Vikingové

Vypracovali:Tomáš Lanc

& Vojta Górecki

Něco o nich

• Vikingové patřili mezi germánské kmeny, které se rozšířily skoro po celém světě. Slovo Viking je pravděpodobně odvozeno od vík=záliv, říkali si tak obyvatelé tří severských zemí - dnešního Dánska, Norska a Švédska. V západní Evropě jim spíše přezdívali Normané a ve východní zase Varjagové.

• Živili se rybolovem a loupežnými výpravami• Výborní námořníci• r.911-založili si stát na severu Francie-Normandie

Vybavení• Zbraně:Vikingové nenosili žádnou uniformu tak, jako je tomu v

dnešních armádách. Každý viking si musel svou výstroj zajistit sám. Většina vikingských válečníků si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění. To bylo navrženo tak, aby při boji nepřekáželo a umožňovalo snadný pohyb. Současně chránilo bojovníka proti ranám nepřítele a šípům. Bohatší vikingové měli bohatě zdobené meče a kvalitní drátěná brnění. Ta byla ovšem těžká a jejich výroba trvala dlouho.

• Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl teplý a tuhý. Pod ním měl oblečenu vlněnou nebo lněnou tuniku, velmi často zdobenou. Na nohou měl vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže. Pro štěstí nosili na krku řetízek s Thorovým kladivem

• Vzhled:rezaví,zarostlí,vysocí,statní a svalnatí• Lodě:Drakkary-dopluli s nimi až do Severní Ameriky

Jak bydleli• Vikingové ze začátku žili převážně na malých osamocených statcích (osadách) popřípadě v

malých vesnicích. Města stavěli až později převážně u pobřeží řek, jezer a moře. Příkladem takových měst jsou Ribe, Hedeby, Birka a další. Města byla obchodními centry, podnikaly se odtud obchodní výpravy nejen po celé Evropě, ale i do vzdáleného orientu.

• Domy se na ostrovech v severním Atlantiku stavěly pouze z kamene na sucho (bez malty) nebo z kamene spojeného trávou. Takto postavené zdi mohly být velmi masivní (až 1,8 m tlusté). Tyto domy měly jako typickou přístavbu chlév pro zimní ustájení zvířat (sousedil s obytnými místnostmi, aby dobytek zahřál lidi), stodolu pro krmivo, stáje a malou kovárnu.

•Běžným vybavením domů byly dřevěné lavice podél stěn k sezení nebo spaníí, dřevěné truhly a samozřejmě ústřední krb, nejdůležitější místo domu, které nabízelo nejen teplo a světlo, ale také prostředek k vaření. Jídlo se vařilo v kotlích ze železa nebo v příležitostně dovezené keramice, chráněné před ohněm trojnožkou nebo zavěšené z trámu na stropě. Později se kuchyň oddělila od obývacích a odpočinkových částí.

• Nedávno se archeologům ve městě Hedeby podařilo objevit zachovalé zbytky dřevěných stavení. Některá byla postavena z horizontálních prken - jiná měla stěny ze vztyčených kůlů, mezery mezi nimiž byly vyplněny proutím a pomazány mrvou, aby byly odolné vůči vodě. Stěny byly podepřené z vnějšku nakloněnými kůly. Tyto domy měly v průměru životnost pouze něco kolem třiceti let.

•Dalšímu typu domu z vikingské doby se říká Trelleborg podle domů nalezených v nejznámější z kruhových pevností v Dánsku. Tyto domy měly ohnuté dlouhé zdi a zatočený střešní hřeben, který jim dává zvláštní "kozohřbetný" tvar. Trelleborgské domy byly z kůlů a měly podpěrné prvky. Vcházelo se do nich dveřmi na opačných koncích dlouhých zdí (jedním z ulice a druhým ze dvora). Vnitřek obytného domu byl rozdělen na tři místnosti: ústřední předsíň (s ústředním krbem) a dvě menší místnosti, každou na jednom konci.

Runové písmo• Podle legendy daroval runové písmo lidem Odin – otec bohů

Vikingové se k runovému písmu chovali s velkou úctou a věřili, že má magickou sílu. Runy jsou většinou vytesány do kamene, ale nacházejí se i na kostech, rohovině, dřevu i na předmětech denní potřeby. Runy sloužily k označení nádob i osobních věcí. Obchodníci runovým písmem zaznamenávali své záznamy o prodeji zboží. Válečníci zdobili své zbraně runami a věřili, že takto budou v boji silnější a nepřátelské šípy se jim vyhnou. Také si tímto způsobem označovali své zbraně, aby si každý poznal ty své.

• Runovým písmem se zaznamenávaly i události týkající se budování měst, pozemkové vlastnictví, zámořské plavby, rodinné vztahy, zprávy o společenském stavu nebo vlohách, dokonce i o kráse žen.

• Vikingská abeceda je často nazývána futhark podle prvních šesti znaků původní 24-znakové abecedy. Později byla zredukována na 16 znaků.

Kultura a umění• Nejznámějším prvkem vikingské kultury je runové písmo zvláštní

tím, že se tesalo do kamene. Používalo se například k zapsání čarodějných formulí, byly jím popisovány náhrobní kameny, ale jsou známy i runami psané balady skaldů (severští potulní písničkáři).

• Vikingské výtvarné umění mělo výrazně ornamentální charakter. Pro dřevo, kovy a kosti byl typický plochý ornament, dále to byly pletencové a klikatkové motivy - kříže a spirály a stylizované zvířecí motivy, zejména lvi, hadi a ptáci. Tyto motivy nacházíme hlavně na uměleckých předmětech - na zlatých špercích, sponách či zdobených zbraních, v dřevořezbě i dřevěné architektuře. Našly se zlaté spony s jemnými filigránovými vzory, ozdobné jehlice, hřebeny a zdobené hrací kameny. Vysoce vyspělé bylo řezbářské umění, které používalo paroží, rohů a kostí. Pod vlivem karolinského, anglického a byzantského umění se v pozdější etapě objevují i figurální náměty. Vikinské výtvarné umění končí s pokřestěním skandinávských států.

Vikingské lodě Vikingské lodě tvořily hlavní zbraň při loupežných výpravách. Dokud se poznatky archeologů opíraly jen o psané

zdroje, vysvětlení konstrukčních tajů tak úspěšných plavidel nebylo možné. Druhá polovina 19. století však v tomto ohledu znamenala velkou změnu Vlastnosti vikingských lodí

• Základem vikingského loďstva se stal langskip - válečná loď z 8. století n. l. s velikou plachtou a spoustou veslařů ukrytých za hradbou z kruhových štítů. Langskip byl vpředu často zdoben dračí hlavou, proto se též můžeme setkat s názvem Drakkar. Některé lodě měly příď zdobenu hadími hlavami.Taková loď se nazývá snekkar.

• Vikingské lodě se vyznačovaly snadnou ovladatelností, rychlostí a odolnosti proti nepřízni počasí. Některé součásti lodí byly vynalézavě spojeny tak, aby jim pružnost spojů za bouřlivého či velmi větrného počasí umožnila lépe vzdorovat vlnám. Díky vysoké pohyblivosti plachty se loď mohla pohybovat i velmi ostře proti větru. Plavidla mohla přistávat i na mělčinách, kde se jejich posádky rychle vyloďovaly či naopak dávaly na ústup, bylo-li to zapotřebí.

• Vikingové tuto taktiku využívali například tehdy, když podél celého severo a západoevropského pobřeží vyrabovávali prakticky bezbranné, avšak velmi bohaté kláštery. Než jejich nešťastní obyvatelé stačili přivolat jakoukoli pomoc a než tato pomoc mohla dorazit na místo a jakkoli zasáhnout, byli již Vikingové i s uloupeným zlatem a stříbrem znovu v bezpečí na moři a vyrovnat se jim právě tam už vůbec nebylo snadné. Fregata dvaašedesáti takovýchto plavidel například brázdila v jednom období vikingské éry od 8. do 11. století našeho letopočtu Středozemní moře a ohrožovala Itálii, jižní Evropu, a dokonce i pobřeží afrického kontinentu. Vikingové vozívali na lodích také koně, aby byli pohyblivější i na souši.

• Vikingské obchodní lodě - Knarry byly používány k přepravě zboží a osob. Knarr měl vysoké boky, charakteristické vysoké vazy s ozdobami, průměžnou palubu a kormidelní veslo v ose lodi. Paluba měla čtvercový výřez (jícen). Stěžeň byl jeden se čtverhrannou plachtou. Ke zmenšení plochy plachty při jejich nadměrném zatížení nebo pro snížení rychlosti plavby se spodní část plachty podkasávala. Výjimečně se používala k pohonu lodě vesla. Přibližné rozměry: délka 15 m , šířka do 5 m, ponor do 2 m.