interpretace práva
Post on 21-Jan-2016
56 Views
Preview:
DESCRIPTION
TRANSCRIPT
Interpretace práva
Interpretace práva a její význam
Interpretace (výklad) právních norem je poznávací (intelektuální) proces, který je zaměřen na zjištění obsahu, smyslu a významu právních norem
Výklad práva je nezbytným prvkem jakékoliv právní činnosti – objektem jsou nejen normy, ale též další právní akty, právní jednání a podobně.
V současnosti převládá názor, že interpretace je zároveň ve větší či menší míře procesem dotváření práva
Proti správné interpretaci stojí vadná interpretace, spočívající v dezinterpretaci (tj. v omylu při interpretaci) či falsifikaci, tj. v úmyslně nesprávné interpretaci
Výkladový cíl
To, co má být pomocí výkladu zjištěno Subjektivní výkladový cíl – zjišťujeme
subjektivní vůli normotvůrce Objektivní výkladový cíl – význam, který s
normou spojují adresáti práva
Subjektivní výkladový cíl
Historický subjektivní výkladový cíl – jde o zjištění významu, který s interpretovaným textem spojoval jeho autor – princip demokracie a dělby moci (tvorba práva náleží primárně parlamentu) – je legitimní
Recentní subjektivní výkladový cíl – zjištění významu, který by historický zákonodárce dnes (v době aplikace) svému zákonu přisuzoval – není legitimní
Objektivní výkladový cíl
Recentní objektivní výkladový cíl – zkoumá se, jaký objektivní význam má text normy pro jejího adresáta, je založen na principu právní jistoty – práva a povinnosti jsou odvozeny z aktuálního znění právního řádu
Historický objektivní výkladový cíl – zkoumá se objektivní význam textu normy v době její publikace (historický kontext), není legitimní – současnost se nemůže dovolávat legitimního očekávání minulých generací
Předpoklad racionálního zákonodárce
Zákony se nedělají svévolně, ale sledují se jimi rozumné a rekonstruovatelné účely, které mají být aplikovány v souladu s ideou práva
Právní úprava musí být racionální a v souladu s existujícími hodnotovými východisky
Klasifikace výkladu práva podle metody – jazykový výklad
Jazykový projev je komunikačním prostředkem, kterým zákonodárce hovoří k adresátům
Důležitou roli hraje slovní zásoba (slova a sousloví) – význam slov objasňují výkladové slovníky
Druhou oblast jazykovědy představují pravidla mluvnice – pravidla spojení slov do vět
Nepodstatná jsou pravidla, která nemají vliv na význam textu (např. správná výslovnost)
Neurčitost obecného jazyka
V podmínkách právního státu nelze vytvořit právo, které by nepřipouštělo vícerý výklad
Požadavek srozumitelnosti práva – nutnost užít obecný jazyk, který je často pro právní účely značně neurčitý
Deskriptivní pojmy – vztahují se ke skutečnosti (stavba, předání)
Normativní pojmy – vztahují se k hodnotám a právním konstrukcím (právní úkon, právní jistota, dobré mravy)
Obecný a právní jazyk
Slovům, výrazům a termínům použitým v textu zákona je třeba rozumět v tom smyslu, který mají v obecném základu spisovného jazyka, jestliže nejsou důležité důvody pro to, aby jako základ interpretace byl přijat odlišný význam
Jestliže jsou v zákoně použity technické, biologické či jiné speciální výrazy, které mají odborný ustálený význam (a nejsou legálně definovány odlišně), je třeba vycházet ze smyslu, který mají v odpovídajících speciálních oblastech poznání
Legální definice – právní vymezení významu slova Relativita právních pojmů – stejné pojmy mají různý význam
(stavba, promlčení)
Význam jazykového výkladu
Vymezení hranic pro další postup při interpretaci Model tří oblastí významu pojmu
Jádro pojmu – jevy, které by pod pojem každý zařadil (strom – dub)
Neurčitá část pojmu – jevy, které by někdo pod pojem podřadil, jiný ale nikoli (strom – bonsai)
Oblast mimo rozsah pojmu – jevy, které by nikdo pod pojem nepodřadil (strom – tráva)
Výkladové problémy jsou spojeny s neurčitou částí pojmu
Neurčitá část pojmu
Numerické pojmy – „ Poslanecká sněmovna má 200 poslanců.“ - absentuje neurčitá část pojmu
Neurčité právní pojmy – „ nápadně nevýhodné podmínky, důvody zvláštního zřetele hodné“ - hypertrofovaná neurčitá část pojmu
Pl. ÚS 33/97
„Dalším neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu.“
„Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.).“
„Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“
Logický výklad
Zjištění obsahu právní normy pomocí pravidel formální logiky Argument a contrario - argument z opaku Argument per eliminationem - používá se v případě taxativních
výčtů Argument per analogiam - daný případ má být rozhodnut stejně
nebo podobně jako případ v zákoně ustanovený Argument a minori ad maius - úsudek od menšího k většímu Argument a maiore ad minus - úsudek od většího k menšímu Argument reductione ad absurdum - dovedení věci do
nesmyslných závěrů – určitá možnost výkladu je v rozporu s ideou práva nebo základními principy právního řádu – absurdní výsledek je zamítnut
Historický výklad
Spočívá v objasnění smyslu normativního aktu na základě toho, jaký význam spojoval s interpretovaným textem jeho tvůrce (zákonodárce)
Vůle zákonodárce se dá nalézt v důvodových zprávách, autorských komentářích, mediálních sděleních
Systematický výklad
Zjišťuje obsah a význam právní normy na základě systematiky právního předpisu a právního řádu
Systém právního řádu – soukromé a veřejné právo, lex generalis a specialis
Systém právních předpisů – členění na obecnou a zvláštní část, členění na části, hlavy, oddíly
Komparativní (srovnávací) výklad
Představuje užití cizího práva pro účely výkladu domácího práva – inspirace výsledky cizí právní vědy
Lze užít jen takové cizí právo, které má podobné znění a hodnoty jako české právo (např. české a slovenské právo, právní řády v rámci kontinentální právní kultury)
Velkou roli zde hraje globalizace (lidská práva, mezinárodní právo)
Teleologický výklad
Zohledňuje se hledisko účelu (telos) a smyslu vykládaného ustanovení
„Odpadne-li důvod vydání zákona, odpadne i sám zákon“
Je-li znám účel právní úpravy, je třeba zvolit takovou interpretaci, která vede k naplnění tohoto účelu
Výklad podle nadřazeného práva
Výklad v souladu s ústavními zákony a zákony – připouští-li jazykový význam více verzí výkladu, použije se ten, který je v souladu s předpisem vyšší právní síly
Výklad v souladu s evropským právem Výklad v souladu s mezinárodním právem
Klasifikace výkladu práva podle subjektů I. – obecně závazný
výklad Ústavního soudu – obecně závazný pokud ÚS jedná jako negativní zákonodárce
výklad autentický – výklad právní normy tím, kdo právní normu přijal
výklad legální – podává orgán, který byl právní normou výslovně zmocněn k podávání obecně závazného výkladu
Klasifikace výkladu práva podle subjektů II. - není obecně závazný
výklad soudní – výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci + výklad vyšších soudů
výklad orgánu aplikujícího právo – je právně závazný jako součást individuálního aktu aplikace práva
výklad oficiální (interní) – podává státní orgán pro podřízené orgány, podřízené pracovníky
výklad vědecký – je podáván právní vědou v odborné a vědecké literatuře (učebnicích, komentářích, monografiích, odborných článcích v časopisech)
Klasifikace výkladu práva podle rozsahu
výklad doslovný (adekvátní) - rozsah normy se určuje v té podobě, jak je vyjádřen slovně v textu právní normy
výklad zužující (restriktivní) - stanoví smysl právní normy úžeji, než jak by vyplývalo z izolovaně zkoumaného textu
výklad rozšiřující (extenzivní) - stanoví obsah právní normy šířeji, než vyplývá z doslovného znění příslušného normativního textu
top related