hic 01: uvod
Post on 17-Dec-2014
1.128 Views
Preview:
DESCRIPTION
TRANSCRIPT
Historie chemie
Historie chemie – nejstarší poznatky člověka
První chemická reakce,
kterou člověk poznal, byl oheň - hoření
První chemická reakce,
kterou člověk poznal, byl oheň - hoření
Nejstarší chemické objevy
a poznání
Od zvládnutí ohně po výrobu kovů, skla
a keramiky
Nejstarší chemické objevy a poznání
1
První chemická
reakce, kterou člověk
poznal a ovládl,
bylo hoření – oheň
2
Pomocí ohně
dokázal vypálit první
keramiku
Nejstarší chemické objevy a poznání
3
Oheň dovolil roztavit
písek a popel a
vytvořit tak první
sklovinu
Nejstarší chemické objevy a poznání
4
Zbytky po ohni
umožnily
seznámení s
prvním chemickým
prvkem – uhlíkem
Nejstarší chemické objevy a poznání
5
Pomocí ohně a
uhlíků vyrobil první
kovy a slitiny a
vytvořil z nich
užitkové předměty
Nejstarší chemické objevy a poznání
6
Naučil se
pracovat s
drahými kovy
Nejstarší chemické objevy a poznání
7
Pomocí ohně a
redukce dřevěným
uhlím vyrobil první
železo a nástroje a
zbraně z něj
Nejstarší chemické objevy a poznání
Historie objevů
a zpracování kovů
KOVY
Výskyt a zpracování kovů se velmi odlišovalo podle lokality.
Proto také zpracování kovů bylo rozdílné v různých oblastech.
Obecně se dá konstatovat, že někteří lidé (většinou kněží) uměli
kovy zpracovávat, vyrábět různé slitiny a tím měnit i vlastnosti
příslušného kovu. Ti, kteří uměli kovy zpracovávat, měli výsadní
práva a byli velmi váženi a obcí zaopatřováni.
V prehistorických dobách lidé poznali měď, její slitiny, zlato,
stříbro, rtuť, olovo, cín a železo
Kromě uvedených kovů byly známy i dva nekovy a to síra a
uhlík.
Uvedené kovy a nekovy byly určitě známy, ale jsou
náznaky, že již ve starověku lidé znali i arzén. Nezařazovali ho
však mezi kovy, nýbrž ho pokládali za látku příbuznou rtuti.
Podobně antimon byl řazen mezi druhy olova.
Historie objevů a zpracování kovů
měď
měď
První kov, který lidstvo použilo, byla měď (před rokem 5000
př.n.l.) Vyskytuje se v přírodě ryzí. Technologie zpracování
měděných rud není doposud úplně jasná. Základním
technologickým postupem bylo tavení, čímž se získala čistá
měď. Byla však příliš měkká, proto se začala používat spíše
s přísadami (Zn, Pb, As, Sb, Fe, Ni...). Tyto příměsi se
používaly bez znalosti jejich podstaty. Nejčastěji se setkáváme
se slitinou mědi a cínu - bronzem. O jeho významu svědčí to,
že je podle něho pojmenováno celé období. V práci s bronzem
vynikali především Číňané. Z roku kolem 1200 př.n.l. se
zachovala bronzová nádoba o hmotnosti 875 kg a tavicí
kelímky na 70 až 1650 kg kovu. Bronz byl až za 700 let
vytlačen železem.
měď
Zlato
Zlato patřilo k nestarším známým kovům, protože se vyskytuje ryzí.
Přirozeně se vyskytující zlato obsahuje řadu nečistot (Cu, Ag aj.).
Prakticky čisté zlato (99,8%) se objevuje v nálezech z Egypta
datovaných do 6. stol. př.n.l.
Kolem roku 2900 př.n.l. dolovali Egypťané zlato ve velkém (např.
na zlatou rakev Tutanchámovu bylo spotřebováno 110,4 kg zlata,
přičemž tato hrobka patřila mezi ty skromnější).
Zlatá ruda se zpracovávala roztavením v ohni a následným
rozlámáním. Zlato se potom drtilo na hrubý prach, který se
promýval vodou, smíchal s olovem, solí, cínem a ječnými
otrubami. Poté se v peci 5 dní žíhalo. Po vychladnutí bylo na dně
čisté rafinované zlato.
zlato
zlato
stříbro
Stříbro se v Egyptě nevyskytovalo, muselo být proto
dováženo a bylo dražší než zlato.
V přírodě se vyskytuje v ryzím stavu, ale zdaleka ne
v takovém množství jako zlato.
Stříbro bylo pravděpodobně třetím kovem, se kterým se
lidstvo naučilo pracovat. (asi 2500 př.n.l.).
Pravděpodobně nejstarším předmětem vyrobeným ze stříbra
je náhrdelník nalezený v Egyptě kolem roku 2400 př.n.l.
Stříbro se podle dostupných pramenů (Geber) zpracovávalo
pravděpodobně kupelací s olovem. Přímé důkazy o použití
tohoto způsobu zpracování jsou nálezy ze stříbrných dolů
Laureion na jihu Attiky (500 let př.n.l.).
stříbro
stříbro
Olovo - bylo objeveno velmi záhy, o čemž svědčí
existence olověných figurek.
Jako čistý kov se olovo objevilo v Mezopotámii a
v Egyptě již ve 3. tis. př.n.l. jako materiál na výrobu
pečetidel.
Olovo se používalo také na výrobu olověných tabulek
k psaní (přesněji k rytí do nich), k výrobě vodovodních
trubek v Římě. Bylo známo pod názvem „černé olovo“.
olovo
olovo
Cín - získával se tavením, pravděpodobně stejně jako
zlato a stříbro. Cín byl mnohdy také pokládán za druh
olova (tzv. „bílé olovo)
cín
Ţelezo - vyskytovalo se ryzí v meteoritech, ale ve velmi
malém množství.
Železné rudy znalo lidstvo dávno, ne však jako zdroj
kovu, ale jako barvu (červený okr - hematit - patřil
k nejčastěji používaným barvám na skalních malbách
z doby kamenné). Železo z rudy bylo pravděpodobně
objeveno náhodně, jako vedlejší produkt při tavení olova
a mědi.
První náznaky dobývání železných rud se objevují kolem
roku 2650 - 2050 př.n.l.
Podle rukopisů bylo železo mnohem dražší než měď a
teprve od roku 1300 př.n.l. se začíná využívat častěji
než bronz.
ţelezo
ţelezo
První zmínka o rtuti se objevuje u Aristotela, který ji
nazval tekutým stříbrem.
Vyráběla se z rumělky (HgS) redukcí uhlíkem.
Rtuť byla nalezena v egyptských hrobech, není však
jasné,
zda byla nádobka se rtutí stejně stará jako hrob.
Jisté však je, že rtuť znali staří Řekové a Římané (podle
Plinia se zlato z nepotřebných starých výšivek získávalo
zpět pomocí rtuti).
Také rumělka byla používána jako barva a líčidlo.
rtuť
rtuť
byla známa především její hořlavost (První kniha
Mojžíšova vypráví o tom, jak rozhněvaný Hospodin
sypal síru a oheň na Sodomu a Gomoru).
Ve starověku ji používali v lékařství, v domácnostech
knoty do lamp.
síra
Uhlík byl znám jako látka již v pravěku (dřevěné uhlí,
saze), ale jako prvek je znám až od druhé poloviny
osmnáctého století.
Mezinárodní název uhlíku “carbon” je odvozen od
latinského carbo, čímž Římané označovali dřevěné uhlí.
Uhlík se široce vyskytuje v přírodě. Elementární uhlík
byl dokázán ve vesmíru: na Slunci, hvězdách, kometách a
v atmosféře planet.
uhlík
Uhlík nám dává:
nejvíce sloučenin ze všech prvků
nejpevnější vlákna
nejlepší mazadlo (lubrikant) – grafit
nejpevnější a nejtvrdší materiál – diamant
nejlepší adsorbent plynů – aktivní uhlí
nejlepší héliovou bariéru – skelný uhlík
materiál s největší tepelnou vodivostí
nové objevy jako je molekula fullerenu,
nanotrubice,
magnetické nanopěny
Na tomto základě můžeme uhlík povýšit na krále prvků
a zabývat se historií jeho poznávání a využívání.
uhlík
velký třesk: vznik prvků vodíkovým, heliovým a uhlíkovým
hořením – vznik uhlíku ve Vesmíru a jeho
přeměna na další prvky
vznik Země 200 km pod povrchem Země vzniká za
vysokých teplot a tlaků diamant
–20 000 let lidstvo poznalo oheň a dřevěné uhlí
3750 BC Egypťané a Sumerové používají dřevěné uhlí
k redukci Cu, Sn a Zn z jejich rud
2000 BC Dřevěné uhlí se používá jako domácí
bezdýmé palivo
1500 BC Egypťané použili dřevěné uhlí v medicíně
(trávicí potíže)
800 BC V Indii nalezeny diamanty v náplavách
řek
uhlík
500-800 BC grafitová keramika - keltské opidum u Třísova
(Český Krumlov)
500-600 BC diamanty z Indie dováženy do Evropy
400 BC Hippokrates popisuje širší využití
dřevěného uhlí v medicíně
322-185 BC diamant v Evropě součástí šperků
100 BC "inkoust indiánů" vyráběný ze sazí
50 BC Číňané a Egypťané používají saze jako černý
pigment
uhlík
50 AD Plinius starší ve svém díle Naturalis historia
popsal diamant a lékařské použití dřevěného uhlí
157 AD Klaudius Galen uvádí 500 lékařských předpisů
na lékařské využití dřevěného uhlí
1074 Maďarská královnina koruna má snad první
opracovaný diamant
1214-1300 opracování diamantů zavedeno v Benátkách
1250 zavedena „grafitová daň“ (Pfaffenreuth u Pasova)
– platba vrchnosti za možnost těžby
1273 zákaz používat uhlí v Anglii, protože je
zdraví škodlivé
uhlík
1304 nalezen diamant Koh-i-noor
1986 karátů („hora světla“)
1432 alchymisté používají „nehořlavé“grafitové
kelímky
1478 Leonardo da Vinci kreslí
své náčrty dřevěným uhlem
uhlík
Ačkoli existují důkazy o použití střelného prachu v Číně již v páté dynastii(907 do 960). Nejstarší známé zaznamenané recepty výroby střelnéhoprachu napsali Zeng Gongliang, Ding Du a Yang Weide v Wujing Zongyaove vojenském rukopisu z roku 1044 za vlády dynastie Song (960-1279).Střelný prach popsaný byl použit na zápalné bomby házené z katapultů,svržené z hradeb, nebo spouštěné ze zdí pomocí železných řetězů.Zápalné bomby na námořních lodích zajistily vítězství nad silami Jin Song vbitvě u Caishi v 1161, zatímco mongolská Yuan dynastie (1271-1368)použila střelného prachu bomby v průběhu jejich neúspěšných invazi doJaponska v roce 1274 a 1281. Během 13. a 14. století, se vyrábí střelnýúčinnější, jak je patrné ze spisů dynastie Ming (1368 -1644), vojenskýchrukopisů Huolongjing sepsaných Jiao Yu (od 14. do počátku 15. století) aLiu Ji (1311-1375).
uhlík
Historie textilních
vláken
Len
7 000 BC
Jižní
Amerika
7 000 BC
Irán
3 500 BC
Egypt
3 000 BC
Evropa
6 200 BC
Sýrie
7 000 BC
Turecko
5 500 BC
Pelloponnes
4 800 BC
Bulharsko
Lněné tkaniny – Taciunum Sanitatis – 14.
století
Bavlna
Egypt 12 000 BC, Mexiko 7 000 BC, Indie 4 000
BC
Sklizeň konopí pro vláknařské účely
Použití v Číně před 10 000 lety, lana 3000 let
Sklizeň konopí pro vláknařské účely
Oblasti vhodné pro pěstování konopí
Oblasti pěstování ramie
Nálezy z Egypta 5000 – 3000 BC
Ovčí vlna
Ovčí vlna
Používá se minimálně 11 000 let
Hedvábí
3 500 BC Čína, Egypt 1 070 BC, Japonsko 0
BC,
Evropa – Alexandr Veliký – 330 BC
Hedvábí
Hedvábí z Mawangdui (archeologický
nález)
Hedvábí z Mawangdui (206 – 9 BC)
Zpracování kůţí v Egyptě – 3500 BC
Historické rytiny zachycující zpracování
kůţí
Zpracování kůţí v Maroku
Bubnové činění kůţí – museum Igualada –
Španělsko
Činění kůţí – Fez – Maroko
Činění kůţí – Marakeš – Maroko
Kádě na činění kůţí v Pompejích
Zpracované kůţe
Výrobky z kůže bývaly na Velké Moravě velice rozšířeny, což se
ale neodráží v archeologických pramenech. Organické
materiály mají mizivou šanci na dochování a kožené výrobky
patří mezi ty, které se nedochovaly téměř vůbec.
Velkomoravské fragmenty kůže známe jen z korozních vrstev
kovů, kde byly konzervovány.
Činění kůží poměrně primitivními způsoby bylo známo už v
hlubokém pravěku. Tyto postupy se postupem času
zdokonalovaly. Odpradávna byly vyráběny kožešiny (s
chlupem) a usně (zbavené srsti). Specializované koželužské
cechy nacházíme u nás až ve 14. století, do té doby bývaly
výroba většinou spojena s dalším zpracováním kůží.
Historie zpracování kůţí v Českých
zemích
Nejprve bylo potřeba staženou kůži z rubové strany zbavit
zbytků vaziva, masa a tuku. Poté se kůže zbavovala srsti. Buď
oškrabáním nožem, nebo za pomoci vápna. Samotné činění
probíhalo v činících jamách. Tam byly kůže posypány solí a
naskládány na sebe. Proložily se kůrou obsahující velké
množství tříslovin (dubová aj. kůra). Jáma se zaplavila vodou a
zakryla, postupem času se z kůry vylouhovaly třísloviny a
rozpustila sůl. Celé činění trvalo několik měsíců až tři roky.
Činění usně
Po vyjmutí z činící jámy byly usně natřeny živočišným tukem,
následně se ještě vlhké a vláčné zpracovávaly na hobze -
železném nástroji tvaru půlměsíce. Hobza bývala umístěna na
asi metr vysokém podstavci. Díky tomuto pracování kůže
neztvrdla a zůstala měkká a vláčná.
Konečnou úpravou některých usní bylo několikanásobné
natírání krví. Useň tak získala hnědou, mírně lesklou
povrchovou úpravu. Tento postup se udržel v některých malých
továrnách až do doby nedávné.
Činění usně
Jediným nálezem velkomoravské obuvi je fragment který se
dochoval v korozní vrstvě ostruhy v jednom z mikulčických
hrobů. Fragment ale není dostatečně veliký na jakoukoli
rekonstrukci původního vzhledu obuvi. Celou botu (ovšem z 10.
- 11. století) máme z Prostějova.
Z jiných slovanských lokalit však boty známe (Opole, Novgorod,
Stará Ladoga aj.). Velkomoravská obuv se od této snad nijak
zásadně nelišila.
Obuv
Římská vojenská koţená obuv
Součástí oblečení byly i opasky. Fragmenty kožených řemenů
se někdy dochovají v korozních vrstvách přezek a jiných
kovových předmětů.
Brašna, nebo váček bývala zavěšena na opasku a plnila funkci
kapes, které tehdejší oblečení postrádalo. Z pohřebiště ve
Starém Městě z polohy Na Valách máme dokonce dvě
kování k zapínání brašny (tašvice). Jejich původní podobu
můžeme ale jen odhadovat.
Opasky, brašny, váčky
Ve své době již poměrně specializovaným odvětvím zpracování
byla výroba sedel a koňských postrojů. Sedla máme přímo
doložena písemně, jejich přesnou podobu však neznáme. Roku
871 český oddíl doprovázející Svatoplukovu nevěstu při cestě
na Moravu byl přepaden Němci, kteří ukořistili 644 sedel a uzd.
Vyobrazení koňských postrojů a sedel známe z franských
iluminací.
Sedla, koňské postroje
Součástí kožedělné produkce byly jistě i jednoduché
zbroje. Kožená zbroj mohla být vytvrzena vařením a
voskováním,
čímž získala značnou odolnost.
Zbroje
Výroba pergamenu úzce souvisí s církevním prostředím
a jeho produkce se váže většinou na klášterní dílny.
Pergamen
Nářadí na zpracování vyčiněných kůţí
Unikátním nálezem Velkomoravské kožešiny pochází ze
staroměstského hrobu č. 226/51 z pohřebiště Na Valách.
Nejspíš se jedná o kožešinu bobra, či vydry.
Kožešiny bývaly používány k výrobě kabátů, zateplení
oděvu a v případě nobility jeho zdobení.
Kapitulárie Karla Velikého stanovují, že "jen šlechta smí
oblékat šat na němž je použito kožešiny rysa, popelky,
sobola kuny a hranostaje, příslušníci nižších
společenských vrstev smějí použít jen kožešiny
medvěda, ovce a tchoře".
Můžeme si tak udělat obrázek jaké kožešiny se
používaly v sousední franské říši.
V našich zemích to bylo zřejmě obdobné.
Koţešiny
Koţešiny – Severní Evropa
top related