Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Tomáš Švik

Regionální a sídelní preference studentů vybraných gymnázií v okresech Olomouc a Šumperk

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Marián Halás, Ph.D.

Olomouc 2009

2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně za použití citované literatury. V Olomouci 11. května 2009 …………………………….

podpis

3

Děkuji Doc. RNDr. Mariánu Halásovi, Ph.D. za rady a připomínky při vedení práce.

4

OBSAH

1. Úvod 1 2. Teoretický vstup, zhodnocení literatury

2.1 Teorie behaviorální geografie 2

2.2 Relevantní česká literatura 5

3. Metodika výzkumu

3. 1 Tvorba dotazníku 8

3. 2 Výběr gymnázií 10

3. 3 Realizace dotazníkového šet ření 11

3.4 Zpracování dat 13

4. Prostorová diferenciace regionálních a sídelních preferencí pro zahrani čí

4.1 Studium v zahrani čí 14

5.2 Atraktivita stát ů 17

5. Prostorová diferenciace regionálních a sídelních preferencí v ČR. 5.1 Studium 22

5.2 Bydlení 28

5.3 ČR očima student ů gymnázií v Olomouci a Šumperku 33

6. Variabilita preferencí podle ro čníku studia a podle Gymnázií 36

7. Závěr 42

8. Shrnutí / Summary 44

9. Literatura 45

10. Přílohy 46

1

1. Úvod

Bylo prokázáno, že chování člověka v prostoru v mnohem větší míře než

objektivní skutečnost ovlivňuje subjektivní obraz území, jenž si jedinec utváří na

základě svých životních zkušeností. Představa jedince o území má bezpochyby

význam pouze pro něj, avšak souhrn těchto představ u větší skupiny lidí (v případě

této práce u studentů vybraných gymnázií v okresech Olomouc a Šumperk) má

význam mnohem větší. Z deziluze „ekonomického člověka“ vyrostl v polovině 60.

let v geografii psychologií inspirovaný alternativní směr, jehož podstatou je právě

výzkum těchto subjektivních prostorových představ – behaviorální geografie.

K myšlenkovému proudu behaviorální geografie se svou teoretickou orientací řadí i

tato práce.

Obsahová šíře behaviorální geografie je značná a její metodologie různorodá,

výzkum sídelních a regionálních preferencí je jen jedním ze směrů behaviorální

geografie, avšak právě výzkumy preferencí obyvatel nabízejí celou řadu praktických

implikací: tvorbu migračních prognóz, územní plánování, lokalizační rozhodování

v průmyslu, komplexní teritoriální marketing, cestovní ruch.

Přes nastíněné bohaté možnosti využití takovýchto výzkumných snah se tato

problematika objevila v tehdejším Československu poměrně pozdě a po jistém slibně

vyhlížejícím „rozjezdu“ behaviorální geografie v 80. letech a první polovině 90. let

nastal opět pokles počtu publikací k tematice, což je třeba právě pro nutnost

mikrogeografických postupů při objasňování makrogeografických příčin hodnotit

negativně. Lze tedy konstatovat, že behaviorální geografie by si zasloužila v České

republice více pozornosti.

Cílem práce je aplikovat teoretické poznatky behaviorální geografie: zjistit

základní regionální a sídelní preference (české i zahraniční) studentů vybraných

gymnázií v okresech Olomouc a Šumperk, důvody preferencí, jejich variabilitu podle

ročníku studia, respektive jiných znaků a zjistit rozdíly v preferencích podle

lokalizace, případně typu gymnázia.

2

2. Teoretický vstup, zhodnocení literatury 2.1 Teorie behaviorální geografie

„Behaviorální geografie může být volně chápána jako jeden ze směrů

socioekonomické geografie (human geography) vycházející z předpokladů, metod a

konceptů behaviorismu a soustřeďující se na identifikaci poznávacích procesů

(cognitive procceses), skrze něž individua přijímají a reagují na atributy prostředí,

které je obklopuje.“1 Je třeba rozlišovat termíny behaviorismus a behavioralismus.

První z těchto pojmů je definován jako směr ve společenských vědách, v jehož rámci

se vědci pokoušejí nahradit tradiční, určitým způsobem limitované, teorie vztahu

člověk - prostředí novými, uznávajícími složitost lidského chování. Behaviorismus je

směr redukční školy v psychologii, chování člověka zjednodušuje do schématu

stimul – reakce, v němž je úloha vnitřních duševních dějů opomíjena . Tyto směry si

tedy v zásadě odporují, neboť toto chápání lidského chování se právě

behavioralismus snaží nahradit.2

Samotné zařazení behaviorální geografie do socioekonomické geografie

chápou někteří autoři jako sporné a kladou si otázku, zda má paradigma

behaviorální geografie stejnou pozici jako paradigma socioekonomické geografie,

nebo stojí zcela mimo rámec této geografické větvě. Na rozdíl od regionální

geografie, která se zaměřuje především na prostorovou mezoúroveň zkoumají

behaviorální geografové nejčastěji chování jedince v konkrétním mikroprostorovém

průmětu,3 což ale není pravidlem a v případě této práce tomu tak není. Tento

geografický směr je vnitřně značně různorodý, avšak jako základní paradigma všech

směrů behaviorální geografie lze označit vztah mezi jedincem v prostoru a jeho

prostorovým poznáváním. Většina současných geografů je přesvědčena, že větší vliv

na chování jedince má subjektivní interpretace reality než objektivní zkušenost.4

Gold vedle již známého prostředí ekonomického, kulturního, sociálního a politického

1 The Dictionary of Human Geography. Great Britain, Basil Blackwell Publisher Limited 1985. Citováno podle DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie ve struktuře geografického výzkumu. Sborník ČSGS, č. 4, 1990. s. 298 – 307. s. 298. 2 DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie…, s. 298. 3 Tamtéž. 4 SIWEK, T.: Území Československa očima studentů geografie. Sborník ČSGS, č. 1, 1988, s. 31 – 37. s. 31.

3

vyčlenil tzv. relativní percepční prostor jedince, nebo-li tzv. „behaviorální

prostředí“.5

O behaviorální geografii se začíná mluvit v 60. letech 20. století. Vzniká

odklonem od normativních teorií a modelů založených na podstatě tzv.

„ekonomického člověka“, vyznačujícího se maximální racionalitou a plnou

informovaností, kdy nebyly brány v potaz iracionální faktory. Na příkladu výzkumu

chování farmářů ve Švédsku byla potvrzena nereálnost této teorie. Behaviorální

geografie se oproti tomu snaží pochopit člověka v celé jeho šíři, včetně jeho hodnot,

aspirací, návyků, stupně informovanosti atd.6

Prvními průkopníky behaviorální geografie byli v USA a Velké Británii C.

Sauer, J. K. Wright, a W. Kirk, v těchto zemích je dosud největší soustředění

behaviorálních geografů. 7

Behaviorálně – geografický výzkum lze v zásadě rozčlenit do tří směrů:

problematika mentálních map, výzkumy přírodních rizik („natural hazard“), a

geografie času (time-space geography).8 Tato práce patří k prvnímu směru, který

tedy bude dále přiblížen.

Mentální (též kognitivní) mapa je mapa okolního světa, kterou každý z nás

nosí v hlavě. Obsahuje to, co ve svém okolí subjektivně považujeme za nejdůležitější,

proto je mentální mapa vždy více nebo méně odlišná od reality. Její význam je

obrovský: je zdrojem poznání a slouží jako podklad pro rozhodování, každý člověk

se rozhoduje podle své mentální mapy.9 Definice mentálních map není jednotná,

nárok na její formulování si kladou nejen geografové a kartografové, ale i

psychologové a sociologové. Z pohledu geografů a kartografů se mentální mapou

rozumí grafické (kartografické nebo schematické) vyjádření představ člověka o

geografickém prostoru, nejčastěji o jeho kvalitě nebo uspořádání.10

5 GOLD, J. R.: An antroduction to Behavioral Geography. New York, 1980. Citováno podle DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie…, s. 300. 6 DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie…, s. 301. 7 Tamtéž. 8 Tamtéž, s. 303. 9 SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí svých obyvatel. Sociologický časopis, č. 4, 2007, s. 1039 – 1053. s. 1041. 10 DRBOHLAV, D.: Mentální mapa ČSFR. Definice, aplikace, podmíněnost. Sborník ČSGS, č. 3, 1991, s. 163 – 176. s. 163.

4

Mentální mapa každého člověka je jedinečná. Na jejím formování se podílí

řada faktorů: vzdělání, informace z médií, osobní zkušenosti, zkušenosti a názory

převzaté od blízkých, důvěrných lidí, kterým věříme, atd. Všechny informace o

geografickém prostoru nemusí být vždy kvalifikované a pravdivé, navíc se vyvíjí

v čase. Mladý člověk vidí svět jednodušeji a s přibývajícím věkem doplňuje čím dál

více detailů.11

Podle vztahu zkoumaného jevu k realitě se mentální mapy dělí do dvou

skupin:

Prvním typem je mapa komparativní, podle svého autora, K. Lynche je

označován jako Lynchovský.12 Mapa tohoto typu je vztažena k realitě a je hodnocena

její správnost a míra shody se skutečností. Mapa se tvoří tak, že respondent kreslí své

představy na čistý papír. Po komparaci s realitou je vidět, jak jsou zkreslené plochy,

směry a vzdálenosti, důležité je také hodnotit, které prvky v mapě jsou a které byly

vynechány. Z toho pak lze odvodit, co respondent považuje za důležité. Tyto mapy

slouží k určování míry znalostí nebo váhy informačních zdrojů.13

Druhým typem jsou mapy preferencí, podle svého průkopníka P. R. Goulda

označovaným jakou Gouldovský.14 Tyto mapy se nesrovnávají se skutečností, ani

nesledují znalosti respondenta, ale zkoumají jeho prostorové preference. Technikou

jejich tvorby je podání slepé mapy s vybranými orientačními prvky respondentovi,

kterou pak on vyplňuje dle předem určené škály.15 Slepé mapy mohou být tvořeny

buď pravidelnými nepřirozenými ploškami, nebo nepravidelnými přirozenými

ploškami, v této práci byly použity obě metody.16

11 SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí…, s. 1042. 12 LYNCH, K.: The Image of the City. Cambridge, 1960. Citováno podle DRBOHLAV, D.: Mentální mapa ČSFR…, s. 164. 13 SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí…, s. 1042. 14 GOULD, P. R.: On mental maps. In Downs, R. M., Stea, D (ed.): Imagine and enviroment: cognitive mapping and spatial behavior. Chicago, 1973. s. 182 – 220. Citováno podle WERNEROVÁ M.: Percepce atraktivity a image krajských měst v česku na příkladu vysokoškolských studentů z Českých Budějovic a Ústí n. Labem. Geografie - sborník ČSGS, č. 1, 1990, s. 20 – 33. s 21. 15 SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí…, s. 1043. 16 Viz kapitola 3.1 Tvorba dotazníku.

5

Význam gouldovských map je obrovský a výsledky jejich výzkumů mohou

najít široké pole uplatnění při tvorbě migračních prognóz, územním plánování,

lokalizačním rozhodování v průmyslu či komplexním teritoriálním marketingu.17

Blízkou disciplínou k problematice regionálních a sídelních preferencí jsou

migrační preference, které však již byly realizovány, zatímco sídelní a regionální

preference nikdy být realizovány nemusí. Migračními preferencemi se častěji než

geografové zabývají sociologové.18

2.2 Relevantní č eská literatura

V bývalém Československu se sídelní preference objevují v geografické

literatuře poměrně pozdě, až v 80. letech a více se prosazují až v 90. letech.19 V druhé

polovině 90. let však opět poklesl zájem o tuto problematiku, poslední dobou se opět

začínají články k tématu objevovat. Celkově lze ale říci, že sídelní a prostorové

preference jsou stále spíše okrajovým tématem.

Nejvíce se danou problematikou zabýval Dušan Drbohlav, který je jako jediný

také autorem čistě teoretických článků. V práci Podněty behaviorální geografie ve

struktuře geografického výzkumu20 objasňuje její filozoficko-metodologické pojetí,

nastiňuje její vývoj a problémové zaměření, členění a metody jednotlivých směrů.

Odkazuje na relevantní zahraniční literaturu, především anglosaskou, a snaží se

vysvětlit přínos behaviorální geografie. V práci Migrační motivace, regionální a

sídelní preference obyvatelstva – teoretická východiska v československé a

zahraniční literatuře21, kterou by si autor této práce dovolil označit za vynikající, se

zabývá teoretickými východisky migračních a sídelních a regionálních preferencí,

vysvětluje rozdíl mezi nimi. Shrnuje zde nejdůležitější poznatky zahraničních autorů

v oblasti faktorů podmiňujících migrace a preference: hodnotových orientací,

přirozené atraktivity prostředí málo urbanizovaného22, rozrůzněného, bohatého,

s řídkými srážkami a bujnou vegetací, společenských stimulů. Srovnává konvenční 17 WERNEROVÁ M.: Percepce atraktivity … , s 21. 18 DRBOHLAV, D.: Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva – teoretická východiska v československé a zahraniční literatuře. Sociologický časopis, č. 5, 1990, s. 358 – 374. s. 360. 19 Poměrně malá pozornost věnovaná této problematice je však typická i pro jiné státy střední Evropy kromě Polska. WERNEROVÁ, M.: Percepce atraktivity…, s. 22. 20 DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie ve struktuře geografického výzkumu. Sborník ČSGS, č. 4, 1990. s. 298 – 307. 21 DRBOHLAV, D.: Migrační motivace… 22 To se v této práci zcela nepotvrdilo.

6

paradigma vztahu člověk – prostředí s teorií tzv. pull a push faktorů. Dělí faktory

ovlivňující migrace a preference do čtyř kategorií: socioekonomické a

politickosprávní, přírodní, demografické a jiné. Jedna z hlavních prognóz, že na

území Československa, respektive nástupnického Česka budou stále sílit ekologické

faktory preferencí a oslabovat socioekonomické se však nepotvrdila touto bakalářkou

prací, ani odbornými pracemi publikovanými v literatuře.23 Drbohlav dále

publikoval empiricky laděné články: Důvody sídelních a regionálních preferencí

obyvatelstva ČR24, kde prokázal specifické postavení Prahy, vliv velikosti sídla na

preference obyvatel, relativní podobnost a soulad Jihočeského, Jihomoravského a

Východočeského kraje a tehdy probíhající ekologozaci preferenčního myšlení.

V dalším článku25 se zabýval motivační specifikací již proběhlých migrací a

motivační atraktivitou měst, o tomto tématu publikoval další dva články.26

Percepcí geografického prostoru se zabývá též Tadeuzs Siwek, jeho práce

Území Československa očima studentů geografie27 je sice spíše empiricky zaměřená,

ale je k ní připojen i velmi kvalitní teoretický úvod a inspirativní byla pro autora této

bakalářské práce především použitou metodou slepé mapy a zjišťováním čistě

subjektivní, nijak nekonkretizované atraktivity.28 Siwek dále publikoval velmi

zajímavou práci o českých kulturně-historických regionech ve vědomí svých

obyvatel spolu s Kamilou Bogdovou29, kde prokázali silné zakotvení vědomí

historických zemí v mysli obyvatelů, včetně za minulého režimu z oficiálních názvů

vytěsňovaného Slezska, které je zakotveno sice méně, ale přesto je povědomí o něm

silnější než v případě národopisných regionů. Práce prokázala také například silnější

zakořenění názvů původních krajů mezi obyvatelstvem, než v případě současných

krajů. Za zajímavou myšlenku práce autor považuje, že pokud nebude kulturně-

23 LIBROVÁ, H.: Decentralizace osídlení. Vize a realita. Sociologický časopis, č. 1, 1997, s. 27 – 39. s. 31. 24 DRBOHLAV, D.: Důvody sídelních a regionálních preferencí obyvatelstva ČR, Sborník ČSGS, č. 1, 1990, s. 13 – 29. 25 DRBOHLAV, D.: Migrační atraktivita měst ČSR. Sborník ČSGS, č. 1, 1989, s. 5 – 18. 26 DRBOHLAV, D.: Příspěvek k problematice statistiky důvodů stěhování. Sborník ČSGS, č. 1, 1984, s. 1 – 11. DRBOHLAV, D.: Motivy migrace jako jeden z indikátorů formování geografické struktury organizace společnosti. Demografie, č. 2, 1986, s. 202 – 209. 27 SIWEK, T.: Území Československa očima studentů geografie. Sborník ČSGS, č. 1, 1988, s. 31 – 37. 28 Viz kapitola 3.1 Tvorba dotazníku. 29 SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí svých obyvatel. Sociologický časopis, č. 4, 2007, s. 1039 – 1053.

7

historický region vnímán jeho vlastními obyvateli, jeho existence tím končí, i kdyby

objektivní důvody k existenci dále přetrvávaly. I tato práce připojuje kvalitní

teoretický úvod.

Výrazně empiricky laděná práce Miroslava Hrdličky30, vůbec první česká

práce k dané problematice, se zabývala například i vztahem vzdělání k prostorovým

preferencím, prokázala velkou shodu mezi skutečnou migrací a preferencemi. Doba

vzniku se projevila velmi malou teoretickou základnou této práce. Preferencemi

středoškoláků se zabývala práce Marcely Mirklasové.31 Odhalila tehdy neatraktivitu

průmyslových oblastí severních Čech a Ostravska, překvapivě i Prahy.

V Olomouci publikoval práci o mentálních mapách Vít Voženílek.32 V úvodu

své práce sice avizuje zcela novou definici mentálních map, což je ovšem reálně jen

jeho přání. Nicméně inspirující se práce stala použitou metodou slepých map

členěných dle správního členění.33 Preferencemi se částečně ve své práci o vizi

decentralizace zabývala i socioložka Hana Librová.34

Jednou z nejkvalitnějších i nejnovějších prací je práce Marie Wernerové.35

Zabývala se srovnáním studentů z Českých Budějovic a Ústí n. Labem,

problematikou neighbourhood efektu, polaritou mezi Čechy a Moravou atd. Patří

k malému množství prací, kde autor prokazuje výbornou orientaci v zahraniční

literatuře.

30 HRDLIČKA, M.: Preference sídelních prostorů Čech. Demografie, č. 1, 1983, s 48 – 58. 31 MRKLASOVÁ, M.: Migrační a sídelní preference ústeckých středoškoláků. Demografie, č. 4, 1988, s. 323 – 328. 32 VOŽENÍLEK, V.: Mentální mapa a mentální prostorové představy. Geodetický a kartografický obzor, 1997. s. 62-70. 33 Viz kapitola 3.1 Tvorba dotazníku. 34 LIBROVÁ, H.: Decentralizace osídlení. Vize a realita. Sociologický časopis, č. 1, 1997, s. 27 – 39. 35 WERNEROVÁ , M.: Percepce atraktivity a image krajských měst v česku na příkladu vysokoškolských studentů z Českých Budějovic a Ústí n. Labem. Geografie - sborník ČSGS, č. 1, 1990, s. 20

8

3. Metodika výzkumu Teoretická část práce byla zpracována rešeršně – kompilační metodou, vlastní

výzkum byl proveden v behaviorální geografii běžnou dotazníkovou metodou.

Celkem bylo využito 176 dotazníků, které byly vyplňovány v osmi třídách tří

gymnázií.

3. 1 Tvorba dotazníku

Při tvorbě dotazníku byly hlavními kriterii snaha o co největší srozumitelnost

a snaha získat maximum informací z co nejmenšího počtu otázek. Byla dodržena

zásada, aby celý dotazník nepřesáhl formát jedné strany velikosti A 4, čímž bylo

účinně argumentováno při přesvědčování učitelů k zapojení do výzkumu. Z druhé

strany snaha o co největší prostorové zhuštění způsobila, že mapy použité

v dotazníku byly možná menší, než by bylo pro snadné vyplňování vhodné a rovněž

nízkou kvalitou kopírování mapy značně utrpěly. Kvůli prostorové úspoře byly

použity i otázky s více úkoly (např. studenti měli v jedné mapě „oznámkovat“ státy

dle subjektivní atraktivity, označit křížkem státy, kde již byli a kroužkem státy, které

by chtěli navštívit). To se ovšem ukázalo jako nevýhodné, neboť řada studentů si

nepřečetla celé zadání a splnila pouze jeden úkol.

Jednoduchosti a pochopitelnosti dotazníků byla dána přednost před příliš

striktní formulací otázek, nebyly použity žádné odborné geografické pojmy,

například před pojmem sídla jsem dával přednost označení „města či vesnice“. Za

příliš obecně zadanou úlohu by mohl být považován úkol, kdy měli studenti označit

státy, které již navštívili, neboť z takto zadané otázky nevyplývá, zda se má jednat o

státy, které navštívili v rámci několikadenního pobytu či o státy, kterými třeba jen

projížděli. Takto široce zadaná otázka je ovšem záměrem, neboť neměla mapovat

turisticky nejnavštěvovanější cíle, ale měla spíše ukázat, zda státy, s kterými mají

respondenti určitou osobní zkušenost (ať už je navštěvují za účelem dovolené,

nákupu, či návštěvy příbuzných) jsou jimi vnímány atraktivněji nebo méně

atraktivně, než ostatní státy.

Dotazník byl tvořen produkčními úlohami i výběrovými úlohami, jak již

z textu vyplynulo, textová část dotazníku byla doplněna mapami. Mapy se pro

9

vyšetřování sídelních a prostorových preferencí využívají v dotaznících dvěma

způsoby. Hodnocené území buď může být rozděleno pravidelnou čtvercovou či

šestiúhelníkovou sítí, kde má dotazovaný za úkol ohodnotit každé políčko, nebo

může být použito administrativní rozdělní území, kde má dotazovaný ohodnotit

administrativní jednotky. První metodu v ČR použil Siwek36, druhou metodu použil

Voženílek.37 V této práci byly použity obě metody. První byla aplikována na území

ČR, druhá na území Evropy. Důvodem pro kombinaci obou těchto metod se stala

snaha prakticky vyzkoušet, kterou z těchto metod lze považovat za šťastnější. Proti

využití první metody pro území Evropy také mluvila domněnka, že studenti by

nebyli schopni rozčlenit dle atraktivity evropské státy na ještě menší jednotky,

případně správně lokalizovat území znázorněné kterým čtverečkem vlastně

navštívili. Lze konstatovat, že se více osvědčila první metoda, neboť výsledky

získané interpolací průměrných hodnot nebyly svázány administrativními územními

strukturami a mnohde se od nich lišily, jednak jasný, daný řád čtvercové sítě

studenty podvědomě více nutil vyplňovat pečlivěji tuto mapu, mapa Evropských

států zůstala nevyplněna častěji. Preference celosvětové nebyly zkoumány, neboť

jednak autor práce předpokládal, že znalosti a představy studentů o evropských

zemích jsou hlubší, jednak by v případě hodnocení všech států světa trvalo

vypracování dotazníku neúměrně dlouho, navíc se většina zahraničních aktivit, cest

a případně migrací studentů bude pravděpodobně uskutečňovat v rámci Evropy.

Do výsledků ovšem bylo započítáváno i hodnocení státu Turecko, který sice není

evropský, ale nešlo jej ignorovat pro nezanedbatelnou návštěvnost (kolem pěti

procent respondentů vyplnivších mapu). Pokud srovnáme produkční a výběrové

úlohy, studenti raději odpovídali na úlohy výběrové, produkční byly vynechávány

častěji. Ještě častěji byla vynechávána tabulka, přestože její vyplnění nebylo složitější

než odpověď na jiné produkční úlohy – některé studenty odradil už jen fakt, že je to

tabulka.

Nevyplněný dotazník je připojen v příloze, spolu s ukázkou pečlivě a nedbale

vyplněného dotazníku.

36 SIWEK, T.: Území Československa očima studentů geografie. Sborník ČSGS, č. 1, 1988, s. 31 – 37. s. 32. 37VOŽENÍLEK, V.: Mentální mapa a mentální prostorové představy. Geodetický a kartografický obzor, 1997. s. 62-70. s. 64.

10

3. 2 Výběr gymnázií

Při výběrů gymnázií byla prvotním kritériem snaha vybírat gymnázia

z Olomouce, ale také gymnázia v různé vzdálenosti od Olomouce, což mělo přinést

možnost sledovat variabilitu atraktivity vysokoškolského studia v Olomouci

s narůstající vzdáleností od Olomouce. Prvotním záměrem proto bylo provést

dotazníkové šetření v gymnáziích Šumperk, Zábřeh n. Moravě a dvou olomouckých

gymnáziích. Tento záměr ovšem nebyl zcela uskutečněn, neboť vedoucí předmětové

komise předmětu zeměpis zábřežského gymnázia projevila malé pochopení pro tuto

práci a nebyla ochotna spolupracovat. V případě Olomouce bylo vybráno Slovanské

gymnázium a Církevní gymnázium Řádu německých rytířů. Církevní gymnázium

byla vybráno pro typovou pestrost gymnázií v průzkumu, neboť se jedná o

soukromé gymnázium38, které se tedy může teoreticky strukturou studentů a

finančními podmínkami jejich rodin odlišovat od státních gymnázií a tyto faktory

teoreticky mohly ovlivnit sídelní a regionální preference jeho studentů. Slovanské

gymnázium39 bylo vybráno jakožto zástupce známých, prestižně vnímaných

gymnázií, rovněž fakt, že jeho vyučující externě spolupracují s katedrou geografie

napovídal dobré možnosti spolupráce, což se také potvrdilo. Po odpadnutí Zábřehu

zůstal jediným neolomouckým gymnáziem v průzkumu Šumperk40.

Průzkum měl být proveden vždy v jedné třídě z každého ročníku vyššího

gymnázia, což se ovšem též nepodařilo realizovat. Čtvrtý ročník byl zavrhnut

v případě Šumperku a Slovanského gymnázia již během domluvy s vyučujícími,

neboť v tomto ročníku mají zeměpis ve formě semináře maturanti z tohoto

předmětu, přičemž termín průzkumu kolidoval se „svatým týdnem“ a pokud

nekolidoval, chtěli vyučující maximálně využít posledních seminářů před maturitou.

Dotazníky ze čtvrtého ročníku se podařilo zajistit pouze v případě soukromého

gymnázia, ovšem ve velmi nízkém, ne příliš reprezentativním, počtu šesti kusů.

V případě tohoto gymnázia zcela chyběl rovněž druhý ročník, v případě Šumperku

38 Církevní gymnázium Německého řádu, <http://www.cgnr.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=25&Itemid=375>. 39 Slovanské gymnázium Olomouc,< http://www.sgo.cz/neopera/index.htm>. 40 Gymnázium Šumperk, ,<www.gymspk.cz>.

11

zcela chyběl rovněž první ročník. To se ovšem autor dozvěděl až po vyzvednutí

dotazníků.

Průzkum byl tedy nakonec realizován v VI. A, VII. A (třídy víceletého

gymnázia odpovídající druhému, respektive třetímu. ročníku) a 3. B Gymnázia

Šumperk, v 1. B a 2. A Slovanského gymnázia v Olomouci a 1. A, 2. A a 4. A

Církevního gymnázia Řádu německých rytířů. Zde ovšem byla návratnost tak nízká,

že počet sebraných dotazníků v tomto gymnáziu se rovnal počtu, který byl jinak

vybírán v jedné třídě. Proto je nutno přistupovat k porovnávání s třídami tohoto

gymnázia značně opatrně.

Průzkum ve třídách nižších gymnázií odpovídajícím třídám druhého stupně

základních škol nebyl plánován, neboť přestože se takové výzkumy provádějí41 a

přestože většina populace se s výukou zeměpisu setká pouze na základní škole42,

autor práce je názoru, že takto mladí žáci ještě nemají příliš jasně utvořené

prostorové představy a preference. Tento názor potvrdili i dotazovaní učitelé.

3. 3 Realizace dotazníkového šet ření

Již název práce poukazuje na její zaměření na studenty vybraných gymnázií.

Zaměření práce na tuto cílovou skupinu přináší řadu výhod. Jednak umožňuje

snadné třídění a porovnávání získaných dat, jednak je to příklad relativně snadného

získání statistických dat, neboť studenti v hodině zeměpisu mají čas a relativní

ochotu dotazníky vyplňovat. Podmínkou je samozřejmě přesvědčit ke spolupráci

učitele, což se v případě jednoho vytipovaného gymnázia nepodařilo. Přesto je však

tento postup nesrovnatelně jednodušší a mnohonásobně rychlejší, než například

dotazníkové šetření v ulicích, o čemž měl autor práce možnost se sám přesvědčit

v rámci terénního cvičení ze socioekonomické geografie. Oproti studentům jiných

středních škol mají studenti gymnázia tu výhodu, že v jejich učebních plánech je

obsažen předmět zeměpis, což by se mělo projevit určitější a přesnější představou o

místech, které osobně nenavštívili.

Zaměření práce na studenty gymnázií ovšem ukázalo i některé nevýhody

výběru této skupiny. V některých případech se dotazníky evidentně staly obětí

41 ZEZULOVÁ, L.: Mentální mapy a jejich využití v cestovním ruchu. Diplomová práce. Dostupné z www: < http://theses.cz/id/xv790a/downloadPraceContent_adipIdno_4327>. 42 SKOKAN, L.: O geografickém minimu občana. Sborník ČSGS č. 2, 1990, s. 111 – 117. s. 111.

12

pověstné studentské recese, často byly vyplněny nedbale, řada otázek vynechána

nebo zodpovězena bez striktního dodržení zadání (pokud měli studenti například

označit v mapě tři státy, označili jich více), evidentně k nim někteří studenti

přistupovali jako k součásti nudné školní rutiny. V takových případech byla při

zpracovávání snaha využít vždy maximální počet dat, byly využívány i údaje

z neúplně vyplněných dotazníků. Využít údaje jen ze zcela správně vyplněných

dotazníků by ostatně nebylo ani možné, neboť takové dotazníky se vyskytovaly

naprosto sporadicky. Někdy studenti cítili až příliš silnou potřebu vyjádřit své

osobní přesvědčení a zjevně nepochopili, že jejich dodatky nemají pro statistické

zpracování smysl (např. v mapě, kde měli zakroužkovat tři státy, jež by v budoucnu

nejraději navštívili se například objevil u jednoho státu vzkaz: „Úplně nejvíc!!!“, u

otázky, která sice byla zodpovězena, avšak dotyčný ji zjevně nepovažoval za příliš

podstatnou se objevil dodatek: „...ale je mi to celkem fuk!“, v jednom případě se

dotyčný jedinec cítil natolik erudovaný v problematice behaviorální geografie, že

autorovi této práce radil: „Příště by to chtělo líp vypracovat!“).

Určité problémy studentům dělaly mapy, kde mnohdy pravděpodobně

označili jiný stát, než chtěli (pokud někdo navštívil Bosnu a Hercegovinu a

nenavštívil Chorvatsko, zdálo se to poněkud podezřelé), mnohdy dokonce kromě

států bodově hodnotili Černé či Kaspické moře. Sardinii často „známkovali“ zvlášť

mimo Itálii, naopak Vatikán a San Marino většinou ignorovali. Někdy byly

samostatně hodnoceny i některé ostrovy patřící k Řecku.

Je nutno podotknout, že závažnou chybou při realizaci průzkumu se ukázalo

být ponechání distribuce dotazníků, jejich vysvětlení a sběr na učitelích. Myslím, že

pokud bych je zadával ve třídách osobně, tak by se mi jednak studenty podařilo lépe

namotivovat a vysvětlit jim význam takovýchto prací, jednak se učitelé, přes

zdánlivě velkou ochotu spolupracovat a kladný postoj k tématu práce, nedrželi

instrukcí, které jim byly dány. Přesto, že kantorům bylo řečeno, aby studenty

upozornili na možnost využít atlas při vyplňování map, vzhledem k výše uvedeným

chybám se tak zjevně nestalo. Nebyla dodržena podmínka, aby průzkum proběhl

v jedné třídě z každého ročníku. V případě Církevního gymnázia Řádu německých

rytířů byla návratnost dotazníků velmi nízká, neboť učitelka nevybrala dotazníky

13

osobně, ale ponechala jejich odnesení na sekretariát gymnázia v rukou studentů.

Dotazníky z VI. A Gymnázia Šumperk a 1. B a 2. A Slovanského gymnázia byly

vyplněny evidentně důsledněji a kvalitněji, než v jiných případech, což lze vysvětlit

tím, že učitelka VI. A šumperského gymnázia zná autora této práce osobně, což mělo

kladný vliv na její postoj ke spolupráci, a učitelky Slovanského gymnázia projevily

nadprůměrný zájem o práci a ochotu spolupracovat. Přístup učitele se tedy ukázal

být jedním z faktorů ovlivňujících kvalitu vyplnění dotazníků. V tomto směru

konstatuji, že mnou byla podceněna situace a pokud bych kdykoliv v budoucnu

realizoval podobný průzkum, zadával bych dotazníky studentům zásadně osobně.

3.4 Zpracování dat

Pro zpracování dat a vytváření grafů byl použit tabulkový editor MS Excel.

Data byla srovnávána jednoduchým procentuálním vyjádřením. V případě otázek

s výběrovou odpovědí byl vyjádřen procentuálně poměr vybrané odpovědi ku

zodpovězeným dotazníkům, v případě otázek otevřených byl vyjádřen poměr

odpovědi ku celkovému počtu dotazníků, tedy i těch, v kterých nebyla otázka vůbec

zodpovězena, což je sice méně průkazné, ale jelikož respondenti nevypisovali vždy

stejný počet odpovědí (někdo vypsal jedno město, někdo tři) vylučovala jiné

zpracování jeho přílišná komplikovanost. Zpracování map atraktivnosti proběhlo

spočítáním aritmetických průměrů vyplněných jednotek a zaokrouhlením na

výslednou známku „jako ve škole“. Stupnice byly voleny v pětistupňovém rozmezí

právě proto, že studenti jsou na něj zvyklí a působí na ně intuitivně. V případě map

ČR byly průměrné hodnoty doplněny do středů čtverců a interpolovány, čímž

vznikly v mapě areály ignorující administrativní dělení. V případě map Evropy byly

hodnoty pro jednotlivá území rozděleny do vhodných intervalů a mapa byla

provedena jako nepravý kartogram. U mapy návštěvnosti byl procentuálně vyjádřen

podíl počtu označení jednotlivého státu a počtu respondentů kteří vůbec vyplňovali

mapu Evropy. Zde se bohužel projevilo negativum sdružené úlohy, neboť není

možné zpětně určit, zda respondent, který v mapě pouze ohodnotil jednotlivé státy a

neoznačil žádné státy které navštívil, skutečně nenavštívil žádnou zemi mimo ČR

nebo prostě jen ignoroval druhou část otázky.

14

Všechny mapy byly zpracovány programem ArcMAP 9.2., pro mapu ČR bylo

použito Křovákovo zobrazení, pro mapu Evropy zobrazení WGS 84. Interpolace byla

provedena funkcí Inverse Distance Weighted.

4. Prostorová diferenciace regionálních a sídelních preferencí pro zahrani čí

Regionální a sídelní preference pro zahraničí jsou v době prostupující

ekonomické i kulturní integrace, globalizace a neomezené možnosti cestovat

bezpochyby stejně důležité jako preference vnitrostátní, přesto se však v české

odborné literatuře nevyskytují žádné články k tomuto tématu. Daným tématem se

zabývala pouze L. Zezulová43 v rámci své diplomové práce, avšak jinou metodou než

bude učiněno v tomto textu.

Jelikož se v případě tohoto průzkumu jedná o studenty, kteří z drtivé většiny

budou pokračovat v terciárním studiu, jako první se nabízí otázka atraktivity studia

v zahraničí z jejich pohledu, respektive lokalizace jejich studia.

4.1 Studium v zahrani čí

Atraktivita samotného studia v cizí zemi obecně byla zjišťována jednoduchým

dotazem: „Jak je pro Tebe atraktivní možnost studia v zahraničí?“, kde byly jako

odpověď nabízeny varianty: 1) jednoznačně atraktivní, 2) spíše atraktivní, 3) zatím

jsem o tom neuvažoval/a, 4) spíše neatraktivní, 5) jednoznačně neatraktivní. Pro

drtivou většinu studentů je možnost studia v zahraniční atraktivní, první dvě

nabízené odpovědi byly vybrány v 38, respektive 32 procentech vyplněných

dotazníků. Ze studentů nepovažujících studium v zahraničí za atraktivní jich

většina o tom zatím neuvažovala (dvacet jedna procent), pouze pět procent studentů

považuje studium v zahraničí za spíše neatraktivní a jen tři procenta za vyloženě

neatraktivní.

Nedá se říct, že by na odpovědi měl přímý vliv ročník studia či typ gymnázia,

obecně je studium v zahraničí nejvíce atraktivní v případě Slovanského gymnázia.

43 ZEZULOVÁ, M.: Mentální mapy…

15

Třídou nejpreferovanější studium v zahraničí je 4. A soukromého gymnázia (67 % ho

považuje za velmi atraktivní), kde to ale může být způsobeno nereprezentativně

nízkým počtem dotazníků (šest), navíc s přihlédnutím k faktu, že zbytek tohoto

gymnázia preferuje studium v zahraničí naopak podprůměrně. Pokud ji tedy nebude

brát v potaz, je zahraniční studium nejvíce preferováno druháky Slovanského

gymnázia.

Obr. 1:Graf znázorňuje odpovědi studentů na otázku: „Jak atraktivní je pro Tebe Možnost studia v zahraničí?“ Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Tab. 1 Přehled odpovědí studentů na otázku: „Jak atraktivní je pro Tebe studium v zahraničí?“

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Druhá otázka zabývající se cíleně zahraničními preferencemi zjišťovala, která

zahraniční sídla považují studenti za nejatraktivnější, ale nepřímo pomohla tato

Velmi atraktivní

Spíše atraktivní

Zatím o tom nepřemýšleli

Spíše neatraktivní

Velmi neatraktivní

Počet odpovědí

Šumperk, VII. A

43 % 33 % 14 % 10 % 0 % 21

Šumperk, VI. A

36 % 36 % 20 % 4 % 4 % 25

Šumperk, 3. B

21 % 42 % 33 % 4 % 0 % 24

Slovan. G., 1. B

43 % 30 % 13 % 4 % 9 % 23

Slovan. G. 2. A

55 % 34 % 3 % 7 % 0 % 29

CGNR 1. 20 % 0 % 60 % 20 % 0 % 5 CGNR 2. 19 % 31 % 44 % 0 % 6 % 16 CGNR 4. 67 % 0 % 33 % 0 % 0 % 6

Atraktivita studia v zahrani čí

Jednoznačně atraktivní; 38%

Jednoznačně neatraktivní; 3%

Spíše neatraktivní; 5%

Zatím o tom neuvažovali; 21%

Spíše atraktivní; 32%

16

otázka také mapovat, jak vážně to studenti se zahraničním studiem myslí. Jejich

odpovědi totiž naznačovaly, že studenti sice považují hypoteticky další studium

v zahraničí za atraktivní, ale ne ve smyslu, že by se jej v blízké době pokoušeli

skutečně realizovat a měli vytipované nějaké konkrétní reálné cíle. Odpovědi byly

značně proměnlivé a často působily nereálně, někdy (např. Peking) je nutno je

považovat za studentskou recesi. Hypotézou autora bylo, že studenti budou uvádět

především hlavní města evropských států a známá univerzitní města, jako Oxford

nebo Cambridge. To se sice skutečně stalo, ale mezi jedenáct států překročivších

desetiprocentní hranici preference se překvapivě dostaly New York a Sydney, které

bylo velmi populární především v Šumperku. Vítězem této ankety se stal Londýn,

což koresponduje s výraznou dominancí Velké Británie jakožto nejatraktivnějšího

státu. Londýn získal 29 procent možných odpovědí (každý student mohl uvést tři

státy), ještě ilustrativněji působí vyjádření, že Londýn by pro zahraniční studium

preferovalo 68 procent všech korespondentů. Jeho náskok je výrazný, druhé

nejpreferovanější město, Paříž, by preferovalo 39 procent všech korespondentů,

respektive získala 17 procent možných odpovědí. Z britských měst více než 10

procent získal ještě Oxford, tradiční univerzitní město, které by preferovalo 22

procent respondentů a Cambridge, která získala 10 procent. Jinak byly preferovány

sídla západní a jižní Evropy, ale škála odpovědí byla skutečně velmi široká, objevily

se i odpovědi jako Harvard, Yale, Los Angles, Kábul, Bratislava, Toronto, Moskva.

Některé odpovědi svědčí o nízké úrovni geografických znalostí a představ některých

jedinců, neboť přesto, že otázka se výslovně ptala na město, někdo uváděl například

Floridu.

Popularitu Velké Británie jako potencionálního studijního cíle lze vysvětlit

dominancí angličtiny mezi studovanými cizími jazyky a prestižní percepcí tradičních

britských univerzit, není to však jediný důvod, neboť Británie dominovala i

v subjektivním a nijak neomezeném hodnocení atraktivity států a rovněž patřila mezi

nejpreferovanější cíle potencionálního cestovaní. Pohled na graf nejpreferovanějších

zahraničních měst pro studium ukazuje, že spíše než mimořádný věhlas školství

studenty více lákala celková atraktivita území, preference New Yorku lze vysvětlit

nejspíše pozitivně vnímaným „velkoměstským ruchem“ mezi mladými lidmi.

17

Vysokou preferenci Sydney, s ohledem na skutečnost, že mezi olomouckými

studenty ho preferoval jen jeden jedinec, zatímco mezi šumperskými studenty jich

bylo 16, lze nejspíše zdůvodnit tak, že na zdejším gymnáziu nejpíš proběhla nějaká

mimořádná akce, která Sydney zpopularizovala.

Z okolních států dosáhly desetiprocentní hranice Vídeň a Berlín, sídla

postkomunistických států nebyla s výjimkou jednoho příznivce Bratislavy a čtyř, dle

zbytku dotazníku rusofilně zaměřených, jedinců preferujících Moskvu, což se dalo

předpokládat.

Zahrani ční města preferovaná pro studium

MadridŘímVídeňBerlín

Oxford

Cambridge

Paříž

SydneyBarcelona

New York

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%Londýn

.

Obr. 2: Graf znázorňuje studenty nejpreferovanější zahraniční města. Zdroj:

Dotazníkové šetření,vlastní výpočty autora.

5.2 Atraktivita stát ů

Pro průzkum atraktivity států byla zvolena metoda označování a hodnocení

jednotlivých zemí do mapy. V ideálním případě měli respondenti oznámkovat každý

stát na mapě Evropy stupnicí 1 – 5, přičemž stupeň 1 znamenal „velmi atraktivní“,

stupeň 2 „atraktivní“, stupeň 3 „neutrální postoj“, stupeň 4 „spíše neatraktivní“ a

stupeň 5 „velmi neatraktivní“. Pokud respondent neměl žádný názor na stát, mohl

jej označit nulou. Nebylo dané žádné objektivní kritérium, naopak bylo v zadání

řečeno, že se mohou rozhodovat čistě subjektivně. Ideální případ samozřejmě

nenastal, naopak tato část dotazníku byla nejvíce opomíjena.

Za nejpřekvapivější výsledek autor této práce považuje, že žádný stát po

výpočtu aritmetických průměrů hodnocení nedostal horší hodnocení než „spíše

18

neatraktivní“, řečeno školní terminologií, žádný stát nedostal „pětku“. Blížily se

tomuto hodnocení státy bývalého SSSR, zejména Bělorusko, avšak našli se jedinci,

kteří je naopak hodnotili jako „velmi atraktivní“, jestli to bylo vážně míněno těžko

zjistit.

Nejhorší vypočítaný průměr mělo Bělorusko (4,08), nejlepšího výsledku

dosáhla poněkud překvapivě Velká Británie, která jako jediná získala „jedničku“ (1,

32). Vítězství státu se skvělou historií a kulturní tradicí, ale nepříznivým klimatem a

ne zvlášť členitým reliéfem, se dá považovat za docela nečekané, ale pohled do

mapy atraktivity odhalí, že minimálně stejně silně jako klima a reliéf ovlivňovaly

rozhodování studentů socioekonomické faktory. Státy s podobným klimatem

dostávaly často jinou známku. Mapa potvrzuje platnost neighbourhood efektu44:

přestože k tomu nebyli výslovně vyzvání, hodnotili často studenti i ČR a ta dostávala

výrazně lepší hodnocení (průměr 1, 6) než okolní státy, včetně národnostně a

kulturně blízkého Slovenska (průměr 2, 67). Jediný ze sousedních států, který získal

intervalově stejné hodnocení jako ČR je Rakousko (průměr 2, 14). Kladně byly

hodnoceny státy západní, severní a jižní Evropy, východ je vnímán studenty

neatraktivně, až na již zmíněné výjimky. Některé státy získávaly poměrně

vyrovnané výsledky (Francie, Velká Británie, Bělorusko), na jiné se názory studentů

různily, např. Německo nebo Turecko značná část studentů hodnotila jako atraktivní

zhruba stejně velká část jako neatraktivní. Po Británii patří mezi nejatraktivnější státy

Francie, Španělsko, Švýcarsko a ČR.

Zajímavá je problematika velmi malých států, které studenti pro neznalost

pravděpodobně automaticky zavrhují. Velmi malé státy jako Andora, Vatikán nebo

San Marino obvykle dostávaly výrazně horší hodnocení než jejich sousedé

(Španělsko 1, 68; Portugalsko 2,18; Andora 3, 37; Itálie 1, 91; Vatikán 3, 25; San

Marino 2, 63).

44 DRBOHLAV, D.: Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva – teoretická východiska v československé a zahraniční literatuře. Sociologický časopis č. 5, 1990. s. 358 – 374., WERNEROVÁ, M.: Percepce atraktivity a image krajských měst v Česku na příkladu vysokoškolských studentů z Českých Budějovic a Ústní n. Labem. Sborník ČSGS, č. 1, 2008, s. 20 – 33.

19

Pobaltské státy jsou vnímány odlišně než zbytek post sovětských zemí a

jelikož je jejich atraktivita mírně vyšší spíše ve vyšších ročnících, lze to přičíst k

mírným důsledkům geografického vzdělávání na gymnáziích.

Obr. 3 Mapa atraktivity států Evropy. Studenti měli hodnotit jednotlivé státy stupnicí 1 – 5. Nejhoršího hodnocení po výpočtu průměrů nedosáhl žádný stát. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty, vlastní tvorba mapy. Kromě atraktivity byla zjišťována také návštěvnost států a nejpřitažlivější

turistické cíle. Návštěvnost států byla zjišťována široce položenou otázkou45 a jejím

účelem nebylo vytvářet nějakou přesnou statistiku o turistických aktivitách

respondentů, ale porovnat, zda má osobní zkušenost přímý vliv na atraktivitu státu.

Při srovnání map je patrné, že osobní zkušenost, přes svůj nepopiratelný význam, se

nedá považovat za apriori pull faktor nebo push faktor46. Na příkladu malých států

však bylo ukázáno, že úroveň znalosti území je v přímé úměře s atraktivitou.

45 Viz kapitola 3.1. 46 DRBOHLAV, D.: Migrační motivace… , s. 365.

20

Obr. 4: Mapa návštěvnosti států Evropy. Procentuální vyjádření ze 164 respondentů vyplnivších mapu. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty, vlastní tvorba mapy. Tab. 2: Nejatraktivnější státy Evropy. Průměrné hodnocení.

V. Británie Francie Švýcarsko ČR Španělsko 1,32 1,53 1,59 1,61 1,68

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty. Tab. 3: Nejnavštěvovanější státy Evropy (v %, ze 164 respondentů vyplnivších mapu).

Slovensko Rakousko Itálie Polsko Německo 47 45 43 43 42

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty. . Posledním zkoumaným jevem na mapě Evropy byly nejpreferovanější

turistické cíle (úkol: „Zakroužkuj na mapě tři státy, které bys nejvíce chtěl/a

navštívit.“). Zdánlivě by se tento jev dal považovat za podobný, ne – li shodný s

obecnou atraktivitou, avšak není tomu tak, protože studenti často označovali státy

s ne nejlepším hodnocením atraktivity. To, že nějaký stát považují za zajímavý

21

turistický cíl ještě nemusí znamenat, že ho považují za atraktivní k životu či za

subjektivně sympatickou zemi. Podařilo se zde objevit zajímavý efekt, který by mohl

být nazván „obráceným neighbourhood efektem“, totiž to, že studenti západním a

severním směrem tím víc stát preferují, čím je vzdálenější. Tento jev samozřejmě

neplatí stoprocentně, Velká Británie a Španělsko byly označovány častěji než Irsko a

Portugalsko (ačkoliv i ty jsou atraktivní turistické cíle), to lze ovšem vysvětlit tím, že

o Velké Británií a Španělsku pravděpodobně znají více informací a známější je více

preferované. Bylo by zajímavou otázkou, zda je tento jev obecně platný i jinde v ČR.

Nejatraktivnějším potencionálním cílem je Španělsko, které jako jediné preferuje více

než 50 procent respondentů vyplnivších mapu. Druhým nejpreferovanějším cílem

je Velká Británie, což může opět překvapit pro její fyzicko-geografické podmínky,

v souvislosti s fakty, že Velká Británie je obecně nejatraktivnější zemí a také

nejpreferovanějším studijním cílem to již tak překvapivý výsledek není. Několik

států neoznačil žádný respondent, například i luxusními rezidencemi proslulé

Monako neoznačil nikdo, což opět koresponduje s tím, že nejmenší státy nejsou

vnímány atraktivně.

Tab. 4: Nejpreferovanější turistické cíle (v %, ze 164 respondentů vyplnivších mapu).

Španělsko V. Británie Francie Norsko Island 58 49 40 29 17

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet.

22

Obr. 5: Mapa preferovaných turistických cílů. Procentuální vyjádření ze 164 respondentů vyplnivších mapu. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty, vlastní tvorba mapy.

5. Prostorová diferenciace regionálních a sídelních preferencí v ČR. 5.1 Studium

Protože byli sledováni studenti gymnázií, lze předpokládat, že drtivá většina

jich bude pokračovat v dalším studiu. V případě Šumperka, který téměř postrádá

nabídku VŠ či VOŠ studia47 je téměř jisté, že se budou místní respondenti účastnit

nedenní dojížďky nebo denní dojížďky za studiem, ale i v případě Olomouckých

47 Nachází se zde pobočka Technické univerzity s omezenou nabídkou oborů a jedna VOŠ spojená se střední průmyslovou školou. Šumperk <http://www.sumperk.cz/dr-cs/vysoke-skoly/sumperk/vysoka-skola-banska-8211-technicka-univerzita-ostrava>.

23

studentů se dá předpokládat, že jich bude velké množství studovat jinde než

v Olomouci. Byť jejich sídelní preference nebudou jediným faktorem, který ovlivní

místo dalšího studia a výraznou roli nakonec sehrají kapacity vysokých škol a

úspěšnost studentů v přijímacím řízení, má tedy rozhodně smysl preferované

studijní cíle mapovat.

První otázkou mapující atraktivní studijní cíle byla: „Vypiš 1 – 3 města ČR,

kde bys v budoucnu chtěl/a studovat.“ Výsledek byl celkem očekávaný,

nejpreferovanějšími studijními cíly byla města s třemi nejstaršími a nejtradičnějšími

univerzitami. Jejich pořadí už ovšem může překvapit, nejpreferovanějším městem

pro studium je Brno (preferuje ho 78 procent respondentů), druhým

nejatraktivnějším městem v tomto směru je Olomouc (vypsalo ji 69 procent

respondentů) a až na třetím místě je Praha (68 procent). Odstup Prahy se ovšem

zvětší, pohlédneme-li na odpovědi na další otázku, kde měli studenti vypisovat tři

města, kde by v žádném případě studovat nechtěli. Zatímco Brno a Olomouc uvedlo

jen zanedbatelné množství respondentů (2, respektive 3 procenta), Praha už v této

otázce překročila hranici deseti procent, což činí náskok v preferenci Brna a

Olomouce podstatně větší. Pětiprocentní hranici preference překročily ještě Ostrava

(obdržela 7 procent) a Hradec Králové (14 procent), avšak v jejich případě je třeba

opět vzít v potaz odpovědi na další otázku, neboť Ostrava zcela suverénně „vyhrála“

v anketě o nejnepreferovanější město (53 procent respondentů zde v žádném případě

studovat nechce) a Hradec Králové se sice nedostal přes desetiprocentní hranici

nepreference, ale rozhodně není počet respondentů odmítajících zde studium

zanedbatelný (8 procent). Lze tedy konstatovat, že kromě tradičních univerzitních

měst neexistuje v ČR výrazně preferované město pro terciérní studium.

24

Česká města preferovaná pro studium

OstravaHradec Králové

PrahaOlomouc

Brno

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

Obr. 6: Města preferovaná pro studium více než pěti procenty všech respondentů. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Tab. 5: Města, která jako preferovaná uvedlo více než 5 % respondentů. Jejich preference a nepreference (ze 176 respondentů).

Brno Olomouc Praha Hrad. Králové Ostrava 78 % 69 % 67 % 14 % 7 %

2 % 3 % 11 % 8 % 53 %

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Preference a nepreference Prahy

Nepreference; 9%

Preference; 91%

Obr. 7: Poměr preference a nepreference Prahy. Celkem 137 respondentů, uvedlo Prahu jako preferovaný nebo nepreferovaný cíl. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet autora.

25

Preference a nepreference Hradce Králové

Nepreference; 36%

Preference; 64%

Obr. 8: Poměr preference a nepreference Hradce Králové. Celkem 39 respondentů uvedlo Hradec Králové jako preferovaný nebo nepreferovaný cíl. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet autora.

Preference a nepreference Ostravy

Preference; 11%

Nepreference; 89%

Obr. 9: Poměr preference a nepreference Ostravy.Celkem 106 respondentů uvedlo Ostravu jako preferovaný nebo nepreferovaný cíl. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Pokud jde o nepreferovaná města v otázce studia, již bylo řečeno, že nejvíce

respondentů uvedlo Ostravu, která je ostatně silně negativně vnímána a spojována

s mnoha negativními vlivy, jak ukázal tento průzkum. Dalšími nepreferovanými

26

městy jsou České Budějovice (16 procent respondentů), Plzeň (15 procent

respondentů), Praha (11 procent respondentů), Ústí n. Labem, Liberec a Zlín (po

deseti procentech). Odstup Ostravy je velký, jinak jsou výsledky celkem vyrovnané,

což lze vyložit tak, že většina univerzit vzniklých po roce 1990 je studenty vnímána

spíše negativně a silně negativně je vnímáno studium v Ostravě. Praha je populární

studijní cíl, ale v každé třídě se vyskytlo několik odpůrců studia v Praze, což ji sice

vyneslo místo v tabulce nejméně atraktivních měst, reálně však popularita

jednoznačně převažuje.

Kromě Ostravy, kterou je její celkovou nepopularitou v tomto výzkumu nutno

chápat jako zvláštní kategorii, a Zlína volili studenti spíše česká města, to lze spolu

s faktem, že Brno a Olomouc výrazněji předčily Prahu v atraktivitě interpretovat jako

větší oblíbenost Moravy v otázce studia, nebo jako menší zájem o vzdálenější města.

Je nutno ještě podotknout, že přestože bylo v otázce výslovně uvedeno „další

studium“, studenti často uváděli různá malá města, v kterých žádná VŠ a často ani

VOŠ není (například Aš). V preferenci Olomouce se nijak neprojevil rozdíl mezi

Šumperskými a Olomouckými studenty.

Tab. 6: Města nepreferovaná pro studium více než deseti procenty respondentů. Jejich nepreference a preference (ze 176 respondentů).

Ostrava Čes. Budějovice Plzeň Praha Ústí n. Labem Liberec Zlín 53 % 16 % 15 % 11 % 10 % 10 % 10 % 7 % 1 % 1 % 67 % 1 % 1 % 1 %

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Česká města nepreferovaná pro studium

ZlínLiberecÚstí n. LabemPrahaPlzeň

České Bud ějovice

Ostrava

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

27

Obr. 10: Česká města nepreferovaná pro studium více než deseti procenty respondentů. Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Byly zkoumány i důvody preferencí a nepreferencí, nebo-li pull a push

faktory. Studentům byla předložena tabulka, kde měli ke každé charakteristice

napsat město, které podle nich danou charakteristiku nejlépe splňuje, a zároveň měli

studenti označit tři nejdůležitější charakteristiky při výběru vhodného města pro

studium respektive bydlení a tři nejzávažnější problémy při výběru. Uvedené

charakteristiky zněly: dobré pracovní příležitosti, dobré možnosti kulturního vyžití,

dobré možnosti sportovního vyžití, prestižní školství, atraktivní krajina v okolí,

zdravé životní prostředí, architektonický půvab, mladé „trendy“ město, „kde to žije“

a špatné pracovní příležitosti, špatné možnosti kulturního vyžití, špatné možnosti

sportovního vyžití, nekvalitní školství, fádní krajina v okolí, nezdravé životní

prostředí, nehezká architektura, „mrtvé“ periferní město.

V otázce studia, která nás teď zajímá, je pro studenty nejsilnějším pull-

faktorem celkem očekávaně prestižní školství (25 procent všech odpovědí)48,

následováno dobrými pracovními příležitostmi a dobrými možnostmi sportovního

vyžití (obě charakteristiky 17 procent), dále studenty přitahuje mladé, „trendy“

město (15 procent odpovědí), o zbytek se podělily ostatní faktory, ačkoliv je

s podivem, že je vůbec někdo vybíral, neboť zdánlivě se studiem příliš nesouvisí.

Jako „odpuzující“ faktor byla kvalita školství pro respondenty ještě důležitější,

špatné školství tvořilo 29 procent všech odpovědí, silně je odpuzovalo taky „mrtvé“

periferní město (22 procent odpovědí), špatné pracovní příležitosti (19 procent), dále

špatné možnosti kulturního vyžití (12 procent) a překvapivě silnou roli by při výběru

kde nestudovat sehrálo i nezdravé životní prostředí (10 procent).

V průzkumu nejatraktivnějšího města pro studium jsou ještě relevantní

odpovědí na otázku „prestižní školství“ z tabulky. Zde překvapivě zvítězila výrazně

Praha, kterou uvedlo 44 procent všech uživatelů, před Brnem, které uvedlo 26

procent a Olomoucí, kterou považuje za prestižní 17 procent. Zde je vidět zajímavý

jev, kdy v jedné části dotazníku studenti nejvíce uváděli Brno a Olomouc jako město,

kde nejvíce chtějí studovat, v jiné části dotazníku jich velká většina k charakteristice

48 Je potřeba si uvědomit, že každý respondent mohl vybrat tři možnosti, tedy tuto odpověď zvolila většina respondentů.

28

prestižní školství přiřadí Prahu a přitom za nejdůležitější „přitahující“ faktor

považují právě prestižní školství. Očividně kvalita školství je důležitá, ale rozhodují i

jiné motivy. Tento jev a existenci silné polarity mezi Čechami a Moravou popisuje ve

své práci i Wernerová: respondenti dávají vědomě přednost v preferencích městům,

o kterých si myslí, že jsou na tom hůře, protože upřednostňují bližší lokalitu před

atraktivnější.49 Navíc je třeba zvážit, že studenti vyplňovali dotazník spíš intuitivně a

živelně, než nějak příliš promyšleně a logicky.

5.2 Bydlení

Na rozdíl od sídelních a regionálních preferencí pro ideální místo studia, se

ideálním místem pro bydlení zabývají odborné práce, takže se nabízí možnost

srovnání výsledků s touto prací. Z druhé strany lze očekávat, že otázka pořizování

vlastního bydlení a jeho lokalizace je pro studenty méně aktuální než výběr místa

budoucího studia a odpovědi mohou tak být méně promyšlené, více spontánní a

možná méně odpovídající realitě.

Prvotním cílem bylo zjistit spokojenost studentů s místem jejich dosavadního

bydliště, respektive jaký je jejich postoj k možnosti žít v budoucnu na stejném místě

jako dosud. Byla jim proto položena otázka: „Chtěl/a bys žít v budoucnu na stejném

místě jako dosud?“ Odpovědi mohli respondenti vybírat z variant: „určitě ano“,

„spíše ano“, „zatím jsem o tom neuvažoval/a“, „spíše ne“ a „určitě ne“. Výsledky

ukazují, že zhruba stejně velká část studentů spíše nechce žít v budoucnu na stejném

místě, téměř stejně velká část chce, část studentů není rozhodnuta a ve výrazné

menšině jsou ti, kteří striktně chtějí nebo

49 WERNEROVÁ, M.: Percepce atraktivity…, s. 28.

29

Otázka: "Cht ěli byste po ukon čení studia žít na stejném mít ě jako dosud?"

určitě ano; 7%

určitě ne; 8%

zatím o tom neuvažovali; 22%

spíše ano; 30%

spíše ne; 33%

ít

v budoucnu na stejném místě, jejich počet je opět téměř vyrovnaný.

Obr. 11: Odpověď studentů na otázku, zda by chtěli žít po ukončení studia na stejném místě jako dosud (z celkového počtu 153 odpovědí.Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Tato otázka je jednou z mála, kde se projevily výrazněji rozdíly mezi

šumperskými a olomouckými studenty, to ale bude více rozebráno v samostatné

kapitole.

Dalším obecným problémem preferovaného bydlení, který byl v tomto

průzkumu zjišťován, byla preference velikosti sídla. Studenti měli vybrat, zda podle

nich nejlepší životní podmínky nabízí: „velkoměsto (nad 100 tis. obyv.)“, „středně

velké město (20 – 100 tis. obyv.)“, „menší město (do 20 tis. obyv.) v blízkosti

velkoměsta“, „menší město (do 20 tis. obyv.) mimo snadný dosah velkoměsta“,

„vesnice v blízkosti velkoměsta či středně velkého města“, nebo „vesnice v blízkosti

malého města“. Použitá škála odpovědí byla převzata z práce Hrdličky.50 Většina

studentů preferovala středně velké město a velkoměsto, což koresponduje i

s výsledky Hrdličkovy práce z roku 1983. Studenti šumperského gymnázia podstatně

více preferují středně velké město a studenti olomoučtí lehce více velkoměsto, což je

projev neighbourhood efektu51, olomoučtí studenti jsou ale tolerantnější k malým

městům a vesnicím.

50 HRDLIČKA, M.: Preference sídelních prostorů…, s. 51. 51 WERNEROVÁ, M.: Percepce atraktivity…, s. 26.

30

Tab. 7: Obecně dle studentů nabízí nejlepší životní podmínky: a)velkoměsto, b) středně velké město, c) menší město v blízkosti velkoměsta, d) menší město mimo snadný dosah velkoměsta, e)vesnice v blízkosti velkoměsta či středně velkého města, c) vesnice v blízkosti malého města (z celkového počtu 155 odpovědí).

a) b) c) d) e) f) Celkově 27 % 34 % 16 % 5 % 17 % 1 % Šumperk 26 % 46 % 14 % 0 % 16 % 0 % Olomouc 29 % 24 % 19 % 9 % 19 % 1 %

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Preference typu sídlavesnice v blízkosti malého města

vesnice v blízkosti

velkoměsta či středně velkého městamenší

město mimo dosah velkoměsta

menší město (do

20 tis. obyv.ú V blízkosti

velkoměsta)

středně velké město

(20 - 100 tis. obyv.)

velkoměsto (nad 100 tis. obyv)

Obr. 12: Preference typu sídla. Vnitřní kruh znázorňuje šumperské studenty, vnější olomoucké. Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Kromě obecných sídelních preferencí pro bydlení byly samozřejmě zkoumány

i konkrétní. Studenti měli uvést 1 – 3 města, které podle nich nabízejí dobré životní

podmínky, kde by v budoucnu chtěli bydlet. V tomto případě byly odpovědi

započítávány do okresů, v kterých se uvedená sídla nacházejí, neboť časté byly

samozřejmě různé vesnice olomouckého, respektive šumperského okresu. O téhle

otázce lze ovšem říci, že odpovědi byly značně pestré a originální, někteří studenti

uváděli zahraniční města, což nebylo výslovně zakázáno ani vyžadováno, autor

práce očekával spíše česká města, ale nechtěl tím studenty apriori omezovat. Ze

zahraničních měst byly uvedeny například San Diego, New York, Toronto.

31

Zvítězil okres Olomouc (56 procent dotazovaných), následovaný Brnem52 (43

procent), Prahou (34 procent) a Šumperkem (24 procent). Sídla okresu Olomouc volili

jak olomoučtí tak šumperští studenti, sídla okresu Šumperk až na vzácné výjimky

téměř výhradně šumperští studenti. Praha je lehce oblíbenější u šumperských

studentů.

Nejpreferovan ější okresy pro bydlení

Šumperk; 24%

Praha; 34%

Brno; 43%

Olomouc; 56%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

Obr. 13: Nejpreferovanější okresy pro bydlení (v případě Prahy a Brna se jedná o souhrn všech okresů) (z celkového počtu 176 dotázaných). Zde je potřeba upozornit, že na rozdíl od výsledků všech dosavadních prací

zabývajících se touto problematikou53 (které ovšem proběhly na území Čech),

nepreferovali studenti České Budějovice a jižní Čechy (pouze jeden jedinec uvedl

Český Krumlov). Slepá mapa, která studenty „donutila“ ohodnotit i jižní Čechy

přitom potvrdila, že i v případě tohoto průzkumu jsou vnímány atraktivně (byť ne

nejatraktivněji), avšak na to, aby byla tato oblast studenty uvedena v rámci volné

odpovědi je to už pro respondenty tohoto průzkumu příliš vzdálená oblast, s kterou

pravděpodobně nemají dostatek zkušeností a nejsou schopni si ji spontánně vybavit.

52 Pojmenování okres samozřejmě není zcela správné, v případě Brna a Prahy se jedná o souhrn okresů, studenti samozřejmě nedělili tato území na další jednotky. 53 DRBOHLAV, D.: Důvody sídelních a regionálních preferencí…, HRDLIČKA, M.: Preference sídelních prostorů…, MRKLASOVÁ, M.: Migrační a sídelní preference…, SIWEK, T.: Území Československa očima studentů…, WERNEROVÁ , M.: Percepce atraktivity… .

32

Nejsilnějším pull faktorem byly dobré pracovní příležitosti (27 procent všech

odpovědí), následovalo zdravé životní prostředí (20 procent odpovědí), dobrými

možnostmi kulturního vyžití (16 procent), atraktivní krajinou v okolí, (15 procent),

dobrými možnostmi sportovního vyžití (9 procent), 8 procent požaduje. aby město

v kterém budou bydlet bylo „mladé“ a „žilo“, za nepříliš důležitý je považován

architektonický půvab (3 procenta) a nejméně důležité je pro bydlení kvalitní školství

(2 procenta).

Nejsilnějším push faktorem byly špatné pracovní příležitosti (28 procent),

dále nezdravé životní prostředí, (19 procent), fádní krajina v okolí (13 procent), 12

procent odpovědí odrazuje „mrtvé“ periferní město, dále špatné možnosti kulturního

vyžití (10 procent), nekvalitní školství (8 procent), špatné možnosti sportovního

vyžití (7 procent), a nejslabším push faktorem je nehezká architektura (2 procenta).

Nejvyšší důležitost pracovních podmínek a podobných socioekonomických

faktorů je po jisté ekologizaci motivů preferencí počátku 90. let54 trendem dnešní

doby, který potvrzují i jiné práce55

5.3 ČR očima student ů gymnázií v Olomouci a Šumperku

Známe nejpřitažlivější a nejvíce odpuzující motivy preferencí, ale která města

si pod uvedenými charakteristikami studenti představují? To bylo zkoumáno za

pomoci tabulky, kde měli město, jenž podle nich nejlépe odpovídá dané

charakteristice uvést a za pomoci slepé mapy.

Je nutno říci, že asociace studentů byly velmi rozmanité a volné a

rozmanitost odpovědí znemožňuje smysluplné statistické zpracování. V dobrých

pracovních příležitostech a dobré možnosti kulturního vyžití naprosto dominovala

Praha, kdy například jako město s dobrými pracovními příležitostmi označilo Prahu

110 respondentů a Brno a Olomouc na dalších místech jen 18 respektive 17

respondentů. V dotazu na dobré možnosti sportovního vyžití se již odpovědi více a

více různily, nejvíc jich získala opět Praha, kterou uvedlo 50 respondentů,

následována Olomoucí uvedenou 30 respondenty a Brnem s 21 respondenty.

54 DRBOHLAV, D.: Důvody sídelních a regionálních preferencí…, s. 27. 55 WERNEROVÁ, M.: Percepce atraktivity…, s. 25.

33

Preference velkoměst jako cílů sportovního vyžití ukazuje, že si studenti dobré

sportovní vyžití spojují spíše s dobrou nabídkou služeb a sportovních zařízení, než

přírodními podmínkami jako například sjízdnými řekami, či atraktivním reliéfem,

což také nepřímo potvrzuje dominanci socioekonomických motivačních faktorů.

V kategorii atraktivní krajiny zase mírně dominovala Olomouc , kdy ji

uváděli olomoučtí studenti, šumperští studenti zase uváděli Šumperk, ale ne tak

rigorózně jako Olomoučtí Olomouc. Častěji býval ještě studenty obou měst uváděn

Jeseník. Určité hlasy nasbírala ještě například Kroměříž, Český Krumlov atd., ale

jednalo se vždy o pár jednotlivců a fantazie studentů si meze nekladla: objevovaly se

i odpovědi jako Versailles.

Atraktivní architekturu nejčastěji pro studenty představují Praha a Olomouc,

ale opět se nejednalo o nějaká většinová čísla a studenti zčásti uváděli různá menší

města se známou historickou památkou.

Otázka na „mladá“, „trendy“ města, „kde to žije“, přinesla autorovi

překvapení, neboť pomocí ní chtěl otestovat popularitu fenoménu Stodolní ulice

mezi středoškoláky a očekával časté uvádění Ostravy, která byla uvedena jen v 11

případech (6 procent respondentů), ale především byla uvedena v 13 případech (7

procent) jako „mrtvé“ periferní město, takže opak hypotézy byl pravdou a popularita

a věhlas Stodolní ulice lze možná, aspoň mezi středoškoláky, považovat za

přeceňovaný. Neexistuje intuitivní vybavení této ulice, potažmo města Ostravy, při

charakteristice živého, rušného, mladého města.

Ostatně o nepreferencích nebo-li uvedených negativních charakteristikách se

dá říci, že byly ještě mnohem proměnlivější a individuálnější, než kladné

charakteristiky, kdy řada studentů uváděla různá malá sídla z okolí svého bydliště,

nebo i vzdálenější, ale očividně na základě osobních zkušeností, tedy značně

proměnlivě. Ve všech negativních charakteristikách vítězila Ostrava (byť ne

procentuálně výrazně), což se dalo očekávat například v případě nezdravého

životného prostředí, ale minimálně v otázkách špatného kulturního a sportovního

vyžití, apriori špatného školství či právě perifernosti se jedná spíše o nepodložený

předsudek (což ovšem konceptu behaviorální geografie nijak neodporuje – naopak).

S mírně nadprůměrnou četností býval ještě jmenován Most, Karviná, Havířov,

34

v sociálněekonomických otázkách Jeseník, v otázce nezdravého životního prostředí

Praha. Olomoučtí studenti poměrně častěji jmenovali ve všech negativních

charakteristikách bez rozdílu Přerov, šumperští Zábřeh. Jeden student

pravděpodobně toužil prověřit geografické znalosti autora práce a ve všech

negativních charakteristikách uváděl ukrajinský Žytomyr. Mezi nejpodivnější

odpovědi dále patří jmenování Olomouce a Prahy jako architektonicky

neatraktivních měst či Plzně jakožto „mrtvého“ periferního města.

Šumperští studenti jsou ke svému městu kritičtější než olomoučtí, objevovala

se ve větší míře kritika Šumperka v pracovních příležitostech, kulturním vyžití,

sportovním vyžití či školství. Častěji než přímo Šumperk kritizovali okolní obce.

Lze ale říci, že obyvatelé okresu mají tendenci vnímat okresní město

atraktivně, v rámci vyšší hierarchické úrovně mají tendenci vnímat krajské město

jako atraktivní (šumperští studenti vnímali atraktivně i Olomouc), v rámci ještě vyšší

hierarchické úrovně mají opět tendenci vnímat její hlavní centrum jako atraktivní

(Prahu vnímají jako atraktivní jak Olomoučtí, tak Šumperští studenti). Oproti tomu

menší, ale svým způsobem konkurenční město vůči hlavnímu centru v dané

hierarchické úrovni (město Zábřeh v případě šumperského okresu, nebo města

Přerov a Prostějov v rámci Olomouckého kraje) mají studenti tendenci vnímat

negativně a přisuzovat mu jak v socioekonomické, tak ve fyzicko-geografické sféře

negativní charakteristiky.

Za hlavní výsledek mapování „odpuzujících“ pull faktorů se dá považovat

značná roztříštěnost s dominancí Ostravy jakožto celkově negativně vnímaného

města.

35

Obr. 14: Mapa atraktivity ČR podle studentů Gymnázia Šumperk. Studenti měli hodnotit území stupnicí 1 – 5. Nejhoršího, ani nejlepšího hodnocení žádné území nedosáhlo.Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet, vlastní tvorba mapy. Výhoda mapy se ukázala mimo jiné v tom, že získala názory studentů na

území, které by jinak sami v rámci žádné odpovědi nejmenovali. Potvrdila se tak

atraktivita jižních Čech prokázaná řadou prací,56 byť v případě těchto map nedosáhli

nejlepšího možného hodnocení a v případě olomouckých studentů je tento areál

poměrně malý, mnohem menší než v mapě Siwka z roku 1988.57 Šumperští studenti

jsou podle mapy více orientovaní na Čechy, areál atraktivního území se neomezuje

jen na Prahu, ale i na střední Čechy. Negativně jsou na obou mapách vnímaná

zhruba stejná území severních Čech a východní Moravy.

56 DRBOHLAV, D.: Důvody sídelních a regionálních preferencí…, HRDLIČKA, M.: Preference sídelních prostorů…, MRKLASOVÁ, M.: Migrační a sídelní preference…, SIWEK, T.: Území Československa očima studentů…, WERNEROVÁ , M.: Percepce atraktivity… . 57 SIWEK, T.: Území Československa očima studentů…, s. 35.

36

Obr. 15: Mapa atraktivity ČR podle studentů olomouckých Gymnázií. Studenti měli hodnotit území stupnicí 1 – 5. Nejhoršího hodnocení žádné území nedosáhlo.Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet, vlastní tvorba mapy.

6. Variabilita preferencí podle ro čníku studia a podle Gymnázií Oproti původním předpokladům se preference pro jednotlivé ročníky příliš

nelišily, nedá se říci, že by studenti vyšších ročníků byli v percepci geografického

prostoru výrazněji ovlivněni prodělaným geografickým vzděláním. Možná tvoří

výjimku mírně lepší vnímání pobaltských států studenty vyšších ročníků, nicméně

těžko určit, zda je to skutečně vlivem výuky zeměpisu. V případě šumperského

gymnázia byly spíše podobnější odpovědi VI. A a VII. A než VII. A a 3. B ze stejného

ročníku vyššího gymnázia. Snad jen atraktivita studia v zahraničí v rámci gymnázia

stoupá s ročníkem, ovšem přesto je třeba u druháků Slovanského gymnázia vyšší,

než u třetího ročníku Gymnázia Šumperk.

Nepotvrdil se ani předpoklad, že studenti soukromého gymnázia budou pro

teoreticky průměrně lepší finanční zajištění rodin respondentů více zcestovalí nebo

pro ně bude studium v zahraničí více atraktivní, než pro studenty běžných gymnázií,

37

čtvrtý ročník tohoto gymnázia sice deklaroval nejvyšší výsledky v atraktivitě studia

v zahraničí, ale jednalo se o nereprezentativní vzorek pouze šesti dotazníků a první a

druhá třída byly ve srovnání s ostatními třídami podprůměrné. Přesto, že dotazník

nebyl sestaven za účelem mapování znalostí, dovolil by si autor práce odhadnout, že

úroveň geografických znalostí bude na tomto gymnáziu nižší, než na dvou

klasických gymnáziích. Odhad je vyvozován z počtu chyb ve slepé mapě, špatně

zodpovězených otázek atd., ale nedá se nijak statisticky podpořit, neboť špatně byly

vyplněny prakticky všechny dotazníky – a otázka jak moc špatně (ve kvalitativním,

ne kvantitativním smyslu) je jenom subjektivně posuzovatelná.

Nejdůležitějším srovnáním, které se nabízí, je srovnání preferencí

šumperských a olomouckých studentů. V otázce zahraničních preferencí se odlišná

geografická poloha v rámci jednoho kraje samozřejmě neprojevila, s výjimkou

oblíbenosti Sydney v Šumperku, která mu zajistila celkovou desetiprocentní

popularitu (z Olomouckých studentů volil Sydney jen jeden jedinec), což je pro

srovnání stejný výsledek, jakého dosáhla Cambridge. To ale samozřejmě nelze

vysvětlit odlišnou percepcí geografického prostoru v Olomouci a Šumperku, ale

spíše nějakou mimořádnou akcí, jež proběhla v Šumperku, jak již bylo řečeno.

Více se logicky musela projevit odlišnost percepce mezi olomouckými a

šumperskými studenty v rámci ČR. I zde ovšem platí, že v otázkách, kde měli

jmenovat z různých hledisek atraktivní/neatraktivní města odpovídali studenti

velmi podobně, například ve výběru nejatraktivnějších studijních cílů nenastaly

žádné rozdíly. Porovnat atraktivitu VŠ studia v Olomouci pro studenty, kteří v ní již

studují a pro studenty ze Šumperka, však byla jedna z hlavních myšlenek práce a

jelikož autor předem předpokládal, že nejatraktivnějšími studijními cíli budou

tradiční univerzity. Navíc bylo zřejmé, že každý nemusí vyjmenovat Olomouc ani

jako atraktivní, ani jako neatraktivní, ale přesto o ní nějakou představu jako o svém

krajském městě má, byla do dotazníku zařazena přímá otázka na atraktivitu

Olomouce. Studenti měli odpovědět, jaký je jejich postoj k budoucímu VŠ či VOŠ

studiu v Olomouci a na výběr měli z následujících možností: „Je to pro mě z hlediska

studia nejatraktivnější město.“, „Je to pro mě z hlediska studia atraktivní město.“,

„Mám k ní neutrální postoj.“, „Studoval bych zde jen tehdy, pokud bych neměl

38

možnost studovat jinde“, „Nestudoval bych zde v žádném případě.“. Nenašel se

nikdo, kdo by považoval studium v Olomouci za natolik neatraktivní, že by zde

nebyl ochoten studovat v žádném případě, jako neatraktivní město, kde by studovali

jen tehdy, pokud by to nešlo jinde Olomouc označilo 15 procent šumperských

studentů a 13 procent olomouckých, ovšem jako nejatraktivnější město pro studium ji

označilo 12 procent šumperských studentů a 7 procent olomouckých. Jak vysvětlit, že

v Šumperku je více jak příznivců, tak odpůrců studia v Olomouci? Zbytek

průzkumu prokázal, že preferovanými univerzitními městy jsou ty tradiční a také

jsou preferovány bližší cíle. To je tedy jasné zdůvodnění obliby Olomouce mezi

respondenty ze Šumperka. Jako vysvětlení vyššího počtu odpůrců studia v Olomouci

autora na základě vlastních zkušeností napadá, že se jedná o ty, kteří již znají od

starších přátel a známých situaci s ubytováním v Olomouci, kdy je vzdálenost mezi

Šumperkem a Olomoucí hodně velká pro pohodlnou denní dojížďku, zároveň ale ne

tak velká, aby studenti získávali ubytování na kolejích. Oproti tomu v případě

Olomouckých studentů asi nesplňuje vžité představy o vysokoškolském stylu života

studium ve stejném městě, kde bydlí (proto nižší počet příznivců), avšak z druhé

strany jim nejsou kladeny žádné materiální překážky (problémy s ubytováním),

proto nižší počet jednoznačných odpůrců. S tím koresponduje fakt, že pro téměř

shodně početné (31 procent v Šumperku a 32 procent v Olomouci) skupiny je

studium v Olomouci atraktivní, ale ne nejatraktivnější a významně se liší počet těch,

kteří o studiu v Olomouci zatím neuvažovali, kdy je to 11 procent šumperských

studentů, oproti 41 procentům olomouckých studentů. Lze říci, že je zatím nic

nenutilo, udělat si názor zda chtějí pokračovat ve studiu v místě bydliště, není to pro

ně výrazně atraktivní, ani výrazně neatraktivní cíl a budou v budoucnu

pravděpodobně vycházet z konkrétní situace.

39

Atraktivita Olomouce pro studium

spíše neatraktivní

město

neutrální postoj

atraktivní město

nejatraktivnější město

Obr. 16: Srovnání atraktivity Olomouce pro studium mezi olomouckými (vnější kruh) a šumperskými studenty(vnitřní kruh). Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora. Tab. 8: Srovnání atraktivity Olomouce pro studium mezi olomouckým a šumperskými studenty (a) nejatraktivnější město, b) atraktivní město, c) neutrální postoj, d) spíše neatraktivní město, z celkového počtu 149 respondentů, kteří odpovídali na otázku).

a) b) c) d) Šumperk 12 % 31 % 11 % 15 % Olomouc 7 % 32 % 41 % 13 %

Zdroj: Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Stejný dotaz byl studentům uložen pro alternativu studia v Šumperku. Zde se

nachází velmi omezená nabídka vysokoškolských studijních oborů58 a samozřejmě

autor této práce nepředpokládal, že by o studium zde byl zájem mezi olomouckými

studenty, ale spíš si kladl otázku, zda je tato možnost atraktivní aspoň pro

šumperské studenty a zda má vůbec smysl zřizovat podobné miniaturní pobočky

vysokých škol. Předpokládaná neatraktivita se potvrdila, minimum studentů

považuje studium zde za nejatraktivnější (1 jedinec ze Šumperka a 2 z Olomouce),

ačkoliv je s podivem, že se vůbec, zejména v Olomouci, někdo takový našel. Dost

omezený počet respondentů považuje studium zde za atraktivní, ale ne

nejatraktivnější. Z druhé strany nutno říct, že jsou to vyšší čísla, než autor očekával,

šumperských studentů mající zájem zde studovat je dle očekávání více. Co je ale

58 Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. <http://www.fs.vsb.cz/>.

40

překvapivé, šumperských studentů, negativně se vymezujících ke studiu zde, je více

než olomouckých, ti k tomu ve větší míře zaujímají neutrální postoj.

Tab. 9: Srovnání atraktivity Šumperka pro studium mezi olomouckým a šumperskými studenty (a) nejatraktivnější město, b) atraktivní město, c) neutrální postoj, d) spíše neatraktivní město, z celkového počtu 152 respondentů, kteří odpovídali na otázku).

a) b) c) d) e) Šumperk 1% 7% 17% 42% 33% Olomouc 1% 3% 31% 38% 28%

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Atraktivita Šumperka pro studiumnejatraktivnější

město

velmi neatraktivní město

neatraktivní město

neutrální postoj

atraktivní město

Obr. 17: Srovnání atraktivity Šumperka pro studium mezi olomouckými (vnější kruh) a šumperskými studenty(vnitřní kruh). Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočty autora.

Další variabilitu mezi šumperskými a olomouckými studenty dobře ilustrují

vytvořené mapy subjektivní atraktivity, zveřejněné v předchozí kapitole. Jednak

šumperští studenti po vypočítání průměrů „jako ve škole“ nepovažují žádné území

ani jako velmi atraktivní, ani jako velmi neatraktivní (byť čtvereček č. 27, na jehož

území se nachází Praha a č. 46 s Olomoucí se průměrem 1, 6 kategorii „velmi

atraktivní“ těsně blížily), zatímco od olomouckých studentů Olomouc jako jediný

případ „jedničku“ (1, 3) dostala a je tedy velmi atraktivní pro své vlastní studenty.

41

Tím lze říci, že efekt přeceňování silných stránek svého města a podceňování slabých

(neighbourghoof efekt) je v Olomouci silnější. V Šumperku byla většina studentů o

vysoké obecné atraktivitě svého města také přesvědčena (byť jiná část dotazníku

dokázala, že si jsou vědomi jistých omezení ve věcech pracovních a kulturních), ale

našla se část studentů, která naopak udělovala špatné hodnocení a tím průměr

srazila dolů (1, 9).

Pohled na mapu ještě ukazuje, že olomoučtí studenti se více polarizují vůči

Čechám, Praha samozřejmě je považována za atraktivní území, ale areál atraktivity

se omezuje čistě na ni. Rovněž v Jižních Čechách je areál atraktivity v případě

šumperských studentů větší, ale i jinak situovaný. Šumperští studenti svým

hodnocením ještě vymezili jistý areál atraktivity ve východních Čechách, určitý

koridor směrem od Šumperka na Prahu, který v mapě olomouckých preferencí zcela

chybí. Pro olomoucké studenty je zas na rozdíl od šumperských kolegů atraktivní

část Českomoravské vrchoviny. Přestože mapa subjektivní atraktivity prokázala jisté

rozdíly, nedá se říci, že by nepanovala na mapě základní shoda v percepci atraktivity

území.

Vzhledem k důležitosti motivace dobrých pracovních příležitostí nepřekvapí,

že mnohem větší část olomouckých by chtěla zůstat po skončení studia na stejném

místě jako dosud, zatímco v Šumperku většina respondentů uvedla odpověď: „Spíše

ne.“

Tab. 10: Odpovědi studentů na otázku: „Chtěli byste po ukončení studia žít na stejném místě jako dosud?“ (a) určitě ano, b) spíše ano, c) zatím jsem o tom neuvažoval/a, d) spíše ne, e)určitě ne), (z celkového počtu 176 respondentů).

Zdroj: Dotazníkové šetření, vlastní výpočet.

a) b) c) d) e) Olomouc 10 % 41 % 18 % 23 % 9 % Šumperk 1 % 16 % 22 % 36 % 11 %

42

7. Závěr Práce si neklade na základě 176 zpracovaných dotazníků z tří gymnázií

jednoho kraje za cíl vytvářet nové obecně platné soudy, avšak v mnoha odhalených

jevech se shodovala s výsledky nečetné publikované domácí literatury, což svědčí o

správnosti odhalených jevů. Z toho důvodu lze pro vymezenou oblast a zájmovou

skupinu považovat za platná i zjištění odbornou literaturou nepotvrzená či jí

dokonce odporující.

Nejatraktivnější zemí Evropy je pro studenty vybraných gymnázií v okresech

Olomouc a Šumperk Velká Británie, ať v otázce studia, či obecné, nedefinované

atraktivnosti. Prvenství v kategorii nejatraktivnějšího potencionálního turistického

cíle jí pouze vzalo Španělsko, i zde však byla atraktivita Velké Británie vysoko

hodnocena. Neatraktivní jsou státy východní Evropy a Balkán, po Británii jsou

nejatraktivnější Švýcarsko, Francie a Španělsko.

Vysokou atraktivitu státu s ne nejpřitažlivějším klimatem a nepříliš členitým

reliéfem lze hodnotit jako jeden z rysů dominance socioekonomických motivů

preferencí i migrací v poslední době. Tento jev se potvrdil i v preferencích v ČR, kdy

byla zkoumána i hodnotová stránka orientací zvlášť pro studium a zvlášť pro

bydlení, přičemž v obou sehrál faktor pracovních příležitostí podstatnou roli.

Socioekonomické motivační faktory splňuje v očích respondentů nejlépe

Praha, přesto jsou pro ně atraktivnější jak v otázce bydlení, tak v otázce studia Brno a

Olomouc, což potvrzuje i jinými pracemi objevenou skutečnost, že respondenti

dávají vědomě přednost bližšímu cíli před vyšší kvalitou. Tento jev ovšem neplatil

v evropském měřítku, kdy byly ty nejvzdálenější státy těmi nejpreferovanějšími

turistickými cíli, vzdálené státy a sousední země byly i v otázce nespecifikované

atraktivity hodnoceny hůř než ČR.

V případě Olomouce je neighbourhood faktor (přeceňování silných stránek

vlastního města a podceňování slabých) silnější než v případě Šumperka a rovněž

jsou olomoučtí studenti více polarizování vůči Čechám, šumperští studenti jsou více

orientovaní na Prahu a střední Čechy.

43

Naprosto negativně vnímaným městem je Ostrava, která je pro studenty

ztělesněním všech negativních charakteristik. Neatraktivní je dále oblast

severozápadních Čech.

Jedinými atraktivními studijními cíli jsou pro studenty tradiční univerzitní

města.

44

8. Shrnutí Regionální a sídelní preference student ů vybraných

gymnázií v okresech Olomouc a Šumperk

Tato práce je o sídelních a regionálních preferencích studentů vybraných

gymnázií v okresech Olomouc a Šumperk. Řadí se k proudu behaviorální geografie,

který zkoumá mentální mapu jednotlivce v jeho hlavě. Pro výzkum byla použita

dotazníková metoda.

Nejatraktivnější evropskou zemí je Velká Británie a Londýn je

nejpreferovanější město pro zahraniční studium. Nejatraktivnějšími českými městy

jsou Olomouc, Brno a Praha, nejméně atraktivní je Ostrava. V případě Olomouce byl

objeven neighbourhood efekt a polarita mezi Moravou a Čechami.

Klíčová slova: behaviorální geografie, regionální a sídelní preference, mentální

mapy, percepce.

Summary Regional and settlement preferences

of students of selected grammar school in districts

Olomouc and Šumperk

This is work about regional and settlement preferences of students of

selected grammar school in districts Olomouc a Šumperk. It range with current of

behavioral geography, that inspect mental map of individuals in his head. For

reaserch was used questionnaires.

The most attractive European countrie is Great Britain and London is the most

prefer city for fereign study. The most attractives Czech towns are Olomouc, Brno

and Prague, the least attractice is Ostrava. In the case of Olomouc was found the

neighbourhood efect and polaity between Moravia and Bohemia.

Key words: behaviorial geography, regional and settlement preferences, mental

maps, perception.

45

9. Literatura DRBOHLAV, D.: Důvody sídelních a regionálních preferencí obyvatelstva ČR,

Sborník ČSGS, č. 1, 1990, s. 13 – 29.

DRBOHLAV, D.: Migrační atraktivita měst ČSR. Sborník ČSGS, č. 1, 1989, s. 5 – 18.

DRBOHLAV, D.: Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva –

teoretická východiska v československé a zahraniční literatuře. Sociologický časopis,

č. 5, 1990, s. 358 – 374.

DRBOHLAV, D.: Motivy migrace jako jeden z indikátorů formování geografické

struktury organizace společnosti. Demografie, č. 2, 1986, s. 202 – 209.

DRBOHLAV, D.: Podněty behaviorální geografie ve struktuře geografického

výzkumu. Sborník ČSGS, č. 4, 1990. s. 298 – 307.

DRBOHLAV, D.: Příspěvek k problematice statistiky důvodů stěhování. Sborník

ČSGS, č. 1, 1984, s. 1 – 11.

HRDLIČKA, M.: Preference sídelních prostorů Čech. Demografie, č. 1, 1983, s 48 – 58.

MRKLASOVÁ, M.: Migrační a sídelní preference ústeckých středoškoláků.

Demografie, č. 4, 1988, s. 323 – 328.

LIBROVÁ, H.: Decentralizace osídlení. Vize a realita. Sociologický časopis, č. 1, 1997,

s. 27 – 39.

SIWEK, T.: Území Československa očima studentů geografie. Sborník ČSGS, č. 1,

1988, s. 31 – 37.

SIWEK, T., BOGDOVÁ, K.: České kulturně-historické regiony ve vědomí svých

obyvatel. Sociologický časopis, č. 4, 2007, s. 1039 – 1053.

VOŽENÍLEK, V.: Mentální mapa a mentální prostorové představy. Geodetický a

kartografický obzor, 1997. s. 62-70.

WERNEROVÁ M.: Percepce atraktivity a image krajských měst v česku na příkladu

vysokoškolských studentů z Českých Budějovic a Ústí n. Labem. Geografie - sborník

ČSGS, č. 1, 1990, s. 20 – 33.

ZEZULOVÁ, L.: Mentální mapy a jejich využití v cestovním ruchu. Diplomová práce.

Dostupné z www:

<http://theses.cz/id/xv790a/downloadPraceContent_adipIdno_4327>.

46

Internetové stránky škol :

Církevní gymnázium Německého řádu,

<http://www.cgnr.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=25&Itemid=

375>.

Gymnázium Šumperk, ,<www.gymspk.cz>.

Slovanské gymnázium Olomouc,<http://www.sgo.cz/neopera/index.htm>.

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. <http://www.fs.vsb.cz/>.

47

10. Přílohy 1) CD s elektronickou podobou práce

2) Ukázky dotazníků

48

49

50