živa 4/2018 XCIII

Bylo to nečekané a zdrcující, když se v le -tošním zachmuřeném předjaří ve spřáte-lených a profesních kruzích rozšířila zprá-va, že 5. března 2018 zemřel v Brně vevěku 75 let doc. Ing. Antonín Buček, CSc.Život a profesní zásluhy A. Bučka při pří-ležitosti jeho sedmdesátin již v tomto časo-pise zasvěceně popsal prof. Pavel Kovář(viz Živa 2012, 6: CXIX–CXX). Zkusme pro-to jenom stručně zopakovat to podstatnéze života košaté osobnosti, která se i posedmdesátce dále neúnavně angažovala vevýzkumné, publikační, pedagogické i orga-nizační činnosti ve prospěch zachováníkrásné a druhově bohaté krajiny.

Rodák z Brna (17. září 1942) zůstal rod-nému městu věrný celý život, vyjma mno-hých zahraničních cest. A vyjma dvou letpo maturitě, kdy se uchýlil s přáteli z brněn-ské Zeměpisné společnosti do Orlickýchhor a pásl tam krávy v tehdejším Jednot-ném zemědělském družstvu Lomy. V lís-kovém křoví na pastvinách se i za deštědobře čte a rozjímá! Antonín tam r. 1960určitě četl i právě v překladu Kamila Bed-náře vydaný Jestřábí křik Robinsona Jeffer -se, amerického básníka, čelícího zbytečněpřebujelé civilizaci. Citujme třeba:

V podmračném světle, v bezčasém klidučlověk proniká hlouběji než k nervům nebo srdci přírody,k lůnu nebo duši,proniká až na kost, lhostejnou bílou kost panovnici.

A už za studentských let se Antonínrozhodl čelit negativním vlivům lidských

aktivit, nedovolit pronikat až na „lhostej-nou bílou kost panovnici“. Na lesnickoufakultu tehdejší Vysoké školy zemědělskév Brně (dnes Mendelova univerzita) při-šel r. 1961 obdivuhodně sečtělý a s širo-kým odborným i kulturním rozhledem.Už v prvním ročníku dokázal kolem sebeshromáždit několik spolužáků se zájmemo ochranu přírody, o tehdy u nás zcela opo-míjenou problematiku životního prostředí.A brzy přijal životní krédo svého obdivo-vaného učitele – geobiocenologa a ochrán-ce přírody prof. Aloise Zlatníka. Totiž ževýzkum přírody není možný bez její ochra-ny. Lesnickou fakultu absolvoval r. 1966obhájením diplomové práce o přirozenémzmlazení jedle v rozmanitých lesních ty -pech Beskyd právě u tohoto věhlasného(a někdy málo srozumitelného) zakladatelečeskoslovenské geobiocenologické školy.

Po krátkém zaměstnání v lesnickém pro-vozu (lesní závod Henčov u Jihlavy) a přistanovištním průzkumu vojenských lesůod Šumavy až po východoslovenský Vi -horlat zaměřil svůj zájem na problematikucelé krajiny jakožto životního prostředínejen lidí, ale i rostlin a živočichů. Roku1972 se stal zaměstnancem Geografické-ho ústavu Československé akademie vědv Brně. Na tomto významném krajinověd-ném pracovišti téměř 20 let úspěšně vedlprávě oddělení životního prostředí (r. 1980přejmenované na oddělení geografickýchsyntéz faktorů životního prostředí). Svoupředstavu o diferenciaci krajiny, aplikova -telné v územně plánovací praxi i v ochra-ně přírody a krajiny, formuloval v kandi-dátské dizertační práci Biogeografická

diferenciace krajiny v geobiocenologickémpojetí (1984). Z jeho mnohých výzkum-ných aktivit vyberme alespoň některé.Byl protagonistou druhé etapy kritickéhohodnocení výstavby jihomoravského vod-ního díla Nové Mlýny, vzápětí projektuprůplavu Dunaj–Odra–Labe. Neohroženěse v 70. letech postavil také proti výstavběautomotodromu v Podkomorských lesíchu Brna. Zúčastnil se i posuzování vlivůbudované energetické soustavy Dukovanya Dalešice na přírodu a krajinu. Vždy pro-myšleně, se znalostí přírodních poměrůa souvislostí, s dostatkem argumentů mís-to pouhých výkřiků. S lesníkem a ekologemIgorem Míchalem z pražského Terplanu(Státního ústavu pro územní plánování) vy -tvořili dvojici, pod jejímž vedením vzniklnapř. r. 1985 Ekologický generel ČSR – kri-tický rozbor životního prostředí našehostátu. S urbanistou a architektem JiřímLöwem a dalšími odborníky vytvářel kon-cepci a metodiku územních systémů eko-logické stability krajiny. K významnýmzahraničním aktivitám z doby jeho působe -ní v Geografickém ústavu patří pak zejmé-na podíl na mapách životního prostředíKuby, kde opakovaně v 80. letech pracov -ně pobýval. Roku 1990 byl jedním z vůd-čích účastníků společné česko-sovětskéexpedice zabývající se prognózou vlivůplánovaných zimních olympijských herna krajinu Kavkazu nad Soči.

Nesporně i romantický nádech měla An -tonínem iniciovaná a organizovaná, dnesjiž legendární akce Dno. V průběhu 80. letse na ni každoročně sjížděli dobrovolníochránci přírody ze všech koutů bývaléhoČeskoslovenska (mimo jiné účastníci let-ních táborů Hnutí Brontosaurus, na nichžA. Buček rovněž působil). Z budoucíhodna spodní novomlýnské nádrže pod Pála-vou přesazovali na vhodné lokality mimozáplavu kriticky ohrožené bledule letnía další vzácné rostliny včetně leknínů.Však o tom také ekologický filmař IvanStříteský natočil r. 1987 jeden ze svýchnejúspěšnějších filmů – Chválu bláznov-ství, na kterém, i na dalších Ivanových fil-mech, Antonín spolupracoval.

Po zrušení Geografického ústavu ČSAVr. 1993 odešel na Lesnickou a dřevařskoufakultu Mendelovy univerzity v Brně, kdena „svém rodném“ Ústavu lesnické botani -ky, dendrologie a geobiocenologie působilaž do konce života. A třebaže se zde r. 2002habilitoval v oboru ekologie lesa, věnovalse nejen výzkumu lesních společenstev(především posunu lesní vegetační stupňo -vitosti v důsledku globální změny klimatua starobylým výmladkovým lesům), ale na -dále celé krajině. Svědčí o tom třeba jehočinnost v užším redakčním kruhu obsáhlé -ho Atlasu krajiny České republiky (2009).Léta byl organizátorem každoročního semi-náře Územní systém ekologické stability –zelená páteř krajiny, stejně jako odbornékonference Venkovská krajina, pořádanérovněž pravidelně v bělokarpatském Hos-tětíně. Stál u zrodu a od r. 2004 byl po dvěfunkční období předsedou české odnožeMezinárodní asociace pro ekologii krajiny(CZ-IALE).

Jan Lacina

Za krajinným ekologem, lesníkem a ochráncem přírody Antonínem Bučkem

11 Antonín Buček v divočině 7. smrko-vého vegetačního stupně v Tatranskémnárodním parku

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2018. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Přednášel ekologicky a ochranářsky za -měřené předměty nejen na lesnické a za -hradnické fakultě Mendelovy univerzity,ale i na Masarykově univerzitě – geografůmna Přírodovědecké fakultě a humanitnímenvironmentalistům na Fakultě sociálníchstudií. Proslul jako náročný, ale přitom las-kavý, a proto oblíbený pedagog. Byl vedou-cím úspěšných diplomových prací vícenež 100 lesních a krajinných inženýrů.Jako školitel přivedl k doktorskému titulu13 postgraduantů v oborech Ekologie lesaa Tvorba a ochrana krajiny. Někteří z nichjsou již také docenty a jeden profesorem.A jen sotva by se bez iniciativy AntonínaBučka a objevitelské erudice jeho doktoran -da Zdeňka Hrubého podařilo obnovit vý -zkum na legendárních polygonech A. Zlat-níka v pralesích ukrajinských Karpat,založených ve 30. letech 20. stol. Antonínse věnoval i záchraně endemických dra-činců na jemenském ostrově Sokotra. Jehooblíbeným působištěm se dále stala staro-bylá krajina českých vesnic v rumunskémBanátu. Zanechal po sobě přes 400 odbor-ných i popularizačních publikací, vesměsv intencích geobiocenologické školy prof.Zlatníka, jehož si nikdy nepřestal vážit.

Obsáhlou kapitolou je jeho působenív Českém svazu ochránců přírody, kde bylpředsedou základní organizace Veronica,spoluzakladatelem a velmi aktivním čle-nem redakční rady stejnojmenného časo-pisu, který v Brně vychází již přes 30 let.A rád si tiše zanotoval hlavně horňácképísničky při cimbálové muzice Veronica.Když r. 2009 byla A. Bučkovi udělenaprestižní Cena Josefa Vavrouška, stalo setak právem člověku nad jiné v mnoha smě-rech prospěšnému a zasloužilému ve vý -zkumu a ochraně přírody a krajiny.

Obzvláště výstižně charakterizoval jehoosobnost v reakci na nečekané úmrtí před-ní slovenský krajinovědec prof. MikulášHuba: „Tonda Buček byl zanícený ochra-nář, vynikající expert, charizmatická osob-nost a člověk s velkým statečným srdcem,který viděl do daleka a přitáhl k ochraněpřírody a krajiny množství mladých lidí.Pro mnohé z nás byl následováníhodnýmvzorem. Bude nám všem – svým přátelůmi milované přírodě – velmi chybět.“

Třebaže se věnoval především náročnéodborné činnosti a až do konce života shro-mažďoval a studoval každou novinku od -borné literatury svých oborů, byl zaníce-ným čtenářem i krásné literatury – beletriea poezie, milovníkem výtvarného uměníi hudby, zejména té lidové horňácké. V tomsi rozuměl se svou ženou Jarkou, vzdělánímrovněž lesní inženýrkou a aktivní ochrán-kyní přírody. A stejnou lásku dali do vín-ku své dceři Barboře, lékařce ve švédskémGöteborgu.

Mluvím-li o Antonínu Bučkovi, nemo-hu být neosobní. Vždyť jsme to spolu – jakse říká – táhli od prvního ročníku fakulty,tedy 56 let! Spolu jsme pásli krávy, neboťhned o prvních vysokoškolských prázd -ninách mě Tonda vzal na své předchozíorlickohorské působiště. Pod mikroskopemjsme počítali pylová zrna při palynologic-kých rozborech ve studentském vědeckémkroužku pod vedením nezapomenutelné-ho Milana Križa. Jezdili jsme na táborymladých ochránců přírody pořádané JanemČeřovským (Živa 2010, 2: XXIII a 2017, 6:

CLIII). Jako pomocné vědecké síly na ka -tedře lesnické botaniky jsme putovali napřání dendrologa Jindřicha Chmelaře hlu-bokým sněhem nad Roháčská plesa prorouby vzácného horského jeřábu mišpulky.A druhý rok – opět marně – na zledovatě-lý Čierny kameň ve Velké Fatře. Společnějsme se připravovali na zkoušky v Anto-nínově studentském pokoji v brněnskéPflegrově ulici a živili se pouze vlastno-ručně uvařenými polévkami, pro jejichžhustotu jsme vymysleli jednotku 1 flégr.Spolu jsme zpracovávali diplomové práceo lesích beskydské Kamenárky u A. Zlat-níka. Jako specialisté stanovištního prů-zkumu vojenských lesů jsme z východo-slovenského Vihorlatu toužebně hledělidál na východ, kde jsme daleko za hra -ničními dráty tušili pralesní výzkumnéplochy našeho učitele.

Byl jsi, Antoníne – nejen pro mne – jis-totou, dokázal jsi nasměrovat a podržet.Kamarád Igor Míchal nás kdysi případněnazval Zlatníkovými pohrobky. Chce se miříci, že teď jsme i pohrobky Bučkovými.Ale já se nedovedu smířit s tvým odcho-

dem. Pro mne zůstáváš neohroženě trčetkdesi z horského hřebene stejně jako tenRobinson Jeffers ze skalní ostrožny nadPacifikem. Až do konce svých dnů si budupředstavovat, že v předjaří sbalíme rancea vydáme se do zasněžených hor pro roubymišpulky. Tentokrát je určitě přineseme.

XCIV živa 4/2018

2

3

2 Oblíbenou krajinou A. Bučka byloi převážně pastvinné okolí českých vesnic v rumunském Banátu. Na snímku je se studenty Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity a Fakulty sociálních studiíMasarykovy univerzity v Brně. Snímky P. Klvače, pokud není uvedeno jinak3 Antonín při proslovu v národní přírodní rezervaci Habrůvecká bučinau pomníčku prof. Aloise Zlatníka, který je součástí Lesnického SlavínuŠkolního lesního podniku Masarykův les Mendelovy univerzity v Brně. Foto M. Čermák

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2018. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.