Milí čtenáři,

dneska bude všechno jinak. Dostalo se k Vám číslo Kachny, které se zcela vymyká tomu, na

co jste zvyklí. Nepřečtete si žádnou zprávu, vzpomínku, komentář ani úvahu, čeká Vás

výjimečná galerie studentů devátých tříd, kteří odchází z naší školy splnit si svoje cíle. Právě

o nich bude toto číslo školního časopisu, a že se jedná o pestrý koktejl osobností a jejich

nápadů, se můžete přesvědčit sami.

Začneme krátkým rozhovorem, v kterém nezávisle na sobě odpovídaly obě třídní učitelky:

paní učitelka Marie Hoskovcová (9. A) a paní učitelka Alena Vojtěchová (9. B)

Jaká je Vaše oblíbená třída?

Paní učitelka Marie: Moje!

Paní učitelka Alena: Moje! (Pozn. red. „Příště neopisujte!“)

Proč máte tak ráda Vaší třídu?

Paní učitelka Marie: Protože je prostě nejlepší!

Paní učitelka Alena: Protože je nejlepší a nejhodnější! (Pozn. red. „Ale, no tak!“)

Bude se Vám stýskat po devítkách a proč?

Paní učitelka Marie: Bude, protože obě devítky jsou pohodové, rozumné, šikovné…

Paní učitelka Alena: Ano, protože lepší už nepřijdou…

Narážíte na naše třídní trička?

: Ty jsi ale chytrá!

Jaké pijete kafe?

Paní učitelka Marie: Žádné, protože mi po něm není dobře.

Paní učitelka Alena: Malé preso. (Pozn. red.:„Aspoň, že v tom kafi se lišíte.“)

Budete na Akademii brečet?

Paní učitelka Marie: Neplánuji to.

Paní učitelka Alena: Nevím. (Pozn. redakce: „To si ještě povíme…“)

9. A

Sarah Stadlerová

Sarah Stadlerová, to je holka, která furt přemýšlí, co z ní jednou bude.

Má svoje sny, ale neví, jak si je splnit. Jednou se chce odstěhovat do Ameriky

a tam začít svojí kariéru. Hodně jí baví herectví a zpěv, a proto by se chtěla

tímto živit. Pokud by se jí to nepodařilo, tak by chtěla pracovat v nějaké hodně

známé firmě, třeba Cosmopolitan nebo JOY. Má skvělé a vtipné rodiče, a taky kocoura Jamese. Ráda

sportuje. Nejvíce se věnuje sportovní chůzi, ve které získala už hodně ocenění. Taky ráda jezdí na

kole, hraje fotbal a tenis, nejlépe s tátou. Miluje cestování. Už od malička jezdila s rodiči na dovolené,

a proto by chtěla procestovat za život co nejvíce zemí. Nejvíce jí to táhne do zemí jako je Bali,

Maledivy, Thajsko a tak dále….

Jednou by si chtěla koupit nebo aspoň půjčit jachtu, na které by procestovala aspoň pár těch

zemí. Sarah píše knihu o svém životě, někdo by to mohl brát jako, že si píše deníček, jako nějaký

malý mimino, ale ono tak vlastně i je. Píše o svých zážitcích, a taky o kamarádech. No prostě různě.

Anežka Tereza Voštová Ahoj, jmenuji se Anežka Tereza Voštová a v červnu mi bude 15 let.

V páté třídě jsem dostala za úkol vybrat si školu, na které budu nadále studovat.

Po dlouhém rozhodování mezi touto školou a školou v Kokoníně vyhrál ‘‘Žižkáč‘‘

se sportovním zaměřením. Někteří členové s mým rozhodnutím nesouhlasili, ale

bylo jim to k ničemu.

Teď jsem ale v devátém ročníku a měla jsem za úkol si opět vybrat školu,

tentokrát střední. Po dlouhém uvažování jsem usoudila, že opravdu chci na

Střední školu Veterinární do Hradce Králové, na kterou jsem se nakonec dostala

z devátého místa.

Výběr školy také souvisel se zájmy, které mám. Těmi jsou hlavně zvířata a atletika, se kterou

hodlám pokračovat i v Hradci, pak mám také ráda přírodu a fotografování. Nejoblíbenější zvíře? Mé

nejoblíbenější zvíře je kůň, proto chodím už pátým rokem do stáje soukromých majitelů (ne do

jízdárny pro veřejnost).

Jsem ráda, že jsem začala chodit sem na tuto školu, protože nejen u koní, ale i tady jsem si

našla spoustu kamarádek, zmíním jen dvě a to Barču a Péťu, ale také spoustu skvělých učitelů a

učitelek, kteří mi budou chybět.

Daniel MissbachAhoj, jmenuju se Daniel.Narodil jsem se v Liberci, ale bydlím v Jablonci. Moje zájmy jsou: atletika, kterou jsem se naučil díky Daně Jandové a Jirkovi Randákovi, děkuju vám, že jste mě tahali kupředu, asi to nebylo zrovna se mnou moc lehké, ale ta dřina stála za to! Dalším mým koníčkem je kolo, jsem na něm skoro každý víkend s rodiči, ale můj další populární koníček je samozřejmě hraní videoher. Na tuto školu chodím už 4 roky a jsem spokojený, je tady sranda, hlavně s učiteli, teda pokud jste hodní, na tuto školu jsem se hlásil, protože je zčásti založena na sportu a snad každý kluk má určitě rád aspoň jednu sportovní aktivitu. Na této škole jsem taky začal dělat atletiku, ze které se stal můj koníček. Atletiku jsem začal dělat od 6. třídy, po celou tu dobu jsem se zajímal jenom o sprinty na 60m, postupně jsem se zlepšoval. Teď v 9. třídě mam úspěšné výsledky, taky jsem dosáhl svého cíle: dostat se mezi ty rychlé sprintery na 60m v Jablonci.

Děkuju, že jste si to přečetli až do konce, přeju všem žákům, ať se jim daří na této škole a ať si každý splní své sny.

Honza ChmelařJmenuju se Honza Chmelař, narodil jsem se 20. 4. 2001 v Jablonci nad Nisou. Ted chodím do 9. A. na ZŠ Pasířská. Přeju si studovat na Střední průmyslové škole v JBC obor Strojírenství. Až dostuduju obor strojírenství, chtěl bych studovat obor elektrikář. Po dostudování těchto obou oborů bych chtěl pracovat ve fabrice TRW v Jablonci nad Nisou. Mezi moje oblíbené koníčky patří airsoft a hraní počítačových her. Chci poděkovat všem učitelům, kteří mě něco naučili do života.

Na tuhle školu budu rád vzpomínat v dobrém. Na této škole jsem od prvního stupně, ale nejlepší je ten druhý. Na druhém stupni byla nejlepší 7 třida, protože už jsem se znal s novými lidmi od předchozího roku. Na základce to je dobrý, ale po těch 9 letech co tu studuju je čas jít dál.

Také si rád ze všeho dělám randu a mám rád vtipy. Kdyby na světě nebyla sranda, asi bych se v něm ztratil.

Jirka BrožAhoj, jmenuju se Jirka a sem na školu chodím přibližně pět let. Jako malý, v té době už Nerdík, jsem začal chodit do 4. třídy, kde jsem potkal celkem dost docela fajn lidí. Jelikož jsem přišel z úplně jiného prostředí, první 2 roky byly celkem těžké ve smyslu, že jsem si musel hledat nové kamarády, pochopit spoustu věcí, které se tu učili, dříve než jsem přešel a tak podobně. Ale čím déle jsem na této škole byl, tím víc jsem začínal rozumět celkově této škole. Na konci 5. třídy nám byla

předložena nabídka na přijímací zkoušky do sportovních tříd, a jelikož jedním z mých koníčků byl zrovna sport, tak mě napadlo, že bych se mohl do sportovní třídy přihlásit. Sice to znamenalo, že budu muset část mého času investovat do tréninků, ale zážitky ze soustředění a tréninků to tak nějak pohltily. V 8. třídě k nám přišlo pár nových lidí, které bylo celkem lehké poznat. Ale jak už to bývá, i známky mi dělaly trošku větší problémy. Většinou jsem se spokojil s tím, co jsem měl, a na každém konci roku jsem byl rád, že jsem prošel. V 9. třídě mi začalo docházet, že pokud chci na střední školu, kterou si sám vyberu, budu muset pro to něco začít dělat. Ale s mojí osobností jsem si opět řekl, že to nějak dopadne, a překvapivě to dopadlo dobře. Ze dvou škol, na které jsem podal přihlášku, mě vzaly na obě. Abych řekl pravdu, tak se na střední školu celkem těším, ale loučení se spolužáky od nás ze třídy nebude nejlehčí. No asi nezbývá nic jiného, než si opět říct: „Nějak to dopadne.˝ Protože tenhle styl rozhodování mi zatím celkem vychází, a doufám, že bude vycházet i na střední škole.

Stanislav KrasyukAhoj, já se jmenuji Stanislav. Je mi 14 let a přijel jsem z Ukrajiny, z malé vesnice,

která se jmenovala Kim, tam jsem chodil do školy od 1. do 5. třídy, pak jsme se s  rodinou přestěhovali do ČR a tady jsem šel do 6. třídy. Naše třída je sportovní a sport mě baví,v 11 letech jsem začal hrát fotbal. Hrál jsem 2 roky, teď uz jsem v 9. třídě, už mám za sebou přijímačky,a nebylo to moc lehké, ale dostal jsem se na obě školy a vybral jsem si Střední Průmyslovou školu stavební, obor Architektura,Naše třída je super, až na to, že se pořád hádáme,v budoucnosti bych chtěl být architektem a doufám, že se mi to povede, a to je asi všechno, co jsem vám o mně chtěl říct, mějte se dobře. Čuus.

Kateřina DoležalováAhoj, mé jméno je Kateřina Doležalová. Přišla jsem na svět před patnácti lety dne 25. října ve městě Jablonec nad Nisou. Vyrůstala jsem se starším bratrem, který mi vždy kryl záda a naučil mě tu nejlepší věc. Jezdit na kole. Dřív by mě ani nenapadlo, že zrovna kolo bude za pár let jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě. Samotná jízda je pro mě jeden velký útěk od problémů. Dlouho jedete do strmého kopce, jen pro pocit volnosti, adrenalinu a radosti, který vámi projde, když jedete po trati dolů. Nic bych za to nevyměnila. Je to moje nejoblíbenější činnost, ale mám i pár dalších. Ráda hraju basketbal, trávím čas se svým psem nebo vyrážím na výlety do přírody. Ale nebudu vám lhát, jsem taky dost líná. Miluji, když můžu zůstat ležet v posteli, poslouchat písničky a nic nedělat. Taky do sebe ráda cpu pizzu a sleduji filmy nebo seriály. Můžete mě určitě přichytit i u knížky, ale musí mě opravdu oslovit. Jednu činnost jsem záměrně nechala na konec. Kreslení. Mé dvanáctileté já, strašně toužilo po tom umět kreslit a jít na uměleckou školu. Nikdy jsem nechodila na kroužky, proto jsem předpokládala, že nebudu mít žádnou šanci. Přihláška na jedné nakonec skončila, jen díky mamce. V únoru mi přišel list, který mi oznámil, že jsem byla přijata. Propukla ve mně obrovská radost. Nakonec budu líná sportovkyně na umělecké škole a uvidím, kam mě život povede dál.

Vojtěch PacholíkAhoj, moje jméno je Vojtěch Pacholík. Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou dne 18. 12. 2001. Mám starší a mladší sestru, starší sedmnáctiletá sestra s námi bohužel už nebydlí, mladší dvouletá ségra mě má za ochránce a občas i chůvu. Můj koníček je Longboarding, je to adrenalinová zábava, ve které jde o sjezd z kopce na Longboardu. Na střední školu jsem se dostal na Střední průmyslovou LIAZ.

Leona VokálováMoje jméno je Leona Vokálová a narodila jsem se 1. 10. 2001 v Jilemnici. Do Jablonce nad Nisou

jsem začala chodit minulý rok do 8. A. Přešla jsem z tanvaldského gymplu na tuto školu kvůli osobním

důvodům. Na této škole se mi docela líbí. A moje koníčky? Už od školky dělám atletiku. Dělala jsem

hodně sportů, například: gymnastiku, aerobik, lyžování, tancování, fotbal atd., ale u atletiky jsem

vydržela do dnešní doby. Atletiku dělám už 10 let. Nepřemýšlela jsem nad jiným sportem, protože

atletika mě naplňuje energií. Jednou bych chtěla být mistryně světa a olympijská vítězka. Můj sen je,

se odstěhovat někam do zahraničí,buď do Španělska nebo Ameriky. Mám ráda zvířata, ale hlavně

pejsky. Ráda chodím na výlety a procházky. To je asi všechno, co bych vám chtěla říct.

Filip ZounekDne 28. ledna se narodilo 330 gramové miminko a to dostalo jméno Filip Zounek. Ve čtyřech

letech jsem začal hrát fotbal za TJ Jiskra Vratislavice, kde jsem strávil svých

dobrých pět let.

Ve Vratislavicích mě trénovali dva trenéři: Pan Bartoníček a můj děda

Standa.

Před šesti roky jsem začal hrát v Liberci a rok jsem hrál i Jablonci, kde žiju.

Na fotbale mám přezdívku Zouny a moje číslo je 17, i když jsem nosil 7.

Od první až do páté třídy byla moje paní učitelka Ludmila Veverková a od šesté do

deváté Marie Hoskovcová.

Bez školy bych nepotkal, tak suprové kamarády, které budu nosit celý život v srdci.

Moje oblíbené jídlo je svíčková s knedlíkem, ale snažím se jíst všechno.

Myslím si, že jsem pozitivní člověk, který nechce být namyšlený a chce na sobě tvrdě pracovat.

Nejvíce času věnuji fotbalu a nevadí mi to, protože, když chcete něco dokázat, tak proto uděláte vše.

Nejvíce bych chtěl poděkovat rodině, která je mou největší oporou a podporují mě.

Moje sny:

1) Odvděčit se rodině za to, že mi věří a obětují svůj volný čas a další důležité věci.

2) Být jeden z nejlepších fotbalistů republiky a dostat se co nejdál to půjde.

3) Být miliardář a pomáhat chudým lidem a dávat peníze na charitu.

4) Nejdůležitější sen je, aby všichni na světě byli zdraví.

Kdybych měl vypsat všechno, tak bych mohl vydat knihu.

Děkuju všem, co si to čtou.

Lucie Strnádková

Ahoj, jmenuju se Lucie Strnádková a je mi 14 let. Narodila jsem se krásného

dne 17. 6. 2002 v Jablonci nad Nisou. Mám bratra a skvělou rodinu. Do této školy

chodím už od první třídy a nechce se mi na střední (dostala jsem se na gymnázium U

Balvanu).

Od malička mám ráda hudbu a sport. Sport dělám už od té doby, co mě rodiče

učili jezdit na kole a lyžovat. A když jsem zmínila tu hudbu, tak od první třídy do třetí

jsem chodila do sboru, ale potom jsem si řekla, že chci hrát na hudební nástroj a

vybrala jsem si kytaru.

Za znamení jsem blíženec a jak je o blížencích známo, tak mají dvě povahy a

u mě to platí. Většina lidí mě zná jako hodnou a milou, ale když jsem s kamarády a

rodinou chovám se jak blázen. Už mě nenapadá, co bych vám o mě řekla. Možná to,

že žiju přítomností a zatím vůbec netuším, co chci v životě dělat.

Denisa Ulrychová 9. A

Ahoj všichni jmenuju se Denisa Ulrychová a je mi 15 let. Chodím od 1 třídy tancovat do Tanečního klubu Xtream, který působí od roku 2007 v Jablonci nad Nisou. Tancování mě nepřestalo bavit ani po 8 letech. Máme super partu a nejlepší trenérku.

Taky dělám 4 roky atletiku. Závodím za TJ LIAZ Jablonec nad Nisou. Věnuji se hlavně trojskoku a dálce. Asi budu muset s atletikou na střední škole skončit, i když nechci.

Na střední školu jdu na Gymnázium F. X. Šaldy do Liberce. Do budoucna bych asi chtěla studovat obchodní nebo trestní právo. Vím, že je mezi tím

Matyáš Sobota

Ahoj, Jmenuju se Maty. Narodil jsem se 23. 8. 2001 v Jablonci. Chodím na tuto školu už 9 let a mrzí mě, že už odcházíme. Mezi moje koníčky patří atletika, lezení, jezdění na kole a hlavně judo. Judu se věnuji víc jak 10 let a pořád mě to baví, chtěl bych jednou dosáhnout evropských, možná i světových výsledků jako Krpálek. A zpátky ke škole, hlásím se na střední školu záchranářství a obchodní akademie. Moje zájmy jsou z většiny koníčky a chození s kamarády ven (ano, mám kamarády ). A když zrovna volno mám, tak počítač zapínám. Na počítači většinou trávím svůj volný čas, i když ho moc není. Už mám jen málo času, tak to tady zapíchnu. PEACE.

František JarošZdravím, už to bude 15 let, co jsem na světě. Jak jsem se dozvěděl, tak se jmenuju František, díky tomu, že se rodiče nemohli dohodnout, jaké jméno mi dají, buďto František nebo Josef. Tak se mamka zeptala bráchy a ten řekl, že chce Františka z Kouzelné školky . Jsem za to rád, protože bych nechtěl být Pepík . Hlásil jsem se na SOU LIAZ na obor mechanik motorových vozidel a do Liberce na truhlářskou školu do Pavlovic na obor instalatér. Dostal jsem se na obě školy, a proto jsem se musel rozhodnout do jaké školy si podám zápisový lístek. I když jsem chtěl být automechanik a byl jsem tam na 2. místě, přesto jsem se rozhodl, že půjdu do Pavlovic do LBC, kde jsem byl na 14. místě. Podle mého to bude lepší škola než ten Liaz. Mám 2 sourozence. Jednoho bráchu, logicky staršího, když mi vybral jméno, a mladší sestru, které jsou 4 roky. Moje záliby jsou hraní e-sportu (electronik sports) a spaní přes den. Nebaví mě koukání na televizi. Moc mě to neuspokojuje. Nevím, co bych sem ještě napsal, tak to tu useknu. Ahoj!

Michaela ŠtěpánkováAhoj, jmenuju se Míša, je mi 15 let a narodila jsem se 24. 2. 2002

v Jablonci nad Nisou.

Do 1. třídy jsem nastoupila na Mozartovku, kde jsem byla do 4. třídy a pak jsem přestoupila na Žižkáč,

kvůli stěhování. Hrozně ráda si kreslím, a proto jsem si podala přihlášku do Kateřinek na design

interiérů. Taky ráda poslouchám hudbu a můj nejoblíbenější styl je pop. Můj sen je vidět a mít

možnost si pohladit Pandu, i tu červenou. Od školky jsem se věnovala plavání, ale když jsem

nastoupila do sportovní třídy, tak jsem s plaváním přestala a začala dělat atletiku. Asi jako většina lidí

chci navštívit spoustu zemí, ale hlavně Japonsko, LA a Jižní Koreu.

Největším vzorem je pro mě moje mamka, už jenom z toho důvodu, že je se mnou tak trpělivá

a tak. Ráda trávím čas s rodinou, i když toho času je málo, a proto víc času trávím s kamarády.

Veronika Strnádková

AHOJ, jmenuju se Verča Strnádková, je mi 15 let, narodila jsem se 2.10. 2001 a chtěla bych se s vámi podělit o mé 3 roky na této škole. Na tuto školu jsem přišla v 7. třídě, poprvé jsem si řekla, že to není asi ta pravá škola, ale pak šel čas a je to tu čím dál tím lepší. Kolektiv u nás ve třidě je takový zvláštní, ale když se jde do 9. B., tak mi hned pomůžou, teda aspoň někteří. Jinak už 10 let hraju házenou, s házenou jsem začala v Jablonci nad Nisou s kluky. Pak jsem přešla do Liberce, z Liberce do Turnova a teď sem skončila ve Slavii s holkama. Dělala jsem atletiku ve 4.-5. třídě, ale tu jsem pak skončila a začala jsem zas s atletikou v 7.-9. třídě. Myslím, že na střední škole budou chytřejší lidi, protože když si srovnám základku a střední, tak je to velmi veliký rozdíl. Na základce jsou spíš lidi, kterým je vše jedno, a ze všech si utahují. Ale zas když si vezmu střední, tak už někteří uvažují jak dospělý, pro mě je střední lepší než základka. Dala jsem si přihlášku na státní soukromou policejní školu. Po této škole bych se chtěla věnovat naplno házené ve Slávii a hlavně kriminalistice. Můj sen je dělat kriminalistiku v terénu, zachraňovat lidi a zvířata. Protože už odmala jsem četla a i koukala na kriminalistické filmy a knihy. Už jako malá jsem říkala, že chci být policajt, jenže v 5. třídě jsem si řekla, že mě nebude bavit ,,šlapat chodník,, tak jsem se začala zajímat o KRIMINALISTIKU.

Jsem ráda, že jsem mohla poznat mojí třídní paní učitelku Marii Hoskovcovou, a tím jí poděkovat za 3 roky na této škole, řekla bych i dobře prožité 3 roky. DĚKUJI!

Natálie FridrichováAhoj, jmenuji se Natka Fridrichová. Narodila jsem se 29. ledna v Praze. Bydlela jsem na Kladně, ale když mi byly 2 nebo 3 roky, tak jsme se jen s mamkou odstěhovala do Jablonce nad Nisou a za pár let do Janova nad Nisou. Začala jsem chodit do školy 5. Května, ale po 3. třídě jsem přešla na školu Pasířská. Líbí se mi tu přístup učitelů až na jednoho, ale s tím nikdo nic neudělá. Mezi mé koníčky patří plavání a fotbal, ale fotbalu jsem se ještě věnovat nemohla kvůli zdravotním problémům, takže jsem si musela vystačit s plaváním a školní atletikou, která mě až tak moc nebavila. Tuhle školu se mi moc opouštět nechce. Našla jsem si tu hodně nových kamarádů, ale další ještě poznám. Dala jsem si přihlášku na Zdravotní školu v Turnově a Právní akademii v Liberci. Radši bych chtěla na „zdrávku“ (na kterou jsem se taky dostala), protože bych chtěla pracovat u nějakých sportovců (nejradši u plavců) jako fyzioterapeutka. V budoucnu bych se buď chtěla přestěhovat z Janova někam do středu Čech, třeba do Mladé Boleslavi, a nebo budu bydlet u táty v Kladně protože mám v plánu ještě vystudovat

vysokou školu, konkrétněji ČVUT v Praze.

Vanessa PetříčkováAhoj, jmenuji se Vanessa Petříčková. Narodila jsem se v roce 2002 v Jablonci nad Nisou a je to i můj nynější domov. Moje rodiče jsou velice

stěhovavý typ. Od mých 2 let jsem bydlela v Praze, tam jsem nastoupila do MŠ. Do první až páté třídy jsem docházela do ZŠ Sázavská, Praha 2. V mých 11 letech jsme se přestěhovali do malebné vesničky Tatobity, cca 12 km od Turnova. Do Turnova jsem dojížděla do školy, tam jsem docházela od páté do půlky osmé třídy. Z vážných důvodů jsme se museli přestěhovat zpět do rodného města, tím pádem další změna školy. Nastoupila jsem do ZŠ Pasířská, z které budu letošní rok vycházet. Na SŠ budu nastupovat do Kateřinek- obor Záchranářství a bezpečnost obyvatel. Moje koníčky jsou rozsáhlé, např: atletika, poledance, a hlavně moji přátelé. V atletice se nejvíce věnuji překážkám, skoku o tyči a dlouhým tratím. Moji rodiče jsou rozvedeni, tím pádem střídavá péče, takže když jsem u táty, věnuji se i motocrossu. Můj velký sen je odstěhovat se do Ameriky-New York, a tam působit v podnikání.

Ondřej Neduchal

VŠECHNO ŠPATNĚ

Jmenuji se Ondra. Chodím do 9. A.

Ano, škola je nuda a v deváté třídě to není jen nuda, ale i otrava. Dám vám příklad, třeba teď jsme měli mít poklidně nudnou hodinu němčiny, ale místo toho mě posadili za počítač a chtějí, abych pracoval na školním časopise!! Tak tady to máte, místo nudné hodiny se musím otravovat se psaním článku do školního časopisu, který stejně nečtu, k tomu všemu je to zadarmo, no chápete to?!

Ale pravdou je, že v 7. třídě to bylo horší. Vždy na začátku školního roku, až si všichni zvykli, že dalších 9 měsíců budou chodit do školy. Tak to přišlo. Před prázdninami posekali trávu před školou a nechali to tam 3 měsíce hnít a právě tohle sedmáci o hodině pracovních činností musejí převézt na kompost, ani si nezkoušejte představit, jak to zapáchalo. Prostě hrůza!

Taky bych vám mohl povídat, když každý týden řešíme u oběda, jak je možné, že pořád máme jen brambory, možná si řeknete, to zas přehání, ale ne doopravdy brambory máme 2-4týdně, teď se tomu už jen smějeme, ale zvykat si nebylo nic příjemného.

Je toho mnohem víc co bych mohl napsat, ale hodina už se blíží ke konci a část článku jsem musel smazat, protože máme omezený prostor, tak doufám, že jsem tohle nepsal zbytečně a alespoň někdo si to přečte.

(nikoho nechci urazit a vše je myšleno s humorem)

Michael NykrínČau, já jsem Michael Nykrín, je mi 15 let. Narodil jsem se v Jablonci a až na jedno stěhování tu žiju furt. Rád hraju fotbal, hraju ho už 10 let, ale rád hraju i na počítači. Chodím na základní školu ZŠ Pasířská. Už sem chodím skoro 9 let a zažil jsem tu fakt dost zábavy, teda až na to že je to učení větší a větší nuda. V životě bych chtěl pracovat s počítači, anebo hrát fotbal, ale to se mi asi nepodaří.

Vašek Svoboda

Ahoj! Já jsem Vašek Svoboda, chodím do 9. A. Mám rád sport a počítač, jednou bych se

chtěl stát dobrým atletem nebo profesionálním hráčem na počítači. Atletiku dělám už 6 let,

ale poslední 2 roky mám problémy s kolenem a tříslem. Poslední dobou hodně chodím ven

a hraju pokémony , ale rozbil jsem si mobil, tak chodím jen tak a nebo s kamarády. Po

večerech koukám na filmy nebo hraju na počítači. Nejvíc na světě mám rád JÍDLO, jím min.

5x denně a z toho 2x teplé jídlo, do školní jídelny nechodím, není to tam dobré, od maminky

je to nejlepší. Chtěl bych se

dostat na školu do Liberce do

Kateřinek na obor záchranář. A

kdyby to nevyšlo, tak na

elektrotechnika na průmyslovou školu do

Jablonce, ale doufám, že mi

vyjde záchranář.

9. B

Denisa Severová

Je mi 15 let, jsem narozena zde, v Jablonci nad Nisou dne 6.4. Již odmala jsem se zajímala o

kosmetiku, ale hlavně o muziku, jak šel čas, začínala jsem se zajímat o jazyky, proto jdu na Obchodní

akademii-obor zahraniční obchod. Jazyky mě baví, protože je to snad jediné, včetně spánku, jídla,

projíždění videí na youtube a instagramu, co mě baví, momentálně se učím 10 jazyků. Povahově bych

sama o sobě řekla, že jsem velký optimista, empatická, občas snad i vtipná. Také jsem perfekcionista,

dbám na pořádek, ale to vás asi nezajímá, co?

Jelikož jsem beran, jsem tvrdohlavá a vždy si stojím za svým názorem, myslím si, že moje největší

výhoda/nevýhoda je, že jsem upřímná, a když se mi něco nelíbí, nebojím se ,,otevřít hubu“, myslím

tím mezi kamarády, nedovolila bych si být drzá na učitele, či starší lidi.

Mezi moje zájmy 100% patří hudba, kdekoli mě vidíte, tak je to se sluchátky v uších, můj nej nej žánr

je pop, korejský pop, je to skoro stejné jako ten normální, ale texty jsou korejsky, to je jeden z důvodů,

proč jsem se začala učit korejštinu.

Fakt nevím co psát, sorry, že to bylo tak nudný, zbývá mi asi minuta na dopsání tohoto slohu, či co to,

takže mi hoď follow na IG jmenuji se tam CZUSZERI- děkuji moc, víš jak.

JSEM NEJLEPŠÍ ŽAČKA NA TÉTO ŠKOLE

PS: určitě mě uvidíte v nějakém hollywoodském filmu, ČUS

Patrik Papay

Byl mrazivý večer. Psal se rok 2001, přesněji 6. 12. 2001 a narodil se nejlepší člověk se jménem

Patrik Papay. Měřím 175cm a už je mi 6, 6 století. Mám vlasy hnědé barvy a modrozelené oči. Mezi

mé zájmy patří jízda na kole, běh, florbal, fotbal. A rád sleduji hokej. Hlásil jsem se na průmyslovou

školu v Liberci na obor strojník seřizovač CNC strojů a na Gymnázium do Tanvaldu. A nakonec jsem

se rozhodl jít na Gymnázium do Tanvaldu.

Hugo Vlach

Psal se rok 2002, když jsem se chystal přijít na tento svět. Co víc si přát než naprosto zdravého

syna. Přišel jsem do rodiny, která mi poskytla všechny podmínky pro život a studium. Moje rodina je

vysokoškolsky vzdělaná a to samé se očekává i ode mne.

Moje vzdělávání započalo nástupem do školky v malebné vesnici Rádlo. Poté, co jsem dosáhl

požadovaného věku pro nástup do školy, roku 2008 jsem nastoupil do školy ZŠ Liberecká, kde

jsem si našel dobré přátele. O pět let později jsem se rozhodl ze školy odejít. Jednoho večera,

když jsem se za světla krbového ohně díval na televizi, jsem se rozhodl, kam chci patřit. Nejspíš

se vám bude zdát vtipné, že mě na tuto myšlenku přivedli právě Simpsonovi, kde jsem viděl, že

jsou dvě skupiny lidí. Ta horší vrstva, co vysedává u piva a stěžuje si na svět, ty nazývám

nooby. Pak je tu ta lepší, jejíž členem se chci stát, ti vzdělaní a zámožní lidé. I já chci mít jednou

svého syna, kterému zajistím vše potřebné. Chci se stát ctěným pánem, jež má o všem přehled

a může si koupit to, co chce bez roků šetření. To je můj cíl a jednou to tak udělají i mé děti, ty,

pro které to udělám.

Matěj Soldát

Narodil jsem se 1. 5. 2001 v Jablonci nad Nisou, je mi 16 let. Chodil jsem 9 let na základní školu

ZŠ Pasířská 72. Přihlášky na střední školu jsem si dal na Bojiště v Liberci na automechanika. Po škole

chodím jezdit na kole a jinak ve volném čase hraju na PC. V budoucnu bych chtěl mít svoji vlastní

firmu na opravu motorových vozidel. Mým největším snem je mít motorku a svůj vlastní dům. Na

základní škole jsem byl hodně velký zlobič, ale na střední bych to chtěl zlepšit.

Michal Novák 9. BJmenuji se Michal Novák a je mi 15 let. Jsem spíše tichý a uzavřený. Velmi rád se dívám na

televizi a hraji počítačové hry.

V budoucnu bych se nejradši stal programátorem C++, Python či Swift. Proto jsem se hlásil na

2 průmyslové školy v oboru IT (informační technologie). Dostal jsem se pouze na jednu z nich, ale to

mě moc nemrzí.

Budu tam sice muset přebývat na internátu, ale na to si musím zvyknout. Dále bych chtěl

zmínit, že 9 let na této škole jsem si velmi užil a byla to zábava.

Děkuji za přečtení.

Petr Šourek 9. BJmenuji se Petr a jsem patnáctiletý chlapec. Chodím na tuto školu už od první třídy a

momentálně se nacházím v 9. B. Už od prvních měsíců jsem si našel plno kamarádů, ale celé ty roky

jsem se musel potkávat i s lidmi, kteří pro mě moc sympatičtí nebyli, ale zvládnul jsem to se všemi až

téměř do konce základní školy. Každodenní ranní probouzení do školy mě od začátku a stále

absolutně nebaví, ale každý den se dny na „základce“ krátí. Hodně jsem se za všechny ty roky naučil,

plno důležitých informací, ale bohužel i úplně, pro můj život, nedůležité informace. Škola mi bere

hodně času, ale ještě v budoucnu brát bude. Brzy už bude konec školního roku, takže se na to moc

těším. Za pár desítek dní už budu moct říct, že jsem úspěšně zvládnul základní školu.

Jakub Skalický 9. B Byl deštivý večer, čtvrtého osmý, lehce po deváté, když na svět vstoupil tento úžasný člověk (já).

Jmenuji se Jakub Skalický a už mi je 6, 6 století. Mám rád spánek a hraní na počítači. Už osmým

rokem chodím na capoeiru (brazilské bojové umění). Na této škole jsem už od první třídy a dál bych

chtěl pokračovat na Střední průmyslovou školu do Liberce. Pak bych chtěl jít na vysokou školu

vojenskou a dál bych se chtěl stát vojákem. A to je tak vše.

Tomáš Stöckel 9. BJe mi 15 let. Jezdím na kole a hraju fotbal. Škola mi vzala 9 let. Bydlím v Jablonci nad Nisou.

Jsem přijat na Střední školu strojní, stavební a dopravní v Liberci.

Jitka Šináglová 9. BAhoj, jmenuji se Jitka Šináglová a je mi 15 let. Narodila jsem

se v České Lípě roku 2001 dne 27. 12. Bydlela jsem nedaleko

Máchova jezera a řeknu vám: Počasí tam je o dost teplejší. Po

nečekaném obratu v mém životě jsem se ocitla tady v Jablonci, kde

jsem od poloviny 1. třídy.

Měla jsem sice tisíce možností přestoupit na školu jinam, než se učit dál tady na Žižkově Vrchu,

ale proč bych měla, když jsem tady měla přátele a dost úžasných učitelů? Nyní dokončuji 9. ročník s

jednou z nejbláznivějších tříd. Po úspěšném přežívání hodin chemie, angličtiny a němčiny si myslím,

že jsem na tom na rozdíl od některých dobře. Podala jsem přihlášky na autoelektrikáře, jednu na SOU

Škoda auto a.s. a druhou Na Bojišti.

Mimo školu se chovám poměrně bláznivěji a jsem schopná prakticky všeho. Ráda si čtu a

zajímám se o historii. Ovšem nepohrdnu ani festivalem s rockovou, punkovou nebo metalovou

hudbou. Myslím, že další etapa mého života začne v září 2017, když projdu dveřmi své nové školy.

Samozřejmě jsou věci, za které se stydím a jiné si zase ráda vybavím. Třeba dupání Matěje Soldáta,

nebo vyprávění Andělky Pavlíčkové jedné věci stále dokola (ano, pamatuji si vše). Myslím, že o

každém z nás bych tu mohla něco málo říct, ale je lepší si to nechat pro sebe. Život je holt umění

kreslit bez možnosti gumovat…

Anděla PavlíčkováDobrý den,

jmenuji se Anděla Pavlíčková. Je mi 15 let a narodila jsem se 6. 5. 2002 v Jablonci nad Nisou. Hraji

sedm let na klavír a osmým rokem zpívám v jabloneckém dětském sboru Iuventus, gaude!, ke

kterému mi letos přibyl i sólový zpěv. Hudba mě baví a ráda bych se jí věnovala co nejdéle. Co mi

dala škola? Škola mi určitě dala důvod k tomu, pokračovat ve studiu i nadále. Ve svém životě asi

nedosáhnu Nobelovy ceny, Oskara nebo jiné významné ceny, nezapíšu se do historie nebo

Guinessovy knihy rekordů, ale pokusím se nějak pomoci lidem, na kterých mi záleží, a myslím, že

z toho budu mít stejnou radost. A až jednou umřu (ano, to se opravdu jednou stane), nebude si mě

pamatovat celý svět, ale to není důležité. Důležité je, že po sobě zanechám něco užitečného a o to by

se měl pokusit každý, aby byl svět alespoň o trochu lepší.

Anna HornováNarodila jsem se 29. 8. 2002. Jsem z Jablonce nad Nisou, takže mám školu za rohem, což se mi někdy dost hodí.

Ráda hraju na klavír, ale i na kytaru. Moji životní náplň vidím v umění. Ráda kreslím, a tak jsem se přihlásila

na uměleckou školu v Jablonci na Horním náměstí, kam se hrozně těším na nový kolektiv a učitele, ale taky na to, že tam budou lidi se stejným zájmem.

Samozřejmě mi náš starý dobrý kolektiv bude chybět. Sice jsme se několikrát na nějakých věcech neshodli, ale i tak jsme se za poslední dobu jako kolektiv docela v pohodě. Do života, si myslím, jsem si z této etapy vzala docela dost. Nemyslím tím jenom znalosti, učení, ale i pobyt v kolektivu a ve společnosti.

Přece jenom všechno jednou končí. V této společnosti nechci být napořád, a to ani nejde.

Jiřina LedvinkováAhoj, jmenuji se Jiřinka a je mi 16 let. Na tuto školu chodím už od první třídy. I když jsem za těchto devět let poznala mimo školu mnoho lidí, stejně mi budou tyto lidi ze školy, a hlavně ze třidy, moc chybět. Jsem jen obyčejná holka s dobrým, občas až přehnaným, smyslem pro humor. Občas jsem líná a někdy mi něco nejde, ale když se mi chce a snažím se, tak je všechno super. Jsem kamarádská, ráda se kamarádím  .... nikdo mi nevadí, jen občas mam rozlišný názor. Ale i přesto jaká jsem, tak mě v naší třídě berou takovou, jaká doopravdy jsem a toho si moc vážím.

Anna Daňkovská

Ahoj, jmenuji se Anička a je mi patnáct let. Mnoho lidí z této

školy mě mohlo poznat díky růžovým, nebo modrým vlasům. Narodila

jsem se v lednu roku 2002 v Lounech. Do sedmi let jsem bydlela

v malé vesničce, takže jsem trochu vesničanka. Do první třídy jsem

chodila na jazykovou školu v Lounech.

Na konci roku jsme se přestěhovali sem do Jablonce, a tak mě po

prázdninách čekal nástup do druhé třídy v jiné škole. Naštěstí jsem si našla

kamarády, se kterými se bavím pořád. Osm let, které jsem na této škole strávila,

uteklo jako voda a já jsem se musela začít rozhodovat, kam půjdu na střední školu.

Rozhodování pro mě bylo těžké, protože jsem se pořád nemohla rozhodnout, co by

mě bavilo. Nakonec jsem zvolila Obchodní akademii v Liberci, obor Veřejnosprávní

činnost. Doufám, že mě tato škola bude bavit a budu v budoucnosti dělat práci, která

bude mým koníčkem.

Vám všem, kteří čtete můj příběh, přeji, abyste se měli v životě dobře, a

abyste prožili život, jak nejlépe můžete.

Eliška KeilováAhoj, jmenuji se Eliška a je mi patnáct let. Narodila jsem se 19. 10.

2001 v Jablonci nad Nisou.

Do Základní školy Pasířská chodím už od první třídy a těch devět let,

které vypadaly nekonečně, uteklo rychleji, než jsem čekala. Naše

třída neměla nikdy skvělý kolektiv, ale i tak si myslím, že jsme to

spolu zvládli celkem dobře. Kvůli škole jsem nikdy nepřicházela o

moc volného času, a tak doufám, že to tak bude, aspoň z části, i dále, abych se dále

mohla věnovat tancování a dále pomáhat i s tréninkem mladších dětí, protože jinak

bych to nebyla já. Tancování se věnuji už šestým rokem, a tak se tanec stal velkou

součástí mého života.

Dále budu pokračovat na Střední odborné škole pedagogické v Liberci, v oboru

předškolní a mimoškolní pedagogika. Doufám, že mé rozhodnutí je správné

Matěj KopeckýJe mi 16. let. Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou. Ve volném čase hraju fotbal a rekreačně hokej. Mám rád jídlo. Jsem nervák a nervákem zůstanu. V budoucnu bych chtěl hrát fotbal v Německu, třeba za 1.FC KOLN. Škola mi vzala zatím 9 let života. Hraju fotbal za FK Jiskra Mšeno. Rád ho hraju, protože se zlepšuju v kondici a pociťuji na sobě, že mám více síly.

Martin KopeckýJmenuji se Martin Kopecký. Je mi 16 let a narodil jsem se 18. 5. 2001 v Jablonci nad Nisou. Baví mě jízda na kole. Jezdím downhill a 4x.Věnuju tomu většinu mého času a baví mě to. Letos druhým rokem jezdím i závodně. Jedu i nominační závody na MČR, tak doufám, že se povede. Když ano, MČR se pojede v JBC Bikeparku (areál Dobrá Voda) 23. 9. 2017. Chtěl bych u kola zůstat co nejdéle, protože mě to baví a od všeho se odreaguju. Například od školy… na této škole jsem byl 9 let a myslím, že na ní budu vzpomínat navždy. Mám odsud spoustu vzpomínek, na které asi nikdy v životě nezapomenu. Děkuji všem učitelům a učitelkám za to, že mě připravili dále do života. Po základní škole jdu na Střední školu strojní, stavební a dopravní v Liberci. Pak uvidím, co bude, ale radši si budu ještě chvíli ,,užívat‘‘ tady a na střední škole.

Ondřej KarafiátAhoj, zdravím tě, milý čtenáři, a jsem rád, že čteš zrovna článek o mně. Jak ti již určitě došlo, jmenuji se Ondřej Karafiát, a rád bych psal o své minulosti i o své budoucnosti. Začneme dnem 24. 4. 2002, kdy jsem se krátce po poledni narodil. Asi hodinu přede mnou se narodil můj kámoš Jirka Brož, ale to se vzdaluji od tématu. Do téhle školy chodím od první třídy, jenom v druhém ročníku jsem chvíli chodil do Liberce, ale pak

jsem se vrátil. Pak se nic moc zajímavého v mém životě nestalo, až do začátku deváté třídy. Musel jsem se začít připravovat na přijímačky. Které jsem zvládl a byl jsem přijat na střední školu stavební v Liberci. Ale měl jsem i takový záložní plán, kdybych přijímačky neudělal, tak bych šel na LIAZ. Na stavebku půjdu s některými spolužáky a potom bych se rád dále studoval v Brně na vysoký.

Ondřej HekrleAhoj zdravím všechny čtenáře Žižkovské kachny. Jmenuji se Ondřej Hekrle a je mi patnáct let. Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou 18. prosince 2001. Na tuto školu chodím od první třídy, tedy od roku 2008. Většinou jsem měl na svých vysvědčeních dobré známky, nejhorší byly trojky a teď budu mít čtyřku. Z této školy jdu na SZAT Litomyšl.

Ondřej Klátik Mé jméno je Ondřej. Je mi cca 15 let. A devět let svého života jsem promarnil ve škole. A další 4 roky budu na střední škole. Nejvíce se těším, až odmaturuju a odejdu z obou škol, poté budu muset makat až do konce života a to není o moc lepší, ale lepší než chodit do školy. Doufám, že budu dělat práci, která mě bude aspoň částečně bavit a nebude těžká.

Honza EdererJmenuji se Honza Ederer.

Narodil jsem se 13.4. 2001.

Je mi 16 let, jsem vysoký asi 190cm, mám blonďaté vlasy a hnědé oči.

Ve svém volném čase rád jezdím na kole a dělám atletiku. Nejvíce se specializuji na skok vysoký, ve kterém mám skočeno již 170cm.

Hlásil jsem se do Kateřinek na obor Záchranář a na druhou školu do Vysokého nad Jizerou na obor Autotronik. Dostal jsem se na obě a vybral jsem si ty Kateřinky.

Kristýna Leksová

Narodila jsem se 8.6 2002 jsem z Jablonce n/N. Jsem přijatá

na střední školu v Kateřinkách, obor fashion designer .

Mám ráda anime, a proto se chci věnovat cosplay.

Také chci cestovat, spíše na východ.

Petra NovotnáNarodila jsem se 8. prosince 2001, v ten den mrzlo, až praštilo. Své dětství jsem zvládla prožít bez dotykového telefonu, čehož vůbec nelituju, protože jsem trávila čas s kamarády venku a ne zalezlá doma. Ve školce jsem získala spoustu kamarádů a někteří z nich se mnou každý den usedají do lavic. Do první třídy jsem se strašně

moc těšila, měla jsem vždycky samé jedničky a s minimem dvojek jsem se vždycky dopracovala o třídu výš. Na druhém stupni se, jak říká můj strejda - nudné čtení – objevilo ještě dvakrát, naštěstí v době přijímaček. Přijata jsem na SPŠ stavební v Liberci a své rozhodnutí bych neměnila. Každý, kdo mě zná, ví, že miluju koně už od školky a nejvíce miluju svého čtyřnohého parťáka Marca. K mojí čtyřnohé polovičce mě dovedla moje úžasná kamarádka Anežka. Dále patřím ke zdánlivě klidným lidem a nikdy se nevzdávám. Mým nejoblíbenější seriálem je Dr. House. Poslouchám skupinu VX První kontakt, Rammstein a dále cokoli, co mi padne do oka.

„Dochází mi náboje, ale nevzdávám se bez boje.“

Pavel Šubin 9.BJe mi 15 let a narodil jsem se v Jablonci nad Nisou.

Mezi mé záliby patří hra na elektrickou kytaru a

sborový zpěv. Mým vzorem je kytarista skupiny

AC/DC, Angus Young. V budoucnosti bych chtěl hrát

aspoň zpola tak dobře jako on. Jednou bych chtěl

hrát v nějaké té kapele a také bych chtěl vystudovat

vysokou školu. Mám rád také jídlo. Škola mi v celku

nevadí, ale nějaké předměty moc nemusím. Na

počítači si taky rád zahraju. Hraju tam tankovou hru

World of Tanks. Tato hra je v nějakých ohledech

nereálná, ale jsou tam i stroje z 2. světové války a to

mě k té hře táhne.