univerzita palackÉho v olomouci pedagogická fakulta ... · - 2 - prohlašuji, že jsem diplomovou...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta
Katedra biologie
BARBORA TÍŽKOVÁ IV. ročník – prezenční studium
Obor: matematika – přírodopis
PROJEKTOVÁ VÝUKA A JEJÍ UPLATNĚNÍ V UČIVU O SMYSLOVÉ SOUSTAVĚ ČLOVĚKA
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Monika Müllerová, Ph.D
OLOMOUC 2011
- 2 -
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedených
pramenů a literatury.
V Olomouci dne 23. 3. 2011
……….……………………………. vlastnoruční podpis
- 3 -
Děkuji Mgr. Monice Müllerové Ph.D za odborné vedení práce.
- 4 -
OBSAH
ÚVOD………………………………………………………………………………………5
1 CÍL...………………………………………………………………………………………6
2 METODY A POSTUP ZPRACOVÁNÍ...………………………………………………8
3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY……………………………………10
4 PROJEKT JAKO SPECIFICKÁ VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE…...…………………14
4.1 PROJEKT - PROJEKTOVÁ METODA - PROJEKTOVÁ VÝUKA…………………14
4.2 TYPOLOGIE PROJEKTŮ.……………………………………………………………17
4.3 FÁZE TVORBY PROJEKTU…….……………………………………………………19
4.4 ÚSKALÍ A PŘEDNOSTI PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ...………………………21
4.5 POHLED NA PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ V RVP...………………………………22
5 PROJEKTOVÁ A INTEGROVANÁ TÉMATICKÁ VÝUKA..………………………24
5.1 KOŘENY PROJEKTOVÉ VÝUKY……...……………………………………………24
5.2 PROJEKTOVÁ VÝUKA VERSUS INTEGROVANÁ TÉMATICKÁ VÝUKA…....…26
6 PROJEKTY K UČIVU O SMYSLOVÉ SOUSTAVĚ ČLOVĚKA……………………28
6.1 JAK NÁS PROSTŘEDNICTVÍM SMYSLŮ VNÍMAJÍ ZVÍŘATA?...................................29
6.2 OTESTUJTE SI SVÉ SMYSLY……...…………………………………………………33
7 ÚKOLY TÝKAJÍCÍ SE SMYSLOVÉ SOUSTAVY...………………………………….55
8 PRACOVNÍ LISTY……..………………………………………………………………81
8.1 PRACOVNÍ LISTY K PROJEKTŮM………………………………………………….81
8.2 PRACOVNÍ LISTY K ÚKOLŮM.……………………………………………………..82
9 DISKUZE.……...………………………………………………………………………108
ZÁVĚR…….………………………………………………………………………….…..109
LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE.………………………………………………..110
SEZNAM PŘÍLOH.……..………………………………………………………………113
- 5 -
ÚVOD
V současné době jsou na učitele kladeny čím dál větší nároky a očekává se od nich používání
neustále nových, netradičních, kreativních a efektivních metod. Jednou z významných možností, jak
měnit a zkvalitňovat vyučování, je projektová výuka.. Projektová metoda je založená na propojení
teorie a praxe. Žáci si nejen osvojují nové vědomosti, ale rozvíjí se celá jejich osobnost. Je pravda,
že příprava na tuto formu vyučování je velmi náročná, ale většinou se na konci setká s úspěchem
a nadšením jak ze strany žáků, tak učitelů.
Téma diplomové práce bylo zvoleno na základě zájmu autorky o problematiku didaktiky,
zvláště přírodopisu, a její snahy objevovat a zkoušet nové způsoby vyučování. Dalším impulzem
pak byla konzultace s učiteli přírodopisu a jejich stesky, že na dnešním trhu existuje velmi málo již
hotových námětů pro výuku smyslové soustavy člověka. Rozhodující byl také fakt, že k používání
projektového vyučování přímo vybízí rámcový vzdělávací program.
Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvořit soubor konkrétních projektů a úkolů
pro výuku přírodopisu na základní škole k učivu o smyslové soustavě člověka.
Celá práce byla rozdělena do dvou hlavních částí. V teoretické části byly shrnuty teoretické
poznatky o projektovém vyučování. Praktická část zahrnovala návrh didaktického materiálu určený
pro zpestření a zkvalitnění výuky týkající se smyslové soustavy člověka.
- 6 -
1 CÍL
Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvořit soubor konkrétních projektů a úkolů
pro výuku přírodopisu na základní škole k učivu o smyslové soustavě člověka.
Pro podrobnější rozpracování hlavního cíle práce bylo důležité vymezit si klíčové oblasti
a v nich stanovit a splnit uvedené dílčí cíle.
Klíčové oblasti:
1. IDENTIFIKACE UČIVA O SMYSLOVÉ SOUSTAVĚ ČLOVĚKA
Na začátku bylo podstatné nastudovat rozsah učiva určeného pro 8. ročník základní školy
týkající se smyslové soustavy člověka. K tomu sloužil především vzdělávací obsah a očekávané
výstupy1 uvedené v Rámcovém a školním vzdělávacím programu a vybrané učebnice přírodopisu
( Kvasničková, Froněk: Ekologický přírodopis 8.r. ZŠ (nové vydání) FORTUNA, Černík V. a kol.:
Přírodopis 8.r. ZŠ - Biologie člověka (nová řada dle RVP) SPN, Kantore, Jurčák: Přírodopis 8.r.
učebnice PRODOS, Froněk J., Delévová I.: Lidské tělo - Poznávejme sami sebe (manipulační atlas)
BLUG).
2. VYMEZENÍ PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ JAKO VÝUKOVÉ METODY
Obsahem této části práce byla charakteristika pojmu projektové vyučování. Důraz byl kladen
na odlišnosti chápání tohoto pojmu dle různých autorů.
Při studiu odborné literatury byly preferovány následující oblasti: kdy projektové vyučování
vzniklo a kdo je jeho autorem, jaké existují typy projektů, jaké má projekt fáze a jak ho konstruovat,
jaké má přednosti/úskalí, srovnání s integrovanou tématickou výukou a k čemu se přiklání autorka
diplomové práce.
3. AUTORSKÉ SESTAVENÍ PROJEKTŮ A ÚKOLŮ PRO VÝUKU SMYSLOVÉ SOUSTAVY
ČLOVĚKA
Představovalo nejdůležitější část diplomové práce. Zahrnovalo vlastní návrh a metodické využití
2 projektů a 25 úkolů. Při sestavování byl kladen důraz především na následující otázky:
a) Kdo se bude na projektu/úkolu podílet a jakým způsobem?
b) Jaký bude časový harmonogram projektu?
c) Komu je projekt/úkol určen?
d) Kde se bude projekt/úkol realizovat?
e) Jak vytvořit bezpečné a tvořivé prostředí (pravidla, písemné zadávání úkolů, pestrá nabídka
aktivit)? 1 Vypsány v kapitole 7
- 7 -
f) Jaké metody práce budou v projektu/úkolu voleny?
g) Jak projekt/úkol naplňuje cíle ŠVP (mezipředmětové vazby, průřezová témata, klíčové
kompetence, očekávané výstupy, …) ?
h) Co bude potřeba připravit (pomůcky, materiální a technické zajištění, informační zdroje,
organizační změny v rozvrhu, …)?
ch) Jakým způsobem bude projekt/úkol ukončen?
i) Jak proběhne hodnocení žáků, skupin, projektu/úkolu?
4. VYTVOŘENÍ METODIKY PRO UČITELE
Vytvořená metodiky má být doporučením a návodem pro učitele kdy, kde, jak a proč zařadit
projekty a úkoly do výuky, jak s nimi pracovat, co je jejich cílem, jak je vyhodnotit, na co si dát
pozor, na co nezapomenout atd. Součástí metodiky byly také návrhy pracovních listů, obrázky
a návody na výrobu konkrétních pomůcek, které byly zpracovány a uvedeny i ve volné příloze
diplomové práce.
5. DOPORUČENÍ PRO PRAXI, TESTOVÁNÍ DIDAKTICKÉHO MATERIÁLU
K poslední fázi tvorby diplomové práce patřilo ověření části úkolů ve výuce přírodopisu
na ZŠ Hustopeče, Komenského 2 a v rámci přírodovědného kroužku na ZŠ Olomouc,
tř. Spojenců 8.
Uvedené základní školy byly vybrány z těchto důvodů:
a) na ZŠ Hustopeče vyučuje přírodopis matka autorky diplomové práce, která ji poskytla cenné
rady, připomínky a hlavně prostor pro vyzkoušení některých úkolů ve výuce
b) na ZŠ Olomouc autorka pracovala jako vychovatelka a vedla zmíněný přírodovědný
kroužek, ve kterém si mohla některé úkoly vyzkoušet s mladšími žáky (4. třída).
- 8 -
2 METODY A POSTUPY ZPRACOVÁNÍ
Výchozí metodou při zpracování diplomové práce byl sběr dat a informací. Využity byly
následující zdroje:
Vědecká knihovna v Olomouci, Univerzitní knihovna UP v Olomouci, knihovna
Pädagogische Hochschule ve Vídni a internetový portál http://www.projektovevyucovani.cz/.
Za zvlášť přínosné byly autorkou považovány následující publikace: Kratochvílová, J.: Teorie
a praxe projektové výuky, Kašová, J. a kol.: Škola trochu jinak - projektové vyučování v teorii
i praxi, Valenta, J. a kol.: Pohledy – projektová metoda ve škole a za školou, Grecmanová,
H., Urbanovská, E.: Projektové vyučování a jeho význam v současné škole, Bömër,
B., Fahrenhorst, H., Rist, U.: Sinne erschliessen die Umwelt.
Další metodou bylo studium odborné literatury zaměřené na projektovou výuky,
integrovanou tématickou výuku a aktivizační metody používané ve výuce. Studium zahrnovalo
také rozbor metodických materiálů a učebnic přírodopisu pro 8. ročník ZŠ (především částí
o smyslové soustavě člověka). 2
Na základě prostudované literatury byly tvořeny jednotlivé projekty a úkoly, pro než
byly použity ilustrace a obrázky z publikací uvedených v použité literatuře. Při tvorbě
jednotlivých projektů a úkolů bylo nutné dbát patřičných didaktických zásad (přiměřenosti
a individuálního přístupu, uvědomělosti a aktivity, trvalosti, názornosti, spojení teorie s praxí).
Jednotlivé úkoly byly konzultovány s vyučujícími přírodopisu na ZŠ v Hustopečích
Komenského 2. Cílem konzultací bylo ujištění, že navržené úkoly splňují podmínky současných
školních dokumentů a odpovídají schopnostech a dovednostem žáků. Některé úkoly byly
prověřeny přímo v praxi, jednak v rámci přírodovědného kroužku na ZŠ v Olomouci třídy
Spojenců 8 a jednak při výuce přírodopisu na ZŠ Hustopeče.
Výsledkem diplomové práce je sestavený didaktický materiál obsahující jak projekty, tak
samostatné úkoly obohacující výuku smyslové soustavy člověka na základních školách a nižších
stupních gymnázií, které jsou na trhu ojedinělé.
2 viz. Seznam použitých učebnic v kapitole cíl a v seznamu literatury
- 9 -
Postup zpracování je možné vyjádřit následujícím schématem:
Obrázek č.1: Schéma postupu zpracování diplomové práce
SBĚR DAT A INFORMACÍ ZPRACOVÁNÍ PROJEKTŮ A ŮKOLŮ
Charakteristika projektového vyučování
Konzultace s vyučujícím přírodopisu
Smyslová soustava člověka (učebnice přírodopisu)
Aktivizační metody
Metodika Pracovní listy Obrázky a další pomůcky
Částečné ověření ve výuce a přírodovědném kroužku
KOMPLETNÍ SOUBOR PROJEKTŮ A ÚKOLŮ PRO ZPESTŘENÍ A ZKVALITN ĚNÍ VÝUKY SMYSLOVÉ SOUSTAVY ČLOVĚKA
- 10 -
3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
Pojem projektové vyučování se vzhledem k nutnosti obohatit tradiční výuku objevuje
na našich školách čím dál častěji.
V ČR lze najít řadu odborníků zabývajících se dlouhodobě problematikou projektového
vyučování. Většina pracuje a vyučuje na českých univerzitách a velmi často publikují své články
v různých českých i zahraničních pedagogických sbornících a časopisech (např. Moderní vyučování,
Pedagogika, e – Pedagogium, Pedagogická orientace, Učitelské noviny).
Tabulka č.1 Příklady současných odborníků zabývajících se projektovou výukou
Jméno Pracoviště Zaměření Příklad publikací
prof. PhDr. Helena
Grecmannová, Ph.D
PdF UP Olomouc,
ústav pedagogiky a
sociálních studií
alternativní pedagogické
systémy, aktivizační
metody ve výuce
- Projektové vyučování a jeho
význam v současné škole
(spoluautorka Doc. PhDr. Eva
Urbanovská, Ph.D.), Pedagogika, 1997
- Aktivizační metody ve výuce,
prostředek ŠVP ( spoluautorka Doc.
PhDr. Eva Urbanovská, Ph.D. ),
Hanex, 2007
Mgr. Jana
Kratochvílová, Ph.D.
PdF MU Brno,
katedra primární
pedagogiky
teorie projektové výuky,
tvorba výukových
projektů
- Teorie a praxe projektové výuky,
PdF MU Brno, 2006
- příspěvky ve sbornících
doc. PhDr. Hana
Kasíková, CSc.
FF UK Praha,
katedra pedagogiky
pedagogika, kooperativní
výuka, dramatická
výchova
- Kooperativní učení, kooperativní
škola, Portal, 1997
- Kooperativní učení a vyučování.
Teoretické a praktické problémy,
Karolinum, 2001
- příspěvky ve sbornících
doc. PhDr. Josef
Valenta, CSc.
FF UK Praha,
katedra pedagogiky,
katedra výchovné
dramatiky
příprava učitelů na
profesi, dramatická
výchova
- Pohledy. Projektová metoda ve
škole a za školou (spoluautorka
Kasíková, Hana a kol., )ARTAMA,
1993
Prof. PhDr. Josef
Maňák, CSc.
PdF MU Brno,
katedra pedagogiky
problémy výukových
metod, otázky aktivity,
samostatnosti a
tvořivosti žáků
- Výukové metody (spoluautor V.
Švec), Paido, 2003
- Alternativní metody a postupy,
Paido, 1997
- Stručný nástin metodiky tvořivé
práce ve škole, Paido, 2001
Marie Kubínová projekty ve vyučování - Projekty ve vyučování matematice
- 11 -
matematice – cesta k tvořivosti a samostatnosti
PdF UK, 2002
- příspěvky ve sbornících
PaedDr. Svatava
Kubicová, CSc.
PřF OU Ostrava,
katedra biologie a
ekologie
výuka přírodopisu a
biologie
- Projektová výuka v biologickém
vzdělávání na ZŠ a SŠ, OU Ostrava,
2008
- Moderní vzdělávací postupy ve
výuce přírodopisu a biologie, PřF
OU Ostrava, 2006
- Tvorba projektu vzdělávání, OU
Ostrava, 2003
Zdeňka Kamarádová
(dříve Pinkavová)
ZŠ Ústavní Praha 8 projekty ve vyučování
fyziky
- Projektová výuka ve fyzice na
základní škole (rigorózní práce na
MFF UK)
- příspěvky ve sbornících
- http://zdenka-projekty.bdnet.cz
V obchodech a knihovnách lze najít další publikace jak domácích tak zahraničních autorů.
Převážná část publikací je vydaná v posledních 10 letech a je vhodná pro všechny typy škol. Většina
publikací na našem trhu má především teoretický charakter. Čtenář zde dostane návod, jak
postupovat při plánování a tvorbě projektu, čeho se vyvarovat, na co nezapomenout atd.
V závěrečných částech některých publikací jsou uvedeny i konkrétně rozpracované náměty
projektů na určité téma. Lze využít jako návod, inspiraci i možnost vyzkoušet si již ověřené.
Tabulka č. 2 Příklady současných publikací o projektovém vyučování
Název Autor Pracoviště Vydavatelství Rok
vydání
Škola trochu jinak -
projektové vyučování
v teorii i praxi
Kašová, J. a kol. živnostník Iuventa 1995
Učíme v projektech Kašová, J.,
Tomková, A.,
Dvořáková, M.
živnostník; PdF UK Praha, katedra
primární pedagogiky; FF UK Praha
katedra pedagogiky
Portál 2003
Průvodce pro projektové
vyučování
Naar, D. a kol. nezjištěno
Egredioer 2004
Projektové vyučování
v české škole
Dvořáková, M. FF UK Praha, katedra pedagogiky Karolinum 2009
Škola ? V pohodě ! (2)
Projektové vyučování na
základní škole
Koten, T. nezjištěno
Hněvín 2009
- 12 -
Projektové vyučování pro
první studeň základní školy
Coufalová, J. PdF ZČU Plzeň Fortuna 2006
Literaturu zabývající se přímo projektovým vyučováním v biologii zastupují především různé
diplomové práce a publikace již s hotovými návrhy projektů.
Tabulka č. 3 Příklady diplomových prací obhájených v letech 2000 – 2010 na českých univerzitách
Diplomová práce Autor Vedoucí práce Rok Univerzita
Projektové vyučování přírodopisu na
základní škole v regionu Bruntálska
David Pavelka Ing. Ivo Machar,
Ph.D.
2009 UP Olomouc
Projektové vyučování přírodovědných
předmětů
Barbora
Hlávková
Mgr. Irena
Plucková, Ph.D
2007 MU Brno
Projektové vyučování v přírodopise
s využitím území CHKO bílé Karpaty
Michaela
Kubáňová
nezjištěno
2008 UP Olomouc
Využití projektové výuky v rámci
ekologické výchovy
Lenka
Perničková
Mgr. Pavla
Andrysová, Ph.D
2010 Univerzita Tomáše Bati Zlín
Využití přírodovědných vycházek
v projektovém vyučování na 1. stupni ZŠ
Iva
Beznosková
Mgr. Kroufek
Roman
2008 Univerzita Jana Evangelisty
Purkyně , Ústí nad Labem
Projektová výuka v environmentálním
vzdělávání na 1. stupni základní školy
Lumír
Reichmann
Ing.,Ph.D. Helena
Jedličková
2009 MU Brno
Tabulka č. 4 Příklad sborníku s hotovými návrhy projektů do výuky přírodopisu a biologie
Název Autor Vydavatelství Rok
SBORNÍK NÁMĚTŮ PRO PROJEKTOVOU
VÝUKU absolventů Specializačního studia k výkonu
specializovaných činností v oblasti environmentální
výchovy
Editorka sborníku:
Kateřina
Havránková
Lipka – školské zařízení
pro environmentální
vzdělávání
2007/2008
Další dostupné informace o projektovém vyučování lze najít na internetovém portálu
www.projektovevyucovani.cz/www.projektovavyuka.cz (pro pražské školy). Na uvedených
stránkách je uveden seznam různých projektů a výukových aktivit i seznam metod aktivního učení.
Vyučujícím je určen také volně přístupný e-learningový kurz věnující se schopnostem
a dovednostem, které by měl učitel umět a znát, aby úspěšně naplánoval a realizoval vyučovací
projekt.
Také v nabídce dalšího vzdělávání pedagogů lze najít kurzy, které se věnují problematice
projektového vyučování.
- 13 -
Tabulka č.5 Příklady vzdělávacích programů
Vzdělávací program Organizace Charakteristika
Projektové vyučování a integrovaná
tématická výuka
Občanské sdružení
JOB
Co potřebuje učitel umět a znát, aby úspěšně realizoval
vyučovací projekt.
Ten dělá to a ten zas tohle a všichni
tomu říkají projekt
Občanské sdružení
JOB
Co je to projektové vyučování, kroky tvorby projektu,
tvorba vlastního projektu (dílna).
Významnou roli v projektové vyučování v přírodopisu plní centra ekologických aktivit
(např. Sluňákov, Sdružení Tereza, HNUTÍ Brontosaurus, Společnost přátel přírody Český svaz
ochránců přírody, Centrum ekologické výchovy Ochrany fauny ČR Tábor), která nabízejí vyučujícím
přírodopisu a biologie řadu již hotových a ověřených projektů, přímo využitelných ve výuce.
- 14 -
4 PROJEKT JAKO SPECIFICKÁ VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE
Současné kurikulární dokumenty poskytují učitelům mnohem více prostoru pro tvorbu
kreativních a netradičních hodin. V dnešní době má každý učitel k dispozici spoustu různých
aktivizačních metod, výukových forem a prostředků, kterými výuku značně obohatí a které rozvíjí
osobnost, vědomosti a dovednosti žáka. ,,Jednou z takových metod je i projektová metoda
založená na využití projektů ve vyučování. V takových souvislostech se pak hovoří o projektovém
vyučování.“ (Kubínová 2002, str. 23)
Následující podkapitoly slouží k seznámení s pojmy projekt, projektová metoda a projektové
vyučování, jejich typologií, návod jak projekt připravit a upozornění na jejich úskalí a výhody.
4.1 PROJEKT – PROJEKTOVÁ METODA – PROJEKTOVÁ VÝUKA
Všechny tři pojmy nelze jednoznačně vymezit, u každého z nich se lze setkat s větším
počtem definic a každý autor vyzdvihuje jiné vlastnosti.
Projekt
Na začátku je důležité definovat pojem projekt, ze kterého vychází pojmy projektová metoda
a projektové vyučování. Význam slova projekt je odvozen z latinského výrazu proicio (hodit, vrhnout
vpřed, napřáhnout, …).
Vysvětlení tohoto pojmu od vybraných autorů:
• ,,Výchovně vzdělávací projekt je integrované vyučování, které staví před žáky jeden
či více konkrétních, smysluplných a reálných úkolů. Jejich cílem je např. napsat knihu
či časopis, uspořádat výstavu, akci, přednášku, vyrobit učební pomůcku nebo jinou
užitečnou věc. Ke splnění tohoto úkolu potřebují žáci vyhledat mnoho nových
informací, zpracovat a použít dosavadní poznatky z různých oborů, navázat
spolupráci s odborníky, umět organizovat svou práci v čase i prostoru, zvolit jiné
řešení v případě chyby, formulovat vlastní názor, diskutovat, spolupracovat, atd.
Místo aby žáci ,,přebírali“ hotové poznatky jednotlivých oborů (mnohdy navíc bez
hlubšího pochopení významu a smyslu), objevují při projektové výuce tyto poznatky
sami, a to z důvodu potřeby. Kromě osnovami předepsaného učiva mají žáci
možnost poznat více i sami sebe, své možnosti, schopnosti, svou cenu. Jejich práce
ve škole není samoúčelná, protože výsledky projektů mají konkrétní, užitečnou
- 15 -
podobu. Škola se stává součástí reálného života, nabízí žákům prožitek nových
situací a životních rolí.“ (Kašová 1995, str. 73)
• ,,Projekt představuje relativně rozsáhlou, prakticky významnou a reálné skutečnosti
blízku problematiku, jejíž řešení žáci plánují převážně samostatně, přičemž používají
fyzické prostředky na vlastní zodpovědnost. Projekt má vždy prakticko-konstruktivní
cíl, který musí být opravdu realizován.“ (Maňák 2000, in Kubínová 2002, str. 26)
• ,,Projekt lze definovat velmi stručně jako přechod od myšlenky k činu, který se
uskutečňuje na žákovu zodpovědnost a má zcela konkrétní výstup.“ (Kubínová 2002,
str. 27)
• Vrána označuje pojem projekt následovně:
1. Je to podnik.
2. Je to podnik žákův.
3. Je to podnik, za jehož výsledky převzal žák zodpovědnost.
4. Je to podnik, který jde za určitým cílem. (Vrána 1838 in Kratochvílová 2006, str.
35)
Projektová metoda
Zařadí-li vyučující projekty do výuky, hovoří se už o projektové metodě. Zařazení projektu
do výuky je nutno vždy pečlivě zvážit (dovednosti a schopnosti žáků, vztahy žáků, možnosti školy,
místní podmínky, ...).
,,Projektová metoda umožňuje takovou organizaci učiva, při které žák prochází činnostmi,
uspořádanými tak účelně, aby daly vyniknout nějaké jednotící myšlence anebo aby umožnily
provedení plánu, hospodářsky nebo kulturně významného a pro žáky životního.“ (Příhoda 1934
in Coufalová 2006, str. 10)
Charakteristické znaky projektové metody jako systému činností (podle Kratochvílové 2006, str. 38):
1. Organizovaná učební činnost směřující k určitému cíli – realizaci projektu a jeho výstupu.
2. Činnost, která nemůže být dopředu zcela jasně krok za krokem naplánovaná.
3. Činnost vyžadující aktivitu žáka a jeho samostatnost.
4. Činnost tvořivá a reagující na změny v průběhu projektu.
5. Činnost převážně vnitřně řízená – autoregulovaná.
6. Činnost teoretická i praktická rozvíjející celou osobnost žáka a vedoucí k odpovědnosti
za výsledek.
7. Praktická činnost, zkušenost a využití teorie motivuje žáka k učení a přispívá k rozvoji jeho
sebepojetí.
- 16 -
Projektové vyučování
Projektové vyučování je vyučovaní založené na projektové metodě.
,,Projektové vyučování je organizační forma, která je ve srovnání s frontálním vyučováním
i jinými formami výuky významně komplexnější, protože projekty jsou složeny z četných
rozmanitých fází, využívající všechny sociální formy a metody učení a zaměřují se na vysoce žádané
oblasti učebních cílů.“ (Grecmanová 1997 in Kratochvílová 2006, str. 40)
Charakteristika projektového vyučování (podle Kubicové 2008, str. 13):
1. Vytváří prostor pro realizaci potřeb a zájmů žáků.
2. Rozvíjí kompetence žáků.
3. Podporuje seberegulaci žáka při učení (projekt je především ,,záležitost“ žáků, pedagog
vystupuje v roli konzultanta, partnera).
4. Poskytuje dostatečný prostor pro motivaci (žáky motivuje k osvojování učiva, učitele
k uplatňování nových metod, rodiče k většímu zájmu o školní dění).
5. Upřednostňuje implicitní (skrytou) roli učitele.
6. Soustřeďuje pozornost aktérů procesu vyučování/učení se na prezentaci výsledků (žáci se
učí prezentovat výsledky různými způsoby i v různých prostředí).
7. Vytváří podmínky pro týmovou spolupráci (trénink týmové práce).
8. Aktualizuje školní prostředí ve vazbě na prostor, čas a obsah.
9. Vytváří dostatečný prostor pro interdisciplinaritu (v projektu se mohou propojit různé
vyučovací předměty).
10. Stávají se společensky relevantní (projektové vyučování propojuje život školy se životem
obce, širší společnosti).
11. Přináší změnu pojetí školy (škola není ,,chrámem poznání“ ale ,,dílnou poznání“).
Tabulka č.6 Srovnání tradičních přístupů školního vzdělávání a projektového vyučování (převzato: Kubínová, 2002, str. 85)
Tradiční školní vzdělávání Projektové vyučování
Poznání předáváno jako hotový soubor pokud
možno předem utříděných poznatků a
dovedností, založené na transmisi a
instrukci směrem od učitele k žákovi
konstruováno a rekonstruováno, poznávací
struktury se během učení mění, založené na
experimentování a objevování, které řídí žák
Školní a mimoškolní svět navzájem separovány snahy o integraci
Rozvíjení individuálních
vzdělanostních
předpokladů žáků
potlačováno (zdůvodňováno nutností
zachovat rovné podmínky pro všechny
učící se žáky)
preferováno
Učitel dominantní postavení učitele, určuje
rozsah a tempo vyučování
ovlivňuje průběh vyučování pouze implicitně
- 17 -
Žák pasivní, přijímání a reprodukce hotových
poznatků vyžaduje minimální aktivitu
aktivní, neboť musí využívat existující
kognitivní struktury a to, co je mu
zprostředkováno ve škole, ke konstrukci
nových struktur nebo přebudování starých
Vzdělávací trajektorie určována učitelem určována žákem pod vedením učitele
Motivace formální a jednostranná vnitřní individualizovaná založená na
sebepoznávání a přijímání osobní
odpovědnosti
Schéma vyučovacího
procesu
uniformní založené na frontálních
metodách práce
různorodé reagující na individuální potřeby
žáků, aktuální stav jejich poznání a
poskytující jim účinnou podporu, pokud to
potřebují
Hodnocení založeno na hodnocení okamžitého
výkonu žáka
respektující osobnost žáka
Vztahy mezi učiteli a
žáky
neosobní, poznamenané negativně
pasivitou a kompeticí
založené na partnerství
Projektová metoda vyučovací proces zatraktivní, zpestří a přinese zcela nový pohled
na vzdělávání se. Je vhodné pokusit se ji alespoň občas zařadit do výuky, jelikož vede žáky
k zodpovědnosti, samostatnosti, spolupráci v kolektivu, nutí je vzájemně komunikovat, vyhledávat,
vyhodnocovat a třídit informace, dále je zpracovávat, přemýšlet nad nimi, prezentovat výsledky.
To vše obnáší dokonalou a pečlivou přípravu od učitele, která je většinou velmi náročná a ne
vždy plnohodnotně oceněná. Záleží pouze na učiteli, jak moc chce svůj čas a energii pro svoje žáky
obětovat.
4.2 TYPOLOGIE PROJEKTŮ
V současné literatuře zabývající se projektovým vyučováním se vyskytuje řada kriterií dělení
projektů. Většina autorů se shoduje na následujících hlediscích:
a) účel projektu
Jde o vymezení podstaty projektu. Vyučující by si měl předem rozmyslet, co je hlavním cílem
projektu, pro jaký účel jej chce využít, jaké je jeho zaměření, k čemu povede atd.
b) navrhovatel projektu
Projekt může vzniknout z vlastní iniciativy žáků (na základě jejich zájmů a potřeb).
V takovém případě jde o žákovský nebo spontánní projekt. Pokud projekt připraví sám učitel, nazývá se
umělým. Velmi častá je kombinace obou uvedených typů, kdy se na návrhu projektu podílí učitel
- 18 -
společně se svými žáky. V neposlední řadě může projekt navrhnout např. vedení školy, kolegové
učitelé či úplně jiná osoba nebo organizace blízká škole.
c) délka trvání projektu
Krátkodobý projekt trvá několik vyučovacích hodin. Pokud práce na projektu trvá několik dní,
jedná se o projekt střednědobý. Dlouhodobý projekt je realizován několik týdnů. Lze se také setkat
s projektem mimořádně dlouhodobým o délce několika měsíců či dokonce let.
d) místo realizace projektu
Projekt může probíhat ve třídě, v prostorách školní budovy i mimo ni (ve škole v přírodě,
na výletech, v rámci exkurze, …). Existují také projekty, které žáci zcela nebo částečně zpracovávají
doma.
e) počet zapojených žáků do projektu
Především rozlišujeme projekty individuální, kdy každý žák pracuje samostatně. A projekty
kolektivní, kde se jedná o spolupráci více žáků. Kolektivní projekty dále rozdělujeme na skupinové
(3 a více žáků), třídní, ročníkové, školní. V praxi se často stává, že delší projekt pro větší počet
účastníků se rozpadne na dílčí projekty pro menší skupiny či jednotlivce.
f) způsob organizace projektu
Projekt je buď zaměřen pouze na učivo jednoho předmětu, nebo propojuje učivo z více
předmětů. Je možné uskutečnit projekty nadpředmětové povahy, které vycházejí z průřezových
témat RVP ZV.
Další méně častá kritéria:
Informační zdroje projektů
Při volném projektu učitel neposkytuje žákům materiál (zdroj informací), žák si ho opatřuje
sám. V opačném případě se jedná o projekt vázaný. Oba typy lze opět skombinovat (žákovi je
poskytnut pouze základní materiál).
Fáze výuky
Podle fází výuky rozdělujeme projekty motivační, expoziční, fixační, diagnostické a aplikační.
Tabulka č.7 Typologie projektů (převzato: Kratochvílová 2006)
Hledisko třídění Typy projektů
Navrhovatel projektu • spontánní žákovské
• uměle připravené
• kombinace obou typů předchozích
Účel projektu • problémové
• konstruktivní
- 19 -
• hodnotící
• směřující k estetické zkušenosti
• směřující k získání dovedností ( i sociálních )
Informační zdroj projektu • volný ( informační materiál si žák obstarává sám )
• vázaný (informační materiál je žákovi poskytnut )
• kombinace obou typů
Délka projektu • krátkodobý ( maximálně 1 den )
• střednědobý ( maximálně 1 týden)
• dlouhodobý ( více jak jeden týden, méně jak měsíc )
• mimořádně dlouhodobý ( více jak měsíc )
Prostředí projektu • školní
• domácí
• kombinace obou typů
• mimoškolní
Počet zúčastněných na
projektu
• individuální
• společné (skupinové, třídní, ročníkové – mezitřídní, meziročníkové,
celoškolní)
Způsob organizace projektu • jednopředmětové
• vícepředmětové
4.3 FÁZE TVORBY PROJEKTU
Vyučování pomocí projektů je velmi náročné a přináší řadu úskalí. Pokud chce vyučující
připravit pro žáky dobrý projekt, musí všechny kroky pečlivě promyslet. Práce na projektu probíhá
zpravidla ve 4 fázích3:
1. Příprava projektu
V této fázi je velmi důležité naformulovat si kompletní představu o projektu, vytvořit si jeho
plán. Je nezbytné :
a) Správný výběr tématu
Téma musí odpovídat věku a možnostem žáků. Mělo by se týkat jejich potřeb a zájmu
a vycházet z reálného života, aby vybízelo žáky k hledání nových informací.
b) Stanovit si cíle projektu
U plánování školního projektu je vhodné vymezit cíle v souladu s očekávanými výstup ŠVP
pro ty předměty jichž se projekt týká. 3 Podle Kratochvílové 2006
- 20 -
c) Zvolit výstup projektu
Jaká bude závěrečná podoba projektu, jeho konečný výstup (výrobky, výstavy, ...). Podle
praktického a hmatatelného výsledku žáci nejlépe poznají, zda se jim podařilo projekt úspěšně
realizovat.
d) Vymezit účastníky projektu
Kdo všechno se bude projektu účastnit. Nejedná se jen o žáky samotné, lze zapojit i další
spolupracující osoby a instituce.
e) Zpracovat časové rozvržení projektu
Promyslet, kdy bude projekt probíhat, jaká je jeho celková doba trvání, jak bude časově
rozdělen.
f) Promyslet prostředí projektu
Kde se projekt uskuteční, zda pouze v kmenové třídě nebo v budově školy, školním dvoře
či zcela nebo částečně mimo areál školy.
g) Promyslet organizaci projektu
Jaký bude průběh projektu, jak bude projekt zahájen, jaké budou postupné kroky, jaké
metody a formy práce budou využity atd.
h)Zajistit podmínky projektu
Připravit pro všechny účastníky veškeré pomůcky, materiál a další nutnosti k provedení
projektu.
ch) Promyslet hodnocení
Jak bude hodnocení probíhat, co bude hodnoceno, kdo se bude na hodnocení podílet.
2. Realizace projektu
V této fázi jsou realizovány všechny činnosti, které vedou ke splnění výstupu projektu. Žáci
se věnují plnění svých úkolů - vyhledávají informace a zpracovávají je, vyrábí různé předměty
a pomůcky, sestrojují modely, připravují výstavku atd. Žáci pracují samostatně, učitel přebírá roli
pouze poradce a koordinátora a do práce žáků viditelně nezasahuje, pouze jejich práci usměrňuje.
3. Prezentace výstupu projektu
Jak uvádí Kratochvílová (2006), jde o představení výsledků, k nimž žáci dospěli. Prezentace
může mít různé formy (písemná, ústní, prezentování praktického výrobku) a probíhat na různých
úrovních (prezentace pro spolužáky, ostatní žáky školy, rodiče, veřejnost).
4. Hodnocení projektu
,,V Projektovém vyučování nehodnotíme jenom výsledek, ale celý proces.“(Coufalová 2005,
str.28)
- 21 -
Při této formě výuky není vhodné používat klasifikaci známkou, ale upřednostňuje se slovní
hodnocení, kdy učitel posuzuje především, jak se žák snažil, jak se zapojil do činností, jak
prezentoval své výsledky atd. V každém projektu by měl být prostor pro vlastní zhodnocení žákem a
je dobré využít i vzájemného hodnocení mezi žáky i vyjádření učitele pro žáky (např. formou
diskusního kruhu).
Z uvedeného vyplývá, že vytvořit úspěšný projekt není lehká záležitost. Ne všechna témata
jsou pro formu projektového vyučování vhodná, tvorba projektu zabere mnoho času a improvizace
se zde těžko uplatní. Pokud učitel nemá vše dopodrobna promyšlené, připravené a domluvené,
může dojít k tomu, že projekt se stane nepřehledný a ztratí smysluplnost.
4.4 ÚSKALÍ A PŘEDNOSTI PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ
Jak je vysvětleno v podkapitole kořeny projektové výuky, není tato forma výuky nová. Přesto
se s ní na základních školách nesetkáváme příliš často. Učitelé ji nepoužívají pravidelně
a systematicky, ale většinou pouze jako ,,zpestření“ vyučování a pouze jen u nějakých dobře
zpracovatelných témat.
Důvodů, proč se dnešní učitelé stále ještě brání častému užívání a začlenění projektového
vyučování do výuky, je několik. Zde je uvedeno pár příkladů uváděných Kratochvílovou, Kubicovou
a Mazáčovou:
Možná úskalí projektového vyučování
• požaduje odborné i pedagogicko psychologické znalosti učitele a znalost nových
netradičních vzdělávacích postupů;
• je velmi náročně na přípravu učitele, na pomůcky, materiální zajištění, čas i organizaci;
• může být narušen princip systematického, posloupného a přiměřeného osvojování učiva
(nedostatek prostoru pro procvičování, projekt je zmatený,..);
• nesprávně vedení žáci mohou chápat projektové vyučování jako hru a ne jako formu
vyučování;
• hodnocení je často obtížné (z např. časového hlediska, způsobu hodnocení, objektivity
hodnocení);
• mnohdy vyžaduje spolupráci více objektů (kolegové pedagogové, rodiče, vedení školy, různé
instituce, …);
• výuka je rušnější, živější, obtížnější na udržení kázně.
- 22 -
Projektová metoda by v dnešní době nebyla tolik propagována, kdyby nebylo jejich kladných
stránek, které výrazně převyšují její negativa.
Je nutné si taky uvědomit, že některým úskalím projektového vyučování lze předcházet
důkladnou organizací a přípravou projektu a především dostatečnými teoretickým znalostmi.
Možné přednosti projektového vyučování
• zvyšuje motivaci, iniciativu a odpovědnost žáků;
• poskytuje možnost navození partnerského vztahu mezi učitelem a žákem;
• osvobozuje od učebnic, vede k vyhledávání informací, pozorování, experimentování
a k četbě dalších publikací;
• propojuje poznatky z různých předmětů;
• zohledňuje individuální potřeby, možnosti a zájmy žáka;
• zasahuje do skutečného života, řeší jeho problémy;
• propojuje školu, rodiče, organizace a okolí;
• ovlivňuje vývoj osobnosti žáka (rozvoj sebepoznání a sebehodnocení, duchovní rozvoj, …);
• žáci se učí spolupracovat, komunikovat, pracovat s různými informačními zdroji, diskutovat,
formulovat názory, vzájemnému respektu a poučení se z chyb, …;
• žáci rozvíjí samostatnost, vytrvalost, pohotovost, tolerantnost, sebekritičnost, sebedůvěru,
aktivitu, fantazii, tvořivost, intuici, …;
• učitel objevuje nové vyučovací strategie, rozšiřuje své dovednosti a schopnosti, poznává žáky
v nových situacích.
Záleží už pouze na učiteli a jeho zvážení, zda projektové vyučování do výuky zařadí či ne.
Může se setkat jak s neúspěchem a rozčarováním, tak radostným, úspěšným a obohacujícím
zážitkem nejen pro něj, ale i pro žáky.
4.5 POHLED NA PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ V RVP ZV
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) je hlavní kutikulární
dokument státní úrovně, který zdůrazňuje rozvoj a osvojování klíčových kompetencí. ,, Klíčové
kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro
osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV 2007, str. 14)
- 23 -
RVP ZV vymezuje šest klíčových kompetencí: kompetence k učení,kompetence k řešení
problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence
občanské, kompetence pracovní. Při důkladném zamyšlení se nad projektovou metodou a
zvážení všech jejich pozitiv, lze říci, že značnou měrou přispívá k naplňování všech klíčových
kompetencí.
Velmi výstižně shrnuje spojení klíčových kompetencí a projektové výuky Plesná
(2006/2007).
Kompetence k učení
Projektová metoda umožňuje plánování, organizování a řízení vlastního učení. Podporuje
chuť po dalším vzdělávání se získávání dalších informací. V projektech žáci často musí samostatně
vyhledávat a třídit informace a prakticky je využívat. Rovněž je po nich požadováno samostatné
pozorování, experimentování a porovnávání získaných výsledků. V závěrečném hodnocení projektu
žák zhodnocuje své výsledky, posuzuje vlastní pokroky a plánuje kroky ke svému zlepšení.
Kompetence k řešení problému
Dobře navržený projekt už sám o sobě zahrnuje nějaký problém, o kterém žáci přemýšlí,
plánují jeho řešení, hledají více variant řešení a nakonec zvolené postupy řešení aplikují. Konečná
prezentace učí žáky obhájit svá řešení a být za ně odpovědný.
Kompetence komunikativní
Při práci na projektu a při závěrečné prezentaci se žáci učí formulovat a vyjadřovat své
myšlenky jak v ústně tak písemně. Práce na projektu vede žáky k umění komunikovat s ostatními
ve skupině (naslouchat druhým, diskutovat, obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat a reagovat).
Žáci také pracují s různými informačními a komunikačními prostředky, učí se v nich orientovat
a vybírat podstatné.
Kompetence sociální a personální
V projektové metodě se velmi často uplatňuje práce ve skupině a tím pádem se žáci učí
spolupracovat v týmu, vytvářet pravidla, plnit různorodé role, poskytovat a žádat o pomoc, oceňovat
zkušenosti a přínos druhých. V závěru projektu se často objevuje sebehodnocení podporující
sebedůvěru, sebeúctu a rozvoj osobnosti.
Kompetence občanské
Projektová metoda rozvíjí i kompetence občanské. Bez respektu, schopnosti vcítit se
- 24 -
do myšlení spolupracujících a zájmu o jejich názory by spolupráce, kterou projekt vyžaduje,
nefungovala jak má. Mnohá témata projektů se týkají našich tradic, kultury, historie, ekologie
a enviromentálních problémů, což žáky zapojuje do dění současného života a společnosti.
Kompetence pracovní
Při práci na projektu je potřeba aplikovat řadu činností, kdy se žáci učí používat a pracovat
s různými materiály a dodržovat bezpečnostní pravidla při manipulaci s nimi.
5 PROJEKTOVÁ VÝUKA A INTEGROVANÁ TÉMATICKÁ
VÝUKA
5.1 KOŘENY PROJEKTOVÉ VÝUKY
Kořeny projektové výuky se nachází na přelomu 19. a 20 století v USA. V této době vzniklo
také rychle se šířící pedagogické hnutí označované u nás a v Německu jako reformní pedagogika,
v amerických zemích jako pragmatická výchova. Toto hnutí kritizovalo tradiční školy (tzv.
herbartovské školy) a požadovalo nový postoj k žákovi. (Kubínová 2002)
Následující tabulka shrnuje hlavní rozdíly mezi herbatovskou školou a pragmatickou
pedagogikou.
Tabulka č.8 Rozdíly mezi tradiční školou a novým pedagogickým hnutím (převzato: Kubínová 2002)
Tradiční škola výchova Hnutí nové výchovy
Dětství chápáno
jako
- přechodový stav bez vlastní hodnoty, který
předchází dospělosti a má jediný úkol – připravit
dítě na ni
- něco dokonalého, co je nutno co nejvíce zkrátit
na cestě k dospělosti
- stav, který má hodnotu sám o sobě a který je
vysoce pozitivní
- nejdůležitější období v životě člověka
Vnitřní svět
dítěte
- nedokonalá kopie vnitřního světa dospělých - jeho vlastní, odlišný od světa dospělých
Postoj k dítěti - potlačovány jeho přirozené prožitky a potřeby - pochopení, respekt, láska a trpělivost, přijetí
dítěte takového, jaké skutečně je
Těžiště výchovy - v objektivním systému kultury
- zvnějšku přenést na dítě dosavadní kulturu
- v osobní, subjektivní stránce dítěte
- uvolnění vnitřních sil dítěte a rozvinutí jeho
tvořivých potencionalit
Základ školy - intelektualismus - život sám
- 25 -
- učitel a učebnice
- získávání hotových poznatků od učitele
- žák a jeho svět
- školní vyučování je odpovědí na skutečnost a
aktuální problémy dítěte
Pozice žáka ve
škole
- pasivní
- přejímá hotové poznatky od učitele nebo z
učebnice
- aktivní
- sám hledá odpovědi a řešení
Činnosti žáka - řízeny pravidly, která jsou mu cizí a které
stanovuje učitel a osnovy
- vychází z vnější disciplíny určované školou
- založeny na jeho spontaneitě, která je
předpokladem jeho bezprostředního zájmu a
jeho samostatné zkušenosti
- vychází z jeho vnitřní disciplíny dané jeho
zájmem
Vyučovací
metody
- uniformní - různorodé podporující aktivitu žáka
Hodnocení - využívána dogmatická měřítka hodnocení
vzdělávání a kultury
- respektující osobnost žáka
Jak uvádí Coufalová (2006), hlavním představitelem a zakladatelem pragmatické pedagogiky
byl významný pedagog John Dewey, univerzitní profesor v oboru filozofie a stoupenec hnutí
progresivní výchovy. Podle Kubínové (2002) Dewey zdůrazňoval ve svém pedagogickém systému
psychologické a sociální hledisko (v centru pozornosti školních osnov má být žák a nikoliv
vzdělávací obsahy, je důležité spojit školu se životem, škola má poskytovat žákům zkušenosti a je
nutné respektovat individualitu žákovi osobnosti.).
,, V tomto pojetí učební látky nacházíme kořeny projektové výuky – řešení problému,
hledání smyslu činnosti a směřování k získaným zkušenostem a realizaci smysluplného díla.“
(Kratochvílová 2006, str. 27)
Další osoba spojovaná s počátky projektového vyučování je William Herd Kilpatrick (žák
a nejbližší spolupracovník Deweye), který začal myšlenky Dewey uplatňovat v praxi a rozvinul
problémové vyučování k tzv. projektové metodě. V roce 1918 napsal první ucelenou studii o
projektovém vyučování ,, The Project Metod“. (Kratochvílová 2006)
Projektová metoda výrazně ovlivnila další vývoj vyučování na celém světě.
Kořeny projektové metody u nás
V 30. letech 20. století ovlivnila americká pedagogika postoj i našich pedagogů. Jeden
z největších zájmů o projektovou výuku projevovali zejména Václav Příhoda, Jan Uher, Stanislav
Vrána a Karel Velemínský, kteří studovali přímo u J. Deweye. Jak uvádí Coufalová (2006),
projektová metoda byla u nás aplikována v tzv. pokusných školách, v nichž došlo ke změně
organizace výuky a použití nových výukových metod (např. již zmíněné projektové).
- 26 -
Myšlenky projektového vyučování se uplatnily v české škole nejvýrazněji v 90. letech 20.
století, kdy začala snaha o transformaci školství. ,,Pro zavedení projektového vyučování nastala
velmi příznivá situace po uzákonění rámcových vzdělávacích programů a tvorby školních
vzdělávacích programů. Projekty se staly prostředkem naplnění současných vzdělávacích cílů.“
(Tomková a kol. 2009, str. 13)
5.2 PROJEKTOVÁ VÝUKA VERSUS INTEGROVANÁ TÉMATICKÁ
VÝUKA
Podle Dlaboly v dnešní době realizuje ,,projekty“ velké množství škol, ale ne všechny
můžeme nazývat pravým projektem. S tím souvisí pojem integrovaná tématická výuka (dále ITV).
I když je integrovaná tématická výuka velmi podobná projektové výuce, nejde o stejné výukové
metody. ,,ITV usiluje o syntézu učiva, vytváření těsných vazeb mezi jednotlivými vyučovacími
předměty, propojení teoretických poznatků s praktickými činnostmi žáků, propojení učiva a učení
ve škole s reálným světem, praktickými problémy a situacemi.“ (Kratochvílová 2006, str. 56)
Hlavní rozdíl mezi projektovou výukou a ITV je, že ITV se odvíjí od tématu a rozpracovává
ho do šíře, zatímco u projektu je podstatný výsledný produkt, ke kterému se po celou dobu směřuje.
Hlavní rysy integrované tématické výuka4
• cíl se více váže k tématu, obsahu
• východiskem je téma – různé pohledy ( úhly pohledu ) na téma, jeho mapování, přehledy,
porozumění
• vztah mezi aktivitami je volnější, méně provázaný, aktivity nemusí být vzájemně podmíněné
• menší spoluzodpovědnost žáka, větší odpovědnost učitele – především při plánování
• uzavřenější prostředí ( nevyžaduje přesah do jiných systémů – např. mimo třídu )
Hlavní rysy projektové výuky5
• cíl je více idea, záměr, změna, produkt než téma
• východiskem je problém, praxe, experiment, objevování, ověřování hypotézy
• aktivity jsou více vzájemně podmíněné, provázané, více na sebe navazují, podporují se
4 e-learningový kurz na portálu www.projektovevyucovaní.cz(9.1. 2011) 5 e-learningový kurz na portálu www.projektovevyucovaní.cz(9.1. 2011)
- 27 -
• žák se spolupodílí na celém průběhu projektu ( při plánování, volbě problému, postupu
apod. )
• otevřenější systém, přesah do života školy, obce, regionu apod.
Závěrem lze říci, že ITV i projektová výuka si jsou velmi blízké, vzájemně se často doplňují
a lze je i kombinovat. Ale zároveň je podstatné umět oba tyto termíny od sebe odlišit a nazývat věci
pravými jmény.
- 28 -
6 PROJEKTY K UČIVU O SMYSLOVÉ SOUSTAVĚ ČLOVĚKA
Předešlé kapitoly se věnovaly projektové výuce spíše z teoretického hlediska. Co je to vlastně
projekt, jaké má znaky, fáze, podoby, jeho pozitiva a negativa. Tato kapitola navrhuje dva konkrétní
příklady projektů určených především pro učitele přírodopisu a biologie.
Hlavním cílem bylo udělat učivo o smyslové soustavě zajímavým, zábavným a lákavým,
zdůraznit propojení učiva s běžným životem a podnítit snahu žáků o získání nových vědomostí
a znalostí.
Dalšími cíli bylo prostřednictvím projektů naplňovat klíčové kompetence, rozvíjet osobnost
žáka, učit ho pracovat v týmu, vést ho k zodpovědnosti, seberealizaci a sebehodnocení. Oba dva
projekty jsou rozděleny do 5 částí:
ORGANIZAČNÍ ČÁST – zde se žáci seznamují s projektem, jeho obsahem a organizací.
MOTIVAČNÍ ČÁST – zahrnuje návrh úkolu či aktivizační metody, která má u žáků vzbudit zájem
o téma projektu.
REALIZAČNÍ ČÁST – představuje detailní popis projektu. Učitel v této fázi zaujímá roli poradce.
ZÁVĚREČNÁ REFLEXE PROJEKTU – tato část v sobě zahrnuje závěrečné prezentace
dosažených výsledků a reflexi práce žáků.
HODNOCENÍ – skupinová práce a tedy i práce na projektu se učiteli velmi těžko hodnotí. Proto je
v této části pro žáky navržena sebehodnotící tabulka, v níž si každý posoudí své zapojení v projektu.
Náměty na projekty jsou čerpány ze zažitých táborových her a seminářů a publikací
uvedených v seznamu literatury (převážně – Biologické pokusy pro děti a Sinne erschließen die
Umwelt)
- 29 -
6.1 PROJEKT: Jak nás prostřednictvím smyslů vnímají zvířata?
Projekt lze uplatnit ve vyšších ročnících 2. stupně ZŠ. Především je uplatnitelný v 8. ročníku
ZŠ, kdy se na většině škol probírá smyslová soustava člověka. Jedná se o krátkodobější projekt
určený do hodin přírodopisu, s mezipředmětovým přesahem do hodin výtvarné a informativní
výchovy. Doba trvání projektu je odhadována asi na 7 vyučovacích hodin. Není podmínkou, aby
těchto 7 vyučovacích hodin probíhalo hned po sobě, lze je realizovat v průběhu celého týdne.
Další informace o projektu shrnuje následující tabulka:
Ročník: Projekt je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova, informativní výchova
Typ projektu: konstruktivní, umělý, krátkodobý, skupinový, školní, vícepředmětový,
volný, motivační
Doba trvání projektu: 7 vyučovacích hodin v průběhu týdne
Místo realizace projektu: učebny
Předpokládané formy
práce:
skupinová, samostatná
Výstup projektu: vytvoření informačních nástěnek či panelů pro ostatní žáky školy
Očekávané výstupy: Žák
- spolupracuje a komunikuje ve skupině, nese odpovědnost za svěřené
úkoly
- umí pracovat s literaturou a jinými informačními zdroji
- získá informace o rozmanitostech a zajímavostech smyslových
orgánů u živočichů
Klíčové kompetence: kompetence k učení, k řešení problému, komunikativní, sociální a
personální, občanské, pracovní
Způsob hodnocení: sebehodnotící tabulka
Pomůcky: informační zdroje (učebnice, encyklopedie, odborné knihy
internet,…), psací a výtvarné potřeby, velký papír na informační
plakát, nástěnka
PRŮBĚH PROJEKTU:
ORGANIZAČNÍ ČÁST - probíhá v první vyučovací hodině
Hlavní náplní této části je, aby vyučující:
a) Seznámil žáky s projektem a jeho organizací.
- 30 -
b) Rozdělil žáky do 4 skupin (zrak, sluch, hmat, čich + chuť).
Poznámka: skupinka čich a chuť je dohromady, protože tyto dva smysly spolu velmi úzce souvisí.
c) Předložil žákům zadání v písemné podobě.
žáci:
a) Zvolili si sami vedoucího skupiny.
b) Dohodli si ve skupině organizaci (kdo za co bude odpovídat, co bude kdo dělat, co kdo
přinese atd.).
MOTIVAČNÍ ČÁST – probíhá v první vyučovací hodině
Projekt je vhodné zahájit např. aktivitou zvanou volné psaní6 se začínající otázkou: Vnímají
zvířata okolí prostřednictvím svých smyslů stejně jako my? Jedná se o typ brainstormingové metody,
sloužící k objevování nečekaných myšlenek, nápadů a souvislostí v sobě. Volné psaní se píše jako
souvislý text (ne hesla, ale navazující věty).
Postup:
• Uchopte tužku a po dobu 5 minut pište na papír vše, co vás napadá k danému tématu.
• Neplánujte si dopředu co a jak budete psát. Prostě piště.
• Nevracejte se v průběhu psaní k tomu, co už jste napsali, nevylepšujte to, neopravujte.
• Nenechte se brzdit ve svých nápadech nejistotou, jak se co píše – při volném psaní je
dovoleno chybovat. Pravopisné chyby vám nikdo nebude vytýkat.
• Pište po celý stanovený čas – nepřestávejte psát, i když máte dojem, že už vás nic nenapadá.
• Když vás vážně nic nenapadá, můžete si vypomoci tak, že napíšete např. „Co bych ještě
mohl napsat k našemu tématu?“ nebo „Jak bych teď mohl v tématu pokračovat?“ apod.
• Ačkoliv píšete bez přestávky, nemusíte psát rychle. Pište svým běžným tempem.
Hotové texty si žáci nejprve přečtou v malých skupinkách a pár dobrovolníků může i před
celou třídou. Vyučující však nikoho nenutí jeho volné psaní veřejně přečíst.
REALIZAČNÍ ČÁST – probíhá v následujících šesti vyučovacích hodinách
Během 6 vyučovacích hodin žáci sami plní zadané úkoly. Ze získaných informací, výsledků
a poznatků vytvoří informační plakát a nástěnku na chodbě školy pro ostatní spolužáky a žáky školy,
případně rodiče. Učitel přebírá roli pozorovatele, rádce a kontrolora.
6 e-learningový kurz na portálu www.projektovevyucovaní.cz (9.1. 2011)
- 31 -
Zadání úkolů:
Skupinka zrak
Žáci mají za úkol pomocí informačních zdrojů najít informace o tom, zda existují nějaké
skupiny živočichů, které vidí naprosto odlišným způsobem než člověk (barva vidění, vidění
v prostoru,…)
Svůj informační plakát by také mohli obohatit o vlastnoručně namalované obrázky, které by
názorně ukazovaly, jakým způsobem (jakými barvami,…) určité zvíře vidí.
Skupinka čich + chuť
Žáci mají za úkol pomocí informačních zdrojů najít zajímavosti, zvláštní schopnosti a funkce
či nestandardní anatomickou stavbu čichových popřípadě chuťových orgánů různých živočišných
skupin nebo jednotlivých živočichů.
Skupina sluch
Žáci mají za úkol pomocí informačních zdrojů najít, objasnit a znázornit v živočišné říši se
vyskytující zvláštnosti a schopnosti sluchu .
Skupina hmat.
Žáci mají za úkol pomocí informačních zdrojů vyhledat živočichy, kteří používají k vnímaní
tvarů a svého okolí zvláštní orgány.
ZÁVĚREČNÁ REFLEXE PROJEKTU – probíhá v sedmé vyučovací hodině
Skupiny postupně prezentují svůj plakát a každý člen informuje, jakou měl v plnění úkolu
roli a sám ohodnotí, zda tuto roli plnil tak, jak měl.
K závěrečnému zhodnocení celého projektu lze využít aktivizační metodu DIAMANT7 ,
která umožňuje účastníkům reflektovat vlastní pocity z projektu. Žáci vyplní diamant podle
předložené struktury a následně s ním seznámí ostatní spolužáky a sdělí, proč vyplnili diamant právě
tímto způsobem.
Celá třída pak společně vyvěsí své plakáty i diamanty na nástěnku na chodbě školy.
Poznámka: Je vhodné nástěnku pěkně naaranžovat a případně obohatit dalšími doplňky
týkající se tématu.
7e-learningový kurz na portálu www.projektovevyucovaní.cz (9.1. 2011)
- 32 -
Struktura diamantu: Klad projektu (1 podst. jméno) ______________ Co dělal? (2 slovesa) ______________ ______________ Jaký byl? (3 příd. jména) ______________ ______________ ______________ Výraz, slogan ______________ ______________ ______________ ______________ Jaký nebyl? (3 příd. jména) ______________ ______________ ______________ Co nedělal? (2 slovesa) ______________ ______________ Zápor projektu (1 podst. jméno) ______________
HODNOCENÍ – probíhá v sedmé vyučovací hodině
Žáci vyplní sebehodnotící tabulku o jejich práci.
Jak jsem rozvíjel/a svoji schopnost
0 – vůbec 5 - maximálně
Co v této věci na sobě oceňuji nebo co bych měl/a zlepšit
Řídit se pravidly
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Spolupracovat s ostatními na
řešení úkolu a problému
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Přinášet vlastní nápady a
prosazovat je
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Pomáhat ostatním
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Získávat nové znalosti a
dovednosti
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Prezentovat výsledky
společné práce
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
- 33 -
6.2 PROJEKT: Otestujte si své smysly
Projekt lze uplatnit ve vyšších ročnících 2. stupně ZŠ. Především je uplatnitelný v 8. ročníku
ZŠ, kdy se na většině škol probírá smyslová soustava člověka. Jedná se o dlouhodobější projekt
určený do hodin přírodopisu s mezipředmětovým přesahem do hodin výtvarné a informativní
výchovy. Doba trvání projektu je odhadována na 3 dny po pětihodinových blocích. Plus jsou
potřeba ještě 2 vyučovací hodiny. Jedna před zahájením projektu pro organizační a motivační část.
Druhá po ukončení projektu pro reflexní část a hodnocení.
Dlouhodobější projekt je náročnější na materiální prostředky jak učitele tak žáka. Mezi hlavní
pomůcky patří psací a výtvarné potřeby, informační zdroje a 5 složek (jedna složka pro jednu
skupinu). Každá skupina má své dílčí úkoly, které požadují specifické pomůcky. Je vhodné nechat
nejprve tyto pomůcky sehnat žáky samostatně, pak teprve podat pomocnou ruku.
Obrázky a náměty na úkoly jsou čerpány ze zažitých táborových her a seminářů a publikací
uvedených v seznamu literatury (převážně – Biologické pokusy pro děti a Sinne erschließen die
Umwelt )
Pracovní listy jsou pro lepší přehlednost uvedeny v kapitole 7.1.
Další informace o projektu shrnuje následující tabulka:
Ročník: Projekt je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova, informativní výchova
Typ projektu: konstruktivní, umělý, střednědobý, školní, skupinový, vícepředmětový,
volný i vázaný, expoziční a aplikační
Doba trvání projektu: 2 vyučovací hodiny + 3 dny po pětihodinových blocích
Místo realizace projektu: učebny, chodba
Předpokládané formy
práce:
skupinová
Výstup projektu: vytvoření testovacích stanovišť pro ostatní žáky školy
Očekávané výstupy: Žáci
- spolupracují a komunikují ve skupině, rozdělí si práci na úkolech,
každý z nich nese odpovědnost za svěřené úkoly
- umí pracovat s literaturou a jinými informačními zdroji
- prezentují získané poznatky
- kriticky hodnotí odvedenou práci ve skupině
Klíčové kompetence: kompetence k učení, k řešení problému, komunikativní, sociální a
personální, občanské, pracovní
Způsob hodnocení: sebehodnotící tabulka
- 34 -
Pomůcky: velké a malé papíry, psací a výtvarné potřeby, informační zdroje
(učebnice, encyklopedie, odborné knihy, internet,…), 5 složek
s pracovními listy a zadáním testovacích úkolů + specifické pomůcky
vypsané u jednotlivých projektů
PRŮBĚH PROJEKTU
ORGANIZAČNÍ ČÁST - probíhá v jedné vyučovací hodině před zahájením projektu
Hlavní náplní této části je, aby vyučující:
a) Seznámil žáky s projektem a jeho organizací.
b) Rozdělil žáky do 5 skupin (zrak, sluch, hmat, čich, chuť).
Poznámka: Skupinka čich může být menší.
c) Předložil žákům zadání v písemné podobě ( k tomu slouží 5 složek – jedna pro každou
skupinu).
žáci:
a) Zvolili si sami vedoucího skupiny.
b) Dohodli si ve skupině organizaci (kdo za co bude odpovídat, co bude kdo dělat, co kdo
přinese, jak budou postupovat atd.).
MOTIVAČNÍ ČÁST – - probíhá v jedné vyučovací hodině před zahájením projektu
Projekt lze zahájit aktivitou-hrou Tajemný pytlík.
Pomůcky: plátěný pytlík, různé předměty (tikající budík, rozkrojená cibule, kousek ovčí srsti, kosti,
lastura sépie, chřestítko….), velký kus papíru
Vyučující naplní pytlík jím zvolenými předměty a položí ho na stůl před žáky. Ti se ho před
začátkem hry nesmějí dotýkat, čichat k němu či ho odposlouchávat. Na velký papír, připevněný
např. na tabuli, načrtne učitel pět sloupců a z řad žáků zvolí zapisovatele. Tato hra má pět kol.
Po každém kole zapíše zapisovatel návrhy žáků, co předpokládají, že je obsaženo v pytlíku. Vylíčení
by mělo být co nejpřesnější.
1. kolo: Žáci smí pytlík pozorovat z blízka, očichávat ho a poslouchat. Nesmí se ho však
dotýkat.
2. kolo: Žáci smí pytlík ohmatat, ale nesmíte ho otočit a posouvat s ním.
3. kolo: Žáci smí pytlík posunout z jeho místa, obrátit ho všemi směry a ze všech stran
ohmatat, očichat a poslouchat.
4. kolo: Žáci smí pytlík otevřít a obsah bez podívání ohmatat.
- 35 -
5. kolo: Učitel vyjme předměty po jednom z pytlíku a zapisovatel je zapíše do pátého sloupce
tabulky.
Vyučující se žáky porovnává zápisky v tabulce, diskutují o nich, přemýšlí, co z nich vyplývá atd.
REALIZAČNÍ ČÁST – probíhá ve třech dnech nejlépe v pětihodinových blocích
Žáci mají za úkol vypracovat pracovní listy, vyzkoušet si předložené úkoly, vytvořit
stanoviště na chodbě školy, kde si mohou ostatní žáci školy otestovat a prověřit své smysly a získat
doplňující informace o základních smyslových orgánech. Učitel přebírá roli pozorovatele, rádce
a kontrolora.
REALIZACE
První den:
a) Vypracování pracovních listů za pomoci informačních zdrojů
Vedoucí skupiny obdrží od vyučujícího složku. Ve složce jsou volně vloženy pracovní listy
týkající se smyslu, který má daná skupina zpracovat. Na vyplnění pracovních listů bude pracovat celá
skupina samostatně. Učitel dělá pouze dozor. Po vyplnění listu si mohou žáci ověřit správnost
odpovědi na kontrolním listě, který jim poskytne vyučující či jsou též obsaženy ve složce.
b) Příprava a vyzkoušení testovacích úloh
Žáci si ve skupince nastudují a vyzkouší předložené úkoly pro testování smyslu, jenž jsou
také obsažené v předem obdržené složce.
c) Práce na prezentaci a plánování stanoviště
Je na žácích, jakou podobu a uspořádání bude jejich stanoviště mít. V každém případě musí
obsahovat názorný plakát se všemi důležitými informacemi o přiděleném smyslu a stavby
smyslového orgánu (vodítkem jim může být pracovní list) a vše, co potřebují k testovací úloze.
Ke stanovišti mohou využít jednak třídu, případně část chodby.
Druhý den:
a) Příprava stanoviště
Žáci dokončí svůj informační plakát. Přehledně a promyšleně si připraví stanoviště s úkoly.
Je důležité, aby žáci měli sehnané a nachystané všechny pomůcky potřebné pro jejich testovací
úkoly. A důkladně si nachystají prezentaci o zadaném smyslu (rozdělí si role, kdo bude poskytovat
odborné informace z plakátu, kdo vysvětlí a vyhodnotí testovací úkol atd.).
b) Prezentace pro spolužáky
- 36 -
Prezentace stanovišť by měla proběhnout i v rámci třídy. Žáci dají možnost svým
spolužákům vyzkoušet si a prožít to, čím sami prošli a seznámí je se získanými poznatky a závěry.
Zároveň využijí těchto jednotlivých prezentací i k doplnění souhrnného pracovního listu, který by
měl být umístěn také ve složce a který bude žákům sloužit jako podklad pro domácí přípravu.
c) Pozvání třídy 1. stupně/5. ročníků/ostatních žáků školy
Po domluvě s vyučujícím se zástupci třídy vydají na 1. stupeň/do 5. ročníků/do ostatních
tříd 2. stupně školy s pozváním na zítřejší prezentaci.
Třetí den:
Prezentace pro 1. stupeň/5. ročníky/ostatní žáky 2. stupně školy
Návštěvníci se rozdělí do menších skupinek. Budou obcházet postupně jednotlivá stanoviště.
Žáci jim stejně, jako včera spolužákům, sdělí důležité informace o lidských smyslech a nechají je
vyzkoušet testovací úkoly.
ZÁVĚREČNÁ REFLEXE PROJEKTU – probíhá v jedné vyučovací hodině po
projektu
Vyučující vytvoří předem nebo v průběhu práce otázky, které nejlépe pomohou účastníkům
reflektovat projekt. Otázky by měly mít podobu krátkého dotazníku a být otevřeného typu. Každý
žák odpovídá sám za sebe. Učitel může také vypsat nejpodnětnější výroky žáků a použít je
pro diskuzi.
Příklady otázek:
• Jak vidím své působení během projektu?
• Bavila mě většina z toho, co jsme tu dělali?
• Co mě vůbec nebavilo?
• Čím ti přišel projekt přínosný?
• Co pro mě bylo nejpřínosnější?
• Pozval/a bych někoho dalšího na takovou prezentaci?
HODNOCENÍ– probíhá v jedné vyučovací hodině po projektu
Žáci vyplní sebehodnotící tabulku o jejich práci.
Jak jsem rozvíjel/a svoji schopnost
0 – vůbec 5 - maximálně
Co v této věci na sobě oceňuji nebo co bych měl/a zlepšit
Řídit se pravidly
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
- 37 -
Spolupracovat s ostatními na
řešení úkolu a problému
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Přinášet vlastní nápady a
prosazovat je
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Pomáhat ostatním
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Získávat nové znalosti a
dovednosti
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
Prezentovat výsledky
společné práce
0 - 1 – 2 – 3 – 4 - 5
ZADÁNÍ PRO JEDNOTULIVÉ SKUPINY
1. SKUPINA ZRAK
Zadání : Připravte stanoviště, na kterém si vaši spolužáci a hosté budou moci otestovat svůj zrak
a zároveň se dozvědět něco víc o tom, jak vlastně pracuje naše zrakové ústrojí.
Pomůcky: viz. jednotlivé úkoly
Provedení:
1. Nastudujte stavbu zrakového ústrojí
Ze všeho nejdřív se seznamte se stavbou oka a s tím, jak náš zrak funguje. Bez těchto znalostí
totiž nemůžete rozumět praktickým úkolům, na nichž budete pracovat.
2. Vyplňte pracovní list
Vše, co nastudujete, zaznamenejte do pracovních listů.
3. Vyzkoušejte si jednotlivé testovací úkoly
Všechny pomůcky, které vyrobíte a vyzkoušíte, uchovejte, protože je předvedete svým
spolužákům a případným hostům.
4. Příprava prezentace
Připravte stanoviště, kterým budete svým spolužákům a hostům schopni prezentovat všechno,
co jste se dověděli, a zároveň jim dali možnost ověřit si jejich zrakové schopnosti.
- 38 -
ÚKOL č. 1: PROČ MÁM DVĚ OČI?
Význam úkolu: Tento úkol vám objasní nutnost obou očí pro prostorové vidění.
Pomůcky: papír, tužka, papír se speciálním obrázkem
Postup:
a) Namalujte si na kousek papíru malé kolečko. Zavřete potom jedno oko a zkuste
rychle udělat do středu toho kolečka puntík. Je to snadné?
Oběma očima to není problém, neboť za použití obou očí můžete lépe odhadnout vzdálenost. V případě, že jedno oko
zavřete, dostanete z každého oka trošku jiný obraz. Díky tomu, že máme oči dvě, je nám umožněno prostorové
a plastické vidění.
b) Vezměte si papír se speciálním obrázkem a držte ho u obličeje tak, že tlustá čára
musí být přesně před vašim nosem. Jak vidíte tu čáru teď?
o Pokud vidíte X, jehož křížový bod leží uvnitř černého puntíku, funguje vaše prostorové vidění velice dobře
a umíte správně stanovit vzdálenost.
o Pokud vidíte V, jehož špička leží před černým puntíkem, máte sklony uvěřit, že nějaký předmět je blíže
než ve skutečnosti. A proto reagujete dříve.
o Pokud vidíte V, jehož špička leží za černým puntíkem, potom si myslíte, že nějaký předmět je dál než
ve skutečnosti. A proto reagujete později.
- 39 -
- 40 -
ÚKOL č. 2: POZNÁŠ, KOLIK JE HODIN?
Význam úkolu: Tento úkol vám naznačí, zda máte náznaky slabozrakosti.
Pomůcky: papír s testovacím obrázkem (jednotlivé znaky symbolizují čas na ciferníku hodin),
připínáčky, metr
Postup:
Papír s testovacím obrázkem pevně připevněte na zeď či nástěnku. Od zdi/nástěnky naměřte 4m
a tuto vzdálenost naznačte čarou. Postavte se na ni a poproste svého spolužáka, aby ukazoval tužkou
na jednotlivé časové symboly. Test probíhá vždy od velkých symbolů k malým. Ukazované časy
říkejte nahlas, ať vás kolega může kontrolovat.
Slabozrakost se projevuje, pokud testovaná osoba už nepřečte časy u 0,8. Výsledek pouze poukazuje na možnou
poruchu ve vidění, nejde o diagnostiku.
- 41 -
extrémně špatné
velmi špatné
špatné
podprůměrné
hranice pro jistou orientace
normální
dobré
velmi dobré
- 42 -
ÚKOL č. 3: BARVOSLEPOST A ASTIGMATISMUS
a) Barvoslepost
Význam úkolu: Tento úkol vám ukáže, zda nepatříte mezi lidi s barvoslepostí.
Pomůcky: papír s testovacím obrázek
Postup:
Podívejte se na obrázky a řekněte, jaká čísla jsou v nich skryta. Jestliže je vidíte správně, netrpíte
barvoslepostí.
b) Astigmatismus
Význam úkolu: Tento úkol ukáže, zda netrpíte astigmatismem, neboli vadou způsobenou
nerovnoměrným zakřivením rohovky (předměty se na sítnici odrážejí zkresleně).
Pomůcky: papír s testovacím obrázek, připínáčky
Postup:
Papír s testovacím obrázkem8 pevně připevněte na zeď či nástěnku. Postavte se před něj a postupně
se dívejte na všechna písmena.
8 Vystřiženo z novin Mladá fronta dnes
- 43 -
Pokud vidíte všechny obrázky (jejich pruhy a mezery mezi nimi) stejně ostře nebo stejně rozmazaně, nemáte
astigmatismus. Pokud je některý obrázek více rozmazaný, a naopak nejostřejší je písmeno, v němž jsou pruhy kolmo
oproti tomu rozmazanému, máte astigmatismus. Jeho přesnou míru však může určit pouze lékař.
- 44 -
2. SKUPINA SLUCH
Zadání : Připravte stanoviště, na kterém si vaši spolužáci a hosté budou moci otestovat svůj sluch
a zároveň se dozvědět něco víc o tom, jak vlastně pracuje naše sluchové ústrojí.
Pomůcky: viz. jednotlivé úkoly
Provedení:
1. Nastudujte stavbu sluchového ústrojí
Ze všeho nejdřív se seznamte se stavbou ucha a s tím, jak náš zrak funguje. Bez těchto znalostí
totiž nemůžete rozumět praktickým úkolům, na nichž budete pracovat.
2. Vyplňte pracovní list
Vše, co nastudujete, zaznamenejte do pracovních listů.
3. Vyzkoušejte si jednotlivé testovací úkoly
Všechny pomůcky, které vyrobíte a vyzkoušíte, uchovejte, protože je předvedete svým
spolužákům a případným hostům.
4. Příprava prezentace
Připravte stanoviště, kterým budete svým spolužákům a hostům schopni prezentovat všechno,
co jste se dověděli, a zároveň jim dali možnost ověřit si jejich sluchové schopnosti.
- 45 -
ÚKOL č. 1: SCHOPNOST SLYŠET U LIDÍ
Význam úkolu: Tento úkol vám naznačí, jak dokážete dobře slyšet.
Pomůcky: generátor sinusových kmitů, megafon, spojovací kabel, protokolový lístek
Postup:
Generátor sinusových kmitů připojte na megafon (je dobré přizvat na pomoc například učitele
fyziky). Jeden z vás se posadí zády k megafonu a soustředí se na to, jestli a od kdy slyší nějaké tóny.
Druhý postupně nastavuje generátor od 0 Hz na stále vyšší frekvence. Testovaná osoba nahlásí, kdy
vnímá první hluboké tóny. Tuto hodnotu zapište do protokolového lístku. Frekvenci stále zvyšujte
až do té doby, kdy testovací osoba nevnímá žádný tón. Tuto hodnotu také zaznamenejte.
Průměrná horní hranice lidské schopnosti slyšet leží u dětí okolo 21kHz, u 35-tiletých okolo 15kHz, u 50-tiletých
okolo 12kHz a u 80-tiletých kolem 5kHz.
Protokolový lístek :
Zvuk vnímám od
Zvuk už nevnímám od
………….......... Hz
……………….. Hz
ÚKOL č. 2: POZNÁŠ TENTO ZVUK?
Význam úkolu: Tento úkol vám ukáže, jak dobře umíte rozlišovat zvuky.
Pomůcky: CD s nahrávkami různých zvuků a tónů (pití z PET láhve, navonění se sprejem, škrtání
sirkou, smrkání, česání se, drbání, cvakání se sešívačkou, šustění sáčkem, přeložení papíru,
zmuchlání papíru, otvírání plechové krabice, psaní SMS, … ), CD-přehávač, protokolový lístek
Poznámka: zvuky lze nahrát a spouštět pouze jen přes diktafon
Postup:
Všechny nahrávky očíslujte. Vytvořte si vlastní protokolový lístek dle vzoru a namnožte jej. Počet
nahrávek musí odpovídat počtu očíslovaných řádků. Testované osobě pouštějte popořadě jednotlivé
- 46 -
zvuky a tóny. A vyzvěte ji, ať napíše ke každému číslu nahrávky, co je to za zvuk. Podle počtu
uhodnutých nahrávek zjistí, jak dobře umí rozlišovat zvuky.
Vzor protokolového lístku :
Číslo nahrávky
Co je to za zvuk? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. tečení vody šustění sáčkem 2. smrkání smrkání 3.
….. ÚKOL č. 3: KDE TO KLEPE?
Význam úkolu: Tento úkol vám pomůže ověřit, zda správně slyšíte.
Pomůcky: cca. 2 m dlouhá gumová hadice, 2 umělohmotné trychtýře, dřevená palička či tužka,
černý fix, červený fix
Postup:
Ve středu hadice udělejte černým fixem viditelnou značku a trychtýře zastrčte do obou konců
hadice. Jeden z vás si podrží trychtýře na uších a hadici si přehoupne za záda. Druhý klepe dřevěnou
paličkou či tužkou na různá místa hadice. Testovaná osoba sděluje, zda ten zvuk přichází zprava,
zleva či ze středu. Klepající zaznačí červeným fixem na hadici místo, které testovaná osoba vnímá
jako střed. Poté položte hadici na zem a podívejte se, zda černá značka odpovídá červené.
Pokud se hodnota vychýlí od skutečného středu více jak 10-15 cm, měl byste zajít k ušnímu lékaři. Možná ztěžuje
vaši schopnost slyšet nějaký ,,špunt“ z ušního mazu.
- 47 -
3. SKUPINA ČICH
Zadání : Připravte stanoviště, na kterém si vaši spolužáci a hosté budou moci otestovat svůj čich
a zároveň se dozvědět něco víc o tom, jak vlastně pracuje naše čichové ústrojí.
Pomůcky: viz. jednotlivé úkoly
Provedení:
1. Nastudujte stavbu čichového ústrojí
Ze všeho nejdřív se seznamte se stavbou nosu/čichového epitelu a s tím, jak náš čich funguje.
Bez těchto znalostí totiž nemůžete rozumět praktickým úkolům, na nichž budete pracovat.
2. Vyplňte pracovní list
Vše, co nastudujete, zaznamenejte do pracovních listů.
3. Vyzkoušejte si jednotlivé testovací úkoly
Všechny pomůcky, které vyrobíte a vyzkoušíte, uchovejte, protože je předvedete svým
spolužákům a případným hostům.
4. Příprava prezentace
Připravte stanoviště, kterým budete svým spolužákům a hostům schopni prezentovat všechno,
co jste se dověděli, a zároveň jim dali možnost ověřit si jejich čichové schopnosti.
- 48 -
ÚKOL č. 1: ČMUCH, ČMUCH – CO TO TU VONÍ?
Význam úkolu: Tento úkol ti ukáže, jak jsi na tom dobře s čichovým vnímáním.
Pomůcky: 8 a více začerněných malých dóziček (např. dózičky od fotografického filmu), silně
aromatické substance ( éterický olej, čerstvá máta, meduňka, cibule, česnek, lístky růže, káva, mýdlo,
skořice, hřebíček a další voňavá koření), vývrtka, špendlík či jiný špičatý předmět, vata, izolepa,
protokolový lístek
Postup:
Vystřihněte nebo vyvrtejte malou dírku do víček černých nádobek. Naplňte jednotlivé dózičky
aromatickým materiálem (tekutiny nakapte na vatu). Zalepte dírky proužkem izolepy, aby aroma
zbytečně neunikalo. Označte každou dózičku číslem. Vytvořte si vlastní protokolový lístek dle vzoru
a namnožte jej. Testovaná osoba si bude brát do rukou postupně jednu dózičku za druhou, odlepí
dírku a přičichne. Úkolem je identifikovat co nejvíce substancí.
Poznámka: Předtím než si dírku odlepí, může dózičkou i lehce protřepat.
Vzor protokolového lístku :
Číslo nahrávky
Co je to za vůni? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. hřebíček skořice 2. káva káva 3.
…..
- 49 -
4. SKUPINA CHUŤ
Zadání : Připravte stanoviště, na kterém si vaši spolužáci a hosté budou moci otestovat svoji chuť
a zároveň se dozvědět něco víc o tom, jak vlastně pracuje naše chuťové ústrojí.
Pomůcky: viz. jednotlivé úkoly
Provedení:
1. Nastudujte stavbu chuťového ústrojí
Ze všeho nejdřív se seznamte s chuťovým ústrojím a s tím, jak naše chuť funguje. Bez těchto
znalostí totiž nemůžete rozumět praktickým úkolům, na nichž budete pracovat.
2. Vyplňte pracovní list
Vše, co nastudujete, zaznamenejte do pracovních listů.
3. Vyzkoušejte si jednotlivé testovací úkoly
Všechny pomůcky, které vyrobíte a vyzkoušíte, uchovejte, protože je předvedete svým
spolužákům a případným hostům.
4. Příprava prezentace
Připravte stanoviště, kterým budete svým spolužákům a hostům schopni prezentovat všechno,
co jste se dověděli, a zároveň jim dali možnost ověřit si jejich chuťové schopnosti.
- 50 -
ÚKOL č. 1: JAK PRACUJÍ MOJE CHUŤOVÉ POHÁRKY?
Význam úkolu: Tento úkol ti ukáže, jak jsi na tom dobře s chuťovým vnímáním.
Pomůcky: talířky či mističky, vzorky různých potravin ( citrón, med, hořčice, instantní káva,…. ),
šátek na oči, protokolový lístek
Postup:
Jeden z vás si zaváže oči, tak aby nic neviděl. Vybrané vzorky potravin položte na talířek/do
mističky a talířky/mističky označte číslem. Vytvořte si vlastní protokolový lístek dle vzoru a
namnožte jej. Dávejte testované osobě postupně ochutnat různé druhy potravin. Bude vám hlásit
svůj tip potraviny. Další osoba bude nahlášené tipy zaznamenávat do protokolového lístku. Kolik
potravin testovaná osoba pozná?
Vzor protokolového lístku :
Číslo nahrávky
Co je to za potravinu? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. pomeranč citrón 2. med med 3.
…..
ÚKOL č. 2: DÁ SE OCHUTNÁVAT BEZ NOSU?
Význam úkolu: Tento úkol vám ukáže, jak náš chuťový požitek ovlivňuje čich a zrak.
Pomůcky: začerněné potápěčské brýle, různé nápoje (studený heřmánkový čaj, mátový čaj,
pomerančový džus, jablečný džus, mléko, osolená voda, oslazená voda,….), stejné
nádobky/skleničky, protokolový lístek
Postup:
Jeden z vás si nasadí začerněné potápěčské brýle tak, aby nemohl nic vidět a cítit (brýle musí těsně
doléhat). Označte každou skleničku číslem. Vytvořte a namnožte si vlastní protokolový lístek dle
vzoru. Podávejte testované osobě různé nápoje k ochutnání. Další osoba bude zapisovat do
protokolového lístku nahlášené tipy. Kolik nápojů testovaná osoba pozná?
- 51 -
Poznámka: Zpravidla nemohou testované osoby mnoho nápojů poznat. Většinou ochutnáváme
i pomocí očí a nosu.
Vzor protokolového lístku :
Číslo nahrávky
Co je to za nápoj? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. voda heřmánkový čaj 2. pomerančový džus pomerančový džus 3.
…..
- 52 -
5. SKUPINA HMAT
Zadání : Připravte stanoviště, na kterém si vaši spolužáci a hosté budou moci otestovat svůj hmat
a zároveň se dozvědět něco víc o tom, jak vlastně pracuje naše hmatové ústrojí.
Pomůcky: viz. jednotlivé úkoly
Provedení:
1. Nastudujte stavbu hmatového ústrojí
Ze všeho nejdřív se seznamte se stavbou pokožky a s tím, jak náš hmat funguje. Bez těchto
znalostí totiž nemůžete rozumět praktickým úkolům, na nichž budete pracovat.
2. Vyplňte pracovní list
Vše, co nastudujete, zaznamenejte do pracovních listů.
3. Vyzkoušejte si jednotlivé testovací úkoly
Všechny pomůcky, které vyrobíte a vyzkoušíte, uchovejte, protože je předvedete svým
spolužákům a případným hostům.
4. Příprava prezentace
Připravte stanoviště, kterým budete svým spolužákům a hostům schopni prezentovat všechno,
co jste se dověděli, a zároveň jim dali možnost ověřit si jejich hmatové schopnosti.
- 53 -
ÚKOL č. 1: KOLIK ŽE TO MÁM PENĚZ ?
Význam úkolu: Tento úkol vám ukáže, jak jemné linie dokáže náš hmat vnímat.
Pomůcky: více mincí různých hodnot, šátek
Postup:
Jeden z vás si zaváže oči. Druhý mu bude do rukou postupně vkládat 3 různé mince. Testovaná
osoba si je ohmatá a zkusí určit, jakou hodnotu daná mince má a jakou sumu dávají všechny 3 mince
dohromady. Po splnění úkolu se testované osobě odhalí, jaké mince v ruce držela a zda hádala
správně.
ÚKOL č. 2: NOHY NEJSOU POUZE K CHOZENÍ!
Význam úkolu: Tento úkol vám dokáže, že velmi dobré hmatové vnímání máme i v chodidlech.
Pomůcky: 6 krabic od bot, šátek, velký igelitový ubrus, nůžky, izolepu, malé papírové kartičky,
materiál z okolí školy (tráva, písek, kamínky, listí, jehličí, kousek lina,….), protokolový lístek
Postup:
Krabice naplňte nashromážděným materiálem a položte je do řady na igelitový ubrus vedle sebe.
Vytvoříte tak ,,pěšinku“ pro testovanou osobu. Každou krabici označte číslem a napište tato čísla
také do vámi vytvořeného a namnoženého protokolového lístku. Úkolem testované osoby je se
zavázanýma očima stoupnout bosou nohou postupně do každé krabice a zkusit poznat, na jakém
materiálu právě stojí. Nahlášené tipy zaznamenává další osoba do protokolového lístku.
Vzor protokolového lístku :
Číslo nahrávky
Co je to za materiál? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. písek jehličí 2. tráva tráva 3.
…..
- 54 -
ÚKOL č. 3: TAJEMNÉ KRABICE!
Význam úkolu: Tento úkol ti ukáže, jak si na tom dobře s hmatovým vnímáním.
Pomůcky: 8 krabic od bot, barevný papír k obložení krabic, kousky látek pro zakrytí otvoru, nůžky,
lepidlo, materiál pro naplnění krabic (kaštany, guma, listí, pero, plyšák…..ale ne to, co by mohlo být
pro ostatní žáky ohavné!!!!), protokolový lístek
Postup:
Nejdříve vystřihněte do předních stran krabic otvor tak, aby se do něj vešla lidská ruka. Oblepte
krabici i víko barevným papírem. Pak zakryjte otvor nalepením kousku látky. Nakonec vybavte
krabici vybraným materiálem a označte číslem, které napíšete též do protokolového lístku.
Testovaná osoba dostane protokolový lístek, do kterého bude zaznamenávat, jaký materiál v krabici
nahmatala. Její výsledky se pak srovnají se skutečným obsahem.
Protokolový lístek:
Číslo nahrávky
Co je to za materiál? ( tip testované osoby)
Správná odpověď
1. listí papír 2. tužka tužka 3.
…..
- 55 -
7 ÚKOLY TÝKAJÍCÍ SE SMYSLOVÉ SOUSTAVY
Řada učitelů nemá prostředky ani možnosti realizovat na své škole několikahodinové či delší
vyučovací projekty. Z tohoto důvodu jsou v této kapitole navrženy krátkodobější úkoly sloužící
k rozšíření a doplnění učiva o smyslové soustavě člověka.
Při sestavování jednotlivých úkolů bylo předpokládáno, že žáci látku o daném smyslu už
alespoň částečně ovládají a získané poznatky po splnění úkolu jim pouze obohatí jejich dosavadní
vědomosti o dané smyslové soustavě.
Náměty na úkoly jsou čerpány ze zažitých táborových her, různých seminářů a publikací
uvedených v seznamu literatury (převážně – Biologické pokusy pro děti a Sinne erschließen die
Umwelt)
Pracovní listy jsou pro lepší přehlednost uvedeny v kapitole 7.2.
Tabulka č.9 Očekávané výstupy uvedené v ŠVP pro téma smyslová soustava člověka (převzato: Kvasničková,D.,
Švecová, M., Sedláček, V., 2005)
Téma Rozpracované očekávané výstupy v ŠVP
Doporučené metody a formy vyučování
Smyslové vnímání
- vyjmenuje lidské smysly, jejich význam a jim odpovídající smyslová ústrojí, objasní jejich spojení s nervovou soustavou - popíše vnímání chuti, hmatu, tepla a chladu, smyslová ústrojí zraku a sluchu a jejich funkci - uvede možnosti poškození smyslových ústrojí, vady oka a význam brýlí - vyloží celkovou škodlivost hluku na zdraví - uvede, jak se chovat k lidem s postiženým zrakem a sluchem
- zjišťování citlivosti smyslových ústrojí – hmatu, čichu, chuti, zraku a sluchu – práce ve skupinách – sdělení výsledků - popisování oka a ucha podle obrazů a modelů -vysvětlování a diskuze o funkci smyslových orgánů - diskuze o prevenci poškození zraku a sluchu - beseda s lékařem, se zrakově postiženým člověkem - řešení úloh
ZRAK
I. Úkol - Jak se mění zornice v našem oku?
Tento pokus vede žáky k poznání jakou funkci má zornice v našem oku.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: -
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
- 56 -
Časové vymezení: 20 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: vysvětlení, pozorování, pokus, diskuze
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Objasnění jevu rozšiřování zornice a zdůvodnění proč je
důležité nosit sluneční brýle.
Pojmy: zornice
Pomůcky: baterka, pracovní list (OKNO DO DUŠE)
POSTUP:
Pokud úkol není zařazen přímo v hodině, kdy se probírá stavba oka, je vhodné se žáky
zopakovat umístění zornice a duhovky v oku.
Žáci se rozdělí do dvojic, učitel jim vysvětlí, jak si navzájem otestují reakci své zornice na světlo.
Žákům předloží nakopírovaný list se zadáním úkolu a tabulkou, do které si budou zapisovat
poznámky a výsledky svého pozorování. Po ukončení pokusu následuje učitel řízená diskuze, v níž
žáci na základě předešlého pozorování vyvodí odpověď na otázku: Proč je nutno nosit sluneční
brýle a nedívat se přímo do Slunce?
ŘEŠENÍ:
Zornice se rozšiřují za tmy a zužují při světle. Děje se tak proto, že stahováním zornic se oči
chrání před přemírou světla. Rozšíření zornic pomáhá průniku většího množství světla do očí
ve tmě. Pokud se podráždí jedno oko, reagují obě. Sluneční brýle nosíme právě proto, aby nedošlo
k poškození sítnice v oku přílišným světlem.
II. Úkol - Jak vnímáme jednotlivé barvy
Úkol pokusného charakteru mají žáci rádi. Tento úkol jim umožňuje vyzkoušet si funkci
receptorů barev v oku na ,,vlastní kůži“ , což vede k lepšímu pochopení. Z pomůcky, kterou si žáci
vyrobí sami, mají větší radost, mohou si ji uschovat a jev ukázat a vysvětlit i dalším lidem v okolí
(rodina, kamarádi, …), čímž dochází k pamětnímu upevnění.
Je vhodné, aby si učitel vyrobil pomůcku předem a mohl na ni demonstrovat postup výroby.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
- 57 -
Časové vymezení: 20 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus, vysvětlení
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Objasnění funkcí receptorů barev.
Pojmy: čípky
Pomůcky: 2 bílé papíry, žlutý papír, zelený papír, nůžky, černý fix
POSTUP:
Vyučující rozdělí žákům potřebný materiál a vysvětlí jim, jak připravit pomůcku pro
následující pokus.
Ze žlutého papíru si žáci vystřihnou co největší srdce a nalepí ho na střed bílého papíru. Ze
zeleného papíru vystřihnou srdce o něco menší a nalepí ho do středu žlutého (učitel může podle
šikovnosti žáků poskytnout šablony srdíček). Doprostřed žlutého srdce si udělají černým fixem
tečku. Poté se pohodlně posadí v lavici a asi 30 vteřin upřeně sledují namalovaný černý puntík. Je
nutné zdůraznit, že nesmí hýbat očima. Pak rychle pohlédnou na bílý papír či stěnu. V této fázi se
učitel ptá, co žáci vidí a podle toho pozná, zda úkol prováděli správně. Následně by měl žákům
vysvětlit, co se v jejich oku odehrálo.
ŘEŠENÍ:
Receptory barev v oku (čípky) vnímají barvy ve dvojicích – červenou a zelenou, modrou
a žlutou. Když se receptory zelené barvy unaví, převezmou jejich funkci receptory barvy červené
a naopak.
III. Úkol - Jak vidíme pohyb?
Tento úkol slouží k snadnějšímu vysvětlení vnímání pohybu. Při vyrábění pomůcky dochází
též k procvičování jemné motoriky.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
- 58 -
Metody výuky: pokus, vysvětlení
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Objasnění vnímání pohybu.
Pojmy: přetrvávání viděného obrazu
Pomůcky: tvrdý papír, nůžky, lepidlo, tenký provázek, děrovačka,
pracovní list (TOČÍ SE A TOČÍ)
POSTUP:
Vyučující může hodinu začít tím, že pustí žákům kousek animovaného filmu a ptá se, zda ví,
na jakém principu animovaný film vzniká a jak je možné, že nakreslené postavičky vidíme se
pohybovat. Poté žákům předloží pracovní list s postupem práce.
ŘEŠENÍ:
Vidění přetrvává i krátkou dobu poté, kdy už původní obrázek nevidíme a zároveň vnímáme
obrázek následující. Proto nám oba dva splynou, a proto vidí žáci rybu vyskakující z akvária a tygra
v kleci.
IV. Úkol – Slepá skvrna v lidském oku
Nalezení slepé skvrny ve vlastním oku iniciuje žáky k větší snaze se o ní více dozvědět.
Samostatným vyhledáváním informací se učí žáci pracovat s věrohodnými informačními zdroji
a vybírat podstatné informace.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus, vysvětlení
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Objasnění pojmu slepá skvrna.
Pojmy: slepá skvrna, zrakový nerv
Pomůcky: bílý papír, nůžky, černý fix, literatura
- 59 -
POSTUP:
Pokud úkol není zařazen přímo v hodině, kdy se probírá stavba oka, je vhodné ji se žáky
zopakovat.
Žáci si z bílého papíru vystřihnou obdélník o rozměrech cca 15 x 30cm. Černým fixem
nakreslí na levou půlku papíru kříž a na pravou puntík. Zhotovenou kartičku uchopí do natažené
pravé ruky. Druhou rukou si zakryjí levé oko. Zrak zaměří na kříž a kartičku pomalu přibližují
k pravému oku. Při pečlivém provádění úkolu černý puntík v určité vzdálenosti od očí zmizí.
Po provedení pokusu učitel žákům oznámí, že v okamžiku, kdy jim zmizel černý puntík, našli svou
slepou skvrnu.
Poté vyučující rozdělí žáky do menších skupinek a ti mají za úkol najít v literatuře či na
internetu vysvětlení pojmu slepá skvrna a pokusit se odpovědět na dále uvedené otázky: Jak velká
tečka ještě při přibližování zmizí? (Černý puntík postupně zvětšujte.) Proč se neobjeví slepá skvrna,
díváme-li se oběma očima? Ke konci hodiny žáci krátce prezentují zjištěné informace.
ŘEŠENÍ:
Slepá skvrna je místo na sítnici, odkud vychází zrakový nerv. V tomto místě nejsou žádné
světločivné buňky, takže pokud dopadá obraz sem, nic nevidíme. Pokud se díváme oběma očima,
tak obraz z jednoho oka překrývá slepou skvrnu druhého oka.
V. Úkol – Slepecká vycházka
Myšlenka tohoto úkolu vychází ze snahy přinutit žáky zamyslet se nad tím, jak se cítí slepý
člověk a jak je pro něho obtížné orientovat se v prostoru. Tento úkol zároveň napomáhá
k prohloubení vztahu a důvěry mezi spolužáky.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 – 2 vyučovací hodina
Místo realizace: prostory školy
Metody výuky: pokus, diskuze
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Upevnění důvěry mezi spolužáky.
Pojmy: slepota
Pomůcky: šátek, cca 30cm dlouhý silnější provázek
- 60 -
POSTUP:
Vyučující může zahájit hodinu tím, že žákům předloží slepeckou hůl a tmavé brýle. Zeptá se,
co tyto dvě věci symbolizují. Vede se žáky skupinový rozhovor, zda se již osobně někdy setkali se
slepou osobou, jak se zachovali či jak se zachovali lidé v okolí. Následně si žáci prostřednictvím
úkolu vyzkouší, jak se cítí nevidomá osoba.
Učitel rozdělí žáky do dvojic a vysvětlí, jak budou postupovat. Jeden ze dvojice zaváže
partnerovi/partnerce šátkem oči a vede ho třídou, chodbami, školním dvorem, ….
Poznámka: Učitel předem dobře promyslí a vymezí prostor, v němž se budou žáci pohybovat.
Žáci během úkolu opatrně vyzkouší různé varianty vedení partnera/partnerky:
a) drží se za ruce
b) zachovají tělesný kontakt jen přes špičky prstů (ukazováčků)
c) udržují kontakt jen přes provázek, který oba dva drží za jeden konec
d) drží dlaně cca 1 – 2cm od sebe bez toho, aby se navzájem dotýkali
Po vzájemném vystřídání se ve dvojici učitel vyzve žáky k vytvoření diskusního kruhu
a všichni postupně vyjádří své pocity a dojmy. V diskuzi by měli vyskytnout následují otázky: Která
varianta fungovala dobře a která méně? Proč tomu tak bylo? Bylo příjemnější nechat se vést, nebo
někoho vést? Jak se asi cítí slepý člověk? Je možné cítit přítomnost nějaké osoby, i když máme
zavázané oči a ona se chová zcela klidně a tiše?
VI. Úkol – Oči jsou víc jak orgán k dívání
Jedná se o úkol, který vede žáky k úvaze o významu očí a jejich roli při navozování vztahů.
Při plnění úkolu dochází také k prohlubování vztahu mezi dvojicí, a proto je důležité vytvářet
dvojice jen za oboustranného souhlasu žáků.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, český jazyk, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: brainstoming, pozorování, diskuze
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Prohlubování vztahů ve třídě, uvědomění si rozdílnosti a
významu zdravých očí.
- 61 -
Pojmy: zornice, duhovka, bělmo
Pomůcky: vaše oči
POSTUP:
Vyučující nakreslí na tabuli zjednodušený obrázek lidského oka a společně si se žáky
připomenou jeho části. Potom napíše na tabuli výraz ,,z očí do očí“ a vyzve žáky, aby jednotlivě
přistupovali k tabuli a zapisovali, s čím si tento výraz asociují (brainstormingová metoda).
Učitel dá žákům možnost vybrat si partnera do dvojice. Společně si pak sednou naproti sobě,
a navzájem si pozorují barvu očí, formy zorniček, zabarvení bělma, viditelné žilky a další části oka.
Poté žáci napíší báseň (či jiný slohový útvar – záleží na volbě vyučujícího) o očích svého
partnera/partnerky.
Učitel společně se žáky diskutuje o jejich pocitech, když se někomu dívají do očí/je jim do
nich upřeně hleděno, zda jsou všechny oči stejné, jaké odlišnosti objevily. Ve zbývajícím čase jsou
žáci vyzváni k dobrovolnému předčtení své práce.
VII. Úkol – Podnikáme pokusy s lupou!
Úkol slouží k zjištění, že lupa je obdobou čočky v lidském oku. Úkol je zábavnějšího
charakteru a tím pádem vede žáky k důkladnému provedení úkolů a zájmu o prohloubení znalostí.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, fyzika
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 – 2 vyučovací hodina
Místo realizace: školní dvůr
Metody výuky: pokus
Formy práce: skupinová
Cíl úkolu: Procvičení jemné motoriky a nasbírání zkušeností o čočkách.
Pojmy: čočka
Pomůcky: různé druhy lup, pravítko, bílé papíry, barevné fixy, kružítko
POSTUP:
Na začátku hodiny připomene vyučující žákům, že jednou částí lidského oka je čočka
a že obdobnou čočkou je lupa.
- 62 -
Tento pokus je možno provádět pouze za slunečného počasí na školním dvoře. Učitel
obeznámí žáky s postupem práce a zdůrazní, že kvůli bezpečnosti nesmí nikdy směřovat lupu na
kůži a do očí. Žáci si vyzkouší vypalování dírek do papíru různými způsoby:
a) Vypalování děr za použití lup o různém zvětšení.
Žáci používají k vypálení děr do bílého papíru různé lupy a pokaždé pravítkem změří
vzdálenost čočky a vypálené díry. Ke každé vypálené díře si zaznamenají příslušnou vzdálenost.
b) Vypalování děr do barevných bodů
Žáci namalují na bílý papír body (menší kruhy) různé barvy a pokusí se do nich lupou vypálit
díru. Všímají si, jestli je nějaký časový rozdíl, když vypalují díru na bílý papír či do barevného bodu.
Vysvětlení se pokusí najít v různých informačních zdrojích (internet, odborná literatura,…).
Poznámka: Obzvláště je zajímavé provádět tento úkol v zimě. Žáci se často domnívají, že
vypalovat díry pomocí čočky lze jen za teplého počasí. Lze si také udělat soutěž, kdo díru vypálí
nejrychleji nebo si kružítkem nakreslí terč, vyvěsí ho na osluněné místo a z určitého místa se pokouší
vypálit díru do středu terče.
VIII. Úkol – Hvězdná obloha ve třídě
Tento úkol je náročnější na přípravu pomůcek, ale velmi názorně napomáhá k objasnění jevu
šíření světla. Je důležité při předvádění pokusu zajistit dobrou viditelnost žáků. Z důvodu urychlení
pokusu a udržení kázně je lepší si pomůcku částečně předpřipravit.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, fyzika
Klíčové kompetence: kompetence k učení
Časové vymezení: 15 minut
Místo realizace: třída, učebna fyziky
Metody výuky: názorně demonstrační pokus
Formy práce: frontální
Cíl úkolu: Objasnění skutečnosti, že světlo se šíří přímočaře a kuželovitě a
že světlo vidíme jen tehdy, když našemu oku chybí.
Pojmy: šíření světla
Pomůcky: velké sítko, alobal, žárovka, lampička bez stínítka, křídový
prach, špendlík
- 63 -
POSTUP:
Vyučující si na začátek hodiny připraví veškeré pomůcky a se žáky zopakuje vše, co ví
o světle, jeho šíření a vlastnostech. Poté zahájí pokus.
Učitel obalí síto alobalem a přikryje jím žárovku lampičky. Během této přípravy žáci co
nejvíce zatemní třídu. Pedagog udělá pomocí špendlíku do alobalu drobné dírky a rozsvítí žárovku.
Ačkoliv jsou ve fólii malinké dírky, na stropě třídy se promítají větší kruhové světelné body. Učitel
vyzve žáky, aby se pokusili odvodit, jakým způsobem se tedy světlo šíří.
Pokud vyučující foukne do cesty světla křídový prach, zřetelně je vidět svazek paprsků.
V tuto chvíli by měl učitel položit otázku: Jak je možné, že před fouknutím křídového prachu jsme
světelné paprsky neviděli?
ŘEŠENÍ:
Malé křídové částečky totiž odráží světelné paprsky. Některé z těchto odražených paprsků
dopadají do našeho oka, a proto vidíme svazek paprsků.
IX. Úkol – Necháš se oklamat svým zrakem?
Úkol vede žáky k uvědomění si, jak spolu spolupracují oko a mozek a jaké jsou jejich funkce
při dívání se. Zjistí, že existují obrazové klamy, kterými lze mozek ošálit a několik si jich vyzkouší.
Žáci se též učí pracovat s textem a nacházet v něm požadované informace.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: zrak
Mezipředmětové vztahy: -
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: pozorování, zkoumání
Formy práce: skupinová
Cíl úkolu: Ověření, že ani naše oko, ani náš mozek nejsou ve své práci
neomylní.
Pojmy: sítnice, nervové buňky, optický klam
Pomůcky: obrázky s očními klamy, pracovní list (ILUZE ČI KOUZLO?)
- 64 -
POSTUP:
Vyučující rozdělí žáky do menších skupinek a předloží jim nakopírovaný pracovní list. Žáci
za pomoci připraveného textu a dalších informačních zdrojů vyplní tabulku. Po vyplnění tabulky
učitel rozdá do skupinek obrázky s optickými klamy. Žáci ve skupině pozorují obrazce a popisují si
navzájem své dojmy. Eventuelně mohou použít pravítko, aby si své mínění přezkoušeli.
Žáci se pokusí do příští hodiny najít a donést další optické klamy a ve třídě z nich vytvořit
výstavku.
SLUCH
X. Úkol - Slepé slyšení
Tento úkol má spíše povahu hry. Na základě provedení obou her žáci sami vyvodí
skutečnost, že pro přesnou orientaci v prostoru je potřeba správné fungování obou uší. Je dobré
dbát na to, aby si žáci potvrdili, že i hra může sloužit k učení.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: sluch
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 35 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: hra, pokus
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Tento úkol dokáže, že k přesné prostorové orientaci podle
zvuků jsou zcela nutné obě uši.
Pojmy: sluchová orientace
Pomůcky: šátek, špunty do uší
POSTUP:
Nejdříve si třída zahraje uvedené dvě hry. Poté je ještě jednou zopakují s tím rozdílem,
že osoba se zavázanýma očima si ucpe jedno ucho špuntem do uší.
a) Hra: Kdo to byl?
- 65 -
Vyučující vyzve žáky, aby se posadili na židličky do kruhu. Jeden žák či žákyně si stoupne
doprostřed a zaváže si oči. Vyučující stojí také uprostřed a prstem ukáže na někoho z kruhu, ten pak
dvakrát krátce zatleská. Žák uprostřed si sundá šátek a ukáže na osobu, o které se domnívá,
že tleskala.
b) Hra: Já tě sleduji!
Jeden žák se postaví se zavázanýma očima doprostřed třídy. Druhý žák se postaví před něj
a stává se jeho vodičem. Znamená to, že ho mlčky vodí po zvoleném prostoru a v případě hrozícího
nárazu ho varuje tleskáním.
Během obou variant hry pozorují vidící žáci chování oslepené osoby a popíší její počínaní
v závěrečné diskuzi. Zde také sdělují své pocity oslepení žáci . Učitel by měl žáky přivést k závěru,
že pro prostorovou orientaci jsou nezbytné obě uši..
XI. Úkol - Hluk má účinek na lidi
Jedná se o úkol obtížnější na organizaci a shromáždění dostatečného počtu přehrávacích
zařízení. Prostřednictvím tohoto úkol žáci sami zjistí, že zvuk ovlivňuje naši koncentraci a že učitel
opodstatněně požaduje klid ve vyučovací hodině. Aktivizační metoda ARÉNA učí žáky diskutovat,
argumentovat a přijímat názory druhého.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: sluch
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, matematika
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální, občanské
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus, diskuze, aktivizační metoda ARÉNA
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Zjištění, že zvuk ovlivňuje naši koncentraci. Zamyšlení se, zda
je vhodné poslouchat hudbu u činností vyžadujících
koncentraci.
Pojmy: akustické zatížení
Pomůcky: větší počet přehrávacích zařízeních opatřených sluchátky
(diskmeny, Ipody,…), papír s početními příklady (lehké, středně
těžké), stopky
- 66 -
POSTUP:
Vyučující rozdělí třídu do dvou skupin tak, aby se v každé skupině vyskytoval přibližně stejný
počet lepších a horších počtářů.
Jedna skupina počítá matematické příklady se sluchátky a poslouchá při tom hudbu. Druhá
skupina počítá bez akustického zatížení nebo eventuelně i ve vedlejší třídě (v tomto případě lze
použít běžný přehrávač a žáci nemusí mít sluchátka). Počítání je časově omezeno. Po uplynutí doby
vyučující vyhodnotí příklady. Na základě výsledků žáci zhodnotí, zda má hluk popřípadě muzika vliv
na schopnost koncentrace.
Poznámka: Eventuelně si můžete vyměnit skupiny a tento experiment provést ještě jednou.
Ke zhodnocení může učitel využít aktivizační metodu – ARÉNA.
Učitel rozdělí třídu na dva týmy. Jedna skupina bude obhajovat myšlenku a druhá skupina jim bude
oponovat. Poté vyučující položí otázku: ,,Má učitel povolit poslouchání muziky při samostatné práci
žáků během vyučování?“ Skupiny dostanou 5 – 10 minut, aby si připravily argumenty v souladu
s přiděleným postojem a zvolí si mluvčího skupiny. Je dobré upozornit žáky, aby si své argumenty
alespoň v bodech napsali na papír. Žáci se posadí proti sobě do dvou řad. Debata se zahájí tím,
že mluvčí předloží stanoviska. Po vyslechnutí úvodní argumentace debata pokračuje a skupiny se
snaží najít ,,protiargumentaci“ návrhů zastánců opačného stanoviska. V průběhu debaty učitel dbá
na střídání stran a povzbuzuje ostatní žáky. Debatu je důležité zastavit ve vhodnou chvíli. Vyhlásit
vítěze není vhodné. Vyučující vyzve žáky, aby se posadili do kruhu a vede diskuzi o tom, jaké
názory je nejvíce zaujaly, zda s nimi souhlasili, i když byli na druhé straně atd.
XII. Úkol – Lupnutí v uších
Snahou tohoto úkolu je názorně ukázat žákům, co se děje v našem sluchovém ústrojí,
když nám lupne v uších. Žáci ocení, pokud si mohou vyrobit pomůcku každý sám.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: sluch
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, pracovní výchova
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 15 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus, vysvětlení
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Vysvětlení jevu, když nám lupne v uších.
- 67 -
Pojmy: ušní bubínek, Eustachova trubice, atmosférický tlak
Pomůcky: ¾ litrová sklenice, gumový balónek, provázek nebo gumička,
pracovní list (VELKÉ ,, LUP“)
POSTUP:
Vyučující rozdělí třídu do menších skupinek a přidělí jim pomůcky. (Na jejich přinesení se
mohl se žáky dohodnout předchozí hodinu.) Dál jim předloží nakopírovaný text s postupem práce.
Žáci podle něj pracují samostatně, učitel pouze pozoruje, kontroluje, radí, případně pomáhá.
Na závěr pokusu vysvětlí žákům pomocí pomůcky princip lupnutí v uších.
ŘEŠENÍ:
Rána, která se ozvala, je vyrovnání tlaku vzduchu mezi dvěma místy. Buben pracuje
na stejném principu – palička stlačí náhle vzduch uvnitř bubnu a ten vydá zvuk. Za ušním bubínkem
leží vzduchem naplněná Eustachova trubice vedoucí do hltanu. Náhle změny atmosférického tlaku
(zvýšení nebo snížení) způsobují, že se ušní bubínek chová jako výše zmíněný buben a člověk
můžeme slyšet i cítit v uších lupnutí nebo tlak. K zabránění tohoto jevu lze buď polykat vzduch,
zívat nebo křičet. Přitom se otevře Eustachova trubice a vyrovná tlak na bubínek.
XIII. Úkol – Rozlišování látek pomocí sluchu
Jednoduší a zábavnější úkol sloužící k uvědomění si, že různé materiály lze identifikovat
pouze sluchem.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: sluch
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, fyzika
Klíčové kompetence: kompetence k učení
Časové vymezení: 20 minut
Místo realizace: učebna fyziky
Metody výuku: pokus, demonstrace
Formy práce: celá třída
Cíl úkolu: Ukázat, že pro identifikaci materiálů můžeme použít i sluch.
Pojmy: -
Pomůcky: větší destičky z různých látek (sklo, dřevo, papír, plast, kov,
keramika, guma, porcelán) kulička
- 68 -
POSTUP:
Žáci se na začátku hodiny posadí do kruhu. Vyučující vezme libovolnou kuličku a postupně
ji nechá dopadat na destičky z různých látek. Žáci důkladně poslouchají a snaží se charakteristický
zvuk zapamatovat. Následně vyučující udělá to stejné, ale za jednoduchou zástěnou, aby žáci mohli
pro identifikaci použít jen sluch.
ČICH
XIV. Úkol – Jak ke mně přichází vůně?
Úkol tvořivé povahy, který vede žáky k zamyšlení se, jak se vůně dostane do našeho vědomí.
Je důležité tvorbu žáků neovlivňovat a nechat volný prostor pro jejich fantazii.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: čich
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, český jazyk/výtvarná výchova
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 – 2 vyučovací hodiny
Místo realizace: třída
Metody výuky: malování, slohové psaní
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Zamyšlení se, jak se vůně dostane do našeho vědomí.
Pojmy: čichová částečka, čichové buňky,
Pomůcky: papír, psací potřeby/výtvarné potřeby, pracovní list (STAČÍ SE
JEN NADECHNOUT)
POSTUP:
Jako motivaci a navození příjemné atmosféry rozpráší vyučující na začátku hodiny po třídě
nějakou vůni nebo zapálí aromatickou lampu. Předloží žákům text (ideální je doplnit ho obrázkem)
na jehož základě, případně za využití dalších vyhledaných informacích, se pokusí napsat
povídku/namalovat komiks o cestě čichových částeček do našeho nosu a vedení dále do mozku.
Poznámka: Učitel by měl žáky upozornit, že neexistují jen voňavé čichové částečky.
- 69 -
XV. Úkol – Jak voníš?
Poznat někoho podle čichu je velmi obtížné, i když je to zde usnadněno výraznou vůní
aroma olejíčků. Cílem úkolu je zamyšlení se nad tím, jak nás vůně ovlivňují, jaké v nás vzbuzují
pocity, zda bychom se podle nich mohli orientovat v běžném světe atd. Zároveň dochází
k uvědomění, že co voní jednomu, nemusí vonět druhému.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2.stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: čich
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, český jazyk
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 2 vyučovací hodiny (nejlépe v bloku)
Místo realizace: třída
Metody výuky: pozorování, vnímání, diskuze, vlastní tvorba
Formy práce: samostatná
Cíl úkolu: Ukázat, že se můžeme orientovat pomocí čichu a že tatáž vůně
působí jinak na každého z nás.
Pojmy: vůně, zápach, čich
Pomůcky: 5-10 lahviček různých vůní pro aromaterapii (podle velikosti
skupiny), šátky na oči
POSTUP:
Celá třída se postaví do kruhu, na pokyn učitele žáci zavřou oči a natáhnou ruce před sebe
(vnitřní strana zápěstí nahoru). Vyučující kápne každému na zápěstí kapku některého z aromatických
olejů. Vůně mezi žáky prostřídá. Žáci si pak olejíček na zápěstí rozemnou, přitom nechají oči
zavřené a snaží se svou vůni zapamatovat. Potom s otevřenýma očima, ale bez použití verbální
komunikace, hledají žáky se stejnou vůní.
Existují i řada dalších možností, jak obměnit práci s aromatickými oleji:
• Hledání může probíhat se zavřenýma očima.
• Žáci si sednou do kruhu a vyučující jim bude posílat lahvičky, každý si přivoní a snaží se
určit, co mu vůně připomíná, jaké v něm vzbuzují asociace.
• Vyučující rozdá mezi žáky po jedné lahvičce. Žák si přivoní a snaží se ostatním spolužákům
popsat, co je to za vůni. Nesmí ale říct přímo název vůně či její kořen slova. Ostatní
spolužáci hádají, o jako vůni jde.
- 70 -
Vyučovací blok je vhodné zakončit diskuzí, v níž by se měly vyskytnou otázky následujícího
typu: Která vůně byla příjemná a naopak? Která látka by provoněla pokoj a která ne? Jaké pocity jste
měli při ,,očichávání“ dlaní ostatních spolužáků? Měli jste problém najít stejnou skupinu? Pro která
povolání je čich důležitý? Mohli byste jmenovat zaměstnání, kde se s vůněmi pracuje? Po ukončení
diskuze si zvolte svou oblíbenou vůni a napište o ní básničku.
CHUŤ
XVI. Úkol – Přijít na chuť!
Úkol pokusného charakteru vedoucí žáky k ověření získaných poznatků o umístění
a rozdílném vnímání chuťových pohárků. Není požadováno, aby žákům pokus vyšel, ale aby došlo
k hlubšímu zapamatování probíraného tématu.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: chuť
Mezipředmětové vztahy: -
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 30 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Ověření si funkčnosti chuťových pohárků.
Pojmy: chuťové pohárky
Pomůcky: vatové tyčinky, cukerný, slaný, hořký a kyselý roztok (cukr, sůl,
žaludeční kapky (např. cholagol), ocet smíchaný s troškou
vody), pracovní list (PŘIJÍT NA CHUŤ)
POSTUP:
Vyučující rozdělí žáky do skupinek (4 – 6 osob). Rozdá pracovní listy a připraví nádobky
se čtyřmi roztoky a vatové tyčinky pro každou skupinku. Žáci nejprve sami doplní úkol č.1 a učitel
jim pak sdělí správné řešení. Potom žáci opět sami ve skupinkách plní úkol č.2.
V závěru pokusu si vyučují kladením otázek ověří, zda žáci pracovali správně, zda rozdíl
ve vnímání chuti pocítili, proč ten rozdíl nastává atd.
- 71 -
HMAT
XVII.Úkol – Jak cítím studenou a teplou?
Jedná se o obtížnější úkol. Pokus, který žáci provádí sami, slouží jako jeden z motivačních
činitelů. Není důležité, aby žákům pokus vyšel na 100 procent. Podstatné je, že si na ,,vlastní kůži“
uvědomí přítomnost dvou různých termoreceptorů a jejich funkci.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat - termoreceptory
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, matematika
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: místnost, kde je možné ohřát vodu
Metody výuky: pokus
Formy práce: skupinová
Cíl úkolu: Prohloubení si znalostí o termoreceptorech.
Pojmy: chladová tělíska, tepelná tělíska, termoreceptory
Pomůcky: měděné dráty (průměr 1,5mm, délka 10cm, na jednom konci
izolovaný), sklenička s ledovou vodou a horkou vodou, modrá
a červená fixa, šablona 2 x 2cm k značení míst na pokožce
POSTUP:
Vyučující rozdělí žáky do skupin po 4 – 5 lidech. Pro každou skupinu připraví 2 skleničky
s horkou a studenou vodou, svazek drátů (zbytek pomůcek si již mohou žáci obstarat sami). Učitel si
vybere jednoho žáka a na něm ostatním demonstruje průběh pokusu. Poté žáci pracují ve skupinách
samostatně.
Na 5 minut vloží měděný drát jak do skleničky s ledovou, tak s horkou vodou. Po uplynutí
této doby přijme drát teplotu vody. Za pomoci šablony namalují na různá místa pokožky
testovaných osob černým fixem čtverečky (polštářek prstu, dlaň, hřbet ruky, předloktí, paže, rameno,
záda, krk, tváře, eventuelně ucho a špička nosu),…Potom pokládají opatrně měděný drát na
pokožku ve vyznačených čtverečcích. V místech, kde po přiložení ochlazeného drátu ucítí intenzivní
chlad, se nacházejí chladová tělíska. To samé platí pro ohřátý drát a tepelná tělíska. Tepelná tělíska
označte červenou barvou, chladová modrou. Tento pokus by na sobě měl provést každý žák ze
skupinky.
- 72 -
Poznámka: Měděný drát držte jen za izolovaný konec a často je vyměňujte, jelikož rychle
mění teplotu.
Žáci mají za úkol zjistit, kde je tepelných či chladových tělísek nejméně/nejvíce. Na závěr
hodiny spočítají průměrný výskyt chladových a tepelných tělísek na sobě a porovnají výsledky
s ostatními testovanými žáky.
ŘEŠENÍ:
Žáci by sami měli přijít k závěru, že chladových tělísek je mnohem méně, nejvíce
termoreceptorů je na obličeji, hřbetu ruky, loktu, nejméně na zádech.
XVIII. Úkol – Kamínky
Tento úkol slouží k navození příjemné a přátelské atmosféry ve třídě za využití hmatového
smyslu. Zároveň napomáhá k prohlubování vztahů ve třídě.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: diskuze
Formy práce: celá třída
Cíl úkolu: Rozvoj hmatového vnímání, prohlubovaná vztahů ve skupině.
Pojmy: -
Pomůcky: různé zajímavé tvary kamínků, šátky na oči
POSTUP:
Učitel v čas vydá žákům pokyn, aby si na hodinu přinesli 10 kamínků různých a pro ně
zajímavých tvarů. Celá třída se posadí na zem do kruhu, učitel pustí relaxační hudbu (tlumeně)
a upozorní, že celý úkol bude probíhat v absolutní tichosti. Vyučující v tomto úkolu přebírá roli
pouhého koordinátora a tichého pozorovatele.
Každý žák si vybere ze své hromádky jeden kamínek, který vnímá jako obzvlášť zajímavý
(ať tvarem či povrchem). Prohlédne si jej, ohmatá a dá ho doprostřed kruhu tvořeného žáky,
- 73 -
kde se vytvoří hromádka vybraných kamínků. Potom se žáci snaží se zavázanýma očima svůj
kamínek v hromádce opět najít. Pokud se to některým nepovede, následuje společná výměna
kamínků již pomocí zraku.
Žáci se opět posadí na své místo v kruhu a z přinesených kamínků si před sebou poskládají
nějaký obrázek. Všichni vstanou a projdou se okolo, aby viděli všechny obrázky. Posadí se zpátky
ke svému obrázku a zaváží si oči. Vyučující vyzve dotekem na rameno postupně jednoho žáka
po druhém, aby si rozvázal oči, vzal jeden kamínek ze svého obrázku a přidal ho do obrázku
spolužákovi, který je mu v tu chvíli nejmilejší. Je důležité, aby se vybraný žák pohyboval uvnitř
kruhu, aby nebylo poznat, komu kamínek přidává. Na pokyn učitele si všichni rozvážou oči
a podívají se, zda byli obohaceni o kamínek. Opět si oči zavážou a provádějí to stejné, pokyn byl
ovšem změněn. Kamínek nebudou dávat, nýbrž si ho od druhé nejmilejší osoby vezmou. Zde by
měl vyučující upozornit na životní moudrou, že je důležité nejen dávat ale i brát. Hodina je
ukončena diskuzí s následujícími otázkami: Proč sis vybral právě tento kamínek, jaké poznávací
znamení si zvolil, jaké pocity jsi měl při zjištění, že ti nějaký kamínek z obrázku přebývá, či chybí.
XIX. Úkol – Popelka
Je snadné roztřídit předměty podle nějakého kritéria. Ovšem když se to má udělat bez
použití zraku, je to o něco horší. Výběr předmětů by měl být pečlivě zvážen, aby rozdíly byly
hmatem opravdu rozpoznatelné. Práce ve dvojici (trojici) povzbuzuje soutěživost a tím pádem větší
snahu o soustředění a správné splnění úkolu.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: -
Klíčové kompetence: kompetence pracovní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: zkoumání, ověřování
Formy práce: ve dvojici - trojici
Cíl úkolu: Rozvíjení hmatového vnímání a jemné motoriky.
Pojmy: -
Pomůcky: z papíru vystřižené obrazce čtverce, obdélníku a trojúhelníku,
krabičky různých velikostí, luštěniny (hrách, čočka, fazole), dvě
velikosti korálků, 2 exempláře různých mincí (nemusí jít jen
- 74 -
o českou měnu), šátky na zavázaní očí
POSTUP:
Vyučující připraví 2x5 stanovišť. Na každém jsou připraveny pomůcky k jednomu z pěti dále
popsaných úkolů. Žáci pracují ve dvojicích až trojicích. Navštíví postupně všech 5 stanovišť,
vyzkoušejí si úkoly, porovnají, jak jsou na tom s hmatem ve srovnání s ostatními ve skupině.
Úkoly pro jednotlivá stanoviště: Žáci …..
a) Se zavázanýma očima rozdělí do tří hromádek v určeném časovém limitu papírové čtverce,
obdélníky a trojúhelníky.
b) Se zavázanýma očima rozdělí do misek všechny druhy luštěnin podle druhu.
c) Seřadí se zavázanýma očima krabičky různých velikostí do řady od nejmenší po největší.
d) Rozdělí se zavázanýma očima korálky podle velikosti do dvou hromádek.
e) Se zavázanýma očima se pokusí k sobě přiřadit dvojice stejných mincí. Mince české měny
se můžete pokusit také seřadit podle hodnoty.
XX. Úkol - Modelování
Tento úkol je zábavnějšího charakteru. Modelování (zvlášť poslepu) podněcuje fantazii žáka
a jeho jemnou motoriku. Práce ve dvojici rozvíjí vztahy mezi spolužáky.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výtvarná výchova
Klíčové kompetence: kompetence pracovní
Časové vymezení: 20 minut
Místo realizace: třída
Metody výuky: ověřování, zkoušení
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Rozvíjení hmatového vnímání a jemné motoriky.
Pojmy: -
Pomůcky: plastelína, šátek na zavázaní očí
POSTUP:
Žáci vytvoří spolupracující dvojice. K navození příjemné a tvůrčí atmosféry může vyučující
využít melodickou hudbu. Každá dvojice obdrží pár dílků plastelíny a jeden šátek. Učitel vysvětlí,
- 75 -
jak bude úkol probíhat.
Jeden ze dvojice si zaváže šátkem oči, druhý mu z plastelíny vymodeluje nějaký objekt
(sošku, plastický obrázek, nápis,…). Osoba se zavázanýma očima se snaží rozpoznat, co pro něho
bylo vytvořeno. Následně si spolupracující role vymění.Poté si vyzkouší obměnu tohoto úkolu.
První ze dvojice vymodeluje poslepu objekt, který mu určí partner/partnerka. Role si opět vymění.
Učitel upozorní, že dvojice v době plnění úkolu počínání svého partnera nijak nekomentují,
aby se musel orientovat výhradně podle hmatu.
XXI. Úkol – Náš hmatový smysl
Cílem tohoto úkolu je, aby si žáci v praxi vyzkoušeli získané poznatky o hmatových tělíscích.
Osobní zkušenost přináší větší radost z poznání a větší zájem o získání dalších informací.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: -
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuku: pokus
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Úkol ukáže, že některá místa na pokožce jsou citlivější.
Pojmy: hmatová tělíska
Pomůcky: zápalka, nůžky, štětina (tmavá, silná, pevná a rovná), nůž,
lepidlo, smývatelný fix, desetikorunu, pracovní list (DOTKNI
SE SVÉHO HMATOVÉHO TĚLÍSKA)
POSTUP:
Vyučující vyzve žáky, aby vytvořili dvojice, rozdá jim pomůcky a nakopírovaný pracovní list.
Podle postupu, který je popsaný v pracovním listě, si žáci nejdříve vytvoří dotykovou štětinu.
Potom jim učitel popíše, jak budou svůj hmatový smysl zkoumat a vysvětlí pojem hmatové
tělísko – bod, v němž cítí dotyk štětiny. Dál už žáci pracují samostatně podle instrukcí v pracovním
listě. Vyučující pouze dohlíží a koordinuje.
ŘEŠENÍ:
Nejvíce mechanoreceptorů je na konečcích prstů, jazyku a rtech, nejméně na zádech, čele, předloktí.
- 76 -
XXII. Úkol – Umím číst pokožkou
Přestože je tento úkol hra, pomáhá rozvíjet hmatové vnímání, vztahy mezi spolužáky a podporuje
citlivost a koncentraci žáků.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: třída
Metody výuky: pokus, pozorování, hra
Formy práce: ve dvojici
Cíl úkolu: Podpora citlivosti a koncentrace žáků.
Pojmy: hmatová tělíska
Pomůcky: pero bez náplně, bílý papír, tužka, šátek pro zavázaní očí
POSTUP:
Vyučující na začátku hodiny vysvětlí úkol a pak přebírá pouze roli pozorovatele
a koordinátora. Žáci si vytvoří dvojice a ve třídě si najdou místo, kde se pohodlně posadí za sebe.
Žák sedící vzadu maluje prstem nebo perem bez náplně svému partnerovi/partnerce na záda
písmenka, nebo čísla. Partner/partnerka píše, to co cítí, na papír který leží před ním/ní. Následně
mohou zkusit napsat na záda celý vzkaz nebo malovat obrázky. Potom zapojí i jiná místa
na pokožce (předloktí, čelo, ruka,…). Zde je ale potřeba svému partnerovi/své partnerce zavázat
oči. Na konci úkolu žáci odpovídají na učitelem položené otázky: Na kterém místě pokožky jste
obrázek cítili nejlépe? Proč tomu tak je?
Tento typ úkolu lze obohatit o více variant:
a)Tichá dotyková pošta
Žáci utvoří ve třídě větší skupinky po 8 až 10 žácích. První ze skupiny stojí čelem k tabuli
a ostatní se postaví za něj do řady. Učitel ukáže pouze poslednímu žákovi ze skupiny obrázek. Tento
obrázek poslední žák v řadě nakreslí na záda žákovi před sebou. Pociťovaný obrázek je ve skupině
posílán dopředu, až se dostane k žákovi stojícímu u tabule. Ten přijatý obrázek namaluje na tabuli.
Které skupině vyjde stejný obrázek jako je předloha?
b)Jsou citlivější děvčata či chlapci?
Žáci si zahrají tichou dotykovou poštu ve skupinách stejného pohlaví.
- 77 -
XXIII . Úkol – Rozlišování látek pomocí hmatu
Jednoduší a zábavnější úkol sloužící k uvědomění si, že pro identifikaci různých materiálů
stačí použít pouze hmat.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, fyzika
Klíčové kompetence: kompetence k učení
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: učebna fyziky
Metody výuky: pokus
Formy práce: frontální, samostatná
Cíl úkolu: Ukázat, že pro identifikaci materiálů nám stačí pouze hmat..
Pojmy: -
Pomůcky: předměty stejných tvarů (kostičky, destičky) z různých látek
(sklo, dřevo, papír, plast, kov, keramika, guma, porcelán,…),
proužky tkanin
POSTUP:
Žáci se na začátku hodiny posadí do kruhu. Vyučující nejdříve nechá kolovat stejně velké
kostičky (destičky) z různých látek. Žáci si je důkladně ohmatají. Učitel vloží všechny kostičky
(destičky) do plátěného pytlíku. Žáci mají za úkol z pytlíku vytáhnout kostičku (destičku) té látky,
kterou mu předem učitel zadá. Obměnou tohoto úkolu je rozlišovat hmatem jednotlivé proužky
tkanin (samet, manšestr, hedvábí, režné plátno, pytlovina, silon, ….)
XXIV. Úkol – Mé termoreceptory se zbláznily
Pokus sloužící k ověření vlastností termoreceptorů u člověka.
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat-termoreceptory
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, fyzika
Klíčové kompetence: kompetence k učení, pracovní
Časové vymezení: 15 minut
- 78 -
Místo realizace: učebna fyziky
Metody výuky: pokus
Formy práce: skupinová
Cíl úkolu: Zjištění, co může ovlivnit správné vnímání našich
termoreceptorů.
Pojmy: termoreceptory
Pomůcky: 3 nádoby na vodu (aby se do nich dala vložit lidská ruka),
studená voda, teplá voda, vlažná voda, igelitový ubrus či pytel
jako podložka.
POSTUP:
Učitel rozdělí žáky do skupinek o velikosti 4 – 5 osob. Žáci spojí dvě lavice k sobě
a rozprostřou na ně igelitový ubrus nebo pytel. Učitel do skupinek rozdá tři nádoby, které jsou
naplněné vodou o různých teplotách (studená, vlažná a tepla). Vždy jeden se skupinky položí
zároveň levou ruku do nádobky se studenou vodou a pravou do nádobky s teplou vodou. Obě ruce
tam podrží asi jednu minutu. Následně obě dvě ruce naráz položí do nádobky s vlažnou vodou.
Zjišťují, zda všichni měli stejný pocit.
ŘEŠENÍ:
Obě ruce jsou ve stejně teplé vodě, ale každá z nich nám hlásí rozdílnou teplotu. Ruka
ponořená do studené vody cítí teplotu vlažné vody jako vyšší než ruka, která byla v horké vodě.
Lidské smysly nevnímají absolutní hodnoty veličin, ale daleko lépe zachycují jejich změny. Ruka,
která byla ve studené vodě, se dostala do teplejší vody, a proto cítí vyšší teplotu. Ruka, která byla
v teplé vodě, se dostala do studenější vody, a proto cítí nižší teplotu. Z tohoto důvodu se voda
pro koupání miminek měří teploměrem či orientačně loktem ruky (ten není namáčen při přípravě
lázně do vody a indikuje skutečnou teplotu vody).9
XXV. Úkol – Kdopak jsi?
Poznat nějakou osobu jen za pomoci hmatu je velmi obtížné. Tento úkol vede žáky
k zamyšlení se nad slepotou a vyzkoušení si pocitů slepé osoby při poznávání druhých lidí. Zároveň
si žáci zkouší samostatné řízení aktivity a roli vedoucího vetší skupiny.
9 http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ICSF-oLOOVYJ:ufm.sgo.cz/ke_stazeni/Ruce_ve_fyzice_Trna.rtf+jednu+ruka+do+teplé+vody,+druhá+do+studené&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz (4.12. 2010)
- 79 -
Ročník: Úkol je určen pro žáky 2. stupně ZŠ, především pro 8. ročník.
Zaměřeno na smysl: hmat
Mezipředmětové vztahy: přírodopis, výchova k občanství a ke zdraví
Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, sociální a personální
Časové vymezení: 1 vyučovací hodina
Místo realizace: kmenová třída, školní dvůr
Metody výuky: aktivizační metoda PĚTILÍSTEK, diskuze
Formy práce: celá třída
Cíl úkolu: Sblížení v rámci skupiny, prožití pocitu slepoty.
Pojmy: slepota
Pomůcky: šátek k zavázaní očí
POSTUP:
Hodinu je dobré začít například aktivizační metodou PĚTILÍSTEK na téma slepota. Jde
o psaní slov v určené formaci. Pedagog vysvětlí žákům, jak Pětilístek vypadá a jak se tvoří. Je dobré
to ukázat na příkladu s jiným tématem. Po napsáních svých Pětilístků je žáci přečtou a vyučující
ocení tvořivé a přínosné nápady. Pokud žáci tuto aktivizační metodu dělají poprvé, je dobré, aby ji
učitel celou dobu pečlivě řídil.
Popis základní struktury Pětilístku:
1. První řádek je jednoslovné téma, námět (obvykle podstatné jméno).
2. Druhý řádek je dvouslovný popis námětu (obvykle dvě přídavná jména) - jaký je.
3. Třetí řádek je sestaven ze tří slov vyjadřujících dějovou složku námětu (obvykle slovesa) –
tedy, co dělá nebo co se s ním děje.
4. Čtvrtý řádek je čtyřslovný výraz ukazující vcítění do námětu (něco jako podobenství).
5. Pátý řádek je jednoslovné synonymum nebo “opětná formulace podstaty”.10
Potom následuje plnění samotného úkolu. Celá třída se posadí do kruhu na židličky.
Vyučující zvolí dva vedoucí ( jedno děvče a jednoho chlapce) a tímto přebírá pouze roli
pozorovatele a nechává hodinu řídit vybranými žáky. Tito dva žáci vyberou dobrovolníka k plnění
úkolu a dalších pět spolužáků. Vybraný dobrovolník se pokusí během určeného času (jedna až dvě
minuty) vštípit do paměti obličeje vybraných spolužáků a spolužaček, kteří se potom posadí zpátky
do kruhu, ovšem ne na původní místo. Dobrovolníkovi se zavážou oči. Postupuje ve směru
hodinových ručiček po kruhu a hmatem se snaží najít vybraných pět spolužáků. Ostatní žáci přitom
počítají, kolikrát se mu podařilo být úspěšným.
10 http://www.projektovevyucovani.cz/ShowMethod.aspx?methodID=18 (4.12.2010)
- 80 -
V závěru hodiny vyučující prodiskutuje společně se žáky například následující body: Podle
čeho jsi vybrané osoby poznal? Využil jsi nějakých výrazných znaků? Co se v tobě dělo, když ses
poslepu dotýkal ostatních spolužáků? Jak jste se cítili, když se vás dotýkala ,,slepá“ osoba?
Poznámka: Je možné hrát více kol, ale měly by se pokaždé změnit pozice v kruhu, vedoucí
i dobrovolník.
- 81 -
8 PRACOVNÍ LISTY
Pro lepší přehlednost jsou pracovní listy k projektům a úkolům týkající se smyslové soustavy
zařazeny v samostatné kapitole.
Obrázky obsažené v pracovních listech jsou ze zdrojů uvedených v seznamu literatury.
Především byly použity publikace: Novotný, I., Hruška, M.: Biologie člověka, Seckel, A.: Velká
kniha optických iluzí. Bömer, B., Fahrenhorst, H., Rist, U.: Sinne erschliessen die Umwelt,
8.1 Pracovní listy k projektům
Následující pracovní listy jsou součástí projektu: Otestujte si své smysly. Nahrazují výklad
učitele. Žáci si za pomoci různých informačních zdrojů (především učebnice a odborné literatury)
sami vyhledají potřebné informace a vyplní pracovní listy, které jim budou sloužit jako učební
materiál. Souhrnný pracovní list (podklad pro domácí přípravu) si žáci doplní na základě prezentace
spolužáků.
- 82 -
PRACOVNÍ LIST: Zrakové ústrojí
Jméno: Třída:
1. Do obrysu oka zaznamenej jeho hlavní části a barevně je rozliš.
2. Pokus se blíže specifikovat ( charakterizovat) tyto základní struktury oka:
BĚLIMA CÉVNATKA DUHOVKA ČOČKA SKLIVEC SÍTNICE
- 83 -
3. Zjisti, jaký je rozdíl mezi žlutou a slepou skvrnou v našem oku.
ŽLUTÁ SKVRNA SLEPÁ SKVRNA
4. Pokus se slovně popsat, jak vlastně naše oko snímá obraz okolního světa:
5. Jaký význam hrají ve fungování našeho zrakového ústrojí uvedené přídatné orgány oka:
OKOHYBNÉ SVALY OČNÍ VÍČKA SLZNÉ ŽLÁZY
SPOJIVKA
6. Za pomoci uvedených obrázků se pokus vysvětlit, čím jsou způsobeny, a jak lze odstranit uvedené vady zraku :
KRÁTKOZRAKOST
- 84 -
DALEKOZRAKOST (dokresli)
7. O jaké vady se jedná v těchto případech a čím jsou způsobeny?
BARVOSLEPOST ŠILHÁNÍ
8. Jak si můžeš chránit zrak?
- 85 -
PRACOVNÍ LIST: Sluchové ústrojí
Jméno: Třída: ___________________________________________________________________________
1. Do obrysu ucha zaznamenej jeho hlavní části a barevně je rozliš.
2. Pokus se blíže specifikovat ( charakterizovat) tyto základní struktury ucha:
UŠNÍ BOLTEC, VNĚJŠÍ ZVUKOVOD BUBÍNEK A STŘEDOUŠNÍ SLUCHOVÉ KŮSTKY HLEMÝŽĎ EUSTACHOVA TRUBICE ROVNOVÁŽNÉ ÚSTROJÍ
3. Zjisti, jak vzniká a jak se šíří zvuk. V jakých jednotkách se síla zvuku udává.
- 86 -
4. Popiš, jakým způsobem je zvuk snímán a přenášen v našem uchu
5. Jaký je rozsah slyšení člověka?
Jakou intenzitu má naše řeč pokud: - mluvíme normálním hlasem - šeptáme Kolika decibely zatěžuje naše ucho normální dopravní provoz? Poslech kolika decibelů zaznamenáme jako bolest a tedy nebezpečí poškození sluchu.
6. Popiš a vysvětli, jak pracuje rovnovážné ústrojí.
7. Která další ústrojí pomáhají našemu tělu udržovat rovnováhu?
8. Jak si můžeš sluch chránit?
- 87 -
PRACOVNÍ LIST: Čichové ústrojí
Jméno: Třída:
1. Kde jsou umístěny čichové buňky?
2. Na jakém principu pracují?
3. Pokus se o nákres čichového epitelu (buněk vytvářejících sliznici v nose).
4. Proč, jsme-li vystaveni nějakému zápachu, a to i velmi nepříjemnému, ho po určité době přestáváme vnímat?
5. Proč s rýmou ztrácíme čich? Jakou úlohu hraje čich při vnímání chuti a při trávení potravy?
6. Víte, kdy vnímáme vůni jídla nejintenzivněji?
7. Uveď příklady, co může být příčinou otupování čichu.
8. Kdy může být ztráta čichu nebezpečná?
9. Hraje čich nějakou roli i v mezilidských vztazích?
10. Která povolání by se bez dobrého čichu neobešla? 11. Proč mají kuřáci zhoršený čich ?
- 88 -
PRACOVNÍ LIST: Chuťové ústrojí
Jméno: Třída:
1. Do obrysu jazyka zaznamenej místa jednotlivých chuťových vjemů, barevně je
rozliš.
2. Smyslové buňky pro vnímání chuti jsou na jazyku uloženy v chuťových pohárcích. Pokus se o nákres tohoto zařízení.
3. Kde je možné, kromě jazyka, najít v ústech další chuťové pohárky?
4. Hrají v našem ochutnávání nějakou roli sliny?
5. Jaké další vjemy je jazyk schopen rozpoznat?
6. Lze chuť nějak otupit?
- 89 -
7. Proč mají kuřáci zhoršenou chuť?
8. Jakou chuť máte při nemoci nebo rýmě?
9. Můžete svoje vnímání chutí nějak rozvíjet nebo chránit?
10. Pro která povolání je základním předpokladem dispozice pro jemné vnímání chuťových rozdílů a variant?
- 90 -
PRACOVNÍ LIST: Hmatové ústrojí
Jméno: Třída:
1. Zjisti, které hlavní tři druhy receptorů v naší kůži a sliznicích pracují.
2. Do obrázku kůže zaznamenej jeho hlavní části a barevně je rozliš.
3. Pokus se zjistit, kde na těle máme nejvíce receptorů pro vnímání chladu a tepla.
4. Co myslíte, je dobře, že nás příroda vybavila čidly pro vnímání bolesti? Svůj názor zdůvodněte.
5. Kde všude jsou receptory pro bolest v tvém těle rozmístěny. Je to jenom v kůži?
- 91 -
6. Významným rysem receptorů pro vnímání bolesti je to, že se na rozdíl od receptorů čichu, hluku a hmatových receptorů neadaptují. Pokuste se vysvětlit , co to pro nás znamená.
7. Jaké informace nám o ohmatávaných předmětech dávají hmatová tělíska –
mechanoreceptory?
8. Jak je tomu s jejich rozmístěním po povrchu těla? Kde je hmatových tělísek nejvíce, kde naopak nejméně ?
9. Pokus se doložit nějakým příkladem tvrzení, že hmat jsme schopni cvičením zdokonalovat.
- 92 -
SOUHRNNÝ PRACOVNÍ LIST
Jméno: Třída: Kterými smysly tedy svět vnímáš? ZRAK Popiš oko.
Jak a kde vzniká obraz viděného předmětu? Jak se nazývá místo nejostřejšího vidění? Které dva druhy buněk najdeme na sítnici? Vysvětli, jakými mechanizmy je oko chráněno proti vniknutí cizího tělesa a jiným nepříznivým vlivům?
- 93 -
SLUCH Popiš stavbu ucha a rovnovážného ústrojí.
Popiš, jakým způsobem je zvuk v našem uchu snímán a přenášen. Jaké podněty jsou pro naše ucho nebezpečné. ČICH Kde se nacházejí čichové buňky a jak pracují? Jak se promítne na jejich práci to, že jsou dlouhodobě vystaveny intenzivnímu dráždění? Může to být pro nás nebezpečné? Pokud ano, jak?
- 94 -
CHUŤ Kde jsou rozmístěny chuťové buňky? Které chuťové vjemy rozeznáváme a kde na jazyku? Znázorni obrázkem.
HMAT Které 3 hlavní druhy receptorů v naší kůži a sliznicích pracují? Kde na těle je hmatových tělísek nejvíce, kde naopak nejméně?
- 95 -
8.2 Pracovní listy k úkolům
Tyto pracovní listy jsou podstatnou součástí úkolů týkajících se smyslové soustavy. Informace
o jejich použití jsou uvedeny v jednotlivých úkolech, kterých se daný pracovní list týká.
OKNO DO DUŠE
1. Vytvořte dvojice a vzájemně si otestujte reakce své zornice při následujících pokusech.
Výsledky svého pozorování zaznamenejte do tabulky.
a) Sedněte si do lavice čelem k sobě. Jeden z vás si zakryje rukama obě oči, počítá do třiceti
a pak je rychle odkryje. Druhý pozoruje, jak oči reagují. Následuje stejný pokus,
ale tentokrát jen se zakrytím jednoho oka. Pozorované změny zaznamenejte do tabulky.
b) Jeden ze dvojice se upřeně dívá před sebe, zatímco mu druhý svítí baterkou do očí. Totéž
vyzkoušejte jen na jedno oko. Opět sledujte, jaká je reakce očí.
Poznámka: Baterka by se měla držet asi půl metru od očí testovaného spolužáka a stačí posvítit jen
na zlomek vteřiny.
Pozorování při pokusu a) Obě oči
Jedno oko
Pozorování při pokusu b)
Obě oči
Jedno oko
- 96 -
TOČÍ SE A TOČÍ
1. Vyrobte si pomůcku, která vám pomůže objasnit, jak okem zaznamenáváme pohyb.
Papír s obrázky si nejdříve pevně nalepte na tvrdý papír. Poté obrázky přesně vystřihněte.
Na zadní stranu obrázku s rybičkou nalepte vzhůru nohama obrázek s akváriem. To stejné
udělejte s obrázkem tygra a mříže. Na vyznačených místech na kartičkách udělejte děrovačkou
dírky, kterými provlečte provázek dlouhý cca 20 cm a oba konce zauzlujte. Provázek na obou
stranách kartičky musí být naprosto stejně dlouhý. Pak zakroutíte provázek tak, že kartičku
20-30x otočíte. Zatažením za konce provázku kartičku roztočíte a můžete sledovat, co se děje.
- 97 -
- 98 -
ILUZE ČI OPRAVDU KOUZLO?
1. Za pomoci uvedeného textu 1 a dalších informačních zdrojů vyplňte tabulku:
Text 1:
Tvoje oko funguje podobně jako kamera. Obraz, který naše oko snímá, se promítá na sítnici,
která slouží jako ,,promítací plátno“. Obraz se na ní ale zobrazí vzhůru nohama a zrcadlově
převrácený. Na sítnici se nachází milióny smyslových buněk citlivých na světlo a barvu (tzv. tyčinky
a čípky). Tyto smyslové buňky vedou informace dále přes zrakové nervové buňky do mozku,
kde jsou jako velké puzzle seskládávány a kombinovány.
Náš mozek je však naučený, že skutečnost není taková, jak se na sítnici ukazuje a obraz
promítající se na sítnici si správně zorientuje. Z toho vyplývá, že naše vidění je výsledek učebního
procesu mozku.
Jaké úkoly a funkce plní oko a které mozek?
Úkoly a funkce oka Úkoly a funkce mozku
2. Přečtěte si text 2 a vyzkoušejte si optické klamy předložené učitelem.
Text 2:
Optické klamy
Tvoje oko a mozek pracují společně. Někdy lze ale mozek pomocí zvláštních obrázků
oklamat. Optické klamy, neboli optická iluze spočívá v matoucím, či nesprávném vnímání obrázku.
Obraz vnímaný okem je interpretován mozkem jinak, než je realita a tím dochází k vytvoření optické
iluze - rovné čáry vidíme zakřiveně, rovinné geometrické obrazce vidíme trojrozměrně atd. Procesy
v sítnici nejsou odpovědné za klamy. Ty zřejmě vznikají až tehdy, když je vizuální podnět
zpracováván mozkem.
Optické klamy fungují nezávisle na vědění a chtění pozorovatele. I když o klamu víme,
dojem se nezmění.
- 99 -
a) Třepetání: Pohybujte stránkou a uvidíte kolem středu třepetaví víření. Obrázek je černo-
žlutý, ale možná uvidíte ještě další barvy.
- 100 -
b) Iluze vznášejícího se prstu: Tahle legrační iluze způsobí, že se vám bude před očima
vznášet prst. Podržte ruce před obličejem ve výši očí. Špičky ukazováčků mějte také ve výši očí.
Zaostřete zrak na stěnu, která by měla být asi metr za prsty. Měli byste vidět vznášející se prst.
Zkuste přiblížit prsty víc k obličeji. Co se stalo? Když zaostříte zrak místo na stěnu na prsty, iluze
zmizí.
c) Čtyři tečky: Soustřeďte se na čtyři tečky uprostřed obrázku asi na třicet vteřin. Potom
zavřete oči a zakloňte hlavu. Nechte oči zavřené. Uvidíte kruhy světla, které se spojí v obrázek.
Koho vidíte?
- 101 -
d) Iluze zkroucené šňůry se čtverci: Jsou tyhle čtverce pravidelné?
e) Kanizův Trojúhelník: Vidíte bílý trojúhelník, i když mu chybí okraje i obrysy? Připadá
vám trojúhelník bělejší než bílé pozadí?
- 102 -
f) Pocta Leonardovi da Vinci: Kde asi získal Leonardo da Vinci inspiraci k tomuto obrazu
jezdce na mule?
g) Verbeekův oboustranný comics: Obraťte obrázek vzhůru nohama a uvidíte docela jiný
výjev.
- 103 -
VELKÉ ,,LUP“ 1. Vyrobte si podle návodu pomůcku, která vám přiblíží jev - lupnutí v uších.
a) Uřízněte balónek tak, aby vznikla dostatečně velká plocha k pokrytí vršku sklenice a ještě
zbylo na uchopení (viz obrázek).
b) Přetáhněte balónek přes vršek sklenice a přivažte ho provázkem nebo gumičkou.
c) Zvedněte střed balónku a zase pusťte.
d) Uslyšíte bouchnutí.
2. Vysvětlení:
Rána, která se ozvala, je vyrovnání tlaku vzduchu mezi dvěma místy. Buben pracuje
na stejném principu – palička stlačí náhle vzduch uvnitř bubnu a ten vydá zvuk. Za ušním bubínkem
leží vzduchem naplněná Eustachova trubice vedoucí do hltanu. Náhle změny atmosférického tlaku
(zvýšení nebo snížení) způsobují, že se ušní bubínek chová jako výše zmíněný buben a člověk může
slyšet i cítit v uších lupnutí nebo tlak. K zabránění tohoto jevu lze buď polykat vzduch, zívat nebo
křičet. Přitom se otevře Eustachova trubice a vyrovná tlak na bubínek.
- 104 -
STAČÍ SE JEN NADECHNOUT
1. Na základě předloženého textu (obrázku) napiš povídku/namaluj obrázek o dobrodružné
cestě čichových částeček do našeho nosu a dále do mozku.
Text:
Ahoj! Jmenuji se Oskar a jsem čichová částečka. Chci ti vysvětlit, jak dojde k tomu, že můžeš
cítit některé látky. Látka voní, když do vzduchu uvolňuje nás - malé částečky, tzv. molekuly látky.
Na základě tvého dýchání - čichání se dostaneme do tvého nosu a podráždíme tam tvé čichové
buňky. Pak je informace o vůni vedena přes nervová vlákna dále do mozku.
Prostor pro tvé tvoření:
- 105 -
PŘIJÍT NA CHU Ť
Jazyk dokáže rozeznat čtyři druhy chutě:- sladká, kyselá, slaná a hořká. Všechny další
chuťové odstíny vznikají z těchto čtyřech. Každá chuť má vlastní zónu na jazyku tvořenou
chuťovými pohárky.
1. Do přiloženého obrázku zaznačte, které puntíky představují oblast sladké, slané, kyselé a
hořké chuti.
2. Vyzkoušejte následující pokus ve dvojici.
Vatovou tyčinku namočte do cukerného roztoku a potřete spolužákovi kořen jazyka. Jde
tuto chuť na tomto místě dobře pocítit? Proč tomu tak je? Vyzkoušejte takto i jiná různá místa
na jazyku se slaným, hořkým a kyselým roztokem.
- 106 -
DOTKNI SE SVÉHO DOTYKOVÉHO BODU
1.Postup na výrobu dotykové štětiny.
Nařízněte nožem zápalku a do zářezu umístěte štětinu, kterou upevníte pomocí kapky lepidla.
Špičkou štětiny se lehce dotýkejte na různých místech pokožky. Pokud je štětina moc dlouhá
a ohýbá se tak, že nic necítíte, o kousek ji zkraťte a znovu vyzkoušejte. Štětinu zkracujte tak dlouho,
až dotyk ucítíte jako bod stlačení. Teprve pak má štětina správnou délku a vaše dotyková štětina je
hotová.
2. Zhotovenou dotykovou štětinou se lehce dotýkejte bod po bodu různých míst na pokožce
ruky partnera/partnerky. Body, kde něco výrazněji ucítí, označte smývatelným fixem. Tyto
body se nazývají hmatová tělíska. Do obrázku ruky zakreslete nalezené body a vyplňte
tabulku č. 1.
- 107 -
Tabulka č. 1 – Zakřížkujte ty výroky, které jsou na základě vašeho pozorování pravdivá.
Dotyk cítí člověk jenom v místě hmatového
tělíska.
Bezcitná místa neexistují.
Na určitých místech i po použití dotykové
štětiny nic necítím.
Hmatový smysl se skrývá pod hmatová
tělíska pokožky.
U mého partnery/mé partnerky leží hmatová
tělíska jinde než u mě.
Moje dotyková štětina nefunguje, nic jsem
nenašel/nenašla.
Umím si představit, že citlivá místa mají více
hmatových tělísek.
Pořád jsem něco cítil/cítila.
3. Na částech těla, které jsou uvedeny v tabulce č. 2, otiskněte minci a fixem ji obtáhněte
tak, abyste si na pokožce vytvořili stejně velké plochy. Vyznačená místa prohledávejte bod
po bodu dotykovou štětinou. Vyznačte fixem hmatová tělíska, spočítejte je a zapište jejich
počet do tabulky. Následně srovnejte výsledky s partnerem/partnerkou a společně
zodpovězte na otázky pod tabulkou.
Tabulka č. 2
HŘBET RUKY ČELO
DLAŇ TVÁŘE
PŘEDLOKTÍ VLASTNÍ VOLBA:
ZÁDA VLASTNÍ VOLBA:
Která místa na pokožce mají více dotykových bodů a která méně?
Která místa na pokožce jsou obzvláště citlivá?
Má to nějaký smysl, že nemáme všude hodně dotykových bodů?
- 108 -
9 DISKUZE Stěžejní částí diplomové práce bylo vytvoření návrhů vzdělávacích projektů a úkolů
sloužících k obohacení a rozšíření učiva o smyslové soustavě člověka. Aby bylo výsledku dosaženo,
musely být splněny následující předem vytyčené cíle: nastudovat rozsah učiva určeného pro 8. ročník
základní školy týkající se smyslové soustavy člověka, charakterizovat pojem projektové vyučování, navrhnout
projekty a úkoly, navržené úkoly a projekty metodicky zpracovat a alespoň částečně je ověřit v praxi.
Nastudovat rozsah učiva, které by žáci měli na ZŠ k danému tématu ovládat, nebylo
problémem. Vytvoření si představy o rozsahu učiva usnadňovalo jak značné množství pěkně
zpracovaných a dobře dostupných učebnic přírodopisu, tak i metodických příruček pro učitele.
V neposlední řadě byly nutno vše porovnat se vzdělávacím obsahem a očekávanými výstupy
uvedenými v RVP a ŠVP (bylo použito hlavně ŠVP ZŠ Hustopeče, Komenského 2).
Jelikož vybraná látka byla zpracovávána pomocí projektové metody, bylo nutné
charakterizovat pojem projekt, projektová metoda a projektové vyučování. To zahrnovalo
studium odborné literatury zaměřené na projektovou výuku. V knihkupectvích a v knihovnách se
vyskytovala řada publikací českých i zahraničních autorů věnujících se této problematice, ze kterých
bylo snadné pochopit znaky a pravidla projektového vyučování. Představu o projektové metodě
velmi usnadnil e-learningový kurz na portálu www.projektovevyucovani.cz a také řada hotových
a ověřených projektů uvedených např. v učitelských časopisech, sbornících, pedagogických
publikacích a na již zmíněném portálu.
Jakmile byla uskutečněna představa o rozsahu učiva a teorii projektového vyučování,
následoval návrh projektů a úkolů zpestřující a zkvalitňující výuku smyslové soustavy člověka.
Hledání námětů bylo velmi obtížné. Vymýšlení usnadnily zejména hry zažité na letním táboře,
na různých seminářích, publikace Sinne erschließen die Umwelt, Biologické pokusy pro děti
a zkušenosti a připomínky paní učitelky Libuše Tížkové.
Navržené projekty a úkoly bylo nutné také metodicky zpracovat. Jednalo se především
o sepsání metodických doporučení a vyhotovení pracovních listů k jednotlivým projektům. Projekty
i úkoly byly rovněž přehledně a barevně zpracovány jako součást volné přílohy diplomové práce.
Posledním ze stanovených cílů bylo ověřit si navržené projekty a úkoly v praxi. Vzhledem
k tomu, že bylo k dispozici jen málo vyučovacích hodin, bylo se žáky vyzkoušeno jen několik úkolů.
Projekty se dosud nepodařilo zrealizovat vůbec, neboť tahle látka je zařazována až ke konci
2. pololetí školního roku. Z časových důvodů byly vybírány především úkoly nepožadující složitou
přípravu. Z reakcí žáků bylo vidět, že je úkoly bavily, motivovaly je k získávání dalších informací
a bylo na nich patrné nadšení ze získávání nových informací praktickou cestou.
Vytyčené cíle byly splněny.
- 109 -
ZÁVĚR I přes různé reformní snahy zavedení nových kulikulárních dokumentů vyučuje stále značné
množství pedagogů tradičním způsobem, kdy žáci přijímají nové informace pasivní formou
a v hotové podobě. Žáci sice své znalosti rozšíří a prohloubí, ale neprožijí, a tudíž si je neuloží
hlouběji do paměti.
Praxe potvrzuje, že projektové vyučování má v dnešní škole svoje důležité místo. Vede žáky
k samostatnému myšlení, objevování a vyjadřování. Nutí je se orientovat v informačních zdrojích,
vyhodnocovat informace, rozlišovat podstatné od nepodstatného, potřebné od nepotřebného.
Rozvíjí celou jejich osobnost, zdokonaluje jejich dovednosti, propojuje teoretické znalosti
a poznatky s běžným životem.
Ne všechna témata lze formou projektu zpracovat. Přírodopis má to veliké štěstí, že patří
mezi předměty, kdy se projektová metoda přímo nabízí a dá se uplatnit snad na většinu učební látky.
Právě pro učitele přírodopisu a zejména jejich žáky je určena tato diplomová práce, která obsahuje
návrhy 2 projektů a 25 úkolů, které mohou využít při výuce smyslové soustavy člověka ve svých
hodinách. Cílem bylo ušetřit učitelům přírodopisu (popřípadě jiných předmětů) jejich čas, dát jim
praktické, propracované a bez větších příprav použitelné náměty jak ozvláštnit výuku uvedeného
tématu. Dětem nabídnout pestřejší, záživnější a tvořivější možnosti, jak si odnést do života nové
vědomosti a dovednosti, poskytnout dětem možnost uvědomit si dokonalost fungování lidských
smyslů.
- 110 -
LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE
BÖMER, B. – FAHRENHORST, H. – RIST, U.: Sinne erschließen die Umwelt. Mülheim an der Ruhr,
Verlag an der Ruhr, 1995, 80 s., ISBN 3-86072-203-4
COUFALOVÁ, J.: Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. 1.vyd., Praha, Fortuna, 2006,
136s., ISBN 80-7168-958-0
DLABOLA, Z. – ETRYCHOVÁ, E.: Projektové vyučování. In Rodina a škola, 2007, č. 3.
GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E. Projektové vyučování a jeho význam v současné škole.
In Pedagogika, 1997, č. 1, str. 37 – 45. ISSN 0031-3815
GRECMANOVÁ,H. – URBANOVSKÁ,E. – NOVOTNÝ,P.: Podporujeme aktivní myšlení a samostatné
učení žáků. Olomouc, Hanexs, 2000, 159s.
HAVRÁNKOVÁ, K. (editorka sborníku): Sborník námětů pro projektovou výuku absolventů
Specializačního studia k výkonu specializovaných činností v oblasti enviromentální výchovy
2007/2008. Brno, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 92 s.
NOVOTNÝ, I. - HRUŠKA, M.: Biologie člověka pro gymnázia. Praha, Fortuna, 2000, 136 s., ISBN 80 –
7168-462-7
KAŠOVÁ, J. a kol.: Škola trochu jinak – projektové vyučování v teorii i praxi. 1.vyd., Kroměříž, Iuventa,
1995, 82s.
KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno, Katedra pedagogiky PdF MU, 2006,
160 s., ISBN 80-210-4142-0
KUBICOVÁ, S.: Projektová výuka v biologickém vzdělávání na ZŠ a SŠ. 2. vyd., Ostrava, PřF OU, 2008,
60s. ISBN 978-80-7368-549-2
- 111 -
KUBÍNOVÁ, M.: Projekty ve vyučování v matematice, cesta k tvořivosti a samostatnosti. Praha, PdF UK,
2002, 151 + 105 s., ISBN 80-7290-088-9
KVASNIČKOVÁ, D. – ŠVECOVÁ, M. – SEDLÁČEK, V.: Metodická příručka, ekologický přírodopis
ŠVP, 1.vyd., Praha, Fortuna, 2005, 96 s., ISBN 80 – 7168-927-0
LORBEER, G. C.- NELSONOVÁ L. W.: Biologické pokusy pro děti, náměty a návody pro zajímavé
vyučování. 1.vyd., Praha, Portál, 1998, 200 s., ISBN 80 – 7178 – 165 - 7
MAŇÁK, J., ŠVEC, V.:Výukové metody. Brno, Paido, 2003, 219 s., ISBN 80-7315-039-5.
PETTY, G.: Moderní vyučování. Praha, Portál, 2008, 380 s., ISBN 80-7178-070-7.
PLESNÁ, L.: Projekty. In Učitelské listy, 2006-2007, č. 2. str. 5 - 6
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005.
SECKEL, A.: Velká kniha optických iluzí. 1. vyd., Praha, Albatros, 2003, 160 s., ISBN 80-00-01236-7
HOLM-LARSEN, S.: Projektové vyučování. In Moderní vyučování, 2002, č. 9. str. 19 - 21
TOMKOVÁ, A. – KAŠOVÁ, J. – DVOŘÁKOVÁ, M.: Učíme v projektech. 1.vyd., Praha, Portál,
2009, 176s., ISBN 978-80-7367-527-1
VALENTA, J. a kol.: Projektová metoda ve škole a za školou. Pohledy. Praha, Ipos Artama, 1993, 61 s., ISBN 80-7068-066-0.
WITT, R.: Vnímejme přírodu všemi smysly. 4. vyd., Praha, Pražské ekologické centrum, 1996, 24s., ISBN
80-901377-7-6
Internetové zdroje:
LEDVINKOVÁ, M. Projektová výuka v přírodovědných předmětech [online].Metodický portál
RVP, [cit. 8.12. 2010]. Dostupné na: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/O/4613/projektova-vyuka-v-
prirodovednych-predmetech.html/>
- 112 -
MAZÁČOVÁ, N. Možnosti a meze projektové výuky [online]. Metodický portál RVP, [cit. 8.12. 2010].
Dostupné na: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1288/MOZNOSTI-A-MEZE-PROJEKTOVE-
VYUKY-V-SOUCASNE-SKOLE.html/>
portál PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ. Dostupné na: <http://www.projektovevyucovani.cz>
SLEJŠKOVÁ, L. Projektová výuka [online]. Metodický portál RVP, [cit. 8.12. 2010]. Dostupné na:
<http://wiki.rvp.cz/Knihovna%2F1.Pedagogicky_lexikon%2FP%2FProjektov%C3%A1_v%C3%
BDuka>
TRNA, J. Fyzika v pytlíku [online]. Sborník z veletrhu nápadů učitelů fyziky, KDF MFF UK,
[cit. 8.12. 2010]. Dostupné na:
<http://kdf.mff.cuni.cz/veletrh/sbornik/Veletrh_12/12_07_Trna.html >
Učebnice:
Kvasničková, Froněk: Ekologický přírodopis 8.r. ZŠ (nové vydání) FORTUNA,
Černík V. a kol.: Přírodopis 8.r. ZŠ - Biologie člověka (nová řada dle RVP) SPN,
Kantore, Jurčák: Přírodopis 8.r. učebnice PRODOS,
Froněk J., Delévová I.: Lidské tělo - Poznávejme sami sebe (manipulační atlas) BLUG).
Obrázky:
http://pepinator.tym.cz/online/fyzika/optika/opticke-iluze.php (3. 3. 2011)
http://lukas.faltynek.com/2007/06/25/barvoslepost_test/(3. 3. 2011)
http://www.cocky.cz/zornice.html (28.2. 2011)
http://www.acko-olomouc.cz/obr/tamburina.jpg (25. 2. 2011)
http://www.euromd.cz/clanky/usni-maz-a-problemy-s-usnimi-zatkami (25. 2. 2011)
- 113 -
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: Fotografie žáků plnící navržené úkoly
VOLNÉ PŘÍLOHY
Příloha 2: Nachystané pracovní složky pro žáky k projektu: Otestujte si své smysly.
žlutá – zrak, růžová – sluch, červená – čich, modrá – chuť, zelená - hmat
Příloha 3: Složka se souborem úkolů (zjednodušené, přehlednější pro učitele)
- 114 -
Příloha 1
- 115 -
- 116 -
ANOTACE
Jméno a příjmení: Barbora Tížková
Katedra: biologie
Vedoucí práce: Mgr. Monika Millerová, Ph.D
Rok obhajoby: 2011
Název práce: PROJEKTOVÁ VÝUKA A JEJÍ UPLATNĚNÍ V UČIVU O
SMYSLOVÉ SOUSTAVĚ ČLOVĚKA
Název v angličtině: UTILIZATION OF PROJECT EDUCATION IN HUMAN
SENSE SYSTÉM SUBJECT MATTER
Anotace práce: Diplomová práce je zaměřena na projektovou výuku a její
uplatnění v hodinách přírodopisu při výuce smyslové soustavy
člověka. Teoretická část se zabývá charakteristickou a typologií
projektů, fázemi projektové výuky, jejími pozitivy a negativy a
srovnání s integrovanou tématickou výukou. Praktická část je
věnována návrhu projektů a úkolů týkajících se smyslové
soustavy člověka.
Klíčová slova: projekt, projektová metoda, projektové vyučování, smyslová
soustava
Anotace v angličtině: The thesis is focused on the project education and its usage in
the natural science classes for the instruction of human sensory
system. The theoretical part deals with the characteristics and
typology of the projects and the phases of the project education,
its advantages and disadvantages, and its comparison with
integrated thematic instruction.
The practical part is dedicated to the proposition of the projects
and tasks concerning the human sensory system.
Klíčová slova v angličtině: project, project method, project education, sensory system
- 117 -
Přílohy vázané v práci: Fotografie žáků plnící navržené úkoly
Volné přílohy:
a) Nachystané pracovní složky pro žáky k projektu:
Otestujte si své smysly.
b) Složka se souborem úkolů (zjednodušené,
přehlednější pro učitele)
Rozsah práce: 113
Jazyk práce: čeština