TEORIE DRAMATU6. 11. 2013

DRAMA JAKO PLURIMEDIÁLMÍ ZOBRAZOVACÍ FORMA

PLURIMEDIALITA TEXTOVÉ PREZENTACE: dramatický text jako scénicky realizovaný text

literární texty – pouze jazykové prostředky dramatické texty – jazykové a mimojazykové

akustické a optické prostředky = synestetický text = plurimedialita

synestezie – sdružení vjemů dvou nebo více smyslů

REPERTOÁR KÓDŮ A KANÁLŮ

Škála kódů a komunikačních kanálů

Kom. kanál: optický čichový hmatový chuťový akustický Typ kódu: verbální neverbální verbální neverbální př. transparenty tabulky apod. lingvistické paralingvistické Vysílač: postava jeviště postava jeviště postava jeviště postava jeviště reproduktor reproduktor zvuk zvuk hudba hudba Informace: +durativní -durativní +durativní -durativní +durativní -durativní +durat. –durat. . fyziognomie gestika jeviště rekvizity styl postav repliky hlas intonace maska mimika scénografie světla styl situací frázování kostým postoj světla projekce tempo atd. interakce atd. atd. atd.

KOLEKTIVNOST PRODUKCE A RECEPCE realizace literárního textového

podkladu (dramatický text) je podmíněna spoluprací produkčního kolektivu

paralelně – kolektivní recepce

DRAMA V KONTEXTU VEŘEJNÝCH INSCENAČNÍCH AKTIVIT

Performance – jedincem či skupinou vykonávaná aktivita určená převážně pro potěšení jiného jedince nebo skupiny (Richard Schechner) volná hry (play) hra s předem danými pravidly (game) sportovní zápas rituál drama

ROZDÍL MEZI DRAMATEM A JINÝMI VEŘEJNÝMI PERFORMAČNÍMI AKTIVITAMI

dominantní komunikační funkce – estetičnost

estetičnost = samosouvztažnost znaků ve smyslu „poetické funkce“ Romana Jakobsona

DEFINICE DRAMATU

nemožnost/neochota normativní definice normativní definice nikdy neobsáhne

všechny historické typy dramatických textů

DIFERENCIAČNÍ KRITÉRIA DRAMATICKÝCH TEXTŮ

překrytí vnějšího a vnitřního komunikačního systému

„absolutnost“ textu (Szondi) performativnost komunikace plurimedialita kolektivita produkce a recepce

DRAMA A DIVADLO2. kapitola

LITERÁRNÍ TEXTOVÝ PODKLAD A JEVIŠTNÍ REALIZACE // LITERÁRNÍ VERSUS DIVADELNÍ RECEPCE

nutnost vnímat i při čtení odkazy k mimojazykové dimenzi dramatického textu (jinak zůstane dramatický text „jen“ literaturou)

Max Frisch: „Kdo vstoupí na jeviště a nepotřebuje ho, má ho proti sobě. Potřebovat by mělo znamenat: nebásnit na jevišti, ale básnit spolu s ním.“

LITERÁRNÍ VERSUS DIVADELNÍ RECEPCE

Názor pro plně divadelní vnímání dramatického (tedy plurimediálního) textu

Eugène Ionesco: „… můj text není jen dialog, ale má také

divadelní jevištní indikace. Tyto indikace je třeba respektovat stejně jako text, jsou nezbytné.“

LITERÁRNÍ VERSUS DIVADELNÍ RECEPCE

Thomas Mann považuje „pouhé čtení“ dramatického textu za lepší (kvalitnější) než jeho inscenování…

Thomas Mann: „Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že dramatické

básníky, Schillera, Goetha, Kleista, Grillparzera, Henrika Ibsena a naše autory Hauptmanna, Wedekinda, Hofmannsthala, můžeme stejně dobře číst, jako je vidět na jevišti; myslím, že dokonce zpravidla uděláme lépe, když si je čteme.“

LITERÁRNÍ VERSUS DIVADELNÍ RECEPCE

KDO MÁ PRAVDU?

LITERÁRNÍ VERSUS DIVADELNÍ RECEPCE

POKUS O ODPOVĚĎ (bez záruky…!)

dramatický text (tj. plurimediální text) nelze redukovat na mluvené monology a dialogy – je třeba vnímat a zobrazit jejich vztahy k mimojazykovým znakovým systémům

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT hlavní text –

mluvené repliky dramatických postav vedlejší text –

text, který se neprojevuje mluvením: název dramatu nadpisy, věnování, předmluvy… seznam postav označení jednání a scén (obrazů…) instrukce ke scénografii a akci (remarky) označení postavy, která mluví

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT variabilita pojmů v historiii

alžbětinské divadlo nejsou nadpisy, věnování, předmluvy… jevištní pokyny omezeny na minimum (tištěný

text nebyl relevantní, neměl autonomní hodnotu)

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT variabilita pojmů v historii

G. B. Shaw vedlejší text je rozsáhlejší než hlavní text Androkles a lev: předmluva má dvakrát větší

rozsah než vlastní text Člověk a nadčlověk – scénické poznámky mají

více než tištěné strany, na jeviště mohou být přeneseny jen velmi částečně…

bujení vedlejšího textu zde znamená budování zprostředkujícího komunikačního systému – posun k narativním textům

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT Inscenační pokyny ve vedlejším

textu mají vztah k jevištní realizaci jsou přenosné do paralingvistických a

mimojazykových kódů

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT Divadelně operativní jevištní

poznámky vztahují se na herce a na opticko-akustický

kontext příchody, odchody postava a fyziognomie maska a kostým gestika a mimika paralingvistická realizace replik seskupení postav a interakce intonace… aj.

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT vztahují se na jeviště – kontextové jevištní

poznámky scéna, rekvizity osvětlení hudba a zvyky zvláštní divadelní efekty – projekce, mlha a jiná

jevištní technika

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT Implicitní scénické (jevištní)

pokyny v hlavním textu inscenační pokyny jsou obsaženy také v

hlavním textu: LOPACHIN Co je s tebou, Duňašo...? DUŇAŠA Chvějí se mi ruce. LOPACHIN Jsi příliš citlivá, Duňašo. A taky se

oblékáš jako slečna, i účes máš takový... (...)

HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ TEXT antika – minimum poznámek, jevištní

akce je pochopitelná z replik slovní kulisa – konkretizace místa děje v

dialogu (alžbětinské divadlo…)