speciální sociologické...

Speciální sociologické teorie

Akademie managementu a komunikace

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

22. 10. 2014

Speciální sociologické teorie: anotace

Anotace • Tento předmět nabízí studentům přehled speciálních sociologických

teorií s ohledem na otázky mediálních studií. Studenti získají poznatky z historie a typologie masové komunikace, sociologických přístupů k masové komunikaci, a přehled o hlavních představitelích jednotlivých škol a koncepcí, tématech mediálních studií (např. účinky, globalizace, sociální média, atd.) a také o etice médií a mediálním vzdělávání. Studenti získají zápočet za seminární práci, kterou tvoří písemné podklady příspěvku do společné diskuse, blogu, kolokvia, na jedno z témat pro závěrečné práce (teze pro kolokviální diskusi).

Více zde: http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/






Speciální sociologické teorie: přehled témat

Tematické okruhy:

1. Historie masové komunikace a předchůdci vědy o masové komunikaci (hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace, politická a společenská komunikace, Max Weber, Walter Lippmann, John Dewey, Harold Lasswell)

DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, 1996.

KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.


Tematické okruhy:

2. Matematická a systémová teorie komunikace (Claude Shannon, Warren Weaver, Ferdinand de Saussure, Roman Jakobson, Niklas Luhman a tři základní sociální systémy: archaický, městský, technickoprůmyslový, Karl Deutsch a vliv kybernetiky na komunikaci)

ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.

LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. ISBN 80-7325-100-0.

SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of Illinois Press, 1964. 125 s.


Tematické okruhy:

3. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Theodor Adorno, Max Horkheimer, kultura, masová kultura, kulturní průmysl, komodifikace a komercionalizace kultury)

MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.


Tematické okruhy:

4. Příjemci a publikum, Birminghamská škola (Stuart Hall, Dennis McQuail, Jürgen Habermas, zakódování a dekódování, recepce a interpretace sdělení, preferované čtení mediálních obsahů, koncepce veřejnosti, masového a mediálního publika, difuzní podoby publika)

HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-134-6.

HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London – California : Sage, 1997 (2003). ISBN 0 7619 5432 5.



Tematické okruhy:

5. Funkcionalismus, symbolický interakcionizmus, sociální konstrukce reality (Talcott Parsons, Robert K. Merton, Herbert Blumer, John B. Thompson, George H. Mead, Charles H. Cooley, Peter Berger, Thomas Luckmann)

BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.

MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, 1997. 401 s. ISBN 0-226-51668-7.

MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, 1957.

VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, 1991. 120 s.


Tematické okruhy:

6. Postmoderní znaková situace – virtualita, mýtus; ideologie vs. postindustriální společnost, globalizace, Torontská škola (Roland Barthes, Jean Baudrillard, Daniel Bell, Marshall McLuhan)

BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X.

BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, 2001. 304 s. ISBN 0-8047-4272-3.

McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.


Tematické okruhy:

7. Účinky médií, etické a vzdělávací aspekty působení médií na společnost (PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá reklama, podprahová sdělení, společenská odpovědnost a právní regulace médií, objektivita, mediální výchova)


8. Mediace – medializace – sociální média (pojetí masové komunikace ve 20. a ve 21. století, technologická a obsahová specifika digitální komunikace, síťová komunikace, konvergence médií, internetová žurnalistika, videožurnalistika, infotainment, seriózní a bulvární média)


Více zde: http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/ Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz






http://www.webnode.cz/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/

Speciální sociologické teorie: doporučená studijní literatura

BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X.

BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, 2001. 304 s. ISBN 0-8047-4272-3.

BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.

ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.

DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, 1996.

HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-134-6.

HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London – California : Sage, 1997 (2003). ISBN 0 7619 5432 5.

KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.

LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. ISBN 80-7325-100-0.

MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, 1997. 401 s. ISBN 0-226-51668-7.

MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, 1957.

McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.


SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of Illinois Press, 1964. 125 s.

VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, 1991. 120 s.

Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce

1. Vysvětlete pojem frankfurtská škola a pozice, ze kterých redefinovala pojmy kultura, masová kultura, kulturní průmysl, proces komodifikace a komercionalizace kultury. Jakou úlohu ve společnosti přisuzují masovým médií? V čem je tento přístup dnes překonán?

2. Analyzujte historické kořeny vzniku teorií evolucionismu a neoevolucionismu a příslušným modelům vývoje společnosti s akcentem na kulturní a sociální prvky. Přibližte základní teze těchto teorií. Vysvětlete tvrzení, že prostředky mediální komunikace jsou dnes podstatným nositelem evoluční změny.

3. Vysvětlete podstatu teorie strukturálního funkcionalismu a charakterizujte základní myšlenky Talcotta Parsonse (koncepce AGIL) jako jejího výrazného představitele. Jakou úlohu plní podle tohoto schématu masová média v moderní společnosti?


4. Vymezte pozice, ze kterých byla kritizována teorie strukturního funkcionalismu a její korekce ze strany Roberta King Mertona, včetně vymezení pojmu teorie středního dosahu. Jakou úlohu v poznávání sociální reality přisuzuje Merton empirickým šetřením? Diskutujte o tom, s jakým možným efektem působí masová média na své publikum.

5. Charakterizujte transformační procesy proměny společnosti moderní ve společnost postmoderní – postindustriální na základě základních tezí Daniela Bella, včetně proměny sociální mentality a role masových médií v tomto procesu.

6. Vysvětlete proměny sebepojetí v mediovaném světě, procesy individualizace a institucionalizace ve spojení s problematikou zviditelňování jako všudypřítomného fenoménu, úlohu masových a sítových médií v tomto procesu.


7. Vysvětlete na příkladech pojem symbolická interakce a v souvislosti s ním pojem mediovaná kvaziinterakce podle Thompsona, charakterizujte zejména postavení televize v tomto procesu. Jaké typy interakce a jejich charakteristické rysy obecně znáte?

8. Vymezte východiska teorie sociální konstrukce reality, význam jazyka a jazykového kontextu jako nástroje konstruování světa. Jak problematická je úloha médií v tomto procesu a posouvání hranic mezi realitou a virtualitou.

9. Objasněte systémovou teorii a její charakteristické znaky, mediální systém jako subsystém sociálního systému. Klíčové otázky způsobu fungování systému a jeho základní funkce. Niklas Luhman jako významný představitel systémové teorie a jeho vymezení tří základních sociálních systémů (archaický, městský, technicko-průmyslový) a jejich dominantních komunikačních postupů.


10. Vymezte vztah mezi vědou a ideologií a problém ideologizace humanitních a sociálních věd. Vysvětlete pojem ideologie v kontextu studia společnosti. Diskutujte o médiích jako nositelích určitého souboru idejí a jako možných nástrojích prosazování těchto idejí ve společnosti.

11. Co znamená a jaké podoby má konvergence médií?

12. Diskutujte o dnešním pojetí koncepce veřejnosti, masového a mediálního publika, představte pojem difuzní podoby publika. Jak se tyto představy proměňují v návaznosti na nástup internetových médií?

13. Objektivita a pravdivost v médiích v éře globalizace: sen, chiméra, nebo prázdný pojem? Vysvětlete na příkladech.


14. Technologická a obsahová specifika digitální komunikace, internet jako pracovní nástroj, zdroj a prostředník přenosu informací, webová stránka jako efektivní a účinný komunikační nástroj, ekonomické aspekty internetového vydávání, regulace internetu – ano-ne?

15. Specifika internetové žurnalistiky – příklady a srovnání s žurnalistikou v tiskových médiích, etika internetové žurnalistiky, specifické internetové žánry, hypertext, interaktivita, práce se čtenáři, Internet jako pracovní nástroj novináře (zdroj informací, email jako komunikační nástroj, online konference atd.)

16. Historické postavení médií ve společnosti, hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace a jejich vazba na vývojové trendy lidské společnosti, politiky a ekonomiky.


17. Uveďte některé teorie o dopadu, možném vlivu a míře účinku médií na společnost, společenské instituce a jednotlivce. Jak se tyto představy vyvíjely v čase? Jak se konkrétně projevují snahy o řízení a kontrolu mediálního vlivu?

18. Představte základní myšlenky tzv. torontské školy a historické souvislosti jejího vzniku, zejména úvahy McLuhana o vzájemné determinaci uspořádání společnosti a dominantního komunikačního média. Jak rozumíte jeho výrazům - ,,médium je poselstvím“ a ,,globální vesnice“.

19. Vysvětlete základní rysy a východiska tzv. birminghamské školy. Definujte základní představy modelu zakódování a dekódování vzhledem k procesu recepce a interpretace sdělení. Vysvětlete představu preferovaného čtení mediálních obsahů.


20. Analýza mediálních obsahů - mediální obsah jako specifický druh informace. Informace a dezinformace, realita a virtuální realita, společenské instituce, které se podílejí na vytváření a transformaci komunikačního kontextu v masové komunikaci. Komunikační kontext. Metafora v pojmovém a audiovizuálním vyjádření.

21. Média tzv. seriózní a tzv. bulvární, jejich srovnání, rozdílné důvody vzniku a metody fungování. Jak působí tatáž informace v seriózním a v bulvárním tisku, kdo, jak a proč ji vybírá, priorizuje, umísťuje a prezentuje. Infotainment. Příklady.

22. Sociální a ekonomické podmínky vzniku a rozvoje rozhlasového a televizního vysílání, diferenciace rolí rozhlasu a televize. Role audiovizuálních médií v modelování postmoderního světa. Vytváření umělých a virtuálních kontextů, krize hodnot, mediální mytologie.


23. Základy dramaturgické skladby v auditivních a audiovizuálních médiích. Cesta od nápadu k hotovému dílu. Část a celek v programové skladbě.

24. Politika, komunikace a ideologická kontrola – pojem, pojetí a modely politické komunikace, liberální koncepce demokracie a mediální průmysl - tvorba veřejného mínění. "Moc" médií - mýty a realita. Příklady z historie, aktuální srovnání.

25. Význam masových médií v politické komunikaci – role médií v politické komunikaci, metody, techniky a zásady manipulace a přesvědčování, politická korektnost, newspeak

26. Etika ve sdělovacích prostředcích – Komparace etických kodexů českých médií, dokumenty, normy, zákony ČR a EU


27. Zásady mediální výchovy – pojem, cíle, metody a prostředky, vliv médií na osobnost člověka, funkce postojů a jejich změn

28. Jaký je vzájemný vliv politiky a médií z hlediska teorie masové komunikace, svoboda projevu a svoboda médií z pohledu politických a ekonomických institucí, PR aktivity a komerční sektor a jejich vliv na charakter médií (vlivové a PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá reklama, podprahová sdělení)

29. Jaký je vliv technologického vývoje v médiích na jejich postavení a fungování ve společenském systému; digitalizace, virtuální prvky a interaktivita, regulace elektronických médií z pohledu českých zákonů a evropských směrnic.

30. Vysvětlete základní pojmy Deutschovy sociologie: informace, její hodnoty, systémy a struktury přijímání informací, informační kanál, vliv kybernetiky na komunikaci.


31. Média jako účastník politického procesu z pohledu vývoje: vyložte ve stručnosti hlavní zlomové body vztahu médií k politické komunikaci – z hlediska historie, politiky, technologií atd.

Mýty o sociologii, americký sociolog Peter Ludwig Berger (spolu s Thomasem Luckmannem napsali dílo Sociální konstrukce reality) z knihy Pozvání do sociologie pochází 6 mytů o sociologovi:

1) Sociolog jako člověk – profesionál, který se

zabývá osvětovou činností mezi jednotlivci

i ve prospěch společnosti jako celku.

Auguste Comte [oɡyst kɔ̃t] Zdroj obrázku: heslo Sociologie. [online] Internetová encyklopedie Wiki,

dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/August

e_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg (cit. 09/2012), původní zdroj: http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte,

Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg

Speciální sociologické teorie: úvod

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/Auguste_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg









http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte, Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg



2) Sociolog jako teoretik sociální práce

„Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha.

Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.“ Český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků. [online] Mezinárodní federace sociálních pracovníků v Montréalu, Kanada, 2000. Dostupné elektronicky na: http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace (cit. 09/2012)


http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace










3) Sociolog jako sociální reformátor

Jan Amos Komenský Zdroj obrázku: heslo Jan Amos Komenský. [online] Internetová encyklopedie Wiki, dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg (cit. 09/2012)

Josef II. Habsbursko-Lotrinský

Zdroj obrázku: heslo Jozef II. [online] Internetová encyklopedie

Wiki, dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wiki

pedia/commons/thumb/a/aa/Joseph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg (cit.

09/2012), původní zdroj z: http://www.uni-

regensburg.de/Fakultaeten/phil_Fak_III/Geschichte/josephii.jpg


http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg





http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/aa/Joseph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg






http://www.uni-regensburg.de/Fakultaeten/phil_Fak_III/Geschichte/josephii.jpg





4) Sociolog jako shromažďovatel

statistických údajů o lidském chování

– pomocník počítače.

5) Sociolog jako statistik a člověk,

který se zabývá rozvojem

vědecké metodologie

a užívá „barbarský jazyk“

srozumitelný pro hrstku vědců

a kterým se tudíž měří

odbornost díla.

Zdroj obrázku: http://pctuning.tyden.cz (cit. 09/2012)

Zdroj obrázku: http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg (cit. 09/2012)


http://pctuning.tyden.cz/

http://pctuning.tyden.cz/

http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg




6) Sociolog jako cynický pozorovatel, chladný manipulátor a samozvaný nadřazenec. (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 10 – 23. ISBN 80-85947-90-0)

Zdroj obrázku: http://www.susanne.estranky.sk/cl

anky/zaujalo-ma/maniplacia.html (cit. 09/2012)

Armand Jean du Plessis de Richelieu zdroj obrázku: http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinal-richelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velky-statnik.html (cit. 09/2012)

Grigori Yefimovich Rasputin zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/Grigori_Rasputin (09/2012)


http://www.susanne.estranky.sk/clanky/zaujalo-ma/maniplacia.html





http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinal-richelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velky-statnik.html
















http://en.wikipedia.org/wiki/Grigori_Rasputin



Peter L. Berger: „sociologie směřuje k aktu čistého vnímání – tak čistého, jak to jen dovolí omezené lidské prostředky“ (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 13.)

„Sociolog je tedy někdo, kdo se soustavně snaží porozumět společnosti. Povaha tohoto oboru je vědecká, což znamená, že to, co sociolog zjišťuje a říká o sociálních jevech, které studuje, je vsazeno do jistého, dosti přísně definovaného rámce.“ (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 23.)

Zygmunt Bauman: „Může nám být kompasem, který udává správný směr v houštině nespočetných možností. Zároveň nám pomáhá vyznat se v různorodých a zdánlivě zcela odlišných jevech, které nás obklopují. “ (In BAUMAN, Zygmunt. Sociologie pro každý den. Praha: Mladá fronta, 1966. s. 17.)


• Předmět(y) zkoumání sociologie: sociální struktura (strukturní pojetí), sociální chování a jednání (behaviorismus), sociální vztahy a skupiny (formalistické pojetí), společenský systém, sociální změny a sociální interakce (interakcionismus), sociokulturní chování atd.

• 2 základní teoreticko-empirické funkce:

1. společenské jevy popsat podle vlastních metodologických nástrojů (empirická funkce)

2. a tyto jevy vysvětlit (teoretická funkce) (In Petrusek, M. a kol. Sociologie. Praha: SPN, 1992. s. 12.)


Speciální sociologické teorie: základní pojmy

Harold Lasswell:1927, Hypodermic Needle (Podkožní jehla)

Psychologie politiky, Mediální determinismus

zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Harold_Lasswell

http://en.wikipedia.org/wiki/Harold_Lasswell



Harold Lasswell pojmenoval 3 funkce médií:

1) pozorování společenského prostředí (informování)

2) vysvětlení vzájemných vztahů mezi jednotlivými částmi společnosti

3) odevzdání kulturneho dědictví

Charles WRIGHT (1960) přidal 4. funkci – zábavu

Pátá funkce je mobilizace

To je funkcionalistické pojetí médií.

Laswell, H. (1948). The structure and function of communication and society: The communication of ideas. New York: Institute for Religious and Social Studies, 203-243.

Wright, W. R. (1960). Functional analysis and mass communication. In Public Opinion Quarterly,(24), 610-613.


Z toho pak základní funkce médií:

1) Informační

Napomáha publiku utvářet si představy o světě a jeho geografické, společenské a politické existenci

2) Kulturní

- mediální produkty odrážejí kulturu a stávají se její součástí

- materiály se udržují a odevzdávají dále a tak zajišťují kontinuitu

- udržují v kultúře daný stav, ale také podporují zmeny a růst

3) Zábavná

- odvádí pozornost publika od vážných sociálních problémů

4) Sociální

- socializace příjemců

5) Politická

- politické témata, mobilizace veřejného mínění, formování názorů


Harold Lasswell definoval politiku jako systém, kde „kdo dostane co, kdy a jako“

mediokratická perspektiva výzkumu médií: v centru zájmu je tvořba události v médiu/médiem

- kulturální studia: účinky médií, publikum, obsahová analýza

- mediocentrická teorie: mediální technologie určují změny společnosti (technologický determinizmus)

sociokratická perspektiva výzkumu médií: v centru zájmu je teorie masové komunikace a sociologická tradice výzkumu médií

- změny společnosti mění i její komunikace (která je obrazem společenského a politického dění)

- např. kritická politická ekonomie, (neo)marxistické teorie, teorie masové komunikace


Základní metódy výzkumu médií:

a) Obsahová analýza

- výzkumník vymezí reprezentativní vzorek nějakého typu mediálních obsahů (např. tisku, násilných scén...), pojmenuje jeho jednotlivé části a prvky a pak sečte, kolik položek našel pod jednotlivými kategoriemi

b) Obrazová analýza

- rozbor jednotlivých prvků zkoumaného obrazu a zjišťuje se ní, jak jsou do obrazu vloženy významy, z kterých je konstruovaný.

Studium médií zohledňuje 5 oblastí:

1. instituce

2. systém výroby produktu

3. podmínky vzniku produktu

4. produkt

5. publikum


MEDIALIZACE

„Pojem medializace vyjadřuje, jak se věci a bytosti zobrazují v mediální realitě.“

od koncepce moci médií (mediokracie) ke koncepci zprostředkování

prvky mediálního systému: média, příjemci (veřejnost, publikum), veřejní aktéři

Teorie zpravodajských hodnot

(Johann Galtung a Mari Rugeová, 1965)

„Zpravodajské hodnoty vyjadřují určité předpoklady, díky nimž má událost šanci stát se předmětem medializace.

Jsou to hodnoty překročení prahu pozornosti.“


Teorie zpravodajských hodnot (Galtung – Rugeová, 1965)

průběh v krátkém časovém intervalu

velký rozsah,

kulturní blízkost (k médiu nebo publiku),

výskyt (frekvence)

novost („sólokapr“),

kontinuita (aktualizovatelnost)

překvapení,

nečekanost,

intenzita

jednoznačnost,

jasnost,

negativita

Zpravodajské hodnoty vyjadřují vlastnosti, které by měla mít událost, aby se dostala do pole pozornosti médií.

gatekeeping – agenda setting – rámcování


alternativní teorie „Tvoření zpráv“ (Fishman: Manufacturing the news, 1980)

Proces tvorby zpráv ovlivňují zejména tři veličiny:

Lidé (fyzická vzdálenost od informátorů, zdrojů... vykonstruovaná událost: pseudoevent)

Místo (blízkost od místa události... self-fulfilling prophecy: věštby jež se naplní, protože byly vyřčeny)

Čas

víc v článku Scheufele, D. A. Framing as a Theory of Media Effects. In Journal of

Communication, 1999. dostupné na internetu:

http://www.asc.upenn.edu/usr/ogandy/C45405 resources/Scheufele framing as effects.pdf




uspořádání komunikace podle počtu účastníků a míry zobecnění

intrapersonální (zpracování informací)

interpersonální (dyadická)

skupinová (např. rodina)

meziskupinová (např. místní, firemní)

institucionální/organizační (např. politický systém)

celospolečenská – masová

podle aktivity účastníků: jednostranní, oboustranní

podle použitých prostředků: přímá (rozhovor), nepřímá (zprostředkovaná technikou)

podle vzdálenosti: bezprostřední, na dálku

podle času: v daném čase, s odstupem času


Uspořádání komunikace:

podle média: řečová, písemná, telefonická, rozhlasová, televizní, počítačová, scénická, atd.

podle stupně důvernosti: soukromá, veřejná

podle záměru: informace, vzdělání, zábava, ovlivňování

podle profesní specializace: PR, reklama, propaganda, novinářství, film, hudba, literatura, výtvarné umění, divadlo, atd.

KATEGORIZACE MÉDIÍ:

Primární (lidské, do r. 1500): signály, řeč, písmo, divadlo, orlní kultura

Sekundární (tiskové, 1500-1900): leták, sešit, dopis, kniha, noviny

Terciární (elektronické, 1900-2000): fotografie, film, telefon, gramofon, rozhlas, televize

Kvartérní (substituční, multimédia, od roku 2000): chytrý mobilní telefon, tablet, chytrá televize, internet, atd.


jedna z definic komunikace: sociální interakce uskutečňována prostřednictvím sdělení

odlišnost masové komunikace od mezilidské:

asymetrie, ztráta zpětné vazby

neosobnost, selektivita

rozsah, dosah, permanentnost

jednosměrný tok (názorový vůdce)

standardizovaný obsah, symboly (produkty)

profesionalita komunikátorů

technická závislost, komplexnost (kódování, dekódování)

společenské důsledky (média přetvářejí společnost)

nízké nároky (nejnižší společný jmenovatel)


Sociologie komunikace

• 1923: Max Weber, Sociologie tisku

• 1923: Edward Bernays, otec Public Relations

• 1922: Walter Lippmann, Stereotypy a Pseudoprostředí, média jsou jako paprsek reflektoru: „We do not first see, and then define, we define first and then see.“

• Gustave LeBon, autor Psychologie davu

• 1939: Herbert Blummer, rozdíl mezi masou a davem – masová kultura, masové média, později teorie symbolického interakcionismu

http://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Lippmannn




Studium médií jako studium:

• institucí (mediální systémy)

• systému výroby produktu (mediální systém, mediální komunikace)

• podmínek vzniku produktu (mediální studia)

• produktu (marketing, komunikace)

• publika (masová komunikace)

Speciální sociologické teorie: Předchůdci vědy o masové komunikaci

Výzkum médií (McQuail):

• epocha všemocných médií (19. století-30. léta 20. století)

teorie zázračné střely, neuvažuje se o individuální recepci

vliv propagandy – zneužití médií v Německu a Rusku

• epocha slabých médií (30.-50. léta 20. století)

funkce médií na obnově společnosti, socializace po válce

• spirála mlčení (60. léta 20. století)

nástup televize, výzkum kontextu a společenských změn

• dohodnutý vliv médií (od 60. let 20. století)

sociálně konstruktivistický model, zkoumání mediálních textů, konstrukce významu, vliv společenského kontextu


Výzkum médií (McQuail):

• mediokracie (80.-90. léta 20. století)

vliv médií na politickou komunikaci, zájem o jazyk a výrazové prostředky (moc médií je vepsaná do sdělení)

• moc zprostředkování (konec 90. let 20. století)

kulturní politika v závislosti na médiích

Teorie médií zkoumají vliv sociální struktury na kulturu a naopak, média jsou součástí společnosti, kultury

• materialistické hledisko: kultura je závislá na ekonomické a mocenské struktuře (vlastník médií ovládá)

• idealistické hledisko: média komunikují poselství, ideje, hodnoty


Média jako:

• vztah – veřejný prostor ↔ osobní prostor=prostor médií

• okno – zprostředkování událostí, rozhledu

• zrcadlo – veřejný odraz/ zrcadlově obrácený obraz

• filtr – gatekeeping, třídění, potláčení

• ukazovatel, průvodce – dodávají smysl

• fórum, platforma – názory veřejnosti, diskuse

• plátno, bariéra – odříznou od skutečnosti, falešný obraz světa


Přístupy k médiím (McQuail):

mediocentrické ↔ sociocentrické

vliv komunikace komunikace jako obraz

význam média politických a ekon. sil

nevyhnutelný vývoj technologií

(progresivní změny)

kulturální ↔ materialistické

vliv na tvorbu kultury materiální podmínky


Přístupy k médiím a jejich zaměření (McQuail):

medio-kulturální: poznávání obsahu a příjem mediálních sdělení, jež jsou ovlivňovány bezprostředním osobním prostředím

medio-materialistické: politickoekonomické a technologické aspekty médií

socio-kulturální: vliv společnských faktorů na mediální produkci a její příjem (funkce médií ve společnosti)

socio-materialistické: média jsou odrazem politických a ekonomických podmínek


Typy mediálních teorií (McQuail):

• sociálněvědní: obecná tvrzení založené na výzkumech

• normativní: zkoumání a předepisování (preskripce) zákonů...

• provozní: praktické/pragmatické, jak média fungují, uspokojování publika, postřehy diváka

• každodenní: intuitivní (common sense), osobní zkušenosti, jak média zasahují do života, recepce – příjem


Vliv vědeckých disciplin:

• sociologie: věda o společnosti, mediální komunikace je součást společnosti, techniky mediálního výzkumu pochází ze sociologie, zkoumá postavení médií ve společnosti a jejich sociální význam

Sociální konsenzus: Chicagská škola, pozitivní – integrační funkce médií

Sociální patologie: rozpad primárních sociálních vztahů, oslabení společenských hodnot a norem, izolace člověka

Sociologie politiky: média jako nástroj manipulace veřejné mínky; jako prostředek demokratizace společsnoti; jako faktor vlivu ve veřejných kampaních

Sociologie volného času: médiá = fenomény masové kultury



média jako zprostředkovatelé informací a novinek mají vliv na rozvoj v zemích 3. světa (rozdělení z dob studené války: první svět=kapitalistický, druhý svět=socialistický blok)

http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Sauvy

• ekonomie a ekonomika:

a) ekonomika mediálního podniku (mikroekonomika – výdaje, struktura, management, marketing, hospodáření)

b) ekonomika mediálního trhu (národohospodářský pohled, mediální trh, konkurence, daně, monopoly, koncentrace)

c) publikum jako trh (mediální obsahy jsou zboží – audiovizuální produkce; a služby – vysílání)

Publikum komerčních médií: souhrn potenciálních spotřebitelů kulturních a informačních produktů; souhrn potenciálních konzumentů reklamy





• psychologie a sociální psychologie:

aspekty existence člověka a interakce s prostředím

sociální psychologie v USA:

- výzkum Střediska skupinové dynamiky v Ann Arbor (Kurt Lewin)

- sociologický výzkum na Yale University (Carl Hovland)

- sociálněpsychologický výzkum (Paul Lazarsfeld)

• politika a politologie: média jako objekt i subjekt politiky, analýzou médií se anal yzuje politika (účinky politické přesvědčovací komunikace, účinky propagandy)

- média jako nástroje politických cílů

- médiá mají vlastní politiku



• právo: mediální právo a legislativa týkající se médií, tiskové zákony, cenzura, autocenzura

vliv mezinárodní legislativy (Evropský dohovor o přeshraniční televizi, Televize bez hranic, atd.)

• lingvistika: text jako jazykový komunikát, způsob vyjádřování, sémiotika – věda o znacích a značení (média jako znakové výpovědi), výzkum srozumitelnosti mediálních obsahů, jazykové normy...

strukturalizmus a postrukturalizmus: mediální obrazy (Barthes, Baudrillard, Virillio, atd.)


Základní sociologický výzkum médií:

• Italský sociolingvista Giorgio Braga: evoluční vývojové paradigma, 3 typy společností: primitivní, tradiční, moderní

• Harold Lasswell: infuzní jehla, komunikační formule, funkce masové komunikace, vliv na politiku a naopak

• Émile Durkheim : anomie=bezvládí (sociálně patologický stav nedostatečné sociální regulace), kritika sociálního konfliktu

Základní hlediska sociologického zkoumání společnosti:

• teorie sociálního konsenzu (strukturně-funkcionalistické)

• teorie sociálního konfliktu

• alternativní teorie


Další hlediska:

• psychologické (jednotlivec a společnost)

• deskriptivní

• kvantitativní

• kvalitativní (struktura společnosti)

• strukturní, funkční (zkupiny a jejich chování)


Masová komunikace:

Pojem vznikal od 30. let 20. století a zahrnuje instituce, technické prostředky, šíření symbolických obsahů směrem k rozsáhlému, nesourodému (nehomogennímu), široce rozptýlenému publiku (podle pojetí komunikace jako přenosu).

Masová média jsou společností legitimizované instituce a jsou souborem mediálních organizací a aktivit (pravidla, procesy řízení, požadavky – očekávání).

Rozvinuly se kolem svých klíčových činností: zveřejňování a šíření (diseminace) informací a kultury. Jejich hlavnou činností je produkce a distribuce znalostí jménem komunikátorů a jako reakce na poptávku. Mediální instituce jsou umístěny ve veřejné sféře, jsou otevřeny všem příjemcům i podavatelům, jsou dobrovolné a zabývají se i veřejnými záležitostmi (veřejné mínění) – média odpovídají za svou činnost široké veřejnosti (prostřednictvím zákonů, tlaků, ochrany příjemce státem, atd.). Svou formou jsou podobné profesionálními a byrokratickými institucemi.


Kníhtisk: Johannes Gutenberg v r. 1456

První tištěné periodikum Mercurius Gallobelgicus; v latině v r. 1594 v

Cologne (Kolín), distribuce větší skupině příjemců

První periodika v Německu: Realtionen, Aviso

Anglie: newsbook, newspaper, courants

- první novinová sbírka Continuation of Our Weekly News vycházely

pravidelně v Londýně po r. 1623, první noviny Oxford Gazette (později

London Gazette, vychází dodnes), se objevily v r. 1665, první denní

noviny the Daily Courant v r. 1702 a vycházely kontinuálně přes 30 let.

Francie: gazettes – první noviny ve Francii, Gazette de France, z roku 1632

publikoval Theophrastus Renaudot (1586-1653) pod patronátem krále

Ludvíka XIII.

Speciální sociologické teorie: historie masové komunikace

Předpoklady vzniku masová komunikace:

- vědeckotechnický pokrok související s průmyslovou revolucí a důsledky automatizace práce (tisk),

- reformace a související zrod nacionalizmu (národních hnutí a národních států) v 19. století

- rozřešení otázky svobody tisku (prvním významným dílem byla v roce 1644 Areopagitika J. Miltona – řeč o svobodě tisku; v roce 1695 v Anglii skončila preventivní cenzura, později došlo k ustanovení tzv libelového práva: libel – osočování, v období 1853–1869 byli v Anglii zrušeny kolky, daň z papíru a kauce).

- nástup tzv. popular press (populárního, masového tisku) a penny press (šestákový tisk, 16. 9. 1855 vychází Daily Telegraph za 1 penny)



V USA probíhalo v 19. století několik období: nejdříve to bylo

období tzv. osobnostního novinářství (penny press v USA), prvními

úspěšnými novinami typu penny press byl The New York Sun

vydáván Benjaminem Dayem. Nový typ tisku přinesl i nové pohledy

na čtenáře: šestákový tisk byl charakteristický prodejem na ulici

(kameloti) i lehčím, zábavnějším a bulvárnějším obsahem. Také se

formovalo pojetí čtenáře jako spotřebitele, konzumenta: tisk se

stával spotřebním zbožím, ale také se stavěl na stranu sociálně

slabší třídy pracujících, bojoval proti otroctví.



Podstatné rozdělení tisku i jeho čtenářů se odehrálo v průběhu občanské války v USA (1861–1865). V konkurenci periodik se rodilo obrazové zpravodajství (specializované magazíny zaměstnávaly i desítky ilustrátorů), mediální podniky a jejich majitelé (nebo editoři novin) si uvědomovali možnosti válečného konfliktu pro zpravodajství (covering – budovala se síť korespondentů, vyslaných reportérů), profiloval se žánr zprávy.

Zpráva o vraždě A. Lincolna byla první zprávou napsanou postupem obrázené pyramidy: nejdůležitější je v úvodu.

Nasledující období, období tzv. žluté žurnalistiky (podle kresleného seriálu Yellow Kid, Žlutý fakan, v N. Y. Journal) bylo v USA obdobím bulvárního tisku, honby za vyšším nákladem, laciné a vulgární zábavy, dynamického zalamování a zrodu tzv. human interest stories – příběhů o „obyčejných lidech“.



Konkurence jednotlivých redakcí i celých mediálních podniků vedla

k profilování obsahu a forem, zvyšování nákladu, snižování ceny,

kupování redaktorů i celých redakcí. Nejvýraznějšími osobnostmi

tohoto konkurenčního boje na konci 19. století byli v USA J. Pulitzer

a W. R. Hearst. Jejich konkurenční boj vrcholil během španělsko-

amerického konfliktu vyvoláváním a udržováním válečné hysterie a

vytvářením překážek v mírových jednaních. Když se v roce 1896 na

Kubě schylovalo k válce, Hearst tam vyslal svého redaktora, a když

mu ten zvěstoval, že se nic neděje a že by se chtěl vrátit domů,

Hearst prý napsal „Zůstaňte. Zabezpečte obrázky, já zabezpečím

válku.“ Příznačná byla také kauza angažování se N. Y. Journalu („jiní

diskutují, Journal koná“) za propuštění kubánské dívky – americké

„Johanky z Arku“.



Opozici vůči žluté žurnalistice tvořilo tzv. seriózní novinářství, příkladem je třeba N. Y. Times: finanční noviny vydávané A. S. Ochsem („obchodníkova bible“), a revoluce desetcentových časopisů (z nejznámějších Munsey´s Magazine, Argosy, Cosmopolitan, McClure´s Magazine) a také jejich angažování se v odhalování neduhů amerického kapitalizmu (v roce 1902 začalo vycházet dílo Dějiny Standard Oil Company a v roce 1919 soud rozhodl o rozpuštění společnosti), pod vlivem tohoto hnutí odmítali některé noviny uveřejňovat neetickou inzerci, začalo se diskutovat o společenské odpovědnosti novináře. Nástup tzv. tabloidů (podle formátu novin) znamenal zaměření se na vizuální stránku novin, po první světové válce se znechucení ze zabíjení, zločinů, katastrof projevilo v USA v odlehčené, tzv. džezové žurnalistice (20. léta 20. století).


• Válka světů (The War of the Worlds, 1898): Herbert George Wells a rozhlasové uvedení jeho hry Orsonem Wellesem v roce 1938, při jejímž poslechu vypukla panika, protože děj byl považován za skutečnost

http://cs.wikipedia.org/wiki/Herbert_George_Wells

http://cs.wikipedia.org/wiki/Orson_Welles

• Walter Lippmann, Stereotypy a Pseudoprostředí (1922), média jsou jako paprsek reflektoru: „We do not first see, and then define, we define first and then see.“












• Lippmann považoval masovou komunikaci a neschopnou

vzdělávat publikum, s čím nesouhlasil John Dewey (významný

americký filozof, zdůraznil potřebu didaktické koncepce

vybudované na teorii zkušenosti).

• Dewey věřil, že publikum (masové: zložené z mnoha publik) je

schopné sformovat Velkou komunitu (Great Community),

která se dokáže vzdělat a řešit věřejné problémy. Souhlasil

však s Lippmannem, že moderní svět se stal příliš komplexním

na to, aby jej každý občan uchopil v celé míře.

• podobně i H.G. Wells prosazoval ideu Světového státu a

navrhoval reprezentaci každého státu ve společné, světové

Společnosti národů


• Lippmann považoval masovou komunikaci a neschopnou

vzdělávat publikum, s čím nesouhlasil John Dewey (významný

americký filozof, zdůraznil potřebu didaktické koncepce

vybudované na teorii zkušenosti).

• Dewey věřil, že publikum (masové: zložené z mnoha publik) je

schopné sformovat Velkou komunitu (Great Community),

která se dokáže vzdělat a řešit věřejné problémy. Souhlasil

však s Lippmannem, že moderní svět se stal příliš komplexním

na to, aby jej každý občan uchopil v celé míře.

• Podobně i H.G. Wells prosazoval ideu Světového státu a

navrhoval reprezentaci každého státu ve společné, světové

Společnosti národů.


• Progresivismus: politická teorie a směr, který tvrdí, že

společenský pokrok souvisí s vědeckotechnickým pokrokem

(technologie a demokracie), nástrojem je sociálni změna

• Sociální integrace, osvěta – demokratická politika a sociální

reformy

• Diferenční kódování (strukturalistické pojetí): výklad médií se

řídí způsobem, jakým se přijímá jejich obsah


• Harold Lasswell

americký sociolog, politolog a mediální teoretik (1902–1978),

zajímal se o účinky propagandy, kterou považoval za nástroj

demokracie, za nástroj řízení mínění vládou, za nástroj k získání

podpory mas; přispěl do základů politické psychologie (opis

politického člověka), jeho komunikační model vychází z

mediálního determinizmu. Lasswellův komunikační model je

charakteristický pro pojetí komunikace jako lineárního přenosu a

pro období přeceňování účinků masové komunikace (infuzní

jehla – hypodermic needle –média jednostranním lineárním

kauzálním efektem příčina – následek ovlivňují jedince, který, ač

ve své individuální sféře některé názory odmítá, jako součást

masového publika je přijímá.


S jednotlivými veličinami Lasswellovy formule jsou spojeny příslušné typy výzkumu, okruhy zkoumání médií: • kontrolní výzkum: analýza vlastnictví, cílů média, politického,

ekonomického pozadí (propojení na instituce, komunikace uvnitř mediální instituce, redakční proces a rozhodování, atd.)

• obsahový výzkum: analýza mediálních sdělení a různých reprezentací v nich – kvantitativní technika

• výzkum média: analýza média jako technického prostředku, vhodnosti a jeho možností

• výzkum publika: dotazníkové, anketové zkoumání publika, masového čtenáře, diváka, posluchače

• výzkum působnosti, efektu: analýza aktuálního stavu a možností zlepšení komunikace

Speciální sociologické teorie

Děkuji za pozornost! Studijní podklady v elektronické formě:

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicke-teorie/

Akademie managementu a komunikace

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

22. 10. 2014







speciální sociologické...

Documents