viktor Špaček, co drží nizozemí

8/3/2019 Viktor Špaček, Co drží Nizozemí

http://slidepdf.com/reader/full/viktor-spacek-co-drzi-nizozemi 1/22

fra

Viktor ŠpačekCo drží Nizozemí

Česká próza

fra.cz

Viktor Špaček



fra


Česká próza



fra

Viktor Špaček (1976 v Praze), básník a výtvarník. Studovalčeštinu a dějepis na Pedagogické fakultě UK, absolvoval so-chařství na VŠUP (ateliér Kurta Gebauera). Vystavoval naskupinových i samostatných výstavách v Čechách i v zahrani-

čí. Publikoval sbírku básní Zmínky a případky (Literární salon2007). Jednotlivé básně vyšly francouzsky, italsky a anglicky, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapportidi errore (Mimesis 2010). Pracuje jako knihovník.




fra



Edice české poezie Viktor ŠpačekCo drží Nizozemí

Obálka Viktor Špaček, Můj komentář ke každodennosti, 2010Odpovědný redaktor Petr Borkovec

Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15,12000 Praha 2, [email protected], www.fra.cz,roku 2010 jako svou 101. publikaci

Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první Náklad 450 výtisků

© Agite/Fra, 2010Text © Viktor Špaček, 2010Author photo © Radeq Brousil, 2010Cover artwork © Viktor Špaček, 2010ISBN 978-80-87429-09-9

AA012

Kniha vychází s podporou Nadace Český literární fond.



Obsah

Zlom 9Únava 10 Mrtvo vedrem… 11V kolika podobách… 12Malý a velký život 13 Bůhví jak dlouho jedno kolo… 14Tajuplný život… 15Dítě 16

Hranice 17 Jako dům po mrtvém… 18Tady je tady 19Tady 20 Vlajka 21Směr 22Svět jako celek 23Malování 24Naplňující 25Čas 26Ticho 27Stvořitel 28Otázka do sebe 29

Pohyb 30Příběh 31Ostych 32Sousedství 33Holt 34Místo pro krutost 35Rákos 36Řeč 37Prostory 38Ten vlídný, klouzavý pohyb… 39Co drží Nizozemí 40Po všem 41Bílá 42

7



Kámen… 43Rovnováha 44Tělem 45 Můj život moje smrt… 46Ta samozřejmost… 47Staré značky 48Doopravdy smrt 49 Látka života… 50 Já – tohle ráno… 51 A tak spěcháme… 52

8



Zlom

Nevzdávat todo kopce se hrabe motorkana ní nabalený chlappionýr slábneškroukáchlap začíná cítitže nahoru nedojedeže dál už ho nedoveze

co ho dovezlo až sem…

Už to skoro chcíplouž to skoro stojí v tom okamžiku rovnováhy silv tom napjatém tichunež se život zlomí ale chlap se zatvrzele nevzdávásedí občas zezadu dopředuzarumpluje tělem.

9



Únava

A moje budoucnost? Anebo minulost?Nezmůžu se ani na vlastní stínv zářivkovém bezčasí ve kterém je rozvalený vyčerpaný pozdní podzim

Z žerdi sušákza kotvu bezvětří sesmeknutí mezi dvěma druhy únavy

jediný skutečný pohyb

A kde se teď zahlédnout na čáře života?Nic tak velkého tu nikde není…A je to zakřiklé

potichu popřené jako když večer spolkne sluneční hodiny.

10



Mrtvo vedrem.

Horečka života se rozplynula v jiné,větší horečce.Už nejsem odněkud někam.Podivná věčnost, zavřená v sobě.

Proč, když se bláto dívá do sebe,

vidí jenom bláto?

Protože samotný pohled bláta je z bláta.

11



V kolika podobách.

Ale teďvyplivnutýdo temna pokoje jak židle po hostech.

Posečeno, holé pole.

A tiše posedávající rozpačití zajíci,srna nebyla?

S cigaretou po životě,tohle, zdá se, nelže,nebylo tam nic.

12



Malý a velký život

Neplánovaná chvíle,chvíle, co se krásně nepočítá,neodtikávátu nic. Hybatelem odpoledne jen drobná energie hry.

Napětí života?Spor mezi vůněmi?

Jako když černá kočka zavře očia splyne s tmou,zmizel celý ten plán, celý ten větší život, jak školní úkol, nechaný na potom.

13



Bůhví jak dlouho jedno kolobůhví jak dlouho kouřímzvenčí kde nic tu nicčas někam dovnitř

Tak dlouho žiju v tomhle městě jsem možná daleko v minulostianebo dávno v budoucnosti

z ničeho nepoznám nicPodzimy navždy jara výstřik bez pamětipravidelnébílení zdí.

14



Tajuplný životslepého ramene…

V akváriu v prázdném doměpopolezešnek. Zabrblá bublinka.

Zbytečná rána, nová a nová rána,

nicota chybuje. Nevydrží v jednom tvaru,přetéká a přepadává.

15



Dítě

Ve tmě dělá na tapetě cestičkypak se jimi nehtem prochází v neděli po koupání před usnutímnajednou zasmrdí školní pondělí úterý středanajednou dá se vidět ten řetězecnajednou zeď

syrově se přitulila…

Pak během časuhodně se naučit…Ale tohle – to hlavní –znát dobře odjakživa.

16



Hranice

Dnes ránokonečněstřízlivýma rukama.

Nechce, tak nechce.Tady jsou hranice.Když někoho vyženou z velkého bytua dají mu malý,

taky nemlátí hlavou do zdi. Zařídí se,vlastně je tu všechno pro nějaké štěstí. Jen kdyby to netáhlo jinam.

Ale dnes ráno jsou vidět hranice,voda opadla, paměť poodstoupila.

Téhle chvíle využít.Tady je telefon, je třeba to zpečetit.

17



Jako dům po mrtvém. Věci, napůl svobodné,nikdo nepřekáží jejich novému, cizímu, divnému

směru,ale ještě se nevymkly, ještě patří, ještě na nich něčí stín,ale je cítit,

že pod ním už se někam sunou.

Jsem tu, i jinde, vpředu a tu a vzadu.Pokoj napůl můj,napůl už po mrtvém, jsem obraz napůl dopředu rozmalovaný,napůl už pozůstalost.

18



C o v e

r a r t w o r k ©

V i k t o r Š p

a č e k ,

2 0 1 0

Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o pů-

vabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu.

Tomáš Samek

Photo © Radeq Brousil, 2010

fra.cz

9 7 8 8 0 87 4 2 90 9 9



C o v e

r a r t w o r k ©

V i k t o r Š p

a č e k ,

2 0 1 0

Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o pů-

vabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu.

Tomáš Samek

Photo © Radeq Brousil, 2010

fra cz

novinky

Tašo Andjelkovski, MirnyAntonio Gamoneda, Tohle světlo

Lidia Amejko, Známé příběhy Jonáš Hájek, VlastivědaCarlos A. Aguilera, Teorie o čínské dušipřipravujeme

Franz Wurm, Král na střeše VýpustkaKamil Bouška, Oheň po slavnostiCarlos Victoria, Stíny na pláži Yveta Shanfeldová, Americký deníkPetr Borkovec, Milostné básně fra

viktor Špaček, co drží nizozemí

Documents