vzdělávací program mensa gymnázia, o. p. s.2 charakteristika školy velikost školy Škola má v...
TRANSCRIPT
1
Vzdělávací program Mensa gymnázia, o. p. s.
Identifikační údaje
název ŠVP: Vzdělávací program Mensa gymnázia o.p.s.
vzdělávací program: osmiletý
studijní forma vzdělávání: denní
název školy: Mensa gymnázium, o.p.s.
adresa školy: Španielova 1111/19, Praha 6
jméno ředitele: Mgr. Magda Kindlová
kontakty: 603 801 786, [email protected] , [email protected]
IČO: 25058843 IZO: 049232886 koordinátor tvorby ŠVP: Mgr. Václav Brdek
zřizovatel: MENSA ČR
adresa: Španielova 1111/19, Praha 6, PSČ: 163 00
kontakty: [email protected]
platnost dokumentu od: 1. 9. 2009
aktualizace: 31. 8. 2011
Tento vzdělávací program je určen pro vyšší stupeň osmiletého Mensa gymnázia, o.p.s.
podpis ředitele:
…............................................
razítko školy:
2
Charakteristika školy
Velikost školy
Škola má v současnosti 9 tříd s osmiletým studijním programem. Všechny třídy osmiletého gymnázia jsou umístěny v hlavní budově školy na adrese Španielova 1111/19, Praha 6 – Řepy. Škola sídlí v pronájmu v jednom z křídel budovy ZŠ Jana Wericha. Mimo kmenové učebny škola disponuje odbornou učebnou výpočetní techniky, chemie a biologie, výtvarnou dílnou a školní jídelnou – výdejnou (spolu s bufetem). V prostorách školy se dále nachází 2 sborovny, 4 kabinety, klubovna, archiv, místnost pro údržbu a sklad. Tělocvična a venkovní hřiště jsou ve vlastnictví ZŠ Jana Wericha a naše gymnázium si tyto prostory pronajímá.
Vybavení školy Mensa gymnázium, o.p.s (dříve: Osmileté gymnázium Buďánka) získalo nové prostory pro školu do pronájmu v létě 2010, přičemž za vynaložení nemalých nákladů nové prostory zrekonstruovalo (nové podlahové krytiny, opravy vnitřních omítek a elektroinstalací, nátěry, toalety, umyvadla aj.). Majitel budovy (Městská část) pak v celém areálu školy (ZŠ i gymnázium) provádí další strategické úpravy (v roce 2011 např. kompletní zateplení fasád). V budově jsou nyní umístěny všechny kmenové i odborné učebny. Pro účely výuky lze přímo v budově využít řadu informačních médií a didaktických pomůcek např. interaktivní tabule, datové projektory s notebookem, vizualizéry, zpětný projektor, video, audiotechniku, notebooky, bezdrátové připojení na internet, mikroskopy aj.
Charakteristika pedagogického sboru (velikost sboru, kvalifikovanost) Na škole pravidelně působí více než tři desítky vyučujících, přičemž jádro tvoří vyučující pracující na naší škole v rámci plného úvazku. Významnou část výuky (především specializační) vedle nich zajišťují externisté pracující v rozsahu částečného pracovního úvazku. Velkou pozornost věnujeme výuce cizích jazyků, jejichž alespoň dobré osvojení považujeme za nezbytný předpoklad k dalšímu rozšiřování kompetencí žáků. Za stěžejní mezi nimi považujeme jazyk anglický, v němž žáci dosahují většinou nadstandardních výsledků. Na škole pravidelně působí rodilí mluvčí v hodinách anglického jazyka a anglické konverzace a rodilí mluvčí většinou participují též na výuce ostatních cizích jazyků. Vyučující jsou aprobovaní odborníci ve svých oborech a většina z nich disponuje i aprobací pedagogickou (pouze některým vyučujícím – především specializačních předmětů díky specifikům při jejich zabezpečování – zatím pedagogická aprobace chybí, nicméně i v této oblasti se stav znatelně zlepšuje, jelikož škola důsledně podporuje další vzdělávání učitelů - jak ve sféře pedagogické, tak i odborné). Především problematikou žáků se specifickými studijními potřebami, ale i dalšími („běžnými“) problémy souvisejícími s výchovným procesem se zabývá v rámci školy působící výchovný poradce. Pomoc při studiu poskytují některým žákům se specifickými vzdělávacími potřebami jejich osobní asistenti. Nedílnou a velmi důležitou součástí výchovné činnosti naší školy je prevence sociálně
3
patologických jevů –na škole působí pedagog zabývající se prevencí v oblasti těchto jevů. Naše škola (vedle dalších nežádoucích a nebezpečných patologických jevů) se speciálně zabývá tvorbou programu a metod boje proti netholismu – závislosti na počítačových a internetových hrách. Škola spolupracuje při zjišťování psychologické struktury intelektu uchazečů o studium se zkušeným psychologem, další spolupracující psycholog pomáhá řešit v rámci pravidelných sezení i případné problémy žáků (životní i studijní), které případně vzniknou v období středoškolského studia.
Dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce
Škola dlouhodobě spolupracuje s partnerskými školami v zahraničí, zejména se ŠpMNDaG Bratislava. Škola se zapojuje do projektů vyhlášených Evropskou unií, v minulých letech spolupracovala např. realizaci projektu „Inklusivní škola“. V rámci spolupráce se školami v zahraničí organizujeme výměnné pobyty studentů (např. Španělsko, Velká Británie).
Škola je dlouhodobě řešitelem projektu „Učíme se interaktivně“, na nějž čerpá prostředky ze strukturálních fondů EU-OPPA, jehož cílem je zavedení jednotného ICT prostředí a tvorba e-learningových výukových materiálů. Projekt probíhá v období od 1. 3. 2010 do 31. 7. 2012. I po ukončení financování z ESF budou výstupy z projektu využívány v rámci vyučování na MG, nadále se bude jejich nabídka rozšiřovat a inovovat.
Pokud jde o plány do budoucnosti, usilujeme v současnosti o přidělení dalších grantů na základě výzev vyhlášených Magistrátem hl. m. Prahy a dalšími institucemi, přičemž prostředky z nich čerpané by škole napomohly na k ještě širším možnostem rozvíjet individuální přístup k žákům (individuální studijní plány pro žáky, kteří jsou v pronikání do svého „profilového“ předmětu na výrazně vyšší úrovni a chtějí při svém dalším studiu spolupracovat s vědeckou institucí či vysokou školou).
Spolupráce s rodiči a jinými subjekty (školskou radou, školskými poradenskými zařízeními, místními a regionálními institucemi aj.) Při škole funguje Školská rada. Školská rada má 6 členů. Rodiče a zákonní zástupci žáků spolupracují s vedením školy prostřednictvím pravidelných třídních schůzek, rady rodičů a žákovské rady, kde získávají informace a mohou ovlivnit dění ve škole. Škola poskytuje důležité informace rodičům a žákům též prostřednictvím internetového portálu ŠKOLA ON-LINE (prospěch, absence, významné školní akce aj.). Škola spolupracuje (v minulosti spolupracovala) s AV ČR, dále s ČVUT v Praze, VŠCHT a MFF UK Praha a samozřejmě též se svým zřizovatelem – Mensou ČR.
Škola a veřejnost Veřejnost je každoročně informována o uplynulém školním roce prostřednictvím výroční zprávy, zveřejněné na internetových stránkách školy, na nichž je možné též získat přehled o aktuálním vývoji a dění ve škole. Škola dále produkuje řadu propagačních materiálů. K prezentaci gymnázia slouží též pravidelně se konající „Dny otevřených dveří“. Škola podává informace o sobě též prostřednictvím časopisu Mensy ČR a spolupracuje i s dalšími periodiky. Při škole působí i pracovník pověřený propagací školy a školních aktivit na veřejnosti.
4
Charakteristika ŠVP
Zaměření školy
Mensa gymnázium, o.p.s. je zaměřené na poskytování vzdělávání žáků s mimořádným intelektovým nadáním.
Mensa gymnázium o.p.s. je neziskovou organizací. Vzniklo v roce 1993 pod jménem Osmileté gymnázium Buďánka z podnětu rodičů, kteří byli většinou členové Mensy ČR. Jejich snahou bylo zajistit vzdělání dětem, které se díky svým schopnostem vymykají běžnému standardu a které potřebují intenzivnější péči. Posláním školy je tedy poskytovat úplné všeobecné středoškolské vzdělání gymnaziálního typu intelektově nadprůměrným dětem s přihlédnutím k jejich potenciálu, schopnostem, specifickým potřebám a handicapům.
Škola je charakteristická akcentováním některých ideových východisek a s nimi souvisejících specifických postupů.
Ideová východiska
Vzdělávací plán se odvíjí od těchto ideových východisek: · Individualizace a inkluze · Participace · Anticipace
Individualizace Každý žák je jiný, má jiné schopnosti a má právo na to postupovat svým tempem. Východiskem při plánování obsahu, tempa a metod práce jsou tedy především schopnosti a potřeby žáků; snahou školy je maximálně rozvinout individuální potenciál každého žáka. Třídy mají malý počet žáků (jen výjimečně více než 20), aby se pedagogové mohli žákům věnovat s nadstandardní péčí a individuálním přístupem. Žákům je umožněna vysoká profilace pomocí volitelných předmětů (zejména v septimě a oktávě), které jsou chápány jako příprava na maturitu, další studium a profesní zaměření. Výuka vybraných předmětů často probíhá ve věkově smíšených skupinách podle vyspělosti žáků tak, aby žák pracoval ve skupině, jejíž tempo a úroveň nejlépe odpovídá jeho schopnostem. Anticipace Vzdělání v pojetí školy není chápáno kvantitativně, ale kvalitativně. Zájem o informace a schopnost vyhledat je se cení více než jejich pamětní osvojení (byť se ani naši žáci této činnosti nevyhnou). Vzdělávání nevnímáme jako získávání množství informací. Jde nám především o posílení postojů k celoživotnímu učení a osobnostnímu rozvoji, plnému využití osobního potenciálu, a o osvojení strategií efektivního učení. Vedeme žáky k tvořivému myšlení a k řešení problémů. Jednou z hlavních zásad gymnázia je respektování individuálních potřeb každého žáka. S tímto pojetím vzdělání souvisí i akcentace osobnostních rysů, které žákům pomohou k prožití plnohodnotného života a k životní realizaci v souladu s etickými hodnotami. Participace Žáci jsou důsledně vedeni k vědomí, že jsou (především na vyšším stupni gymnázia) do
5
značné míry spolutvůrci svého studia a v konečném důsledku i celého života, že mají spoluodpovědnost za podobu světa a hrají roli v jeho spoluutváření. Každý žák je plně zodpovědný za své studijní výsledky, jde po své „vlastní cestě“ a učitel mu při tom pomáhá. Žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivnit rozhodnutí týkající se školy.
Charakteristické postupy na úrovni školy
Odborná úroveň výuky; spolupráce s vysokými školami
Předměty jsou vyučovány vysoce kvalifikovanými pedagogy, kteří si trvale zvyšují svou odbornost. Někteří z nich vyučují či vyučovali na vysokých školách, případně působí (působili) na vědeckých pracovištích, a tím zprostředkovávají žákům (především vyšších ročníků) kontakty s prostředím univerzit a vědeckých pracovišť. Ve všech ročnících je výuka doplňována o širokou škálu odborně popularizačních aktivit (exkurze, besedy, přednášky, návštěvy uměleckých produkcí atd.). Poslední dva ročníky gymnázia jsou koncipovány tak, aby profilovaní žáci mohli na naší škole vybírat ze široké škály volitelných předmětů, případně aby mohli část svého studijního plánu absolvovat na vybraných přednáškách a seminářích na vysokých školách.
Klima školy
Naším důležitým cílem je vytvoření klimatu „rozšířené rodiny“, přátelské komunity lidí, pracujících na společné věci a vytvářejících si vzájemně bezpečné zázemí. Vytváříme a posilujeme komunikativní, partnerské vztahy, založené na dohodnutých pravidlech a vzájemném respektu. Díky tomu se žáci nebojí prezentovat se, experimentovat a případně i chybovat. Naším dlouhodobým záměrem je budovat školu jako místo, kde se lidé mohou na sebe spolehnout a důvěřovat si. K posílení tohoto záměru u některých žáků se specifickými potřebami ve vzdělání (typy výrazně se profilující, vynikající v některých oblastech, s problémy v jiných) je možné (a vhodné) využít strategie mentoringu.
Metody práce
Nadané děti bývají nadprůměrně zvídavé, kritické, chtějí vědět „proč“, zajímá je podstata věci. Potřebují objevovat a vynalézat, přemýšlet a tvořit, řešit problémy, diskutovat. Ve většině předmětů se proto postupuje induktivní metodou s důrazem na interdisciplinární charakter problémů, které věda řeší, a na globální a fluidní charakter světa. Preferujeme heuristické metody, didaktické hry, projekty, modelování situací, dialog, týmové práce, dlouhodobé seminární práce a další metody, které žáky maximálně stimulují. Vyučující si vytvářejí speciální postupy, vhodné k použití ve skupině takto mimořádně nadaných dětí. Výchova je zaměřena na rozvoj schopností, logického myšlení, tvořivosti, samostatnosti, schopnosti pracovat v týmu, komunikovat s druhými. Některé charakteristické metody práce jsou uvedeny v dalších kapitolách.
Mezioborové vztahy
Vzdělání není součtem vyučovacích předmětů, ale musí být komplexním systémem – všichni si musí být vědomi mezioborových vztahů; má-li škola připravit žáka na reálný život, musí se ve škole učit řešit reálné situace, které jsou vždy komplexní.
6
Profil absolventa
Absolvent naší školy bude disponovat klíčovými kompetencemi vycházejícími z rámcového vzdělávacího plánu a kompetencemi, které považujeme za charakteristické pro naši školu. Kompetence k učení
Absolvent školy: · Má okruh zájmů, které korespondují s jeho individuálními schopnostmi a v němž
disponuje osobní motivací k dalšímu učení a zdokonalování se. Dokáže v sobě objevovat své nejlepší schopnosti a dosahovat díky nim nejlepších výsledků. V oborech, o které má žák zájem, dosahuje špičkových dovedností a znalostí a je dobře připraven na následné univerzitní studium. Je schopen aplikovat své znalosti a směrovat je k dalšímu studiu, ve kterém má předpoklady k úspěchu. Hledá a snaží se řešit problémy a prezentuje výsledky své práce.
· Samostatně si vybírá okruhy problémů, kterými se bude zabývat, vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení.
· Vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě.
· Operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy.
· Samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti.
· Poznává smysl a cíl učení, má k učení pozitivní vztah, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení. Naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich.
Kompetence k řešení problémů
Absolvent školy: · Vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni. Rozpozná a pochopí
problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách. · Vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a
odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému.
· Samostatně řeší problémy. Promyslí a naplánuje způsob řešení problému a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností. Při řešení problémů užívá logické, matematické a empirické postupy.
· Ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů.
· Kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí.
Kompetence komunikativní
Absolvent školy: · Formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se
7
výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu. · Naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se
zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje. · Rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně
užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění.
· Využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem.
· Využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi.
· Má plně rozvinuty receptivní, produktivní a interaktivní řečové dovednosti v anglickém jazyce a účinně jich využívá ke komunikaci se světem.
· Získané znalosti anglického jazyka mu plně postačují k následnému univerzitnímu studiu v anglicky mluvících zemích. Svou schopnost plnohodnotné komunikace v anglickém jazyce potvrzuje v povinné maturitní zkoušce, své studium může také souběžně završit státní zkouškou z angličtiny – First nebo Second Certificate of English, Cambridge, případně dalšími zkouškami.
· V druhém cizím jazyce je schopen komunikovat v každodenních situacích, vytváří základní gramatické struktury a věty, ovládá slovní zásobu dostačující k tomu, aby se věcně a jasně vyjadřoval a smysluplně komunikoval.
Kompetence sociální a personální Absolvent školy:
· Účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce.
· Podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů. V případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá.
· Přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají.
· Vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty.
Kompetence občanské
Absolvent školy: · Respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen
vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí.
· Chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo ni.
· Rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka.
· Respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se
8
zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit. · Chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje
požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti.
Kompetence pracovní (nejsou zahrnuty v RVP G, nicméně absolvent školy si s sebou samozřejmě nese a využívá též kompetence získané na nižším stupni gymnázia)
Absolvent školy: · Používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená
pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky.
· Přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot.
· Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření.
· Orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.
Kompetence k podnikavosti
Absolvent školy: · Má poměrně rozsáhlé znalosti o základních obecných ekonomických problémech, o
fungování hospodářského sektoru v ČR (v Evropě i dalších regionech), o té části právního systému týkající se hospodářství, podnikatelského sektoru, pracovního práva apod.
· Využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření.
· Orientuje se v širší míře v aktivitách vedoucích k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, je schopen jednodušší modelový podnikatelský (pracovní) záměr připravit (prezentovat), chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení.
Organizace přijímacího řízení Přijímací řízení je vícekolové. Probíhá v zásadě dle stejného principu a kritérií na nižší i vyšší stupeň gymnázia. Jeho principem je výběr uchazečů na základně jejich předpokladů ke studiu, tedy jejich schopností a osobnostních rysů. Přijímací řízení z principu nebere v potaz vědomosti uchazečů a též pouze v menší míře jejich dosavadní výsledky (hodnocení) na předchozí škole. Základní podmínkou je úspěšné absolvování vstupního akreditovaného testu inteligence společnosti Mensa, ve kterém musí uchazeč dosáhnout hladinu IQ 130+. Následně se mapuje psychologická struktura intelektu uchazeče a jeho schopnosti pomocí většinou standardizovaných psychologických testů v průběhu pohovoru s psychologem. Závěrečnou částí přijímací zkoušky (do primy i kvinty) je motivační pohovor s přijímací komisí. Jako pomocná kritéria fungují: dosavadní prospěch uchazečů a jejich účast v soutěžích a
9
podobných aktivitách.
Organizace maturitní zkoušky
Vzdělávání na našem gymnáziu je v souladu se vzdělávacím programem a charakterem školy ukončeno maturitní zkouškou, jejíž průběh se řídí příslušným ustanovením školského zákona v souladu s příslušnou vyhláškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci naplnili cíle vzdělávání stanovené rámcovým a školním vzdělávacím programem v příslušných oborech, zejména ověřit úroveň klíčových kompetencí žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání. Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Společná část maturitní zkoušky se sestává z - komplexní zkoušky (3 části: ústní zkouška, písemná práce a didaktický test) z českého jazyka a literatury - druhé zkoušky, kde si žáci mohou volit mezi didaktickým testem z matematiky a komplexní zkouškou z cizího jazyka (AJ, FJ, NJ, RJ, ŠJ). Maturitní zkoušky společné části si mohou studenti volit ve dvou úrovních obtížnosti – základní a vyšší. Profilová část maturitní zkoušky se skládá ze dvou volitelných předmětů dle nabídky, kterou škola každý rok aktualizuje dle předběžného zájmu studentů a skladby učebního plánu. Profilová zkouška z cizích jazyků má dvě části – písemný maturitní test a ústní zkoušku. Hodnocení písemného maturitního testu z cizích jazyků se promítá do celkového hodnocení profilové zkoušky z cizích jazyků podílem 30%. Profilová zkouška z ostatních volitelných předmětů je vykonávána formou ústní zkoušky (případně ústní obhajoby maturitní práce). Konkrétní kritéria zkoušek z jednotlivých předmětů jsou aktualizována dle jejich nabídky a jsou součástí dalších dokumentů školy. Žáci úspěšně složí maturitní zkoušky, pokud splní kritéria hodnocení u všech povinných zkoušek (i jednotlivých dílčích částí komplexních zkoušek ve společné části maturity). Proces uvádění nového modelu maturitní zkoušky stále probíhá, její základní charakteristika v ŠVP bude aktualizována a doplňována.
Výchovné a vzdělávací strategie
Výchovné a vzdělávací strategie jsou společné postupy na úrovni školy, uplatňované ve výuce i mimo ni, jimiž škola a vyučující cíleně utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence žáků. Východiskem pro výchovné a vzdělávací strategie uplatňované na úrovni školy jsou jednak klíčové kompetence formulované v RVP (ZV i GV), jednak fakt, že na našem gymnáziu studují v mnoha případech žáci mimořádně nadaní či žáci se speciálními studijními potřebami a jednou z hlavních zásad naší školy je respektování individuálních potřeb a předpokladů každého žáka.
10
ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ
Kompetence k učení
Vyučující volí postupy, které motivují žáka k celoživotnímu samostatnému učení se. Probudit trvalý zájem žáka o předmět je klíčovým úkolem vyučujícího. Vyučující volí vhodné učební postupy podporující spolupráci se žáky a zohledňující jejich individuální potřeby. Vyučující pokládají diskusi a samostatné řešení problémů za jedny z nejvýznamnějších edukačních postupů. Vyučující diskutují se žáky o problémech a navozují situace, které žáky podněcují ke vzájemné diskusi. Vyučující předkládají žákům problémy k samostatnému řešení, přičemž úkolem žáků je především samostatné vyhledávání informačních zdrojů i informací samotných, jejich zpracovávání a vyhodnocování, stejně jako uvědomováními si souvislostí jak v rámci oboru i tak souvislostí mezioborových. Vyučující žáky hodnotí a při vhodných příležitostech jim poskytují prostor k vlastnímu hodnocení, nutí je k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a nad způsobem jejich nápravy. K rozvoji kompetence napomáhá i školní strategie zadávání seminárních prací, u žáků vyšších ročníku prací ročníkových, dále zadávání školních projektů a podporování žáků v účasti na mimoškolních soutěžích.
Kompetence k řešení problémů
Vyučující zadávají žákům problémové úlohy a vedou je k samostatnému stanovování si takových úkolů, přičemž preferují zadání vyžadující zapojování mezioborových vztahů. Vyučující vedou žáky k formulování a ověřování vlastních závěrů. Vyučující vedou žáky k aplikaci získaných návyků a dovedností v každodenním životě. Vyučující podněcují žáky k účasti na přípravě i vedení mimovýukových aktivit. Vyučující stejně jako v případě předchozí kompetence podporuje také rozvoj kompetence k řešení problémů strategií zadávání seminárních a ročníkových prací, zapojování žáků do oborových olympiád a dalších soutěží.
Kompetence komunikativní
Vyučující pokládají porozumění textu a obrazu a jejich interpretaci za jednu z nejvýznamnějších (nejen) komunikativních kompetencí. Vyučující podporují u žáků rozvoj kultivovaného ústního i písemného projevu, jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci (skupinové práce, projekty, interaktivní hry), ve vzájemné spolupráci stanovují zásady přiměřené komunikace s dospělými. Vyučující vedou žáky ke schopnosti formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, vhodně používat vymezené pojmy.
Vyučující vyžadují od žáků naslouchání druhým, respektování jiných názorů, ale také jejich kritické posouzení a zhodnocení.
Vyučující všech oborů u žáků podporují využívání moderních i klasických informačních a komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem. Učitelé pro žáky připravují výměnné zahraniční zájezdy, mezinárodní projekty i zahraniční stáže dle zájmu žáků a možností školy.
11
ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ
Kompetence sociální a personální
Vyučující zapojují žáky do skupinových a týmových úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začleňovat se do kolektivu. V rámci týmové práce respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet, v týmu má každý svou roli a dělá práci odpovídající jeho úrovni schopností, dovedností a potřeb.
Škola podporuje vytváření kolegiálních a přátelských vztahů nejen na úrovni jednotlivých ročníků, ale i mezi žáky různých věkových skupin a rozdílného zájmového zaměření, v neposlední řadě pak mezi žáky a vyučujícími. Dosahuje toho pořádáním celé řady mimovýukových akcí (sportovních, kulturních, společenských, vědeckých, vzdělávacích), na jejichž organizaci se žáci aktivně spolupodílejí .
Vyučující ve spolupráci s žáky vytvářejí přesná pravidla týkající se života školy, vzájemné spolupráce, mezilidského soužití (ve škole i mimo ni). K takto stanoveným pravidlům jsou žáci vedeni – vyučující jim vysvětlují smysl těchto pravidel (v ideálním případě žáci sami tento smysl odhalují), následně vyžadují a kontrolují jejich dodržování. Tyto dovednosti jsou žáci schopni využít ve svém osobním, profesním i společenském životě.
Kompetence občanské
Všichni pracovníci školy vedou žáky k vědomí, že jsou spolutvůrci svého studia (žáci mají možnost sami nebo prostřednictvím svých zástupců ve školní radě ovlivňovat rozhodnutí týkající se chodu školy) a v konečném důsledku i celého života. Vyučující vštěpují žákům pocit spoluodpovědnosti za současnou i budoucí podobu světa.
Vyučující vedou žáky k úctě a dodržování zákonů (např. naplňováním kompetencí sociálních a personálních).
Vyučující podporují u žáků odhodlání zapojit se do veřejného (občanského) života. Také je vedou k tolerantnímu postoji vůči jiným kulturám i „menšinovým“ skupinám uvnitř evropské kultury. Příklady takového chování mohou žáci získat při řízených diskusích, iniciovaných vyučujícím.
Vyučující žáky vedou k úctě k přírodě a životnímu prostředí, k pochopení klíčového významu „trvale udržitelného rozvoje“ pro další generace, stejně tak jako k ocenění pozitivního přínosu minulých generací.
Vyučující žákům pomáhají s poznáváním struktury a chodu veřejných institucí na různých úrovních (komunální, regionální, státní, evropské, celosvětové) – např. navozováním různých modelových situací.
12
ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ
Kompetence k podnikavosti
Vyučující uplatňují v široké míře metody skupinové a týmové práce. Při výuce se učitelé snaží vytvářet co nejvíce zadání umožňující žákům během přípravných prací vytvořit si plán práce doplněný pracovním postupem, při samotném řešení pak postupovat kreativně.
Vyučující studentům poskytují žákům velké množství informací z oblasti sociologie, ekonomie a sféry zaměstnanosti a podnikání. Žáci tak v těchto oblastech získávají nezbytný teoretický vědomostní i kompetenční základ v těchto oblastech.
Vyučující podporují autoevaluační činnost v oblasti žákovských aktivit.
Vyučující vyžadují po žácích zapojování se do oborových i mezioborových soutěží (v rozmezí od školních až po mezinárodní kola).
Škola nabízí na vyšším stupni gymnázia žákům širokou škálu volitelných předmětů směřujících k jejich profesní specializaci (žáci si při rozhodování o jejich skladbě sami spoluutvářejí studijní rozvrh.).
Škola zadává žákům řadu projektových úkolů, které vyžadují formulaci cílů, pečlivé plánování, rozdělení rolí, týmovou spolupráci a věcně správné a srozumitelné prezentování výsledků práce.
Nedílnou součástí edukačního procesu je zadávání a zpracovávání četných seminárních prací jakož i ročníkové práce žáky gymnázia, přičemž je kladen důraz na kreativitu a samostatnost žáků jak při volbě tématu, tak i při jeho zpracování.
Žáci se zapojují do aktivit, které podporují schopnosti samostatného rozhodování, plánování, přípravy a realizace aktivit (maturitní ples, vánoční besídky, „Buďánkovský slunovrat“, jazykové dny aj.).
Vyučující učí žáky při pracovních činnostech chránit nejen své zdraví a zdraví druhých, ale též životní prostředí a kulturní a společenské hodnoty. Seznamují je se zásadami sociálně-etického řízení.
Škola má dlouhodobě vypracován systém udělování stipendií (za dosažení výborného prospěchu, za úspěšné zapojení do soutěží, za vypracování kvalitních seminárních a ročníkových prací). U nejlepších studentů školy se přiznávají též slevy na školném. Tento systém studenty motivuje k zodpovědnému a aktivnímu přístupu ke studiu a k zadaným úkolům.
13
Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Na škole studuje nezanedbatelné procento žáků s vývojovými poruchami učení. Jedná se zejména o integraci žáků s tímto charakterem postižení: specifická porucha na bázi LMD, porucha chování, LMD s autistickými rysy (Aspergerův syndrom), výrazná psychická labilita, specifická vývojová porucha LMD, těžší stupně dysgrafie, dysortografie, lehká dyslexie, narušená schopnost komunikace s vrstevníky, prodělaná encefalitida, výpadky pozornosti, úzkost. Tito žáci vyžadují zvláštní péči. Všichni vyučující jim ji také poskytují (individuální přístup, konzultace, vypracování zvláštních individuálních plánů a doplňkových programů). Škola se ve spolupráci se školním psychologem a příslušným pedagogickým centrem snaží řešit problémy žáků operativně dle jejich individuálních potřeb. Všechna tato péče vyžaduje ovšem také vyšší mzdové i materiální náklady. Na škole působí asistent pedagoga, jehož činnost je zaměřena zejména na pomoc žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, jako je např. Aspergerův syndrom, přičemž na naší škole pravidelně studuje několik žáků s touto SPU. Zkušenosti s prací a zařazením funkce asistenta pedagoga hodnotíme výborně, asistenční služba napomáhá nejen vyučujícímu ke klidnějšímu průběhu a realizaci připravené vyučovací hodiny, ale zejména příslušným žákům při jejich zapojení do výuky, soustředění při práci v hodině a motivaci pro jejich další vzdělávání. Jednou z priorit naší školy (zejména díky vysokému procentu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a z toho vyplývající značná rozdílnost jednotlivých osobností a individualit) je posilování atmosféry vzájemné spolupráce a tolerance, aniž by ovšem přitom byla individualita a individuální potřeby žáků potlačovány.
Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných
Škola si je vědoma značného rozpětí v nadání jednotlivých žáků. Mnoho žáků je zaměřeno jednostranně a mimořádné nadání v jedné oblasti může být u řady z nich vyvažováno nezájmem či nižšími schopnostmi v oblasti jiné. Proto již přijímací řízení zahrnuje test mapující strukturu schopností, který vypovídá o rozložení nadání jednotlivých žáků. Vyučující dále vycházejí z řady doplňujících metod – pozorování žáků, rozbor jejich písemných prací, studijní výsledky, pohovor se žáky, příp. jejich rodiči, porovnávání výsledků testů s dosahovanými studijními výsledky, popř. využití informací z pedagogicko-psychologické poradny aj. Metody, jichž škola využívá k zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných, jsou uvedeny a charakterizovány v následující kapitole.
Na vyšším stupni gymnázia mají žáci daleko větší prostor pro individualizaci, pro zásadní rozvoj svých kompetencí a výrazné navýšení znalostí ve svých profilových oborech. Zde by se mělo uplatnit mimořádné nadání u značné části žáků naší školy, kteří by měli v těchto oborech dosahovat nadstandardních výsledků a úrovně. Předpokládáme, že takoví žáci budou ve „svých“ oborech spolupracovat s institucemi stojícími svou erudicí nad úrovní střední školy (vysoké školy, AV, odborná pracoviště aj.). Toto zaměření je na druhé straně „vykoupeno“ tím, že některé obory (předměty) zvládnou tito žáci na určité základní (avšak pevně stanovené a vyžadované) úrovni. Máme na co navazovat, je však třeba si uvědomit, že v tomto přechodném období bude trvat určitou dobu, než takový systém bude plně fungovat, talentům je třeba poskytnout čas k tomu, aby se mohly rozvinout. Je třeba také sledovat a určit, co je v případě jednotlivých nadaných žáků třeba (kromě jejich profilových oborů) nejvíce rozvíjet z hlediska osobnostního i obecně vzdělávacího.
14
Metody práce pro zabezpečení výuky (mimořádně) nadaných žáků uplatňované na úrovni školy (organizace výuky) OGB maximálně uplatňuje možnosti inkluzívního vzdělávání, tedy vzdělávání, které se snaží být individualizované, využívá vnitřní a vnější diferenciace. Kombinuje řadu možností, jejichž vhodnost a účelnost se liší podle jednotlivých předmětů, věku žáků a často i podle konkrétního stavu v dané třídě.
Mezi aplikované metody patří zejména:
· Dělení předmětů na pokročilejší a méně pokročilé skupiny Tuto metodu využíváme tam, kde je v ročníku více než jedna třída a kde odpovídá potřebám a charakteru předmětu. Jde zejména o cizí jazyky a matematiku.
· Věkově smíšené skupiny Tuto formu vnější diferenciace využíváme vzhledem k zaměření a úrovni žáků tam, kde podobné dělení odpovídá potřebám žáků a charakteru předmětu. To se týká především výuky cizích jazyků a povinně volitelných předmětů.
· Individuální přeřazení do vyššího ročníku Víme, že stejné stáří nemusí být zárukou stejných schopností, že mentální věk se u výjimečných dětí může od fyzického významně lišit. K tomuto řešení přistupujeme zejména u žáků s relativně vyrovnanou strukturou nadání, jimž přestup do vyššího ročníku pomůže k integraci do kolektivu mentálně bližších spolužáků a odpovídá i úrovni a schopnostem ve většině vyučovacích předmětů. Postupujeme v souladu s příslušné vyhlášky.
· Nabídka volitelných a nepovinných předmětů, kroužků a aktivit Protože ani metody diferenciace nepostačují v rámci povinných předmětů k uspokojení specifických vzdělávacích potřeb řady žáků, doplňuje OGB učební plán nabídkou povinně volitelných předmětů, nepovinných předmětů a kroužků.
· Vytvoření individuálního plánu práce
Individuální plán práce je vytvářen v předmětech, kde jeho realizace odpovídá potřebám jednotlivých žáků. Plán má formu dohody, přičemž se pravidelně kontroluje jeho plnění. Jeho obsah může být na základě průběžného vyhodnocování upravován.
· Mentoring
· Preferování problémových a induktivních úloh
· Diferencování náročnosti zadávaných úloh
Nadaní žáci nedostávají větší objem stejně náročných úloh, ale specifické úlohy, jejichž náročnost odpovídá jejich individuální úrovni a vzdělávacím potřebám. Preferujeme v takových případech úlohy zajímavé, neobvyklé, takové, které mimořádně nadaného žáka se zájmem o předmět lákají a motivují k nadstandardnímu výkonu.
15
Projekty
Zařazujeme projekty, které jsou často realizované jako týmové aktivity, v nichž se promítají mezioborové vztahy. Odpovídá-li to jejich charakteru, mohou být zadávány napříč ročníky. Vedeme žáky k tomu, aby práce na takových projektech rozvíjela jejich pracovní i sociální kompetence a aby se učili nalézt si v pracovním týmu pozici, ve které budou moci podávat výkon odpovídající jejich individuálním schopnostem a zájmům.
· Motivace žáků k účasti v soutěžích a na olympiádách
· Využívání možností e-learningu
V minulých letech využívali jednotliví vyučující možností e-learningu většinou jako pasivní uživatelé, účast na projektu „Učíme se interaktivně“ nám umožnila stát se aktivními tvůrci a vytvořit jednotné informační prostředí přístupné žákům i učitelům.
Na škole došlo k zavedení jednotného ICT systému pro tyto všeobecně vzdělávací předměty: Český jazyk, Literatura, Matematika, Fyzika, Chemie, Biologie, Dějepis, Zeměpis, Výtvarná výchova, Hudební výchova a Anglický jazyk. Z toho důvodu došlo i k častějšímu využívání interaktivních tabulí, ale hlavně e-learningu a digitalizovaných studijních podkladů ve výuce. Byl vybudován datový sklad interaktivních materiálů z výše uvedených předmětů, které se budou dále využívat ve výuce a v případě potřeby se budou materiály dále upravovat. Materiály budou sloužit jak studentům mimořádně nadaným, tak studentům s SPU a těm, kteří nemohou být v době výuky přítomni ve škole (např. z důvodu nemoci). E-learningové materiály (e-kurzy a e-testy) přinesou rozšíření využívání moderních výukových metod a informačních technologií ve výuce na vyšším stupni Mensa gymnázia, o.p.s. Učitelům umožní tento systém obohatit výuku multimediálními (animace, audio/videonahrávky, grafy, tabulky, prezentace) a zpětnovazebními prvky (testy, e-kurzy, ankety, cvičení, e-úkoly, atd.). Záměrem je optimalizace využívání elektronických výukových materiálů. Zajímavé pojetí, využívání efektů, animací, videonahrávek, zpětnovazebných prvků, úkolů a cvičení přitom podněcuje žáky k aktivnímu zapojení do výuky, vtahuje je do vyučované problematiky a zvyšuje díky zapojení více smyslů zapamatování probíraného učiva. Interaktivita a zpětnovazebné prvky jsou totiž hlavní doménou elektronických výukových materiálů. Cílem je prostřednictvím e-learningu zlepšit přístup ke vzdělávání na Mensa gymnáziu. Žáci budou mít jak během výuky, tak při přípravě na ni možnost pracovat s celou řadou rozmanitých informací, a to v interaktivní podobě. Zvýší se tak zároveň jejich možnosti uplatnění na trhu práce vzhledem k rozvoji znalostí např. v oblasti informačních technologií.
Cílem je přinést do výuky mimořádně nadaných studentů nové postupy a větší možnosti uplatnění svého nadání a znalostí jak během výuky, tak při přípravě na ni. Rovněž se budou moci zapojit ve spolupráci s učiteli do samotné přípravy výukových materiálů, např. tím, že natočí videosekvence do nových e-kurzů.
Přínosem pro cílovou skupinu žáků bude zkvalitnění a zatraktivnění výuky prostřednictvím využívání moderních elektronických výukových metod. Žáci budou dostávat mnohem více komplexních informací a údajů, elektronické výukové materiály navíc umožní mezipředmětové provázání jednotlivých probíraných témat. Zároveň bude používání ICT podpořena jejich schopnost samostatného získávání informací. Využitím ICT technologií se výuka pro žáky stane přitažlivější,
16
zajímavější a především názornější. Tento způsob vzdělávání navíc umožní pedagogům snáze zapojit žáky do probíhající výuky. V konečném důsledku dojde ke zkvalitnění vzdělávání na vyšším stupni Mensa gymnázia o.p.s. a také lepší přípravě budoucích absolventů na jejich následující studium na vysoké škole.
Operativní vytváření diferencovaných skupin
V rámci třídy a jednotlivých předmětů mohou být vytvářeny skupiny, které umožňují např. opakování látky s částí třídy, zatímco jiná část třídy zpracovává prohlubující nadstandardní učivo.
· Seminární, ročníkové a maturitní práce
Vedeme žáky k tomu, aby v oblastech, o které mají zájem, zpracovávali rozsáhlejší dlouhodobější domácí seminární a ročníkové práce (případně též maturitní práce).
Seminární práce si žáci volí z různých oborů v průběhu celého studia, volba oboru, předmětu a tématu je volná, žáci jsou však povinni v průběhu studia na vyšším stupni gymnázia alespoň dvě seminární práce vypracovat, odevzdat a obhájit. Minimálně jedna z těchto seminárních prací by měla svým charakterem splňovat kritéria prací přihlašovaných do soutěže SOČ (či soutěží podobné úrovně a charakteru). Cílem seminárních prací je osvojení si zákonitostí a pravidel vědecké práce po formální stránce, prohloubení kompetencí z hlediska stylistického a prohloubení znalostí a kompetencí v daném oboru. Seminární práce jsou autory obhajovány během obhajob (případně přehlídek) prací v období před koncem školního roku, posudek k nim vypracovává vedoucí práce. Hodnocení seminárních prací (vedle komplexního bodového hodnocení) může být zahrnuto i do klasifikace příslušného předmětu.
Téma ročníkové práce si žáci volí během září a října šestého ročníku (sexty), jejich obhajoba probíhá v měsících únoru a březnu v průběhu sedmého ročníku (septimy) docházky. Práce je zařazena do rámce předmětu, který žák v septimě navštěvuje a ročníková práce do něj oborově spadá. Žák je povinen si takový vyučovací předmět pro septimu zvolit. K práci je připojen posudek vedoucího práce a posudek oponenta. Ročníková práce je na daleko vyšší úrovni – jak z hlediska obsahového, tak z hlediska formálního, převládat by měla kreativní (tvůrčí, výzkumná, badatelská) práce žáka. Pokud žák práci nesplní či neobhájí, má hodnocení takovou váhu, že žák neprospívá z předmětu, do něhož byla práce zařazena. Součástí opravné komisionální zkoušky pak je i nová obhajoba ročníkové práce na dostačující úrovni.
Naším cílem je , aby seminární i ročníkové práce byly zpracované v takové kvalitě, aby mohly zařazeny (přihlášeny) do mimoškolních soutěží.
Podrobná kritéria hodnocení seminárních a ročníkových prací jsou součástí dalších dokumentů školy.
V rámci profilové části maturitní zkoušky je možné, aby součástí zkoušek z některých předmětů byly i obhajoba maturitní práce (základní podmínky a pravidla jejího vypracování jsou detailněji stanoveny v rámci „Vyhlášky o bližších podmínkách ukončování vzdělání ve středních školách maturitní zkouškou.“)
17
Průřezová témata
Průřezová témata reprezentují v RVP aktuální okruhy problémů současného i budoucího světa a stávají se povinnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Stávají se příležitostí pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci.
Charakteristika jednotlivých průřezových témat
OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby i zvláštnosti. Učivem je sám žák, konkrétní žákovská skupina a běžné situace každodenního života. Smyslem je pomáhat hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům. Úzká je vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost, a to k Výchově k občanství a k jejím částem "Člověk ve společnosti", "Člověk jako jedinec"; konkrétně k tématům "lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití" (Člověk ve společnosti) a "podobnost a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj" (Člověk jako jedinec). Propojení se vzdělávací oblastí Člověk a zdraví je vhodné v tématech reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností vztahujících se k zdravému duševnímu a sociálnímu životu. Tematické okruhy: POZNÁVÁNÍ A ROZVOJ VLASTNÍ OSOBNOSTI; SEBEREGULACE, ORGANIZAČNÍ DOVEDNOSTI A EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ; SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE; MORÁLKA VŠEDNÍHO DNE; SPOLUPRÁCE A SOUTĚŽ Všechna uvedená témata se uskutečňují prakticky, prostřednictvím vhodných her, cvičení, modelových situací a příslušných diskusí. VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Zabývá se výchovou budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, v dospělosti schopných mobility a flexibility v občanské a pracovní sféře i v osobním životě. Rozvíjí vědomí evropské identity při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života, prolíná všemi vzdělávacími oblastmi, integruje a prohlubuje poznatky a umožňuje uplatnit dovednosti, které si žáci osvojili v jednotlivých vzdělávacích oborech. Průřezové téma se vztahuje zejména ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Využívá, aktualizuje a propojuje poznatky z oboru historie a politické geografie. Prohlubuje
18
porozumění klíčovým historickým a politickým událostem, které ovlivnily vývoj Evropy i světa a měly podstatný význam pro evropskou integraci a začlenění ČR do integračního procesu. Obsah vzdělávací oblasti Člověk a zdraví orientuje žáky v globálních problémech souvisejících se zdravím. V předmětu Tělesná výchova využívá průřezové téma zájmu žáků o sport k hlubšímu pochopení souvislostí evropských kořenů olympijských idejí a významu sportu pro vzájemné porozumění a přátelství mezi lidmi různých národů a národností. Tematické okruhy: GLOBALIZAČNÍ A ROZVOJOVÉ PROCESY; GLOBÁLNÍ PROBLÉMY, JEJICH PŘÍČINY A DŮSLEDKY; HUMANITÁRNÍ POMOC A MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE; ŽIJEME V EVROPĚ; VZDĚLÁVÁNÍ V EVROPĚ A VE SVĚTĚ Tato témata podněcují zájem žáků o Evropu a svět a zprostředkovávají jim poznání Evropy a světa jako uspořádaného prostředí, měnícího se v čase, v němž se lidé setkávají, společně řeší problémy a utvářejí svůj život. Prostřednictvím tematických okruhů si žáci zpřesňují obraz Evropy, uvědomují si souvislosti řešení běžných situací občana s globálními problémy a možnosti utváření své vlastní životní perspektivy v evropském a globálním prostoru. MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Umožňuje seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami, lépe si uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty, poznávat vlastní kulturní zakotvení a porozumět odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika rozvíjí jeho kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamuje se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin pak pomáhá nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci. Multikulturní výchova se hluboce dotýká i mezilidských vztahů. Prolíná všemi vzdělávacími oblastmi (především s oblastmi Člověk a společnost, Člověk a zdraví) v případech, kdy se témata dotýkají vzájemných vztahů mezi příslušníky různých národů a etnických skupin. Tematické okruhy: ZÁKLADNÍ PROBLÉMY SOCIOKULTURNÍCH ROZDÍLŮ; PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY INTERKULTURALITY; VZTAH K MULTILINGVNÍ SITUACI A KE SPOLUPRÁCI MEZI LIDMI Z RŮZNÉHO KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA Vede k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Pomáhá uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy). Podněcuje k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí.
19
Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost průřezové téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. V naší škole funguje jeden z pedagogů ve funkci „koordinátor EVVO“ (environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty), jeho úkoly se speciálně týkají problematiky environmentální výchovy, k ŠVP jsou pak jako přílohy připojeny Školní program EVVO (platnost v horizontu dlouhodobém) a roční školní program EVVO (účinnost v horizontu jednoho školního roku). Tematické okruhy: PROBLEMATIKA VZTAHŮ ORGANISMŮ A PROSTŘEDÍ; ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ; ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ REGIONU A ČESKÉ REPUBLIKY MEDIÁLNÍ VÝCHOVA Rozvíjí dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média se stávají důležitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Má za cíl vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti, pěstovat v žákovi schopnost analýzy nabízených sdělení, posouzení jejich věrohodnosti a vyhodnocení jejich komunikačního záměru, popř. schopnost je asociovat s jinými sděleními. Dále pak pomáhá žáku v orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času. Toto průřezové téma se vztahuje především ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Tematické okruhy: MÉDIA A MEDIÁLNÍ PRODUKCE; MEDIÁLNÍ PRODUKTY A JEJICH VÝZNAMY; UŽIVATELÉ; ÚČINKY MEDIÁLNÍ PRODUKCE A VLIV MÉDIÍ; ROLE MÉDIÍ V MODERNÍCH DĚJINÁCH
20
Realizace průřezových témat
Průřezová témata jsou rozvíjena v jednotlivých souvisejících vyučovacích předmětech (ve všech předmětech, zejména však ZSV, Dě, Ze, Bi a další přírodovědecké obory, ČJ a Lit, VV, HV aj.), každému tématu navíc bude věnován projektový blok.
ROČNÍK KVINTA SEXTA SEPTIMA
1. pololetí Osobnostní a sociální výchova
Multikulturní výchova Mediální výchova
2. pololetí Environmentální výchova
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Volný projekt
Realizace projektových bloků: 1. část – zadání projektových témat (budou zpracovávána individuálně či v malých skupinách) vždy na začátku daného pololetí. Samostatná práce na projektu, jejímž cílem je jeho tvorba (příprava). 2. část – prezentace (realizace) projektu. Část projektových výstupů bude prezentována v rámci vlastní třídy, část projektů bude určena k realizaci ve třídách nižších ročníků gymnázia (prima – tercie), přičemž žáci těchto tříd budou do připraveného programu aktivně zapojeni. Časový horizont: Projektové bloky se v prvním pololetí uskuteční v prvním celém týdnu po uzavření prvního čtvrtletí, ve druhém pololetí v prvním celém týdnu po uzavření třetího čtvrtletí. Při stanovování konkrétních termínů může dojít (podle aktuální situace) k určitému časovému posunu. Konkrétní náplň jednotlivých témat nebude neměnná, může se (a bude) v jednotlivých školních ročnících lišit (při splnění příslušných kritérií). Program jednotlivých bloků bude součástí přílohy k švp.
21
Učební plán
Charakteristika učebního plánu
Učební plán vychází ze základních charakteristik naší školy. Jeho základní ideou je umožnit žákům vyššího stupně našeho gymnázia v co největší míře ovlivňovat vlastní studium. Jeho systém má zajistit žákům výrazný podíl na sestavování vlastního rozvrhu, již vyhraněným žákům napomoci prohlubování specializace, u nevyhraněných umožnit volbu různorodých předmětů. Nezpochybnitelným východiskem však na druhé straně je požadavek, aby všichni žáci na dobré úrovni zvládli určité základní penzum kompetencí a znalostí z celé škály oborů. Obecně však náš systém nesleduje nutně získání detailních znalostí ze všech těchto oborů současně, spíše umožňuje v rámci budoucí volby typu vysokoškolského studia a volby profesního zaměření už na gymnáziu seznámit se s danými obory v prohloubené podobě a v rámci širších souvislostí. Pátý a šestý ročník (kvinta a sexta): Většina oborů z oblastí Člověk a příroda a Člověk a společnost (vyjma ZSV) je v povinné podobě omezena pouze na pátý a šestý ročník. Toto určité omezení předpokládá soustředění se především na základní témata a problémy, aby měl každý žák šanci osvojit si odpovídající kompetence a znalosti ze všech těchto oborů. Volitelné předměty v kvintě a sextě: V těchto ročnících mají žáci k dispozici časovou dotaci pro dva volitelné předměty (po dvou hodinách), alespoň jeden z nich si povinně volí z nabídky tzv. nadstavbových seminářů (dvouletý blok, dotace: dva roky po dvou hodinách) z následující nabídky: seminář z fyziky, seminář z biologie, seminář z chemie, seminář se zeměpisu, seminář z dějepisu (v případě těchto oborů došlo k jejich vzájemné integraci do společného historicko-geografického semináře. Vzdělávací oblast Umění a kultura, zařazení obou základních oborů (HV i VV): Do kvinty je zařazen jako povinný hudební obor (HV) a do sexty výtvarný obor (VV). Povinná výuka těchto oborů je doplněna velmi širokou nabídkou volitelných předmětů z této oblasti. Výchova ke zdraví: Do kvinty a sexty je zařazen v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví vedle předmětu tělesná výchova předmět Výchova ke zdraví, jehož hlavním cílem je podrobněji žáky seznámit s biologií člověka, se zdravými životními návyky, zdravým životním stylem. Sedmý a osmý ročník (septima a oktáva): V těchto ročnících výrazně ubývá počet společných povinných předmětů, v souvislosti s tím naopak narůstá možnost volitelnosti předmětů, která se však řídí podle určitých základních pravidel: V septimě a oktávě si žáci volí v rámci dotace Člověk a společnost a Člověk a příroda 3 maturitní semináře po 2 hodinách, další maturitní semináře si mohou vybírat v rámci dotace pro volitelné předměty (další tři volitelné předměty po dvou hodinách časové dotace). Obecně také platí, že skladba volitelných předmětů nebude zcela monotematická. Žáci musí postupovat tak, aby si během jednoho školního roku vybrali předměty z jednoho oboru s maximální úhrnnou dotací 8 hodin. Do septimy a oktávy je zahrnut nový předmět v rámci stejnojmenné vzdělávací oblasti: Člověk a svět práce, který má žákům pomoci s orientací v praktickém životě (v oblasti
22
oborové a profesní volby, práva a pracovněprávních vztahů, fungování člověka v hospodářských strukturách aj.), část vzdělávacího obsahu (definovaného v RVP G) této vzdělávací oblasti je integrována do ZSV (obor ekonomie). Průřezová témata budou začleněna do výuky v rámci jednotlivých předmětů, projektových dnů a specializovaných kurzů.
23
Tabelace učebního plánu
5. ročník
6. ročník
7. ročník
8. ročník
Jazyk a jazyková komunikace
ČJ + LIT 3 4 4 4 15
AJ 3 4 4 4 15
Další cizí jazyk
3 3 3 3 12
Matematika a její aplikace 3 3 4 Součástí nabídky volitelných předmětů
10
Člověk a příroda
Fyzika 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
38
Chemie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
Biologie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
Geografie 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
Geologie - - „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
Člověk a společnost
ZSV 2 (pov.) 2 (pov.) 2 (pov.) (2) -
„MAT.“ – 2 (pov.
vol.)
filozofie, etika
„MAT.“ – 2
(pov. vol.)
filozofie, etika
ekonomie ekonomie psychologie psychologie
právo právo sociologie sociologie politologie politologie
Dějepis 2 (pov.) 2 (pov.) „MAT.“ – 2 (pov. vol.)
„MAT.“ – 2 (pov. vol.)
Člověk a svět práce - - 2 2 4
Umění a kultura
Hudební obor
2 - Je součástí nabídky volitelných předmětů
Je součástí nabídky volitelných předmětů
4
Výtvarný obor
- 2 Je součástí nabídky volitelných předmětů
Je součástí nabídky volitelných předmětů
Člověk a zdraví
Tělesná výchova
2 2 2 2 8
Výchova ke zdraví
1 1 Je součástí nabídky volitelných předmětů a
TV
Je součástí nabídky volitelných předmětů a
TV
2
Informatika a informační a komunikační technologie
2 - 2
Je součástí nabídky volitelných předmětů
4
Volitelné předměty 4 4 6 6 20
Průřezová témata Jsou začleněna do výuky v rámci povinných i volitelných předmětů, rozvíjejí se také pomocí mimovýukových aktivit (kurzy, projektové dny aj.).
35 35 35 27
Celková povinná časová dotace
132
24
Hodnocení žáků
Naše škola využívá při pololetním hodnocení (vysvědčení) kombinaci slovního a bodového hodnocení (v rozmezí 0 – 100 bodů).
· Ve slovním hodnocení jsou obsažena následující obecná kritéria: aktivita v hodinách, dovednosti, znalosti, iniciativa (tzn. spontánní činnost žáka mimo vyučovací hodiny rozvíjející kompetence v daném předmětu, může to být seminární práce, účast v soutěži, ale i vysoce aktivní uchopení a provedení domácí práce zadané v běžných hodinách, které se vymyká běžnému vypracování domácího úkolu).
· V charakteristice každého předmětu navíc mohou být obsažena případná specifická kritéria – např. seminární a domácí práce, podíl zadaných/ vypracovaných domácích prací, písemný projev, ústní projev, schopnost konverzace (cizí jazyky) porozumění textu, práce v týmu, znalost faktografie, dovednost aplikace atd.
· Pravidla bodového hodnocení jsou též součástí dalších dokumentů školy.
Podklady pro hodnocení vznikají vždy kombinací různých forem zjišťování – ústní projev žáků, školní i domácí písemné práce, testy, iniciativa žáků při nepovinných a nadstandardních úkolech atd. Tato kombinace je navíc individuálně vztažena k jednotlivým žákům a jejich potřebám. Jsme si vědomi, že někteří žáci jsou schopni se lépe vyjádřit ústně, jiní písemně, někteří si nedokážou dobře zapamatovat rozsáhlou faktografii, ale bez problémů plní náročné tvůrčí úlohy. U takových žáků klademe důraz na prohlubování schopností (i za pomoci hodnocení) v činnostech, které jim vyhovují. Na druhou stranu se snažíme žáky motivovat k tomu, aby zlepšovali své schopnosti i v činnostech a dovednostech, které doposud neznali, neovládali, nevyužívali či podceňovali. Navíc je třeba zdůraznit, že přes v mnoha ohledech specifický přístup a postupy, si i na našem gymnáziu musí žáci osvojit všeobecný základ vědomostí a dovedností ze všech oblastí a oborů povinně vyučovaných v rámci jednotlivých předmětů.
25
Autoevaluace školy
Vlastní hodnocení školy vychází z příslušné vyhlášky MŠMT. Kritéria evaluace jsou stanovována na počátku evaluačního období ředitelem školy po projednání v pedagogické radě školy. Poté jsou uvedena na internetových stránkách školy. Oblasti autoevaluace Studijní výsledky Atmosféra školy Vybavení školy Zázemí pro práci učitele Hodnocení kvality výuky Hodnocení toku informací a spolupráce mezi školou a rodinou Cíle a kritéria autoevaluace Prvořadým cíle je samozřejmě získání informací pro kontinuální upravování a upřesňování mechanismů chodu školy, aby škola co nejlépe plnila své poslání v souladu se zaměřením školy, poskytovala co nejkvalitnější vzdělávání svým studentům a současně kvalitní zázemí pro práci pedagogům. Sekundárním cílem je získání podkladů pro prezentaci školy směrem ven, tak aby prezentovaný obraz co nejpřesněji odpovídal reálné podobě školy. Nástroje autoevaluace Škola používá několik vzájemně se doplňujících nástrojů. Velké množství informací zjišťuje pomocí dotazníkového šetření. Doplňuje těmito údaji:
· hodnocení získaná z porovnání poměru počtu uchazečů vůči počtu přijímaných studentů
· porovnání úspěšnosti absolventů OGB při přijímacím řízení na VŠ ve srovnání s úspěšností absolventů jiných gymnázií
· výsledky žáků v testech SCIO · úspěšnost a umístění žáků OGB v olympiádách a celostátních, příp. mezinárodních
soutěžích · vývoj fluktuace žáků i pedagogů · rozbor hospitací vedení školy v hodinách pedagogů
Časové rozvržení evaluačních činností Průběžnou autoevaluační činnost škola zpracovává jednou za dva roky do komplexní analýzy a její závěry jsou součástí výroční zprávy.
Oblasti, cíle a metody autoevaluace jsou podrobně rozpracovány v interním manuálu školy.
26
Učební osnovy
Název vzdělávacích oblastí a vyučovacích předmětů: V přehledu jsou uvedeny předměty základní a dále ty volitelné, které jsou v nabídce trvale (stěžejní volitelné předměty) JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Český jazyk a literatura, Anglický jazyk, Další cizí jazyk Konverzace a AJ, Konverzace v cizích jazycích MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Matematika Maturitní matematika INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Informační a výpočetní technika
Seminář z programování, seminář z informatiky
ČLOVĚK A SPOLEČNOST Dějepis, Základy společenských věd - ZSV Maturitní dějepis, historickogeografický seminář, moderní dějiny, maturitní psychologie, maturitní sociologie, maturitní právo, maturitní filosofie, maturitní ekonomie, maturitní politologie ČLOVĚK A PŘÍRODA Fyzika, Chemie, Biologie, Zeměpis Nadstavbový seminář fyziky, maturitní fyzika, maturitní chemie, maturitní biologie, maturitní zeměpis, nadstavbový seminář biologie I + II, seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka, nadstavbový seminář chemie I + II UMĚNÍ A KULTURA Estetika - hudební obor, Estetika - výtvarný obor
Dějiny umění, Výtvarná výchova, grafický design, počítačová grafika, dějiny hudby
ČLOVĚK A ZDRAVÍ Tělesná výchova, Výchova ke zdraví Seminář z biologie člověka (v nabídce oblasti Člověk a příroda)
ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Člověk a svět práce
27
JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE
Charakteristika vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura
Obsahové vymezení předmětu
Předmět český jazyk a literatura je svým charakterem a obsahem předmětem integrovaným. Obsahuje vzájemně prostupující složky: čtení, psaní, mluvnici, sloh, literární výchovu a prvky dramatické výchovy. Význam spočívá především v rozšiřování vědomého užívání jazyka jako základního nástroje pro rozvíjení abstraktního myšlení a v prohlubování vyjadřovacích a komunikačních schopností, jazyk je nástrojem dalšího vzdělávání. Důležitým znakem výuky v předmětu je její cykličnost. Jazyk potřebuje každý člověk ve všech životních situacích a v jakékoli oblasti lidské činnosti. Předmět tak dává ideální možnost odstraňovat izolovanost jednotlivých oborů, poskytovat žákům globální výchovu a globální pohled na svět. Cílem předmětu je spisovné vyjadřování ústní i písemné, humanizace žákovy osobnosti, formování hodnotových orientací a vkusových preferencí, rozvoj estetického cítění a utváření všeobecného přehledu o společensko-historickém vývoji lidské společnosti se zaměřením na poznávání dějin literatury. Velmi důležité je rozvíjení komunikativních schopností žáků - podpora schopnosti naslouchat druhým, srozumitelné, souvislé a kultivované formulování myšlenky i většího stylistického celku, důraz je kladen na podporu vlastní tvorby žáků a s ním spojené rozvíjení fantazie a kreativity.
Koncepce volitelných předmětů
Formy realizace předmětu Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků, přičemž vyučující uvnitř bloku poskytuje žákům čas na přestávku (cca 5 minut).
Časové vymezení předmětu Předmět disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin (45 minut) pro čtyři ročníky vyššího gymnázia, která je jednotlivým ročníkům stanovena podle následující tabulky:
ročník týdenní hodinová dotace český jazyk a literatura
kvinta 3
sexta 4
septima 4
oktáva 4
28
Organizace předmětu Předmět je rozdělen do tří oblastí: Literární výchova, Jazyková výchova a Komunikační a slohová výchova. Předmět je vyučován od kvinty do oktávy jako uzavřený celek. Pro organizaci výuky předmětu se využívají běžné školní třídy, v některých případech učebny vybavené multimediální technikou.
Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, jimiž jsou především: návštěvy divadelních představení a dalších kulturních akcí (reflexe viděného a následná diskuse), exkurze (úkoly zadávané žákům, připravená prezentace žáků – jednotlivců či skupin aj.), přednášky odborníků či pamětníků a výuka v učebně informatiky, případně v knihovně. Vyučující zapojuje žáky do soutěží a olympiád.
Nedílnou součástí předmětu je též samostatná práce studentů mimo školu a jejich práce na projektech (či seminárních a ročníkových pracích) nebo jejich zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů.
Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence Kompetence sociální a personální
Učitel umožňuje žákům hodnocení a obhajobu vlastního výkonu i práce ostatních. Dohlíží na to, aby vzájemné hodnocen bylo neosobní a korektní, postupně vytváří s žáky zásady takového hodnocení.
Učitel vytváří podmínky pro rozvoj estetického vnímání a citového světa žáků (např. prostřednictvím interpretace a hodnocení literárních textů, vlastní literární tvorby, vnímání světa kolem sebe a verbálních či písemných reakcí na něj).
Vyučující vytváří podmínky pro rozvoj diskuse v třídním kolektivu.
Vyučující často využívá metodu skupinové (týmové) práce, v různých případech obměňuje složení pracovních skupin, a umožňuje žákům vyzkoušet si různé role.
Učitel poskytuje v řadě případů žákům prostor k vytváření vlastních pravidel práce ve třídě.
Kompetence k podnikavosti
Učitel pomáhá rozvíjet praktické dovednosti žáků (aplikací jazykových znalostí).
Vyučující využívá se žáky i při práci v tomto předmětu nabízet studentům práci s výpočetní a audiovizuální technikou.
Vyučující podporuje v žácích rozvoj pocitu zodpovědnosti za svou práci – jak v individuální rovině, tak při práci ve skupině (při rozdělení úkolu na části).
Učitel motivuje žáky k celoživotnímu vzdělávání poukazem na kladné, či záporné vzory.
Vyučující napomáhá žákům (díky osvojeným jazykovým kompetencím) v rozvíjení schopnosti plánování práce, jasné formulace a prezentace (pracovních, podnikatelských, osobních…) cílů a záměrů, v rozvíjení schopnosti jednat přiměřeně v různých prostředích a situacích, v rozvíjení schopnosti jasně, logicky (z hlediska výstavby jazyka) správně a výstižně formulovat a prezentovat výsledky své činnosti.
Kompetence komunikativní
Vyučující napomáhá rozvíjet schopnost získávat, používat a v rozsáhle míře
29
zpracovávat, přetvářet a hodnotit informace získané z různých zdrojů (text,audiovizuální a elektronické výstupy ikonografický materiál, návštěvy knihoven, divadel a kulturních zařízení…).
Učitel směřuje žáky k pochopení textu pomocí rozborů, kladením otázek, vyhledáváním hlavních myšlenek (ve vzájemné interakci).
Vyučující požaduje po žácích, aby interpretovali své dojmy z četby.
Učitel napomáhá v rozvoji komunikačních a vyjadřovacích schopností žáků prostřednictvím široké škály metod (referáty, dramatizace literárních děl, recitace, mluvní cvičení, diskuse aj.).
Kompetence k řešení problémů Učitel umožňuje žákům sebehodnocení (dotazníky, oprava vlastní práce, diskuse
apod.), prostřednictvím čehož se u žáků rozvíjí schopnost vnímat chyby v textu. (Učitel např. předkládá žákům jejich texty s chybami, nechá je chybu najít, pojmenovat, odstranit a zdůvodnit novou podobu textu.
Vyučující pomáhá žákům naučit se vnímat shody, podobnosti a odlišnosti v rámci učiva předmětu(gramatické jevy, jazyk literárního díla, stylistické úpravy).
Učitel zadává žákům (individuálně či týmově) rozsáhlejší problémová úkoly, při jejichž plnění je správné využití jazykových, stylistických či literárních kompetencí a znalostí nezbytností.
Kompetence k učení Učitel pomáhá za pomoci vhodně zvolených postupů žákům utvářet globální i
individuální orientaci v textu. Učitel učí žáky využívat a vytvářet doprovodný aparát k textům různé povahy
(obsah, rejstřík, glosy, bibliografie, poznámkový aparát atd.). Vyučující rozvíjí u žáků dovednosti v oblasti esejistické tvorby. Učitel učí žáky pracovat s textem (vytvářet výpisek, výtah, …), hojně tyto činnosti
se žáky procvičují. Vyučující realizuje se žáky častá mluvní cvičení, reprodukci textu, vede je k jeho
uspořádání z hlediska závažnosti a návaznosti sdělení. Kompetence občanské Učitel pomáhá žákům pochopit systém jazyka, jeho příbuznost s dalšími jazyky,
stejně jako odlišnosti. Žáci mají možnost i touto cestou zkoumat a snažit se pochopit širší kulturní a civilizační souvislosti.
Učitel poskytuje prostor pro diskusi týkající se problematiky jednotlivých žánrů, literárních děl, autorů, poskytuje prostor pro poznávání problémů, jimiž se literární dílo zabývá, napomáhá pochopit prostor i dobu, o které autoři píší i dobu, v níž dílo vzniklo. Žáci zaujímají k problematice postoje (z hlediska kulturního, sociálního, politického, občanského aj.), vyučující napomáhá v jejich orientaci v reáliích, širších souvislostech, napomáhá při analýze problémů i utřídění a generalizaci postojů a názorů .
Učitel u žáků rozvíjí schopnost využívat při tvorbě žurnalistických postupů, prostřednictvím nichž mohou žáci zaujímat a vyjadřovat postoje rozličné problematice.
Učitel vede prostřednictvím „literárního poznávání“ žáky k etickému chování i toleranci k jiným kulturám, etnickým i jiným názorovým skupinám (poznání literatury těchto kultur a skupin) při uvědomění si vlastních „kulturních kořenů“.
30
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je povinná , je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška má charakter ústní zkoušky před komisí, je volitelná. Pro její úspěšné splnění musí maturant prokázat především znalosti a dovednosti z oblasti dějin literatury, problematika literární je doplněna několika (praktickými i teoretickými) úkoly z jazykové oblasti.
31
Vzdělávací obsah předmětů
Český jazyk
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
kvinta žák:
Úvod do
studia
jazyka a
slohu
Student vysvětlí pojmy řeč, jazyk,
mluva, vyjmenuje funkce řeči, rozdělí
lingvistiku do oborů a podoborů, určí
hovorové,neutrální, knižní a archaické
prostředky spisovného jazyka,
rozlišuje specifika nářečí, obecné
češtiny, slangu a argotu, zařazuje
jednotlivé jazyky do příslušných
jazykových skupin a větví, orientuje
se v rejstřících a katalozích knihoven
kamenných i virtuálních, používá
jazykové příručky, slovníky a
encyklopedie, definuje pojmy výpisek,
výtah, osnova, obsah, rejstřík,
anotace, resumé
Základní pojmy jazykovědy a
stylistiky,
národní jazyk,
čeština a jazyky příbuzné,
získávání a zpracování informací –
knihovny, jazykové příručky,
internet
Výklad, řízený
rozhovor,
referáty, četba
regionální
literatury,
návštěva
knihoven, práce
s internetem,
Dějepis – vývoj člověka
Zeměpis – Česká
republika, Evropa
Informatika – práce s
počítačem
Nauka o
zvukové
stránce
jazyka
(hláskosloví)
Student vysvětlí pojem hláskosloví,
rozdělí do dílčích disciplín, popíše
mluvidla, rozliší hlásku a foném,
rozumí pojmům vokál-konsonant-
diftong, zapisuje fonetickou
transkripcí, třídí české souhlásky,
vyjmenuje vlastnosti přízvuku, druhy
přízvuků, zdůrazní rozdíly mezi
přízvukem v češtině a v jiných
evropských jazycích, odliší příklonku
a předklonku, vhodně užívá tempo,
pauzu, melodii a kadenci v mluveném
projevu, vysvětlí pojem spodoba
znělosti, v mluveném i psaném
projevu správně užívá slov přejatých i
slov cizího původu, rozpozná řečové
vady
Úvod do nauky a dílčí disciplíny
oboru hláskosloví,
systém českých samohlásek a
souhlásek,
spodoba hlásek,
slovní přízvuk,
zvuková stránka souvislé řeči,
spisovná výslovnost češtiny,
praktické využití poznatků z
hláskosloví
Mluvní cvičení,
projektové
metody,
samostatná
práce, beseda
s logopedem,
přednes poezie i
prózy
Biologie – lidské tělo
Hudební výchova –
intonace, rytmus, tempo
Zeměpis – Česká republika
a Evropa
Nauka o
písemné
stránce
jazyka
(grafémika)
Student definuje pojem grafémika,
orientuje se v základní terminologii
oboru, odliší od sebe písma
starověkých národů, správně užívá
interpunkčních znamének, používá
pravopisné příručky, vyjmenuje typy
pravopisu, vysvětlí pravidla psaní
zkratek a zkratkových slov, v psaném
projevu správně užívá již dříve
osvojených ortografických zásad
Úvod do nauky o písemné stránce
jazyka a pravopisu,
psaní i/í, y/ý,
psaní písmena ě, předpon s(e)-,
z(e)- a souhláskových skupin,
psaní délky samohlásek,
psaní zkratek a značek,
psaní slov přejatých,
souhrnné procvičování
Pravopisná
cvičení,
samostatná
práce,
korektury,
vlastní tvorba
Všechny předměty
Stylistika Student definuje pojem stylistika,
vyjmenuje jazykové prostředky
textové výstavby a využívá je při
tvorbě vlastního jazykového projevu,
odliší subjektivní a objektivní
slohotvorné činitele, popíše vlastnosti
komunikačně sdělného projevu,
zdůrazní funkce slohového projevu,
vymezí funkční styly, přiřadí k nim
jazykové prostředky a jednotlivé
slohové útvary, vhodně jich užívá
v jednotlivých komunikačních
situacích, rozlišuje jednotlivé slohové
postupy a vhodně jich používá,
vyjmenuje typické znaky jednotlivých
slohových útvarů prostěsdělovacího
stylu, analyzuje jazykové prostředky
funkčních stylů (kompozice, slovní
zásoba, syntax) , definuje funkci
prostěsdělovacího stylu, správně
Předmět a obor studia stylistiky,
jazykové prostředky textové
výstavby,
kompozice textu,
slohotvorní činitelé,
komunikační sdělnost projevu,
funkce slohového projevu,
funkční styly,
slohové postupy,
slohové útvary,
prostěsdělovací styl,
informační slohový postup,
mluvené a psané útvary
prostěsdělovacího stylu
Výklad, diskuse,
analýza textu,
projektová
práce,
samostatná
práce, referáty,
komparatistické
postupy,
dramatizace
textu, mluvní
cvičení,
návštěva
divadla, beseda
s odborníky,
Občanská výchova – člověk
a společnost
Biologie – Stavba těla
32
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
užívá informačního slohového
postupu, odstraňuje jazykové
nedostatky psaných i mluvených
projevů, postihuje přednosti i
nedostatky konkrétního projevu, dbá
na dodržování společenských pravidel
při představování, pozdravech, během
telefonování apod., odliší zprávu a
oznámení, vymezí rozdíly mezi
dopisem neformálním a formálním,
používá tiskopisy, píše pozvánky,
telegramy, inzeráty, žádosti, omluvy
apod.
Historie
české
jazykovědy
Student vyjmenuje nejvýznamnější
osobnosti daného období, popíše
jejich díla, zasadí je do historického
kontextu, vysvětlí, v čem spočívá
přínos českému jazyku, porovná díla
podobně zaměřená
Česká jazykověda od počátků do
17. století
Česká jazykověda v 17. a 18.
století
Josef Dobrovský
Referáty, práce
s textem,
výklad, diskuse,
návštěva
tématicky
zaměřených
výstav
Dějepis – České země od
počátků až k národnímu
obrození
Zeměpis – Česká republika
33
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
sexta žák:
Nauka o
slovní zásobě
(lexikologie)
Student definuje lexikologii, vymezí
její podobory a související disciplíny,
definuje složené pojmenování,
sousloví, frazeologismus, pořekadlo,
rčení, přísloví, vysvětlí proces
multiverbizace a univerbizace, rozliší
věcný a mluvnický význam, užívá
konkrétní a abstraktní pojmenování,
odliší jednoznačné a víceznačné
pojmenování, vymezí spisovná a
nespisovná pojmenování, dobová a
expresivní pojmenování, popíše
rozdíl mezi homonymií, polysémií,
synonymií, antonymií a paronymií,
vysvětlí princip přenášení
pojmenování, odliší přímé, nepřímé
a obrazné pojmenování, definuje
metaforu a metonymii, vyjmenuje
způsoby obohacování slovní zásoby,
třídí a zpracovává hesla v jazykových
slovnících, vyjmenuje nejdůležitější
české lexikologické slovníky, vyhledá
lexikální či sémantický nedostatek
v textu, pracuje s významovými
asociacemi
Úvod do nauky o slovní zásobě,
Význam pojmenování,
Druhy pojmenování podle
stylistické platnosti,
Druhy pojmenování podle
významu,
Přenášení pojmenování, obraznost,
Slovní zásoba,
Slovníky a práce s nimi
Lexikální a sémantická cvičení
Výklad, referát,
samostatná
práce, práce se
slovníky,
projektová
činnost,
návštěva
knihovny,
Ústavu pro jazyk
český
Cizí jazyky – slovní zásoba
Zeměpis – Česká republika
a Evropa
Občanská výchova – vztahy
mezi lidmi
Výtvarná výchova –
obraznost
Informatika – práce s
počítačem
Nauka o
tvoření slov
(derivologie)
Student definuje derivologii, vymezí
tři způsoby slovotvorby, třídí slova se
zřetelem na proces slovotvorby,
odliší slova motivovaná a
nemotivovaná, vysvětlí pojmy
formant a slovotvorný základ,
definuje morfém, kmen, slovní
čeleď, uvede příklady odvozování,
skládání i zkracování, provádí
slovotvorný a morfematický rozbor
Úvod do nauky o tvoření slov,
Slovotvorná a morfémová stavba
slova,
Tvoření slov,
Slovotvorný a morfematický rozbor
Diskuse,
skupinová
práce, práce
s textem
(analýza),
referáty, výklad
Cizí jazyky – původ slov
Pravopis
(ortografie)
Student popíše zásady při psaní
velkých písmen, v písemném projevu
správně užívá již dříve osvojených
ortografických zásad, vysvětlí funkci
čárky ve větě, spřežky, používá
spojovník
Psaní velkých písmen,
Interpunkční znaménka,
Hranice slov v písmu
Výklad,
pravopisná
cvičení,
doplňovací
cvičení,
korektury, práce
s cizojazyčnými
texty, práce
s uměleckými
texty
Všechny předměty – názvy,
pojmy...
Nauka o
slohu
(stylistika)
Student charakterizuje publicistický
styl, vymezí jeho funkci, vyjmenuje a
roztřídí útvary publicistického stylu,
vysvětlí specifika kompozice, odliší
automatizaci a aktualizaci výrazu,
analyzuje text se zřetelem na
jazykové prostředky, napíše zprávu,
úvodník, recenzi, fejeton, sloupek,
reportáž
Publicistický styl,
Kompozice a jazykové prostředky
publicistického stylu,
Útvary publicistického stylu
Mluvní cvičení,
referáty,
projektová
činnost, beseda
s odborníkem,
práce s textem
Občanská výchova – člověk
a společnost
Tvarosloví
(morfologie)
Definuje morfologii, charakterizuje
jednotlivé slovní druhy, vymezí
tvaroslovné kategorie jmen a sloves,
rozliší plnovýznamová a
neplnovýznamová slova, třídí slovní
druhy dle sémantických, formálně
morfologických i syntaktických
kritérií, vysvětlí, co jsou přechodné
Úvod do tvarosloví,
Slovní druhy ohebné a neohebné,
Mluvnické kategorie jmen a sloves
Výklad,
skupinová
práce,
samostatná
práce, rozbor
textu
Cizí jazyky – podobnosti a
odlišnosti
34
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
typy (podstatná jména slovesná
atd.), odliší předložky vlastní a
nevlastní, odstraní stylistické chyby,
provede tvaroslovný rozbor
Historie
české
jazykovědy
Student vyjmenuje nejvýznamnější
osobnosti daného období, popíše
jejich díla, zasadí je do historického
kontextu, vysvětlí, v čem spočívá
přínos českému jazyku, porovná díla
podobně zaměřená
Česká jazykověda v 19. a na
začátku 20. století,
Jan Gebauer
Referáty,
výklad, diskuse,
návštěva
tématicky
zaměřených
výstav
Dějepis – národní obrození,
vznik ČSR
Zeměpis – Česká
republika, Evropa
35
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
[ročník] septima
žák:
Nauka o
větě a
souvětí –
skladba
(syntax)
Student vysvětlí základní pojmy, jejich
přímé vazby na komunikační praxi,
zákonitosti výstavby věty a souvětí –
přehledně a srozumitelně:slovní
druhy z hlediska větných členů,
skladební vztahy mezi větnými členy,
větné vzorce a pravidla podle nichž se
organizují do vět, vyšší větné celky a
pravidla podle nichž jsou vystavěna,
slovosled a větosled, nepravidelnosti
větné a souvětné stavby, konkrétní
skladební prostředky textové
výstavby.
Valenční teorie.
Úvod do nauky o větě a souvětí,
používání základní terminologie,
Základní valenční syntaxe.
Větný vzorec.
Věta jednoduchá a souvětí –
souřadné, podřadné a složité),
větné a nevětné členy, sémantické
a syntaktické větné vztahy,
syntaktický rozbor, slovosled,
větosled.
Problematika slovních druhů ve
větě.
Zvláštnosti a nepravidelnosti větné
stavby.
Výklad, referáty,
řízený rozhovor,
Procvičování po
dohledem,
skupinová
práce,
samostudium a
domácí úkoly,
učení z textu a
vyhledávání
informací.
Všechny předměty.
Pravopis
(ortografie)
Student vysvětlí pojmy a používání
grafických značek, oddělování části
textu v souladu s fonetickými a
skladebními vztahy-čárku v souvětí,
středník, dvojtečku, uvozovky,
pomlčku, tři tečky, závorky.
Pravopis, jeho vývoj a oblasti.
Zvláštní prostředky psaného
jazyka.
Vlastnosti slov.
Interpunkční znaménka, aktuální
členění vět.
Jazykové příručky, slovníky.
Procvičování a
metody
osvojování
jazykových a
komunikačních
dovedností,
samostatné
práce, ústní
opakování a
jiné aktivní
učební metody.
Všechny předměty.
Z historie
české
jazykovědy
Student vyjmenuje nejvýznamnější
osobnosti daného období,
charakterizuje jejich díla, umí je
zasadit do historického kontextu,
zdůvodní jejich přínos českému
jazyku.
Srovnává díla navzájem.
Česká jazykověda v první polovině
20.století - Bedřich Hrozný, Pražský
lingvistický kroužek, Vilém
Mathesus.
Učení ze
zkušenosti,
diskuze, výklad,
metoda
objevování a
řízeného
objevování,
učení z textu,
vyhledávání-e-
learning.
Dějepis.
Zeměpis.
Občanská výchova.
Nauka o
slohu
(stylistika)
Student umí definovat funkční styl
odborný.Vyjmenuje a využívá při
vlastní tvorbě všechny prostředky
odborné stati, publikace, odborné
referáty, přednášky a kritiky.
Zvládá funkce a základní
charakteristiku odborného stylu,
útvary odborného stylu, vědecké
poznávací postupy v odborném
textu(metody zkoumání), analýzu
textů odborného stylu, kompozici a
jízkové prostředky u odborného stylu.
Samostatně zvládne vypracování
slohového útvaru: odborný popis,
výklad, odborná úvaha.
Textové doložení problematiky.
Slohotvorní činitelé objektivní a
subjektivní – funkce komunikátu.
Stylistika a jazykové prostředky,
stylistické hodnocení jazykových
prostředků, stylistický rozbor.
Odborný popis.
Výklad.
Odborná úvaha.
Výklad, dialog,
diskuze,
kompozice-
essay writing,
procvičování
pod dohledem
učitele, projekty
a samostatné
práce, domácí
úkoly,
návštěvy(divadl
o, muzeum),
exkurze,
semináře,
cvičení.
Biologie.
Občanská výchova.
Tělesná výchova.
Dějepis.
36
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
[ročník] oktáva
žák:
Úvod do
obecné
jazykovědy
(lingvistiky)
Student vysvětlí podobu a funkce
veškerých mluvnických struktur, jež
ve známých jazycích existují(jazykové
typologie), vztahy jazyka a myšlení,
otázky vzniku jazyka, vztah
spisovného jazyka a nespisovných
útvarů, otázky jazykové kultury,
funkci jazykovědy jako aplikované
disciplíny, vztah jazykovědy k jiným
vědním oborům.
Obecná jazykověda, základní teze,
příručky.
Jazyková kultura – národní jazyk –
útvary lokální a sociální, podoby
češtiny.
Pravopis, jeho vývoj a oblasti.
Spisovná a nespisovná čeština.
Praktické využití.
Rozbor textu z hlediska kultury řeči
Výklad,
seminář,
skupinová
práce, metoda
objevování a
řízeného
objevování,
samostudium a
domácí úkoly.
Dějepis.
Občanská nauka.
Zeměpis.
Cizí jazyk.
Historický
vývoj češtiny
Student charakterizuje vnitřní a vnější
vývoj českého jazyka, hláskosloví,
vybrané mluvnické jevy, genetickou
příbuznost jazyků (stálý vývoj jazyků).
Dokáže vysledovat klíčové fáze vývoje
jazyka dle jednotlivých časových
období.
Podstata a příčiny jazykového
vývoje, vnitřní a vnější vývoj jazyka.
Praslovanština.
Staroslověnština.
Vývoj češtiny.
Národní jazyk český.
Učení z textu a
e-learning,
návštěvy,
exkurze,
procvičování
písemné a
ústní,
dialogická
metoda.,
vysvětlování,
ukazování.
Dějepis.
Výtvarná výchova-estetika.
Literatura.
Historie
české
jazykovědy
Student vyjmenuje nejvýznamnější
osobnosti, popíše jejich díla, zasedí je
do historického kontextu, porovnává
díla, hodnotí a vysvětlí, v čem spočívá
přínos českému jazyku.
Česká jazykověda v první polovině
20.století.
Bohuslav Havránek.
Česká jazykověda od druhé
poloviny 20. století do současnosti.
Vladimír Šmilauer.
Referáty,
výklad, diskuze,
návštěvy,
besedy, e-
learning.
Dějepis.
Zeměpis.
Stylistika:
Administra-
tivní styl
Student umí objasnit, že
administrativní text nesmí
z jazykového hlediska připouštět
pochybnosti o významu konkrétních
vyjádření, natož o smyslu pasáže jako
celku.
Respektuje fakta, ať jsou povahy
úřední nebo právní.
Dbá na dodržování pravidel při psaní
administrativního textu.
Administrativní styl-funkce,
charakteristika, objektivita podání,
slohové postupy, spisovnost.
Útvary.
Jazykové prostředky – lexikální,
morfologické, syntaktické.
Písemné a psané útvary, příklady
a cvičení.
Výklad, analýza
textu, projekty a
samostatná
práce,
semináře,
kompozice-
essay writing,
aktivní učební
metody,
diskuze,
přednáška.
Všechny předměty.
Umělecký
styl
Student zvládá specifické vlastnosti
stylu, funkce a umí vysvětlit základní
Charakteristiku, jeho žánry a útvary,
kompozici útvarů,používání
jazykových prostředků,
Funkce umělecké literatury,
interpretace a základní
charakteristika.
Literární druhy a žánry.
Útvary uměleckého stylu.
Jazykové prostředky, výstavba
uměleckého stylu.
Umělecký popis (líčení a umělecká
charakteristika).
Umělecké vyprávění.
Totéž viz výše. Literatura.
Dějepis.
Řečnický
Styl
(řečnictví,
rétorika)
Student ovládá řečnické a
publicistické útvary, funkce a
analyzuje texty řečnického stylu.
Pracuje s jazykovými prostředky
útvarů stylu, zvládá vybrané řečnické
styly (po přípravě), dbá na dodržování
pravidel společenského chování při
vlastním projevu, ať už ústním nebo
písemném.
Kultura řeči a užívání mateřského
jazyka.
Dialog a skutečný dialog.
Připravenost a nepřipravenost
projevu.
Subjektivnost a objektivnost.
Komunikační situace a prostředí.
Analýza textů řečnického stylu.
Útvary.
Specifické kompoziční rysy.
Projev a proslov.
Přednáška.
Diskuze.
Totéž viz výše. Občanská nauka.
Dějepis.
Cizí jazyk.
37
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Esejistický
styl
Student zvládá kompozici a jazykové
prostředky eseje, kombinuje
kompoziční principy různých
funkčních stylů a slohových postupů,
snaží se o tvůrčí a osobitý projev.
Esej a styly vyprávění, vymezení
esejistického stylu.
Kompozice eseje a využití
jazykových prostředků(ironie,
sarkasmus, aforismus, citáty,
parafráze, příměr, paradox, aj.)
Totéž viz výše. Literatura.
Nauka
O
komunikaci
Student vysvětlí základní vymezení
pojmů v nejširším slova smyslu –
výměna informací mezi účastníky
dorozumívacího aktu – ovládá
základní terminologii, druhy textu,
rysy textu a samotný text, jako
celistvý a soudržný jazykový útvar
s komunikačním záměrem, zásady
typografie a normy tištěného
dokumentu, interpretace textů,
asertivní komunikace, základy
neverbální komunikace,
manipulativní postupy.
Komunikace – prostředky
vyjadřování, časové okolnosti,
místní okolnosti, komunikační
strategie, vedení komunikace,
postavení účastníků komunikace.
Druhy textu.
Základní rysy textu (koherence,
rozvíjení, členitost, vztahy)
Smysl textu.
Typografie, základní normy
tištěného dokumentu.
Asertivní komunikace-metody.
Manipulativní postupy- komerce,
prezentace.
Verbální versus neverbální
komunikace.
Totéž viz výše. Dějepis.
Občanská nauka.
Právo.
IVT.
38
Literatura
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
kvinta
Obecná
charakteristi
ka literatury
Student reprodukuje text, popíše
strukturu díla a jeho jazyk, určí některé
prostředky uměleckého vyjádření,
rozezná hlavní a vedlejší děj, vyhledá
hlavní a vedlejší postavy, určí žánr díla
Struktura lit. díla, vrstvy-jazyková,
tématická, kompoziční
Literární druhy a žánry—epické,
lyricko-epické, lyrické, dramatické
Próza a poezie
Literární interpretace
Práce s
textem,
analýza,
srovnání,
výklad, řízený
rozhovor
Stylistika-syžet, struktura
slohové práce
Matematika - logika
Počátky
psané
literatury
Mimoevrops
ká
literatura
Antická
literatura
Student reprodukuje báje
Vytváří vlastní bájeslovný text
Navrhuje možná alternativní řešení
Popíše znaky antických hrdinů
definuje mythus, epos, drama, pohádku,
povídku, přísloví
Popíše řecké divadlo a jeho úlohu
Definuje rozdíl mezi naukovou a krásnou
literaturou
Vývoj literatury mimoevropské-
sumerská, indická, čínská a
japonská, hebrejská, mayská a
incká
Antika- řecká a římská literatura-
vybraní autoři a jejich díla
Projektové
metody,
samostatná
práce, besedy
o četbě
Návštěva
muzeí
s orientální
tématikou
Výtvarná výchova-
inspirace antikou
Hudební výchova-
inspirace antikou
Dějepis-dějiny starověku-
kultura a život
společnosti
Literatura ve
středověku
Student definuje literární pojmy
středověké literatury
Reprodukuje vybrané ukázky
Vyhledá znaky středověké literární
památky
Určí společné a odlišné prvky uvedených
žánrů
Zdůrazní jejich typické znaky
Křesťanství - literatura duchovní a
světská, legendy, kroniky, hrdinský
epos, dvorský epos, dvorská lyrika,
žákovská poezie
Arabská literatura
Perská literatura
Dramatizace
Práce s texty-
analýza,
výklad
Besedy o
četbě
Referáty
Prezentace
uměleckého
díla
Výtvarná výchova,dějepis,
hudební výchova –úloha
křesťanství, architektura,
malířství, sochařství,
dvorský životní styl
Počátky
písemnictví
v českých
zemích
Student popíše storoslověnská písma a
jejich další vliv v Evropě
Student reprodukuje vybraná literární díla
Vysvětlí úlohu křesťanství v umění a v
rozvoji vzdělanosti té doby
Student postihne jazykové odlišnosti od
současného českého jazyka
Vysvětlí problematiku autorství ve
středověku
V.Morava – Cyril, Metoděj, Proglas
Čechy – lit. staroslověnská
latinská
německá/dvorská/
česká
Samostatná
práce
Analýza textu
Vlastní
literární
tvorba – např.
legenda či
epos
Výtvarná výchova,
dějepis, hudební výchova
–úloha křesťanství
Česká
literatura od
nástupu
Habsburků
do 70. let
15. století
Student vysvětlí smysl dané literární
památky
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Definuje daný literární žánr
Literatura doby lucemburské –
Zbraslavská kronika, Závišova
píseň, legendy, satira a divadlo
Literatura husitská – píseň,
kronika, traktát
Osobnosti – Tomáš Štítný z
Štítného, Jan Hus, Petr Chelčický,
Václav Vavřinec z Březové
Komentovaná
četba textu,
výklad, řízený
dialog,
referát,
samostatná
práce
Výtvarná výchova,dějepis,
hudební výchova –úloha
křesťanství, myšlenky
nápravy v církvi a
ve společnosti
Architektura, malířství,
sochařství
Dvorský životní styl
39
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Renesance
Humanismus
Baroko
Rokoko
Student vysvětlí pojmy: renesance,
humanismus, reformace
Definuje pojmy . Sonet, villonovská
balada, román, humoristická povídka,
cestopis, alžbětinské divadlo, drama,
lidové drama, příběhy o šprýmařích,
comedie dellˇarte, hry pláště a meče ve
Španělsku
Reprodukuje vybraná literární díla
Dramatizuje daný text
Vyhledá informace o daném tématu v
literárních příručkách a netu
Student zpracuje referát na dané téma
Renesance, humanismius,
reformace, knihtisk
italská renesance
francouzsklá renesance
španělská renesance
anglická renesance
Vznik manýrismu
Protireformace a vznik baroka,
Mystismus
Žánry tohoto období
Osobnosti : Dante, Petrrka,
Boccaccio, Villon, Rabelais,
Crevantes, Lope de Vega,
Shakespeare, Chaucer, Erasmus
Rotterdamský, Moore, Molliére, La
Fontaine, Milton
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza
textu,
samostatná
práce
Charakteristik
a literárních
postav
Výtvarná výchova,dějepis,
hudební výchova
–úloha objevitelských
cest, vliv rozvoje
vědeckého poznání světa
Architektura, malířství,
sochařství
Zámecký životní styl
Renesance
u nás
Česká
barokní
literatura
Student vysvětlí smysl dané literární
památky
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Student zpracuje referát na dané téma
Student vyhledá v textu dané myšlenky a
vysvětlí je
Student zpracuje samostatný individuální
úkol projektového rozsahu
Prolnutí humanismu s reformací
latinský a český proud
Jednota bratrská
Osobnosti : V. Kornel ze Všehrd,
Václav Hájek z Libočan, Jan
Blahoslav, Daniel Adam
z Veleslavína
literatura exulantská
Jan Amos Komenský
Literatura domácí – rekatolizace
Osobnosti : A. V. Michna, B. Bridel
B. Balbín
lidová slovesnost
Charakteristik
a osobností,
literárních
postav,
výklad, dilog,
besedy,
samostatná
práce
Výtvarná výchova,
dějepis, hudební výchova
–úloha objevitelských
cest, vliv rozvoje
vědeckého poznání světa
vliv politických a
válečných událostí na
kulturní vývoj
Klasicismus,
osvícenství
raný
romantisnus
Student vysvětlí smysl dané literární
památky
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Student zpracuje referát na dané téma
Student vyhledá v textu dané myšlenky a
vysvětlí je
Student zpracuje samostatný individuální
úkol projektového rozsahu
Francouzská literatura, klasické
drama
Encyklopedie
Osobnosti : Diderot, Voltaire,
Rousseau, Molliére
anglická literatura, román
Osobnosti : Defoe, Swift, Fielding,
Ossian
Německá literatura
Osobnosti . Goethe, Schiller
ruská literatura
Osobnosti . Krylov
Samostatná
práce, dialog,
výklad,
dramatizace
textu
návštěva
dlvadel, filmu
Výtvarná výchova,
dějepis, hudební výchova,
přírodní vědy, filosofie
– vliv rozvoje vědeckého
poznání světa
- vliv politických
událostí na kulturní vývoj
Česká
literatura v
počátcích
Popíše život a význam díla vybraných
osobností
Reprodukuje vybraná literární díla
První období – Dobrovský
Kramerius
divadlo
Druhé období : Jungmann
Návštěva
muzeí,
samostatná
práce v
Výtvarná výchova,
dějepis, hudební výchova,
přírodní vědy, filosofie
40
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
národního
obrození
Vede zápisy z besed, řídí je
Dramatizuje daný text
Vysvětlí úkoly a činnost prvních buditelů
Vyhledá informace o daném tématu v
literárních příručkách a internetu.
Rukopisy
Čelakovský
Kollár
knihovně,
referáty,
projekt,
výklad
– vliv rozvoje vědeckého
poznání světa
- vliv politických
událostí na kulturní vývoj
41
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
sexta
Století
velkých
přeměn -
úvodní část
Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy
z tohoto období
Prezentuje svou četbu
Umí prakticky hledat souvislosti
mezi učivem literatury, dějepisu
a výtvarné výchovy
Společnost, věda kultura a umění
v 19. století
Proměny české společnosti
Umění a kultura v českých zemích
Osobnosti z politiky, vědy,
výtvarného umění, hudby
Referát, výklad,
řízený rozhovor
VV, D, HV
společenský vyvoj,
architektura,
malířství, sochařství,
opera, symfonie
Literatura
19. století -
úvodní část
Student zpracová samostatně projektové
úkoly
Student prakticky užívá a vysvětlí pojmy
z tohoto období
Prezentuje svou četbu
Umí prakticky hledat souvislosti mezi
učivem literatury, dějepisu a výtvarné
výchovy
Pojem světová literatura
Vymezení nejvýznamnějších svět.
literatur
Rozvoj a různorodost uměleckých
směrů – rozpad slohové jednoty
Časopisy a noviny
Hlavní lit. témata
Projektové metody,
samostatná práce,
besedy o četbě
návštěva muzeí,
exkurze
VV, D, ZSV
společenský vyvoj,
architektura,
malířství, sochařství
Epocha
romantismu
Student definuje literární pojmy
romantické literatury
Reprodukuje vybrané ukázky
Vyhledá znaky romantismu v literárním
díle
Popíše život a dílo předních světových
romantických autorů
Prezentuje svou četbu
Předpoklady romantismu
Stěžejní znaky romantismu
Německý, anglický, francouzský,
italský, ruský a polský
romantismus
Hlavní spisovatelé světového
romantismu:
Novalis, Grimmové, Hoffmann
Scott, Byron, Shelley
Hugo, Stendhal, Balzac, Heine,
Lermontov, Gogol, Dickens, Poe,
Puškin, Mickiewicz
Práce s texty-
analýza, výklad
Besedy o četbě
Referáty
Prezentace
uměleckého díla
VV, D, ZSV, HV
prvky
demokratických
revolucí v umění
Mezi romantismem
a realismem
Student posoudí přítomnost realistických
a romantických prvků v ukázce
Student reprodukuje vybraná literární díla
Užívá literárně vědnou teorii a pojmy
tohoto období
Prezentuje svou četbu
Hodnotí smysl romantických děl
Hodnotí romantického literárního hrdinu
Kritika romantického životního
postoje, angažovanost
Rozvoj realismu, prolínání,
s romantismem, typizace, vývoj
postavy, vliv prostředí a původu
na postavu
osobnosti :
Hugo, Musset, Hugo, Stendhal,
Balzac, Heine, Lermontov, Gogol,
Dickens, Poe, Melville
Samostatná práce
Analýza textu
Vlastní literární
tvorba
VV, D, ZSV, HV
kritické postoje ke
společenským
poměrům
Česká
literatura
30.- 50. let
19. století-
3.období
národního
obrození
Student vysvětlí smysl dané literární
památky
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Definuje daný literární žánr
Vysvětlí význam literárních osobností
Doloží na příkladech z díla českých
autorů prvky romantismu a realismu
Vypráví o jejich životě a díle
Vlastenectví, pojmy – buditel,
obrozenec-jejich činnosti –
sběratelství, přír. vědy,
historie,novinářství, divadlo,
vydávání knih, jazykověda
Pojmy : národ, romantismus,
realismus, biedermaeier
Osobnosti : Tyl, Mácha, Erben,
Havlíček, Němcová
Komentovaná
četba textu, výklad,
řízený dialog,
referát,
samostatná práce
film
VV, D, HV
umělecká tvorba
v době obrozenecké
FJ, AJ, NJ
umění překladu
Realismus a naturalismus
Student vysvětlí pojmy: realismus,
naturalismus, objasní jejich souvislosti
Definuje jejich znaky
Reprodukuje vybraná literární díla
Interpretuje daný text
Vyhledá informace o daném tématu
Francouzská, ruská, polská,
severská a americká literatura
autoři:
G. Flaubert, E. Zola,
G. de Maupassant,
I. S. Turgeněv, I. A. Gončarov, F. M.
Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P.
Čechov,
Projektová činnost,
referáty, seminární
práce, výklad,
návštěva divadla,
analýza textu,
samostatná práce
s textem
D, ZSV
vliv společenských
změn na myšlení
lidí, na změny
v zobrazované
skutečnosti
42
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
v literárních příručkách a internetu
Vytváří referáty a seminární práce
H. Sienkiewicz, H. Ibsen, M. Twain
Naturalismus, realismus
Charakteristika
literárních postav
Literární
moderna
a
dědictví
romantismu
Student definuje jednotlivé směry
pomocí ukázek z četby
Student vyhledá v příručkách informace o
tomto období
Student připraví výrazné čtení básně
Student připraví referát
Student prezentuje svou četbu
Individualizace literatury
Literatura jako výraz vnitřního
světa jedince
Parnasismus
Impresionismus
Symbolismus
Dekadence
Novoromantismus
Nové cesty poezie
Osobnosti :
Baudelaire, Verlaine, Rimbaud,
Mallarmé,
Wilde, Whitman
Výklad, analýza
vybraných prvků
básnického díla
Dialog
Referát
Poslech výrazného
čtení
VV, D
malířství doby,
příklady obrazů a
malířů na uvedené
směry, evropské
umění
Psychologie :
smysl
induividualismu
Májovci
Student definuje jednotlivé směry
pomocí ukázek z četby
Student vyhledá v příručkách informace
o tomto období
Student definuje cíle Májovců
Interpretuje hlavní díla Májovců
Literární dění v 50. letech
Almanach Máj
Realismus
Kosmopolitismus
Vlivy romantismu
Sociální tématika
Osobnosti: V. Hálek, J. Neruda, K.
Světlá, J. Arbes
Samostatná práce
Výklad
Dialog
Exkurze
D, Z, ZSV
generace ND,
pojem
kosmopolitismus
Ruchovci
Lumírovci
Student definuje jednotlivé směry
pomocí ukázek z četby
Student vyhledá v příručkách informace
o tomto období
Student definuje cíle Ruchovců
a Lumírovců
Interpretuje hlavní díla těchto autorů
Almanach Ruch, časopis Lumír
Spory mezi národní a komopolitní
školou
Společné znaky - patos, citovost,
historicismus, zaměření na poezii
Osobnosti :
Sv. Čech, J. V. Sládek, J. Vrchlický,
J. Zeyer
Práce v knihovně,
výklad, rozhovor,
exkurze, práce s
odbornou
literaturou
D, Z, ZSV
kulturní rozvoj
období,
cesty autorů mimo
naše území
Realismus a naturalismus
v české
literatuře
Student vyhledá v příručkách informace
o tomto období
Student vypráví o životních osudech
vybraných autorů
Interpretuje hlavní díla těchto autorů
Student zpracuje samostatně referát,
seminární práci k vybranému autorovi,
tématu, či dílu
Předchůdci a zdroje realismu u
nás
Spory o Rukopisy
Velká témata:
historická próza, venkov, pražský
román
Osobnosti:
A.Jirásek, Z. Winter, K. v. Rais,
T. Nováková, Mrštíkové
Výklad, analýza
vybraných prvků
díla
Dialog
Referát
Exkurze
D, VV, ZSV
historie 2.pol. 19.
stol., kultura tohoto
období
Česká
literatura
v 90. letech
19. století
Student vyhledá v příručkách informace
o tomto období
Student vypráví o díle vybraných autorů
Interpretuje hlavní díla těchto autorů
Student zpracuje samostatně referát ,
prezentuje svouji četbu
Individualizace, subjektivizace
literatury
Symbolismus, dekadence
Manifest české moderny
Nástup buřičů-anarchistů
Osobnosti:
K. Hlaváček, J. S. Machar, A. Sova,
O. Březina, F. X. Šalda
Samostatná práce
Výklad
Dialog
Individuální
tématická četba
D, ZSV
psychologie :
vznik modernismu,
anarchie
43
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
septima
Svět na
přelomu
století.
Svět
v 1.polovině
20. století
Student popíše vývoj společenského dění
v této době, jeho vliv na změny názorové,
na umění a kulturu.
Dějiny, společnost, věda a
technika, umění a kultura tohoto
období
Analýza,
srovnání,
výklad, řízený
rozhovor,
myšlenková
mapa
ZSV, D – historie a
společenské změny 1.
poloviny 20. století
Přehled
základních
trendů
vývoje
světové
literatury
vývoje
Významné
umělecké
směry
Student určí a definuje vybrané
umělecké směry.
Vyhledá příklady na dané směry.
Student vyhledá příklady na dané znaky
uměleckého díla.
Vysvětlí rozdělení literatury.
Vypráví o činnosti významných literárních
osobností.
Reprodukuje umělecké dílo.
Určí společné a odlišné prvky uvedených
žánrů
Zdůrazní jejich typické znaky.
Rozštěpení lit. na avantgardní a
tradiční
Typické znaky – umělecké dílo
jako fikce, hledání nového jazyka,
bezdějovost, fragmentárnost,
internacinalizace literárního dění
Směry a témata – fauvismus,
expresionismus, surrealismus,
dadaismus, imaginace, antiutopie,
autentičnost prózy, realismus,
populární literatura, sociální a
válečné téma
Osobnosti - Chlebnikov, Gorkij
Majakovskij, Apollinaire, Breton,
Kafka, Orwell, Joyce, Proust,
Hemingway
Projektové
metody,
samostatná
práce, besedy
o četbě
ZSV, D, Z, VV – kultura a
umění ve 20. a 30.letech
RJ, FJ - umění překladu
poezie
Literatura
francouzská
Student popíše vybraná díla a literární
směry, jejich další vliv v Evropě.
Student reprodukuje vybraná literární
díla.
Vypráví o díle a činnosti daných autorů.
Vyhledá informace o daném tématu
v literárních příručkách
Novosymbolismus, avantgarda
Osobnosti – A. France, R. Rolland,
P: Valéry, P. Claudel, T: Tzara, G.
Apollinaire, L. Aragon, P. Eluard, A.
Gide, M. Proust, F. MauriacAnt.
Exupéry, J. P. Sartre, A. Camus
Práce s texty-
analýza,
výklad
Besedy o
četbě
Referáty
Prezentace
uměleckého
díla
ZSV, D, Z, VV – historie
Francie, fr. výtvarné
umění
Literatura
anglická
Student popíše vybraná díla a literární
směry, jejich další vliv v Evropě.
Student reprodukuje vybraná literární
díla.
Vyhledá informace o daném tématu
v literárních příručkách.
Prezentuje dané umělecké dílo.
Navázání na tradice 19. století
Irská literární renesance
Novoromantismus a relismus
Moderna
osobonst –J. Galsworthy, W. B,
Yeats, H. D. Lawrence, K.
Chesterton, H. Wells, A. Huxley, G.
Orwell, J. Conrad, D. Thomas
Samostatná
práce,
analýza textu,
výklad
D, Z, ZSV, HV, VV – rozvoj
umění 1.pol. 20.stol.,
anglická historie
Literatura
americká
Student vysvětlí smysl daného díla.
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Definuje daný literární žánr.
Vysvětlí význam literárních osobností a
vypráví o jejich životě a díle.
Realismus, naturalismus
černošská literatura
Osobnosti – T. Dreiser, R. Jeffers,
E. Pound, F. S. Fitgerald, J.
Steinbeck, W. Faulkner U. Sinclair,
J. London, E. Hemingway, H.
MillerJ. Dos Passos, N. West, R.
Wright
Komentovaná
četba textu,
výklad, řízený
dialog
D, ZSV, HV –kulturní a
politickospolečenský
vývoj země, hudební vliv
na Evropu
Německy psaná
literatura
Reprodukuje vybraná literární díla
Vyhledá informace o daném tématu
v literárních příručkách
Německy psaná literatura v
českých zemích
Rozdělení literatury v letech 1933
– 1945, exil
Osobnosti -- R. Musil, G. Meyerink,
M. Brod, E. E. Kisch. E. M.
Remarque, A. Zweig, S. Zweig, L.
Feuchtwanger, K. Mann, H. Mann,
T. Mann
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza textu
D, ZSV –politickospolečenský vývoj a kulturněhistorický vývoj země
44
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Ruská
literatura
Student vysvětlí smysl daného díla.
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl.
Vysvětlí vývoj literatury po říjnové
revoluci, problematiku emigrace a exilu
Vysvětlí význam literárních osobností a
vypráví o jejich životě a díle
Stříbrný věk ruské poezie na
přelomu století
Změny po říjnové revoluci
Socialistický realismus
Vnitřní emigrace, stalinismus.
Exilová literatura
Osobnosti – A. Bělyj, V. Chlebnikov,
A. Blok, D. Charms, N. Ostrovskij, I.
Babel, M. Šolochov, M. Bulgakov,
A. Platonov, I. Erenburg, A. Grin, O.
MandelštamA. Achmatovová, S.
Jesenin, B. Pasternak, I. Bunin, M.
Cvetajevová, v. Naabokov,
Komentovaná
četba textu,
výklad, řízený
dialog
D, ZSV, –kulturní a
politickospolečenský
vývoj země, vliv na Evropu
Drama a
divadlo
Vysvětlí význam literárních osobností a
vypráví o jejich životě a díle
Vysvětlí vývoj divadla, definuje pojmy
nového dramatu
Tradice a nové myšlenky –
zdivadelnění filmu
Modernismus a avantgarda
Epické divadlo, psychologické
drama
Osobnosti – MCHAT
G. B. Shaw, M. Reihardt, L.
PirandeloJ. Cocteau, J Anouilh, F.
G. Lorca, B. Brecht, V. E.
Mejerchold, E. O ˇNeill, K. Čapek
Návštěva
divadla,
výklad,
diskuse
D, VV, Hv – vývoj
scénického umění
České země
v
1.pol.20.st.
Student popíše vývoj společenského dění
v této době, jeho vliv na změny názorové,
na umění a kulturu.
Vývoj na přelomu století, vývoj 1.
republiky – odraz v umění
Výklad,
myšlenková
mapa,
diskuse,
projektová
činnost
D, VV, ZSV --D, ZSV –
politickospolečenský
vývoj a kulturněhistorický
vývoj země
Obecný
přehled
české
literatury
Student určí a definuje vybrané
umělecké směry.
Vyhledá příklady na dané směry.
Student vyhledá příklady na dané znaky
uměleckého díla.
Vypráví o činnosti významných literárních
osobností.
Reprodukuje umělecké dílo.
Určí společné a odlišné prvky uvedených
žánrů
Zdůrazní jejich typické znaky.
Starší generace
Anarchisté
Expresionismus
Katolicismus
Naturismus a vitalismus,
avantgarda
Autoři v boji za národní
samostatnost
Proletářské umění
Ohlasy války
Poetismus, surrealismus
Spisovatelé v boji na obranu
republiky
Literatura v době okupace
Vývoj od května 1945 do února
1948
Výklad,
myšlenková
mapa,
diskuse,
projektová
činnost
komentovaná
četba textu
D, VV, ZSV -
politickospolečenský
vývoj a kulturněhistorický
vývoj země
Autorské
profily
českých
autorů
poezie
próza
drama
Student vysvětlí smysl daného díla.
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Definuje daný literární žánr.
Vysvětlí význam literárních osobností a
vypráví o jejich životě a díle.
Osobnosti – P. Bezruč, I. Blatný, K.
Čapek, J. Deml, J. Durych,j. Wolker,
SKN, V. Dyk, F. Šrámek ,K. Toman,
F. Halas, J. Hašek, J. Hora, V,.
Nezval, I. Olbracht, J. Orten, K.
Poláček, F. Hrubín, J. Seifert, F: X.
Šalda, M. Majerová, M.
Pujmanová, J. Glazarová, E. F.
Burian, J. Havlíček,
V. Vančura, J. Voskovec, J. Werich
Výklad,
myšlenková
mapa,
diskuse,
projektová
činnost,
komentovaná
četba textu
D, VV, ZSV -
politickospolečenský
vývoj a kulturněhistorický
vývoj země
45
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
oktáva
Svět
ve
2.polovině
20. století
Student popíše vývoj společenského dění
v této době, jeho vliv na změny názorové,
na umění a kulturu.
Dějiny, společnost, věda
a technika, umění a kultura tohoto
období
Vývoj hudby a filmu
Práce
s textem,
analýza,
srovnání,
výklad, řízený
rozhovor
ZSV, D – historie a
společenské změny
2. poloviny 20. století
Významné
umělecké
směry
Přehled
základních
trendů
vývoje
světové
literatury
Určí a definuje vybrané umělecké směry
Student definuje literární pojmy
Student popíše vybraná díla a literární
směry, jejich další vliv v Evropě
Určí společné a odlišné prvky uvedených
žánrů
Zdůrazní jejich typické znaky
Student přípraví prezentaci uměleckého
díla nebo autora
Velké téma války – prvky
dokumentu -- R. Merle, B. Polevoj
prózy deziluze – N. Mailer, J. Heller
genocida – P. Levi, W. Styron
jaderný útok – japon. lit.
německá a italská lit. o válce
Směry – existencionalismus,
rozhněvaná generace – beatníci,
rozhněvaní mladí muži,
neorealismus, antiutopie, skupina
47, zpívající básníci, magický
realismus, intelektuální próza,
nový román, postmodernismus,
současné trendy
Projektové
metody,
samostatná
práce, besedy
o četbě,
výklad
ZSV, D, Z, VV -- historie a
společenské změny
2. poloviny 20. století
Literatura
francouzská
Reprodukuje vybrané ukázky
Student popíše vybraná díla a literární
směry, jejich další vliv v Evropě
Student popíše životní osudy vybraných
autorů
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Existencionalismus – J. P. Sartre, A.
Camus
Absurdita v próze – B. Vian, S.
Beckett
Nový román – OuLiPo
Realismus – E. Ajar, R. Merle, M.
Pagnol
Mytologický román – M. Tournier
J. Prévert
Zpívaná poezie
Práce s texty-
analýza,
výklad
Besedy
o četbě
ZSV, D, Z, VV -- historie a
společenské změny,
vývoj názorových proudů
Literatura
anglická
Student reprodukuje vybraná literární díla
Student popíše životní osudy vybraných
autorů
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Rozhněvaní mladí muži – Kinsley
Amis, J,. Osborne
G. Greene
Univerzitní román – D. Logde
ženské autorky
kulturní pluralismus – S. Rushdie
Vývoj poezie
Samostatná
práce
Analýza textu
ZSV, D, Z, VV -- historie a
společenské změny
2. poloviny 20. století
Literatura
americká
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Definuje daný literární žánr
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Osobnosti – J. D. Salinger/ rebel /
J. Kerouac, A. Ginsberg / beatníci/
J. Baldvin / černošská lit. /
židovská literatura – S. Bellow, B.
Malamud
nonfiction-fiction – N. Mailer, T.
Capote
jižanská lit. -- W. Styron
beletristická historie – E. Doctorow,
J. Updike
postmodernismus – K. Vonnegut
Komentovaná
četba textu,
výklad, řízený
dialog,
referát,
samostatná
práce
ZSV, D, Z, VV – kulturní
dějiny a společenské
změny
Německy psaná
literatura
Reprodukuje vybraná literární díla
Vyhledá informace o daném tématu v
literárních příručkách
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Téma války – Skupina 47 – H. Böll
lit. SRN – G. Grass, M. Walser
lit. NDR – Ch. Wolfová
rakous. Lit. -- T. Bernhard
švýcar. Lit. -- F. Důrrenmatt
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza textu,
samosta
tná práce
ZSV, D, Z, VV -- historie a
společenské změny
2. poloviny 20. století
46
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Ruská
literatura
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Období 1946 - 1953 –V. Někrasov
období po Stalinovi – B. Pasternak,
A. Solženicyn
zpívaná poezie – B. Okudžava, V.
Vysockij
almanach Metropol
vesnická próza – V. Šuškin
exilová, samisdatová lit.
nová vlna prózy
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza textu,
samostatná
práce
ZSV, D, Z, VV -- historie a
společenské změny
2. poloviny 20. století
Drama a
divadlo
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Prolínání žánrů a forem –
antiiluzivnost, psychologické
drama, absurdita, angažované
drama, coolness dramatika
T. Williams, A. Miller, S. Beckett, E.
Ionesco, f. Dúrrematt
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza textu
ZSV, D, Z, Hv –
myšlenkové proudy 2.
poloviny 20.století
České země
v 2. polovině
20. století
Obecný
přehled
české
literatury
Umělecké
směry
Student popíše vývoj společenského dění
v této době, jeho vliv na změny názorové,
na umění a kulturu.
Určí a definuje vybrané umělecké směry
Student definuje literární pojmy
Student popíše vybraná díla a literární
směry
Určí společné a odlišné prvky uvedených
žánrů
Zdůrazní jejich typické znaky
Historickopolitický přehled
Vývoj od 1948 do 1968
generace Literárních novin
literatura poválečná
socialistický realismus
změny 60.let – nové směry
underground
4. sjezd svazu spis.
emigrace vnitřní a zahraniční
Normalizace
exil
Literatura po roce 1989
Referáty,
výklad,
analýza textu
VV, D, HV, ZSV –
společenskopolitický
vývoj
Autorské
profily české
literatury
2.poloviny
20.století
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
Osobnosti české literatury :
J.Seifert, I. Blatný, J. Kolář, F.
Hrubín, V. Holan, M. Procházka,
L. Vaculík, O. Pavel, V. Havel,
M. Kundera, J. Škvorecký ,
B. Hrabal, P. Kohout, L. Fuks, J.
Skácel, J. Suchý, I. Vyskočil, I.
Wernisch, E. Hostovský, M. Holub, I.
Diviš, J, Zábrana, V. Páral, V. Hrabě,
folková poezie
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
analýza textu
VV, D, HV, ZSV --
multikulturní pohledy
umění
Drama a
divadlo
Student vysvětlí smysl daného díla
Popíše hlavní myšlenky vybraných
literárních děl
Vysvětlí význam literárních osobností
Vypráví o jejich životě a díle
V. Nezval, J. Suchý, F. Hrubín, V.
Havel, P. Kohout, Cimrmann, I.
Vyskočil, J. Topol
absurdita, modelovost dramatu
Projektová
činnost,
referáty,
výklad,
návštěva
divadla,
analýza textu,
samosta
tná práce
VV, D, HV, ZSV – hledání
nových úhlů náhledu
47
Charakteristika vyučovacího předmětu ANGLICKÝ JAZYK (cizí jazyk)
Obsahové vymezení předmětu
Předmět Anglický jazyk je součástí vzdělávací oblasti JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE podrobně charakterizované v RVP G. Jeho výuka navazuje na výuku anglického jazyka na nižším stupni gymnázia, přičemž dochází k výraznému prohlubování kompetencí i znalostí v této oblasti. Předmět úzce souvisí s těmito předměty – Český jazyk a literatura a jiné cizí jazyky.
Koncepce volitelných předmětů
Volitelné předměty jsou koncipovány podle potřeb a požadavků žáků, jedná se především o volitelnou konverzaci AJ, která navazuje na konverzaci v rámci povinného předmětu. Podle zájmu žáků dále můžeme nabídnout tematické jazykové semináře prováděné v anglickém jazyce (např. „Dějiny USA“). Program těchto předmětů je součástí přílohy ŠVP.
Formy realizace předmětu
Základní formou realizace předmětu je vyučovací hodina (45 minut). Vyučovací hodiny jsou spojeny do devadesátiminutových bloků, uvnitř kterých vyučující poskytuje studentům pětiminutovou přestávku (toto vychází ze specifických potřeb školy a především studentů).
Časové vymezení předmětu
Předmět Anglický jazyk disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 15 hodin pro poslední čtyři ročníky osmiletého gymnázia (kvinta - oktáva):
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 3
sexta 4
septima 4
oktáva 4
Obecně můžeme počítat v každém ročníku (kromě kvinty) s přibližně 140 vyučovacími hodinami (70 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.
Organizace předmětu
Výuka předmětu Anglický jazyk je rozdělena na dvě části se stejnou časovou dotací (vyjma kvinty) – 1. GRAMATIKA a 2. KONVERZACE. V první části se studenti seznamují s gramatikou cizího jazyka, kterou dále ústně i písemně procvičují v rámci jednotlivých tematických okruhů. Druhá část navazuje na první a zaměřuje se na použití gramatiky v konverzaci s rodilým mluvčím a také na rozšiřování slovní zásoby. Organizační formy jsou individuální i skupinové.
V kvintě platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.
48
Výchovné a vzdělávací strategie
Výchovné a vzdělávací strategie se obecně soustřeďují na následující oblasti výukového procesu: - verbální poznání (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - ovládnutí psaného projevu (demonstrace, vysvětlení, seznámení s problematikou) - praktická fixace znalostí a kompetencí (procvičování, konverzace, hry) Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a s postupným narůstáním profilace a kompetence žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy.
Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně.
Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí anglického jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit - i s ostatnímu osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních.
Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných
49
úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a anglicky hovořících zemí, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin anglického jazyka (fungování a život společnosti v anglicky mluvících zemích) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků. Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v cizím jazyce.
Evaluace předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v anglickém jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné a ústní. V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%. Písemná část je obdobou gramatické zkoušky „English In Use“ na úrovni CAE a ústní
50
probíhá dle obdobného zadání (diskuzí) na komplexní témata. K úspěšnému složení zkoušky musí maturanti prokázat znalosti a dovednosti na úrovni C1.
51
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Kvinta/Sexta žák:
Porozumění
mluvenému
i
písemnému
projevu
Porozumí hlavním bodům a
myšlenkám autentického čtenáře
textu.
Světová literatura, zprávy a
aktuality ze světa
Konverzace, poslech či čtení s
porozuměním
Literatura, ZSV, Dějepis
Vyhledávání
informací a
práce s nimi
Vyhledá a shromáždí informace z
textů na standartní témata a pracuje
se získanými informacemi
Čtený či smyšlený text, kratší i delší
písemný projev
Vyhledávání informací ZSV, Literaturta
Odvozování
slov z
kontextu
Odvodí význam neznámých slov na
základě již osvojené slovní zásoby,
kontextu, znalosti tvorby slov a
internacionalismů
Gramatika, lexikologie, fonetika Rozšiřování slovní zásoby
Práce se
slovníky a
využívání
médií
Využívá různé druhy slovníků,
informativní literaturu a internet
Jazykové zvláštnosti a odlišnosti Práce se slovníky a využívání
médií
IVT
Čtení
s porozumě-
ním
Čte s porozuměním literaturu, zprávy
a aktuality na odpovídající úrovni ve
studovaném jazyce
Literatura, jazykové zvláštnosti a
odlišnosti
Čtení s porozuměním Literatura, dějepis, ZSV
Porozumění
mluvenému
slovu
Pochopí zápletku i sled událostí ve
filmu či hře
Charakteristika ekonomiky,
společnosti a kultury
Porozumění mluvenému slovu Literatura, estetika
Správné
tvoření vět
Svůj názor vyjádří srozumitelně,
gramaticky korektně a plynule
Gramatika, lexikologie, fonetika Vysvětlení gramatiky,
procvičování na příkladech
Český jazyk
Popis Své okolí, zájmy a činnosti dokáže
popsat na odpovídající úrovni.
Samostatný ústní i písemný projev Popis Český jazyk
Slovní
zásoba
Používá adekvátní slovní zásobu na
mnoho rozdílných témat
Fonetika, pravopis Rozšiřování slovní zásoby
Práce se
slovníky
Využívá počítačové, výkladové a
odborné slovníky při zpracování
písemného projevu na neznámé
téma
Autentické materiály Práce se slovníky a jinými
písemnými materiály
IVT
52
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
septima žák:
Porozumění
mluvenému i
písemnému
projevu
Porozumí hlavním bodům a
myšlenkám autentického čtenáře
textu či písemného projevu
složitějšího obsahu na aktuální
téma
Emoce, morální postoje a
funkce
Konverzace, poslech či
čtení s porozuměním
Vyhledávání
informací a
práce s nimi
Vyhledá a shromáždí informace
z různých textů na méně běžné ,
konkrétní téma a pracuje se
získanými informacemi
Čtený či smyšlený text,
kratší i delší písemný
projev
Vyhledávání informací
Odvozování
slov z
kontextu
Odvodí význam neznámých slov
na základě již osvojené slovní
zásoby, kontextu, znalosti tvorby
slov a internacionalismů
Gramatika, lexikologie,
fonetika
Rozšiřování slovní
zásoby
Práce se
slovníky a
využívání
médií
Využívá různé druhy slovníků,
informativní literaturu,
encyklopedie a média
Jazykové zvláštnosti a
odlišnosti
Práce se slovníky a
využívání médií
Čtení
s porozumě-
ním
Čte s porozuměním literaturu ve
studovaném jazyce
Literatura, jazykové
zvláštnosti a odlišnosti
Čtení s porozuměním Literatura, dějepis
Porozumění
mluvenému
slovu
Postihne zápletku i sled událostí
ve filmu či hře
Charakteristika
ekonomiky, společnosti a
kultury
Porozumění
mluvenému slovu
Literatura, estetika
Správné
tvoření vět
Formuluje svůj názor
srozumitelně, gramaticky
správně, spontánně a plynule
Gramatika, lexikologie,
fonetika
Vysvětlení gramatiky,
procvičování na
příkladech
Český jazyk
Popis Podrobně popíše své okolí, své
zájmy a činnosti s nimi
související
Samostatný ústní i
písemný projev
popis
Slovní
zásoba
Používá bohatou všeobecnou
slovní zásobu
Fonetika, pravopis Rozšiřování slovní
zásoby
Práce se
slovníky
Využívá výkladové a odborné
slovníky při zpracování
písemného projevu na neznámé
téma
Autentické materiály Práce se slovníky a
jinými písemnými
materiály
Správné
tvoření vět
Reaguje spontánně a gramaticky
správně v složitějších, méně
běžných situacích užitím
vhodných výrazů a
frazeologických obratů
Gramatika, lexikologie Konverzace, reagování
na
Konverzace,
správné
tvoření vět
Při setkání s rodilými mluvčími
zahájí, vede a zakončí dialog a
zapojí se do živé diskuse na
různá témata týkající se
odbornějších zájmů
Vyjádření postoje, názoru,
stanoviska, stručná
charakteristika ekonomiky,
společnosti a kultury
konverzace Konverzace v cizím
jazyce
53
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Oktáva žák:
Porozumění
mluvenému
projevu
rozliší v mluveném projevu
jednotlivé mluvčí, identifikuje
různý styl, citové zbarvení,
názory a stanoviska
jednotlivých mluvčích
Akcenty, dialogy, reálie anglicky
mluvících zemí, slovní zásoba
Poslech, rozšíření slovní
zásoby, nauka reálií,
výuka v angličtině.
Historie, zeměpis
Porozumění
čtenému text
porozumí hlavním bodům a
myšlenkám autentického
čteného textu či písemného
projevu složitějšího obsahu na
aktuální téma
Odborná literatura, jazykové
anomálie, četba odborných článků
Čtení, využití anglické
literatury a novinových
článků, práce se
slovníkem.
Literatura
Konverzace a
schopnost
vyjadřování
přednese souvislý projev na
zadané téma
Konverzace, logopedie Konverzace, dialogy,
monology
Český jazyk
Vlastní
písemný projev
logicky a jasně strukturuje
formální i neformální písemný
projev různých slohových stylů
Vlastní slohové útvary, práce se
slovníky a médii,gramatika
Práce se slovníkem,
psaní slohu, četba.
Literatura, český jazyk
Práce s
získanými
informacemi
s porozuměním přijímá a
srozumitelně i gramaticky
správně předává obsahově
složitější informace
Práce se slovníky, autentické
materiály, odborná literatura,
slovní zásoba, gramatika
Poslech, sledování
autentických prezentaci
v angličtině, četba, práce
se slovníkem, rozšiřování
slovní zásoby, vlastní
prezentace.
Dle odbornosti
Práce se
slovníky při
písemném
projevu
využívá výkladové i odborné
slovníky při zpracování
písemného projevu na
neznámé téma
Práce se slovníky, formální
angličtina, precizní gramatika
Práce se slovníkem,
vlastní písemná
prezentace.
Ústní projev na
formální-
odborné úrovni
adekvátně a gramaticky
správně okomentuje a
prodiskutuje odlišné názory
různých faktografických i
imaginativních textů
Konverzace, autentické i zábavné
materiály, slovní zásoba, prezence
subjektivních i objektivních názorů.
Konverzace,
prezentace vlastních
názorů, práce s
informacemi,
kolektivní spolupráce
Základy
společenských věd,
filozofie
Konverzace a
(ne)formální
komunikace
komunikuje plynule a foneticky
správně na téma abstraktní i
konkrétní v méně běžných i
odborných situacích
Konverzace, logopedie, kreativita Konverzace, dialogy,
monology, slovní zásoba
Český jazyk
54
Charakteristika vyučovacího předmětu [Další cizí jazyk]
Obsahové vymezení předmětu
Výuka cizích jazyků prohlubuje komunikační schopnosti (znalosti lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) žáků nabyté již dříve na nižším stupni gymnázia (či na základní škole). Výuka cizích jazyků je součástí vzdělávací oblasti “Jazyk a jazyková komunikace” (podrobně charakterizované v RVP G), přičemž úzce souvisí s předmětem český jazyk a literatura, osvojení cizích jazyků navazuje na poznání českého jazyka, s nímž má totožné či podobné některé hlavní cíle – především postupné zvládání mluvených i psaných projevů a vytváření komplexní komunikační kompetence. Výuka cizích jazyků souvisí i s dalšími předměty – v oblasti reálií často s dějepisem a zeměpisem, v oblasti tematických okruhů a komunikačních situací jsou to především ZSV, člověk a svět práce, IVT, přírodní a estetické obory aj, jejich osvojení se promítá i do průřezových témat. Specifické cíle výuky cizích jazyků: zvýšení mobility a schopnost širší a rychlejší orientace žáka, schopnost aktivní komunikace v cizím jazyce (v mluvené i písemné podobě) v současnosti nezbytná z hlediska globálního i osobního (schopnost mezinárodní formální komunikace, schopnost v mezinárodní rovině navazovat společenské i osobní kontakty a vztahy. Porozumění jiným kulturám a zvykům a jejich respektování, zjednodušení a rozšíření přístupu k informacím, v budoucnosti výrazně větší možnosti atraktivního pracovního uplatnění). Vzdělávání v oboru Další cizí jazyk dle RVP G „navazuje na úroveň jazykových znalostí a komunikačních dovedností odpovídajících úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, které žák získal v předchozím vzdělávání, a směřuje k dosažení úrovně B1 podle tohoto rámce.“ Pokud je žák ve zvoleném cizím jazyce začátečníkem, je tomu uzpůsoben obsah učiva, cílem je však dosáhnout i v tomto případě jazykových znalostí a komunikačních dovedností minimálně na úrovni B1. Naše škola pokládá dosažení úrovně B1 za nezbytné minimum, cílem výuky cizích jazyků je dosažení vyšších úrovní jazykových znalostí a komunikačních dovedností u naprosté většiny žáků.
Koncepce volitelných předmětů V základní nabídce volby cizích jazyků jsou (kromě povinného anglického jazyka): francouzský jazyk, německý jazyk, ruský jazyk, španělský jazyk. Kromě těchto jazyků nabízíme v rámci volitelných předmětů i další jazyky (latina, japonština, italský jazyk), jejichž „otevření“ se každoročně řídí zájmem žáků.
Formy realizace a organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je v „gramatické“ i „konverzační“ části výuky spojována do dvouhodinového devadesátiminutového bloku (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou či učebnu informatiky. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou přednášky, programy a exkurze v jazykových institucích a centrech (i v jazykových, propagačních a
55
kulturních centrech států, kde se příslušný jazyk používá) zajišťované odbornými pracovníky příslušných pracovišť, návštěvy kulturních (i jiných akcí) v příslušném cizím jazyce (divadelní a filmová představení, koncerty, přednášky aj.), zapojení se do mezinárodních výměnných pobytů a dalších programů a soutěží. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Výuka je rozdělena do dvou částí – gramatické a konverzační. Charakteristickým prvkem života naší školy je též rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky.
Významnou složkou samostatné práce žáků je četba cizojazyčné literatury, tisku, poslech cizojazyčného zpravodajství aj.
Časové vymezení předmětu
Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 12 hodin (po 45 min.) čerpanou v pátém až osmém ročníku osmiletého gymnázia.
Obecně platí, že gramatická část výuky zahrnuje dvě vyučovací hodiny týdně, konverzační jednu, v určitých fázích školního roku lze plánovaně tento poměr obrátit.
Výchovné a vzdělávací strategie
K osvojení klíčových kompetencí při výuce cizích jazyků uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké š
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 3
sexta 3
septima 3
oktáva 3
kály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.
Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel využívá v hodině početné a různorodé metody (výklad, konverzace, poslech, projekce aj.), vede žáky k jejich osvojení a co nejlepšímu samostatnému využití. Učitel vede žáky k využívání osvojených dovedností a znalostí i prostřednictvím zadávané domácí práce (jejím charakterem a formou). Učitel zadává (dle schopností a potřeb žáků) náročnější problémové úkoly (individuální i skupinové), při jejichž plnění jsou žáci nuceni vytvářet si vlastní systém získávání a osvojování dovedností a znalostí. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání z hlediska stanovených úkolů. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s cizojazyčným textem (edukačního jazykového, beletristického, žurnalistického a
56
s postupným narůstáním profilace a kompetencí žáků i odborného charakteru) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy.
Kompetence k řešení problémů Učitel vede žáky k samostatnému řešení problémů. Učitel demonstruje řešení lingvistických problémů za využití vhodných frází a vede žáky k jejich používání a řešení analogických problémů. Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů (jazykových i faktografických v cizím jazyce) v průběhu výuky, zadává problémové úkoly. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity. Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž (především) žáky s vyšší mírou osvojení jazykových znalostí a kompetencí vede k získání schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně.
Kompetence komunikativní Učitel vede studenty ke komunikaci a co největšímu využití znalostí cizího jazyka (ve styku s vyučujícím, se spolužáky - časté využívání metody diskuse, zapojování žáků do pracovních skupin, začleňování interaktivních her a aktivit – s rodilými mluvčími i ostatními osobami ovládající tento jazyk). Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat (vše v cizím jazyce), ale též respektovat názor ostatních.
Kompetence sociální a personální Učitel zapojuje do konverzace v cizím jazyce všechny studenty, snaží se navozovat situace, které jsou studenti nuceni řešit spolu navzájem (ve vzájemné interakci). Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými rolemi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování. Kompetence občanské Učitel v rámci výuky porovnává vzdělávací a politické systémy ČR a zemí s příslušným cizím jazykem, snaží se v konverzaci navozovat různé problémové situace a pomáhá studentům s jejich řešením. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů v cizím jazyce, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin příslušného cizího jazyka (fungování a život společnosti v zemích, kde se používají příslušné cizí jazyky) vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin cizích jazyků obecně by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným společnostem, kulturám, civilizacím, zároveň ale též k uvědomění si výrazného kulturního a společenského sepětí s „euroatlantickou“ civilizací. Žáci pod vedením vyučujícího sledují zpravodajství v příslušném cizím jazyce (politické, kulturní a jiné zprávy), o zprávách debatují a zaujímají k nim postoje (vše v cizím jazyce). Kompetence k podnikavosti Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí odborné zaměření, přibližuje a vysvětluje význam cizích jazyků v jednotlivých oborech (vědeckých, uměleckých aj.), ve službách, v politické oblasti a v dalších možných oblastech budoucího směřování žáků.
57
Učitel žákům zdůrazňuje význam znalosti cizích jazyků pro jejich budoucí profesní uplatnění, jeho šíři, atraktivitu a též ohodnocení. Vyučující zadávává žákům menší projektové úkoly, při jejichž plnění si žáci osvojí principy plánování, zpracovávání dat, vedení agendy aj. v cizím jazyce. Žáci jsou vedeni k zpracovávání různých školních prací (či jejich částí – abstrakt, resumé aj.) v příslušném cizím jazyce.
Evaluace předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní hodnocení žáků závisí především na jejich aktivitě v hodinách, výsledcích písemných testů, schopnosti komunikace v příslušném cizím jazyce (porozumění psanému i mluvenému slovu, samostatné tvoření vět s použitím správné gramatiky, schopnost vedení rozhovoru, debaty). Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované MŠMT) a části profilové garantované školou). Maturitní zkouška ve společné části je volitelná, je koncipována jako komplexní (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška). Profilová maturitní zkouška je volitelná a skládá se z kombinace dvou forem, písemné (gramatický test) a ústní (konerzační témata). V konečném celkovém hodnocení má písemná část váhu 30% a ústní váhu 70%.
58
Tematický celek
Výstupy
žák:
Receptivní řečové
dovednosti
Rozumí hlavním bodům či myšlenkám autentického ústního projevu i psaného textu na běžně známé téma.
Identifikuje strukturu jednoduchého textu a rozliší hlavní informace.
Rozliší v mluveném projevu jednotlivé mluvčí, identifikuje různé styly a citová zabarvení promluvy.
Odhadne význam neznámých slov na základě již osvojené slovní zásoby a kontextu.
Užívá různé techniky čtení dle typu textu a účelu čtení.
Využívá různé druhy slovníků při čtení nekomplikovaných faktografických textů
Produktivní řečové
dovednosti
Srozumitelně reprodukuje přečtený nebo vyslechnutý, méně náročný autentický text se slovní zásobou na běžná témata.
Ústně i písemně formuluje svůj názor na jednoduché, běžné téma – srozumitelně, stručně a gramaticky správně.
Logicky a jasně strukturuje středně dlouhý písemný projev, formální i neformální text na běžné či známé téma.
Sestaví ústně i písemně souvislý text na jednoduché téma jako lineární sled myšlenek.
Jednoduše a souvisle popíše své okolí, své zájmy a činnosti s nimi související.
Shrne a ústně i písemně sdělí běžné, obsahově jednoduché informace.
Využívá překladové slovníky při zpracování písemného projevu na méně běžné téma.
Interaktivní řečové
dovednosti
Vysvětlí gramaticky správně své názory a stanoviska písemnou i ústní formou a v krátkém a jednoduchém projevu na téma osobních zájmů či každodenního života.
Reaguje adekvátně a gramaticky správně v běžných, každodenních situacích užitím jednoduchých, vhodných výrazů a frazeologických obratů.
S jistou mírou sebedůvěry komunikuje foneticky správně s použitím osvojené slovní zásoby a gramatických prostředků.
Zapojí se, případně s menšími obtížemi, do rozhovoru s rodilými mluvčími na běžné a známé téma v předvídatelných každodenních situacích.
59
Oblasti Jazykové prostředky,
funkce jazyka, typy textů,
tematické celky
Jevy, situace, témata Metody Aktivit
y
Mezipředmětové vztahy
Jazykové prostředky a funkce
fonetika Distinktivní rysy, slovní přízvuk, tónový průběh slova, struktura slabiky, rytmus, intonace, slabé a silné formy výslovnosti
pravopis Interpunkce, pravidla u běžných slov, stažené tvary, běžně používané litografické znaky, konvence používané ve slovníku k prezentaci výslovnosti
gramatika Jednoduché slovní tvary, alternace samohlásek a modifikace souhlásek, nepravidelné a nulové tvary slovních druhů, synonyma, antonyma, základní vyjádření přítomnosti, minulosti a budoucnosti, trpný rod přítomný, slova složená, sousloví, rozvité věty vedlejší, souřadné souvětí, supletivnost, řízenost, shoda
lexikologie Ustálená slovní spojení, přirovnání, složené předložky
Komunikativní funkce jazyka a
typy textů
postoj, názor, stanovisko
Souhlas, nesouhlas, svolení, prosba, odmítnutí, zákaz, příkaz, možnost, nemožnost, nutnost, potřeba
emoce Libost/nelibost, zájem/nezájem, radost/zklamání, překvapení, údiv, obava, vděčnost, sympatie, lhostejnost, strach
morální postoje Omluva, odpuštění, pochvala, pokárání, lítost, přiznání
kratší písemný projev Pozdrav, vzkaz, přání, blahopřání, pozvání, odpověď, osobní dopis, jednoduchý formální dopis, žádost, jednoduchý inzerát
delší písemný projev Stručný životopis, příběh, stručný popis
čtený či slyšený text Jazykově nekomplikované a logicky strukturované texty, texty informační, popisné i umělecké
samostatný ústní projev
Popis, srovnání, vyprávění, krátké oznámení, jednoduše formulovaná prezentace, reprodukce kratšího textu
interakce Formální i neformální rozhovor, diskuse, korespondence, strukturovaný pohovor
informace z médií Tisk, rozhlas, televize, internet, film, audionahrávky, videonahrávky, veřejná prohlášení, telefon
60
Oblasti Jazykové prostředky,
funkce jazyka, typy textů,
tematické celky
Jevy, situace, témata Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Tematické okruhy a
komunikační situace
oblast veřejná Služby, obchody, nákupní střediska, trhy, zboží, nálepky a obaly, veřejná doprava, jízdní řády, lístky, pokuty, divadlo, kino, programy, zábavní podniky, restaurace, jídelníčky, hotely, formuláře, běžné události, zdravotní služby, oznámení, letáky
oblast pracovní Zaměstnání, běžné profese, běžné podniky, běžné vybavení pracoviště, obchodní administrativa, obchodní dopis, nákup a prodej, jednoduchý návod a popis práce, orientační značení, jednoduché recepty
oblast vzdělávací Škola, učebny, školní prostory, učitelé, pomocný personál, vybavení školy, méně běžné školní pomůcky, významné školní dny a události, výuka, domácí úkoly, diskuse, video-texty, texty na obrazovce počítače, slovníky, příručky
oblast osobní Rodina a její sociální vztahy, přátelé, příbuzní, vybavení domácnosti, život mimo domov: kolej, hotel, domov přátel, okolní krajina; jednoduché vybavení pro sport a zábavu, život na venkově a ve městě, dovolená, svátky, osobní dopisy
oblast osobnostní Koníčky, zájmy, názory a postoje k blízkému okolí
oblast společenská Příroda, životní prostředí, kultura, tradice, sport, média
Reálie zemí studovaného
jazyka
geografické zařazení a stručný popis
ZE
významné události a osobnosti z historie
DĚ, ZE
životní styl a tradice v porovnání s ČR
ZE, ZSV
kultura, umění a sport, některé známé osobnosti a jejich úspěchy
ZSV, ČJ a LIT, VV, HV, TV, DĚ
ukázky významných literárních děl
ZSV, ČJ a LIT, DĚ
61
MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE
Charakteristika vyučovacího předmětu Matematika
Obsahové vymezení předmětu Obsah a náplň předmětu Matematika je tvořen obsahem vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace popsaným v RVP GV. Vzdělávací obsah předmětu úzce souvisí s řadou dalších oborů – především s informatikou a výpočetní technikou, fyzikou, ale i chemií a dalšími předměty. Pro většinu žáků matematika a její obory nejsou směrem jejich další (vysokoškolské) specializace, je však třeba si uvědomit, že znalost matematických zákonitostí, matematických dovedností, logických postupů a též osvojení si určitého penza matematických znalostí je důležitým prostředkem a pomocníkem pro studium velkého množství dalších (i s matematikou zdánlivě nesouvisejících) oborů. Časové vymezení předmětu Předmět Matematika disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 10 hodin, po třech hodinách v pátém a šestém ročníku, čtyři hodiny pak v ročníku sedmém.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 3
sexta 3
septima 4
oktáva -
Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají běžné školní třídy, velmi často pak v multimediálních učebnách (datový projektor, interaktivní tabule…). V případě některých specifických činností (např. výuka tematického okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty aj.) lze využít počítačovou učebnu (učebna informatiky). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.
Výchovné a vzdělávací strategie
Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení Vhodné způsoby učení si žák osvojuje při kontaktu s učitelem, který je navrhuje s ohledem na individualitu žáka. Učitel požaduje po žákovi zápisy do sešitu v kvalitě dostatečné pro pozdější nahlížení. Učitel v osobním kontaktu se žákem poskytuje vlastní reflexi žákovských pozorování, zodpovídá dotazy, upozorňuje na další souvislosti a možné problémy. Vyzdvihuje pokroky žáka.
62
Kompetence k řešení problémů Učitel žádá, aby žák směřoval k přesné formulaci problému, nastínil vlastní představu o strategii řešení a vypracoval řešení. Učitel povzbuzuje žáka k hledání vlastního řešení, poskytuje mu potřebné informace, vysvětlí případně důvody nezdaru a dále trvá na tom, aby žák pokračoval v hledání řešení. Učitel vyzývá žáka k ověřování závěrů. Kompetence komunikativní Učitel předvádí žákům přesné formulace argumentů, řádné užívání vymezených pojmů, upozorňuje na kauzální souvislosti argumentů. Po žácích žádá přiměřeně jejich věku a schopnostem totéž, kriticky reaguje na nedostatky a na případnou lhostejnost k jasnému a výstižnému vyjadřování. V tomto smyslu řídí komunikaci a diskusi ve třídě. Kompetence sociální a personální Učitel žádá, aby žáci spolupracovali při řešení problémů, ozřejmuje jim pravidla práce v týmu. Dbá na to, aby ve třídě vznikala atmosféra volné výměny ideí a nápadů a jejich svobodného kritického posuzování. Po žácích požaduje kritiku zásadně věcnou, zamezuje osobním výpadům. Vyzdvihuje hodnotné žákovské vstupy do diskuse, všímá si každého žáka individuálně a rozpozná a oceňuje u něj nadprůměrný výkon (nad běžnou úrovní výkonů u daného žáka). Kompetence občanské Učitel poukazuje na širší souvislosti probíraného učiva, metod a výsledků: jejich význam filosofický, kulturní, estetický, etický, ekonomický a historický. Zdůrazňuje osobní a společenské motivace pro objevování matematických pravd, pro hledání efektivních postupů a řešení problémů, pro objevování problémů nových. Kompetence k podnikavosti Učitel svým vystupováním podporuje v žácích vědomí úzké souvislosti mezi úspěchem (při řešení problému) a osobní disciplínou, vybaveností teoretickými poznatky, praktickými zkušenostmi z předchozích problémů, vytrvalostí, ochotou komunikovat a kriticky myslet, což je velmi významné pro jejich další profesní směřování. Žáci ovládají matematické postupy a umí jich využít v praktickém i profesním životě. Žáci umí matematicky podložit a zdůvodnit (v jednodušší podobě) své případné záměry pracovní podnikatelské podstaty.
Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Důraz je kladen na následující metody práce:
Samostatné řešení problémů a procvičování konkrétních dovedností za supervize učitele.
Učitel rozděluje svou pozornost mezi žáky pružně na základě jejich momentálních potřeb, poskytuje odpovědi na dotazy, vysvětlení, vhodně intervenuje při zpozorování nežádoucích jevů v žákově činnosti.
Učitel vyzývá žáky, aby spolupracovali při kontrole výsledků práce, kriticky posoudili dosažená řešení u spolužáků, srovnávali je s vlastními řešeními, poskytovali pomoc a reflexi svým spolužákům.
63
Společná diskuse o tématu (učivu, problému), které se má v hodině probrat, řízená učitelem.
Učitel vhodným způsobem nastolí téma hodiny, přičemž klade důraz na úzkou spojitost s již osvojenými poznatky a s praktickými problémy.
Učitel povzbuzuje žáky k vlastním vstupům, přesvědčuje je, že v předešlých hodinách osvojené poznatky vyvolávají potřebu zodpovídat nové otázky, řešit nové problémy.
Učitel ukazuje ve svých vstupech žákům, jak se na známé poznatky dá nahlížet novým způsobem, reaguje na jejich návrhy kriticky a vyzdvihuje hodnotné žákovské postřehy.
Učitel vyzývá žáky k pozornému zvážení i ke kritickým reakcím na vstupy učitele i na vstupy spolužáků.
Učitel směřuje diskusi ke konkrétním výstupům a uzavře ji po dosažení cíle zejména funkční (dostatečně přesnou a srozumitelnou) formulací cílových tvrzení nebo funkčním popisem algoritmu, který si žáci mají osvojit.
Další metody vyučující volí s ohledem na konkrétní učivo a měly by sloužit k narušení monotónnosti, případně k metodickým experimentům odhalujícím nové možnosti a nová pojetí.
Koncepce volitelných předmětů: Základním cílem výuky volitelných předmětů v matematice je prohloubení kompetencí a znalostí žáků v oboru, příprava zájemců ke zdárnému složení maturitní zkoušky z matematiky a dosažení vhodného „odrazového můstku“ pro studium na vysokých školách souvisejících oborů. V nabídce volitelných předmětů jsou
Matematika – maturitní úroveň pro septimu (probíhá souběžně se základní úrovní matematiky)
Matematika – maturitní úroveň pro oktávu Další volitelné semináře (jejich konkrétní charakteristika a náplň je součástí
každoročně aktualizované přílohy k švp) Tematický plán je vypracováván jako dvouletý tak, aby se témata ve dvou po sobě jdoucích školních rocích neopakovala. Náplň volitelných předmětů volí vyučující tak, aby
byla vyvážená skladba témat (algebra, diskrétní matematika, geometrie, teorie čísel aj.).
byl kladen hlavní důraz na témata svou povahou středoškolská. podporovala a motivovala žáky k účasti v matematických soutěžích, a tím
k reprezentaci školy navenek.
Evaluace v předmětu Matematika
Slovní (kriteriální) a bodové hodnocení se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v úvodní části ŠVP. Slovní hodnocení učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí způsoby uvedenými výše.
64
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Maturitní zkouška společné části je volitelná a sestává se z didaktického testu.
Maturitní zkouška z matematiky v profilové části je volitelná, je konána ústní formou před zkoušky před zkušební komisí.
65
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
kvinta žák:
operuje s množinami a intervaly množiny a množinové operace
intervaly
užívá správně logické spojky a kvantifikátory
objasní stavbu matematické věty
výroky, složené výroky,
kvantifikované výroky
logická výstavba matematiky
definice, věta
důkazové metody
užívá vlastnosti dělitelnosti přirozených čísel
obor přirozených a obor celých čísel
systematizace poznatků o
dělitelnosti
IVT: číselné soustavy
o základu jiném než
10
upravuje číselné výrazy
aplikuje geometrický význam absolutní
hodnoty
obor racionálních a obor reálných
čísel
druhá a třetí odmocnina
absolutní hodnota reálného čísla
upravuje číselné výrazy
provádí operace s mocninami a
odmocninami
odhaduje výsledky numerických výpočtů a
efektivně je provádí, účelně využívá
kalkulátor
mocniny s celočíselným
exponentem
semilogaritmický tvar čísla
upravuje efektivně výrazy s proměnnými
operace s mnohočleny: sčítání,
odčítání, násobení, dělení, rozklad
na součin
upravuje efektivně výrazy s proměnnými,
určuje definiční obor výrazu
operace s lomenými výrazy: sčítání,
odčítání, násobení, dělení
vyjádření neznámé ze vzorce
rozkládá mnohočleny na součin vytýkáním a
užitím vzorců, aplikuje tuto dovednost při
řešení rovnic a nerovnic
řeší lineární a kvadratické rovnice a jejich
soustavy
rozlišuje ekvivalentní a neekvivalentní
úpravy
graficky znázorňuje řešení rovnic, nerovnic a
jejich soustav
lineární rovnice a jejich soustavy,
lineární nerovnice a jejich soustavy
kvadratická rovnice
vztahy mezi kořeny a koeficienty
kvadratické rovnice
rovnice a nerovnice v součinovém a
podílovém tvaru
rovnice s absolutní hodnotou,
rovnice s neznámou ve jmenovateli
rovnice s neznámou pod
odmocninou
diskutuje řešitelnost nebo počet řešení
rovnice a soustavy rovnic
rovnice s parametry
Planimetrie určuje geometrické pojmy, zdůvodňuje a
využívá vlastnosti geometrických útvarů v
rovině
definice a vlastnosti základních
planimetrických pojmů:
bod, přímka a její části
trojúhelník
čtyřúhelník
kružnice
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině
využívá náčrt při řešení rovinného problému
v úlohách početní geometrie aplikuje
funkční vztahy
úhly v kružnici
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině
určuje vzdálenosti a odchylky
využívá náčrt při řešení rovinného problému
v úlohách početní geometrie aplikuje
funkční vztahy, pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
řeší polohové a nepolohové konstrukční
úlohy
Euklidovy věty
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině
využívá náčrt při řešení rovinného problému
66
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
v úlohách početní geometrie aplikuje
funkční vztahy
pracuje s proměnnými a iracionálními čísly
řeší polohové a nepolohové konstrukční
úlohy
mocnost bodu ke kružnici
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině
využívá náčrt při řešení rovinného problému
řeší polohové a nepolohové konstrukční
úlohy užitím všech bodů dané vlastnosti
množiny bodů dané vlastnosti
konstrukční úlohy
konstrukce na základě výpočtu
výtvarná výchova:
zlatý řez –
numerické vyjádření
a konstrukce
využívá náčrt při řešení rovinného problému
řeší polohové a nepolohové konstrukční
úlohy pomocí shodných zobrazení
Shodná zobrazení v rovině:
osová souměrnost
středová souměrnost
posunutí
otočení
skládání shodných zobrazení
řeší polohové a nepolohové konstrukční
úlohy užitím stejnolehlosti
stejnolehlost v rovině
stejnolehlost kružnic
67
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Sexta žák:
Funkce Obecné poznatky o funkcích –
pojem funkce, definiční obor a obor
hodnot, graf funkce, inverzní
funkce
vlastnosti funkcí: monotónnost,
omezenost, extrémy, sudost/lichost
načrtne grafy požadovaných funkcí
(definovaných jednoduchým vzorcem) a určí
jejich vlastnosti
formuluje a zdůvodňuje vlastnosti
studovaných funkcí
lineární funkce, kvadratická
funkce, funkce absolutní hodnota,
lineární lomená funkce, mocninné
funkce, funkce druhá odmocnina,
exponenciální, logaritmické a
goniometrické funkce: vlastnosti,
konstrukce grafu
využívá poznatky o funkcích při řešení
rovnic a nerovnic, při určování
kvantitativních vztahů
� aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy mezi
těmito funkcemi
Aplikace vlastností elementárních
funkcí:
grafické řešení rovnic a nerovnic
exponenciální a logaritmické
rovnice
� aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy mezi
těmito funkcemi
Operace s odmocninami
Definice mocniny s racionálním
exponentem, s reálným
exponentem
využívá poznatky o funkcích při řešení
rovnic a nerovnic, při určování
kvantitativních vztahů
� aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy mezi
těmito funkcemi
Operace s logaritmy
využívá poznatky o funkcích při řešení
rovnic a nerovnic, při určování
kvantitativních vztahů
aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy mezi
těmito funkcemi
modeluje závislosti reálných dějů pomocí
známých funkcí
řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o
funkcích
interpretuje z funkčního hlediska
složené úrokování, aplikuje exponenciální
funkci ve finanční matematice
Úlohy z praxe – matematické
modely užívající elementární
funkce
Posloupnosti Obecné poznatky o posloupnostech
pojem posloupnosti, graf
posloupnosti
vzorec pro n-tý člen, rekurentní
vyjádření
načrtne grafy požadovaných posloupností
(definovaných jednoduchým vzorcem) a určí
jejich vlastnosti
formuluje a zdůvodňuje vlastnosti
studovaných posloupností
vlastnosti posloupností:
monotónnost, omezenost
načrtne grafy požadovaných posloupností
(definovaných jednoduchým vzorcem) a určí
jejich vlastnosti
formuluje a zdůvodňuje vlastnosti
studovaných posloupností
aritmetická a geometrická
posloupnost
68
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
modeluje závislosti reálných dějů pomocí
známých posloupností
řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o
funkcích
interpretuje z funkčního hlediska
složené úrokování, aplikuje geometrickou
posloupnost ve finanční matematice
Úlohy z praxe – matematické
modely užívající posloupnost,
zvláště AP a GP
Goniometrie formuluje a zdůvodňuje vlastnosti
studovaných funkcí
Goniometrické funkce:
definice, vlastnosti
načrtne grafy požadovaných funkcí
(definovaných jednoduchým vzorcem) a určí
jejich vlastnosti
Grafy jednoduchých harmonických
funkcí
aplikuje vztahy mezi hodnotami
goniometrických funkcí a vztahy mezi
těmito funkcemi
využívá poznatky o goniometrických
funkcích při řešení rovnic a nerovnic, při
určování kvantitativních vztahů
modeluje závislosti reálných dějů pomocí
goniometrických funkcí
řeší aplikační úlohy s využitím poznatků o
goniometrických funkcích
v úlohách početní geometrie aplikuje
funkční vztahy, trigonometrii a úpravy
výrazů, pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
Goniometrické vzorce
v úlohách početní geometrie aplikuje
funkční vztahy, trigonometrii a úpravy
výrazů, pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
Trigonometrie pravoúhlého a
obecného trojúhelníku; sinová a
kosinová věta; oblouková míra a
orientovaný úhel
Užití v úlohách z praxe
69
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Septima Úroveň
nematuritní
žák:
Stereometrie zobrazí ve volné rovnoběžné
projekci hranol a jehlan
Volné rovnoběžné promítání
určuje geometrické pojmy,
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině a
v prostoru
určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
Vzájemná poloha bodů, přímek a
rovin v prostoru
Určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto
těles nebo jejich průnik s přímkou
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Průnik přímky a roviny s tělesem
aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy
mezi těmito funkcemi
určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů, vzdálenosti a odchylky
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
v úlohách početní geometrie
aplikuje funkční vztahy,
trigonometrii a úpravy výrazů,
pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
řeší planimetrické a stereometrické
problémy motivované praxí,
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Vzdálenosti bodů, přímek a rovin
Odchylky přímek a rovin, kolmost
aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy
mezi těmito funkcemi
určuje geometrické pojmy,
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině a v
prostoru, na základě vlastností třídí
útvary
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
v úlohách početní geometrie
aplikuje funkční vztahy,
trigonometrii a úpravy výrazů,
pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
řeší planimetrické a stereometrické
problémy motivované praxí,
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů,
částí koule; válec a kužel
Povrch a objem těles
Kombinatorika řeší reálné problémy s
kombinatorickým podtextem
(charakterizuje možné případy,
vytváří model pomocí
kombinatorických skupin a určuje
jejich počet)
Skupiny bez opakování
Variace s opakováním
upravuje výrazy s faktoriály a
kombinačními čísly
Operace s faktoriály a kombinačními
čísly
Binomická věta
Pascalův trojúhelník
70
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při
výpočtu pravděpodobnosti
rozezná vzájemně se vylučující jevy
hodnotí nezávislost a podmíněnost
jevů
vyčíslí pravděpodobnost jevu
Klasická definice pravděpodobnosti
Pravděpodobnost sjednocení a
průniku jevů
Nezávislé jevy
Bernoulliho schéma
Podmíněná pravděpodobnost
Statistika diskutuje a kriticky zhodnotí
statistické informace a daná
statistická sdělení,
vytváří a vyhodnocuje závěry a
předpovědi(hypotézy) na základě
dat
volí a užívá vhodné statistické
metody k analýze a zpracování dat
(využívá výpočetní techniku)
reprezentuje graficky soubory dat,
čte a interpretuje tabulky, diagramy
a grafy, rozlišuje
rozdíly v zobrazení obdobných
souborů vzhledem k jejich odlišným
charakteristikám
Analýza a zpracování dat v různých
reprezentacích
Statistický soubor a jeho
charakteristiky: průměr, rozptyl,
směrodatná odchylka
Analytická
geometrie
posunutí v soustavě souřadnic
vektory a operace s vektory
užívá různé způsoby analytického
vyjádření přímky v rovině
(geometrický význam koeficientů)
rozlišuje analytické vyjádření útvaru
od zadání funkce vzorcem
řeší analyticky polohové a metrické
úlohy o lineárních útvarech v rovině
využívá metod analytické
geometrie při řešení komplexních
úloh a problémů
parametrické vyjádření přímky,
obecná rovnice přímky, směrnicový
tvar
využívá charakteristické vlastnosti
kuželoseček k určení analytického
vyjádření
z analytického vyjádření (z osové
nebo vrcholové rovnice) určí
základní údaje o kuželosečce
kružnice, elipsa, parabola a
hyperbola, ohniskové definice
kuželoseček
řeší analyticky úlohy na vzájemnou
polohu přímky a kuželosečky
(diskusí znaménka diskriminantu
kvadratické rovnice)
vzájemná poloha přímky a
kuželosečky, tečna
71
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Septima Úroveň maturitní
žák:
Stereometrie zobrazí ve volné rovnoběžné
projekci hranol a jehlan
Volné rovnoběžné promítání
určuje geometrické pojmy,
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině a
v prostoru
určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
Vzájemná poloha bodů, přímek a
rovin v prostoru
Kritéria rovnoběžnosti
Určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
sestrojí a zobrazí rovinný řez těchto
těles nebo jejich průnik s přímkou
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Průnik přímky a roviny s tělesem
aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy
mezi těmito funkcemi
určuje vzájemnou polohu lineárních
útvarů, vzdálenosti a odchylky
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
v úlohách početní geometrie
aplikuje funkční vztahy,
trigonometrii a úpravy výrazů,
pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
řeší planimetrické a stereometrické
problémy motivované praxí,
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Vzdálenosti bodů, přímek a rovin
Odchylky přímek a rovin
Kritéria kolmosti
aplikuje vztahy mezi hodnotami
exponenciálních, logaritmických a
goniometrických funkcí a vztahy
mezi těmito funkcemi
určuje geometrické pojmy,
zdůvodňuje a využívá vlastnosti
geometrických útvarů v rovině a v
prostoru, na základě vlastností třídí
útvary
využívá náčrt při řešení rovinného
nebo prostorového problému
v úlohách početní geometrie
aplikuje funkční vztahy,
trigonometrii a úpravy výrazů,
pracuje s proměnnými a
iracionálními čísly
řeší planimetrické a stereometrické
problémy motivované praxí,
aplikuje poznatky z planimetrie ve
stereometrii
Tělesa: klasifikace hranolů, jehlanů,
částí koule; válec a kužel
Povrch a objem těles: jednoduchá
tělesa a tělesa vzniklá jejich
sjednocením
Kombinatorika řeší reálné problémy s
kombinatorickým podtextem
(charakterizuje možné případy,
vytváří model pomocí
kombinatorických skupin a určuje
jejich počet)
Skupiny bez opakování a
s opakováním
upravuje výrazy s faktoriály a
kombinačními čísly
Operace s faktoriály a kombinačními
čísly
Binomická věta
Pascalův trojúhelník
Pravděpodobnost využívá kombinatorické postupy při
výpočtu pravděpodobnosti
Klasická definice pravděpodobnosti
Pravděpodobnost sjednocení a
72
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
rozezná vzájemně se vylučující jevy
hodnotí nezávislost a podmíněnost
jevů
vyčíslí pravděpodobnost jevu
průniku jevů
Nezávislé jevy
Bernoulliho schéma
Podmíněná pravděpodobnost
Statistika diskutuje a kriticky zhodnotí
statistické informace a daná
statistická sdělení,
vytváří a vyhodnocuje závěry a
předpovědi(hypotézy) na základě
dat
volí a užívá vhodné statistické
metody k analýze a zpracování dat
(využívá výpočetní techniku)
reprezentuje graficky soubory dat,
čte a interpretuje tabulky, diagramy
a grafy, rozlišuje
rozdíly v zobrazení obdobných
souborů vzhledem k jejich odlišným
charakteristikám
Analýza a zpracování dat v různých
reprezentacích
Statistický soubor a jeho
charakteristiky: průměr, rozptyl,
směrodatná odchylka
Analytická
geometrie
posunutí v soustavě souřadnic
vektory a operace s vektory
užívá různé způsoby analytického
vyjádření přímky v rovině
(geometrický význam koeficientů)
rozlišuje analytické vyjádření útvaru
od zadání funkce vzorcem
řeší analyticky polohové a metrické
úlohy o lineárních útvarech v rovině
využívá metod analytické
geometrie při řešení komplexních
úloh a problémů
parametrické vyjádření přímky v
rovině,
obecná rovnice přímky, směrnicový
tvar
parametrické vyjádření přímky
v prostoru
parametrické vyjádření roviny,
obecná rovnice roviny
řeší analyticky polohové a metrické
úlohy o lineárních útvarech v
prostoru
využívá metod analytické
geometrie při řešení komplexních
úloh a problémů
vzájemná poloha přímek a rovin
v prostoru
vzdálenosti a odchylky přímek a rovin
využívá charakteristické vlastnosti
kuželoseček k určení analytického
vyjádření
z analytického vyjádření (z osové
nebo vrcholové rovnice) určí
základní údaje o kuželosečce
kružnice, elipsa, parabola a
hyperbola, ohniskové definice
kuželoseček
řeší analyticky úlohy na vzájemnou
polohu přímky a kuželosečky
vzájemná poloha přímky a
kuželosečky,
polára kuželosečky
rovnice tečny
73
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Oktáva maturitní
matematika
žák:
Komplexní
čísla
provádí základní početní operace s
komplexními čísly v alg. tvaru
algebraický tvar komplex. čísla
absolutní hodnota komplex. čísla
násobí, dělí a umocňuje komplexní
čísla v gon. tvaru
převádí algebraický tvar na
goniometrický a naopak
goniometrický tvar komplex.čísla
Moivreova věta
řeší lineární rovnice a kvadratické
rovnice s reálnými koeficienty v oboru
komplex. čísel
lineární rovnice a kvadratické
rovnice s reálnými koeficienty
řeší binomické rovnice
kvadratická rovnice s komplexními
koeficienty
binomické rovnice
kvadratická rovnice s komplexními
koeficienty
pojem odmocnina z komplexního
čísla
znázorňuje komplexní číslo v
Gaussově rovine
provádí základní početní operace
jako zobrazení v Gaussově rovině
graficky řeší rovnice a nerovnice s
absolutní hodnotou v komplexním
oboru
Gaussova rovina
Diferenciální
počet
v jednoduchých případech najde
vlastní či nevlastní limitu
posloupnosti
užívá definici k zdůvodnění
neexistence limity
limita posloupnosti
v jednoduchých případech najde
součet nekonečné řady
najde součet nekonečné geometrické
řady
zdůvodňuje neexistenci součtu
nekonečné geometrické řady
nekonečné řady
součet nekonečné geometrické
řady
najde limitu funkce
v jednoduchých případech užívá
definici k zdůvodnění neexistence
limity
najde asymptoty grafu funkce
limita funkce v bodě
limita funkce v nevlastním bodě
nevlastní limita funkce
věty o limitách
asymptota grafu funkce
vypočte derivaci funkce
najde rovnici tečny grafu funkce
derivace funkce v bodě a v
intervalu
geometrická interpretace derivace
vzorce pro výpočet derivace
rozhodne o monotónnosti dané
funkce
najde lokální a globální extrémy
funkce
vztah monotónnosti a derivace
funkce
lokální a globální extrémy funkce
rozhodne o tom, zda je daná funkce v
daném bodě/intervalu konvexní či
konkávní
najde inflexní body funkce
funkce konvexní a konkávní v bodě
a v intervalu
druhá derivace konvexní a
konkávní funkce
inflexní body funkce
s využitím osvojených poznatků
načrtne graf funkce a popíše její
vlastnosti
průběh funkce
74
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
řeší slovní úlohy, kde se požaduje
nalezení extrému funkce
extremální úlohy
Integrální
počet
primitivní funkce
v jednoduchých případech najde
primitivní funkci k zadané funkci,
užívá přitom osvojené vzorce a
početní postupy
věty o primitivní funkci
metody integrace per partes a
substitucí
v jednoduchých případech najde
určitý integrál zadané funkce, užívá
přitom osvojené vzorce a početní
postupy
určitý integrál
v jednoduchých případech vypočte
obsah části roviny ohraničené
úsečkami a částmi grafů funkcí, užívá
přitom osvojené vzorce a početní
postupy
obsah části roviny
v jednoduchých případech vypočte
objem rotačního tělesa, užívá přitom
osvojené vzorce a početní postupy
objem rotačního tělesa
75
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Charakteristika vyučovacího předmětu Informatika
Obsahové vymezení předmětu
Předmět informatika se vyučuje v rámci vyučovacího oboru IVT (Informatika a výpočetní technika) a navazuje na oblast ICT v základním vzdělávání. Informatika je ve všeobecnosti obor zabývající se zpracováním informace a v dnešní době můžeme pojem informatika chápat jako obor o možnostech zpracování informace moderními informačními technologiemi resp. výpočetní technikou. Tento obor má vzhledem k jeho prudkému rozvoji za posledních 20 let množství odvětví a zaměření a studenti gymnázia se s mnohými setkají a naučí se efektivně využívat jejich principy a postupy v praxi i teoreticky. Konkrétně můžeme zmínit počítačovou grafiku, počítačové sítě, operační systémy, základy algoritmizace, relační databáze, internet a komunikace nebo bezpečnost a šifrování dat, ...atd. Informatika svým záběrem zasahuje i do některých dalších oborů a to především do matematiky (např. počítání v jiných číselných soustavách, binární operace, statistické zpracování údajů, průběhy funkcí, řešení rovnic, matematická logika) a elektrotechniky (např. uchovávání informací, přenos informace, elektronické součástky, technologie výroby). Z hlediska vyhledávání a získávání informací však informatika díky internetu zasahuje v dnešní době do každého jednoho oboru a i tímto tématem se budou studenti gymnázia zabývat a využívat jej nejen pro potřeby v předmětu informatika. Vzdělávací oblast Informatika a ICT vytváří platformu pro ostatní vzdělávací oblasti i pro mezipředmětové vztahy, vytváří žákovi prostor pro tvořivost, vlastní seberealizaci i pro týmovou spolupráci, zvyšuje motivaci k tvorbě individuálních i skupinových projektů, vytváří příležitost k rozvoji vlastní iniciativy žáků, prohlubuje jejich smysl pro inovativnost a iniciuje využívání prostředků výpočetní techniky a internetu k přípravě na vyučování. Oblast Informatika na gymnáziu prohlubuje u žáka schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci v narůstajícím množství informací při respektování právních a etických zásad používání prostředků ICT. Žák je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od žáka flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich vzájemného propojování.
Koncepce volitelných předmětů
Seminář z programování (úroveň 1) Předmět se zaměřuje na základy algoritmizace a programování. Je určen všem studentům, vyššího stupně gymnázia, kteří se hodlají s programováním začít, nebo si obnovit své znalosti v této problematice. Zavádí se pojmy proměnná, identifikátor, pole, funkce, návratová hodnota, cyklus, podmínka a implementace se vysvětluje v programovacím jazyku C. Probírají se základní metody třídění a vyhledávaní, základní datové struktury pro reprezentaci dat (spojový seznam, binární strom, fronta, zásobník) a řeší se zajímavé algoritmické problémy. Seminář je určen jak úplným začátečníkům v programování, tak i studentům, kteří se již s programováním setkali. Výsledkem semináře by mělo být samostatné uvažování studenta nad algoritmickým problémem, návrh vhodné datové reprezentace pro řešení a s použitím veškeré možné dostupné
76
literatury nebo internetu navrhnout jeho algoritmické řešení. Seminář z programování (úroveň 2) Předmět se zaměřuje na řešení složitějších algoritmických úloh a komplexnějších softwarových aplikací. Předpokladem pro jeho absolvování jsou minimálně znalosti z předmětu Seminář z programování úrovně 1. Je určen pro studenty, kteří se chtějí v budoucnosti programování věnovat na vysoké škole nebo v praxi. Pro řešení úloh se používají pokročilé algoritmické metody, grafové algoritmy (kostry, DFS, BFS, nejkratší cesty, toky), dynamické programování, rekurzivní algoritmy, stromové algoritmy, zavádějí se pojmy operační a paměťové složitosti, seznámení s třídami problémů P, NP, NPC. Dobrým zdrojem zadání a motivací pro studenty je KSP (Korespondenční seminář z programování) na MFF UK (ksp.mff.cuni.cz). Výsledkem absolvování tohoto předmětu je zlepšení analytického myšlení při řešení složitějších algoritmických úloh. Student vzhledem k složitosti problematiky není nucen k nalezení nejlepšího řešení, ale jeho postoj a schopnost navrhnout možné řešení, které je schopný na základě argumentů a vědomostí obhájit. Seminář z informatiky Předmět rozšiřuje vzdělání v oboru informatika nad rámec povinné výuky během studia. Na semináři se probírají aktuální problémy v oblasti IVT (nové hardwarové komponenty, porovnání výkonu, technologické novinky, softwarové standardy, ...). Předmět nemá přesně vymezená témata, spíš reaguje na aktuální dění v technologickém a informatickém světě a přidáním znalostí o předchozím vývoji rozšiřuje vědomosti studenta. Určen je všem studentům vyššího gymnázia, kteří mají zájem o informatiku ve větším rozsahu a snaží se jít v tomto oboru s dobou. Hodinová dotace jsou 2 hodiny týdně.
Formy realizace a organizace předmětu
Výuka informatiky se v první řadě opírá o nabytí určitých teoretických znalostí, které si následně žáci zafixují procvičením a použitím v praxi a prostřednictvím souhrnu těchto aktivit si žáci osvojují a prohlubují příslušné kompetence. Teoretická část je v případě nového učiva realizována většinou formou frontální výuky spojenou s řízeným rozhovorem se studenty. Vzhledem k rozdílným kompetencím a vědomostem žáků a častému výskytu zkušených uživatelů PC vede často tato metoda k plodné diskusi o daném problému včetně argumentace pro a proti nastíněnému řešení problému. Samostatnou činností (domácí úkoly, práce na hodinách) pak u žáků zdokonalujeme schopnost řešit zadaný problém samostatně a vedeme je k efektivnímu využívání informačních zdrojů. Praktické znalosti vysvětlíme konkrétním řešením určitého problému, ať už vytvořením modelové situace, anebo řešením konkrétního existujícího problému. Při tématech, které jsou již některým žákům dobře známé, se dávají vypracovávat referáty, kde po jeho vypracování daný žák (žáci) přebírá dočasně roli vyučujícího a vede hodinu, pomocí připravené multimediální prezentace obeznámí ostatní s danou problematikou. Tyto prezentace pak slouží jako pomocný zdroj informací při přípravě žáků ke komplexní evaluaci kompetencí a znalostí (t.j. písemné práce či testu). Jako metody používáme: výklad, reproduktivní metody, řízený rozhovor (otázky a odpovědi), zadávání úkolů, skupinové práce , individuální úkoly. Výuka se typicky uskutečňuje v učebně informatiky (vybavená počítačovou technikou s nainstalovanými operačními systémy Windows i Linux a přístupem k internetu a dalším softwarovým vybavením –zajištěno open source softwarem či jinou volnou licencí. Tyto
77
volné licence jsou významné pro domácí práci žáků, protože ti se nenaučí programy a postupy efektivně využívat pouze prostřednictvím vyučování, ale právě samostatnou činností a opakovaným používáním programu. Výuka se uskutečňuje většinou v celých třídách bez dělení, v budoucnosti se budeme snažit dosáhnout vyšší míry dělení tříd do menších pracovních skupin.
Časové vymezení předmětu
Hodinová dotace předmětu informatika jsou na vyšším stupni gymnázia 2 hodiny týdně v kvintě a 2 hodiny týdně v septimě.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 2
sexta -
septima 2
oktáva -
Výchovné a vzdělávací strategie
Vyučující využívají v předmětu širokou škálu postupů a metod, pomocí nichž si žáci prohlubují znalosti a rozvíjejí níže uvedené kompetence. Část výuky – spíše teoretické oblasti IVT (HW, počítačové sítě, databázové systémy ...) – se uskutečňuje pomocí frontální výuky. Učitelé při výkladu často využívají tabuli a připravují tak dostatečný podklad pro vytváření zápisu. Samozřejmostí je využívání vlastních předem připravených prezentací pomocí projektoru, které pak žákům slouží jako studijní materiál a východisko pro další práci. Řízený rozhovor využíváme často v oblastech, které jsou žákům (nikoliv nutně všem) známé. Touto metodou (řízeným rozhovorem) se snažíme, aby danou problematiku vyřešili studenti sami a jen na závěr pedagog toto řešení napomáhá upravit do finální podoby. Diskuze – při řešeních problémů s větším počtem možných řešení (např. „Jakou konfiguraci by měl mít v současnosti multimediální počítač?“) je vhodné nechat přejít řízený rozhovor do diskuze, kde pedagog zastává jen úlohu moderátora diskuze. Nejenom, že se tímto způsobem dostaneme v problému do rámce širších souvislostí, ale diskuze zaujme i žáky, kteří se řízeného rozhovoru nezúčastňovali. Individuální řešení úloh je další základní metodou, přičemž příprava prezentací na hodinu a řešení domácích úkolů vede žáky k samostatnému postupu při řešení problémů a efektivnímu využívání internetu jako zdroje informací. Skupinové řešení úloh vede žáky kromě předchozích kompetencí ke kooperaci v rámci pracovní činnosti, prohlubuje schopnost plánování a přirozeného rozdělování pracovních rolí. Zároveň (jelikož skupiny žáků prezentují své výsledky práce ostatním) podporuje tato metoda princip (často velice efektivní) vzájemného učení žáků.
Kompetence k učení Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, reflektuje proces vlastního učení a myšlení kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a využívá při svém studiu a praxi Kompetence k řešení problémů Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků vytváří hypotézy, navrhuje postupné kroky, zvažuje využití různých postupů při řešení problému nebo ověřování hypotézy. Uplatňuje při řešení problémů vhodné metody a dříve získané vědomosti a dovednosti, kromě
78
analytického a kritického myšlení využívá i myšlení tvořivé s použitím představivosti a intuice je otevřený k využití různých postupů při řešení problémů, nahlíží problém z různých stran zvažuje možné klady a zápory jednotlivých variant řešení, včetně posouzení jejich rizik a důsledků. Kompetence komunikativní Vyučující napomáhá žákům používat s porozuměním odborný jazyk a symbolická a grafická vyjádření informací různého typu, efektivně využívat moderní informační technologie, prezentovat vhodným způsobem svou práci i sebe sama před známým i neznámým publikem. Žáci díky vedení vyučujícího a vlastnímu úsilí rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích, správně interpretují přijímaná sdělení a věcně argumentují. Kompetence sociální a personální Žák za pomoci vyučujícího a spolužáků posuzuje reálně své fyzické a duševní možnosti, je schopen sebereflexe aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů. Kompetence občanská Prostřednictvím spolupráce s učitelem a spolužáky a pomocí dalších získaných informací žák zvažuje vztahy mezi svými zájmy osobními, zájmy širší skupiny, do níž patří, a zájmy veřejnými, rozhoduje se a jedná vyváženě respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí promýšlí souvislosti mezi svými právy, povinnostmi a zodpovědností. K plnění svých povinností přistupuje zodpovědně a tvořivě, hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlačování a spoluvytváří podmínky pro jejich naplňování. Kompetence k podnikavosti Vyučující žákům napomáhá v prohlubování kompetencí v oblasti informatiky směrem k budoucímu praktickému (pracovnímu) využití výpočetní techniky (rostoucí náročnost a samostatnost ve vypracování zadaných úkolů). Seznamuje žáky se škálou možností použití informační zdrojů a výpočetní techniky v podnikatelské a pracovní sféře.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Konkrétní evaluace v předmětu z větší částí probíhá formou písemných prací, které uzavírají probíraný tematický okruh. Další součástí evaluace jsou hodnocené domácí úkoly a příprava prezentací na vybrané téma. Při prezentacích se hodnotí nejen jejich zpracování (kterých tvorbu studenti ovládají z nižšího stupně gymnázia), ale také obsahová stránka a forma výkladu (jestli se jedná o prezentaci spojenou s výkladem). Při probírání praktického ovládání počítače (př. OS Windows, kancelářské balíčky, práce s internetem) je vhodné hodnotit i práci v hodině - buď elektronickým zasláním vypracovaného úkolu z hodiny na učiteli či hodnocením úkolu přímo v hodině.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
79
ČLOVĚK A PŘÍRODA
Charakteristika vyučovacího předmětu Fyzika
Obsahové vymezení předmětu
Předmět Fyzika je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, úzce souvisí s ostatními předměty této oblasti, velké styčné plochy má též s matematikou. Z průřezových témat souvisí především s environmentální výchovou. Vyučovací předmět Fyzika vede žáky k hledání a poznávání fyzikálních faktů a jejich vzájemných souvislostí. Prostřednictvím laboratorních prací rozvíjí dovednost objektivně pozorovat a měřit fyzikální vlastnosti a procesy. Otevírá žákům cestu ke zkoumání příčin přírodních procesů, souvislostí a vztahů mezi nimi a podporuje logické uvažování. Žáci si osvojují základní fyzikální pojmy a odbornou terminologii.
Koncepce volitelných předmětů
Studenti mají možnost přihlásit se v kvintě a sextě do nadstavbového Semináře z fyziky, který rozvíjí základní učivo probírané v povinném předmětu Fyzika. Zejména pro zájemce o maturitu z fyziky a studium technicky nebo přírodovědně orientovaných VŠ je pak určen volitelný předmět pro septimu a oktávu Maturitní fyzika. V každoroční (proměnlivé) nabídce klasických volitelných předmětů se mohou objevovat i další volitelné předměty z oboru fyzika.
Formy realizace a organizace předmětu
Předmět je realizován formou dvouhodinových (2 x 45 minut) bloků jednou týdně. Výuka probíhá z větší míry v kmenových třídách, podle potřeby se realizuje v počítačové učebně, kde žáci samostatně pracují na daném problému. Součástí výuky jsou také laboratorní práce a exkurze. Průběžně jsou žákům zadávány samostatné práce, některé z nich mohou být prezentovány formou referátů.
Časové vymezení předmětu
Týdenní hodinová dotace předmětu činí pro kvintu a sextu dvě vyučovací hodiny (po 45 minutách) týdně.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
Výchovné a vzdělávací strategie
Vzdělávání v předmětu Fyzika směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Toto je realizováno prostřednictvím různých výchovných a vzdělávacích strategií.
80
Kompetence k učení Vyučující
- poukazuje na souvislost probíraného učiva s každodenní zkušeností žáků a tím je vede k poznání, že poznatky fyziky jsou užitečné pro praktický život.
- zadává samostatné úkoly, při jejichž řešení se žáci učí vyhledávat a zpracovávat informace a řídit si svou vlastní práci.
- provádí demonstrační pokusy (případně k tomuto využívá počítačových simulací a modelů) a tím zvyšuje zájem žáků o fyziku.
Kompetence k řešení problémů
Vyučující
- vede žáky k vyjádření nebo zformulování fyzikálních problémů.
- sám navozuje problémové situace, které vedou žáky k formulaci hypotéz a jejich kritickému ověřování.
- podporuje vlastní neotřelé postupy řešení úloh (pokud vedou k cíli).
- koriguje chybná řešení problému učí žáky využívat jich jako zdroje poučení.
- učí žáky využívat zjednodušených modelů, odlišovat podstatné od nepodstatného, ale dohlíží na to, aby žáci dokázali rozlišovat model od složité a komplexnější reality.
- poukazuje na možnost využití osvojených metod i v jiných oblastech.
- klade i při hodnocení důraz na to, jak žáci řeší praktické úlohy a problémy.
Kompetence komunikativní Vyučující
- vytváří příležitosti pro vzájemnou komunikaci žáků a jejich spolupráci při řešení úloh.
- vede žáky k formulování jejich myšlenek v písemné i mluvené podobě.
- při diskusích vede žáky k tomu, aby své postupy a závěry dokázali obhájit, ale také aby chápali diskusi jako prostor pro nalezení nedostatků ve vlastním úhlu pohledu.
- vede žáky k tomu, že k vyřešení úkolu nedílně patří i srozumitelné a přesvědčivé sdělení výsledku ostatním.
- umožňuje žákům využívat moderní komunikační a informační prostředky a technologie při zpracování zadaných úloh, případně laboratorních prací.
Kompetence sociální a personální Vyučující
- vede žáky k práci v menších či větších skupinách, čímž rozvíjí jejich schopnost spolupracovat.
- podporuje skupinovou práci a tím vytváří prostor pro uvědomování si sociálních vztahů a rolí.
- při diskusích učí žáky obhájit vlastní názory ale také přijmout názory spolužáků, pokud jsou podloženy přesvědčivými důkazy.
Kompetence občanské
Vyučující
- diskutuje se žáky o užitečnosti technických vynálezů pro člověka.
81
- diskutuje se žáky otázky ochrany životního prostředí.
- vede žáky k tomu, aby vnímali úkoly a povinnosti jako přirozenou součást života.
Kompetence k podnikavosti Vyučující
- vede žáky ke správným způsobům použití techniky a přístrojů.
- vyžadováním plnění zadaných úkolů vytváří v žácích pocit zodpovědnosti.
- neustálým posilováním role samostatných pracovních úkolů a skupinové práce ve výukovém procesu podporuje na jedné straně samostatnost při řešení problémů, na druhé straně schopnost kooperace u žáků, vede je k lepšímu sebepoznání (schopnosti, silné a slabé stránky…).
Metody
V souladu s cíli výuky, obsahem učiva, učebními možnostmi žáků a dostupnými prostředky, jsou voleny různé výukové metody, které se mohou vzájemně kombinovat a doplňovat. Důraz je kladen na aktivní účast žáků na výuce.
- Žákovský referát
- Diskuse
- Práce s učebnicí nebo jiným textovým materiálem
- Pozorování
- Demonstrace
- Projekce
- Žákovské pokusy
- Laboratorní práce
- Řešení úloh
- Řešení početních příkladů
- Metoda problémových úloh
- Heuristická metoda
- Výklad
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
82
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Kvinta žák:
Základní
poznatky
molekulové
fyziky a
termiky
Uvede příklady potvrzující kinetickou
teorii látek
Převádí teplotu z Celsiovy stupnice do
Kelvinovy stupnice a naopak
Kinetická teorie látek
Stavové veličiny, rovnovážný stav
Teplota a její měření
Termodynamická teplota
Návaznost na učivo
chemie
Vnitřní
energie,
práce, teplo
Zná složky vnitřní energie a uvede
příklady její změny
Řeší úlohy na změnu vnitřní energie
konáním práce a tepelnou výměnou
Sestaví kalorimetrickou rovnici a řeší
úlohy na její použití
Řeší úlohy z praxe na použití 1.
termodynamického zákona
Vnitřní energie a její změna
konáním práce a tepelnou
výměnou
Teplo, tepelná kapacita, měrná
tepelná kapacita
Kalorimetrická rovnice
První termodynamický zákon
Přenos vnitřní energie
Laboratorní
práce: Určení
měrné
tepelné
kapacity
pevné látky
kalorimetrem
Vypracování
protokolu
s využitím
počítače
Struktura a
vlastnosti
plynů
Využívá stavovou rovnici ideálního plynu o
stálé hmotnosti při řešení problémů
spojených s jeho stavovými změnami
Vyjádří graficky závislost stavových
veličin u jednotlivých tepelných dějů (p-V,
p-T a V-T diagramy)
Ideální plyn
Tlak ideálního plynu
Základní stavová rovnice ideálního
plynu o konstantní hmotnosti
Jednoduché děje s ideálním
plynem
Stavové změny ideálního plynu
z energetického hlediska,
adiabatický děj
Práce s grafy
Kruhový děj
s ideálním
plynem
Graficky určí práci plynu pro jednoduché
tepelné děje
Práce plynu při stálém a
proměnném tlaku
Kruhový děj
Druhý termodynamický zákon
Práce s grafy
Struktura a
vlastnosti
pevných
látek
Rozlišuje jednotlivé druhy pevných látek
dle struktury
Uvede příklady jednoduchých typů
deformací
Řeší úlohy s použitím Hookova zákona
Řeší úlohy na teplotní délkovou a
objemovou roztažnost pevných těles
Uvede příklady praktické aplikace
teplotní roztažnosti
Krystalické a amorfní látky
Deformace pevného tělesa,
normálové napětí
Hookův zákon, mez pružnosti, mez
pevnosti
Teplotní roztažnost pevných těles
Práce se
tabulkami
Laboratorní
práce:
Ověření
Hookova
zákona
Návaznost na učivo
chemie a geologie (typy
krystalů)
Struktura a
vlastnosti
kapalin
Uvede vlastnosti povrchové vrstvy
Uvede příklady z praxe na kapilární
elevaci a depresi
Povrchová vrstva kapaliny
Povrchová síla, povrchové napětí
Jevy na rozhraní pevného tělesa a
kapaliny, kapilarita
Teplotní objemová roztažnost
kapalin
Změny
skupenství
látek
Vyjmenuje změny skupenství
Řeší úlohy s použitím vztahů pro
skupenské teplo
Tání a tuhnutí
Sublimace a desublimace
Vypařování, var, kapalnění
Sytá a přehřátá pára
Práce
s tabulkami
Laboratorní
práce: určení
měrného
skupenského
tepla tání
ledu
Elektrický
náboj a
elektrické
pole
Řeší úlohy na výpočet síly z Coulombova
zákona
Popíše elektrické pole pomocí veličin E, U
Řeší úlohy na výpočet kapacity
deskového kondenzátoru a na
Elektrický náboj, elektrostatické
silové působení, Coulombův zákon
Elektrické pole, intenzita
elektrického pole
Práce v elektrickém poli, elektrické
napětí
Skupinová
práce:
Elektrování
těles
83
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
jednoduchá zapojení s kondenzátory Elektrostatická indukce
Kapacita vodiče, kondenzátor,
spojování kondnzátorů, energie
kondenzátoru
Vznik
elektrického
proudu
Nakreslí schéma jednoduchého
elektrické obvodu zapojí obvod podle
tohoto schématu
Změří napětí a proud v elektrickém
obvodu
Elektrický proud jako děj a jako
veličina
Elektrický zdroj napětí, přeměny
energie v jednoduchém obvodu
Laboratorní
práce: Měření
elektrického
napětí a
proudu
* Člověk a svět práce
Elektrický
proud v
kovech
Využívá Ohmův zákon pro část obvodu i
pro uzavřený obvod při řešení úloha
praktických problémů
Vysvětlí pokles napětí zdroje při jeho
zatížení
Řeší úlohy na vztah pro odpor, práci a
výkon
Řeší jednoduché úlohy s použitím
Kirchhoffových zákonů
Používá reostat a potenciometr k regulaci
U, I
Ohmův zákon pro část obvodu,
elektrický odpor, rezistivita
Odpor kovu jako funkce teploty,
supravodivost
Spojování rezistorů
Ohmův zákon pro uzavřený obvod
Regulace proudu a napětí
Kirchhoffovy zákony
Elektrická práce a elektrický výkon
Řešení
příkladů
Práce s
tabulkami
Elektrický
proud
v polovodičíc
h
Vysvětlí pojem polovodič
Nakreslí schéma zapojení diody a
provede zapojení
Objasní funkci polovodičové diody jako
usměrňovače
Vysvětlí podstatu tranzistorového jevu
Polovodič, termistor, fotorezistor
Vlastní a příměrové polovodiče
Přechod PN, polovodičová dioda,
diodový jev
Usměrňovač
Tranzistor, tranzistorový jev
Zesilovač
Laboratorní
práce: Určení
charakteristik
y
polovodičové
diody
Vyhledání
informací o
integrovaných
obvodech
jejich využití
Elektrický
proud v
kapalinách
Umí reprodukovat Faradayovy zákony
Zná princip galvanického článku a
akumulátoru
Vysvětlí praktické použití elektrolýzy
Elektrolyt, elektrolytická disociace,
elektrolýza
Faradayovy zákony pro elektrolýzu
Galvanické články, akumulátory
Vyhledání
informací o
nejmodernějš
ích
galvanických
článcích a
akumulátorec
h
Návaznost na učivo
chemie
Elektrický
proud v
plynech
Popíše jednotlivé druhy výboje a uvede
příklady praktického využití výbojů
v plynech
Uvede příklady použití vlastností
elektronového svazku v praxi
Nesamostatný samostatný výboj
v plynu
Samostatný výboj v plynu za
atmosférického a sníženého tlaku
Katodové a kanálové záření, emise
elektronů
Obrazovka
Stacionární
magnetické
pole
Popíše chování magnetky
v magnetickém poli permanentního
magnetu, vodiče s proudem a
v magnetickém poli Země
Znázorní indukčními čarami magnetické
pole permanentního magnetu, vodiče
s proudem a cívky s proudem
Určí směr a velikost magnetické síly
působící na vodič s proudem a částici
s nábojem
Magnetické pole vodiče s proudem
Magnetická síla, magnetická
indukce
Magnetické pole rovnoběžných
vodičů s proudem
Magnetické pole cívky
Částice s nábojem v magnetickém
poli
Řešení
příkladů
Nestacionár
ní
magnetické
pole
Vysvětlí podstatu jevu elektromagnetická
indukce
Určí směr indukovaného proudu užitím
Lentová zákona
Řeší jednoduché úlohy užitím Faradayova
zákona
Elektromagnetická indukce
Magnetický indukční tok
Faradayův zákon
elektromagnetické indukce
Indukovaný proud
Vlastní indukce, indukčnost
Skupinová
práce:
Demonstrace
vzniku
indukovaného
proudu
84
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Sexta žák:
Mechanické
kmitání
Popíše souvislost harmonického pohybu
s rovnoměrným pohybem bodu po
kružnici
Řeší úlohy s použitím vztahu pro
okamžitou výchylku kmitavého pohybu
tělesa
Řeší úlohy s použitím vztahu pro dobu
kmitu pružiny a matematického kyvadla
Kmitavý pohyb, harmonické
kmitání
Veličiny popisující kmitavý pohyb
Dynamika kmitavého pohybu, síla
pružnosti
Přeměny energie v mechanickém
oscilátoru, tlumené kmitání
Nucení kmitání mechanického
oscilátoru, rezonance
Laboratorní
práce: Určení
tíhového
zrychlení
pomocí
kyvadla
Počítačové
modelování
kmitavých
pohybů
Mechanické
vlnění
Popíše vznik vlnení v pružném látkovém
prostředí
Vyjmenuje druhy vlnění
Využívá vztahu mezi , f a rychlostí vlnění
při řešení konkrétních úloh
Řeší úlohy na Snellův zákon
Vznik a druhy vlnění, vlna, vlnová
délka, frekvence
Interference vlnění
Odraz vlnění v řadě bodů, stojaté
vlnění, chvění
Odraz a lom vlnění, Snellův zákon
Ohyb mechanického vlnění
Počítačové
modelování
vlnění
Zvukové
vlnění
Rozliší pojmy zvuk, ultrazvuk, infrazvuk
Řeší úlohy, ve kterých se vyskytuje
veličina rychlost zvuku
Zná základní charakteristiky tónu
Uvede příklady využití ultrazvuku
Dovede se chránit před nadměrným
hlukem
Zdroje, šíření a rychlost zvuku
Vlastnosti zvuku
Ultrazvuk a infrazvuk
Vazba na učivo biologie
! Člověk a zdraví
Střídavý
proud
Nakreslí grafy závislosti proudu a napětí
na čase pro jednoduché obvody
střídavého proudu s R, L, C
Rozlišuje okamžitou, maximální a
efektivní hodnotu proudu
Řeší úlohy na výpočet střední hodnoty
výkonu střídavého proudu a na výpočet
práce z činného výkonu
Obvod střídavého proudu
s rezistorem, s cívkou a s
kondenzátorem
Výkon střídavého proudu v obvodu
s cívkou a s impedancí
Řešení
příkladů
Střídavý
proud v
energetice
Popíše a objasní činnost alternátoru,
trojfázového generátoru, elektromotoru,
transformátoru
Rozlišuje fázové a sdružené napětí, zná
tyto hodnoty u spotřebitelské sítě
Uvede příklady elektromotorů
v domácnosti, praxi
Řeší úlohy na použití rovnice
transformátoru
Zdůvodní transformaci nahoru při
dálkovém přenosu elektrické energie
Generátor střídavého napětí
(alternátor)
Trojfázový generátor a trojfázová
soustava střídavého napětí
Elektromotor
Transformátor
Přenos elektrické energie
Exkurze do
vybrané
elektrárny
Samostatná
práce
Vazba na učivo biologie
! Člověk a ŽP
Elektromagn
etické
kmitání a
vlnění
Popíše jevy v oscilačním obvodu LC
Vypočítá vlastní frekvenci
Elektromagnetický oscilátor, jeho
perioda
Vznik elektromagnetického vlnění,
postupná a stojatá
elektromagnetická vlna
Vlastnosti elektromagnetického
vlnění, přenos energie
Ekologická výchova
(ochrana před
elektromagnetickými
vlnami)
Základní
pojmy optiky
Vypočítá rychlost světla v optickém
prostředí
Nakreslí odražený a lomený paprsek
Řeší úlohy na odraz a lom světla
Světlo jako elektromagnetické
vlnění, frekvence, vlnová délka,
index lomu
Odraz a lom světla, úplný odraz
Rozklad světla hranolem, disperze
Laboratorní
práce: Měření
indexu lomu
Řešení
příkladů
85
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
světla
Vlnová
optika
Stanoví podmínky pro zesílení a
zeslabení světla
Pozná jevy způsobené interferencí světla
Popíše výsledek ohybu světla na hraně a
na mřížce v bílém a v monofrekvenčním
světle
Rozliší spektrum vytvořené hranolem a
mřížkou
Vysvětlí způsob polarizace světla a
podstatu i použití polarizačního filtru
Koherentní záření, interference
světla, interferenční maxima a
minima
Ohyb světla na hraně, na štěrbině a
na optické mřížce
Polarizace světla
Řešení
příkladů
Počítačová
simulace
interferenčníc
h jevů
Optické
zobrazování
Sestrojí obraz předmětu pomocí
rovinného a kulového zrcadla a pomocí
tenké čočky a uvede jeho vlastnosti
Řeší úlohy použitím zobrazovací rovnice
pro kulové zrcadlo a pro tenkou čočku
Popíše oko jako optickou soustavu
Zná podstatu lupy, mikroskopu a
dalekohledu
Zobrazování rovinným a kulovým
zrcadlem, zobrazovací rovnice
zrcadla
Zobrazování tenkými čočkami,
zobrazovací rovnice tenké čočky
Oko, konvenční zraková vzdálenost
Subjektivní a objektivní optické
přístroje
Laboratorní
práce: Měření
ohniskové
vzdálenosti
čočky
Počítačové
modelování
Vazba na učivo biologie
Elektromagn
etické záření
Uvede příklady praktického využití
různých druhů elektromagnetického
záření
Uvede příklady užití rentgenového záření
Přehled elektromagnetického
záření, spektra
Přenos energie zářením
Rentgenové záření a jeho praktické
využití
Vyhledání
informací o
využití
elektromagne
tického záření
Vazba na učivo chemie
! Člověk a zdraví
Základní
poznatky
kvantové
fyziky
Vypočítá energii kvanta pomocí
frekvence a konstanty h
Popíše fotoelektrický jev a zná jeho
základní vlastnosti
Řeší úlohy na Einsteinovu rovnici pro
fotoefekt
Zná vlastnosti fotonu, určí jeho energii a
hybnost
Řeší úlohy použitím de Broglieho vztahu
Kvantová hypotéza, Planckova
konstanta h
Fotoelektrický jev (vnější, vnitřní),
Einsteinova rovnice pro fotoefekt
Foton, vlnové vlastnosti částic, de
Broglieho vztah
Atomová
fyzika
Uvede vztahy mezi spektrálními
zákonitostmi a stavbou atomu
Popíše kvantově mechanický model
atomu
Kvantování energie elektronů
v atomu
Lasery
Využití
počítače pro
modelování
zobrazení
orbitalů
Vazba na učivo chemie
Jaderná
fyzika
Uvede základní charakteristiky
atomového jádra
Uvede typy radioaktivních přeměn a
příklady praktického využití radioaktivity
Řeší úlohy s využitím zákona radioaktivní
přeměny
Používá symboliku zápisu jaderných
reakcí
Objasní získávání energie štěpením
těžkých jader a popíše princip činnosti
jaderných reaktorů a elektráren
Vlastnosti atomových jader,
vazbová energie jádra
Radioaktivita
Zákony radioaktivních přeměn
Jaderné reakce
Jaderné štěpení
Jaderné elektárny
Skupinová
práce
s materiály
ČEZ
Exkurze –
jaderná
elektrárna
Diskuse o
výhodách a
nevýhodách
jaderné
energie
Vazba na matematiku
! Člověk a zdraví
Částicová
fyzika
Uvede příklady základních částic a
elementárních částic
Zná základní druhy detektorů částic a
vysvětlí stručně princip jejich činnosti
Zná základní typy urychlovačů částic a
vysvětlí stručně princip jejich činnosti
Experimentální metody výzkumu
částic
Systém částic
Interakce mezi částicemi
Vyhledání
nejnovějších
objevů
v oboru
částicové
fyziky na
internetu
86
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Speciální
teorie
relativity
Uvede příklady platnosti principu
relativity
Interpretuje princip stálé rychlosti světla
Základní principy speciální teorie
relativity
Základní pojmy relativistické
dynamiky
Vztah mezi energií a hmotností
Astrofyzika Objasní s využitím poznaných fyzikálních
zákonů pohybu těles a jejich vzájemného
působení pohyby planet a dalších objektů
sluneční soustavy
Sluneční soustava
Základní údaje o hvězdách
Zdroje energie, stavba a vývoj
hvězd
Exkurze do
planetária
nebo
hvězdárny
Počítačová
simulace
(sluneční
soustava,
planety)
87
Charakteristika vyučovacího předmětu Nadstavbový seminář z fyziky
Obsahové vymezení předmětu
Seminář rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika. Je koncipován jako dvouletý blok pro žáky kvinty a sexty. Obsahem prvního roku je učivo mechaniky, konkrétně kinematika a dynamika hmotného bodu a tuhého tělesa, pohyby v poli centrální síly, hydromechanika. Druhým blokem probíraným v prvním roce jsou základy termodynamiky a molekulové fyziky.
Druhý rok semináře je věnován rozšíření učiva povinného předmětu fyzika, konkrétně učiva elektřiny a magnetismu. Zařazen je také blok elektroniky (resp. praktické elektroniky). Žáci se aktivně seznámí s měřícími přístroji a metodami v elektřině a magnetismu (např. práce s multimetry, osciloskopem, paměťovým osciloskopem, měřícím systémem ISES, LabQuest apod.)
Důležitým prvkem výuky je odhalit žákům základní miskoncepce (chybné intuitivní představy, které jsou hlavní překážkou správného chápání fyzikálních jevů) a uvědoměle je s pomocí žáků odstraňovat. Výuka je postavena na experimentálním základě. Žáci pracují ve studentských laboratořích MFF UK. Důležitým cílem výuky je propojování jednotlivých celků a poznávání souvislostí probíraných témat. Dalším stěžejním cílem je propojování teoretických poznatků se známými zkušenostmi z každodenního života, tedy poukazování na aplikace fyziky.
Koncepce předmětu
Předmět je koncipován jako dvouletý blok který rozvíjí učivo probírané v povinném předmětu fyzika v kvartě a kvintě. Není tedy problémem přihlásit se do něj až v sextě, resp. navštěvovat jej pouze jeden rok, ať už je ve fázi prvního, či druhého roku jeho běhu. Je otevírán pouze jeden dvouletý běh. Neprobíhá tedy paralelně pro kvintu a sextu, ale běží pouze jeden blok do něhož v optimálním případě každý rok přistupují noví zájemci z kvinty. Důležitým prvkem výuky jsou žákovské experimenty. Výuka probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (V Holešovických 2, Praha 8).
Seminář je optimální průpravou pro volitelný předmět Maturitní fyzika a pro následnou maturitu z fyziky a pro studium na VŠ přírodovědného a technického směru. Vzhledem k tomu, že je vyučován akademickými pracovníky MFF UK v prostorách této fakulty, je samozřejmě také ideální průpravou pro studium fyziky odborného či učitelského směru) na MFF UK.
Formy realizace předmětu, organizace předmětu
Seminář probíhá formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně v prostorách MFF UK V Holešovickách 2 v Praze 8. Nové poznatky jsou důsledně vyvozovány z experimentů, které žáci provádí ve studentských laboratořích KDF MFF UK. Součástí výuky jsou také dobrovolné domácí experimenty a pozorování a jejich prezentace v semináři.
88
Časové vymezení předmětu
1. rok dvouletého bloku: září-říjen: kinematika a dynamika těles v modelové představě hmotného bodu listopad-prosinec: mechanika tuhého tělesa prosinec-leden: pohyb v poli centrální síly únor: hydromechanika březen-červen: termodynamika a molekulová fyzika
2. rok dvouletého běhu bloku: září: elektrostatika, elektrické pole říjen-listopad: elektrický proud, elektrické obvody prosinec-březen: magnetické pole (stacionární, nestacionární), elektromagnetické pole duben-červen: základy elektroniky, praktická elektronika
Výchovné a vzdělávací strategie
Výuka probíhá heuristickou metodou, typicky následujícím způsobem:
experiment diskuse výsledků hypotéza ověření závěr Hlavními cíli výuky jsou odbourání chybných miskoncepcí, provázání jednotlivých fyzikálních témat mezi sebou navzájem a poznávání vazeb mezi fyzikou a dalšími přírodovědnými a technickými disciplínami. Důležitým cílem jsou ukázky přirozených vazeb mezi fyzikou a každodenním životem a praktické ukázky užitečnosti fyzikálních poznatků v běžném životě.
Kompetence
Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.
Metody
- heuristická metoda řešení problémů - experimentální metody ve fyzice - statistický přístup k experimentálním datům
- induktivní a deduktivní metoda získávání poznatků
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.
89
Tematický celek Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmě-tové vztahy
V+VI (1. rok)
žák:
Kinematika Naučí se rozumět grafům a
vyčíst z nich důležité údaje
(okamžitou rychlost, zrychlení,
dráhu) – základ pro zavedení
diferenciálního a integrálního
počtu.
Rychlost a zrychlení v grafech,
geometrické určení dráhy rychlosti
a zrychlení z grafů,
kartézská, válcová a sférická
soustava souřadnic,
rychlost a zrychlení jako vektorové
veličiny.
Experimentální
činnosti,
práce s grafem.
geometrie
Dynamika Odbourávání chybných
miskoncepcí o pohybu a síle
v myšlení žáků.
Žáci správně rozpoznávají síly a
jejich účinky v inerciálních a
neinerciálních soustavách.
Newtonovy zákony jako základní
principy dynamiky,
setrvačná hmotnost,
pohybová rovnice,
dynamika křivočarého pohybu,
moment síly, moment hybnosti,
zákony zachování hybnosti a
momentu hybnosti.
Experimentální
činnosti,
deduktivní a
induktivní metody
poznávání.
Mechanika tuhého
tělesa
Žáci dokáží propojit dynamiku
translačního pohybu tělesa a
rotace tělesa kolem pevné osy.
Chápou souvislost a formální
shodnost 2. Newtonova zákona
a 2.věty impulsové.
Kinematika tuhého tělesa,
impulsové věty,
moment setrvačnosti,
rotace tělesa kolem pevné a volné
osy,
mechanická energie tuhého tělesa.
Experimentální
činnosti,
transfer
vědomostí,
zobecňování
poznatků.
Pohyb v poli
centrální síly
Žáci rozumí konceptu
skalárního a vektorového popisu
silového pole. Poznávají mj.
historii objevu Keplerových
zákonů v Praze doby Rudolfa II.
Intenzita a potenciál,
práce a energie,
pohyb těles v centrálním silovém
poli – kosmické rychlosti,
Keplerovy zákony.
Transfer
vědomostí,
práce
s literaturou.
dějepis
Hydromechanika Žáci pronikají do konceptu
zákona zachování energie
v mechanice a hydromechanice.
Poznávají aplikace
hydrodynamiky a aerodynamiky
v letecké dopravě a
v produktovodech.
Hydrostatika,
ZZE pro ideální a reálnou kapalinu,
Bernulliho rovnice,
viskozita,
laminární a turbulentní proudění,
proudění reálné kapaliny,
Reynoldsovo číslo,
výtok kapaliny z nádoby.
Experimentální
činnosti,
zobecňování
poznatků.
Termodynamika Žáci dále pronikají do konceptu
zákona zachování energie –
tentokrát již i za hranicemi
mechanické energie.
Dokáží kriticky zhodnotit návrhy
tepelných strojů s velkou
účinností resp. perpetua mobile
prvního a druhého druhu.
Termodynamické věty,
důsledky 1. věty termodynamické,
entropie a další termodynamické
potenciály,
zákony reálného plynu (Van der
Waalsova a viriálová rovnice),
kruhové děje,
Carnotův stroj a Carnotův cyklus.
Návrh a provedení
experimentu,
heuristické
metody.
chemie
Molekulová fyzika Žáci aplikují znalosti
z matematiky na kinetickou
teorii plynů. Poznávají
statistický přístup k fyzice
souborů mnoha částic.
Maxwellovo rozdělení rychlostí
molekul,
nejpravděpodobnější, střední a
střední kvadratická rychlost
molekul plynu,
model plynu jednoatomových a
dvouatomových molekul,
tlak a teplota plynu v interpretaci
kinetické teorie.
Transfer znalostí,
induktivní a
deduktivní
metody
poznávání.
chemie, matematika
V+VI (2. rok)
žák:
Elektrostatika Žáci jsou seznámeni s úlohou
fyzikálního modelu v procesu
poznávání přírody. Znají
aplikace znalostí
z elektrostatiky v kopírovacích
strojích a při odlučování
kouřových částic
v elektrostatických filtrech –
aplikace fyziky v ekologii.
Elektrostatická indukce a
polarizace,
měření elektrického náboje,
historické experimenty
z elektrostatiky (Voltův elektrofor,
Guerickova třecí elektrika,...),
aplikace elektrostatiky (kopírky,
fax, elektrostatické filtry).
Experimentální
činnosti,
hledání
fyzikálních
aplikací v běžném
životě.
90
Tematický celek Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmě-tové vztahy
Elektrické pole Žáci chápou jednotný přístup
k popisu konzervativních polí
(identičnost popisu tíhového,
gravitačního a elektrického
pole)
Intenzita a potenciál elektrického
pole,
práce a energie v elektrickém poli
elektrické pole různých vodičů,
elektrické pole kondenzátoru,
experimentální vyvození
Coulombova zákona,
elektrolytické kondenzátory,
měření náboje elektronu
(Millikanův pokus).
Experimentální
činnosti,
zobecňování
poznatků.
Elektrický proud Žáci rozumí konceptu
elektrického proudu jako
přenosu náboje vodivostními
částicemi.
Jsou seznámeni se slabinami
budovaného modelu (obzvláště
u kovů).
Kvalitativně poznávají
dokonalejší model (pásovou
teorii).
Elektrický proud v plynech a ve
vakuu (experimenty s výboji za
různého tlaku, katodové a
kanálové záření, ionizace plynu,
objev rentgenova záření),
elektrický proud v kapalinách,
elektrolýza, rozkladné napětí,
základy elektrochemie,
zdroje elektrického proudu,
elektrický proud v kovech,
elektrický proud v polovodičích,
náznak pásové teorie kovů a
polovodičů.
Návrh a provádění
experimentů,
měření
elektrického
proudu,
konstrukce
vlastních
elektrických
zdrojů.
chemie
Elektrické obvody Učí se aplikovat dříve nabyté
znalosti na složitější situace.
Znají základní zákony
v elektrických obvodech a jejich
zobecnění pro různé situace.
Aplikace Ohmova zákona,
Kirchhoffovy zákony a jejich
aplikace,
Nortonův a Theveninův teorém.
Návrh
experimentu a
jeho provedení,
transfer znalostí.
Magnetické pole
(stacionární)
Poznávají magnetismus
v širších souvislostech. Umí dát
do vzájemných souvislostí
vlastnosti atomů a
makroskopických objektů
(spinový magnetický dipólový
moment a magnetický moment
makroskopického tělesa).
Magnetické pole vodičů a cívek,
Ampérův zákon,
magnetická indukce,
vzájemné působení vodičů
s proudem,
pokusy s reálnými cívkami,
měření magnetického pole Země,
paramagnetismus,
diamagnetismus,
feromagnetismus.
Experimentální
činnosti,
transfer
vědomostí,
deduktivní
metoda získávání
nových poznatků,
heuristická
metoda
poznávání.
Magnetické pole
(nestacionární)
Poznávají symetrii
magnetických jevů a náznak
úlohy symetrií ve fyzice.
Poznávají řadu praktických
aplikací elektromagnetické
indukce, obzvláště při výrobě
elektrického proudu
v elektrárnách.
Faradayův zákon
elektromagnetické indukce,
indukované napětí a proud,
Lenzův zákon,
vlastní indukce,
přechodové děje,
R,L,C v obvodu střídavého proudu,
sériová a paralelní rezonance.
Experimentální
činnost,
výroba
elektromotoru a
dalších
jednoduchých
zařízení.
Elektromagnetické
pole
Poznávají úlohu matematické
teorie ve fyzice a vztah
teoretické a experimentální
fyziky. Na případě Maxwellových
rovnic (intuitivní kvalitativní
popis) poznávají sílu teorie
(předpověď
elektromagnetických vln,
sjednocování poznatků).
Elektromagnetické pole
Lecherových drátů –
elektromagnetické vlny,
Lorentzova síla,
měření měrného elektrického
náboje elektronu Thompsonovou
metodou,
kvalitativní přiblížení Maxwellovy
teorie.
Heuristická
metoda
poznávání,
deduktivní a
induktivní
metoda, získávání
nových poznatků.
matematika
Základy elektroniky Poznávají rozsáhlou aplikační
oblast fyziky – elektroniku.
Rozumí základním principům
funkce důležitých
elektronických součástek.
Základní prvky elektronických
obvodů (rezistor, cívka,
kondenzátor, dioda, tranzistor),
základní elektronické obvody –
usměrňovače, stabilizátory proudu,
klopné obvody, oscilátory,
zesilovač, přijímač, vysílač.
Experimentální
činnosti,
heuristické
metody
poznávání,
transfer
vědomostí.
Praktická
elektronika
Umí navrhnout a vyrobit
jednoduchý elektronický přístroj
(resp. obvod)
Návrh a výroba elektronických
obvodů (zesilovač, generátor tónů,
časový spínač apod.).
Návrh
elektronického
obvodu a jeho
výroba,
učí se pájet.
91
Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní fyzika
Obsahové vymezení předmětu
Maturitní fyzika je určena pro studenty septimy a oktávy. Předmět je koncipován tak, aby se probíraná témata v průběhu dvou let neopakovala. Tvoří tedy dvouletý blok. V rámci výuky probíhají tři větší celky:
Moderní fyzika (1. rok bloku - relativistická fyzika, astrofyzika; 2. rok bloku - fyzika mikrosvěta, elektronika, fyzika pevných látek)
Rozšíření základního učiva fyziky (témata rozšiřující učivo mechaniky, termodynamiky, optiky, elektřiny a magnetizmu, které bylo probíráno v hodinách fyziky v primě – sextě)
Přednášky odborníků z různých pracovišť MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK.
Koncepce předmětu Maturitní fyzika je koncipována jako dvouletý blok pro žáky septimy a oktávy. Předpokládá se, že každý rok do tohoto dvouletého bloku přistoupí noví zájemci z aktuální septimy. Obsah předmětu je koncipován tak, aby se v průběhu dvou let látka neopakovala. Učivo rozšiřuje poznatky, které žáci získali do konce sexty (v povinné fyzice resp. v dvouletém fyzikálním semináři pro kvintu a sextu).
Absolvování tohoto předmětu je žádoucí u žáků, kteří pomýšlí na maturitní zkoušku z fyziky.
Formy realizace předmětu, organizace předmětu Předmět je realizován formou dvouhodinových bloků jedenkrát týdně. Probíhá ve studentských laboratořích KDF MFF UK (budova MFF UK V Holešovických 2, Praha 8) a je veden akademickými pracovníky MFF UK.
Časové vymezení předmětu
V následujícím stručném časovém plánu nejsou uvedeny přednášky zvaných odborníků z MFF UK a exkurze do laboratoří MFF UK. Tyto přednášky a exkurze jsou zařazovány zhruba jedenkrát měsíčně. Jejich časové zařazení záleží na časových možnostech jednotlivých odborníků. Jde o přednášky pracovníků z Katedry fyziky nízkých teplot, Ústavu částicové a jaderné fyziky, Ústavu teoretické fyziky, Katedry fyziky materiálů, Katedry elektroniky, Astronomického ústavu UK, Katedry meteorologie a ochrany životního prostředí atd. Exkurze proběhnou u zkapalňovačů helia a dusíku v těžkých laboratořích MFF UK, u transmisního elektronového mikroskopu, v laboratoři mechanických vlastností kovů, u rentgenu, v meteorologické observatoři Karlov (pracoviště Hydrometeorologického ústavu), u pokusné sluneční elektrárny MFF UK apod. Časový rozvrh probíraných témat v prvním roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – základy speciální teorie relativity: postuláty, Lorentzova transformace, relativita současnosti, kontrakce délek, dilatace času, skládání rychlostí listopad, prosinec – éter, Michelsonův pokus, relativistická dynamika, hmota a energie leden – základní myšlenky obecné teorie relativity únor – vývoj kosmologických modelů
92
březen – hvězdy a galaxie, vznik a vývoj hvězd duben – základy nebeské mechaniky květen – relativistická astrofyzika červen – počítačové modelování (tvorba jednoduchých počítačových modelů tématicky svázaných s učivem probíraným v tomto školním roce) b) rozšíření základního učiva září, říjen – mechanika v neinerciálních soustavách listopad, prosinec – termodynamika (1., 2. a 3. věta termodynamiky, stavová rovnice reálného plynu, binární fázové diagramy, termodynamické potenciály) leden, únor – pohyby v centrálním silovém poli, soustava hmotných bodů a tuhé těleso březen, duben – složitější elektrické obvody, elektronické součástky květen, červen – kmitání a vlnění (tlumené kmity, mechanické a elektromagnetické kmity, hudební akustika) Časový rozvrh probíraných témat v druhém roce bloku: a) moderní fyzika září, říjen – experimenty vedoucí ke vzniku kvantové fyziky; krize klasické fyziky na konci 19. století – Brownův pohyb, spektra plynných prvků, záření černého tělesa, fotoefekt; modely atomů; kvantová hypotéza listopad, prosinec – fotoelektrický jev, foton, vlnové vlastnosti částic, kvantová mechanika leden – kvantování energie atomů, atom vodíku, periodická soustava prvků, chemické vazby únor – Franck-Hertzův pokus, Bragův rozptyl, Comptonův rozptyl, urychlovače částic, CERN, FERMILAB březen – štěpení jader, syntéza jader, jaderný reaktor, tokamak, stelerátor duben – jaderná energetika, ekologické aspekty fyziky, květen – stavba pevných látek, elektrony v pevných látkách, polovodiče, supravodivost, červen – fyzikální základy krystalografie b) rozšíření základního učiva září, říjen – infinitesimální počet ve fyzice listopad, prosinec – pohybové rovnice v mechanice leden, únor – numerické metody ve fyzice (numerické řešení pohybových rovnic pomocí PC) březen, duben – optické zobrazování květen, červen – fyzikální principy běžných zařízení (domácí elektronika apod.)
Výchovné a vzdělávací strategie
Při výuce tohoto předmětu jsou používány heuristické výukové metody. Důležitou složkou práce v Maturitní fyzice jsou experimenty se špičkovými přístroji určenými pro studentské experimenty z kvantové fyziky a dalších oblastí. Tyto přístroje renomovaných firem (Leybold, Phywe) jsou na většině gymnázií a SŠ v ČR nedostupné, čímž je výuka fyziky pro Gymnáziu Buďánka na MFF UK svým způsobem unikátní.
Kompetence Rozvoj kompetencí se odvíjí ve stejných intencích jako u předmětu fyzika.
Metody
93
- heuristická metoda řešení problémů - experimentální metody ve fyzice - statistický přístup k experimentálním datům - induktivní a deduktivní metoda získávání nových poznatků
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Především slovní hodnocení informuje žáka, do jaké míry zvládl požadované kompetence, v čem se má zlepšit, jak by měl postupovat při odstraňování nedostatků, a má také povzbuzovat žáka k další práci.
94
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
VII+VIII (1. rok)
žák:
a) moderní fyzika
Základy STR Umí aplikovat geometrické poznatky
na fyzikální problém, seznámí se
s relativitou prostoru a času,
aplikuje základní kinematické
znalosti ve složitějších situacích.
Postuláty, Lorentzova
transformace, relativita
současnosti, kontrakce délek,
dilatace času, skládání rychlostí.
Aplikace
geometrických
metod,
deduktivní a
induktivní
metoda,
transfer
vědomostí.
matematika
Éterová
hypotéza,
Michelsonův
pokus
Získává představu o historickém
vývoji představ o čase a prostoru.
Aplikuje poznatky z fyzikální optiky
(interference) na složitější systémy.
Éter, strhávání éteru, Michelsonův
interferometr, Michelsonův
experiment a jeho důsledky.
Deduktivní a
induktivní
metoda.
dějepis
Relativistická
dynamika
Aplikuje znalosti klasické dynamiky
na složitější situace. Získává
představu o limitě platnosti
Newtonových zákonů. Aplikuje
geometrické znalosti na složitý
případ popisu časoprostorových
souřadnic.
Relativistická hmotnost,
relativistická hybnost, pohybová
rovnice, čtyřrozměrný prostor.
Transfer
vědomostí,
induktivní a
deduktivní
metoda.
Hmota a energie
ve STR
Prohlubuje své znalosti o ZZE, ZZH.
Umí se kriticky vyjádřit
k problematice alternativních zdrojů
energie a k různým
pseudovědeckým teoriím operujícím
s pojmem energie.
Vztah mezi hmotností a energií,
kinetická energie v STR, ZZE a ZZH,
anihilace částic.
Induktivní a
deduktivní
metoda.
chemie, biologie
Základní
myšlenky OTR
Seznamuje se s hlubším vhledem
do problematiky času a prostoru,
získává znalosti alternativního
přístupu k problematice gravitační
interakce.
Setrvačná a gravitační hmotnost,
princip ekvivalence, obecný princip
relativity, Einsteinův princip
ekvivalence, stáčení perihélia
planet, ohyb světelných paprsků
v blízkosti velmi hmotných těles,
gravitační vlny, černé díry.
Deduktivní a
induktivní
metoda.
geometrie
Kosmologické
modely
Získává představu o kosmologickém
a kosmogonickém přístupu
k vysvětlení světa.
Vývoj kosmologických modelů,
rozpínání vesmíru, Velký třesk,
reliktní záření, stacionární,
uzavřený a otevřený vesmír,
Hubbleův zákon, „dějiny vesmíru“.
Induktivní a
deduktivní
metoda.
ZSV
Hvězdy a galaxie Aplikuje poznatky z mechaniky a
optiky na složitější systém hvězd a
galaxií. Získává představu o
mechanismech, které vedly ke
vzniku těžších prvků, Sluneční
soustavy a života.
Hvězdná velikost, paralaxa a
vzdálenost, spektra hvězd a galaxií,
vznik hvězd, HR diagram a vývoj
hvězd, konečná stádia hvězd, typy
galaxií, Galaxie, cizí galaxie.
Induktivní a
deduktivní
metoda,
transfer
poznatků.
chemie, biologie
Základy
nebeské
mechaniky
Aplikuje geometrické poznatky na
složitější prostorovou strukturu.
Souřadnice v astronomii,
azimutální souřadnice, rovníkové
souřadnice 1. a 2. druhu,
ekliptikální a galaktické
souřadnice, Keplerova úloha a
důsledky jejího řešení.
Indukce,
dedukce.
geometrie, zeměpis
Relativistická
astrofyzika
Aplikuje znalosti STR a OTR na
novou situaci, Hlouběji proniká do
některých aspektů chápání světa.
Učí se konfrontovat fyzikální a
filosofické teorie. Umí se kriticky
vyjádřit k nevědeckým a mylným
teoriím (telepatie, psychotronika,…).
Umí kriticky rozebrat nápady autorů
sci-fi.
Dopplerův jev, zdánlivě
nadsvětelné rychlosti, gravitační
čočky, quasary, černé díry.
Indukce,
dedukce,
transfer
znalostí.
ZSV
95
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Počítačové
modelování
Učí se používat počítač a znalosti
práce s ním na řešení fyzikálních
problémů.
Vybraný software pro modelování
fyzikálních jevů a práce s ním
(tvorba jednoduchých modelů –
řešení pohybových rovnic
numerickou integrací.
Transfer a
aplikace
poznatků.
informatika, literatura
b) rozšíření základního učiva
Mechanika
v neinerciálních
soustavách
Aplikuje poznatky z dynamiky a
geometrie na složitější případ
neinerciálního vztažného systému.
Rozpozná některé typické
miskoncepce o síle a pohybu.
Dynamika v inerciálních a
neinerciálních soustavách,
setrvačné síly, Coriolisova a
Eulerova síla.
Experimentální
činnosti,
transfer
vědomostí.
geometrie
Termodynamika Rozšiřuje své znalosti ohledně ZZE.
Umí kriticky posoudit možnost
konstrukce strojů s vysokou
účinností, nebo dokonce návrhy
perpetua mobile. Získává podklady
pro zaujetí kritického postoje
k návrhům alternativních zdrojů
energie. Získává poznatky potřebné
ke zhodnocení různých přístupů
k problematice globálního
oteplování.
Základní termodynamické věty,
aplikace 1. věty termodynamické,
entropie a další termodynamické
potenciály, Carnotův stroj a
Carnotův cyklus.
Experimentální
činnosti,
transfer
znalostí,
induktivní
metoda.
geografie, biologie
Pohyb v poli
centrální síly
Umí pracovat s pojmy potenciál a
intenzita. Aplikuje základní znalosti
diferenciálního a integrálního počtu
při výpočtu práce v poli proměnné
síly.
Potenciál a intenzita v poli
centrální síly, Newtonův a
Coulombův zákon, pohyby v poli
centrální síly, kosmické rychlosti,
Keplerovy zákony, energie a práce
v poli centrální síly.
Experimentální
činnosti,
modelování,
transfer
znalostí.
Soustava
hmotných bodů
Aplikuje základní znalosti
kinematiky a dynamiky na složitější
systém. Učí se zjednodušovat
přístup ke složitějším systémům,
aplikuje matematické znalosti.
1. a 2. věta impulsová, hmotný
střed a těžiště, těžišťová soustava,
redukovaná hmotnost.
Experimentální
činnosti,
deduktivní
přístup.
matematika
Mechanika
tuhého tělesa
Aplikuje znalostí z dynamiky
hmotného bodu a soustavy
hmotných bodů. Učí se zobecňovat
konkrétní poznatky na obecnější
situaci.
Pohyb tuhého tělesa kolem pevné
a volné osy, moment setrvačnosti,
Steinerova věta.
Experimentální
činnosti,
deduktivní
přístup.
Elektrické
obvody
Aplikuje znalosti z geometrie a
fyzikální znalosti o elektrických
obvodech. Učí se zobecňovat
konkrétní poznatky na obecnější
situaci.
Elektrické sítě, topologie
elektrických sítí, Kirchhoffovy
zákony.
Experimentální
činnosti,
deduktivní
přístup.
geometrie
Polovodičové
součástky
Aplikuje znalosti z elektřiny a
magnetismu na nové případy. Umí
měřit multimetry různého druhu a
osciloskopem. Ovládá základy
pájení.
Polovodičová dioda, LED,
fotodioda, bipolární a unipolární
tranzistor, tyristor, diak, triak,
varistor, termistor, hradla (invertor,
AND, OR, Ex-OR, NAND), číslicové
IO.
Měření
multimetry a
osciloskopem,
pájení.
Kmitání a vlnění Aplikuje znalosti z mechaniky. Učí se
používat matematický model
k efektivnímu popisu harmonického
kmitavého pohybu.
Lineární harmonický oscilátor,
vlnová rovnice, interference.
Experimentální
činnosti,
deduktivní
přístup.
matematika
VII+VIII (2. rok)
žák:
a) moderní fyzika
Základy
kvantové fyziky
Aplikace poznatků z dřívější výuky
fyziky. Učí se zobecňovat a hledat
souvislosti v probraném učivu fyziky.
Umí zasadit zásadní fyzikální objevy
do dějinného kontextu.
Experimenty vedoucí ke vzniku
kvantové fyziky, krize klasické
fyziky na konci 19. století –
Brownův pohyb, spektra plynných
prvků, záření černého tělesa,
fotoefekt, rentgen, modely atomů.
Experimentální
činnosti,
deduktivní a
induktivní
přístup.
dějepis
96
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Kvanta ve fyzice Z dříve poznaných skutečností
dokáže vyvodit nové závěry. Na
základě dříve získaných vědomostí
kriticky posoudí výsledky fyzikálního
experimentu.
Fotoelektrický jev, foton, vlnové
vlastnosti částic.
Experimentální
činnosti,
deduktivní
přístup.
Atomová fyzika Získá představu o stavbě atomu.
Nově získané poznatky o fyzikálních
vlastnostech atomů umožní
pochopit výstavbu periodické
soustavy prvků.
Kvantování energie atomů, atom
vodíku, periodická soustava prvků,
chemické vazby, lasery.
Transfer
poznatků.
chemie
Experimenty ve
fyzice
mikrosvěta
Pomocí experimentů se školním
rentgenem a dalšími aparaturami
ověří poznatky o kvantech a
částicově vlnové povaze elektronů.
Franck-Hertzův pokus, Bragův
rozptyl, Comptonův rozptyl,
urychlovače částic, CERN,
FERMILAB.
Experimentální
činnost,
experimenty se
školním
rentgenem.
Jaderná fyzika Poznává perspektivní zdroje
energie, které pravděpodobně jako
jediné mají šanci vyřešit
energetickou krizi.
Štěpení jader, syntéza jader,
jaderný reaktor, tokamak,
stelerátor.
Transfer
poznatků.
Částicová fyzika Poznává nejnovější modely
mikrosvěta a fundamentální
základy stavby světa.
Systém částic, interakce mezi
částicemi, standardní model.
Transfer
poznatků, práce
s literaturou.
Aplikace jaderné
fyziky
Poznává významné aplikace fyziky.
Získává podklady pro kritické
hodnocení nejrůznějších zpráv a
novinových článků ohledně jaderné
energetiky. Umí se také vyjádřit
k protestním akcím proti jaderné
energetice apod.
Jaderná energetika, ekologické
aspekty fyziky.
Transfer
poznatků, práce
s literaturou.
Základy fyziky
kondenzovaných
látek
Získává nový vhled do problematiky
vnitřní stavby látky. Získává
poznatky k tomu, aby se mohl
(mohla) vyjádřit k reálnosti školních
modelů krystalických látek a jejich
fyzikálních vlastností.
Fyzikální základy krystalografie,
stavba pevných látek, elektrony
v pevných látkách, polovodiče,
supravodivost.
Transfer
poznatků,
induktivní a
deduktivní
metoda
získávání
nových
poznatků.
geologie
b) rozšíření základního učiva
Infinitesimální
počet ve fyzice
Seznamuje se s infinitesimálním
počtem a s jeho užitečností ve
fyzice. Poznává důvody, které vedly
ke vzniku této matematické
disciplíny.
Derivace a integrál – názorný
význam a využití v dynamice,
nástin problematiky diferenciálních
rovnic.
Transfer
poznatků,
induktivní a
deduktivní
metoda
získávání
nových
poznatků.
matematika
Pohybové
rovnice v
mechanice
Aplikuje 2. Newtonův zákon na
složitější problémy dynamiky.
Pohybová rovnice tělesa v tíhovém
poli, pohybová rovnice lineárního
harmonického oscilátoru (bez
tlumení a s tlumením).
Transfer
poznatků,
aplikace
matematiky ve
fyzice.
matematika
Numerické
metody ve fyzice
Umí použít PC k řešení fyzikálních
problémů a to i analyticky
neřešitelných.
Numerické integrování pohybových
rovnic, praktické úlohy s běžně
dostupným software na PC.
Aplikace
matematiky ve
fyzice.
informatika,
matematika
Optické
zobrazování
Aplikuje poznatky z geometrické
optiky na praktické případy
(dalekohled, fotoaparát, kamera,
mikroskop).
Geometrické a analytické metody,
přesnější přístup k vysvětlení
zobrazení čočkovými a zrcadlovými
objektivy, zobrazení ve fotografické
technice.
Experimentální
činnost,
aplikace
geometrie.
geometrie
Fyzikální
principy běžných
Rozumí základním principům
funkce běžných domácích (převážně
Audiovizuální technika, rozhlasový
a televizní přenos informace,
princip rozhlasového přijímače,
Experimentální
činnost,
aplikace
97
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
zařízení elektronických) přístrojů. princip televizního přijímače,
zaznamenávání zvuku a obrazu.
znalostí
z elektroniky.
98
Charakteristika vyučovacího předmětu [Biologie]
Obsahové vymezení předmětu
Biologie jako vyučovací předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda a ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence přírodopisu ze ŠVP pro nižší stupeň gymnázia. Tyto obsahy učiva resp. klíčové kompetence biologie celkově prohlubuje a vytyčuje klíčové kompetence nové. Učivo a z něho vyplývající klíčové kompetence zahrnují informace z následujících dílčích vědních oborů: obecná biologie, virologie, bakteriologie, mykologie, botanika, zoologie, biologie člověka, genetika a ekologie. Významná část obsahové problematiky biologie člověka je integrována do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví – do předmětu výchova ke zdraví, který je na jedné straně svázán s přírodními vědami, na druhé straně prohlubuje některé klíčové kompetence rozvíjené předměty oblasti Člověk a zdraví. Biologie dále úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s chemií a fyzikou), souvisí také úzce s průřezovým tématem Environmentální výchova.
Koncepce volitelných předmětů
Učivo a klíčové kompetence předmětu biologie jsou nadále rozšiřovány a prohlubovány řadou volitelných předmětů: v kvintě a sextě je to nadstavbový volitelný seminář biologie I + II, v septimě a oktávě se jedná o povinně volitelný seminář maturitní biologie, další prohloubení poznatků z oboru je poskytováno formou nabídky specializačních volitelných seminářů, které jsou vypisovány a následně otevírány v případě zájmu žáků – jedná se např. o seminář ze zoologie, seminář z biologie člověka aj. (studijní program těchto volitelných seminářů je v případě jejich otevření součástí každoročně aktualizované přílohy k švp). Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář biologie I + II: Je určen pro studenty se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z biologie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na biologii rostlin (prohloubení kompetencí a učiva z oblasti anatomie, morfologie a fyziologie rostlin). Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení a poznávání rostlin v přírodním terénu, v rámci výuky se žáci naučí pracovat se základní botanickou odbornou literaturou a dalšími informačními zdroji. Obsah učiva druhého roku je zaměřen na prohloubení znalostí a kompetencí z biologie živočichů. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen na laboratorní cvičení, pozorování a určování živočichů v přírodě, za pomoci kapalinových preparátů, formou pitevních praktik aj. Žáci se naučí pracovat se základní zoologickou odbornou literaturou, dalšími informačními zdroji, pracovat s pitevními nástroji. Součástí semináře budou i návštěvy odborných pracovišť a expozic (zoologická zahrada, Národní muzeum aj.).
99
Maturitní seminář z biologie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z biologie maturovat a poté studovat přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva biologie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích biologických oborech a problémech. Seminář ze zoologie: Obsahuje podrobnější informace z biologie živočichů, navazuje na obsah učiva druhého ročníku nadstavbového semináře. Seminář je vhodný jako průprava pro pozdější studium zaměřené na zoologii na vysoké škole. Součástí semináře je vypracování práce na úrovni ročníkové práce (nepředpokládá se pouze kompilační charakter). Seminář z biologie člověka: Náplň semináře zahrnuje učivo biologie člověka, přičemž větší důraz je kladen na podrobnější pochopení dějů probíhajících v lidském těle. Seminář navazuje na obsah předmětu výchova ke zdraví, je tedy určen zájemcům ze sedmého a osmého ročníku – především těm, kteří mají v úmyslu dále studovat medicínu. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka.
Časové vymezení předmětu
Časové vymezení předmětu biologie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta. Předmět výchova ke zdraví ze vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, do něhož je integrována část obsahové problematiky biologie člověka má časovou dotaci 1 hodina týdně v ročnících kvinta a sexta.
Biologie
ročník týdenní hodinová dotace biologie
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
Nadstavbový seminář biologie I + II (volitelný)
ročník týdenní hodinová dotace biologie I+II
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
100
Maturitní seminář z biologie
ročník týdenní hodinová dotace mat. biologie
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.
Organizace a formy realizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku biologie a chemie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, vycházky a exkurze do různých přírodních terénů, návštěvy muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v biologii jsou praktické činnosti (laboratorní práce, experimenty, poznávání a určování jednotlivých rostlinných i živočišných druhů aj.). Propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi je zažito a prohloubeno během vycházek do přírody a práce v terénu. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.
Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).
Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu biologie uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy, jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou
101
zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.
Postupy:
Kompetence k učení
Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se.
Kompetence k řešení problémů
Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „biologicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci.
Kompetence komunikativní
Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných biologických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp. rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům.
Kompetence sociální a personální
Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu,
102
schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie).
Kompetence občanská
Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o umělém oplodnění, interrupci, euthanasii, nebezpečí užívání drog, obecně o závislostech). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem.
Kompetence k podnikavosti
Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle – především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu.
Metody:
K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu biologie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, pozorování v živé přírodě, didaktické hry a mnohé další.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho
103
kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Hodnocení v biologii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
104
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[kvinta] žák:
Obecná
biologie
Odliší živé soustavy od neživých podle
jejich typických vlastností. Porovná
hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav
na Zemi.
Objasní stavbu a funkci strukturních složek
a životní projevy prokaryotních a
eukaryotních buněk.
Vysvětlí význam diferenciace a
specializace buněk pro mnohobuněčné
organismy.
Odvodí hierarchii recentních organismů ze
znalostí o jejich evoluci.
Živý organismus a neživá soustava.
Vznik a vývoj života a evoluce.
Buňka prokaryotní a eukaryotní – jejich
stavba a funkce.
Buňka – tkáně-orgány-orgánové soustavy-
organismus. Společenstva vyššího řádu.
Biologické vědy, taxonomie a
nomenklaura, taxony, druh, rod, čeleď, řád,
třída, kmen, říše, domény Archea,Prokarya,
Eukarya.
Tvorba posterů,
ppt, pojmová
mapa,
vyhledávání
informací z
různých
informačních
zdrojů.
Biologie virů Charakerizuje viry jako nebunečné
soustavy. Zhodnotí způsoby ochrany proti
virovým onemocněním a metody jejich
léčby. Zhodnotí pozitivní a negativní
význam virů.
Viry – stvaba, elikost, životní projevy,
rozdělení virů: DNA a RNA viry; virová
onemocnění, bakeriální viry (bakteriofágy),
živočišné viry, viry rostlin.
Tvorba posterů,
pojmová mapa,
diskuze nad
prevencí virových
nemocí zvláště
AIDS
Biologie člověka a
výchova ke zdraví –
virové choroby
Biologie
baktérií
Charakterizuje bakterie z ekologického,
zdravotnického a hospodářského hlediska.
Zhodnotí způsoby ochrany proti
bakteriálním chorobám a metody jejich
léčby.
Stavba a funkce baktérií, význam baktérií,
bakteriální nemoci člověka dle způsou
jejich přenosu. Sinice – stavba, význam a
systém.
Tvorba posterů,
referátů,
pojmová mapa.
LP – pozorování
sinic z „vodního
květu „ rybníka.
Biologie člověka a
výchova ke zdraví –
bakteriální nemoci
Biologie
rostlin:
rostlinná
buňka
rostlinná
pletiva
rostlinné
orgány
látkový a
energetický
metabolism
us
vodní režim
rostlin
růst a vývoj
rostlin
rozmnožová
ní rostlin
systém a
evoluce
rostlin
biologie hub
Popíše stavbu rostlinné buňky.
Popíše stavbu a funkci rostlinných pletiv.
Popíše stvabu a funkci orgánů rostlin.
Objasní a popíše funkci fotosyntézy a
dýchání. Popíše prvkové složení
rostlinného těla.
Popíše úlohu vody a její koloběh v
rostlinnách.
Vysvětlí vnitřní a vnější faktory růstu
rostlin. Popíše ontogenezi rostlin.
Objasní princip životních cyklů a způsoby
rozmnožování rostlin.
Porovná společné a rozdílné vlastnosti
stélkatých a cévnatých rostlin.
Pozná a pojmenuje (s možným využitím
informačních zdrojů) významné rostlinné
druhy a uvede jejich ekologické nároky.
Pozná a pojmenuje ( s možným využitím
informačních zdrojů) významné zástupce
hub a lišejníků.
Posoudí ekologický, zdravotnický a
hospodářský význam hub a lišejníků.
Stavba rostlinné buňky.
Pletiva a jejich rozdělení ( dělivá, krycí,
provětrávací a nasávací, vyměšovací,
vodivá,, zpevňovací, asimilační a zásobní.
Kořen, stonek, list a květ.
Fotosyntéza, dýchání. Minerální výživa
rosltin, heterotrofie u rostlin.
Význam vody pro rosliny. Vodní režim
rostliny – difúze, osmoza, kořenový vztlak,
transpirace.
Růst rostlin – vnitřní a vnější faktory růstu,
periodicita růstu. Celistvost rostlin,
ontogeneze rostlin, pohyby rostlin.
Pohlavní a nepohlavní rozmnožování
rostlin, rodozměny rostlin.
Klasifikace rostlin, botanická
nomenklatura, současné pojtí systému
rostlin.
Charakteristika řas, stélka a její typy.
Říše Chromista – znaky skupiny a
rozdělení.
Říše Rostliny- znak skupiny, systém-
ruduchy, zelené řasy, parožnatky,
mechorosty, Vyšší rostliny – charakteristika
skupiny a rozdělení (psilofytní rostliny,
kapra´dorosty/plavuně, přesličky,
kapradiny/. Semenné rostliny –
nahosemenné (cykasy, jinany, jehličnany) –
krytosemenné – magnoliopsida, rosopsida,
liliopsida.
Stavba funkce hub. Stavba a funkce
lišejníků.
ppt, tvorba
posterů,
pojmová mapa,
LP rostlinná
buňka
(pozorování
buněk suknice
cibule
kuchyňské)
LP pletiva rostlin
(parenchym,
kolenchym,
sklerenchym,
trichomy, stavba
pokožky listu,)
LP rostlinné
orgány
LP vegetativní
rozmnožování
rostlin ve třídě a
v domácnosti.
LP pozorování
Výživa – význam
kořene, stonku a listu
z hlediska výživy.
Chemie –
metabolismus
sacharidů, lipidů a
bílkovin. Biogenní
prvky – důkazy –
kvalitativní anylytická
chemie.
Chemie – difúze,
osmotický tlak.
VV – estetika řas,
mechorostů, palvuní,
přesliček, kapradin,
jehličnanů a
krytosemenných
rostlin. Morfologie
tvarů.
105
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
řas z akvária či
rybníku.
Pojmová mapa.
Ppt, pojmová
mapa, postery.
LP pozorování
lístku mechu
měříku. Esej
význam
mechorostů.
Určování
mechorostů,
plavuní,
přesliček a
kapradin.
Exkurze
botanická
zahrada.
Jehličnany –
určovací
praktikum
jehličnanů v
okolí školy.
Krytosemenné
určování rostlin,
botanická
vycházka do
Prokopského
údolí a
Radotínského
údolí – jarní
aspekt.
Určování hub a
lišejníků.
Chemie – rostlinné
jedy a jeich význam v
přípravě léčiv.
Sexta Žák:
Biologie
Protist
Biologie
živočichů
Charakterizuje protista z ekologického,
zdravotnického a hospodářského hlediska.
Charakterizuje hlavní taxony živočichů a
jeijich významné zástupce. Popíše evoluci
a adaptaci jednotlivých orgánových
soustav. Objasní principy základních
způsobů rozmnožování a vývoje živočichů.
Pozná a pojmenuje (s možným využití
informačních zdrojů) význmné živočišné
druhy a uvede jejich ekologické nároky.
Posoudí význam živočichů v přírodě a v
různých odvětvích lidské činnosti.
Charakterizuje pozitivní a negativní
působení živočišního druhu na lidskou
populaci.
Stavba a funkce a systém protist.
Živočišná buňka, tkáně a jejich rozdělení.
Embryogeneze, morfogeneze,
rozmnožování. Systéma evoluce živočichů
– houbovci, žahavci, žebernatky, ploštěnci,
hlísti, vířníci, kroužkovci, želvušky,
drápkovci, členovci (pavoukovci, korýši,
vzdušnicovci), měkkýši(plži, mlži,
hlavonožci, kelnatky), ostnokožci.
Strunatci pláštěnci, bezlebeční, kruhoústí,
paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci,
savci.
Tvorba ppt,
posterů,
pojmová mapa,
LP prvoci
senného nálevu,
ppt,, tvorba
posterů,
pojmová mapa,
demonstace
biologického
materiálu,
pitva škrkavky,
žížaly, hlemýždě,
kapra, virtuální
pitva mihule,
žraloka, žáby,
hada, želvy,
holuba, potkana.
Exkurze do
sbírek NM a
zoologické
zahrady.
Biologie člověka a
výchova ke zdraví –
nemoci, které
způsobují prvoci
(malárie, spavá
nemoc,
toxoplasmóza).
Biologie člověka a
výchova ke zdraví –
paraziti člověka
(tasemnice, motolice,
hlístice)
106
Charakteristika vyučovacího předmětu [Chemie]
Obsahové vymezení předmětu
Předmět chemie je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda, navazuje přitom na získané klíčové kompetence a znalosti žáků nižšího stupně gymnázia. Chemie úzce souvisí s dalšími předměty této vzdělávací oblasti (především s biologií a fyzikou), dále úzce souvisí s průřezovým tématem Environmentální výchova. Obsahem předmětu je obecná, anorganická a organická chemie se stručnými základy fyzikální chemie a biochemie. Další prohloubení klíčových kompetencí a znalostí poskytuje široká škála volitelných předmětů.
Koncepce volitelných předmětů
K předmětu chemie se pojí a úzce na něj navazují následující volitelné předměty: nadstavbový seminář – chemie I + II a maturitní seminář z chemie. Jejich cílem je poskytnout hlubší a ucelenější pohled na problematiku oboru a poskytnout žákům, kteří se o chemii zajímají, i četné mezioborové vazby, a to jak v pátém a šestém ročníku, tak i v posledních ročnících vyššího gymnázia. Charakteristika volitelných předmětů: Nadstavbový seminář chemie I + II: Je určen pro žáky se zájmem o prohloubení znalostí a kompetencí z chemie. Program předmětu se opakuje v dvouletých cyklech. Obsah učiva prvního roku je zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti anorganické chemie. Pokud jde o organizační formy, důraz je kladen mimo jiné také na laboratorní cvičení. Obsah učiva druhého roku je obdobným způsobem zaměřen na prohloubení vědomostí a dovedností z oblasti organické chemie. Obdobně i zde je důraz kladen na laboratorní cvičení z oblasti této problematiky. Maturitní seminář z chemie: Volitelný předmět je určen žákům sedmého a osmého ročníku, především těm, kteří chtějí z chemie maturovat a poté studovat chemii, další přírodovědné obory či medicínu na vysoké škole. Předmět svou náplní rozšiřuje a upevňuje klíčové kompetence a znalosti nabyté v nižších ročnících. Důraz je kladen na teoretické i praktické zvládnutí učiva chemie na středoškolské úrovni a nadstandardní schopnost orientace v dílčích oborech chemie. Učivo bude především zahrnovat problematiku biochemie a dále prohloubení dosavadních znalostí a kompetencí v obecné, fyzikální, anorganické i organické chemii. V rámci předmětu je hodnocena (v komisi) i případná ročníková práce (neměla by být ryze kompilačního charakteru).
Formy realizace a organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).
107
Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají školní třídy, ve většině případů třída specializovaná na výuku chemie a biologie. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující využívají i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: laboratorní práce na odborných pracovištích, exkurze (programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí, návštěvy chemických závodů, muzeí a dalších tematicky zaměřených expozic aj.), přednášky odborníků, výuka v učebně informatiky aj. Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Významnou složkou vzdělávacího procesu v chemii jsou praktické činnosti - laboratorní práce, experimenty – během nichž dochází k propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi. Důležitou roli ve skladbě organizačních forem hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.
Významnou složkou samostatné práce žáků je domácí příprava a četba a studium odborné literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).
Časové vymezení předmětu
Časové vymezení předmětu chemie je 2 hodiny týdně v ročnících kvinta a sexta.
Chemie
ročník týdenní hodinová dotace chemie
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
Nadstavbový seminář chemie I + II (volitelný)
ročník týdenní hodinová dotace chemie 1+2
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
108
Maturitní seminář z chemie
ročník týdenní hodinová dotace mat. chemie
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Nadstavbový seminář má časovou dotaci 2 hodiny týdně v kvintě i sextě, maturitní stejnou dotaci v septimě a oktávě.
Výchovné a vzdělávací strategie
Kompetence k učení
Učitel se snaží žáky kladně motivovat ke studiu biologie a ostatních přírodních věd, učí je vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů (odborná literatura, internet, televize aj.) a tyto zpracované informace dále prezentovat. Učitel vede žáky k samostatnosti při vytváření prezentací, referátů, posterů, v tomto procesu hraje pouze roli poradce. Žáci jsou tímto vedeni k nalezení vlastního stylu a technik učení. Učitel podporuje to, aby si žák nové dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky (otázky, diskuse, vzájemné hledání odpovědí, porovnávání s dosavadním poznáním, společné vyvozování a formulování závěrů). Učitel volí metody a aktivity napomáhající žákům v rozvíjení se schopnosti učit se.
Kompetence k řešení problémů
Učitel volí takové postupy, které žákům napomáhají rozpoznat problém, nabádá je k objasnění jeho podstaty (případně k rozčleňování zkoumaných problémů na dílčí a lépe uchopitelné podproblémy). Učitel učí žáky formulovat pracovní hypotézy, dále navrhování postupů a dílčích kroků vedoucích k jejich potvrzení (či vyvrácení), učí je „chemicky myslet“. Učitel vede žáky ke správnému výběru vhodných metod pro řešení problémů. Vedle analytického a kritického myšlení podporuje učitel u žáků i kreativní (tvořivé) myšlení, zapojení představivosti při práci.
Kompetence komunikativní
Učitel vede žáky k efektivnímu využívání dostupných prostředků komunikace – verbální i neverbální (včetně symbolických a grafických vyjádření různého typu. Učitel koriguje nedostatky při prezentaci výsledků práce jednotlivých žáků i pracovních týmů (referáty, prezentace, postery, výsledky laboratorních prací). Učitel se žáky procvičuje prostřednictvím probíraných chemických jevů či problémů z oboru schopnost vést dialog a diskusi, používat vhodnou argumentaci, podporuje skupinovou, týmovou i celotřídní komunikaci (většinou vystupuje v roli moderátora takové komunikace). Učitel dbá na správné vyjadřování žáků z hlediska odborného i jazykového resp.
109
rétorického (v oblasti mluveného i psaného slova). Seznamuje žáky s některými metodami zvládání trémy. Cílem učitelovy snahy je podnítit žáky k citlivé komunikaci (ve vztahu k partnerům v komunikaci), po formální i obsahové stránce věcné komunikaci (zvláště, pokud jde o některé sporné či nevyřešené problémy), zároveň však podporovat schopnost polemizovat (v názorové, nikoliv osobní, rovině). Učitel vede za využití problematiky přírodních věd žáky k tomu, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům.
Kompetence sociální a personální
Učitel podporuje častou spolupráci žáků v rámci skupin (rozdělení rolí dle zájmu, schopností, možností a potřeb), vede je k pečlivému společnému plánování pracovního postupu (laboratorní práce, skupinové vyučování). Učitel vede žáky k odpovědnému a promyšlenému stanovování pracovních cílů a priorit s ohledem na vlastní zájem, schopnosti aj. Učitel podněcuje žáky k tomu, aby se snažili zlepšovat i své méně rozvinuté dovednosti (jako jednotlivci i ve skupině). Učitel se snaží, aby žáci byli schopni odhadnout důsledky svého jednání a chování v různých životních situacích a aby své počínání korigovali podle nich. Učitel učí žáky vědomě pracovat s chybou, učí je sebereflexi. Učitel vede žáky k zodpovědnosti za místo, kde žije, vede je k spoluzodpovědnosti za „svoje“ životní prostředí a ochraně přírody, vede je k tomu, aby byli schopni a ochotni jít v tomto ohledu příkladem. Učitel usiluje o to, aby žáci mezi udržovali bezproblémové mezilidské vztahy (kamarádství, vzájemná úcta, tolerance, empatie).
Kompetence občanská
Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými zájmy osobními a zájmy širší skupiny, kam patří i zájmy veřejné (především při ochraně životního prostředí – někdo např. znečišťuje pole, zakládá černou skládku, vyhazuje chemický odpad – zaujímání postojů a aktivní ochrana). Učitel seznamuje žáky se zásadami udržitelného rozvoje, vštěpuje jim jeho význam, především v souvislosti s ochranou přírody a přírodního bohatství, kontrolou emisí chemických látek aj. Učitel učí žáky orientovat se v vědeckých, etických i právních otázkách ochrany přírody. Učitel za pomoci přírodovědné problematiky vede žáky k vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí (např. při diskusi o problematice jaderné energetiky, ozónové díry, znečišťování vody, půdy a vzduchu, nebezpečí plynoucích z drogové a jiných závislostí). Učitel se u žáků snaží podporovat jejich schopnost identifikovat předsudky, mylné představy a zaujímat vůči nim postoj. Učitel seznamuje žáky se zásadami první pomoci (teoreticky i prakticky) v propojení s učivem.
Kompetence k podnikavosti
Učitel vede žáky k zodpovědnému a cílevědomému rozhodování a dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření (zhodnocení vlastních osobnostních i odborných předpokladů, potřeb svých i společenských). Učitel vytváří prostor pro kladnou motivaci i „sebemotivaci“ žáků i v předmětech, které nepatří do okruhu jejich zájmů. Učitel učí žáky plánovat a projektově myslet, definovat pracovní priority a cíle –
110
především prostřednictvím projektové výuky a při práci v terénu.
Metody:
K naplňování jednotlivých kompetencí vyučující využívají v předmětu chemie (a souvisejících předmětech) řadu konkrétních metod práce, mezi něž patří např. přednáška, výklad, vysvětlování, dialog, dialog v kruhu, sokratovský dialog, evaluační metody (písemné testy aj.), vytváření a provádění prezentací (individuální i skupinové), heuristická metoda, beseda s odborníky, brainstorming, pojmová mapa, vrstevnické vyučování, experiment, laboratorní práce jako sled experimentů s komplexnějšími cíli, didaktické hry a mnohé další. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření pozitivního vztahu k chemii a k vysvětlování některých chemických jevů a problematik v ochraně přírody a využití chemie v běžné denní praxi (např. tenzory, léčiva, výbušniny apod.). Tyto metody by měly vést k zájmu o poznávání chemických jevů a zákonitostí, měly by vést k přemýšlení v intencích trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí doma i v okolí školy.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Hodnocení v chemii se odvíjí v prvé řadě od aktivity žáka, může si z nabízených úkolů vybírat ty více mu vyhovující. Pokud jde o evaluační postupy, významnou roli hraje písemné prověřování znalostí a kompetencí (písemné práce a testy), v oblasti verbální upřednostňujeme spíše samostatný projev žáků (po předchozí přípravě) v podobě prezentací posterů, prezentací za využití výpočetní techniky a referátů (minimálně jedna taková práce za pololetí). Pokud jde o skupinové práce a laboratorní práce, kritérii hodnocení jsou především: správnost, pečlivost, postup práce se všemi náležitostmi a aktivita při plnění zadání. Hodnocení by mělo především vyprovokovat sebereflexi žáků, uvědomění si vlastních slabin a rezerv a jejich odstraňování.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
111
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[kvinta] žák:
Obecná
chemie
Využívá odbornou terminologii při popisu
látek a vysvětlování chemických dějů.
Chemie jako věda.
Metody v chemii.
Soustavy látek a jejich složení.
Veličiny a výpočty v chemii.
Stavba atomu.
Periodická soustava chemických
prvků.
Chemická vazba a vlastnosti látek.
Tepelné změny při chemických
reakcích.
Rychlost chemických reakcí a
chemická rovnováha.
LP - metody
oddělování
látek a směsí
(filtrace,
destilace,
krystalizace,
sublimace).
Výpočty n Mr,
výpočty
z chemických
vzorců a rovnic,
skupinová
práce,
prezentace,
výklad,
demonstrační
pokusy příprav
anorganických
prvků a jejich
sloučenin.
LP – kvalitativní
analýza
Částicová a kvantová
fyzika, stavové veličiny.
Koloběh prvků
v životním prostředí.
Toxikologie prvků a
jejich sloučenin
v ochraně přírody
(biologie,
environmentální
výchova).
Elektrolýza - fyzika
Provádí chemické výpočty a uplatňuje je
při řešení praktických problémů.
Předvídá vlastnosti chemických prvků a
jejich chování v chemických procesech
na základě poznatků o periodické
soustavě prvků.
Využívá znalosti o částicové struktuře
látek a chemických vazbách k předvídání
některých fyzikálně chemických
vlastností látek a jejich chování
v chemických reakcích.
Anorganická
chemie
Využívá názvosloví anorganické chemie
při popisu sloučenin.
Vodík a jeho sloučeniny.
S – prvky a jejich sloučeniny.
p – prvky a jejich sloučeniny.
d a f prvky a jejich sloučeniny. Charakterizuje významné zástupce prvků
a jejich sloučenin, zhodnotí jejich
surovinové zdroje, využití v praxi a vliv na
životní prostředí.
Předvídá průběh typických reakcí
anorganických sloučenin.
Využívá znalostí základů kvalitativní a
kvantitativní analýzy k pochopení jejich
praktického významu v anorganické
chemii.
112
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[sexta] žák:
Organická
chemie
Zhodnotí vlastnosti atomu uhlíku
významné pro strukturu organických
sloučenin.
Uhlovodíky a jejich klasifikace
(alkany, alkeny, alkedieny, areny),
ropa, zemní plyn.
Deriváty uhlovodíků a jejich
klasifikace (halogenderiváty,
alkoholy, fenoly, ethery,
grignardovy sloučeniny,
karboxylové sloučeniny, funkční a
substituční deriváty karboxylových
kyselin, nitrosloučeniny, aminy).
Heterocykly, syntetické
makromolekulární látky .
Léčiva, pesticidy, barviva,
detergenty.
LP, příprava a
provedení
prezentace
(Ppt
prezentace,
tvorba
posterů aj.),
skupinová
práce,
prezentace,
výklad,
demonstrační
pokusy
příprav
organických
prvků a jejich
sloučenin.
Ropa a ochrana přírody,
skleníkový efekt a freony,
tenzidy a znečištění vody
– biologie, výchova ke
zdraví, environmentální
výchova
léčiva - biologie, výchova
ke zdraví
organická barviva –VV
výbušniny – fyzika,
(dějepis)
Aplikuje pravidla systematického
názvosloví organické chemie při popisu
sloučenin s možností užití triviálních
názvů.
Charakterizuje základní skupiny
organických sloučenin a jejich významné
zástupce, zhodnotí jejich surovinové
zdroje, využití v praxi a vliv na životní
prostředí.
Aplikuje znalosti o průběhu organických
reakcí na konkrétních případech.
Využívá znalosti základů kvalitativní a
kvantitativní analýzy k pochopení jejich
praktického významu v organické chemii.
Biochemie Objasní sturkturu a funkci sloučenin
nezbytných pro průběh důležitých
chemických procesů v organismech.
Charakterizuje základní metabolické
procesy a jejich průběh
Lipidy, sacharidy, proteiny,
nukleové kyseliny, enzymy,
vitamíny, hormony
113
Charakteristika vyučovacího předmětu Zeměpis
Obsahové vymezení předmětu
Vyučovací předmět zeměpis vychází obsahově ze vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“ a
ze vzdělávacího oboru zeměpis (geografie), velmi úzce však též jeho obsah souvisí
s obory vzdělávací oblasti Člověk a společnost, dá se označit za jakýsi mezní obor.
Předmět slouží studentům k nabývání klíčových kompetencí vymezených RVP GV, a to
prostřednictvím geograficky tematizovaného vyučovacího procesu.
Vzdělávání v předmětu zeměpis směřuje k:
hlubšímu porozumění zákonitostí přírodních a společenských procesů
respektování přírodních hodnot, lidských výtvorů a k podpoře ochrany životního prostředí
získávání a rozvíjení dovedností pracovat se zdroji geografických informací
rozvoji trvalého zájmu o poznávání místního regionu i regionů světa
aplikování geografických poznatků v praktickém životě
Kromě sociálních a přírodních věd předmět integruje znalosti a dovednosti získané
v jiných předmětech. Tímto způsobem přispívá k dosažení kompetencí vymezených
v průřezových tématech RVP GV, tzn. environmentální výchova, multikulturní výchova,
výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Mediální výchova a Výchova
demokratického občana. V rámci předmětu je nutné projít i určitým faktografickým
penzem, které navazuje a rozšiřuje znalosti a dovednosti osvojené v průběhu
předchozího studia. Žák si tak nadále osvojuje a rozšiřuje tzv. geografický pohled na
svět.
Koncepce volitelných předmětů
V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a
prohlubovat výuku zeměpisu (a též dějepisu) nadstavbový historicko-geografický
seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář ze zeměpisu
(je určen pro studenty septimy a oktávy, kteří projeví zájem o hlubší studium geografie a
pomůže jim tak i v přípravě na maturitní zkoušku ze zeměpisu, jednotlivá dílčí témata
budou rozvržena do dvou ročníků semináře). Výuku dále doplňují specializované
volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Politická geografie (tento
předmět by měl zájemcům z řad studentů představit zejména jednotlivé formy vlády,
volební systémy, ohniska napětí ve světě, ale i celkový globální pohled na současný svět,
jednotlivá dílčí témata budou rozvržena do dvou ročníků semináře, přehled vzdělávacího
114
obsahu je – kvůli zařazování aktuálních témat - součástí každoročně aktualizovaných
příloh švp), který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty –
jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně
aktualizovaných příloh švp.
Formy realizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové
organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do
dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).
Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní
metody (výběr doporučených metod):
frontální výuka s demonstračními pomůckami, obrazovým materiálem atd.
párová /skupinová práce s využitím map, pracovních listů, odborné literatury, časopisů atd.
metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)
vyučující experti
využití filmového (či zvukového) dokumentu
přednáška
beseda, diskuse (různé formy)
”hraní rolí”
brainstorming
myšlenková mapa
průzkum “veřejného” mínění (ankety)
esejistická metoda – úvaha
I. N. S. E. R T.
zeměpisné vycházky s pozorováním (pracovní listy)
projektové vyučování
115
Časové vymezení předmětu
Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.)
čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude
probíhat společná základní výuka týkající se geografické problematiky.
Hodinová dotace
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66
vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše
s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není
konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou
rezervou.
Organizace předmětu
Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy.
V případě některých specifických činností lze využít učebnu informatiky, která umožňuje
využití interaktivních aplikací. Doplňkem výuky je pak terénní výuka, návštěvy výstav,
projekcí a v neposlední řadě geografická exkurze. Ambicí by přitom měla být odborná
zeměpisná učebna, vybavená zeměpisnými pomůckami a odpovídající technikou.
Výchovné a vzdělávací strategie
Předmět slouží žákům k dosažení klíčových kompetencí RVPGV ve dvou rovinách.
V rovině přímé. Užití zvolených metod a forem vyučování s použitím vhodně
volených vyučovacích prostředků pomáhá žákovi k dosažení očekávaných klíčových
kompetencí „samo o sobě“, zařazené učivo je „pouze“ tématickým rámcem.
Takto dosahované cíle mají především charakter výchovný a výchovně-vzdělávací
resp. „osobnostně formační“.
V rovině nepřímé. K dosažení klíčové kompetence napomáhá především
naplňování cílů (resp. očekávaných výstupů) vzdělávacích oborů RVPG do
předmětu zahrnutých. Volené metody, formy a prostředky vyučování (jakož i
116
následná evaluace) mají funkci podpůrnou. Tímto způsobem se dosahují
především cíle vzdělávací.
Výsledkem práce učitele je vyučování, ve kterém žáci dosahují cílů vycházející z obou
principiálních rovin, a ve kterém tyto cíle nabývají reálné jednoty. Práce učitele spočívá
především v úloze obě zde uvedené roviny výchovných a vzdělávacích strategií tvořivě
skloubit v harmonický celek. Učitel přitom bere do úvahy současně:
Rámec RVPGV a ŠVP (i s jeho pozadím v geografických a pedagogických vědách a
společenské objednávce).
Psychologické a pedagogické charakteristiky konkrétní třídy, vnímané vždy jako
celek, i jako soubor tvořený konkrétními jedinci.
K realizaci výchovných a vzdělávacích strategií je na škole k dispozici zpětný projektor,
počítač s napojením na internet, datovým projektorem, ozvučením učebny, interaktivní
elektronickou tabulí a VHS. Je možné využívat sbírku hornin, map a atlasů a školní
knihovnu. Konkrétní volba výchovně-vzdělávací strategie je věcí učitele, který je za svou
výuku odpovědný. V předmětu Zeměpis se však většinou používají tyto metody, formy a
prostředky výuky (uvedené ve vztahu ke klíčovým kompetencím RVPGV):
Kompetence k učení
vyhledávání zdrojů informací (učebnice, odborná literatura, turistické průvodce,
populárně vědecké geografické časopisy, www stránky vědeckých institucí,
kartografické zdroje na papírových i elektronických médiích, fotografie,
statistické zdroje na www v českém i anglickém jazyce – data tabelovaná v
grafech a tématických mapách, návštěva muzea)
rozhodování o věrohodnosti informačního zdroje, zachování pravidel citačních
norem
práce s textem, atlasem, vypracování referátů
účast na soutěžích a olympiádách
Kompetence k řešení problému
využívání atlasu, čtení grafů, tabulek
schopnost argumentace, diskuse a obhajoby svých výroků
tvorba prezentací, plakátů
Kompetence komunikativní
používání geografické terminologie i pojmů z jiných vědních oborů
formulace a vyjádření svých myšlenek a názorů
souvislý, logický a kultivovaný projev
117
naslouchání a respektování názorů druhých
prezentace výsledků vlastní práce
účast na besedách s cestovateli a odborníky, v panelových diskusích atd.
Kompetence sociální a personální
spolupráce ve skupinách na základě domluvených pravidel, ochota pomoci
pocit zodpovědnosti za své jednání
respektování slušného chování, úcta k ostatním
hodnocení a sebehodnocení
Kompetence občanské
respektování názoru ostatních, schopnost uvědomit si svá práva i povinnosti
zodpovědné rozhodování se podle dané situace
pochopení nutné mezinárodní spolupráce při řešení globálních problémů společnosti
geografické poznatky žákům jako prostředek k porozumění politickému a
ekonomickému dění a k lepšímu zapojení do místní, regionální i celostátní politiky
zapojení se do činností místního regionu v zájmu trvale udržitelného rozvoje
Kompetence pracovní
zodpovědnost za splnění úkolů i termínů úkolů
samostatnost při práci, naplánování efektivní práce
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí předchozího pololetí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
118
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
KVINTA žák:
Země jako
vesmírné těleso
Popíše vznik vesmíru a
Sluneční soustavy. Rozliší
hlavní kategorie těles sluneční
soustavy, porovná planety
vnější a vnitřní co do stavby,
velikosti a vzdálenosti.
Používá terminologii a
poznatky planetologie.
Určí polohu místa na Zemi
zeměpisnými souřadnicemi.
Teorie velkého třesku,
elementární planetologie,
Keplerovy zákony. Tělesa
sluneční soustavy – Měsíc,
satelity, planetky, komety,
meteority.
Pohyby Země a jejích důsledky,
tvar Země, zeměpisné
souřadnice, časová pásma.
Práce se
zeměpisnými atlasy, mapou
hvězdné oblohy,
zemským globem, modely
sluneční
soustavy a stavby Země,
buzolou
Exkurze -
planetárium
Fy, Dě – astronomie,
vývoj názorů a kalendáře
Bi – střídání ročních
období
Ma – jednotky délky,
času, Ma - úhly,
souřadnice, poloměr,
průměr, výpočty na
kouli
Fy – slapové jevy
Základy
geografické
kartografie a
topografie
Používá atlasy, topografické
mapy (zejména turistické a
autoatlasy) a mapy s
tématickým obsahem.
Pracuje s elektronickými
mapami dostupnými na www.
Využívá jejich doplňkového
aparátu (legenda, zoom,
rejstřík atp.).
Určí základní kartografická
zobrazení, dbá zkreslení
vyplývající z jejich použití – u
map, snímků DPZ a
ortofotomap.
Převádí vzdálenosti podle
měřítka. Čte obecně
geografické a topografické
mapy s použitím znalostí
metod zobrazování polohopisu,
výškopisu a popisu.
Mapa.
Měřítko mapy.
Kartografická zobrazení. Druhy
map podle měřítek, obsahu,
počtu mapových listů,
hodnověrnosti.
Zobrazovací metody
polohopisu, výškopisu a
popisu, konstrukční prvky map.
Generalizace na mapách,
mentální mapa.
Práce s mapami
(topografické, tematické –
katastrální),
leteckými a družicovými
snímky, různými
typy atlasů
Zhotovení
vlastní mapy (náčrtek, schéma,
nákres)
Exkurze do mapové sbírky
PřF
Ma - délkové
jednotky, měřítko, nadmořská výška
Čj – glóbus
(skloňování), popis (názvosloví)
IVT – mapové editory,
www aplikace (GoogleEarth)
Vv - kompozice
mapy Dě – tematické mapy
Přírodní obraz
Země
Porovná na příkladech
mechanismy působení
endogenních a exogenních
procesů a jejich vliv na
utváření zemského povrchu a
na život lidí.
Geosféry, složky
fyzickogeografické sféry a
jejich rozložení na zemi.
Bi - ekologie
Litosféra
Porovná složení a strukturu
jednotlivých zemských sfér.
Objasní vliv jednotlivých
zemských sfér na vznik a
trvání života. Terminologicky
správně popíše jednotlivé sféry
a diskontinuity vnitřního
Seismický model Země,
geomagnetizmus. Složení
Země. Desková tektonika,
konvergentní (subdukce) a
divergentní rozhraní.
Bi - , stavba a složení
Země, geologie
– pohyb
kontinentů v čase
119
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Vulkanismus a
zemětřesení
složení Země.
Popíše princip tvorby
zemského magnetismu,
vyjmenuje jeho důsledky.
Se znalostí mechanismu
deskové tektoniky lokalizuje a
vysvětlí jevy na rozhraní
litosférických desek.
Uplatňuje principy deskové
tektoniky při vysvětlení
zemětřesení a vulkanismu.
Rozpozná a správně pojmenuje
tvary vulkanického reliéfu.
Lokalizuje nejvýraznější
vulkanické jevy světa.
Popíše a načrtne mechanizmus
vrásnění, zlomové činnosti.
Vyvodí důsledky přírodních
katastrof (zemětřesení,
tsunami, exploze vulkánu) pro
život lidí. Zvládá způsoby
chování při těchto katastrofách.
Vulkanismus a plutonismus.
Zemětřesení a tsunami.
Richterova stupnice. Tvary
oceánského dna.
Mechanismy orogeneze.
Vrásnění, zlomová činnost,
sopečná pohoří.
Atmosféra Objasní mechanismy globální
cirkulace atmosféry a její
důsledky pro vytváření
klimatických pásů.
Popíše procesy v atmosféře
tak, aby mohl vysvětlit jevy
každodenního počasí. Používá
meteorologickou terminologii
předpovědi počasí. Interpretuje
synoptickou situaci podle
synoptické mapy.
Rozlišuje úroveň makroklima-
mezoklima-místní klima-
mikroklima.
Uvede příčiny a důsledky
globálního oteplování,
mechanismus teplotních
inverzí a vznik kyselých dešťů.
Vymezí podle charakteristik
uváděných v
klimatodiagramech základní
klimatické pásy na zemi a
jejich genezi podle Aloisova
Objasní velký a malý oběh
vody.
Meteorologické prvky a jevy,
globální cirkulace,
atmosférické fronty.
Složení atmosféry, ozónová
vrstva.
Znečištění ovzduší, teplotní
inverze, kouřové vlečky
lokálních zdrojů.
Globální oteplování
Klimadiagram
Alisovova klimatická
klasifikace.
Vlastní
experinemt – měření teploty –
znázornění
grafem
Fy – jednotky,
vertikální stavba atmosféry, teplota,
tlak
Che – složení atmosféry
ZSV – vliv člověka na
znečištění ovzduší
120
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Hydrosféra Lokalizuje hlavní oceánské
proudy, jmenuje příčiny
znečištění oceánů a jejich
význam pro život lidí.
Přiřadí jezera ke genetickému
typu. Popíše mechanismus
působení řek jako
geomorfologického činitele a
jejich roli v horninovém i
hydrologickém cyklu.
Zhodnotí jednotlivé typy
antropogenních zásahů do
říčního koryta a jejich funkci v
krajině a ve vodním
hospodářství.
Rozlišuje podzemní prosté a
minerální vody.
Světový oceán, chemické a
fyzikální vlastnosti mořské
vody, znečištění světového
oceánu, vzestup hladiny
světovým oteplováním.
Dopravní a ekonomický
význam oceánu. El Niňo.
Geneze jezer a jejich funkce v
krajině, rybníky.
Řeky, znečištění řek, odpadní
vody, regulace řek, revitalizace
říčních toků.
Přehrady, jezy, zdymadla,
regulace a revitalizace vodních
toků.
Hydrogeologická klasifikace
pramenů, podzemní vody
prosté a minerální. Zásobování
obyvatelstva pitnou vodou.
Možnost exkurze
do ČHMÚ
Fy, Che – vlastnosti
vody, mořské vody
Bi – malý a velký
oběh vody
Pedosféra Rozliší hlavní půdní typy a
půdní druhy. Porovná význam
půdotvorných činitelů pro znik
půdy. Rozliší půdní profily
příslušných půdních typů,
stanoví rizika ohrožení půd –
eroze a degradace.
Půdní druhy a typy,
pedogeneze, změna půdního
profilu s nadmořskou výškou a
zem. šířkou. Ohrožení půdy -
eroze a degradace půd.
Bi – půdy
ZSV – hospodaření s
půdou
Biosféra Rozliší hlavní biomy světa.
Vysvětlí vzájemnou závislost
klimatu a biotické složky, vlivy
klimatu na hydrosféru a
odtokové režimy řek.
Tropické deštné lesy – biom,
půda, zmenšování rozlohy
vlivem zemědělství.
Savany
Pouště
Mediteránní vegetace
Lesy mírného pásu,
mimotropické stepi
Kras – azonální ekosystém –
vzájemná interakce všech
složek ekosystému.
Velehorská vegetace – glaciální
reliéf, výšková stupňovitost.
Tajga – periglaciální reliéf
Polární oblasti
Bi – fauna a flóra
jednotlivých biomů
Krajinná ekologie Používá a rozlišuje termíny
ekosystém, krajina, biom,
biocenóza, společenstvo,
populace. Popisuje vzájemné
vazby v toku látek a energií
mezi biotickým a abiotickým
prostředím. Posoudí činnost
Základní pojmy ekologie a
krajinné ekologie.
Právní zajištění ochrany
životního prostředí.
Mozaikovitá struktura krajiny,
Bi – ekologie
ZSV – právní normy; vliv člověka na ŽP
121
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
člověka na krajinu. významný krajinný prvek,
územní systém ekologické
stability.
Zdroje poškozování životního
prostředí, limity využití krajiny.
Obyvatelstvo
světa Rozliší přírodní faktory
příznivé a nepříznivé pro
osídlení. Lokalizuje na mapách
vhodné oblasti pro vyšší
koncentraci obyvatelstva.
Graficky znázorní vývoj počtu
lidstva, kvalifikovaně vysloví
prognózu vývoje počtu
obyvatel do budoucna.
Analyzuje demografická data.
Porovná demografické
charakteristiky různých skupin
obyvatelstva na Zemi.
Z demografických ukazatelů
určuje fázi demografické
revoluce u různých skupin
obyvatelstva Země.
Rozliší a pojmenuje hlavní
rasové, jazykové a náboženské
skupiny obyvatelstva.
Zařazuje významné světové a
evropské jazyky do
jazykových rodin.
Rozlišuje náboženství na
monoteistická a polyteistická.
Vymezí směry jejich šíření a
oblasti jejich rozšíření. Uvede
základní prvky příznačné pro
jejich vyznavače.
Objasní příčiny rozdílného
vývoje sídelní sítě i vnitřní
struktury sídel v různých
částech světa, dokáže zobecnit
jejich základní charakteristiky.
Hustota zalidnění Struktura
obyvatelstva v různých částech
světa. Reprodukční chování
obyvatelstva a jeho vyjádření
pomocí základních
demografických dat –
ukazatele, hrubé míry a indexy.
Klasifikace demografického
chování skupin obyvatelstva –
zobrazení věkovými
pyramidami. Demografická
revoluce, její fáze, odlišnost
průběhu v různých částech
světa, nerovnoměrnost jejího
průběhu.
Hlavní rasové skupiny, míšenci.
Vymezení národů, etnik,
etnických skupin a nářečí.
Jazyky, jazykové rodiny a
skupiny. Nejrozšířenější jazyky
světa. Systémy písma –
problémy s překladem a
přepisem geografických názvů.
Náboženské systémy, jejich
klasifikace oblasti vlivu.
Proces urbanizace,
suburbanizace, deurbanizace,
další urbanizační procesy,
nejdůležitější teoretické modely
sídelní sítě (Christallerova
teorie).
Dě – populační růst, demografická
revoluce, urbanizace
Ma – statistické
ukazatele, rozbor grafů, kartogramů,
hustota zalidnění
Bi – rasy, etnika
Čj – jazykové rodiny
ZSV – světová
náboženství
Světové
hospodářství –
zemědělství,
průmysl, doprava,
služby
Rozlišuje rozdílné faktory
ovlivňující vývoj světového
hospodářství v minulosti a v
současnosti, proměny ve
struktuře.
Identifikuje základní
kvalitativní a kvantitativní
rozdíly mezi jádrem a periférií.
S pomocí map a dalších
datových zdrojů určí
nejdůležitější jádrové a
Charakteristika historického
vývoje světového hospodářství,
základní tendence vývoje.
Struktura hospodářství, rozdíly
mezi jednotlivými
makroregiony. Jádro a periferie.
Světová spotřeba potravin, typy
zemědělství v různých částech
světa, problém hladu a
podvýživy.
Lokalizační faktory průmyslu.
Dě, ZSV – hospodářské dějiny –
vývoj zemědělství,
průmyslová revoluce, ekonomické teorie
Bi, Che – obnovitelné,
neobnovitelné zdroje a jejich využití
Fy - elektrárny
122
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
periferní oblasti současnosti.
Rozlišuje jednotlivé typy
zemědělství. Dokáže vysvětlit
tzv. bludný kruh podvýživy.
Objasní sektorovou a
odvětvovou strukturu
hospodářství.
Lokalizuje nejdůležitější
surovinové oblasti světa.
Kvalifikovaně předpovídá
možnosti využití energetických
zdrojů do budoucna a nutné
změny ve struktuře využívání.
Nejdůležitější průmyslové
oblasti světa, jejich
charakteristika, struktura
průmyslové výroby, rozdíly v
podílu jednotlivých
průmyslových odvětví v
různých částech světa.
Nejdůležitější surovinové a
energetické zdroje současného
světa, oblasti jejich těžby,
možnosti využití.
Obnovitelné zdroje – různé
podoby, možnosti využití v
různých částech světa,
ekonomické klady i zápory
využívání obnovitelných
zdrojů.
Mezinárodní
integrační
uskupení
Evropská unie
Rozlišuje integrace
hospodářské, vojenské a
politické.
Odlišuje vládní a nevládní
organizace.
Aplikuje princip subsidiarity
na realitu EU, odliší oblasti
života normované EU,
národním státem, regionem a
obcí. O změnách a o vývoji EU
rozhoduje občansky
odpovědně, kvalifikovaně, se
znalostí věci.
Přehled politických,
hospodářských a vojenských
integračních uskupení ve světě.
Nevládní organizace.
Geneze EU, orgány EU,
rozhodovací proces v EU.
Dě – souvislosti hist.
vývoje ve 20. století,
vznik a vývoj evropské integrace
SEXTA žák:
Česká republika Geografická
poloha, hranice
Česka
Hodnotí a porovnává polohu
Česka. Rozlišuje a popisuje
matematickou,
fyzickogeografickou a
socioekonomickou polohu
Česka. Vyvodí z ní přednosti
v souvislosti s členstvím v EU.
Popíše průběh hranic Česka ve
vztahu k přírodním celkům a
okolním státům.
Geografická poloha, hranice
Česka
metoda výkladová
(informační)
práce s mapou (topografické i
tematické),
slepou mapou, globem
problémové
metody, osvojení učiva skrz řešení
problémů
seminární práce
zadávané jako dlouhodobé
problémové
samostatné
Ma – porovnávání rozlohy
Dě – vývoj hranic
našeho státního území
Bi – geologická
stavba
Fy – atmosférické
prvky
Územní vývoj
Česka
Popisuje základní historické
mezníky územního vývoje. Územní vývoj Česka
Bi – půdy, biota, ochrana přírody
Vývoj krajiny Rozlišuje základní krajinné Geomorfologické členění
123
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Česka typy v Česku. Na mapách
lokalizuje nejvýznamnější
orografické jednotky a přírodní
zajímavosti v Česku
písemné práce, nebo ppt
prezentace žáků
skupinová práce (skupiny mohou
být proměnlivé i
stálé, skupiny – různě početné,
možnost
kombinace skupin a
individuálních
zadání)
využití
filmového (či
zvukového)
dokumentu
metoda
reproduktivní
(procvičování, aplikace učiva)
vysvětlování
přednáška
beseda, diskuse
(různé formy)
”hraní rolí”
práce s odbornou publikací (po
stránce obsahové
i “technické”)
brainstorming
„pětilístek“ a
„diamant“
myšlenková
mapa
metoda expertních
skupin
kmen a kořeny
průzkum “veřejného”
mínění (ankety
s historickou tématikou)
esejistická
metoda – úvaha
I. N. S. E. R T.
Ma – hustota zalidnění, vývoj,
grafy
Bi - vliv přírodních poměrů na osídlení,
vliv osídlení na
krajinu Dě - vznik prvních
měst, vývoj
urbanizace
Klima Česka Charakterizuje podnebné
oblasti Česka v závislosti na
reliéfu. Z této znalosti
odvozuje příčiny rozdílů
klimatu v jednotlivých
regionech Česka.
Podnebí Česka
Ch – využití
nerostných surovin,
chemický průmysl, petrochemie
Dě – historie průmyslu
Che – nerostné
suroviny
Fy – elektrárny Hydrologické
poměry Česka
Na slepé mapě identifikuje
významné české řeky, popíše
jejich tok ve vztahu
k největším městům a
horopisným celkům na jejich
toku.
Lokalizuje rybniční oblasti a
významné přehradní nádrže
Česka a uvede jaké funkce plní
rybníky a jaké přehradní
nádrže.
Vodstvo Česka
ZSV – politický systém ČR
Dě – historie regionů,
významné kulturní památky
Ma – práce s daty za
region, grafy Čj– nářečí,
významné osobnosti Půdy a biosféra
Česka
Rozlišuje základní půdní typy
a půdní druhy. Půdy Česka, půdní typy a půdní
druhy. Dě – historické vazby
Česka, resp. Československa Ochrana
životního
prostředí v Česku
Rozlišuje stupeň ekologické
zachovalosti běžných
ekosystémů v Česku.
Rozlišuje velkoplošná a
maloplošná chráněná území
v Česku, uvádí jejich příklady.
Orientuje se v základní
problematice ochrany přírody
Ochrana životního prostředí
v Česku.
Chráněná území Česka.
Problémy ochrany přírodního
prostředí v Česku.
Bi – vliv přírodních
podmínek na osídlení
Dě – vznik států v
minulosti, vývoj
počtu států, historické souvislosti
Dě – nejstarší osídlené
oblasti, historický
vývoj regionů urbanizace, význam
objevných plaveb
Ma - čtení a
znízorňování pomocí
grafů a map, porovnávání
rozdílností
makroregionů světa na základě
statistických dat
Bi – přírovní
podmínky, endemité
ZSV – různé životní
styly
Obyvatelstvo
Česka
Posoudí aktuální trendy
demografického vývoje
obyvatelstva v Česku, zhodnotí
rozmístění obyvatelstva ČR
v souvislosti s přírodními
podmínkami a historickým
vývojem.
Uvede příklady sociálních
vlivů tvořících problematiku
jednotlivých menšin na našem
území. Zhodnotí míru
religionizity obyvatelstva a její
rozdíly podle regionů Česka.
Vývoj počtu obyvatel Česka.
Demografická charakteristika
obyvatelstva, minority,
religionizita v Česku
124
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Urbanizace,
sídelní struktura v
Česku
Klasifikuje sídla v Česku podle
velikosti.
Vysvětlí pojmy urbanizace,
suburbanizace a jejich
historické a hospodářské
pozadí v Česku.
Rozlišuje jádrové a periferní
oblasti v Česku, vyjmenuje
některé důležité podmínky
regionálního rozvoje.
Vývoj osídlení na území Česka,
procesy urbanizace a
suburbanizace.
Jádrové a periferní oblasti.
Čj – základní
konverzační témata,
pozdrav v cizích jazycích, zdroj
informací,
mezinárodní a česká forma názvosloví,
jižní Afrika x Jižní
Afrika
Aj – rozdílnosti
v angličtině
Che, Fy – mořské
proudy, znečištění oceánu
Hospodářství
Česka – vývoj a
problémy,
zemědělství,
průmysl, doprava,
služby a cestovní
ruch
Popíše vývoj českého
hospodářství v průběhu 20.
století, vysvětlí pojmy
znárodnění, restituce,
privatizace.
Posuzuje a odvozuje vhodnost
zemědělské výroby vzhledem
k fyzickogeografickým
podmínkám.
Vývoj a problémy českého
hospodářství
Zemědělství Česka
Vývoj a současný stav českého
průmyslu a energetiky
Vývoj služeb a cestovního
ruchu v Česku
Doprava v Česku
Územněsprávní
členění Česka
Rozlišuje základní kategorie
územně-správního členění
Česka.
Státní správa, samospráva a
jejich úrovně v Česku
Hlavní město
Praha
Odlišuje výjimečné postavení
Prahy vůči ostatním sídlům
regionům – správní úřady,
kultura, doprava, hospodářský
význam metropole.
Orientuje se ve správním
členění města.
Hl. m. Praha – historické,
kulturní, hospodářské, správní
centrum Česka.
Administrativní členění,
magistrát, daná městská část.
Regiony Česka Komplexně srovná jednotlivé
regiony Česka.
Charakterizuje přírodní a
hospodářské poměry
jednotlivých krajů Česka,
uvede významná města a cíle
cestovního ruchu v regionech.
Objasní rozdíly mezi správním
regionem, kulturním regionem
a historickou oblastí.
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Kraj Vysočina
Jihomoravský kraj
Zlínský kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
125
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Mezinárodní
integrace a
zahraniční vztahy
ČR
Uvede příklady účasti a
působnosti Česka v
mezinárodních a nadnárodních
institucích, organizacích a
integracích států, zhodnotí
jejich zaměření a význam.
Mezinárodní integrace a
zahraniční vztahy ČR
126
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Regiony světa –
Evropa
Střední Evropa
Severní Evropa
Západní Evropa
Jižní Evropa
Jihovýchodní
Evropa (Balkán)
Pobaltské státy
Východní Evropa
Určí hranici mezi Evropou a
Asií. Srovná Evropu s
ostatními světadíly a vyvodí
historické, náboženské,
kulturní a sociální odlišnosti.
Podle mapy vyhodnotí
členitost pobřeží, rozliší
významné prvky pobřeží.
Rozliší hlavní tvary povrchu,
objasní vznik nejvyššího
pohoří Evropy.
Dokáže rozlišit základní
podnebné oblasti. Zná příklady
místních větrů. Vysvětlí co
ovlivňuje počasí v Evropě
během roku. Uvádí příklady
využití vodních toků. Zná
původ většiny jezer v Evropě.
Dokáže odůvodnit výskyt
přírodních krajin. Uvede
typické zástupce fauny a flóry.
Vysvětlí současné rozmístění
obyvatelstva, Na mapě umí
vyhledat oblasti s největšími
koncentracemi obyvatel a
uvést důvody proč tomu tak je.
Umí vysvětlit tvrzení, že
„Evropa stárne“ a přitom jako
důkazy použít některé
demografické
ukazatele celé Evropy,
případně vybraných států.
Rozlišuje jednotlivé směry v
křesťanství.
Umí jmenovat hlavní orgány
Evropské unie a jejich funkci.
Ukázat na mapě členské státy.
Dokáže formulovat základní
principy sjednocování Evropy.
Dokáže formulovat hlavní
význam sjednocování Evropy.
Formuluje základní
geografické rysy regionu. Za
pomoci map v atlase popíše
přírodní podmínky, rozmístění
obyvatelstva i zaměření
hospodářství států v regionu.
Ukáže na mapě a
charakterizuje
vybrané objekty. Přiměřeně
hodnotí kulturní, společenské,
politické a hospodářské
poměry, zvláštnosti. Umí na
mapě ukázat významné
objekty a turistické cíle.
Fyzická geografie Evropy -
vymezení, hranice, povrch,
vodstvo, klima, biota
Obyvatelstvo Evropy
Politická mapa Evropy
Evropská unie
Jednotlivé regiony a státy
Evropy
127
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Regiony světa Asie
Severní Amerika
Latinská Amerika
Afrika
Austrálie a
oceánie
Polární oblasti
Světový oceán
Rozlišuje přírodní a
socioekonomické atributy jako
kritéria pro vymezení a
ohraničení jednotlivých
makroregionů.
Umí vyjmenovat, ukázat na
mapě a porovnat základní
prvky horizontální a vertikální
členitosti, vodstva, klimatu a
biomů daného makroregionu.
Hodnotí polohu a členění
makroregionu z hlediska
fyzickogeografického,
socioekonomického,
politického a náboženského.
Pomocí geografické
terminologie popíše na
příkladu vybraných
modelových států specifické
znaky daných regionů.
Zhodnotí hospodářskou
vyspělost makroregionu,
lokalizuje hlavní surovinové a
energetické zdroje.
Srovná vzájemné postavená
světových makroregionů a určí
jejich rozvojová jádra a
periferní oblasti.
Na základě znalosti přírodních
podmínek vysvětlí
nerovnoměrné rozmístění
obyvatelstva.
Označí kolébky světových
civilizací, uvede jejich přínos a
zhodnotí jejich současné
postavení.
Uvede potenciální ohniska
napětí ve světě a vysvětlí
příčiny jejich nestability.
Lokalizuje na mapě oceány,
jejich okrajová moře. Posoudí
obecný význam a hospodářské
využití oceánů, stav a aktuální
problémy životního prostředí
světových oceánů.
Asijské Rusko
Střední Asie
Jihozápadní Asie
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Východní Asie
Kanada, USA
Střední Amerika – Mexiko,
Panamská oblast, Karibik
Jižní Amerika – Brazílie,
Laplatské státy, Andské státy
Severní Afrika
Subsaharská Afrika, JAR
Australský svaz, Nový Zéland
Antarktida, Arktida
Problematika světových oceánů
a moří
128
Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní zeměpis – volitelný seminář]
Obsahové vymezení předmětu
Volitelný seminář Maturitní zeměpis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a příroda” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Zeměpis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě). Maturitní zeměpis dále souvisí s jednotlivými obory vzdělávací oblasti člověk a příroda, ale rovněž s obory vzdělávací oblasti člověk a společnost. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní zeměpis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.
Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti geografie, umožnit žákům, aby
alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence).
Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.
Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Zeměpis.
Formy realizace předmětu, Organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).
Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním zeměpisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou ze zeměpisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích.
129
Časové vymezení předmětu
Předmět Maturitní zeměpis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.
Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní zeměpis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Profilová maturitní zkouška ze zeměpisu bude prováděna formou ústní zkoušky
Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – první z nich představují základní okruhy z planetární, fyzické, sociální a regionální geografie, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v globálním kontextu.
Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).
130
ČLOVĚK A SPOLEČNOST
Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV
Předmět Základy společenských věd navazuje na stejnojmenný předmět vyučovaný v rámci nižšího gymnázia. Na vyšším stupni gymnázia je předmět složen ze základů jednotlivých společenskovědních oborů (psychologie, sociologie, ekonomie, právo, politologie, filozofie a etika). Jejich charakteristiky jsou obsahem následujících subkapitol.
Časové vymezení předmětu (celkové) ZSV
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 2
sexta 2
septima 2
oktáva -
Maturitní semináře ZSV
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Charakter profilové maturitní zkoušky
Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí. Jedním ze základních cílů naší školy je umožnit co největší profilaci studentů. Tomuto odpovídá i charakter profilové zkoušky ze ZSV. Maturanti mohou volit mezi jednooborovou a dvouoborovou (průřezovou) variantou zkoušky. Možné kombinace a specifikace jsou uvedeny níže: Jednooborová maturitní zkouška (obory):
Filozofie Psychologie Sociologie Ekonomie Právo Politologie
V případě, že student zvolí jednooborovou maturitní zkoušku, zodpovídá otázku, která vychází pouze ze zvoleného oboru podle pravidel stanovených zkoušejícím. Součástí jednooborové maturitní zkoušky může být předložení maturitní práce, seznamu prostudované odborné literatury apod. podle kritérií předem stanovených v rámci jednotlivých oborů.
131
Průřezová (dvouoborová) maturitní zkouška (možné oborové kombinace):
Psychologie/sociologie
Psychologie/filozofie
Sociologie/filozofie
Ekonomie/právo
Ekonomie/politologie
Filozofie/politologie
Politologie/právo
Politologie/sociologie
Sociologie/ekonomie
V případě, že student zvolí průřezovou maturitní zkoušku, vybírá z jedné z výše uvedených kombinací. Pro každou kombinaci existuje speciální seznam maturitních témat, která prověřují zejména celkovou humanitní a společenskovědní orientaci studenta v rámci oborů kombinace.
132
Charakteristika vyučovacího předmětu
ZSV - psychologie
Obsahové vymezení předmětu Předmět vychází z tematického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Člověk jako jedinec a Člověk ve společnosti. Zprostředkovává studentům základní poznatky o psychologii jako vědě, o vybraných psychologických disciplínách, o psychických procesech a významných psychologických školách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí:
ze specializovaných psychologických disciplín (příklad: psychologie práce; základy psychopatologie; mentální hygiena...)
z aplikovaných psychologických disciplín (příklad: úvod do arteterapie; kurz sebepoznání; zvládání stresových situací...)
z teoretické platformy jednotlivých škol (příklad: úvod do psychoanalýzy, kognitivně-behaviorální terapie, transpersonální psychologie...)
z věd a oborů, které se běžně na střední škole nevyučují (příklad: úvod do speciální pedagogiky, vědy o výchově a vzdělávání, úvod do (různého, adekvátně zaměřeného) poradenství...)
Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky ze základní psychologické terminologie, psychologie osobnosti, psychologických procesech, biologických a sociálních základech psychiky, základy sociální psychologie, psychopatologie a mentální hygieny. Studenti by se rovněž měli seznámit s myšlenkami významných psychologických směrů a škol.
Časové vymezení předmětu První pololetí pátého ročníku vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden
Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.
Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Je žádoucí zařazovat psychologické hry a hry na rozvoj sociálních dovedností.
Výchovné a vzdělávací strategie Vzhledem k povaze psychologie je důležitý nejen způsob vedení výuky a forma vyučovacích bloků (je zřejmé, že žák rozvíjí komunikativní kompetenci v diskuzi se spolužáky nebo při prezentaci referátu), ale i obsah, který nezřídka otevírá témata, na nichž rozvoj klíčových kompetencí stojí.
133
Kompetence
Kompetence k učení – je rozvíjena zejména tématy vážícími se k učení jako psychologickému procesu a k tématům mentální hygieny. Studenti mohou své metakognitivní strategie konfrontovat s teoretickými poznatky z hodin a příslušně je upravit, aby dosáhli vyšší efektivity.
Kompetence k řešení problémů – témata týkající se mentální hygieny přispívají k osvojení poznatků, které studentům umožní lépe zvládat psychickou zátěž. To jim umožní lépe zvládat problematické situace. Psychologie jako věda obecně učí specifickému pohledu na sebe i okolní svět, což může studentům přinést větší klid a vyrovnanost.
Kompetence komunikativní – v rámci výkladu o myšlení a řeči mohou být probrána témata týkající se teorie komunikace. Kapitoly věnované emocím a sociální psychologii zase pomohou v umění vést konstruktivní dialog bez nežádoucího emocionálního zabarvení. Studenti se seznámí i se základy nonverbální komunikace.
Kompetence občanská – studenti pochopí podstatu a význam, jaký má pro jedince skupina v níž se pohybuje. Pochopí mechanismy, jimiž jsou jedinci zprostředkovávány hodnoty dané skupiny a může tak lépe odolávat tlakům, které jsou v rozporu s ideály občanské společnosti, a které na něj mohou být vyvíjeny specifickými skupinami. Témata sociální psychologie obecně přispívají k rozvoji této kompetence.
Kompetence k podnikavosti – žáci si v kapitolách věnovaných vývoji sebepojetí a sebehodnocení osvojí znalosti týkající se důvěry v sebe sama. Tato důvěra jim pak dopomůže k činorodosti a víře ve vlastní síly. Důležitá je zde samozřejmě i mentální hygiena.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž obsahem by měly být zejména témata rozšiřující látku. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na procentuální škále od 0-100 b. podle míry zvládnutí dané problematiky.
134
Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Kvinta žák:
Člověk jako
jedinec
Žáci by po absolvování předmětu
„Člověk jako jedinec“ měli být
schopni charakterizovat psychologii
jako vědu a stručně nastínit její vývoj.
Dále by se měli orientovat ve
vybraných oborech vývojové
psychologie, psychologie osobnosti,
sociální psychologie a pedagogické
psychologie. Měli by být schopni
aplikovat do praktického života
některé poznatky z psychohygieny a
obecně chápat fungování lidské
psychiky.
Úvod do psychologie – základní
terminologie, psychologie jako
věda ve vztahu k ostatním
disciplínám, význam psychologie.
Psychologické školy a směry –
strukturalismus, funkcionalismus,
behaviorismus, psychoanalýza,
humanistická psychologie,
neobehaviorismus, celostní
psychologie, kognitivní
psychologie.
Biologické základy psychiky,
vědomí, vnímání, učení, paměť,
myšlení, motivace, emoce,
osobnost, stres, základy
psychohygieny
Základy sociální psychologie –
socializace, význam rodiny,
klasifikace skupin, vliv společnosti
na psychiku jedince.
Základy vývojové psychologie –
jednotlivé etapy vývoje jedince a
jejich duševní a sociální kontext.
Základy psychopatologie – poruchy
osobnosti a jednotlivých duševních
procesů.
Výklad,
práce ve
skupině,
diskuse,
brainstormin
g, eseje
Vztahy především
s ostatními předměty
vzdělávací oblasti „Člověk
a společnost“, především
s předmětem “Člověk a
společnost“. Dále se
vzdělávací oblastí „Člověk
a příroda“, předmět
„Biologie“ (biologie
člověka)
135
Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - sociologie
Obsahové vymezení předmětu
Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Člověk ve společnosti“ a „Občan ve státě“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z:
Příbuzných nevyučovaných oborů (např.: kulturní antropologie, sociální antropologie, metodologie sociologických výzkumů...)
Témat, která jsou probírána na hodinách (např.: sociologie náboženství, sociální patologie, sociologie edukace...)
Z přípravy na maturitní zkoušku – maturitní seminář
Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán je zaměřen na základní znalosti makrosociologie, mikrosociologie a metodologie sociologických výzkumů.
Časové vymezení předmětu 2. pololetí (kvinta) 2 vyučovací hodiny/týden
Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.
Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.
Výchovné a vzdělávací strategie Předmět zprostředkovává studentům základní znalosti ze sociologie. Na základě těchto znalostí mohou vypracovávat projekty a konkrétní práce sociologického zaměření. Každá taková práce, obzvláště konkrétní sociologické šetření, obzvláště rozvíjí některé klíčové kompetence.
Kompetence
Kompetence k učení: Sociologie je do praxe snadno aplikovatelný obor. Vyučující může studentům ozřejmovat příslušné sociologické pojmy prostřednictvím konkrétních příkladů a tak rozvíjet jejich schopnost aplikovat naučenou látku do praxe.
136
Kompetence k řešení problémů: Sociologické problémy jsou specifického charakteru. Při hraní didaktických her zaměřených sociologicky, vyvstávají specifické problémové situace, díky kterým si studenti mohou osvojit zcela nový způsob uvažování a přístupu k problémům.
Kompetence komunikativní: Problém komunikace se dotýká mnoha oblastí sociologie. Studenti se naučí chápat nejen teorii komunikace ze sociologického hlediska, ale také chápat mechanismy předávání informací v rámci celé společnosti. Předmět rozvíjí i jejich vlastní schopnost komunikace, neboť možné didaktické hry jsou založeny především na schopnosti diskuze a prezentace svých myšlenek.
Kompetence sociální a personální: K osobnímu rozvoji žáků přispějí jednak témata týkající skupin a socializace, dále témata, která ukazují některé sociální problémy (rasismus, xenofobie...) jako důsledek nedostatečné tolerance ve společnosti. Žáci pochopí širší kontext a důsledky určitého jednání.
Kompetence občanská: Znalosti o společnosti, které předmět rozvíjí, umožňují studentům snáze pochopit pojem moci, společenského statutu a pozice v kontextu občanské společnosti.
Kompetence k podnikavosti: Předmět rozvíjí znalosti o úloze vzdělání ve společnosti. Díky tomu se žáci mohou lépe rozhodovat o své budoucí kariéře. Témata týkající se multikulturality je mohou stimulovat ke studiu a budoucímu působení v zahraničí.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální sociologické otázky. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra). Hodnotí se na bodové škále od 0-100 podle míry zvládnutí dané problematiky.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.
137
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
[ročník] žák:
Člověk ve společnosti; Občan ve státě
Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní sociologické terminologii, chápe obecné principy a mechanismy fungování společnosti. Rozumí základním sociálním problémům.
Základní terminologie, mikrosociologie, vývoj názorů na společnost, makrosociologie, sociální procesy a fenomény, sociální deviace a patologie
Přednáška, řízená diskuze, brainstorming, skupinové vyučování, didaktické hry
Dějepis: Proměny společnosti v průběhu dějin.
Psychologie: témata týkající se sociální psychologie
Ekonomie: Teorie propojující ekonomii se sociologií (teorie K. Marxe)
Politologie: Témata týkající se řízení společnosti
Filozofie: Úvahy o společnosti antických a osvíceneckých autorů.
Zeměpis: Témata týkající se demografie a sídel
138
Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - ekonomie
Obsahové vymezení předmětu Předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a svět práce a vychází z části Trh práce a profesní volba; Tržní ekonomika; Národní hospodářství a úloha státu v ekonomice, Finance. Zprostředkovává studentům základní znalosti ekonomie a ekonomiky.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí:
z konkrétních podtémat ekonomie jako vědy (příklad: Mikroekonomie, makroekonomie, hospodářská politika...)
z oborů s ekonomií souvisejících (příklad: Základy účetnictví, teorie organizace a řízení, řízení lidských zdrojů...)
Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z obecného úvodu do ekonomického myšlení, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a sociologicko-ekonomických teorií (v tomto pořadí). Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.
Časové vymezení předmětu
První pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden
Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.
Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Ekonomie umožňuje dobrou práci s běžným denním tiskem, jehož občasné využití poslouží ke zpestření výuky.
Výchovné a vzdělávací strategie
Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Zaměření předmětu je teoretické, přesto však aktuální a učitel by měl čas od času užívat ve výuce článků z odborných periodik.
Kompetence
Předmět rozvíjí všechny klíčové kompetence. Současná tržní ekonomika a podnikatelské prostředí klade nároky alespoň na základní teoretickou připravenost z ekonomie na každého občana.
Kompetence k učení - je rozvíjena samotným předmětem. Díky specifické provázanosti společenskovědních otázek a matematiky mají studenti příležitost rozvíjet metakognitivní strategie zcela odlišného typu, než u většiny jiných předmětů.
139
Kompetence k řešení problémů – ekonomie přináší mnoho otázek, na které existují rozdílné názory i ve své zjednodušené školní verzi. Studenti si díky poznání odlišných postojů, směrů a teorií mohou udělat své vlastní názory, nahlédnout, z čeho vycházejí a z čeho vycházejí zastánci opačných stanovisek.
Kompetence komunikativní – studenti narazí během ekonomie na mnoho témat, která dávají možnost k diskuzi a tudíž rozvíjení komunikativních kompetencí. Jedná se zejména o otázky hospodářské politiky a sociálně ekonomických teorií. Učitel může při výuce využít i velké množství skupinových didaktických her, kde se žáci učí zásadám správné diskuze a argumentace.
Kompetence sociální a personální – studenti se seznámí s konceptem „homo oeconomicus“, pochopí úlohu člověka v ekonomickém systému a budou mít příležitost posoudit nejen ekonomické, ale i sociální důsledky nezaměstnanosti.
Kompetence občanská – studenti si uvědomí hospodářko-politické souvislosti současné společnosti. Pochopí spojitost mezi současným politickým zřízením a ekonomickým systémem.
Kompetence k podnikavosti – je rozvíjena zaměřením celého předmětu, především tématy mikroekonomie a makroekonomie.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Hodnoceny jsou především testy, v nichž student osvědčí znalost probírané a aktuálně zkoušené látky. Další formou hodnocení je ústní zkoušení (po domluvě studenta se zkoušejícím – ústní zkoušení bez předchozí domluvy je nežádoucí). Studenti mohou rovněž vypracovávat referáty a menší práce, jejichž tématem by měly být zejména aktuální ekonomické problémy. Studenti tak prováží teorii s praxí a naučí se aplikovat získané vědomosti. Známku lze získat i za práci v hodině (zejména je-li hrána didaktická hra).
Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomicko-sociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ.
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
140
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
sexta žák:
Trh práce a profesní
volba; Tržní
ekonomika;
Národní hospodářs
tví a úloha státu
v ekonomice,
Finance
Po zvládnutí předmětu se student orientuje v základní ekonomické terminologii, chápe obecné ekonomické principy a postupy hospodářské politiky a dokáže své poznatky převést do praxe
Ekonomie jako věda, základní terminologie, mikroekonomie, makroekonomie, národní hospodářství, hospodářská politika
Přednáška, řízená diskuze, práce s odborným textem a učebnicí, skupinová práce, didaktické hry
Politologie – politicko-ekonomické teorie
Dějepis – zejména témata týkající se průmyslové revoluce, hospodářské krize a 70. a 80. let 20. století
141
Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - politologie
Obsahové vymezení předmětu Předmět se zabývá politologickou teorií i praxí. Vychází z tématického vymezení RVP pro vzdělávací oblast Člověk a společnost, předmět Občanský a společenskovědní základ, tématické celky Občan ve státě, Občan a právo, Mezinárodní vztahy a globální svět a Úvod do filozofie a religionistiky.
Má studentům zprostředkovat základní politologickou terminologii, základy státovědy a diplomacie a znalost aktuálního politického uspořádání světa.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí:
Z hospodářsko – politických dějin druhé poloviny 20. století a z 21. století. Jsou ovšem organizovány problémově, nikoliv chronologicky (příklad: Zahraničně politická orientace supervelmocí v období studené války; Teroristické organizace v Evropě druhé poloviny 20. století; Vojenské mise NATO od vzniku do současnosti...)
Z filozofické platformy politologie. Tyto semináře by měly vycházet z četby a interpretace politologických textů vybraných autorů (příklad: Pojetí státu ve starověku, Pojetí státní moci v osvícenství, stát a postmoderna...)
Z kulturně, sociálně a historicky podmíněného chápání státní moci (příklad: Státní aparát ve středověké Evropě, náboženské státy a jejich organizace, proměny občanské společnosti...)
Z politologické teorie. Tyto semináře rozšiřují konkrétní učivo probírané na hodinách (příklad: dějiny ústavnosti, státní zřízení a aparát vybraných států, teorie zastupitelské demokracie...)
Z politické praxe (příklad: problémy současného světa, zahraničně politická orientace, volební kampaň a budování politické image...)
Formy realizace předmětu K předmětu neexistuje jednotící česká učebnici na požadované úrovni. Možnost kombinovat: Roman David: Politologie (Olomouc, 1995; většinou ukázky textů z dějin politického myšlení), dále publikace L. Křížkovského a K. Adamové: Politologie (Praha 1991, 1997 – několikanásobně rozšířené vydání); pro systematický výklad je však možné doporučit jedině vysokoškolské učebnice: Andrew Heywood: Politologie (Praha, 2004), Ladislav Cabada: Úvod do studia politické vědy (Praha, 2004). Dále lze využívat politologické texty a texty z dějin politického myšlení z různých zdrojů
Časové vymezení předmětu Druhé pololetí šestého ročníku (sexty) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden
Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.
Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku.
142
Je žádoucí, aby byly zařazovány doplňkově vzdělávací akce jako návštěvy specializovaných pracovišť (příklad: redakce deníků a politologicky zaměřených časopisů, český statistický úřad, ústředí politických stran...) a přednášky renomovaných externistů.
Výchovné a vzdělávací strategie Studenti by si měly látku osvojovat aktivně, je proto vhodné využívat ve výuce ukázek z konkrétních politických dokumentů (příklad: Lisabonská smlouva, ústava ČR...) a aktuálních ukázek z tisku. Studenti tak snadno pochopí důležitost probírané látky.
Kompetence
1) Kompetence k učení může být v rámci tohoto předmětu výhodně rozvíjena tzv. aktualitami. Studenti sledují celý rok nějaké téma (nebo několik témat) v rozmanitých informačních mediích. Každou hodinu (nebo každé dvě hodiny) má na začátku jeden z nich krátký vstup (5-10 minut), ve kterém ostatním představí, co aktuálního pojícího se nějak k základnímu tématu se událo. Student v ideálním případě čerpá z různých zdrojů a konfrontuje jednotlivá podání faktu (učí se kritickému přístupu k informacím). Při prezentaci se vystavuje posouzení ostatních studentů a učitele, kteří téma také sledují. Na základě prezentace se rozvíjí krátká diskuse, ve které studenti prezentují, jak informace z různých zdrojů tak i své vlastní názory na problém. Učí se tak zároveň i komunikačním dovednostem i vzájemné úctě a toleranci. Zvláště důležitá je pak tato aktivita pro rozvoj sociálních dovedností, konkrétně pro schopnost odolávat společenským a mediálním tlakům a vytvářet si, sice na základě medií, ale přesto svůj vlastní, z různých zdrojů pramenící a v diskusi s ostatními potvrzovaný nebo korigovaný názor. S výhodou lze jako jedno ze zastřešujících témat vyhlásit otázku postavení žen ve společnosti a v politice: budou-li se studenti rok střetávat s takovým tématem, jistě to pomůže vyprovokovat u nich nové názory na gendrové stereotypy.
2) Pro rozvoj kompetence k řešení problémů lze využít jedné z forem řízené diskuse. Studentům je zadán problém (např. při tvorbě státního rozpočtu, které položky zařadit a které ne), rozdělí se na dvě nebo více skupin a jejich úkolem je připravit řešení a argumentační strategii pro něj. Jednotlivé skupiny se pak střetají v diskusi, kterou učitel řídí a vede je při tom k vzájemné úctě a naslouchání. Kromě občanské kompetence (zvažování společenských a vlastních zájmů, respekt k živostnímu prostředí, kultuře a trvalému rozvoji, úcta k různorodosti hodnot) zde může být rozvíjena také podnikavost (vlastní iniciativa, tvořivost), zvláště v případě, že studenti jsou již dobře seznámeni s fungováním státu, a hledání řešení se tak stává skutečným a zajímavým problémem. Je zřejmé, že řízená diskuse musí být spojena s předchozím nabytím vědomostí o fungování státu, formách vlády, politických stranách apod. Na aktuálnosti celá věc získá kryje-li se časově s některou skutečnou společenskou událostí (v našem příkladu schvalování rozpočtu parlamentem).
3) Komunikativní kompetenci lze rozvíjet tím, že se do výuky zapojí společná nebo referovaná četba politologických textů nebo textů z dějin politického myšlení. Studenti dostanou předem krátký odborný článek (přiměřený poslednímu ročníku gymnázia), který si doma všichni přečtou a někteří z nich (2, 3 nebo 4) text buď po úsecích nebo společně referují. Shrnou hlavní body jeho výstavby, poukáží na nejasná místa, pokusí o jejich interpretaci i o interpretaci textu jako celku, vznesou na jeho základě otázky k diskusi. Ostatní jsou předem vyzvání, aby zaujali k textu vlastní postoj a konfrontovali jej s
143
postojem referujících (za aktivitu jsou positivně hodnoceni). Rozvíjí se tak celé spektrum komunikačních dovedností: porozumění odbornému jazyku a jeho interpretace, srozumitelný a jasný projev, věcná argumentace za své stanovisko k textu a nakonec také respekt k tvrzením druhých. Je to pro studenty jedna z příležitostí, jak si na přiměřené úrovni vyzkoušet interpretační práci s textem, která tvoří nosnou část vysokoškolského studia řady humanitních oborů. Četbu textů lze vhodně spojit především s výkladem o politických idejích (spravedlnost, rovnost, svoboda), ale také s výkladem o státu, o demokracii, o vztahu politiky a politologie nebo o politických stranách.
4) Personální, sociální a občanské kompetence pak rozvíjí především druhá verse řízené diskuse. Jde o to simulovat předvolební diskusi politických stran (nebo i jednotlivců). Studenti se rozdělí podobně jako v první versi. Jednotlivé skupiny zastupují politické strany nebo zájmové skupiny. Diskusi opět řídí vyučující a dohlíží především na vzájemný respekt a snahu o pochopení druhé strany. Mohou diskutovat také jednotlivci a pak lze uspořádat malé třídní volby. Tato aktivita rozvíjí schopnost dosahovat společných cílů, zvažovat vztahy jednotlivých zájmů a vědomí různorodosti hodnot, názorů a postojů. S výhodou ji lze spojit s výkladem o politických stranách a volebních systémech, nejlépe v kombinaci s právě se blížícími skutečnými volbami.
5) V rámci seznamování studentů s jednotlivými okruhy předmětů Občan ve státě, Občan a právo a Mezinárodní vztahy, globální svět je na místě otevírat často diskusi se studenty i řízenou diskusi mezi studenty, pokud látka vyvolává různorodé reakce, popř. emoce, tak aby různorodost názorů nebyla potlačena, aby však studenti dokázali pochopit a přijmout také názor druhých (jde o řadu témat v rámci těchto předmětů, které k zaujímání různorodých postojů přímo vybízejí; zároveň však nepochybně existuje jisté kostra poznatků, které studenti musí prostě pochopit). Zároveň výklad směřuje k sebepochopení studentů jako občanů a členů určitých sociálních skupin.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Studenti mohou být zkoušeni písemně (formou testů i esejí na určené téma), dále ústně po dohodě s vyučujícím, známku mohou obdržet i za referáty na dohodnuté téma a zohledněna může být i práce v hodině. Zřetel by měl být brán i k tomu, zda student píše v aktuálním roce seminární práci na společenskovědní nebo dějepisné téma.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech.
144
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky.
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
sexta žák:
Občan ve
státě, Občan
a právo,
Mezinárodní
vztahy,
globální
svět, Úvod
do filozofie a
religionistiky
Vývoj názorů na přerozdělení
moci ve společnosti od
starověku do současnosti. Vývoj
demokracie a ústavnosti ve
světě a v ČR. Popis současného
státního zřízení v ČR. Znalost
struktury a organizace
významných mezinárodních
institucí (EU, OSN, NATO...).
Problematika lidských práv.
Současné tendence v politickém
vývoji dnešního světa.
Vývoj názorů na přerozdělení
moci ve společnosti od
starověku do současnosti.
Vývoj demokracie a
ústavnosti ve světě a v ČR.
Popis současného státního
zřízení v ČR. Znalost
struktury a organizace
významných mezinárodních
institucí (EU, OSN, NATO...).
Problematika lidských práv.
Současné tendence
v politickém vývoji dnešního
světa.
Přednáška,
diskuze,
skupinová
výuka. Žádoucí
je hraní
aktivačních
her (vytvoření
programu
vlastní
politické
strany apod.) a
práce
s denním
tiskem a
mediálním
zpravodajství
m
1. Filosofie: a) dějiny
politického myšlení (stručné
představení nejdůležitějších
politických koncepcí Platóna,
Aristotela, Machiavelliho,
Hobbese, Locka, Montesquieua,
Rousseaua, Milla, Tocquevilla a
Marxe)
b)
politická filosofie: politické ideje
(svoboda, rovnost, spravedlnost),
filosofické otázky politické vědy
(moc)
c)
názory myslitelů na demokracii
2. Národní hospodářství
a úloha státu v ekonomice: formy
vlády, způsob výkonu vládu
(navrhování rozpočtu apod.),
hlasování o výši daní atd.
3. Tržní ekonomika:
význam učení Karla Marxe
(nepominutelný např. z hlediska
rozvoje akademické politologie,
ale ani z hlediska současných
ekonomických a politologických
teorií)
4. Dějepis: a)
řecká polis
b)
francouzská revoluce (původ
pojmů „pravice“ a „levice“) c)
dějiny dvacátého století,
soudobé dějiny (totalitní režimy,
vývoj demokracie, volební
právo, převraty, emancipace,
utváření občanské společnosti,
rok 68 atd.)
145
Charakteristika vyučovacího předmětu ZSV - filozofie
Obsahové vymezení předmětu
Předmět je součástí vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ a vychází z části „Úvod od filozofie religionistiky“ v rámci oboru „Občanský a společenskovědní základ“. Zprostředkovává studentům základní znalosti z filozofie a příbuzných disciplín.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí:
Z četby základních filozofických textů
Z užšího zaměření na filozofické disciplíny, kterým není na hodinách věnováno tolik času (příklad: Filozofie dějin, Estetika, Etika, Religionistika...)
Z rozboru vybraných filozofických otázek a směrů (příklad: problém vztahu bytí a jsoucna ve filozofii, postmoderní filozofie, filozofický způsob tázání...)
Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tématického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl být v prvním pololetí zaměřen především na osvojení základních znalostí a terminologie, ve druhém pak na rozvoj samostatného myšlení v rámci filozofických témat.
Časové vymezení předmětu 1 rok – sedmý ročník (septima) vyššího gymnázia; 2 vyučovací hodiny/týden
Organizace předmětu Předmět je vyučován v blocích trvajících dvě vyučovací hodiny. V každém bloku musí proběhnout přestávka, o jejímž začátku rozhoduje učitel podle tématického členění právě probírané látky. Přestávka by měla trvat 5-10 minut, podle rozhodnutí vyučujícího.
Vyučující užívá ve výuce nejen přednášky a řízené diskuze se studenty, ale i skupinovou práci a projektovou výuku. Vzhledem k povaze filozofie by měly hrát významnou roli i samostatné písemné úvahy na vymezené téma.
Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu jsou rozvíjeny všechny klíčové kompetence. Filozofie otvírá mnoho příležitostí k úvahám a diskuzím, které příslušné kompetence rozvíjejí.
Kompetence
Kompetence k učení: předmět rozvíjí především schopnost kriticky zpracovávat informace. Po výkladu daného problému následuje diskuse, kde si studenti mohou osvojit uvažování o věci z různého úhlu pohledu. Během prvních hodin je objasněno, že kritický přístup k informacím (jakkoliv nabytým) je základ filozofování.
Kompetence k řešení problémů: Studenti během výuky poznají, jak přistupovali k jednotlivým otázkám ontologie, noetiky, etiky a estetiky jednotlivý myslitelé v dějinách a uvědomí si závislost způsobu myšlení na kulturně-historickém kontextu. Během výuky jsou průběžně zadávány dobrovolné domácí úlohy, ve kterých si žáci mohou vyzkoušet řešení nejrůznějších „filozofických“ hádanek a úkolů (např. „Lze se dozvědět, co je v uzavřené krabičce od sirek?“ „Jaké poznání leží mimo empirickou zkušenost?“,
146
„hra ´Abigail´ naopak“…), které rozvíjejí jejich schopnost objasnit podstatu problému a následně dojít k řešení. Během předmětu se žáci seznámí se základy aristotelské logiky.
Kompetence komunikativní: Je rozvíjena v diskusi, která dostává prostor ve většině hodin. Studenti jsou vedeni k tomu, aby respektovali zásadu udržet tématickou linii diskuse, nechali vyjádřit oponenta, brali v ohled jeho názory a pokud možno se vyvarovali „kvaziargumentace“. Studenti si rovněž osvojují schopnost prezentovat své myšlenky před třídou při přednášení referátu na zvolené téma. Výuka také rozšiřuje slovní zásobu o základní filozofické termíny.
Kompetence sociální a personální: Studenti poznají různé směry a tendence ve filozofické antropologii a mohou se k nim kriticky vyjádřit. Seznámí se se základy existencialismu, postmoderny, filozofie náboženství a protestantské ateistické teologie, což jim může pomoci s orientací v mezilidských vztazích. Rovněž se mohou vyjádřit ke všem probíraným tématům etiky a tím tříbit své postoje i učit se respektovat postoje druhých.
Kompetence občanská: I tato kompetence je rozvíjena především diskusí o tématech filozofické antropologie a etiky, ale je zvláště rozvíjena, dotknou-li se studenti ve svém referátu témat politické filozofie.
Kompetence k podnikavosti: Studentům jsou zadávány občasné dobrovolné domácí úlohy, které jim umožňují samostatně vypracovat a rozvinout vlastní přístup k problému. Rovněž téma referátu vybírá student samostatně, což ho má podpořit v aktivním přístupu k četbě a získávání informací.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Znalosti v předmětu jsou hodnoceny slovně a bodově v souladu s hodnocením užívaným na škole. Užíváno je především písemné zkoušení, ústní jen výjimečně na výslovné přání studenta. Výborné hodnocení student získává za vypracování dobrovolného domácího úkolu a za prezentování referátu před třídou.
Hodnocení by mělo především pozitivně motivovat. V písemných pracích je procentuálně hodnocena každá otázka zvlášť a nakonec se spočítá aritmetický průměr.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých
147
filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky.
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
Septima
Úvod do
filozofie a
religionistiky
Studenti by po absolvování
předmětu Úvod do filozofie a
religionistiky měli umět
charakterizovat filozofii jako
specifickou sféru lidské
činnosti. Měli by být schopni
erudovaného přemýšlení o
jednodušších filozofických
problémech a zvládnout čelit
pokusům o náboženskou,
politickou nebo všeobecně
ideologickou manipulaci. Měli
by se rovněž orientovat
v základních přístupech ke
specifickým problémům
nejvýznamnějších filozofických
škol a myslitelů a znát jejich
přínos ke světovému vědění.
Podstata filozofie – základní
filozofické otázky, vztah
filozofie k mýtu, náboženství.
vědě a umění
Filozofie v dějinách – klíčové
etapy a směry filozofického
myšlení
Víra v lidském životě –
podoby víry, znaky
náboženské víry, náboženské
systémy, církve, sekty
Výklad,
práce ve
skupině,
diskuse,
brainstormin
g, referáty
(žáci volí
téma
samostatně
na základě
své četby),
eseje
Český jazyk a
literatura: Předmět
podporuje u studentů
zájem o četbu
prostřednictvím
referátů. Na hodinách
jsou čteny ukázky
z některých literárních
děl, na kterých lze
ukázat různé
filozofické přístupy
zejména k etice a
filozofické
antropologii, jsou to
například:
J.-P. Sartre: Zeď
(filozofická
antropologie)
L. Klíma: Putování
slepého hada za
pravdou (etika)
M. Ende: Nekonečný
příběh (ontologie,
noetika, filozofie času)
Děvčátko
Momo a ukradený čas
(ontologie)
F. Kafka: Proces
(filozofická
antropologie)
A další dle potřeb
konkrétní hodiny.
Studenti tím získají
širší pohled na beletrii.
V případě, že se
rozhodnou rozpracovat
nějakou knihu
obšírněji, mohli by být
za tuto práci hodnoceni
nejen ve filozofii ale i
v literatuře. Obzvláště
užitečná je i četba
východoasijské
literatury (např.
japonská haiku). Je-li jí
v literatuře vymezen
určitý prostor, bylo by
148
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
užitečné propojit
výuku literatury s
filozofií přímo
v hodině dvěma
vyučujícími.
Dějepis: Během výuky
se žáci stručně seznámí
s dějinami filozofie,
které v mnohém
korespondují
s dějinami politicko-
hospodářskými.
Zejména výklad o
antické filozofii
přispívá k naplnění
očekávaných výstupů
předmětu „dějepis“.
Bez dostatečných
znalostí o renesanci
není možné pochopit
renesanční filozofii
(základní rozvržení
problémů noetiky –
racionalismus x
empirismus,
renesanční obrat
v etice) a zároveň
proces modernizace
společnosti na počátku
19. století je základem
k porozumění
výrazných změn ve
filozofickém nazírání
na člověka. Během
výuky filozofie jsou
probírány i eticko-
filozofické dopady
světových válek ve 20.
století. Seznámení
s některými přístupy
filozofie dějin (Hegel,
Marx, Popper)
umožňuje vnímat
dějiny a jejich studium
v širším kontextu.
Umění a kultura:
Základy estetiky
umožní žákům lépe
porozumět umění.
149
Charakteristika vyučovacího předmětu
Maturitní seminář - ekonomie
Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.
Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - ekonomie
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP - ZSV – ekonomie.
Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - ekonomie
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednoborové ekonomie by měl projevit hlubší znalosti z dějin ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, hospodářské politiky a ekonomicko-sociologických teorií. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z ekonomie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium této vědy VŠ a VOŠ.
150
Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - filozofie
Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.
Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - filozofie
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – filozofie.
Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - filozofie
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin filozofie a obecné problematiky jednotlivých filozofických disciplín (ontologie, gnoseologie, etiky, hermeneutiky, estetiky a filozofické antropologie). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů filozofie, etiky, estetiky a religionistiky.
151
Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - politologie
Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.
Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - politologie
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - politologie.
Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV - politologie
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z dějin politologie, politologické teorie, státovědy, politické a diplomatické terminologie a orientace v aktuálních politických problémech. Zkouška je zaměřena zejména teoreticky a otázky zaměřené právě na aktuální politické dění by neměly přesáhnout počet 2 otázek.
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium humanitně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů politologie, sociologie, ekonomie a žurnalistiky.
152
Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - psychologie
Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí, než je běžně probírán na hodinách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.
Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - psychologie
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV - psychologie.
Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP - ZSV - psychologie
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Student maturující z jednooborové psychologie by měl osvědčit hlubší znalosti z oboru. Student, který zvládne všechny okruhy stanovené pro maturitu z psychologie by měl získat dobrý základ pro budoucí studium humanitních a společenskovědních oborů na VŠ a VOŠ, zejména psychologie, pedagogiky, andragogiky, speciální pedagogiky a sociální práce.
153
Charakteristika vyučovacího předmětu Maturitní seminář - sociologie
Obsahové vymezení předmětu Obsahové vymezení je totožné s příslušným předmětem ZSV. Žáci jsou zde připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje větší rozsah znalostí než je běžně probírán na hodinách.
Koncepce volitelných předmětů Volitelné předměty vycházejí z příslušného předmětu ZSV. Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ZSV.
Formy realizace předmětu Viz. ŠVP – ZSV - sociologie
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány. Dále viz. ŠVP – ZSV – sociologie.
Výchovné a vzdělávací strategie Viz. ŠVP – ZSV – sociologie
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Maturant musí prokázat náležité znalosti v rozsahu maturitních otázek pro daný školní rok. Otázky kombinují znalosti z makrosociologie, mikrosociologie, mezosociologie, demografie a metodologie sociologických průzkumů). Zkouška je zaměřena zejména teoreticky.
Student, který úspěšně složí jednooborovou maturitní zkoušku by měl být adekvátně připraven na studium příslušně zaměřených fakult VŠ a VOŠ, zejména pak oborů sociologie, demografie, kulturologie a andragogiky.
154
Charakteristika vyučovacího předmětu
Maturitní seminář - právo
Obsahové vymezení předmětu Žáci jsou v rmci semináře připravováni k maturitní zkoušce, která vyžaduje rozsah znalostí, který je podstatně větší než požadavky stanovené RVP.
Koncepce volitelných předmětů Maturitní seminář je rozšiřující předmět, sloužící k prohloubení látky probírané v hodinách ČSP a ZSV.
Formy realizace předmětu Předmět je dělen podle tematického plánu aktuálního v daném školním roce. Tento plán by měl zahrnovat poznatky z oblasti práva a právního myšlení. Převažující výukové metody by měly být: výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí a skupinová práce.
Časové vymezení předmětu 1-2 roky (septima, oktáva), 2 vyučovací hodiny/týden
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Organizace předmětu Předmět vychází ze znalostí nabytých během hodin ČSP a ZSV. Tyto znalosti jsou na maturitním semináři prohlubovány a rozšiřovány.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky Řídí se podle obecných kritérií.
155
Charakteristika vyučovacího předmětu [Dějepis]
Obsahové vymezení předmětu
Předmět Dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Dějepis v mnoha ohledech úzce souvisí s druhým předmětem této vzdělávací oblasti – se Základy společenských věd (ZSV), dále také souvisí s předměty Zeměpis, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a dalšími předměty. Na vyšším stupni gymnázia je dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.
Cíle předmětu Koncepce výuky Dějepisu má pomoci studentům získat schopnost základní orientace v dějinách. Žáci by si během studia měli osvojit základní historickou terminologii, přiměřené množství znalostí a řadu dovedností a metod práce (naučit se pracovat se zdroji historických informací – písemné a hmotné prameny, sekundární odborná literatura,mapy, ikonografický materiál, filmový dokument aj., shromažďovat a třídit historické informace a především kriticky s nimi pracovat). Souběžně by však měli pochopit, že fakta jsou pouze prostředkem, nikoli cílem výuky Dějepisu. Žáci „nedělají“ historickou vědu, nemusí znát podrobnou chronologii jednotlivých událostí, měli by však porozumět jejich podstatě a smyslu, příčinám i důsledkům, měli by uvědomit rozmanitost dějin a získat pozitivní vztah k poznávání historie a pochopit jeho význam. Žáci se učí srovnávat jednotlivé epochy a dějinné zvraty a snaží se pochopit základní odlišnosti i vazby mezi nimi. Výuka Dějepisu by u žáků též měla rozvíjet schopnost diskutovat a obhajovat svůj názor a též schopnost prezentace. Důležitou součástí výuky dějepisu je také formativní složka, měla by spoluvytvářet a pomáhat formovat a rozvíjet určité postoje (úcta k lidským i občanským právům, pluralitě názorů, uvědomění si nebezpečí plynoucího z nesvobody a totalitarismu, rizik zneužívání svobody…), modely uvažování (či jednání), které lze získávat též na základě seznámení se a porozumění dějinám, usilovat o porozumění a vstřícnost k jiným etnikům, kulturám a civilizacím, jejich specifikům, odlišnostem. Předmět dějepis v níže popisovaném rozsahu představuje pevnou a významnou složku všeobecného vzdělanostního základu, jež si musí osvojit všichni žáci naší školy, jeho obsah je minimalizován, tak aby splnil uvedený záměr při respektování všech závazných požadavků RVP GV. Prohloubení dovedností a poznatků v oblasti historie lidské společnosti umožňuje zájemcům o oblast společenských věd řada volitelných předmětů a dalších aktivit.
Koncepce volitelných předmětů
V pátém a šestém ročníku bude pro zájemce o společenskovědní obory doplňovat a prohlubovat výuku dějepisu (a též zeměpisu) nadstavbový historicko-geografický seminář, v sedmém a osmém ročníku na dějepis navazuje maturitní seminář z dějepisu. Výuku dále doplňují specializované volitelné předměty, z nichž za klíčový považujeme předmět Moderní dějiny, který je součástí nabídky trvale. Pokud jde o další volitelné předměty – jejich nabídka, charakteristika i vzdělávací obsah jsou součástí každoročně aktualizovaných příloh švp.
156
Formy realizace předmětu, organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.
Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).
Časové vymezení předmětu
Předmět dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v pátém a šestém ročníku osmiletého gymnázia. V těchto ročnících bude probíhat společná základní výuka týkající se historické problematiky.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 2
sexta 2
septima -
oktáva -
Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.
Výchovné a vzdělávací strategie K osvojení klíčových kompetencí v předmětu dějepis uplatňují vyučující řady postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce. Vedle níže uvedených postupů a metod je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.
157
Postupy:
Kompetence k učení Vyučující seznamuje žáky se základní faktografií a základní (přiměřenou věku) odbornou terminologií (v některých případech se jedná o informace prohlubující dosavadní kompetence a znalosti), přičemž je významná vzájemná kooperace. Vyučující se žáky procvičuje techniky využívání informačních zdrojů a získávání informací. Žáci jsou vedeni k jejich využívání: k jejich vyhledávání, utřídění, kritice a ověřování a dalšímu zpracování (např. interpretování) z hlediska stanovených úkolů. Postupně se v této oblasti výrazně zvyšuje samostatnost žáků. Vyučující zadává žákům úkoly podporující rozvoj dovednosti pracovat s textem (současným i dobovým) a porozumět mu (vyhledávání podstatných informací, klíčových slov, tvorba výpisků, výtahu z textu, samostatná reprodukce). Vyučující žáky hodnotí, poskytuje však též prostor jejich vlastnímu hodnocení, které vede k zamyšlení se nad vlastními nedostatky a způsobem jejich nápravy. S prohlubujícími se dovednostmi a socializací vyučující žáky nabádá k vzájemnému kolegiálnímu hodnocení vybraných aktivit. Vyučující však musí brát v úvahu vztahy v kolektivu i specifické studijní potřeby jednotlivých žáků.
Kompetence k řešení problémů Vyučující poskytuje žákům dostatek námětů k samostatnému uvažování a řešení problémů v průběhu výuky, zadává problémové úkoly (jednotlivcům i pracovním skupinám různé velikosti i složení). K rozvoji kritického myšlení žáků využívá např. aktivity zaměřené na práci s historickým dobovým materiálem a sekundární historickou literaturou různého původu, podoby a zaměření, aktivity zabývajícími se rozdílným hodnocením jednotlivých historických jevů a problémů v různých obdobích a mnohé další. Vyučující zadává problémové úkoly vyžadující velkou míru domácí (mimovýukové) aktivity (individuální práce – např. esejistického charakteru, skupinové domácí práce, výzkumné úkoly, experimenty, projekty aj.). Vyučující sleduje u žáků rozvoj jejich dovedností a znalostí (a také specializaci), přičemž humanitně zaměřené vede ke schopnosti některé problémové úkoly si formulovat samostatně. Kompetence komunikativní Vyučující vyžaduje u žáků kultivovaný ústní i písemný projev za využití základní odborné historické terminologie (přiměřené věku) a základní oborové faktografie a vyžadující (dle specifický potřeb a možností jednotlivých žáků) prohlubující se kvalitu a šíři obecné slovní zásoby. Vyučující podporuje vzájemnou komunikaci žáků (častým využíváním metody diskuse, zapojováním žáků do pracovních skupin, začleňováním interaktivních her a aktivit aj.), společně se žáky stanovuje zásady komunikace s vyučujícími a ostatními dospělými. Vyučující je s žáky v kontaktu též elektronickou formou. Vyučující žáky učí formulovat a obhajovat svůj názor, vhodně argumentovat, ale též respektovat názor ostatních. Kompetence sociální a personální Vyučující na jedné straně zapojují žáky do skupinových (s nehierarchizovanými role,mi uvnitř skupiny) a týmových (s určitou hierarchií rolí) úkolů a projektů, a tím podporují jejich schopnost spolupracovat a začlenit se do kolektivu, na druhé straně respektují individualitu žáka a poskytují mu dostatek příležitostí ji v průběhu plnění samostatných úkolů projevit a rozvíjet. V případě potřeby umožňují žákům výrazně individualizovanou formu vyučování.
Kompetence občanská Žáci se ve spolupráci s vyučujícím seznamují s historickými formami uspořádání a fungování společnosti. Dokáží je (v komplexnosti a náročnosti přiměřené věku) popsat a
158
charakterizovat. Zamýšlejí se nad perspektivními a neperspektivními historickými vývojovými trendy v této oblasti. S využitím mezipředmětových vztahů žáci srovnávají tyto historické formy se současnou podobou občanské společnosti a se současným vývojem v různých regionech a objasňují rozdíly mezi nimi. Zamýšlí se nad výhodami i slabinami různých forem uspořádání společnosti. Snaží se formulovat na základě informací, jejich zpracování a vlastních zkušeností a uvažování pozitivní a negativní stránky vývoje společnosti i jejího současného stavu (s právem na zjednodušení, omyly aj.), vyučující by v této oblasti měl být spíše než mentorem konzultantem a informovaným oponentem. Vyučující vedou žáky k zaujímání postojů a otevřenému vyjadřování vlastních názorů, snaží se, aby poznatky osvojené během hodin dějepisu vedly žáky k přesvědčení o nutnosti aktivně se účastnit života naší společnosti (v rámci bydliště, regionu, státu i Evropy). Poznatky a dovednosti osvojené během hodin dějepisu by měly žáky též vést k vybudování tolerantního postoje vůči jiným kulturám, civilizacím.
Kompetence k podnikavosti…
Vyučující umožňují žákům seznámit se s různými formami podnikavosti a podnikání v minulosti lidské společnosti, napomáhají tomu, aby se žáci naučili tyto formy hodnotit, porovnávat i vztahovat k současnosti. Vyučující zadávají žákům takové úkoly, které je vedou k samostatnému organizování pracovních činností (ať již v individuální rovině či při práci v týmu), stanovování si realistických a rentabilních dílčích cílů (z hlediska vlastních možností i vymezeného času). Vyučující připravuje žákům situace, které vyžadují, aby se ztotožnili s cíli, které stanovila druhá osoba. Vyučující některé úkoly stanovuje takovým způsobem, aby byli žáci během jejich plnění nuceni rozvíjet nápady své i jiných osob, aby byli v určitých situacích nuceni pracovat v týmu a aby byli motivováni hledat vždy efektivnější řešení problémů.
Metody: Pro naplňování konkrétních vzdělávacích záměrů a cílů mohou jednotliví vyučující využít řadu konkrétních metod práce (v hodinách možno použít jednu, ale i využít kombinaci několika metod práce). Předmětová komise nepokládá za nutné některé metody upřednostňovat či považovat za závazné pro všechny vyučující, pouze nabízí a doporučuje určitou škálu dobře fungujících a již osvědčených metod práce, jichž se vyučující může držet, avšak je na jeho rozhodnutí, jakých využije (případně: jaké další doplní). Každý vyučující předmětu by však měl dbát některých zásad:
Ve výuce budou mít významné místo problémové úlohy vyžadující aktivní přístup studentů a jejich část bude zpracovávaná ve skupinách či týmech, výklad nebude užíván jako jediná základní metoda.
Důležitým kritériem pro aplikaci jednotlivých metod práce je přiměřenost metod věku žáků.
Je nutné se snažit žáky aktivně zapojit do průběhu hodin (“žák hledá informace”, “žák řeší problémové zadání”, “žák učí žáky”, “žák spolupracuje ve skupině”, “žák prezentuje výsledky své činnosti”, “žák hodnotí svou práci i práci spolužáků” aj.) .
Vyučující musí brát ohled na specifické studijní dispozice (někdy i problémy) některých žáků.
Vyučující by se měl snažit umožnit (často už i na nižším stupni gymnázia vyhraněným) žákům využívat více “studijních rychlostí” – náročnější cíle klást humanitně
159
zaměřeným žákům, méně náročné žákům s jiným zaměřením, to vše však při jasně daném kompetenčním a vědomostním “základu” vyžadovaném po všech žácích. Je si třeba uvědomit, že dějepis v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia je společný (a povinný) pro všechny žáky a jeho vzdělávací obsah je do značné míry tímto „kompetenčním a vědomostním základem“.
Vyučující by měl kombinovat více různých způsobů prověřování kompetencí a znalostí. Metody (výběr doporučených metod):
metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)
problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů
rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech
seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků
metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)
vysvětlování
přednáška
beseda, diskuse (různé formy)
heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace)
”hraní rolí”
práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)
práce s uměleckým textem
práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou)
využití filmového (či zvukového) dokumentu
využití uměleckého filmového díla
vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce)
skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)
brainstorming
myšlenková mapa
metoda expertních skupin (“pětilístek”)
kmen a kořeny
průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou)
metoda výkladová (informační)
esejistická metoda – úvaha
I. N. S. E. R T.
S.V.O.D. analýza
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části
160
ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Významnou součástí hodnocení v průběhu školního roku je závěrečný povinný test zaměřený na základní přehled znalostí a na osvojení kompetencí, v závěrečném hodnocení se promítne dvojitým hodnocením (znalosti, kompetence) – v obou případech slovním a bodovým - o váze 1.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
161
Vzdělávací obsah předmětu
Dle specifických potřeb jednotlivých tříd jako celku s přihlédnutím na individuální specifické potřeby jednotlivých studentů lze uzpůsobit „tempo“ edukačního procesu. Poslední tematické okruhy v kvintě lze přesunout v odůvodněných případech do rámce výuky dějepisu v následujícím ročníku, je však nutné, aby výuka byla v těchto případech uzpůsobena tak, aby byl učební plán dějepisu v rámci vyššího stupně gymnázia splněn.
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[KVINTA] žák:
ÚVOD DO STUDIA
HISTORIE
Charakterizuje smysl historického poznání a jeho povahu jako poznání neuzavřeného a proměnlivého.
Význam historického poznání pro současnost Odborná historická práce a její atributy (opak., doplnění)
metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)
problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů
rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech
seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků
metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)
vysvětlování
přednáška
beseda, diskuse (různé formy)
heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace)
”hraní rolí”
práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)
práce s uměleckým textem
práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou)
využití filmového (či zvukového) dokumentu
využití uměleckého filmového díla
vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce)
skupinová práce (skupiny mohou být
Rozlišuje různé zdroje historických informací, způsob jejich získávání a úskalí jejich interpretace.
PRAVĚK Objasní ve shodě s aktuálními vědeckými poznatky materiální a duchovní život lidské společnosti v jednotlivých vývojových etapách pravěku; charakterizuje pojem archeologická kultura.
Doba kamenná, bronzová a železná Che, Bi, Fy, Ze –
přírodní podmínky a jejich proměny, vlastnosti materiálů, výskyt a naleziště surovin, Est – výtvarné postupy ZSV – náboženské představy
Vysvětlí zásadní zlom ve vývoji lidstva v důsledku cílevědomé zemědělské a řemeslné činnosti.
Zařadí časově a prostorově hlavní archeologické kultury pravěku.
STAROVĚK Zdůvodní civilizační přínos vybraných starověkých společenství, antiky a křesťanství jako základních fenoménů, z nichž vyrůstá evropská civilizace.
Staroorientální státy (modelová civilizace) antická civilizace (stěžejní kapitoly z dějin antického Řecka a Říma, antická kultura) Naše země a ostatní
Lit – starověká literatura Est – hudba, výtvarné umění, architektura ZSV – náboženství a mytologie, judaismus, křesťanství, filozofie starověká Přírodovědní obory + matematika –
Objasní židovství (vazbu mezi židovstvím a křesťanstvím) a další neevropské náboženské a kulturní systémy.
162
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Popíše určující procesy a události, uvede významné osobnosti starověkých dějin.
Evropa v době římské; civilizovanost a barbarství, limes romanus jako civilizační hranice
proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)
úroveň vědeckého poznání jednotlivých starověkých civilizací
163
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[KVINTA] žák:
STŘEDOVĚK Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti.
Utváření středověké Evropy a její vývoj v jednotlivých fázích středověku islám a arabská říše, mongolská a turecká expanze český stát jako součást středověké Evropy křesťanství jako nové kulturní a společenské pojítko, vnitřní nejednota křesťanství, papežství a císařství, křížové výpravy, kacířství, husitství středověká společnost venkov a zemědělství, fenomén kolonizace; rozvoj řemesel a obchodu, urbanizace středověká kultura a vzdělanost
brainstorming
myšlenková mapa
metoda expertních skupin (“pětilístek”)
kmen a kořeny
průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou)
metoda výkladová (informační)
esejistická metoda – úvaha
I. N. S. E. R T.
Definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti 5. – 15. století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích.
Charakterizuje základní rysy vývoje na našem území. Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti. Vymezí specifika islámské společnosti.
Vysvětlí důsledky tatarských a tureckých nájezdů, zejména pro jižní a východní Evropu.
164
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[KVINTA] žák:
POČÁTKY NOVOVĚKU
Rozpozná nové filozofické a vědecké myšlenky, které byly zformulovány ve 14. – 17. století; zhodnotí jejich praktické dopady.
Renesance a humanismus Zámořské plavby reformace rivalita a kooperace evropských velmocí v raném novověku; třicetiletá válka absolutismus a stavovství barokní kultura, politika a náboženství český stát v raném novověku, počátky podunajské monarchie
Porozumí důsledkům zámořských objevů, jež vedly k podstatným hospodářským i mocensko-politickým změnám.
Popíše základní rysy reformace a protireformace, vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj.
Popíše základní rysy reformace a protireformace, vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj.
Vymezí základní znaky stavovství a absolutismu; uvede konkrétní projevy v jednotlivých zemích a příklady střetů.
Posoudí postavení českého státu uvnitř habsburského soustátí a analyzujte jeho vnitřní sociální, politické a kulturní poměry.
165
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[KVINTA] žák:
OSVÍCEN-STVÍ,
REVOLUCE A IDEA
SVOBODY, MODERNI-
ZACE SPOLEČNO
-STI
Určí a zhodnotí hlavní myšlenky a principy osvícenství, rozpozná jejich uplatnění v revolucích 18. a 19. století.
Osvícenství a osvícenský absolutismus velké revoluce – Velká francouzská revoluce, vznik USA, revoluce roku 1848 Napoleonská epocha, vídeňský kongres a Evropa po vídeňském kongresu rozvoj výroby a vědy, proměna agrární společnosti ve společnost průmyslovou, změny v sociální struktuře utváření moderních národů; emancipační hnutí sociálních skupin vnitřní vývoj a mezinárodní vztahy velmocí do 1. světové války, kolonialismus konfliktní vývoj před 1. světovou válkou proměny životního stylu, vzdělanost, věda umění přelomu 19. a 20. století
Na konkrétních příkladech jednotlivých států demonstruje postupný rozklad, zánik a proměny dosavadních systémů přes úsilí mocenských struktur o jejich udržení.
Posoudí význam ústavy a novou organizaci státu, uvede základní typy parlamentních státních systémů. Vysvětlí emancipační hnutí národů i jednotlivých společenských vrstev; vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu, včetně jeho specifických rysů.
Charakterizuje proces modernizace, vysvětlí průběh industrializace a její ekonomické, sociální a politické důsledky; rozpozná její ekologická rizika; určí základní příčiny asymetrického vývoje Evropy a světa v důsledku rozdílného tempa modernizace. Vysvětlí expanzivní záměry velmocí v okrajových částech Evropy a v mimoevropském světě, jež byly příčinou četných střetů a konfliktů daného období.
166
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[SEXTA] žák:
MODERNÍ DOBA I – SITUACE V LETECH
1914 – 1945
Charakterizuje dvě světové války, dokumentuje sociální, hospodářské a politické důsledky.
První světová válka revoluce v Rusku, upevňování bolševické moci české země za 1. světové války, I. odboj, vznik ČSR versailleský systém a jeho vnitřní rozpory ČSR v meziválečném období Evropa a svět ve 20. a 30. letech, světová hospodářská krize ve světě i v ČSR, růst mezinárodního napětí a vznik válečných ohnisek mnichovská krize a její důsledky kultura 1. poloviny 20, století (zrod moderního umění, vznik masové kultury, sport) druhá světová válka, Protektorát Čech y a Morava; II. odboj
metoda problémového výkladu (cíl: osvojení algoritmu řešení problému)
problémové metody, osvojení učiva skrz řešení problémů
rozsáhlejší problémové úlohy zpracovávané v několikačlenných týmech
seminární práce zadávané jako dlouhodobé problémové samostatné písemné práce žáků
metoda reproduktivní (procvičování, aplikace učiva)
vysvětlování
přednáška
beseda, diskuse (různé formy)
heuristická metoda (práce s historickými prameny, vyhledávání informací, jejich zpracování, interpretace)
”hraní rolí”
práce s odbornou publikací (po stránce obsahové i “technické”)
práce s uměleckým textem
práce s mapou (především historickou, příp. se “slepou” mapou)
využití filmového (či zvukového) dokumentu
využití uměleckého filmového díla
vlastní dramatizace (často součástí prezentace skupinové práce)
skupinová práce (skupiny mohou být proměnlivé i stálé, skupiny – různě početné, možnost kombinace skupin a individuálních zadání)
Uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku.
Vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat se zásadami demokracie; objasní příčiny a podstatu agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jí čelit.
Vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových a levicových protidemokratických sil.
Popíše a zhodnotí způsob života v moderní evropské společnosti, zhodnotí význam masové kultury.
167
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[SEXTA] žák:
MODERNÍ DOBA II – SOUDOBÉ DĚJINY
Charakterizuje vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa, jeho vojenská, politická a hospodářská seskupení, vzájemné vztahy a nejvýznamnější konflikty..
Evropa a svět po válce (OSN, princip sociálního státu) Mezinárodní vývoj po roce 1945 a vznik „bipolárního světa“ SSSR jako světová velmoc, Východní blok (RVHP, Varšavská smlouva) ČSR – od omezené demokracie k totalitě, opevňování komunistického režimu USA jako světová velmoc, euroatlantická spolupráce životní podmínky na obou stranách „železné opony“ dekolonizace, „třetí svět“ a modernizační procesy v něm, konflikty v nekolonizovaných oblastech (Blízký východ, výběr z dalších oblastí), problematika postavení Číny Mezinárodní vývoj v poválečném období Československo v poválečném období (od 60. let)
brainstorming
myšlenková mapa
metoda expertních skupin (“pětilístek”)
kmen a kořeny
průzkum “veřejného” mínění (ankety s historickou tématikou)
metoda výkladová (informační)
esejistická metoda – úvaha
I. N. S. E. R T.
Vysvětlí základní problémy vnitřního vývoje zemí západního a východního bloku; zejména se zaměří na pochopení vnitřního vývoje a vzájemných vztahů supervelmocí USA a SSSR, na situaci ve střední Evropě a v naší zemi.
Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích.
Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích.
Popíše mechanismy a prostředky postupného sjednocování Evropy na demokratických principech, vysvětlí lidská práva v souvislosti s evropskou kulturní tradicí; zná základní instituce sjednocující se Evropy, jejich úlohu a fungování.
168
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Objasní hlavní problémy dekolonizace a specifické cesty vývoje významných postkoloniálních rozvojových zemí; objasní význam islámské, židovské a některé další neevropské kultury v moderním světě. Vymezí základní problémy soudobého světa a možnosti jeho dalšího vývoje
pád komunistických režimů a jeho důsledky, sjednocovací evropský proces (jeho úspěchy i úskalí) Vývoj našeho státu po roce 1989 Mezinárodní vývoj a globální problémy v současnosti
169
Charakteristika vyučovacího předmětu [Historicko-geografický seminář - Volitelný nadstavbový seminář kvinta - sexta]
Obsahové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Primárně je určen jako volitelný předmět pro žáky kvint(y) a sext(y), pro něž představuje nadstavbový seminář k obsahu základního společného předmětu dějepis. Sekundárně funguje též jako jeden z volitelných předmětů pro studenty septimy a oktávy.V předmětu jsou integrovány očekávané výstupy a učivo především z předmětů Dějepis a Zeměpis (Geografie), ale i dalších oborů. Historicko-geografický seminář úzce souvisí se svými „kmenovými“ předměty – s Dějepisem a Zeměpisem (Geografií), s volitelnými předměty těchto oborů a s dalšími předměty, jako jsou ZSV, Český jazyk a literatura, Estetická výchova a jiné. Je úzce propojen s řadou volitelných předmětů a velmi významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cílem předmětu, kde jednotlivé tematické celky nejsou řazeny dle chronologického, nýbrž problémového hlediska, je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti historie a geografie. Žáci by si měli uvědomit rozsáhlou vzájemnou provázanost obou oborů, nutnost zvládnout problematiku jednoho z nich pro plné pochopení a uchopení druhého.
Formy realizace předmětu, organizace předmětu Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku).
Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v historicko-geografickém semináři bude využívat kombinace všech organizačních forem, přičemž se o jejich využití bude rozhodovat především vzhledem k potřebám, možnostem a schopnostem jednotlivých žáků a charakteru probírané problematiky (někdy bude vhodné využít spíše frontální přístup, jindy skupinovou práci, někteří žáci budou moci postupovat ve výuce do značné míry individualizovaně). Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Již zmiňovaným charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se studenty.
170
Významnou složkou samostatné práce žáků je četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).
Časové vymezení předmětu Historicko-geografický seminář je realizován ve dvouleté periodě. Jelikož je organizován tematicky (nikoliv chronologicky), není stanoveno, které výstupy a učivo je realizováno v pátém a které v šestém ročníku, ale v prvním a druhém roce cyklu. Toto umožňuje každoroční přísun zájemců (někteří absolvují určitá témata v kvintě, jiní v sextě a naopak), přičemž se v organizaci i v naplňování vzdělávacího obsahu předmětu nevyskytnou žádné závažné problémy.
Časová dotace předmětu je 2 hodiny týdně.
Výchovné a vzdělávací strategie V historicko-geografickém semináři se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v předmětech dějepis (viz. str. …) a zeměpis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové). Velký význam v tomto ohledu má i osobnost vyučujícího, který je garantem propojení historické a geografické složky a který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Historicko-geografický seminář - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě především na profilovou část maturitní zkoušky (a to zejména pro maturitu z dějepisu a zeměpisu, případně též ze ZSV).
171
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[kvinta/I. rok]
žák:
Historie a geografie jako vědy
Vymezení a zařazení oborů, metody práce, informační zdroje (prameny, sekundární lit., webové portály), příbuzné a pomocné obory (PVH, kartografie, demografie)
Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu
Dějiny osídlení
Žáci se orientují v proměnách osídlení našeho území v jednotlivých historických obdobích, etnikách, která naše území obývala; vysvětlí význam vnitřní a vnější kolonizace
Historický vývoj osídlení území Česka od pravěku do současnosti
Žáci si uvědomí souvislosti mezi průmyslovou a demografickou revolucí, urbanizací a společenskými změnami; uvedou dopady procesu urbanizace na česká města a dokáží vysvětlit současný proces suburbanizace
Demografická revoluce, urbanizace, současné trendy vývoje sídelního systému
Žáci se orientují v tom, která evropská, resp. světová města byla v jednotlivých historických obdobích populačně největší, uvedou světové megapole a vysvětlí problematiku chudinských čtvrtí
Česká a světová (velko)města – populační velikost měst ve středověku, novověku a současný vývoj problematika rozvoje současných měst, příčiny, problémy
Žáci vysvětlí příčiny vnější kolonizace ve středověku, porozumí souvislostem vysídlení německého etnika z našeho území (důvodům) a následného zanikání sídel v českém pohraničí
Vnější kolonizace; Vysídlení německého etnika a zanikání sídel po druhé světové válce
Historická geografie
Žáci používají základní terminologii z oblasti historické geografie
Vymezení oboru v systému věd, vývoj předmětu studia, základní terminologie
Exkurze do mapové sbírky PřF UK
Žáci porovnají územní rozsah českých zemí v jednotlivých hist. obdobích a v souvislosti s tím se orientují v otázce správy našich zemí;
Popíší a vysvětlí vývoj územněsprávního uspořádání našich zemí po r.1848
HG - České země, historické země a oblasti, vývoj územněsprávního uspořádání
Žáci dokáží v rámci Evropy správně lokalizovat jednotlivá historická území (např. Bukovina, Vojvodina, ad.)
HG - Evropa
Žáci definují příčiny kolonialismu, uvedou kolonie jednotlivých evropských států a orientují se v proměnách pojmenování jednotlivých území, zejm. V Africe
HG – Afrika, Asie, kolonizační období, kořeny pozdějších konfliktů
Žáci určí nejstarší mapová díla mapující svět, Evropu a naše země, uvedou příklady českých atlasů sestavených během 20. století
Historická kartografie - Staré mapy a atlasy, výzmamná česká mapová díla a atlasy 20. století
Religiózní geografie
Žáci používají základní terminologii z oblasti religionistiky, mají přehled o jednotlivých typech náboženství, podle různých kritérií
Vymezení pojmu, předmětu studia, základní terminologie, typologie náboženství
172
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Žáci popíší chronologicky vznik hlavních světových náboženství, oblast vzniku a směry šíření těchto náboženství, charakterizují hlavní rysy, zásady a tradice jednotlivých nábožentví a uvedou a správně lokalizují jejich hlavní poutní místa
Dějiny, základní rysy , pojmy, tradice a pravidla, poutní místa, kvantifikace a lokalizace rozšíření jednotlivých náboženství: Hinduismus, judaismus, křesťanství, buddhismus, islám
Žáci znají nejvíce rozšířená nová náboženská hnutí, jejich odlišné charakteristiky, uvědomí si principy a rizika spojená s fungováním náboženských sekt
Nová náboženská hnutí a sekty
Źáci se orientují v nejvýznamnějších náboženských konfliktech 20. století, vysvětlí jejich příčiny
Náboženské konflikty
173
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[kvinta/I. rok]
žák:
Hospodářské dějiny
Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin
Základní termíny a problémy hospodářských dějin
Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu
Vybrané kapitoly z dějin hospodářství do počátku novověku
Průřez dějinami
starověku, středověku a novověku
v čase a prostoru
Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daných obdobích, dokáží reprodukovat jejich periodizace a začleňovat do nich informace z předmětu dějepis.
Obecný přehled dějin v daných obdobích, jejich periodizace, učivo z tematického celku historická geografie
Žáci se v daných obdobích orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.
174
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[sexta/II. rok] žák:
Historie a geografie jako
vědy
Žáci dokáží charakterizovat oba vědecké obory ve vzájemné souvztažnosti.
historiografie – historické školy, filozofie dějin Čas a prostor ve vývoji světa a lidstva
Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu
Hospodářské a sociální dějiny
Žáci se orientují ve vývoji hospodářských vztahů v dějinách
Základní termíny a problémy hospodářských dějin (opakování, prohloubení)
Žáci používají základní terminologii z oblasti hosp. dějin
Hospodářství v období 16. – první polovina 18. století
Žáci pojmenují základní změny v charakteru evropského hospodářství na prahu novověku.
Průmyslová a agrární revoluce – hospodářství ve 2. polovině 18. a v 19. stol.
Žáci vysvětlí význam průmyslové a agrární revoluce pro vývoj hospodářských a společenských vztahů a jeho nerovnoměrnost.
Světová ekonomika v době první světové války a do roku 1939
Žáci si uvědomí rizika související s čistě liberálním pojetím hospodářství a na druhé straně s rozsáhlým státním intervencionismem.
Druhá světová válka a obnova světového hospodářství po roce 1945, role USA v poválečné ekonomice.
Žáci postihnou hlavní rysy hospodářského vývoje v první polovině 20. století, obecně vysvětlí problematiku Velké světové hospodářské krize.
Sovětská ekonomika v meziválečném období a hospodářství v sovětském bloku po r. 1945
Žáci dokáží charakterizovat hlavní rysy a specifika vývoje ekonomiky států s totalitními režimy (především sovětský model a po roce 1945 východní blok).
Evropská integrace (důraz na její hospodářskou stránku)
Žáci charakterizují problémy a pozitivní výsledky ekonomického vývoje „Západu“ po roce 1945.
Dekolonizace a hosp. vývoj a problémy zemí „třetího světa“
Žáci se orientují v problémech hospodářského vývoje oblastí „třetího světa“, odhalují jejich kořeny.
Rozpad sov. Bloku a světová ekonomika na přelomu 2O. /21. století
175
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[sexta/II. rok] žák:
Formy vlády v dějinách
S porozuměním používá základní odbornou terminologii a dokáže vymezit základní problémy daného tematického celku.
Obecná charakteristika problematiky a základní terminologie
Totožné s metodami využívanými v dějepisu a zeměpisu
Pojetí a formy vlády ve starověku
Proměny a stereotypy vládnutí ve středověku
Dokáže charakterizovat a porovnat jednotlivé formy vlády v dějinách, posuzovat a formulovat jejich pozitivní a negativní stránky.
Vývoj vládní struktury v novověku
Moderní doba a vláda
Různá pojetí vlády mimo euroamerickou zónu
„Jedna“ historie či
„nekonečné množství“
historií
Žáci k dané problematice zaujímají postoje, které vychází z rozšířeného penza informací.
– různé historické pohledy (např. dobově podmíněné) na historické události – tzv. „historické mýty“
Historie a společenská, náboženská, politická objednávka
Průřez moderními dějinami v čase a prostoru
Žáci se bez větších orientují v obecném přehledu dějin v daném období, dokáží reprodukovat periodizaci a začleňovat do ní informace z předmětu dějepis.
Obecný přehled dějin v daném období, jeho periodizace, učivo z tematického celku historická geografie
Žáci se v daném období orientují v prostorovém vymezení dějů, bezpečně určí významné regiony a jejich názvy v historickém vývoji.
176
Charakteristika vyučovacího předmětu [Maturitní dějepis – volitelný seminář]
Obsahové vymezení předmětu
Volitelný seminář Maturitní dějepis je součástí vzdělávací oblasti “Člověk a společnost” podrobně charakterizované v RVP GV. Navazuje na předmět Dějepis a nadstavbový historicko-geografický seminář (oba předměty jsou realizovány v pátém a šestém ročníku (kvintě a sextě) Maturitní dějepis dále úzce souvisí s jednotlivými obory druhého předmětu vzdělávací oblasti – s obory v rámci ZSV a též s předměty v rámci Zeměpisu (Geografie). Dále také souvisí s předměty Český jazyk a literatura, Estetická výchova. Na vyšším stupni gymnázia je i maturitní dějepis propojen s řadou volitelných předmětů a významně se podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů.
Cíle předmětu Cílem předmětu je prohloubit znalosti z oblasti historie lidské civilizace, umožnit
žákům, aby alespoň částečně pochopili hlubší vnitroodborové i mezioborové souvislosti. Zároveň mají žáci řadu možností při práci v maturitním semináři dále procvičovat již osvojené dovednosti (kompetence). Dalším základním cílem úzce svázaným s předchozími je příprava zájemců o maturitní zkoušku z dějepisu k této zkoušce a také pomoc (osvojování si souvislostí) zájemcům o maturitní zkoušku z příbuzných oborů.
Koncepce volitelných předmětů (začlenění) Předmět patří mezi klíčové volitelné semináře v oboru Dějepis.
Formy realizace předmětu, Organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).
Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků ve výuce se v maturitním dějepisu uplatňuje celá škála organizačních forem: především frontální vyučování, které je však velmi často doplňováno vyučováním párovým a skupinovým. Vedle těchto „klasických“ forem však do předmětu více vstupuje i vyučování individualizované (samostatné plnění zadaných úkolů či řetězců zadaných úkolů, kdy vyučující hraje úlohu spíše zprostředkovatele zdrojů informací, konzultanta a úlohu kontrolního orgánu). Zapojení této organizační formy je velice vhodné z hlediska osobnostní individuality žáků a především také z jejich různých „pozic a zájmů“: někteří počítají s maturitou z dějepisu, jiní nikoliv, někteří jdou k maturitní zkoušce ve stávajícím školním roce, jiní
177
až v následujícím. I pro vyučujícího je výhodná možnost připravit dlouhodobější individuální pracovní programy pro část žáků v semináři a s druhou částí se např. zaměřit na bezprostřední předmaturitní procvičování a generalizace. Tuto formu je možné samozřejmě využít i v jiných situacích.
Časové vymezení předmětu
Předmět Maturitní dějepis disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2
Obecně můžeme počítat v sedmém ročníku vyššího stupně gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky), v osmém ročníku s přibližně 52 vyučovacími hodinami (26 dvouhodinovými bloky) v předmětu – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.
Výchovné a vzdělávací strategie V předmětu maturitní dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího, který může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Vzdělávací obsah předmětu Vzdělávací obsah předmětu a rozvržení učiva se bude odvíjet od konkrétního složení maturitních okruhů, které nebude neměnné. Maturitní okruhy lze rozdělit do dvou skupin – okruhy první z nich chronologicky mapují významná období dějin světových i státních útvarů na našem území, okruhy druhé z nich jsou složeny z problémových témat sledovaných v různých časových obdobích.
Seznam maturitních okruhů i konkrétní tematický plán na daný školní rok je součástí příloh k švp (každoročně aktualizovaných).
178
Charakteristika vyučovacího předmětu [Kapitoly z moderních dějin - volitelný seminář ]
Obsahové vymezení předmětu Volitelný seminář „Kapitoly z moderních dějin“ je dle koncepce volitelných předmětů navazujících na dějepis prioritní volitelný předmět. Předmět navazuje na obsah předmětu dějepis, s nímž je úzce propojen, stejně jako s historicko-geografickým seminářem a seminářem maturitní dějepis. Z dalších předmětů souvisí především s Geografií a se Základy společenských věd (ZSV). Řadu styčných bodů má i s dalšími předměty – základními i volitelnými, velmi významně se též podílí na integraci průřezových témat (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální a Mediální výchova).
Cílem předmětu je prohloubení znalostí a další zdokonalování dovedností žáků v oblasti problematiky vývoje lidstva v posledních dvou staletích, v době utváření a vývoje moderní lidské civilizace. Hlavní pozornost je věnována pochopení hlubších souvislostí historických jevů, procesů, událostí tomto období, kauzálních a důsledkových vztahů mezi nimi. Nezbytností je osvojení příslušné odborné terminologie a také poměrně rozsáhlé faktografie. Hlavní osu výuky tvoří politické dějiny, zasazené však do širších vztahů hospodářských, společenských, kulturních aj. Velký význam má též prohlubování již osvojených dovedností žáky (např. různé formy práce s textem, s ikonografickým materiálem - ve formě dobových historických pramenů či sekundární odborné literatury aj.).
Formy realizace předmětu, organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. V případě některých specifických činností lze využít učebnu vybavenou multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: výuka v učebně informatiky (případně v knihovně), přednášky odborníků či pamětníků (resp. besedy), exkurze (úkoly zadané vyučujícím, připravená prezentace žáků– jednotlivců či skupin, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.). Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce vhodně propojují forma frontálního vyučování (učitel či jiný odborník zabezpečuje výklad, přednášku, vede dialog se studenty aj.) se skupinovým vyučováním (především skupinové práce na zadaném tématu s využitím poskytnutých či vyhledaných zdrojů informací s následnou prezentací výsledků), dále za nedílnou součást předmětu považujeme samostatnou práci žáků (ať už individuální či skupinovou) mimo vyučovací hodiny (projekty, seminární a ročníkové práce), škola podporuje zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů - chceme rozvíjet, především na úrovni volitelných předmětů, spolupráci s odborníky na danou problematiku z vysokoškolského i akademického prostředí.
Další významnou složkou práce žáků je také četba a studium populárně naučné a odborné historické literatury (potřebná mimo jiné pro úspěšné splnění výše uvedených pracovních úkolů).
179
Projekty: Kultura a proměny každodenního života v období moderních dějin (+ další možná témata).
Časové vymezení předmětu Předmět moderní dějiny disponuje časovou dotací dvě hodiny týdně je připraven v dvouletém cyklu pravidelně se opakujícím. Mezi oběma ročníky vyučovacího cyklu existuje v učivu chronologická návaznost. Předmět je prioritně určen pro žáky vyšších ročníků (sexta, septima, oktáva), v případě odůvodněného zájmu a odpovídající úrovně znalostí a dovedností lze do výukové skupiny zařadit i žáky nižších ročníků (kvarta – pouze výjimečně, kvinta).
Pokud jde o studium problematiky moderních dějin, předpokládáme, že se žáci budou do předmětu zapisovat vždy do prvního roku dvouletého cyklu, není to však přímo podmínkou (je tedy možné, byť ne zcela šťastné) absolvovat oba ročníky v opačném pořadí a mohou nastat i situace, kdy žák neabsolvuje oba ročníky cyklu bezprostředně po sobě, anebo neabsolvuje předmět v kompletním dvouletém cyklu.
Výchovné a vzdělávací strategie V semináři kapitoly z moderních dějin dějepis se využívají stejné postupy k rozvíjení klíčových kompetencí i konkrétní metody práce jako v kmenovém předmětu dějepis (viz. str. …). Rozdíl je pouze v určité míře (proporcích) jejich využití. Posílena je role především metod vlastní výzkumné a projektové práce žáků (ať už individuální či skupinové), velmi významnou úlohu (především v oblasti rozvoje kompetencí) hrají vlastní prezentace žáků. Významnou v tomto ohledu je samozřejmě též osobnost konkrétního vyučujícího - v tomto semináři v jeho některých fázích hraje větší úlohu i výkladová metoda (či motaly přednášky),zároveň vyučující samozřejmě (tak jako u jiných předmětů) může k postupům a metodám uvedeným v švp připojovat další dle svých zkušeností a edukačních záměrů.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Kapitoly z moderních dějin - vztah k maturitním zkouškám Dovednosti a znalosti osvojené v rámci tohoto volitelného předmětu žáci využijí v přípravě na společnou i profilovou část maturitní zkoušky (u profilové části zejména pro případnou maturitu z dějepisu, napomůže však i k přípravě na maturitní zkoušky ze zeměpisu či ZSV).
180
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[školní rok I] žák:
MODERNÍ
DĚJINY
Obecně dokáže objasnit význam
zkoumaného období.
Vymezení období - moderní dějiny Totožné s metodami využívanými v dějepisu
Používá odbornou terminologii související
s daným obdobím.
VFR jako vstup do „moderní doby“
DĚJINY 19.
STOLETÍ
Bezpečně se orientuje v hlavních
problémech a událostech historického
vývoje v daném období.
Politické, společenské,
hospodářské proměny světa v 19.
století
Dokáže zařadit a charakterizovat
významné osobnosti období moderních
dějin.
Stěžejní okamžiky vývoje v 19.
století
DĚJINY 20.
STOLETÍ
Řadu problémů a historických událostí
(dle výběru učiva) ovládá do větších
podrobností.
„Velká válka“ jako akcelerátor
změn, výsledky a důsledky „velké
války“
Interpretuje problémy a události daného
období v širších souvislostech.
Obecná charakteristika
meziválečného vývoje
V historických problémech, trendech a
událostech daného období nachází
východiska pro současnou situaci, pro
současný vývoj.
Totalitarismus, totalitní a
autoritativní režimy
Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž
postupuje dle zásad vědecké odborné
práce.
Velká světová hospodářská krize a
její důsledky
Výsledky své práce dokáže prezentovat a
vysvětlit v rámci širšího fóra.
Vybrané kapitoly z mezinárodního
meziválečného vývoje
Vybrané kapitoly z meziválečného
vývoje významných států a regionů
(mimoevropský svět)
Československý stát
v meziválečném období – obecná
charakteristika a vybrané kapitoly
Cesta k nové světové konfrontaci
181
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[školní rok II]
žák:
DĚJINY 20.
STOLETÍ
Obecně dokáže objasnit význam
zkoumaného období.
Příčiny 2. světové války Totožné s metodami využívanými v dějepisu
Používá odbornou terminologii související
s daným obdobím.
2. světová válka a diplomacie, cíle
a záměry významných aktérů
Bezpečně se orientuje v hlavních
problémech a událostech historického
vývoje v daném období.
Výsledky a důsledky 2. světové
války
Dokáže zařadit a charakterizovat
významné osobnosti období moderních
dějin.
Na cestě ke studené válce –
obecná charakteristika a vybrané
kapitoly
Řadu problémů a historických událostí
(dle výběru učiva) ovládá do větších
podrobností.
Československo v období
„omezené demokracie“, nástup
komunistů k moci
Interpretuje problémy a události daného
období v širších souvislostech.
Vývoj vztahů Východ – Západ
v období „studené války“
V historických problémech, trendech a
událostech daného období nachází
východiska pro současnou situaci, pro
současný vývoj.
Vnitřní vývoj jednotlivých bloků
v období „studené války“, evropská
integrace
Zpracuje řadu zadaných úkolů, přičemž
postupuje dle zásad vědecké odborné
práce.
Dekolonizace, „třetí svět“ a jeho
problémy, „třetí svět“ a mocenské
bloky – základní otázky a vybrané
kapitoly
Výsledky své práce dokáže prezentovat a
vysvětlit v rámci širšího fóra.
Československo v období
komunistického režimu –
významné mezníky a vybrané
kapitoly
Vybrané problémy světových,
evropských i domácích dějin od
přelomu 80. a 90. let 20. století
182
UMĚNÍ A KULTURA
Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - výtvarná výchova]
> O B S A H O V É V Y M E Z E N Í P Ř E D M Ě T U
Předmět Výtvarná výchova je součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura podrobně charakterizované v RVP G na stranách 50-55. Spolu s Hudební výchovou, Literární výchovou, Dramatickou výchovou, Člověkem a jeho světem a Dějepisem seznamuje žáky s kulturními tradicemi různých kultur a historických epoch. Pomocí výtvarných aktivit, prací s reprodukcemi a literaturou a návštěvami výstav a kulturních památek učí žáky rozumět výtvarnému jazyku, který je nejen součástí umělecké tradice, ale i jakékoli vizuální komunikace člověka se světem. Vlastní výtvarná činnost není jen prostředkem k tvorbě výtvarných artefaktů (vizuálně obrazných vyjádření), ale především se stává jedním z činitelů v komunikaci mezi žákem-tvůrcem, žákem-partnerem a učitelem; výtvarný artefakt je pak sám způsobem komunikace využívajícím výtvarný jazyk, který je tvorbou žáka rozvíjen a chápán a je ověřován v konfrontaci s jinými výtvarnými artefakty ve třídě, na reprodukcích nebo na výstavách. Poznání výtvarného jazyka, exprese a symboliky se pak stává klíčem k chápání vizuální komunikace žáka-člověka se světem, pomáhá chápat a rozklíčovat podvědomé obsahy viděné přirozené nebo umělé skutečnosti (včetně současného lidového umění a všudypřítomných manipulativních obrazů produkovaných tržně-ekonomickou kulturou), orientovat se ve vizuální realitě a vytvářet nové esteticky hodnotné skutečnosti. Předmět Výtvarná výchova se ze své podstaty vztahuje ke světu v jeho celistvosti a tím pádem realizuje tématické okruhy všech průřezových témat s těžištěm v Osobnostní a sociální výchově a Výchově demokratického občana nesené nutností recepce, reflexe, prezentace a komunikace, jejichž tématy se stávají okruhy Výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchovy, Environmentální výchovy a Mediální výchovy.
> K O N C E P C E V O L I T E L N Ý C H P Ř E D M Ě T Ů
Obsah předmětu Výtvarná výchova rozšiřují volitelné semináře Dějiny umění, Výtvarná výchova, Objektová a akční tvorba, Počítačová grafika, Grafický design, Fotografie a další volitelné předměty a kroužky s přímo výtvarným, obecně uměleckým nebo širším humanitním zaměřením vypsané podle zájmu žáků a možností školy na začátku školního roku. Absolvování semináře Dějiny umění je podmínkou složení maturitní zkoušky z Výtvarné výchovy. Obsahem semináře jsou teorie a dějiny výtvarné kultury v jejím nejširším možném uchopení; cílem je budování širšího a hlubšího kulturního povědomí absolventů, tříbení vizuální citlivosti a prohlubování vnímání souvislostí kulturně-historických jevů.
183
> O R G A N I Z A C E A F O R M Y R E A L I Z A C E P Ř E D M Ě T U
Předmět je realizován ve vyučovacích hodinách dlouhých 45 minut, které jsou spojovány po dvou do devadesátiminutových bloků přerušených v případě potřeby učitelem vymezenou pětiminutovou přestávkou. Převahu v náplni hodin má výtvarná práce žáků motivovaná učitelem a koncipovaná do samostatných námětů, metodických nebo tématických řad nebo projektů, jejichž východiskem jsou společné preference žáků a učitele vedoucí k naplnění vzdělávacích potřeb předmětu. Závěrem každého vyučovacího bloku je společné hodnocení, které je vyvrcholením komunikace během tvorby a krystalizací vlastních vzdělávacích cílů a obsahů předmětu. Část vyučovacích hodin je věnována multimediální projekci, prezentaci žákovských prací, galerijním animacím nebo exkurzím. Ze specifických potřeb předmětu vyplývá, že jsou hodiny realizovány v budově školy ve speciálně zařízené výtvarné dílně vybavené nutnými pomůckami a prostředky pro širokou škálu výtvarných činností, v učebnách vybavených potřebnou multimediální technikou pro digitální projekci nebo výtvarnou práci s digitálními technologiemi, mimo budovu a areál školy v plenéru, v galeriích a na exkurzích v dostupných lokalitách. Pro samostatnou výtvarnou činnost je nutné, aby žáci byli vybaveni základními výtvarnými pomůckami, jejichž složení a rozsah sdělí žákům učitel podle potřeb své koncepce předmětu. V rámci zpracování některých témat a námětů může koncepce předmětu od žáků vyžadovat práci s literaturou, informačními médii a obrazovými reprodukcemi, prezentaci vlastních textů a podobně. Škola disponuje základní literaturou, povaha úkolů ale může vyžadovat vyhledání odborné literatury v knihovnách. Součástí výstupů předmětu může být instalace výtvarných prací třídy nebo výtvarné ztvárnění interiéru či exteriéru školy a účast na žákovských výstavách nebo výtvarných soutěžích.
> Č A S O V É V Y M E Z E N Í P Ř E D M Ě T U
Předmět Výtvarná výchova disponuje úhrnnou hodinovou dotací 2 hodin týdně (nebo 1 devadesátiminutového bloku) pro 4 ročníky G2, které jsou distribuovány v blocích do ročníku Sexta.
ročník týdenní hodinová dotace
K V I N TA 0
S E X T A 2
S E P T I M A 0
O K T Á V A 0
Vzhledem k různým prázdninám, svátkům a mimořádným situacím je předpokládaný časový rozsah 70 vyučovacích hodin (35 devadesátiminutových bloků) pro jeden ročník G2.
184
> V Ý C H O V N É A V Z D Ě L Á V A C Í S T R A T E G I E
Předmět Výtvarná výchova rozvíjí klíčové kompetence následujícím způsobem: K O M P E T E N C E K U Č E N Í Učitel pomáhá žákům poznáváním výtvarného jazyka obohacovat jejich poznání světa a jeho principů. Výtvarný jazyk vztažený na psychologii vnímání odhaluje skryté podstaty přírodních a společenských jevů a otevírá nové škály látky k poznávání. Výtvarná práce v kolektivu vybízí k hledání a nacházení objevných řešení různých výtvarných i duchovních problémů a umožňuje žáku posoudit jeho přístupy, míru pochopení a zvládnutí řešení problémů, učit se od ostatních a chápat chyby i úspěchy jako nutný předpoklad jakéhokoli pokroku ve vzdělání. K O M P E T E N C E K Ř E Š E N Í P R O B L É M Ů Vytvoření výtvarného artefaktu je v každém stádiu problémem, k jehož řešení žák užívá svých schopností a vědomostí, experimentuje a radí se s žáky i učitelem. V komunikaci jsou nalézány zlepšující alterace díla v každé jeho komunikované fázi, konfrontace vlastního žákovského díla s jinými díly vyžaduje také hledání souvislostí v odborné literatuře a v reprodukcích výtvarných děl. Prezentace hotového výtvarného artefaktu je zkouškou úspěšnosti řešení problémů, dílo se stává předmětem obhajoby a kritiky.
185
K O M P E T E N C E K O M U N I K AT I V N Í V hodnotící části vyučovacích bloků i v komunikaci během tvorby a v samostatných prezentacích žákovských prací mají žáci možnost ověřovat vlastní komunikační schopnosti, učí se vhodně formulovat své postřehy a pocity a prezentovat vědomosti formou srozumitelnou ostatním. Vlastní výtvarná činnost je svého druhu komunikací, žáci si osvojují výtvarný jazyk a s jeho pomocí sdělují formou výtvarného artefaktu své prekoncepty, prožitky, informace, příběhy, pocity a podobně. K O M P E T E N C E S O C I Á L N Í A P E R S O N Á L N Í Předmět Výtvarná výchova je založen na tvůrčí činnosti v kolektivu, kde je důležitá spolupráce a respekt k práci ostatních. Žák na sebe bere roli tvůrce i roli partnera ostatních žáků v jejich tvorbě, takže se nejen sám stává tvůrčí autoritou, ale také naslouchá názorům ostatních žáků a poskytuje jim zpětně své názory a postřehy. Sám hodnotí a je hodnocen, učí se přijímat názory ostatních, zpětnou vazbu, zrovna tak jako citlivě a ohleduplně sdělovat kritiku ostatním. K O M P E T E N C E O B Č A N S K É Učitel pomáhá žákům seznamovat se s dějinami výtvarné kultury a učit se formulovat estetické soudy prohloubené znalostmi a vlastní výtvarnou zkušeností, tím se seznamovat a učit chápat kulturní projevy jiných národností, seznamovat se s kulturou vlastního národa a rozeznávat estetické kvality přírody a svého životního prostředí. Učitel vede žáky k respektování pravidel výtvarné dílny, odborných tříd, chování v galerii a podobně, kultivovanému projevu a poskytování pomoci těm, kdo ji potřebují, naopak nechávání prostoru těm, kdo potřebují klid a soustředění. K O M P E T E N C E K P O D N I K AV O S T I Vlastní žákovskou výtvarnou činností vede učitel žáky k seznamování se s pracovními postupy potřebnými pro realizaci plošných i prostorových výtvarných artefaktů, se způsoby jejich adjustace a prezentace, chápání náročnosti tvorby a cenění si fyzické i duchovní práce vložené do každého artefaktu. Při tvorbě žáka seznamuje s různými nástroji, vybavením, materiály a postupy, jejich bezpečným, ekologickým a ekonomickým použitím. Pomáhá žákovi chápat vlastní práci jako extenzi jeho osobnosti a jako možnost budoucího uplatnění.
> E V A L U A C E V P Ř E D M Ě T U
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Žáci jsou hodnoceni podle zvládnutí učitelem vyžadované přípravy na hodinu a vlastní aktivity v hodinách. Součástí této aktivity je relativní míra a kvalita komunikace (dílem, o díle a nad dílem), relativní míra a snaha najít a zvládnout řešení problému, relativní kvalita a snaha o prezentaci vlastního názoru na problém a jeho řešení. Teoretické a faktické znalosti mohou být ověřovány ústním nebo písemným zkoušením (například
186
v semináři Dějiny umění). Podrobné informace o způsobu evaluace jsou uvedeny v úvodu ŠVP.
> C H A R A K T E R P R O F I L O V É M A T U R I T N Í Z K O U Š K Y
Maturitní zkouška z předmětu Výtvarná výchova ověřuje individuální výtvarné (tvůrčí
a technické) schopnosti žáka a teoretickou znalost výtvarné kultury (problematiku a dění
současné umělecké scény na pozadí umělecké tradice), vhodná je proto účast na seminářích
s teoretickým i praktickým zaměřením.
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
187
Charakteristika vyučovacího předmětu [Estetika - hudební výchova]
Obsahové vymezení předmětu
Předmět Hudební výchova je součástí vzdělávací oblasti UMĚNÍ A KULTURA podrobně charakterizované v RVP pro gymnázia. V mnoha ohledech úzce souvisí s těmito předměty – Výtvarná výchova, Dějepis a Literatura. Cílem předmětu je prohloubení znalostí o hudební historii a využití praktických dovedností – vše v návaznosti na výuku na předešlém stupni. Hudební výchova integruje tyto průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova.
Formy realizace předmětu
Předmět je realizován v devadesátiminutových blocích, které se jistě hodí pro tento typ předmětu více. Výuka probíhá v hudební učebně, kde jsou k dispozici hudeb. nástroje (klavír, kytara, rytmické nástroje), CD přehrávač k poslechu hudby a další potřebné pomůcky
Časové vymezení předmětu
Předmět Hudební výchova disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 2 hodiny pro jeden rok 3.stupně (kvinta - sexta):
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 2
sexta 0
septima 0
oktáva 0
Obecně můžeme počítat s přibližně 70 vyučovacími hodinami (35 dvouhodinových bloků) a to s přihlédnutím k různým školním prázdninám, svátkům a mimořádným situacím.
Organizace předmětu
Hudební výchova na 3.stupni vede žáka k hlubšímu porozumění hudebního umění, k uvědomění si úlohy hudby v běžném životě a k dalšímu rozvoji individuálních hudebních schopností. Samozřejmostí je hlasový výcvik, intonace, práce s rytmem.Doplňkovou formou organizace výuky jsou exkurze a případné návštěvy koncertů.
Metody výuky
Jelikož studenti již mají základní přehled o hudební historii z předešlého stupně, základním stavebním kamenem teoretické části bude diskuse s účelem prohlubování vědomostí a historických souvislostí. Dále budou využity stejné metody jako při výuce HV
188
na předešlém stupni.
Mezioborové vztahy
Předměty, které mají úzký vztah s hudební výchovou jsou tyto: dějepis, výtvarná výchova a literatura. Je třeba, aby dějiny hudby navázaly na poznatky z obecných dějin (společenská, politická a ekonomická situace určitých zemí v daném období – uměleckém směru) a dále byly porovnány se situací v ostatních uměleckých oborech (výtvarná výchova, literatura).
Evaluace předmětu
Studenti jsou hodnoceni podle aktivity v hodinách (což zahrnuje zapojování se do hudebních aktivit i zapojování se do diskusí na probírané téma), podle výsledků testů a podle připravených referátů a aktualit. Podrobnější informace o evaluaci jsou k dispozici v úvodu ŠVP.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
Další aktivity (kroužky)
Nabízíme řadu kružků s hudebním programem, jejich nabídka vychází z předem zjišťovaného zájmu žáků (např. sborový zpěv, klavír aj.).
189
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[ročník] žák:
Nácvik lidových i umělých písní, hlasová průprava, jednohlasý i vícehlasý zpěv
využívá svůj individuální pěvecký potenciál při zpěvu, při mluvním projevu vede svůj hlas zněle a přirozeně, správně artikuluje, logicky člení větu, uplatňuje zásady hlasové hygieny v běžném životě
zásady hlasové hygieny, správná artikulace textu a správné používání hlasu při zpěvu
Intonace, rytmus, hra na hudební nástroje
využívá jednoduché a podle vybavení školy i složitější hudební nástroje při individuálních či společných hudebních aktivitách a přiměřeně svým hudebním schopnostem a dovednostem používá hudební nástroje jako prostředek sdělování hudebních i nehudebních myšlenek a představ
hra na hudební nástroje v rámci estetické výchovy (klavír, kytara, rytmické nástroje) a výuka hry na hudební nástroj v rámci volitelného předmětu
Seznámení s lidovými i umělými tanci, pohybový doprovod hudby, Spojitosti mezi hudbou a jinými druhy umění
reaguje na hudbu pohybem, ztvárňuje ji úměrně svým hudebním schopnostem a pohybovým dispozicím; pohyb ve spojení s hudbou využívá k vyjádření vlastních představ a pocitů
vyjádření svých pocitů z poslouchané hudby pohybem či výtvarným dílem
190
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[ročník] žák:
Hudební nauka orientuje se v zápise jednoduchých, případně složitějších písní a skladeb, na základě svých individuálních hudebních schopností tyto skladby realizuje
prohlubování znalostí z hudební nauky
Hudebně výrazové prostředky
vyděluje podstatné hudební znaky z proudu znějící hudby, rozpoznává hudebně výrazové prostředky užité ve skladbě, uvědomuje si hudební formu díla a k dílu přistupuje jako k logicky utvářenému celku
hudební teorie – hudebně výrazové prostředky, hudební formy
Poslech hudby různých uměleckých slohů, její vnímání v historických souvislostech, hudebně výrazové prostředky
popíše a na vybraných hudebních dílech ukáže důležité znaky tvorby a interpretace, vysvětlí, v čem tkví originální a nezaměnitelná přínos skladatele a interpreta, možná poselství sdělovaná prostřednictvím hudby dešifruje a interpretuje
praktické využití poznatků hudební teorie u konkrétních skladatelů či slohů
Hra na hudební nástroj, Vytváření jednoduchých doprovodů k písním, vlastní improvizace
interpretuje hudbu na základě vědomostí a individuálních hudebních schopností; vytváří vlastní soudy a preference, které dokáže v diskusi obhájit
interpretace hudebního díla, schopnost studenta posoudit dílo z odborného hlediska
191
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[ročník] žák:
Orientace v uměleckých slozích, hudební žánry, skladatelé
orientuje se ve vývoji hudebního umění; uvědomuje si rozdílnost hudebního myšlení v jednotlivých etapách, rozlišuje hudební slohy podle charakteristických hudebních znaků, na základě historických, společenských a kulturních kontextů popíše podmínky a okolnosti vzniku hudebního díla
prohlubování poznatků z hudební historie, rozdíly mezi uměleckými slohy
Spojitosti hudby s jinými druhy umění a jinými odvětvími lidské činnosti
uvědomuje si roli hudebního průmyslu v současném světě; popíše možnosti využití hudby v mimohudební oblasti a je schopen poukázat na příklady jejího zneužívání
význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru
Artificiální a nonartificiální hudba – individuální vnímání
uvědomuje si rozdílnost přístupů jednotlivých lidí k hudbě a hudební tvorbě, vnímá hudbu jako způsob prezentace vlastních idejí a názorů i pocitů a názorů ostatních lidí a na základě toho je schopen se s hudbou ztotožnit, či ji odmítnout
význam a funkce hudby v dnešním světě, vytvoření si vlastního, společností přijatelného názoru
192
ČLOVĚK A ZDRAVÍ
Charakteristika vyučovacího předmětu Tělesná výchova
Obsahové vymezení předmětu Tělesná výchova usiluje o trvalý vztah k pohybovým činnostem a o optimální rozvoj tělesné, duševní a sociální zdatnosti. Vychází především z motivující atmosféry, zájmu studentů a z jejich individuálních předpokladů. Využívá k tomu specifických emočních prožitků, sociálních situací a bioenergetických zátěží v individuálně utvářené nabídce pohybových činností (od zdravotně rekreačních až po výkonnostní). Z hlediska celoživotní perspektivy směřuje tělesná výchova k hlubší orientaci studentů v otázkách vlivu pohybových aktivit na zdraví. Vede je k osvojení a pravidelnému využívání konkrétních pohybových činností (kondičních a vyrovnávacích programů) v souladu s jejich pohybovými zájmy a zdravotními potřebami. Významná zůstává otázka bezpečnosti a úrazové prevence při pohybových činnostech. Velká pozornost je i nadále věnována rozvoji pohybového nadání i korekcím pohybových znevýhodnění (oslabení).
Předmět tělesná výchova úzce souvisí především s druhým předmětem oblasti Člověk a zdraví: člověk a zdraví - biologie člověka, dále se vzdělávacími oblastmi Člověk a společnost (dějiny tělesné kultury) a Člověk a příroda (biologie).
Předmětem prolínají průřezová témata:
- environmentální výchova (především oblast ekologie);
- osobnostní a sociální výchova;
- mediální výchova;
- výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Formy realizace a organizace předmětu vyučovací jednotka
letní a zimní výcvikové kurzy
turnaje
Vyučovací jednotky probíhají v tělocvičně, na venkovním hřišti a dalších sportovištích podle aktuální potřeby pro zajištění výuky (plavecký bazén, atletický ovál atd.).
Studenti jsou rozděleni do skupin podle pohlaví. Do jednotlivých skupin mohou být spojovány navazující ročníky podle aktuálních možností školy a počtu studentů ve třídách.
Výcvikové kurzy
Jsou součástí výuky předmětu tělesná výchova a jsou pořádány po vzájemné dohodě mezi žáky, rodiči a školou takto:
- letní výcvikový kurz je realizován pro každou třídu kvinta až septima zvlášť;
vedením je pověřen třídní učitel, který zajišťuje organizaci ve spolupráci se sportovním instruktorem;
- zimní výcvikový kurz je realizován pro zájemce z kvinty až oktávy;
vedením a organizací jsou pověřeni instruktoři školního lyžování;
193
zaměření kurzu – lyžování, snowboarding.
Časové vymezení předmětu Předmět je vyučován jako samostatný od kvinty až do oktávy po dvou hodinách týdně.
Výchovné a vzdělávací strategie Formy a metody práce
frontální výuka (vysvětlení, instruktáž, demonstrace, rozhovor, beseda)
skupinová práce (kolektivní hry, soutěže, turnaje);
individuální nácvik a provádění pohybových činností;
problémové vyučování;
aktivní účast žáků na organizaci vyučovací jednotky;
Kompetence
V tělesné výchově se snažíme rozvíjet klíčové kompetence následně rozepsanými dílčími způsobilostmi.
Kompetence k učení:
- poznávání různých metod, způsobů a postupů učení, následné uplatňování a případné upravení podle úrovně efektivity;
- využívání teoretických i prakticky zjištěných znalostí o svém těle;
- odhalování chyb a snaha o nápravu.
Kompetence k řešení problémů:
- řešení problémových úkolů, situací a taktiky při pohybových činnostech v roli jednotlivce i člena skupiny;
- využívání schémat při řešení taktiky družstva;
- analýza uplatněvané taktity či schématu, následné vyhodnocení a vyvození důsledků.
Kompetence komunikativní:
vytvoření atmosféry pro vyslechnutí, domluvu v družstvu a realizace pokynů;
umění přizpůsobení komunikace mezi jednotlivými členy družstva podle určené role;
využívání povelů a signalizace na úrovni hráče, trenéra i rozhodčího;
ponechání rozhodnutí na rozhodčích a kapitánech družstev při nejasných nebo sporných situacích.
Kompetence sociální a personální:
rozdělení a přijímání rolí v družstvu;
uvědomění si svých schopností, dovedností a snaha o pozitivní pohled na sebe i ostatní;
určení vhodného zapojení do kolektivní hry;
pochopení a dodržování myšlenky fair play nejen při sportu;
nacházení optimální cesty ke zdravému životnímu stylu.
Kompetence občanské:
využití a přizpůsobení osobních ambic pro úspěch družstva;
194
zapojení do organizace a řízení pohybových činností;
přebírání odpovědnosti za své zdraví i za zdraví a bezpečnost spolužáků;
seznamování, zkoušení a hlavně uplatňování bezpečnostních předpisů pro různé sportovní aktivity, poskytování první pomoci;
respektování méně zdatných spolužáků a přizpůsobení některých činností podle nich;
respektování přístupu ostatních k dané pohybové aktivitě a přizpůsobení se tomu.
Kompetence k podnikavosti:
- zařazování pravidelné sportovní činnosti jako relaxačního a stmelovacího prvku;
- uspořádání pohybového režimu podle formy zátěže a využití kompenzačních cviků;
- zhodnocení a uvážené jednání podle pokynů (učitele, vedoucího družstva, spolužáka);
- spolupráce při přípravě letních a zimních výcvikových kurzů;
- seznamování s možnostmi uplatnění ve sportu (aktivní sportovec, management atd.).
Evaluace v předmětu Při hodnocení bude přihlédnuto v rámci obecně stanovených evaluačních kritérií spíše k osobnímu pokroku jednotlivých žáků než k výkonnostnímu plnění výstupů daných vzdělávacím programem.
195
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
kvinta-oktáva
žák:
ČINNOSTI
OVLIVŇUJÍCÍ
ZDRAVÍ
organizuje svůj pohybový režim a
využívá v souladu s pohybovými
předpoklady, zájmy a zdravotními
potřebami vhodné a dostupné
pohybové aktivity
ověří jednoduchými testy úroveň
zdravotně orientované zdatnosti a
svalové nerovnováhy
usiluje o optimální rozvoj své
zdatnosti; vybere z nabídky vhodné
kondiční programy nebo soubory
cviků pro udržení či rozvoj úrovně
zdravotně orientované zdatnosti a
samostatně je upraví pro vlastní
použití
vybere z nabídky vhodné soubory
vyrovnávacích cvičení zaměřených na
kompenzaci jednostranného zatížení,
na prevenci a korekci svalové
nerovnováhy a samostatně je upraví
pro vlastní použití
využívá vhodné soubory cvičení pro
tělesnou a duševní relaxaci
připraví organismus na pohybovou
činnost s ohledem na následné
převažující pohybové zatížení
uplatňuje účelné a bezpečné chování
při pohybových aktivitách i v
neznámém prostředí
poskytne první pomoc při sportovních
či jiných úrazech i v nestandardních
podmínkách
zdravotně orientovaná zdatnost –
složky ZOZ (kardiovaskulární
zdatnost, svalová zdatnost, kloubní
pohyblivost a složení těla);
kondiční testy (UNIFITTEST –
opakované zadávání, sledování
vývoje)
svalová nerovnováha – příčiny
svalové nerovnováhy (prevence
jednostranné zátěže); testy svalové
nerovnováhy (opakované zadávání,
sledování vývoje)
zdravotně zaměřená cvičení –
pravidelné zařazování strečinku do
hodin, spinální cviky, strečink
s postizometrickou relaxací
organismus a pohybová zátěž –
způsoby zatěžování; kompenzace
jednostranné zátěže
individuální pohybový režim
hygiena pohybových činností a
cvičebního prostředí
rizikové faktory ovlivňující
bezpečnost pohybových činností –
zásady jednání a chování v různém
prostředí; úprava pohybových
činností podle aktuálních
podmínek (možných rizik)- význam
bezpečnostních pravidel jako jsou
např. pravidla FIS atd.
první pomoc při sportovních
úrazech – závažná poranění a život
ohrožující stavy; improvizovaná
první pomoc v podmínkách
sportovních činností
ČINNOSTI
OVLIVŇUJÍCÍ
ÚROVEŇ
POHYBOVÝC
H
DOVEDNOST
Í
provádí osvojované pohybové
dovednosti na úrovni individuálních
předpokladů
zvládá základní postupy rozvoje
osvojovaných pohybových dovedností
a usiluje o své pohybové
sebezdokonalení
posoudí kvalitu stěžejních částí
pohybu, označí zjevné příčiny
nedostatků a uplatní konkrétní
osvojované postupy vedoucí k
potřebné změně
respektuje věkové, pohlavní,
výkonnostní a jiné pohybové rozdíly a
přizpůsobí svou pohybovou činnost
dané skladbě sportujících
pohybové odlišnosti a handicapy –
věkové, pohlavní, výkonnostní –
odstraňování bariér a důraz na
kooperaci při činnostech
v hodinách TV
průpravná, kondiční, koordinační,
tvořivá, estetická a jinak zaměřená
cvičení - nácvik pohybových
dovedností ve sportovních hrách,
gymnastice, aerobiku a tancích.
pohybové hry různého zaměření –
jsou součástí úvodních částí hodin
gymnastika – akrobacie; přeskoky
a cvičení na nářadí; cvičení
s náčiním – kotoul vpřed, vzad, stoj
na rukou, přemet stranou, cvičení
na kruzích a hrazdě
kondiční a estetické formy cvičení
s hudbou a rytmickým
doprovodem (určeno především
děvčatům – alespoň dvě formy
cvičení podle podmínek a zájmu
žákyň, případně žáků) – aerobik,
tance – seznámení se základním
rytmem a jeho dodržování,
samostatné cvičení naučené
sestavy
úpoly – sebeobrana; základy
džudo; aikido; karatedo (základem
je sebeobrana, rozsah ostatních
činností je stanoven v návaznosti
na připravenost vyučujícího a
196
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
zájem žáků) – k výuce může být
přizván externista nebo proběhne
v rámci sportovního kurzu návštěva
sportovního klubu
atletika – běh na dráze a v terénu
(sprinty, vytrvalý běh, štafetový
běh); hody, vrh koulí
sportovní hry – herní systémy,
herní kombinace a herní činnosti
jednotlivce v podmínkách utkání
(alespoň ve dvou vybraných
sportovních hrách podle podmínek
školy a zájmu žáků) – fotbal,
florbal, basketbal, volejbal a
házená
turistika a pobyt v přírodě –
příprava turistické akce a pobytu
v přírodě – aspoň jeden letní
výcvikový kurz si studenti zkusí
připravit a zorganizovat (doprava,
ubytování, program); orientace v
méně přehledné krajině, orientační
běh (zařazován v rámci sportovních
dnů na škole), příprava a likvidace
tábořiště (zařazeno v rámci letního
výcvikového kurzu - vodáckého)
plavání – základní i zdokonalovací
trénink proběhl na nižším stupni
lyžování – (v rámci zimních
výcvikových kurzů) běžecké,
sjezdové; snowboarding (jednotlivé
formy lyžování jsou zařazovány
podle aktuálních sněhových
podmínek)
badminton, stolní tenis, ringo,
nohejbal
netradiční hry a sporty
ČINNOSTI
PODPORUJÍ
CÍ
POHYBOVÉ
UČENÍ
užívá s porozuměním tělocvičné
názvosloví (gesta, signály, značky) na
úrovni cvičence, vedoucího
pohybových činností, organizátora
soutěží
volí a používá pro osvojované
pohybové činnosti vhodnou výstroj a
výzbroj a správně ji ošetřuje
připraví (ve spolupráci s ostatními
žáky) třídní či školní turnaj, soutěž,
turistickou akci a podílí se na její
realizaci
respektuje pravidla osvojovaných
sportů; rozhoduje (spolurozhoduje)
třídní nebo školní utkání, závody,
soutěže v osvojovaných sportech
respektuje práva a povinnosti
vyplývající z různých sportovních rolí –
jedná na úrovni dané role;
spolupracuje ve prospěch družstva
sleduje podle pokynů (i dlouhodobě)
pohybové výkony, sportovní výsledky,
činnosti související s pohybem a
zdravím – zpracuje naměřená data,
vyhodnotí je a výsledky různou
formou prezentuje
aktivně naplňuje olympijské
myšlenky jako projev obecné
kulturnosti
vzájemná komunikace a
spolupráce při pohybových
činnostech – důraz na přátelskou
atmosféru nejen v družstvu, ale i
mezi soupeři, volba taktiky podle
vývoje zápasu
sportovní výzbroj a výstroj –
účelnost, funkčnost, bezpečnost,
finanční dostupnost a kvalita –
charakteristické prvky obuvi a
oblečení pro různé sporty, užití
ochranných pomůcek
pohybové činnostní, sportovní a
turistické akce – organizace,
propagace, vyhodnocení,
dokumentace (v rámci přípravy a
organizace letních a zimních
výcvikových kurzů) – termín,
rozpočet, podání informací
účastníkům, doprava, ubytování,
zdravotní deník)
pravidla osvojovaných pohybových
činností – vysvětlování pravidel,
upozorňování na jejich změny a
důležitost i z hlediska bezpečnosti
sportovní role – jak se kdo chová a
jak se má chovat v roli hráče,
spoluhráče, soupeře, rozhodčího,
organizátora
měřitelné a hodnotitelné údaje
související s tělesnou výchovou a
sportem – zaznamenávání výkonů
v atletice, kondičních testech atd.
olympismus v současném světě:
jednání fair play – spolupráce ve
sportu a pomoc soupeři, pomoc
pohybově znevýhodněným, sport
pro každého, sport a ochrana
přírody, odmítání podpůrných látek
197
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezioborové vztahy
neslučitelných s etikou sportu
(seznamování studentů se
zásadami zdravého životního stylu)
úspěchy našeho sportu na pozadí
nejdůležitějších historických
sportovních událostí (sledování
aktuálního dění, rozebírání situací,
připomínání si významných výkonů
jednotlivých sportovců i celých
družstev)
198
Charakteristika vyučovacího předmětu Výchova ke zdraví- biologie člověka
Obsahové vymezení předmětu
Výchova ke zdraví–biologie člověka v sobě zahrnuje a integruje dva vyučovací předměty, a to biologii člověka a předmět Výchovu ke zdraví, který je složen z několika tematických celků, jsou to : Zdravý způsob života a péče o zdraví, Vztahy mezi lidmi a formy soužití, Změny v životě člověka a jejich reflexe a Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence. Jako polytematický a tudíž i integrovaný vyučovací předmět ve svém obsahu učiva navazuje na klíčové kompetence studentů z třetího ročníku RVP pro nižší gymnázia, kde navazuje a rozšiřuje učivo biologie člověka a kvalitativně rozšiřuje klíčové kompetence z biologie člověka, dále navazuje na učivo ze čtvrtého ročníku předmětu chemie, a to na téma týkající se nebezpečných a zdraví ohrožujících látek. Tyto obsahy učiva respektive klíčové kompetence ve svém obsahu celkově prohlubuje a vytyčuje KK nové. Kromě toho obsahuje i nová témata týkající se života v rodině, první pomoci, lidské ontogeneze, výchově k rodičovství, zvládání stresových situací, prevencí před pohlavními chorobami, prevencí a rizikem užívání návykových látek a ohrožujícího chování a v neposlední řadě učí studenta žít, tak aby si byl vědom některých rizik na své životní cestě, a aby dovedl zaujmout postoj ve své reflexi na tato témata. A aby žil zdravý plodný a svobodný život.
Koncepce volitelných předmětů
Jako základní volitelný předmět týkající se lidského těla a jeho fungování funguje seminář z biologie člověka. Seminář z biologie člověka. Učivo semináře zahrnuje učivo biologie člověka a klade větší důraz na podrobnější studium a pochopení dějů v lidském těle. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen studentům septimy až oktávy, kteří chtějí po absolvování gymnázia pokračovat ve studiu medicíny. Součástí semináře bude návštěva antropologických expozic NM a Hrdličkova muzea člověka případně dalších ústavů AV. V případě zájmu mezi žáky je možné každoročně nabídnout některé nadstandardní volitelné předměty: Seminář: stres a jeho zvládání. Učivo semináře zahrnuje učivo současné psychologické a biologické znalosti o stresových reakcí. Navazuje na předmět Výchova ke zdraví v kvintě a sextě. Je určen všem studentům od kvinty po oktávu, a to proto, protože se s ním setkáváme všichni, v dnešní postmoderní společnosti. Seminář: Kurz první pomoci. Zde je nutná finanční účast žáků. Seminář - Přežití. Tento nutně potřebný seminář bude jaksi polytematický a bude zahrnovat teoretickou a hlavně praktickou přípravu z mnoha oblastí lidské činnosti. Z mnoha činnosti lze zmínit topografie aneb jak se vyznat v terénu v mapě či bez mapy, bivakování, nocování v přírodě, jídlo z přírody, první pomoc, překonávání terénních nerovností, zdravoděda, rozdělávání ohně všemi možnými způsoby, příprava jídla pro přežití, znalosti jedlých a
199
jedovatých rostlin a živočichů, signalizace v nouzi, základy lezení, základy lyžování, základy plavání, orientaci na moři, sebeobrana proti útočníkům i zvířatům, získávání vody v přírodě vaření v přírodě a mnohé další dovednosti předpovídání počasí, znalost stop zvířat, stavby stanu, iglú, základy jízdy na kole, lodí, běhu terénem, střelba z luku, psychologie života v přírodě atd. Seminář je určen pro každého, kdo chce přežít v přírodě i mimo ni, kdo je trochu dobrodružnějšího charakteru a povahy, kdo se nebojí a chce se naučit základním dovednostem přežití.
Formy realizace předmětu
Monologické vyučovací metody v biologii člověka zahrnují vysvětlování, přednášku, popis. Na ně navazující dialogické metody, které studentům dávají příležitost pro aplikaci naučeného a pochopeného. Umožňují žákům sdělit své názory, stanoviska, postoje a pocity k různým problematikám v učivu. Studenti se učí naslouchat názorům druhých a tím se učí podstatě dialogu. Dialogické metody budou spíše uplatňovány v seminářích, zahrnují rozhovor, diskuzi, sokratovskou metodu, heuristickou metodu a besedu s odborníky z praxe (vědci, pracovníci muzeí atp.) Pro počáteční fázi poznání budou užity metody názorně demonstrační. S demonstračními metodami pak úzce souvisí pozorování, zejména pozorování lidského chování v určitých rizikových i běžných i ve stresových situacích. Nedílnou součástí je metoda práce s učebnicí a literaturou a s vyhledáváním a zejména rozlišováním validních informací z internetu. Z participativních metod pak dialog v plénu skupiny, dialog na písemných dotazech, dialog v kruhu, brainstorming. Při opakování a prohlubování učiva pak bude užita metoda pojmové mapy. V maturitních seminářích se bude nejvíce užívat metoda vrstevnického vyučování aneb učení se vyučováním. Důraz v užití metod je kladen na vytvoření kladného a tudíž pozitivního vztahu k lidskému tělu a celkových znalostí o nemocech a jejich prevenci o praktických dovednostech základů první pomoci a o praktickém žití zdravého životního stylu. Užité metody by tedy měly směřovat ke kladné motivaci k poznávání lidského života a měly by vést k přemýšlení o trvale udržitelném rozvoji a vést k ochraně lidského zdraví. Z organizačních forem pak bude vyučováno v běžných vyučovacích hodinách, v laboratorních pracích, formou semináře, exkurzí, soutěží, besed s lidmi z oboru a praxe, filmového promítání. Důraz je opět kladen na vytvoření vztahu k našemu tělu a jeho zdraví. Největší důraz je kladen na exkurze, výlety, vycházky a v seminářích také na domácí učební činnost při vytváření seminárních a ročníkových prací. Propojení teoretických dovedností je zažito a prohloubeno v životě samém.
Časové vymezení předmětu Časové rozvržení předmětu je jedna hodina týdně v pátém a šestém ročníku (v kvintě a sextě).
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta 1
sexta 1
septima 0
oktáva 0
200
Výchovné a vzdělávací strategie
Kompetence k učení: Učitel si počíná tak, aby kladně motivoval studenty ke studiu biologie člověka, učí studenty vyhledávat a kriticky vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů ( odborná literatura, internet, rozhlas, TV apod.) a tyto nabyté a vyhledané informace prezentovat Učitel vede studenty k samostatnosti při vytváření referátů či posterů a do tohoto procesu vstupuje jen jako poradce. Tímto je vede k tomu, aby si našli svůj vlastní styl učení a naučili se sami učit. Učitel klade studentům otázky o způsobu a příčinách různých procesů a jevů v našem těle a i v našem mezilidském soužití, společně o nich hovoří a diskutují a vzájemně hledají odpovědi. Učitel vyžaduje, aby student své odpovědi zhodnotil a porovnal se svými dosavadními znalostmi a zkušenostmi a dovedl vyvozovat a formulovat závěry. Učitel tedy dbá na to, aby student si nové získané dovednosti, zkušenosti a znalosti zabudoval do svého chápání daného jevu či problematiky. Učitel učí studenty se učit, volí proto takové metody a aktivity, které studentům pomáhají jak toho dosáhnout. Kompetence k řešení problémů: Učitel učí studenty, aby rozpoznali problém, vysvětlili jeho podstatu případně ho rozčlenili na jednotlivé dílčí problémy. Učitel učí studenty formulovat hypotézy a navrhování postupných cest, kroků a postupů vyžadující jejich řešení či ověření. Učitel učí studenty myslet, tak aby svoje tělo poznávali a dobře s ním zacházeli. Učitel ukazuje různé možnosti řešení problémů.Učitel učí studenty vybírat vhodné metody při řešení problému. Vedle analytického a kritického myšlení učí studenty využívat i myšlení tvořivé čili kreativní s užitím intuice, představivosti (imaginace). Kompetence komunikativní: Učitel učí studenty efektivně využívat dostupné prostředky komunikace, a to verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu. Učí studenty prezentovat svoje referáty, ppt, vytvořené postery či výsledky laboratorních prací. Učitel učí studenty dostatečně vhodně argumentovat, učí dialogu i diskuzi o daném biologickém problému či jevu. Učitel učí studenty se správně vyjadřovat, a to jak ve slově mluveném, tak i ve slově psaném. Učitel učí studenty rozlišovat co komu a kdy a kde řeknou a sdělí, učí je býti citlivými k míře zkušeností a znalostí partnerů v komunikaci. Učitel učí komunikovat o některých spornějších či nevyřešených problémech věcně. Učitel učí studenty polemizovat s názory autorů a ne s osobami jejich autorů. Učitel učí studenty, aby se vyhýbali kategorickým soudům a předsudkům v komunikaci. Učitel učí studenty se vyjadřovat tak, aby studenti při prezentacích zaujali publikum svých vrstevníků, učí studenty zvládat některé prvky rétoriky a některé metody zvládání trémy. Učitel učí studenty, aby uměli komunikovat ve dvojici či ve skupinkách a zvládali týmovou komunikaci. Kompetence sociální a personální: Učitel učí studenty pracovat a spolupracovat ve skupině, kdy studenti si vyberou svoje místo podle svých možností a dovedností a schopností a studenti společně plánují vhodný postup k vyřešení daného úkolu např. během laboratorních pracích či skupinovém
201
vyučování. Učitel učí studenty, aby si sami stanovovali svoje cíle a priority s ohledem na vlastní schopnosti a svůj vlastní zájem i životní podmínky např. tím, že si student vybere sám takové téma, které je mu vlastní a na které stačí. Učitel vede studenty k tomu, aby se nevyhýbali i svým méně rozvinutým dovednostem a aby se je snažili překonávat, a to nejen ve skupině, ale i sami před sebou. Učitel se snaží, aby student byl schopen odhadnout důsledky svého jednání a chování v nejrůznějších životních situacích, a aby své jednání a chování korigoval podle těchto situací. Učitel učí studenty vědomě pracovat s chybou a s chybným jednáním a chováním a učí studenta sebereflexi. Učitel učí studenty zodpovědnosti za místo, kde žije, vede studenta k spoluzodpovědnosti za svoje životní prostředí a ochraně přírody a učí ho, aby svým jednáním šel příkladem. Učitel učí studenty vzájemně mezi sebou spolupracovat zejména při práci v přírodě a při návštěvách muzea a zoologické zahrady. Učitel učí studenty si vzájemně pomáhat a udržovat mezi sebou hodnotné mezilidské vztahy, které jsou založeny na vzájemné úctě, toleranci a empatii. Kompetence občanská: Učitel učí studenty zvažovat vztahy mezi svými osobními zájmy a zájmy širší skupiny, do které patří i zájmy veřejné např. při ochraně svého životního prostředí. Učitel učí studenty vyváženému životnímu stylu při respektování plurality hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí např. při diskuzích o umělém oplodnění, přerušení těhotenství, euthanazii, o nebezpečí užívání drog a různých závislostech. Učitel učí studenty ve svém myšlení odhalovat předsudky a mylné představy a bránit se jejich vlivu na svůj rozvoj osobnosti. Učitel učí studenty orientovat se v právních otázkách při nakládání s rizikovými látkami a rizikovým chováním. Učitel učí studenta, aby v krizových životních situacích student dovedl poskytnout první pomoc. Kompetence k podnikavosti: Učitel učí studenta, aby dovedl zodpovědně a s ohledem na své potřeby a osobní předpoklady a možnosti se rozhodovat o svém dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření. Učitel učí studenta se kladně motivovat i v těch předmětech, které zrovna nepatří k jeho zájmům. Učitel učí studenta projektově myslet a plánovat, definovat priority zejména při různých projektech a práci v terénu.
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Specifická evaluační kritéria vychází z kritérií evaluace předmětů biologie a chemie.
202
Charakter profilové maturitní zkoušky Z obsahu toho předmětu je součástí maturitní zkoušky učivo týkající se biologie člověka v rámci maturitního předmětu biologie.
203
Vzdělávací obsah předmětu
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[kvinta-sexta] žák:
Biologie člověka Využívá znalosti o orgánových
soustavách pro pochopení
vztahů mezi procesy
probíhajícími v lidském těle
charakterizuje individuální
vývoj člověka a posoudí faktory
ovlivňujících jej v pozitivním i
negativním smyslu.
Podle předloženého schématu
popíše a vysvětlí evoluci
člověka.
Opěrná a pohybová soustava.
Soustavy látkové přeměny.
Soustavy regulační.
Soustavy rozmnožovací.
Pojmová mapa,
pracovní listy, tvorba
posterů,
referátů,¨návštěva
Hrdličkova muzea,
antropologická
expozice Národního
muzea v Praze.
Výchova ke zdraví:
Zdravý způsob
života a péče o
zdraví
Vztahy mezi lidmi
a formy soužití
Změny v životě
člověka a jejich
reflexe
Usiluje o pozitivní změny ve
svém životě souvisejícím s
vlastním zdraví a zdravím
druhých.
Zařazuje do denního režimu
osvojené způsoby relaxace; v
zátěžových situacích uplatňuje
osvojené způsoby regenerace.
Podle konkrétní situace
zasáhne při závažných
poraněních a život ohrožujících
stavech.
Korektně a citlivě řeší
problémy založené na
mezilidských vztazích.
Posoudí hodnoty, které
mladým lidem usnadňují vstup
do samostatného života,
partnerských vztahů,
manželství a rodičovství, a
usiluje ve svém životě o jejich
naplnění a prožívání.
Projevuje etické a morální
postoje k ochraně matky a
dítěte.
Orientuje se ve své osobnosti,
emocích a potřebách
Uplatňuje odpovědné a etické
přístupy k sexualitě, rozhoduje
Vliv životních podmínek a
životního stylu na zdraví v
rodině, škole, obci.
Zdravá výživa – specifické
potřeby výživy podle věku,
zdravotního stavu a profese.
Hygiena pohlavního styku,
hygiena v těhotenství.
První pomoc při úrazech a
náhlých zdravotních příhodách.
Psychohygiena – předcházení
stresům v mezilidských
vztazích, zvládání stresových
situací, efektivní komunikace,
hledání pomoci a východiska.
Vztahy v rodině, mezigenerační
soužití, pomoc nemocným a
handicapovaným lidem.
Partnerské vztahy, manželství,
rodičovství, neúplná rodina;
náhradní rodinná péče a její
formy, ústavní péče.
Rizika spojená s volbou
životního partnera, krizové
situace v rodině.
Rozvoj sociálních dovedností
pro život s jinými lidmi –
otevřenost vůči druhým,
vyjednávání, obhajování a
prosazování vlastních názorů,
odmítání nelidských postojů.
Modely sociálního chování v
intimních vztazích –
otevřenost, tolerance,
respektování druhého,
empatie, trpělivost,
odpovědnost, sebepoznání a
sebeúcta.
Změny v období adolescence –
tělesné, duševní a
společenské; hledání osobní
identity, orientace na
budoucnost, hledání partnera,
prožívání emočních stavů a
hlubších citových vztahů.
Způsoby reflexe a kontroly
emocí.
Péče o reprodukční zdraví -
faktory ovlivňující plodnost;
preventivní prohlídky; osvěta
spojená s abúzem nikotinu,
alkoholu, drog a sexuálně
přenosnými chorobami.
Metody asistované reprodukce,
její biologické, etické,
Vyhledávání validních
informací z různých
informačních zdrojů.
(populárně naučná
literatura, odborná
literatura, internet)
Praktické vyučování
první pomoci.
Praktické vyučování
relaxačních a
antistresových metod.
Dramatická výchova.
Metodika
antikoncepce.
Psaní esejů, referátů
tvorba ppt a posterů,
projektové vyučování,
diskuze v kruhu,
besedy s odborníky.
Inscenační metody,
hraní rolí, diskuze v
kruhu, skupinové
vyučování, projektové
vyučování, tvorba
posterů,
referátů,obhajoba
esejů.
Biologie člověka.
Psychologie – stress,
motivace, emoce atp.
Sociologie.
Psychologie
Filosofie
Sociologie
Ontogeneze člověka
204
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
Rizika ohrožující
zdraví a jejich
prevence
se s vědomím možných
důsledků.
Orientuje se v problematice
reprodukčního zdraví z
hlediska odpovědnosti k
budoucímu rodičovství.
Zná práva každého jedince v
oblasti sexuality a reprodukce.
Projevuje odolnost vůči výzvám
k sebepoškozujícímu chování a
rizikovému životnímu stylu.
Zaujímá odmítavé postoje ke
všem formám rizikového
chování.
Uvede důsledky porušování
paragrafů trestního zákona
souvisejících s výrobou a
držením návykových látek a s
činností pod jejich vlivem,
sexuálně motivovanou
kriminalitou,skrytými formami
individuálního násilí a vyvozuje
z nich osobní odpovědnost.
Rozhoduje podle osvojených
modelů chování a konkrétní
situace o způsobu jednání v
situacích vlastního nebo cizího
ohrožení.
psychosociální a právní
aspekty.
Modely vzájemného chování
související s etickými a
psychosociálními aspekty
partnerského a sexuálního
života – odpovědnost,
sebeúcta, respekt,
rozhodování.
Civilizační choroby, poruchy
příjmu potravy, choroby
přenosné pohlavním stykem,
HIV/AIDS, hepatitidy, kapavka,
syfilis ad.
Zátěžové situace, stress a
způsoby jeho zvládání;
důsledky stresu v oblasti
fyzického, duševního a
sociálního zdraví.
Rizika v oblasti sexuálního a
reprodukčního zdraví –
promiskuita, předčasné
ukončení těhotenství.
Sexuálně motivovaná
kriminalita – pornografie,
pedofilie, dětská prostituce,
obchod s ženami.
Skryté formy a stupně
individuálního násilí a
zneužívání – šikana, brutalita,
zanedbávané a týrané děti
(CAN).
Autodestruktivní závislosti a
kriminalita související s těmito
jevy – zdravotní a
psychosociální rizika.
Výroba, držení a
zprostředkovávání nelegálních
návykových látek; návykové
látky a bezpečnost v dopravě.
Sociální dovednosti potřebné
při řešení problémů v
nečekaných, složitých a
krizových situacích – duševní
hygiena v dlouhodobých
zátěžových a stressových
situacích, rozhodování se v
eticky problematických situací.
Tvorba posterů,
diskuze v kruhu,
vyhledávání informací
z validních
informačních zdrojů,
besedy s odborníky,
eseje,
tvorba posterů,
vyhledávání informací
o léčbě těchto nemocí,
vyučování učením ,
diskuze v kruhu,
besedy s odborníky
projektové vyučování
Psychologie,
Chemie – toxikologie
nikotinu, alkoholu a drog a
jejich metabolismus
Virová a bakteriální choroby
člověka
Právo
Biologie metody asistované
reprodukce
Biologie člověka
Biologie virů a bakterií
Psychologie
Český jazyk : J. Havlíček :
Petrolejové lampy.
Sociologie.
Právo.
205
ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE
Charakteristika vyučovacího předmětu [Člověk a svět práce]
Obsahové vymezení předmětu
Předmět Člověk a svět práce je součástí stejnojmenné vzdělávací oblasti podrobně charakterizované v RVP GV. Předmět v mnoha ohledech obsahově úzce souvisí s předměty vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“, především se Základy společenských věd (ZSV), přičemž část vzdělávacího obsahu předmětu člověk a svět práce je integrována do ZSV (dílčí obor ekonomie v šestém ročníku vyššího gymnázia). Pokud jde praktické (technické) zabezpečení a provádění úkolů předmětu, dochází k propojení s předmětem IVT. Ve sféře tvorby a porozumění textů z oblasti pracovněprávní předmět též souvisí s Českým jazykem. Nepřímo souvisí i s dalšími vyučovacími předměty, protože otázka dobré profesní volby a orientace v pracovněprávních a ekonomických vztazích musí být propojena s jednotlivými obory (předměty zájmu žáků). Na vyšším stupni gymnázia může být předmět Člověk a svět práce propojen s řadou volitelných předmětů (dle jejich měnící se nabídky) a významně se podílí na integraci dílčích problematik průřezových témat (Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova demokratického občana) podrobněji vymezených v RVP a začleněných do jednotlivých předmětů. Cíle předmětu Koncepce výuky předmětu Člověka svět práce má pomoci žákům především získat a procvičit schopnost orientovat se v oblasti pracovněprávních a ekonomických vztahů (realita pracovněprávních a ekonomických vztahů v současnosti a výhledy do blízké budoucnosti, osobní možnosti v těchto sférách). Dále má žákům pomoci umět se prezentovat na veřejnosti (pokud jde o výsledky vlastního studia a práce) a pomoci jim (i díky této osvojené kompetence) získat „zdravé – nikoliv však nesoudné - sebevědomí“ v oblasti dalšího zamýšleného studijního a profesního uplatnění Pokud jde o propojení s praxí, je pro žáky nejvyšších ročníků velmi významná spolupráce (kromě vyučujícího charakterizovaného předmětu) s výchovným poradcem, vedením školy i ostatními vyučujícími.
Koncepce volitelných předmětů
Volitelné předměty mající přímou návaznost na předmět Člověk a svět práce budou zařazeny do nabídky, která bude součástí každoročně aktualizované přílohy.
Formy realizace předmětu, organizace předmětu
Základní organizační formou pro realizaci předmětu z hlediska časové a prostorové organizace vyučování je vyučovací hodina (45 min.), která je spojována do dvouhodinových devadesátiminutových bloků (s přestávkou uvnitř bloku). Jako běžný prostor pro organizaci vyučovacích hodin se využívají klasické školní třídy. Často by měla být využívána i učebna informatiky a učebna vybavená multimediální technikou. Vyučující mohou využít i doplňkové formy organizace výuky, což jsou především: přednášky odborníků z praxe na daná témata, exkurze (výuka na odborných pracovištích, programy pro studenty zajišťované odbornými pracovníky příslušných institucí aj.).
206
Z hlediska způsobu řízení učební činnosti žáků se ve výuce objevují všechny základní organizační formy – frontální, dyadické (párové), skupinové a také individualizované vyučování. Míra využití (a vzájemný poměr) těchto forem je ovlivněn především složením, schopnostmi a potřebami kolektivu žáků (třídy) a také individuálními možnostmi, schopnostmi i potřebami jednotlivých žáků. Důležitou roli hrají též záměry vyučujícího. Nedílnou součástí předmětu je samostatná práce žáků – nebo pracovních žákovských týmů - na projektech, seminárních a ročníkových pracích – částečně v rámci výuky, především však mimo ni, či možné zapojení do vědeckých odborných projektů a výzkumů. Charakteristickým prvkem života naší školy je rozsáhlá konzultační činnost našich vyučujících se žáky.
Časové vymezení předmětu
Předmět člověk a svět práce disponuje úhrnnou týdenní hodinovou dotací 4 hodiny (po 45 min.) čerpanou v sedmém a osmém ročníku osmiletého gymnázia.
ročník týdenní hodinová dotace
kvinta -
sexta -
septima 2
oktáva 2 Obecně můžeme počítat v pátém a šestém ročníku vyššího gymnázia s přibližně 66 vyučovacími hodinami (33 dvouhodinovými bloky) v každém ročníku – to vše s přihlédnutím ke školním prázdninám, mimořádným situacím aj. Počet hodin není konstantní každý školní rok, při plánování konkrétní výuky je třeba pracovat s určitou rezervou.
Výchovné a vzdělávací strategie
K osvojení klíčových kompetencí v předmětu uplatňují vyučující řadu postupů, z nichž některé vycházejí z definice výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni celé školy (viz. str.…), jiné jsou pro daný předmět specifické. Tyto postupy (strategie) jsou zabezpečovány za pomoci široké škály konkrétních edukačních metod práce.
Vedle níže uvedených postupů je na jednotlivých vyučujících (a také na aktivitě žáků) zapojení dalších strategií a metod.
Pro rozvoj klíčových kompetencí v předmětu vyučující používá stejné strategie, jaké jsou uvedeny v obecném úvodu ŠVP a v předmětu ZSV.
Kompetence k podnikavosti
Vyučující napomáhá prostřednictvím výuky, zadaných úkolů i praktických činností žákům získat teoretické znalosti i praktické zkušenosti z oblasti různých profesí, finančnictví a z podnikatelské sféry.
207
Evaluace v předmětu
Slovní a bodové hodnocení při závěrečné klasifikaci (klasifikace v pololetí, klasifikace na konci školního roku) se řídí obecnými pravidly pro hodnocení uvedenými v obecné části ŠVP. Slovní hodnocení obsahující některá závazná kritéria (taktéž uvedená v úvodní části ŠVP) učitel užívá také jako nástroj k dalšímu působení na žáka směrem k rozvoji jeho kompetencí. Každý vyučující si z důvodu dosažení co největší komplexnosti hodnocení může (vedle závazných) při závěrečné klasifikaci stanovit další - doplňující – kritéria.
Charakter profilové maturitní zkoušky
Profilová maturitní zkouška z předmětu Člověk a svět práce bude prováděna formou ústní zkoušky (pokud bude předmět vypsán jako maturitní).
Vzdělávací obsah předmětu
Vzdělávací obsah předmětu navazuje na řadu výstupů z nižšího stupně gymnázia i nižších ročníků vyššího stupně gymnázia, především na výstupy: reálné sebehodnocení v osobnostní sféře (vlastní schopnosti), reálné sebehodnocení v oblasti vlastních zájmových sfér – oba v rámci prvního roku realizace předmětu – a základy fungování státního aparátu – významný především pro druhý rok realizace předmětu. Část očekávaných výstupů a učiva vzdělávací oblasti člověk a svět práce je naopak integrována do předmětu ZSV (ekonomie). Časová realizace hlavních cílů předmětu
První ročník realizace předmětu: zodpovědné využití možností sociálního státu uplatnění profesních předpokladů zodpovědným výběrem povolání rozpoznávání aktuálních požadavků mezinárodního trhu práce a schopnost na ně pružně reagovat efektivní předcházení negativnímu dopadu nezaměstnanosti, využití moderních informačních technologií a nabídek státních i nestátních institucí k hledání zaměstnání, rekvalifikaci, vytváření profesní kariéry a celoživotnímu vzdělávání vytváření předpokladů pro kvalitní profesní a zaměstnanecké vztahy dovednosti vhodně se prezentovat na veřejnosti, prezentovat výsledky své práce a svou práci adekvátně hodnotit volba pracovního režimu zohledňujícího lidské zdraví, mezilidské vztahy a ochranu životního prostředí Druhý ročník realizace předmětu: pochopení mikroekonomických a makroekonomických vztahů a jejich praktické využívání
208
zodpovědné zacházení s finančními prostředky s ohledem na vlastní možnosti a potřeby schopností analyzovat působení médií v ekonomickém světě a využít aktuální mediální informace při analýze české i světové ekonomiky pochopení a kritická analýza přínosů a rizik globalizace světové ekonomiky
Charakter profilové maturitní zkoušky
Maturitní zkouška se skládá z části společné (garantované mšmt) a části profilové (garantované školou). Profilová maturitní zkouška je volitelná a je konaná ústní formou před zkušební komisí.
209
Tematický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[septima] žák:
TRH PRÁCE
A PROFESNÍ
VOLBA,
PRACOVNĚ-
PRÁVNÍ
VZTAHY
kriticky posoudí své zdravotní,
osobnostní a kvalifikační předpoklady
pro volbu dalšího studia
Nabídka vzdělání v rámci ČR, EU i dalších regionů ( nástavbové studium po maturitě, vzdělání vysokoškolské, nabídka dalšího vzdělávání po VŠ a nabídka rekvalifikací, nabídka zahraničního studia, mezinárodní nabídka stipendií), celoživotní vzdělávání, dobrovolnictví
Obecně: především ZSV,
IVT, M, ČJ, ZE
posuzuje profesní a vzdělávací
nabídku vztahující se k jeho profesní
volbě a kariéře
Pracovní trh (nabídka práce v rámci ČR i EU), poptávka po práci, globalizace pracovního trhu, pracovní mobilita, rekvalifikace
posoudí profesní poptávku na
českém i evropském trhu práce a
pružně na ni reaguje dalším
vzděláváním
prezentace vlastní osoby při přijímacím řízení, přijímacím pohovoru, vyhotovení dokumentace k přijetí k dalšímu studiu, výběrové řízení
vyhotoví potřebnou dokumentaci pro
přijímací řízení k dalšímu studiu i ve
zvolené profesi
vhodně prezentuje vlastní osobu a
práci, vhodně vystupuje při
přijímacím pohovoru nebo konkurzu
tvorba vyváženého pracovního rozvrhu, obsah manažerské práce, mezilidské vztahy na pracovišti, zaměstnání a rodina
reflektuje význam práce pro
psychické zdraví člověka, vytvoří si
vyvážený pracovní rozvrh s ohledem
na své osobní vztahy
Evropská unie (pracovní podmínky, zvyklosti aj.)
uvede postup, jak uzavřít pracovní
smlouvu a podat výpověď základy obecného práva občanského
uvede svá pracovní práva a vyžaduje
jejich respektování od ostatních,
respektuje své pracovní povinnosti
pracovní právo
objasní funkci odborů právo sociálního zabezpečení, odbory
volí bezpečné pracovní postupy
šetrné k životnímu prostředí, používá
adekvátní pracovní pomůcky
chová se poučeně a adekvátně
situaci v případě pracovního úrazu
210
Tématický celek
Výstupy Učivo Metody Aktivity
Mezipředmětové vztahy
[oktáva] žák:
TRŽNÍ
EKONOMIKA,
FINANCE,
NÁRODNÍ
HOSPODÁŘS
TVÍ
vysvětlí na základě konkrétní, reálné a
aktuální situace ve společnosti
mechanismy fungování trhu
Odborná ekonomie zaměřená na typy ekonomik, mechanismy fungování trhu, marketing, náklady, výnosy, DPH, tvorba a stanovení ceny, globální ekonomické otázky
Obecně: především ZSV,
IVT, M, ČJ, ZE
stanoví cenu jako součet nákladů, zisku
a DPH, vysvětlí, jak se cena liší podle
typu zákazníků, místa či období, objasní
důvody kolísání cen zboží či pracovní síly
na trhu podle vývoje nabídky a poptávky
rozpozná běžné cenové triky (cena bez
DPH aj.) a klamavé nabídky
rozlišuje a porovnává praktické využití
jednotlivých forem podnikání, posoudí,
která forma podnikání je v konkrétní
situaci nejvýhodnější
základy podnikání (podnikatelské subjekty, podnikání versus zaměstnání, nekalá soutěž, základní právní normy týkající se podnikání), marketing a reklama
posoudí výhody a rizika podnikání
v porovnání se zaměstnáním
uvede, jak postupovat při zakládání
vlastní podnikatelské činnosti a jak
zažádat o živnostenské oprávnění
analyzuje skrytý obsah reklamy, kriticky
posuzuje podíl marketingu na úspěchu
výrobku na trhu
práva duševního vlastnictví
rozlišuje základní typy daní, rozlišuje, na
které činnosti se zdaňovací povinnost
vztahuje
peníze, formy platebního styku, cenné papíry, akcie, burza
používá nejběžnější platební nástroje,
smění peníze za použití kursovního
lístku
hospodaření domácnosti, práva spotřebitele, spotřební výdaje
uvede principy vývoje ceny akcií a
možnosti forem investic do cenných
papírů
Typy rozpočtu a jejich rozdíly
rozliší pravidelné a nepravidelné příjmy
a výdaje a na základě toho sestaví
rozpočet domácnosti
obchodní právo
na příkladu vysvětlí, jak uplatňovat
práva spotřebitele (při nákupu zboží a
služeb, včetně produktů finančního trhu)
finance a finanční právo
navrhne způsoby, jak využít volné
finanční prostředky (spoření, produkty
se státním příspěvkem, cenné papíry,
nemovitosti aj.), vybere nejvýhodnější
produkt pro investování volných
finančních prostředků a vysvětlí proč
daňové právo