UČÍME V PROSTORU

Název předmětu:

Název a ID tématu:

Zpracoval(a):

• Strojírenská technologie• Metody zkoušení materiálů bez porušení (ST 87)

• Vladimír Pata

• STROJÍRENSTVÍ

Metody zkoušení materiálů bez porušení

Zkoušení materiálu, polotovatů i hotových výrobků, při kterých nedochází při kontrole k jejich porušení či destrukci, se nazývají metodami zkoušek bez porušení, nebo metodami nedestruktivními. Těchto metod je v praxi využívána celá řada a mnohé se vzájemně doplňují. To z toho důvodu, že i dnes neexistuje jedinná univerzální zlouška, která by odhalila veškeré vady, vyskytující se na výrobku, polotovaru, nebo materiálu. V České republice též existuje společnost ČNDT, což značí Česká společnost pro nedestruktivní testování.

Zvuková zkouška

Jedná se o nejjednodušší, ale zcela plnohodnotnou zkoušku bez porušení materiálu. Principem je fakt, že při jemném úderu na zkoušený předmět uslyšíme více, či méně zřetelný tón. Je-li pracovník dostatečně zkušený, je schopen dle tónu rozeznat materiálovou vadu.

Zkouška kapilární

Fyzikální princip této metody je založen na kapilární elevaci, tj. na povrchovém napětí kapaliny způsobeném kohezní silou (tedy přitažlivá síla mezi atomy či molekulami jedné látky) u stěn nádoby.Ponoříme-li úzkou trubici (nazývanou kapiláru) do kapaliny, která smáčí stěny trubice, zaujme hladina kapaliny v této trubici tvar vydutého vrchlíku a je výše než hladina okolní kapaliny.

Metody barevné indikace• Příprava testovaného povrchu, jeho očištění a odmaštění.• Penetrace, tedy nanesení tekuté látky na testovaný povrch.• Odstranění přebytku penetrantu a sušení testovaného povrchu.• Aplikace látky, zvané vývojka.• Vizuální vyhodnocení zkoušky.• Finální očištění povrchu.

Metoda fluorescenční

Vada při ozáření ultrafialovým světlem zeleně nebo žlutozeleně fluoreskuje, a tím světle kontrastuje s tmavým okolím vady (není třeba tedy využívat látky tzv. vývojky, pouze fluorescenčního penetrantu).

Zkouška elektromagnetická

Z fyzikálního hlediska je elektromagnetická zkouška založena na fyzikálním jevu, který popisuje chování magnetických siločar na povrchu materiálů.

• V případě, že tyto siločáry jsou přerušeny vadou, což je trhlina nebo prasklina na povrchu, či těsně pod povrchem, dochází ke změně jejich směru.

• Tuto změnu je možné zobrazit pomocí určitých detekčních prostředků. Pro detekci povrchových vad se nejčastěji používá metoda bílo-černá nebo fluorescenční.

Zkouška elektromagnetická

PrincipPraktická realizace

Zkouška prozařovacíZkouška je zaměřena především na zjišťování objemových vnitřních vad materiálů, a to kovových i nekovových. Těmito chybami myslíme zejména chyby jako jsou bubliny, vnitřní trhliny, póry, neprůvary nebo různé geometrické odchylky.Zkouška využívá lokální změny intenzity pronikavého záření radioaktivního zdroje prošlého zkoušeným předmětem. Změna záření se registruje pomocí speciálního radiografického filmu, kde vyvolá jeho rozdílné zčernání. Výsledkem prozáření je radiogram (při využití rentgenového záření) či betagram (při využití beta záření), v jehož rámci jsou výraznější a rozpoznatelně zobrazeny změny tloušťky, vnitřní a povrchové defekty, změny struktury apod.

Zkouška prozařovací

Zkouška tomografickáTato metoda je velice podobná rentgenové technice používané v lékařství. Rentgenové paprsky pronikají objektem a na vhodném detektoru ho zobrazí.Trojrozměrný obraz vzniká otočením zkoumané součásti o 360° kolem vlastní osy na otočném stole zařízení a takto získaná data jsou přepočtena na 3D objemový model.

Zkouška ultrazvukem

Zkouška ultrazvukem využívá průchodu ultrazvukového vlnění pružným homogenním prostředím – materiálem. Při průchodu materiálem dochází k zmenšování intenzity vlnění i amplitudy kmitů. V případě, že vlnění narazí na rozhraní dvou prostředí (např. materiál – vzduch), dochází k odrazu a lomu vlnění. Základem většiny měření je měření ultrazvukové energie, která projde materiálem, či se naopak vrátí po odrazu od nějakého rozhraní zpět.

Zkouška ultrazvukem

Průchodová metoda

Zkouška ultrazvukem

Impulzová metoda

Seznam použité literatury

1. HAVLÍK, J., SZLACHTA, T. Základy strojnictví, skriptum VŠB – TU Ostrava 1996

2. DRASTÍK a kolektiv. Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 1], Praha: Dashöfer, c2002-2009. ISBN 80-86229-65-3.

3. DRASTÍK a kolektiv. Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 2], Praha: Dashöfer, c2002-2009. ISBN 80-86229-65-3.

4. DRASTÍK a kolektiv. Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 3], Praha: Dashöfer, c2002-2009. ISBN 80-86229-65-3.

5. HLUCHÝ, KOLOUCH. Strojírenská technologie 1, Nauka o materiálu 1. díl, Praha: SCIENTIA, 1998. ISBN 80-7183-150-6.

Děkuji za pozornost