obrazy, Výstavní síň, nám. Republiky 16, Plzeň,

(s Karlem Kocourkem)

1982 Fotografie, Výstavní síň Fotochemy, Hradec Králové

(s Karlem Kocourkem a Karlem Uldrychem)

1992 Fotos, Ulrichsberg, A

1994 Grenzgänger, Zámeček, Lenora (KK)

1995 Grenzgänger, Untergriesbach, D

Grenzgänger, Galerie Rakouské knihovny, Plzeň

1997 Sedm let sochařských sympozií Grenzgänger, Novoměstská radnice, Praha

Sedm let sochařských sympozií Grenzgänger, Základní škola Volary

1998 Granzgänger, Volkskreditbank AG, Theater, Hugo Boss,

Braunau am Inn, A

1999 Rathaus, Bodenmeis, D

1996 Fotografie, Rubigall, Banská Šťiavnica, SK,(KK)

1997–98 Foto-Nexus, Atrio sala consiliare ex-chiesetta di san Bernardino, Malo (KK)

2001 Totální poezie (Total Poesie), St.-Anna Preis, Julbach, Kriegwald, A

Totální poezie (Total Poesie),Landeskulturzentrum Ursulinenhof, Linz, A

Kunst im Raum-Grenzgänger, Landeskulturzentrum Ursulinenhof,

Linz, A (KK)

2002 Totální poezie, Galerie města Plzně

Kunst im Raum-Grenzgänger, Galerie města Plzně (KK)

Mail-Art, Galerie města Plzně (s Karlem Kocourkem a Richardem

Wallem), katalog

2002/03 Photographien, Museum Moderner Kunst-Stiftunr, Wörlen, Passau, D

2003 Totální poezie (Total Poesie),Museo Casabianca, Malo, I

Totální poezie (Total Poesie),Tschechisches Zentrum, Wien, A

Mail-Art, Museo Casabianca Malo, I

Mail-Art, Tschechisches Zentrum, Wien, A

2003 Fotografie 4K, Anna Kocourková, Karel Kocourek, Pavla Kocourková,

Ondřej Kocourek, Galerie Bratří Špillarů, Domažlice

/64

2004 Mail-Art, Stadtgalerie im Stadtmuseum Deggendorf, D

Blickkontakt, Fotografie von Anna Kocourková und Herbert Pöhnl,

Stadtgalerie im Stadtmuseum, Deggendorf, D

2005 Colors of Anna Kocourková, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy,

katalog Jan Nepomucký – světec střední Evropy, Fotografien,

Galerie města Nepomuk (s Klausem Gagstädterem a Karlem Kocourkem)

Fotografie, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava

Diario, Domus Artium, Malo, I (KK)

Diario, Rakouský kulturní institut, Sofie, BG (KK)

2006 Mail-Art, Bruckmühle, Pregarten, A

A. K. 2006, Galerie P+P Kobylka, Praha

Anna Kocourková – Fotografie, Produzentengalerie, Passau, D

Versuchte Annäherung, Galerie Schmidtgasse 1, Wels, A

(se Sussi Müller, Herbert Kalleitnerem a Karlem Kocourkem)

2007 Fotografie 4 K, Anna Kocourková, Karel Kocourek, Pavla Kocourková,

Ondřej Kocourek, Galerie 4, Cheb, CZ

Atelier-Oberpfälzer Künstlerhaus, Kebbel Villa, Schwandorf, D (KK)

Anna Kocourková – Fotografie, Museum Moderner Kunst-Stiftung

Wörlen, Passau, D

Fotografie, Galerie in der Hauptschule, Ulrichsberg, A (KK)

2008 Acht Stationen, St.Franziskus, Regensburg,D

Anna Kocourková.“Fotografie“, Kunstverein Das Damianstor, Bruchsal, D

/65

SKUPINOVÉ

1967 II. výstava fotografií Fotoklubu Škoda, Malá galerie, Plzeň

1968 III. výstava fotografií Fotoklubu Škoda, Výstavní síň, Nám. Republiky 16,

Plzeň (KK)

1968 XI. Celostátní výstava amatérské fotografie, Výstavní síň ÚLUV,

Praha,katalog

1970/71 I. Celosvazová výstava výtvarné fotografie 70, Staroměstská radnice,

Praha, katalog

1972 Tvorba životního prostředí, EX Plzeň, Pavilon D (KK)

1972 Ženy s kamerou I, Staroměstská radnice, Praha, katalog

1973 Manželé s kamerou, Staroměstská radnice, Praha (KK), katalog

1974 Ženy s kamerou II, Staroměstská radnice, Praha, katalog

1976 Štít Viléma Heckla, Liberec (KK)

1977 Ženy s kamerou III, Staroměstská radnice, Praha, katalog

1981 12. ročník soutěže barevných diapozitivů, Zruč nad Sázavou

1988 Bienále fotografie přírody, Technické muzeum, Brno, katalog

1989 Divadelní fotografie, Hronov, Svitavy, Dolní Benešov (KK)

1990 Divadelní fotografie, Výstavní síň Fotochemy, Hradec Králové (KK)

1989–93 Chebsko – Tvůrčí dílny dokumentární fotografie,

Museum Aš (KK), katalogy

1994 Die Künstlergilde-Kulturlandschaft Egerland–němečtí a čeští umělci,

München, D, (KK), katalog

1996 Die Künstlergilde-Kulturlandschaft Egerland–němečtí a čeští umělci,

Wendlingen, D, (KK), katalog

1996 Grenzbereiche, Fotografien aus Deutschland Tschechien und Österreich

1986–96 (KK), katalog

Grenzbereiche, Salzstadel, Regensburg, München, D (KK)

Grenzberieche, Muzeum, Český Krumlov (KK)

1998 Ašsko po deseti letech, Museum Aš (KK)

2000 Retrovie-Avanguardia, Museo Casabianca, Malo, I (KK), katalog

2002 Retrovie-Avanguardia, Galerie města Plzně (s Karlem Kocourkem )

2002/03 Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Museum Moderner

Kunst-Stiftung Wörlen, Passau, D (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis,

Kloster Aldersbach, D (KK)

/66

2003 Retrovie-Avanguardia, Dům umění Opava (KK)

Retrovie-Avanguardia, Kunstforum Schloss Almegg. A (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Raiffeisen Forum

der Reiffaisenlandesbank OÖ, Linz, A (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Museo Casabianca

Malo, I (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Villa Ghellini,

Villaverla, I (KK)

2004 Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Kunstraum Palais

Porcia, Wien, A (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Erzbischöfliches Dom

und Diözesanmuseum, Wien, A (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Bayerisch Eisenstein,

D (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Budova Evropského

parlamentu, Brusel, B (KK)

Grenze zwischen Zeit und Ewigkeit, Alfred Kubin Galerie, München,

D (KK)

2005 Retrovie-Avanguardia, Pevnost Kluž, Bovec, SL (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, St. Josefsheim,

Plattling, D (KK)

Grenze zwischen Zeit und Ewigkeit, Galerie des Pfarrhauses in Mißlareuth,

D (KK)

Grenze zwischen Zeit und Ewigkeit, Bankhaus Straubing, D (KK)

Grenze zwischen Zeit und Ewigkeit, Diözesanmuseum Bamberg,D (KK)

Grenze zwischen Zeit und Ewigkeit, Heimathaus Traunreuth, D (KK)

Les, Galerie města Plzně, katalog

Kunstsucht 2005, Landkreisgalerie, Schloss Neuburg, D (KK)

Kunstkaufhaus 2005, Regensburg, D

2006 Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Muzeum Slaska

Cieszynskiego, Cieszyn, PL (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Muzej Mimara, Zagreb,

HR (KK)

Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis, Museum Stift Stams,

A (KK)

/67

2006 Fotokunst aus den drei Ländern, der Ball ist rund …,

Messepark Kohlbruck, Passau, D

Nezapomenutelní absolventi, Ateliér fotografie Galerie U Jakoba, Opava

X+X, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, katalog

2007 Sanctus Ioannes Nepomucenna Medioeuropaensis Múzeum mesta

Bratislavy, SK (KK)

Pilseni Hab (Plzeňská pěna), Pécsi Galéria, Pécs, H, katalog

10 let – Artotéka města Plzně, Galerie města Plzně, Plzeň, katalog

Dialog 8, Museum St. Ulrich, Regensburg, D, 2007, katalog

Bestandsaufnahme/Totale Poesie, Oberplan/Ulrichsberg, Ulrichsberg,

A (KK), katalog

Jasná zpráva, Galerie města Plzně, Plzeň (KK), katalog

2008 Bestandsaufnahme/Totale Poesie, Oberplan/Ulrichsberg,

Horná Planá (KK), katalog

Bestandsaufnahme/Totale Poesie, Oberplan/Ulrichsberg, Pädagogische

Akademie, Linz, A (KK), katalog

Šumava / Böhmerwald, Purkrabství hradu Klenová (KK)

2009 Böhmen liegt am Meer, Städtische Galerie Bremen, Bremen, D (KK),

katalog

Šumava / Böhmerwald, Purkrabství hradu Klenová (KK)

Böhmen liegt am Meer, Botschaft der Tschechischen Republik,

Berlin (KK)

/68

ÚČAST NA WORKSHOPECH

1988–92 Chebsko – Aš, Luby, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Cheb (KK, OK)

1989 Tvůrčí dílna divadelní fotografie, Hronov (KK)

1998 Ašsko po deseti letech (KK, OK)

1999 Retrovie-Avanguardia, Malo, Vicenza, I (KK)

2008 Ašsko po dvaceti letech (KK, OK)

ODBORNÉ VEDENÍ WORKSHOPU

2007 Bestandsaufnahme / Total Poesie, Oberplan (Horní Planá), CZ / Ulrichsberg, D

POUŽITÉ ZKRATKY

A Rakousko

B Belgie

CZ Česká republika

D Německo

H Maďarsko

HR Chorvatsko

I Itálie

KK Karel Kocourek

OK Ondřej Kocourek

PL Polsko

SL Slovinsko

/69

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Pozvánka na III. výstavu fotografi í

Fotoklubu ŠKODA, 1968

Katalog k výstavě I.

Celosvazové výstavy

výtvarné fotografi e,

Staroměstská

radnice,

Praha, 1970

Katalog k XI. Celostátní výstavě

amatérské fotografi e,

Výstavní síň ÚLUV, Praha 1968

/70

Katalog k výstavě Ženy s kamerou II,

Staroměstská radnice, Praha, 1974

Katalog k výstavě Ženy s kamerou III,

Staroměstská radnice, Praha, 1977

Katalog k výstavě Ženy s kamerou I,

Staroměstská radnice, Praha, 1972

/71

Pozvánka na výstavu Divadelní fotografi e, Výstavní síň

Fotochema, Hradec Králové,

Pozvánka na výstavu fotografi í AK v rámci sympoz

ia Grenzgänger, Schwarzenberg, 1992

Vernisáž výstavy

Obraz okamžiku/Totální poezie,

Horní Planá/Ulrichsberg, 2008

/72

Jolana

Moravcová,

Galerie 4, Cheb,

2008 (na fotografi i

Josef Moucha,

Anna Kocourková,

Zbyněk Illek)

Jan Schýbal, Aš po dvaceti letech, 2008

(na fotografi i Ondřej, Anna a Karel Kocourkovi)

Jolana Moravcová, Anna a Karel Kocourkovi, 2009 (na stěnách

nahoře, Fotografi cké obrazy, originály z roku 1970)

Anna Kocourková, Dvojportrét, 26. 7. 2009

/73

Plzeňský deník, 30.08.2002, str. 19

MF Dnes, 04.09.2003. str. C9

MF Dnes, 11.04.2005, str. D4

Plzeňský deník, 06.02.2003, str. 22

MF Dnes, 04.09.2003. str. C9

NOVINOVÉ ČLÁNKY

/74

Baptista, Milan 62

Bartek, Vojtěch 6, 30, 40, 62

Bauer, Anna, Maria 49

Beneš, Jaroslav 44

Birgus, Vladimír 37, 40, 63

Boháč, Jaromír 41, 63

Boštík, Václav 20

Braný Antonín 14, 60

Brychtová, Jaroslava 37

Bukovský, Stanislav 6, 10, 30, 32

Cudlín, Karel 43

Čekanová, Markéta 63

David, Jiří 51

Degl, Jiří 10, 51, 53,

Delaunay, Robert 20

Drhovský, Karel 50

Dukát, Vojtěch 54

Dvořák, František 7, 13

Dvořáková, Alena 5

Egger, Herbert 45

Fassati, Tomáš 40

Fenclová, Helena 7, 44, 46

Fiala, Václav 49, 51, 60

Ficher, Viktor 5

Fišer, Marcel 53

Flitner, Bettina 44

Foltýn, Jiří 43

Frančeová, Eva 14

Gagstädter, Klaus 65

Guzzonato, Pino 20

Halámek, Zdeněk 40

Hanke, Jiří 44

Hauner, Miroslav 8

Heckl, Vilém 13

Hodonský, František 44, 53

Honzík, Karel 32

Horálek, Jaroslav 44

Horálková, Helena 44

Huber, Hubert 20, 51, 53, 61

Hundertwasser, Fritz 20

Hurta, Vojtěch 49

Illek, Zbyněk 13, 14, 39, 40, 57

Issa, Salim 5

Jakubcová, Libuše 14

Jindra, Petr 44

Kahn, Paul 44

Kalleitener, Herbert 65

Kliment Lukáš 14

Klostermann, Karel 15, 29, 53

Kocourek, Ondřej

3, 4, 32, 37, 39, 43, 65

Kocourková, Pavla 37, 38, 65

Koelbel, Herlinde 44

Kolář, Jiří.20

JMENNÝ REJSTŘÍK

/75

Kolář, Viktor 30

Kornatovský, Jiř 51í

Kosová, Petra 63

Krejčí, Jaroslav 7

Kubínová, Růžena 40

Kudera-Křapík, V. 11, 32

Kůs, Tomáš 46, 49, 50

Kužel, Milan.14

Kyndrová, Dana 44

Lamarová, Milena 7

Lamr, Aleš 29, 51

Legay, Christian 44

Lhoták, Kamil 29

Lindenbauer, Alois 44

Lněnička, Antonín 10

Macků, Jiří 14

Maleček, Ondřej 53

Malina, Václav

5, 20, 26, 44, 46, 51, 53, 58, 63

Medková, Emila.25

Miura, Makoto 49

Mlčoch, Jan 37

Mondrian, Piet 20, 36

Moser, Koloman 20

Moucha, Josef 14, 44, 59, 63

Müller, Sussi 65

Nepomucký, Jan 50, 51

Nitsch, Hermann 20

Novák, Ladislav 20

Podestát, Václav 2, 3, 14

Pöhn, Manfred 53

Pöhnl, Herbert 65

Pták, František, 40

Rathouský, Luděk 53

Rauner, Jan 14

Ray, Man 20

Reichmann, Vilém 26, 40

Reiter-Seidl, Edda 51

Reiter, Erwin 45

Riepka, Jürgen 51

Rigby, John 43

Rittstein, Michael 51, 53

Rodriguez, Jorge, Luis 49

Rothermel, Tilman 24, 25

Rykr, Václav 40

Sadovská, Dorota 51

Samec, Jan 53

Scarpo Carlo 20

Scheufler, Pavel 41

Schiffkorn, Aldemar 46, 50, 53, 63

Schlemihl, Petr 23, 24

Schýbal, Jan 61

Sikula, Petr 30

Singer, Michal 53

Soto, Jesús, Rafael 20

Sousedík, Bořek 14

/76

Stein, Štěpánka 5

Stifter, Adalbert 52, 53

Stifter, Georg 45, 53

Stifter, Wolfgang 51

Sudek, Josef 30

Sýkora, Ladislav 44, 53

Šimánek, Dušan 26

Šimek, Jaroslav 7

Šimek, Václav 42

Šmok, Ján 7, 13, 37, 40

Španihel, Jan 49

Štecha, Pavel 14

Štreit, Jindřich.2, 38

Štýbr, Pavel 26

Štýrský, Jindřich.25

Tausk, Peter 7, 13

Trčka, František 10, 30, 32

Trčková, Šárka 32

Tuček, Jiří 43

Uldrych, Karel 64

Urbani, Angelo 51

Valouch, Jiří 63

Valtr, Karel 44

Vávra, Josef 14

Velkoborský, Petr 44

Vojtěchovský, Miroslav 14, 40

Von Vortster, Renate 44

Wall, Richard 19

Wess, Gerald 45

Wörlen, Hanns, Egon 63

Wöss, Gerhard 52, 53

Zemanová, Jana 7, 44, 46

Zetler, Christian, Johannes 49

Zhoř, Igor 40

Zykmund, Václav 12, 26

Žůrek, Radim 5

Žůrková, Barbora 5

/77