Život skrytý v bohu
DESCRIPTION
Robert de LangeacTRANSCRIPT
15
���
Náš život se může proměnit, pokud si to budeme přát, v nečekané duchovní dobrodružství ve službě Bohu i li-dem. Hledáte-li důkaz a příklad, podívejte se na Rober-ta de Langeac… To, co zažil, můžeme zažít také i my, a to tam, kde jsme, a takoví, jací jsme. Stačí nalodit se na stejnou plachetnici jako on, napnout plachty a nechat se unášet tam, kam nás chce vést vanutí Ducha…
Pomoci nám v tom může i tato knížka. Čtěte ji zvolna, s pokorou, a nechejte se unést kouzlem slov i hloubkou myšlenek člověka, který se často označuje jako „fran-couzský Jan od Kříže“. Načrtává nám cestu vedoucí k Bohu i druhým a rozděluje ji na několik etap. Náš život je s Kristem skrytý v Bohu, říká sv. Pavel, a právě se vzkří-šeným Kristem můžeme jít v Duchu k Otci, abychom s ním žili z jeho trojičního života.
Zdá se vám, že je to pro vás příliš mnoho? Mně také, a přesto jsme povoláni právě k tomu… Jak to lze do-kázat? Robert de Langeac nám to ukazuje ve čtyřech kapitolách: Úsilí duše, Boží působení, Sjednocení s Bohem a Apoštolská plodnost.
Také záleží na nás, zda se s Bohem setkáme a zda jej dokážeme milovat. Musíme po tom toužit a využít všech prostředků, abychom k tomuto cíli s Boží milostí a s pomocí Panny Marie dospěli!
16 17
„Panna Maria… nás něžně vede k vrcholkům, kde je vzduch čistší, nebe jasnější a Bůh bližší… vede nás tam, kde se život s Bohem odehrává v jeho důvěrné blízkosti.“
První odstavec knihy nám nastiňuje cíl, kterého máme dosáhnout: žít v důvěrné blízkosti Boha. V tom spočívá „vnitřní život“ toho, kdo „nalezl Boha v hloubi svého srdce a kdo s ním žije stále“. Co tedy máme dělat, abychom Boha objevili? „Hledat jej, jen jeho samého, vždycky, všude, ve všem,“ ukazovat mu svou lásku, „když konáme jeho vůli od rána do večera, když jeho vůli konáme dobře, z celého svého srdce a nejen v hru-bých obrysech, ale do nejposlednějšího detailu.“ Musí-me žít pokorně, mírně, trpělivě, s vírou, nadějí a láskou, musíme žít pod Božím pohledem, ve stínu eucharistie, v tichu a samotě srdce.
Takovou náplň nám nabízí Robert de Langeac pro první etapu našeho hledání… Ale my máme hned chuť říci: „To nikdy nedokážu! Je to pro mne příliš nároč-né!“ Upokojte se! Nejdůležitější není všechno to dokázat, ale toužit po tom a snažit se o to!
„Kdo touží milovat, ten již miluje.“Celou první kapitolu tedy naplňuje popis toho, čemu
duchovní spisovatelé říkají „asketické úsilí duše“.
* * *
Nyní se dostáváme k druhé fázi, která úsilí té před-cházející nepopírá, ale přesahuje ho. Bůh sám, Otec, Syn a Duch, se s námi chce podělit o něco ze svého života, chce nám dát zakusit svou radost, chce nás v sebe proměnit… A také nás připravit, abychom ho byli schopni přijmout.
Druhá kapitola popisuje, co Bůh chce konat a co v nás učiní, abychom se s ním mohli sjednotit. To totiž nezávisí
16 17
na nás, ale na něm. My se můžeme pouze dát k dispozici jeho působení.
„To ty si svobodně vybíráš duše, z nichž si chceš udě-lat svůj trvalý příbytek, které chceš ode všeho odloučit a očistit, obohatit je, povznést, vzít k sobě, do své ná-ruče, aby se dívaly na tvou tvář podobně, jako to děláš ty, aby tě milovaly tou láskou, jakou miluješ ty, aby žily – zatím ne dokonale, ale přesto reálně – ze tvého trojič-ního života… Ano, jedině ty, můj Bože, začínáš, rozvíjíš a dovršuješ toto krásné dílo,“ říká Robert de Langeac. To dílo, které má na mysli, je očišťující působení. Kou-sek po kousku vytváří Bůh v tom, kdo jej hledá, prostor. Postupuje ve svém díle a tajemně odlučuje toho, koho si vyvolil, ode všeho, co není On sám. Nejprve ovlád-ne jeho vůli, tedy schopnost milovat, a potom všechny ostatní mohutnosti3, to znamená rozumové schopnosti a paměť, aby se všechno v lidském nitru obrátilo k ně-mu, aby člověk čím dál méně soustředil svou pozornost sám na sebe.
„Boží láska je spalující oheň. Než duši přetvoří, ničí, pálí a stravuje. Musí zmizet všechno, co se jí staví na odpor. Toto období vnitřního života je mimořádně bolestivé… Nic v duši není zničeno bez náhrady. Vnitř-ní duše, svlečená ze všeho, co bylo jen jejím zdánlivým bohatstvím, se začíná oblékat do Boží krásy.“
V této fázi duchovního života, kde jedná Bůh, mů-žeme spolu s Robertem de Langeac prosit: „Lásko Boží, pojď a konej své dílo, spal mne, sežehni mne, pozři mne, odnes mne. Dávám se ti až do dna, navždy, bez konce. Amen.“
3 V této knize je pojem mohutnost velmi častý a označuje sílu, schopnost, duševní schopnost. – pozn. red.
18 19
Nahání nám to strach! Mýlíme se… To, co Bůh zapo-čal, také dokončí, pokud mu nebudeme klást překážky. „Ať je cesta, která vede k tobě, Pane, jaká chce, jen když dojdu k cíli! Nebývá cesta utrpení mnohdy ta nejkratší a nejjistější? … Přiblížit se k tobě, můj Bože, sjednotit se s tebou, být pozván do tvé blízkosti – to všechno se nabízí zde a nikde jinde.”
* * *
Nyní se můžeme vydat na třetí úsek naší cesty k Bo-hu. Robert de Langeac nazývá tuto kapitolu Sjednocení s Bohem.
„Je to důvěrná blízkost ve své nejvlastnější podobě, dokonalé společenství, splynutí bez smíšení či zamě-ňování. Duše je On a On je duše. Duše je všechno, co je On. Má všechno, co má On. Ví to, téměř to vidí. Cítí to, zakouší to, těší se z toho, žije tím i umírá.“
V tomto okamžiku je už velmi těžké sledovat, o čem se píše. Je to příliš krásné! To není uskutečnitelné! To není pro mne! Přesto musíme pokračovat v četbě, ob-jevovat štěstí, které prožil Robert de Langeac podobně jako svatí, které uctíváme, a které dnes začíná prožívat tolik zasvěcených duší ve své klauzuře či tolik křesťanů aktivních ve světě a v církvi.
Poslechněme si ještě jednou, co nám říká:„Ať už vás to překvapí a zarazí sebevíc, … ještě jed-
nou vám opakuji, že tento stav, kdy duše vlastní Boha, je ta nejskutečnější věc na světě. Existují duše, které mohou po pravdě říci: ‚Bůh je můj.‘ A není to ani klam ani nad-sázka. Věrně to vyjadřuje realitu. Toto vlastnění Boha má samozřejmě své stupně, které se od sebe liší. Ale všechny mají společný základ, který dobře vystihuje Píseň písní: Můj milý je můj a já jsem jeho. Vychutnávejte si a čtěte
18 19
stále znovu tuto neobyčejnou pasáž (Pís 2,16nn) i to, co následuje. Obdivuhodným způsobem tyto stránky popisují to, co může pro některé duše učinit Bůh ve své nesmírné dobrotě, to, co chce začít konat také v nás, budeme-li chtít.
* * *
Zbývá nám nahlédnout do čtvrté kapitoly nazvané Apoštolská plodnost, abychom pochopili, že všechno, co Bůh dává, je vždycky určeno pro druhé.
Nikdo nemůže toužit po sjednocení s Bohem pro ra-dost, kterou přináší, ale proto, že po něm touží Bůh. Ve vlastnění Boha nesmí být ani stopy po sobectví, po lpění na sobě samém. Naše povolání směřuje k němu a ke druhým. Všichni jsme povoláni na tom stupni, kam jsme dospěli, s tím, čím jsme, tam, kde jsme, abychom se sjednotili s Otcem, Synem a Duchem svatým „k Boží slávě a pro spásu světa“.
Tato tajemná plodnost vnitřní duše se projevuje v těch, kteří jí jsou blízko, ale i na těch vzdálených! Těží z ní šest miliard lidí, kteří nás obklopují!
„Duše, která je s tebou v lásce vnitřně sjednocená, má podíl na tvé moci a na tvé síle, přináší spásu spolu s Ježíšem.“
Robert de Langeac to vyjadřuje velice prostě: „Kaž-dá duše, která je s tebou v lásce sjednocená, táhne svět k nebesům.“
* * *
Toto je stručný výtah z toho, co najdete v této knize. Nejedná se o poučné pojednání, které by rozebíralo celé učení o sjednocení s Bohem, ale o drobné zlomky, které
20 21
se prostřednictvím slov snaží předat zkušenost, o které nelze hovořit jinak než spontánně. Někdy autor píše všeobecně o duchovní duši, jindy mluví v první osobě. Často se zdá, že přerušuje tok vyprávění, aby se obrátil přímo na čtenáře. Jindy nechává promlouvat Krista. Čet-ba těchto stránek se podobá svobodnému a uvolněnému rozhovoru s někým, kdo potkal Boha a chce se podělit o to, čím žije.
Důrazně opakuji, že Život skrytý v Bohu se obrací na obyčejné křesťany, jako jsme my. Tvrdím to nejen proto, že jsem o tom přesvědčen, ale i proto, že jsem o tom shromáždil mnoho svědectví. Kontakt s nefalšo-vaně duchovními lidmi je pokaždé blahodárný. Na té-to zemi bychom si vždycky měli přát plné sjednocení s Bohem v takové podobě, jaká se jemu bude líbit a ja-kou nám bude chtít dát. „Dělá-li duše to, co je jí vlastní, bude Bůh dělat to, co je vlastní jemu,“ dodává k tomu Terezie z Avily.
Říká se, že se dnes osm miliónů Francouzů zajímá o buddhismus nebo se vrhá do náručí sekt, aby utišili žízeň po duchovnu a absolutnu, která je povaze člově-ka vlastní, ať se nám to líbí nebo ne. Náš svět naléhavě volá po svědcích. Robert de Langeac na počátku tohoto třetího tisíciletí přináší prorocké poselství.
A než se pustíme do čtení, vraťme se spolu s ním k jeho modlitbě:
„Pane, dej, ať mezi námi přibývá duší, které usilují o spásu, aby tě svět poznal, miloval, oslavoval a aby byl spasen.“
Jean Rémykněz v diecézi Cambrai
20 21
���� ����
Vnitřní život
1. Panna Maria Karmelská je patronkou vnitřního ži-vota, svatá Panna, která nás odlučuje od davu a jemně nás vede k vrcholkům, kde je vzduch čistší, nebe jasnější a Bůh bližší… tam, kde se život s Bohem odehrává v jeho důvěrné blízkosti.
Řehoř Veliký nás učí, že kontemplativní život a život věčný nejsou dvě rozdílné věci, ale jedna a tatáž sku-tečnost. Jeden je svítání, druhý jasný den. Věčná radost se nabízí už v kontemplativním životě, už v něm ji může-me zakusit. Kéž nám Královna nebes dá milost pochopit pevné pouto, které spojuje tyto dva životy, abychom už tady na zemi mohli žít tak, jako bychom byli v nebi.
2. Vnitřní duše je duše, která nalezla Boha v hloubi svého srdce a která žije stále s ním.
3. V hloubi duše přebývá Bůh, ale je skrytý. Skrze vnitřní život jako by se Bůh v duši rozzářil.
4. Setrvejme uvnitř své duše, na tom místě, odkud můžeme sledovat všechna hnutí a buď je pozastavovat nebo řídit, jak si to žádají jednotlivé situace. Žijme buď
22 23
z Boha nebo pro Boha, ale uvědomme si, že člověk slou-ží Bohu jen tehdy, když už nedělá nic kvůli sobě. Pak jedná, protože si to přeje Bůh, a sice tehdy, když to chce On, a tak, jak si to přeje On. Stává se šťastným nástrojem toho, s nímž je v nitru stále sjednocený.
5. Chce-li člověk dospět k dokonalosti a niternému sjed-nocení s Bohem, potřebuje k tomu dvě věci: čas a pokoj.
6. Uvědomělým skutkům člověka dodává jejich cenu sjednocení s Bohem v lásce. Čím více se vzájemná blízkost prohlubuje, tím větší hodnotu mají plody jeho snažení – hodnotu, která nepomíjí.
7. Duše, jejíž vnitřní pohled je vždy oddaně a pokorně upřený na Boha, od něj dostává vše, co potřebuje.
8. Nic se nemůže postavit jako překážka mezi duši, která je soustředěná a ode všeho osvobozená, a Boha. Sjednocení se uskuteční jakoby samo od sebe. A je bez-prostřední.
9. Čas utíká: vždycky milujeme Boha příliš málo a příliš pozdě.
10. Můj Bože, jak jsi něžný ve své lásce! Respektuješ, co je v nás skutečně osobního, a jednáš s milovanou duší tak, jako by na světě byla jen ona a ty.
11. Věřit znamená mít účast na Boží moudrosti. Bůh nás vidí a my věříme jeho svědectví.
12. Ve víře Bůh mluví, v naději Bůh pomáhá a v lásce se Bůh dává a naplňuje nás.
22 23
13. Bez ustání pozdvihujte svou mysl k Bohu. Co je pozemské, nechte na zemi. Přebývejte jen málo u dru-hých, ještě méně sami u sebe, ale pokud možno co nejvíce když už ne v Bohu, tedy alespoň blízko něj.
14. Když v hloubi své duše uslyšíte dva hlasy, které si protiřečí, většinou je lepší uposlechnout ten, který mluví tišeji. V každém případě je správný ten, který si žádá více obětí. Utrpení má rozhodně velkou cenu! Osvobozuje a přibližuje k Bohu.
Nepořádek a zápas
15. Prvotní hřích připravil stvoření o jeho řád. A v tomto nepořádku se ohlíží každá mohutnost jen po svém vlastním prospěchu, místo aby se zabývala obecným blahem, a odsuzuje tím celek k zániku, jak říká sv. Tomáš Akvinský. Lidské nitro tak lze přirovnat k doupěti divokých zvířat, která je třeba zkrotit. To je možné jen tehdy, když je nespouštíme z očí a držíme nad nimi bič. Jestliže ztratíme kontrolu sami nad sebou, především na počátku, podobáme se manéži. Nevstu-pujte však do ní pod záminkou, že šelmám po zásluze uštědříte šlehnutí bičem. Nepodaří se vám to. Raději za nimi zaklapněte dvířka a vydejte se vzhůru, k Bohu. Jak to lze dokázat? To je tajemství; vaším učitelem bude Duch svatý.
Kromě toho okolo duší vždy obchází nepřítel. Ob-zvláště nenávidí duše, které mu unikly a chtějí dobře sloužit Bohu. Udělá vše pro to, aby je zničil. Chce jim znemožnit, aby přinášely plody. Proto útočí už na květy od první chvíle, kdy se objeví. Každý květ, který před-časně uvadne, je ztraceným plodem, který bude chybět při sklizni. Každá dobrá myšlenka udušená strachem,
132 133
O����
P��������................................................................................................5
���........................................................................................................15
���� ���� ...............................................................................................21
Vnitřní život.....................................................................................21 Nepořádek a zápas .........................................................................23 Osvobození od představivosti ......................................................24 Umrtvování srdce ...........................................................................27 Zřeknout se vlastní vůle ................................................................28 Pokora...............................................................................................30 Mírnost .............................................................................................33 Láska ke kříži...................................................................................35 Trpělivost .........................................................................................37 Víra....................................................................................................38 Naděje, která vede k odevzdanosti ..............................................41 Láska.................................................................................................43 Přebývat v Kristu ............................................................................44 Zůstávejte ve mně..............................................................................44 A já zůstanu ve vás ...........................................................................44 Boží pohled se upírá na duši.........................................................45 Ve stínu eucharistie.........................................................................46 Maria, naše matka...........................................................................47
132 133
Objevit Krista ve svých přátelích..................................................49 Duch modlitby ................................................................................50 Láska k bližnímu.............................................................................53 Mlčení a samota srdce ....................................................................56 Zkrátka: zbavit se všeho ................................................................58
B��� ��������.........................................................................................59
Touha po dokonalosti.....................................................................59 Touha po plném sjednocení s Bohem ..........................................60 Duše slyší pozvání ve svém nitru.................................................61 Vyvolil si ji Bůh a přitahuje ji k sobě ............................................61 Boží přítomnost a nepřítomnost...................................................62 Nevyhnutelnost pasivního očišťování.........................................64 Bůh postupně duši vyprazdňuje, aby se jí mohl darovat ....................................................................67 Bůh duši spaluje..............................................................................68 Nechává ji upadnout do její původní ubohosti ..........................70 Přijmout zkoušku v pokoji ............................................................70 Radost a bolest v kontemplaci ......................................................72 Bůh mluví k duši.............................................................................73 Extáze a modlitba ...........................................................................73 Mystické dary a vnější činnost......................................................75 „Slabé chvilky“ sjednocení – nové hledání Boha .......................76 Mučivá touha po Bohu...................................................................80 Očistné utrpení, utrpení vykupitelské a apoštolské ..................81 Radost v utrpení, které vede k Bohu............................................82 „Vstaň, má přítelkyně…“...............................................................84
S��������� � B����..............................................................................89
Bůh je nejvlastnější těžiště duše....................................................89 Bůh přebývá v duši.........................................................................89 Důvěrná blízkost.............................................................................90 Opravdu Boha mít ..........................................................................91
134
Duchovní „svatba“ .........................................................................93 Duše má podíl na životě Trojice ...................................................93 Kristus vstupuje do duše ...............................................................94 Důstojnost a soulad hluboké duše ...............................................95 Je velmi skromná ............................................................................96 Jedná s lehkostí................................................................................96 Duše usíná v Bohu..........................................................................97 Duše se zmocňuje Boží láska.........................................................98 Čistota, síla a bohatství této lásky ..............................................100 Zranění láskou...............................................................................101 Duši povznesené nad její mohutnosti svěřuje Bůh svá tajemství ............................................................102 Dívat se Božíma očima ................................................................103 Duše je bohatá, když pozná Boží vlastnosti..............................104 Bůh zjevuje především svou moc, moudrost a krásu..............105 Boží vůně .......................................................................................108 Duše jásá ........................................................................................110 Duše zpívá .....................................................................................111 Bůh a duše se navzájem okouzlují .............................................112 Bůh má nejradši duši, která nemyslí na sebe............................113 Bůh chválí krásu duše ..................................................................114 Panna Maria, Bohem vyvolená ...................................................116 Duše pohlcená Bohem..................................................................117 Niterná duše zůstává více či méně nedoceněná.......................118
A��������� ��������.........................................................................121
Místem sjednocení je kříž ............................................................121 Plodnost kříže................................................................................122 Působení duše sjednocené s Bohem...........................................124 Moc takové duše v konání i mlčení............................................125 Jak působí na duše........................................................................126 Duchovní mateřství ......................................................................128 Zápas se zlými lidmi ....................................................................128 Božská láska nezávidí ..................................................................129