1

Pro závěrečný úkol v kurzu KPI jsem se rozhodla napsat o Watteauově obrazu Slavnost v parku, neboť zmíněné umělecké dílo je pro mne předmětem zájmu i v rámci jiného cvičení. Vybrala jsem si jej z několika nabídnutých témat k ukončení kurzu Práce s literaturou a informačními zdroji na Semináři dějin umění. Doufám, že nebude považováno za do nebe volající lenost, že se takto snažím „zabít dvě mouchy jednou ranou“, když oba zmíněné kurzy mají již podle názvu totožné cíle – totiž naučit studenty pracovat s informacemi.

Anotace:

Text velmi stručně pojednává o francouzském malíři a dekoratérovi doby rokoka J.-A. Watteauovi a o konkrétním obraze z londýnské Wallaceovy sbírky, který umělec vytvořil ke konci svého krátkého života. První část textu se probírá malířovým profesním životem a zmiňuje též umělcovy učitele a další osobnosti, které jej mohly ovlivnit. Je zde přiblížena Watteauova snaha o přijetí v Královské malířské Akademii a posléze i úspěch v podobě udělení řádného členství v roce 1717. Autorka neopomene zmínit charakterové vlastnosti umělce stejně jako fakt, že ke konci života ničil z různých důvodů některé své dřívější práce. Druhá, kratší část textu se pak věnuje přímo konkrétnímu obrazu Slavnost v parku – informuje o základních parametrech a stručně jej interpretuje. Autorka textu Eliška Řezníčková (*1989) absolvovala Konzervatoř P. J. V. v Kroměříži a v současné době studuje v Semináři dějin umění na Filozofické fakultě MU v Brně.

Klí čová slova:

Výtvarné umění, francouzští malíři, umění 18. století, rokoko, malířství, Jean-Antoine Watteau, fêtes galantes.

2

JEAN-ANTOINE WATTEAU : SLAVNOST V PARKU

Jean-Antoine Watteau byl francouzský malíř a dekoratér. Narodil se v roce 1684 v původně vlámském, v době Watteauova narození již však francouzském městě Valenciennes. To byl také důvod, proč jej jeho současníci měli tendence považovat spíše za vlámského než francouzského malíře.

Umělec byl prostého původu. Učil se u dvou místních malířů a v 18 letech se s jedním z nich vydal do Paříže. Zpočátku se živil kopírováním oblíbených děl, která zabezpečovala rychlý odbyt. Někdy v roce 1703 potkal v Paříži Clauda Gillota, který ho přivedl k divadlu a posléze mu doporučil jeho dalšího učitele – Clauda III. Audrana.

Audran byl správcem a kurátorem v Lucemburském paláci, kde se toho času nacházel velký cyklus Rubensových obrazů malovaných pro Marii Medicejskou. Tyto práce nemohly mladého umělce neovlivnit. Watteau tato plátna studoval a nechal se inspirovat zejména Rubensovými rozevlátými kostýmy.

V roce 1709 se Watteau představil v Královské malířské Akademii, vstoupil do soutěže o římskou cenu s obrazem David a Nabal a skončil druhý. Již v roce 1712 se ale dočkal jiného úspěchu - ucházel se o členství Akademie a po předložení dvou obrazů s vojenským námětem mu bylo vyhověno mimořádným členstvím. V té době též přijal objednávku s dvouroční lhůtou na obraz, který ho měl kvalifikovat pro členství řádné. Watteau však nakonec obraz dokončil až za 5 let, ale tento zato dozrál v jeho nejslavnější dílo známé pod názvem Nalodění na Ostrov lásky (Nalodění na ostrov Cytheru).1 Na základě tohoto obrazu bylo umělci v roce 1717 uděleno řádné členství v Akademii a dokonce po něm byla pojmenována nová kategorie – vedle historické malby, žánru a krajinářství vznikla kategorie fêtes galantes – galantní slavnosti.

V letech 1719-20 Watteau pobýval v Londýně, kde se velmi zhoršila jeho plicní choroba. Na samém sklonku života umělec zničil několik svých obrazů a kreseb aktů. Myslel si, že by mohly vzbuzovat pohoršení. Současně se pustil do malování obrazu Krista na kříži. (Obraz je dnes ztracen.) Kromě toho zničil Watteau před smrtí některá další díla, která nepovažoval pro sebe za charakteristická; tím byl podpořen mýtus, že maloval jenom jeden druh obrazu po celý život. Zemřel 18. července 1721 v Nogent-sur-Marne u Paříže.

Jean-Antoine Watteau byl lhostejný, studený, netrpělivý, plachý, sarkastický a nepřátelský podivín - stále nespokojený se sebou samým i s ostatními.2 Tak umělce alespoň popisovali jeho první životopisci, z nichž většina jej znala osobně. Přesto malíře mnoho jeho přátel podporovalo - kupovali obrazy v okamžiku, kdy je dokončil a byli ochpotni ho kdykoliv přijmout ve svém domě. (Umělec se vůbec velmi vyhýbal tomu žít někde na vlastní útraty.) Po Watteauově smrti se však na jeho „fêtes galantes“ relativně rychle zapomnělo. „Tento typ malby svého slavného představitele o mnoho nepřežil, a do roku 1740 vyšel z módy.“3 Na druhou stranu je nutno podotknout, že určitá „renesance“ na sebe nenechala dlouho čekat.

1 Pélerinage à l'île de Cythère, 1717, Musée du Louvre, Paris 2 podle Anity Brooknerové, in Antoine Watteau, 1969, str. 6 3 The Magazine Antiques; 2004, s. 46. „This type of painting did not long outlive its famous exponent, and by the 1740s it was no longer fashionable.“

3

Devatenácté století milovalo romanticky rozdrásané hrdiny a z Jeana-Antoina Watteua vytvořilo legendu. Pro čtenáře módních časopisů se malíř navíc stal představitelem aristokratického vkusu a měšťanské domy zaplnily sériové výrobky „a la Watteau“.

SLAVNOST V PARKU

Obraz je namalován olejovou technikou na plátno s rozměry 127 x 192 cm. Jedná se tedy o jedno z umělcových větších pláten. Přesnou dobu vzniku neznáme, ale s nejvyšší pravděpodobností to bylo na samém konci malířova života, totiž v letech 1719-1721. Ve Wallaceově sbírce v Londýně, kde se obraz v současnosti nachází, nese dílo název Fête galante in a Wooded Landscape. V literatuře se můžeme však setkat i s názvy Fête in a Park nebo s francouzským Les Amusements Champêtres.4

Dílo je starší a větší verze obrazu Elysejská pole.5 Skupinka postav v popředí napravo je téměř totožná - kromě postavy sedícího mladíka, kterého umělec na novějších Elysejských polích vyměnil za dámu ve žlutých šatech. Původně stála vpravo též socha na piedestalu, tu malíř nahradil fontánou s ležící nymfou. Poslední výraznější změnou je skupinka dvou dětí a psa nalevo – na novějším obraze mizí pes a děti jsou už tři. Celkově se Watteauovy postavy v jednotlivých obrazech jen velmi málo liší.

Slavnost v parku demonstruje umělcovy nové ambice vytvářet velká plátna. Mechanické provedení listů v popředí ale naznačuje, že zde ještě nebyl příliš úspěšný. Nároky kladené na nový formát nebyly plně pochopeny a tak vznikla v podstatě malá komposice, nafouknutá do větších rozměrů.

Časová osa – J.-A. Watteau a jeho doba

4 Wallace collection catalogues: pictures and drawings. London, 1920 5 Les Champs Élisées, cca. 1720-21, Wallace Collection, London

4

Svět Watteauových obrazů není iluzí pouze z hlediska moderní doby. Ani v 18. století (nebo kdykoli jindy) lidé nežili tak zasněným stylem života plným hudebních společností a nekonečných dýchánků v zahradní krajině; jak bychom si dnes snad mohli myslet. Malířova fantasie byla daleko mocnější než svět kolem něho. Postavy z jeho obrazů ve skutečnosti nikdy nežily. Jsou to jen herci a krajina kolem pouhá divadelní dekorace.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

[1] BROOKNER, Anita. Antoine Watteau. 1. vyd. Praha: Odeon - nakladatelství krásné literatury a umění, 1969.

[2] Wallace collection catalogues: pictures and drawings. 14th ed. London: His Majesty's Stationery Office, 1920, xxxii, 408 s.

[3] Antoine Watteau: Fête galante in a Wooded Landscape. In: Wallace Collection Online [online]. [cit. 2012-12-31]. Dostupné z: http://wallacelive.wallacecollection.org/eMuseumPlus?service=ExternalInterface&module=collection&objectId=65325&viewType=detailView

[4] KRAMER, Miriam. Watteau and the fete galante. The Magazine Antiques. 2004, č. 4, s. 44, 46. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/211146349?accountid=16531

[1] • Kniha se nachází v knihovně Semináře dějin umění MU (Gettyho knihovna) • Zdroj je důvěryhodný, odborně kvalitní a není komerčně zaměřený.

(Odeon - nakladatelství krásné literatury a umění, edice Světové umění.) • Text obsahuje odbornou terminologii. • Autorka je erudovaná v tématu (doktorát v oboru dějin umění). • Hloubka i šířka obsažené tematiky je dostatečná.

[2] • Kniha se nachází v knihovně Semináře dějin umění MU. • Zdroj je důvěryhodný a není komerčně zaměřený. (Printed for His Majesty's Stationery Office.) • Text obsahuje odbornou terminologii. • Text redigoval umělecký kritik Dugald Sutherland MacColl. • Informace v textu jsou přesné a objektivní.

[3] • Zdroj je důvěryhodný, odborně kvalitní a není komerčně zaměřený. (Webové stránky

Wallaceovy sbírky v Londýně, kde se zkoumaný obraz nachází.) • Přesto, že není uveden autor, text je zaštítěn solidní institucí. • Text obsahuje odbornou terminologii. • Informace v textu jsou přesné a objektivní. • Text obsahuje aktuální informace.

[4] • Zdroj je odborně kvalitní a není komerčně zaměřený – časopis The Magazine Antiques • Text obsahuje aktuální informace. (Je to sice 8 let, ale pro obor dějin umění je to

aktuální dost. ☺) • Text obsahuje odbornou terminologii.