Vídeňský kongres (1814-15)Evropa od pádu Napoleona do revoluce roku 1848

„Koncert velmocí“

řešení situace v Evropě po Napoleonově porážce

jednání narušeno „stodenním císařstvím“

„tančící kongres“

předsedou rakouský císař František I.

v zastoupení kongres řídil ministr zahraničí Klemens Metternich

Hlavní myšlenky

kvietismus (lat. quies = klid, pokoj) – názor hlásající trpný, pasivní vztah ke světu

restaurace – snaha o navrácení poměrů před franc. revoluci; dosadit zpět původní panovnické dynastie; obnovit feudální uspořádání a roli náboženství

legitimismus – podpora původních panovnických rodů

Územní uspořádání Evropy

Německé země – Německý spolek (předsednictví rakouských císařů, v podstatě trvá do r. 1866 (Svatá říše římská končí r. 1806 rakouský panovník používá titul císaře rakouského); Prusko získává některá území

Francie – v hranicích z r. 1792(1793); jedná se s ní jako s velmocí (ministr Charles Talleyrand)

Itálie – zůstává rozdrobena

Rakousko – upevňuje pozice v severní Itálii

Rusko – získává Besarábii a Finsko

Nizozemí - spojeno s Belgií

Norsko - připojeno ke Švédsku

Británie – získává např. Maltu, Krétu, Cejlon

Svatá aliance

smlouva mezi rakouským císařem, pruským králem a ruským carem

Metternichovský systém

snaha o udržení statu quo (žádné územní změny, žádné revoluce!)

stát je nadřazen národům potírání národních hnutí

postupně přistoupili všichni evropští křesťanští vládci kromě Jiřího V. (Velká Británie) a papeže

Francie

restaurace Bourbonů – Ludvík XVIII., konstituční monarchie

1824 Karel X. – snahy omezit konstituci 1830 červencová revoluce

1830 – 1848 červencová monarchie (Ludvík Filip Orleánský)

Spojené Nizozemí

rozdíly mezi severem a jihem

1830 revoluce Belgie (království)

Řecko

několik povstání proti osmanské nadvládě

zásah Svaté aliance (faktický její konec)

1830 nezávislé Řecko

E. Delacroix

G. G. Byron

Polsko

od r. 1795 rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko

1830 povstání proti ruské nadvládě – potlačeno, tvrdá rusifikace

částečné vystřízlivění českých obrozenců z iluzí o „mocném dubisku“

K. H. Mácha

Rusko

1825 povstání děkabristů

v podstatě vojenská vzpoura, snadno a tvrdě potlačená

reakce – utužení carského režimu a policejního státu

A. S. Puškin

Itálie

vládci: Habsburkové (sever) – papež (střed) – španělští Bourboni (jih)

sjednocovací snahy – tajné spolky (karbonáři)

Navzdory Svaté alianci myšlenky osvícenství a francouzské revoluce – i přes hrůzy, které způsobily – nebyly zapomenuty…