ZLÍNSKÝ KRAJKONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ

DĚJINY HUDBYNázev školy Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0433

Autor Mgr. Miloslav Bubeníček

Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Název DUMu VY_32_INOVACE_DEH_0201

Stupeň a typ vzdělávání Střední odborné vzdělání v konzervatoři

Vzdělávací oblast Společný odborný základ

Vzdělávací obor 82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 Zpěv

Tematický okruh 1. Florentská camerata

Druh učebního materiálu Výukový materiál

Cílová skupina Žák, 16 – 19 let

Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem.

Vybavení, pomůcky Dataprojektor

Klíčová slova Florencie, harmonie, doprovázená monodie, Bardi, Corsi, Caccini, Galilei, Peri, Mei, opera

Datum 4. 9. 2013– datum ověření ve výuce

Anotace

Text s názvem Florentská camerata slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

Florentská camerata

Rok 1600 bývá označován jako počátek nového hudebního slohu, baroka. Jedná se ovšem o letopočet orientační, žádný úsek dějin hudby nezačíná ani nekončí „střihem“, nýbrž sousedící epochy se prolínají, a to jak v oblasti hudební, což je předmětem tohoto pojednání, tak i v dalších druzích umění, ale také v ekonomice, společenském uspořádání světa a podobně.

Tak se také v závěrečné fázi vývoje vícehlasu, ve druhé polovině 16. století, stále intenzivněji projevují tendence zvýraznit harmonickou složku hudby, například v díle Gesualda nebo Lassa, a spolu s nimi pokusy o jejich teoretické zdůvodnění, např. u Zarlina. Po roce 1600 pak s érou rozvoje doprovázené monodie doznívá renesanční vokální polyfonie s její transformací do instrumentálního kontrapunktu.

K nejvýznamnějším a nejvýraznějším snahám o vytvoření nového hudebního stylu patřila setkání významných a vzdělaných osobností té doby ve Florencii. Skupina se scházela v 70. a 80. letech 16. století a je označována jako florentská camerata. Název camerata pochází od hudebníka Giulia Cacciniho. Hlavními tématy se stalo hudební umění v antickém dramatu, srozumitelnost textu a odklon od kontrapunktu.

Členové florentské cameraty se scházeli nejprve v paláci šlechtice, básníka a hudebníka Giovanni de Bardiho, později u mecenáše umění Jacopa Corsiho. Vůdčí osobností byl významný hudebník Vincenzo Galilei, dalšími členy cameraty byli Ottavio Rinuccini, Jacopo Peri, Giulio Caccini, Girolamo Mei, Emilio de Cavalieri a další hudebníci a básníci.

Giovanni de BardiConte di Vernio

(5. 2. 1534 Florencie – září 1612 Řím)Italský voják, básník a skladatel. Dostalo se mu hlubokého klasického vzdělání, ovládal latinu a řečtinu, byl zdatný skladatel, ale také uznávaný válečník. Pod velkovévodou Cosimem I. Toskánským bojoval na Sinaji, na Maltě pak proti Turkům. Poté jako kapitán asistoval Maxmiliánovi II. při porážce Turků v Maďarsku. Vedle vojenských aktivit byl také významným patronem umění, zvláště hudby, ve Florencii.

Jacopo Corsi

(17. 7. 1561 Florencie – 29. 12. 1602 Florencie)Italský skladatel – amatér, mecenáš umění, patron provozování prvních oper, například opery Dafné Jacopa Periho v roce 1597, provedených v jeho paláci Palazzo Tomabuoni. Hrál výborně na clavecin. Z jeho skladatelského díla známe několik vokálních skladeb na poezii Ottavia Rinucciniho.

Vincenzo Galilei

(1520 Santa Maria a Monte – 2. 7 . 1591 Florencie)Italský loutnista, hudební teoretik a skladatel, otec slavného přírodovědce Galilea Galileiho a skladatele Michelangela Galileiho. Byl žákem Gioseffa Zarlina a Girolama Mei. Nějakou dobu působil v Pise, pak přesídlil do Florencie. Vedle madrigalů a skladeb pro loutnu je především autorem teoretického díla Dialogo della musica antica e della moderna (1581).

Zcela odmítl kontrapunkt, snažil se oživit antickou hudbu – oporou a zdrojem informací mu byl G. Mei, v té době jeden z největších znalců antiky a starořeckých pramenů. Podle vzoru antické hudby by tedy měla být hudba jednohlasá, rytmika má vycházet z textu, tím se slovo stane srozumitelným a doprovod má obstarat loutna, harfa nebo cembalo, tedy nástroj akordický, nebo skupina nástrojů, hrajících souzvuky.

1. Giulio Caccini

Giulio Caccini

(asi 8. 10. 1551 Řím – 10. 12. 1618 Florencie)Datum a místo narození neznáme přesně, stejně tak datum úmrtí, známe jen datum pohřbu. Byl známý také jako Giulio Romano (Říman), podle místa narození. Byl známým zpěvákem, učitelem, skladatelem, instrumentalistou a spisovatelem renesance a raného baroka. Studoval ve Florencii u slavného pěvce Scipioneho delle Palleho.

2. Jacopo Peri

Jacopo Perizvaný Il Zazzerino (Dlouhovlasý)

(20. 8. 1561 Řím – 12. 8. 1633 Florencie)Italský zpěvák, varhaník, skladatel, autor Dafné (1598), nedochované první opery v dějinách hudby, a také nejstarší dochované opery – Euridice (1600). Od roku 1587 působil na medicejském dvoře ve Florencii, od roku 1591 jako kapelník – dirrettore della musia e di Musiche. První hudební vzdělání získal u Cristofana Malvezziho. Brzy se stal známým a ve šlechtických kruzích vyhledávaným zpěvákem a varhaníkem.

Opera La Dafne favola drammatica, s Prologem a o šesti scénách, byla provedena v domě J. Corsiho. Corsi sám zhudebnil některé části textu básníka O. Rinucciniho, aby upřesnil svou představu, J. Peri je však ve výsledné podobě opery upravil. Hudba k opeře je ztracena, dochovaly se jen fragmenty kopií. Jsou uchovány v knihovně konzervatoře v Bruselu.

3. Jindřich V.

4. Marie Medicejská

V říjnu 1600 se konala ve Florencii velkolepá slavnost při příležitosti svatby Jindřicha IV. a princezny Marie Medicejské. V rámci oslav byla v Palazzo Pitti provedena další Periho opera – L´Euridice favola drammatica , s Prologem a v šesti scénách, opět na text Rinnucciniho. Jak se píše v úvodu, některé hudební části jsou dílem Giulia Cacciniho.

Třetí Periho operou je La Flora o vero Il Natal de´Fiori. Byla provedena také při slavnostní příležitosti – dne 11. října 1628 , také v Palazzo Pitti, k poctě svatby vévody Odoarda Farnese z Parmy s princeznou Margheritou de´ Medici. Melodika hudby J. Periho je plynulá, nepříliš afektovaná. Harmonický pohyb je omezen statickým basem. Nástrojové obsazení nevyžaduje velký ansámbl.

Girolamo Mei

(27.5. 1519 Florencie – červen 1594 Řím)Italský historik a humanista, vynikající hudební historik, znalec antické hudební teorie. Studoval u Piera Vettoriho. Byl po Boethiovi (asi 480 – 524) prvním Evropanem, který podrobně studoval řeckou hudební teorii. Ve spise Discorso sopra la musica antica et moderna (tisk Benátky, 1602) vyslovuje názor, že tragédie starého antického Řecka byly zpívány a nebyly koncipovány jako mluvené slovo.

5. Emilio de CavalieriBusta na náhrobku basiliky dell'Ara Coeli v Římě

Emilio de Cavalieri

(asi 1550 Řím – před 1600 Florencie)Italský šlechtic, skladatel – amatér, jeden z prvních hudebních reformátorů cameraty. Byl hudebním intendantem ve Florencii ve službách velkovévody Ferdinanda Medicejského. Ve svém díle navázal na Periho recitativní styl v oblasti duchovního dramatu. Oratorium Rappresentatione di anima e di corpo z roku 1600 je prvním duchovním dramatem v novém slohu.

Cristofano Malvezzi

(28. 6. 1547 Luca – 22. 1. 1599)italský varhaník a skladatel. Od roku 1551 žil ve Florencii, od roku 1562 ve službách Medicejských. Zastával místo městského varhaníka spolu s J. Perim a učil. Od roku 1573 působil jako maestro di capella v katedrále a v S. Giovanni Battista, což byla dvojitá a tím nejvyšší hudební pozice ve městě. Je autorem tří knih madrigalů a jedné knihy ricercarů a dalších skladeb chrámových. Jeho bratr Alberigo (1550 – 1615) byl také varhaník a skladatel.

Doporučený poslech:

Claudio Monteverdi: Orfeo – výběr scén

Otázky k ověření znalostí

1. Jak se měla změnit hudba podle názoru členů florentské cameraty?

2. Co bylo jejich vzorem?3. Jakou formu uvedli do života?4. Jak se jmenuje spis Vincenza Galileiho?

Doporučená literatura:

1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha 20092. Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha 20013. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

Seznam vyobrazení

1. Giulio Caccini http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/Gcaccini.jpg 3.9.2013

2. Jacopo Peri http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bd/Jacopo_Peri_1.jpg 3.9.2013

3. Jindřich V. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Henri-Pourbus.jpg 3.9.2013

4. Marie Medicejská http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/06/MariadeMedici04.jpg

3.9.2013

5. Emilio de Cavalieri http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/G._M._Milizio%2C_Cappella_de%27_Cavalieri_a_Santa_Maria_in_Aracoeli1.jpg 3.9.2013