Z P RAVO D AJ Published monthly by

Alliance of Czechoslovak Exiles in Ch icago

2619 So. Lawndale Avenue Chicago, Illinois 60623, U.S.A.

Vydává Sdružení československých exulantů

v Chicagu Vychází měsíčně

— Return Postage Guaranteed —

ROČN ÍK XV. C H I C A G O , ŘÍJEN 1970 Čís lo — N o . 10

Hlas volajícího na poušti Kdekol i bolševici vyc í t í s t r a c h , p rovedou o k a m ž i t ě vše, co v y h o v u j e j e j i c h dobyvačnos t i a k r u t o s t i .

W . C H U R C H H X , č e r v e n 1945 V těchto dnech se dostává do rukou čtenářů dokument mimořádné zajíma-

vosti. Jsou jím poslední dva svazky pamětí někdejšího kanadského minister-ského předsedy W . L. Mackenzie K I N G A , jenž zemřel v roce 1950, ve věku pětasedmdesáti let. Memoárová literatura vrhající světlo do zákulisí dějinné scény, na níž se odehrávala prvá dějství studené války, byla obohacena o svědectví základního významu. Čtyřsvazkové dílo bylo uspořádáno k vydání péčí editorů J. W . Píckersgilla a D. F. Fostera. Pod názvem "The Mackenzie King Record" vyšlo v nakladatelství University of Toronto Press. Poslední dva svazky časově spadají do období let 1945 - 1948.

Kingovy paměti ¡sou sensačním od- přijal v přítomnosti Deana Achesona; halením Churchillova plánu, jehož cí-lem bylo postavit hráz poválečné bol-ševické expansi ve směru na Západ . Churchillův projekt byl prostý, logický a plně odpovídal jeho jasnozřivému intelektu. V podstatě se jednalo o naprosto kategorické vymezení vztahu Spojených států a Ang l ie vůči stalinské politice expanse, násilí a teroru. Chur-chill navrhoval dát Kremlu zřetelně na srozuměnou, že USA, Ang l ie a ostatní národy bojující za udržení a znovu-dobytí svobody v Druhé světové válce, jsou již syty " v á l k y nervů a zastrašo-ván í " . Churchill si přál, aby USA po-hrozily Sovětskému svazu nukleárním úderem jako prostředkem k ukončení studené války. Churchill se podle K ingovy citace vyslovil zcela zřetelně: "Jestliže Rusové nepodají jasný důkaz souhlasu s ústupem od svých plánů — b u ď západn í Evropu zničit, nebo jí vnutit vlastní režim násilí a strachu — pak musí být na jejich adresu důrazně řečeno: N a p a d n e m e a zničíme Moskvu jakož i ostatní vaše města atomovými bombami ze vzduchu. Nedopustíme, a b y vaše tyranisování pokračovalo. 1 '

Churchillův plán

doporučoval přesné stanovení politic-kých hranic, určoval status důležitých mořských přístavů. Současně s jeho předložením měli být Rusové co nej-vážněji ujištěni, že odmítnou-li při-jmout, jejich města budou ve stano-vené lhůtě atomicky zničena. Churchill se netajil přesvědčením, že bude-li to-to vše řečeno na adresu Kremlu do-statečně jasně — Stalin ustoupí. Chur-chillův p lán sdílel v plném rozsahu polní maršál Harold A lexander; i on byl přesvědčen, že Sovětský svaz by před takovým tlakem a hrozbou kapi-tuloval. Churchillův návrh, jehož u-skutečnění mohlo zbavit svět nepřed-stavitelného utrpení a dnešního stavu trvající hrozby atomového zničení, ne-nalezl pochopení u tehdejšího americ-kého presidenta Trumana, př ípadně u jeho šedých eminencí.

Mackenz ie King dok ládá ignoranci presidenta Trumana a státního sekre-táře Deana Achesona na jiném, velmi markantním případě.

V září 1945 — Igor Guzenko, úřed-ník sovětského velvyslanectví v Kana -dě, opustil náhle bez řádné výpovědní lhůty své rudé zaměstnavatele. K a n a d -ským úředním orgánům vydal šokující svědectví o sovětské špionážní činnosti na území Kanady a Spojených států. Tehdejší ministerský předseda King byl Guzenkovým odhalením konsternován. Pokládal za nezbytné neprodleně in-formovat presidenta Trumana. Ten ho

na odhalení přímo fantastického do-sahu se netvářil nikterak překvapeně. Guzenko učinil zmínku o špionážních informacích, které se týkaly záležitosti atomové bomby. Byly údajně dodá -vány sovětskému velvyslanectví v N e w Yorku.

Osudný nezájem

President Truman přes tuto varovnou informaci neučinil potřebná opatření k zajištění a uchování tajemství výroby atomové bomby. Lze těžko říci, zda Guzenkovo upozornění bylo podceně-no, nebo zda bylo ignorováno záměr-ně. Nicméně sovětským špionům — Davidu Greenglassoví, Juliu a Ethel Rosenbergovým bylo umožněno dopu-stit jednoho z nejodpornějších zlo-činů vůči celému lidstvu. Tím, že vy-dali tajemství výroby atomové bomby kremelským maniakům moci, přivedli lidstvo a život na Zemi na samý okraj nevypočitatelně zkázy. Mackenzie King staví do protikladu udivující nezájem amerických státníků o Guzenkovy in-formace s nediskretností, jíž bylo ne-čekané zveřejnění aféry, až do té doby přísně utajované. Americký no-vinář a publicista Drew Pearson infor-moval ve svém rozhlasovém vystoupení (3. února 1946 ) miliony posluchačů o

Guzenkově případu. Ministerský před-seda King pokládal za nutné udržovat věc v tajnosti dokonce před svým vlastním kabinetem z několika závaž-ných důvodů. Indiskrece, jíž byl projev nechvalně známého skandal isty Pear-sona, potvrdila nespolehlivost někte-rých členů Státního departmentu. Jedi-ně od nich mohly proniknout přísně důvěrné informace k sluchu zmíněného velmistra klepů a vládních sensací.

Četba Kingových Pamětí nám vnu-cuje mnohou vážnou otázku. O č schůd-nějšími cestami se mohl ubírat pová -lečný svět, kdyby kromě Churchilla byli pochopili i jiní z vlivných a moc-ných té doby. Právě ti však tehdy, stejně jako mnohokrát předtím i pozdě-ji, zvolili cestu nejvyššího rizika. Jako-by nepoučeni čerstvou zkušeností s hitlerovským Německem a jeho obdo -bou na Dálném východě zcela nesmysl-ně a nezodpovědně zmařili jednu z největších historických šansí. V ý h o d a tehdejšího atomového monopolu Spo -jených států byla zárukou jistého ú-spěchu a minimálního rizika.

Oh ledy na káravé hlasy komunisu-jících liberálů a povyk komunistické p ropagandy byly jen pokryteckou zá-minkou k ústupu od jediného rozum-ného řešení. Titul " a tomových vydě-račů" byl Spojeným státům přisouzen, bohužel, neprávem. Churchillův alarmující hlas byl oslyšen

Naskytly se ještě další příležitosti, kdy svět mohl být definitivně zbaven komunistické hrozby; poslední z těchto šansí byla zmarněna v obdob í Korejské války. N a morálním kontě těch, kdož zosnovali odvolání generála M a c Ar -thura a zdiskreditovali jeho plán na konečné vítězství, leží plná odpověd-nost za vše, čím dnes lidstvo trpí a čím může být př ípadně postiženo se strany Číny nebo Sovětského svazu v budoucnu.

Bylo by neprozřetelné nevidět sku-tečnost, že západn í svět se svou vo-jenskou záštitou — Spojenými státy — se ocitl v krajně nevýhodné defenzivní situaci. Jaderný potenciál U S A ztratil svůj význam a váhu v situaci " a t o m o -vého patu. "

V nedávných dnech jsme se stali svědky smutně poučného případu. Spo-jené státy byly donuceny kapitulovat v konfrontaci s hrstkou bezohledných ničemů. Byl záměrně ničen majetek zemí západn ího společenství, životy jeho občanů byly v sázce. Oh ledy na záchranu dvou tří stovek lidských životů vyloučily možnost jakékoli účin-né akce. Bandité ozbrojení pouhými ručnicemi diktovali podmínky během jednání a dosáhl i svého cíle. Poučeni závěrem tohoto drobného incidentu máme všechny důvody k nejhlubší skepsi.

Jak můžeme doufat ve vítězství svo-bodného světa dnes, kdy bandité v Moskvě a Pekingu disponují nekontro-lovatelným množstvím nukleárních zbraní a v sázce jsou stovky milionů lidských životů. Ve srovnání s arab-skými hrdlořezy, požadavky těchto vy-děračů, položené svobodnému světu, budou mnohem náročnější. Nezodpo -vědná politika Spojených států vůči Sovětskému svazu v obdob í po skon-čení Druhé světové války postavila dnešní lidstvo s vobodného světa před děsivé dilemma:

Buď zahynout atomovou smrtí při pokusu vyhnout se bolševické porobě, nebo v souhlase s teorií rezignace Bertranda Russella — smířit se s to-talitním otroctvím k záchraně holé bio-logické existence na Zemi.

N a závěr by se slušelo dodatečně poděkovat panu Trumanovi a jeho do -brým rádcům za " nadě jné vyh i i dky " pro celý lidský rod, k nimž položili před dvaceti lety zák lad. Daniel

niezi psychology v USA Dr. Jiří Veselý

R á d n o u o r g a n i s a c í p sycho logů v TJSA j e A P A ( A m e r i c a n Psycho log ica l Asso -c i a t i on ) . J d e o spo lečnos t ideologicky ind i fe ren tn í , k t e r á se snaž í b ý t ob jek -t i vn í a p o s u z o v a t r ů z n é psycho log ické s m ě r y n e z a u j a t ě . Chce p o s k y t n o u t p sy -cho logům r ů z n ý c h odvě tv í ( p r ů m y s l o -vým, k l in ickým, ško ln ím a td . ) př ib l ižně s t e j n o u možnos t , a j a k k o l i b y by lo možno a d r e s o v a t j í ř a d u k r i t i c k ý c h vý-t ek , j de p ř e s t o a s p o ň v p o d s t a t ě o o r -g a n i s a c i ř á d n o u , r egu lé rn í , k t e r á se s t a r á o o r g a n i s o v a n o s t a z a m ě s t n á n í svých členů, v ě n u j e pozo rnos t odborné v ý u c e a td . K t e r ý k o l i i n f o r m o v a n ý člen t é t o o r g a n i s a c e m á z a j i s t é p r á v o b ý t s l ecč íms nespoko jen , j a k o n a př . se z á p l a v o u behav io r i smu , k t e r ý j e podob-n ě m a t e r i a l i s t i c k ý a podobně s t a v í n a podmiňován í , j a k o p a v l o v o v s k á psycho-logie sově t ská , dá le b y m o h l y b ý t vzne-s e n y n á m i t k y , ž e A P A se s t a v í p o m ě r n ě v á h a v ě a i n d i f e r e n t n ě vůč i r ů z n ý m je -v ů m t a m , k d e m y b y c h o m z a u j a l i s t a n o -v i sko m n o h e m r a d i k á l n ě j š í , a le vce lku j d e o o rgan i sac i , k t e r á m á s v ů j ř á d a idbá n a u r č i t o u k o r e k t n o s t ve vz t az í ch mez i psychology , u r č u j e h r a n i c i k o m -pe t ence psycho logů a t d .

N i c m é n ě l ibe rá ln ím ž iv lům v U S A t a t o o r g a n i s a c e n e d á s p á t . R o z š i ř u j í per io-

d ický l e t á k " S O O I A L A C T I O N " a s a m i se n a z ý v a j í '«Psychologové p r o sociá lní a k c i " ( P s y c h o l o g i s t s f o r Sociál A c t i o n ) . V j e d n o m z le tošn ích čísel o t i sk l i ně-kol ik p r o k l a m a c í . N ě k t e r é t h e s e z n ě j í l íbivě: z lepš i t sociá lní ř á d v U S A , z a -sad i t se o lepší p la ty , v y b u d o v a t nové z á k l a d y p r o sociální a m r a v n í souž i t í a td . J e možno p ř ipus t i t , že S p o j e n é s t á -t y j sou opožděny v s y s t é m u všeobecného z d r a v o t n í h o po j i š těn í , že sociální r e f o r -m y v UiSA n e d o s a h u j í an i z d a l e k a t é ú rovně , k t e r é m ě l a n a š e r epub l i ka j iž p ř e d M n i c h o v e m a, že b y m ě l a b ý t z a j i š t ě n a z á k o n n á o c h r a n a z a m ě s t n a n -ců ( n a p ř p r o t i nesp raved l ivé výpovědi , zvůli š é f ů a t d . ) . Tohle v še si dobře u -v ě d o m u j e m e . Ale k d y ž r o z e b e r e m e the -se " P s y c h o l o g ů p r o sociální akc i" , vzbu-dí v n á s víc n e d ů v ě r y než sympa t i í . T a k n a p ř . t a t o o r g a n i s a c e a d r e s u j e A P A po-žadavek , a b y by l i vyloučeni z o r g a n i s a c e a s t i hán i p r o " n e e t h i č n o s t " svého počí-n á n í vš ichni psychologové, k t e ř í p r a c u j í n ě j a k ve p r o s p ě c h m i l i t a r i s m u . Mi l i t a -r i s m u s j e t e d y p r o t y t o lidi z á s a d n ě n e m r a v n ý . Nepř ih l íž í k t omu , že U S A p o t ř e b u j í v y b u d o v a t v o j e n s k o u o b r a n u , n e b o ť j i m s o v ě t s k á a g r e s e h r o z i t ne -p ř e s t a l a . Opomína j í , že A m e r i č a n é až doposud vždy pro jev i l i k a v a l í r s k é h o du -

c h a vůč i n á r o d ů m p o d r o b e n ý m a v obou s v ě t o v ý c h v á l k á c h se o j e j i c h demo-k r a c i i zasadi l i . P s y c h o l o g y p r o "sociá ln í a k c i " t o t o n e z a j í m á . O d s u z u j í t a k z v . a m e r i c k ý m i l i t a r i s m u s , k t e r ý ú d a j n ě vy-vo l ává ve s v ě t ě to l ik an t i pa t i í . Ale k d e j e v y v o l á v á ? U S o v ě t ů a j e j i ch s a t e -l i tů ! M n o h o u t i s k o v a n ý c h li/dí v E v r o p ě a j inde dos lova volá , a b y j i m " a m e r i c k ý m i l i t a r i s m u s " p ř i še l n a pomoc, k d y ž n a ni s a m i nes t ač í . N á m se n a o p a k U S A z d a j í a ž př í l i š kons i l i an tn í , p ř í l i š m á l o m i l i t a r i s t i c k é a p ř i p a d á n á m , že a m e -r i č t í d i p l o m a t é m a j í t endenc i r e a g o v a t n a s o v ě t s k o u zvůl i j e n da l š í to le ranc í . Ale psycho logové p r o "soc iá ln í a k c i " toh le p řeh l íž í a vědí j e n o t o m domně-l ém a m e r i c k é m m i l i t a r i s m u , k t e r ý se p r ý p ř e d o č i m a s v ě t a " z k o m p r o m i t o v a l " . To, že «"svět" se j i m k r y j e j e n se so-v ě t s k o u a S o v ě t y ov l ivněnou č á s t í s v ě t a — j e t o n e i n f o r m o v a n o s t nebo z á m ě r n á t a k t i k a p r o h n a n o s t i ? K d y ž j e d e n u t a ž -s k ý psycho log n a p s a l ve své knize , že k l in ič t í p sycho logové b y moh l i p ř i s p ě t k s v ě t o v é m u m í r u t ím , že b y p ř e v y c h o -v á v a l i po l i t i ky a p o m á h a l i j i m k od-r e a g o v á n í ag re se , a ž b y si n a k o n e c obě s t r a n y p a d l y do ná ruč í , moh lo to b ý t p o v a ž o v á n o z a j a k o u s i na iv i t u někoho, kdo ž i j e dos t i odlehle od bo jů , u t rpen í , k d o v id í j en svou rol i a p o u š ť ko lem, k d o t o s n a d mys l í dobře , j a k k o l i se n e o b r a t n ě v y j á d ř i l . Ale Psycho logové

(Dokončen í n a s t r . 3.)

Strana 2. Z P R A V O D A J Říjen 1970

/ V I X f f O R M A C N I Č R T Y K SOVÉT. ZÁKLADNÁM NA KUBÉ Americká zpravodajská služba ozná-

mila, že Sovětský svaz buduje u kubán-ského přístavu Cienfuegos námořní zá-kladnu pro ponorky s jadernými rake-tami. Rusové to samozřejmě několikrát za sebou kategoricky popřeli a prohlá-sili, že plně dodržují dohodu mezi Ken-nedym a Chruščovem z r . 1962. Zdá se, že Washington se prozatím se sovětským dementim spokojil. I president Nixon si však jistě pamatuje, že i v r. 1962 SSSR až do poslední chvíle stejně ka-tegoricky popíral, že staví na Kubě ra-ketové základny, a J. F. Kennedy tehdy označoval ty, kteří tvrdili opak a uka-zovali mu konkrétní fotografie, za lháře a nezodpovědné panikáře. Teprve rázná akce tehdejšího senátora Keatinga z New Yorku přinutila Kennedyho k zá-kroku a aspoň k "dohodě" s Moskvou: Chruščov slíbil, že rakety, které na Kubě podle jeho dušování vůbec nebyly, zase odveze, zruší-li USA své vlastní ni-jak netajené základny v Turecku a Itálii a budou-li garantovat bezpečnost Castrova režimu i proti Organizaci ame-rických států, jejíž někteří členové se tehdv chvstali k vlastní akci proti této baště komunistické podvratné činnosti v Karibském moři.

USA svou část dohody splnily, zmí-něné vlastní základny zrušily a Castrův režim garantovaly. Rusové naprotitomu své rakety na Kubě sice odmontovali, ale o tom, zdali je opravdu odvezli domů anebo jen o kousek dále do jeskyň v horách, se zprávy rozcházejí; neboť v rozporu s dohodou nebyla ujednaná mezinárodní dozorčí komise připuštěna ke kontrole.

Presidentova rodina ovšem přísahala Keatingovi pomstu za blamáž, kterou způsobil jejímu nejslavnějšímu synovi, a rozhodla se ho vyřadit z politického jeviště. Při nejbližších volbách si Robert Kennedy, který díky tehdejšímu kultu osobnosti J F K mohl kandidovat téměř v každém státě s jistotou, že bude zvo-len, vybral právě Keatingovo křeslo v New Yorku. Zvítězil, ale osud mu ne-dopřál, aby se ze své pomsty radoval příliš dlouho. Skončil touže smrtí jako jeho bra t r (na nějž kultem zmatení Američané pěli stejné ódy jako kdysi podobně poblouznění, ač dnes už větši-nou vystřízlivělí komunisté na neméně milovaného Velkého Stalina). Nicméně Keatingovi to už nepomohlo. Byl od-staven stejně jako před ním senátoři Knowland, Jenner a jiní, kteří v době svého působení ve Washingtonu nepře-stávali předkládat kongresu i národu f ak t a o sovětské činnosti a plánech bez ohledu na moskevské dementi a nená-vistné pomluvy amerických levičáků. STŘEDNÍ VÝCHOD PO NASSEROVÉ

SMRTI Ale i kdyby si pres. Nixon na so-

větské lži z r. 1962 náhodou už nepa-matoval, anebo se domníval, že skončily pádem Chruščova, má zde nejnovější doklady ze Středního východu. Přes všechny fotografické protidůkazy SSSR vytrvale prohlašoval, že neporušuje pod-mínky nedávno dojednaného příměří a nebuduje žádné další raketové základny podél Suezského průplavu. Avšak po poslední Kosyginově návštěvě v Káhiře prohlásil nový egyptský president An-wan Sadat docela veřejně, že stavba oněch základen samozřejmě pokračuje a bude pokračovat, neboť "SSSR a Egypt společně připravují novou a do-sud nikdy nevídanou, první elektronickou válku v dějinách lidstva". V ní má být Izrael zničen pouze masovými nálety raket řízených ze zázemí, proti nimž bude i výborné židovské letectvo bez-mocné.

Sadatův výrok vzbudil jásot ve všech arabských zemích. Beznadějní hlupáci celého světa (někteří zaujímají význam-né pozice i v amerických politických, náboženských a vzdělávacích institu-cích) budou ovšem i nadále opakovat s monotónností přeskakujícího gramofonu,

že veškeré lidstvo touží jedině po míru, a spojovat proto své hlasy s požadavky komunistických agentů a souputníků, aby Západ a především USA šly dobrým příkladem napřed, snížily a eventuelně i zcela zrušily rozpočet na vojenská vy-dání a věnovaly takto ušetřené peníze na domácí účely sociální.

SADATOVO PROHLÁŠENÍ by mělo být (ale nepochybně nebude) i výrazným poučením těm, kteří jásaj í nad německo-ruskou dohodou o neúto-čení a nad "úspěšným" zakončením prv-ního kola americko-sovětského jednání 0 omezení zbrojení ve Vídni, jehož po-kračování se má zanedlouho uskutečnit v Helsinkách. SSSR se teprve před ně-kolika týdny slavnostně zavázal plnit podmínky příměří na Středním východě, jež zahrnovaly především zastavení bu-dování zmíněných základen. Přitom jej ovšem vůbec nenapadlo ony podmín-ky opravdu dodržet a naopak pokračo-val v umísťování raket zvýšeným tem-pem s jistotou, že je j v tom už izraelské letectvo a artilerie nebudou rušit. J ak tedy může ještě dnes někdo se zdravým rozumem očekávat, že by Moskva sku-tečně měla v úmyslu zachovat jakou-koliv smlouvu o neutečení, nezbrojení atp. s USA, Německem či kterýmkoli v jiným s tá tem?

Pres. Nixon si konečně uvědomil, do jaké prekérní situace sám dostal Izrael tím, že je j přemluvil k akceptování a zachovávání podmínek svého plánu pří-měří. Kromě obnovení dodávek letadel a jiných konvenčních zbraní však z toho vyvodil pouze ten důsledek, že americký delegát, podobně jako delegát izraelský už několik týdnů předtím, se přestal zúčastňovat zasedání mírové komise s prohlášením, že se vrátí teprve tehdy, až SSSR své základny v blízkosti Suezské-ho průplavu zase rozmontuje a rakety odstraní. Tento akt solidarity s Izraeli už ovšem 2idům příliš nepomůže a Ru-sům ani Arabům vůbec nevadí. K ráz-ně j Šímu kroku se však Nixon neodhodlal patrně především proto, že stále ještě doufá, že mu Moskva pomůže přemluvit vietnamské komunisty, aby přijali jeho poslední návrh na přiměří v jihovýchodní Asii. Zdá se, že si ani nepoložil otázku, proč by vládci v Kremlu něco takového vůbec dělali. Těžko věřit, že by i sám president Spojených států dosud patřil mezi ty, kdo beznadějně věří, že veškeré lidstvo touží jedině po míru. POKUD SE VE VIETNAMU BOJUJE,

maj í přece komunističtí agenti v USA 1 jinde naprosto nezaplatitelnou a ne-nahraditelnou příležitost a záminku k provokování demonstrací, nepokojů a rozvratu v USA i v jiných západních zemích, zejména mezi polo vzdělanou mládeží a levicové zaslepenými intelek-tuály. Výhodnější nežli válka by byla pro komunisty pouze americká kapitu-lace a bezpodmínečná evakuace jihový-chodní Asie bez ohledu na další osud spřátelených vlád v Saigonu, Phnom-penhu, Vientiane a Bangkoku; neboť to by přesvědčilo všechny spojenecké národy, že se na americkou pomoc již nemohou s důvěrou spoléhat, čímž by se dtázem rozložil celý- obranný systém Západu.

Jinak však jakmile by američtí vojáci v jihovýchodní Asii přestali střílet, u-vedená komunistická záminka by padla, příležitost zmizela a nebylo by tak snadné nají t si ihned další stejně půso-bivou. Vnitropolitická situace v USA by se podstatně zkonsolidovala, nynější republikánská vláda ( t j . jmenovitě Nixon a levicí tak nenáviděný Agnew) by si získala vděčnost a zvýšenou po-pularitu mezi veřejností, všekomunis-tický plán vnitřního rozvratu v Americe by musel být značně zrevidován a jeho splnění odloženo na neurči to. Sovětští vládci 'by tedy museli být přinejmenším stejně hloupí či naivní jako četní poli-tikové na Západě, kdyby Nixonův návrh podporovali. A to rozhodně nejsou, jak

úspěchy jejich dosavadní strategie do-kazují.

Moskva by byla ochotna přijmout návrh na zastavení bojů ve Vietnamu pouze v tom případě, kdyby dospěla k názoru, že komunisté v jihovýchodní Asii stojí před rozhodnou porážkou, ne-bo že se dostávají do naprosté závislosti na Pekingu, případně kdyby jí USA slíbily kompensaci jinými mimořádně důležitými ústupky, jež by podstatně o-slabily jejich vnější obranyschopnost (např. v otázce odzbrojení, Středního východu, Berlína, oslabení a postupné neutralizace NATa, obchodu se strate-gickými surovinami atp.) Pokud se Nixon k nějakému takovému sebevra-žednému ústupku neodhodlá, jsou na-děje na sovětskou pomoc při mírovém jednání s Hanojí naprosto pošetilé. * * *

TRI KONTRAVERSNÍ KOMISE Ve Washingtonu podaly tento měsíc

své zprávy tři zvláštní presidentské ko-mise. Při jejich prohlížení se čtenáři vnucuje otázka, zda potřebnou kavilifi-kací pro členství v takovýchto komi-sích je nadprůměrná hloupost nebo per-verzita.

První z nich vyšetřovala události, jež vedly k zastřelení několika studentských výtržníků v Kentu a v Jacksonu. Pat rně se snažila, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, ale nepodařilo se jí to. Od-soudila jak studenty za jejich předchozí několikadenní vandalské řádění, tak i policii a národní gardu za to, že se nakonec odhodlaly střílet. Závěrem do-poručila, aby se napříště posílali proti bandám násilníků a žhářů obránci zá-kona pouze bez ostré munice. V kra j -ním případě aby směli střílet jedině na skryté záškodníky a jenom tehdy, bu-dou-li sami první napadeni jejich pal-bou.

I reportér Zpravodaje, který na vlast-ní pěst a bez jakýchkoliv vládních fondů či autority podnikl pátrání nejen v Kentu, nýbrž i v Carbondale a jiných místech nepokojů, se dozvěděl velmi snadno a rychle i od samotných studen-tů na výtržnostech aktivně zúčastně-ných, že agitátoři je povzbuzovali k řá-děni, plundrování obchodů, zapalování aut i budov atd. zejména tvrzením, že policisté a gardisté, kteří se pokoušeli zabránit násilnostem, maj í zakázáno střílet. V tom měli bohužel pravdu i úspěch. Teprve po několikadenním te-rorizování zoufalého civilního obyvatel-stva, způsobení milionových škod na veřejném i soukromém majetku spořá-daných občanů a přímých útocích na policisty či gardisty se obránci zákona odhodlali aspoň k sebeobraně a vypálili salvu, jež pak rychle zahnala násilníky na útěk a ukončila jejich řádění.

Uskuteční-li se tedy doporučení ko-mise a budou-li vandalští "revolucioná-ři" i oficielně ujištěni, že policie či garda jim čelící je neozbrojená anebo smí střílet jenom v osobní sebeobraně pouze na skryté záškodníky, budou mu-set žít obyvatelé universitních měst v neustálém strachu o své domy, obcho-dy, automobily i existence vůbec; a v ¡jistotě^ že je nikdo neuchrání před zločiny terorizujících band — ani po-licie, kterou si právě k tomuto účelu platí svými daněmi.

Druhá presidentská komise studovala otázku potratů. Doporučila jejich všeo-becnou a bezpodmínečnou legalizaci pře-devším za účelem "zabránění početnosti rodin, aby byla společnost uchráněna od potenciálních zločinců". Toto stanovisko implikuje, že zločinci se rekrutují pře-devším z rodin s mnoha dětmi. Takovýto argument může znít docela přijatelně mnoha lidem, kteří si přitom ihned vzpo-menou na černochy, o jejichž rodinných poměrech ve vztahu k početnosti však doopravdy nic nevědí. Komise t aké ne-poskytla žádný konkrétní důkaz o tom, že by více zločinců pocházelo z rodin velkých nežli malých. Jediná zatím dosažitelná statistika bvla vydána už před několika lety katolickou církví a týkala se pouze osob duchovních. Podle ní pochází největší procento kněží, ře-holníků a jeptišek právě z rodin s mno-

h a dětmi. Konečně kdo měl příležitost při j í t do častějšího styku zejména s kláštery a semináři, jistě poznal z vlast-ní zkušenosti, že nejlepší a nejoběta-vější kněží a jeptišky pocházeli po-nejvíce z rodin početných, ale i chu-dých. To je ostatně docela logické a přirozené: Pro člověka, jenž žil už od dětství v poměrném blahobytu a po-hodlí, je mnohem těžší obětovat svůj životní standard službě bližním nežli pro toho, který již dříve přivykl chu-době a ohledům na jiné. Naopak mezi soudobými zločinci, zejména mezi vůdci teroristů a vandalů na universitách, vy-nikají jedináčkové nebo syni a dcery z dobře zaopatřených rodin s méně než čtyřmi dětmi. Namátkový průzkum, podniknutý naším reportérem v policej-ním vězení jistého středozápadnfcho vel-koměsta, ukázal, že většina i černoš-ských chovanců měla méně než tř i sourozence.

Nebylo by ovšem správné ihned usu-zovat, že zločinci se právě naopak re-kru tu j í převážně z rodin malých, nýbrž

(Dokonč. na násled. str.)

ZE SVĚTA Nedávné výsledky leteckého průzkumu

Kuby potvrdily, že Rusové se chystaj í k vybudování základny pro své nukleár-ní ponorky u přístavu Cienfuegos na jižní části ostrova, pouhých 150 mil od Spojených států. • Z popudu toront-ského městského radního Boytchuka bu-de v Torontu uspořádána protikomunis-t ická výstava "Lenin without make-up", na které se podílí 23 různých ethnic-kých skupin z Kanady, mezi nimi také Ceái a Slováci. Výstava potrvá od 2.-13. listopadu. • Návrh pres. Nixona k uzavření příměří a postupnému vyřešení vietnamského problému byl Hanojí hru-bě odmítnut. • Spojené s tá ty podnikají pokusy prodloužit příměří na Středním východě a pohnout Izrael, aby se vrátil k vyjednávání o mír. • USA, SSSR a Čína shodou okolností provedly v týž den pokusy s výbuchem atomických ná-loží. Prvé dvě velmoci pod zemí, Čína v otevřené atmosféře. • FBI vysledovala a zatkla bývalou komunistickou učitelku z Kalifornské university, Angelu Davis, která se podílela na nedávném únosu a vraždách soudce a tř í dalších osob v Kalifornii. • Po krá tkém boji mezi extrémními živly v bolivijské armádě zmocnil se vlády levicový gen. Juan Jose Torres. • Kanada, v očekávání no-vého obilního obchodu s Pekingem, u-znala vládu Rudé Číny, které dodala od r. 1963 více než 500 milionů bušlů pše-nice. Trudeau se domnívá, že takový zákazník se nesmí přehlížet. • Ve Spojených státech byl odhlasován zá-kon, podle něhož původci pumových a-tentá tů mohou být odsouzeni k trestu smrti. • President Nixon vykonal návštěvu u evropských státníků; v Itálii byl hostem presidenta G. Saragata, set-kal se s papežem Pavlem, zajel do Jugo-slávie k Titovi, do Španělska ke gen. Francovi a měl rozhovory s britským min. předsedou Heathem. • V Turecku neočekávaně přistálo sovětské letadlo, které přinutili k změně kursu dva Li-tevci, kteří přitom usmrtili stewardku a postřelili pět členů posádky. • Mezi pravidelnou jordánskou armádou a pa-lestinskými guerrilovými oddíly došlo k novému bojovému střetnutí . • Japonský ministerský předseda Sato navštívil po-čtvrté v šesti letech Bílý Dům ve Washingtoně. Ani jediný z amerických presidentů dosud nenavštívil Japonsko. • Býv. rohovnický šampión Německa, Max Schmeling, oslavil v minulých dnech svou "65" se svou manželkou, bývalou českou filmovou hvězdou, Annou On-drákovou. Byl poctěn vládou Záp. Ně-mecka "záslužným křížem za služby, které prokázal německému národu". • Ve věku 74 let zemřel americký básník a spisovatel John Dos Passos, patřící k literárnímu souhvězdí generace Stein-becka, Hemingwaye a S. Lewise.

ftíjen 1970 Z P R A V O D A J Strana 3.

Črty — (dokonč.)

že kvalita lidí záleží na spořádaných a morálních rodinných poměrech spíše než na počtu sourozenců. Od budoucích lum-pů nás nezachrání potraty, nýbrž solid-ní křesťanská (či jiná konstruktivné náboženská) výchova, důsledný právní systém a policie, jež smí vykonávat svou funkci a povinnost.

Třetí komise se zabývala pornografií a doporučila úplné zrušení jakékoliv mravní cenzury. Pornografie prý vůbec není sociálně škodlivá a na mnoho lidí působí naopak příznivě, zdravě a blaho-dárně. K tomu je už komentář zby-tečný.

PífclKLADY TERORISTÜ TÁHNOU Palestinští partyzáni, tísněni jordán-

ským vojskem, konečně propustili již všechna rukojmí z unesených letadel. Anglie, Švýcarsko a Západní Německo pak ihned osvobodily odsouzené arabské vrahy i jejich pomahače a dopravily je doKáhiry. Jakmile se o tomto úspěchu svých středo východních kolegů dozvě-děli teroristé v Quebecu, ihned se roz-hodli následovat jejich lákavého příkla-du. Během několika dnů unesli brit-ského obchodního atašé Jaspera Crosse a quebeckého ministra práce Pierra I41-portea, požadujíce nejen propuštění 23 uvězněných kumpánů, nýbrž i půl milio-nu dolarů ve zlatě. Kanadská vláda sice nebyla ochotna vyhovět všem požadav-kům únosců, ale místo rázného protiul-timata se s nimi pokusila jednat o kom-promis. Zločinci tedy rukojmí zabili a ani pozdě vyhlášený mimořádný stav a nasazení vojska k ochraně jiných ve-řejných osob i budov již nepomohly. Zodpovědnost i za tuto vraždu nesou ovšem především ty vlády, které v dří-vějších podobných případech požadav-kům vyděračů vyhověly. Kolik nevin-ných životů bude asi ještě ztraceno, nežli si i takzv. humanisté a liberálové uvědomí, že ústupky zlu nebo kompro-misnictví se zlem se nevyplácí, vede ne-zbytně ke zlům dalším a postihne na-konec i je samé? A to nejen v politice vnitřní, nýbrž i zahraniční.

Kanadská vláda to zřejmé ani nyní ještě nepochopila, neboť právě ve dnech pokusů o vyjednávání s teroristy vyho-věla nové diplomatické ofenzívě Mao Ce-tungově, přerušila styky se Svobod-nou Čínou a oznámila dohodu o výměně velvyslanců s Pekingem. Tato změna kursu v kanadské zahraniční politice může mít značný vliv i na příští jednání o čínském zastoupení v OSN a rozhodně posílí komunistické pozice v mezinárod-ní aréně.

Emil Ludvík.

B t j z n e z p r á v y

Sdružení čs. exulantů v Chicagu po-řádá Posvícenskou zábavu v sobotu 14. listopadu t.r. v 8.30 večer v sokolovně Havlíček-Tyrš. K tanci bude vyhrávati hudba Jos. Škacha. Zveme všechny naše čtenáře k návštěvě. • Bazar národ-nostních skupin koná se ve dnech 31. října a 1. listopadu na Navy Pier v Chicagu. Naše národnostní skupina bu-de rovněž dobře zastoupena. Tentokráte budou předvedeny i čs. národní tance taneční skupinou mládeže řízenou Dr. M. Viktorinem. • Společný výbor čs. organisací spolu s Národní radou uspo-řádal oslavu 28. října 1918 v neděli 25. října. Promluvili Karel M. Prchal a Dr. Martin Kvetko z New Yorku. Dále byl uveden důstojný zpěvní, recitační a taneční program. Zástupci Sdružení po-díleli se také na přípravných pracích. • Jiří Ipser, česko slov. exulant z Chi-caga byl při návštěvě ČSR počátkem září zatčen, prý pro neuctivé výroky proti presidentu Svobodovi a nalézá se dosud ve vězení. Zástupcům americ-kého vyslanectví v Praze bylo 5. října odmítnuto je j navštívit. Ipser se stal

Boj — (dokonč.)

pro "sociální akci" přicházejí z New Yorku. Tam by měli mít rozhled. Co požadují dále tihle psychologové: Mají ve svém programu bod pro zrovnopráv-nění psychologů a psycholožek. Pokud by šlo o rovnost platů a práv, to bylo pro nás dávno samozřejmé, ale takové hnutí může vést k vytříbení jakéhosi bojovnického ženského typu, po způsobu našich polovzdělaných, uřečněných a u-kouřených komunistických amazonek, které tu a tam dosáhly pod blahovolným dohledem Strany diplomu a pak uplat-ňovaly svůj diktát, při čemž jejich zna-lost psychologie (nebo kteréhokoli ji-ného oboru) nestála za moc a jejich čeština už vůbec za nic. Potkal jsem takové typy i v USA, mezi Američan-kami, jienže v mé oblasti* (Skalisté Hory) jich zatím asi není tak mnoho, ale myslím, že setkat se s čertem by s prominutím už nebylo o nic horší.

A to nejlepší přijde nakonec: Psycho-logové pro "sociální akci" se zastávají i Černých Pantherů, kritisují presidenta Nixona za to, že by je chtěl zničit — a tak tedy sociální práva občanů, otázku psycholožek, militarismus a Černé Pan-thery — celou tuto problematiku házejí do jednoho pytle a přicházejí s progra-mem, který obsahem i dikcí připomíná už velmi jasně bojovnou dogmatičnost našich velkých Soudruhů doma. A prů-měrný Američan, pokud o tom vůbec ví, hraje si se svou televizí, vyspí se na schůzích, počítá dolárky — a mlčí. Pravice je v důsledku liberální agitace a omezenosti politického středu decimo-vána. Mnozí členové pravicových orga-nisací ztrácejí svá místa, jsou nená-padně a zdvořile diskriminováni. Marně varují a upozorňují. Liberálové jim spílají a průměrný Američan před nimi

pravděpodobně obětí známého podvod-níka Adolfa Janského, který byi před dvěma roky v Chicagu jako uprchlík, bydlel u Ipsera, vypůjčil si zde peníze a odejel zpět do ČSR. • Jaroslav Brod-ský, býv. gen. tajemník Klubu 231 vy-dal v Kanadě vysoce zajímavou knihu "Řešení Gama", ve které shrnul osud čs. politických vězňů za komunistického režimu a všechnu tu hrůzu, kterou den-ně procházely statisíce nejlepších čes-kých a slovenských vlastenců. Cena knihy je 5.00 dol. Můžete ji objednat v redakci Zpravodaje. Knihu doporu-čujeme všem naším čtenářům. • Dr, Jos. Černý, bývalý čs. ministr vnitra, zranil se pádem na neosvětleném scho-dišti při nedávném selhání dodávky elektrického proudu v New Yorku. Po-dle posledních zpráv se z vážného zra-nění úspěšně zotavuje. • V Torontě oslavili výročí 28. října 1918 uvedením divadelní hry "Fidlovačka". Slavnostní proslov měl Dr. Karel Cvachovec. • V New Yorku konalo se Valné shromáž-dění Porobených národů (ACEN). Čs. delegaci tvořili Václav Majer a Dr. M. Kvetko, který pronesl za čs. exil vý-znamný projev. • V. vědecký sjezd SVU koná se ve dnech 13.-15. listopadu t.r. v místnostech právnické fakulty New Yorské university. Program sjezdu je zaměřen k 300. výročí smrti J. A. Komenského. • V Torontě připravují exilové organisace výstavu "Lenin bez masky" od 2. do 13. listopadu. Obrací se na exilovou veřejnost s prosbou o zapůjčení knih, map, citátů theorie a prakse, fotografie, zejména z okupace 1968 a jakéhokoliv dalšího materiálu. Věci zašlete na adresu "Klubu Nových", Box 81, Station D, Toronto 9, Ontario, Canada. • V Chicagu zemřel čs. exulant Jan Jůna, bývalý majitel Slovanky u Lán ve věku 72 let. o V Taiwanu na Pormose zemřel čs. exulant Jan Pik-hart, býv. velitel dopravní policie v Praze ve věku 61 let. Na Formose dlel služebně jako oblastní ředitel Amer. červeného kříže. • V Praze zemřel známý sportovec Káďa-Pešek. Čest je-jich památce. • Máte zaplaceno před-platné? Nečtěte na dluh!

bojácně ustupuje. A na svoji obranu říká, že nesouhlasí s žádným extrémem, ani levým ani pravým, ale to už nevidí, jak pravice, která se nejvíce zastávala Československa proti sovětské agresi, denně slábne a jak liberálové si dovolují stále víc. Nechci se ptát, co přijde potom, ale ono vždy bude nějaké "po-tom", a pro nás v USA může být velmi zlé.

V české emigraci není asi psychologů mnoho. Ti, co tu jsou, zaujmou zajisté stanovisko sami. Sám osobně cítím k psychologům, bojujícím za "sociální akci" krajní antipatii. Také mezi nimi nenalézám žádné pokrokovosti. Sociální reformy, zvýhodnění platů, zavedení vše-obecného zdravotního pojištění atd. — to vše je opravdu potřebné a vývojově očekavatelné. Ale antimilitarismus, kte-rý je kamufláží nové páté kolony, pro-vokace ženské hysterie a ženských kom-plexů méněcennosti, (zatím co by o-tázku pohlaví v profesi psychologie šlo vyřešit jednoduše a taktně, bez pro-pagandy a bez řvaní) a ještě ke všemu tomu podpora Black Panthers — to jsou požadavky příliš podezřelé. Nepři-lákají ani ty psychology z naší emi-grace, kteří ještě pamatují, jak vyhlížel náš únor 1948 a to, co po něm následo-valo. Ovšem, jsou liberálové i mezi námi, nejen mezi nimi. A my, kromě varování, můžeme, bohužel, udělat sotva víc. Jistě ne však čekat — spíše psát, mluvit, upozorňovat a být připraveni i na to, že i někteří starci nebo zase vyložení mladíci v exilu se začnou roz-hořčovat nad dogmatismem. My nejsme dogmatičtí, my jsme jen důslední a ne-bezpečí vidíme lépe než kdokoli jiný. A to, že se držíme společně za ruce, čteme a píšeme, radíme se a protestu-jeme, to je vše. Zůstaňme při tom, i když se teprve v budoucnu ukáže, co jsme dokázali a jakou cenu to mělo.

1 dopisu čtenářů INDOKTRINACE A DEMOKRACIE Jestliže se p. Hofírek domnívá, že

nepotřebujeme "pochybné ideologie'', mluví nepochybně z duše všem komunis-tům, protože ti už tu svoji marxistickou mají a jinou opravdu nepotřebují.

Neboť, kam bychom to dospěli, kdy-by někdo stvořil ideologii, která by jasně řekla, že ve skutečnosti 80 proc. socialistů si nepřeje kapitál ještě více zkoncentrovat socialisací, nýbrž tento sice vyvlastnit, ale rozptýlit (t.j. asano-vat). To by ovšem byla ideologie, která by patrně stála -50 proc. voličů z řad dosavadních "užitečných idiotů".

Takovouto nepotřebnou, novou ideo-logii skutečně nepotřebujeme.

Co by to bylo za demokracii, která by odmítla právo politického asylu ko-munistům, kteří nás v roce 1948 za-vírali a v roce 68 "uprchli", co by to bylo za demokracii, která by vyvlastni-la (ne zesocialisovala, t.j. zkoncentro-vala v rukou státu), nýbrž rozptýlila («asanovala) kapitál těm kapitalistům, kteří tento používají k podpoře komu-nismu, co by to bylo za demokracii, která by poslala studenty anebo do-konce "akademiky" (bůh mně netrestej, pane doktore Hofírku, za takovouhle "fašisaci"), kteří si přeji komunismus, do komunistické země.

Ne, pane doktore, to by už opravdu nebyla demokracie, protože demokracie je pro vaše pojmy jen tak dlouho de-mokracií, pakud umožňuje komunistům "převzetí moci".

Nechci diskutovat s p*nem Hofírkem o tom, jestli se komunista anebo na-cista cítí nesvobodný v systému "o-pravdu" demokratickém, ostatně, tak to ani prof. Jánský neřekl.

Vviádřeme to obráceně, než jak to pracně zplichtil p. Hofírek: Pro komu-nistu (nacistu) zna^eriá komunismus (nacismus) tu neiwšší formu svobodv, protože demokracie jeho svobodu (vraž-dit, zavírat, *port.) omezute. To měl na mysli prof. Jánský, ale o tom ne-

pwáf l«|> uy huů* RKZ: DNEŠNÍ STAV P O Z N Á N Í

(Kritické poznámky ke sborníku, vydaného Národním Museem v Praze. Pokrač. z min. čísla.)

Obránci Rukopisů šířili podle Kočího ve skutečnosti ideologii šovinismu, anti-socialismu, antisemitismu a antikomu-nismu. Útočí ovšem hlavně na Mareše, na Vrzalíka a všechny jejich spolupra-covníky. Obviňuje Matouška z "nechut-né antisemitské tendence proti českému germanistovi Arnoštu Krausovi, nepo-chybně s nadějí, že málokomu se po-daří sehnat Zprávy Csl. spol. rukopisné z r. 1939, č. 1, str. 14, na které se od-volává, a které mám právě před sebou. Pročteme-li totiž kritický článek Ma-touškův v tomto čísle "Arnošt Kraus zase promluvil", shledáme, že se tam náboženství či etnický původ Dr. Krau-se vůbec neuvádí. Je zřejmo, že se metody politických odpůrců RKZ od let třicátých nijak nezměnily.

Ve i n . stati píše Zdeněk Fiala "O Rukopisech po stránce paleografické" (str. 49-81, 11 obrz. příloh), k jeho námitkám, zejména pokud jde o ozna-čování některých zkracovacích znamé-nek jako "nesprávných", se ještě vrátí-me. Dr. Fiala by si mě| důkladně pro-číst mezinárodně uznávanou (dodnes!) práci J . M. Hulákovského "Abbrevia-turae vocabulorum" a podívat se na vernakulární zkratky užívané s jistou volností v českých zemích, Německu a jinde v době vyspělého středověku a dříve.

IV. studie, jejímiž hlavními autory jsou Mojmír Otruba a Marie Řepková, je psána dosti tendenčně, i když se ne-vyhýbá citátům z obran RKZ, na př. Mareše a Vrzalíka. Krátce se zmiňuje i o poměrně nedávných článcích M. Ivanova z r. 1967, avšak theorii o pů-vodu RK v Kroměříži kolem r. 1375 zcela pomíjí, ačkoliv o ní v Akademii věděli. Z novějších prací odpůrců ci-tuií ovšem také spis Dr. J. Do|anského-Heidenreicha. Jediným kladem je do-znání existence desetislabičného verše v české literatuře středověké, již od-půrci tak často popírali, ačkoliv na př. báseň v tomto rozměru z r. 1338, "Ot bozieho tiela" uveřejnil sám Gefoauer již r. 1884 (v Listech Filologických).

V. část je z pera Jaroslava Meznfka, Rukopisy z hlediska historie, VI. část, Rukopisy a právní historie je od zesn. Vladimíra Procházky a poslední část prvního svazku napsaj olomoucký do-cent Miroslav Komárek na thema "Ja-zykovědná problematika RKZ". Stojí sice dosud na stanovisku odpůrce, avšak nutno říci, že se snad ze všech ostat-ních autorů (kromě autorů textů a bi-bliografie) zachoval nejčestněji, i když se mu nepodařilo oprostit od tradova-ných předsudků. Jeho revise Gebauero-vy kritikv a jiných autorů, včetně Flajš-hanse jako odpůrce z r. 1930, má cenu

(Pokrač. na str. 4.)

míním diskutovat s duchem tak svě-žím, jakým je dr. Hofírek. Jestliže si tento myslí, že "mládež revoltuje proti našemu relativismu polohodnot a faleš-ných anebo předstíraných hodnot a hle-dá hodnoty trvalé a absolutní" (převra-cením osobních automobilů, paličstvim a vraždami), nezbývá mi než projevit s prof. Jánským přání, umožnit této mládeži to, co si přeje a poslat ji tam, kde to už je. Možná, že ji p. dr. Hofírek bude následovat ze svého australského asylu dobrovolně. Vlastimil MaK

Rozšiřujte

Z P R A V O D A J !

Strana 4. Z P R A V O D A J Říjen 1970

NOBELOVA CENA PRO ALEXANDRA SOLŽENICYNA

Udělení Nobelovy ceny za l i teraturu je nepochybně nejvyšší pocta, jíž se může spisovateli dostat. Alexander Solženicyn by tedy mobl být v těchto dnech právem potěšen. Švédská akademie ve Stockholmu se rozhodla udělit již potřetí Nobelovu cenu za literární tvorbu sovětskému autorovi. Jsou to však právě Solženicynovi předchůdci — nositelé Nobelovy ceny — kteří mohou být zdrojem ambivalentních pocitů pro nového laureáta.

Rok poté, co se Solženicyn mohl vrá-t i t z vyhnanství, jež navazovalo na osmiletý pobyt ve stalinském koncen-tračním táboře, byl formálně rehabili-tován. Důvodem rozsudku se stala drob-ná jízlivá poznámka na účet sovětského diktátora — obsažená v soukromém do-pise. Přes četné zásluhy a vyznamenání z Druhé světové války, ztrávil Solženi-cyn plných osm roků na Sibiři jako vězeň číslo 232.

PSAL SE ROK 1958, v sovětské říši panoval Nikita Chruščev, odsuzující ná-silnosti a bezpráví stalinského kultu o-sobnosti. Téhož roku se stalo udělení Nobelovy ceny osudným pro básníka Borise Pasternaka. Pod neslýchaným nátlakem a bezuzdnou štvanicí se strany Svazu sovětských spisovatelů byl do-nucen k zřeknutí se této význačné po-cty. Nebylo mu dovoleno opustit So-větský svaz; navíc byl zbaven sovět-ského občanství — na údajně jedno-myslný návrh kongresu, na němž za-sedalo 800 "kolegů-spisovatelů". Roz-hodnutí odměnit Pasternaka Nobelovou cenou bylo úředními místy prohlášeno za "nepřátelský politický čin, namířený proti sovětskému státu". Pasternak byl za necelé dva roky poté, co získal No-belovu cenu, uštván k smrti. Není vyloučeno, že jeho život byl ukončen násilím. To se událo za éry Chruščo-vovy "liberalizace", v době pokryteckého pranýřování Stalinových zločinů proti lidskosti.

Michail Šolochov, autor "Tichého Do-nu", "Rozrušené země" a celé řady de-nunciantských pamfletů, byl odměněn Nobelovou cenou v roce 1965. Jeho ceně se dostalo požehnání z nejvyšších oficiel-ních míst. Šolochov se projevil jako jeden z nejnestoudnějších přisluhovačů

RKZ (pokrač.)

i pro obranu. Z Gebauerových námitek, jichž bylo kolem 1000, a z téměř tolika námitek Flajšhansových, zůstává v Ko-márkových sotva 50, podle toho, počí-táme-li některé nedoložené výrazy, či ne. Ostatně tyto Komárek mnohdy při-pouští jako možné v duchu stč. jazyka s oh|edem na moravský ráz textu. Flajšhansův výraz "slovo nemožné" prakticky vyloučil. Komárek vykládá také korektně pravopis RK, jenž umož-ňuje často víceznačnou interpretaci, což Geibauer a Fl^jšhans zneužívali ve pro-spěch odpůrců. O některých přínosech obrany Komárek neví, jiné jeho námit-ky lze vyložiti vznikem RK kolem r. 1375 a mou theorií o kompilátorovi a jeho okruhu v Kroměříži. Tím se RK dostal prakticky do situace (co do počtu lingfuistických odchylek) daleko přízni-vější než některé pravé středověké za-hraniční rukopisy.

Poslední IX. s t ať obsahuje Bibliografii RKZ, sestavenou Miroslavem Laiskem, s rejstř íkem pořízeným za spolupráce jeho manželky Jaroslavy. Dr. Laiske zachovává v otázce pravosti nestrannost vědecké bibliografie. Rozdělil ji na seznam vydání, překlady a hlavní lite-raturu, končící rokem 1968. Literatura obránců číselně převažuje. Mezi 1078 záznamy jsou uvedeny i Zprávy čsl. spol. rukopisné, články v publikacích českého exilu, včetně chicagského Zpra-vodaje. Posledními zaznamenanými pu-blikacemi jsou práce obránců, před-náška S. Z. Rutara "Medieval Czech Heroic Fp^cs and the Related Sonírs" a F. C. Štěrby "Slovníček Rukopisného boje", vydaný "Sdružením čs. exulantů v Chicagu". O opomenutých pracecih se příležitostně zmíníme.

Prof. S. Z. Rutar

diktátorského režimu. Nechutnou mírou devotnosti si získával nejprve přízeň Stalina stejně jako později se vlichotil mezi dvořany Nikity Chruščeva. V sou-časné době patří k nejhorlivějším neo-stalinistům. Je nenáviděn a hluboce opovrhován zejména v řadách spisova-telů, na něž se zaměřil jeho denunciant-ský dozor. Solženicyn sám se stal obětí několika Šolochovových útočných vý-padů.

PASTERNAKÚV OSUD a vědomí fa-lešné adresy v případě druhého laureáta mohou v očích Solženicyna snížit hod-notu získané mety. Solženicyn však Nobelovu cenu přijal. Snad ze zásady, snad z obav odmítl přijmout cizí novi-náře. Ti ho nalezli nedaleko Moskvy, v sídle spisovatelova přítele — Mstislava Rostropoviče, známého violoncelisty. V místnosti připomínající nedostavěnou garáž horečně dokončuje dílo s názvem "Srpen 1914".

SOLŽENICYN reagoval na zprávu o udělení Nobelovy ceny žádostí, aby bylo zveřejněno jeho vyjádření k této udá-losti. Zní takto: "Jsem vděčný za roz-hodnutí. Při j ímám cenu. Mám v ú-myslu si pro ni osobně přijít a převzít ji v tradičně stanovený den — pokud to bude záviset na mé osobě. Jsem v pořádku. Cesta nebude na škodu mému z d r a v f .

Tato Solženicynova předvídavá pre-vence svědčí o dokonalé znaiosti domá-cích poměrů a praktik. Připomněla nám projevy českých novinářů a spiso-vatelů z období ja ra 1968, kdy pod do-jmem vlny záhadných sebevražd mnoho článků končilo ochrannou douškou, že dotvčný "autor nehodlá spáchat sebe-vraždu".

SOLŽENICYNOVO NADÁNÍ i život-ni osud nám v mnohém připomínají Dostojevského. Oba prožili léta hrůzy a strádání v sibiřských táborech, pocí-tili tíži vyhnánství. Úděl Dostojevského byl zřetelně mírnější. V sibiřském odlou-čení mu bylo dovoleno pokračovat v literární práci; dožil se knižního vydání většiny svých spisů ve vlasti. Oč kru-tější a nelidštější vychází komunistický režim se srovnání s carským samoděr-žavím. V Sovětském svazu byla knižně vydána jediná Solženicynova drobná no-vela "Jeden den Ivana Děnisoviče". To bvlo v roce 1963 — údajně na Chruščo-vův poDud. Jedná se o prostý příběh, v němž Solženicyn s mistrnou citlivostí vvlíčil průběh jednoho jediného dne v sibiřském koncentračním táboře, tak jak je j prožil hrdina povídky Šuchov. Je to dílo působící otřesným účinem, přes — anebo přesněji — právě pro svou výraznou střídmost a pros+otu.

SOLŽENICYNOVA VET J í A DÍLA "V kruhu prvním" a "Oddělení rakoviny" nebyla v Sovětském svazu nikdy knižně vydána. Kolují pouze v "samizdatovém" vydání a jejich čtenáři se vystavují nebezpečí přísných trestů. Tato díla, navazující na tradici velkých ruských klasiků, byla přeložena do všech světo-vých jazyků a dosáhla statisícových nákladů. Autorské honoráře představují závratné sumy. Autor, jenž trvale obo-hatil světové písemnictví trpí hmotnou bídou, nemluvě již o nepředstavitelné duševní strázni. Stěžeiní díla klasické literatury našeho věku jsou ilegálně tvárněna v přítmí nedostavěné kolny — z milosti přátel geniálního spisovatele. Kde hledat výmluvnější doklad bolše-vického barbarství ve vztahu k lidské práci, k plodům lidského ducha; v da-ném případě — k dílu svrchovaného genia.

ROMAN "V KRUHU PRVNÍM" se stane trvalým uměleckým dokumentem o nelidskosti komunistického Infema.

Srovnáváme-li jednotlivé hrdiny z díla Dostojevského a Solženicyna, zj išťuje-me jeden základní rozdíl v jejich kva-litách. Hrdinové Dostojevského jsou namnoze obětí temných lidských vlast-ností, které je nakonec strhují do zá-huby. Solženicyn nám však ve všech svých dílech představuje normální, zdra-vé a ušlechtilé lidské typy, které se staly obětí zvráceného a odlidštělého systému. Nejsou to však pasivní, lho-stejné oběti. Snaží se zrůdnosti systému vzdorovat a uchovávat si positivní lid-ské vlastnosti i za těch nejtěžších pod-mínek a zkoušek. Lze říci, že Solženicyn je v podstatě optimistický typ, který nikdy nepřestal věřit v konečné vítěz-ství humanity a spravedlnosti. Tato hluboká víra je zdrojem jeho síly a odvahy v nesmiřitelném boji s dikta-turou, jež nemá v lidské historii obdoby.

O SOLŽENICYNOVÉ DÍLE "V kruhu prvním" bylo napsáno mnoho slov chvá-ly, zajisté plným právem. Je to velebný hymnus k chvále člověka, výlev lásky a pýchy, oslava vznešenosti, odvahy, skromnosti, cti. Hrdina románu Něržin a jeho přátelé jsou otroky nejzavilejší tyranie, jakou moderní historie poznala; jsou zbaveni všech lidských práv, od-loučeni od svých žen; jejich rodiny jsou vystaveny pronásledování. I když ne-přestali milovat život, znamená pro ně méně, než přežití pravdy, spravedlnosti, milosrdenství, svobody. To jsou slova o Solženicynových hrdinech, platí však především v plné míře o autorovi sa-mém.

NEJVÉTŠÍ žijící ruský spisovatel, jediný žijící ruský klasik — podle slov Jevgenie Jevtušenka — byl loňského listopadu natrvalo vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů. Přes všechny stupně nátlaku a persekuce zůstal Sol-ženicyn neumlčen. Nekapituloval v boji, jehož cílem je získání svobody projevu a úplné zrušení jakéhokoli druhu cen-sury. Konečným cílem je nastolení re-žimu, jenž by respektoval lidská práva a zaručoval svobodu všem občanům. Solženicynovy dopisy útočící proti vlast-ním základům sovětské totalitní dikta-tury jsou výrazem nevšední osobní sta-tečnosti. K nejznámějším patří dopis adresovaný Čtvrtému sjezdu sovětských spisovatelů; obsah dopisu byl zveřejněn na posledním sjezdu českých spisova-telů — k nelibosti "kulturtrégrů" typu Hendrycha, Novotného a sovětských ú-ředních míst. Sovětské velvyslanectví v Praze údajně reagovalo písemným protestem proti publikaci Solženicynova dopisu. Jiný protestní dopis určený čelným představitelům sovětské byro-kracie dopomohl k propuštění vědce J . Medvéděva z ústavu pro duševně choré, kde byl násilně internován. Solženicyn je si vědom významu svého zápasu, jenž podstupuje s hrstkou intelektuálů na své straně, proti přesile zavedené moci.

Naskýtá se řada otázek v souvislosti se Solženicynovou poctou a jeho odcho-dem za hranice. Podle tvrzení přátel prý Solženicyn odjede do Švédska i za před-pokladu, že úřady ho propustí bez mož-nosti návratu. Úřední sovětská místa nepochybně velmi pečlivě zváží, na které straně hranic bude Solženicynova čin-nost méně nebezpečná s ohledem na zájmy režimu.

ZVOLÍ-U SOLŽENICYN SVOBODU, ztrat í tak domácí hnutí odporu (lze-li použít tohoto označení) — zejména v řadách mladých intelektuálů — svůj obdivovaný vzor statečnosti. Pro so-větskou mládež, studenty a mladou in-teligenci toužící po svobodném životě se stal Solženicyn a jeho dílo pravým evangeliem, studnicí živé vody, z níž mohou společně čerpat duchovní sílu. Solženicynův život na Západě by umož-nil plné rozvinutí jeho tvůrčích sil v podmínkách absolutní svobody a pohád-kového hmotného zajištění. Byla by to spravedlivá odměna jtfa dlouhá léta u-trpení a strádání v prostředí pekla, ve srovnání s nímž se jeví Dantovo Inferno jako idylická rekreace pro antické kum-štýře. Ostatně nejbližší dny ukáží, pro kterou z možnosti se rozhodnou tyrané v Kremlu a jak široký prostor volby

bude ponechán na Solženicynovi samém. Nelze si přát, než aby zasloužená No-belova cena přinesla Solženicynovi mož-nost další tvůrčí práce za příznivějších podmínek než dosud — a ť již doma nebo za hranicemi. Jemu a ostatním svobody-milovným lidem zbývá věřit na zázrak, že jednoho dne rudí vládcové temna v Kremlu budou donuceni pochopit smysl slov Solženicynova dopisu:

"Je nejvyšší čas si připomenout dů-ležitost příslušnosti k lidskému rodu; uvědomit si, že člověk se odlišil od živo-čichů schopností myslet a mluvit. Lidé jsou předurčeni k svobodě. Budou-li nadále drženi v řetězech, vrátíme se zpět na stupeň zvířat." PAT.

4 # Z A I K Ilk JĚIk "Mládež byla vždycky poznamenána

netrpělivým idealismem. Kdyby toho nebylo, nebylo by žádných změn. Ale netrpělivý idealism nesahá po zbraních a výbušninách, nevyvolává bezuzdné výtržnosti, neukazuje zlomyslnou aro-ganci a neočekává okamžitou odměnu. To není idealism, to je dětská tyranie. . . . Jako profesor dostávám se do styku s mnoha aktivisty a revolucionáři té-měř každého dne. Jsou to vesměs ne-omluvitelní ignoranti. , '

K. Ross Toole, prof. historie z University v Montaně.

"Rusko: země, kde nikdo nevysedává celou noc u televize, aby se dověděl, jak dopadly volby". Pařížský tisk.

"Leopoldov je s tará pevnost vysta-věná králem Leopoldem na obranu země proti vpádu nepřátel zvenčí. Ted' tomu bylo u této královské stavby naopak : zvenčí ji hlídali obránci a nepřátelé ze-mě byli uvnitř."

Z právě vyšlé knihy Jar . Brodského "ftešení gama",

i t "Loebl říká, že se přesvědčil (a s ním

naneštěstí milióny nevinných lidí), že vyvlastnění výrobních prostředků ještě neznamená socialismus, že je třeba nej-prve mít socialisty, kteří by vybudovali "opravdový socialismus" — tedy ten s "lidskou tváří". Loebl bohužel, přes svůj rozhled, odborné znalosti a zkuše-nosti se řadí do třídy lidí, kteří — i když usvědčeni skutečnostmi ze život-ního omylu, raději se drží zašlého snu, než tvrdé reality."

-jun- v recensi knihy Eugena LfOebla "Odsouzen a souzen",

Hlas Domova, Melbourne, Austrálie. •

"V roce 1968 se v srdci Evropy ode-hrála jedinečná historická událost: čs. demokratická revoluce na půdě socialis-tické společnosti, revoluce pokračujíc! v nej lepších tradicích pařížské komuny, ruské socialistické revoluce a maďar-ského povstání".

Ivan Sviták v Textu č. 8-9, Mnichov (—historická alchymie—) •

Na Hrbkově ministerstvu školství pro-bíhají přísné prověrky pedagogů. Před prověrkovou místností se tísní zástup potomků Komenského. Profesoři z uni-versit, kantoři z dvanáctiletek, devíti-letek, pětiletek, z obecných a pomocných škol. Všichni opouštějí místnost po dvou třech minutách — neprověřeni. Jako poslední vstupuje před inkvisiční tribu-nál učitel z pomocné školy pro duševně zaostalé žáky. K překvapení ostatních vychází až po půl hodině. Ozve se uni-sono otázka: — Prověřen? — "Nikoliv, jen jsem se zapovídal se členy komise, jsou to všichni moji bývalí žáci!"

Z okupačního humoru v ČSSR.

Z P R A V O D A J — Vydává Sdružení Československých exulantů v Chicagu. Adresa: 2619 So. Lawndale Avenue, Chicago, Illinois 60623, U.S.A. Vychází měsíčně. Předplatné $3.00 na rok. Uzávěrka 10tého každého měsíce.