Lib

or

Peš

ek: V

eden

í orc

hest

ru m

ůže

být

nár

očn

ý b

yzny

s

Bizz

one

jaro

201

1

R

evue

pro

vel

ká z

vířa

ta, c

o s

i cht

ějí o

dfr

kno

ut o

d b

yzny

su

Vydavatel Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37/708, 171 00 Praha 7-Troja, tel.: 244 023 201, www.bpublishing.cz pro Vodafone Czech Republic, a. s. Šéfredaktorka Hana Machová Umělecký vedoucí Michal Schindler Editoři Martin Groman, Rudolf Král Grafická úprava Jakub Kaše Foto obálky Antonín Kratochvíl Tisk Libertas E-mail do redakce: bizzone@vodafone.cz Uzávěrka vydání 11. 2. 2011 Datum vydání 21. 2. 2011 Distribuce Česká republika Periodicita čtvrtletník Prodej inzerce Marek Hammerschmied, e-mail: marek.hammer@bpublishing.cz MK ČR E 19935. Údaje jsou platné ke dni uzávěrky. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny. Kompletní ceník s aktuálními cenami stejně jako kompletní popis podmínek jednotlivých produktů a služeb najdete na www.vodafone.cz. www.bizzone.vodafone.cz

Revue pro velká zvířata, co si chtějí odfrknout od byznysu jaro 2011

Nesnáším nudu!

A proto ani Bizzone nebude žádné nudné ekonomické čtení. Dokonce ani o práci tady nebudeme mluvit víc, než je zdrávo. Spíš vám co tři měsíce dáme nějaké to fajn čtení,

něco pro inspiraci, pár nápadů, tipy, nějaké ty novinky a vychytávky

z telekomunikací, co s rodinou nebo s volným časem, kam zajít, na co

kouknout a čemu se radši vyhnout. Bizzone je zkrátka pořádná revue,

která nehladí po srsti, ale někdy pěkně nabere na rohy.

Když budete chtít napsat, jak vás Bizzone hrozně baví, klidně nám

napište, my se tím pochlubíme u šéfů. Kdyby vás náhodou něco na něm

nebavilo, pište taky, něco s tím provedeme. Přeju super čtení, chvilku

oddechu od běžných starostí a jenom ne nudu!

Hana Machovášéfredaktorka

3

4

Antonín KratochvílTrojnásobný držitel ceny World Press

Photo, jeden z nejuznávanějších repor-tážních a dokumentárních fotografů

na světě, ale také dezertér z cizinecké legie a nově i filmový herec. Tvůrce, který

se po letech strávených v New Yorku ne-dávno znovu usadil v Praze, kde vyrostl.

Ačkoli se proslavil hlavně reportážními fotografiemi z míst těch nejstrašnějších

válečných konfliktů a živelních katastrof, je také vynikajícím portrétním foto-

grafem. Pro první ročník revue Bizzone přislíbil nafotit exkluzivní snímky k roz-

hovorům a na titulní stránky. A rovnou začal portrétem dirigenta Libora Peška.

V roce 2003 fotil Antonín Kratochvíl v severním Iráku. Na ulici se tam děly věci.

Srpen 2009, Antonín Kratochvíl se vydal na palestinská území fotit expedici archeologů

a výzkumníků z Památníku holocaustu v Jad Vašem a z Ben Gurionovy univerzity.

Herec George Clooney si při focení četl a pospával. Ale nebylo to

tím, že by byl nějak nafoukaný, naopak focení mělo tak pohodovou

atmosféru. Los Angeles, rok 2005.

5

Poznáte americkou herečku Liv Tylerovou? Toskánsko, 1995.

Britský muzikant David Bowie v New Yorku v roce 1997.

témastr. 6–21

7

Česká díra do světa

téma

zlaté České... nápady

co se chytlo

na globálním trhu

dobýt cizí trh

jak zapadnout

při jednání v zahraničí

země zaslíbené

kde se ještě

chytnete

08

12

16

20

začal to tomáš baťa a od té doby dělají Češi jednu díru do světa za dru-hou. nedat si v tom 40 let nucenou pauzu, tak je dneska glóbus jako ementál. České firmy prostě do toho pořád umějí praštit a ukazují globál-ní konkurenci, že řemeslo má u nás ještě zlaté dno.

stojí české podnikání ve světě za mák? Určitě. právě na máku totiž Češi vydělali balík. a taky na žilet-kách, nemocničních postelích nebo cereálním chlebu. nejvíc se ale asi vytáhli s výtahy. nebýt jich, nebyl by leckterý mrakodrap tak vysoký, jak je.

Jestli chcete ohrozit své obchody ve světě, směle nalévejte partne-rům z arabských zemí alkohol nebo choďte v německu pozdě na schůzky. Jestli to ale myslíte vážně, tak byste si měli dávat bacha i na mnohem větší záludnosti. na jaké? našli jsme je pro vás.

chcete vozit českou kopii parmazá-nu do itálie? tak ne že by to nešlo, ale tenhle nápad už funguje a trh je nasycen. takže jsme mrkli, kde byste se mohli chytnout lépe. Ještě se na-jde pár zemí, kde se můžete prosadit. třeba kdekdo z Číny něco dováží, ale co tam taky něco vrátit?

8

téma České firmy ve světě

text: Vratislava Hofmanová, Petr Blažek, Petr Holeček, foto: Profimedia

taky si myslíte, že se soUČasný Český byznys v zahraniČí

profilUJe leda tak škodovkami a pivkem? omyl. mezi neJvětší

trháky patří v cizině České montované domky, mák nebo

žiletky.

9

10

a další skvělá zpráva! Podle čísel to vypadá, že minimálně na čes-kých exportérech už si snad kri-ze konečně vylámala zuby. Hodnota vývozu i dovozu v lis-

topadu 2010 skoro překonala rekordy z roku 2007 a vývoz loni před Vánocemi dokonce vy-stoupal až na druhou nejvyšší hodnotu v his-torii ČR. Meziročně narostl o 21 procent. Češi totiž zamakali a na globálním trhu se začínají prosazovat i menší české firmy.

Radovat se můžou třeba výrobci českých montovaných domků. Kdo by byl čekal, že zrovna tohle ve světě zaboduje. A vida, fir-ma Koma z Vizovic dneska vyváží 70 pro-cent své produkce. Z jejich montovaných kra-bic už stojí jedna škola v Itálii a koupila si je i americká armáda pro vojáky v Iráku. Hlasitě tak zařval mýtus, že malá česká firma nemá ve světě šanci. „Právě tyhle firmy teď doká-žou být příslovečnými štikami v rybníku,“ říká Luděk Drnec, obchodní ředitel společnosti DHL. „Malé podniky mají v exportu co nabíd-nout. Problematická období navíc často zvlá-dají pružněji a lépe než byrokraticky přebuje-lé společnosti.“

A další mýtus, který dostal na frak – ex-pandovat do zahraničí by se mělo, až když je firma pevně usazená na domácím trhu. Jen-že odvaha začít obchodovat se světem na-opak může firmu zachránit, když doma už už míří do kopru. Třeba takový Hutní projekt Frý-dek-Místek, který se snaží zlepšovat ochra-nu životního prostředí v koksovnách. Jeho ře-ditel Jaromír Ivánek přiznal, že se rozhodl pro expanzi do světa vlastně z nouze, doma už nebylo do čeho píchnout: „V Česku náš obor prakticky končí, zbývají už asi tak čtyři po-slední koksovny. Měli jsme s kolegy dvě mož-nosti. Buď si hledat fleky v jiném oboru, nebo začít vyvážet naše technologie do světa.“ Vy-vážejí především do Indie a za rok měli obrat nějakých 330 milionů korun.

Takže jsme se na české exportéry mrkli pěkně zblízka a hledali jsme, co stojí za úspě-chem menších a středních českých firem ve světě. S čím prorazily, na co narazily a jak se jim tam vede. Nejdřív jsme se báli, aby-chom nějaké našli. Nakonec jsme si museli vybrat, jinak by nám Bizzone nestačil. ¶

téma České firmy ve světě

Prototypem českého podnikatele, který natrhl úsměv světu, je Baťa. Akorát

musel z Čech utéct, takže dneska ho většina lidí má za prima kanadskou firmu.

dobrá rada nad zlatoaby české firmy při prvních krocích ve světě nevrávoraly, může jim pomoct agentura czechtrade. pořádá kurzy, zveřejňuje tipy, o co je v určitých zemích zájem, a firmy si u ní mohou udělat i takzvaný dotazník exportní připravenosti. „Už nějakou dobu nabízíme vývozcům takzvaný screening zahraničních trhů,“ říká ivan Jukl, ředitel agentury czechtrade. „zkoušíme i zdokonalený systém, který vychází z podrobnějších statistických dat. známe statistiky z více než dvě stě osmdesáti zemí za minulých sedm let.“ v praxi to vypadá takto: firma chce zkusit vyvážet třeba nemocniční postele, a tak pro ni czechtrade připraví statistiky, podle kterých se ukáže, jestli by vůbec někde byl o postele zájem. ale taky třeba kolik, odkud a kam se jich vyváží, zda je v tomto směru trh pokrytý, či ne, případně s jakým typem by mohli uspět.

co Ještě czechtrade Umí: poradí s účastí na zahraničním veletrhu. dohodí i finanční injekci od ministerstva průmyslu a obchodu. další pomoc nabízí i přes exportní banku, program, který pomáhá malým a středním exportérům dostat nějakou tu korunu pro začátek.

www.czechtrade.cz

11

Tomáš Baťa uspěl. Takhle ho třeba v roce 1939 připomí-nal československý pavilon na světové výstavě.

s Čím se Českým firmám ve světě zadařilo

mákČeská republika je největším výrob-cem i vývozcem potravinářského máku na světě, čeští pěstitelé ho ročně vyvezou za více než miliardu korun. zasít se stále ještě vyplatí, i když je ho rok od roku více. zatímco v roce 1996 se v České republice sklidilo necelých deset tisíc tun máku, od té doby pro-dukce stoupla na více než trojnásobek.

zdravotnická zařízeníspolečnost linet ze želevčic u slaného, která vyrábí nemocniční lůžka, se už prosadila v devadesáti třech zemích světa. ročně jich vyrobí desítky tisíc, vybudovala své vlastní pobočky ve velké británii, francii, itálii, špa-nělsku, švédsku a nově i ve spojených státech.

cereální chlebíČkyfirma racio z břeclavi dělá cereální chlebíčky, které odpůrci zdravé výživy hanlivě označují polystyren. asi by se divili, kdyby věděli, že jich prodá víc ve světě než doma. třeba v německu, rakousku, norsku, maďarsku nebo chorvatsku.

tUrbínyspolečnost pbs energo z velké bíteše získala hlavní ocenění v soutěži o exportní cenu. svých kondenzač-ních a expanzních turbín vyvezla loni desetkrát víc než v roce 2008. tehdy měla vývoz něco přes osm milionů, loni přes osmdesát sedm. vyváží na sloven-sko a do bulharska.

www.linet.cz

www.racio.cz

www.pbsvb.cz

Úspěch je vždycky hrozně nakažli-vý. Kdekdo po něm zatouží, ale má-lokdo na něj má. Kolik českých firem se opravdu sebere, vydá se na glo-bální trh a uspěje? Jak na to? Nabíd-

nout nízké ceny, levnou pracovní sílu, tolikrát omí-lané zlaté české ruce, které jsou ve světě upřímně řečeno všem putna? A na co si při podnikání ven-ku dát majzla?

nesedět s rukama v klíněZa úspěchem může stát ledacos, ale v příbězích

úspěšných firem a jejich projektů se nápadně čas-to opakují dvě slova: flexibilita a inovace. Češi čas-to uspějí tím, že nabídnou produkt, službu nebo ře-šení, které upraví na míru konkrétnímu zákazníkovi. Nevnutí mu svoji sériovou výrobu jako jedinou mož-nost a naval prachy, šejku. Lámou si hlavu, jak zá-kazníka zaujmout, nadchnout, uspokojit, a tak lukra-tivní zakázku získat.

Některým se to daří dokonce tak, že je u nás ani neznáme, zato ve světě má jejich jméno super zvuk. „Naše konkurence, třeba německá, sice nabízí gene-rátory různých typových řad, ale nemíní na nich nic měnit. Pro nás je běžné, že dodávané generátory při-způsobujeme požadavkům zákazníka – ať už se jed-ná o výkon, přesné parametry páry, chlazení nebo třeba garance hlučnosti. Prakticky všechno umíme ušít na míru, podle přání odběratele,“ vysvětluje Jiří Ryška, manažer firmy Škoda Power pro výstavbu paroplynové elektrárny v ruské Sverdlovské oblas-ti. Rusko s jeho plánovanými investicemi do energe-tiky je pro ně jasný cíl.

Někdy to na začátku ani na úspěch nevypadá. Ale stačí přijít s nápadem, inovativním marketingem, který nestaví jenom na poučkách z nějakých škol, a hned je to jiná píseň. Koncem devadesátých let se třeba výrobce antivirového programu avast! dostal do krize a majitelům bylo jasné, že když z něj neudě-lají globální produkt, můžou to zabalit a jít dělat ajťáky.

12

téma České firmy ve světě

na vizitce ředitele firmy pega hoist roberta vaněČka Je silUeta neJvyšší bUdovy na planetě, 828 metrů vysoké bUrdž chalífa. Jeho firma dodala pro tento kolos všechny stavební výtahy, a získala tak neJlepší referenci, Jaká Je vůbec možná. splněný sen každého podnikatele – prorazit na globálním trhU, podnikat neJen v Českém rybníce, ale taky venkU.

13

Arabské mrakodrapy jsou dneska symbolem úspě-

chu a luxusu. Málokdo ale ví, že by asi nestály bez

jedné české firmy.

„Ale neměli jsme ani dolar na marketing. Tak jsme dali základní verzi k dispozici zdarma a spolehli se, že když se rozšíří, vzbudí to zájem i o placenou ver-zi. Byl to risk, ale vyšel: dnes chráníme nějakých 130 milionů počítačů, 98 procent tržeb máme ze zahra-ničí a náš loňský zisk dosáhl půl miliardy korun,“ říká Rudolf Kučera, který se svým společníkem loni pro-dal menšinový podíl ve firmě za 100 milionů dolarů.

A ještě jeden příklad: Firma roku 2010, kunovic-ká 5M, má nabízení řešení na míru zákazníkům přímo ve své DNA. Vyrábí moderní kompozitové a sendvi-čové materiály a často aktivně zákazníkům navrhuje, že nahradí jejich stávající řešení. „V naší branži nevy-stačíme s tím, že si vytiskneme katalogy a budeme čekat na zákazníky. Naopak, vytipujeme si, kde by se naše materiály mohly uplatnit, a přesvědčujeme zá-kazníky, že se změna vyplatí. A musím říci, že tento aktivní přístup se vyplácí,“ říká Antonín Zelinka, ředi-tel a spolumajitel firmy 5M.

postele pro šejkyVypadá to, že největší úspěchy slaví dnes české

konstrukční firmy – ostatně v mechanice a strojaři-ně jsme vždy byli velmoc. Možná by se mohlo zdát, že dnes se toto odvětví omezilo už jenom na monto-vání součástek do aut pro světové automobilky, ale není to pravda. Češi se dovedli prosadit třeba s ne-mocničními lůžky, což se povedlo firmě Proma Reha, která dodává své postele hlavně do arabských zemí. Prostě nabídli nejlepší řešení. „O mnoha trzích se říká, že jsou náročné, ale v arabském světě je ta ná-ročnost opravdová. Oni mají svou představu, a ne-jsou ochotni z ní slevit. Odmítají byť jen uvažovat o čemkoli, co nesplňuje jejich požadavky. Ale splnit je, to je jen vstupenka do soutěže. Tam pak potkáte konkurenci, která ty požadavky překračuje. Oprav-du, v Emirátech jste v té nejtvrdší soutěži,“ varuje Ra-dek Jakubský z Proma Reha. Arabský trh je speci-fický i v mnoha dalších ohledech, na které musí být evropský podnikatel připraven, jinak ohrozí svůj byz-nys. Arabové kvůli modlitbám klidně na čtvrt hodiny přeruší jednání. Někteří Evropané, třeba Němci nebo

Angličané, to snášejí těžce a dávají najevo netrpěli-vost nebo dokonce rozladěnost. „To nám trpělivým vyhovuje, protože oni s takovým přístupem rychle skončí,“ popisuje Radek Jakubský.

Arabové si vás také pořádně proklepnou, než vám zakázku dají. Několikrát si přijeli omrknout vý-robní závod Proma Rehy, hledali nějakou mouchu. Arabský trh je prostě extrémně náročný, ale za kvali-tu jsou tamní zákazníci ochotní platit. Stačí uspoko-jit jejich přání. „Jenom moc nepropadejte předsta-vě o šejcích rozhazujících petrodolary plnými hrstmi. Peníze mají, i teď, na konci krize. Ale poznáte to je-nom podle toho, že vůbec neslyší na cenový dum-ping. Tím je neohromíte, rozhodně ale slyší na to, že něco uděláte jenom pro ně, na míru,“ radí Jakubský.

Zatímco ostatní výrobci předvedli tamním zájem-cům většinou jen pár modelů, každý ve dvou nebo třech variantách, česká lůžka jsou vlastně stavebni-ce. Dají se sestavit tak, že nemocnice nebo jiný kli-ent dostane přesně to, co od postele potřebuje. Ara-bové ocenili třeba užitečný nášlapný ovladač, který pošle lůžko bez dalšího nastavování do nejnižší po-lohy. To může pacientovi zachránit život, protože tato funkce se používá v případech, kdy selhávají základ-ní funkce organismu a je nutná resuscitace. Ostat-ní výrobci toto řeší jako normální funkci na běžném ovladači, takže musíte v kritickém momentu, kdy jde o život, místo pomoci nejdřív dlouhé vteřiny držet ně-jaký čudlík.

švédi se na nás vytahovaliJeště dál dotáhla inovace a nabídku šitou na míru

na začátku zmíněná firma Pega Hoist, podnik, kte-rý v Česku skoro nenajde odbyt – mají odsud je-nom procento svých tržeb. Zato ve světě se jich bojí všichni konkurenti. Polovinu příjmů dnes mají třeba ze Spojených států a uspěli také na Blízkém výcho-dě. Vyrábějí vysokorychlostní stavební a průmyslo-vé výtahy, které se používají při stavbě mrakodrapů – vozí materiál i dělníky. Takže zase technologie, me-chanika a strojařina. A zase úspěch jako hrom.

14

„Když chcete prorazit v Emirátech, začněte

tím, že si najdete místního partnera. Není to hračka, ale sami prakticky nemáte šanci.“Radek Jakubský, Proma Reha

„Američtí manažeři jsou vždy skvěle připraveni

na jednání a mají vynikající prezentační dovednosti – a totéž očekávají od obchodních partnerů. Takže buďte pekelně dobře připraveni.“Robert Vaněček, Pega Hoist

téma České firmy ve světě

Když byli třeba přizváni k tendru na stavbu nej-vyšší budovy na světě, mrakodrapu Burdž Chalífa, nabídli nejrychlejší výtahy, ale hlavně lepší technické řešení věží. „Byly lehčí, což znamená nejen úsporu oceli, ale také nižší tlak na základovou desku a men-ší nároky na ukotvení ke stavbě,“ vypočítává ředi-tel Pegy Robert Vaněček. Doprava materiálu i lidí je při každé stavbě mrakodrapu zásadní a nikdo ne-chce riskovat problémy. Spolehlivost a pověst doda-vatele proto hraje obrovskou roli. „Tendr byl dlouho na vážkách, a to přesto, že jsme měli skvělé referen-ce z místního trhu. Nakonec nám paradoxně pomohl náš největší konkurent.“ Zástupci švédské firmy to-tiž pomlouvali řešení Pegy jako nerealizovatelné. Za-tím sami vyvíjeli stejné řešení, jaké nabídli Češi, čímž u Arabů jenom potvrdili správnost našeho projektu, ale také uznali náš náskok. „Možná právě tohle roz-hodlo, že jsme zakázku dostali právě my,“ konstatuje ředitel firmy Pega Hoist. A zmíněnou švédskou kon-kurenci nakonec doslova vyštvali z trhů jihovýchodní Asie a v době největšího boomu pak jen do Singapu-ru a Malajsie dodávali na sto výtahů ročně.

Zakázky se jim jen hrnou, dnes se podíle-jí na stavbě mrakodrapů od Emirátů po New York, a dokonce zvedli světovou laťku pro rychlost staveb-ních výtahů. Ostatním výrobcům trvalo tři roky, než se dostali na stejnou rychlost – ale na rozdíl od Pegy jenom s poloviční zátěží. „Klíčem je nalezení správ-né kombinace motoru, převodovky a vyladění ovlá-dacích algoritmů v řídicí jednotce. Zní to banálně, ale asi to nebude úplně jednoduché, když jsme již řadu let jediní,“ usmívá se Robert Vaněček. Světový re-kord typu nejrychlejší výtah přispěje prestiži firmy, k odlišení od konkurence ale stačí i menší inovace.

Skutečným problémem pak ale je, jak své nápady chránit. Globální patentová ochrana je drahá a český patent není ve světě k ničemu. Cestou tedy je být nej-lepší a pořád vyvíjet nová a nová řešení, kterým kon-kurenci natrhnete úsměv. „Než vás pak někdo oko-píruje, vy jste stejně už zase o krok dál,“ říká ředitel Robert Vaněček a přidává příklad, kdy se jim odbyt na americkém a arabském trhu pokusily znepříjemnit kopie z Číny. „Nikoho ani nenapadne uvažovat o čín-ském výtahu pro stavbu nad nějakých dvě stě met-rů. Ale na masovém trhu je to nepříjemná konkuren-ce. Měli jsme v USA zákazníka, který od nás jednoho dne přestal odebírat, a pak jsme se dozvěděli, že začal kupovat čínské kopie našich výtahů. Po pár haváriích se k nám zase pěkně vrátil.“ Nejde jen o bezpečnost, ale také o celkové náklady. Číňané prodávají za ceny o 30–40 procent nižší, ale jejich výtahy potřebují častě-ji výměnu dílů a jsou víc poruchové, což zvýší celkové náklady na životnost jejich výtahu klidně na dvojnáso-bek. Ke všemu se čínská konkurence nesnaží nabízet inovace a výtahy uzpůsobené tomu kterému provozu.

místní parťák to jistíInovace a schopnost plnit všechna přání zákazní-

ka. To je tedy jasný základ českého úspěchu na glo-bálním trhu. Jenže přijít do Ameriky nebo Saúdské Arábie či do Ruska a Asie a nemít po boku někoho, kdo vás doporučí, to je skoro záruka rychlé leten-ky zase domů do Paďous. Všechny firmy, které se na globálním trhu prosadily, se shodují – potřebujete silného místního obchodníka, partnera. Ti správní se mají chovat jako dobyvatelé nových území. Rozesílat nabídku e-maily nestačí, v zahraničí to platí dvojná-sob. Rozhoduje osobní setkání. Takže není divu, že se i tady snáze prosazují malé a střední firmy, které do světa pošlou svého ředitele, než nadnárodní ko-losy, které zastupují najatí manažeři.

Dokonce nestačí, aby obchodníci skvěle ovládali jazyk země, ve které působí, ideální je, když odtam-tud pocházejí nebo k ní mají nějaké vazby. „Na vět-šině trhů platí, že koho neznám, s tím neobchoduji. Lepší v tomto jsou snad jen Američané. Klidně udě-lají byznys i s úplně neznámou firmou – jen si dob-ře ošetří všechna rizika. Rozhodně je však nutné mít místního partnera, pokud dodáváte průmyslová řeše-ní. Ani si neumím představit, kolik by stálo podchy-tit celý americký trh vlastním zastoupením,“ říká Ro-bert Vaněček z firmy Pega Hoist. Jemu se povedlo najít firmu, která kdysi sama výtahy pro mrakodrapy vyráběla a byla na trhu ve své době jedna z největ-ších. Dnes americkým stavebním firmám doporučuje české řešení. „V Americe je na 14 tisíc průmyslových výtahů pro elektrárny, rafinerie, ropné nebo vrtné plošiny... A co dvacet let se tyto výtahy obměňují. Nějakých sedm tisíc z nich dodal náš nynější part-ner – a teď místo nich nabízí naše. Umíte si předsta-vit, co je to za výhodu?“ rozplývá se ředitel Pegy. ¶

www.5m.cz www.pega-hoist.com

www.promareha.cz

15

„My Češi umíme zadání doladit. Nehledáme, jak si

přání klienta ohnout tak, abychom to mohli udělat jako minule. Hledáme cesty, jak to udělat nejlépe. Ještě lépe, než by se zákazník vůbec odvážil pomyslet.“ Robert Vaněček, Pega Hoist

nějakou past, která může nečekaně sklapnout a zlomit vašemu byznysu vaz, má skoro každý národ a kultura. Samozřejmě předpokládáme, že vás dobře naučili anglicky, nosíte pěkný

oblek, kravatu, jste slušní, zdvořilí a kamarádíte se se správnými lidmi. Když ale překročíte české hranice, začíná diplomatická hra na tradice a zvyklosti. A ta nemusí být vůbec příjemná. I když slunné stránky by se taky našly. V Mexiku třeba nemusíte chodit na schůzky včas a v Japonsku můžete při rýmě beztrestně popotahovat i v zasedačce u šéfa.

asie

panák hadí krve na mužnostV některých zemích potřebujete k úspěšnému ob-

chodování silný žaludek. Nejedná se přitom o žád-nou metaforu. Třeba v Číně není nic divného, když vám na jednání dají dvě sklenice na posílení mužnosti. V jedné bude hadí krev, v druhé hadí žluč. Obchodní-ci tím Evropanům vzdávají poctu, odmítnutí by je ura-zilo. Někteří čeští podnikatelé říkají, že hadí žluč ješ-tě ujde. Co třeba sníst psí maso? Ne, ani to prý není

to nejhorší, co může Čecha na obchodní cestě v Asii potkat. Opravdu „nechutná“ je prý čínská angličti-na. Lingvistický labyrint, ve kterém se snadno ztra-títe. „Do Číny se vyplatí vzít prostředníka, který umí čínsky a zná místní zvyklosti,“ radí Soňa Gullová, kte-rá přednáší na Katedře mezinárodního obchodu praž-ské VŠE. Místní prostředníky si ale radši nenajímej-te. Může se totiž stát, že vám geniální nápad ukradne a prodá konkurenci. „I když podepíše, že nebude pra-covat pro konkurenci, nemusí to dodržet. Konkurenč-ní zahraniční firma ho může snadno přeplatit,“ varu-je Gullová.

smlouvejte, ale ne na prstechV Asii také úplně jinak počítají na prstech, lépe jim

čísla napsat. A pozor na vizitku! Vždy si ji důkladně prohlížejte, ačkoliv na ní není nic zajímavého. Na to hlavně v Číně hrozně dají. Často tu používají přezdív-ky, oslovujte je proto radši prvním jménem na vizitce, to je s jistotou příjmení. Jestli se vám líbí smlouvání na tržišti, tady budete v ráji. V Číně stejně jako v arab-ských zemích se smlouvá hodně. Abyste se dobrali ký-žené sumy, je třeba na začátku nabízenou cenu nadsa-dit o 30, někdy dokonce až o 50 procent.

hodláte prorazit na trh v cizině? tak prosím neignorUJte kUltUrní zvyky taměJších obchodních parťáků, ať neletíte domů s prázdnoU. zahoďte nUdné přírUČky. poradíme vám, kde Je vhodné svléknoUt se do naha a hUpnoUt s manažery do saUny, Jak správně připíJet na rUské obchodní pitce nebo kde rozhodně nechodit vČas.

16

téma České firmy ve světě

Jakmile odstartuje letadlo, zapomeňte, v čem jste

vyrůstali, a buďte připraveni na cokoliv.

17

18

téma České firmy ve světě

V Latinské Americe se soumrakem obchodní jednání nekončí, často teprve dostává ty správné grády.

zouvejte se, nesmrkejte a neukazujte zubyI ve sterilním Japonsku si můžete užít legraci.

Když tamní zvyky popletete, budete určitě za hrubého moulu. Ve společnosti pokud možno vůbec nesmrkej-te, naproti tomu popotahování je prý v pohodě. Před každým vstupem do interiéru či na zvýšenou podlahu zkontrolujte, zda se není potřeba zout. Boty se zou-vají i před vstupem do zkušební kabinky v módním obchodě. A když se dáma směje nebo vzrušeně mlu-ví, měla by si dát ruku před ústa. Neměly by jí být vi-dět zuby.

evropa

k podpisu došlo… v sauněSkvěle mu padnul oblek, pochvaloval si, že jednání

začalo včas, dokonce se každý z jeho společníků do-stal ke slovu. Přesto český podnikatel odjížděl z jed-nání zaskočen. Ne, nemusel sníst hada, tentokrát byl mnohem blíž – ve Švédsku. Jednání skončilo společ-ným odchodem do sauny. Přetopená místnost, kde jsou si všichni rovni, je pro Seveřany něco jako modli-tebna. Jinak se tu obchodní zvyklosti moc neliší. Mož-ná ještě víc než Češi milují, když schůzka začne včas a při jednání se mluví věcně a stručně.

pohov! máme siestuDůležitost času chápe každý národ jinak. Zatím-

co Švédové nebo Němci chodí na schůzky na chlup přesně, Italové, Španělé, ale třeba také vzdáleněj-ší Indové si s nějakou tou minutou navíc hlavu ne-lámou. Ale pozor! Jestli jste se opozdili vy, nedaru-je vám to nikdo z nich. V jižních zemích, kde jsou důležitější spíše vztahy mezi lidmi než čistý a rych-lý zisk, nejenže chodí pozdě na jednání, ale hlavně se neplní včas ani sliby vyplývající z kontraktů, jako jsou platby nebo termíny dodání. V jižních státech si od 13. do 16. hodiny můžete dát pohov. Kvůli klimatu se tady dodržuje siesta, na kterou si místní nenecha-jí sáhnout za žádných okolností. Nejhorší kombinaci mravů musí zažívat Němci při obchodování s Mexi-čany. Zatímco v Německu máte smůlu, když přijdete na schůzku pozdě, v Mexiku je dochvilnost chápána jako slabost. Přesností dáváte najevo, že se na ob-chod nějak moc třesete, a druhá strana se na vás dívá s nedůvěrou.

dárky Je paradoxní, že ještě větší nedůvěru můžete

v Německu či Rakousku vzbudit tím, když přinese-te nějaký dar. Budou si myslet, že se jim chcete vetřít do přízně, což upřímně řečeno chcete, protože po-třebujete uzavřít obchod. Nebo to budou považovat za dost buranský pokus o úplatek, což ale vaše šan-ce taky nezvýší. Jiné národy, jako třeba Rusové, Po-láci, Slováci, Indové nebo Číňané, ale dárky naopak velmi rádi přijímají a taky je rádi dávají. Stačí se pros-tě podívat, do které země cestujete, a podle toho uvi-díte, jestli máte do kufru přibalit lahev Becherovky nebo sadu českého skla.

nevstUpUJte na tenký ledřecko nepitvejte jejich vztahy s turkyanglie nežertujte o královské rodiněrakousko nevytahujte jména jako adolf hitler, Jörg haider nebo kurt Waldheimarabské státy pozor na náboženská témata a narážky se sexuálním podtextempolsko nežertujte o katolícíchČína pozor na lidská práva, autorská práva, tibet, tchaj-wanJaponsko zapomeňte na slova karoši (smrt z přepracování) a dovolená

19

Ve chvíli, kdy se v Rusku objeví na stole první lahev, začněte si připravovat slavnostní přípitek. Určitě na něj dojde.

latinská amerika

naučte se hity osmdesátekStává se, že se jednání přesune ze studené zase-

dačky do obýváku v domě jednoho ze šéfů. Místo la-dění termínu podepsání smlouvy se pak třeba budete bavit s jeho ženou, jak nejlépe usmažit rybu. Velmi po-hostinná je celá Latinská Amerika, obchodníci tu zvou své hosty na bankety, večeře, do klubů nebo na karao-ke. Tady je normální, že se obchodní jednání konají ve-čer, často i u někoho doma, což je vždy spojeno s hos-tinou a v případě opravdu dobrého byznysu i pijatikou. Ve Venezuele se dokonce na večerním „jednání“ dívají nelibě na toho, kdo sedí a usrkává vodu. Naštěstí vět-šina českých obchodníků nemá s ochutnáváním alko-holu v jakýchkoli dávkách problémy. V pokročilejší fázi schůzky však dbejte na kultivovaný projev při karaoke. Ačkoliv vám to možná připadá legrační, místní do zpě-vu dávají celé srdce.

to se vyřeší, „maňana“Na jihu amerického kontinentu i v arabských ze-

mích sice spolu můžete v objetí zpívat v karaoke baru, ale když dojde na problémy, po vašem parťákovi z pě-veckého duetu jako by se slehla zem. Tady rádi problé-my odsouvají. Často za pomoci kouzelných slovíček „boukra“ nebo „maňana“. Obojí v překladu znamená zítra. Jde však většinou o zdvořilou formu odmítnutí. V těchto kulturách se neodmítá přímo, spíše se to ně-jak zamluví.

tichá pošta tu funguje nejlípPro Evropany je také dost nepříjemné skákání do řeči,

které je ale v arabských zemích nebo na jihu Ameriky po-važované za zcela normální. Naopak za úplně nenormální berou pomluvy všeho druhu. „Hlavně kritiku členů rodi-ny, svých kolegů a hlavně nadřízených nebo obchodních partnerů. Latinoameričané z jednoho oboru udržují kon-takty, často se navštěvují, pokud si uděláte ostudu v jed-né zemi, je pravděpodobné, že to do rána bude vědět celý jih kontinentu,“ směje se Soňa Gullová.

rUsko

kompromisy nechte na jindy„To ale byla klika, že se tenkrát ten Sovětský svaz

rozpadl,“ prohlásíte napůl žertem a máte zaručeno, že z dobrého obchodu sejde. Jste totiž v Rusku a téma SSSR raději během obchodování nerozebírejte. Ruso-vé jsou totiž velmi hrdí i na tu část historie, za kterou by se jiné národy propadly hanbou. I když jsou to Slo-vané stejně jako my, mají jinou náturu. Obchod napří-klad skončí kompromisem, Češi se zaradují, že nemusí nic dál řešit, a dají si pár panáků na zdraví. Ale Ruso-vé? Taky si dají několik panáků vodky, ale kompromis je pro ně prohra. Slabost, která se příště nesmí opakovat.

ohákněte sebe i vizitku„Ruce si v Rusku podávají pouze muži mezi se-

bou. Na začátku jednání se vyměňují vizitky, které bý-vají velmi kvalitní. Ruští obchodníci i podnikatelé si to-tiž potrpí na image svou i své firmy,“ vysvětluje Soňa Gullová a dodává, že kdo chce v matičce Rusi něco dokázat, musí se patřičně oháknout. Značkové oble-čení a boty, to je základ, bez kterého se s vámi nikdo vlivný bavit nebude. ¶

na zdoroviepodle rusů jen beznadějní alkoholici popíjejí vodku bez přípitků. pronášení ruských přípitků se řídí nepsanou, ale pevně vžitou eti-ketou. právo prvního přípitku zpravidla náleží hostiteli. druhý pří-pitek pronáší nejváženější host, například obchodní partner nebo významná návštěva. váhat s pronesením přípitku, nebo výzvu dokonce odmítnout, by bylo považováno za velkou nezdvořilost až urážku. naopak se cení, když host-cizinec promluví v ruštině, byť by šlo jen o několik slov. od společnosti se mu dostane většího uznání, než kdyby pronesl brilantní přípitek v angličtině. připíjí se na hostitelovu štědrost, na vděčnost hostů, na moudrost rodičů, na krásu přítomných dam, na finanční prosperitu a zdraví všech u stolu nebo třeba i na světový mír...

andae. acea vent fUgia nihit faceaqUid qUas alia cor aUtem. volesectUr?ne nos accae veleste exceatia simillor modit ernatessi nonseqUo qUi Ut verspictiisi cores dest acerUm ventUr asserferUm aUte dolores tiatis qUaecerio. epercimUst, et rem volUptat aUt qUUnt aUt verest ent qUaeper

chcete-li se svým byznysem Uspět v zahraniČí, mUsíte být ve správnoU dobU na správném místě. správná doba Je právě teď, zbývá naJít to místo. přinášíme pár tipů, kam a s Jakým drUhem podnikání zamířit.

20

brazílieEnergetika

uplatní se výstavba malých vodních elektráren nebo plynové termoelektrárnyTěžba surovin

důlní a dobývací technikaSlužby

mistrovství světa ve fotbale 2014, olympiáda 2016Elektrotechnika

zařízení pro potravinářskou výrobu

mexikoDopravní infrastruktura

komponenty pro železnice a metro, telekomunikační systémyŽivotní prostředí

spalovny a třídírny odpadů, čističky, zalesňování, výroba biopalivInformatika

včetně spolupráce na třetích trzíchChemikálie

související s rozvojem zemědělské výroby, zdravotnická technika a léky

indieDoprava

vybavení letišť, železnic, malá letadla, lokomotivy, vagonyVodohospodářství

úprava vody a její recyklacePotravinářský průmysl

úpravy potravin pro další prodejŽivotní prostředí

ekologické projekty

UsaITvývoj softwaru, firmy musí rychle zareagovat v silné konkurenciBiotechnologienejrychleji se rozvíjející obor v USAVýroba plastůobor, který také rychle roste, chytají se tu i malé firmyVýroba na zakázkuplatí pro všechna průmyslová odvětví a služby

téma České firmy ve světě

země zaslíbené

21

ČínaOdpadové hospodářstvísběr, recyklace, likvidace, ukládáníDopravní strojírenství a infrastrukturazlepšování dopravySlužbyoblast cestovního ruchu, rozvoj nemovitostí, poradenstvíVodní zdrojeúpravny pitných vod a čistírny

ruskoStrojírenstvíinformační, bio- a nanotechnologie a související vybaveníZemědělství a průmyslnové technologie zpracování produktů a výroby potravinStavebnictvívýroba materiálu, nová stavební technika a technologieZdravotnictvímoderní zdravotnická technika a přístroje

indieDoprava

vybavení letišť, železnic, malá letadla, lokomotivy, vagonyVodohospodářství

úprava vody a její recyklacePotravinářský průmysl

úpravy potravin pro další prodejŽivotní prostředí

ekologické projekty

str. 22–39

23

Libor Pešek

Vztekáním nikoho

nezaujmeterozhovor

neVinnost a Věc makroPuLos

berLín a dejVicekulturní tipy

24

38

Libor Pešek se v rozhovoru o tom, jak se řídí orchestr a jak se v takové bandě muzikantů prosazuje vlastní názor, přiznal, že ho bolí ruce. když jsme pak ale byli na zkoušce mahle-rovy symfonie tisíců, lítala mu tak-tovka pěkně vysoko. bolest nebolest.

inVestor a jeho

architektarchitektura

32stavíte dům nebo to plánujete? a už vám třeští hlava z toho, že si archi-tekt za vaše peníze maluje nebo dokonce staví pomníček, ve kterém pak ale budete muset žít vy, a ne on? a přitom to tak vůbec být nemusí. může to klidně i klapat.

nad touhle rubrikou jsme se v re-dakci přeli do krve. udělejte si před daněmi o víkendu volno a zajdětě do kina na hřebejkovu nevinnost a do národního na Věc makropulos. schválně, co u vás vyhraje. u nás to byl nakonec biják, ale o fous. a kdyby nic z toho – tak zkuste jiný tip.

ztratili jste na chvíli ostražitost a slí-bili jste manželce nebo milence, že s ní půjdete do kina? Pak vás nejspíš čeká hodina a půl sladkobolné limo-nády s přihlouplým happy endem. jediná šance, jak to v kině vydržet, je vybrat film, ve kterém jsou alespoň fešné herečky. Pár jsme jich pro vás vybrali.

jak Přežít romantickou

komediifilm

30

24

Kultura & design Rozhovor

text: Jana Kománková, foto: Antonín, Michael a Wayne Kratochvílovi

Když si začnete světoznámého dirigenta Libora Peška googlovat, dozvíte se i to, že o panictví přišel v osmnácti. Sám se diví: „To jsem někde řekl?

Kdo to dal na internet?“ V šestnácti už ale dirigoval orchestr, svůj vlastní big band. To, že mu vášně rozhodně nechybějí, dokazuje celý

život – miluje auta, jazz, střílí, jezdí po světě. Média do omrzení opakují, že dirigoval v Británii, dostal řád od královny a že je to hvězda. Jak

ale hvězda klasické muziky řídí orchestr? Jak vnutí svoji představu takovému týmu? A pomáhá v tom intuice, nebo spíš bič?

VzTeKáníM niKoho nezAuJMeTe

25

ČeSKý náRodní SyMfonicKý oRcheSTR

„domovský“ orchestr Libora Peška. na české hudební scéně působí už 18 let. Kromě tradič‑ní abonentní sezony, věnované především vážné hudbě, pořádá už sedmým rokem letní festival Prague Proms, na který zve přední světové osobnosti. Vedle klasiky i z oblasti jazzu nebo tzv. vyššího populáru. Často na‑hrává filmovou hudbu a doprovází světové interprety při jejich vystoupeních v Česku. ČnSo často vyráží do zahraničí, kde vystu‑puje na renomovaných scénách a doprovází výrazné sólisty – napří‑klad italského tenoris‑tu Andreu Bocelliho. orchestr natočil ně‑kolik desítek cenných klasických i jazzových cd, ať už pro japonskou značku Japan Victor nebo pro vlastní label out of the frame. za všechny uveďme dokončovaný komplet Mahlerových symfonií. Český národní symfo‑nický orchestr, vedený Janem hasenöhrlem, je financován výhradně z privátních zdrojů.

Všude se o vás píše, že jste dostal od britské královny řád Knight commander of the order of the British empire. Čím jste si ho zasloužil? To v nejmenším netuším. Opravdu nevím, v čem moje „zásluhy o britské impérium“ vlastně spo­čívají. Snad se tu projevila tradiční britská vděč­nost těm, kteří v Británii nechali kus práce. Ne­čekejte ale, že jsem nějaký rytíř. Královna mi řád ostatně předala v Rudolfinu o přestávce slav­nostního koncertu a ne někde na hradě.

Jaký je rozdíl mezi tím vést třeba britský orchestr a orchestr český? Rozdíl tam je a ne malý. Britové třeba jsou k sobě o dost tvrdší a nestěžují si. Jsou zvyk­lí pracovat. Nejen do práce chodit, ale pracovat na sobě. A přitom život hudebníků není v Britá­nii o nic lehčí než u nás. Spíše naopak. Nemají zdaleka tolik jistoty jako čeští muzikanti a obec­ně umělci. Ale i tady se najdou lidé, kteří vědí, že bez dřiny to nejde. Mám hroznou radost, že v Českém národním symfonickém orchestru vládne u mnoha kolegů mentalita, kterou znám třeba právě z Británie. Je to asi i tím, že nekou­káme, kdy co od koho dostaneme, ale musíme se opravdu snažit. Naše existence závisí bez­prostředně na našem výkonu a nasazení. Jestli publikum zaujmeme, přilákáme, nebo ne.

orchestry jsou samý chlap

To je na umělce dost konkurenční vidění světa. nedrtí pak hráče zbytečně myšlenky na úspěch a neodvádí je od kumštu? Myslím, že ne. Bráníme se tomu třeba humorem. Mám vyzkoušené, že nadhled a humor jsou ide­ální prostředky, jak udržet každou lidskou spo­lečnost nebo komunitu, jako je třeba orchestr, v chodu. A hlavně v rozumných mezích, aby ne­propadla mamonu, přílišnému odbornictví či ji­nému extrému. Je to jako blahodárný olej, který promaže zadrhnuté panty a jede se dál.

Mě pořád zajímá to prosazování se. Vy jste se musel prosadit, jinak byste neuspěl ve světě. Prosadí se talent sám? Samo se neprosadí nic. Ani v umění. Můžete mít jakkoli velký talent, ale když nemáte příleži­tost, tak ten talent zůstane doma. Nerozvine se. Třeba zrovna u dirigenta je to těžké. Každý chce zkušeného dirigenta, ale kde tu zkušenost máte vzít, když vás nikdo jako začátečníka nechce? Pak si musíte najít cestu, jak se prosadíte. Jak na sebe strhnete pozornost, jak ukážete, že ve vás něco je a že si šanci zasloužíte. Třeba se přihlásíte na dirigentskou soutěž nebo si založíte komorní soubor a díky němu se dostanete do povědomí. Já jsem šel tou druhou cestou. Diri­gentů je prostě moc. Nemůžete čekat, že si vás někdo všimne jen tak.

Vážně by se tu dalo dirigenty dláždit? Rozhodně jich je víc, než byste čekali. Každý, kdo ten obor vystuduje, chce dirigovat velké or­chestry. Ale jenom malému procentu se to po­vede.

Je to třeba důvod, proč je tak málo žen, dirigentek? chlapi se umí prosadit líp? Znám dirigentky, které jsou skvělé, a smekám před nimi. Ale mám dojem, že na rozdíl od spo­lečnosti jako takové v klasické muzice všechno stojí ještě víc na atavismech. Klasická hudba je hodně maskulinní. Orchestry ještě nedávno bý­valy skoro výhradně pánské kluby. Už je to lep­ší, ale někde najdete pořád hodně machistickou atmosféru. A takové orchestry se samozřejmě snáze podřídí zase muži než ženě. Doufám, že se to už mění. Ženy s taktovkou mají budouc­nost a jejich chvíle přijde. Kvality na to mají. Jde jenom o to, aby je někdo angažoval.

Muzikanty neurážejte

hostujete u orchestrů, které potkáte třeba jen na krátký čas. na nastudování jednoho večera, jedné skladby. Jak to vypadá, když se před takové cizí těleso postavíte poprvé? zvete hráče nejdřív na pivo, abyste se seznámili, nebo přijdete a rovnou jim rozdáte noty? Každá první zkouška s orchestrem je sázka do loterie. Natožpak s orchestrem, který dirigent nezná. Vzájemná důvěra se musí vytvořit do­slova během několika desítek minut, pak už by mohlo být pozdě. Pro dirigenta je lepší, když moc nemluví a dá souboru možnost se roze­hrát. Společně se zaberete do muziky, občas zastavíte, opravíte hráče jenom v okamžicích, které jsou objektivně nutné, což obě strany vel­mi dobře vědí. Je lépe soustředit se na technic­ké aspekty hudby a příliš nemluvit o umění.

Kultura & design Rozhovor

Zbraň v sobě nese smrt. Je to pro mne až filozofický předmět, nejen hračka na střílení. Když s ní chcete zacházet, musíte vědět, že za ni máte odpovědnost.

www.cnso.cz

www.pragueproms.cz

LiBoR PešeK (1933) šéfdirigent Českého národního symfonického orchestru. Vrcho‑lem jeho kariéry je desetileté působení ve funkci uměleckého ředitele a šéfdirigenta Králov‑ského filharmonického orches‑tru v Liverpoolu. V Anglii se významně zasloužil o propagaci české hudby, zvláště díla svého oblíbeného Josefa Suka. dodnes ho trochu mrzí, že se nestal pi‑lotem. Kromě hudby rád zahálí, bloumá a věnuje se na dirigenta neobvyklým činnostem, jako je třeba střelba. „Mám několik revolverů, pistolím nedůvěřuji. Střílím na terč. na zvířata ni‑kdy!“ řekl při našem setkání.

A co když se to nepovede, když si s orchestrem nesednete? Musíte to přežít. Výsledek se stejně dostaví. Ale není to zrovna radostná práce. Samozřejmě, že dirigent vždy prosadí svoji vůli.

Jak třeba? Vyhecuje pražské symfoniky, že v Brně hrají Janáčka líp? Konfrontace je samozřejmě jedna možnost. A funguje. Ale chce to humor. Když se musíte orchestru dostat na kobylku, použijete všechny možné psychologické zbraně, cukr i bič. Já se vždycky snažím přimět hráče k tomu, aby je to bavilo. Na té práci je to pak vidět.

Říká se o vás, že dovedete dostat z orchestru „něco navíc“. co to je? Čím to děláte? drilem, diktátorstvím, nebo je to intuice, zkušenost?Hlavně jde o vztah s orchestrem. Dirigent musí vytušit, rozpoznat meze, za které se ten kte­rý orchestr už nedostane. Výtky jim pak musí sdělovat způsobem, který neurazí. Vztekat se a urážet, tím nikoho nevyhecujete k lepšímu vý­konu. Zvláště ne u nás. To vám spíš práci ješ­tě zkomplikuje. Naopak neuškodí trocha chvály, když se něco povede.

Potkal jsem sponzory, kteří nikdy nebyli na koncertě

Jak to tak poslouchám, v dirigentovi musí být i kus manažera. Rozhodně. Ono to má dvě roviny. Jednak mu­síte být schopný velmi citilivě vést samotný or­chestr, aby ten spletenec většinou výrazných in­dividualit fungoval jako celek. O tom už jsme mluvili. Ale také tady je druhá stránka – aby or­chestr fungoval jako podnik, aby měl koncer­ty, turné, publikum, sponzory... Měl jsem v živo­tě štěstí, že jsem se jako šéf orchestrů většinou setkával s vynikajícími manažery. Takže moje role byla v této rovině vesměs společenská. Musím se potkávat se sponzory, což je většinou příjemné a dokonce poučné, protože klasic­kou hudbu podporují lidé, kteří k ní nějaký vztah opravdu mají. V tomto smyslu je Český národní symfonický orchestr pravým požeháním, přede­vším proto, že jsme tělesem soukromým, a tedy nezávislým na veřejných penězích. Všechno se odvíjí od vztahů se sponzory a ty máme kupo­divu celou dobu naší existence opravdu skvě­lé. Zázrak.

Mahler. V době, kdy jsme připravovali rozhovor, se Libor Pešek chystal na provedení a nahrávání slavné Mahlerovy Symfonie tisíců.

Pardon, ale nezdá se mi, že by financování orchestrů byla taková selanka. To je tady tolik podnikatelů, organizací, spolků a já nevím koho, kteří rádi podepíšou šek pro orchestry? Problémy s penězi má každý orchestr. V Ame­rice všechno platí soukromníci. Tam jsou boha­tí mecenáši, kteří ten šek podepíšou a vytrhnou orchestr z dluhů.

co z toho mají? Společenskou prestiž. Dostává je to do jiných kruhů. Když vybudujete koncertní sál nebo sponzorujete známý orchestr, tak jste v progra­mu jejich koncertů na prvním místě. Ve všech programech si nejdřív přečtete, že pan ten a ten spolu s panem tím a tím pomohli orchestru... Jde hlavně o prestiž. Ale někteří z nich mají mu­ziku i rádi.

A u nás to chodí jak? U nás je to hodně podobné jako v Anglii. Část peněz jde od státu, od města, ze společných peněz. Část od korporací, spolků, které pomo­hou. A třetinu musíte vydělat v kase. Český ná­rodní symfonický orchestr je závislý na sponzo­rech, takže my jsme jakoby v horší situaci, ale musíme se snažit a to nám, myslím, dává zase jiné rozměry. Když jste totiž zajímaví, dobří a lidé na vás chodí, máte prestiž a sponzoři se nebo­jí s vámi spojit své jméno. V Anglii jsme chodi­li na obědy, na večeře se sponzory a vždycky to klaplo. Osobní kontakt rozhoduje. Oni vidí, že orchestr není muzeum. A potom, když přijdou do koncertní síně, tak jsou často překvapení. Měl jsem třeba s několika sponzory oběd a uká­zalo se, že nikdy na koncertě nebyli. Když po­tom přišli, žasli, jaká je to záležitost.

Řemeslo se naučíte od machrů

začínal jste v divadle e. f. Buriana. To bylo nějaké mladické tápání, nebo recese? nebo jste tehdy ještě nechtěl dirigovat velké symfonické orchestry? Co vy všechno nevyšťouráte. Byla to spíš dr­zost než recese. On tam dělal můj spolužák z gymnázia, Miloš Forman. Soubor divadla vždy v pondělí nehrál, scéna byla volná. Takže my jsme jako dva kluci, kterým bylo 17 a 18 let, každé pondělí celý rok hráli Baladu z hadrů od Voskovce a Wericha. Samozřejmě se skvě­lou hudbou Jaroslava Ježka. Byla to nesku­tečná amatérská opovážlivost, která nás bavila a okouzlovala, a dodnes na ni rádi a s úsmě­vem vzpomínáme.

Takže vidět vás v té době jako vzorného kloučka, co chodí do houslí a je jisté, že jednou bude slavným dirigentem, to je asi naivní. To rozhodně. Už jenom proto, že jsem chodil na klavír. A později jsem byl taky jazzový trom­bonista. Stát se dirigentem symfonické hud­by mě vlastně napadlo až po maturitě. Do té doby jsem byl jako student kapelníkem své­ho big bandu. To mě hrozně bavilo, naplňova­lo a uchvacovalo. Bylo to skvělé třeba pro pře­konání puberty, mít takovou věc, jako je vlastní big band.

Pak jste se ale rozhodl pro taktovku. Kdo byl vaším učitelem? Václav Neumann. Mně bylo 18 a jemu 31 let. Myslím, že si zpočátku o mém nadání příliš ne­myslel, ale později se všechno změnilo a sta­li jsme se velmi dobrými kolegy, chvílemi i přáte­li. V 80. letech mě jmenoval druhým dirigentem České filharmonie. Byl to gentleman a mys­lím, že právě jemu psychologie a komunikační schopnosti vůbec nechyběly. Umožnil mi něko­lik velkolepých projektů pro Supraphon, na­příklad nahrávky děl Josefa Suka či společný komplet symfonií Antonína Dvořáka v provedení České filharmonie a Královského liverpoolského filharmonického orchestru. S šéfem Neuman­nem jsme spolu absolvovali několik zahranič­ních turné. Byl mistrem velkých forem, malířem fresek, který někdy s lehkým nadhledem radě­ji obětoval detail celku.

Mít v pubertě vlastní big band bylo skvělé. Hrozně jsem si to užíval.

PAdLo PŘi foceníco si povídají světoznámý dirigent a světoznámý fotograf, když je na hodinu zavřete v dirigentově půdním bytě? Strčili jsme mezi ně na chvíli diktafon.

Libor Pešek: Vy jste žil taky v holandsku. Já jsem tam byl pár let po roce 1969 šéfdirigentem v Leuwardenu.Antonín Kratochvíl: Já tam, mistře, zdrhl. Tam jsem se naučil fotit. LP: Já se tehdy vrátil. A odkud vlastně jste? AK: z Lovosic.LP: Můj táta byl z Terezína. Ten kraj moc dobře znám. Pardon, že se tak vyptávám, ale nějak je pro mě čím dál tím víc podstatné vědět, odkud lidi jsou. AK: Každej musíme vědět, co jsme zač. hlavně, když kolem nás je všechno v takovým fofru. Abychom se neztratili sami sobě. LP: Vždycky jsem se smál švejkovi, jak na všech vyzvídá, odkud jsou. co je mu do toho. Každý je přece odněkud. Ale jak jsem starší, čím dál víc mě zajímá, odkud a z čeho lidé kolem mě vzešli, a co jsou tedy zač.AK: (ke svému synovi): drž tu desku pořádně... (zpátky k Liboru Peškovi): Tady tenhle mlaďoch neví, z čeho vzešel. To už je Amík.

Kultura & design Rozhovor

Jsou vzory a učitelé ve vašem oboru zásadní? Sledovat machry při práci je jediná cesta, jak se naučit řemeslo, tedy i dirigování. Mne tře­ba ovlivnil italský dirigent Antonio Pedrotti, kte­rý v 50. letech hostoval u České filharmonie. Ukázal mi, že i vážná hudba může mít dynami­ku a šarm. Byl živelný, strhující. Ital. Velkorysý Karel Ančerl tehdy zval do Prahy k České filhar­monii opravdu velké hvězdy a to bylo skvělé pro nás mladé. Chodili jsme do všech jejich zkou­šek i koncertů. Velká škola.

A co psychická příprava? Jako laik se vždycky na koncertu divím, jak si to všechno dirigent pamatuje? Jak se soustředí na takový výkon při živém koncertu? Záleží na nadání. Zbytek musíte dohnat pílí a soustředěním. Dirigent není nějaký rozevlá­tý snílek, který máchá taktovkou. Většinu prá­ce stavíte na totálním soustředění. Já se třeba učím přímo z partitury. Hudbu k danému dílu si poslechnu jen pro kontrolu. Soustředění – a to bych rád zdůraznil – považuji za vůbec nejdů­ležitější prostředek v jakémkoliv oboru lidské­ho počínání. Je to všemocný lék na slabá místa dnešní civilizace. Promiňte, že kážu.

Píše se o vás, že máte schopnost „příkladné ekonomie pohybu“. Jak je to vlastně s dirigenty a pohybem? někteří na koncertech předvádějí doslova gymnastické výstupy. Potřebujete kromě soustředění pro tu práci taky sport? Být v kondici? Sport mě nikdy nebavil, zvláštně pak ne kolek­tivní hry. Nejsem soutěživý. Pokud cvičím, je to série cviků na posílení svalů kolem páteře, je­jíž operaci jsem podstoupil před 40 lety. Jsem ale nedbalý a měl bych cvičit víc. Dirigování samo zatěžuje víceméně pouze paže, a s rame­ny máme my všichni starší potíže. Tomu často vděčíme za takzvaná „úsporná gesta“, která ně­kteří kritici považují za zralost dirigentského pro­jevu. Kdyby věděli... ¶

Mistři. Na focení Libora Peška s Antonínem Kratochvílem bylo znát, že je to baví. Dirigent ochotně pózoval ve svém bytě i na zkoušce.

ČNSO zatím od Vodafonu stačily telefony, volání a VPN. Ostatně nemusíte odebírat služby za statisíce, abyste byli váženým klientem.

na vlastní uši

30

Kultura & design film

text: Jiří Holubec, foto: archiv, Profimedia

Hlavní překážkou, se kte­rou se budete muset vypo­řádat, je výběr filmu. Vy bys­te samozřejmě hlasovali pro něco, kde je hodně akce, na­pětí a nezávazného sexu. Vaše manželka nebo milen­ka ale neústupně trvá na fil­mech, ve kterých se tři čtvrti­ny času protlachá, zbytek pak probrečí a chlapi místo graná­tů a ostrých hlášek nesmyslně hází prstýnky do šampaňské­ho. Dají se tyhle slaďárny vů­bec přežít? Snad ano, musíte ale vybrat takový kousek, ve kterém je alespoň na co, re­spektive na koho, se koukat. Máme pro vás pár tipů. ¶

neVíTe SPoLu S PARTneRKou, co S nAČATýM VeČeReM? JeSTLi neJSTe zAMiLoVAní PuBeRťáci, KTeRýM Je VíceMéně Jedno, co zRoVnA Běží nA PLáTně, PATŘí náVšTěVA KinA Mezi VůBec neJhoRší náPAdy.

Jak přežít romantickou komedii

CizinecNalákejte manželku na Johnnyho

Deppa a sami si užijte smyslné rty a ladné křivky Angeliny Jolieové.

VarietéV tomhle filmu se sešly sexbomby hned dvou

generací. Drze svůdná Christina Aguilera a šmrncovní Cher, jejíž arménské geny a američ-

tí plastičtí chirurgové úspěšně bojují s časem.

31

Hlavně nezávazněNatalie Portmanová většinou hraje komplikované a oduševnělé krásky. Konečně jí někdo dal roli holky, která nic neřeší a zajímá ji jen sex.

Hop Kaley Cuoco se jako modelka

živila už v šesti letech. Od té doby nám trochu vyrostla.

Exmanželka za odměnuVe světě, kterému vládnou silikonová prsa, botoxové rtíky a boky po liposukci, je přirozená krása, šarm a inteligence Jennifer Anistonové zatraceně sexy.

32

Kultura & design Architektura

text: Martin Verner, foto: archiv

TugendhAT V BRně, PRAžSKá LooSoVA ViLA neBo TŘeBA ViLA AdoLfA BAueRA V LiBodŘicích. zA PRVní RePuBLiKy Si PodniKATeLé nechALi STAVěT nAdČASoVé ARchiTeKTonicKé SKVoSTy. Ti dnešní Si VěTšinou PoŘídiLi TyPizoVAné oBLudnoSTi, KTeRé zeSTáRLy JešTě dŘíV, než nA nich zASchLA MALTA. RozhodLi Se ToTiž ušeTŘiT nA ToM neJPodSTATněJšíM, nA ARchiTeKToVi.

Mladí novomanželé z bohatých textilních rodin Greta a Fritz Tugendhatovi dostali na kon­ci dvacátých let minulého století jako sva­tební dar krásný stavební pozemek s výhle­dem na centrum Brna. Oslovili německého

architekta Miese van der Rohe a dali mu naprostou tvůr­čí svobodu. Navíc ho ještě ponoukali, aby použil ty nej­větší technické vymoženosti a nejlepší materiály. Za ko­nečné náklady na Tugendhatovu vilu by se tehdy dalo postavit deset nájemních domů. Místo toho vznikla nád­herná stavba, která byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO a úspěšný anglický spisovatel Simon Mawer o ní napsal román Skleněný pokoj nominovaný předloni na prestižní Man Bookerovu cenu.

Případ extrémně bohatých, vzdělaných a progresiv­ních Grety a Fritze byl samozřejmě i na prvorepublikové poměry výjimečný. Takhle velkorysé projekty se běžně u nás nedělaly. Osobité vily si ale stavěli i menší a střed­ní podnikatelé. Moc dobře totiž věděli, že dobrá adre­sa a vkusné a zároveň náležitě reprezentativní sídlo k je­jich byznysu prostě patří. Ve svých vilách často bydleli

a zároveň pracovali – ordinovali, vedli obchodní jedná­ní, pořádali společenské večírky. V té době také dorost­la pod vedením Jana Kotěry nesmírně silná generace talentovaných mladých architektů. Kotěrovi žáci jako Pavel Janák nebo Josef Gočár se naprosto suverén­ně orientovali v tehdejších moderních trendech. Pokud dostali volnou ruku a porozuměli si s investorem, moh­ly vzniknout stavby, které obdivujeme ještě po více než sedmdesáti letech.

Podnikatelé, kteří se hlavně v devadesátých letech minulého století zhlédli v „podnikatelském baroku“, si vlastně tehdy moc neměli jak a kde vypěstovat vkus. Kvalitních informací bylo málo, obecné povědomí o ar­chitektuře nízké a opravdu dobrých architektů nedosta­tek. Současní investoři už se ale dnes mohou díky inter­netu mnohem lépe zorientovat v nejnovějších trendech i základních principech dobré architektury. Na trhu je dostatek zajímavých architektů a studií s výrazným sty­lem. Na investorovi je, aby si vybral tvůrce, jehož ruko­pis se mu líbí, a dal mu prostor, aby ukázal, co umí. Ně­kolik následujících příkladů dokazuje, že se to vyplatí.

investor jeho architekt

33

Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe se při vymýšlení vily Tugendhat nemusel držet zpátky.

Nejlepší český web o architektuře. Mimo jiné jsou tady kontakty na všechny architekty, kteří u nás něco znamenají, i s ukázkami jejich prací.

www.archiweb.cz

34

Kultura & design Architektura

Vila Martina fričeNa Lysinách 9/208, Praha 12

investor Martin Fričarchitekt Ladislav Žák

Jeden z nejúspěšnějších českých předválečných filmových režisérů Martin Frič si pro stavbu své vily vy­bral architekta Ladislava Žáka. Ten si zrovna čerstvě udělal jméno realizací tří funkcionalistických vil v legendár­ní pražské osadě Baba a se světác­kým Fričem, mužem vybraného vkusu, si v názoru na budoucí podobu stavby výborně rozuměl. Vila byla koncipová­na pro čtyři osoby – Friče, jeho man­želku herečku Susanne Marville a dvě dcery. Kromě rodiny bydlel v domě ve vlastním bytě i domovník, služka měla vyhrazen jeden pokoj. Dům kupodivu nestojí na nejvyšším bodě pozemku, ale u paty svahu. Na tvarosloví domu je patrná nautická inspirace – dlouhé můstky, zaoblené nároží, sluneční tera­sa s trubkovým zábradlím. Dodnes se zachoval dobový nábytek (interiér po­dle návrhu Josefa Hesouna). ¶

PozemekNepodceňujte výběr pozemku. Krásná vila na nevhodném místě, to jsou vyhozené peníze. V atraktivních lokalitách není vůbec nic divného, že cena za pozemek výrazně převyšuje cenu za stavbu samotnou.

1935

foto: Slavné pražské vily

35

neherova vila Pod Kosířem 73, Prostějov

investor Jan a Anastázie Neheroviarchitekt Antonín Navrátil

Prostějovský rodák, podnika­tel Jan Nehera, se z krejčovské díl­ny vypracoval v majitele úspěšného textilního podniku. Spolu se svojí že­nou Anastázií, milovnicí elegantních vozů, si nechal navrhnout vilu od An­tonína Navrátila, žáka slavného Pav­la Janáka. Navrátil na stavbu funkci­onalistického sídla také sám v letech 1938–39 dohlížel a k tomu ještě pro Neheru pracoval jako designér jeho oděvních obchodů. Samotná stav­ba prošla vývojem od strohé funkci­onalistické varianty k tvaru, jehož zá­sadním detailem je terasa, elegantně zastíněná sklobetonovou markýzou. Strohé tvary domu vynikají v otevře­ném prostoru bez vzrostlé vegeta­ce. Stylovou čistotu stavby bohužel trochu narušily pozdější úpravy, jako jsou třeba rámy přesklených oken. ¶

Stavební dohledDomluvte si s architektem, aby stavbu sám kontroloval nebo vám doporučil někoho, komu důvěřuje. Jen tak se můžete spolehnout, že vše bude provedeno přesně podle architektonického návrhu.

1939

36

Kultura & design Architektura

dům v KvětniciKvětnice, Praha-východ

investor manželé Izsákoviarchitekt Kamila Amblerová, KA architekti

Manželé Izsákovi, majitelé společnosti obchodující s reklamními předměty, vlastně původně architekta nepotřebovali. Když poprvé přišli za architektkou Ka­milou Amblerovou, ukázali jí v katalogu typizovaný rodinný dům s tím, že by si představovali něco podobného. Mladá absolventka VŠUP si ale s investory zača­la povídat o architektuře, bydlení i jejich životním stylu a postupně společně přišli na to, že dům by vlastně mohl vypadat úplně jinak. Investoři nakonec dali archi­tektce naprostou důvěru a dům byl postaven do puntíku tak, jak byl vyprojekto­ván. „Velkoryse navržené prostory prosluněné díky skleněným plochám a všudy­přítomné dřevo přináší do našeho každodenního života velmi vlídnou atmosféru. Bez architektky by se to rozhodně nepodařilo,“ říká Dagmar Izsáková. Díky od­vaze a otevřenosti investorů vznikl osobitý, moderní rodinný dům, jehož exteriér vyniká hlavně primární dřevěnou konstrukcí, dnes již zčásti porostlou zelenými popínavými rostlinami. Ve víceúrovňovém interiéru domu jsou pak citlivým způ­sobem zkombinovány základní materiály dřevo, cihla, beton a sklo. ¶

2004

DokumentaceNechte si od architekta zpracovat veškeré projektové fáze od studie přes dokumentaci ke stavebnímu povolení až po dokumentaci k provedení stavby.

1932/2003

37

Vila Palička Na Babě 9/1779, Praha 6–Dejvice

investor Jan a Emílie Paličkoviarchitekt Mart Stamrekonstrukce Ladislav Lábus, Norbert Schmidt

Konstruktivisticky laděnou stavbu si nechali postavit v le­tech 1931–32 inženýr a stavitel Jiří Palička a jeho žena Emí­lie, textilní výtvarnice. Autorem projektu je holandský archi­tekt Mart Stam, přední představitel meziválečné avantgardy. Jan Palička si údajně Stama vybral poté, co viděl jeho domy ve stuttgartském Weissenhofu. Vilu na přelomu tisíciletí kou­pil a nechal zrekonstruovat jiný milovník architektury, Ru­dolf Břínek. Podnikatel, který otevřel mimo jiné kubistickou kavárnu Orient v domě U Černé Matky boží v Praze, rekon­strukci pojal velmi pietně. Vydal se dokonce do Montrealu prostudovat Stamův archiv a zajel i do již zmíněného Wei­ssenhofu. Ke spolupráci přizval Ladislava Lábuse a Norber­ta Schmidta, kteří v letech 2003 až 2004 provedli zásadní, a přitom velice citlivou rekonstrukci vily. ¶

FinancePočítejte s rezervou alespoň 15 % předpokládaných nákladů pro případ, že se stavba prodraží. Honorář architekta by se měl pohybovat v rozmezí 7–12 % z celkové ceny stavby. Drtivá většina architektů se drží pevného honorářového řádu, takže se nebojte oslovit i velká jména.

38

Kultura & design Tipy

text: Renáta Elhenická a Martin Groman, foto: archiv

ztráty a návratyStará národní galerie v Berlíně

Za druhé světové války se ze sbírek německé Národní galerie ztratilo přes 800 děl. Hodně z nich putovalo do rezidence Adolfa Hitlera. Naštěstí se jich dost podařilo koupit zpátky. Mezi zachráněnými jsou třeba mistrovská díla výtvarníků Karla Blechena, Ludvíka Knause, Ferdinanda Waldmüllera nebo architekta Dominika Quaglia. „Na téhle výstavě jsou obrazy, které skoro nikdo z dnes žijících lidí nemohl běžně spatřit,“ dodává Martin Krafl, ředitel Českého centra v Berlíně. Ztráty a návraty bohužel končí v březnu, až do května ale můžete zajít do Muzea přítomnosti na komplexní výstavu kreseb slavné básnířky Else Lasker­Schüllerové. Některá z děl dobré duše berlínské výtvarné scény počátku minulého století, která stála u zrodu místní bohémy, budou mít mezi veřejností také světovou premiéru.

KonceRT

VýSTAVA

chick corea & gary BurtonKongresové centrum, Praha 4, 26. března 2011 ve 20.00

„Dvě dodnes obdivované osobnosti moderního jazzu, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zasáhly ve svých projektech do všeho,

čím tehdy jazz prošel. V sedmdesátých letech natočily dvě nádherná alba komorní hudby. Spojení Coreova elektrického piana a Burtonova

vibrafonu stojí za to ještě dneska,“ říká hudební publicista Josef Vlček. A i když Corea ani Burton už nejsou zelenáči, jejich koncerty mají pořád

spád a švih. Kašlou na křížky a jedou pořád dál. Je to vidět i na tom, že v roce 2007 nahráli živé dvojalbum The New Crystal Silence, které navazuje na jejich slavnou desku z roku 1972 Crystal Silence. Přitom

nejde o žádný vývar zašlé slávy, ale o další stavění na super základech. Chick Corea v Česku naposledy vystupoval v roce 2007 s banjistou

Bélou Fleckem, v 90. letech se u nás ukázal se slavným Electric bandem, ve spojení s Garym Burtonem tady ale ještě nebyl.

www.chickcorea.com

www.smb.museum

39

diVAdLo

fiLM

šKo

dA

SLo

V

Karel Čapek, režie Robert Wilson

Věc MakropulosNárodní divadlo

Americký režisér Robert Wilson není žádné béčko. Na Čapkovi nám Čechům teď pěkně bez sentimentu ukazuje, že ke klasice nemusíme přistupovat buď jenom v předklonu, nebo do ní rovnou kopat. Dá se s ní moderně pracovat. Wilsonově práci s herci, režijnímu a hlavně choreografickému přístupu asi lze jenom těžko něco vytýkat. Ale proč si vybral takové herecké trilobity jako Miroslava Donutila, Václava Postráneckého nebo Soňu Červenou? Kdyby měli vyprávět veselé historky ze zákulisí, ale oni mají dělat divadlo na světové úrovni. Že by Wilson u nás nenašel lepší herce? A proč se všude psalo, že je strašné, kolik peněz to stálo a že Wilson si blokoval divadlo na kolik týdnů jenom pro sebe... Máme my vůbec na to, být alespoň někdy na špici a něco tomu obětovat?

diVAdLo

nevinnostscénář Petr Jarchovský, režie Jan Hřebejkv kinech od 20. ledna 2011

Filmová publicistka Věra Míšková doporučuje Nevinnost scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka. Žánrově ho autoři označují jako psychologické drama s detektivní zápletkou. Oba pánové zatím sytili diváky kasovními trháky jako Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, Musíme si pomáhat či Kráska v nesnázích, kde českou společnost za její prohřešky a nemravnosti let minulých spíš hladili po srsti. Změnu znamenala až Kawasakiho růže, kde už role nebyly rozdány tak prvoplánově a Jarchovský s Hřebejkem si troufli i na kritiku našich malých českých zbabělců a křiváků. Jejich nový film Nevinnost má šanci v tomto trendu pokračovat a návštěvnost mu zajistí také vynikající herecké obsazení. Do hlavních rolí Hřebejk znovu naverboval své herecké hvězdy Aňu Geislerovou a Ondřeje Vetchého. V menší úloze se objeví taky Luděk Munzar, který před filmovou kamerou nějak výrazně nestál 25 let.

Patrick Marber

dealer’s choice režie Jiří Pokorný, Dejvické divadlo

Inscenaci pro šest herců, šest hráčů pokeru, připravilo Dejvické divadlo. Zapadlá londýnská hospoda, kam nikdo moc nechodí a kde zaměstnanci spolu s majitelem hrají každou neděli po zavírací době poker. Zdánlivě o nic nejde, ale prohrané partie odkrývají i jejich životní maléry. Pak stačí malá výhra několika liber, a začnou se dít věci. První polovina skvěle baví, ta druhá už jenom mrazí. Dejvice mají podle redaktora zpravodajství České televize Jiřího Svobody nejlepší pánský herecký soubor, který jim ostatní divadla mohou jenom závidět. „Trojana, Plesla, Novotného, Myšičku skvěle doplňuje hostující Hynek Čermák a nejmladší člen souboru Václav Neužil. I v jeho případě mělo divadlo šťastnou ruku. V Dealer’s Choice je rovnocenným partnerem hereckých hvězd, chvílemi dokonce září nejvíc. Dejvice tak mají jasně nejlepší komedii současné pražské divadelní sezony,“ říká Svoboda.

www.dejvickedivadlo.cz

www.narodni-divadlo.cz

www.nevinnost.cz

str. 40-55

41

nohy na stole

laptopV kuchyni

práce z domova

Zdeněkhartl

oblek musísedět

rozhovor

utéct hrobníkoVi

Z lopatystrategie

silnápětka

aplikace

42

46

50

54

„Šéfe, dneska nedorazím, včera jsem ladil tu prezošku až do jedné v noci.“ tak aby vás podřízení takto nepod-váděli, dali jsme dohromady pravidla pro home office. může to fungovat, a dobře. Jenom se s tím musí umět.

Víte, jak poznáte někoho, kdo má oblek šitý na míru? baví ho v něm chodit. Je to vidět na první pohled. dotyčný se neošívá, nepovytahuje si sako v ramenou, působí uvolněně a nic neřeší. Špičkový pánský krejčí Zdeněk hartl právě takové obleky šije.

do krize se čas od času dostane sko-ro každá firma. stalo se to i takovým gigantům jako apple nebo harley--davidson. důležité je, jak na svízel-nou situaci vlastníci a management firmy zareagují a co si z toho odnesou pro budoucí rozvoj společnosti.

hodit chytrým telefonem na stůl v kavárně umí každý. pohrávat si s ním, točit mezi prsty, významně na něj ťukat, tu a tam na něj mrk-nout, jestli vám nevolal třeba nějaký ten kapitán průmyslu. skuteční machři ale dovedou s chytrými mobi-ly mnohem víc. máme tu pár aplika-cí, co vám s tím pomůžou.

42

Byznys & lidé Práce z domova

text: Vratislava Hofmanová, ilustrace: Tomáš Zach

Aje to logické. Čím víc lidí si práci z domova osaha­lo, tím je oblíbenější. Zku­šenosti Marty Jankové po­malu mizí. Ale před pár lety bylo ještě všechno jinak,

na lidi pracující na dálku se hledělo jako na flákače. „Probíhalo to tak, že všichni vždyc­ky řekli: Dejte to Martě, stejně sedí doma a beztak nemá co dělat. Ve výsledku jsem zjistila, že mě spíše zneužívají, ale nikdo si to nechtěl nechat vysvětlit. Práci z domova považovali za bonus, který si musím odpra­covat. Myslím, že dnes už tomu tak není.“

Martě Jankové svým způsobem dává za pravdu nedávný průzkum společnos­ti Gender Studies, který se věnoval slaďo­vání rodinného a pracovního života. Ukázal, že lidé, které zaměstnavatel nechal pra­covat doma, kupodivu pracují intenzivněji, déle a výsledky jejich práce jsou lepší, než když kvůli stejné činnosti chodili do zaměst­nání. Nechtějí šéfa naštvat a práci na dálku by si rádi udrželi. Potvrzuje to také společ­nost Reed Specialist Recruitment, která ne­

dávno dělala průzkum mezi třemi tisíci za­městnanci z různých zemí Evropy. Polovina z nich uvedla, že by si přála pracovat z do­mova. Na klasickém docházení do zaměst­nání jim nejvíce vadí ztráta času při každo­denním přesunu z domova do práce a zpět i ztráta času při tom, že je z práce vyrušu­jí kolegové. Zaměstnanci tedy o práci z do­mova stojí, to je jisté. Co ale šéfové firem?

Lemply odhalíte hravěPokud se někdo práce z domova ješ­

tě donedávna obával jako čert kříže, byli to rozhodně zaměstnavatelé. Jen těžko se jako majitel firmy totiž ubráníte pocitům typu: „Jak mám vědět, že se mi ten člověk doma nefláká? Co když jej budu rychle potřebo­vat?“ Tyto obavy jsou rozhodně na místě. Rozptýlit je ale není nemožné – stačí si ujas­nit všechna pro a proti.

Podívejme se na věc očima majitele malé či střední firmy: nájem kanceláří, jejich vyba­vení nábytkem a počítači, elektrická energie. Náklady v řádu minimálně desítek tisíc kaž­dý měsíc. To vše odpadá, pokud zaměst­

MArtA JAnková Před Pár Lety děLALA Pro MALou účetní firMu. MAkALA z doMovA. nAkonec zJistiLA, že dře MnoheM víc než koLegové, kteří od devíti do šesti

PosedávALi v kAncLu. otráviLo Ji to tAk, že nAkonec zAčALA rAdši sAMA PodnikAt. dneskA už není Práce

z doMovA zdALekA tAk divoká JízdA – učí se s ní zAcházet zAMěstnAnci i zAMěstnAvAteLé. nePřináší ALe všechny

ty hoMe officy s seBou víc koMPLikAcí než užitku?

43

Za den práce z domova to dělá 20 kWh elektřiny, 5 litrů pohonných hmot (když máte služebáka) a 35 litrů vody.

Kolik ušetříte

44

nanci pracují z domova. Odpadají i starosti typu: Kdo zase nechal přes noc zapnutý va­řič? Jak říct Pepovi, že je nepřípustné, aby byl polovinu pracovní doby připojen k Face­booku? A komu se chce pořád řešit, že když nasněží, polovina zaměstnanců ráno telefonuje, že kvůli kolapsu dopravy přijede do práce o dvě hodiny později? „Zaměstna­vatelé se často obávají, že budou mít men­ší možnost kontroly práce a problémy s pře­dáváním informací,“ říká Kateřina Nevřalová ze společnosti Euroface Consulting, která pracovala na projektu Teleworking – šan­ce pro zaměstnání. Ten mimo jiné zjišťoval vztah českých podnikatelů k možnosti ne­chat pracovat zaměstnance doma. Dalším zkoumáním se však v průzkumu ukázalo, že to jsou předsudky. Dnešní komunikační pro­středky umožňují kontrolu a to, jak podříze­ný pracuje, se přece stejně projeví na ode­vzdané práci.

Homeworking, jak se práci z domova také říká, je běžný například ve společnos­ti Scio. „Za posledních pár let nám zhru­ba čtyřnásobně vzrostl počet zaměstnan­ců, asi z dvaceti na osmdesát, a přitom se stále daří systém práce z domova udržet ži­votaschopný a efektivní,“ říká mluvčí firmy Bohumil Kartous. Možnost integrovat ten­to systém do pracovního procesu je však omezena povahou pracovních činností. Ná­plň práce společnosti Scio – vývoj sofisti­kovaných nástrojů měření – obsahuje tvor­bu testů pro školy, personalisty a podobně, většině zaměstnanců práci z domova tedy pohodlně umožňuje. Zaměstnanci muse­jí být povinně na pracovišti dva dny v týd­nu ve vymezených hodinách, celkem to činí deset hodin týdně. V této době platí pro ce­lou firmu, že se nesjednávají schůzky, po­rady a další společné akce, které je možno naplánovat na jindy. „Můžeme tak řešit co­koliv s kýmkoliv, a na druhé straně to zvy­šuje odpovědnost pracovníků v tom, že ne­mohou nakládat s dobou, kdy na pracovišti být přítomni nemusejí, zcela libovolně,“ vy­světluje Bohumil Kartous.

Práce z domova je pro lidi z firmy Scio benefit, kterému se žádný jiný nevyrov­ná, což ocení většinou teprve ten, kdo měl možnost srovnání. Zaměstnance tato mož­nost motivuje a za správně nastavených pravidel v nich dokonce pěstuje odpověd­nost. Může se pochopitelně najít jedinec, který nebude pravidla respektovat, ale to se projeví velmi rychle a nadřízený je vcel­ku operativně schopen poznat, že něco není v pořádku. Firma tím jenom získává. Je to velmi zdravé pro klima, které ve firmě vlád­ne. Umožňuje to daleko větší míru duševní hygieny, což se vzápětí vrací v lepší koncen­traci, motivaci, nasazení.

domácí kancelář na míruPráce z domova je dnes tedy jedním

z nejžádanějších firemních benefitů. Společ­ností, které ji umožňují, přibývá. Nejčastěji je využívána v oblastech, jako jsou telekomu­nikace, informační technologie, překlada­telství, účetnictví, přibývá jí i v bankovnic­tví. Například v Citibank pracuje z domova asi třicet procent zaměstnanců. Existuje ně­kolik možností, jak taková práce z domova může vypadat.

homeworking a teleworkingHomeworking znamená, že člověk nedo­

chází na pracoviště, ale práci vykonává ze svého domova.

Teleworking vyjadřuje postavení zaměst­nanců, kteří pracují pro určitou firmu, ale po­hybují se v terénu nebo v jiném objektu než sídlí jejich zaměstnavatel. Tuto možnost vět­šinou využívají obchodní zástupci či tech­nici, kteří pracují pro klienty svého zaměst­navatele.

Jejich práce z domova, ať formou ho­meworkingu nebo teleworkingu, není ale žádná volná noha. Práce na dálku je naopak přesně úředně ošetřena. Rámcovou dohodu o její podpoře uzavřelo několik evropských organizací, Česko zastupoval Svaz prů­myslu a dopravy. Dohoda například zahrnu­je ustanovení o tom, že taková práce musí být vždy dobrovolná ze strany zaměstnava­tele i zaměstnance a nelze ji vynutit. Upra­vuje také, kdo zaplatí vybavení pracovníka. V případě, že se jedná o pravidelnou práci na dálku, zaměstnavatel musí kompenzovat nebo zcela hradit náklady spojené s prací, to znamená telefony nebo připojení k inter­netu či vyřešení vzdáleného přístupu na ser­ver firmy formou VPN.

Pokud se pro práci doma rozhodnete, je dobré znát následující zásady. A je jedno, zda jste zaměstnanec, nebo zaměstnava­tel. Pracovník může mít v pracovní smlou­

„Šéfe, byl jsem včera v kanclu do půlnoci. Dneska nepřijdu. Neva?“

Byznys & lidé Práce z domova

nA co dávAt Při Práci z doMovA Pozor

zAMěstnAvAteLé

Pečlivě zvažte, zda je pro vašeho zaměstnance práce z domova vhodná. nezvládají ji lidé, kteří neumějí plánovat a samostatně se rozhodovat. neuškodí umožnit takovou práci jen na pár měsíců a lidi si otestovat.

vymezte přesně, jak si před-stavujete, že budete ve spojení. zda požadujete pravidelná hlášení a podobně. Předejdete tak nedorozuměním.

nepodezírejte zaměstnance, že se flákají. Pokud je pro ně práce z domova vysněnou metou, budou si jí vážit a snažit se udržet si ji.

Bez osobního kontaktu to nejde. stanovte určité dny či týdny, kdy se s lidmi, kteří pro vás pracují, budete chtít osob-ně setkat při poradách.

45

vě několik míst výkonu práce. Může tam být uvedena kancelář, jeho byt nebo obo­jí. Pokud jde o střídavou práci, je vhodné stanovit délku pracovní doby na pracoviš­ti a doma. Samozřejmě jde o dohodu, která bude vyhovovat oběma stranám, ale přede­jdeme tak situaci: „Šéfe, dva dny teď ne­přijdu, makal jsem doma celou noc.“ Obě strany by si měly přesně ve smlouvě ujas­nit, kdo jaké náklady na práci hradí. Po­kud zaměstnanec využívá svůj vlastní po­čítač a telefon, náleží mu za to příspěvek, podobně jako na energii či připojení k inter­netu. Záleží jen na dohodě, zda se na hraze­ní nákladů bude podílet i zaměstnanec. Je vhodné, aby se zaměstnavatel podíval, v ja­kých podmínkách zaměstnanec doma pra­cuje. Zní to možná přehnaně, ale pokud do­jde k úrazu, soud může úraz posuzovat jako pracovní, pokud šlo o pracovní dobu.

virtuální sekretářkaFirmy, které se rozhodly práci na dál­

ku zavést, přicházejí také s novými trendy. Dávno už třeba neplatí, že šéf firmy musí mít svou asistentku stále nablízku, nejlépe hned ve vedlejší kanceláři. Firmy musejí mít ze zákona jen oficiální sídlo, a tak se roz­máhají takzvané virtuální kanceláře. Pozor, nezaměňovat je s podvodnými společnost­mi, které vylákají z klientů peníze, a pak už je nikdy nikdo nevypátrá. Mluvíme o serióz­ním byznysu. Slovem virtuální v tomto pří­padě myslíme fakt, že jeden prostor si pro­najímá více firem najednou, a díky tomu jsou jejich náklady menší. Je to ideální na­příklad pro stavební či montážní firmy, je­jichž pracovníci i šéfové se často pohybují v terénu. Nebo pro firmu, ve které pracu­je z domova několik projektantů, architektů, překladatelů, účetních, programátorů či gra­fiků. Než si platit vlastní sekretářku, podě­lí se o ni s jinými firmami, a všechny to vy­jde levněji. Sekretářka si polovinu pracovní doby nelakuje nehty, nikomu nevaří kafe, ale protože má od několika firem lepší plat, než by jí dala firma jediná, práce jí jde pěkně od ruky a stihne jí mnohem více. Kladem toho­to řešení je i to, že virtuální kancelář obvykle bývá na lukrativním místě, zpravidla v Praze, čímž v očích zákazníků působí jako úspěš­ná. V době krize zájem o virtuální kanceláře či virtuální sekretářky prudce stoupl. Takto pojatá kancelář stojí od pár stovek do ně­kolika tisíc, zatímco skutečnou za takovou částku nepořídíme ani na vesnici.

Samozřejmě taková možnost práce ne­jde uplatnit plošně ve všech firmách. Tam, kde se něco vyrábí, je nezbytné, aby šéfo­vé i pracovníci byli v neustálém kontaktu.

Stejně tak vytížený manažer velké firmy po­třebuje se svou asistentkou denně probrat stovky věcí, a každou chvíli jí telefonovat by je oba zdržovalo.

zpátky do kancelářeLidé, kteří tráví pracovní dobu v tak­

zvaných open space kancelářích, tedy ob­rovských neosobních prostorách, kde vidí jeden na druhého a slyší každé slovo, pova­žují práci z domova ze vysněnou metu. Lidé, kteří pracují doma na volné noze, podléha­jí trendu přesně opačnému. Po nějaké době by se zase rádi vrátili mezi lidi, cítí se být izolováni. „Říkají, že pociťují stres a absenci kontaktu s kolegy,“ vysvětluje Kateřina Ne­vřalová, která pracovala na výzkumu týkají­cím se obliby práce z domova. „Začne jim chybět přesně to, co vadí lidem pracujícím v prostorách plných lidí – kontakt s okolím. Nemají si s kým vyměnit zkušenosti, pora­dit se, nezískávají nové kontakty.“ Řešením pro ně je protiklad práce z domova zvaný coworking, tedy volně přeloženo spoluprá­ce. Spočívá v tom, že několik doma pra­cujících lidí se složí na společný pronájem kanceláře, kam tu a tam docházejí. Dnes už fungují také firmy, které pronajímají tyto pro­story pro coworking.

„Lidé, kteří tuto možnost využili, víta­jí možnost přijít občas pracovat do společ­ných prostor,“ shrnuje výsledky svého vý­zkumu Nevřalová. Kanceláře pro coworking obsahují počítače, kopírku, tiskárnu, zkrátka vybavení běžné kanceláře, které mohou za poplatek využít. Lidé zde pracují na svých projektech, vyměňují si zkušenosti, nava­zují nové kontakty a domlouvají si další za­kázky, které by z domova nezískali. První taková kancelář byla otevřena v roce 2005 v San Francisku a trend se rozšířil do Ev­ropy. U nás je už najdeme v Praze, Brně či Ostravě.

Ať už mluvíme o homeworkingu, telewor­kingu či coworkingu, trend je jasný: doba, kdy se schopnost zaměstnance měřila po­dle toho, jestli od sedmi ráno do pěti odpo­ledne sedí na jednom místě v práci, je pryč. Práce na dálku přestává být něčím výjimeč­ným. Podle průzkumu portálu Workonline čtyřicet procent Čechů pracujících z do­mova má vysokoškolské vzdělání, polovina z nich pracuje z domova jako majitel firmy nebo osoba samostatně výdělečně činná, druhá polovina na plný úvazek nebo doho­du o provedení práce pro nějakou společ­nost. Téměř tři čtvtiny lidí pracujících z do­mova uvedlo, že sídlo jejich zaměstnavatele je vzdáleno více než sto kilometrů. A všich­ni shodně tvrdí, že by neměnili. ¶

nA co dávAt Při Práci z doMovA Pozor

zAMěstnAnci

vymezte si doma pro práci místnost nebo kout, kde máte klid. neputujte s notebookem po celém bytě, nepovalujte se s ním v posteli. Psychologové se sho-dují, že nás to rozptyluje, aniž to vnímáme.

stanovte si jasná pravidla s ostatními členy rodiny. když pracujete, neměli by po vás nic chtít. to, že pracujete doma, neznamená, že ještě vaříte oběd, vyměníte prasklou žárovku a venčíte psa.

určete si čas, kdy začínáte praco-vat. určitý rytmus je důležitý, nejhorší je práci odkládat a pak se k ní dostat večer. Proto si se zaměstnavatelem přesně vymezte, co od vás očekává, odkdy dokdy s ním máte být ve spojení přes počítač, zda se budete účastnit porad na dálku a podobně.

oddělujte práci od osobního života. dejte si pozor na dlouhé vysedávání u počítače. větou „Já mám tolik práce“ možná zastí-ráte, že čtvrtinu času u počítače trávíte na facebooku, vyhledá-váním dovolené nebo chatová-ním s kamarády.

46

Byznys & lidé Rozhovor

text: Jiří Holubec, foto: Michael Kratochvíl

S TAKŘKA PAdeSáTiLeTou PRAxí V oBoRu PATŘí zdeněK hARTL Ke šPiČce ČeSKého PánSKého KReJČoVSTVí. Jeho

fiLozofie Je Jednoduchá – KVALiTní oBLeK PoznáTe PodLe Toho, že Se TěšíTe, Až ho BudeTe MíT nA SoBě.

nenoSTe oBLeKy, Ve KTeRých

Se necíTíTe doBŘe

47

zdeněK hARTL Po vyučení nastoupil do luxusní‑ho pražského salonu diplomat, kde se ve svých 28 letech stal nejmladším střihačem v jeho historii. V roce 1992 zakládá se svým týmem soukromý salon hartl, který vede dodnes. Jeho obleky nosí bankéři, šlechtici, politici a nejvíce pohromadě jich můžete vidět při koncertech České filharmonie.

48

Říká se, že muži mají oblékání daleko snazší než ženy. namísto dlouhého vybírání prostě sáhnou po kvalitním tmavém obleku a nemohou tím nic zkazit. Je to pravda?Do jisté míry. Ovšem platí to pouze pro pány, kte­ří berou oblékání jako nutnost. I když pánská móda neposkytuje takové množství variant jako dámská, dá se v ní vytvořit velmi osobitý styl.

Když muž otevře šatník, kolik obleků by v něm měl najít?Tolik, kolik jich potřebuje. Bývaly doby, kdy se džentlmen převlékal šestkrát denně a zaměstná­val kvůli tomu komorníka. Myslím si ale, že i dnes by muž měl vlastnit čtyři obleky. Tmavý společen­ský, světlejší oblek pro méně formální nošení, smo­king pro slavnostní příležitosti a blejzr, který se dá kombinovat prakticky se vším. A především – kaž­dý, kdo nosí obleky, by si měl pořídit plášť. Není nic horšího než pán ve smokingu, který si přes něj navlékl péřovou bundu.

Blejzry u nás nejsou příliš k vidění. Proč byste je zařadil do nezbytné výbavy pánského šatníku? Hlavně proto, že je to velmi univerzální oblečení. Mají původ v anglickém námořnictvu, kde prý ja­kýsi kapitán chtěl mít své důstojníky stejně oble­čené, a nechal jim proto ušít modrá saka se zla­tými knoflíky. Později se uchytily jako společenský oděv v anglických klubech a podle jejich barvy se dalo poznat, do kterého klubu ten který džentlmen patří. Jeho hlavní výhoda je, že se dá kombinovat prakticky se vším. I když na sobě máte džíny, sta­čí si obléct blejzr, a váš oděv rázem dostane for­mální vzhled. Když si pod něj vezmete tričko s lí­mečkem, máte ideální oděv do golfového klubu. S košilí a kravatou v něm můžete jít do luxusní re­staurace.

Vraťme se k tradičním oblekům. Podle čeho se pozná dobrý oblek?Dobrý oblek je takový, na který se těšíte, až si ho oblečete. Pokud přistupujete k šatníku s pocitem „ach jo, zase si na sebe musím brát sako“, tak není něco v pořádku. Majitel se v něm musí dobře cítit, oblek ho nesmí omezovat a taky v něm samozřej­mě musí dobře vypadat. Důležité je pochopitelně i kvalitní řemeslné zpracování, na kterém se pozná práce krejčího. Pokud chcete poznat kvalitu, hle­dejte detaily. Ručně prošité kraje, vyšité dírky, za­pošitou podšívku, vyztuženou vložku a klopy.

Stálé zákazníky má Zdeněk Hartl v oku, střih kreslí podle citu. Výsledek potom sa-mozřejmě přeměřuje, ale skoro se nestává, že by musel něco opravovat.

Nový oblek, krok číslo jedna. Rozkreslení střihu. Tohle je práce pouze pro mistry.

Byznys & lidé Rozhovor

49

To jsou ovšem velmi náročná kritéria. Možná ano. Ale proč by člověk měl nosit něco, v čem se necítí dobře? Navíc, pokud je oblek dob­ře ušitý, z kvalitní látky a jeho majitel se o něj dobře stará, tak vydrží i několik generací. Nejednou jsem se setkal s tím, že si u mě zákazník nechával upra­vovat žaket po svém dědečkovi. A rozhodně to ne­bylo z důvodu, že by neměl na nový.

Jaký je rozdíl mezi oblekem ušitým na míru a koupeným v obchodě? i koupený hotový oblek si přece mohu nechat upravit, aby mi přesně padnul.Když si na sebe vezmete oblek šitý na míru, tak okamžitě cítíte, že je váš. Něco, co vzniklo exklu­zivně pro vás a nikdo jiný se v něm nemůže cítit tak jako vy. I ten nejkvalitnější oblek, který si koupíte hotový a necháte upravit, je jen doměřená konfek­ce, šitá podle univerzálního vzoru. Lidská postava ale univerzální není. Každý člověk je jedinečný, stej­ně jako jeho postava. Dalším kamenem úrazu je, že když si necháváte upravit hotový oblek, tak vám nebude asistovat krejčí, ale obchodník. Kvalitní ob­lek je ale výsledkem krejčovského řemesla. Dob­rý krejčí se podívá a ví, proč oblek nesedí a co na něm má upravit, aniž by musel třeba trhat a znovu přišívat rukáv. To se ale člověk učí celý život. Ob­chodník i při nejlepší vůli nemůže dosáhnout stejné kvality jako dobrý krejčí.

Když už jsme na to narazili: jak člověk pozná dobrého krejčího? Dobrého krejčího doopravdy poznáte až po­dle toho, že vám ušije dobrý oblek. Navíc krej­čí nepracuje na obleku sám. On bere míry, vybírá a provádí střih, zkouší, sestavuje a upravuje ob­lek. Samotné šití je ale v rukou jeho týmu, ve kte­rém pracují specialisté na šití kalhot, sak, vest... Krejčí tedy musí umět vést svůj tým, poznat talent jeho členů a umět ho využít. A samozřejmě je vel­mi důležitá jeho komunikace se zákazníkem. Měl by pochopit, proč si oblek chce nechat ušít, ne­měl by ho do ničeho nutit, ale měl by být scho­pen poradit. Šití obleku je nesmírně citlivý proces. Skládá se ze spousty maličkostí a krejčí je musí umět všechny sladit tak, aby na jeho konci byl ten ideální oblek. Takový, na který se budete těšit, až si ho vezmete na sebe. ¶

SedMeRo RAd MiSTRA hARTLA

1 Po celodenním nošení je látka obleku vlhká a potřebuje vyschnout. Pokud ho nenecháte alespoň dva dny odpočinout, látka se snadno mačká a poškozuje se její struktura.

2 Stejně tak nechte oblek odpočinout poté, co ho přinesete z čistírny.

3 nejvíc namáhaným kusem obleku jsou kalhoty. Je proto dobré si pořídit dvoje a střídat je.

4 opravdu kvalitní oblek nechte žehlit u krejčího, který vám ho ušil. Pára z rychložehlíren dokáže na jeho práci natropit spoustu škody.

5 oblek zásadně věšte na důkladné ramínko. dávejte pozor na puky na kalhotách.

6 Při převážení prokládejte sklady kalhot i saka lehce zmačkaným novinovým papírem. zamezíte tím vytváření nepěkných překladů.

7 obleky, které nebudete delší dobu nosit, nechte vyčistit a zavěste do obalu. Moly spolehlivě odpudí novinový papír.

Takto se správně skládá oblek. Díky triku s novinovým papírem nebudete po vybalení potřebovat žehličku.

50

Byznys & lidé Strategie

text: Vladimír Iliev, Jana Bohutínská, foto: Profimedia

V roce 2010 u nás vyhlásilo bankrot 1615 firem, spoustě dalších se mu ale povedlo uniknout. hrozba krachu není v podnikání ničím výjimečným, poměrně nedávno jí musely čelit například i takové legendy jako Apple nebo harley‑davidson. důležité je, jestli firma dokáže hrozící nehodu včas rozpoznat, přibrzdit a šikovným manévrem zrádnou propast objet. Příkladů, kdy se to povedlo, není vůbec málo.

Motorkářská legenda Harley- -Davidson měla v sedmdesátých

letech namále, dnes neprodává jen motorky, ale i životní styl.

51

52

Byznys & lidé Strategie

AAA Auto málem zavařily motorZnámou síť autobazarů AAA málem stáhla

ke dnu příliš velká expanze na další trhy. Aktivity fir­my v Polsku, Maďarsku a Rumunsku skončily fias­kem, cena akcií se na jaře 2008, tedy půl roku před krizí, propadla o více než padesát procent. A při­tom v roce 2007 společnost ohlašovala tržby v řádu deseti miliard korun. Problémem byl raketový růst nákladů, kdy například počet zaměstnanců stoupl během jednoho pololetí z 2800 na téměř 3800. Si­tuace se změnila, když do vedení představenstva přišel zkušený škodovácký manažer Vratislav Kul­hánek. Firma propustila přes dva tisíce zaměstnan­ců a stáhla se ze všech nových trhů, nechala si jen prosperující pobočky v Česku a na Slovensku. Áč­kům se podařilo přežít krizové období 2008–2010, za prvních devět měsíců minulého roku už firma vy­kazovala čistý zisk okolo 84 milionů korun.

Redukční dieta v giTyBrněnská společnost GiTy léta úspěšně fungo­

vala na našem komunikačním trhu, přesto v roce 2009 stála na pokraji finančního krachu. Přežila jen díky drastickým úsporným opatřením. Nový finanční ředitel a místopředseda představenstva Luděk Vilím snížil mzdy zaměstnancům, zastavil všechny mar­ketingové aktivity a reorganizoval obchodní odděle­ní. Zároveň určil priority plateb a sjednal splátkové kalendáře, kde jen to bylo možné. „Při posouzení, zda je společnost schopna se z tíživé ekonomic­ké situace dostat, hraje důležitou roli výše režijních a externích přímých nákladů a schopnost společ­nosti generovat cash flow. Člověk může být finanční génius, ale bez adekvátních tržeb nedokáže společ­nost zachránit,“ říká Vilím. Díky přísné dietě, kte­rou firmě naordinoval, GiTy přežila, začala genero­vat cash flow a začátkem roku 2010 již byla zpátky v černých číslech.

nehonit moc zajícůOdborníci doporučují v těžkých časech zůstat

věrni oblastem podnikání, kterým firma rozumí nej­lépe. Je to třeba případ firmy Fiat, jejíž nový šéf Sergio Marchionne se po svém nástupu do funk­ce odstřihl od většiny dalších podnikatelských akti­vit holdingu. Prodal pojišťovny nebo výrobu letecké­ho i železničního materiálu a soustředil společnost na to, co jí vždy šlo nejlépe – na tradiční výrobu automobilů. Fiat přišel s novými modely a zamí­řil na nové trhy Latinské Ameriky, Asie a Austrálie. V současné době je na tom automobilka tak dobře, že si mohla dovolit finančně vstoupit do krachující­ho amerického Chrysleru, a zachránit ho tak před bankrotem.

Lze ovšem jít i cestou, kterou zvolila společnost Apple, již z ekonomického dna vytáhl její zakladatel Steve Jobs. Ten vsadil na nové technologie a začal měnit drahé a nekompatibilní applovské počítače v designové a multimediální ikony mladé generace iMac, iPod a iPhone. Teoreticky tedy lze krizi vyu­žít jako šanci zabodovat s novými nápady. Problém je, že se ve firmě musí najít vizionář Jobsova formá­tu nebo alespoň člověk schopný geniálně předvídat vývoj trhu. Moc jich po světě neběhá.

harley‑davidson nakonec do šrotu nemusel

Další ikonou, která málem zkrachovala, je Har­ley­Davidson. Když v sedmdesátých letech akcie firmy skoupila společnost American Machine and Foundry Co., zůstalo z někdejšího osmdesátipro­centního podílu na trhu pouhých dvacet procent. Harleye válcovala japonská konkurence, vedení American Machine and Foundry si proti sobě navíc poštvalo i zaměstnance. V roce 1981 naštěstí kou­pilo firmu třináct jejích ředitelů (byl mezi nimi i vnuk někdejšího zakladatele Willie G. Davidson), kterým se povedlo značce vrátit ztracenou prestiž. „Zašli se podívat do továrny konkurenční Hondy a zjistili, že tam nemají pracovitější lidi, ale lépe organizovanou a řízenou práci. Vyměnili proto management, zamě­řili se na kvalitu a srovnali vztahy se zaměstnanci. Co bylo ale možná ještě důležitější, zavedli pravidlo, že každý dealer Harley­Davidson má povinnost za­ložit v místě, kde působí, Harley Owners Group. Za­čali značku Harley­Davidson prodávat jako životní styl,“ vysvětluje zmrtvýchvstání firmy Jaroslav Vav­řina z Harley­Davidson Praha.

zachránil firmu, kterou rodičům ukradliTři roky po sametové revoluci byly Jihlavské dře­

vařské závody těsně před nuceným uzavřením. Te­prve tahle zpráva vyburcovala syna původních ma­jitelů, v té době už šestašedesátiletého důchodce Jindřicha Procházku, aby uplatnil svůj restituční ná­rok. Pan Procházka sice musel po znárodnění z ro­dinné dřevařské firmy v Polné odejít, ale prakticky celý život v oboru pracoval. Při rozjezdu firmy se mu navíc hodily i zkušenosti z někdejšího dvoule­tého studia v Baťově podnikatelské škole ve Zlíně. Vzal si mnohamilionový úvěr a během patnácti let vybudoval z upadajícího podniku prosperující spo­lečnost Sapeli s více než 400 zaměstnanci a ročním obratem přesahujícím 1 miliardu korun.

Jména hloupých na všech sloupích. Sergia Marchionneho sice v USA velebí za záchranu Chrysleru, doma v Turíně kvůli razantnímu propouštění není zrovna populární postavou.

53

Konkurz jako smilováníKonkurzní řízení nemusí vždy znamenat zkázu.

Na sklonku 90. let se ukázalo, že pro mnoho podni­ků poznamenaných divokou privatizací bylo vyhlá­šení konkurzu požehnáním, které zabránilo tunelá­řům vyvést z firmy všechna aktiva. Očištěné podniky pak mohl koupit jiný zájemce a ve výrobě pokračo­vat. Přesně to se stalo se šroubárnou v Libčicích nad Vltavou. V roce 1993 zprivatizoval podnik bývalý ma­nagement a poté jej prodal firmě se sídlem na Pa­nenských ostrovech. V roce 2003 už byla šroubárna v konkurzu. Správkyni konkurzní podstaty se podaři­lo zabránit prodeji strojů a strojního zařízení. Podni­ku také prospělo zřízení věřitelského výboru, proto­že v něm byli zastoupeni klíčoví partneři – dodavatelé, bez jejichž materiálu bylo zachování výroby nemys­litelné. Šroubárna díky ochotě dodavatelů dodá­vat „na dluh“ obnovila výrobu a jako fungující pod­nik mohla získat nového majitele ze Švýcarska. Firma dnes funguje pod názvem Screws & Wire Libčice.

novou šanci si firma musí zasloužitO krizích a bankrotech se říká, že stejně jako

bouřky čistí vzduch. Po tučných letech občas při­cházejí okamžiky, kdy se tolik nedaří. Není žád­ná ostuda omezit výrobu, zrušit nepotřebné nebo méně potřebné pozice a počkat si, až se krize v oboru přežene. Není ani hanba přiznat, že firma nemá peníze, potřebuje půjčit nebo upravit splátko­vý kalendář. Nejhorší je nedělat nic a sledovat, jak se loď pomalu potápí, zatímco se všichni na palubě tváří, že je všechno v pořádku. ¶

Člověk může být finanční génius, ale bez adekvátních tržeb

nedokáže společnost zachránit.

54

Byznys & lidé Vychytávky

text: Robert Čapek, ilustrace: archiv

APLiKAcí PRo chyTRé TeLefony, KTeRé VáM

ušeTŘí ČAS, Je fůRA. KuPodiVu nAJíT V nich

PěT BoRců, Bez KTeRých Se neoBeJdeTe, neByL

zASe TAKoVý PRoBLéM. STAČiLo VyBRAT Ty, KTeRé

zARuČeně funguJí PRo VěTšinu oPeRAČních

SySTéMů. chyTRé MoBiLy Se VýKoneM ČASTo BLíží

noTeBooKůM A něKdy Je i PŘedháněJí. JSou

SKLAdné, PŘenoSné doSLoVA V KAPSe, Všude

Je MáTe hned Po Ruce, VyŘídíTe e‑MAiLy,

KouKneTe nA weB, MáTe V něM diáŘ... A TAKy Si

S níM zAVoLáTe. JešTě PáR APLiKAcí, A MáTe PARťáKA,

KTeRý VáM V PodniKání Píchne JAKo MáLoKdo.

evernote iPhone, BlackBerry, Android, Palm, Windows Mobile

Švýcarský armádní nůž mezi aplikacemi: Evernote udělá pořádek ve vašich po­známkách. Můžete si něco vyfotit, udělat screenshot displeje, naťukat text nebo nadiktovat poznámku a on už se posta­rá o zařazení do vyhledávací databáze, seznamu věcí, které je třeba udělat a za­řídit. Příklad? Vyfotíte si v knihkupectví knížku, kterou si chcete koupit, a Ever­note převede text na jejím obalu na vy­hledatelný text, takže si později můžete vyhledat seznam knihkupectví, kde ji se­ženete, s adresou, webem i kontaktem. Základní verze je samozřejmě zadarmo, ale za pět USD měsíčně dostanete rych­lejší vyhledávání, více prostoru, širší zá­běr dokumentů, se kterými můžete pra­covat, a zbavíte se reklam.

documents To goiPhone, BlackBerry, Android, Palm, Windows Mobile, Maemo

Naprostá nezbytnost pro jakýkoli pra­covně zaměřený mobil – přesně tohle je mobilní kancelář, o které se vždy mluvi­lo a za kterou se vydává kdejaké nedo­tažené mrně. Program zvládá všechny soubory Microsoft Office i Apple iWork, PDF a další formáty. Je ideální pro prá­ci s přílohami – jakmile vám někdo po­šle například powerpointovou prezen­taci nebo excelovskou tabulku, můžete si ji otevřít, prohlížet a dělat do souborů změny. Za všechno tohle může techno­logie InTact, která z vašich souborů na­víc neztratí původní formátování a rozlo­žení dokumentů. Korporátní typy potěší, že se díky programu RoadSync umí pro­gram napojit na Microsoft Exchange server. Základní zkušební verze je zdar­ma, ale plnou sílu zažijete až po zapla­cení – ceny se liší podle platformy a pří­stroje.

55

Linkedin BlackBerry, Palm, iPhone

To, čím je Facebook pro běžného uži­vatele internetu, je pro profesionály Lin­kedIn. Jde o oblíbenou sociální síť, za­měřenou na profesionální kontakty a spolupracovníky, která už leckde do­káže fungovat jako životopis s doporu­čeními. Mobilní verze přináší do chytrých telefonů spoustu stránek webové ver­ze – například Connections nebo upda­ty. Navíc přidává hravou InPerson, která vám umožní přes Bluetooth sdílet kon­takt s jiným uživatelem. Mobilní LinkedIn nemá tak širokou podporu mezi výrob­ci operačních systémů, což by se mělo v budoucnu změnit. Zajímavé třeba je, že profesionální uživatelé iPhonu se bou­ří proti free verzi a volají po něčem víc i s tím, že by za aplikaci zaplatili.

dropboxiPhone, Android

Kdysi jsme po kapsách nosili diskety, dnes nosíme USB klíčenky. Co budeme nosit zítra? Nejspíš nic, protože všechno potřebné budeme mít uloženo na Drop­boxu. Pokrok se nedá zastavit a webo­vý prostor pro ukládání a sdílení soubo­rů (tady se tomu říká cloud computing) je už dneska jako houska na krámě. Žád­ný technologický extrabuřt. Aplikace pro smartphone samozřejmě spolupracu­je s klientem ve stolním počítači a bě­hem sekundy synchronizuje novou verzi se všemi připojenými zařízeními. Mobilní verze umožňuje prohlížení obrázků, videí, dokumentů a prezentací a zároveň pod­poruje aplikace jako GoodReader, Docu­ments To Go, Sprite Backup, Dictamus and Trackr. Je zadarmo a připravuje se verze pro BlackBerry.

PdanetiPhone, BlackBerry, Android, Palm, Windows Mobile

PdaNet je výtečný program pro chvíle, kdy se vám přece jen zasteskne po po­hodlí velkého displeje a plné klávesni­ce – díky tomuto softwaru proměníte svůj chytrý mobil ve všehoschopný wi­­fi router, který vám po propojení s note­bookem umožní surfování internetem. Podporuje bluetoothové i USB spoje­ní. Jako alternativa k heslovaným hot­spotům je výborný, ale ze všech nejvíc si ho užijí majitelé přístrojů poháněných Androi dem, protože je zdarma. K iPho­nu potřebujete jailbreak, pro BlackBerry funguje až od OS 4.6 a je placený stejně jako verze pro Windows Mobile.

Chytré mobily nejsou na machrování po kavárnách. Jsou na práci.

str. 56–73

57

nákupní žihadlamilujte

manželčinu káru

auta

mardigras

si tak úplně nepamatuju

reportáž

s dopingem má svět

nadějisport

nejlepší škola

neexistujevzdělání

58

64

68

70

kupte manželce autíčko, se kterým se nebudete stydět ani vy. časy, kdy ideální druhé auto do rodiny byla stará škodovka nebo masivní suv, jsou v trapu. dneska frčí malé nákupní tašky, které pod kapotou mají motor jako ze sporťáku. vy-razit s ním o víkendu trochu řádit na okresky není žádná ostuda. doma budou rádi a vás to bude bavit.

Zlískat se na moravské tancovačce nebo při výlovu rybníka, to umí kde-kdo. Zkuste se vydat do new orleans a pořádně to tam rozjeďte na meren-dě zvané mardi gras. no, ono je to fuk, protože když už tam budete, tak si mardi gras s vámi poradí, i kdybyste nechtěli.

sypou všichni. Cyklisté, běžci na lyžích, plavci, tenisté... mluvit v souvislosti s dnešním sportem o férovém zápolení už si netroufá ani ten největší naivka. nebylo by tedy nakonec lepší doping legalizovat, užít si ještě kvalitnější sportovní vý-kony a zdanit obrovské peníze, které se pohybují na černém trhu s nelegál-ními preparáty?

s naším školstvím to jde od desíti k pěti. ve srovnání se svými anglic-kými, finskými či korejskými vrstev-níky opouštějí české děti školu stále hůře vybavené pro praktický život. neumějí diskutovat, prezentovat a obhájit svůj názor nebo konstruk-tivně reagovat na kritiku. divíte se, že se čím dál víc rodičů poohlíží po alternativních metodách výuky? může to být řešení, ale pozor, není pro každého.

Volno & relax Auta

text: Robert Vykrent, foto: archiv, ilustrace: Tomáš Zach

Končí roVinKA, zA ní ostrá prAVá, VrAzíte tAm neutrál, fAlešným meziplynem nAKopnete otáčKy, fofrem podřAdíte nA dVojKu, VolAnt se chVěje Vzrušením A předeK se možná mAlinKo bloKne, Ale už lížete Apex A zAdupáVáte plyn do podlAhy. motor Vyje nAdšením, tchyně řVe děsem. Když už chce VAše drAhá poloVičKA AutíčKo do náKupáKu, nepořídíte přece nějAKou línou mrchu!

VolVo c30 t5

Bezpečnost především platí i tady. Hmotnost ukazuje, že je C30 plná bezpečnostních prvků. Ale má brutální motor, se kterým letí jako raketa. Nejradši ovšem na rovince.

Výkon: 169 kW (230 koní) při 5000 ot./min.točivý moment: 320 n.m při 1500–5000 ot./min.hmotnost: 1425 kgobjem kufru: 233 lnejvyšší rychlost: 240 km/hpřevodovka: 6stupňový manuálzrychlení 0–100 km/h: 6,7 sKomb. spotřeba: 8,7 l/100 kmcena od: 709 000 Kč

59

VW polo Gti 1.4 tsi

Menší bráška proslulého Golfu GTi, takže vůbec neváhejte, jestli to umí rozpálit. Je to ale zároveň kultivovaný mazlík na běžné ježdění. U nákupáku nikoho nehryzne.

Výkon: 132 kW (180 koní) při 6200 ot./min.točivý moment: 250 nm při 2000–4500 ot./min.hmotnost: 1194 kgobjem kufru: 204 lpřevodovka: 7stupňová dsGnejvyšší rychlost: 229 km/hzrychlení 0–100 km/h: 6,9 sKomb. spotřeba: 5,9 l/100 kmcena od: 491 700 Kč

60

Volno & relax Auta

renAult clio rs 2.0

Žihadlo. Vysokoobrátkový motor vyžaduje pozornost a jeho řev znemožňuje tvrdit, že vám jde primárně o jízdy na nákupy. Leda do fitka. Nebo spíš na kickbox. Natvrdo.

Výkon: 147 kW (200 koní) při 7100 ot./min.točivý moment: 215 nm při 5400 ot./min.hmotnost: 1240 kgobjem kufru: 288 lpřevodovka: 6stupňový manuálnejvyšší rychlost: 225 km/hzrychlení 0–100 km/h: 6,9 sKomb. spotřeba: 8,2 l/100 kmcena od: 549 900 Kč

fiAt punto eVo 1.4

Nenápadná mrška, pokud nechcete doma moc tlačit na pilu. Nákupu uveze hromadu a v zatáčkách ujedete kdekomu. Ale na výlety po Evropě už to moc nebude.

Výkon: 99 kW (135 koní) při 5000 ot./min. točivý moment: 206 nm při 1750 ot./min.hmotnost: 1155 kg objem kufru: 275 l nejvyšší rychlost: 205 km/hpřevodovka: 5stupňový manuál zrychlení 0–100 km/h: 8,5 sKomb. spotřeba: 5,6 l/100 km cena od: 448 900 Kč

61

člověk nemusí být Tiger Woods, aby si mohl dovolit trochu vzrušení za volantem (řidič-ského). Jistě, firemní auto je nudná koncer-nová mrcha, rodinná kára spíš menší stě-hovák a vaše láska se vidí v SUV. Jenže

vy nekradete a chcete do garáže místo hromady ple-chu adrenalin. Máte recht! Vymluvte se na krizi a pořiď-te roztomilou mršku s očičky místo světel. „Bude se ti krásně parkovat, miláčku,“ řekněte něžně. Nebo: „Ne-budeš při nastupování potřebovat chůdy, zlato.“ No, to už je na vás…

A že je ta zářivá barva znakem ostré verze a pod ka-potou podupává třeba až 200 koní, to už si nechte pro sebe. Takže kromě základního přehledu malých vztek-lounů pro vás máme i trochu nudné teorie. Proč? Za a) nechceme, aby to vaše láska poslala do pole, a za b) by se nám nelíbilo, aby na vás (nebo na ni) někde v au-tosalonu machroval prodavač jenom proto, že chcete sporťáček, ale třeba neděláte do aut. Takže si to shr-neme. Máte pár set tisíc a chcete žihadlo, které vypadá jako mazlík, ale s přehledem pokoří passat. Jasně! (Je-nom pozor, aby ten passat neměl na čumáku logo R36 a za oknem policejní majáček.)

jak vybrat žihadloTakže: sportovní verze se nepozná podle toho, že je

někde v letáku nebo na kapotě napsáno Sport nebo do-konce Sebastian Loeb. Neplatí to ani velkými chromo-vanými písmeny, leda by to byla verze pro slepce, který se před jízdou potřebuje přesvědčit hmatem. Kašleme na spojlery, barevné polepy i počet leštěných výfuků – obyčejně jsou slepé a visí na stejné trubce, jaká vede i pod autem ve verzi basic. Záměrně matoucí je často taky rozměr kol. Takže pokud začne personál showro-omu až moc zdůrazňovat „hustý sedmnáctky na polo-závodních gumách“, mrkněte na brzdové kotouče. Pro laiky: to je ta stříbrná kruhová věc uprostřed kola. Sku-tečně ostrá kára má totiž hlavně pořádný motor, tu-díž do ní fabrika vrazí i masivní brzdy. Čiže jestli skrz kolo vidíte něco jako CD Dády Patrasové a vzadu do-konce jenom kastrol, tak vás chtějí, jak to říct… Zmást. Taky pozor na podvozek jako prkno. Není pravda, že si „zvyknete“. Správný sporťák je tvrdší, ale poddajný. Ne kamenný.

co to má baštit?Fajnšmekr řekne, že správný sporťák jezdí na benzin.

Okruhové soutěže v posledních letech sice dost voní naftou, ale pro malé auto je benzin fakt lepší. Kupujete ostatně mrštnou kočičku pro dámskou ručku a ne zví-ře na 24 hodin Le Mans. Pak je ještě otázka, jestli vám (partnerce) víc sedí držet řvoucí motor s rafičkou otáč-koměru těsně před červenou, nebo jestli nevíte, co to otáčkoměr je. Pokud pořizujete první hot hatch (rychlou malou mrchu), ptejte se radši po motoru s turbem. Tře-ba Renault Clio RS je ultimativní sporťáček, bez turba ovšem musíte sakra přesně řadit, abyste jeho 200 koní rozdivočeli. Mini Cooper S má koní 184, ale v motoru 1.6 s turbem. Pokud nejste úplné dřevo, dáte s ním i na-poprvé nejspíš lepší čas než v cliu po tréninku. Turbo

AlfA romeo mito 1.4

Stylová italská kráska, která umí pěkně zařvat. Výborná volba, pokud jsou doma podezíraví. Tohle auto je tak krásně holčičí, že by vám prošlo snad i v černé barvě…

Výkon: 125 kW (170 koní) při 5500 ot./min.točivý moment: 230–250 nm při 2500 ot./min.hmotnost: 1145 kgobjem kufru: 270 lnejvyšší rychlost: 219 km/hpřevodovka: 6stupňový manuálzrychlení 0–100 km/h: 7,5 sKomb. spotřeba: 6,0 l/100 kmcena od: 552 000 Kč

62

Volno & relax Auta

prostě motor snadněji naštve, nemusíte ho držet v otáč-kách. (A taky to díky němu obyčejně míň žere.) Kromě turba může motor přikrmovat taky kompresor, tím se nenechte rozhodit. Funguje jinak, ale umí to samé.

Která kola hrabou?

U nákupních košíků v drtivé většině hrabou před-ní kola. A dobře že tak. Sporťáci budou sice říkat, že zadokolka „netahá za volant“, ale upřímně, s poho-nem na předek je snazší nevylítnout ze zatáčky, když to klouže. Takže pokud není vaše partnerka utajený Niki Lauda (ne kvůli plastice, ale jako řidič), držte se před-ních kol. A jestli je to u vás obráceně, vy jste paní domu a kupujete auto pro řidičsky vyzrálého kolouška, určitě zkuste proslulou Mazdu MX-5. Ovšem pozor, 160 koní na zadku už umí pěkně kopnout a taky nákupu se do ní moc nevejde. Ale máte za jedny peníze jak super cou-pé, tak ještě lepší kabriolet! Kdyby vás kvůli tomu SUV lákal pohon 4x4, tak ostrými čtyřkolkami se katego-rie nákupních košíků kousek nad půl mega zrovna ne-hemží. Ovšem jestli si teda radši připlatíte, pořiďte rov-nou Subaru Impreza STi nebo Mitsubishi Lancer EVO. Ovšem koledujete si o penál. Tahle auta jsou pro mistry.

bez jízdy ani ránu!Nebudeme vám tady nalhávat, že vybrat nákup-

ní sporťák je hračka. Hlavní je nedat jenom na chválu z katalogu a nekupovat bez zkušební jízdy. Čím osobi-tější auto, tím osobitější chování, a musíte sami otesto-vat, jestli vám sedí. Taky myslete na to, že ty nejmen-ší mršky budou excelovat ve městě nebo na klikatých okreskách, ale delší cesta už může být o nervy. Zrych-lení na semaforech je jedna věc, hladina hluku v dálniční rychlosti druhá. Pokud chcete aspoň základní doporu-čení, tak VW Polo GTi, Mini Cooper S nebo třeba Volvo C30 T5 vás zklamou asi těžko. Ovšem potěší vás kaž-dý jinak a za jiné peníze. Musíte se zkrátka projet. Aha, takže ještě poslední věc. Manuál, nebo automat? Jest-li chcete auto opravdu na zábavu, tak manuál. Pokud ovšem ženská ručka trvá na automatu, heslo zní DSG z dílny VW. Tenhle sedmiknedlík řadí rychleji než člověk. Ale to už byste mohli chtít rovnou autopilota… ¶

seAt ibizA cuprA 1.4 tsi

Ze všech potvůrek s tímhle motorem vypadá jako největší dravec. A i když čísla mluví pro VW Polo, španělská krev se v Ibize nezapře. Zatáčky páře jako divá.

Výkon: 132 kW (180 koní) při 6200 ot./min.točivý moment: 250 nm při 2000–4500 ot./min.hmotnost: 1172 kg objem kufru: 284 l převodovka: 7stupňová dsGnejvyšší rychlost: 225 km/h zrychlení 0–100 km/h: 7,2 sKomb. spotřeba: 6,4 l/100 km cena od: 499 900 Kč

šKodA fAbiA rs 1.4 tsi

Oproti předchozí generaci se krmí benzinem a pořádně ji to nakoplo! Akorát mohla i kapku zhubnout… V bojových barvách jí to ale sekne. A uveze hromadu nákupu.

Výkon: 132 kW (180 koní) při 6200 ot./min.točivý moment: 250 nm při 2000–4500 ot./min.hmotnost: 1318 kgobjem kufru: 315 lpřevodovka: 7stupňová dsGnejvyšší rychlost: 224 km/hzrychlení 0–100 km/h: 7,3 sKomb. spotřeba: 6,2 l/100 kmcena od: 499 900 Kč

Naložte nám, co chceteMy to zvládneme

Mezinárodní doprava a zasilatelstvíwww.kpluskcz.cz

64

Volno & relax Reportáž

text: Milan Machatý, foto: Profimedia

ByLy doBy, Kdy JSeM MěL nA MeJdAny ČAS. fuLL Moon PARTy V ThAJSKu, PRoPAŘený Týden nA PLáži V goA, nonSToP VeČíReK nA iBize. PoToM Se náM fiRMA RozRoSTLA A ByLo Po LegRAci. zA PoSLedních deSeT LeT JSeM Se doSTAL neJdáL do ŘíMA nA PRodLoužený VíKend. už Mi To zAČALo LézT KRKeM. TAK JSeM VyRAziL do new oRLeAnSu nA MARdi gRAS, PoSLední den MASoPuSTu A Jednu z neJdiVoČeJších PáRTy RoKu.

si tak úplně nepamatuju

65

Úterý, 6.50 Taxík se z letiště líně plouží zamlženým ránem, ze kterého snad někdo ukrad všechny barvy. Už dvacet hodin jsem nespal. Bolí mě hlava. Jsem příšerně unavený, navíc asi začínám mít halucinace. Na travnatém pruhu uprostřed dvouproudé silnice sedí na skládacích židličkách dva chlápci a popíjejí pivo. Před sebou mají kouřící gril, na něm párky. O kus dál dokonce bivakuje na staré rozdrbané pohovce celá rodina. Taxikář zachytí můj překvapený pohled. „Drží si nejlepší fleky. Aby byli co nejblíž, až začnou chodit průvody,“ vysvětluje a klepe si na čelo. „Normálně tady i nocujou.“ Konečně stavíme před hotelem.

11.00 Eliho jsem neviděl asi dvanáct let. Teď stojí nad mou postelí a nelítostně se mnou cloumá. „Vstávej, vole, dej si king cake.“ Na stole vidím kouřící hrnek a koláč v jedovatých žluto­zeleno­­fialových barvách karnevalu. Zatímco upíjím horký kafe a pomalu přicházím k sobě, Eli vybaluje svou objemnou sportovní tašku. Na noční stolek vedle postele odkládá jedlou sodu a tubu se šumivými multivitaminy.

13.30 Schválně vyrážíme až na poslední karnevalový průvod spolku Crescent City, kdy už dav na St. Charles Avenue vedoucí do Francouzské čtvrti trochu prořídl. Na ulici je strašný rachot. Kolem projíždějí trucky s pestře vyzdobenými návěsy, ze kterých vyřvává hlasitá reprodukovaná hudba. Na každém návěsu stojí náležitě vyparádění členové spolku a házejí mezi lidi laciné umělohmotné korálky a plyšové hračky. Právě nás míjí oranžový alegorický vůz v africkém stylu. Rozesmátá černoška v nějakém etno hábitu mě trefuje plyšovou veverkou do ramene. Lidi ověšení korálky, lidi v bizarních oblečcích, sem tam někdo v maskách. Nedaleko křepčí matka s dcerou. Přes džíny si natáhly spodní kalhotky. Hudba, řehtačky, bubínky. Vůně grilovaného masa. Přijela pouť.

16.00 Jsme ve Francouzské čtvrti. Tlačíme se do Bourbon Street. Na ulici se nedá hnout, natřískané jsou i balkony v prvních patrech koloniálních domů, ve kterých sídlí hlavně bary a hudební a striptýzové kluby. Prakticky všichni kolem jsou pořádně nametení. Vypadá to hlavně na turisty, místní sem o Mardi Gras moc nechodí.

16.25 Urputně se prodíráme davem k nejbližšímu podniku. Vevnitř nám trvá ještě dvacet minut, než si dokážeme u baru objednat. Eli bere rovnou celou lahev tequily. Snaží se se mnou dát do řeči chlápek, co se sotva drží na nohou. Strká mi svůj ksicht do obličeje a s planoucíma očima cosi vyřvává ve snaze přehlušit hlasitou hudbu. Eli mě táhne ven. Jestli tady mám vydržet, potřebuju se napít.

18.30 Podařilo se. Lahev tequily je skoro prázdná. Stojíme pod bal­konem, na kterém se svůdně na­třásají tři holčiny. „Ukaž je!“ křičíme spolu s ostatními. Holky nás ještě chvíli nechávají vycukat. Nakonec si vyhrnují trička, ukazují prsa a my je zasypáváme korálky.

19.00 Buď se ten prostor nějak zvětšil, nebo jsem si zvykl. Najednou jsem schopen bez problémů procházet davem. Poplácávám se po ramenou s Jodou z Hvězdných válek. Postupně si připíjím se Zorrem, Kleopatrou a pánem převlečeným za Campbellovu polévku. Někdo mi nasadí na hlavu blonďatou paruku. Vypadám jako zlatovláska. Eli přináší další lahev tequily.

21.40 Sedím v pohodlném křesle, všude kolem obrazy. Piju pivo. Nevím, jak jsme se dostali z Bourbon Street, ani co jsme tam poslední hodinu dělali. Jsme na bohémské Royal Street souběžné s Bourbon. O Mardi Gras jsou tady galerie v noci otevřené. Chci toho využít a prohlédnout si obrazy. Sotva se zvednu, zapotácím se a málem upadnu. Přichází Eli s další tequilou. Dáváme si panáka s majitelem galerie, který se potutelně usmívá. Dál už nevím. ¶

Přípravy na vrchol oslav, který proběhne v úterý 8. března 2011, začínají často i několik měsíců předem. Konstrukce obrovských alegorických vozů nebo výroba ručně šité karnevalové róby, to všechno vyžaduje spoustu práce. Někdy ale stačí najít v šatníku dostatečně šílené sako a zajít do některého z místních party shops pro dredy a krhavé oči.

O říznou hudbu, která k Mardi Gras neodmyslitelně patří, se starají dechové kapely místních středních škol. S unylou českou dechovkou to ale samozřejmě nemá nic společného. Studenti jsou tady úžasně vyhraní. Celý rok totiž trénují na trubku nebo saxofon přímo v ulicích New Orleansu a vybírají přitom drobné do klobouku, aby si trochu přilepšili ke studiu.

66

Volno & relax Reportáž

Alegorické vozy jsou ozdobou a největší atrakcí karnevalového reje. V New Orleansu existují desítky spolků, které vypravují vlastní průvod. V roce 1947 tady vznikla (a dodnes funguje) firma Kern Studios specializující se na stavbu alegorických vozů pro Mardi Gras.

Louisů Armstrongů spatříte každý rok mezi maskami hned několik desítek. Není taky divu, legendární Satchmo se v New Orleansu narodil a na Mardi Gras v roce

1949 šéfoval jako král Zulu jednomu z karnevalových průvodů. Ve stejné době se

Armstrong v královské stylizaci objevil i na obálce časopisu Time, což akci po druhé světové válce ještě více zpopularizovalo.

Středa, 11.15 Probouzím se v posteli v hotelu. Oblečený a s kýčovitou olejomalbou New Orleansu v náručí.

67

Bankéři, lupiči, klauni, nebo bankovní magnáti poté, co přešla finanční krize? Na tom vlastně ani tolik nesejde. Ulice se stává jevištěm, na kterém se odehrává rozpustilé divadlo s jediným cílem – upozornit na sebe a pobavit známé, sousedy i náhodné návštěvníky. Hlavně, že bude po zbytek roku o čem mluvit.

Vyrazit na Mardi Gras bez kostýmu je nuda. To platí i pro ty úplně nejmenší, kteří pod ním ještě nosí plenku. Kostýmy jsou buď vlastní výroby, nebo se dají pořídit z půjčovny – na Mardi Gras vydělávají nejrůznější odvětví, od kostymérů a kadeřníků až po uklízeče a barmany.

Až do šedesátých let minulého století se do New Orleansu dovážely skleněné korálky z jab-lonecké bižuterie, v sou-časnosti je ale nahradily plastové cetky z Číny. Vzhledem k tomu, kolik korálků se každoročně při Mardi Gras spotřebuje, přišli Jablonečtí o docela slušný a pravidelně se opakující byznys.

Určitě si v New Orleansu dejte gumbo. Je to takový místní eintopf s kuřecím masem, klobásou, krevetami a dušenou zeleninou. Na kocovinu je nejlepší ostrá varianta.

něco na zub

68

Volno & relax Sport

text: Robert Rýdl, foto: Profimedia

uSAin BoLT Bude JedinýM ČeRnošSKýM SPRinTeReM, KTeRý Se doSTAne do fináLe SToVKy nA

oLyMPiádě V Londýně. SKonČí PoSLední. ČíM dáL Víc SPoRToVních

diPLoMATů zAČíná VoLAT Po LegALizAci doPingu. A TAK JSMe

Si zAVěšTiLi, JAK By To zA PáR LeT nA STAdionech A SPoRToVišTích

MohLo VyPAdAT.

ejlépe placený base­ballista světa Alex Rodriguez se při­znal, že bral ste­roidy. Trojnásobný

vítěz Tour de France Alber­to Contador byl pozitivně testován na zakázané ana­bolikum. Jednu z nejlepších světových basketbalistek Dianu Taurasiovou nachy­tali při dopingové kontrole v Istanbulu na stimulant mo­

dafinil. Mezi ruské běžkyně na lyžích, čínské plavkyně a vzpěrače celého světa už antidopingoví komisaři radši ani nechodí. Pro spoustu vr­cholových sportovců je do­ping stejně běžný jako an­tiperspirant. Když provedli před lety redaktoři prestižní­ho magazínu Sports Illustra­ted anketu mezi špičkovými atlety, šli do vrtule. Polovina sportovců by šla do nezjis­titelné podpůrné látky, kte­rá by jim zajistila pět sezon nepřetržitých vítězství. A to i přesto, že by věděli, že ví­těznou pětiletku ukončí kvů­li vedlejším účinkům látky pobyt v márnici! Vymýtit ze světa sportu doping prostě není možné, co ho tedy le­galizovat? S tímhle návrhem nepřišel loni v říjnu nějaký lobbista farmaceutických fi­rem, ale antidopingový ko­misař italského olympijského výboru Ettore Torri. Zkusili jsme si představit, co by při­jetí jeho návrhu mohlo způ­sobit. A snažili jsme se mys­let pozitivně.

Rekordy máme v genech

Píše se rok 2016 a spor­tovní svět je vzhůru nohama. Olympijská dopingová komi­se pod vedením rehabilito­vaného dopingového mága

dr. Eufemiana Fuentese prá­vě vydala aktualizaci oficiál­ního seznamu podpůrných látek pro sportovce. Po tu­hém boji a přehlasování af­rických členů komise po­volila řízenou změnu genu ACTN3, který má vliv na produkci rychlých svalových vláken. Černí sportovci tak přicházejí o svou vrozenou výhodu a jejich dominance ve sprintech právě skončila.

Aplikace genu kódujícího tvorbu proteinu PPAR delta, který podporuje tvorbu po­malých svalových vláken, zapříčinila oficiální prodlou­žení maratonu na 52 km. Původní vzdálenost začala být pro současné maraton­ce příliš krátká a do cílové rovinky vbíhal balík o pade­sáti a více běžcích. Finiš se stal nepřehledný a pro divá­ky neatraktivní.

nové modly, nové příjmy

Letité světové rekordy v atletických disciplínách na­jednou vydržely jen pár mě­síců. Králové a královny jed­notlivých sportů padají pod náporem mladých nadopo­vaných divočáků a přene­chávají jim svá žezla. Do dál­ky se začalo konečně skákat přes devět metrů. Na obál­kách sportovních magazínů se objevují nové hvězdy, kte­ré lépe prodávají starý ob­sah. Mediální trh ožil. Tiště­ná média zachránila inzerce farmaceutických firem, která prakticky ze dne na den zně­kolikanásobila jejich příjem. Zkrátka nezůstala ani televi­ze a internet. Vznikají časo­pisy specializované vylože­ně jen na „zvláštní výživu“, doba ale přeje i kritickým periodikům, která kritizu­jí současný kult těla. V obou případech jsou stránky pro­kládány reklamou na nejno­vější preparáty. Jestliže před legalizací dopingu byly čer­né příjmy z nelegálních pří­pravků v Americe a Evro­

69

pě odhadovány na zhruba dvě miliardy dolarů, nyní jde o legálních a zdaněných osm miliard, z nichž čtyřicet procent je tradičně investo­váno do nákladů na marke­ting. V Čechách je to prak­ticky stejná částka, pouze v korunách.

Silnější kohouti potřebují větší ring

Stěží uvěřitelné zlepše­ní sportovců si žádá rozsáh­lé stavební úpravy hal, sta­dionů a dalších sportovišť. Pokud se neměly z atletic­kých mistrovství vyškrtnout disciplíny jako hod kladivem a oštěpem, je třeba stadio­ny rozšířit, aby nedošlo ke zranění diváků. Stejný pro­blém nastává i u  fotbalo­vých a baseballových hřišť. Do pěti let čeká přestavba statisíce basketbalových hal a hřišť. Díky podávání mu­tace genu FBN1 dorostu se zvýší průměrná výška a dél­ka paží budoucích basket­balových hvězd, a koše tak budou viset o 30 cm výše.

Jak postupně narůstá ob­liba podpůrných prostředků i mezi amatérskými spor­tovci, přestávají stačit veřej­ná sportoviště. Navíc se po vzoru legendárních výcho­doněmeckých podzemních laboratoří začínají budovat špičková vědecká pracoviš­tě vyvíjející stále dokonalej­ší preparáty. Majitelé staveb­ních firem si na krizi v letech 2008–2010 už ani nevzpo­menou. Většina z nich už si vlastně ani nevzpomene na to, kdy stavěli něco, co slou­žilo k bydlení. Během prv­ních čtyř let se stavební prů­mysl vrátil na úroveň před krizí, v posledním roce do­konce rostl o velmi slušných 30 %.

Revolucí prošly i oděvní průmysl a průmysl se spor­tovním zbožím. Hvězdy firem jako Nike nebo Adidas byly bleskově převálcovány ný­mandy oblečenými v nic ne­

říkajících značkách, ale zato nadopovanými špičkovými prášky. A to samé se stalo i firmám samotným. Už není podstatné, v  čem dotyč­ný hraje, ale co polyká. Far­maceutické firmy postupně ovládají i tento trh. Zákazní­ci zahazují do popelnic kdy­si trendy oblečení a nakupu­jí nové značky Pfizer­warrior nebo Sanofi­tiger.

za vším hledej lidiMiliardy, které přitekly do

světové ekonomiky, vráti­ly jednak práci spoustě lidí v tradičních odvětvích, ale zároveň vytvořily i odvětví nová. Třeba realizační tým sportovců se pěkně rozros­tl. Kromě lékaře, trenérů, fy­zioterapeutů a odborníků na výživu nově sportovce do­provází expert přes pod­půrné doplňky. Také mezi sportovními psychology se prosazuje nová specializace. Vedle tradičních motivátorů se objevují těšitelé. Odbor­níci, kteří nabuzeného vítěze zvyklého na aplaus, vítězství a publicitu vracejí zpátky na zem poté, co prohrál s ně­kým lépe připraveným. Pro­cházky v přírodě, besedy s věrnými fanoušky a seda­tiva z dílny mateřské firmy ho dostanou zpátky do hry.

Drastická zlepšení spor­tovců samozřejmě neunikla pozornosti dalších odvětví. Po prvním nesmělém oťu­kávání vzali laboratoře před­ních farmaceutických firem útokem filozofové, architek­ti, básníci, účetní, zahradní­ci, prodavači i kunsthistori­ci. První pokusy sice nebyly zpočátku úplně ideální, ale firmám se letos podařilo při­jít i s dopingem podporujícím duševní činnost. Je zatím předčasné předjímat výsled­ky působení nových prepa­rátů, ale nejspíše se může­me těšit na nové, krásnější stavby, básně, faktury i obra­zy. A to je přesně to, co dnes svět potřebuje. ¶

BioLyMPiádA už zA RoKŘízená legalizace dopingu má samozřejmě i své odpůrce. Většina sportovních federací se rozdělila na progresivní (uznávající doping) a přirozené (čisté) svazy. V roce 2017 se v řecké olympii uskuteční 1. biolympijské hry. Sportovci vyznávající přírodní cestu se zavázali k drsným antidopin‑govým kontrolám. Pořadatelé předpokládají účast 2500 sportovců soutěžících v třiceti disciplínách. Skromné hry financují mezinárodní svazy biofarem, osvícené korporace, ekologické organizace a nadace Billa gatese.

70

Volno & relax Vzdělání

text: Jana Trundová, ilustrace: Tomáš Zach

neLíToSTný šKoLníK PASoucí Po Těch, co Se nePŘezuLi. MAcATá TŘídní PRáSKAJící BohATýRSKýM KníRKeM

A RozdáVAJící PěTKy zA chyBěJící doMácí ÚKoLy. šKoLní JídeLnA, ze KTeRé Se šíŘí nASLádLá Vůně KoLíneK

zALiTých ŘídKou RAJSKou. MAJí dnešní PRVňáci něJAKou Jinou VoLBu, neBo zůSTALo Všechno PŘi STARéM?

 Poslední zpráva společnosti McKinsey & Company z letošního roku nemluví o na­šem školství vůbec lichotivě. Čeští studen­ti podle ní patří ve srovnání s vrstevníky z ji­ných zemí OECD k průměru a tento trend se pořád zhoršuje. Hrozí nám, že se do dese­

ti let dostaneme na úroveň států s horší kvalitou vzdělá­ní, kam dnes patří třeba Gruzie nebo Rumunsko. Žádný div, že se čím dál víc rodičů začíná poohlížet po alterna­tivních školách. Co když jim z nich ale za pár let vyjdou pro život naprosto nepoužitelní mimoni, kteří nezvláda­jí malou násobilku a nedají dohromady větu mající pod­mět a přísudek?

Jen ho nechte, ať se učíZ alternativních základních škol s mezinárodní tradicí

je u nás asi nejznámější ta waldorfská. V současné době se sem pro velký zájem rodičů a dětí není lehké dostat, to ale neznamená, že je to škola pro každého. Waldorf­ský přístup totiž mimo jiné předpokládá, že rodiče budou se školou dost úzce spolupracovat. Jestli nemáte čas ani chuť účastnit se společných školních akcí a dalších po­dobných radovánek, bude lepší poohlédnout se jinde. Ji­nak ale waldorfská škola nabízí docela zajímavý způsob výuky. Děti například prakticky nepoužívají učebnice, mís­to nich si samy vytvářejí speciální učební texty. Ve škole se nedávají známky, místo nich jsou žáci podrobně slov­

MýTy o ALTeRnATiVníM šKoLSTVí

u mezinárodních alternativních pedagogic‑kých směrů máte jistotu léty prověřeného systému.Česká legislativa nedovoluje převzít celé koncep­

ty. V rozporu se zákonem je například kolektivní

vedení, protože v čele české školy musí stát

ředitel, nebo zkušební rok pro nového učitele

waldorfské školy, během něhož ho pedagogický

sbor hodnotí, což nedovoluje zákoník práce.

Absolventi alternativních škol jen obtížně obstojí při přechodu na střední školu.Záleží na školním vzdělávacím programu a kva­

litě přípravy. Sledujte, zda se škola účastní srov­

návacích testů, například Scio. Potíže nastávají

spíše kvůli otevřenému způsobu komunikace, na

který dosud většina českých středních škol není

nastavena.

71

deSATeRo PRo RodiČe Budoucích PRVňáKů:

už v mateřské škole zaveďte dítěti portfolio. dokumentujte jeho úspěchy a zájmy, jasněji uvidíte, jaká škola by mu mohla nejspíše vyhovovat. Stále váháte? zaplaťte si poradenství v pedagogicko‑ ‑psychologické poradně.

dejte na rodičovskou šeptandu.

informace o úspěšnosti školy nehledejte ani na ministerstvu školství, ani u společnosti Scio, u níž si některé školy nechávají testovat žáky. První instituce je neshromažďuje, druhá je vázána mlčením.

o výsledcích scio testů své školy a úspěšnosti žáků při přijímacím řízení může informovat pouze ředitel, jiné informace nejsou věrohodné.

zvažte rodinnou logistiku, tedy návaznost zaměstnání na vzdálenost školy a zájmových aktivit dítěte. ověřte si možnosti školních kroužků.

Má škola vlastní kuchyň, nebo jídlo dováží? Mají děti možnost výběru? Stojí na chodbách automaty, a když, tak jaké? na sladkosti, nápoje, nebo na mléčné výrobky?

Rok předem se objednejte u ředitelů zvažovaných škol, ptejte se bez uzardění na cokoli.

Máte vybráno? navažte kontakt s případnou budoucí učitelkou či učitelem a ještě lépe s některými rodiči dětí, které právě učí. chce to trochu námahy, ale výsledek stojí za to.

ověřte si, jak dalece je škola vytížená, kolik tříd otevírá, jaká jsou kritéria a šance na přijetí.

V případě, že vyberete školu s přetlakem prvňáčků, zvažte své možnosti, a hlavně si připravte druhou „prověřenou“ variantu.

72

ně hodnoceni. Waldorfský přístup posiluje v dětech tý­mového ducha a smysl pro spolupráci, do určité míry ale potlačuje jejich soutěživost. Budoucí premiér nebo olym­pijský šampion v boxu vám z dítěte z waldorfské školy asi nevyroste, je ale otázka, jestli to vadí.

Podobnými zásadami jako waldorfská pedagogika se řídí i další alternativní směr Montessori, ten je ale více za­měřen na posílení individuality dítěte. Žáci si sami volí, co budou při vyučování dělat. Vtip je v tom, že ve chvíli, kdy si svobodně vyberou, spadla klec a oni mají povinnost danou práci dokončit. Učitel nastupuje až ve chvíli, kdy si dítě není schopné vybrat nebo když konkrétní činnost nezvládá. Školy Montessori tedy pěstují v žácích přesně ty vlastnosti, které mají mít silné vůdčí osobnosti. Zdra­vou sebedůvěru, schopnost přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí a zvyk dotahovat věci do konce. Ještě než se ale začnete shánět po přihlášce, uvědomte si, že si od­sud vaše dítě nejspíš odnese taky odpor k obecně přijí­maným autoritám, nesmyslným formalitám a zaběhnutým stereotypům. V určitých profesích by mu to mohlo docela dost komplikovat život.

Podobné osobnostní typy jako Montessori bude nej­spíš produkovat i v Česku čím dál populárnější vzdělávací program Začít spolu, obecně známější pod anglickým ná­zvem Step by step. Žáci si například ve třídě spolu s pe­dagogy vytvářejí vlastní pravidla, která pak platí víc než školní řád, zároveň každý sepisuje s učiteli a rodiči doho­dy o svých individuálních cílech. Samotná výuka pak pro­bíhá ve třídě rozdělené na menší pracovní centra (mate­matika, čtení a psaní, pokusy a objevy atd.). Děti si samy rozhodují, ve kterém kroužku chtějí zrovna pracovat, ale­spoň jednou týdně se ale musejí objevit v každém z nich.

Alternativa nakazila normální školstvíSpolu s tím, jak se u nás zabydlují různé netradiční pe­

dagogické směry, pronikají alternativní vlivy i do běžných českých základních škol. V jejich výuce se najednou obje­vují třeba značně podvratné prvky konceptu Zdravé ško­ly nebo tzv. Daltonského plánu. V obou případech si žáci sami určují, co, jak a dokonce jak rychle se chtějí učit. Existují také základní školy, které nejsou součástí žádné­ho alternativního hnutí, ale vytvořily si vlastní styl. Každá po svém se tyhle školy snaží, aby jejich žáci byli ve škole spokojení, učili se kriticky myslet a zároveň byli po jejich absolvování úspěšní při přijímacích pohovorech na střed­ní školy. Příkladem mohou být Základní škola Londýnská v Praze, prachatická Základní škola Vodňanská nebo Zá­kladní škola Dr. Jana Malíka v Chrudimi, na které pějí ro­diče i žáci oslavné ódy.

Univerzální rada, jak poznat dobrou školu, neexistu­je. Můžete si hodit korunou nebo se kouknout do mapy, kam to máte z domova nejblíž. Pokud se ale odmítáte spoléhat na štěstí, čeká vás docela dost práce. Měli bys­te své dítě opravdu poznat. Víte, jakou má povahu? Hra­je na počítači radši Call of Duty, nebo FIFA 2011? Neide­alizujete si náhodou jeho schopnosti a naturel k obrazu svému? Přemýšlejte vždycky, ve které škole by se líbilo jemu, ne vám. Sežeňte si v ředitelně informace o úspěš­nosti žáků při přijímacím řízení na střední školy a pátrej­te po dalších informacích o chodu školy. Webové stránky, třeba i perfektně zpracované, jsou hlavně marketingovým nástrojem. Vyhledejte si proto internetové diskuze a po­ptejte se rodičů žáků. Ještě před zápisem si sjednejte mi­nimálně jednu prohlídku, někteří ředitelé vám dovolí podí­vat se přímo na výuku v hodinách. Snažte se mluvit přímo s učitelem, který by měl mít vaše dítě jako třídní na sta­rost. Právě na něm totiž nejvíc záleží, jestli se vaše rato­lest bude do školy těšit, nebo tam bude chodit za trest. ¶

Seznamy alternativních škol spolu s kontakty, adresami a dalšími informacemi o principech a zásadách vzdělávání najdete na:www.waldorf.czwww.montessoricr.czwww.icm.cz/program‑zacit‑spolu‑skoly‑v‑crwww.alternativniskoly.czdalší užitečné odkazy:www.rvp.czwww.scio.czwww.rodina.czwww.emimino.cz

Univerzální rada, jak poznat dobrou školu, neexistuje.

Volno & relax Vzdělání

Klikni!

73

začít spolu (Step by step)

„Po měsíci školní docházky dokáže větši‑na dětí přečíst samostatně nebo s pomocí spolužáka celý ranní dopis (je psán vel‑kým tiskacím písmem) a jednotlivá slova: LinoLeuM, TABuLe, houBA, oKno, STRoP... A také upéct vlastní štrúdl nebo zhodnotit celý den a pochválit třeba paní učitelky, svého spolužáka nebo sebe sama za úspěšnou práci. děti se zatím učí říci, co se jim moc nelíbilo nebo nepovedlo, ale vždyť jsou teprve na začátku a zrovna tahle schopnost patří v lidském životě k těm nejdůležitějším. na začátku jsme spolu s dětmi i my, rodiče, ale už dnes máme jistotu, že cesta, kterou naše děti nastoupily, vede správným směrem.“Mgr. Petra T., matka prvňačky ze zš Radotín

ohlasy zainteresovaných

waldorf „Kvůli waldorfské škole jsme se přestěhovali 300 kilometrů, odešli ze zaměstnání, od přátel i prarodi‑čů. Byli jsme však rozčarovaní. Je neuvěřitelné, kolik prostoru se vě‑nuje Starému zákonu, jehož výuka je tady povinná! Podle vysvětlení ředitele to odpovídá vývojovému stadiu dítěte. chlapec po první třídě neumí číst ani psát, protože v první třídě waldorfské školy se to děti ještě neučí. dali jsme ho zpět do normální školy.“Jarmila K., office manažerka

„V přijímacím řízení jsem se umístil na prvním místě díky vzdělání z waldorfské základní školy. Výuka na gymplu je nezáživná, nudná a člověk nijak nechápe souvislosti mezi učivem, navíc hodinové inter‑valy jednotlivých předmětů velmi zatěžují mozek. Když si představím, že bych něco podobného absolvo‑val i předešlých sedm let, jímá mě hrůza.“Tomáš M., student víceletého gymnázia

Montessori

„Já měla dceru na této škole, už je na střední, a byli jsme spokojeni. Montessori učí děti samostatně myslet a hledat informace, ne se vše biflovat zpaměti jako za nás, když jsme chodili do školy.“eva h., bankovní úřednice

„Montessori není pro každého, jak žáka, tak rodiče. Mám na této škole ve 2. třídě syna a zrovna jemu prospívá. Je samostatný a vyhovuje mu vlastní tempo. fajn je projekto‑vé vyučování, to dá dětem daleko víc než suchý výklad před tabulí. Líbí se mi, že je synek v monte, ale pravda, kdyby měl špatnou učitel‑ku, monte nemonte, převedla bych ho na normální školu.“Pavla B., odborná referentka

„Paola začala chodit do Montessori školy v itálii. Se způsobem učení jsme byli spokojeni, některé přístu‑py mi ale vadily. Je plachá a neu‑měla se bránit. Stalo se například, že nechtěla sníst k obědu ovoce a byla potrestaná tak, že si musela přesednout mimo její třídu. To jsem nechápala. Když manžel dostal práci v Praze, přihlásili jsme ji do obyčejné základní školy a žádné větší problémy jsme neměli.“Biljana T., výtvarnice

str. 74–100

75

firmaroku

porota se zapotila

byznys

Nesem vám

NoviNyvodafone oneNet

porada Napříč

evropoutechnologie

omar farghali

Na mašiNě si čistím hlavu

rozhovor

76

82

86

98

za rok 2010 jsou ceny rozdané a poro-ta sbírá síly na další ročník vodafone firmy roku. Je to ostatně největší ocenění, jaké se tady dá v byznysu získat. takže udělit ho jenom jedné firmě, to dá pěkně zabrat. my jsme už přišli k hotovému – na předávání cen za rok 2010.

Chtěli byste se dozvědět, jak to chodí ve vydavatelství? Je to pořádný šrumec a jeho zaměstnanci musejí být pořád na příjmu. ke své práci potřebují maximálně jednoduché a zároveň komfortní řešení teleko-munikačních služeb, které jsme jim ušili na míru. podívejte se, jak jim vodafone oneNet pomáhá, a vyhraj-te nový iphone.

ušetříte za letenky, taxíky, dny mimo kancl. s řešením od vodafonu se jednoduše spojíte s kolegy v mosk-vě, Berlíně, paříži, londýně, káhiře, New yorku... no kde vás napadne. a klidně i s několika najednou. Co byste se taky v jednom kuse harcova-li letadlem.

každý manažer má nějakou úchyl-ku. omar farghali z vodafonu ujíždí na harleyích. obrazně i doslova. když nám ukazoval svoji vymazle-nou mašinu, mluvil o ní jako o své černé dámě. trochu z toho mrazilo.

76

Vodafone Firma roku

text: Martin Groman, Petr Blažek, foto: Michael Kratochvíl

Porota se zaPotila

Firma roku

čeští Podnikatelé se za Poslední roky dost změnili. když jsme seděli na PředáVání VodaFone Firmy roku 2010, bylo jasné, že u odborníků i Veřejnosti boduje PoctiVost, Fortel, řemeslo a odPoVědný PřístuP. ale taky náPad, odVaha, dřina a trocha toho rebelstVí.

největší česká soutěž pro podnikatele, Vodafone Firma roku, sezonu od sezo-ny roste. Hlásí se víc firem, jsou lepší a pestřejší, přibývá kategorií. V letošním ročníku třeba hned tři nové – Odpověd-

ná firma a Firemní a Živnostenský web roku. Obvinit soutěž z pragocentrismu opravdu nejde.

Do finále se dostala nakonec jediná firma z metropo-le a Firmou roku 2010 se stal výrobce kompozitních a sendvičových materiálů 5M z Kunovic ve Zlínském kraji. Titul Živnostník roku 2010 putuje s pekařem a cukrářem Jiřím Bláhou do Liberce. Vodafone Byznys rebelem se stal projekt Fler.cz Jiřího Kubeše, a ten je zase z jihu Moravy. Firmy sídlící v regionu zabodovaly v pořádné konkurenci – do pátého ročníku se přihlási-lo 4123 podnikatelů.

Co je k tomu vede? Uspět v této soutěži prostě znamená rychlý start a solidní šanci na to, aby si vás někdo všiml. První vítězové ceny Byznys rebel, majite-lé samoobslužných hospod The Pub Martin Šampalík a Jaroslav Stuna, například po vyhlášení výsledků ještě přidali v už rozjetém franchisingu svého projektu. Dnes mají pobočky po celém Česku a prorazili také v pivař-ské velmoci, v Německu. „Ostatně Firma roku je sou-těž sledovaná hlavně odbornou veřejností, podnikateli. Takže vítězové se dočkají spíš zájmu od profesionálů, než že by je lidé na ulici prosili o autogram do dekol-tu nebo na chlupaté předloktí,“ říkají první rebelové.

Firma roku zepředu i z bokuVybrat nejlepší firmu u nás, vzor pro ostatní,

mach ry nad jiné, nemůže být hračka. Jeden z po-rotců, Omar Farghali z Vodafonu, se dokonce při-znal, že poslední sezení se protáhlo na deset hodin a že vybrat vítěze byla fuška: „Máte odpovědnost, komu dáte tu super šanci stoupnout si večer v tele-vizi na pódium a říct: Díky. A potom se divit, jak vel-ký zájem o vás soutěž vyvolá. Vybrat někoho, komu taková cena sedí, to není práce na minutu. A porota na tom seděla opravdu poctivě.“

Do soutěže se hlásí firmy, co mají maximální ob-rat 1,4 miliardy korun. Do regionálních kol se potom dostane deset firem s nejlepším finančním hodno-cením, které vstupuje 50 % do celkového hodno-cení. Rozdělení dalších 50 % je už na porotě, kte-rá firmy hodnotí podle dotazníku, kde najde jejich příběh, popis, do čeho investují, údaje o jejich spo-lečenské odpovědnosti a tak dále. V porotě sedí marketingoví odborníci, ekonomičtí novináři, zá-stupci státní správy zodpovědní za rozvoj podni-kání i představitelé partnerů, jako právě třeba lidé z Vodafonu. Z regionálních kol pak postupují vítězo-vé do finále, osobně se prezentují před porotou a ta vybere ty nejlepší na první až třetí místo. ¶

Antonín Zelinka z firmy 5M si odnáší hlavní cenu za Vodafone Firmu roku.

Vlevo CEO Vodafonu Muriel Anton.

77

Do dalšího ročníku Vodafone Firmy roku se můžete už teď hlásit na www.firmaroku.cz

přihlášky

78

david duroňředitel marketingu pro firemní zákazníky, Vodafone

„chceme českým firmám píchnout“

Proč Vodafone tak významně podporuje české firmy? spojili jste svou značku s Firmou roku tak pevně jako málokdo. My se dlouhodobě snažíme být pro firmy parťákem. Pomáhat talentům. Dělat náš byznys trochu jinak. Nechceme být pro podnikatele jenom nákladová položka. Chceme být pro ně zajímaví i na straně výnosů. Chceme dát těm dobrým mož-nost, aby vynikli, aby o sobě dali vědět. A úspěch ve Firmě roku je k tomu super příležitost. To jim může hodně píchnout. V porotě poznáte stovky firem, byla mezi nimi nějaká, ze které jste si sedl na zadek? taková, u které byste si řekl: „ti teda museli mít odvahu, skvělý nápad, nasazení... to bych rád dělal taky.“Ve finále to byly všechny, každá měla šmrnc ve své oblasti, jedna měla odva-hu jít do segmentu, který tu není, další má úžasný marketing, další uspěla v za-hraničí... Třeba firma Proma Reha, kte-rá se svou zdravotnickou technikou pro-sadila v Emirátech. Nestačil jsem se divit, jak a v čem všem jsme my Češi úspěšní. Mys lím, že by se o těch firmách mělo vě-dět víc, neradovali bychom se pak z na-šich světových úspěchů jenom při olympi-ádě jednou za čtyři roky nebo při hokeji.

Pavel hlavinkaviceprezident Vodafonu pro firemní zákazníky

„na Firmu roku se vždycky těším“

V porotě Firmy roku nezasedáte poprvé, můžete tedy srovnávat. roste kvalita přihlášených firem? je těžké vybrat vítěze? Rozhodně se do finále dostávají různoro-dější firmy. Je to podstatně širší spektrum z více oborů. Soutěž Firma roku za pár let své existence prokazatelně nabírá na vý-znamu, takže je logické, že oslovuje širší spektrum firem. jak se vybírá byznys rebel? stačí, když si majitel firmy myslí, že je věčný rebel, a jde do toho? V podstatě klidně. Tu cenu udělujeme tak, že nás ze všeho nejvíc zajímá příběh té fir-my. Rebelové pro nás jsou lidé, kteří svůj byznys nedělají tuctově, hledají neotřelé cesty a mají odvahu po nich jít. Jenom si vemte letošního vítěze. Já bych nikdy ne-věřil, že se dá udělat webové tržiště pro české umělce. Vždyť to je úžasný nápad a úžasná pomoc rozvoji českého kumštu. měl jste ve výběru mezi firmami svého černého koně? Firmu, která se vám líbila, nadchla vás, a i když třeba nevyhrála, uvízla vám v paměti? Určitě všichni, kteří zabodovali už v re-gionálních kolech. Tam jsem měl favori-tů spoustu. Třeba mě zaujala firma Se-mix Pluso ze severní Moravy, která dělala směsi pro pekaře. Přemýšleli o svém byz-nysu, o své budoucnosti, dalším rozvoji a vrhli se na zdravou výživu. Udělali tomu i neotřelý marketing. Skvělá práce. Zau-jala mě spousta firem, které dělají stro-jařinu. To už ale není ta strojařina, jak se o ní dneska často mluví, že jsou to jenom montovny. Oni dělají často velmi sofistiko-vanou strojírenskou výrobu, mají nápady, zlepšováky. Nedodávají jenom automo-bilkám u nás, ale jsou zajímaví i pro BMW nebo Mercedes.

omar Farghaliobchodní ředitel pro malé a střední firmy, Vodafone

„zkoušeli to na nás všelijak“

V čem je pro vás ten hlavní důvod, proč se Vodafone tak úzce spojil s Firmou roku? Hlavně v tom, že se tak dostáváme k fir-mám v regionech. Osobně se s nimi se-tkáváme. A to je hrozně důležité, protože hned vidíte, co potřebují. Nejde nám je-nom o to poslat za nimi prodejce a bas-ta. Jdeme jim naproti. Osobní setkání se nedá ničím nahradit, jenom tak můžeme přesvědčit firmy o kvalitě našich služeb a jiném přístupu, který Vodafone ke svým zákazníkům má – jednoduché, lidské, fé-rové jednání, neslibujeme, co se nedá splnit. Na nikoho netlačíme, nemusíme prodat za každou cenu, jde nám o dob-ré a spolehlivé vztahy s podnikateli. Také proto pro ně kromě Vodafone Firmy roku děláme v devíti českých městech speci-ální akce, kde se s námi zase mohou po-tkat a poznat nás opravdu zblízka. a jaké tedy jsou české firmy podle toho, co jste viděl v porotě? Hlavně mě bavilo sledovat, jak jsou ty fir-my originální, jak vtipně se prezentovaly. Každá to vzala po svém. Někdo se poku-sil porotu „uplatit“ práškem v sáčku, kte-rý vypadal jako kokain, jiní zdravým müs-li, další zase džusem (a málem se jim to i povedlo). Takže ani nevadilo, že to roz-hodování trvalo opravdu pořádně dlouho. Zarazilo mě akorát, když jeden ředitel fir-my při svém vystoupení začal polemizovat s názory majitelů své firmy, kteří tam ale nebyli. To měl jediné štěstí.

Vodafone Firma roku

Porota

79

www.tes.cz www.thepub.cz

jiří kubešFler.cz

„doma rebelují spíš dcery“

Jiří Kubeš založil server Fler.cz, což je internetové tržiště s hand made ori-ginály. Najdete tam tvorbu českých a slovenských umělců, šperkařů, de-signérů, módních návrhářů... prostě ši-kovných lidí.

jak jste na svůj neobvyklý nápad přišel? Snažíme se chytit dneska celkem módní vlnu, která sem jde z Ameriky, kde je hroz-ná poptávka po kvalitní rukodělné výro-bě v této oblasti. A že to budí zájem také u nás a že Češi mají o tuto produkci také zájem, o tom mě přesvědčuje vysoká ná-vštěvnost našich stránek. začínají češi hledat kvalitu? nejde jim už tolik jenom o nejnižší cenu? Kvalita samozřejmě hraje roli, ale myslím, že jde hlavně o něco jiného – po pádu ko-munismu jsme měli ohromný hlad po glo-bálních značkách, co nebylo ze světa, to nikoho nezajímalo. Teď už jsme si na to sáhli, už to známe, a možná jsme tím i malounko přesycení. Lidé už hledají něco jiného, něco originálního, osobního, něco, co mají jen oni sami. U nás se mohou s konkrétním tvůrcem přímo seznámit, tře-ba s tím, kdo jim navrhne a udělá náuš-nice, módu. Často hledají věci opravdu neotřelé, avantgardní. Prostě už nechtějí sériovou výrobu a tuctové věci. To je celé. jste rebel i mimo podnikání? co doma? Můj největší rebelský čin byl, že mám tři dcery. Takže rebelování doma si užívám až až.

Petr dušekTES Vsetín

„musíte si vážit svých lidí“

TES Vsetín vyrábí elektromotory a ge-nerátory, stejně jako díly do těchto vý-robků. V roce 2010 připojili také firmu, která se zabývá výrobou a servisem rozvaděčů. Získali letos poprvé udíle-nou cenu Odpovědná firma roku.

V čem je váš odpovědný přístup tak výjimečný, že to bylo na cenu? My se v první řadě snažíme v tomto ohle-du starat o zaměstnance, protože oni jsou to, co dělá firmu firmou a na čem stojí její úspěch. Ať to zní jakkoli jako klišé, je to tak. Podnikatel, který nectí své lidi, nemůže stabilně a kvalitně růst a uspět. Navíc se snažíme starat také o region, kde podnikáme, o naše okolí. Ve Vsetíně i ve Zlínském kraji pomáháme, sponzoru-jeme různé akce. Třeba teď jsme ve Vsetí-ně koupili pro sdružení Auxilium autobus na převážení postižených dětí. Navíc dě-láme výrobky pro zelenou energii, gene-rátory a součástky pro malé vodní i větr-né elektrárny. chovají se k vám úřady laskavěji než k jiným, když jste takto odpovědná firma, když se to o vás ve Vsetíně ví? My s úřady nemáme problémy, to si nemohu stěžovat. S městem máme ve Vsetíně tradičně nadstandardní vzta-hy, teď například společně rozvíjíme ješ-tě hlouběji plány kolem strategie Vsetína do příštích let. Skvělou spolupráci máme třeba s místní průmyslovkou nebo s od-bornými učilišti.

martin šampalík a jaroslav stunaThe Pub první vítězové ceny Byznys rebel

„byznys se nám po Firmě roku rozjel“

Autoři nápadu na hospodu, kde si ka-ždý čepuje pivo sám, a ještě může tře-ba soutěžit s okolními stoly, se v roce 2008 stali Byznys rebely. Jak sami říka-jí, docela to jejich rozvoj nakoplo.

Pomohlo to ocenění? Přivedlo víc lidí? mohou se letošní vítězové těšit, že jim úspěch ve Firmě roku pomůže ještě více prorazit? Určitě. Po ceně jsme byli v médiích vidět víc než dřív a to se počítá. Jestli k nám začalo chodit víc hostů, to nevíme, ale kaž dopádně se začali hlásit noví zájemci o koncept našich hospod. Ostatně Firma roku je soutěž sledovaná hlavně odbor-nou veřejností, podnikateli. Takže se nám začali hlásit noví zájemci o franchising. Poraďte letošnímu byznys rebelovi, jak má cenu využít. na co by si měl dát bacha? To myslím nesouvisí s rebelstvím, ale s pod-nikáním obecně – vždycky si přečíst smlou-vy, které podepisujete. Rozumně investuj-te. Hlídejte si finance. A držte si kolem sebe kvalitní tým z lidí, kterým můžete věřit. My jsme teď ve fázi, kdy velmi rychle rosteme, a musíme si dávat majzla, aby nás to ne-semlelo. Vlastně se musíme snažit udržet s tím růstem a úspěchem vlastního koncep-tu krok. Naše rada je tedy: Jakmile začínáte podnikat, počítejte i s možností, že se vám to hodně rozjede, že uspějete, a hlídejte si, abyste tempu a růstu stačili.

byznys rebel odpovědná firma První rebelové

www.fler.cz

80

Vodafone Firma roku

antonín zelinka, 5m

Vítěze Firmy roku Potkáte Ve Vlaku i na oběžné dráze

Firma 5m sází na kValitu sVé Práce a doVede se Prosadit i na mezinárodních trzích. čloVěk by čekal, že za tím bude stát ranařský manažer nebo agresiVní marketér. za úsPěchem Firmy 5m je ale konzerVatiVní PřístuP a solidní Práce. začínali V sedmi lidech, dneska je jich na 120.

máte teď úředně potvrzeno, že jste úspěšná firma. takhle jste si to malovali, když jste firmu před osmnácti lety zakládali?Samozřejmě, že naším cílem nebylo stát se Firmou roku 2010. Ale dá se říci, že jdeme pořád stejným smě-rem. Dosud se nám nestalo, že bychom sešli z cesty. Jsme velmi konzervativní. Nechodíme do přílišného ri-zika a před každým krokem důkladně analyzujeme, co může přinést.

technologická firma s averzí k riziku – je to běžné? Myslím, že pro high-tech firmu představuje riziko vel-kou hrozbu. Tyto firmy totiž přirozeně inklinují k pro-gresivním řešením a postu-pům. Ale je třeba dávat velký pozor, aby nedošlo k odtrže-ní od reality. Vědomí, že se po-hybuji v progresivním oboru, může svádět k představě, že dělat v takovém oboru byznys je celkem bezpečné. Jenže ono to zas tak bezpečné není. Spotřeba lepi-del, kompozitů nebo sendvičových materiálů sice ješ-tě dlouho poroste – jsem skálopevně přesvědčen, že se nedožiju roku, kdy poprvé meziročně klesne – ale to nepředstavuje poukázku na úspěch. I z rostoucí-ho trhu mizí hráči a nechávají po sobě mezery pro ty úspěšnější.

a vy jste využili takovou mezeru na trhu? My jsme rostli relativně pomalu. Začínali jsme s tím, co jsme tenkrát skvěle uměli: s lepidly. Pak jsme přidali laminační prostředky, pak celé kompozi-tové a sendvičové díly. Ale pěkně krok po kroku. Naše strategie byla vždycky úplně jednoduchá: Být na špičce v tom, co děláme, a postupně rozšiřo-vat záběr. Já vím, není to žádná převratná strategie... Prostě jsme konzervativní.

o kolik příležitostí jste svým konzervativním přístupem přišli?Určitě jich byla spousta. Ale nějaké jsme přece jen vyu-žili, když jsme ta Firma roku.

jak se to vlastně stane, že nevyužijete příležitost?Tak hlavně, když se o ní vůbec nedozvíme. A pak je spousta situací, kdy slibně vyhlížející příležitost ve skuteč-nosti žádnou příležitostí nebyla. Mám na mysli pofider-ní tendry, zmanipulované ve prospěch předem vybraného zájemce, nebo aspoň diskvalifikující nějakou skupinu zá-jemců. Bohužel, v Česku, a pokud jde o veřejné prostřed-ky, tak slovní spojení férový tendr mi připadá nesmysl-

né. Ale musím říci, že na neférové tendry narážíme i jinde.

jak se to projevuje? dá se to poznat předem? Často je například už ze zadá-

ní vidět, že má vyhrát domácí firma. Narazíte na to i v tak civilizované zemi, jakou je Německo. Ale pozor – v Ně-mecku máte šanci. Oni do těch tendrů montují podmín-ky, o nichž si myslí, že je splní jedině německá firma – a když je splní konkurence z Kunovic, tak zůstává ve hře. To třeba ve Francii vyhraje cizí firma v opravdu výjimeč-ných případech. Zajímavé to je ve Španělsku. Tamní trh vypadá na první pohled nepřátelsky, ale ve skutečnosti je jen nesrozumitelný. Kdo se v něm zorientuje, pro toho se stává čitelným a zdánlivé bariéry padají.

kosmický program nevydělal ani tisícovku

snažíte se příležitosti také aktivně hledat?Jistě, v našem oboru to jinak nejde, vždyť jde o relativně nové materiály a technologie. Zákazníkům jako je Evrop-ská kosmická agentura nemusíte nic vysvětlovat, ti vědí, co chtějí, a najdou si vás sami – tedy, pokud jste nejlepší.

Dobrý nápad není ještě poukázka na úspěch

81

moment – vy dodáváte kosmickým programům?Když hledali nejvhodnější lepidlo, otestovali produk-ty řady výrobců. A z testů vyšlo nejlépe to naše, tak ho teď pár gramů létá po oběžné dráze. Nevydělalo nám sice ani tisíc korun, ale jako reference slouží dobře. Vý-sledky testů jsou totiž dostupné na webu, tak jsou dob-ře marketingově použitelné. Dalším typem zákazní-ků, kteří si vás najdou sami, jsou výrobci strojů, kde jsou extrémní nároky na materiály. Například u textilních strojů jsou díly, které se pohybují obrovskou rychlostí, a výrobci bojují o každé procento hmotnosti. Konstruk-térům těchto strojů opravdu nemusíte vysvětlovat, že kompozity jsou lehčí.

umějí to ale využít? najdou si vás? Najdou a přesvědčíme je poměrně hravě, protože jim ukážeme výhody našich konstrukcí i na ekonomických parametrech. Krásným příkladem je, vlastně byla, naše spolupráce s výrobcem autobusů Oasa. Začátkem de-vadesátých let odstartovala část konstruktérů z tehdej-ší Karosy projekt na výrobu luxusních autobusů. Měli ale problém s hmotnostním limitem, takže dokonce ne-mohli montovat do vozu plný počet sedaček a museli omezovat i hmotnost zavazadel. Tím atraktivita autobu-su dost ztratila, hlavně pro cestovní kanceláře. Sho-dou náhod jsme do této situace přišli my. Vyměnili jsme spoustu dílů za sendvičové a podařilo se nám snížit hmotnost tak, že veškerá omezení padla. Konstrukčně byly ty autobusy opravdu vyspělé. Škoda, že ten pro-jekt nakonec zkrachoval.

sejdeme se na globálním trhu

když se vám daří ve vývoji – co takhle vyvinout vedle dílů také nějaký zajímavý finální výrobek?Vždyť jsem už říkal, že jsme konzervativní. Sice se sna-žíme rozšiřovat záběr, ale postupně. Skokovým změ-nám se vyhýbáme. Jako finální výrobce bychom muse-li úplně změnit firmu. Vybudovat nové odbytové kanály, změnit marketing... Touto cestou jít nechceme. Spíš se teď snažíme rozšířit prodejní síť a export, protože český trh nám začíná být skutečně malý.

jakou část produkce exportujete?Zatím asi jen desetinu tržeb, přestože za hranicemi kon-čí podstatná část naší produkce. Naším záměrem je posílit skutečný, tedy vlastní export. Ale jde to pomalu, protože neděláme byznys s každým, kdo přijde. Part-nery si pečlivě vybíráme, ale jsem přesvědčen, že se to vyplácí. Nejde nám totiž o to, zvednout tržby v příštím kvartále. Chceme se stát globálním hráčem. ¶

sPolečnost 5m Vyrábí kompozitní profily, konstrukční lepidla, epoxidové systémy a sendvičové panely. Vznikla v roce 1992, dnes má na 120 zaměstnanců a roční tržby okolo 140 milionů korun. má pět společníků, největší podíl mají martin eder a antonín zelinka.

Lepidlo k lepení dílů u vstupu vzduchu do leteckého motoru

od firmy 5M najdete i ve výcvikových letadlech z Aera Vodochody.

82

Vodafone OneNet

text: Jan Palouk, foto: Jan Nepalouk

Vodafone OneNetNesem vám noviny

Ve VydaVatelstVí NOViN se žije NaplNO. ZaměstNaNcům jde častO hlaVa kOlem a káVa teče prOudem. schVálNě kOlik hrNků V Naší ilustraci spOčítáte! cesta každéhO VydáNí dO tisku je plNá imprOViZací a ZměN Na pOsledNí chVíli. práVě prOtO V Našem VydaVatelstVí Oceňují maximálNě jedNOduché, flexibilNí a ZárOVeň kOmfOrtNí řešeNí telekOmuNikačNích služeb. lOgicky Vsadili Na VOdafONe ONeNet.

Skialpinista ztracený v Labském dole je mezi živými! Odnese to maximálně pořádnou rýmou. Dobrá zpráva od regionálního zpravodaje letí do redakce pár minut po zaštěkání lavinového psa. Napsáno a odesláno ze sedla skútru Horské služby. Ať žijí mobilní data!

mobilní redaktoři

Virtuální ústředna má oproti klasické podstatně lacinější provoz. Navíc dovoluje pracovníkovi oddělení ICT sledovat čerpání objednaných služeb v internetovém rozhraní. Dále může sám snadno nastavit přesměrování hovorů z mobilu na pevnou, omezit volání na určitá čísla, aktivovat potřebné služby a spoustu dalších užitečných věcí.

udělej si sám

Fotograf se dneska nezastaví. Ráno tiskovka s Lady Gaga, v poledne fotí rozhovor s ministrem, večer na módní přehlídce v Brně. Do redakce to nestihne, ale díky datové VPN uloží snadno denní várku fotek na určené místo na serveru, aby s nimi redakce mohla pracovat.

fotograf na síti

Včerejší oblevu vystřídal neočekávaný mráz a náledí. Vedoucí vydání obvolává kolegy z regionů, aby mu pomohli zmapovat dopravní situaci v celé republice. Neomezené volání v rámci firmy šetří vydavatelství náklady jako hrom. Aby také ne, vždyť se neomezené volání mezi pevnými i mobilními linkami do ceny nijak nepromítne.

kolegové si volají neomezeně

Jestli má někdo přilepené sluchátko na ucho, pak je to obchodník z oddělení inzerce. Telefonické nabídky prokládá osobními schůzkami u klientů. Když nezvedá pevnou linku, automaticky mu začne zvonit mobil, takže je vždy k zastižení. Podepsané objednávky se mu díky službě IP fax přehledně řadí do e-mailu a čekají, až je po návratu z terénu zpracuje. Může si je přečíst i v mobilu a případně na ně okamžitě zareagovat.

stále na příjmu

Před pár okamžiky odeslali z redakce přes internet finální data dnešního moravského vydání novin do olomoucké tiskárny. Díky pevnému internetu od Vodafonu je dechberoucí rychlost garantovaná. Za dalších 20 minut vyrazí první výtisky z rotačky na novinové stánky.

Zatraceně rychlá data

sOutěž O iphONe 4V tomhle čísle bizzona se mj. věnujeme problematice multikulturních vztahů v byznysu. máte ze své kariéry nějaký vlastní zážitek s partnery z odlišných kultur? pokud ano, pošlete nám svůj příběh na adresu bizzone@vodafone.cz. autor nejzajímavějšího a nejvtipnějšího z nich se může těšit na skvělý iphone 4. k návrhu názvu ještě musíte doplnit počet všech šálků a hrnků na kávu, které najdete na naší ilustraci vydavatelství. koneckonců se říká, že novináři frčí na kofeinu.

I když je linka pro předplatitele pořádně žhavá, dovolá se i více zájemců najednou. Nikdy je neodradí obsazovací tón, ale naopak přivítá příjemný hlas operátorky.

Obsazeno? Neznáme

Kromě výše uvedených nabízíme také řadu doplňkových služeb, jejichž kompletní seznam najdete na www.vodafone.cz.Pozn.: Dostupnost jednotlivých služeb v rámci řešení Vodafone OneNet je závislá na podmínkách konkrétní lokality.

Vodafone OneNet / hlasové služby

Vodafone OneNet / datové služby

Vodafone OneNet / služby s přidanou hodnotou

Pevné hlasové služby

VoIP IP FAX

Pevné datové připojení

IP VPN (MPLS VPN, IPSec VPN) Privátní datová síť

Služby s přidanou hodnotou

Mobilní e-mail (BlackBerry®, Nokia Mail for Exchange, MS Windows Mobile) Centrální internet Security Box Server Housing

SLA hlasové

Připojení vaší hlasové ústředny pomocí IP protokolu (služba IP extension).

SLA datové

Datové služby Vodafone OneNet poskytujeme včetně SLA, dohody o garantované úrovni kvality služeb. Tímto vám dáváme záruku na dodržení mezních hodnot určité skupiny parametrů pro danou službu. V technických a kvalitativních záležitostech SLA respektuje konkrétní potřeby vaší firmy, a přispívá tak k podpoře vašich obchodních procesů a naší vzájemné spolupráci.

Mobilní připojení

Dedikované APN Internet v mobilu Internet v mobilu naplno Připojení nastálo Připojení Profi Internet v mobilu na den Připojení na den

Internet

Pevné připojení (Přímý přístup) Security box Antispyware Antivir Antispam FTP Server Monitoring vaší firemní sítě

PBX (ústředna)

Mobilní hlasové služby

Všechny mobilní služby (volání, SMS, MMS…) Roaming (Vodafone World Roaming, Vodafone Passport) M2M aplikace

Virtuální PBX: Číslovací plán (PNP) Blokace příchozích a odchozích hovorů Přesměrování hovoru Přidržení hovoru Přepojení hovoru Důvod nepřítomnosti Nevyrušovat Manažer – Asistent Zobrazení čísla příchozích hovorů Zobrazení/skrytí čísla při volání Hlasová schránka Automatické zpětné volání*

Virtuální PBX Plus: Volání do skupiny a Řazení čekajících hovorů Najdi mě Virtuální spojovatelka Audiokonference Partnerská VPN* VF přivítání

Integrace vaší stávající ústředny ISDN 30 ISDN 2, Analog SIP, IAX, H.323

* Tyto služby pro vás připravujeme

Vodafone test

text: Martin Groman, foto: Michael Kratochvíl

84

googlováníDirigent Libor Pešek je známá osobnost.

Jeho jméno asi slyšeli i ti, kteří nikdy na žádném koncertě nebyli. Ale ptejte se

ho na něco tak, aby to mělo hlavu a patu. Takže trocha googlování na 3G síti pěkně z klidu pražského domova rozhodně není

na škodu. Otázky jsou sesumírované. Ještě poslední mailové ujištění s panem

dirigentem, že s rozhovorem počítá, a jde se chrnět.

VoláníRanní kafe a novinářský život může začít. V mailu zpráva, že rozhovoru nic a nikdo

nestojí v cestě. Fotograf je na Skypu, takže mu zavoláme a domluvíme se, kde ho vyzvednem. Ještě řeší světla – jedno

mu včera ruplo, tak by to chtělo pojistku. Pár dotazů na kolegy ve firmě (ideálně

přes Vodafone Communicator, strana 86). Rychlé hledání na webu, pár telefonů a světlo máme. Kafe ani není dopito.

Balíme. Jedem.

doladění termínůPřed rozhovorem se potkáváme

s fotografem. Rozhovor s Liborem Peškem fotí Antonín Kratochvíl. Hvězda

americké reportážní fotky narozená v Lovosicích. Rychle ladíme termíny, kdy fotky budou k dispozici. Stačí připojit se

k síti a podívat se rovnou do kalendáře grafikovi, jestli má zítra odpoledne čas.

Potvrzuje, že s tím počítá. Tak teď ještě, aby všechno klaplo.

den předem, praha krč

den d, 9.30, praha troja

12.30, okraj prahy

Na síti v jednom

kuse

ráNO Vyřídit pOštu, přečíst si NOViNy, a pOtOm celý deN

NěcO dělat? tak tO chOdilO kdysi. kdO

dNeska NeNí ON-liNe pOřád, Za chVíli

Nemusí mít cO dělat Vůbec. beZ pOčítače

s iNterNetem jste NamydleNí. schVálNě jsme jedeN deN dáVali

pOZOr, kOlikrát jsme hO ke sVé práci

pOtřebOVali my. VZali jsme VOdafONe mObile

cONNect kOmbO  a přibrali hO k týmu,

který měl Na starOsti rOZhOVOr s libOrem

peškem.

jeden den v redakci

s šikovným modemem

jak se dělá rozhovor…když po ruce máte Vodafone mobile connect kombo

foceníAntonín Kratochvíl fotí Libora Peška a je to krása sledovat dva machry a profíky. Focení trvá přes hodinu, ale oba se u toho dobře baví. Z ničeho nedělají problém. Jak za chvíli pan dirigent řekne v rozhovoru: „Nejvíc se naučíte od machrů.“ (K rozhovoru zalistujte na stránku 24). Novinář si už poosmé kontroluje, jestli má dobitý diktafon, a žmoulá papír s otázkami. Když ho to přestane bavit, píchne znovu modem k laptopu a pochlubí se aspoň na Facebooku, co zrovna dělá.

rozhovorZatímco novinář zpovídá dirigenta, půjčí laptop fotografovi. Ten stáhne hrubý materiál a pošle pár referenčních náhledů art directorovi do redakce, jestli to tak je v pořádku. Modem našel zase nejlepší možné spojení, takže i když se fotky nevešly do mailu, prolezly i na ftp do redakce. V půlce rozhovoru Antonín Kratochvíl dodělá pár snímků podle prosby z redakce. Jinak by se musel hledat nový termín a při programu obou – dirigenta i fotografa – by to bylo pěkné martyrium.

kancl v autěFotograf odjel domů zpracovat snímky, pan Pešek odkráčel na zkoušku a co dál? Do redakce, dát si kafe, do večera se tam bavit s kolegy a potom do noci přepisovat a pilovat rozhovor? A pravděpodobně to nestihnout? Nebo zvolit práci z domova a v klidu všechno udělat? Volba je jasná – dovolit se šéfa, že už mě dneska nechce vidět. Odpinkat nejuřvanější maily. Nakopnout motor a tradá do klidu vesnického stavení.

V klidu na chalupěU rodinného krbu je klid a čas na psaní rozhovoru. Večer bude sice dlouhý, ale Libor Pešek ví, co chce, a na jeho vyprávění je to znát. Ve vesničce na Vysočině sice modem 3G nechytí, ale prostě si najde nejrychlejší možnou síť a po půlnoci odešle hotový rozhovor k autorizaci bez sebemenších problémů. Fotky už jsou připravené, stačí stáhnout, připsat popisky a poslat grafikovi.

15.15, praha dejvice

16.35, cestou na d1

19.24, českomoravská vrchovina

14.00, praha dejvice

85

VOdafONe mObile cONNect kOmbO se ladí samO

modem podporuje jak technologii edge, tak cdma i 3g, takže si vždycky sám najde nejlepší dostupnou síť a na té běží.Nemusíte nic nastavovat a ladit... každý si děláte svoje. Vy svoji práci. On svoje připojení.

Vodafone mobile connect kombo váží nicotných 70 g a míry má 101 x 57 x 12 mm. k počítači ho připojíte kablíkem přes usb, což může při práci v terénu trochu překážet, ale bluetoothový přenos dat má zase nižší kapacitu. a to nechce kombo riskovat.

modem se sám instaluje, stačí do něj vložit sim kartu s připojením nastálo a za pár minut jste na síti.

V počítači sledujete, na jaké frekvenci zrovna frčíte a jak silné připojení máte.

Víc nepotřebujete. Vodafone mobile connect kombo totiž podporuje operační systémy Windows 2000, Vista, xp, mac Os 10.4 a vyšší, takže se na vašem počítači jistě hravě chytne.

a kdyby ne, pomůžou vám vodafonní technoidi na www.techforum.cz. ale uvidíte, že to nebude třeba.

NejVětší VýhOda VOdafONe mObile cONNect kOmbO mOdemu:každý druhý novinář dneska má nebo měl nějakou kapelu. Všichni řeší nějaké to kombo. jestli je dost silné. jestli nechrčí. Nezkresluje. O Vodafone mobile connect kombo se takhle starat nemusíte. ladí se samo.

86

Vodafone Technologie

text: Robert Rýdl, foto: Michael Kratochvíl

Porada napříč EvropouFilm jE kolEkTiVní dílo. ScEnáriSTa muSí VymySlET Příběh, ProducEnT zajiSTiT FinancoVání a rEžiSér zařídiT, aby SE To, co FungujE na PaPířE, doSTalo i na FilmoVý PáS. jEšTě nEž SE VůbEc začnE TočiT, TráVí SPolu TihlE Tři dESíTky hodin Plodnými i méně Plodnými diSkuSEmi nad Vším možným. když jEdEn z nich PobýVá zroVna V moSkVě, druhý žijE V PorTugalSku a TřETí SE uklidil do TrEnčína, jE To Trochu SložiTější. ProducEnT má alE S SEbou V moSkVě noTEbook PřiPojEný k inTErnETu a na něm nainSTaloVaný VodaFonE communicaTor. můžE SE Tak SPojiT S oběma SVými nEjbližšími SPoluPracoVníky a zahájiT hoVor, VE kTErém SE Všichni naVzájEm Slyší. Ti dVa PoTřEbují jEn SVé mobily.

87

Postarší číšník přináší horký čaj. Jarda, filmový producent a majitel společnosti Filmfood, otevírá notebook a nasazuje si sluchátka s mikrofonem. Klikne na ikonku na ploše, otevírá se okno Communicatoru s uloženými čísly. Jarda klikne na jedno z nich a chvíli čeká. Ve sluchátkách se ozývá vyzváněcí tón.

JardaČau chlape, slyšíš mě?

Scenárista Tonda se prochází po pláži v Portu. Má rozepnutou bundu, lehký větřík mu cuchá vlasy. U ucha drží mobilní telefon.

TondaJako bys stál vedle mě.

JardaČlověče, mně to nějak šumí.

Tonda To je moře vole, jsem na pláži.

JardaTi teda závidím. Tady je příšerná kosa. Tak já vytočim ještě Martina... Haló, no tady Jarda, čau Martine. Taky tam máte takovou zimu?

Režisér Martin sedí na ošuntělé pohovce ve své trenčínské garsonce a balí si jednou rukou cigaretu.

MartinAhoj, mně to nevadí, já mám zimu rád.

JardaKluci, tak se tady tak nějak připravuju na tu schůzku.

MartinNo a?

JardaNo a řikám si, jestli je úplně taktický mít ve scénáři ruskýho vojáka, kterej za druhý světový války znásilní babičku tý Kláry...

MartinJe to nejsilnější moment filmu. Tragédie, která ovlivní osudy celý rodiny!

JardaNo a nestačilo by, kdyby jí třeba jenom ukrad hodinky?

TondaHele, já dokážu napsat ledacos, ale moc teda nevím, jak zařídit, aby se jí z toho, že jí ukrad hodinky, narodila dcera – Klářina matka.

JardaAha, no vidíš. Tak dobře, ale musí to být zrovna Rus? Nemoh by to být třeba Rumun?

MartinRumun? To si děláš srandu?! Rumuni nás vůbec neosvobozovali! Rumuni byli fašisti!

JardaMně je to jedno kdo, jenom ať to není Rus.

TondaMohl by to být Rumun, co přeběhnul k Rudý armádě.

MartinTo je pitomost, v týhle době to prostě musí být Rus!

JardaNo a musí to být v tý době? Nemohlo by se to, Tondo, odehrávat jindy?

TondaNo mohlo, ale musely by se změnit všechny interiéry a návrhy kostýmů a rekvizit.

JardaNo tak to jsme tam, kde jsme byli.

MartinSakra snad chceme udělat silnej, pravdivej film. To budeme dělat kompromisy ještě dřív, než je po nás vůbec někdo chce?!

TondaJá bych to nebral tak tragicky. Myslim, že nějaká další národnost to může obohatit. Třeba do muziky se pak dají přidat exotický hudební motivy.

JardaMně přijdou dobrý Tádžikové. Pochybuju, že by tam někdo ze sponzorů měl příbuznýho, a mají takovej zlej kukuč. To by tý scéně mohlo pomoct.

TondaKlidně, nemám s tím jedinej problém. Kdyžtak to pak na place změníme, když nás napadne něco lepšího...

MartinJá nevim, mně se to nelíbí. Jestli se to ale teda pak dá ještě změnit...

JardaNeboj, určitě dá. Máš mý slovo.

MartinAby se pak na to nezapomnělo...

JardaHele, všechny naše hovory nahrávám a archivuju, takže klid.

(redakčně kráceno)

EXTEriér / inTEriér, moSkEVSká kaVárna / Pláž V PorTu / garSonka V TrEnčíně, dEn

88

jarda(producent)Produkovat filmy v Čechách je dost záhul. Jarda obíhá všechny možné firmy a snaží se je přesvědčit, aby mu daly nějaké pení-ze. Jenže první otázka, kterou slyší, vždyc-ky zní: „Proč bychom to měli platit?!“. To Jarda bohužel neví. Má docela slušný scé-nář a v Čechách se bez pomoci sponzo-rů nic normálního nenatočí. Nakonec do-stal tip na jednoho boháče z Ruska. Proto je teď v Moskvě, ve městě, kde je zrovna třicet pod nulou a vlastně ani nejde vylézt z hotelu. Pokusí se přesvědčit chlapa, kte-rý dělá milionové kšefty v dolarech a risku-je přitom život, aby dal peníze na komorní film odehrávající se někde v severních Če-chách. A to jenom proto, že jeho prababič-ka jezdila do Teplic do lázní. Jenže Ruso-vé nemyslí logicky, rozhodují se intuitivně. Jarda má Rusy vlastně rád. Nesmlouva-jí, zajímají je smutné příběhy, snadno se dojmou. Nemají problém s penězi, i když jednat s nimi je tak trochu ruleta. Nikdy ne-víte, na koho padnete. Starý kulturní atašé z Moskvy, nebo mladý nabušený Pitěrec? Musíte se podle toho zařídit a předem eli-minovat všechno, co by je mohlo naštvat.

Tonda(scenárista)Vymýšlet příběh je jako stavět dům. Musíte vybudovat situaci a do ní zasadit charakte-ry, které nejsou obehrané. To znamená, že by se postavy neměly podobat těm z tisíců filmů, které byly za posledních sto let nato-čeny. Scenárista jim pak má vymyslet děj, který nepřipomíná nic, co diváci v poslední době viděli, a zároveň nepůsobí vykalkulo-vaně. Tak to alespoň Tondu učili na scená-ristice. Stačilo pár let v branži a přišel na to, že je to samozřejmě blbost. Uživit se sce-náristikou nakonec není zase až tak těžké, pokud člověku nevadí, že si vydělává pito-mostmi, které by mohla psát cvičená opi-ce, kdyby měla dost sebevědomí a drzosti, aby je posílala do České televize. Tondovi se vlastně v životě opravdu povedla jenom jedna věc. Sbalit Cristinu, holku z Porta, která náhodou studovala program FAMU pro cizince, a odstěhovat se s ní do Por-tugalska. All you need is sun. Teď potře-buje, aby mu v Čechách konečně roztočili jeho poslední scénář. Zatím dostal jen zálo-hu, která už je dávno pryč. Podle smlouvy dostane zbytek, až padne první klapka, ale producent pořád nemůže sehnat peníze.

martin(režisér)Odstěhoval se na Slovensko vlastně na-truc. Vyhrál cenu za nejlepší studentský film na festivalu v Mannheimu, čekal, že se nabídky na celovečerní film jen pohr-nou, a nestalo se vůbec nic. Nakonec si ale řekl, že vlastně udělal dobře. V Pra-ze zavírají všechny zahrádky v deset ve-čer a lidi se honí za kariérou. V Trenčíně se žije jinak. Lidi jsou tady otevřenější, měs-to a hrad jsou krásné a pracovat může jez-dit do Ostravy nebo do Bratislavy. S fil-mem už se pomalu rozloučil, dělá televizní pořady. V Čechách si neudělal ty správ-né kamarády mezi producenty a na Slo-vensku se pro kina točí strašně málo. Ob-čas ale vyleze tu štreku na Trenčanský hrad, kouká se dolů a představuje si, jak tam dole sedí někdo, kdo má skvělý scé-nář, má na něj peníze a shání režiséra. Až jednou mu vážně zazvonil telefon. Byl to Tonda, spolužák ze školy, a nabídl mu, že mu pošle svůj scénář. Nebylo to sice nic moc, ale Martin doufá, že když se to obsa-dí neherci, natočí ruční kamerou a hudbu k tomu udělá Iva Bittová, mohl by to být slušný film.

Vodafone Technologie

Jarda řídí poradu z tepla moskevské kavárny.

89

4432Tolik kilometrů musel urazit signál mezi Moskvou a Portem.

25Tolik lidí bude tvořit štáb a bude si volat, až začne natáčení.

78Ti tři spolu zatím protelefonovali osmasedmdesát hodin.

co Vám communicaTor PřinášíVodaFonE communicaTor jE SoFTwaroVá aPlikacE určEná k TElEFonoVání a Pořádání TElEkonFErEncí

Flexibilitatelefonujte na pevnou linku stejně tak jako na mobilní telefon nebo IP telefon. V rámci firemní VPN můžete dokonce telefonovat neomezeně a potřebujete k tomu jen počítač nebo notebook připojený k síti

konferenční hovorykdykoliv během hovoru přizvěte až tři účastníky do konference

nahrávání hovorůnahrávejte a archivujte důležité hovory

integrace s vaším firemním informačním systémemvytáčejte telefonní čísla přímo z MS Outlook nebo ze svého firemního CRM

integrace s microsoft outlookimportujte kontakty z MS Outlook

osobní adresářjednoduše vytvářejte a udržujte kontakty v adresáři kontaktů, přiřaďte k jednotlivým kontaktům individuální zvonění a fotografii

Informace o probíhajícím hovoru

Snadná správa kontaktů

Dvakrát klikněte a přizvěte dalšího účastníka

Výhody VodaFonE communicaToru

90

Virtuální propojení nese skutečné peníze

Když firma W.a.W., donedáVna Vystupující na česKém trhu pod obchodní značKou a-KeramiKa, expandoVala do regionů, potřeboVala rychlejší, stabilnější a leVnější propojení datoVé sítě. taKoVé, aby KomuniKace mezi VzorKoVnami rozesetými po celé republice probíhala s co nejmenšími obtížemi.

Firma dodává obklady i dlažbu pro velké

realizace i pro rodinné domky.

Vodafone technologie

text: Lucie Kettnerová, foto: archiv

91

Vodafone technologie

92

 pod značkou A-Keramika už sedmnáct let putují na český trh keramické obklady, dlažby, sanita a stavební chemie z dílen renomovaných světových výrobců. Za tu dobu si firma vybudovala pevnou pozici na trhu, spolupodíle-la se a spolupodílí na realizaci velkých developerských i solitérních projektů. Například dlažbu, obklady i sani-

tu dodala do budov Západočeské elektrárny v Plzni, IPB Pojišťovny v Pardubicích či veřejného bazénu v České Třebové, samotnou dlažbu pak třeba na podlahu ruzyňského letiště nebo na Zámeckou koloná-du v Karlových Varech. Vedle těchto obřích realizací však A-Keramika vždy byla také partnerem menších soukromých investorů.

Velký zlom v životě firmy nastal v roce 2005, kdy se značka A-Ke-ramika stala součástí skupiny Saint Gobain, nadnárodní společnosti působící v 50 zemích světa a zaměstnávající téměř 200 000 lidí. Tato společnost patří s ročním obratem 40 mld. eur mezi sto největších prů-myslových společností na světě. A-Keramika byla začleněna do divi-ze zabývající se distribucí stavebních materiálů, která je v tomto oboru největším evropským subjektem, co se obkladů a dlažeb týká, je do-konce největším distributorem na světě. Díky tomuto spojení se firma mohla více zaměřit na trhy střední a východní Evropy v oblasti dodá-vek keramických obkladů a dlažeb.

není nad osobní kontaktA-Keramika staví na tom, že chce být svým zákazníkům co nejblíže,

a proto zřizuje v regionech síť vlastních středisek se vzorkovnami, skla-dovacími prostory a veškerým potřebným technickým zázemím. Přece jen je rozdíl si třeba dlažbu „osahat“ a prohlédnout si její odstín na den-ním světle, než jen odhadovat kvalitu na internetu. V současné době je pobočkami pokryta většina obchodně významných regionů republiky, ať už jde o vlastní prodejny nebo o smluvní partnery. Zvláštní postavení má středisko klientských změn se sídlem v Praze, které se věnuje pou-ze bytovým projektům a jejich klientům. Ročně tu zpracují více než 2000 technických, grafických i ekonomických klientských změn.

Virtuální priVátní síť (Vpn)datová Vpn je virtuální síť pro datové propojení vzdálených poboček tak, aby zaměstnanci mohli používat společné crm, e-mailový server, videokonferen-ce v rámci firmy, sdílení souborů atd. V základním provedení je služba realizo-vána pomocí protokolu mpls, který je implementován v pevné i mobilní části sítě operátora. hlasová Vpn umožňuje zaměstnancům firmy neomezeně si volat mezi všemi firemními telefony. V rámci služby Vodafone onenet to platí pro pevné telefony, mobily i pro softwarový telefon (Vodafone communicator).

mpls (multiprotocol label sWitching)protokol pro efektivnější přenos dat v síti, který umí na základě označkování jednotlivých typů dat upřednostnit data s větší prioritou, např. videokonference, hlasové hovory atd., díky tomu se video netrhá a konferenční hovor nezadrhává. rozšířená varianta služby navíc umožňu-je přenášená data šifrovat.

93

Když si klient vybere materiál a udělá objednávku, čeká firmu další úkol – jeho včasná dodávka. O to se stará logistické centrum v Plzni, které zajišťuje dodávkový servis pro celou Českou republiku, Sloven-sko, Polsko a Maďarsko. Ročně zde vyskladní přes 4 miliony m2 ma-teriálu, v regálech najdeme více než 20 000 druhů výrobků.

řešení pro náročnéAby spolehlivě fungovala komunikace mezi centrálou, středisky

a skladem, bylo nutné provést zásadní změny v řešení datové sítě. „Prvotním úkolem bylo odstranit nejednotnost v technickém vybave-ní mezi jednotlivými prodejnami, a to jak v připojení do vnitropodniko-vé sítě, tak i např. v informačních systémech,“ popisuje důvody změny technologie Jan Somolík, IT manažer značky A-Keramika, a upřes-ňuje: „Při výběru řešení pro nás byla klíčová garantovaná přenosová rychlost jednotlivých tras ze všech našich poboček směrem k cent-rále společnosti, nonstop monitoring sítě, bezpečnost a v neposled-ní řadě také cena.“

Řešení na míru nakonec A-Keramice připravil Vodafone. Díky rychlému propojení prodejen má nyní firma dokonalý přehled o po-hybu zboží a stavu objednávek. Ve skladech se tak netvoří zbytečné zásoby a zákazník se svého zboží dočká v co nejkratší lhůtě. „Ob-rovskou výhodu vidím také v zabezpečení našeho celkového dato-vého řešení. Využívaná technologie zajišťuje logické oddělení přeno-sů naším operátorem od jiných uživatelů,“ pochvaluje si Jan Somolík.

Protože se podařilo získat celé řešení od jednoho dodavatele, ušetřili IT manažeři čas i při správě systému. Veškeré případné pro-blémy a aktualizace řeší na jednom místě. „Navíc jsme nemuseli in-vestovat žádné zvláštní finanční prostředky jak při rozběhu, tak ná-sledně při provozu projektu, neboť nákup veškerých zařízení nebo jejich součástí byl vždy finančně kryt ze strany dodavatele. Samotný přechod na služby Vodafone proběhl v době, kterou jsme si sami urči-li,“ doplňuje Jan Somolík. ¶

ztraceno V přeKladuzákazník požadoval datové řešení včetně hlasových služeb. navrhli jsme mu řešení na bázi leasedline na technologii fWa26 a dedikovaného routeru. hlasové služby byly realizované mixem technologií Voip a tdm, fax je řešen prostřednictvím služby fax2mail. V průběhu roku 2006 došlo za spolupráce se zákazníkem k převedení na mpls technologii. tento převod proběhl úspěšně během 2 hodin po skončení pracovní doby klienta, aby byl minimalizován dopad na efektivitu práce. petr Klusoň, Vodafone, engineering – onenet solutions

Volně přeloženonároky zadavatele se díky vhodné kombinaci technologií podařilo splnit.překlad anna Karenina a martin hilský ve spolupráci s nasa

Výhody služby

zákazník získává garantovanou rychlost propojení mezi svými pobočkami, takže má jistotu, že mu rychlost připojení nikdy neklesne pod stanovenou hodnotu.

bezpečnost – data nejsou přenášena přes veřejný internet, nehrozí odposlech nebo krádež dat.

je to vhodné řešení pro firmy, které mají vysoké požadavky na bezpečnost přístupu do firemních systémů – zaměstnanci mohou využít šifrovaného přístupu do firemní sítě z domova.

Vodafone Reportáž

text: Jana Bohutínská, foto: Michal Matyáš, Michael Kratochvíl

94

DohleDoVé centRum VoDafonu V JažloVicích u PRahy Je ViDět už z Dálky. Však taky 75 metRů Vysoký stožáR Jen tak neschoVáte. centRum samo o sobě Je ale nenáPaDná a hlaVně tichá bouDa. tRochu na konci sVěta. kDyž Jsme PřiJížDěli, skočila nám PřeD kola sRna. koukla a mazala Dál. a Pak už Jenom ticho a hučení seRVeRů.

Dohledové centrum nikdy nespí

ten tichý hukot je vlastně pro dohle-dové centrum hodně typický. Větráky, počítače, servery si předou svou a lidé jsou tu snad ještě tišší. „Když hučení

přehluší pískot, víme, že se něco děje,“ vítá nás s úsměvem manažer dohledového centra Lukáš Škabrada.

my dohlížíme, vy podnikejteBez čipové karty tady nedáte ani ránu. Trochu

jako jaderná elektrárna nebo nějaký děsně tajný vojenský projekt. Prý ani všichni zaměstnanci se nedostanou všude. Dojem tajné pevnosti posilu-je ještě americká lektorka, která právě něco vy-světluje malé skupince ve školicím centru. Klid-ně by se tu mohly dělat prohlídky pro školy a děti by měly dojem, že jsou v NASA. „Jezdí nám sem lektoři z celého světa,“ vysvětluje náš průvod-ce. A pak zase čipové karty a zase dveře, všu-de červená barva, zasedačky, kanceláře, odpo-činkové zóny...

A najednou jsme v dohledovém centru. Velký sál, počítače, monitory, obrazovky na zdi v čele místnosti a spousta ajťáků. Nic neříkají, kupodi-vu ani nemastí nějakou gamesu. Ale ono dohlí-žení na to, aby všechno fungovalo, jak má, může být taky prima logická adventura. „Tak tohle je to srdce dohledového centra, které je přímo napo-jené na jeho technické zázemí. Všechny vstupy jsou zabezpečené a bez čipové karty s přísluš-ným oprávněním se do žádné z místností nikdo nepovolaný nedostane,“ dodává už skoro zby-tečně Lukáš. Sami máme dojem, že se bez něj už nikdy nedostaneme ven. Lidé za počítači za-tím tiše hovoří mezi sebou nebo s někým na te-lefonu, diody blikají, centrum funguje a zákazníci mohou být v klidu. Zatím nic nepíská.

Jedeme nonstopSedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně.

To je pracovní režim centra, které stejně jako Las Vegas v nevadské poušti nikdy nespí. Starají se tu o to, aby zákazníkům všechno fungovalo na 100 %. Kdyby se něco dělo, dají o tom vědět konzultantovi, který na problémy připraví klienta a případně s ním celou věc vyřeší. „Firemní seg-ment od nás vyžaduje individuální péči, a to na opravdu vysoké úrovni a ve špičkové kvalitě. Do-hledové centrum zajišťuje nepřetržitý dozor nad funkčností veškeré infrastruktury naší sítě a slu-žeb, tedy páteřních sítí, GSM vysílačů a připoje-

Údržba, servis a dohled – hlavní práce centra v Jažlo-vicích. Už z dálnice ho poznáte podle vysílače.

95

ní firemních klientů do jejich zákaznických lokalit. Hlídáme, aby každé připojení do každé jednot-livé pobočky každého firemního zákazníka vy-užívajícího naše datové služby běhalo jako na drátkách,“ vysvětluje Lukáš Škabrada ústřed-ní poslání dohledového centra. „Musíme zákaz-níkovi zajistit nepřetržité fungování služeb, kte-ré využívá. Nebo zjistit případnou poruchu dřív, než ji sám objeví. A rovnou ji opravit. Měli by-chom být první, kdo zákazníka o poruše infor-muje a ujistí ho, že o ní víme a na jejím odstra-nění pracujeme,“ popisuje mladý manažer to, oč se čtyřiadvacet hodin denně bez oddechu sna-ží zdejší experti.

Dohledové centrum s klienty také přímo ko-munikuje – zpravidla je v kontaktu s člověkem, který má u té které firmy na starosti IT a technic-ké věci. Jažlovické centrum má přitom jako jedi-né svého druhu přehled o všech svých firemních klientech, kteří využívají datové služby.

kompy, dohledové aplikace, krabičky, komunikace

O nepřetržitý provoz dohledového centra se starají čtyři směny. Jsou dvanáctihodinové a točí se v krátkém a dlouhém týdnu. Veškerý dohled tedy zajišťuje asi dvacítka lidí, kteří jsou

rozdělení podle toho, jakým se věnují technolo-giím. Tak má například někdo z pracovníků na starosti monitoring služby OneNet, jiný se spe-cializuje na GSM technologie.

Jak tedy konkrétně vypadá práce experta v dohledovém centru? „Zaměstnanec vždy sle-duje až tři obrazovky počítače, na kterých mu běží dohledové aplikace. To jsou systémy kon-trolující funkčnost jednotlivých ‚krabiček‘, kte-ré jsou umístěné jak u nás, na naší páteřní síti, tak na koncových zákaznických lokalitách. Za-městnanec kontroluje, zda je spojení do každé lokality v pořádku a zda zařízení nehlásí něja-kou poruchu nebo výpadek. Když se něco ta-kového stane, musí každou jednotlivou udá-lost řešit. Buď je to něco, co dokáže odstranit on sám vzdáleně, nebo předává pokyn k řešení

Zatím klid... ale po-čkejte na ten cvrkot, když to všechno začne pískat.

Klidně by se tu mohly dělat školní výlety a děti by věřily, že jsou v NASA.

Vodafone Reportáž

96

Kompletní telekomunikační řešení pro firmy, víc najdete na stránce 82.

OneNet

dál,“ popisuje každodenní pracovní rutinu v do-hledovém centru Lukáš Škabrada. V centru na-víc pracují také lidé, kteří vyrážejí přímo do te-rénu a jezdí k zákazníkům, pokud je to třeba.

To, jak pro Vodafone rostla důležitost firem-ního segmentu, však práci v dohledovém centru radikálně proměnilo. „Byli jsme zvyklí soustře-dit se hlavně na technologie. Museli jsme se ale naučit vidět za nimi zákazníka – konkrétní spo-lečnost, která je vždycky na prvním místě. Vý-hoda je, že ve firmě většinou hovoříme s člově-kem, který má na starosti technické věci, takže mluví stejnou řečí,“ říká Lukáš Škabrada.

Všestranná podpora vyžaduje spolupráci

Lukáš Škabrada ještě připomíná, že z pohle-du zákazníka Vodafone nabízí tři stupně tech-nické podpory. První instancí je konzultant, který má danou společnost na starosti. Ten s klien-tem vyřeší všechny problémy do určité úrovně a jeho běžné požadavky, včetně standardních poruch nebo špatného nastavení služeb. Dru-hou instancí je dohledové centrum, které řeší složitější technické věci, které nemůže vyřešit konzultant. Třetí úrovní jsou nakonec další spe-cialisté Vodafonu nebo jeho dodavatelé, kteří poskytují některá řešení.

Protože péče o klienta a o to, aby mu všech-ny služby správně fungovaly, je komplexní úkol, vstupuje do celého procesu ještě oddělení zá-kaznické technické podpory. To řeší především technické požadavky, které vznese na konzul-tanta sám zákazník. „Může jít o nějakou chy-bu v nastavení Samoobsluhy, zhoršení datové rychlosti a tak dále,“ objasňuje Lukáš Škabra-da. Dohledové centrum v žádném případě není izolované pracoviště. Naopak, svižně a na kaž-dodenní úrovni komunikuje napříč společností s dalšími odděleními a specialisty, jejichž prací je neustálá klientská podpora a péče o zákaz-níky. Ale také s kolegy, kteří mají na starosti dal-

ší zlepšování služeb nebo testování novinek. Dohledové centrum proto například pravidelně kontroluje opakující se incidenty u konkrétního zákazníka, pokud u něj dochází k výpadku něja-ké služby. Podobně kontroluje služby dodavate-lů Vodafonu a řeší poruchy s nimi spojené. Řeší i kapacitu zákaznických linek.

Když z dohledového centra odjíždíme, sle-dujeme do dálky viditelný stožár, který všechny ty lidi uvnitř spojuje se světem. Jednou ale zmi-zí. Jeho význam s pokračujícím technickým vý-vojem pomalu slábne. Nahrazují ho optické ka-bely. Až po něm nezůstane ani památka, bude dohledové centrum už úplně nenápadné. A tak by mělo působit i na své zákazníky. Jeho služby by neměli skoro znát. Měli by se věnovat své-mu byznysu, a ne řešit telekomunikační služby. Od toho jsou tu kluci (a taky čím dál víc holek) v dohledovém centru. ¶

Stožár z dohledového centra jednou zmizí. A pak už bude docela nenápadné.

Lukáš Škabrada si povalování v práci moc neužije – leda při focení.

97

mám firmu, vybral jsem si Vodafone a teď chci vědět, jak bude fungovat komunikace mezi mnou, konzultantem a dohledovým centrem.Každý firemní klient má svého konzultanta, kte-rý má v malíčku služby, ceny i vaše potřeby. Poradí vám a postará se o vás nejen přes telefon, ale pří-mo u vás ve firmě, proškolí vaše lidi, nastaví služ-by... Dál se pak stará o celé portfolio vašich služeb a je styčným důstojníkem, který řeší vaše požadav-ky a dotahuje je do konce. Když chybu nebo pří-padný výpadek objevíte dřív než my, zavoláte zase svého konzultanta a ten celou věc okamžitě řeší s dohledovým centrem.

takže nemám šanci se spojit s dohledovým centrem přímo? Nejsme nějaká nedobytná pevnost. S dohledovým centrem se samozřejmě můžete spojit i přímo, což je v našich službách novinka. Většinou to děláme tak, že když konzultant zjistí, že jde o větší problém a že na straně zákazníka je člověk, který má patřičné technické znalosti, jako třeba IT manažer nebo něja-ký technik, spojí ho rovnou s dohledovým centrem. Chceme, aby věci fungovaly. Nejde nám o to, držet si naše firmy od těla.

Využívají firmy tuto možnost? Když už je to třeba, tak jsou rádi, že jsme k nim tak otevření. Navíc ve firmách, které mají telekomuni-kační řešení od Vodafonu, většinou jednáme právě s techniky nebo IT odborníky, takže tato možnost jim ulehčila komunikaci. Rádi mají na druhé straně part-nera, se kterým mají stejnou řeč.

Jaké potíže jste s nimi třeba v poslední době řešili? Volal nám zákazník s tím, že sídlí blízko hranic a čas-to mu vypadává síť. Nastavené měl ale všechno správně a v pokrytí taky nebyl problém. Tak jsme se na to koukli zgruntu a ukázalo se, že blízko hra-nic stojí vysílač polského operátora, který signál čas-to převzal. Takto detailní analýzu může udělat kaž-dý care consultant jenom díky nové aplikaci, kde vidí všechny informace o kvalitě signálu, nastavení v sys-tému a i v zákazníkově telefonu. Takže jsme přena-stavili náš vysílač a zákazník byl spokojený. Nebo jiný příklad. V sobotu zavolal care consultantovi náš zá-kazník z Pražského hradu, že ztratil telefon a potře-buje hned zablokovat SIM kartu, přesměrovat číslo na jiný telefon a taky že nemá jiný mobil, kterým by ten ztracený nahradil. Consultant byl jako z udělání na nějaké rodinné akci, ale ujistil zákazníka, že udělá, co bude možné. Zavolal kolegovi z oddělení Provisi-oning, který ochotně přijel do práce, připravil a na-stavil novou SIM kartu a dovezl ji consultantovi. Ten vzal zápůjční telefon, novou SIM kartu a odjel na An-děl do nákupního centra, kde vše předal zákazníko-vi, a ještě mu nastavil nový telefon. ¶

DaViD PouR Je manažeRem Péče o fiRemní klienty a má PřehleD o Všech fiRemních klientech VoDafonu. s manažeRem DohleDoVého centRa lukášem škabRaDou Je V Denním kontaktu a sPolu se sVými týmy se staRaJí, aby JeJich zákazníci byli Jako V baVlnce. služby PRostě museJí fungoVat, i kDyby čeRt na koze RaJtoVal.

nejsme nedobytná pevnost, s námi se dá mluvit

co znamená?gsm – globální systém pro mobilní komunikaci, infrastruktura používaná pro provoz sítí mobilního operátora, světový standard pro mobilní telefony a bezdrátová zařízeníit – informační technologieiP – internetový protokol, bez kterého by dneska nefungoval internet. slouží totiž pro přenos dat přes paketové sítě.

Vodafone Úchylky manažerů

text: Martin Groman, foto: Michael Kratochvíl

98

co sem přivádí všechny ty chlapy?Parta kámošů, které tady máme. Jsou to blázni, kteří hledají stejné magory. Chtějí někam patřit. Navíc víte, že si tady vždycky můžete povídat o tom, co vás baví. Teda, když vám neva­dí poslouchat ostatní, jak furt mlu­ví o těch svých mašinách. Ale vy stej­ně víte, že ta vaše je ta nej na světě. Chapter klub má ale i tu výhodu, že se na ty lidi můžete spolehnout, je to o fé­rovosti.

Pomáhá to i v byznysu?Určitě. Mít motorku od Harleye není zrovna levná sranda. Takže ji mají tako­vé dva základní typy – opravdoví srd­caři, kteří si na to léta šetřili, a chlapi nebo dámy, kteří měli to štěstí, že si na mašinu mohli vydělat trochu rychle­ji. Jsou to majitelé firem, jednatelé, ma­nažeři, lidi hodně známí z médií – zdejší pan majitel měl dřív reklamní agenturu – a byznys se s nimi samozřejmě dělá mnohem líp než třeba na golfu. Tam jdete hrát maximálně se čtyřmi lidmi, tady sedíte v klubu s dvaceti, šedesá­ti lidmi. A zase je to o tom, že se na ně můžete spolehnout, znáte se.

Tak konkrétně, jsou pánové ze šalamounky vaši klienti? Ano, jsou. A myslím, že dobře ví, že se můžou kdykoli obrátit na mě. Stej­ně jako je zavolám já, když mi upad­ne výfuk na motorce. Vím, že to opra­

ví, a vím, kdo mi za to ručí. Stejně tak oni ví, že za naše služby jim ručím já. A když budou spokojení, tak řeknou v klubu, že jsme O.K., a může nám to přinést další byznys. Rozhodně to pomáhá.

nesedej na to, budeš v pytli

určitě sem ale nechodíte jenom pracovat.Spíš naopak. Ten hlavní požitek z mo­torky je svoboda. To není klišé. Když na to sednete, ono to zavrní pod zad­kem, tak je to úplně jiný pocit, jiný svět, najednou se proměníte v toho člově­k a , k t e r ý m ve skrytu duše jste. Škoda, že nemám dlou­hý háro, sko­ro bych mlu­vil o větru ve vlasech. Ona už samotná ta motorka, jak je krásná, tak vyvolává pozitivní emoce. Strašně často se mi stává, že na mě lidi ve městě mávají.

Kterým prstem? Prostředníkem? Kupodivu spíš vztyčeným palcem. Bude to asi i tím, že harley, to je splně­ný klukovský sen. Když zastavíte ně­kde před kinem nebo před obchoďá­kem, jde tam maminka s osmiletým klukem a vidíte, jak mu září oči, a vy mu řeknete: „Chceš si sednout?“ Pak mu tu mašinu nakopnete pod zadkem

a jemu se, stejně jako vám, rozbouchá bránice... To pak ty maminky nadávaj a říkaj: „Tak to vám teda moc pěkně děkuju.“

Vás taky někdo v osmi letech posadil před obchoďákem na harleye a máma nadávala? Bylo to až mnohem později, když jsem se přestěhoval do Prahy. Byd­lím kousek odsud a jednou v sobo­tu jsem sem přišel na pivo. V baru se­děli divný lidi. Koukali na mě, byl jsem pro ně ještě divnější než oni pro mě. Dal jsem si pivo a nikdo na mě nepro­mluvil. Pak jsem ale přišel další týden

na pivo a dal­ší a najednou jsem zjistil, že harleyáři ne­žerou vlastní děti a nebijou

lidi řetězem. Že jsou docela normální. Asi rok jsem tady oblejzal, než jsem si pořídil první stroj. Tenkrát Petr Svatoš, zdejší náčelník, říkal: „Nesedej si na to, jak to uděláš, budeš v pytli.“ Já to udě­lal a... byl jsem v pytli.

Jaký jste jezdec? Řežete zatáčky, balíte na mašině baby, nebo jen tak prdláte po krajině a kocháte se? Mě na tom nejvíc rajcuje ta svoboda, čištění hlavy, neskutečný relax. Ne jsem na rychlou jízdu. Můj brácha říká, že jsem kochač. A já si myslím, že větši­

Poznal jsem, že harleyáři nežerou vlastní děti.

Kdo zazimovává, není srdcař

V cenTRu hARLey‑dAVidSon V PRAze nA šALAMounce ČeKAJí nABLýSKAné MAšiny nA JARo. hARLeyáŘi Se SeM nA ně chodí KouKAT. VyPAdAJí SPíš JAKo zALáSKoVAné SLeČinKy než JAKo RAnAŘi, KTeŘí Řežou zATáČKy A LáMou ženSKá SRdce.

S omarem farghalim v sedle

99

Vodafone Úchylky manažerů

100

na harleyářů jsou kochači. Když máte těžkou práci, a řídit lidi a být zodpověd­ný vůči firmě je těžká práce, tak potře­bujete někde ventilovat stres. Někdo bouchá v posilovně, někdo se plouží na golfu, někdo chlastá, já mám mo­torky. Samozřejmě to má nevýhodu, že nemůžete moc jezdit třeba v zimě, to pak je toho stresu víc. Ale předloni jsem drandil ještě 26. prosince, protože bylo nad nulou a svítilo sluníčko a byly suché silnice. Kdo říká, že zazimovává motor­ku, tak myslím není správný srdcař.

Jak se pozná?Srdcař jezdí opatrně, to je věc číslo jedna. Když sednete na motorku, tak koukáte, co se kolem vás děje, a ne­riskujete ani svůj, ani cizí život a cho­váte se ohleduplně i k té motorce. Vy potřebujete, aby vás dovezla z bodu A do bodu B. Ne na ARO.

Milenky se nepůjčujou

Jak jste si vybral harleye, kterého máte dneska nejradši? Jako první jsem měl motorku, kterou jsem si sám sestavil. Ale nějak mě to na ní nebavilo. Tak jsem brousil tady kolem a kluci mi na víkend půjčili ces­

tovní stroj, fat boye. Projel jsem se na něm, ale pořád to nebylo ono. Bavi­li jsme se o tom a Vojta, což je kámoš, co tady prodává, mi říká, že zrovna je k mání jedna zajímavá černá dáma. Tak jsem to zkusil a druhý den jsem si pro ni přišel. Šlo to hrozně rychle. Kaž­dý si musí najít, co mu sedne. Je to jako s vínem.

co je na té vaší černé dámě nejlepší? Nejlepší na ní je, že je moje. Mys­lím si, že každý, kdo jezdí na harleyi, má úplně stejný pocit, když přijde k té své motorce. Je to jeho milenka, je to něco, co nechcete nikomu půjčo­vat, je to jenom vaše a já nezapome­nu na ten první pocit, když jsem to na­startoval. Prostě jí propadnete a pak

už do ní sypete klidně neskutečný pra­chy za kdejaké doladění, parádičky, tu­nění... Ale nikdy toho nelitujete.

Jasně, výbavička. Já si vždycky říkal, že harleyáři jsou trochu fintilové. Kolik máte od harleye oblečení?Zatím nemám spodní prádlo, do toho stadia jsem se ještě nedostal. Ale když jsem se tuhle díval do svého šatní­ku, tak jsem s hrůzou zjistil, že větši­nu mého oblečení tam zabírá značka Harley­Davidson. Samozřejmě na své motorce chce člověk super vypadat. Jenom si představte, že máte nádher­ného harleye a jedete na tom v teplá­kách a bundě Yamaha. To by vás tím řetězem nějaký kolega možná přetáh.

nejezdím pilu

Kam vyrážíte nejradši? Máte vysněné místo, kam byste chtěl zajet? Třeba slavná Route 66? Můj největší sen je, abych mohl jezdit do vysokého stáří. Moje hlavní před­sevzetí je se nevybourat. I když čas od času to je velmi složité. Protože když stojíte na semaforech a po pře­chodu kolem vás jde krásná žena, vy na ni koukáte a ona ukazuje svoje před­nosti, tak se mi i stalo, že mi ta motorka upadla, jak jsem na ni čuměl. Že bych si ale chtěl projet Route 66, to mě vů­bec neláká. Jasně, patří to k nějakému fenoménu, ale když jedu třeba k Jindři­chovu Hradci, tak je to stejně hezký. Hlavní stejně nakonec je, na čem tam jedete a s kým, a ne kde to je.

Takže i to je jeden z důvodů, proč se motorkáři po práci scházejí v klubech? Když si člověk koupí motorku, tak první dva roky na tom lítá jako urvanej a říká si: „Tam pojedu a sem pojedu...“ A po dvou letech už byl všude a přestane být dů­ležité, kam jedete, ale s kým. Proto bují všechny ty kluby kolem Harley­Davidso­na. Skoro nevidíte jet jednoho osamělé­ho chlapa, ale šest a víc. Jedou někam spolu. Každý si najde svého parťáka, který má na motorce stejné tempo jako vy. Někdo se chce kochat a někdo chce jezdit pilu jako blázen. ¶

Jak dlouho v tom už frčí bratru osm letKolik má motorektřiJeho největší miláčekRoad KingPracuje jakoobchodní ředitel pro malé a střední firmy, Vodafone

www.harley-davidson-praha.cz

IMP-VodafoneBizzone_21.02._Hornik_220x280.indd 1 4.2.2011 16:40:32

ZABERE VČAS.PŘIPRAVÍ VÁS NA PŘESČAS.

KONCENTROVANÁ ENERGIE OD RED BULLU.SHOT, KTERÝ VÁM DÁ KŘÍDLA.

RedBull-Bizzone-220x280-CZ.indd 1 7.2.11 17:02