13. funkční období

Těsnopisecká zprávaSenátu Parlamentu České republiky

10. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKYSENÁT

13. funkční období

Těsnopisecká zpráva10. schůze

Pořad 10. schůze

1. Senátní tisk č. 86 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2021 Sb., o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě

2. Senátní tisk č. 77 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

3. Senátní tisk č. 83 – Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

4. Senátní tisk č. 89 – Kandidáti pro volbu místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu

5. Senátní tisk č. 79 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů

6. Senátní tisk č. 74 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury

7. Senátní tisk č. 75 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

8. Senátní tisk č. 76 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

9. Senátní tisk č. 84 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 438/2020 Sb., o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

10. Senátní tisk č. 341 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů přijaté v Gándhínagaru dne 22. února 2020

11. Senátní tisk č. 40 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy VII Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol), přijatá v Ženevě dne 13. prosince 2019

12. Senátní tisk č. 41 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh II, VIII a IX Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019

13. Evropský senátní tisk č. K 084/12 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek K životnímu prostředí bez toxických látek

14. Evropský senátní tisk č. K 026/13 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu - nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu

15. Evropský senátní tisk č. K 022/13 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropský plán boje proti rakovině

16. Evropský senátní tisk č. K 024/13 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě Inkubátor HERA: naše společná reakce na hrozbu variant COVID-19

17. Evropský senátní tisk č. N 033/13 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání

1

interoperabilních certifikátů o očkování, testování a uzdravení za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (digitální zelený certifikát)Evropský senátní tisk č. N 034/13 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o digitálním zeleném certifikátu

18. Senátní tisk č. 87 – Prohlášení členů Evropské rady19. Návrh usnesení Senátu k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do

Mezinárodní zdravotnické organizace20. Senátní tisk č. 73 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v

souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci21. Senátní tisk č. 82 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995

Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

22. Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky

23. Evropský senátní tisk č. K 037/13 – Společná zpráva Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020

24. Návrh usnesení Senátu k informaci Ministerstva průmyslu a obchodu o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu konané dne 17. března 2021 k přípravě Národního plánu obnovy

25. Senátní tisk č. 81 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, a další související zákony

2

13. funkční obdobíObsah 10. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

1. den schůze – 28. dubna 2021.....................................................1Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil. ..................................... 1

1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2021 Sb., o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě (senátní tisk č. 86).....................................................

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová......................................3Senátorka Jitka Chalánková.............................................................................4Senátor Michael Canov....................................................................................4Senátor Zdeněk Nytra.....................................................................................5Senátorka Jitka Chalánková.............................................................................5Senátorka Miluše Horská.................................................................................6Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová......................................6Senátorka Jitka Chalánková.............................................................................7

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77).........................................................................................

Senátor Jaroslav Větrovský..............................................................................8Ministryně financí ČR Alena Schillerová...........................................................8Ministryně financí ČR Alena Schillerová...........................................................9Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................11Senátor Tomáš Goláň....................................................................................13Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. ........................ 13 Jiří Rusnok......................................................................................................13Senátor Lukáš Wagenknecht.........................................................................15Jiří Rusnok......................................................................................................17Senátor Ladislav Kos.....................................................................................20Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................21Senátor Lukáš Wagenknecht.........................................................................22Senátor Jiří Čunek..........................................................................................23Jiří Rusnok......................................................................................................24Senátor Jaroslav Větrovský............................................................................25Senátor Pavel Fischer....................................................................................25Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. ................. 27 Ministryně financí ČR Alena Schillerová.........................................................27Senátor Lukáš Wagenknecht.........................................................................29Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................30Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................31Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................31Senátor Tomáš Goláň....................................................................................32Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................32Senátor Vladislav Vilímec..............................................................................32

I

3. Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (senátní tisk č. 83)...................................................................

Senátor Jan Tecl............................................................................................33Václav Pelikán...............................................................................................34Vojtěch Šustek...............................................................................................35Senátor Jan Tecl............................................................................................36

4. Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu - 1. kolo 3. volby  (senátní tisk č. 89)..........

Senátor Jan Tecl............................................................................................36Senátor Jan Tecl............................................................................................37Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. ........................ 38 Senátor Jan Tecl............................................................................................38Vojtěch Šustek...............................................................................................38Senátor Jan Tecl............................................................................................38Senátor Josef Bazala......................................................................................38

5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79).........

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová................................................39Senátor Jan Holásek......................................................................................39Senátorka Jitka Chalánková...........................................................................40Senátorka Miluše Horská...............................................................................40

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury (senátní tisk č. 74).......

Poslanec Ondřej Polanský..............................................................................42Senátorka Hana Žáková................................................................................42

7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 75).....................................

Poslankyně Zuzana Ožanová.........................................................................43Senátor Jaromír Strnad..................................................................................44Senátor Martin Červíček................................................................................45

8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 76).....................................................

Poslanec Vít Kaňkovský.................................................................................46Senátor Miroslav Adámek..............................................................................48Senátorka Anna Hubáčková..........................................................................48Senátor Lumír Kantor....................................................................................49Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník. ............................. 50

II

Senátorka Alena Dernerová...........................................................................50Senátorka Miluše Horská...............................................................................50Senátor Pavel Fischer....................................................................................52Senátor Miroslav Adámek..............................................................................52Poslanec Vít Kaňkovský.................................................................................53Senátor Miroslav Adámek..............................................................................54Senátor Lumír Kantor....................................................................................54Poslanec Vít Kaňkovský.................................................................................55Senátor Miroslav Adámek..............................................................................55Senátor Miroslav Adámek..............................................................................56

9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 438/2020 Sb., o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 84).....................................................

Poslankyně Lucie Šafránková........................................................................56Poslankyně Lucie Šafránková........................................................................56Poslankyně Lucie Šafránková........................................................................57Senátorka Adéla Šípová.................................................................................57Senátorka Anna Hubáčková..........................................................................57Poslankyně Lucie Šafránková........................................................................58Senátor Zdeněk Nytra...................................................................................58Senátorka Adéla Šípová.................................................................................59

10. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů přijaté v Gándhínagaru dne 22. února 2020 (senátní tisk č. 341).....................................................................................

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................59Senátorka Renata Chmelová.........................................................................60

11. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy VII Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol), přijatá v Ženevě dne 13. prosince 2019 (senátní tisk č. 40)..............................................

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................60Senátorka Renata Chmelová.........................................................................61

12. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh II, VIII a IX Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019 (senátní tisk č. 41)......................

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................62Senátor Zbyněk Linhart.................................................................................62Senátor Tomáš Jirsa.......................................................................................63Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová........................................................63Další část schůze řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil. .................................. 65

III

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................65Senátor Zbyněk Linhart.................................................................................65

13. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek K životnímu prostředí bez toxických látek (evropský senátní tisk č. K 084/12).......................................................................

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................66Senátor Petr Orel...........................................................................................67Senátor Ladislav Kos.....................................................................................68Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová........................................................69Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................70Senátor Petr Orel...........................................................................................72

14. Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a Výboru regionů Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu - nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (evropský senátní tisk č. K 026/13).............................................................................

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec...............................................72Senátor Petr Orel...........................................................................................74Senátorka Helena Pešatová...........................................................................75Senátor Petr Orel...........................................................................................75

15. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropský plán boje proti rakovině (evropský senátní tisk č. K 022/13).......

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. ........................ 76 Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger......................................................76Senátor Raduan Nwelati................................................................................77Senátor Jan Žaloudík.....................................................................................78Senátor Jan Žaloudík.....................................................................................78Senátorka Alena Dernerová...........................................................................80Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger......................................................81Senátor Raduan Nwelati................................................................................81

16. Sdělení Komise EP, Evropské radě a Radě Inkubátor HERA: naše společná reakce na hrozbu variant COVID-19 (evropský senátní tisk č. K 024/13)...........................................................

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger......................................................82Senátor Raduan Nwelati................................................................................83Senátor Karel Zitterbart.................................................................................84Senátor Karel Zitterbart.................................................................................84Senátorka Alena Dernerová...........................................................................85Senátor Jiří Čunek..........................................................................................85Senátor Raduan Nwelati................................................................................87Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. ................. 87 Předseda Senátu Miloš Vystrčil......................................................................87Senátor Jan Žaloudík.....................................................................................88Senátor Karel Zitterbart.................................................................................90Senátor Lukáš Wagenknecht.........................................................................90Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger......................................................93

IV

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger......................................................96Senátorka Šárka Jelínková.............................................................................97Senátorka Alena Dernerová...........................................................................98Senátorka Miroslava Němcová......................................................................98Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. ...................... 100 Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................100Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................102Senátor Miroslav Adámek............................................................................103Senátor Jaroslav Větrovský..........................................................................104Senátor Herbert Pavera...............................................................................104Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................105Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger....................................................106Senátor Tomáš Třetina................................................................................107Senátor Raduan Nwelati..............................................................................107Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger....................................................108Senátor Tomáš Jirsa.....................................................................................108Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................109Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................110Senátor Martin Červíček..............................................................................110Senátor Raduan Nwelati..............................................................................112Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník. ........................... 113 Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................113Senátor Raduan Nwelati..............................................................................114Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................115Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................115

17. Digitální zelený certifikát  (evropský senátní tisk č. N 033/13, č. N 034/13)............................................................................

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger....................................................116Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger....................................................116Senátor David Smoljak................................................................................117Senátor Ladislav Václavec...........................................................................118

18. Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo dne 25. března 2021 (senátní tisk č. 87)...........

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger....................................................118Senátor Mikuláš Bek....................................................................................121

19. Návrh usnesení Senátu k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do Mezinárodní zdravotnické organizace.........................

Senátor Pavel Fischer..................................................................................122Senátor Jiří Drahoš.......................................................................................122Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................123Senátor Pavel Fischer..................................................................................123Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................1251. místopředseda Senátu Jiří Růžička..........................................................126Senátor Jiří Čunek........................................................................................126Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................127Senátor Ladislav Václavec...........................................................................128Senátor Marek Hilšer...................................................................................128Senátor Pavel Fischer..................................................................................129Senátor Ladislav Václavec...........................................................................129

V

2. den schůze – 29. dubna 2021..................................................131Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil. ................................. 131

20. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci (senátní tisk č. 73)...............................................................................

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček...........................131Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................132Senátor Michael Canov................................................................................133Senátor Jiří Čunek........................................................................................134Senátor Tomáš Goláň..................................................................................134Senátor Jaroslav Větrovský..........................................................................136Senátorka Adéla Šípová...............................................................................136Senátorka Adéla Šípová...............................................................................139Senátorka Adéla Šípová...............................................................................139Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................139Senátor Václav Láska..................................................................................142Senátor Petr Vícha.......................................................................................143Senátor Petr Vícha.......................................................................................143Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................144Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. ...................... 145 Senátorka Renata Chmelová.......................................................................145Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................147Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................148Senátor Zdeněk Hraba................................................................................150Senátor Zdeněk Hraba................................................................................150Senátor Václav Láska..................................................................................151Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................151Senátor Tomáš Goláň..................................................................................151Senátorka Adéla Šípová...............................................................................152Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................152Senátor Rostislav Koštial.............................................................................152Senátorka Renata Chmelová.......................................................................153Senátor Jan Holásek....................................................................................153Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................154Senátor Tomáš Goláň..................................................................................155Senátor Hynek Hanza..................................................................................156Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................156Senátor Tomáš Goláň..................................................................................157Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. ............... 158 Senátor Zdeněk Hraba................................................................................159Senátor Zdeněk Hraba................................................................................159Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................159Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................160Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................160Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................161Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................161Senátor Michael Canov................................................................................161

21. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a

VI

doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82)....................................................

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček...........................162Poslanec Marek Benda................................................................................162Senátor Ondřej Feber..................................................................................164Senátor Zdeněk Hraba................................................................................165

22. Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky......................................................

Senátor Tomáš Czernin...............................................................................166Senátor Marek Hilšer...................................................................................169Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. ...................... 172 Senátor Michael Canov................................................................................172Senátor Tomáš Goláň..................................................................................175Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................177Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................179Senátor Přemysl Rabas................................................................................181Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník. ........................... 182 Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer..........................................................182Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................183Senátor Jiří Drahoš.......................................................................................185Senátor Jiří Čunek........................................................................................186Senátor Jiří Čunek........................................................................................1891. místopředseda Senátu Jiří Růžička..........................................................1901. místopředseda Senátu Jiří Růžička..........................................................191Senátor Mikuláš Bek....................................................................................191Další část schůze řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil. ................................ 192 Senátor Karel Zitterbart...............................................................................192Senátor Tomáš Czernin...............................................................................193Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................194Senátorka Miroslava Němcová....................................................................196Senátor Miroslav Adámek............................................................................199Senátor Raduan Nwelati..............................................................................200Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová......................................................202Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová......................................................202Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. ...................... 203 Senátor Petr Holeček...................................................................................203Senátor Josef Klement.................................................................................204Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................205Senátor Josef Bazala....................................................................................206Senátor Marek Hilšer...................................................................................206Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................207Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................208Senátor Tomáš Czernin...............................................................................210Senátor Petr Vícha.......................................................................................211Senátor Michael Canov................................................................................211Senátor Marek Hilšer...................................................................................211Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer..........................................................212Předseda Senátu Miloš Vystrčil....................................................................213Senátor Jiří Čunek........................................................................................2141. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček...........................214Poslanec Marek Benda................................................................................215

VII

Senátor Ondřej Feber..................................................................................215Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. ............... 216 Senátor Tomáš Czernin...............................................................................216Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................216Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................216Místopředseda Senátu Jan Horník................................................................216Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................217Senátorka Šárka Jelínková...........................................................................217

23. Společná zpráva Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020 (evropský senátní tisk č. K 037/13)..................................

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček...........................218Senátor Pavel Fischer..................................................................................219

24. Návrh usnesení Senátu k informaci Ministerstva průmyslu a obchodu o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu konané dne 17. března 2021 k přípravě Národního plánu obnovy.........................................................................

Senátor Mikuláš Bek....................................................................................222Senátorka Alena Dernerová.........................................................................223Senátor Zbyněk Linhart...............................................................................224Senátor David Smoljak................................................................................226Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................226Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník. ........................... 226 Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová......................................................226Senátor Mikuláš Bek....................................................................................227Senátor David Smoljak................................................................................228

25. Návrh senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, a další související zákony (senátní tisk č. 81)...............

Senátor Lukáš Wagenknecht.......................................................................228Senátor Roman Kraus..................................................................................229Senátor Zdeněk Nytra.................................................................................229

VIII

Těsnopisecká zprávaz 10. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

1. den schůze – 28. dubna 2021

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové, já si vás dovoluji přivítat na 10. schůzi Senátu, neboť je 10 hodin. Tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odstavce 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 9. dubna 2021. Z dnešní schůze se omluvil zatím pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Zatím vidím, že aktuálně je zaregistrováno 46 senátorek a senátorů. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Nyní podle § 56 odstavce 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby těmito ověřovateli 10. schůze byli senátoři Zdeněk Hraba a Jaromír Strnad. Zdeněk Hraba není zatím přítomen? (Z pléna: Je v Poslanecké sněmovně.) Je v Poslanecké sněmovně. Jaromír Strnad je přítomen. To znamená, další na řadě, zeptám se organizačního odboru, je kdo? Z hlediska ověřovatelů. Chvilku počkáme, než se dozvíme další jméno. Mezitím vás prosím, abyste se postupně registrovali. Již je mi nahlašováno, že Jaromír Strnad a Jaroslav Chalupský. Takže je připraven a přítomen. Má někdo nějaké připomínky k tomuto návrhu? Není tomu tak. Takže já nejdříve spustím znělku a potom budeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli Jaroslav Chalupský a Jaromír Strnad. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 1 pro 71, ověřovatelé byli schváleni. Mám přihlášenou Jitku Chalánkovou? Není tomu tak, už se odhlašuje. My

můžeme pokračovat dál. Přistoupíme nyní ke schválení pořadu 10. schůze Senátu. Návrh pořadu 10.

schůze vám byl rozdán na lavice. Je upravený, tak, jak bylo navrženo a předjednáno organizačním výborem, reaguje tedy na aktuální situaci. Ty první body hned reagují na dopis, který přišel od prvního místopředsedy vlády Jana Hamáčka, který informoval, že je připraven a schopen přijít obhajovat zákony, kde zastupuje navrhovatele, v 9:00 hodin zítra. To se také odráží v tom návrhu pořadu dnešní schůze, který máte na lavicích. To znamená, senátní tisk č. 78, což je v tom pořadu, který máte na lavici, bod 14, je navrhováno vyřadit, protože jsme ho již probrali. Dále senátní tisky č. N 019/13, což je bod č. 3, K 029/13, což je bod č. 4, N 028/13, což je bod č. 5, N 023/13, což je bod č. 25, a K  027/13, což

1

je bod č. 26. Tyto tisky rovněž doporučuje organizační výbor vyřadit na základě rozhodnutí výboru pro záležitosti Evropské unie, respektive na základě žádosti ministra průmyslu a obchodu. Dále jsou tam senátní iniciativy v tiscích č. 59, což je senátní novela volebního zákona, což je bod č. 27, je to jiný, prosím, volební zákon než ten, který máme projednávat, a senátní tisk č. 199/12, což je senátní novela trestního zákoníku, je to bod č. 33. Rovněž se navrhují vyřadit na základě žádosti předkladatelů. Dále navrhuje organizační výbor doplnit na pořad 10. schůze jako první bod jednání senátní tisk č. 86, což je novela zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě. Tento bod byl projednáván v legislativní nouzi v Poslanecké sněmovně. My o zkráceném jednání tady budeme rozhodovat vzápětí. V souladu s jednacím řádem tedy je zařazen jako bod č. 1. Jako bod č. 13 jednání senátní tisk č. 84, novela zákona o ošetřovném. Jako bod č. 28 je navržen na zařazení bod jednání Návrh usnesení Senátu k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do Mezinárodní zdravotnické organizace. Tento bod se navrhuje projednat jako poslední bod dnešního jednání, to znamená středečního. Jako bod č. 24 zařadit bod jednání senátní tisk č. K 037/13. Tento bod navrhuji projednat ve čtvrtek jako čtvrtý bod jednání. Jako 29. bod jednání, nebo bod 29 jednání, on nebude 29., protože některé vyřazujeme, Návrh usnesení Senátu k informaci MPO o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu, konané dne 17. března 2021, k přípravě Národního plánu obnovy. Jako 9. bod jednání zařadit Návrh usnesení Senátu k návrhu o korespondenčním hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a pro volby prezidenta republiky. Tento bod se navrhuje jako bod č. 3 čtvrtečního jednání. K tomu ještě potom něco málo dalšího řeknu. Zároveň navrhuji pevné zařazení tisku č. 73, novela zákona v souvislosti s elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Je to v tom návrhu, který máte, bod č. 7. A navrhuji zařazení volebního zákona, což je tisk č. 82, bod č. 8, tedy jsou to body předkládané Janem Hamáčkem, ministrem vnitra, na čtvrtek jako první dva body jednání. Tím jsem vyčerpal ten návrh a popis toho návrhu, který máte všichni na lavici, s tím, že ještě avizuji, že tady mám další návrh, o kterém bychom případně hlasovali, pokud bychom takto navržený program schválili. To je tedy návrh na to, aby současné body 8 a 9, pokud to schválíme, tak by to byly body 2 a 3 čtvrtečního jednání, byly projednány tak, že by měly sloučeny rozpravu. To je možné podle § 57 jednacího řádu. To znamená, to by bylo další hlasování, pokud ten pořad toho jednání schválíme, abychom to měli dopředu schváleno a mohli se na to předkladatelé i takto připravit. Nyní se ptám, zda má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, takže ještě radši spustím jednou znělku.

V sále je aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů a budeme hlasovat o návrhu pořadu jednání, tak jak vám byl předložen a přednesen. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 2 pro 74, návrh v té doplněné podobě, jak byl přednesen, pořadu 10. schůze jednání byl schválen. Ještě budeme hlasovat v dalším hlasování, procedurálním, a to je, abychom v souladu s § 57 odstavcem 5 jednacího řádu sloučili rozpravu k tisku č. 82, což je volební zákon, návrh zákona, kterým se mění zákon o volbách, a tisku, který nemá číslo, ale je to bod 9, je to Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny. Sloučení rozpravy samozřejmě neznamená sloučené hlasování, ale nadále oddělené hlasování o obou bodech. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru k tomuto sloučení teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 3 pro 67, návrh byl schválen. Tím končím úvodní část schvalování. Nyní můžeme pokračovat dál. Předseda vlády svým dopisem ze dne

2

20. dubna 2021 požádal jménem vlády Senát, aby projednal senátní tisk č. 86 ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu. Poslanecká sněmovna projednala tento návrh zákona 21. dubna ve zkráceném jednání podle § 99 odstavce 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle § 118 odstavce 1 nejprve rozhodneme, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme návrh zákona ve zkráceném jednání. To znamená, že bychom o tom měli hlasovat. To znamená, připomínky žádné nejsou, všichni jsme svolaní, zahajuji hlasování teď, zda souhlasíte se zkráceným jednáním podle jednacího řádu Senátu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku, kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 4 pro 75, návrh byl schválen. Tím pádem můžeme přistoupit k projednávání prvního zákona. Je to

1.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2021 Sb., o mimořádném

příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě (senátní tisk č. 86)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 86. Návrh nám uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou vítám v českém Senátu. Prosím, paní ministryně, abyste nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová: Děkuji, pane předsedo. Dobrý den, hezké dopoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jedná se o návrh takzvané izolačky, který velmi dobře znáte. Projednáváme ho již potřetí v této ctěné parlamentní komoře. Ráda bych zodpověděla otázku, proč chceme prodloužit izolačku, když epidemie slábne. Ta odpověď je, právě proto. Pokud bude epidemie slábnout, náklady na izolačku budou minimální. V případě rizika nárůstu bude izolačka funkční prevencí šíření nemoci covid-19. Dovolte, abych vám řekla několik základních argumentů, které nejsou argumenty MPSV, ale odborné skupiny MeSES, právě k izolačce.

Izolačka je relativně levným nástrojem kontroly pandemie při stále nízké úspěšnosti trasování. Důležitost dodržování izolace poroste právě v době, kdy budeme přecházet nebo kdy přecházíme od plošných opatření proti epidemii k těm cíleným. Izolačka je příkladem efektivní implementace opatření. Zaměstnanci nemusí podávat žádost o podporu, pouze informují zaměstnavatele o nahlášené karanténě, izolaci. To se koneckonců děje také prostřednictvím elektronické neschopenky. Zaměstnavatel neprochází administrativně složitým procesem, příspěvek si jednoduše odečte z odvodů. Z nízkého počtu nahlašovaných kontaktů nelze usuzovat, že by izolačka nepomohla. Naopak nízký počet nahlašovaných kontaktů je dán jinými dlouhodobými důvody.

Teď k nějaké statistice. V březnu tohoto roku bylo v covid karanténě celkově 184 000 lidí. Bez izolačky by se dle údajů za leden a únor dalo čekat zhruba 167 000. To znamená, že účinnost izolačky za měsíc březen, vyhodnocení za měsíc duben ještě neznáme, je minimálně 10 procent. Jak jsme na toto číslo přišli? Když srovnáme počty nakažených a počty izolací, karantén, v měsíci lednu a únoru to dává náhradový poměr 56 %. Když se podíváme na březen, kdy izolačka už fungovala, podíváme se na počty nakažených a podíváme se na počty izolovaných, je to náhradový poměr 62 %. Podle předběžných údajů, které jsou z 3. týdne v dubnu, dokonce za měsíc duben izolačka, tam ten náhradový poměr stoupl a zvýšil se na 63 %.

Co se týká nákladů na izolačku, my máme ty statistiky k 23. dubnu, kdy bylo zatím podáno zhruba 90 % přehledů od zaměstnavatelů za březen. Ten stav je následující. Náklady byly za březen 644 milionů korun. Průměrný příspěvek na

3

zaměstnavatele u izolačky byl 3 306 korun. To znamená, že je to skutečně, když se podíváme na to, že se hovoří o tom, že jeden den lockdownu v pandemii nás stojí něco mezi 2 až 4 miliardami, tak je to skutečně poměrně levný nástroj, který každým dnem exponenciálně snižuje roznos nákazy.

Očekávané náklady na prodloužení izolačky na příští dva měsíce, to znamená na květen a červen, odhadujeme na celkově 300 milionů korun. To znamená 200 milionů korun v květnu a 100 milionů korun v červnu. Je to logické, čím více bude pandemie klesat, nákazy budou klesat, tím méně bude izolačka využívána, tím pádem bude levnější. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás tímto o podporu tohoto návrhu zákona. Velmi děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 86/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková, kterou aktuálně zastupuje Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 86/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Chalánková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, navazuji na slova paní ministryně, která nás provedla tímto senátním tiskem 86, který projednáváme v legislativní nouzi. Senátní výbor pro sociální politiku se tímto tiskem zabýval včera. Přijal na svém jednání 20. usnesení z 11. schůze konané dne 27. 4. Po odůvodnění zástupce předkladatele, magistry Dany Roučkové, náměstkyně pro řízení sekce legislativy MPSV, zpravodajské zprávě senátorky Jitky Chalánkové a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorku Jitku Chalánkovou, tedy mě,

III. pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. A já se ptám, vidím, že ano, zda si přeje vystoupit Michael Canov jako zastupující zpravodaj ústavně-právního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, ústavně-právní výbor se taktéž postavil k této materii kladně. Na svém včerejším jednání se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

4

Senátor Zdeněk Nytra: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, my nemáme s tím návrhem problém, protože vnímáme aktuální situaci. Jen mně nějak nesedí dvě věci. Zaprvé, paní ministryně tady říkala, dokladovala to čísly, že izolačka zafungovala. Já si docela dobře vzpomínám na nedávnou tiskovou konferenci, kde, tuším, nejenom ministr zdravotnictví, ale i hlavní hygienička říkala, že izolačka nefunguje. Takže možná by bylo dobré si ujasnit, jestli tedy ano nebo ne. Pak mně nějak nesedí ta čísla, protože rozdíl mezi 62 a 56 % určitě není 10 %, ale to už beru jako detail. Jak říkám, my jsme se určitě dohodli, že podpoříme ten zákon jako celek. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane senátore. A protože se do obecné rozpravy hlásí paní zpravodajka, prosím, paní zpravodajko. Jinak já asi poprosím možná zvukaře, jestli by trochu nezvýšili úroveň hlasitosti pro řečníka u řečniště, neboť se mi zdá, že není dostatečně slyšet a musí příliš namáhat své hlasivky.

Senátorka Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Já nebudu nijak namítat to usnesení našeho garančního výboru. Jsem pro, aby se skutečně schválila tato takzvaná izolačka, už jsem si také na ten termín zvykla podle paní ministryně, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nicméně chci navázat na slova svého předřečníka, protože kromě údajů, a to se včera i probíralo na tom výboru sociálním, kromě údajů z České správy sociálního zabezpečení, které jsou jediné údaje, které může MPSV porovnávat, by určitě bylo dobré, kdyby se vyhodnocení efektivity této takzvané izolačky, kdybychom měli také informace z ministerstva zdravotnictví, což je tedy ten dům vedle. Možná by to nebyl takový problém, abychom skutečně viděli tento relativně pozitivní nástroj v té změti opatření ministerstva zdravotnictví. Přece jenom patří tento nástroj z dílny MPSV zjevně k těm přínosnějším a lepším. Tak by bylo možná dobré, vzhledem k pandemii, vidět také dopady nebo tu úspěšnost, o paní hlavní hygieničce už jsme asi poměrně dlouho neslyšeli, nebo alespoň já jsem dlouho neslyšela, vyhodnocení tohoto.

A druhá věc jsou dopady do státního rozpočtu. Pokud vidíme, že nám klesají, což je dobře, protože to spíše ukazuje na odeznívání této vlny epidemie, což, nedej bože, by se mohlo třeba i změnit v nějakou novou vlnu, což bych nechtěla přivolat, na druhou stranu jsou to pořád peníze, které... Stát žádné peníze nemá. Stát žádné peníze k dispozici nemá a pouze přerozděluje ty peníze, které získá od daňových poplatníků, a to skutečně pouze ze spotřeby, je velmi diskutabilní. Jediné peníze a zdroje, které stát má, jsou peníze, které jsou z výroby, z přidané hodnoty. Je potřeba si uvědomit, že tyto dluhové a dlužné peníze se jednou v budoucnu budou muset zaplatit. Stejně tak to platí na zvyšující se náklady na obsluhu státního dluhu, který možná jednotliví občané nesledují, protože je zajímá to, co mají oni v peněžence, nicméně ta obsluha státního dluhu stoupá na desítky miliard korun oproti předcházejícímu období. Takže spíše varuji před tím přerozdělováním. Chválím to, že v tomto případě se upravuje tento návrh vždy třeba po vyhodnocení měsíce nebo v tomto případě dvou, což si myslím, že je spíše ku prospěchu věci, že se tyto věci vyhodnocují. Podle toho vyhodnocení se přistupuje zase třeba na další dva měsíce k opatření. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji. Další se přihlásila paní senátorka Horská. Jinak já za sebe říkám, že nepoučený posluchač si představuje potom, když mluvíme o izolačce, že jsme mezi hokejisty nebo elektrikáři. Prosím.

5

Senátorka Miluše Horská: Dobrý den, pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych asi spíš chtěla využít přítomnosti paní ministryně zde, protože izolačku asi vítáme v tuto chvíli a jsme rádi, že ty výsledky jsou vidět. Ale já bych asi zareagovala na to zvyšování ošetřovného, na to, jak se nám ten celý sociální systém hodně prodražuje. My dneska, když otevřeme média, slyšíme, že se budou otevírat firmy, prodejny atd., ale pořád mi tam nějak chybí to vážné zamyšlení nad otevíráním škol, díky němuž se ten sociální systém pak prodražuje. Rodiče musí tyto všechny dávky si nárokovat. Já si myslím, že ta naše mladá generace bude bita tímto uzavřením škol. Myslím si, že si to nijak necucám z malíčku, že ten fakt, že jsme v Evropské unii, jaksi máme prioritu v tom, jak dlouho jsme ty školy nechali uzavřené, apeluji na paní ministryni, aby byla tak laskava a v té vládě se za rodiny s dětmi bila, tak jak jí je vlastní. A aby to směřovalo i k tomu otevírání škol. Samozřejmě s těmi všemi opatřeními, která všichni vnímáme. Myslím si, že už je umíme, ale nebudeme čerpat sociální dávky, když budou školy otevřené. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji. Do obecné rozpravy je přihlášena ještě paní ministryně. Omlouvám se, že jsem jí nedal slovo před paní senátorkou.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová: Děkuji, pane předsedo. V návaznosti na pana předsedu Nytru, ten výrok pana bývalého ministra Blatného, že izolačka nefunguje, on se týkal, že nefunguje s ohledem na zvýšení nahlášení kontaktů. To jsou dvě věci. My jsme tento nástroj pojmenovali izolačka, a přiznám se, že mi také trhá uši, ale kolegové mě přesvědčili, protože je to chytlavý název a jasně indikuje, co bylo cílem, aby se lidi izolovali, aby zůstali doma, když mají příznaky. A aby zůstali doma, když jsou nemocní, protože nám chodili do práce, protože měli velký pokles příjmů. Proto izolačka. Ale ten výrok pana bývalého ministra Blatného se týkal toho, že neměla pozitivní dopad na zvyšování hlášení kontaktů. To jsou dvě různé věci. Takže tohle bych chtěla podotknout.

Co se týká té vaší druhé poznámky, tam, prosím, dávejte pozor, dochází k záměně procentních bodů a procent. To jsou dvě různé věci. Já jsem zmiňovala, že když se podíváme na počty nakažených, například ten únor, v únoru jsme měli 253 tisíc nakažených a zhruba 142 tisíc izolovaných, což je náhradový poměr 56 %. To se nám potvrdilo i v těch minulých měsících. Po zavedení izolačky, použiji ten příklad březen, protože duben ještě není ukončen, jsme měli 299 tisíc nakažených a 184 tisíc v izolaci. Nicméně kdybychom měli použít ten náhradový poměr z února, tak by v izolaci mělo být 167 tisíc lidí. Ale protože tam bylo 184 tisíc, z toho usuzujeme jednoduchou matematickou, logickou operací, že izolačka zvýšila počet lidí v izolaci o 10 %. To je ta úvaha. Těch 17 tisíc lidí bylo navíc v izolaci, díky tomu neroznášeli virus, je to o 10 % zvýšení. Nebavíme se o tom náhradovém poměru. To jsou dvě různé věci. To je potřeba zdůraznit. Co se týká toho dotazu paní senátorky Chalánkové na výdaje.

Ano. Opravdu. Všechna ta opatření, ty vládní záchranné programy jsou drahé. My si to za ministerstvo práce a sociálních věcí velmi dobře uvědomujeme. Jenom za MPSV ten poslední rok covid, jenom covid, stál 94 miliard. Co se týká – propad příjmů a zvýšené výdaje na covid - 94 mld. poslední rok, od Antiviru, ošetřovného atd. Jsou to velmi drahé věci, nicméně my se snažíme jak Antivirem, tak ošetřovným, tak izolačkou předcházet škodám ještě větším. To je důležité.

Bez těchto záchranných programů by ty škody byly ještě větší. Věřte nám, že jakmile to bude pandemicky možné, všechny ty záchranné programy vypneme, protože nás stojí spoustu práce a spoustu peněz. Tzn. jakmile to bude dobré, my se všemi epidemickými, odbornými skupinami komunikujeme, všechny

6

ty drahé vládní programy velmi rádi vypneme, protože je to i obrovská zátěž pro kolegy a kolegyně z resortu. Stojí je to nesmírné úsilí. Věřte tomu, že se velmi všichni těšíme na ten den, kdy nebudou potřeba. Ale díky nim jsme zabránili ještě větším škodám.

Co se týká dotazu paní předsedkyně Horské. Naprosto souhlasím. Věřte mi, že nikdo se nebije za děti a rodiče na vládě jako já. Ať co se týká rozvolnění dětských skupin a mateřských školek v těch krajích, které mají už dobrou incidenci, i vůbec celé té situace. Skutečně, když se podíváme na to, jak drahý je Antivirus a jak drahé je ošetřovné, tak bych skutečně úplně jako první, kdyby to bylo pouze na mně, rozvolňovala školy a školky. Protože to ošetřovné je dražší než Antivirus.

Takže pokud by to bylo na mně, pro mě by byl naprostou prioritou plný návrat dětí do škol a do školek u těch, jejichž rodiče mají nárok na ošetřovné. Je to nejen správně pak z hlediska pozdějších nákladů státu na výpadky vzdělávání, na jejich životní šance a na jejich možnost uplatnit se později úspěšně v kariéře poté, co rok byli v podstatě bez výuky, pak samozřejmě i z těch přímých výdajů státu, protože ošetřovné je velmi drahá záležitost. Naprosto s vámi souhlasím, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, a protože se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím a táži se paní navrhovatelky, zda ještě něco dalšího k zákonu o mimořádném příspěvku pro zaměstnance, kteří mají nařízenou karanténu, chce říci? Není tomu tak. Prosím paní zpravodajku, aby nás seznámila s průběhem rozpravy a navrhla způsob hlasování.

Senátorka Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. V průběhu rozpravy vystoupili tři senátoři a senátorky, paní ministryně. Zazněl zde jediný návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám děkuji a spouštím znělku.V sále je přítomno 78 senátorek a senátorů, kvórum je 40. Budeme

hlasovat o návrhu schválit zákon, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 5 pro 74, návrh byl schválen.Takže já vám, paní ministryně, gratuluji. Na shledanou. Dalším návrhem zákona, který budeme projednávat, je

2.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní

bance, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 77. Vítám paní ministryni financí Alenu Schillerovou v českém Senátu a prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona, případně nám sdělila, zda zákon také nemá nějakou přiléhavou zkratku. Prosím, paní ministryně, máte slovo... Ale ještě, než vám ho dám, faktická nebo procedurální prosba od pana senátora Větrovského. Prosím, pane senátore. Paní ministryně, omlouvám se, posečkejte chvilku.

Senátor Jaroslav Větrovský: Děkuji, pane předsedo. Já si dovolím dát návrh, aby mohl být k tomuto bodu tady aktivně zapojen a vystupovat guvernér České národní banky, pan Jiří Rusnok. Děkuji vám za to.

7

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám děkuji. Je to procedurální návrh, po znělce budeme o něm hlasovat.

V sále je 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Budeme hlasovat o návrhu, aby v obecné rozpravě jako první mohl vystoupit guvernér ČNB, pan Rusnok. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

S tím, že v sále je aktuálně 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Při hlasování č. 6 pro 72. Návrh byl schválen. Vystoupení pana guvernéra také schváleno.

Prosím, paní navrhovatelko, paní vicepremiérko, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové, já jsem konzervativní člověk, takže žádnou přiléhavou zkratku pro zákon, který vám jdu předložit, nemám. Jdu vás seznámit s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Takže dále budu používat už jenom zkratku „zákon o České národní bance“.

Dovolte mi, abych uvedla na začátku, že byl připraven společně v kompetenci ministerstva financí a České národní banky, proto jsem velmi ráda, že jste umožnili vystoupit panu guvernérovi Rusnokovi. Chtěla bych zdůraznit úvodem, že je to novela, která nebyla rozhodně připravována narychlo. Ale navazuje na dlouhodobé legislativní snahy v této oblasti. Původně vznikla už jako reakce na finanční krizi v roce 2008 a následujících let s tím, že samotný legislativní proces začal již v minulém volebním období.

Tehdy se ale nepodařilo projednání v Poslanecké sněmovně dokončit, ale potřeba novely rozhodně nezmizela. Ba naopak, již první týdny koronakrize loni na jaře jasně ukázaly, že nástroje obsažené v této novele jsou potřeba. Jsem ráda, že současná vláda si plně uvědomovala jejich přínos pro podporu stability finančního trhu, zejména toho bankovního, který tvoří páteř tuzemského finančního sektoru, ještě před vypuknutím koronakrize, a novelu včas předložila do nového legislativního procesu.

Cesta to nebyla snadná. Ani rychlá. Těch 7 let si myslím, že rozhodně není rychlost vražedná, ale věřím, že nyní je cíl již na dohled.

Během uplynulých let proběhl nespočet jednání a připomínkových řízení. Tato novela je tedy jedním z nejpodrobněji diskutovaných návrhů, a to jak v odborných kruzích, za účasti řady zákonodárců, tak také v mediálním prostoru. Jde o poměrně těžké a vysoce odborné téma. Mluvíme o nástrojích centrální banky, měnové či makroobezřetnostní politice. A přitom jde o věci v konečném důsledku velice blízké každodennímu životu.

Centrální banka především pečuje o stabilitu cenové hladiny. Ceny jsou něco, s čím se všichni potkáváme dnes a denně. Stejně tak finanční stabilita může být pro řadu našich spoluobčanů abstraktní a také těžko uchopitelné téma. Ale v předloženém návrhu je ztělesněna pravidly pro poskytování hypotečních úvěrů. Hypotéky jsou téma blízké pro velkou část našich občanů. Dovolím si také připomenout, že úvěry na bydlení naprosto dominují všem bankovním úvěrům. Tedy mluvíme o velké části bankovního byznysu.

Před vámi tedy leží návrh, který má vazbu na klíčové aspekty dalšího fungování ekonomiky naší země. Není unáhlenou, ani zbrklou reakcí, ale dobře promyšleným souborem opatření, která opravdu musíme mít v zásobníku pro případ, že budou někdy v budoucnu potřeba. To považuji za nezbytné, prosím, říct hned v úvodu svého vystoupení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Paní ministryně, já vás přeruším. Vy se sama otáčíme, vypadá to, že nám paralelně také zasedá ještě nějaké další

8

shromáždění vedle, v místě recepce. Takže já prosím, abyste ho uklidnili nebo přemístili někam jinam, např. na nějaké nádvoří apod. Děkuji.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová: Velice vám děkuji, pane předsedo. Nyní mi dovolte shrnout to zásadní, na čem návrh zákona stojí, tedy jeho dvě hlavní části. Tou první je rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Místo rozšíření bych ale správně měla spíše použít termín standardizace. Navrhujeme takovou úpravu, která je běžná u řady centrálních bank ve vyspělých tržních ekonomikách a odpovídá pravidlům zakotveným ve statutu Evropské centrální banky.

Cílem je umožnit České národní bance potřebnou volnost ve volbě protistran a instrumentů, se kterými obchoduje v rámci plnění jejich zákonem stanovených úkolů. Mnozí z vás přitom vědí, že toto dnes navrhované rozšíření České národní bance umožnila na omezenou dobu krizová novela z jara loňského roku, tedy od počátečních fází koronavirové krize. Ta byla schválena ve velice krátké době, a to i díky vstřícnému přístupu Senátu, za který bych ráda znovu poděkovala.

Efekty této krizové novely se dostavily velice rychle. Došlo k uklidnění trhů, které zjistily, že v případě potřeby může naše centrální banka včas a adekvátně zasáhnout. Nebylo ani potřeba skutečně realizovat konkrétní obchody. Již to, že mohou proběhnout, totiž přináší kýžený stabilizační efekt.

Proč je to tak důležité? Protože na trzích bez zbytečné nervozity a nejistoty je snadnější získat financování. A to nejen pro občany a firmy, ale i pro stát. Jsem velice ráda, že se i díky zklidnění trhů daří financovat veřejné finance hladce a za nízkou cenu. Dovolím si jeden příklad za všechny. Šestileté státní dluhopisy jsme schopni umístit na trhu za průměrný úrok 1,14 %. Ušetřené peníze můžeme letos využít při boji s pandemií. Navíc po roce 2021 budou z této novely těžit i budoucí vlády, protože tato země volbami nekončí.

Protože v případě loňské krizové novely šlo o rychlé nouzové řešení, byla dohodnuta omezená účinnost pouze do konce roku 2021. Nicméně až do konce mandátu této vlády bude mít Česká národní banka všechny potřebné nástroje k dispozici. Já však považuji za nezbytné přijmout trvalé řešení, které zajistí, aby tyto nástroje centrální banky byly k dispozici i v následujících letech, tedy i za budoucích vlád. I ty se budou financovat na trhu a budou moci benefitovat z jeho stability, stejně jako celá naše ekonomika. Také budou mít pojistku pro případ, že nás někdy v budoucnu potká další krize a potenciální nejistota na trzích. To je přece správné a odpovědné jednání.

Je to jako s pojištěním domu. Také nechceme čekat, až bude voda stoupat, ale pojistíme se dopředu. Nečekáme povodně, ale chceme mít jistotu, že když náhodou přijdou, bude existovat řešení. Děláme to pro budoucnost. Stejně tak tomu je s tímto návrhem zákona. Je důležitý pro budoucnost této země. Dnes předložená novela je právě to správné a dlouhodobé řešení. Dovolte mi znovu zopakovat, že navrhujeme pravidla, která jsou standardním rámcem fungování centrálních bank na vyspělých trzích.

Druhou částí návrhu je zakotvení nového oprávnění pro Českou národní banku, stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů týkajících se spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. Návrh reaguje na dlouhodobý apel ze strany České národní banky, aby získala pravomoc právně závazně regulovat úvěrové ukazatele u hypotečních úvěrů. Jedná se o nástroj tzv. makroobezřetnostní politiky, který centrální bance umožní plnit důležitý cíl, kterým je péče o finanční stabilitu.

Současně je třeba vnímat tento nástroj také jako cestu, jak zajistit rovné podmínky na tuzemském trhu. Do budoucna totiž nelze vyloučit, že hypoteční

9

úvěry budou poskytovány také nebankovními poskytovateli či zahraničními subjekty v rámci jejich přeshraničních aktivit. Právní závaznost regulace hypoték je tak z pohledu zásadní podmínkou pro zajištění rovných podmínek na trhu. Chci, aby centrální banka měla účinné, tedy i efektivně vymahatelné nástroje jak ve vztahu k domácím, tak i k zahraničním bankám či nebankovním poskytovatelům hypoték.

Legislativní zakotvení nástroje tzv. úvěrových ukazatelů u hypotečních úvěrů není českým specifikem. Obdobnou cestou se vydala většina členských států v Evropské unii. Z našich sousedů např. Rakousko a Slovensko. Takový nástroj je opakovaně doporučován České republice také ze strany Mezinárodního měnového fondu. Navíc Evropská rada pro systémová rizika dne 23. září 2019 uveřejnila konkrétně varování pro Českou republiku, ve kterém upozorňuje na zranitelnost tuzemského finančního sektoru v souvislosti s financováním nákupu rezidenčních nemovitostí, mj. právě v souvislosti s absencí zakotvení právně závažných úvěrových ukazatelů.

V neposlední řadě bych také ráda zdůraznila, že do návrhu byla oproti původnímu znění z minulého volebního období doplněna úleva pro mladé žadatele o úvěr do 36 let, pro které budou limity mírnější. Navíc Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrh, který jsem aktivně podpořila, který umožňuje, aby v případě manželů či registrovaných partnerů stačilo pro aktivaci úlevy, aby měl pouze jeden z nich věk do 36 let. Jako matka a babička dobře chápu, jak je důležité zajistit bydlení pro mladé rodiny.

Mladí žadatelé o hypotéky jsou specifickou skupinou, která na počátku ekonomické aktivity často disponuje nízkými úsporami a relativně nižšími příjmy. Může tak být pro ně logicky složitější naplnit závazné úvěrové ukazatele. Tímto návrhem to zohledňujeme. Jednoduše řečeno, chceme, aby byly hypotéky a s nimi vlastní bydlení pro mladé rodiny v rámci možností co nejdostupnější.

Pokud se situace v budoucnu natolik zhorší, že Česká národní banka bude muset utáhnout šrouby, tak ať mladí mají alespoň trochu volnější podmínky. Kromě úlevy pro mladé obsahuje návrh také obecnou, nebo, chcete-li, plošnou výjimkou, kdy se na 5 % úvěrů nebudou limity úvěrových ukazatelů vztahovat vůbec. Čímž budou pokryty specifické případy.

Zdůrazňuji, že v původním návrhu v minulém volebním období byla obsažena objemová výjimka pouze ve výši 3 %, která však byla po následných diskuzích a po dohodě s panem guvernérem zvýšena na 5 %. Pan guvernér mě určitě doplní a řekne vám, kolik obnáší objem úvěrů, těch 5 %. Myslím si, že se to pohybuje až mezi 15 a 20 miliardami. Věřím, že jsme našli tu správnou rovnováhu. Další zvyšování této výjimky, jak mě pan guvernér opakovaně ujistil, určitě tady doplní, by ale již vedlo ke snížení účinnosti navrhované regulace.

Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, na závěr si dovolím zopakovat, že u tohoto návrhu jde o budoucnost této země a určité pojištění pro případné budoucí krize. Musíme být připraveni, proto vás prosím, aby Senát schválil návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také vašimi slovy, paní navrhovatelko, jako tatínek a dědeček děkuji a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor, který k návrhu zákona nepřijal usnesení. Záznam z jednání máte rozdán jako senátní tisk č. 77/02, zpravodajem výboru byl určen senátor Tomáš Goláň.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 77/01. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou

10

zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte své úvodní slovo, seznamte nás s vaší zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane guvernére ČNB, těší mě, že můžete vystoupit na základě rozhodnutí Senátu, vážené kolegyně a kolegové. Garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se návrhem novely zákona o ČNB věnoval opakovaně. Z prvního jednání byl pořízen pouze záznam a na druhém jednání výbor doporučil po úvodním slově předkladatele, byla přítomna paní náměstkyně ministryně financí Lenka Dupáková, a po zpravodajské zprávě po rozpravě výbor doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladislava Vilímce a předsedu výboru pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Ohledně novely zákona o ČNB mohu potvrdit to, že podobný návrh se v Poslanecké sněmovně projednával již v minulém volebním období a skončil přerušením projednání, nebyl doprojednán, ani se tehdy, v roce 2017, nedostal do Senátu. Tzn. je to materie, která je dlouhodobě diskutována. I přes ty dlouhé diskuze bohužel nedošlo k nějakému nalezení kompromisu, aspoň když se podívám na hlasovací poměry v Poslanecké sněmovně.

Děkuji paní ministryni za řečnicky působivé představení tohoto návrhu zákona. Těch změn v tom zákoně je ještě víc, než samozřejmě paní ministryně připomněla. Stěžejním bodem je skutečně jednak trvalé rozšíření možnosti České národní banky obchodovat na volném trhu a rozšíření protistran, se kterými může obchodovat. Což samozřejmě pak, spíš vystoupím k tomu v diskuzi, to je jeden z těch základních bodů. Pak je další důležitý bod týkající se makroobezřetnosti politiky, kdy Česká národní banka dostává nový úkol, předcházet systémovým rizikům.

V té souvislosti dostává tedy nový nástroj, stávající doporučení České národní banky se může změnit i na opatření obecné povahy, tak, aby bylo vymahatelné. Banka dostává možnost opatřením obecné povahy nastavit limity tří úvěrových ukazatelů v případě tzv. hypotečních úvěrů, respektive spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, jak je psáno v zákoně.

Kromě těchto dvou stěžejních věcí je tam pak ještě celá řada dalších, někdy významnějších, někdy méně významnějších, změn. Jednak dochází k úpravě metodiky výpočtu úroku za nedodržení povinných minimálních rezerv, spočívající v nahrazení stávajícího dvojnásobku lombardní sazby na zvýšení lombardní sazby o 5 %. Tak, aby i v případě, že lombardní sazba bude pouze, jako v jednu chvíli byla čtvrt procenta, čtvrt procentního bodu, aby výše sankce byla efektivní. To je jedna z těch dalších změn.

Pak je tam taková změna, kterou také uvedu, která určitě bude mediálně přitažlivá, až se vždycky bude projednávat výroční zpráva o hospodaření ČNB, to je povinnost ČNB kromě odměn členů Bankovní rady uvádět v té výroční zprávě i platy nebo odměny ředitelů sekcí. To jsou podle organizačního řádu osoby v přímé působnosti Bankovní rady. Určitě to bude předmětem zájmu médií. Já jsem na výboru prohlásil, že nevím, jestli je to úplně rozumné, ale Česká národní banka sama takový návrh učinila.

Poslední změna, kterou bych chtěl v té zpravodajské zprávě své zmínit, je změna, na kterou se moc neupozorňuje. Já považuji tu změnu také za poměrně významnou. Ta změna tkví ve výslovném oprávnění České národní banky zakládat samostatné právnické osoby, je tam napsáno, „k plnění svých zákonných úkolů“. Ano, takové oprávnění se dalo teď vyvodit z nějakých ustanovení toho zákona, ale přímé oprávnění v tom zákoně nastaveno nebylo.

11

Považuji to za docela důležitou změnu, která může vést, a nechtěl bych se toho dočkat, dříve nebo později k tomu, že vzniknou různé satelity napojené na Českou národní banku. Takže to jsou ty hlavní změny, je tam změn daleko více, ty hlavní změny, které obsahuje novela zákona o ČNB. Hospodářský výbor reagoval na tyto změny, řekl bych, takovým pojištěním. Aby skutečně, pokud Česká národní banka dostane trvalé oprávnění obchodovat na volném trhu, aby nevypadla z toho ta věta, která je teď v tom zákoně 192, v té covidové novele, že tím není dotčen zákaz měnového financování.

Proto se hospodářský výbor v tom pozměňovacím návrhu rozhodl, aby tato věta byla obsažena i pro případ toho trvalého oprávnění. Myslím si, že to je docela zapotřebí.

Poslední věc, kterou zmíním ve zpravodajské zprávě, ve spojení s usnesením hospodářského výboru, je návrh, aby ta novela byla účinná od 1. ledna 2022, protože jak jistě, vážené kolegyně a kolegové, víme, v minulém roce jsme České národní bance dali dočasné oprávnění provádět operace na volném trhu s novými investičními nástroji do 31. 12. 2021.

Pak je tedy logické, pokud se něco mění, ono se i obsahově mění, protože na rozdíl od toho dočasného oprávnění banka může provádět obchody např. s drahými kovy a některými dalšími nástroji, tak aby to nové oprávnění bylo účinné od 1. ledna 2022. Staré oprávnění skončí ke konci roku, nové oprávnění je účinné od 1. ledna 2022. Já myslím, že to je korektní, seriózní přístup, který je přehledný z hlediska vývoje legislativy. Takže to je k mé zpravodajské zprávě a k ostatním věcem bych se pak přihlásil v případné diskuzi. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a zaznamenával rozpravu a dělal si poznámky.

A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, senátor Tomáš Goláň? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň: Děkuji, pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tuto materii projednal i ústavně-právní výbor na své 13. schůzi. Všechno podstatné jste slyšeli, takže já se spíš vrátím k tomu projednávání.

Na ústavně-právním výboru byl předložen pozměňovací návrh, který byl předložen i na hospodářském výboru. O tomto pozměňovacím návrhu, který obsahuje čtyři pozměňovací body, se hlasovalo o každém bodu samostatně. Žádný z těchto bodů nebyl přijat. Změna účinnosti, kterou tady předřečník zmiňoval, dostala čtyři hlasy, proti byly čtyři hlasy, takže ústavně-právní výbor nepřijal k tomu žádné usnesení. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Přeji všem hezké dopoledne, vystřídali jsme se. Já se ptám, jestli někdo navrhuje, abychom podle § 7 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto otevírám obecnou rozpravu. V obecné rozpravě jako prvnímu dávám slovo guvernéru ČNB, panu Rusnokovi. Prosím, pane guvernére, máte slovo. Dobré ráno.

Jiří Rusnok: Dobrý den. Děkuji vám, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za možnost zde k této předloze vystoupit. Pokusím se velmi stručně jenom v některých bodech, řekněme, doplnit

12

jinak vyčerpávající úvodní slovo paní ministryně, kterou též zdravím, ale my už jsme se osobně pozdravili.

Jak už bylo řečeno, tato novela není nějakým legislativním aktem z leknutí nebo nadšení. Tato novela vznikla a vznikala jako výsledek velmi podrobného a poctivého studia zkušeností z takzvané globální finanční krize v letech 2008 až 2010. U nás se její důsledky projevily spíše z domácích důvodů ještě i v letech 2012, 2013... A také reagovala na v mezidobí přijatou a významně změněnou evropskou legislativu. Tato novela je současně i harmonizační legislativou a přibližuje nás ke stávající podobě acquis communautaire v této oblasti.

Jak známo, v oblasti finanční regulace ta legislativa po té velké krizi se významně rozšířila, prohloubila, možná extendovala až příliš, ale to je na jinou debatu.

Máme tedy před sebou především legislativní návrh, který reaguje na zkušenosti z krize a říká, jak se chovat, z pozice centrální banky, jako klíčové měnové autority, ale také, jako v našem případě, autority, která se má starat o finanční stabilitu, jak reagovat na případné potenciální budoucí krizové situace, tak, aby banka samozřejmě i nadále plnila ty své hlavní úkoly ze svého mandátu, tj. dbát o cenovou a finanční stabilitu. Jinými slovy jak být také jakousi, jak už bylo i zmíněno, pojišťovnou poslední instance, pokud by to situace v zájmu plnění základního mandátu centrální banky vyžadovala. Nacházíme se zde v oblasti veřejného práva. Tady, jak známo, platí z pohledu soukromoprávního subjektu, že co není zakázáno, je dovoleno. Z pohledu orgánů veřejné moci také platí a musí platit, že jakákoliv povinnost ukládaná osobám právnickým či fyzickým musí být dokládána pouze zákonem, případně podzákonnými předpisy na základě zákonného zmocnění.

Myslím, že dobrá veřejnoprávní legislativa se pozná také podle toho, že pokud veřejné autoritě ukládá pečovat o nějaký konkrétní ušlechtilý cíl, například v našem případě to jest péče o cenovou a finanční stabilitu, tak taky taková legislativa musí té autoritě poskytnout odpovídající nástroje, kterými tato instituce je schopna zajistit plnění toho předmětného zákonného cíle.

Myslím, že dobrou legislativu také charakterizuje to, co už jsem také zmínil, že funguje nejenom v normálních, řekněme, dobrých časech, ale funguje stejně tak i v dobách mimořádných. Možná i zlých. Řekněme krizových. A to myslím, že platí právě o významné části předložené novely, která řeší okruh nástrojů centrální banky za účelem dosahování cenové stability pomocí operací na volném trhu. Novela rozšiřuje paletu nástrojů, kterými může centrální banka v takovéto situaci nakládat. Rozšiřuje jak typy transakcí, které může uzavírat, tak zejména seznam protistran, se kterými může tyto operace provádět.

Uvedu příklad. My jsme v rámci té, protože to je ta součást, která byla i v té covidové novele, čili dnes účinná, my jsme například v té situaci, řekněme, krizové a velmi nejisté rozšířili možnost poskytovat dodávací operace na likviditu, to znamená hotové... Ne hotové, ale prostředky, které by byly okamžitě k dispozici, protože doposud, podle starého zákona, jsme to mohli dělat jenom s bankami a jenom na nějakou omezenou dobu. Dnes, díky té covidové novele, například máme uzavřeny smlouvy, zatím nebyly využity, i s dvěma velkými pojišťovnami, s třemi velkými správci podílových fondů, protože by bylo velmi nezodpovědné nechat právě třeba v případě nějakého zamrzajícího trhu, kdy stoupají výrazně různé rizikové prémie, aby třeba podílové fondy, které chtějí vyplácet své klienty, protože v době nervozity bývá tendence u klientů vyzvedávat si z těchto institucí hotové peníze nebo je převádět do nějakých bezpečnějších aktiv, tak takový podílový fond, který má samozřejmě situaci, kdy potřebuje vyplatit více hotových prostředků než zrovna v těch nástrojích, které má, by mohl se dostat pod tlak, prodávat pod tlakem, pod cenou a generovat výrazné ztráty, které by se samozřejmě dotkly později i těch klientů. Takže tím,

13

že my jim dáváme jistotu, že kdyby potřebovali hotové peníze, kdyby se ta situace eskalovala, mohou přijít k nám a protihodnotou státního dluhopisu, jako kolaterálu, jako garance, dostanou od nás za podmínek standardních, to znamená, za naši repo sazbu dostanou tu likviditu. Čili jenom abych to přiblížil k nějakému reálnému životu.

To je ta část, která dnes platí. Tady v podstatě říkáme, je to protikrizová pojistka a je dobré takovouto věc mít v legislativě trvale, protože je jasné, že tato krize jednou skončí. Nicméně nějaké budoucí krize také přijdou. Prostě žijeme v tržní ekonomice. Ta je z povahy věci cyklická, plus dneska máme celou řadu jiných nejistot v globálním světě, které mohou vyvolávat a mohou mít i výrazné ekonomické projevy.

Ta druhá část, klíčová, té novely, kromě drobných jiných ustanovení, které částečně tady byly komentovány také již ve zpravodajské zprávě, se týká posílení pravomoci centrální banky v oblasti makrofinančního dohledu, čili té makroobezřetnostní politiky v oblasti úvěru na bydlení. Je to část legislativy, která má preventivní charakter. Je to právě ten typ nástroje, který nám umožní efektivně tu finanční stabilitu zachovávat, pečovat o ni. Naším primárním cílem nebo motivací je snaha předcházet v dobrých časech nahromadění potenciálních problémů, které se pak nepříznivě, a máme opakované mezinárodní zkušenosti, zejména, a naštěstí ne tolik domácí, nepříznivě projeví s určitou pravidelností po nějaké době ve finanční kondici bank a domácností.

Takže tolik možná doplnění toho úvodního slova. Já bych chtěl znovu tedy za sebe a za instituci, kterou mám tu čest řídit, požádat, abychom legislativu doplnili o tuto trvalou novelu, která nás posunuje, řekněme, z 90. let minulého století do století současného. Děkuji zatím za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane guvernére. A protože už to byl příspěvek v rámci obecné rozpravy, tak se ptám, jestli ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Ano, vidím, že přihlášený je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, pane guvernére, kolegyně a kolegové, já budu mít možná několik komentářů, možná i dotazů, které se tohoto zákona týkají.

Předně zmíním, že byla velká debata ohledně tohoto zákona i v Poslanecké sněmovně. Myslím, že tam i, tady mluvím za Piráty, myslím, že za ODS tam byly negativní vazby k tomu návrhu, který tady je. Ale já právě proto bych si chtěl nějaké věci ujistit a případně mít nějakou zpětnou vazbu.

Ten zákon, jak tady padl, má dvě velké části. První se týká hypoték a nějaké pojistky ze strany České národní banky. Tomu rozumím, já jsem i velice rád, že nám tady paní ministryně pěkně tu zprávu přečetla. Mně se líbila ta slova „povodně“, „budoucnost“ atd. Měl jsem trochu pocit, že bez toho zákona nebudeme moci žít, ale úplně si tím nejsem jistý.

Velice krátce k té části první, ta se týká toho fungování na primárním trhu a možnosti nakupování centrální banky cenných papírů. Já tady jenom zmíním, opravdu ten zákon tady už jednou byl, byla velká debata k tomu, že tady proběhla debata, že to bylo pouze na dobu určitou kvůli této krizi. Tam byly nějaké možné obavy z toho, že to vůbec je potřeba. Já jsem na rovinu i dopředu uvažoval o možném pozměňovacím návrhu ohledně uveřejňování těch nákupů, jako dělá třeba Evropská centrální banka, ale potom jsem od toho ustoupil z několika důvodů. Já si úplně nejsem jistý, že tuto věc bychom měli připouštět, že je potřebná. Zaprvé tady už padlo, že zatím ještě nebyla využita a že to je, jak to vnímám já, nějaká možná pojistka do budoucna pro další krizi. Já si osobně myslím, pokud nějaká další krize přijde, pojďme to řešit v tu danou chvíli a

14

případně to v té době schválit, abychom si ta stavidla nerozvolnili. Můj konkrétní názor.

Druhá věc, co tady je k tomu ještě, to možná přímo nesouvisí s touto aktuální výjimkou, která bude na dobu neurčitou, navždycky, ale to možná, že tady bude nějaká reakce, přece jenom bude možné nakupovat cenné papíry i v zahraničí, jestli to chápu dobře, mně se tady, jak jsem koukal do výroční zprávy České národní banky za minulý rok, jsem zjistil, že v tom sekundárním nákupu, to se týká těch dluhopisů vydávaných cenných papírů jednotlivými státy, se pustila Česká národní banka do nové cesty, jak to říct, nově nakupovala portfolio čínských vládních dluhopisů v čínském žen-min-pi o velikosti ekvivalentu 500 milionů dolarů, asi 13 milionů korun. Tak já, i když tady je komunikováno, že to je relativně malá částka, já jenom tady, moje první obava nebo možná otázka je, jestli podle této novely bude možné nakupovat i ne ty sekundární dluhopisy, čínské nebo třeba jiné, nevím, v Rusku to není možná tak jednoduché, ale třeba ruské nebo jihokorejské, to asi není tak jednoduché, ale ty čínské, to jde, to jsem pochopil. Tak jestli nebude pak možné nakupovat třeba i ty čínské primární cenné papíry. To bych se na to chtěl případně potom o tom pobavit. Do toho bych se úplně nechtěl pouštět. Takže to je jedna z věcí, která mě vede k tomu závěru, který tady potom dám.

Druhá věc je, ano, je pravda, že v některých zemích to funguje, dělá to i Evropská centrální banka, jak jsem říkal, ale ona uveřejňuje konkrétní údaje, které tady můžu komunikovat. To znamená o tom subjektu, který byl nákup od něj emitovaný, o té částce toho samotného rozpětí, o době, na jak dlouho se to nakupuje, což v tomto zákoně není. Opět jsem pochopil, že v debatě ve sněmovně padlo, že to může být dobrovolná věc. Ale já zase přece jenom, když tady vidíme, že se můžou nakupovat nějaké věci, které se týkají té sekundární části trhů, které jsou veřejně publikovány, tady by to nemuselo být publikováno, tak z toho mám trochu obavy. Neberte to nijak osobně, pane guvernére, to je zkrátka věc, kterou tady my řešíme dlouhodobě. Pokud ČR opravdu kupuje čínské dluhopisy, tak bych byl nerad, aby se toto vůbec umožnilo. Takže to je k té první části.

Z tohoto důvodu se mi to moc nelíbí. Chtěl jsem původně dát možnost té změny, aby to bylo transparentně zveřejňováno, ale já bych k tomu radši nechtěl ani vůbec přistoupit.

Druhá věc je, pokud to bude potřeba, já bych byl rád, abychom také měli aktuální vyhodnocení té potřeby, toho nového oprávnění. Jestli jsem dobře pochopil, paní ministryně to četla z tohoto dokumentu, který nám tady četla na začátku, mně se moc líbil váš přednes, bylo to pěkně popsáno, tak to zatím ještě využito nebylo, tento nový nástroj. Takže my teď ani nevíme, do jaké míry to je potřeba, nebo ne. Já si ani sám nejsem jistý, že to je opravdu ten stabilizační faktor. Je to možné, ale rád bych k tomu viděl nějaká data. Já jsem k tomu zákonu tohle sám neviděl.

K té druhé části, která je asi možná důležitější, dneska jsem slyšel k tomu i komentáře na Radiožurnálu, je to hodně debatovaná věc, já bych měl případně na paní ministryni nebo na pana guvernéra několik dotazů. Jsou to věci, které se ke mně dostaly v rámci té debaty ohledně toho prvního, tak i v té druhé části. Nejsem na to odborník, tak tady budu některé věci číst, abych to řekl přesně. Protože moje angličtina odborná v oblasti bankovnictví není úplně skvělá, nicméně chápu dobře, že tam jsou tři určité faktory, které nově bude moci ČNB ne pouze doporučovat, ale i nějakou formou stanovovat... Říkám to dobře? První „Loan-to-Value“, to je první faktor, který asi jsem pochopil, že opravdu i funguje v jiných zemích, jak tady říkala paní ministryně. Možná mě paní ministryně doplní, v jakých to bylo ještě dalších zemích, ale říkala dva nebo tři státy. Tam to funguje a myslím, že to běžná praxe je. Asi by s tím takový problém nemusel být.

15

Nicméně bych rád tedy slyšel, jaké ty další ukazatele, které tam jsou další dva, já je tady mám poznamenané, „Debt-to-Income“, teď čtu tedy z portálu Banky.cz, protože nejsem odborník, tak jsem si tady jenom výklad toho pojmu našel, budu ho číst: Je to zkratka anglického názvu. Jedná se o již neplatný parametr při poskytování spotřebitelských úvěrů a hypoték, který ČNB k 1. 4. 2020 zrušila. Parametr DTI určoval parametr celkového zadlužení proti celkovému ročnímu čistému příjmu a neměl překročit devítinásobek. Chápu tento. A pak byl ten třetí ukazatel, opět anglické spojení „Debt Service to Income“:

Zkratka anglického názvu, vyjadřuje poměr mezi měsíční splátkou všech úvěrů, kontokorent, kreditní karta, hypotéky, včetně aktuálně žádaného úvěru proti celkovému čistému měsíčnímu příjmu. Tento nesmí podle doporučení přesáhnout 50 %.

U těchto dvou bych tedy rád slyšel, které jiné členské státy je využívají, protože jsem pochopil, že to není úplně běžný standard, že by to bylo využíváno. Ten první ano. Další věc, já bych se pak k tomu doptal ještě, mám tady ještě nějaké připomínky, které se ke mně dostaly v rámci právě té legislativní části ve sněmovně, kdy opravdu tam to nebylo, jak jsem pochopil, u všech vnímáno pozitivně.

K tomu limitu prvnímu, k tomu LTV, vy tam zavádíte kritérium 36 let, pro ty lidi, kteří si poprvé vezmou hypotéku, ty nějakou formou zvýhodňujeme. Jestli to není náhodou diskriminační, protože máme i nějaké nové lidi, kteří dneska si i ve 40 letech poprvé berou hypotéku. To zvýhodnění těch mladších, jako jestli není diskriminační? Já bych rád jako toto slyšel, zpětnou vazbu. Jestli paní ministryně nebo pan guvernér? Poslední věc, která bych se, a to opravdu tady jenom zmíním, dostalo se to ke mně, mám nějaké připomínky od Asociace českých bank. Zpětná vazba je, že to stanovení těch úvěrových ukazatelů nepovažují za nezbytné, ale asi s tím nebude tak velký problém u toho ukazatele LTV. A právě k tomu se oni vyjadřují. Takže k těm dvěma bych chtěl nějaké podrobnější zdůvodnění, proč ty další dva ukazatele potřebujeme, jestli to je běžná praxe? Já si myslím, jak jsem pochopil z těch běžných komentářů, že úplně není. Poslední věc, jestli bychom se i bez toho obešli, protože, jak jsem pochopil já, co je zásadní? Vy tím si kryjete riziko nějakého zahraničního subjektu, který u nás bude poskytovat hypotéky, i nebankovní instituce to může být, a tím nějakou formou by vám mohlo být to aktuální riziko, které máte, vy ho omezíte u těch českých subjektů tím, že nějakou formou regulujete jeho rezervy. Takže to chápu, že to je ten pool subjektů. Ale pochopil jsem, žádné u nás ještě takové nejsou, tak je opět to do budoucna nějaká příprava, pokud by se něco takového stalo. Tak opět jestli tady nejdeme trošku... Jak to říct? S kulometem na komára v té oblasti. Ale sám říkám, že ta druhá část mně opravdu nevadí obecně, ten první ukazatel. Ty druhé dva, tam tedy vnímám velká rizika. Takže jenom celkový závěr, mně se nelíbí, že kvůli té jedné podstatné části bychom tady měli přijímat druhou část, která mně se osobně nelíbí. To znamená, nějaké měnové transakce na tom primárním trhu. Z toho důvodu tady tu alternativu dám. Nevím, jestli projde, ale dám návrh na zamítnutí tohoto zákona, protože mám tady relativně velké obavy, které jsem zmínil. Budu rád za nějakou zpětnou vazbu, případně pak se ještě vyjádřím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Pan senátor se jistě dočká odpovědi v rámci obecné rozpravy. Teď na sebe mávají paní ministryně, pan guvernér. Tak kdo, prosím? Prosím, pane guvernére.

Jiří Rusnok: Děkuji vám, pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já k těm dotazům... Pak bych se možná s dovolením vyjádřil i k těm pozměňovacím návrhům, které předložil hospodářský výbor.

16

Pokud jde o investice do čínských aktiv, ano, my jsme před nějakým časem zahájili nějakou, řekněme, testovací sérii takovýchto investic. Ten rozsah je minimálně s ohledem na naše devizové rezervy. Tady, prosím, se pohybujeme v oblasti devizových rezerv, pro které se tímto zákonem nic nemění. My i dneska můžeme devizové rezervy investovat čistě podle našeho uvážení. To je naše plná zodpovědnost a diskrece. Tímto zákonem se v této oblasti nic nemění.

Čili tady chápu, že to může být zajímavé, ale z hlediska zákona, toho tady projednávaného, to žádný dopad nemá. My jsme v podstatě, samozřejmě pokud jde o to čínské portfolio, tam jsme nakupovali pouze čínské státní dluhopisy. Je to z důvodu v podstatě jednoduchého, to znamená, jde o určitou diverzifikaci našich investic. Tak jak máme, ten rozsah je hluboko pod jedním procentem našich devizových rezerv, nemáme ani záměr ho nějak drasticky navyšovat. Následovali jsme v podstatě centrální banky Evropské unie, Rakousko, Slovensko, Itálie, celou řadu dalších, samozřejmě Velká Británie již není v Evropské unii, nebudu je všechny jmenovat. Renminbi je dneska součástí SDR, to znamená těch společných práv čerpání, které jsou jakýmsi košem měn, které uznává Mezinárodní měnový fond. Čili je to měna, se kterou se na mezinárodních trzích standardně obchoduje. Je fakt, že na rozdíl od evropských a do jisté doby i amerických dluhopisů ty čínské mají pořád nějaký reálný výnos kladný. Kladný úrokový výnos. Tak, ale to se nijak nedotýká tohoto zákona.

Pokud jde o ty ukazatele, kterými regulujeme nějakým způsobem nebo můžeme regulovat potenciálně ten trh hypotečních úvěrů, ano, je to tak. Jsou tam navrženy tři ukazatele: LTV, DTI a DSTI. LTV, hodnota úvěru k hodnotě zastavené nemovitosti, je ukazatel, který jsme v rámci doporučení používali a používáme i nadále, i když jsme na začátku krize provedli jeho určité zmírnění z 80 % na 90 %. Je to ukazatel, který by měl reagovat na růst ceny nemovitostí, tím vytvářet určitou rezervu zejména ze strany bank, aby v případě, kdy by se ta hypotéka nevyvíjela pozitivně z hlediska splátek, to znamená, ten dlužník začal kolabovat, tak aby banka měla zástavu, která samozřejmě při výkyvu cen nemovitostí, trhu nebude znehodnocena. Další dva ukazatele jsou z oblasti příjmové. Ty nemíří přímo na cenu nemovitostí, ale míří spíše na vývoj dluhu ve vztahu k příjmu. To znamená, mají dávat té bance a vlastně i nepřímo tomu dlužníkovi signál, že by neměl překračovat určité míry zdravého zadlužení, které mohou vést k tomu, že se dostane do neřešitelné situace, což bude tragédie lidská, rodinná a následně z toho může být docela velký problém i makroekonomický, protože když vám začne krachovat 50 % úvěrového trhu, protože hypotéky nejsou žádná okrajová záležitost, je to 50 a více procent veškerých úvěrů, včetně podnikových, všechny velké finanční krize, finanční, teď žijeme nějakou krizi, která má jiný zdroj, vznikaly v oblasti financování hypoték. V USA, v Evropě, Španělsko, Irsko, vzpomeňte si na všechny ty případy, čili ta věc je společensky mimořádně závažná. Tady nejde o to, že, někdy se to tak jako dezinterpretuje, že ČNB tady chce bránit ve štěstí mladým rodinám. Ale to samozřejmě vůbec, ale vůbec není smyslem ani cílem našeho konání. My máme za úkol pečovat o finanční stabilitu. O tu nelze pečovat jinak, než tak, že budeme mít stabilní, šoku odolné bankovnictví. Jestli to bankovnictví má být schopné odolat nějakým šokům, které přicházejí, jak vidíme, tak musí pracovat s určitými rezervami. Pokud se dostane na hranu v té své úvěrové politice a v té části, která se týká bydlení, protože ta je, říkám, významná, samozřejmě ta odolnost toho bankovního sektoru může být výrazně narušena. Potom tedy nebudeme schopni zajistit tu finanční stabilitu. Finanční stabilita není žádná abstraktní myšlenka. To je předpoklad nutný, podmínka nutná pro prosperitu této země. Protože když tady nebude cenová, i ta finanční, stabilita, tak se tady můžeme rozkrájet, můžeme mít geniální podniky, které vymyslí, nevím co, ale budeme tady mnoho, mnoho let řešit obrovské problémy. Nakonec sami dobře víte, že když se

17

podíváte na osudy těch postižených zemí, to pak samozřejmě zasuje veřejné rozpočty, že většinou musíte dříve nebo později sanovat ty finanční domy. Odkud odjinud než z veřejných rozpočtů? Protože bez nich se neobejdete. Je to krevní oběh té ekonomiky. Tak jako v medicíně, když přestane fungovat krevní oběh, můžete mít vynikající svaly, ale asi dlouho to nebude fungovat jako celek. DTI, ano, je dluh k příjmům. My jsme používali do doby, než jsme vypnuli tato dvě doporučení, protože jsme se, tak jako celá řada jiných autorit v této oblasti v zahraničí, domnívali, že s krizí asi ten tlak na trh nemovitostí opadne a chtěli jsme bankám dát určitý prostor, i těm potenciálním zájemcům o hypotéky, tak jsme vypnuli ty dva příjmové ukazatele DTI. V tuto chvíli ji nepředepisujeme jako doporučení. DTI je dluh k příjmům, k čistým ročním příjmům. Tam jsme používali takové úrovni jako 9, 8 atd. Ve Skandinávii, například v Norsku, používají DTI velmi intenzivně. Někdy třeba regionálně, protože tam mají velké rozdíly. Mohu vám říct příklad, že v Oslu DTI bylo jednu dobu kolem 6. Čili o 30 % přísnější než to naše. Používají to také Irové, používají to jiné země. My máme trochu jinak postavenou legislativu. Jak jsem říkal, všechno, co se přikáže komukoliv, třeba bance, musí být v zákoně. Mnohé jiné země mají zmocnění pro tu autoritu, což ne vždycky jsou centrální banky. Ta makrofinanční autorita může být nějaký orgán jiný státu. Mají zmocnění většinou v zákoně. Mohou sami ve své kompetenci ty příslušné ukazatele vydávat a stanovovat jako závazné. My, protože máme tu legislativní kulturu jinou, tak musíme mít možnost to vydat případně v zákoně. Vždycky to budeme vydávat jenom po důkladné analýze. Každý rok dvakrát ročně děláme velkou analýzu situace bank, situace celého finančního sektoru, vydáváme zprávu o finanční stabilitě. Na jejím základě případně vydáváme nějaká opatření obecné povahy. V tomto případě by šlo o ty ukazatele.

DSTI je odvozený ukazatel, který říká, jaký je strop na dluhovou službu, čili kolik maximálně by měla činit splátka toho dluhu k měsíčnímu příjmu. Čili je to určitá zase ochrana té rodiny, toho žadatele taky, aby mohl normálně žít a fungovat. Používali jsme něco kolem 50, 45 %. Ten člověk také platí nějaké jiné výdaje, musí se nějak živit, má nějaké výdaje spojené s celou řadou jiných okolností. Takže to je k těm ukazatelům.

Pokud jde o zvýhodnění, podívejte, my jsme vedli dlouhou debatu s Poslaneckou sněmovnou, několik let, jestli tam má být nějaké věkové zvýhodnění pro mladší žadatele. My jsme ho původně nenavrhovali, protože se domníváme, že by to mělo být jaksi nediskriminační, respektive jednodušší je uplatňovat stejná pravidla pro všechny. Nicméně uznávám, že z hlediska potenciální rizikovosti toho klienta ten mladší klient je o něco méně rizikový, než je ten starší klient.

To je přirozené. On má před sebou delší pracovní kariéru, pravděpodobně v mnoha případech i kariéru, kdy bude jeho příjem spíše narůstat ještě nějakou dobu. I z tohoto pohledu, to je pohled primární, který nás zajímá, my nejsme v tomto ohledu, ani ministerstvo práce, ani ministerstvo pro místní rozvoj, tak jsme respektovali tu politikou dohodu, ten konsensus, že pro mladší žadatele budou ta kritéria moci být, a budou, automaticky zmírněna. Dnes v těch našich doporučeních jsme to rozlišení nepoužívali.

Chci ještě jednou zdůraznit, že je tam ta celoplošná 5% výjimka, kdy všechny často v debatách uváděné takové specifické případy, které narážejí na tvrdost zákona, se dají snadno pokrýt. Těch 5 % veškerých hypotečních úvěrů dneska v České republice, pokud bych vzal čísla z minulého roku, nebo jak se zatím vyvíjí letošní rok, tak je, prosím pěkně, až k 20 miliardám hypotečních úvěrů. Čili je to dostatečný objem na to, to není žádná kapka v moři, aby pokryl specifické výjimky, které jsou různě jmenovány v diskuzích, jako že žadatelé nejsou v nějakém svazku a žijí spolu, nebo nějaké další specifické výjimky, mají

18

problém doložit příjmy, najde se jich asi celá řada. Tady si myslím, že není problém.

Už velmi stručně k pozměňovacímu návrhu. Tam je asi dobře myšlená snaha, aby v příslušném paragrafu, který říká, že máme možnost používat na volném trhu všechny možné operace, tak aby to nebylo v rozporu se zákazem měnového financování. Ano, v té dočasné covidové novele se objevila tato věta, nicméně tento zákon nijak neoslabuje zákaz měnového financování, nikde, v žádné části, protože to je acquis communautaire, to je základní princip moderní, nezávislé centrální banky, jinak bychom se dočkali samozřejmě nějakých špatných konců typu Zimbabwe.

My se domníváme, že explicitně zachovat tento paragraf, nebo tu větu u jednoho paragrafu, je nadbytečné, že by to mohlo naopak implikovat nechtěné důsledky, že by to někdo mohl příště vykládat tak, že zákaz měnového financování platí u tohoto paragrafu. Tam je totiž explicitně napsán. Ale u jiných není explicitně napsán, tak tam neplatí. To si myslíme, že je takové trošku nebezpečí této změny. Jinak my, jak říkám, samozřejmě ani náznakem nezpochybňujeme, ani nemáme důvod, byli bychom sami proti sobě, zpochybňovat to, že všechny tyto nástroje můžeme používat jenom za účelem plnění našich zákonných cílů, tj. cenové a finanční stability.

Pokud jde o založení právnické osoby, opět snaha byla, proto je to legislativní novela připravovaná dlouhodobě... Podle výkladu právníků, nejen našich, my dnes můžeme založit právnickou osobu za účelem plnění svých úkolů, lze to podle nich dovodit výkladem našeho stávajícího zákona. Snaha byla dát to tady najisto a jasně a transparentně, že to tak explicitně je. Čili byla to snaha o projasnění legislativy, mysleli jsme si, že to je obecný zájem, že chceme mít legislativu jasnou, transparentní. Takže to byl důvod, proč se to tam v této explicitní podobě objevilo.

Pokud jde o rozšíření té objemové výjimky z 5 na teď, tuším, 7,5 % po tom druhého pokusu hospodářského výboru, tak, jak už bylo řečeno, domníváme se, že 5 % je až až, že to je 20 miliard úvěru a to pokryje všechny nezbytné potřeby. Pokud jde o datum, to nepovažuji za... Myslím, že ten návrh má svoji logiku. Tento zákon nenavazuje pouze věcně na tu dočasnou covidovou novelu, tam navazuje v té jedné části, která byla považována za protikrizovou pojistku, ale v celé řadě dalších věcí, zejména v té makroobezřetnostní politice, je to samostatný legislativní kus, takže si myslím, že jeho účinnost by měla být, pokud možno, co nejdříve. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane guvernére, další do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Ladislav Kos. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane guvernére, kolegyně, kolegové.

U tohoto zákona se ukazuje to, co je v Česku neblahou tradicí, že jednotkou dočasnosti se stal „1 furt“. Totiž loni přijatá novela zákona o České národní bance umožnila dočasně centrální bance tzv. kvantitativní uvolňování obchodování s investičními nástroji, drahými kovy, pohledávkami a dalšími aktivy. Nyní, přestože přínosy tohoto rozšíření nebyly nijak vyhodnoceny, ony de facto nebyly ani nijak silně využity, tak se chce jejich platnost prodloužit na dobu neurčitou.

Já se domnívám, že v krizové situaci je toto rozšíření jistě vhodné, ale myslím si, že dát bianco šek na další využití těchto opatření, časově neohraničené trvání, nepovažuji za správné. Nakonec, jak se ukazuje, tak, jak tady bylo přirovnáváno, že v jiných zemí včetně Evropské centrální banky jsou tyto nástroje k dispozici, když se po Evropě podíváme, nevidíme, že by v těchto státech přinesly nějaké zásadní zlepšení finanční situace.

19

Já bych se tady zastavil u dvou nových kompetencí, které jsou v zákoně na delší dobu ČNB umožněny. Vyhnu se té části makroobezřetnostní, protože o té tady bylo řečeno panem guvernérem, myslím si, docela dost. Takže dvě ty kompetence. Jednou kompetencí je rozšířená možnost nákupu vládních dluhopisů i na dluhopisy s delší dobou splatnosti. Já tady vidím určité nebezpečí. Nechci se dožít toho, kdy národní banka bude masivně nakupovat státní dluhopisy, o které nebude na trhu zájem. Bude tak sanovat státní rozpočet, stlačí vysoké úroky za tyto dluhopisy, které by dluhopisy měly na volném trhu, a tím umožní vládě se tímto způsobem zadlužovat.

Protože tržní úroková sazba je spolehlivou brzdou k tomu, aby se stát takto zadlužoval. Když se tahle brzda odstraní, tak by se vláda mohla spolehnout na tento odkup, mohla by mít přestat zájem na skutečném řešení hospodářské a ekonomické situace a na konsolidaci veřejných financí. Mohla by bez zábran ty peníze z dluhopisů utrácet. Jaký by asi byl konec takového řešení, zvýšená inflace, možná náraz do dluhové brzdy. Dál nebudu ten černý scénář domýšlet.

Za podobně riskantní považuji možnost nákupu korporátních akcií a dluhopisů na českém trhu. Je otázka, jak bude ČNB vybírat, kterou firmu podpoří nákupem dluhopisů, kterou nikoliv. Může hrozit politické ovlivňování atd. Já se omlouvám za černé scénáře, které jsem tady nastínil v těch dvou případech. Osobně považuji ČNB za konzervativní, jejího guvernéra i bankovní radu za odborníky na svém místě, nepodléhající politickým tlakům a plnící základní cíl ČNB, péči o stabilitu finančního systému České republiky.

Nicméně netušíme, co může nastat v dalších letech, tak si dovolím na závěr takový bonmot, že tohle rozšíření nástrojů ČNB by nemuselo přinést to, co od něj někteří očekávají, mohlo by naopak přinést to, co od něj očekávají jiní. Děkuji za pozornost.

Jenom na závěr, proto pro tento zákon nebudu hlasovat, protože si myslím, že je to zákon do krizové doby, která, jak vidno, nás opouští, nebyly vyhodnoceny přínosy, případně do konce tohoto roku je ještě dostatek času, aby nějaká drobná novela v případě nutnosti použití nových nástrojů byla možná schválit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Dále prosím k mikrofonu pana senátora Vilímce, který je další přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane guvernére, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěl reagovat především na vystoupení pana guvernéra.

Já už jsem na výboru uvedl, že samozřejmě rozumím snaze pana guvernéra hledat někdy docela vynalézavé argumenty, proč nevracet tento zákon znovu Poslanecké sněmovně. Když se podívám na ty argumenty, které přednesl k tomu pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, věřte, že, byl jsem autorem těch pozměňovacích návrhů, že jsme i s legislativou velmi vážili míru těch pozměňovacích návrhů. Jsem přesvědčen, že jsou to návrhy uvážlivé, obezřetné a že jsou jakousi pojistkou, proti těm černým scénářům, které samozřejmě nechci vzpomínat, ale proto je tam ta věta, že tím není dotčen § 34a zákazu měnového financování. Na hospodářském výboru pak paní ministryně sdělovala, že ta věta se tam objevila s cílem hledání kompromisů.

Zůstaňme u toho, pokud chceme tu novelu zákona v nějaké podobě schválit, případně v Poslanecké sněmovně, hledejme kompromis. Hledejme lepší kompromis, než je ten, který je zde předložen. To je k té větě.

Jinak, nejsem sice právník, ale docela jsem znalý v těchto věcech. Určitě je to vynalézavý argument, že by tato věta mohla zapříčinit, že v ostatních

20

případech zákaz měnové regulace neplatí. Já bych z toho obavu neměl, pane guvernére. Tak to je k tomuto bodu.

Jinak samozřejmě to kvantitativní uvolňování a možnost využívat i nekonvenčních nástrojů vyžaduje velkou zodpovědnost a velkou obezřetnost k postupu České národní banky. Věřím, že Česká národní banka zůstane konzervativní institucí. Bez ohledu, jak k těmto věcem přistupují jiné centrální banky nebo Evropská centrální banka, pokud tuto kompenzaci nebo oprávnění trvale dostane.

K těm dalším věcem. Nebudu nijak výrazně komentovat možnost zakládání právnických osob. Nejsem věštec, ale něco jsem v politice za těch 30 let zažil. Zažili jsme vznik různých institucí, které se nedaří dnes zrušit.

Pokud Česká národní banka výkladem jednotlivých ustanovení může být účastna na některých institucích, mít tam majetkový vklad, nevidím důvod, u těch mezinárodních institucí, abychom tu zdrženlivost drželi dále. Jakmile se tam objeví možnost zakládat právnické osoby, tím nemyslím, že to bude podporovat pan guvernér, s pravděpodobností hraničící s jistotou do deseti let tady budeme mít různé satelity, jak jsem uvedl ve zpravodajské zprávě, napojené na Českou národní banku. Jak víme, jak je to u ČEZ a u ostatních firem, Českých drah, ale jsem přesvědčen, že by to nemělo být u České národní banky. Takže proto hospodářský výbor navrhuje vypustit to ustanovení na jistou možnost zakládací právnické osoby.

Co se týká té obecné výjimky, já se nechci pouštět do nějakých číselných přestřelek, ale četl jsem, že za 1. čtvrtletí letošního roku bylo poskytnuto za 100 miliard hypotečních úvěrů. Mám to tady dokonce napsáno. Nejsem možná takový odborník v matematice jako náš pan předseda Senátu, ale 5 % ze 100 miliard není ani 20 miliard, ani 10, ale je to 5 miliard. Samozřejmě vždycky se bere to předcházející čtvrtletí, takže takové to mávání tím, že 5 % je dostatek, podle mě není dostatek. Jinak, aby kolegyně a kolegové věděli, v Poslanecké sněmovně se objevil návrh na 10 % obecné výjimky. Jsem přesvědčen, že 7,5 % je odpovídající, ale nechci to odbýt argumentem, že 5 % je dostatek. Není dostatek a není to 20 miliard.

Tak to jenom k těm argumentům pana guvernéra. Jinak skutečně věřte, že ten návrh, potvrdil to i pan guvernér na tom prvním jednání našeho výboru, ty pozměňovací návrhy jako celek nejdou proti záměru této novely. Nejdou. Je to snaha o nalezení lepšího kompromisu, protože pokud máme skutečně schválit novelu zákona o ČNB, která je svým způsobem kontroverzní, to všichni víme, tak se snažme hledat lepší kompromis, než který byl nalezen v Poslanecké sněmovně. On nalezen moc nebyl, když se podíváte na to hlasování. Tak hledejme, aby byl nalezen. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, s dalším příspěvkem přichází pan senátor Lukáš Wagenknecht. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji za slovo, pane předsedající, já bych chtěl nejdřív panu guvernérovi poděkovat za jeho reakce, protože obvykle tady nebývá obvyklé, že je dostaneme, tak si toho opravdu vážím. Jenom krátce moje shrnutí těch závěrů, které tady padly.

Já jsem neříkal to, že čínské dluhopisy se týkají přímo tohoto zákona, ale říkám, že ta praxe na sekundárním trhu takhle probíhá. Vy jste říkal, že tam nebude možná drastické navyšování, jenom jste to uvedl jako možný příklad toho možného rizika.

Jak tady padlo, složení ČNB je teď kvalitní, ale může se stát za půl roku, za dva roky cokoliv jiného, víme, kdo jmenuje bankovní radu. Nicméně z tohoto

21

pohledu pořád tady to riziko vidím při nákupu na primárním trhu cenných papírů. Mně se, na rovinu, nelíbí ani ten sekundární, ale to je věc vaší odpovědnosti, do toho my nemůžeme mluvit. Ale zkrátka já nevím, pro někoho 13 miliard je relativně malá poměrová částka z celého objemu ČNB jako jeho portfolia, ale na druhou stranu, když poměřím 13 miliard s 12 miliardami, které paní ministryně našla na podporu podnikatelů, které tady nebyly, tak ty peníze nejsou úplně malé. Moc těch peněz paní ministryně nenašla. Ale nebudu odbíhat od tématu.

Co se týká příjmových ukazatelů, jen tady doplním jednu věc, proč jsem je i zmiňoval. Ony se primárně týkají, tady se asi shodneme, těch, kteří mají příjmy hůře prokazatelné, ať to řeknu jednoduše, zkrátka živnostníků, kteří mají výdajové paušály a tak, proto jsem to riziko tady zmiňoval a proto jsem pořád obezřetný u těchto dvou ukazatelů, toho DTI a DSTI, ohledně regulace, která není mezinárodně úplně v takovém rozsahu běžná. Proto to v této části hypoték vnímám jako možné riziko. Ale bez té druhé části bych to já tady asi nějakou formou neřešil.

Velice krátce k té věkové hranici. Jsem rád, že to tady padlo, co řekl pan guvernér, že opravdu Česká národní banka nechtěla nějakou diskriminaci, že to byla asi nějaká, jak to říct, lidová tvořivost z Poslanecké sněmovny. Ono se to totiž vždycky dá krásně v médiích vysvětlit. My zlevníme hypotéky mladým, ale já bych to mohl říct úplně obráceně, my malinko znevýhodníme ty starší. Já u té diskriminaci jsem vždycky opravdu velice obezřetný. Pro mě je otázka, jestli 37 let už je hranice, kdy ten člověk už není mladý, náš život se stále prodlužuje, myslím, že lidé se i déle vzdělávají, lidé, kteří mají třeba větší příjmy, někdy může být méně rizikový ten člověk o dva nebo o tři roky starší než ten mladší.

Tak jenom proto jsem to tady zmiňoval a v Senátu to padlo, že tohle diskriminační je. Ale bohužel to přišlo z Poslanecké sněmovny. Budu doufat, že se to příště už nebude dít. Závěrem jenom zopakuji kvůli primárně té první části a těm rizikům, které jsem zmínil, opravdu trvám na tom návrhu na hlasování, i když třeba neprojde. Tady se možná úplně neshodneme se zpravodajem.

Já si myslím, že vylepšovat něco, co podle mého názoru není úplně věc, která je vyjasněná i ve sněmovně, že není dobrý postup. Tak jenom můj názor na to, i vzhledem k tomu hlasování, které tam proběhlo. Děkuji za slovo a děkuji panu guvernérovi za jeho reakci.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Já děkuji vám, pane senátore, prosím pana senátora Jiřího Čunka, který přichází s dalším příspěvkem do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, paní ministryně, pane guvernére, kolegyně, kolegové, já jsem byl připraven pro tento návrh zákona hlasovat. Neviděl jsem v něm žádný velký problém. Chápal jsem, ne dnes, ale už minule, změny, které jsme udělali jako snahu, řekneme, postupovat byť v konzervativní instituci, kterou chci, aby Česká národní banka zůstala, postupovat konzervativně, ale tak, aby s těmi vklady a penězi, které drží, tak aby nějakým způsobem s nimi hospodařila tak, aby nedocházelo k inflaci atd., ke ztrátám.

Byl bych velmi rád, kdyby pan guvernér, nebo paní ministryně, ale spíš bych požádal pana guvernéra, protože jeho je to hlavní odpovědnost, aby se dotkl ve svém vysvětlení především otázek, které tady položil pan senátor Kos, protože to skutečně v tuto chvíli vypadá tak, že je čistě na rozhodnutí České národní banky, a teď koho, jakých orgánů, kde bude alokovat peníze, jestli založí, tak, jak tady řekl zpravodaj, a vstoupí do nějakých společností, ten příklad ČEZ byl velmi dobrý, protože já si myslím, že nejenom já, ale mnoho z nás by mohlo vyjmenovat mnoho společností, které jsou a byly neseny ČEZ. De facto se to pro nás posléze ukázalo, jako pro Českou republiku jako dominantního vlastníka,

22

většinového vlastníka akcií, tak je spíše ztrátou z dlouhodobého pohledu. To bych samozřejmě nerad viděl.

Nicméně já jsem v tom komplementu zákona o České národní bance atd. viděl instrumenty, které takovouto vůli neumožňují. Myslím si, že to, co teď schvalujeme, tyto nástroje neruší. Takže já bych rád, aby je vysvětlil pan guvernér, protože tak, jak je podal pan zpravodaj, i jak upozornil pan kolega Kos, tak by to skutečně mohlo mít fatální důsledky, kdyby tomu tak bylo. Já osobně to tak nechápu, ale nechci za pana guvernéra vysvětlovat tyto záležitosti. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, pan guvernér se hlásí ještě s dalším příspěvkem. Prosím, pane guvernére.

Jiří Rusnok: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové. Skutečně zareaguji na ty obavy, které tady zazněly o tom, že tím, že bude de facto prodloužena covidová novela, protože o této části mluvíme, že by tady vzniklo nějaké téměř hmatatelné nebezpečí nějakého zneužití možností centrální banky tím, že dostane nové pravomoci z hlediska rozsahu instrumentů protistran, se kterými může uzavírat obchody na volném trhu... Prosím pěkně, znovu zdůrazňuji, ten zákon to jasně znovu a znovu potvrzuje. Centrální banka může dělat tyto operace, tak jako je může dělat dnes s určitými časovými a strukturálními omezeními, jenom v rámci plnění svého mandátu. Pro žádný jiný účel nemůže nic takového dělat.

To znamená, pokud vyhodnotí situaci tak, že v zájmu plnění cenové stability nebo v zájmu plnění finanční stability, té své makroobezřetnostní politiky musí udělat nějakou operaci třeba s delším časovým horizontem, nebo také s jinými protistranami, než dělala doposud, což byly jenom banky.

Uvedl jsem ty dva příklady, které byly využitím té novely. Není pravda, že jsme ji vůbec nevyužili. Tím, že jsme nabídli tu možnost dvěma velkým pojišťovnám, že kdyby potřebovaly hotovost, respektive likviditu, mohou přijít, protože mají dostatečné portfolio ve svém držení státních dluhopisů. My jim samozřejmě za ty dluhopisy likviditu dočasně poskytneme.

Prosím, znovu zdůrazňuji, že my nemůžeme nikdy nakupovat státní dluhopisy na primárním trhu. My nemůžeme jít na aukci, kterou mimochodem organizujeme, jako agent, a koupit si státní dluhopis ČR. Nikdy. Tato novela to nijak nemění. Nijak. Dnes existují jurisdikce, dokonce velice vážené, typu Británie nebo některé další, kde toto bylo prolomeno, ale to není náš případ. My jsme naštěstí ani při platnosti této novely k žádnému kvantitativnímu uvolňování nepřistoupili. My jsme asi jediná země v Evropě dnes z těch alespoň středně vyspělých demokratických zemí, která nemusela nic takového dělat, anebo nechtěla. Na rozdíl dokonce od Polska, Maďarska, kde toto běží, kde na sekundárním trhu tyto centrální banky nakupují polské, maďarské státní dluhopisy. A to nemluvím samozřejmě o Evropské centrální bance, která do značné míry změnila svoji aktivitu zejména tímto směrem.

Ale to je jiná situace, my naštěstí v takové situaci nejsme. Od začátku říkáme, to rozšíření je rozšířením naší kompetence pro případ mimořádných situací. Pro případ, a to se může stát, taky jsme to zažili v letech 2008, 2010, kdy nám tady zamrzl trh státních dluhopisů. Ti, co je mají, měli problém je prodat dostatečně rychle, s dostatečně rozumnou přirážkou, nebo srážkou, tam je vždycky nějaký rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, ten může být nezanedbatelný, protože může být nějaký problém s likviditou trhu. Potřebujete agenta té poslední instance, jako je právě proto existující centrální banka, aby ten trh rozmrazila.

Čili to je celý smysl těchto návrhů. My jsme asi dnes opravdu jediní v Evropě, kteří toto ani v zákoně ještě nemají. Já neříkám, že když to bude

23

v zákoně, že to budeme využívat. Do poslední chvíle to nebudeme chtít využívat, protože věříme, že situace u nás je pod kontrolou a nebudeme v žádné takovéto krizové situaci. Ale, prosím pěkně, logika, přijďte s krizovou legislativou, až bude krize, tu já tedy odmítám. To jsme zažili bohužel v některých momentech této krize a výsledkem takovýchto zákonů narychlo je většinou víc škody než užitku. Protikrizové pojistky máme mít. Tak, jako je máme ve všech jiných možných oblastech, kde si krizi dovedeme představit.

Nemůžeme tady nic změnit na tom, že my přímo stát nikdy financovat nemůžeme. Můžeme v zájmu plynulosti finančního trhu brát státní dluhopisy jako garanci, jako protihodnotu proti půjčkám, které poskytují rychlou likviditu. To je všechno. Od těch, kteří si je primárně koupili na tom finančním trhu.

Já se nechci tady pouštět do aritmetiky s panem předsedou Vilímcem, ale jestliže za jedno čtvrtletí bylo 100 miliard hypoték, za čtyři čtvrtletí to může být 400. A 10 % ze 400 je 40 a 5 % je 20, čili já jsem se tady nedopustil žádného omylu, prosím pěkně, protože čtyři čtvrtletí tvoří rok. Čili na tomto nemám co měnit. Doufám, že jsem zodpověděl všechny podstatné věci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen předseda klubu Region, pan senátor Větrovský. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský: Děkuji, pane předsedající. Na základě dohody s předsedkyní klubu KDU-ČSL dávám návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. To je zatím první návrh na schválení, protože zatím jsme žádný návrh na schválení neměli. Dále prosím pana senátora Pavla Fischera, který se přihlásil do obecné rozpravy. My se vystřídáme.

Senátor Pavel Fischer: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, pane guvernére, dámy a pánové, mluvíme o centrální bance v dobách, kdy centrální banku velmi potřebujeme. Chtěl jsem připomenout jenom dvě okolnosti, které by nás měly vést k velké bdělosti, a protože víme, že v centrální bance sedí lidé informovaní, tak jsem to tady jen chtěl říci nahlas a připomenout, osvěžit měsíc starou zprávu.

Andrej Babiš, předseda vlády, která sem dnes přináší obhajovat změnu tohoto zákona o centrální bance, po setkání s Milošem Zemanem vystoupil s tím, že by ČNB měla přispívat do státního rozpočtu. Je to měsíc stará informace. Čili vláda, která nám sem přináší tuto změnu zákona, je úplně stejná vláda v čele s premiérem Babišem, který navrhoval úplně změnit pojetí centrální banky tak, jak ji vnímáme. To je věc, kterou musíme mít před očima, když posuzujeme změny v zákoně tak, jak o nich dnes tady přemýšlíme. Někteří totiž začali upozorňovat na to, že přestože je pochopitelné, že v době krize, které dnes čelíme, v době obrovského zadlužování ČR, které tato vláda rozjela, právě nezávislost centrální banky je jednou z velmi důležitých podmínek pro to, aby tato krize měla nějakého kapitána, který hlídá a plní zákon a poslání v duchu, jak ho tady před chvilkou pan guvernér připomněl. Proto, pane guvernére, máte naši plnou podporu. Vím, že jste tady na ten nápad, který přišel, opakuji, po setkání předsedy vlády s prezidentem republiky, reagoval velmi jednoznačně. Ale já bych pro pamětníky chtěl připomenout, že to není zdaleka první střet o centrální banku v novodobé české historii. Měli bychom proto být kdykoli velmi pozorní k tomu, když se mění zákon o centrální bance, protože se může stát, že by nám mohlo utéct něco důležitého a podstatného. Je to přeci prezident republiky, kdo

24

navrhuje členy toho boardu, rady centrální banky. Má přímý vliv na to, jak se tam také uvažuje a jaký typ osobností se tam generuje. Je v zájmu ČR, aby se tam generovali nejen ti, kteří uvažují jako současný prezident, ale aby tam bylo celé názorové spektrum, aby tam bylo více generací zastoupeno, aby tam bylo více specializací.

Chtěl jsem proto reagovat i na to, co tady před chvilkou pan guvernér komentoval, a to jsou otázky nákupu čínských dluhopisů. Já jsem velmi rád, že z Čínské lidové republiky ta expozice naší banky není velká. Ale chtěl jsem pana guvernéra vyzvat k ještě větší obezřetnosti, protože jak dobře víme, celý projekt Pás a stezka, který tady tak velkoryse a nadšeně někteří prosazovali, je veden především snahou Čínské lidové republiky ty obrovské zásoby nebo nadprodukci, kterou u sebe má, vrhnout na světové trhy a vytvořit si odbytiště, která budou provázána nejen z hlediska infrastruktury, ale také vstřícných režimů, které budou v duchu spolupráce, kterou navrhují z Pekingu podepisovat jedné vládě za druhou, ochotni nakupovat levné, laciné výdobytky čínské ekonomiky. Tady musíme upozornit pana guvernéra, ale i vládu, že on ten koncept spolupráce s Čínskou lidovou republikou se skutečně dostává do úplně jiného světla. Byli bychom špatnými členy parlamentu, jehož úkolem je také dávat vládě zpětnou vazbu a kontrolovat ji, kdybychom neupozornili na jednu důležitou věc. Z toho slavného formátu 17+1 už je dnes formát 16+1. Možná že bychom měli být přesnější a ten formát od začátku nazývat pravým jménem 1+17, nyní tedy 1+16.

Když jsme s kolegy z Litvy jednali ve výboru o tom, co je vedlo k opuštění tohoto formátu, odpověď byla jednoduchá: Nemělo to pro nás význam. Když jsme se jich ptali, jakým způsobem z toho vystoupili, odpověď byla jednoduchá: Není to žádná mezinárodní organizace, náklady a výnosy byly naprosto jednoznačné, a tak jsme Komunistické straně Číny napsali dopis, že už nechceme, aby nám posílala pozvánky. Tuhle debatu máme povinnost vést také v ČR. Proto jsem velmi rád, že nás pan guvernér ubezpečil o tom, že expozice vůči velkým aktivům Číny, která zkouší nahradit dolar nebo euro nebo další měny právě svou vlastní měnou, dokonce i svou vlastní digitální měnou, že expozice naší banky je malá, respektive minimální. Chtěl jsem pana guvernéra jen upozornit na to a informovat ho, že právě o tom, kudy dál ve formátu spolupráce s Čínou, který je pro nás nevýhodný, protože v něm nejsou jen členské země EU, ale jsou tam také země, které s EU mají velmi málo společného, že tento formát 17+1, dnes 16+1, zítra možná to číslo bude ještě nižší, že budeme přemýšlet, jak vyhodnotit náklady a výnosy, přínosy pro ČR a že tento formát budeme také navrhovat opustit.

Proto, pane guvernére, máte naši plnou podporu. Nevystavujte ČNB větší expozici mocnosti, která zkouší nahradit euro čínským platidlem nejen ve vzdálených oblastech, ale dokonce v těsném sousedství EU.

Děkuji.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní se přihlásila ještě do obecné rozpravy paní ministryně. Prosím, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k probíhající rozpravě. Vynechám a nebudu opakovat už argumenty, které tady zazněly od ctěného pana guvernéra Rusnoka, protože by to bylo zbytečné.

25

Souhlasím s vámi, pane senátore Fischere, že je velmi důležitá centrální banka, zvláště v této době, vždycky je důležitá. I proto je její postavení odvozeno z ústavy. Musí být nezávislá, je nezávislá. V zákoně o ČNB je takové ustanovení, možná ho budu velmi nepřesně parafrázovat, tak se omlouvám, ale obsahově, doufám, je správně, které říká, že vytvoří-li ČNB zisk, tak ho nejprve primárně použije na úhradu ztrát z minulých let. Poté ho převede do státního rozpočtu. Tento postup je nepřekročitelný, ten schválil parlament, je léta v tomto zákoně takto uveden. Tzn. že není jiného postupu než toho, že když vytvoří, není pochyb o tom, že vytvořila poněkolikáté ČNB zisk, tak ho převádí, a tak si to schválila i bankovní rada. Takto bude převeden na ztráty z minulých let. Takže jen to bych chtěla poznamenat. Jiný postup ani není možný.

My jsme si povzdychli s panem guvernérem, když jsme byli na tiskové konferenci, buď před, nebo po schvalování tohoto zákona v Poslanecké sněmovně, že se třeba někdy dožijeme, ať už budeme kdekoli, že se zisk převede do státního rozpočtu. Ale samozřejmě za podmínek, jak stanoví zákon. Jiný postup prostě ani možný není. To jsem řekla opakovaně.

Ještě bych si dovolila připomenout, že zákon předkládá ministerstvo financí, samozřejmě jménem vlády, společně s ČNB. Tzn. my jsme spolugestoři, spolupředkladatelé a spolutvůrci tohoto zákona. To bych řekla jen takovou malou poznámku k tomu, co jste tady říkal.

Co se týká vystoupení pana předsedy hospodářského výboru Vilímce, my jsme debatovali asi hodinu a půl, možná i déle, na hospodářském výboru o této novele. Celá řada argumentů tam padla, já jsem vysvětlovala, proč nemohu podpořit ten pozměňovací návrh, protože... Ať už je to účinnost, protože vzhledem k tomu, jak dlouho prochází legislativním procesem, aby účinnost, pokud bude schválen ať už kdekoli, v jakékoli chvíli, tak aby byla už od 1. 7. Pak jsme si vysvětlovali, to tady vysvětlil pan guvernér, nebudu argumenty opakovat, proč ne 8 %, ale 5 %, což byl jakýsi dohodnutý kompromis na půdě Poslanecké sněmovny. Pan guvernér to tady nominálně spočítal, že to není malá částka. Vysvětlovali jsme si i ty další věci, že není nutné mít přímo explicitně v zákoně uveden zákaz měnového financování, protože to v podstatě už vyplývá z primárního práva EU, tzn. že zákon nemusí být zmiňován, to prostě není možné. ČNB nemůže provádět měnové financování. Tak si myslím, že není nutné, aby to explicitně bylo v zákoně stanoveno.

Já bych znovu připomněla, že je to běžný nástroj. Ještě bych možná dopověděla, že tam bylo 8 %, návrh na hospodářském výboru neprošel. Nicméně pak se konal večer ještě jeden hospodářský výbor, kde byla změna na 7,5 %. Já jsem se bohužel nemohla toho druhého účastnit, protože jsem musela vystupovat jako předkladatelka na půdě Poslanecké sněmovny, pan guvernér o tom nevěděl, takže jenom tak, jak došlo k posunu a k tomu, že je teď ve znění, v jakém je uveden ten návrh.

Co se týká poznámek pana senátora Wagenknechta, vezmu to odzadu. Ten dokument, co jsem tady četla, jak jste říkal, to je odraz nejen odborných názorů ministerstva financí, mých, je to odraz mých pocitů, byl to můj projekt, vlastně odraz všech názorů, které jsem různě v průběhu toho dlouhého legislativního procesu prezentovala, názoru, že je to skutečně pojistka, názoru, že je to jakási budoucnost, názoru, že se může stát, dnes všechny bankovní domy respektují ta doporučení ČNB. My jsme nezavnímali, že by je nerespektovaly, ale může tady přijít s ekonomickou krizí, ona není za námi, tady někde zaznělo, že je teď za námi, ona za námi rozhodně není... My věříme, že za námi brzy bude zdravotní krize. Ta za námi bude snad už brzy, tam už vidíme na konec tunelu, ale není za námi ta krize ekonomická. Takže to bych si netroufla tvrdit v žádném případě. Může se stát, že se začnou lidé obracet na nebankovní domy, budou se obracet

26

na různé zahraniční subjekty. Tam se už oni nemusí těmi doporučeními, která dnes nemají charakter zákona, řídit. Proto to chceme dostat do zákona.

Já si dovolím takovou malou rešerši. Jde o běžnou praxi, byla jsem na to i tázána panem senátorem Wagenknechtem, i v řadě jiných států. Zdrojem je Evropská rada pro systémová rizika, únor 2021. Ten zdroj, který vám teď přečtu.

23 zemí používá ukazatel LTV, z toho 19 prostřednictvím právně závazné normy. V 16 zemích je používán ukazatel typu DTI/LTI či DSTI, z toho v 14 zemích prostřednictvím právně závazné normy. V 11 zemích jsou používány simultánně tři či více nástrojů. Kromě LTV buď DSTI nebo DTI/LTI nebo maximální splatnost. Z toho LTV, DSTI a DTI/LTI, stejný rozsah, jako máme my v našem navrhovaném zákoně, má právně závazné Lotyšsko. LTV, DSTI a maximální splatnost v dané kombinaci, obdoba rozsahu, jak je v tomto navrhovaném zákoně, pak sedm států. Estonsko, Litva, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko a Slovensko. Slovinsko má závazné pouze dva ukazatele a jeden právně nezávazný. Tzn. je tam jiná kombinace. Doporučení od Mezinárodního měnového fondu opakovaně, i v poslední zprávě, doporučuje pro ČNB zákonnou pravomoc. Varování od SRB ze dne 23. září 2019, měla jsem to i ve své úvodní řeči, identifikovala zranitelnost sektoru rezidenčních nemovitostí ve střednědobém horizontu jako zdroj systémového rizika pro finanční stabilitu v ČR. Závěry SRB korespondují s tím, jak sektor rezidenčních nemovitostí vnímá ministerstvo financí v intencích závěrečné zprávy zhodnocení dopadu RIA k tomuto tisku. Jsou v souladu se zjištěními ČNB, prezentovanými ve zprávě o finanční stabilitě 2018/2019. Dopad možných rizik ovšem SRB vnímá výrazněji než ministerstvo financí. Akcentuje zejména rizika spojená s růstem cen nemovitostí v kontextu zadlužování domácností spolu s rizikem možného nerespektování makroobezřetných limitů. Takže tolik srovnání nebo rešerše ze zahraničí.

Co se týká věku 36 let, on vznikl už jako kompromis v rámci připomínkového řízení. Pak jsem přistoupila aktivně, souhlasila jsem s tím, aby se týkal obou partnerů, manželů nebo registrovaných partnerů. Je to jakási hranice, která zaznívá i v jiných předpisech. Jestli je či není to diskriminační, nedokážu posoudit, musel by to říci jedině závazně soud.

Trošku z jiného soudku. Jestli jsme dali malou podporu podnikatelům, víte, tady zazněly dva názory. Na jedné straně zaznělo, že zadlužujeme extrémně zemi, na druhé straně zaznělo, že jsme dali malou podporu podnikatelům. To je ta schizofrenie, ve které se potýkám jako ministryně financí. A tato vláda v podstatě po celou dobu této krize. Já myslím, že necháme historii, ať odpoví.

Tento týden bude pokladní plnění k 30. dubnu, nebo k 1... Já předložím opět rozsah poskytnuté pomoci do ekonomiky firmám, občanům, ekonomice. Poslední číslo, které bylo, bylo k 31. březnu. Bylo to asi 384 mld. Teď bude zcela určitě to číslo vyšší. Myslím, že se ve srovnání s jinými zeměmi určitě nemáme za co stydět. Je to samozřejmě na úkor toho, že nám vzrostl dluh. Nicméně jsme na to byli dobře připraveni. Takže na jedné straně řekněte, nedali byste nikomu nic? Pak je to potřeba říci lidem. Nebo byste dali víc? Potom bude vyšší zadlužení. Je potřeba si tyto věci skutečně vysvětlit jasně. Vysvětlit je srozumitelně, protože jinak mají takovýto docela schizofrenní dopad. Já mám spočítáno, kolik by stály případné návrhy poslanců, ať už to bylo, myslím, teď v Poslanecké sněmovně, formou poslaneckých návrhů nebo pozměňovacích návrhů. Určitě by nám tato míra zadlužení nestačila. Minulý týden prezentovala Evropská komise úroveň zadlužení jednotlivých zemí. Jsme pořád s mírou zadlužení čtvrtou nejméně zadluženou zemí v EU. To neznamená, že se nemáme připravovat na konsolidaci veřejných financí. My jsme schválili jako vláda v pondělí konvergenční program, do 30. dubna musí odejít do Evropské komise. Tam je nastaven až do roku 2024, jak se požaduje v konvergenčním programu, plán trajektorie konsolidace, je tam

27

autonomní scénář, jak by se vyvíjely veřejné finance, kdyby se nic nestalo a jely tak nějak svým vývojem.

A pak je tam alternativní scénář, který počítá se snižováním o půl procentního bodu HDP. To není málo. Konsolidovat je potřeba s citem a s velkou znalostí, protože jinak zaškrtíte ekonomiku, dostanete se zpět do recese, jak se to stalo za minulé krize.

Poslední poznámka. Už to říkal pan guvernér, já to jenom zopakuji. Výrok pana senátora Wagenknechta a jeho slova, řešme to, krize je za námi, řešme to, až přijde příští krize, neřešme to teď. Ten zákon je v Poslanecké sněmovně v legislativním procesu od roku 2017 jako reakce na poslední krizi. Do této doby nebyl schválen. Máme tu mnohem tvrdší krizi, nejhorší krizi od 30. let minulého století. Stojím si za těmito slovy. Ten zákon potřebujeme. Je to zákon, který nám skutečně pomůže stabilizovat, ze všech argumentů, které tady už padly, které jsem řekla já, řekl je pan guvernér, ale řekli to částečně i někteří z vás, potřebujeme ho. Já velmi prosím, abyste to uvážili. To, že by se měl přijmout, až přijde nějaká krize, považuji za velmi nezodpovědné. Bůh nás chraň před takovými názory. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, paní ministryně. Probíhá ještě obecná rozprava. Paní ministryně dala příležitost ještě k další debatě. Do té se přihlásil pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Já bych řekl takovou repliku. Děkuji, paní předsedající. Budu stručný, to říká každý, ale budu opravdu stručný. Asi bych nereagoval, kdyby paní ministryně neměla ty své závěrečné komentáře. Já musím jen zopakovat to, co jsem řekl. Ona má takovou výbornou vlastnost, že mě vždy opravuje jako moje učitelka ruštiny na základní škole, ale většinou to bývá k něčemu úplně jinému, ty opravy. Takže děkuji za tu opravu, ale já opravím paní ministryni jako moji ruštinářku.

Paní ministryně, já jsem se nebavil o kompletních výdajích, které jste podle mě promrhali ve velké části v rámci pandemie. Nebudu ani komentovat váš konvergenční program se schodkem 350 mld. ročně, který nás vede k dluhové pasti. Budu komentovat váš komentář k podpoře podnikatelů. Říkal jsem číslo 12 mld. Kč. To jsou peníze, kterými vy jste tady obšťastnila podnikatele, kteří nesmí podnikat, na začátku tohoto roku. Ještě pořád možná nebudou smět podnikat. Tyto peníze jsou mizivé vzhledem k tomu, že oni nemohou generovat své příjmy.

Ještě k tomu dodám druhou věc, už je měsíc, teď bude za chvilku další měsíc, ale máme pořád ještě duben. Za duben žádné kompenzace nejsou. Těch 12 mld., se kterými se tady, jak to říci, jakoby honosíte v rámci celkového balíku, opravdu vy sama jste odpovědná za likvidaci mnoha podnikatelů, tím, že ty peníze jim nedáváte.

Možná řeknu jinou repliku, když ty peníze nemáte ve státním rozpočtu, já vám řeknu, jak je najít. Evropská komise uveřejnila konvergenční program a jiné věci, ale před pár dny uveřejnila i něco jiného, jednu auditní zprávu, kterou tady už v médiích máme mnohé roky, tam máte také pár miliard, které byste mohla ušetřit. To je pár miliard za holding vašeho pana premiéra, který vy tady protežujete a protiprávně mu poskytujete nebo nevymáháte dotace. Vy jako vláda. Pokud byste jednala jako řádný hospodář, tak byste místo korporace svého nadřízeného, které necháváte miliardy a ještě je budete pravděpodobně proplácet, dala peníze podnikatelům, kteří nelogicky nesmí podnikat. 18 % maloobchodníků dnes musí mít zavřeno, je to nelogické, je to nesmyslné. Na to peníze nemáte. Máte peníze na svého premiéra, do jehož holdingu ty peníze posíláte. Pokud nevíte, kde peníze vzít a nezvyšovat schodek státního rozpočtu,

28

vymáhejte protiprávní dotace svého nadřízeného a podnikatele nechte žít, ty peníze byste na to měla.

Více se už vyjadřovat nebudu, ať nebudu zdržovat, jak jsem řekl, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní se o slovo přihlásil ještě předseda hospodářského výboru, pan senátor Vladislav Vilímec. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem to nechtěl uvádět v závěrečné zprávě, ale myslím si, že by bylo při vší úctě k panu guvernérovi a jeho číslům, na kterých nemá potřebu nic měnit, ani já nemám potřebu nic měnit na svých číslech, možná že by bylo vhodné, kdyby paní senátorky a páni senátoři znali i vyjádření ze závěrečné zprávy z hodnocení regulace k tomuto zákonu, tzv. RIA, kde je psáno, že například za 4. čtvrtletí roku 2018 počet nadlimitních úvěrů, přesahujících limit 45 % ukazatele DSTI, to je ten poměr mezi příjmy a splátkami úvěru, činil, vězte, 15,4 %. Teď se snižuje ta výjimka na 5 %. Ale činil ke konci roku 2018, poslední čtvrtletí, 15,4 %.

Navíc, nenuťte mě číst, jak stojí přesně to ustanovení výjimky. Mohu ho přečíst. V zákoně je přesně uvedeno, že při poskytnutí spotřebitelského úvěru lze stanovené hranice úvěrových ukazatelů překročit v běžném kalendářním čtvrtletí nejvýše v množství přesahující 5 % celkového objemu obdobných úvěrů, poskytnutých v předcházejícím čtvrtletí, nikoli v předcházejícím roce. Takže ani já nemám důvod nic měnit na svých číslech. Je mi to takové žinantní, přetahovat se s panem guvernérem ČNB o čísla, ale zanechme boj o prestiž. Já rozumím tomu, že ČNB, když dala 5 %, bude snášet argumenty, proč 5 % je ta správná hladina. Zanechme prestižních soubojů. Rozumím paní ministryni, že dělá všechno pro to jako předkladatel, aby se tento návrh zákona nevracel, tomu rozumím. To neznamená, že ho nemáme vylepšit. Takže to jsem jen chtěl k těm číslům.

Nechci v tom pokračovat, těch 7,5 % považuji za přiměřené, číslo 10 %, které se objevilo v Poslanecké sněmovně, jsem přesvědčen, že už je hodně na hranici, ale 7,5 % považuji za přiměřené číslo, které nikterak nenaruší finanční stabilitu bank, nikterak.

Samozřejmě závisí na vás, vážené kolegyně a kolegové, jestli podpoříte tento pozměňovací návrh nebo nepodpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní nevidím nikoho na displeji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy, prosím? Nikdo se nehlásí. Já rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce se vyjádřit, děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit v obecné rozpravě zpravodaj ÚPV, pan senátor Goláň? Nepřeje si vystoupit. Nyní se ptám, zda se chce v rozpravě vyjádřit zpravodaj garančního výboru? Prosím, pane senátore, jestli ještě chcete vystoupit, je tady pro vás prostor, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, budu jen rekapitulovat. V obecné rozpravě vystoupilo sedm senátorek a senátorů, respektive pouze senátorů. Paní ministryně vystoupila jako předkladatel. Pan guvernér vystoupil jako guvernér ČNB. Zazněl návrh pana senátora Větrovského na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pak zazněl návrh pana senátora Wagenknechta na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Pak byly samozřejmě předloženy pozměňovací návrhy hospodářského výboru. Tzn. měli bychom hlasovat... Děkuji.

29

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, budeme hlasovat o návrhu schválit. Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já, jak už jsem řekla, teď spustím fanfáru, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Protože byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Teď spouštím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 78 senátorů, kvórum pro přijetí je 40 hlasů. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 7 se z přítomných 80 senátorek a senátorů vyslovilo pro 21, proti bylo 16. Tento návrh tedy nebyl přijat.

Teď tedy, pokud nebyl přijat návrh na přijetí souhlasu s postoupeným zněním z Poslanecké sněmovny, postoupíme do podrobné rozpravy. (Z pléna: Ne!) Pardon, pokud bylo i zamítnutí, tak se omlouvám. Pokud tedy nebyl návrh schválen a byl předložen návrh na zamítnutí, přistoupíme nyní k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 80 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí je 41. Spouštím hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 8 bylo registrováno 80 senátorů a senátorek, kvórum pro schválení zamítnutí bylo 41, pro hlasovalo 25, proti 13. Návrh na zamítnutí návrhu zákona nebyl přijat.

Teď postoupíme tedy skutečně do podrobné rozpravy. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nevidím... Ano, hlásí se pan předseda hospodářského výboru a pan senátor současně, Vilímec. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pouze deklaruji, že hospodářský výbor podal čtyři návrhy. Pokud se o těchto návrzích bude hlasovat, jako že se bude hlasovat, navrhuji, aby se o nich hlasovalo jako o kompletu, abychom z toho neměli torzo pak. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Takže pan senátor a pan předseda výboru navrhl, aby se hlasovalo tedy komplexně, čili o celém pozměňovacím návrhu hospodářského výboru. Děkuji a ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Hlásí? Vidím, pan senátor Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň: Já mám pouze protinávrh k hlasování. Hlasoval bych o jednotlivých bodech, protože s některými body problém nemám, s některými ano, takže pokud se bude hlasovat o tom, já bych chtěl po jednotlivých bodech, o každém samostatně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, v tom případě se bude hlasovat po jednotlivých bodech pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nevidím, že by se hlásil. Takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se, zda si ještě přeje vystoupit se závěrečným slovem paní navrhovatelka? Nepřeje si vystoupit. Ptám se, jestli si ještě přeje vystoupit v podrobné rozpravě zpravodaj ústavně-právního výboru? Již si nepřeje vystoupit. Mám povinnost tedy se obrátit na zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé podrobné rozpravě... Pan senátor, pan zpravodaj nemá zájem, tedy je třeba, aby v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pan zpravodaj pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Pane zpravodaji, prosím k řečnickému pultu, k řečništi.

Senátor Vladislav Vilímec: Paní místopředsedkyně, asi bychom měli nejdříve rozhodnout o tom, jestli budeme hlasovat komplet, nebo budeme

30

hlasovat o těch bodech zvlášť. To, myslím, že bychom měli rozhodnout hlasováním. Takže měli bychom hlasovat o protinávrhu pana senátora Tomáše Goláně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Dobře, v tuhle chvíli, prosím, budeme hlasovat. Budeme hlasovat o tom, zda budeme hlasovat o každém tom bodu, který se týká usnesení hospodářského výboru, zvlášť, to znamená, to je návrh, respektive protinávrh pana senátora Goláně. Rozumíme, o čem budeme hlasovat? Ano, zahajuji nyní hlasování. Aktuálně je přítomno 79 senátorů a senátorek, kvórum je 40. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 9 bylo registrováno 79 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí bylo 40. Pro to, abychom hlasovali samostatně každý bod, bylo 12, proti bylo 8, návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji, ujměte se dalšího procesu hlasování.

Senátor Vladislav Vilímec: Nyní budeme hlasovat o návrhu hospodářského výboru jako o kompletním návrhu. To znamená, to jsou ty čtyři body dohromady.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, děkuji. Ptám se paní navrhovatelky na stanovisko? (Ministryně: Nesouhlasné.) Zeptám se pana zpravodaje. Patří to tak, formálně se zeptat, takže, pane zpravodaji, vaše stanovisko? (Zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Děkuji. Nyní tedy budeme hlasovat. Aktuálně je přítomno 79 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 40. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 10 bylo přítomno 79 senátorek a senátorů. Kvórum pro schválení bylo 40, pro se vyjádřilo 49, proti 4, návrh byl přijat. Děkuji.

Teď tedy jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže budeme znovu hlasovat.

Já tam mám pořád ještě... Ano, zkusím tedy zahájit hlasování. Hlasujeme. V sále je přítomno 79 senátorů a senátorek. Kvórum 40. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 11 bylo registrováno 79 senátorek a senátorů, kvórum pro schválení 40, pro se vyjádřilo 51 hlasů, proti 1. Takže jsme schválili, že vracíme Poslanecké sněmovně návrh novely zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Nyní bychom měli přistoupit k pověření senátorů. Navrhuji, aby to byli senátoři Vladislav Vilímec... Jako druhý pan senátor Tomáš Goláň. Většinou bývá ještě i třetí navržený, takže se ptám, kdo by měl být tím třetím senátorem? Pan senátor Wagenknecht? Rozuměla jsem správně? (Lukáš Wagenknecht nesouhlasí.) Takže ještě prosím o návrh třetího člena, senátorku/senátora? Pokud se nikdo nehlásí... Ano, takže jako třetí pan senátor Aschenbrenner. Ptám se tedy, zda pan senátor Tomáš Goláň, Vladislav Vilímec a pan senátor Aschenbrenner souhlasí s tím, aby byli těmi, kdo nás zastoupí v Poslanecké sněmovně? Vidím, že kývají hlavou, je to tak? Teď tedy přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh pověřit senátory Václava Vilímce, Tomáše Goláně a pan senátora Lumíra Aschenbrennera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 79 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 40 opět, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Počkám ještě chviličku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

31

V hlasování č. 12 jsme schválili pověření navržených senátorů, s tím, že registrováno bylo 79 senátorů a senátorek, kvórum je 40, pro se vyslovilo 42 a nikdo nebyl proti. Gratuluji, kolegové. A tím končíme hlasování. Zároveň děkuji navrhovatelce a zpravodajům. Ale také samozřejmě panu guvernérovi ČNB. Děkuji.

Nyní, protože se blíží doba polední přestávky, tak přistoupíme k bodu

3.Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů  (senátní tisk

č. 83)

Je to senátní tisk č. 83. Návrh prezidenta republiky na nového člena rady vám byl rozdán jako senátní tisk č. 83. Já jenom prosím o klid v sále ještě, abychom zvládli tuto proceduru. Děkuji kolegům. Návrh prezidenta republiky nám byl rozdán jako senátní tisk č. 83. Uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Janu Teclovi, prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise, které nám bylo rozdáno jako tisk č. 83/1. Prosím.

Senátor Jan Tecl: Děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Konstatuji, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené v článku 6 bod 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, od prezidenta republiky návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tímto kandidátem je pan Vojtěch Šustek. Součástí předloženého návrhu měly být doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti kandidáta, stanovených zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů.

Volební komise Senátu se sešla dne 27. dubna 2021 na své 5. schůzi a přijala usnesení č. 10, se kterým vás nyní seznámím.

10. usnesení volební komise Senátu z 5. schůze konané dne 27. dubna 2021 k předloženému návrhu kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů:

„Komise I. konstatuje, že obdržela ve lhůtě stanovené v článku 6 bod 2 zákona

č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, tento návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – Vojtěch Šustek, navrhovatel prezident republiky Miloš Zeman,

II. konstatuje, že obdržela všechny dokumenty potřebné k ověření, zda navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů,

III. konstatuje, že navržený kandidát splňuje všechny podmínky pro výkon uvedené funkce,

IV. pověřuje předsedu komise, senátora Tecla, aby s tímto usnesení seznámil před volbou Senát.“

Pro volbu bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu, to je volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem, jinak se volí hlasováním veřejným. Za volební komisi navrhuji hlasovat většinovým způsobem, tajným hlasováním. Zatím končím své vystoupení a předávám slovo zpět paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedo. Nyní navrhuji, abychom podle § 50 odstavce 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas

32

s účastí kandidáta Vojtěcha Šustka a ředitele odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky Václava Pelikána. Nyní o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 13, volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, byl vysloven souhlas s účastí, byl schválen 61 hlasy přítomných senátorek a senátorů ze 72. Proti nebyl nikdo.

Dovolte, abych oba naše hosty přivítala na dnešním jednání. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy?

Ano, tady mám informaci od paní ředitelky odboru, že se do rozpravy hlásí jeden z našich hostů. Ano, je to, jestli se nemýlím, tedy ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta Václav Pelikán. Prosím, pane řediteli, máte slovo u našeho řečniště.

Ještě jednou vás tady vítám a uděluji slovo.

Václav Pelikán: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené paní starostky, vážení senátoři. Prezident republiky předkládá v souladu se zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek Senátu, k posouzení rozhodnutí návrh na volbu pana Mgr. Vojtěcha Šustka, Ph.D., člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů na funkční období 5 let.

Pan magistr Šustek je vysokoškolsky vystudovaný archivář a v současné době tuto funkci už od roku 1992 zastává. Absolvoval doktorandské studium v Historickém ústavu Univerzity Hradec Králové a dlouhodobou praxí nabyté znalosti promítá do publikační činnosti a dalších historicky naučných forem zpřístupňovaných veřejnosti.

Pan Mgr. Šustek v sobě spojuje jak archiváře, tak kvalifikovaného historika a svým zaměřením především na období nacismu představuje vhodné doplnění rady jako kolektivního orgánu. Věřím, že se většinová představa Senátu o tomto kandidátovi shodne s představou pana prezidenta, a proto doporučuji, aby Senát navrženého kandidáta zvolil. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji a nyní se o slovo přihlásil kandidát Vojtěch Šustek. Prosím, pane kandidáte, také pojďte za námi k řečništi. Vítám vás tady a máte slovo.

Vojtěch Šustek: Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi, prosím, abych vám stručně sdělil, v čem se domnívám, že pokud budu vámi zvolen, bych mohl být pro činnost vědecké instituce Ústavu pro studium totalitních režimů užitečný. Pracuji jako archivář v Archivu města Prahy, kde pracuji v oddělení, kde jsou justiční fondy soudů a státního zastupitelství s působností pro město Praha, vedle toho provádím historické výzkumy. Každý archivář v Archivu města Prahy může pracovat na rozšíření znalostí dějin města Prahy.

Já jsem se nejprve zabýval germanizací města Prahy, v pozdějších letech domácím odbojem a heydrichiádou. K oběma těmto tématům jsem vydal pět svazků odborných edic, německo-jazyčných pramenů a řadu dílčích studií a menších publikací. Spolupracoval jsem s Českou televizí a s Českým rozhlasem. Už při mých výzkumech jsem spolupracoval s kolegy z Ústavu pro studium totalitních režimů. Nejenom s těmi, kteří se zabývají dějinami okupace, ale i s těmi, kteří se zabývají obdobím komunistického režimu. Např. když při mé práci archiváře narazím na historické prameny k tématům, kterými se zabývají kolegové z ÚSTR, vždycky je emailem nebo telefonem na existenci těchto pramenů upozorním.

33

Já mám takovou představu, se kterou bych, pokud budu vámi zvolen, chtěl mluvit s panem ředitelem a s kolegy o určitých výzkumných projektech, které se týkají dějin okupace. Teď mluvím hlavně o dějinách okupace, ale za neméně důležité považuji samozřejmě zkoumání dějin komunistické nadvlády.

Pokud bych dostal prostor, abych ještě mluvil o věcech a projektech, které by podle mého názoru bylo dobré, aby se jich Ústav pro studium totalitních režimů ujal, tak bych to pak v rozpravě rád vysvětlil. Prosím o případné dotazy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano. Děkuji. Prosím, posaďte se na svoje místo. Pokud by byly dotazy, určitě byste byl znovu pozván, ale zatím nemám nikoho dalšího, kdo by se hlásil do rozpravy. Pokud nikdo takový není, rozpravu končím. Nyní rozhodneme o tom, zda volba proběhne tajně, tak jak se jedná o návrh volební komise.

V sále je aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum je 37. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Procedurální návrh, hlasování č. 14, kde bylo registrováno 72 senátorek a senátorů při kvóru 37, byl schválen počtem 62 hlasů. Takže návrh byl přijat. Já teď uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Janu Teclovi, který nás seznámí s organizačními pokyny.

Senátor Jan Tecl: Děkuji za slovo. Nyní tedy již k samotné volbě. U prezence před Prezidentským salonkem obdržíte modrý hlasovací lístek,

s tím, že při volbě člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů volíte takto. Pokud souhlasíte s navrženým kandidátem, zakroužkujte pořadové číslo 1 před jménem kandidáta. Pokud s tímto kandidátem nesouhlasíte, přeškrtněte jeho pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl.

V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby, do kterého postupuje nezvolený kandidát z 1. kola.

V této chvíli končím, nevyzývám však jako při jiných tajných volbách členy volební komise, aby se dostavili k Prezidentskému salonku, ale jen vracím slovo zpět paní předsedající. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, nyní tento bod přerušuji, protože volby ještě i dalšího bodu bychom chtěli konat společně, tak, jak bylo stanoveno v polední přestávce. Já budu po přerušení tohoto bodu, který jsme teď projednávali, pokračovat dalším bodem, a to je

4.Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního

fondu - 1. kolo 3. volby  (senátní tisk č. 89)

Jedná se o senátní tisk č. 89. Návrhy kandidátů na místopředsedu dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu vám byly předány jako senátní tisk č. 89. Nyní opět uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Janu Teclovi. Prosím, máte slovo.

34

Senátor Jan Tecl: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Konstatuji, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru č. 61 ze dne 25. března 2021, tj. do 14. dubna 2021 do 16 hodin, tyto návrhy kandidátů na funkci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu: Josef Bazala, navrhovatel senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí, Petr Štěpánek, navrhovatel senátorský klub Starostové a nezávislí.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise přijala v této souvislosti na své 5. schůzi konané dne 27. dubna 2021 usnesení č. 9, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

9. usnesení volební komise Senátu z 5. schůze konané dne 27. dubna 2021 k volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

Komise I. konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního výboru č. 61 ze

dne 25. března 2021 obdržela ve stanovené lhůtě tyto návrhy na funkci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu: senátor Josef Bazala, navrhovatel senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí, senátor Petr Štěpánek, navrhovatel senátorský klub Starostové a nezávislí,

II. pověřuje předsedu komise, senátora Jana Tecla, aby s tímto usnesením seznámil před volbou Senát.

Pro volbu místopředsedy dozorčí rady bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu, volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda se volba uskuteční tajným hlasováním, jinak se volí hlasováním veřejným. Za volební komisi navrhuji hlasovat většinovým způsobem, tajným hlasováním. Zatím končím své vystoupení a předávám zpět slovo paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedo, nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Děkuji. Nikdo se nehlásí. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Můžeme přistoupit k hlasování o způsobu volby, jak nám navrhl předseda volební komise.

V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí návrhu je 36, nyní tedy zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Procedurální návrh, hlasování č. 15, byl schválen. Při kvóru 71 senátorek a senátorů pro hlasovalo 63, proti nebyl nikdo. Nyní uděluji znovu slovo předsedovi volební komise.

Senátor Jan Tecl: Já si vás nejprve dovoluji požádat s ohledem na stávající epidemiologickou situaci o dodržení dvoumetrových rozestupů, dezinfekci rukou a při podpisu prezenční listiny a vyplňování hlasovacích lístků použijte, prosím, své vlastní propisovací pero. Nyní vás seznámím s průběhem samotné volby.

U prezence před Prezidentským salonkem obdržíte proti podpisu druhý, tentokrát bílý hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku jsou v abecedním pořadí uvedena jména dvou navržených senátorů, přičemž před jménem každého z nich je uvedeno i jeho pořadové číslo. Nyní k úpravě hlasovacího lístku. Souhlas pouze s jedním z kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, pořadové číslo před jménem zbývajícího kandidáta přeškrtněte křížkem. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla křížkem před jejich jmény. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než uvedeném tiskopise. A ten, který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl.

V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby, do kterého postupují oba nezvolení kandidáti z 1. kola.

35

Konstatuji, že volební místnost je již připravena pro obě tajné volby, žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání hlasovacích lístků a hlasování potrvá 15 minut a na vyhodnocení nám bude stačit 10 minut. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, děkuji, pane předsedo. Přerušuji jednání pro konání tajné volby do 13:30 hodin. Ale protože současně bude polední přestávka, tak přerušuji jednání do 14:05 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 13.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.05 hodin.)

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nepřítomné senátorky a skoro nepřítomní senátoři, budeme pokračovat. Já vás zatím uvedu do obrazu, že se vrátíme ke dvěma přerušeným bodům, a sice k bodu Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Naštěstí je vás zaregistrováno víc, takže můžeme pokračovat. Já bych v tom případě dal slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s výsledky obou voleb. Já myslím, že můžeme spojit ty body. Prosím.

Senátor Jan Tecl: Dobře, děkuji za slovo. Hezký dobrý den. Dovolte mi, abych vás nejprve seznámil se zápisem o volbě člena Rady ÚSTR, konané dne 28. 4. 2021, první volba, první kolo. Počet vydaných hlasovacích lístků: 77. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků: 77. Z toho neplatných: 3. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků: 0. Pro Vojtěcha Šustka bylo odevzdáno: 55 hlasů. V prvním kole první volby byl zvolen kandidát Vojtěch Šustek a já mu tímto gratuluji ke zvolení za člena Rady ÚSTR.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedo. Mám zde zprávu, že pan profesor Šustek by rád vyslovil své poděkování. Jeho účast na jednání už máme schválenou, když dovolíte, já mu dám slovo.

Vojtěch Šustek: Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, srdečně vám děkuji za to, že jsem dostal vaši důvěru a váš hlas. Doufám, že skutečně budu svojí prací užitečný pro ÚSTR a hlavně pro rozšíření historického poznání. Děkuji vám mockrát.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkujeme, pane profesore, gratulujeme vám a těšíme se na váš příspěvek k fungování tohoto ústavu, který nás seznamuje s totalitní minulostí našeho národa.

Tím je ukončen bod Volba člena rady ÚSTR. Můžeme pokračovat v přerušeném bodu Volba místopředsedy dozorčí rady. Pane předsedo, prosím.

Senátor Jan Tecl: Děkuji za slovo. Nyní vás seznámím se zápisem o volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Jedná se o třetí volbu, první kolo. Počet vydaných hlasovacích lístků: 77. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků: 77. Z toho neplatné: 2.

36

Počet neodevzdaných hlasovacích lístků: 0. Pro senátora Josefa Bazalu bylo odevzdáno 41 hlasů, pro senátora Petra Štěpánka bylo odevzdáno 33 hlasů. V prvním kole třetí volby byl zvolen kandidát Josef Bazala a já mu tímto gratuluji ke zvolení místopředsedou dozorčí rady SZIF.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji za podanou zprávu, pane předsedo, hlásí se pan kolega Bazala. Čerstvě zvolený místopředseda dozorčí rady. Prosím.

Senátor Josef Bazala: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám vyjádřil poděkování za mně projevenou důvěru. Doufám, že budu schopen přenášet vaše požadavky do dozorčí rady SZIF, a věřím, že vás budu dobře zastupovat. Děkuji moc za důvěru, vážím si toho nesmírně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Ještě jednou gratuluji, pane kolego, hned se hlásím o přijetí, neboť mám jeden zásadní námět. Ale teď už doopravdy můžeme přistoupit k pokračování našeho pořadu.

Další v našem jednání je

5.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních

řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 79)

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 79 a uvede nám ho paní ministryně Benešová. Prosím, paní ministryně, o vaše slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Přeji hezké odpoledne. Předkládám tento vládní návrh zákona, který jsme připravili v rámci roku 2019 mimo plán legislativních prací. Hlavním cílem je vyřešit nestoudnou situaci kolem dětských dluhů.

Tento zákon, jeho cílem je zvýšení ochrany dětí v právních vztazích, posílení role zákonných zástupců při právním jednání nezletilých. Samozřejmě dětské dluhy, jak jsem uvedla. V podstatě tento zákon navazuje na sněmovní tisk 456, kdy jsme se pokoušeli toto řešit i v rámci poslaneckého návrhu poslanců Nachera a dalších.

Předmětem návrhu jsou tyto okruhy: omezení možnosti vymáhání peněžitých dluhů z právního jednání nezletilého, zavedení ručení zákonného zástupce za splnění peněžitých dluhů z právního jednání nezletilého, zavedení nezpůsobilosti nezletilých mladších 13 let nést majetkové důsledky způsobené škody, dále změna pořadí započítávání plnění na jistinu a příslušenství, nakonec znemožnění vydání platebního rozkazu, rozsudku pro zmeškání a rozsudku pro uznání.

Myslím, že tento zákon byl jednomyslně přijat a byly tam v podstatě jenom takové dílčí návrhy. V podstatě se podařilo najít soulad v rámci sněmovny, věřím, že i vy tento zákon podpoříte a podaří se nám tuto problematiku vyřešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní ministryně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Jeho usnesení máte jako

37

senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Holásek. Já ho prosím o jeho zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Holásek: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi stručně přednést zpravodajskou zprávu. Já jsem přesvědčen, že jde o právní normu nutnou, prospěšnou, vhodnou a měli bychom ji přijmout.

Paní ministryně nám představila základní body tohoto zákona. Jde o novelu občanského zákoníku, občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních. ÚPV jako výbor garanční návrh zákona projednal na své 13. schůzi a po úvodním slově pana náměstka ministryně spravedlnosti, pana Michala Fraňka, po projednání mé zpravodajské zprávy a po rozpravě přijal hlasy všech přítomných členů ÚPV, takže bylo rozhodnuto všemi členy ÚPV usnesení, kterým

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jana Holáska, tedy mě, a konečně

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To bude vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Táži se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím žádnou přihlášku, otevírám tedy obecnou rozpravu. Prosím paní senátorku Chalánkovou jako první přihlášenou.

Senátorka Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem velice ráda jednak za vlastní materii, kterou máme před sebou, zároveň jsem chtěla využít této chvilky a poděkovat paní ministryni.

Vy z vás, co jste tady byli loni již v létě, víte, že jsem se snažila upozornit na kauzu mediálně známé Valerie, už je asi možné říkat, protože je mediálně tento případ známý, na pražském Žižkově, kdy došlo v podstatě ke zmizení malé dívky, která byla svěřena do péče babičky.

Problémem se ukázalo, že opatrovnické soudy nemají k dispozici tzv. opis z rejstříku trestů, ale pouze výpis z rejstříku trestů, což znamená, že staré, špatné skutky, trestné činy jsou zahlazeny, vymazány a výpis je čistý. Tak jsem se snažila už loni v létě upravit tuto možnost, aby opatrovnické soudy měly k dispozici tento opis. Nicméně loni se to ještě nepodařilo, ale chtěla bych poděkovat paní ministryni, protože ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti a s panem náměstkem Fraňkem a také díky paním poslankyním Valachové a Válkové byl načten tento můj návrh jako pozměňovací návrh, který je součástí tohoto schváleného tisku.

Takže ještě jednou děkuji a jsem velice ráda, že i tato věc by mohla pomoci odhalovat nebezpečí, které hrozí některým našim dětem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní senátorko, poprosím další přihlášenou, paní předsedkyni Horskou.

Senátorka Miluše Horská: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi též říci pár slov. V tomto nechutném byznysu, o který jde, totiž jede vědomky i nevědomky skutečně velká spousta institucí. Je výborná věc, vážená paní ministryně, že ministerstvo zvedlo problém dětských dluhů. Opravdu si toho moc cením. Pojďme si však nalít čistého vína. Fatálně tady po dlouhé roky selhávaly soudy, které rozhodovaly formálně bez

38

ohledu na práva dítěte. Přeci pokud se jedná u soudu o obžalobě proti nezletilému dítěti, je vhodné, aby bylo zastoupeno v řízení advokátem, kterého soud z moci úřední stanoví. Soud by měl být v těchto případech nárazníkem a měl by zjišťovat, jestli byl rodič při soudním sporu schopen dítě řádně zastupovat. Realita ovšem často bývá taková, že se soud spokojí s pasivitou rodiče coby jeho zákonného zástupce a uloží nezletilému zaplatit žalovanou částku. Problém je také v obcích, dopravních podnicích, nemocnicích, ale i knihovnách a dalších subjektech, které své pohledávky v řádu korun proměnily v tisíce a zčásti je stále vymáhají.

Všechny tyto instituce by měly rychle nalézt odvahu a vymáhání ukončit. Věřím, že dnes tady v Senátu dáme této novele zelenou a že věc, která je bez vší debaty správná, bude prosazena. Velmi podporuji to, že jako společnost tendujeme k férovému oddlužování, že chceme dávat druhé šance, pomoci těm, kdo jsou pro poctivé placení dluhů, a že také bojujeme s dluhovým otroctvím.

Je šílené, že tento stát, tato „country for the future“, vybavuje ještě dnes ne úplně malé množství mladých lidí do dospělého života dluhy, které často vznikly malichernostmi, třeba jízdou načerno, anebo úmyslně i neúmyslně jejich zákonnými zástupci, o kterých se mimochodem ti dotyční dozvídají mnohdy až v dospělosti, například při zahájení výdělečné činnosti, kdy se ukáže, že jejich plat je již postižen exekucí.

Chci tady ale zmínit ještě jeden, dle mého, významný aspekt. Mě do Senátu, krom mé školské praxe, dostala i blízkost, mohu říci, že možná taková jakási pupeční šňůra, s neziskovým sektorem. Právě neziskovky v oblasti dluhů, speciálně dětských dluhů, ukazují, jak jsou potřebné a jak je jejich role nezastupitelná.

Milé kolegyně, kolegové, podívejte se do svých regionů. Zejména, ale nejenom, na sever republiky. Na to, kdo tam bezplatně pomáhá lidem, kteří se topí v dluzích, kdo jim tam poskytuje bezplatné právní služby, kdo je edukuje a kdo jim stojí v této době bok po boku. A to můžeme říci, že i v dalších oblastech života, kde občané potřebují pomoc. Terénní pracovníci v neziskovkách skutečně tvrdě makají a pomáhají v tom, aby se napravovaly staré chyby a abychom nezatěžovali nezletilé děti, mladistvé dalšími dluhy, které je ve startu jejich života významným způsobem zatěžují.

Neziskovky opravdu pomáhají tam, kde je to nejvíce potřeba, dlužníkům ze sociálně slabších rodin, ty často tahají opravdu z exekučních propastí. Proto tedy opakuji ještě jednou, jsem moc ráda, že k nám tato novela doputovala, a ráda ji podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní senátorko. A protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji končím. Zeptám se paní navrhovatelky, jestli chce reflektovat průběh rozpravy? Ne. Pana zpravodaje? Také ne. Máme k dispozici pouze jediný návrh, a to je výborový návrh, tento návrh zákona schválit. Svolám tedy kolegy. Promiňte, svolal jsem hlasování. Takže mezitím pustím znělku.

Hlasování č. 16 bylo zmatečné. Takže příchozí kolegy chci jenom informovat, že nic podstatného nepropásli.

Nyní tedy spustím hlasování. Hlasujeme o návrhu schválit návrh této novely ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 17, při kvóru 35 pro 58, proti nikdo, návrh byl schválen. Nezbývá než pogratulovat paní ministryni, až ji ze svých spárů pustí pan kolega Goláň. Gratulujeme a děkujeme za účast na našem jednání.

My přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

39

6.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu

dopravní infrastruktury (senátní tisk č. 74)

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 74. Přijde nám jej představit pan poslanec Ondřej Polanský. Já ho poprosím o jeho úvodní slovo.

Poslanec Ondřej Polanský: Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za možnost představit tuto velice jednoduchou novelu zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury.

Jeho předmětem je jediná věc, to je umožnění členům dozorčí rady fondu účastnit se jednání výboru.

Motivací pro tuto změnu byly nedávné události ohledně e-shopu na elektronické dálniční známky, předpokládám, že mediální linka toho případu je vám stále dosud známá. Tyto události způsobily, že jsme se v Poslanecké sněmovně začali ptát, jestli kontrola, dozor, který provádí dozorčí rada, volená Poslaneckou sněmovnou, je dostatečná. Došli jsme k názoru, že dostatečná není, že velmi často dozorčí rada pouze čte zápisy z jednání výborů. Není schopna si tak udělat přehled o tom, co se na řídícím výboru děje.

Novela je výsledkem jakéhosi kompromisu, pod který se podepsali zástupci všech devíti poslaneckých klubů.

Já bych to pro tuto chvíli asi uzavřel. Jsem připraven odpovídat na případné otázky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh tohoto zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení č. 74/2. Jeho zpravodajem je pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 74/1. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Žáková. Já ji prosím o její zpravodajskou zprávu.

Senátorka Hana Žáková: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové. Jedná se skutečně o velmi jednoduchou novelu zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury. Já s ní plně souhlasím. Jde o to, že dozorčí rada teď bude moci být na všech jednáních výborů. Jako bývalá členka dozorčí rady u nás na Třebíčsku jedné firmy, vím, jak je důležité pro dozorující orgán být u těch prvních, prvotních informací, ze kterých se potom vychází. Takže tuto novelu podporuji plně.

Ještě jsem pro vás připravila, abyste měli jenom takovou předběžnou informaci o tom, kdo v té dozorčí radě z poslanců nás zastupuje z dolní komory. Předsedou této dozorčí rady je inženýr Pavel Pustějovský, poslanec za ANO ze Zlínského kraje, místopředsedou je inženýr Zbyněk Stanjura, poslanec za ODS. A členy jsou inženýr Pavel Hojda za KSČM, inženýr Pavel Fencl za Jihomoravský kraj, SPD, a Roman Onderka za ČSSD, poslanec Jihomoravského kraje. Hospodářský výbor přijal usnesení, že schvaluje v podstatě přijetí tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já vás žádám, ve vašem hlasování, abyste projevili totéž. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní senátorko. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru Tomáše Goláně? Momentálně ho nevidím, takže si asi nepřeje vystoupit. Tudíž dovolte, abych se zeptal, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nevidím takový návrh. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do

40

obecné rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce něco doplnit? Nebo nám navrhnout, na co jsme se měli v rozpravě zaměřit? Ne, děkuji. Paní zpravodajky? Také nechce vystoupit. Takže máme ve hře pouze usnesení výborů, a sice konkrétně výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právního výboru. V obou případech máme návrh schválit. O tom bychom hlasovali.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a tiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 18, při kvóru 37 pro 60, proti nikdo, návrh byl přijat. Pane poslanče, gratulujeme a děkujeme za vaši účast na našem rokování.

My můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a to je

7.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a

o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 75)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 75. Uvede nám jej paní poslankyně Zuzana Ožanová, kterou prosím o její vystoupení.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi představit vám návrh poslanců Zuzany Ožanové, Heleny Langšádlové, Ondřeje Polanského, Petra Dolínka, Jany Černochové, Květy Matušovské, Mariana Jurečky, Tomia Okamury a Petra Gazdíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že bych asi nevystačila s dechem, nebudu to celé číst a shrnu nejvýraznější změny.

Jedná se o to, že průběh praxe ukázal nedostatky v legislativě. Proto se všechny politické kluby ve sněmovně shodly na určitých drobných úpravách, které povedou k velkému efektu. Jednou z prvních úprav je, že dosud výcvik vozidla mohl trvat v délce pouze dvě hodiny. Nyní je to až 4 hodiny. Je to proto, že například ze vzdálenějších míst musí také žadatelé o řidičská oprávnění dojet k dálnici, aby se naučili jezdit po všech typech komunikace. Také například u nákladních vozidel se musí napřed natlakovat brzdná souprava a je dobré, aby i tito řidiči uměli jezdit nejen po místních komunikacích, ale také po dálnici.

Další úpravou je určitá nebezpečná praxe, protože při změnách zákona 247 došlo k tomu, že dříve, kdysi uchazeči o řidičské oprávnění skupiny A, tedy motocykly, jezdili společně s komisařem. Nyní jezdí žák a komisař za ním ve vozidle. Autoškoly zjistily, že proč neučit u toho ještě toho řidiče auta? Takže jeden učitel se věnuje dvěma žákům naráz. To si myslím, že není úplně dobré. Proto bychom se měli vrátit k praxi takové: jeden učitel, jeden žák. Přeci jenom se to týká bezpečnosti provozu.

Také lidé, kteří se chtějí stát učiteli v autoškole, potřebují vědět, jak se to má správně dělat. Tento zákon umožňuje náslechy. Dříve toto nebylo možné. Také dochází k takové praxi, že si žák vybere autoškolu, například podle finančních prostředků, a potom dělá jednu zkoušku, druhou, desátou, pořád platí obci správní poplatky. Pořád není schopen dodělat zkoušky o řidičské oprávnění. Může to být samozřejmě v žáku samotném, nicméně princip třikrát a dost se jeví motivačním, jak k výběru autoškoly, tak k tomu, aby se žák řádně připravil.

41

Dalším principem je skutečnost, že dosud byla rozdílná právní úprava u žadatelů o řidičská oprávnění a u těch, kterým se vracela řidičská oprávnění. Ti lidé, kterým se vracela řidičská oprávnění, mohli udělat jeden pokus a pak pouze druhý, opravný. Bylo by vhodné, aby měli stejné podmínky: třikrát a dost.

Prosím vás, o řidičské oprávnění se nepřijde pouze z titulu zákazu, ale také například ze zdravotních důvodů. Pokud člověk déle než tři roky má odňato řidičské oprávnění ze zdravotních důvodů, musí při vrácení také podstoupit toto přezkoušení. Domníváme se, že pro všechny stejně. Když nemám řidičské oprávnění, budou mít všichni stejné podmínky.

Další úpravou je, že dosud se mohly opakované zkoušky konat jenom po dobu 6 měsíců. Jenže například motocykly v zimě, zkoušky se neprovádějí z důvodu bezpečnosti. Tedy opakované zkoušky nemuseli někdy žadatelé úplně stihnout. Navíc současná doba ukázala, že mohou existovat i různé zdravotní překážky. Takže prodlužuje se to pro všechny žadatele na jeden rok. Mají jeden rok, aby po absolvování autoškoly udělali zkoušky.

Vážené dámy, vážení pánové, tento návrh zákona získal podporu všech klubů v Poslanecké sněmovně. Já jim za to děkuji. Byť to nebývá obvyklé, chtěla bych poděkovat kolegovi, doktoru Horáznému, který sice není poslanec, ale je to místopředseda Asociace autoškol, shodou okolností člen TOP 09, který se významnou měrou podílel na přípravě tohoto návrhu zákona. Předem vám děkuji za jeho podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní poslankyně. Posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, jehož usnesení máte jako senátní tisk č. 75/2. Zpravodajem byl určen pan senátor Červíček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jeho usnesení, jako tisk č. 75/1, máte na svých stolech. Zpravodajem tohoto garančního výboru je pan senátor Strnad. Já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Jaromír Strnad: Já vám děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Jak již bylo paní poslankyní řečeno, předložený návrh by měl především zefektivnit přípravy žadatelů o řidičské oprávnění, zlepšit zapracování nových učitelů autoškoly, upravit zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel včetně stanovení maximálního počtu pokusů, dále pak zvýšit bezpečnost silničního provozu a žáků autoškol.

Dovolte mi, abych vás také seznámil s průběhem hlasování v Poslanecké sněmovně. Z přihlášených 90 poslanců se pro tento návrh vyslovilo 84 poslanců. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k uvedenému návrhu zákona.

Výbor:I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném

Poslaneckou sněmovnou,II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora

Jaromíra Strnada,III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil

toto usnesení předsedovi Senátu PČR.Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se zpravodaje ústavně-právního výboru a již dostávám odpověď, že pan senátor Červíček chce vystoupit.

42

Senátor Martin Červíček: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se 43. usnesením ústavně-právního výboru k návrhu zákona, kterým se mění zákon o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Po úvodním slově paní poslankyně a mém vystoupení jako zpravodaje se ústavně-právní výbor v rozpravě shodl na tom, že tento návrh řeší ty nejpalčivější problémy, které jsou spojeny se současnou praxí při získávání řidičských průkazů, případně po přezkoušení z odborné způsobilosti. Zejména jsme na ústavně-právním výboru ocenili i skutečnosti například související s tím, že denně můžou být ty vyučovací hodiny stanoveny až na 4 hodiny, že se tam ve své podstatě sjednocují pravidla pro získávání zkoušek z hlediska žadatelů a zároveň těch, co jsou přezkoušeni z odborné způsobilosti, že se zavádí pravidlo – jeden učitel, jeden žák, nebo možnost těch budoucích učitelů podílet se na výcviku. Samozřejmě jsem přesvědčen o tom, že to zpřesnění pravidel nejenom o možnostech vykonat kolikrát zkoušku, ale i těch termínových a stanovení jasných pravidel i pro to, co musí následovat v případě, že žadatel neúspěšně složí zkoušku, je určitě podstatná věc, která stála za to, aby byla upravena.

Proto se výbor shodl na tom, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, já jej také doporučuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Táži se nyní, zda někdo doporučuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval? Nevidím takový návrh a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Předpokládám, že ani navrhovatelka ani pan zpravodaj nebudou tuto věc komentovat. Máme zde dvakrát doporučené schválení. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. V sále je 73 senátorů. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Kvórum je 37, hlasování č. 19, pro 62, nikdo proti. Návrh byl schválen. Gratulujeme paní poslankyni a děkujeme jí za předložený návrh.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a to je

8.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování

dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 76)

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 76. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců, poslanec Vít Kaňkovský, kterého vidím, jak se blíží, já ho poprosím, aby nám tento návrh představil. Dobrý den.

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, milé kolegyně senátorky, milí kolegové senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s poslaneckou novelou zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tuto novelu jsme společně s kolegy předložili v loňském roce a reagovali jsme právě na podnět Národní rady osob se zdravotním postižením, ale reagovali jsme také na aktuální situaci v době už nastupující pandemie covid-19. Naše náměty reagovaly na některé poznatky z praxe týkající se agendy průkazů osob se zdravotním postižením. Tím základním cílem novely, který jsme si stanovili, bylo trošičku zjednodušit agendu zejména při posuzování trvalého nároku na průkaz osoby se

43

zdravotním postižením a také potom při samotné výměně průkazu. Ten průkaz potom jako veřejná listina má omezenou platnost, u dospělých je to 10 let, a i tam jsme se snažili navrhnout zjednodušení.

Rád bych vás tady seznámil s těmi navrhovanými změnami v původním návrhu, potom se zmíním ještě o pozměňovacím návrhu, který jsme předložili ve 2. čtení společně s paní kolegyní Alenou Gajdůškovou, bylo to po konzultaci s ministerstvem práce a sociálních věcí.

První úprava, kterou jsme v zákoně navrhli, bylo jasně vydefinovat skupiny zdravotně handicapovaných, kteří mají trvale nepříznivý zdravotní stav, a je potřeba říci, že i trvale nepříznivý funkční stav, a to tak, aby bylo v zákoně jasně definované, že tyto skupiny osob mají trvalý nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením. Rovnou říkám, že není cílem tuto skupinu rozšiřovat, už dnes je to zhruba 80 % držitelů průkazů osoby se zdravotním postižením, kteří mají trvalý nárok. Ale šlo nám o to, aby to bylo jasně vydefinované v tom smyslu, aby nedocházelo k jinému přístupu napříč kraji, to znamená, aby nedocházelo k situaci, kdy v jednom kraji osoba s podobným postižením jak toho zdravotního stavu, s podobným stavem toho celkového zdravotního stavu, i toho funkčního postižení, při výměně průkazu, musela jít na kontrolní vyšetření a naopak v jiném kraji nemusela. To znamená, pokud to bude v zákoně jasně vydefinováno, měl by být rovný přístup ke všem osobám zdravotně handicapovaným, tzn. ty diskrepance v tom přístupu by se měly odstranit.

Druhou změnou, kterou jsme navrhli, je pak samotná výměna toho průkazu, a teď už mám na mysli tu průkazku jako veřejnou listinu, tzn. tu kartičku, která se po 10 letech vyměňuje z důvodu změny biometrických údajů. Tam opět navrhujeme, aby osoby, které již mají přiznaný trvalý nárok na průkaz jako takový, nemusely absolvovat kontrolní posouzení, protože berme to tak, že jak pro samotné ty zdravotně postižené, tak pro jejich rodiny jsou návštěvy jak odborných lékařů, tak potom to posouzení lékařskou posudkovou službou zatěžující. Pokud ten stav je trvale nepříznivý a neměnný, považujeme to za zbytečné.

Poslední změnou, kterou jsme navrhovali, je určité zautomatizování výměny té průkazky a v podstatě i prevence toho, aby někteří poživatelé tohoto průkazu nezapomněli na to, že jim končí platnost průkazky, to znamená, aby v předstihu byl ten zdravotně handicapovaný upozorněn a potom mu došlo automaticky k výměně průkazky.

Náš návrh získal podporu sociálního výboru, poté se rozběhla diskuse s ministerstvem práce a sociálních věcí, protože tam nebyl úplně soulad, já to tady seriózně říkám, nakonec jsme dospěli k určitým úpravám toho našeho původního návrhu, spíš legislativně technickým, nad rámec toho jsme načetli už mnou zmiňovaný pozměňovací návrh s kolegyní Gajdůškovou, který rozšířil penzum změn v návrhu zákona.

Kromě některých procesních a zase spíš legislativně technických tam jsou dvě podle mého názoru významné změny, a ty bych zde zmínil.

Do působnosti zákona se nově dostávají dvě skupiny osob se zdravotním postižením. Jednak to jsou zdravotně handicapovaní, kteří mají těžkou formu demence, která je zároveň provázena těžkou poruchou mobility. Pro tyto zdravotně postižené bude možné, jejich rodiny budou moci nově žádat o příspěvek na některé pomůcky, kde doposud na ně žádat nemohly, jako příklad uvedu třeba stropní zvedák nebo schodolez. Podle mého názoru je to velmi významná pomoc osobám nebo respektive hlavně rodinám, které se v domácím prostředí starají o takto těžce handicapované.

Tou druhou skupinou osob, kterou nově do přílohy tohoto zákona návrhem dáváme, jsou osoby s těžkou poruchou autistického spektra, s těžkou poruchou i chování. U tohoto se zmíním, že tady se jedná o příspěvek na pořízení

44

motorového vozidla. Asi každý z vás máte ve svém okolí někoho, kdo se stará o osobu, ať už o dítě nebo dospělého s těžkou poruchou autistického spektra, kdy tito lidé nejsou schopni využívat hromadnou dopravu, protože ty jejich poruchy chování to znemožňují.

U tohoto návrhu jsme úplně nedospěli ke konsensu s ministerstvem práce a sociálních věcí, byl navržen v tom pozměňovacím návrhu kompromisní návrh, který jako to kritérium dává heteroagresi nebo autoagresi osoby zdravotně postižené, tedy té osoby s poruchou autistického spektra. To znamená, že tady pak následovala smršť připomínek jak od rodin, které se starají o autisty, tak od některých organizací, kterým v tomto údělu pomáhají, společně s některými kolegy, kteří tady sedí, a já jim za to chci poděkovat, ať už je to pan kolega Kantor, paní kolegyně Jelínková, Hubáčková, Horská, jsme podnikli další konzultace jednak s dětskými psychiatry, jednak s ministerstvem práce a sociálních věcí, s tím, najít takové ustanovení, aby nedocházelo k diskriminaci některých jiných těžkých poruch autistického spektra, které sice nemají v tom svém kurikulu heteroagresi nebo autoagresi, ale mají jiné těžké poruchy chování, jako třeba hyperkinetický syndrom nebo výraznou hyperaktivitu.

Ve sněmovně jsme to už nestihli v tomto směru změnit. Uvidíme, jestli tady k tomuto dojde. Za sebe jako předkladatel musím říci, že bych se více přimlouval za tu méně ostrou hranici právě u těch poruch autistického spektra.

Tolik za mě na úvod. Milé kolegyně, kolegové, senátoři, chci vás požádat zdvořile o podporu tohoto návrhu, který dle mého názoru i dle názorů většiny Poslanecké sněmovny napříč politickým spektrem by měl alespoň trochu zase pomoci rodinám, které se starají o těžce handicapované osoby, samozřejmě i těm samotným osobám alespoň při výměně průkazů zdravotně postižených. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane poslanče. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, jeho usnesení č. 76/2 vám bylo rozdáno. Zpravodajkou byla paní senátorka Hubáčková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení jste obdrželi jako č. 76/1, zpravodajem garančního výboru je pan senátor Adámek. Prosím ho o jeho vystoupení.

Senátor Miroslav Adámek: Děkuji, pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Budu to mít jednoduché, protože pan poslanec to krásně shrnul a vystihl tu podstatu novely, kterou tady máme, která je ve dvou rovinách.

Ta první, kterou předkládal on, ta druhá, ten větší pozměňovací návrh, chtěl bych jenom upozornit na drobnou věc, a to, jak tady řekl, proč tam byla tak ostře vyjmenovaná skupina k osobám s poruchou autistického spektra, to znamená, máme i na stole ten pozměňovací návrh.

V rámci jednání výborů jsme se tomu věnovali podrobně. Zaznělo tam ze strany MPSV, to je to, co už říkal pan poslanec, že nedošlo k původní shodě s MPSV, bylo to komunikováno napříč, nenalezl se tam ten konsensus, který by pomohl rodinám. Musíme to brát tak, že je to první výkop. K tomu prvnímu výkopu ze současných 55 osob, které jsou podpořeny tím, že si mohou zakoupit to vozidlo, které jim pomáhá v jejich péči, přibude dalších 500 osob, to je ta současná úprava, která je. Nákladově by to znamenalo nějakých 100 milionů Kč do státního rozpočtu. Mě zajímal hlavně i ten postoj MPSV, proč přistupují takhle striktně, proč je to tam vymezeno, proč to nebylo v souladu s pozměňovacím návrhem. Tam nám bylo řečeno, že MPSV přistupuje takhle ke všem skupinám, které jsou a kterým pomáhá, co se týká pomůcek, které tady byly vyjmenovány,

45

že si uvědomuje, že to není spravedlivé pro všechny, že vždycky z toho někdo vypadne, ale většinou ta tendence je jít do té přísnější normy a pak to nějakým způsobem upravovat podle toho, co se ukáže i v praxi. Čili nechávám na vašem zvážení, jestli tam necháme přísnější normu nebo jestli půjdeme do toho, pokud samozřejmě bude předložen pozměňovací návrh, do té normy širší, která by pomohla většímu počtu rodin.

Co se týká usnesení našeho výboru, to bylo 18. usnesení z 10. schůze k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, senátní tisk č. 76.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, pana doktora Víta Kaňkovského, poslance, zpravodajské zprávě Miroslava Adámka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Miroslava Adámka,

III. pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To je zatím za mě vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke svému stolku. Prosím paní zpravodajku ústavně-právního výboru, aby nás seznámila s jeho usnesením.

Senátorka Anna Hubáčková: Děkuji. Pane předsedající, všem vám hezké odpoledne. Dovolte, abych vás seznámila s částí zpravodajské zprávy, kterou jsem přednesla na ústavně-právním výboru 21. dubna 2021.

K meritu věci a k zákonu nebudu příliš vystupovat, bylo to tu řečeno dostatečně. Chtěla bych jenom zdůraznit pár věcí. Tento návrh byl předložen skupinou poslanců 11. 6. 2020 již, ve 2. čtení byl paní poslankyní Alenou Gajdůškovou předložen komplexní pozměňovací návrh a ve 3. čtení Poslanecká sněmovna s ním vyslovila souhlas, to se uskutečnilo 12. 3. 2021. Návrh byl do Senátu postoupen 6. 4. 2021.

Podstatou komplexního pozměňovacího návrhu bylo především rozšířit poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a už v průběhu studia materiálů, které jsem si připravila pro zpracování zpravodajské zprávy, byl právě největší oříšek, zda je dobře a správně specifikovaná ta kategorie dětí nebo osob s autismem. Už v té době jsem zvažovala podání pozměňovacího návrhu ústavně-právnímu výboru, ale stále probíhala komunikace s MPSV, takže tento návrh nebyl mnou na ústavně-právním výboru předložen, ale bude tedy předložen dnes samostatně, přímo na plénu, vy ho máte na stolku.

Seznámím vás s výsledkem hlasování na ústavně-právním výboru. Ústavně-právní výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem pro projednání tohoto návrhu senátorku Annu Hubáčkovou a pověřil předsedu výboru Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní senátorko. Táži se nyní, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem nezabývali? Nevidím takový podnět. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Kantor, připraví se paní senátorka Dernerová.

Senátor Lumír Kantor: Pane předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně a vážení kolegové. Já bych se tím přihlásil a avizoval pozměňovací

46

návrh, kterým bychom chtěli napravit určitou chybu. Domníváme se, je to minimální změna, protože se nám zdá ten termín autoagrese či heteroagrese v kontextu tohoto zákona poměrně diskriminační, řekl bych, že je to jeden z takových bodů, který může vést až k určité PAS, čili porucha autistického spektra, PAS, fobii, protože vytváří dojem, že lidé, kteří trpí některou z forem, kterých je poměrně hodně, PAS, syndromu, vytváří dojem, že tyto dvě jsou agresivní, ať už auto- nebo heteroagresivní, takže je ta naše úprava potom snadná poměrně a jednoduchá. Uveřejnil bych ji potom v podrobné rozpravě. Ty problémy totiž nejsou jenom ohledně autoagrese a heteroagrese, ale týkají se i jiných problémů.

Jako jsou těžká a obtížně usměrnitelná panika, třeba v prostředcích hromadné dopravy, úzkosti, poruchy chování v rámci, protože bohužel nemá vždycky jednu chorobu, nebo ne vždycky se jedná o jednu chorobu nebo jeden problém, ale třeba v rámci mentální retardace nebo ADHD, nebo schizofrenie... Tam může být komorbidita, několik potíží najednou.

Jedna z velmi takových věcí, které byly postaveny MPSV, je, že by se nároky hodně zvedly a mohly by způsobit vysoké náklady na tyto pomůcky.

Jak to udělat? Jak říct, kdo má nárok, nemá nárok? Těch skórovacích systémů je víc. Třeba z našich konzultací v rámci skórování třeba zrovna poruch autistického spektra se dá použít, a to už je teď trošku moje rada směrem na MPSV a na posudkovou službu, dá se použít akceptovaný manuál DSM-5, který rozeznává tři stupně. Z toho tohle by se týkalo zrovna toho 3. nejvyššího stupně velmi speciální péče vyžadující velmi speciální péči. Možno používat i hodnocení funkčního postižení systému DAS-S. Tohle chování péče o sebe se hodnotí v pěti oblastech. Jak to ten člověk dělá v práci, jaká je rodina, domácnost a širší sociální fungování.

Pravděpodobně velmi nadějný systém, který se objevil, je WHODAS 2.0, který navrhuje právě ten nový manuál DSM-5. Ten ale není zatím k dispozici v pedopsychiatrické péči, není ještě běžně zaužíván. Takže těch systémů, které by nám řekly, ano, tento člověk potřebuje maximální podporu, jak to navrhuje tento zákon, je víc a dá se to i nějakým způsobem kvantifikovat.

Já bych se přimlouval za to, abyste podpořili náš pozměňovací návrh a rozšířili tyto možnosti. Nakonec se to dá i ošetřit v rámci nižších zákonných záležitostí, jako jsou vyhlášky a metodické pokyny. Ale abychom nemuseli mít strach, že ten systém bude enormně přetížen. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, další přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče, já jsem ráda, že takovýto návrh zákona teď tady můžeme odhlasovat, protože si myslím, že to je naprosto smysluplné. Jako praktikující lékař se dennodenně setkávám s problémem, kdy se snažím napsat pacientům pomůcku, mnohdy to pojišťovna zamítne, jedná se často právě o děti, které spadají do té skupiny poruchy autistického spektra.

Protože ty děti na první pohled vypadají, že jim nic není. Ony chodí, taky nemají žádný handicap. Takhle se na to většinou naše pojišťovny a jejich revizní lékaři dívají.

Já si myslím, že to rozšíření, o kterém jsme tady hovořili, je v okruhu těch, kterým by připadala ta určitá dávka, je naprosto namístě. Protože to nejsou jen

47

autoagrese, jako že jsou vůči sobě agresivní, nebo vůči okolí, ale jsou tam, jak říkal ctěný kolega Lumír Kantor, ještě další projevy, které handicapují dítě i tu rodinu, že nemůžou cestovat v dopravních prostředcích veřejné dopravy.

Já si nemyslím, že to zatíží náš zdravotní systém tak jako antigenní testy, které proplácíme z veřejného zdravotního pojištění. Nemyslím si, že by to zatížilo tak, že bychom byli najednou bez peněz v rámci zdravotních pojišťoven. Pro tyto děti, pro ty handicapované, bych nešetřila ani korunou. Protože ty rodiny, které se o ně starají, tak jsou pro mě svaté rodiny. Kdyby všechny děti měly být, mluvím o dětech, protože jsem dětský neurolog, měly být v ústavech, tak nás to stojí mnohonásobně říct.

Takže já za sebe říkám, že podpořím pozměňovací návrh, protože je smysluplný a určitě nevyprázdní naši kasu, tak jako vytěžuje kasu nesmyslné proplácení mnohých dávek plus antigenních testů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko, další přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Miluše Horská. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, dovolte i mně pár podpůrných slov na margo tohoto zákona a potažmo i pozměňovacího návrhu.

Velmi vítám, že zákon nově zařazuje poruchy autistického spektra jako důvod pro přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla. Je to důkaz toho, že o autismu nejenže v posledních letech často mluvíme, ale že pro tyto osoby také něco konkrétně děláme.

Téma autismu je skutečně v poslední době velmi medializováno. Hovoříme o dostupnosti vhodných sociálních služeb, o dostupnosti diagnostiky, o dostupných terapiích atd. Je to tedy krok správným směrem, který já jako ředitelka školy, která se žákům s autismem věnuje už téměř 30 let, dobře zná starosti rodičů a celých rodin, i těch širších, opravdu oceňuji. Jedná se totiž mnohdy o osoby s chováním takzvaně náročným na péči. To je často důvod, proč je cestování např. veřejnou dopravou velmi náročné a někdy až nemožné.

Abychom však pomohli co největší skupině těchto osob, potřebujeme tento bohulibý záměr zpřesnit právě předneseným pozměňovacím návrhem. Stávající formulace přiznává dávku osobám s PAS s projevy agrese vůči sobě nebo okolí, nereflektuje však další projevy osob s autismem, které stejně jako zmíněná agrese komplikuje život jim a jejím rodinám.

Např. patří sem neusměrnitelná mobilita. Abyste si pod tím něco uměli představit, tak to je to, že maminka nastoupí se svým dítětem s autismem do autobusu a to dítě je radostné. Dítě začne pobíhat tak jako venku po autobuse, začne si sedat k panu řidiči, začne si sedat k dalším spolucestujícím. Začne na ně sahat, začne si s nimi povídat. A umíte si asi představit, jaké pohledy onu maminku provázejí. Často to nejsou jenom pohledy, často je to častování slovy: „Matko, máte nevychovaného fracka, tak si ho laskavě zkroťte.“

K tomu se přidávají další nekontrolovatelné zvukové projevy. Protože to dítě, když je radostné, třeba mlčí, ale také křičí. Křičí tak, že velmi. A křičí tak, že ruší. Takže další pohledy spolucestujících jsou přesně takové, jako jsem popisovala před chviličkou. K tomu mohou přistoupit i dotyky. Představte si, že si k vám sedne sice příjemně vypadající mladá slečna a začne vás hladit, pane poslanče. Co bychom s tím udělali? Pak vám třeba jednu flákne, protože vy nezareagujete tak, jak ona by si představovala. Prosím, i to je autismus.

Proto při cestování jsou rodiny i sami lidé s handicapem často stigmatizovány, stresovány, ale především se to dotýká nejvíce těch osob, které doprovází děti, lidi s autismem, tzn. rodinu, anebo třeba i asistenta. Proto by

48

nemělo být přiznání příspěvku vázáno úzce pouze na některé projevy chování, ale definice by měla být obecnější v tom smyslu, že příspěvek bude poskytnut takovým jedincům s autismem, jejichž chování bude, zjednodušeně řečeno, klasifikováno jako chování náročné na péči.

Další podmínkou poskytnutí příspěvku k navrhované předloze je podmínka zavedené léčby. V této souvislosti musím připomenout diskuzi na téma dostupnosti či spíše nedostupnosti péče, také terapii pro osoby s autismem.

Vzpomeňme si, prosím, na zákon, kolegyně, kolegové, který jsme na toto téma s kolegy z odborných společností, s kolegy ze zdravotního výboru, tehdy zdravotně sociálního výboru, rok jsme ho tady projednávali v meziresortním procesu, bylo to ministerstvo zdravotnictví, sociální práce, školství. Připravili jsme ho před dvěma lety. Prošel Senátem, i když tady ty diskuze byly ostré, který usiloval o zlepšení dostupnosti terapií právě pro osoby s autismem, ale nejen je. Byl to opravdu široký záběr, protože bavme se o tom, že tu máme množství spoluobyvatel, kteří potřebují zvýšenou péči.

Nyní leží bohužel v propadlišti dějin v Poslanecké sněmovně, nenápadně ještě mrkám na kolegu poslance, jestli by se s tím náhodou nedalo něco dělat, protože ve volebním období zřejmě spadne pod stůl a můžeme začít po volbách znovu. Ale my se nevzdáme, my jsme to tady opravdu seriózně prodiskutovali a víme, že ten zákon měl smysl a zlepšil by péči o lidi s handicapem, nejen s autismem. Ale omlouvám se, trošku to souvisí, trošku jsem odbočila.

Vrátím se k podstatě. Právě nedostupnost péče vyvolává mezi odbornou, ale i rodičovskou veřejností obavy, aby se léčbou autismu nemyslela pouze psychiatrická medikace a v souvislosti s podmínkou zavedené léčby pro přiznání příspěvku na auto nevznikal tlak na její nadměrné využívání. V tuto chvíli říkám, že předložený pozměňovací návrh ji tedy navrhuje zrušit.

Prosím vás, kolegyně, kolegové, podpořme tento návrh. Umožněme několika stovkám rodin, v nichž žije člověk s autismem, který díky našemu pozměňovacímu návrhu dosáhne na tento příspěvek a bude žít poněkud normálnější život. Věřte, že žádné peníze nevynahradí život s takto těžkým zdravotním postižením. My to dnes máme v rukách. Děkuji za případnou podporu a děkuji, že vůbec tento návrh zákona vznikl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer: Pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. V případě návrhu zákona, který právě projednáváme, o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, jsem chtěl především panu poslanci poděkovat za to, že odpracoval s kolegyní a s dalšími poslanci tuhle novelu. Právě v době, kdy jsme uprostřed vážné zdravotní pandemické krize, kdy vidíme, že se celá řada rozhodnutí dělá horkou jehlou a stojí naši kasu tolik prostředků.

V případě tohoto zákona ale jde přece o něco jiného. Tady nejde jen o peníze, které mobilizujeme ve prospěch rodin, které se starají o zdravotně postižené, ale jde také, možná na prvním místě, o společenské uznání každého, kdo tuto misi, tuto roli pomáhá plnit.

Jako společnost, tím, že na tyto rodiny a na tyto postižené myslíme, dáváme určitou zprávu o prioritách, které vidíme. Také ukazujeme na společenskou prospěšnost jejich angažmá.

Proto jsem chtěl velmi poděkovat za tento návrh v této tak těžké době. On nás tak trochu humanizuje, nebo polidšťuje, nebo nám ukazuje, že i v té záplavě miliard, které musíme mobilizovat, abychom se ubránili této pandemii, je třeba také myslet na ty, kteří mají zvláštní potřeby a kteří často si o ně neumí ani

49

pořádně říci. Zkrátka proto, že z hlediska voličského např. nejsou vůbec zajímaví. Protože jich je tak málo. Ale o to důležitější je, abychom je neztráceli ze zřetele.

Proto jsem chtěl poděkovat za tento zákon a také poděkovat za ten pozměňovací návrh kolegy Kantora, který velmi rád podpořím.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji, pane senátore, zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy... Pan poslanec by si přál vystoupit, takže po panu zpravodajovi, ale momentálně vystupujícím jako klasický senátor. Pane senátore Adámku, máte slovo.

Senátor Miroslav Adámek: Děkuji, pane předsedající. Já teď mohu vystoupit mimo zpravodajskou zprávu a mimo úkol zpravodaje. Chci podpořit pozměňovací návrh, který tady máme, poděkovat panu poslanci za odpracovanou práci. To, jak jsem říkal, že to je ve dvou rovinách, tak se tam dostává to, že se budou automaticky prodlužovat průkazky, tak budeme odlehčovat i posudkové služby. My jsme před nějakou dobou tady mluvili o tom, jak je posudková služba přetížena. To znamená, že tento krok je správným směrem.

Co se týká tohoto výčtu, byť to nebylo předloženo na výborech, myslím si, že i z té debaty vyplývá, že je to krok správným směrem, a to jednoznačně pomoci těm rodinám, protože posudková část je ze strany lékařského, tzn. posuzují to lékaři, kteří mají jasně definované mantinely, v čem se mají orientovat, ale to, co tady zaznívá a co bych chtěl zdůraznit, je i ta sociální rovina a ten sociální propad a možná to sociální vyčlenění těch rodin, které může být pro ně daleko drastičtější než jenom ta lékařská zpráva jako taková.

Takže za mě, jestli se dostaneme, určitě bych chtěl podpořit tento pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, pořád jsme ještě v obecné rozpravě, ve které chce vystoupit pan poslanec. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já chci moc poděkovat za tu diskuzi, kterou jste tady vedli, protože byla věcná a pro mě, jako pro poslance, kde dnes v Poslanecké sněmovně prožíváme velmi turbulentní období, byla i z lidského hlediska velmi příjemná.

Já jenom si ještě dovolím pár glos, nebudu vás dlouho zdržovat. My, když jsme s ministerstvem práce a sociálních věcí právě diskutovali, jakým způsobem zpřesnit to zařazení osob s poruchou autistického spektra, já musím říci, že ministerstvo práce a sociálních věcí si s tím hlavu lámalo. Já jim chci poděkovat, protože my jsme s nimi opravdu měli celou řadu konzultací už v průběhu přípravy na výbor a potom na druhé čtení. Takže z tohoto pohledu jim chci poděkovat.

To, že jsme nedošli ke konsensu, já vám možná jen krátce sdělím obavy, které MPSV mělo. Samozřejmě jsou to fiskální dopady, které ale, správně to říkala paní kolegyně Dernerová, já jí za to děkuji, z pohledu celkového rozpočtu MPSV a vůbec toho, co se dnes děje v rozpočtové oblasti, jsou minoritní.

V původním návrhu, když bereme rozšíření o pacienty s demencemi, tam je to zhruba 44 milionů za rok, je odhad na také poměrně nákladné pomůcky typu schodolezů, stropního zvedáku apod. Na ty osoby s poruchou autistického spektra na příspěvek na motorové vozidlo, pokud bychom brali 500 osob, je to někde kolem 100 mil. Kč. Je možné, že v tom prvním roce by tam byl trošku větší náraz, ale poté už by to narůstalo v desítkách, možná maximálně stovkách za rok.

To znamená, pokud bychom šli teď na ten pozměňovací návrh, který já jako předkladatel podporuji, tzn. že bychom tam nechali těžké poruchy chování

50

v tom širším spektru, tak, abychom nediskriminovali některé osoby, a hlavně také ty rodiny, tak se dostaneme zhruba na dvojnásobek nákladů. To si myslím, že v celkovém rozpočtu skutečně je ospravedlnitelné. Pokud se tady bavíme o podpoře osob s handicapem, také to tady zaznělo a také za to velmi děkuji, rodiny, které se starají o osobu s těžkou poruchou autismu, by si zasloužily metál. Protože skutečně to je jeden z nejtěžších údělů, které může rodina vůbec zažít.

Podobně je to i s těmi rodinami, které se starají o člověka s demencemi, byť tam je to třeba na kratší časový úsek. Takže tolik k tomu pozměňovacímu návrhu. Vím, že mě za to na MPSV nebudou chválit, nicméně jako předkladatel podporuji tento pozměňovací návrh, protože si myslím, že je spravedlivější. Také si myslím, že kdybychom šli na tu užší rovinu, možná v rámci té snahy udělat dobro nakonec uděláme i kus zla, a to si myslím, že není v tuto chvíli dobře.

A potom ještě kratičkou, možná širší poznámku. Bavili jsme se tady o lékařské posudkové službě. Také máme novelu, kterou bychom chtěli tuto situaci nějak řešit. Nevím, jestli se to podaří do konce volebního období.

Ale zazněly tady náklady na zdravotní péči a také na sociální péči. Pokud se bavíme o pomůckách a vůbec o přístupu k lidem, kteří mají zdravotní handicap, já bych si velmi přál, aby ty tolikrát proklamované diskuse o zdravotně-sociálním pomezí, které jsem já za osm let, co jsem v Poslanecké sněmovně, zažil už mnohokrát, abychom se společně dočkali praktického naplnění, protože rodin, které se starají o zdravotně handicapované, přibývá. S vývojem demografické křivky bude přibývat. Tzn. já to vidím jako jeden velký úkol směrem do budoucna. Pokud se týká konkrétně u zdravotních pomůcek, dvojkolejnost systému, kdy některé pomůcky máme z veřejného zdravotního pojištění, některé hradíme z prostředků MPSV, už to samo o sobě rodiny a zdravotně handicapované určitým způsobem také handicapuje, mnohdy si s tím neví rady, takže já bych se velmi přimlouval v budoucnu, je to určitá vize, sjednotit to do jednoho rámce peněz. Myslím si, že by to bylo spravedlivější, jednodušší a pro rodiny by to bylo mnohem lépe uchopitelnější.

Děkuji vám za pozornost a budu rád i za podporu pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane navrhovateli, ptám se, jestli se ještě někdo hlásíte do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, čili obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Mám dojem, že to shrnul před chvilkou. Já vám děkuji, pane navrhovateli, ptám se, zdali si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodajka ÚPV, paní senátorka Alena Hubáčková? Nepřeje si, děkuji, paní senátorko. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo.

Senátor Miroslav Adámek: Děkuji. Vystoupilo několik senátorek a senátorů, ve většině na podporu pozměňovacího návrhu, který máme na stole. Teď budeme ale hlasovat o výborových usneseních, která jsou schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Kdyby toto neprošlo, tak teprve postoupíme k podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Ano, pane zpravodaji, je to přesně tak. Já si dovolím svolat kolegyně a kolegy z předsálí.

Ještě chviličku počkáme pro ty, kteří přichází. Máme tady návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jelikož zde už všichni jsou, zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zmáčkněte tlačítko ANO, zvedněte ruku. Nastalo zděšení... Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

51

Při hlasování č. 20, schválit tento návrh, při kvóru 38 pro bylo 6, proti byli 2, tento návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že byl zamítnut, otevírám podrobnou rozpravu. Do té se jako první hlásí, měl jsem tam Lumíra Kantora? Ano, platí to, takže pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Kantor: Děkujeme za vstup, každopádně si dovolím načíst pozměňovací návrh senátorů Jelínkové, Horské, Hubáčkové a Kantora k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je to senátní tisk 76.

V článku 1 bod 12 upravit takto:12. V příloze v části 1 se na konci bodu 5 tečka nahrazuje čárkou a

doplňuje se písmeno „c“, které zní: c) autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými,

závažnými a objektivně prokázanými projevy chování náročného na péči.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji, pane senátore. Nevidím zatím nikoho dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy. Jelikož se doopravdy nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Já se táži pana navrhovatele na závěrečné slovo, jestli chce vystoupit?

Poslanec Vít Kaňkovský: Já už jen poděkuji za načtení tohoto pozměňovacího návrhu. Jak už jsem zmiňoval v obecné rozpravě, jako navrhovatel ho podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane navrhovateli, ptám se, zdali si přeje vystoupit k podrobné rozpravě zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Nepřeje si vystoupit. Já vám děkuji, paní senátorko. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Adámek: Děkuji vám, pane předsedající. V podrobné rozpravě byl načten návrh tak, jak máme na stole, senátorů Šárky Jelínkové, Miluše Horské, Aničky Hubáčkové a Lumíra Kantora. Budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. Mé stanovisko je souhlasné.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Tím pádem jste přednesl pozměňovací návrhy, jak bychom měli hlasovat. Já se ptám pana navrhovatele na jeho stanovisko. (Navrhovatel: Souhlasné.) Souhlasné, děkuji. Pana zpravodaje? (Zpravodaj: Souhlasné.) Také souhlasné. My můžeme přistoupit k hlasování. A já ještě předtím zase svolám kolegyně a kolegy.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 21, což je první pozměňovací návrh, při kvóru 38 pro hlasovalo 68, tento návrh byl schválen. Jelikož to byl návrh pouze jediný, přistoupíme k hlasování jako celku, jak ho vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

V sále je přítomno 75 senátorek a senátorů, máme kvórum 38 a já zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh zákona s pozměňovacím návrhem, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 22, vrátit náš zákon s pozměňovacím návrhem, při kvóru 38 bylo pro 68, tento návrh byl schválen.

52

Nyní v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Miroslav Adámek a Anna Hubáčková. Ptám se na třetího. Lumír Kantor by to mohl být? Takže Lumír Kantor, děkuji. Se svou rolí, předpokládám, že souhlasí? Ano, pane zpravodaji?

Senátor Miroslav Adámek: Já bych navrhl pořadí: Lumír Kantor, paní senátorka Miluše Horská a já.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Dobře, to je změna, já už ji nebudu znovu předříkávat. Děkuji za to a přistoupíme k hlasování, které hned spouštím. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 23 bylo přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum bylo 38, pro bylo 67. Já gratuluji panu navrhovateli, oběma zpravodajům za určitě užitečnou úpravu novelizace zákona.

A přejdeme k dalšímu zákonu.

9.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 438/2020 Sb., o úpravách

poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 84)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 84. Návrh uvede poslankyně Lucie Šafránková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní poslankyně, vítejte v českém Senátu.

Poslankyně Lucie Šafránková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi, abych vám krátce představila návrh, který předkládám společně s kolegyněmi z dalších pěti poslaneckých klubů, Kateřinou Valachovou, Hanou Aulickou-Jírovcovou, Pavlou Golasovskou, Olgou Richterovou, Věrou Kovářovou a dalšími, na změnu zákona č. 438/2020 Sb., o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii, a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Paní poslankyně, prosím vás, já vás na chviličku přeruším, poprosím na recepci, aby byl zjednán klid, abychom paní poslankyni udělali důstojné prostředí v Senátu.

Poslankyně Lucie Šafránková: Já vám děkuji, pane předsedající. Smyslem návrhu je umožnit vznik nároku na čerpání ošetřovného v době účinnosti mimořádných opatření při epidemii koronaviru a v době uzavření některých školských zařízení při péči o děti do 10 let věku i jejich příbuzným v linii přímé nebo v linii vedlejší podle § 772 občanského zákoníku, i když s nimi nežijí v jedné společné domácnosti, a to za podmínky, že tito příbuzní jsou vždy řádně nemocensky pojištěnými zaměstnanci, přičemž prokázání splnění podmínky existence příbuzenského vztahu k dítěti žadatele vůči ČSSZ se bude prokazovat čestným prohlášením.

Naším návrhem chceme v praxi umožnit rodičům a rodinám volbu, kdo se péče o dítě do 10 let v době uzavření školských zařízení ujme. Například s ohledem na výši příjmů rodičů a příbuzných dítěte. Chceme tak mnoha značně

53

přetíženým a ekonomicky i sociálně ohroženým rodičům umožnit v této péči vystřídání blízkým rodinným příslušníkem. Důvodně předpokládáme, že navrhovaná právní úprava...

Místopředseda Senátu Jan Horník: Paní poslankyně, nezlobte se, ale doopravdy, to se nedá tady. Já vás neslyším a jsem vedle vás. Poprosím, aby všichni kolegyně a kolegové odešli do restaurace nebo jinam si vyměňovat své názory. Můžete pokračovat.

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji. Důvodně předpokládáme, že navrhovaná právní úprava bude ve vztahu ke státnímu rozpočtu působit neutrálně, respektive že jej oproti současnému stavu nijak výrazně nezatíží a možná spíše naopak. Navrhované opatření bude mít významně pozitivní sociální dopady, protože pomůže zabránit vstupu mnoha osob do systému sociálních dávek, do dluhových pastí či exekucí a insolvencí.

Tento návrh také významně pomůže rodičům samoživitelům a nízkopříjmovým rodičům, posílí soudržnost rodin, sladění pracovního a rodinného života, pomůže ochránit pracovní místa mnoha rodičů a přispěje i k posílení počtu zaměstnanců mnoha nyní velmi důležitých, společensky potřebných profesí. Návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR a rovněž také i v souladu s právními předpisy EU, což dokládá i stanovisko Parlamentního institutu.

Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, já vás poprosím o podporu tohoto návrhu, protože tím pomůžeme mnoha rodičům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 84/2, zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk č. 84/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Adéla Šípová. Nyní vás prosím, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážení kolegové, po odůvodnění zástupcem předkladatele, paní Lucií Šafránkovou, poslankyní Poslanecké sněmovny, a zpravodajské zprávě senátorky Adély Šípové a po rozpravě dospěl výbor pro sociální politiku k následujícímu doporučení, tedy schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, dále určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorku Adélu Šípovou a pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Přeje, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková: Pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegové, nebudu tak stručná jako paní zpravodajka garanční, ale svou zpravodajskou zprávu rozšířím jen o jeden velký povzdech. Tento zákon jsme tu projednávali minulý týden a prostě se v té první verzi v Poslanecké sněmovně zapomnělo na určitou skupinu lidí, kterou teď doplňujeme. Ne vždy je práce kvapná úplně platná. Kdyby se myslelo do důsledku, nemuseli jsme tu dvakrát rozhodovat a schvalovat. Nicméně je to velmi důležité, a proto i ÚPV

54

přijal usnesení, že schvaluje projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko, táži se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto otevírám obecnou rozpravu. Pochopil jsem, že paní poslankyně by ráda hned na začátku vystoupila. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji, pane předsedající. Já si dovolím jen krátké vysvětlení na povzdech paní zpravodajky. Má naprostou pravdu. Já jsem tento návrh už v loňském roce navrhovala v Poslanecké sněmovně dvakrát, bohužel byl zamítnut. Přesto se na mě obracelo opravdu velké množství rodičů a prosili mě o tuto pomoc. Teď, když se projednávalo navýšení ošetřovného na 80 %, tak jsem tuto úpravu tam chtěla opět dát, ale nebyla na tom shoda. Nicméně jsem potom obešla i další poslanecké kluby, které se připojily k tomuto návrhu, a následně ho sněmovna schválila. Takže určitě jsme vás tady nějakým způsobem nechtěli zdržovat, návrh tam byl už v loňském roce dvakrát, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem a zatím jediný přihlášený je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já bych chtěl navázat na to, co tady bylo řečeno hlavně v souvislosti s tím, že je nám to tady posíláno po jedné větě, takže se nabízí otázka, jestli příští týden dostaneme další větu, ale to nechci trápit paní poslankyni, protože ta je v tom nevinně. Té chci poděkovat, že spolu s dalšími poslankyněmi a poslanci zastoupila práci ministerstva práce a sociálních věcí. Tady bych možná zmínil to, co proběhlo sociálními sítěmi, tuším, dva nebo dva a půl týdne zpátky, kdy na nás, na Senát, paní ministryně docela nevybíravě útočila, abychom projednali novelu, kterou jsme projednávali minulý týden, v podstatě ve zrychleném režimu, takže je opravdu otázka se ptát, co dělá MPSV, když není schopno předložit relevantní novely zákonů. Řeší to poslaneckými iniciativami, budiž, ale řeší to per partes, po částech. Takže se můžeme jenom obávat, kdy zase přijde MPSV s nápadem, abychom se sešli na mimořádné schůzi a řešili další část tohoto zákona.

Jinak ještě jednou děkuji za tu předloženou novelu. My ji určitě podpoříme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že nevidím nikoho přihlášeného, takže už se nikdo nehlásí, čili rozpravu končím. Já se táži paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ale ona už to řekla na začátku obecné rozpravy. Já vám děkuji, paní navrhovatelko. Ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Anna Hubáčková? Paní senátorko? Nepřejete si. Děkuji vám. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová: V právě proběhlé rozpravě vystoupila předkladatelka návrhu a jeden senátor. Nepadl žádný jiný návrh než návrh schválit.

55

Místopředseda Senátu Jan Horník: Ano, máme tady jediný návrh, zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Proto si dovolím zavolat všechny senátorky a senátory z okolí jednací místnosti.

Dávám hlasovat o tomto návrhu zákona. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 24, schválit novelu tohoto zákona ve znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou, při kvóru 37 pro bylo 58, registrováno bylo 73. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto zákona a děkuji paní navrhovatelce i dvěma senátorkám zpravodajkám.

Máme další bod jednání, kterým je

10.Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů přijaté v Gándhínagaru dne

22. února 2020 (senátní tisk č. 341)

Senátní tisk č. 341. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 341 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec. Máte slovo, pane ministře. Vítám vás v českém Senátu.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Dobrý den. Děkuji velmi za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, je mi ctí tady být. Dneska tady mám balíček pěti kousků, ale věřím, že minimálně některé z nich zvládneme určitě rychle.

Pan předsedající už vyslovil ten název, kde se to konalo, takže já už se o něj nemusím pokoušet. Bylo to v Gándhínagaru. Dovolte mi, abych opravdu velmi stručně představil ten návrh na přijetí změn, protože vy Bonnskou úmluvu dobře znáte. Já jsem tady s ní pravidelným hostem. A vždycky, když dojde k nějaké změně jejích příloh, tak jak je ten systém projednávání, musí sem i do Senátu PČR.

Já jenom chci konstatovat, že ty změny, o kterých se rozhodlo na tom 13. zasedání konference, obsahují zařazení 10 nových druhů živočichů do přílohy I a II úmluvy. Ty konkrétní živočichy máte v příloze, kdyby vás zajímali. Já zároveň řeknu, že ani jeden z těch živočichů se nevyskytuje na území ČR. To znamená, nebude také nutné v reakci na změny příloh přijímat žádná další vnitrostátní opatření nebo měnit právní předpisy ČR. Myslím, že na úvod to určitě stačí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 341/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní... Já se omlouvám. Je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 341/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Renata Chmelová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová: Děkuji za slovo, pane předsedající, hezké odpoledne, pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Jak již zaznělo, tento vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů jsme projednali na

56

garančním výboru 9. prosince. Sedmým usnesením jsme doporučili Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci.

Jako zpravodajka bych možná ráda dodala, že Senát Parlamentu ČR opakovaně a dlouhodobě svými rozhodnutími jasně deklaruje, že usiluje o důstojný život všech zvířat, i těch, která nežijí na našem území. Proto si myslím, že si zaslouží připomenout, o jaké stěhovavé druhy volně žijících živočichů jde. Jde o slona indického, jaguára amerického, drob černohlavý, drob bengálský, drob malý, albatros jižní, žralok dlouhoploutvý, psohlav obecný, kladivoun obecný, ovce stepní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Tomáš Jirsa? Nepřeje si vystoupit, já mu děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, proto rozpravu končím, k tomuto bodu. Tím pádem ani není zapotřebí, aby vystupovala zpravodajka ani navrhovatel. My můžeme rovnou přistoupit k hlasování, kdy podáváme návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 341 s ústavním pořádkem. Já svolám všechny kolegyně a kolegy.

Já se omlouvám, beru zpět. Je to v několika variantách. Já jsem přečetl tu špatnou. Čili: Senát dává souhlas k ratifikaci s tímto bodem našeho jednání. Přesto sezvu kolegyně a kolegy z předsálí.

V sále je aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum máme 37. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 25, dát souhlas k ratifikaci, při registraci 73 kolegyň a kolegů, při kvóru 37 pro bylo 58. Tento návrh se souhlasem k ratifikaci byl přijat. Děkuji navrhovateli a děkuji oběma zpravodajkám, ne, zpravodaji a zpravodajce.

Zahajuji další bod našeho jednání, kterým je

11.Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy VII Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu (Göteborský protokol), přijatá v Ženevě dne 13. prosince 2019 (senátní tisk č. 40)

Je to senátní tisk č. 40. Uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec. Máte slovo, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Tady budu, vážené senátorky, vážení senátoři, ještě stručnější, protože tady jde opravdu o velmi formální úpravu přechodného ustanovení a prodloužení možnosti pro státy, které se staly smluvní stranou tohoto Göteborského protokolu mezi 1. lednem 2013 a 31. prosincem 2019, aby mohly při ratifikaci prohlásit, že prodlouží některou nebo všechny lhůty pro aplikaci mezních hodnot podle článku 3 protokolu. Tato lhůta nebo tyto uvedené výhody se prodlužují potom o dalších několik let.

Vzhledem k tomu, že Česká republika je smluvní stranou tohoto protokolu už od roku 2005, tato nová úprava se jí netýká a nemá tedy ani žádný dopad na právo České republiky. Jedná se skutečně o splnění čistě formálně-právních požadavků. Děkuji vám.

57

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 40/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Faktor. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 40/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Renata Chmelová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte, abych potvrdila, že ratifikaci změny přílohy Göteborského protokolu projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 24. února 2021. Svým 17. usnesením doporučil Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Ladislav Faktor? Nepřeje si vystoupit. Takže rovnou otevírám rozpravu. Vzhledem k tomu, že do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji rovnou i končím. Nebudu se ptát ani pana navrhovatele, ani paní zpravodajky k tomuto tisku. Myslím si, že bychom měli rovnou přistoupit k hlasování, kterým dáme souhlas s ratifikací. Já svolám kolegyně a kolegy.

Pro příchozí uvádím, že dáváme souhlas k ratifikaci. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 26, dát souhlas k ratifikaci, při registraci 74, kvóru 38 pro bylo 63, tento návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodajům.

Můžeme přistoupit k dalšímu našemu bodu jednání, kterým je

12.Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh II, VIII a IX Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a

jejich zneškodňování, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019 (senátní tisk č. 41)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 41 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec. Máte slovo, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji ještě jednou za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, tady budu o trošičku delší, ale nebojte, ne příliš. Jedná se o návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy II, VIII a IX už zmíněné panem předsedajícím Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování.

To 14. zasedání konference smluvních stran úmluvy se konalo v květnu 2019 a přijalo rozhodnutí o zahrnutí nových položek pro odpady plastů do příloh II, VIII a IX této úmluvy.

Účelem těchto změn, tak jako jiných změn, ke kterým došlo v uplynulých letech, je přispět ještě k lepší kontrole vývoze odpadu plastů, předcházení vývozu

58

odpadu plastů do zemí, které nemají odpovídající infrastrukturu pro nakládání s odpady, přispět tak k environmentálně šetrnému nakládání s odpady plastů, snižování rizika úniku odpadu plastů do životního prostředí a předcházení globálního problému plastů v mořích.

Ten problém samozřejmě nemusím nijak zvlášť představovat, myslím, že všichni ho dobře známe.

Odpady plastů jsou tedy nyní zahrnuty ve třech kategoriích, v kategorii nebezpečných odpadů, to je příloha VIII, v kategorii takzvaných těch ne nebezpečných odpadů, příloha IX, a kategorii odpadů vyžadujících zvláštní pozornost, příloha II. Na přeshraniční přepravu odpadů zařazených do přílohy II a VIII se vztahuje postup předchozího písemného oznámení a souhlasu. Odpady zařazené do přílohy IX nepodléhají dle úmluvy kontrole. Jejich seznam je tedy spíše doplňkovým seznamem k seznamu nebezpečných odpadů, které dle úmluvy kontrole podléhají.

Zařazení nových položek dle těchto příloh je v souladu s pozicí Evropské unie, danou rozhodnutím Rady Evropské unie, kterou Česká republika na konferenci podpořila.

Na úrovni Evropské unie se provádí úmluva nařízením o přepravě odpadů. Dosavadní regulace přepravy odpadů v rámci EU vyžadovala, aby opatření k provedení změn příloh II, VIII a IX bylo přijato na úrovni Evropské unie. S ohledem na tato opatření Evropské unie a povahu změn příloh nebude nutné přijímat už žádná další vnitrostátní opatření nebo měnit právní předpisy ČR.

Předložení těchto změn Parlamentu ČR k souhlasu s ratifikací je tedy ryze formální, jelikož o implementaci těchto změn je rozhodováno na úrovni EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 41/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 41/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Zbyněk Linhart. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart: Hezké odpoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr řekl poměrně obsáhle obsah tohoto tisku. Já ho proto nebudu doplňovat. Já bych připomněl, že náš výbor se tomuto tisku věnoval na své páté schůzi. Přijal 22. usnesení 10. března, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci.

Pan ministr tady řekl hodně. Já bych obecně řekl, že jistě je žádoucí to, co tato úmluva a to doplnění přináší. Jedinou poznámku, o které jsme také mluvili na jednání našeho výboru, ta směřovala k tomu, co malinko uvádí předkladatel. To znamená, že to bude klást zvýšené nároky na administrativu. Jednak pro samotné ministerstvo životního prostředí, jednak pro kontrolní orgány, ať už je to Česká inspekce životního prostředí, nebo celní správa. A také pro samotné společnosti zapojené do přeshraniční přepravy odpadů.

V tom je možná trochu zakopaný pes, protože nejde o to vykazování jenom, tak jak to často bývá, ale jak reálně potom bude možné kontrolovat to, jak s těmi odpady, s těmi plasty, se zachází, abychom nebyli dále svědky toho, co se děje. V posledních letech obzvlášť, nejenom v Evropě, ale hlavně jinde ve světě a v Asii.

Čili vracím se k tomu, že náš výbor navrhl a doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací tohoto tisku. Děkuji.

59

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Tomáš Jirsa? Ano, už je tady, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Pro mě překvapivě dneska už podruhé s panem ministrem souhlasím a podporuji ho, vyjadřuji také za náš výbor souhlas s ratifikací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Vím, že to bývá vždycky trošku stres, počkám, až se vymění... Pane předsedo, pane předsedající, děkuji za slovo a prosím pana ministra, mám na něj otázku. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Basilejská úmluva je určitě velmi výborným nástrojem pro to, abychom sledovali pohyb nebezpečných odpadů, abychom je nevyváželi tam, kam nemáme. Jistě řešení plastových odpadů je pozitivní věcí. Tuším, tak, jak výbory to projednaly a schválily, že také Senát ratifikaci schválí.

Mám ale jeden problém, na který bych se chtěla zeptat. Basilejská úmluva v článku 7 písm. b) požaduje, aby nebezpečné odpady, které jsou přepravovány, byly označeny v souladu s mezinárodními pravidly, tedy, aby byly jednoznačně značeny. My jsme koncem minulého roku, 12. 11., projednávali, jestli si vzpomenete, to už jsme tady všichni byli v tomto složení, zákon o odpadech.

Tehdy jsme rozhodli za Senát, že chceme pozměňovacími návrhy prodloužit dobu účinnosti zákona, protože byl konec roku, doba účinnosti byla navržena na 1. ledna 2021. Zákon je už v platnosti téměř čtyři měsíce. Právě proto, že jsme se obávali, že nebudou k dispozici podzákonné předpisy, které tehdy ještě jsme nedostali ani v návrhu, tak jsme chtěli termín účinnosti zákona posunout. S tím, že by do té doby platil samozřejmě zákon starý, včetně všech podzákonných předpisů.

Právě v tom jednom podzákonném předpisu mělo být ministerstvem stanoveno, jak má vypadat obsah identifikačního listu nebezpečných odpadů a značení nebezpečných odpadů. Všechny ty původní vyhlášky byly s účinností nabytí nového zákona zrušeny, všechny podzákonné předpisy. Podle čeho je značeno, když nemáme podzákonný předpis?

Pan ministr mi řekne, že určitě postaru, ale kdo to nebude značit, nebude, protože na to nemáme žádný předpis. Předpis není, čili kdo nebude chtít, nebude značit. Ale to není samozřejmě jediný problém. Protože projednáváme Basilejskou úmluvu, podívala jsem se, jak naplňujeme tyto závazky Basilejské úmluvy. Právě tady si nejsem jistá, jestli naplňujeme, protože nemáme vyhlášku, která by stanovovala, jak máme označovat.

Ta absence ostatních podzákonných předpisů je, vážené kolegyně a kolegové, daleko závažnější. Já si dovolím při této příležitosti říct, kde všude chybí už čtyři měsíce zákonná úprava pro nakládání s odpady v docela závažných oblastech. Těch oblastí je celkem 19, mají být součástí jedné vyhlášky. Podle informace, kterou mám přímo z ministerstva, to bude celá jedna rozsáhlá vyhláška, která původně byla v šesti podzákonných předpisech, teď bude jedna. Ale protože jsou tam neustále střety, protože si to vzali jako balík, není vydáno nic.

Co třeba dneska chybí? Víme a vedli jsme tady velice rozsáhlou debatu o tom, to si jistě vzpomenete, byla to i veřejná debata, že docházelo k zcizování

60

různých kovů. Proto jsme přijali tehdy již v platném zákoně, jehož platnost skončila, to, že každý, kdo odebírá kovové odpady, musí vést evidenci, evidence musí být hlášena. Celá složitá právní úprava, která velice napomohla tomu, že se kovové odpady přestaly ztrácet z železničních tratí, z různých zařízení, která potom způsobovala problémy.

Co zákon? Takže zákon, který je v platnosti, říká, že ministerstvo vydá vyhlášku a tou vyhláškou stanoví, pro které kovové odpady tato povinnost platí a jaké evidenční údaje a jak mají být prováděny a evidovány. Ale vyhláška není. Čtyři měsíce jsme bez vyhlášky, čtyři měsíce jsme bez zákonné úpravy. Víme, že když jsme projednávali zákon o odpadech, velmi se tady diskutovala otázka provozování skládek. Podzákonný předpis, který chybí, měl stanovit, jaké budou technické podmínky zabezpečení skládek, aby nás chránily, aby chránily životní prostředí a naše zdraví. Podzákonný předpis není.

Vedla se tu velmi široká debata o tom, jestli mohou být nějaké odpady použity, po konstrukce skládek, že to bylo velmi zneužíváno, že tam musí být přesná definice. Pan ministr nám tehdy říkal, že všechno bude upraveno. Podzákonná úprava není. Takže se na konstrukční prvky skládek, nevím, buď se nedělají a všechno je zablokováno, nebo je to naprosto volné.

Také tam máme v zákoně novou úpravu toho, že můžeme některými odpady zasypávat, úplně nový pojem, který nikde nebyl definován. Ale čím se může zasypávat a jaké jsou podmínky toho, aby se nezasypávalo třeba zrovna nebezpečnými odpady, jak se to bude kontrolovat, to mělo být stanovené ve vyhlášce. Vyhláška není. Zasypává se? Nezasypává? Čím se zasypává? Když se bude zasypávat, není nástroj, i když budou použitý nevhodný materiál, není nástroj, abychom postihli, protože není stanovena.

Musím říci, že situace je obdobná, i pokud se týká např. provozování komunitních kompostáren. Já už vás nechci zdržovat, toho je opravdu hodně. Týká se závazných předpisů, které máme plně z hlediska nakládání s čistírenskými kaly, polychlorovanými bifenyly, odpady rtuti, odpadními oleji, léčivy z domácnosti... To všechno chybí.

Pane ministře, buď je to tak, že se to celé zablokovalo, a tudíž s odpady se nemůže nakládat, nebo je to tak, že se s nimi nakládá, ale zcela volně, protože to, co mělo být v podzákonných předpisech, není. Vy jste nám tehdy sliboval, že budou. Ne, opravdu nejsou. A čtyři měsíce není málo. V odpadech se pohybují obrovské peníze. V odpadech se pohybují látky, které mohou poškozovat životní prostředí. My v tuto chvíli nemáme žádné předpisy.

Já se vracím k Basilejské úmluvě. Je úžasné, že přijímáme úmluvy, je otázka, jak je dokážeme naplňovat, ale nejen tyto úmluvy. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také děkuji, paní místopředsedkyně, nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem? Prosím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Určitě, děkuji za ten dotaz. Mě nepřekvapil od paní kolegyně Seitlové, ale škoda, že ho nepoložila i na výboru, kde byli kolegové z odboru odpadů. Nicméně kdyby to bylo tak, jak říká paní senátorka, tak by se nám tady vršily tisíce tun odpadů na ulicích, nic takového se neděje.

My jsme řešili samozřejmě, to je pravda, to určitě měl Senát pravdu a měli pravdu i někteří kolegové ze sněmovny, my jsme chtěli tu zásadní změnu odpadového hospodářství přijmout a mít ji v účinnosti co nejdřív. Protože ona už

61

tlačí na omezení skládkování i tím navýšením skládkovacího poplatku, a to už je od letošního roku. Řekli jsme také, že budeme ad hoc řešit všechny problémy. Jakýkoli problém, se kterým přijdou obce, další firmy. My jsme od té doby skutečně měli doslova desítky různých jednání se Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv. Řešili jsme hlavně plastové výměty nebo výměty plastových odpadů, jakým způsobem...

Ano, jsou tam různé tlaky, ale chci říct, že všechny problémy, které zatím na nás byly přeneseny, jsme vyřešili na úrovni ministerstva životního prostředí. Takže určitě nekolabuje odpadové hospodářství České republiky, řada podzákonných norem už je připravena. Některé jsou teď v úplném finále. Jenom říkám pro všechny senátorky, senátory, pokud by měli, prosím, jakýkoli podnět ze své oblasti, ze svého regionu, určitě ho, prosím, přeneste na Ministerstvo životního prostředí ČR. Ano, je to opravdu hektická doba a některé věci děláme teď přímo, ale určitě to nekončí nějakým kolapsem odpadového hospodářství, jak by si možná přály některé firmy, které na to upozorňovaly a kterým jsme sáhli do byznysu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já také děkuji, pane navrhovateli, možná je škoda, že jste nevystoupil v obecné rozpravě, mohli reagovat vystupující. Prosím pana zpravodaje.

Senátor Zbyněk Linhart: Já svoji závěrečnou zprávu mám jednoduchou. Vystoupil jeden senátor, respektive senátorka. Někdo by mohl říct, že to nebylo úplně k věci, k Basilejské úmluvě, ale myslím, že to bylo docela podstatné. Já jsem o tom mluvil v jedné větě, o tom, co jsme si říkali na výboru. Jedna věc je mít hezké Basilejské a další úmluvy, mít hezké teoretické zákony, je otázka, jaké jsou zákony a jestli jsou dobré. Ale jestliže k nim chybí např. prováděcí předpisy, my na obcích, co jsme, víme, jaké nám to dělá problémy, už ani nepíšu v této věci na ministerstvo, já panu ministrovi píšu v jiné. Ale protože to je vcelku marné.

Takže můžeme mít dobré zákony, můžeme mít dobré úmluvy, ale podle čeho je pak dělat, když např. nejsou prováděcí předpisy, nebo když některé úřady fungují tak, jak fungují, nebo spíše nefungují, nebo fungují spíš formalisticky, když nejde o nic podstatného. Naopak, když jde o něco důležitého, tak si přehazují horký brambor.

Paní kolegyně Seitlová ve svém vystoupení poměrně dobře, řekl bych, upozornila na obecnější problém. To, myslím, že nás všechny musí trápit, protože pak ta naše práce tady je marná, když vidíme, jak je zahazovaná tím, že např. nemáme prováděcí předpisy, které dávno měly být a měly existovat.

Čili tolik za mě, jinak platí, že asi nepřišel žádný návrh, proto platí doporučení našeho výboru, tzn. schválit ratifikaci Basilejské úmluvy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já děkuji a před hlasováním vás svolám.

V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum 37. Hlasujeme o souhlasu s ratifikací změn příloh II, VIII a IX Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, přijatých v Ženevě 10. května 2019. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 27 pro 64, kvórum 37, návrh byl schválen a souhlas s ratifikací vysloven.

Dalším bodem je

62

13.Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému

hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek K životnímu prostředí bez

toxických látek (evropský senátní tisk č. K 084/12)

Senátní tisk č. K 084/12. Materiály máte k dispozici. Já prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi komentář ke Strategii pro udržitelnost v oblasti chemických látek k životnímu prostředí bez toxických látek, jak se ten materiál, tedy přeloženo, jmenuje.

Já bych chtěl zdůraznit, že ten materiál, který v říjnu loňského roku Evropská komise předložila jako Strategii Evropské unie pro udržitelnost chemických látek, má opatření navržená do pěti oblastí. Jedná se o inovace pro bezpečné a udržitelné chemické látky v Unii, dále silnější právní rámec EU pro řešení naléhavých environmentálních a zdravotních obav, dále zjednodušení a konsolidace právního rámce, dále vytvoření komplexní základny znalostí o chemických látkách. Poslední částí toho materiálu je vytvoření globálního systému řádného řízení chemických látek.

Strategie byla diskutována v prosinci loňského roku na Radě pro životní prostředí a pozice České republiky je následující. Česká republika obecně podporuje princip nulového znečištění ve smyslu snížení znečištění životního prostředí, které má původ v lidské činnosti, na maximum proveditelného při zachování konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Pro dosažení tohoto cíle Česká republika souhlasí s návrhem Evropské komise posílit spolupráci mezi jednotlivými agendami k chemickým látkám, efektivněji propojit vědu a politiku a zajistit zdroje pro financování transformace a s ní souvisejících aktivit.

Česká republika vítá zájem Evropské komise co nejvíce posílit i mezinárodní spolupráci v oblasti snižování rizik plynoucích z výroby a používání nebezpečných chemických látek. Z legislativního pohledu Česká republika považuje již existující právní akty Evropské unie v oblasti chemických látek za velmi dobrý a robustní základ. Je potřeba především zajišťovat jejich správnou implementaci a zlepšit dosavadní kontrolu plnění a dodržování ve všech členských státech. Odmítáme zásadní změny nařízení REACH a CLP, to je věc, která se týká klasifikace označování a balení látek a směsí.

Změny by se měly omezit na ty případy, které byly v minulých letech identifikovány při přezkumu nařízení REACH a dalších předpisů. U všech těchto návrhů se musí postupovat podle zásad better regulation, kdy dojde k zohlednění stanovisek zainteresovaných stran. Česká republika plně podporuje princip jedna látka, jedno posouzení. V postupu pro omezování látky by mělo být zlepšeno posouzení látky a vyhodnocení této látky z hlediska nahraditelnosti v daných oborech použití a z hlediska dopadů na životní prostředí a zdraví.

Tento princip by vždy měl převládat nad plošným zakazováním chemických látek. Česká republika velmi vítá a podporuje zaměření Komise na nebezpečné chemické látky v dovážených výrobcích do Evropské unie a rovněž dostupnost informací o chemickém složení výrobků. V oblasti regulace chemických látek podporujeme, aby Evropská unie zajistila plné prosazování pravidel týkajících se chemických látek na svém území.

Na březnovém zasedání Rady pro životní prostředí 18. března letošního roku byly přijaty závěry Rady ke strategii, které rámcově popisují kroky

63

k implementaci. Diskutován byl také návrh Komise na vytvoření takzvané expertní skupiny. Česká republika spolu s ostatními zeměmi návrh závěrů schválila, společně s Polskem se však vyslovila kriticky ke složení expertní skupiny.

Máme výhrady k malému zastoupení zástupců ústředních orgánů členských zemí, v tomto případě ministerstev. Dosud byla navržena pouze předsednická země pro jednotlivá zasedání. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji, pane předkladateli. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 084/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Náš výbor pro evropské záležitosti se tímto evropským tiskem zabýval na svém jednání 20. ledna toho roku. Pan ministr ve svém komentáři řekl vše podstatné, co se týká toho sdělení, takže si dovolím jenom pár poznámek ze své zpravodajské zprávy, které tady, myslím, úplně nezazněly, jenom pro informaci.

Stávající právní rámec EU pro chemické látky je tvořen přibližně 400 legislativními předpisy, včetně nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Jde o jeden z nejkomplexnějších a nejpřísnějších právních rámců a ten slouží často za vzor i dalším zemím na světě. Novelizace nepřichází nějak krátce po sobě, protože se novelizuje ten právní rámec po 20 letech a zcela jistě po 20 letech jsme nabyli celou řadu zkušeností a postoupila věda a výzkum, takže si myslím, že novelizace strategie je zcela namístě.

Úlohu nějakého centrálního koordinátora celého postupu tohoto materiálu plní Evropská agentura pro chemické látky. V České republice je to Česká inspekce životního prostředí. Evropa je druhým největším výrobcem chemických látek na světě. Co se týká toho odvětví, je čtvrtým největším v rámci EU. Zabývá se tím více jak 30 000 společností. Už z toho plyne, že je potřeba na to klást velký důraz a určitě není, si myslím, nějak směřováno Komisí, aby se házely chemickému průmyslu klacky pod nohy, ale jde o to, aby se nějakým způsobem využívaly současné poznatky a aby se neohrožovalo třeba lidské zdraví, protože poslední průzkumy, které se dělaly, určitě poukazují na to, že narůstají nebezpečné látky v krvi a v tělesných tkáních. Proto je nutná jakási předběžná opatrnost. Je to strategie, je to jeden z dílčích úkolů, který vyplývá ze Zelené dohody pro Evropu. Jinak tu strategii plně podpořil Evropský parlament a celá řada národních parlamentů, která to projednávala, v zásadě kladně se k tomu vyjádřily i profesní organizace.

Dovolil bych si přečíst ještě naše doporučení evropského výboru, které jsme přijali, a to:

I. navrhuje, aby Senát 1. podpořil novou dlouhodobou vizi politiky EU v oblasti chemických

látek, kterou Komise představila v předložené strategii, 2. považoval za důležité podpořit zejména vývoj udržitelných a

bezpečných chemických látek a jejich uvádění na trh a také výzkum, vývoj a zavádění nízkouhlíkových chemických a materiálových výrobních procesů, které přispějí k dekarbonizaci chemického průmyslu a dosažení cílů Zelené dohody,

3. souhlasil s vládou, že není potřeba provádět zásadní změny v současném právním rámci EU v oblasti chemických látek, pozornost by měla být věnována především správné implementaci stanovených pravidel a důsledné

64

kontrole při jejich dodržování nejen u produktů vyrobených v EU, ale především u výrobků pocházejících ze třetích zemí; je zcela jasné, zřejmé ze všech těch výsledků různých prověřování, že problémové zboží, problémové výrobky přicházejí především ze zemí mimo EU,

4. ocenil, že se strategie zaměřuje i na zlepšení strategické autonomie EU v oblasti chemických látek, neboť pandemie covid-19 ukázala, že omezený počet dodavatelů některých klíčových látek může představovat riziko, například pokud jde o dostupnost léčivých přípravků. Ukazuje se, že nebylo zcela určitě rozumné přemístit celou řadu chemických výrob někam do asijských zemí a dnes nám některá výroba tady chybí, a třeba právě výrobny některých strategických léčiv.

II. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. S tím zároveň upozorňuji, že pokud se jedná o usnesení výboru, není třeba ho číst, pokud k němu máte osobní komentář, je vhodnější, abyste tak činil v rámci svého osobního vystoupení. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Když jsem viděl název tohoto bodu, resp. toho materiálu, který se jmenuje K životnímu prostředí bez toxických látek, tak jsem zajásal, říkám, jsem na to velice zvědavý, podívám se do toho, jakým způsobem to bude řešeno, protože jako chemik vím, že toxické je téměř úplně všechno, včetně kuchyňské soli, záleží jenom na množství. Prostudoval jsem ten materiál a musím říct, že se mi na jednu stranu velmi líbí, protože ty cíle, které si klade, jsou velice ambiciózní, na druhou stranu musím sdílet určité pochybnosti, jestli ten plán je vůbec realizovatelný a chtěl bych se na to zeptat i pana ministra, jak on to vidí, protože je zkušený i z hlediska nějakých evropských jednání apod.

Tady v Evropě jsme si díky drakonickým nařízením, právě již jmenovanému REACH a CLP, tak jsme si tady pro chemické, ale i farmaceutické výrobky nebo výrobce nastolili velice přísné podmínky, i právě díky nim nastalo vymístění mnoha těchto výrob z EU do zemí třetího světa. To je právě takový ten rozpor, že nyní přichází Komise s velkolepým plánem, kdy chce detailně posuzovat další a další látky, zda neškodí životnímu prostředí, hlavně třeba směsné materiály s podílem toxických látek nebo polymery. Dál chce zkoumat chemická rizika všech chemických látek na trhu a v té zprávě se uvádí, že cca ze 100 tisíc chemických látek na trhu je toxicita, resp. účinky na člověka a životní prostředí detailně prozkoumané pouze u jedné desetiny, takže ten cíl je velice ambiciózní toto všechno udělat. Je to naplánováno na léta 2021 až 2024.

Jenom ještě k té přísnosti chemických předpisů a norem. Musím říct, že to dochází pak tak daleko, že i na běžné chemické výrobky, které jsou na trhu, ať už jsou to třeba barvy nebo nějaké čisticí prostředky, bezpečnostní listy k těmto přípravkům čítají několik desítek stránek a výrobci mají ohromné náklady s tím, aby všechny ty zákonné normy, které s tím souvisí, splnili. To je ta odvrácená strana snahy o maximální bezpečnost, která se bohužel odráží i v té administrativní až byrokratické stránce celé věci. Takže to je jedna stránka, se kterou samozřejmě do jisté míry souhlasím, s tím detailně zkoumat účinky veškerých látek a veškerého jeho působení na lidský organismus a životní prostředí. Ale na druhé straně se i v tom materiálu uvádí, citoval to tady kolega Orel, že se zjišťuje, že vymístěním mnoha chemických a zejména v dnešní době

65

farmaceutických výrob se nám zvýšila strategická závislost na třetích zemích a občas je velice komplikované a obtížné se k potřebným výrobkům dostat.

Tady si myslím, že stojí před Komisí a před dalšími orgány EU velice obtížný úkol a obávám se, že ten cíl, který si tady v těch několika desítkách bodů vytyčily, bude velice obtížně splnitelný. Byl bych rád, kdybych se mýlil, zrovna tak bych byl rád, kdyby všechna tato činnost nevedla k nějaké zásadně vyšší administrativě spojené právě s chemickými výrobky, jejich výrobou a distribucí. To je všechno, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji. Další přihlášenou je paní místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Materiál, který před námi leží, je určitě velmi ambiciózní, ale směr, který si stanovil, je směrem správným, protože víme, že narůstající počet chemických výrobků, sloučenin, je určitým rizikem pro naše zdraví a pro životní prostředí. Ale naváži na pana kolegu s tím, že si položil otázku a zdůraznil to, kde a také zda jsou dostupné některé výroby, které potřebujeme, aby byly tady v rámci EU nebo u nás v ČR. My u nás v ČR máme průmysl chemický hodně rozvinutý, jak už vyplynulo z vystoupení pana zpravodaje. Také tento záměr, který projednáváme, říká, že máme zajistit nebo máme se snažit o to, aby toxické látky zbytečně neunikaly do prostředí a neohrožovaly naše zdraví a životy a že celý proces má být zpřísněn.

Mám jeden konkrétní dotaz. Jistě víte všichni, že je to v září minulého roku, kdy z jedné této velké chemické továrny takovéto nebezpečné toxické látky vnikly do řeky. Stále se o tom debatuje, pořád ještě není nalezen viník, ale to není předmětem teď mého vystoupení. Pan ministr na popud toho, co se stalo, řekl, že učiní bohulibou věc a že pod tento výpust tohoto podniku umístí zařízení, je to zařízení biologického charakteru, které bude kontinuálně stále sledovat, zda nejsou překročeny limity a zda se nevypouští, nad rámec toho, co je povoleno, toxické látky do řeky. To je hezké, ale je to trochu Potěmkinova vesnice. Nebudu se už zaplétat do různých debat, jestli to zařízení bylo zastaralé, jestli se vzalo z jiného zařízení, to je všechno i za námi.

Mám dotaz na pana ministra. My u nás máme rozvinutý chemický průmysl. Takových lokalit, kde může dojít k tak závažnému ohrožení, je daleko více, řekněme do desítky, možná do dvacítky, zda tedy, o tom hovoří všichni vodohospodáři, by neměl být pilotní projekt, kde bychom u všech těchto zařízení, na těch tocích právě tímto způsobem, podle zařízení, která jsou nová, moderní, sledovali, zda nedochází k takovémuto úniku a předcházeli haváriím.

Navrhujeme pilotní projekt, který by se týkal takovýchto kritických míst, znovu říkám, projednala jsem to i se všemi vodohospodáři, ale zatím jsem neslyšela stanovisko pana ministra kromě toho jednoho projektu. Je to i souvislost s tím, s čím se zavazujeme v právě projednávaném bodu, že bychom chtěli podpořit. Myslím, že by to byla skvělá aktivita, pane ministře. Prosím o vaše stanovisko. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji, paní senátorko. Jste poslední přihlášenou, to znamená, rozpravu k tomuto bodu končím. Prosím pana navrhovatele o vyjádření ke sdělení a hlavně k usnesení.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji. Děkuji za to. Vážený pane předsedo, vezmu to po pořádku.

Napřed pan senátor Kos. Naprosto souhlasím s tím, že strategie je jako mnohé evropské strategie velmi ambiciózní. Určitě nemůže být cílem a nesmí být

66

cílem se tzv. uregulovat k smrti. To v některých případech samozřejmě Evropská komise předváděla, resp. nechci říkat konkrétní, ale myslím, že bychom si jich našli celou řadu. Nicméně tady už se ukazuje, ČR je, myslím, dobrým příkladem členské země, která i v tom svém stanovisku jasně řekla, že nechceme další směrnice a další systémy, nechť fungují dobře a jsou kontrolovatelné, které už tady jsou. To znamená, je tady REACH jako velmi dobrý systém, se kterým ten chemický průmysl samozřejmě těžce bojoval na začátku, ale už si na něj zvykl, myslím si, že je to tady právě o tom, aby existoval princip jedna látka, jedno posouzení, protože pan senátor Kos naprosto správně řekl, že samozřejmě pokud budeme zkoumat nějaké látky možná s výjimkou těch úplně nejzákladnějších dostatečně dlouhou dobu, ve velké většině těch látek přítomní lékaři mi určitě potvrdí, zjistíme, že ta látka, že to zkoumání nás vede minimálně k tomu, abychom byli opatrní, jaké ta látka má účinky. Jinými slovy, čím víc testování, čím víc zkoumání provádíme, tím víc víme a tím víc samozřejmě je tady nejistota, zda může látka mít třeba nějaké dlouhodobé zdravotní dopady.

Z druhé strany se jasně ukázalo, také s tím naprosto souhlasím, co tady říkal pan senátor, že Evropa výraznou část z těch důvodů snížení nákladů vyvezla, pak ty výrobky si přiváží zpátky, pandemie covidu jasně ukázala, že v řadě případů ta Evropa musí být soběstačná, protože když nastane něco takhle zásadního, takováto černá labuť, která dosedla na světový rybník, každá ta země sobecky začíná hlavně hájit zájmy svoje a svých občanů. To se ukázalo samozřejmě u očkovacích látek nebo vakcín, to se ukázalo u celé řady dalších věcí. Jinými slovy, jsem dokonce přesvědčen, ty kroky už tady jsou, že pandemie nám jasně ukázala, i Evropě, že systém vyvezení všeho, včetně emisí, samozřejmě skleníkových plynů, někam jinam, hlavně v tomto případě do Asie, naopak import zpátky těch hotových výrobků, kde už ale není zdaleka taková kontrola nad objemem, někdy ani nad kvalitou, není cesta. To znamená, jsem přesvědčen, že řada oblastí průmyslu se zase vrátí a vrací zpátky do Evropy. Evropa má jeden z nejvyspělejších chemických průmyslů a také z hlediska emisí na jednici výroby samozřejmě nejefektivnější. To znamená, je to něco, co dává smysl, určitě ČR svým hlasem bude vždycky hájit to, aby tam byla opatrnost jednoznačně k těmto látkám, protože všichni víme, že když to srovnáme s našimi předky, žijeme v době chemické a jsme obklopeni mikroplasty, nanoplasty a všemi možnostmi, ve kterých vidíme, že jsme promoření různými chemickými látkami a někdy to asi ani nechceme vědět, jak moc už jsme tím promoření.

Takže to snad jako komentář k panu senátorovi, určitě s ním souzním v tom, že je to ambiciózní a že nebude vůbec jednoduché naplnit tu strategii. Nejhorší jsou nenaplněné strategie a zklamání a samozřejmě dávání nějakých dalších úkolů.

K paní místopředsedkyni Seitlové. Paní místopředsedkyně, na rozdíl ode mě, už ví, odkud to uniklo. Stále to ještě nevím a podle mých informací tedy by snad, a teď nebudu říkat termín, protože už jsem na to opatrný, ale jenom řeknu, že, protože těch termínů padlo několik, ale myslím si, že odkud to uniklo nebo neuniklo, to, předpokládám, bude vědět ten soudní znalec, který by měl vyskladnit znalecký posudek pro Policii ČR, a Policie ČR na základě toho posudku by měla říct další kroky. Takže za sebe říkám, nevím, jestli to byla velká chemická továrna nebo menší chemická továrna nebo nějaký areál. Koneckonců variant se tam stále zvažuje několik. Ale bez ohledu na to, odkud to uniklo, jsme udělali celou řadu kroků v této chvíli.

Já vám třeba mohu říci, že už, tuším, od konce února se pravidelně měří na několika místech na Bečvě u ústí z několika areálů, neřeknu podniků, ale areálů... Ta měření se dělají dvakrát týdně v časech, které nejsou oznámeny dopředu, tzn. že nikdo se na to nemůže připravit, že by případně upravil nějaké své emise do vody. Měření jsou k dispozici veřejně, můžete je najít na stránkách Výzkumného

67

ústavu vodohospodářského, který je zveřejňuje, měření je tam za tu dobu už několik desítek z několika míst na Bečvě. Kromě toho připravujeme monitoring, tzv. automatický odběrový systém, monitoring vody na Bečvě, který momentálně připravuje Výzkumný ústav vodohospodářský s Povodím Moravy a s místními orgány, tzn. s Vodoprávním úřadem Valašské Meziříčí. Ten by měl být nasazen do akce, předpokládám, do konce května, nejpozději do konce června, protože tam ještě byly nějaké technické věci povolovací. Nejpozději do konce června. Měl by to být pilotní projekt měření v ČR.

Já bych byl velmi rád, aby následovala podobná další měření na všech velkých řekách, ale je to samozřejmě otázka i státních podniků povodí, protože i v ostatních zemích, jako je třeba Německo, tam je takových měřáků několik. Ale zase to provozují podniky povodí. Tzn. já bych byl rád, kdyby se vyhodnotil tento projekt, takhle se s tím počítá, během jednoho roku. Rozhodlo by se o tom, že bude případně nasazen na dalších řekách v ČR.

Poslední poznámka, nemůžu souhlasit s tím, co říkala paní místopředsedkyně Seitlová v tom, že je to prevence havárií. Prevence havárií bohužel je pouze, pokud se ukáže příčina, že to mohla být lidská chyba nebo technické selhání, tak to není prevence havárií. Je to jenom to, že zjistíme možná o pár minut nebo hodin dřív, že se něco stalo, ale bohužel žádnou havárii takto nemůžeme odvrátit. Takže toto jsou dvě věci, ale pilotní projekt se mi určitě líbí, jsem pro a rozhodně se budu snažit, aby byl nasazen i na dalších řekách. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji. Nyní prosím zpravodaje, aby zhodnotil rozpravu a seznámil nás s tím, jak budeme hlasovat.

Senátor Petr Orel: Děkuji za slovo. V diskusi vystoupili dva senátoři, respektive jeden senátor a jedna senátorka. Možná jednu větu na závěr. Strategie je určitě velmi ambiciózní, ale já v tom vidím, ve všech těch materiálech, které chodí z Evropské komise, týkající se životního prostředí, pozitivní to, že vyvíjí určitý tlak na členské státy EU. Jinak mám trošku obavu, že by se státy ani zdaleka tím nezabývaly s takovou intenzitou, jako je tomu díky těmto sdělením, respektive těm strategiím. Jinak nezazněl žádný jiný návrh než usnesení výboru pro evropské záležitosti, takže bychom měli o něm hlasovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já děkuji. Před hlasováním vás svolám. V sále přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum 37. Před hlasováním

prosím pana navrhovatele o stanovisko k navrhovanému usnesení. (Navrhovatel: Souhlasím.) Souhlasí, dobře. (Zpravodaj: Souhlasím.) Pan zpravodaj souhlasí. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru, teď. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 28, pro 64, kvórum 37, návrh byl schválen. Děkuji.Dalším bodem je

14.Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a Výboru regionů Vytvoření Unie odolné

vůči změně klimatu - nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (evropský senátní tisk č. K 026/13)

Materiál K 026/13. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo. Naposledy dnes. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři,

68

myslím, že tento materiál možná, aniž bych vás chtěl nějak provokovat, vyvolá největší debatu, protože je to samozřejmě záležitost, která se prolíná celou řadou klíčových materiálů EU a která přímo vychází ze Zelené dohody pro Evropu.

Myslím, že dnes už je málo lidí i v ČR, jsem takový optimista, kteří nevěří, že klimatická změna reálně probíhá. Ano, určitě bych si na nějaké vzpomněl takhle z voleje, i některá známá jména. Dost často teď odpovídám na dotaz různých lidí: Kde máte tu klimatickou změnu, když je na konci dubna taková zima? Ale to je právě to, že i klimatologové jasně říkali, že to vůbec neznamená, že mezi těmi neustále narůstajícími roky nebo roky s neustále narůstající průměrnou teplotou ve statistické řadě za posledních, řekněme, 15 let nebude jeden zcela normální. My letos zažíváme rok, který je normální. Mně bude letos 55, takže je to rok mého mládí, kdy v dubnu běžně aprílové počasí, chvíli sněžilo, chvíli pršelo. Ale upřímně řečeno, to je nejlepší důkaz toho, že se divíme, že přišel normální rok, že už jsme si trošku zvykli na to, že bylo na jaře v březnu běžně 25 stupňů. Nad nulou, zdůrazňuji. Samozřejmě to, co se dnes děje, nás možná překvapuje, ale je to normální rok, tak, jak byl. Takže jak říkám znovu, co je lepší důkaz, jak se věci mění, když nám něco, co je normální, přijde výjimečné?

Letošní rok je samozřejmě také rokem, kdy naštěstí srážky vypadají zatím, nechci to zakřiknout, výrazně lépe do nich vstupujeme, do toho roku. Nicméně nesmí to samozřejmě, to by byla ta největší chyba i v oblasti právě boje se suchem, vést k dojmu, že je něco vyhráno. Tady chci říci jednu věc, kterou vám potvrdí klimatologové. Atmosféra má obrovskou setrvačnost, má setrvačnost mnoha desítek let. Jinými slovy, i kdybychom zítra přestali topit, jezdit autem a takřka všechno dělat, to, co by znamenalo emise skleníkových plynů, dalších možná 30 až 40 let se bude atmosféra vzpamatovávat z toho, co jsme jí natropili v uplynulých desítkách let jako lidstvo. V tomto případě Evropská komise přichází se sdělením, jakým způsobem by se měla EU přizpůsobit změně klimatu. Nechci ten materiál komentovat, určitě jste ho četli, myslím, že je stručný, ale je zajímavý, ty škody jsou samozřejmě obrovské a budou stále narůstat v rámci dopadů klimatické změny. Budou to stovky miliard eur ročně. Už ty škody, které byly způsobeny suchem za uplynulých, řekněme, 5 až 6 let, od roku 2014 do roku 2019, znamenaly v ČR mnohamiliardové, nebo dokonce stomiliardové škody, když si vezmeme v úvahu, že dopadem klimatické změny a sucha je i kůrovcová kalamita. Já jsem říkal dříve největší od Marie Terezie, ale ona byla daleko větší. Ona byla nebo je velmi pravděpodobně největší v dějinách zemí českých. I kdybychom možná šli zpátky tisíc let... Dnes jsou dokonce debaty, že zažíváme největší sucho za posledních 2000 let. Nemyslím teď letos, ale Evropa jako celek.

Já bych v této souvislosti chtěl říci, že tady jsme jednoznačně pro to, že Evropa vnímá záležitost přizpůsobení se změnám klimatu jako hlavní úkol. Také do něj dává potřebné zdroje. To bych považoval za strašně důležité. Také jsme možná sledovali začátek teď fungování modernizačního fondu, kdy z Evropy jenom do oblasti životního prostředí nebo z evropských zdrojů půjde v horizontu příštích 10 let, do roku 2030, více než 300 mld. Kč. Jen do oblasti životního prostředí. Samozřejmě především energetiky, ale i do celé řady dalších oblastí.

Do nízkouhlíkové ekonomiky a samozřejmě i do oblastí typu přírodě blízkých opatření, změny krajiny, k zásadním změnám, protože musíme především udržet vodu v krajině, jsme střechou Evropy. To je všechno, co jsme tady mnohokrát spolu diskutovali.

Klíčovým nástrojem zůstane mezi členskými státy platforma Climate-ADAPT, kterou plánuje Komise dále rozvíjet. Strategie klade důraz na přírodě blízká opatření, opatření v oblasti hospodaření s vodou a adaptací budov na změnu klimatu.

Já bych tady chtěl říci, že ČR v tomto určitě nezaostává, protože jsme třeba jednou ze zemí, a není jich v Evropě tak dramaticky moc, která i díky debatě,

69

kterou jsme měli tady v Senátu, v novele vodního zákona zavedla tzv. hlavu sucho, jinými slovy máme už dnes speciální část zákona, která je přímo věnovaná na reakci státu při dlouhotrvajícím suchu. To je přesně to, k čemu nás Evropská komise i v tomto materiálu navádí, aby členské státy něco podobného udělaly. ČR už to má a je to funkční.

Tzn. my jen zase odmítáme závazné pokyny pro přípravu národních adaptačních strategií a plánů, protože jsme přesvědčeni, že každý členský stát má své specifické podmínky a měl by si adaptační strategii být schopen udělat sám. My v této chvíli vnímáme, už se blížím k závěru, ten materiál a hlavně ne ten materiál jako strategii, ale ten problém, tedy adaptaci na změnu klimatu, za jednu z absolutních priorit. Shodou okolností v současné době probíhají intenzivní práce na dokončení aktualizace adaptační strategie na národní úrovni. Ta by měla být předložena vládě v polovině tohoto roku současně s návrhem aktualizace navazujícího Národního akčního plánu na změnu klimatu. Samozřejmě v ní máte věci, které se dějí ve světovém měřítku nebo v evropském měřítku, a ty jsou zásadní. Cena emisní povolenky překročila 48 eur za tunu emisí CO2. Dnes jsem zaregistroval, že Evropská komise nebo evropské orgány hovoří o ceně 130 eur za tunu emisí CO2 do roku 2030. Co to znamená? Naprosto dramatickou, revoluční změnu ve všem, protože samozřejmě za těchto okolností skutečně uhlí může skončit podstatně dříve, než si všichni myslí. Ale nejde jen o uhlí, jde o všechna fosilní paliva. Motivace jsou obrovské. Pokud opravdu letošní COP, který by měl být v Glasgow, tedy setkání zemí v rámci jejich snahy o snižování emisí, naváže na to, o co se snaží nová americká administrativa prezidenta Bidena, pokud další klíčoví emitenti splní své sliby, tak si myslím, že svět má ještě šanci zpomalit postup klimatické změny. ČR by k tomu určitě měla přispět.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji. Pane předkladateli, posaďte se na místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 026/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Orel: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, předmětným materiálem, evropským tiskem, se zabýval výbor pro evropské záležitosti na svém včerejším zasedání. Je možná potřeba úvodem říci, že Senát se touto problematikou zabývá kontinuálně. Předmětný evropský tisk novelizuje strategii pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2013. Vrací se k tomu tedy po osmi letech. V základních dokumentech je, jak už bylo řečeno, samozřejmě Zelená dohoda pro Evropu, ze které vychází další dílčí strategie, jako je Strategie růstu EU pro udržitelnou budoucnost, Evropský právní rámec pro klima a případně další, jako je strategie biodiverzity apod. Všichni víte, že se Evropa zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ambicióznějšímu cíli do roku 2030, a to snížení o nejméně 55 % oproti roku 90.

Jednou ze zásadních věcí, co pan ministr neřekl, i když informoval o tom sdělení velmi obsáhle, je to, že Evropská komise sama sobě dává úkoly tou strategií. Ona v podstatě nikoho jiného neúkoluje než sama sebe. My jsme k tomu přijali usnesení z 11. schůze, kde po úvodní informaci náměstka ministra životního prostředí, pana Vladislava Smrže, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a zpravodajské zprávě senátora Petra Orla a po rozpravě přijal výbor doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje v bodě II Senátu PČR, aby se k předmětnému

70

sdělení vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. V bodě III určuje, že zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR je senátor Petr Orel.

V bodě IV pověřuje předsedu výboru Mikuláše Beka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Doporučení nebudu číst, komentovat, když tak se k tomu vyjádřím v diskusi. Je obsáhlé, jak už jsem řekl. My jsme vycházeli z usnesení výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. Tam se všechny body zapracovaly. Jsou tam možná malé odchylky formulační, ale to je z toho důvodu, že jsme trochu jinak naše usnesení formulovali. To by bylo z mé strany zatím vše, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám velmi děkuji, pane senátore, za vstřícný přístup. I výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se uvedeným materiálem zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru, paní senátorka Helena Pešatová? Ano, přeje. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Helena Pešatová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zasedal a na své 6. schůzi 21. dubna letošního roku tuto záležitost projednal. Doporučuje Senátu schválit novou strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu dle návrhu usnesení, které bylo už citováno.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k usnesení nebo ke zprávě zpravodajů? (Ministr: Souhlasím s usnesením.) Souhlasí s usnesením. Takže prosím pana zpravodaje, aby nás formálně seznámil s průběhem rozpravy, která nebyla, a s tím, o čem budeme hlasovat. Byť je to jasné.

Senátor Petr Orel: Rozprava se nekonala, budeme hlasovat o usnesení, které předložil výbor pro evropské záležitosti.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji, spustím znělku. V sále je aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum 37. Budeme

hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám ho představil pan zpravodaj Orel a jak jej máte před sebou jako usnesení výboru pro záležitosti EU. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru, teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku. Kdo nehlasoval, máte ještě pět sekund.

Při hlasování č. 29 pro 55 při kvóru 37, návrh na usnesení byl schválen.Gratuluji jak zpravodaji, tak panu ministrovi. Máme tady další body, což je

15.Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropský plán boje proti

rakovině (evropský senátní tisk č. K 022/13)

S tím, že zprávou, kterou mám, je, že pan ministr je na cestě. To znamená, že vyjel, nebo přijíždí? (Přísedící: Vyjíždí ze sněmovny.) Takže pan ministr běží, pokud mě slyší novináři, tak si to můžou jít nafotit. My se mezitím vystřídáme. Pan místopředseda Růžička si s tím, že pan ministr běží, určitě nějak poradí. Prosím, pane místopředsedo.

71

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Hezké odpoledne. Zatím není na dohled pan ministr Arenberger. Já bych si dovolil navrhnout jednu drobnou změnu programu. Možná, že by to bylo užitečné. Máme tam bod č. 23, což je návrh senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a dalších senátorů, což je 1. čtení. To bychom možná mohli udělat velmi rychle. Bod 23. Je jasné, že bychom o tom museli hlasovat. Já jenom, abyste se v tom zorientovali, o čem mluvím. (Přísedící: To není ani nachystané.) Takže bych... Aha, takže stop. Zatím neběží ani pan ministr a zatím není ani pan předseda Kraus na to nachystaný, takže udělám, prosím pěkně, pětiminutovou přestávku.

(Jednání přerušeno v 17.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.08 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Skončila naše krátká přestávka. Následujícím bodem jednání je Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropský plán boje proti rakovině. Je to senátní tisk č. K 022/13. My jsme to obdrželi jako senátní tisky K 022/13 a K 022/13/01. Já v českém Senátu vítám pana ministra Arenbergera. Doufám, že se hezky prošel na sluníčku. Stihl jste to přesně v té přestávce. Pane ministře, prosím, máte slovo a můžete nás seznámit s těmi materiály.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, paní senátorky, páni senátoři. Já se omlouvám, já jsem doteď byl na zdravotním výboru. Nakonec se mi podařilo utéct ještě v průběhu programu. Jsem rád, že jsem tady v klidu s vámi. K mému úvodnímu slovu, ke Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě, tedy Evropský plán boje proti rakovině. Dovoluji si vám tedy představit toto sdělení Evropskému parlamentu a Radě, ke kterému byla vypracována ze strany ministerstva zdravotnictví rámcová pozice, která byla schválena 9. března na úrovni resortu, tedy letošního roku. Rozsah sdělení přesahuje působnost ministerstva zdravotnictví, a proto se na tvorbě rámcové pozice podílely i další resorty: ministerstvo financí, MPSV, MŠMT, ministerstvo zemědělství a MŽP.

Předkládané sdělení, které bylo zveřejněno 3. února 2021, nastiňuje nový přístup EU k prevenci rakoviny, její léčbě a související péči.

Evropský plán je rozdělen do čtyř klíčových oblastí, kterými jsou: prevence, včasné odhalení, diagnostika a léčba, kvalita života stávajících a bývalých onkologických pacientů. Součástí je i 10 stěžejních iniciativ a řada podpůrných opatření.

Evropský plán bude realizován s využitím celé škály finanční nástrojů Komise, přičemž na opatření v boji proti rakovině budou vyčleněny celkem 4 miliardy eur z programu Evropské unie pro zdraví – Horizont Evropa a Digitální Evropa. Dále na podporu nových zdravotnických technologií výzkumu a inovací bude vytvořeno nové znalostní onkologické centrum, které pomůže na úrovni Evropské unie koordinovat vědecké a technické iniciativy související s rakovinou. Zahájena bude také Evropská iniciativa zobrazování rakoviny, jejímž cílem bude podpora vývoje nových počítačově podporovaných nástrojů ke zlepšení personalizované medicíny a inovativních řešení. Zvláštní pozornost bude věnována i dětem a také screeningovým programům.

72

ČR obecně vítá a podporuje Evropský plán proti rakovině a ztotožňuje se také se čtyřmi základními pilíři plánu. Podstatné je zmínit, že onkologická péče v ČR je založena na řadě opatření, která vedou k neustálému zvyšování kvality této péče a zajištění její dostupnosti pro všechny pacienty.

Z hlediska problematiky léčivých přípravků a zdravotnických prostředků ČR vítá vytvoření plánu a souhlasí s navrženými aktivitami, ale má několik výhrad k nepřesnostem uvedeným ve sdělení. V oblasti digitalizace ČR podotýká, že zásadní výzvou v rámci implementace plánu bude standardizace výměny zdravotnických záznamů a její zavádění do praxe. V tomto kontextu je záměrem ČR vybudovat sdílené centrální služby a propojení dat. V rámci problematiky alkoholu a tabáku lze uvést, že jsou nastavené cíle obecně v souladu s hlavními národními strategickými dokumenty. Z pohledu výzkumu a vývoje tedy ČR podporuje v souladu s evropským plánem zintenzivnění výzkumného inovačního úsilí EU, které umožní lépe řešit rizika spojená s rakovinou. Současně vítá jeho užší integraci v rámci EU.

V neposlední řadě ČR v kontextu možností snížení přítomnosti rizikových faktorů pro vznik rakoviny na pracovišti podporuje zájem přijetí nového strategického rámce pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v rámci EU. Děkuji za pozornost. Mám k tomu načíst i ten druhý dokument, nebo...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ne, prosím, zatím, pane ministře, se posaďte ke stolku navrhovatelů a sledujte naši rozpravu. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. K 022/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Raduan Nwelati, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro evropské záležitosti tento materiál projednal. Nejdřív si vyžádal stanovisko výboru zdravotního a následně po projednání doporučuje Senátu, aby přijal usnesení, které je totožné s tím usnesením, které doporučil výbor pro zdravotnictví.

Ten návrh usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 022/13/02. Já ho číst nebudu, protože ho máte v písemné podobě. Jenom vás seznámím s těmi hlavními body, které v tom usnesení jsou.

Senát Parlamentu ČR I. bere na vědomí sdělení komise,II. žádá ministerstvo zdravotnictví o rozpracování tohoto Evropského

plánu boje proti rakovině do návrhu onkologické strategie ČR na další léta,III. upozorňuje na nutnost kvalifikovaně vyhodnotit naplňování

dosavadního Národního plánu onkologického programu ČR. A že je potřeba udržovat a rozvíjet úspěšné programy a stanovit další.

A potom je tam ještě takové doporučení, aby v překladech do češtiny ohledně materiálů, které se týkají Evropské unie, aby se nepoužíval termín rakovina, ale spíše se používal termín nádory nebo zhoubné nádory nebo maligní nádory nebo onkologická onemocnění, což si myslím, že je prakticky správné. Z mého pohledu, doporučuji, abychom přijali usnesení, které navrhuje výbor pro evropské záležitosti. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů. Já ještě konstatuji, že tímto materiálem se zabýval i výbor pro zdravotnictví. Ptám se, jestli si k tomu přeje vystoupit pan senátor Jan Žaloudík? Ano, přeje. Takže pan senátor Žaloudík přichází, aby nás seznámil s názorem výboru pro zdravotnictví.

73

Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se přihlásím dvakrát. Teď řeknu jenom dvě věty a potom se přihlásím s krátkým vysvětlením jako senátor, takže to, co říkal pan kolega Nwelati, je přesně tak. Shodli jsme se, oba výbory, tedy ten gesční, i ten náš, řekněme, odborný, na tom znění, které máte a které samozřejmě tu věc ještě posouvá do té roviny rozpracování do pololetí. Myslím si, že jsme byli ve shodě s panem ministrem v tomto. Dělali jsme to neobyčejně rádi, protože to bylo po roce, myslím, první téma veselé, týkající se rakoviny, protože jinak jsme jednali stále o covidu. Děkuji a potvrzuji, že výbor toto usnesení zdravotní podpořil.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, máme dvě potvrzení, že stanoviska obou výborů jsou totožná. Proto otevírám rozpravu, do které se hlásí, nyní už jako senátor, pan profesor Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nikoli pro vlastní zviditelnění, ale pro zviditelnění tématu bych rád upozornil, že je to oblast, ke které se kromě společenské závažnosti otáčí také docela hodně prostředků, a to už po léta a bude se otáčet stále více. Máme určitou zkušenost, že tato období, kdy EU vytyčí něco, nejsou vůbec jenom formální.

Vzpomenu rok 2003, kdy jsme vstupovali do EU, tak jsme byli vyzváni přijet do Ženevy, tehdy ještě, a UICC, což je taková mezinárodní unie pro rakovinu, nás přesvědčovala, že si máme udělat onkologické plány v zemi, což jsme měli od 70. let, ale určitě ne v této podobě, kde se jasně strukturovalo, jak má vypadat péče cancer units, cancer departments, cancer centers, comprehensive cancer centers. Kupodivu my jsme se toho hezky drželi, takže v roce 2005 až 2007, tehdy i s podpisem pana prezidenta Klause, se naformulovala taková ta první vlna, teď je dobře hovořit o vlnách, takže první volna onkologického programu, který byl výjimečný tím, že byl na jedné stránce a měl 6 bodů, které si každý zapamatoval. Nicméně na základě toho se přezbrojilo. To znamená, dosavadní kobalty a tady ta stará technika, cesioteraxy se přezbrojily na lineární urychlovače. Vzniklo 16 onkologických, 17 později, krajských onkologických center.

Jedině, kde chybí, je zatím Karlovarský kraj, a to spíše z důvodů personálních. Stalo se mnohé a proinvestovalo se hodně peněz na přezbrojení, i z těch evropských. Kromě solidních názorů máme ještě šest hemato-onkologických center napříč republikou a dvě pediatrická centra pro děti. Takže jakýsi základní organizační rámec byl. Máme data po celou tu dobu, protože jsme nerozpustili, nýbrž zdokonalili Národní onkologický registr. Kdo bude mít volný čas, tak si zalistuje na webu na SVOD systém pro vizualizaci onkologických dat, v češtině nebo angličtině, a najde si tam, cokoliv bude chtít o svém kraji, případně o celé republice po stránce struktury.

Já tím jenom říkám, že to nebudujeme na zelené louce. Ta druhá vlna byla asi před osmi lety, kdy vznikl program CANCON, Cancer Control, ten byl hodně hnán Italy. My jsme se v něm účastnili docela významně. Samozřejmě těch programů je celá řada, vznikla síť biobank a také síť ECRIN, což je klinické zkoušení akademického typu. Schůzky jsme tady dělali každý rok na půdě Senátu. Byly to odborné semináře.

A teď přichází tato příležitost. Jako každé sdělení Evropské unie, nebo doporučení, má vždycky podobu verbální a digitální. Ta verbální podoba je jistě snadná. Digitalizovat to potom do podoby těch či oněch investic je už někdy složitější. Letos se nezdá, protože spojení s plánem obnovy, který vznikl nedávno, je tam určitě příležitost racionálně věci posunout a pracuje se na tom.

74

Proto jsme nemohli potvrdit nadšení poslanců, kteří chtěli mít rozpracování do konce dubna, to je, myslím, pozítří. My jsme v tomto kritičtější, tak jsme si říkali, že do pololetí by šlo ty věci nasměrovat tak, abychom měli tu verbální stránku, kterou jistě umíme rychle napsat, nebo už ji máme dokonce, aby byla doprovázena tou digitální stránkou, která už také je v jisté fázi připravenosti, myslím si.

A tím pádem zase máme světlé zítřky na třeba pět let dopředu, protože gró není v současné době v technologiích a v mašinách. Gró je především v organizaci, v některých oblastech samozřejmě je to o lidech a o připravenosti lidí v těch oborech, které se v těch čtyřech pilířích, diagnostickém, operačním, radiačním a medikamentózním, účastní. Ale hlavně je to také ještě o dostavbě, protože kupodivu Praha to, co deklarovala před 40 lety, zatím má nedotaženo. Kéž by měla příležitost některé věci dotáhnout i pro ten onkologický program.

Já to zviditelňuji jen proto, že je to dlouhodobá příležitost. Neměla by být formální, jako když někdy jednáme o podpoře třeba velrybářství, nebo naopak proti velrybářství, nemaje moře, tady toho máme naopak moře případů. Neměli bychom na to zapomínat, pokud se zapomene někdy na covid, v rámci té onkologie se budeme bavit dál.

Jedna taková spíš reminiscence, on to pan kolega Nwelati už zdůraznil, nabývá to zvykem, že bychom opravovali češtinu, ale věřte tomu, že po desetiletí jsme byli upozorňováni již profesorem Kouteckým a Klenerem a všemi klasiky, že nemáme nadužívat toho jinak zlidovělého pojmu rakovina. Já to zdůvodním, proč.

Řada pacientů říká po operaci: „Zaplaťpánbůh, měl jsem jenom zhoubný nádor, že to nebyla rakovina.“ Jakkoli to zní lehce vesele, skutečně velká část společnosti si pod pojmem rakovina představuje pokročilá onemocnění, něco už těžko řešitelného. Hovořit o včasném záchytu rakoviny je takové trošku demotivující, protože někdy jsou to skutečně v těch časných fázích banální výkony, které věc řeší.

Hovořit také o rakovině u dětí, jakkoliv je to těch šest, sedm druhů nádorů, také není správné. Hovořit o rakovině krve také není správné. Hovořit o rakovině mozku také není správné, protože ta rakovina se váže k epiteliálním nádorům dospělých, protože to mělo kdysi pro některé starověké badatele podobu raka nebo kraba.

Takže neříkám, že bychom to měli úplně mýtit, ale upozorňujeme na to, že zejména v překladech těch evropských materiálů, kde je všechno „cancer, cancer“, tak že bychom měli víc používat zhoubná nádorová onemocnění, nádory, zhoubné nádory, maligní onemocnění apod. Kvůli kultuře jazyka a kvůli nestrašení. Národ je vystrašen už dostatečně, já bych řekl, že to stačilo, takže netřeba ho strašit rakovinou.

Nezlobte se, já jsem si ten dodatek nemohl odpustit. Budu rád, když všichni ten materiál podpoříte. Zejména když podpoříte naše ministerstvo, aby do toho konce pololetí udělalo nějaký konkretizovaný, ucelený materiál, který by nás verbálně i digitálně mohl vést po několik dalších let. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane profesore, pane senátore, pan ministr jistě sledoval váš příspěvek. Pak se k němu bude mít možnost vyjádřit. Paní senátorka Alena Dernerová přichází s dalším příspěvkem.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já se zeptám v rámci této evropské agendy na věc, která nesouvisí přímo s evropskou agendou, ale souvisí s onkologií. Už to zaznělo na výboru a já mám další doplňující informace, tak jsem se jenom pana ministra chtěla pozeptat. V rámci těch 15 miliard, možná 17, které by měly připutovat v rámci Národního plánu obnovy do České republiky, by se měly věnovat do

75

zdravotnictví. S tím, že polovina z těch 15 miliard, sedm, by měla být investována do onkologického institutu, který má být vybudován v areálu vinohradské nemocnice, jak jste sám řekl.

Já jsem se ptala České onkologické společnosti, zda byla oslovena někým z ministerstva a jestli s ní bylo konzultováno vybudování tohoto onkologického institutu. Včera mi paní docentka Prausová, předsedkyně České onkologické společnosti, po zasedání této společnosti sdělila, že oni jako takoví informováni nebyli, že to s nimi nikdo nekonzultoval a že to berou víceméně jako takovou degradaci toho, co udělala Česká onkologická společnost, a to tím, že vybudovala právě komplexní onkologická centra.

Musím říci, že komplexní onkologická centra jsou blízko pacientům a je dobré je v těch krajích zachovat. Bavili jsme se o tom i na výboru, že je problém samozřejmě s personálním vybavením. Onkologické centrum, pokud by měla existovat komplexní onkologická centra plus ten institut, tak by byl problém s lékaři, kteří by tam byli kmenově, nikoli externě.

Z toho důvodu jsme si říkali, že snad by možná bylo lepší rozdělit, ne snad, ale určitě, těch 7 miliard do stávajících komplexních onkologických center, která potřebují dovybavit. Protože např. na zastupitelstvu Ústeckého kraje, protože jsem zastupitelkou v Ústeckém kraji, zaznělo, že budou potřebovat do komplexního onkologického centra nákup za 250 milionů Kč. Já si myslím, že by stálo za to dovybavit komplexní onkologická centra, než budovat další, momentálně onkologický institut v Praze za 7 miliard Kč. Notabene finanční prostředky, které jsou v menší míře a přesně alokovány, jsou lépe hlídatelné, co se týká jejich smysluplných investic.

Takže bych se chtěla hlavně zeptat, zdali to, že se tady vybuduje onkologický institut, bylo konzultováno, projednáváno a předjednáváno s Českou onkologickou společností, se všemi jejími členy, anebo to bylo naopak. Pokud toto stanovisko Česká onkologická společnost dává, takové, jaké by mělo být vydáno ve čtvrtek s kulatým razítkem, doufám, že paní docentka Prausová mi říkala pravdu, věřím tomu, tak by bylo dobré, kdyby se začalo uvažovat o přehodnocení té alokace těch 7 miliard Kč.

Myslím si, že by to bylo smysluplné, aby byla zachována péče v krajích tak, jaká má být, protože onkologicky nemocní pacienti jezdí na delší vzdálenost, je to samozřejmě pro ně velmi stresující a obtížné. Anebo potom by bylo možné třeba tyto peníze dát do vybudování komplexního onkologického centra třeba v Karlovarském kraji, kde chybí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, paní senátorko, vidím, že nikdo další už se do rozpravy nehlásí, proto rozpravu končím a prosím pana ministra, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, vážená paní kolegyně, ten projekt, jen bych to upřesnil, nemá nějakou výraznou souvislost s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady, je pouze využita část nevyužité plochy v areálu pro naprosto samostatný útvar, který bude novou přímo řízenou organizací ministerstva zdravotnictví. Tak to nadesignovali moji předchůdci. Využije se pouze ta nevyužívaná plocha.

Co se týká komunikace s ostatními odbornými společnostmi, protože tento projekt má být mezioborový, má být nejen schopen poskytovat onkologické služby ve fázi léčby, ale také prevence, kde se musí zařadit ještě další odbornosti, které s onkologickou problematikou souvisí. Ať už je to gynekoonkologie, třeba pneumoonkologie a všechny další, určitě to bude s Českou onkologickou společností probíráno. Protože i třeba při přípravě Národního onkologického

76

plánu, kde ten první draft už jste také měli příležitost vidět, ten bude také potřebovat doplnění od dalších odborností, aby to byl skutečně onkologický plán se vším všudy, od prevence, terapie, následného sledování, ale také výzkumu a vědy, na který tady zatím není kladen takový velký detail.

Tím projektem se zabývá především profesor Cibula jako gynekoonkolog. Na ministerstvu ho má na starosti paní profesorka Vašáková a pan náměstek Vajdák. Tito povedou i komunikaci s ostatními odbornými společnostmi na základě tohoto projektu. Asi potom bude nejlepší to komunikovat přímo s nimi. Předpokládám, že to bude mít všechny náležitosti, tak jak požadujete.

Jinak co se týká rozčlenění těch prostředků, je otázka, jestli ty prostředky využít na doplnění třeba stávajících center, což určitě je legitimní řešení, nebo opravdu vybudovat nějaký moderní onkologický institut, typu třeba toho norského onkologického institutu, opravdu od toho základního výzkumu až do konce léčení a následného sledování, nebo něco jako třeba MD Anderson apod., což je ambice tohoto projektu. Čili nemělo by to nějakým způsobem interferovat s jednotlivými komplexními onkologickými centry, ale měla by to být nová jednotka, která bude využívat všechny odbornosti k tomu, aby se pacientům s onkologickou problematikou dostalo na jednom místě kompletní léčby. Podobně, jak to třeba známe u Masarykova onkologického institutu v Brně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: I vám děkuji, pane ministře. Rozprava už byla ukončena, je mně líto... Teď už jenom poprosím pana zpravodaje, aby se právě k proběhlé rozpravě vyjádřil.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupil jeden senátor, jedna senátorka. Pan senátor trošičku vysvětlil způsob fungování strategie boje proti rakovině nebo validním nádorům v České republice. Paní senátorka měla dotaz na pana ministra a zároveň mu naznačila, jakým směrem by se mělo zřejmě ministerstvo vydat při zpracování plánu boje proti nádorovým onemocněním v budoucnu. Věřím, že pan ministr si to zaznamenal, i přesto, že tady deklaroval trošku jiné stanovisko, že ten názor bude brát v potaz, protože tento plán potom následně sem do Senátu přijde. Jiný návrh, než který dal výbor pro evropské záležitosti, nezazněl. Proto si myslím, že bychom měli hlasovat o tom návrhu tak, jak byl předložen výborem pro EU. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, děkuji, pane senátore, my můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Raduan Nwelati a jak je uvedeno pro všechny z nás v tisku číslo K 022/13/02.

V sále je v současnou chvíli přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum je 37. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v tomto hlasování č. 30 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 56, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji oběma zpravodajům, děkuji panu ministrovi, končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, což je

77

16.Sdělení Komise EP, Evropské radě a Radě Inkubátor HERA: naše

společná reakce na hrozbu variant COVID-19 (evropský senátní tisk č. K 024/13)

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 024/13 a K 024/13/01. Opět prosím pana ministra zdravotnictví, aby nás s těmito materiály seznámil.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovoluji si vám představit Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě, Inkubátor HERA: naše společná reakce na hrozbu variant covid-19, ke kterému byla vypracována ze strany ministerstva zdravotnictví rámcová pozice, která byla schválena dne 30. března 2021 na úrovni resortu.

Dne 18. února 2021 byl ze strany Evropské komise zveřejněn návrh sdělení, který vytvoří a bude řídit nový plán připravenosti v oblasti biologické obrany, nazvaný Inkubátor HERA, který umožní zpřístupnit a zmobilizovat všechny prostředky a zdroje nutné k prevenci a zmírňování možného dopadu nových variant viru a k reakci na ně. Současně bude řešit krátkodobé a střednědobé hrozby s cílem zajistit připravenost do budoucna. Bude prvotní aktivitou před ustanovením Úřadu EU pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví, tedy agentury HERA.

Předmětné sdělení se zaměřuje na oblasti týkající se rychlého odhalování nových variant viru, rychlé úpravy vakcín, zřízení evropské sítě klinických hodnocení, zrychleného schvalování aktualizovaných vakcín a nových nebo přeorientovaných výrobních infrastruktur ze strany regulačních orgánů nebo možnosti rozšíření výroby stávajících, upravených nebo nových vakcín proti covid-19.

Komise ve sdělení také uvádí, že účinným nástrojem pro identifikaci nových variant viru, a to jak u lidí, tak u zvířat, je pro zabránění jejich šíření v jednotlivých komunitách a populaci tzv. sekvenace. Inkubátor HERA tak bude danou situaci pečlivě sledovat a podle potřeby bude poskytovat prostředky a zdroje, které zmírní možný dopad těchto nových variant viru. Zároveň by měl Inkubátor HERA úzce spolupracovat s Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí s cílem zajistit, aby členské státy měly dostatečné kapacity a přístup k podpůrným službám pro sekvenování. Komise se ve sdělení také věnuje úpravě vakcín na evropské síti klinických hodnocení. Fáze klinických hodnocení, během nichž se na lidech studuje bezpečnost, účinnost a imunogenita vakcín, je při vývoji vakcíny zásadním krokem. Inkubátor HERA proto bude úzce spolupracovat s výzkumnými regulačními a průmyslovými komunitami s cílem usnadnit přístup k sítím klinických hodnocení, a to za účelem další podpory a rozšíření těchto činností.

Ve sdělení je také uvedeno, že Komise bude i nadále řešit potenciální nedostatky při výrobě a dodávkách surovin a dalších nezbytných vstupů potřebných pro výrobu vakcín, včetně plánu předložit úpravu regulačního rámce EU pro jejich registraci.

Česká republika v obecné rovině se vznikem iniciativy Inkubátor HERA souhlasí, zejména jako zbudování platformy pro vzájemnou komunikaci a sdílení dat. Nicméně cíle stanovené ve sdělení a aktivity, které budou souviset s jejich implementací, zatím ČR považuje z pohledu jejich plnění za velmi pozvolna nabíhající. Vzhledem k aktuální situaci by ČR uvítala rychlejší reakci na úrovni EU.

ČR vnímá potřebu sekvenace vzorků jako vysoce důležitou a nezbytnou činnost pro monitoring, analýzu a predikci dalšího vývoje epidemiologické

78

situace, a to s ohledem na včasné odhalování případů, u nichž byla zjištěna nová varianta viru. Na druhou stranu v kontextu ve sdělení nově navržených opatření ČR upozorňuje, že délka posuzování klinického hodnocení v řádu několika týdnů je pouze nepatrnou částí v životním cyklu vývoje léčivých přípravků. Urychlení přístupu je závislé zejména na procesu registrace léčivého přípravku a poté i na procesu hodnocení zdravotnických technologií, který může mít návaznost rovněž na stanovení maximální ceny a úhrady léčivého přípravku.

Závěrem lze konstatovat, že vybudování celounijní sítě pro klinické hodnocení vakcín, která by byla financována z prostředků EU, je rovněž aktivitou, která by mohla být ze strany členských států podpořena, ČR proto souhlasí s další diskusí na dané téma. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane ministře, opět vás prosím, abyste se posadil ke stolku navrhovatelů. Opět výborem, který projednal tyto tisky, byl výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. K 024/13/02 k dispozici. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Raduan Nwelati, který nás seznámí se zpravodajskou zprávou.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Tento materiál opět projednal výbor pro evropské záležitosti, předtím ho projednal výbor pro zdravotnictví, který navrhl návrh usnesení, to usnesení výbor pro evropské záležitosti převzal doslovně, je součástí toho materiálu, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 024/13/02. Opět nebudu číst úplně celé to usnesení, ale ty hlavní věty, které tam jsou, si dovolím na ně upozornit:

I. bereme na vědomí sdělení Komise,II. vítáme úsilí ministerstva zdravotnictví o kvalifikované naplnění cílů

obsažených v projektu Inkubátor HERA.Pak je tam důležitý bod III., a to, že zdůrazňujeme, že prioritním úkolem na

národní úrovni je vytvoření sítě sekvenačních center na základě odborných a rovných kritérií pro navázání spolupráce s laboratořemi, což si myslím, že je velmi důležitý bod, protože to je opravdu věc, která je dle mého názoru, musím říct, že i názoru výboru pro zdravotnictví, ale i výboru pro evropské záležitosti velmi důležitý,

Pak je tam bod čtvrtý, což úplně nesouvisí s tím sdělením, ale myslím si, že je dobře, že tam zazní, a to je, že žádá vládu o zvýšení transparentnosti a poskytování aktuálních informací týkajících se mechanismů rozdělování vakcín proti covid-19 členským státům EU, a to jak odborné, tak i široké veřejnosti. Jedná se zejména o průběžné poskytování informací na týdenní bázi o počtu dávek očkovaných látek, které do ČR dorazí v krátkodobém (v řádu nejbližších dnů a týdnů), střednědobém (v řádu měsíců), i dlouhodobém výhledu atd.

Pak ještě žádáme o poskytnutí jedné informace, která si myslím, že je také velmi důležitá, a to je, jaké procento dospělé populace v ČR bude mít k 30. červnu 2021 ukončené očkování vakcínou proti covid-19, centrálně registrovanou pro použití v EU, to znamená, kteří budou mít po první i druhé dávce u těch vakcín, které vyžadují dvě dávky, samozřejmě někteří už budou mít dostatečný odstup od té poslední dávky tak, aby byla vytvořena nějaká imunita.

Pak žádáme vládu, aby informovala Senát o tom, jakým způsobem zohlední toto usnesení, a to do 30. května 2021. To je v tuto chvíli ode mě vše. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, jistě, když je to v usnesení, pan ministr nás s ním seznámí na závěr této rozpravy. Tento materiál projednal opět výbor pro zdravotnictví, ptám se, ano, vidím, už se

79

nemusím ptát, že se k tomu vyjádří a vystoupí zpravodaj výboru pro zdravotnictví, pan senátor Karel Zitterbart. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Zitterbart: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. V tuto chvíli pouze jako negaranční zpravodaj uvedu, že výbor pro zdravotnictví se sdělením zabýval na své 9. schůzi, a to dne 14. 4., a přijal jako své 36. usnesení, kterým zaujal v dokumentu stanovisko, které posloužilo výboru pro záležitosti EU k jeho doporučení, tak jak máme na stolech.

Jako zpravodaj bych v tuto chvíli rád jen upozornil na ten bod 3 usnesení, který zdůrazňuje, že prioritním úkolem na národní úrovni je vytvoření sekvenačních center, a to na základě odborných a rovných kritérií pro navázání spolupráce s laboratořemi, přičemž pak ještě vystoupím v rozpravě s některými detaily. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, pan zpravodaj, výbor pro zdravotnictví nás seznámil, ujistil, že jsou ta usnesení totožná, zdůraznil v tom usnesení další bod, ke kterému se také jistě vyjádří.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Zitterbart a po něm další lékařka, paní senátorka Dernerová.

Senátor Karel Zitterbart: Volně tedy naváži a chtěl bych zdůraznit, že v Inkubátoru HERA je velmi důrazně doporučováno to, že odhalování ať už známých mutací nového koronaviru s potenciálně klinickým dopadem, pokud jde o infekčnost, nebo odpověď a vnímavost očkování, tak jak očkujeme různými vakcínami, také odhalování nových mutací systémem celogenomového sekvenování je klíčové.

V této souvislosti bych se chtěl zeptat pana ministra. Na výboru pro zdravotnictví jsme 14. 4. z jeho úst slyšeli, že vláda schválila dotační program ve výši 160 milionů Kč, který má naplňovat tento cíl a podpořit laboratoře, které metodou celogenomového sekvenování screenují. Byli jsme ujištěni, že tento program bude čerpán ve formě, řekněme, grantové žádosti, tak, aby jednotlivé laboratoře, které se do toho chtějí zapojit, měly rovný přístup, na základě své odbornosti a předchozí expertízy. Zatím se mi nepodařilo ve veřejných zdrojích tento grantový projekt dohledat a můj dotaz tedy zní, jestli budou tyto finanční prostředky ve výši 160 milionů Kč čerpány jako dotace vybraným laboratořím nebo zda budou rozděleny ve formě grantové soutěže. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Pan ministr si dělá pečlivé poznámky, vidím. To jistě bude moci i po příspěvku paní senátorky Dernerové.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom tak na okraj. Pan ministr mi neodpověděl na můj dotaz v předchozí diskusi, nevadí, tak to zkusíme jinudy. Ale jenom jsem se chtěla zeptat ohledně té sekvenace také, protože to sekvenování, to ty laboratoře musí opravdu umět. Je to věc, která je za mě velmi sofistikovaná a chtěla jsem se zeptat, jak laboratoře budou vybírány, jestli skutečně budou validovány nebo standardizovány, protože vím, že třeba to, že se odečítaly PCR testy, každá laboratoř měla trošku jiný pohled, pak jsme se mohli dostávat i k číslům, která nekorelovala se skutečností, o kolika takových laboratořích stran sekvenace se budeme bavit? Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

80

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Využiji tohoto bodu ke dvěma dotazům.

Vzhledem k tomu, že tento bod je poměrně široký s ohledem na Inkubátor HERA, společné reakce a hrozby. Zeptal bych se rád pana ministra, jestli existuje podporovaný výzkumný program v ČR, který vychází z údajů, které jsou samozřejmě evropské, ale zároveň naše. Řeknu jeden příklad.

Ve Španělsku, které, jak víte, jednu dobu na tom bylo stejně špatně jak my, když jsme na tom byli špatně, až na dva nebo tři měsíce nebo necelé tři měsíce hned ze začátku školy nebyly zavřeny a jedou. Ten důvod, měl jsem zrovna předevčírem právě se Španělskem rozhovor, ten důvod, pro který jsem se na to ptal, proč školy byly otevřeny, byl, že oni mají zkušenost, vzato z toho prvního uzavření ze sběru dat, že ve školách se děti tak neprokazí, a pokud v nějaké třídě nákaza vznikne, dávají jenom tuto třídu do karantény, jinak celá škola normálně chodí do škol.

Vy jste určitě dnes, protože jste uvedl svůj vstup tady, tím, že jste byl na zdravotním výboru v Poslanecké sněmovně, tak jste zřejmě na tyto otázky odpovídat musel, ve veřejném prostoru je to nejdiskutovanější téma možná i u nás, takže bych se rád zeptal, jestli takovéto ne sběrové, ale zaprvé výzkumné pracoviště, které tato data, kromě samozřejmě pana prof. Duška, jestli tedy v ÚZIS vyhodnocujete tyto věci a proč zrovna třeba v tomto případě ty ostatní státy postupují jinak než my.

Pak bych se na vás obrátil s tím, že když se podíváte, tady je nás sice zrovna o něco méně, ale jinak ráno ty lavice byly zaplněny, to znamená, sedíme vedle sebe asi 30 cm a mezi hlavami v lavicích je možná 80 cm, tady necelý metr, nevím. Jestli tady došlo za tu dobu jednoho roku, protože Senát nepostupoval jako Poslanecká sněmovna, tzn. nedělili jsme se na poloviny, většinou jsme tady byli všichni, myslím si, že tady nedošlo k žádnému přenosu nebo infekci nebo o tom aspoň nevím.

Dnes došlo k takové úsměvné situaci, možná většina z vás si toho nevšimla, my tady sedíme takto 8, někdy 12 hodin, pan ctihodný předseda volební komise, tak jak to měl pochopitelně předepsáno, nás vyzval, abychom šli volit a dodržovali dvoumetrové odstupy při tom, když jdeme k volbě. Takových věcí si všímám, a víte, proč? Ne proto, že to je legrace jenom, ale já si jich všímám především proto, že kdybychom se nad ty věci nedokázali povznést, tak bychom se jimi více zabývali, možná by bylo dobře, kdybychom se jimi zabývali, protože tomu se říká jaksi, zkusím to říct velmi diplomaticky, je to určitá faleš, že my takto sdělíme, jak se chceme tamhle chovat, přitom je to naprosto zbytečné, je to dokonce nesmyslné, protože když tady sedíme 10 hodin, těch 5 minut, kdy stojíme v řadě půl metru od sebe, ne-li dva metry, už nic nezachrání a nic nezmění.

Touto cestou, tímto příkladem, vůbec nechci, aby se toto řešilo, to si v Senátu řešíme asi sami, ale myslím, že touto cestou se dostávám k nařízením, která vydáváte. Já osobně, protože ještě v té době jsem byl také ve funkci hejtmana, kdy jsem se spolupodílel na těch nařízeních, viděl jsem bezradnost vlády a bezradnost na všech stupních řízení, jak že to vlastně s covidem je, jak to bude, nikdo neměl zkušenosti ani ve světě, všichni laborovali, tam určité chyby se daly tolerovat, protože nevěděl nikdo. Dnes si myslím, že už o covidu, jeho přenosu atd., hodně víme, a to, aby vláda, možná vašimi ústy, některá nařízení jsou teď už vaše, některá vládní, oznámila, že kadeřníci mohou pracovat zcela normálně, ale lidé, kteří tam půjdou, budou muset mít antigenní test, který bude v nějakém akreditovaném místě, nebo to je PCR test, který samozřejmě stojí 1 700 Kč, takže když taková žena jde k holiči, zaplatí 1 700 Kč za PCR test a potom ještě jednou tolik, nebo zaplatí to podruhé potom za tu práci. Přitom když ta kadeřnice nebo kadeřník budou mít tento respirátor, my tady jsme všichni

81

prokázali, že se nic zvláštního nemůže stát. Ví to i ti lidé. Mimo jiné ti lidé chodili všichni, téměř všichni chodili ke kadeřníkům, k holičům, provozovny jely načerno, to si myslím, že je věc, kterou vláda by měla reflektovat. Vy jste naštěstí potom to nařízení zmírnil, což je hrozně dobře. Faktem je ale, že jsem se zamýšlel nad tím, jak tedy ta maminka nebo žena, která není maminkou a nemá dítě ve škole, kde by jí možná udělali test anebo nechodí do práce, kde ten test by měla, tak zas by musela jít někde jinde, to znamená, zaprvé si myslím já osobně, že to je úplně zbytečné při dodržení tohoto základního vybavení s respirátorem, ale když už by to bylo tak nutné, tak si myslím, že tak jak my si děláme testy tady, to znamená, každý dnes už si děláme testy sami, na svém klubu, otestujeme se a věříme tomu, že je to v pořádku... Nechci vůbec diskutovat o tom, jestli je to 70, 80 % validity toho testu, to není teď důležité, ale myslím si, že cestou by bylo, když tedy už nějaké testy musí být, tak ať si to nakoupí ten pracovník, tedy ten, kdo se stará o tělo, ať už jsou to nehty, vlasy atd., ten ať ten test nechá udělat ty lidi, než oni k němu usednou. Je to jednoduché, dá se to dnes, myslím, že pořídit za 50 až 70 Kč, už v té celkové ceně by to nehrálo tak zásadní roli, hlavně by to bylo uchopitelné pro ty lidi venku, nebyla by tam žádná taková komplikace, kterou stejně nikdo nebude respektovat.

A pak dochází k tomu, že lidé se bojí určitých sankcí, ale stejně nakonec je strach musí přemoci, protože mají ohromně zkomplikovaný život. Já jsem přesvědčen, že tohle bychom opravdu dnes v dnešní situaci už dělat neměli. Tak jsem vás na to chtěl upozornit, protože to potom vede k tomu, že jsou-li nařízení neuvážená, ale toto slovo berte jako eufemismus, pak je lidé nerespektují. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Vidím, že počet přihlášených roste, tak si s laskavostí sobě vlastní dovolím upozornit pana ministra, že on v rámci obecné rozpravy může odpovídat kdykoli, vstupovat a přihlásit se. Pan předseda Vystrčil? Ne. Ještě jsem nikoho nevyzval. Tak pan předseda Vystrčil dává přednost panu senátorovi Nwelatimu, který je další přihlášený. My se vystřídáme.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já také budu mít pár dotazů na pana ministra, které se týkají materiálu jako takového. Nejdříve se vaším prostřednictvím omlouvám panu předsedovi Senátu, zda jsem mu sebral přednostní právo, že jsem mu neumožnil ho tolik využít.

Ale k těm dotazům, v materiálu, který tady máme od Inkubátor HERA, tam je několik bodů, které říkají, že je potřeba rychle odhalovat varianty, tzn. sekvenování, že je potřeba podporovat výzkum, že je potřeba připravit se na nutnost budoucích úprav vakcín. Tím se myslí, až přijde nějaká varianta, na kterou stávající vakcíny nebudou citlivé, bude potřeba eventuálně převakcinace někdy v budoucnosti... V materiálu je i zmínka o tom, že by se měla EU zabývat eventuálně předběžnými dohodami, v případě, když tomu tak bude, tak jak se bude postupovat a tak dále. Tak já se chci zeptat, jestli tyto diskuse probíhají nebo jestli se v tom něco dělá. To je vše, děkuji.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Teď má slovo skutečně předseda Senátu Miloš Vystrčil, prosím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, já jsem se tentokrát hlásil, protože jsem chtěl navázat na to, co říkal

82

pan senátor Čunek, s tím, že dle mého názoru obecně v ČR funguje jedna pandemie, které se říká, že co je řečeno, nebereme vážně. Podle mého názoru měl pan ministr možnost se začít chovat jinak, než se třeba chovají ti, co opravují silnice. Tam, kde chtějí, aby se jezdilo aspoň 50, tam dají 30. To je přesně to, co se dnes děje a co způsobuje to, o čem tady mluvil pan senátor Čunek. Jinými slovy, pokud chceme, aby si lidé aspoň nechávali na obličeji respirátory a chovali se opatrně, zakážeme nebo přikážeme věci, které víme, že stejně dodržovat nebudou, ale aspoň budou opatrní. To je celé.

Jinými slovy, typický příklad jsou školní testy, které, všichni víme nebo aspoň máme zprávy, že nejsou účinné, ale toho, čeho jsme dosáhli, je, že rodiče, když posílají děti do školy, se skutečně dívají, jestli jsou nebo nejsou nemocní a jsou opatrnější, než kdyby nebyli testováni, byť testy jsou jako takové k ničemu.

Já za sebe, nechci zdržovat, říkám, že tento způsob řízení státu a tento způsob vydávání příkazů, kdy musí ti, co připravují opatření, předem vědět, že je nikdo nebude dodržovat, považuji za devastující z hlediska toho, jak pak společnost funguje, protože ta společnost, já s tím mám osobní zkušenosti, je pak překvapena, když někdo vyžaduje, aby se plnilo to, co on skutečně řekl. Oni jsou překvapeni, protože počítají s tím, že to řekl jen proto, aby něco, co je o stupeň níže, potom bylo aspoň plněno. To je věc, která tady neustále dokola funguje. Způsobuje potom obrovské problémy v okamžiku, kdy skutečně něco myslíme vážně a chceme, aby to bylo plněno tak, jak je to i řečeno.

Takže to jsem jen k tomu, co říkal pan senátor Čunek, navíc chtěl dodat. Pokud by pan ministr dokázal v nějakém okamžiku, dle mého názoru tu šanci ale už promarnil například svými nesmyslnými nařízeními o tom, jak se může trénovat ve dvojicích a 15 m2 na plochu a tak dále, to tak vůbec nejde a nikdo tak nikdy trénovat nemůže. Je potřeba se zajít podívat na fotbalové hřiště a zjistit, jestli to vůbec je nebo není možné a tak dále. Podle mě pan ministr šanci, že bude vydávat normální, rozumná opatření, která je možná plnit, promarnil. Ale přesto jsem to tady řekl, třeba se o to znovu pokusí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, na Senátu bylo vždy nejpůvabnější to, že jsme se koneckonců uměli vždy sejít na bázi rozumu. Tak to tady teď zaznívá od kolegů. Nepochybně jsou opatření dvojího typu. Opatření racionální a opatření diskreditující. Pro společnost je důležité, aby byla aspoň ve vyváženém poměru. Byl by velký idealismus si myslet, že všechna opatření budou racionální. Ale když někdy převažují opatření diskreditující, podlamují ta opatření racionální.

Já vám řeknu senátní zkušenost z tohoto pondělí, protože vždy každý nějaký projev má mít svoji story, tak jsme byli nedávno o víkendu s OBSE v Albánii ke kontrole voleb, bylo tam setkání OBSE. Při cestě zpět nám bylo řečeno, že samozřejmě 48 hodin se otestujeme, tak jsem testován mnohokrát, byl jsem otestován v neděli, mám vysoké protilátky, jsem dvakrát naočkován Pfizerem. Já jsem tady neměl být, já jsem měl být pět dní v karanténě. Docela bych to i dodržel, tak bych se omluvil, o co jde. Ale pak mi na poslední chvilku bylo řečeno, že toto neplatí, že nejsem očkován a mám negativní testy a vysoké protilátky, že to je jedno, stejně musím do karantény. Pak říkali: Ale pardon, pozor, vy máte diplomatický pas. Máte také diplomatické pasy? Takže když máte diplomatický pas, tak se vás nechytne covid ani průjem, ani nic jiného. A to jsou právě věci, které pak neumím obhajovat, že si třeba má člověk dát roušku, když jde do domova důchodců. Mně už se také všichni smějí. Tam to ale zase není k smíchu.

83

Já si to vše vysvětluji tím, a snažím se to omlouvat a být konstruktivní, že jde skutečně o tak velkou společenskou změnu, navíc, podívejte se, když se kalila ocel a když se u nás zaváděl socialismus, tak ty roky 48, 49, to bylo také plno tápání. Dvouletky, tříletky, pětiletky, některá se podařila, někdy ne. Spousta věcí. Když se to pokoušeli přehodit ke kapitalismu za Velké francouzské revoluce, také tam byl neobyčejný nesoulad, bylo možno kritizovat, že opatření nejsou konzistentní. Pak se ještě vedoucí vzájemně popravovali, což by mohlo i přetrvat. Takže já si to vysvětluji tím, že ten covinismus je skutečně nový směr a nemůžeme být tak nároční, abychom po prvním roce chtěli, aby všechno fungovalo.

Teď jedno vážné slovo. Jak začal pan kolega, vaším prostřednictvím, Zitterbart s těmi 160 miliony na nějaký projekt, ono to lze nazvat diagnostika covidu, má to svou screeningovou stránku. Screening na pracovištích, screening na školách, tam jde o validace testů, my ještě pořád nevíme, jestli máme akreditované všechny laboratoře, které a jak. Už prý z těch 400, co dodávají antigenní testy, vesměs čínské, prý už jsou některé doporučené, ale jsou tam také firmy jako svítidla, maziva a jiní distributoři. Ale to jsou jen distributoři. Bylo by fajn, kdyby čas od času proběhlo to, co loni v červnu, tzn. srovnání kvality PCR laboratoří. Čili to je ta diagnostika covidu. Diagnostika kvality covidu, té sekvenace, to je zase už o něčem trošku jiném. Vy teď sledujete určitě ruské zdroje z jiného hlediska, já také, tak jsem sledoval, když si pozval pan prezident Putin nějakou vědkyni, jméno mi vypadlo, ta ho informovala o tom, že pracují na vakcíně miR-19 s dlouhodobým účinkem, zejména na T-imunitu, že mají 3500 mutací už napočítaných, já bych to také tak odhadoval, podle databáze už jsou to tisícovky. Drtivá většina ale říkala, ať se pan prezident uklidní, že jsou jen mononukleotidové, čili to je výměna cytosinu za guanin nebo něčeho za něco.

A pak jsou ty podstatné. Takže sekvenovat je potřeba. Já jsem si osobně myslel, že Akademie věd už za ten rok má nasekvenováno skoro všechno. S údivem jsem zjistil, že to stejně dělá jen pár laboratoří, jako je paní doktorka Jiřincová třeba ve Státním zdravotním ústavu, která nás seznámila s novými kmeny 12. 10. Zejména s mutacemi ve spike proteinu, kde to dělalo úplně jiné hnízdo. To je ten protein, vůči kterému jsou vakcíny. Takže ono by to chtělo vzít celou medicínu vážně. Takže screening a kvalita, to jsou úkoly laboratoří.

A potom samozřejmě monitoring imunity, protože nám až tak nejde ani o vakcíny, ale o to, abychom byli imunní. A ty odpovědi mohou být různé. Protilátková odpověď je jen jakýsi trošku ukazatel. Měli bychom si vytipovat laboratoře, které aspoň na vzorcích budou dělat buněčnou T-imunitu, jako to ve studiích dělala třeba paní docentka Koutná v Brně, nepochybně i jinde. Ale bude to o několika laboratořích, nebude to masové použití. Chraň bůh, aby někoho napadlo vrhnout se do sekvenování masově, jak jsme si tady odhlasovali, že 10 % osekvenujeme. Tak z 30 000 denně 3000 sekvenací, pro mě je to skutečně důvod k emigraci z takového státu. Myslím si, že to musíme uvést do nějakého reálu. Jistěže pár laboratoří na základě grantu umí u nás hledat významné sekvence, které mění kvalitu viru, nepochybně budou schopny totéž dělat s chřipkou a s rhinoviry a s tím vším ostatním, co je kolem nás. Tak si myslím, že bychom měli mít také jasno, jak nám vakcíny fungují z hlediska buněčné imunity u mladých, starých. Tím spíš, když jich teď bude víc. Nejen ze západu, ale kdo ví, co všechno přinesou čínské a sputniky a miR-19 a všechno toto další. Aspoň kdybychom si srovnali vakcíny na bázi mRNA s vakcínami, co jsou na vektorové bázi. Bylo by to biologicky zajímavé a bavili bychom se tady s hrdostí, jak se hezky zařadíme. To všechno asi nebude za 160 milionů, ty sekvenace, ale pak by mělo být jasno, s jakým cílem se které laboratoře pod to podepisují, protože já znám asi čtyři, od kterých bych to bral. Ty ostatní, tam bych se šel napřed podívat, kdybych tam měl pustit jakékoli svoje daně.

84

Navíc, jestli všichni straší, že to máme na dlouho, ten covidismus, že je to teprve overtura, začátek, roztažení opony, tak o to spíš by měl být robustně vybudovaný systém. Také bychom se možná měli vrátit k analýze protokolů o úmrtí, co slíbil Dušek v červenci. Došli k nějakému docela zajímavému závěru průběžnému, potom pan náměstek Černý říkal, že 15 kolegů zanalyzuje nějakých 6000 protokolů. Ona je to asi práce, ale třeba za dva, tři týdny už není pan náměstek zase náměstkem, takže nevím, jestli to ještě zpětně budeme někdy analyzovat, protože by nás mělo dramaticky zajímat, u kterých onemocnění preferenčně, ne podle ČT24, že tlustý Žaloudík, diabetik a s vysokým tlakem, že to chytne jako první, ale tam jsou docela vážné věci, protože se objevují nějaké mozkové záhadnosti, jako jsou megakaryocyty v mozku zachycené. Inspirujících studií ze světa, které bychom si měli v rámci poznávání medicínského udělat, je celá řada.

Tak bych rád, kdybychom program pojmenovali Diagnostika covidu, mělo to stránku kvalitativní, kontroly kvality laboratoří, jak jsme zvyklí, ISO normy, mělo to stránku screeningovou, definování screeningu, to jsou plošné studie na zdravé populaci, mělo to ovšem i stránku sekvenační, kvalita viru a jeho změny, a mělo to i stránku odpovědi lidského organismu na virus, to je první věc. A na vakcínu. Teď máme další podskupinu lidí, kteří prodělali virus a mají vakcínu také. Je to booster, není to booster, nevím. Já už mám asi 20 stránek otázek napsaných a kdykoli někam přijdu, tak si ten deníček budu nosit s sebou. Pár odpovědí bych měl, ale mám převážně otázky. Nedivím se, protože společnost, já jsem kdysi špatně říkal, že je věřící a nevěřící. To je velmi špatná formulace. Je přijímající a nějakým způsobem přemýšlející. Když to všechno přijmu, tak dobré. Když se nad tím zamyslím, tak mě napadnou právě ta opatření, která jsou racionální nebo aspoň jsou snaživá. Potom ta opatření zjevně diskreditující, jako bylo na jaře, že se nesmělo vyjet a opustit republiku nebo že na hřebenu v Krkonoších si máte dát roušku. Pokud vám ji vítr neodnese, tak tam virus udržíte, nebo já nevím, naprosté nesmysly. Ale že prý zase aby národ nezvlčil, protože je nějaká skupina chytřejších, kteří vědí, pasený národ, pastýř a ovce, tak ovce by neměly zvlčit, aby nechodili třeba do hostinců, tak by to měli nosit radši i v parku, protože když rouška vroste do hlavy, zvyknete si. A děcka si zvyknou a časem evolucí se z toho nutně už dělá kožní řasa, pak si to jenom stáhnete, už ani nepotřebujete roušku. Takhle se příroda časem vyvíjí, když to vydrží dost dlouho.

Takže toto všechno je ve hře, jestli se chceme vrátit ke společné nadstranické bázi rozumu, já bych byl pro a budu tam třeba nějakým praporečníkem. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Pan navrhovatel si dělal poznámky, jak jsem si všimla, pan ministr. Nyní prosím k řečništi pana senátora Karla Zitterbarta. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Karel Zitterbart: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem pečlivě poslouchal své předřečníky a učiním jeden logický závěr. Opatření vydávaná ministerstvem zdravotnictví jsou tak moudrá, tak chytrá, jak moudrý je centrální řídicí tým, který na ministerstvu takto nazývají. On má tři složky. Svoji složku epidemickou, laboratorní a klinickou. Z veřejných zdrojů lze v tuhle chvíli dohledat, to, co je aktualizováno, že té epidemiologické skupině předsedá pan profesor Chlíbek a té laboratorní paní doktorka Macková. Čtu na stránkách ministerstva zdravotnictví, tak, jak jsem se na ně před minutou podíval, že tým klinický doposud vede pan profesor Černý a jeho součástí je pan profesor Aleksi Šedo. Nevím, jestli to tak je, předpokládám, že zřejmě ne, ale zajímalo by mě, kdo je v tuto chvíli pověřen vedením té klinické

85

skupiny, protože to je člověk, jemuž bychom měli my všichni naslouchat a v jehož gesci je vydávání doporučení.

Takže můj dotaz na pana ministra zní: Kdo, prosím, v tuto chvíli je pověřen zastupováním a vede klinickou skupinu? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Vidím, že pan ministr si zaznamenává váš dotaz. Nyní má slovo pan senátor Wagenknecht, prosím.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vítám vás tady v Senátu, protože jste novým ministrem, vidím vás poprvé. Možná budu říkat věci, které už slyšel váš předchůdce, pan ministr Blatný. Jen doplním, kdyby pan předseda neotevřel debatu o racionalitě opatření, tak bych také nevystupoval, ale už to tady máme, tak to krátce proberu. Na rovinu říkám, že nečekám vaši reakci, která by pro mě byla racionální, ale i tak si třeba odpovím sám, třeba mi odpovíte a budu velice mile překvapen.

Tady bylo mnoho oblastí, které nikdo nechápeme, jako například sportovní tribuny a sport dětí a tak dále. Já budu říkat to, co říkám už rok, maloobchod, podnikání, Česká republika. Máme tady, paní ministryně, dnes velké problémy vůbec s financováním státního rozpočtu, všichni to víme. Já bych velice rád věděl, to, co se tady děje, se opět nějak mění po příchodu nového ministra. Také tomu nerozumím. Chápu, sám nejsem odborník, ale nejenže pro mě vaše opatření nejsou racionální, ale podle mého názoru jsou i protiprávní. To mě velice mrzí, pokud vláda ČR nedodržuje právní řád. Také tady k tomu budeme mít zítra bod, který budu navrhovat. Aby to, co se tady děje v této době, že opět máme nějaké vrchnostenské rozhodování někoho o životě někoho jiného, řeknu konkrétní příklady.

Řeknu příklad, my jsme tady měli systém PES, který byl nějakou skupinou vytvořen. Byl to ten správný. Teď už opět neplatí systém PES, takže ta skupina asi nebyla v danou chvíli relevantní nebo se to nějak vyvinulo.

Máme nový systém vašich balíčků. Je to podobné, jako když paní ministryně přichází s nějakými zákony a říká tomu balíčky. A já bych chtěl pochopit to, že vy jste si nastavili nějaká pravidla, která byste chtěli dodržovat. Já teď čtu balíček č. 2, který by se měl uvolnit k 3. 5. 2021. Předpokládám, že ho stanovovali odborníci, budu číst nějaké body, které v něm jsou, co se bude rozvolňovat.

„Služby péče o tělo.“ Tady je velká debata o kadeřnicích. Co má smysl, nebo ne, nebudu to komentovat, to ještě asi uvidíme, jak dopadnou ty finální věci. Chápu, že jste noví, že to ještě nějakou formou precizujete. „Provozovny, péče o zvířata.“ Další bod je „dosud uzavřený maloobchod“. Mohl bych tady pokračovat v dalších bodech.

Tak bych se chtěl zeptat, když tady máte nějaký systém, nějaký balíček, proč v tuto chvíli ten váš vládní tým řeší to, že např. maloobchod se možná v pondělí otevře, nebo neotevře. Jestli tady máme v balíčku 6 stupňů a bude nějaký nový mezistupeň, stupeň 2,5... To je z mé strany k racionalitě vašich postupů, které máte, že racionální nejsou, protože něco vytvoříte, pak to de facto možná splníte, možná ne. Opět vyvoláte nějaké očekávání u těch lidí, kteří to čtou, kteří se podle toho zařídí, vy jim řeknete, máme nějaký nový systém, ale možná bude jinak.

Takže bych chtěl pochopit, proč se tady toto v tuto chvíli vůbec řeší. Jestli ta tabulka je špatná a bude nějaká nová tabulka. Pokud ano, tak bych o ni chtěl požádat, abyste ji vytvořili a podnikatelům dali na vědomí. Takže sami máte

86

nějaký postup, o kterém se zítra dozvíme, jestli bude dodržen, nebo ne. Což se mi velice nelíbí.

K těm vašim vlastním procesním postupům, co se týká toho zakazování. To mě také velice potěšilo, co jsme se dozvěděli nového. Říkáte to vy, říká to i pan ministr průmyslu a obchodu, že ohledně uzavřeného maloobchodu je to de facto skoro v pořádku, že už je uzavřených pouze 18 % maloobchodních provozoven a 24 % obchodní plochy. Toto jsem slyšel a je to taková nová teze. Ale to je strašné.

Vy říkáte, že diskriminujete 24 % obchodní plochy a 18 % podnikatelů? Já bych se rád zeptal, jakým klíčem jste určili, že se někdo nakazí, dejme tomu, v provozovně prodejny pánské obuvi, že se někdo může nakazit v tuto chvíli pravděpodobně v provozovně, já nevím, sportovních potřeb, v knihkupectví, ale že se nenakazí při nákupu květin, při nákupu mnoha dalších výjimek, které tady máte. Toto není podle mého názoru obhajitelné věcně, je to pouze další teror vůči podnikatelům. Protože zkrátka máte podle mě nějakou tezi, abyste neříkali mediálně, že dřív maloobchod, nebo školy, mělo by to být nějakou formou koordinováno. To je můj osobní názor.

Byl bych rád, pane ministře, abyste mi vysvětlil, proč se nenakazím v prodejně květinářství, třeba z holdingu pana premiéra, ale nakazím se v prodejně knihkupectví, které musí být zavřené. To bych byl velice rád, abyste mi to vysvětlil. Myslím, že na rovinu žádné vysvětlení možné není.

K té samotné diskriminaci. Také se mi nelíbí, že vaši právníci ignorují nález Ústavního soudu, který konstatoval, že pandemický zákon používáte, používáte ho protiprávně. Pokud jsem v médiích slyšel nějakou rétoriku, to bylo pouze kvůli formalitě. Vy asi umíte číst, ale možná vaši právníci číst úplně neumí, tak vám přečtu vyjádření, které se netýkalo toho samotného zrušení, ale je to opravdu stanovisko nezávislého soudu k oblasti zneužívání pandemického zákona v rámci omezování maloobchodu a služeb.

Pan soudce, předseda soudu, dokonce samotného senátu, uvádí: „Není přípustné, aby ministerstvo absenci zmocnění pro vydání omezení či zákazu účinnosti obcházelo stanovením takových podmínek, které v důsledku způsobí nemožnost danou činnost vykonávat.“ To znamená, že fakticky zakážou výkon podnikání v podobě poskytování služeb veřejnosti tím, že veřejnosti zcela zakážou přítomnost na dané provozovně.

Takže já vás možná prosím, když to neumí číst vaši právníci, abyste si to přečetl vy sám. Budu velice rád, když to zkusíte, abyste se případně pak s námi o tom mohl pobavit a přijít nám říct, že je to čtení naučíte, že jim to dokážete přečíst vy sám nahlas, aby to dokázali pochopit.

Velice se mi to nelíbí, protože je tam mnoho dalších věcí. Já třeba řeknu další bizarní věc, kterou jsem četl. Máme pandemický zákon, který nám říká, že mimořádná opatření, ta omezování, můžete udělat vy nebo krajské hygienické stanice pouze v nezbytně nutném rozsahu, což v tuto chvíli máme, že květinářství není nezbytně nutný rozsah, ale knihkupectví je. Podle mě, opravdu bych rád viděl nějakou analýzu. Kdybyste nám ukázal analýzu přehledu podnikatelských typů subjektů, které jsou ty rizikové, kde se nakazím covidem a kde ne. Ale co je podstatnější, také na nezbytně nutnou dobu.

Uvedu, co vy používáte ve vašich vládních opatřeních. Přímo cituji. Podle vás je nezbytně nutná doba definovaná tak, že se nějakou formou tady schvaluje nějaké omezení na dobu do odvolání. Chápu, že to je asi komfortní, ale na druhou stranu do odvolání může být také třeba 10 let. Může to být rok, může to být na dobu účinnosti samotného zákona atd.

Takže i toto jsou nelogičnosti. Podle mého názoru je to potřeba pořád opakovat. To, co dělá vaše vláda, je opravdu nějaký formalistický teror některých vybraných typů podnikání. Pak se tady vyplácejí opravdu miliardy korun na

87

kompenzace, které jsou úplně zbytečně vypláceny. Chápu, že je potřeba to tady nějak obhájit, pak na to peníze ani nejsou. Paní ministryně peníze pořád hledá, nemá je, chce zvyšovat státní rozpočet a jeho schodek. Nicméně také k tomuto bych rád znal vaše stanovisko. Možná ujištění, jestli tu vaši tabulku z těch balíčků 1, 2, 3, 4, 5, 6 budete dodržovat, nebo jestli uděláte bod 2,5, nebo 3,5.

Sám chápu, že jste v tom nový, ale jestli dlouhodobě budete ta pravidla také upravovat jako váš předchůdce, což opět vnáší chaos a nejistotu a pak i frustraci lidí, kteří to mají dodržovat. Takže jenom bych byl rád, aby tady padlo, že opravdu pokud říkáte vy v médiích a pan vicepremiér Havlíček, že nic neporušujete, podle mého názoru porušujete. A jako ministr byste podle mého názoru neměl porušovat zákony České republiky. Protože pokud po někom chcete jejich vymahatelnost, sám dáváte špatný příklad.

Možná uvedu poslední věc. Mně to opět připomíná to, co řekl pan Klement Gottwald, který prohlásil v roce 1948: Ať živnosti vzkvétají! Pak je zlikvidoval. Takže toto podle mě vláda dělá dlouhodobě. Mě velice, pane ministře, mrzí, že vy v tom pokračujete. Chápu, že možná máte nějaké zajeté koleje, ale požádal bych vás o to, ať už to neděláte. Ještě jednou, dokažte nám všem, nebo předložte důkazy, nebo konkrétní analýzy, proč se někdo nenakazí v květinářství holdingu pana premiéra, ale v knihkupectví ano.

Jestli tady bude nějaká komunikace ohledně mobility, podle mého názoru asi 18 % provozoven, to jsou ty zbytné provozovny, pokud to dobře počítám, to je asi 82 %, jsou ty nezbytné životní potřeby, opět to je bizarní výklad, který nemá žádnou logiku. Budu rád za reakce, děkuji a budu se těšit.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Ano, pan ministr už se tedy rozhodl, že bude odpovídat. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, senátorky, senátoři, já už jsem dopsal první stránku A4, tak jsem si říkal, že už jsme se od Inkubátoru HERA trochu posunuli dál, tak bych postupně začal odpovídat na ty dotazy, abych úplně nezapomněl, o co jde.

Rád bych okomentoval, že budeme nadále podporovat rovná kritéria pro práci na Inkubátoru HERA mezi všemi evropskými zeměmi. Je to principiálně skutečně důležité, protože ten inkubátor je nutný k tomu, abychom byli schopni pandemii mít v evropském regionu nějakým způsobem zmapovanou. Čili nejde konkrétně o to, abychom věděli něco o konkrétním pacientovi, ale o vývoji pandemie, o změnách viru apod.

Proto také podporuji to, že sekvenování je klíčové. Proto jsme, jak už jsem na výboru informoval, požádali o těch 161 mil. Kč. Tyto prostředky a celý ten projekt má na starosti paní náměstkyně Vašáková. Certifikované laboratoře bude primárně vybírat skupina, která je řízena paní doktorkou Mackovou, čili ředitelkou Státního zdravotního ústavu, spolu s docentem Hajdúchem a profesorem Konvalinkou, kteří tento projekt nadesignovali.

Ten výběr, tak, jak jsem byl touto skupinou informován aktuálně, zatím se zdá, že by se jednalo o 18 pracovišť, která zatím byla oslovena. Aspoň podle mých informací. Budou placena tak, jak je to teď nadesignováno, za odpracovanou práci. Předpokládá se, že by se měsíčně mělo sekvenovat asi 8400 vzorků. Tyto vzorky budou z toho projektu zaplaceny. Možná dobrá zpráva je, že se spekulovalo, že ty peníze by měly jít z výzkumu, ale od včerejška byl nalezen jiný zdroj, takže budou na to uvolněny přímé prostředky.

Co se týká podpory výzkumných programů v České republice, a to jak evropských, tak našich, co se týká studií s covidem, podle mých informací zatím probíhá především klinický výzkum. To znamená ověřování metod nebo

88

ověřování nějakých léčebných postupů v rámci zadavatelů, kteří v České republice dělají klinický výzkum.

Trochu nám tento boom klinických projektů nabourává servisní činnost třeba některých centrálních laboratoří pro jiné typy výzkumů, ale vnímáme to tak, že covid je potřeba zkoumat důkladně. Jinak z hlediska statistik pan profesor Dušek má skutečně asi největší přehled, co se týká jednotlivých dat, a to jak incidence apod. Dokonce mi i říkal, že už zaslal některé poznatky do mezinárodních časopisů k publikaci.

Jak je to se školami a vůbec s incidencí jako takovou, my jsme se rozhodli, že školy jsou pro nás hlavní prioritou, chceme je, pokud to aspoň trošku je bezpečné, otevírat. Uvědomme si, že v současné době máme incidenci mezi 155 až 160 na 100 000 obyvatel v klouzavém sedmidenním průměru, což je číslo, které třeba v Německu vede k tomu, že u této hranice by se školy zavíraly. My je otvíráme, čili jsme ambicióznější už dva týdny v tom, že se snažíme dětem po nějaké dlouhé době, ve které byly doma, tak se snažíme jim umožnit přístup ke vzdělávání i v rámci školy a setkávání se. Ne, aby měly výuku jenom online.

Jsem moc rád, že jste se tady nenakazili během té pandemie. Asi k tomu přistupujete správně. Samozřejmě nechci tady dělat nějakou změnu zasedacího pořádku, ale kdybyste měli větší rozestupy, tak bych to vnímal jako bezpečnější. Ale na druhou stranu zase pravidelné testování, které asi děláte, vám umožňuje to, že nějaké riziko tady nevzniká.

Co se týká dodržování zákazů a nařízení nebo i doporučení v rámci některých postupů při covidu, my lékaři to známe. Řada doporučení je užitečných, v medicíně se nedodržují. Když řeknete kuřákovi, aby nekouřil, protože mu to nedělá dobře, některý kuřák je schopen to akceptovat, jiný vám bude tak dlouho vysvětlovat, proč je kouření zdravé, že s ním tu debatu nepovedete dál. Je to zřejmě i s dodržováním některých jiných zákazů a příkazů. Jestli jsou logické, nebo nejsou logické, jestli jsou dodržitelné, nebo nejsou dodržitelné, těžko tady spekulovat.

My vycházíme ze srovnatelných zkušeností ze zahraničí. Víme třeba, jak to funguje v Německu. Tam se stejná omezení, která mají stejnou logiku, tak se dodržují víc. U nás se dodržují méně, ale já jsem optimista v tom, že my vždycky jenom takový ten malý cluster, ale musíme si uvědomit, že v České republice je 10 milionů obyvatel. Já jsem přesvědčen o tom, že většina opatření dodržuje a má před covidem respekt.

Jak to udělat s antigenním, nebo PCR testováním? My jsme o tom hodně přemýšleli. Jak jsem včera uváděl i na Twitteru, tak se mi podařilo prosadit, aby se nemusely dělat jen profesionální PCR testy a profesionálně odebírané antigenní testy pro to, aby člověk musel jít ke kadeřníkovi, protože zcela logicky, když máte udělaný test ve škole nebo v zaměstnání, je zbytečné, pokud je odebrán správně, abyste požadovali potom v kadeřnictví nějaký jiný typ testu.

Tam padl i názor, a byl motivován tím, že třeba pro některé klienty kadeřnictví nebo pedikúr, což jsou třeba starší dámy, starší pánové, mají daleko do odběrového místa, přitom relativně blízko do konkrétního třeba toho kadeřnického salonu, jsou málo pohybliví a bylo by pro ně složité, aby se dostali někam do odběrového místa, které je daleko, a pak se zase vrátili zpátky do toho kadeřnického salonu, v těchto výjimečných situacích si to dovedu představit, tak nám to i podpořili epidemiologové, kteří říkají, že i to je relativní kompromis, že se dá udělat tento test přímo v tom kadeřnictví.

Nevím, jestli jste zaregistrovali, proběhla docela vtipná reportáž v televizi Nova, kde ukazovali, jakým způsobem by to správně mělo probíhat. Tzn. z kadeřnictví ukazovali, že by se otevřelo okno, tam by kadeřnice vyndala antigenní test, někdo by si venku musel ten antigenní test udělat, počkat 20 minut na pozitivitu a negativitu a pak teprve by mohl jít do kadeřnictví. Doufám,

89

že kadeřnice to vyřeší v těchto výjimečných případech trošku jinak. Ale i to byl jeden z těch stimulů, kdy jsme si říkali, že to ponecháme opravdu jen jako výjimku, aby se to dalo realizovat.

Tady jsme zmiňovali rychlou sekvenaci. Ano, je to tak. Jenom bych chtěl upozornit, že to sekvenování je velmi důležité k tomu, abychom sledovali vývoj pandemie v České republice nebo v nějakém území, kde tu sekvenaci děláte. Není to proto, abychom rozhodovali, jestli máme nějakým způsobem léčit nebo nějakým způsobem postupovat u konkrétního pacienta. Takže ta rychlá sekvenace je opravdu systém, který nám něco říká o vývoji pandemie, nikoli k tomu, aby nám nějakým způsobem ovlivňoval naše další rozhodování u našeho nemocného. Čili i proto nemůžeme využívat peníze ze zdravotního pojištění na sekvenaci, protože to se zdravím nebo nemocí konkrétního pacienta nemá nic společného.

Dodržování pravidel. Tady pan předseda Vystrčil už o tom hovořil. Říkám, máme nastavena stejná pravidla jako v zahraničí. Takové ty směšné dvojice na hřišti, to jsme opravdu udělali pouze výklad, protože sportovci na nás velmi tlačili, že dvojice na hřišti je málo a že je potřeba nějakým způsobem nadesignovat, aby těch dvojic v rámci toho platného mimořádného opatření bylo více. Proto jsme se setkali s představiteli sportovních svazů. Já jsem to počítal, byli jsme tam v různých skupinách a věnovali jsme tomuto rozhodnutí díky sportovcům asi 20 hodin našeho života.

Tím chci jenom dokumentovat, jak jednotlivé skupiny na nás tlačí, a to vůbec nekomentuji, jakým způsobem nás ovlivňují. Nakonec se podařilo v rámci toho platného mimořádného opatření vytvořit něco jako trénink. Říkají tomu „kruhový trénink“, myslím si, dokonce jsem viděl i videa, že to docela funguje. I když tady nebyla ambice zahrát si fotbal jako zápas, ale rozhýbat tu populaci po té době, kdy se nemohli dostat ven, aby aspoň mohli začít trénovat, trošku zlepšovat fyzičku a počkat na to. Víte, že v některém z těch dalších balíčků už jsou i aktivity s větším počtem hráčů pro organizovaný amatérský sport.

To se samozřejmě netýká toho, když si pár kluků někde na louce zahraje fotbálek. Na to v podstatě nemáme my vůbec žádný vliv. Předpokládám, že ani policie nebude takovou aktivitu řešit. Myslím, že dokonce se i tak vyjádřila.

Z hlediska dodržování karantény tady pan profesor Žaloudík navrhoval, jestli jsem to dobře pochopil, že by bylo dobré, abychom všichni v České republice měli diplomatické pasy, tak je problém covidu vyřešen.

Tak já bych to jenom podporoval, protože podobně i v sobotu už jsem si říkal, že by nebylo špatné, kdybychom rozvolnili všechno a bylo to vyřešeno, ale pak jsem se zase během dne trochu stabilizoval a řekl jsem si, že to nemůžeme té populaci udělat, aby byla tímto způsobem vystavena většímu riziku, než které umožňují epidemiologové pro to postupné rozvolňování.

Analýzu úmrtí skutečně pan profesor Dušek dělá. Na minulém zdravotním výboru parlamentu o tom hovořil. Zároveň vysvětloval, proč to ještě pořád není hotové, protože ona to není nějaká elektronická databáze. Tam je opravdu potřeba nastudovat vždycky klinickou dokumentaci každého zemřelého a najít tam ta data, která buď potvrzují, nebo nepotvrzují to, jestli ten pacient primárně zemřel na covid, anebo jestli tam byla nějaká další příčina. Čili proto to bere tolik času. Ale myslím si, tak jak jsem slyšel, tak by v dohledné době snad nějaká statistika mohla být k dispozici.

Co se týká těch pracovních skupin, klinickou část toho centrálního řídicího týmu, tam je jmenován pan docent Vymazal. Je to jeden z členů tohoto týmu, převzal, já bych mu za to chtěl poděkovat, vedení této skupiny. Má zřejmě největší zkušenosti, protože jako krajský koordinátor pro Prahu si myslím, že s tou problematikou je velmi dobře seznámen.

90

Jestli postupuje ministerstvo racionálně nebo neracionálně, nebo dokonce protiprávně, proč přechází z PES na balíčky, to není jenom hraní si se slovy. Je to hlavně kvůli tomu, vy to všichni víte, že najednou ten PES v nějakém směru přestal fungovat. Přestože situace vypadala, že by se mohlo rozvolňovat, všechny ostatní parametry, které v tom PES nebyly zohledněny, ukazovaly na to, že pandemie se zhoršuje. My jsme se rozhodli připravit určité kroky, které by k tomu rozvolňování mohly vést, ale nechali jsme jeden z hlavních parametrů, sedmidenní incidenci na 100 tisíc obyvatel, ale na druhou stranu jsme chtěli, aby tam byla určitá logická variabilita, abychom se mohli podívat i na další prvky při tom rozhodování, to znamená třeba obsazenost nemocnic, na druhou stranu proočkovanost populace. Třeba konkrétně ta proočkovanost populace a její vliv na to, co to udělá s incidencí ještě v ČR, myslím si, že i v zahraničí, možná Američani nebo Izraelci s tím mají větší zkušenosti, ale zatím to nějak zásadně statisticky nebylo zaintegrováno do těch epidemických balíčků, čili snažili jsme se tam mít určitou variabilitu a rozhodovat spíš na expertní úrovni, než na úrovni jenom matematiky.

Co se týká maloobchodu, kdy se bude nebo nebude otevírat, teď hovoříme o balíčku č. 2. Ten balíček č. 2, to jste si určitě všimli, tam není řečeno, že všechny ty prvky, které jsou, musí nezbytně nutně se otevřít 3. 5., a to z toho důvodu, že některé jsou otevíratelné bez podmínky, to znamená, že nezáleží na tom, jaká je incidence, otevřou se ty jednotlivé body. To znamená, že třeba kadeřnictví, my víme, že otevřeme v pondělí, protože tam není podmínka té epidemiologie, ale u některých bodů, je to třeba maloobchod, jsou tam hvězdičky a dole je vysvětlení. Čili ten balíček se skládá z částí, které jsou...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Kolegové, prosím o klid. Vím, že už jste trochu netrpěliví, že to je dlouhé, ta řeč, ale určitě stihneme ještě hlasovat procedurální návrh do těch 19:00 hodin. Já myslím, že to zvládneme. Takže jenom prosím o klid.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Já se omlouvám, už to urychlím. Jenom jsem chtěl odpovědět na všechny položené dotazy. Takže se nebude jednat o tom, že to bude balíček 2A, 2B, 2C, ale je to stále jeden balíček, ve kterém pouze je potřeba splnit ta jednotlivá kritéria.

Služby a péče o zvířata jsou bez jakýchkoliv epidemiologických parametrů typu incidence 100 na 100 tisíc. Někteří novináři to pochopili, že tam třeba není potřeba v kadeřnictví používat dezinfekci, tak to určitě takhle neplatí. Ale pak jsou tam podmínky pro dosažení incidence 100 na 100 tisíc obyvatel buď v tom konkrétním kraji, to platí třeba pro školy, nebo celostátně, to je ta druhá, ty dvě hvězdičky, to je pro maloobchod. Předpokládáme, ty analýzy profesora Duška nám ukazují, že toho třetího si nejsme úplně jisti, jestli celostátně budeme mít těch 100 na 100 tisíc, proto si netroufáme ještě dnes, ale možná už zítra budeme mít nějaké další podklady, říct, který den se bude moci otevřít ten maloobchod. Ale v každém případě budeme schopni asi zřejmě otevřít školy ještě v dalších krajích. Víte, že jsme je dneska otevřeli ve třech krajích už od pondělí příštího týdne, tím myslím druhé stupně škol, je to v Královéhradeckém, Karlovarském a Plzeňském kraji. Budeme dále uvažovat o tom, jestli příští týden také nepřibude Praha a Středočeský kraj jako aglomerace, protože tam jsou čísla také už teď relativně nízká, předpokládám, že budou ještě klesat. K tomu zřejmě přibude i Liberecký kraj. Takže je šance, že další tři kraje k těm již původně deklarovaným třem by se mohly otevřít. Ale v této fázi to ještě bych nerad úplně potvrzoval. Takže to je jenom tedy k tomu balíčku, že je tedy stále stejný.

Co se týká květinářství, jestli je rizikovější než jiné prodejny, to skutečně v tomto okamžiku nejsem schopen říct, protože to první otevírání probíhalo

91

v okamžiku, kdy už byla všechna mimořádná opatření připravena. Probíhalo to ještě před mým nástupem a bylo to nějakým způsobem, nevím, jestli je tam zrovna to květinářství dobrý příklad, ale bylo to nějakým způsobem spojováno s návštěvou dětí ve škole, aby si mohly jít do papírnictví, aby si mohly koupit botičky a podobně. Předtím už tam někdo někdy dal i prodejny potravin a květin. To opravdu, k tomu se nejsem v tomto okamžiku schopen vyjádřit.

Co se týká ignorování nálezu Ústavního soudu, já bych tam upřesnil, že se jednalo o Nejvyšší správní soud. Ten nález, který byl, tím nálezem bylo zrušeno jedno z těch mimořádných opatření, podle právníků ministerstva zdravotnictví to bylo kvůli tomu, že tam došlo k procesní chybě, podle Nejvyššího správního soudu. My dokonce, právníci u nás tvrdí, že to nebyla procesní chyba, protože pandemický zákon totiž umožňuje, poté, co vydáte mimořádné opatření, tak ho nechat do 48 hodin schválit vládou, což v tomto případě proběhlo, do těch 24 hodin to prošlo jednáním vlády. Bylo to schváleno. Ale je to za situace, kdy hrozí riziko z prodlení. My jsme v této fázi to riziko z prodlení vnímali jako rizikové, protože v Děčíně se tenkrát objevila nová mutace, o které jsme předpokládali, že to je ta riziková brazilská forma mutace, proto jsme to považovali za rizikové. Nejvyšší správní soud to ale takhle nevnímal. Právě z procesního hlediska nám to mimořádné opatření zrušil. S tím, že tam ještě byla poznámka, že nemůžeme zasahovat do církevních obřadů, takže nemůžeme nařizovat třeba v kostele, že se nesmí zpívat, protože podle liturgie, kdo zpívá, tak se dvakrát modlí. Proto jsme třeba i tyto prvky potom do toho nového mimořádného opatření, přestože zpěv vnímáme jako do určité míry rizikový, tak jsme ho tam už potom nezačleňovali. Čili neshoduji se s tím, že bychom postupovali v rozporu s právem, nebo dokonce protiprávně. Na ministerstvu zdravotnictví postupujeme podle pandemického zákona, naši právníci jsou toho názoru, že je to naprosto všechno v pořádku. Pokud totiž by podle pandemického zákona nebylo možné ovlivňovat pohyb osob shromažďování a podobně, tak by se nemohlo jednat o pandemický zákon, protože vy potřebujete v rámci pandemie mít možnost ovlivňovat to, aby se rizikové skupiny společně nestýkaly. V tom případě bychom museli postupovat podle jiných předpisů. Já ani si nemyslím, že právníci, kteří chtějí zrušit ta mimořádná opatření, že by nás chtěli od toho okamžiku nějakým způsobem vrhnout do otevření všeho, včetně kin, divadel, prostě kompletně všeho, jak to bylo před pandemií, tím z našeho medicínského pohledu si myslíme, že by se výrazně zhoršila epidemická situace v ČR.

Takže zatím k těm vašim dotazům takhle.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane ministře. Tak teď jste se zachránil, že možná nebudete muset přijít zítra znovu. Já dám slovo paní předsedkyni klubu KDU a nezávislí, Šárce Jelínkové. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková: Děkuji za slovo, paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Omlouvám se kolegyni Dernerové, že ji přeskakuji, ale jdu sem s procedurálním návrhem, a to, abychom jednali a hlasovali po 19. hodině. Pod čarou, jenom do 21:00 hodin. Po 21. hodině už ne. A zbytek bychom si nechali na zítřejší den. Takže poprosím o hlasování po 19. hodině, jednání a hlasování. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, paní senátorko. Procedurální návrh se hlasuje hned, ale přesto pustím znělku.

Nyní přistoupíme k návrhu, že budeme hlasovat po 19. hodině a jednat po 19. hodině. Probíhá hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

92

Procedurální návrh, hlasování č. 31, registrováno bylo 69 kolegyň a kolegů, kvórum 35, pro návrh 51. Byl návrh schválen. Takže můžeme jednat i po 19. hodině. A stejně tak můžeme hlasovat po 19. hodině.

Nyní se vrátíme do debaty. S přednostním právem se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Já se zeptám, byť ho nevidím, jestli chce využít přednostního práva, pane senátore? Ne, nechce využít přednostního práva. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, budu stručná. Jenom chci zareagovat. V podstatě trochu mě vyděsil moment „školy“, že máme tolik incidence, jako mají v Německu, tam zavírají školy. My jsme ty školy měli zavřené úplně nejdéle z celé Evropy. Jsme tak předposlední, možná ještě někdo byl před námi, možná Rumuni, takže kdyby to tak mělo být, opravdu práším tu ústavní stížnost a prostě půjdu si stěžovat na Ústavní soud, protože tohle už není možné, abychom zavírali školy. Ty školy jsou nutné, protože ty děti rok mají výpadek. Nevím, jak bude vypadat vzdělávací proces. To je zaprvé.

Zadruhé 160 milionů korun, na zdravotním výboru zaznělo, že to bude z grantů, že to bude grantová forma, ale teď to grantová forma nebude a bude to na základě jakéhosi výběru. Vy jste jmenoval tu komisi. Mně tam utkvěla dvě jména, pan doktor Hajdúch a Konvalinka, s tím, že podle mě tam jsou pánové ve střetu zájmů, jakkoliv si jich vážím, ale za mě tedy je tam určitý střet zájmů, a to velmi významný. Takže nevím, podle jakého klíče tedy potom ty laboratoře budou vybírány k tomu, aby se v nich sekvenovalo. A to si myslím, že u pana profesora Konvalinky je asi značné, protože oni sekvenovat umí, ale tohle všechno vzbuzuje samozřejmě pocit té nedůvěry, když už mluvíme o ohromných množstvích finančních prostředků, které v covidu skončily. To je tato věc.

V podstatě pak samozřejmě je ještě otázka toho testování u těch kadeřnic. Dobře, zaplaťpánbůh, že děti tam půjdou s tím školním testem, ale kadeřnice bude muset někam, tady se hloupě zeptám, hlásit to, že ten daný člověk má ten test negativní a bude to muset nahlásit, nebo pozitivní, pak to bude muset hlásit hygieně, tam budou nějaké osobní údaje, se kterými ona bude pracovat, nebo jak to bude udělané, kdyby, nedejbože, tam vyšla pozitivita?

A pak jsem chtěla ještě říct jednu skutečnost, že vždycky nese zodpovědnost ten, kdo je ten politik. To znamená, já v ordinaci jsem doktor, lékař. Když jsem tady, tak jsem politik a mám politickou zodpovědnost. Vím, že existuje řada skupin, poradních sborů, které připraví něco, nějakou materii. Tu materii potom ten politik nese. A říká ji. Ale to není materie, za kterou můžou ti, kteří to připravili. Za tu materii může ten politik. To jsem řekla panu ministru Havlíčkovi a říkám to i vám, pane ministře. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo paní senátorka Miroslava Němcová.

Senátorka Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, je to taková pro mě tristní rozprava. V podstatě k tomu mému vystoupení mě přinutila slova pana ministra, když tady před chvílí reagoval na ty z nás, kteří mluvili přede mnou. Fakt mě to zvedlo ze židle, protože takovou míru odtrženosti od reality si člověk nepředstavuje ani v nejtemnějším snu.

Navážu na to, co zde říkala paní doktorka, senátorka přede mnou. Jestliže jste řekl, že školy jsou vaše hlavní priorita, to jsem nadskočila třikrát na té židli, protože školy jsou zavřené, až na pár drobných výjimek, prvňáčků a prvního stupně, kde je umožněna rotační výuka. Moje vnučka, která je v prvním ročníku

93

gymnázia, ve škole skoro letos nebyla, za tento školní rok. Vy tady klidně řeknete: Školy jsou naší prioritou. Do toho si čtu, že je pilotní projekt na návštěvu fotbalu, kde otevíráte tribuny na fotbal, ale vedle toho je tedy nebo nad tím je priorita škola. To je k zbláznění. Pro rodiče, pro pedagogy, pro studenty, pro žáky. Je to absolutně šílená situace. Nevěřím vládě, že je to její priorita. To by to muselo vypadat jinak. Nemohli bychom být zemí, která ty děti zavřela doma a vykašlala se na ně. To je prostě šílené, co tady předvádíte.

K těm školám vám řeknu jednu věc. Před asi týdnem se na mě obrátila naprosto zoufalá ředitelka jedné školy blízko Žďáru nad Sázavou, obec Polnička, kde je základní škola. Ten první stupeň funguje na bázi malotřídky, druhý stupeň je normální. Zatímco všechny ostatní malotřídky fungují bez rotačního principu výuky na prvním stupni, tak proto, že toto je škola, která první stupeň má jako malotřídku, ale má tu smůlu, že tam má také druhý stupeň, byť je to všelijak oddělené atd., tak jí byl nařízen rotační princip. Rodiče se bouřili, dělají peklo ze života i té paní ředitelce, protože nemůžou pochopit takovýto nesmysl. Ona se obohatila na ministerstvo školství, to s ní vyběhlo. Ať se prý obrátí na vás. Tak se obrátila na vás, jako na ministerstvo zdravotnictví, prosím, nevím, zda jste už stihl se na to podívat, je to Základní škola Polnička, bývalý okres Žďár nad Sázavou, paní magistra Romana Chlubnová je ředitelka. Prosím vás, aspoň se na to podívejte, ať vidíte, jaké zmatky opravdu v tom školství fungují.

Mluvil jste o kadeřnicích. Z těch už se stal takový skoro tragický symbol koronakrize v ČR, a to od samého počátku. Jestliže vy tady klidně řeknete, že jste viděl nějakou senzační reportáž v televizi Nova, která vás pobavila, myslím, že jste jediný, koho to pobavilo. Protože všechny ostatní to přivádí do zoufalství a ke vzteku. Ty kadeřnice dodnes neví, jak budou fungovat. Vy jim řeknete, tak oni to nějak vyřeší... Ty kadeřnice to nějak vyřeší. Vůbec nechápu...

Oni sami jako celá živnost nechápou, co mají dělat, to, co mají vyžadovat, myslím si, že je tady přece normální měřítko v době, kdy bylo uvolnění v loňském roce, byly přikázány respirátory, roušky apod., fungovaly, aspoň v nějaké míře mohly tyto živnosti fungovat, tak nevymýšlejte nesmysly a vraťte se k tomu, co fungovalo a umožnilo to alespoň na nějaké úrovni se těm lidem uživit a čerpat ty služby i nám, kteří je potřebujeme.

To stejné, když tady říkáte, s těmi sportovci báječně jsme to 20 hodin designovali, nadesignovali jsme úplnou blbost, protože se to jinak říct nedá, nikdo nevěděl, kolik dětí na hřišti, jak to mají udělat, aby na tom hřišti vůbec mohly děti být. Každý, kdo to četl, z toho šílel. Protože si říkal, my chceme, aby děti sportovaly, aby se hýbaly, vidíme, co se děje, bohužel já nejsem dítě, vidím na sobě, jak se mnou koronavir, pokud jde o váhu, zamával a chci se sebou a budu muset se sebou něco dělat. Ty děti, říkáte, chceme vést k pohybu, tak to už radši, než tenhle způsob, jak to designujete, vymyslete, že každý, kdo zhubne kilo, dostane 1 000 Kč a bude to asi výhodnější, protože toto fakt nevede vůbec nikam, co předvádíte.

K tomu dodáte, úplně mírnix týrnix řeknete, policie to stejně nebude nějak postihovat, oni si s tím nějak poradí, když tam uvidí ten hlouček dětí, jak se honí někde na louce, tak oni na ně nepůjdou. K čemu to všechno je? Z toho plyne ta averze lidí proti všem opatřením, která děláte. Opatření, která dávají smysl, tak by je většinově lidé dodržovali, protože si uvědomují, že jsme v maléru, vědí, že tady ta nemoc je, nechtějí ji dostat, nechtějí nikoho nakazit, ale když vidí tu sérii neschopnosti trvající už rok, už na všechno rezignovali. Podívejte se, prosím vás, když jdete po ulici. Dívala jsem se dnes tady na otevřenou zahradu Valdštejnského paláce, kde zatímco zahrádky hospod musí být zavřené, tady ve Valdštejnské zahradě sedí, a jsem za to ráda, vděčně, s radostí se dívám na kousek normálního světa, maminky s dětmi nebo přátelé na lavičce, svačí tam,

94

mají nějakou limonádu, mně to přijde, že toto všechno se může odehrávat i na těch zahrádkách restaurací, u kterých stále nevíte, co s nimi máte udělat.

Už škoda řeči o tom květinářství nebo knihkupectví. Miluji květiny, jsem šťastná, že mohli být otevřeni květináři, jsem za to vděčná, přeji všem květinářkám v ČR, aby aspoň ony se mohly živit, ale zrovna tak jako bývalý knihkupec mám kamarády v oblasti knihkupectví a rve mi to srdce, když vidím, co se děje, že nemohou fungovat, je to nezdůvodnitelné, nevysvětlíte nikomu, proč stejný sortiment mohou prodávat velkoobchody a maloobchody, které si umí dát ceduli na dveře, provozovna pro tři lidi, pro pět lidí, všichni to uměli uhlídat, vy je stejně držíte zase dál v nečinnosti a v zoufalství, myslím si, že to má obrovský dopad na celkově vnímání pozice občana versus stát. Ta míra nedůvěry občana ve stát může vyústit v něco, co si snad ani vy nemůžete přát, obrovskou míru radikalizace lidí, kteří řeknou, tak na tohle už fakt kašleme, budeme si dělat věci po svém a nebudeme už poslouchat vůbec nic. Protože už teď se museli zařídit podle svého, už na tom, jak fungují, když slyšíte lidi, že kupují auta, někde přes okénko asi. Nebo jízdní kola se prodávají přes okénko. Dobře. Tak se ti lidé zařídili, aby alespoň nějak mohli fungovat, protože pochopili, že všechny ty klacky, které jim házíte pod nohy, že nevedou nikam než do pekla, aby alespoň něco bylo, tak se nějak zařídili, s nadějí, že na ně nevletíte se sankcemi, pokutami, nevím, s jakou všemožnou buzerací, protože už to jinak nemohu nazvat, nebudete jim dál ztrpčovat život.

Čili já vás chci poprosit, abyste se dívali realisticky na svět kolem sebe, abyste se podívali, jak skutečně to vypadá, abyste nedesignovali 20 hodin nějaké nesmysly pobytu dětí na hřišti, ale abyste se podívali na to, jak mohou fungovat školy, jak může fungovat sport, jak může fungovat živnostenské podnikání, jak může fungovat kultura, v rámci možného otevírali ten život, protože to, co děláte, opravdu je do nebe volající, to už nechávám stranou tu poslední poznámku, kterou jsem si tady v rychlosti napsala, kolem toho Nejvyššího správního soudu, protože si velmi dobře pamatuji, že vy jste v tu první chvíli řekl, my jsme to nařídili, on nám to soud asi shodí, ale než to shodí, ono to bude muset fungovat a tím získáme nějaký čas. Tento přístup k právu je prostě šokující, vedle toho všeho, co už jsem tady řekla. Nezlobte se za tu emoci, ale když jsem řekla, že mě vaše bohorovnost a odtrženost od reality zvedla ze židle, tak mě to fakt zvedlo ze židle a asi to bylo slyšet na mém hlasu. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan kolega Wagenknecht. Připraví se Zdeněk Nytra.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Prvně poděkuji panu ministrovi, že nějaké odpovědi nám poskytl, ale úplně mě neuspokojily. Dopředu jsem říkal, že s tím moc nepočítám... Jenom velice krátce. Hodně věcí se opakuje. Jenom, já jsem auditor, vždycky věci čtu. Takže jsem pochopil, že máte šestistupňový balíček, chtěl bych na to odpověď, v něm máte nějakou poznámku pod čarou a hvězdičku, četl jsem to předtím, ale pak bych se tedy chtěl zeptat, pokud toto platí pro maloobchod, vy jste zatím neřekli, že tedy v pondělí asi neotevřete i trhy, nebo je to pravda, že v pondělí ani nebudete otevírat trhy? U nich je také malá hvězdička tady pod čarou. Doufám, že se to nestane, aby se nestalo, že v pondělí bude otevřen pouze trh s mrkví, ale nebude otevřen trh s pleteným košíkem nějaké paní, která si tím přivydělává. Já bych jenom zpětnou vazbu měl, jestli to náhodou zapadlo ve vládní komunikaci, nebo se vracím k tomu zpátky, že ten váš balíček, jak tady je, asi úplně nedodržujete.

95

To je první komentář, protože já ty věci opravdu čtu asi jako vy, chápu to, ale říkám, je to nová informace, chci, aby tady padla, nepřeji si, aby to tady padlo, jestli ten váš balíček platí nebo v pondělí, pokud se neotevře maloobchod, se neotevřou ani trhy. Pokud ano, je to velice neseriózní vůči těm trhovcům, kteří to v tuto chvíli ani neví. Takže bych byl rád, aby na plénu v Senátu toto padlo, abychom to všichni věděli. Varianta jedna, že trhy nechcete otevřít, jsou obchody možná, varianta dvě, že to bude nějaká výjimka, vracím se k tomu vašemu celému systému, který je podle mého názoru nesmyslný.

Ke kytkám. Zopakuji, že nemám nic proti květinářům, jsem velice rád, že jsou, umřel tatínek mého souseda, byl jsem mu na pohřbu, byl jsem rád, že jsem tu kytku mohl koupit kvůli covidu, neberu to na lehkou váhu, takže jsem velice rád, že to mohlo proběhnout, akorát velice mě znepokojil ten váš komentář, že vy nejste schopni vyhodnotit, jestli na půdě květinářství, jako příkladu, se někdo nenakazí, na půdě knihkupectví nebo sportovních potřeb se někdo nakazí. To mě naplňuje tak trochu pochybnostmi o určité kompetenci. Vy jste i lékař, takže je to z tohoto pohledu, ale i v té politické rovině, pokud jako ministr toto nevíte, pak pro mě znamená to, že celý váš systém je založen na informacích, které vy sám neznáte, vy je tady obhajujete, což je úplně neskutečná věc podle mého názoru, podle mého pak to bude i k dalším bodům, které v tom celém balíčku budou, nebo že si pouze vymýšlíte nějaký proces, abyste jakoby brzdili pandemii, aby byl tady pocit, že s ní bojujete, ale nemá to žádnou logiku.

Řeknu příklad. U nás už máme maloobchod zavřený přes 16, možná 17 týdnů, největší lockdown, který byl, pan premiér ho tady také vyzdvihoval, byl v Izraeli, tam to bylo zavřeno tři týdny, ale všechno opravdu, pouze potraviny, drogerie, lékárny, rychle se to vyřešilo a šlo to dolů.

Takže za mě, pane ministře, ještě jednou vás tedy požádám, pokud dnes nevíte, jestli byste nám to mohl poslat písemně, já případně, pokud by to neproběhlo, pošlu interpelaci, ale abyste nám písemně poslal, senátorům, informaci, proč se na půdě květinářství nebo jiného obchodu nenakazím a proč se na půdě knihkupectví nakazím. Pokud tato data nemáte, tak se omlouvám, ale potom to není kvalifikované rozhodování o životech lidí, jejich existenci, je to nekompetentní. Nevím, jestli vy nebo vaši podřízení úředníci, asi to budou nejspíš oni... Máte nekompetentní úředníky, kteří meritorně tady rozhodují o životu některých lidí. Poučil jste mě, jako dnes mě poučila paní ministryně, že jsem tady něco řekl špatně, mluvil jsem o Nejvyšším správním soudu, paní ministryně financí dopoledne mě tady poučovala o jiných věcech, řekl jsem, že je to jako moje ruštinářka, teď mi to připadlo úplně podobně, ale nebudu to hodnotit, mluvil jsem o NSS, ale i o Ústavním soudu.

I Ústavní soud, obdobný přístup, díky našemu podání senátorů, největšímu, které tady bylo podepsáno kdy, zrušil. Takže vy postupujete nejen protiprávně, ale i protiústavně. Tak si to, pane ministře, uvědomte, napište, prosím vás o to.

Potom se velice omlouvám, bude to minutka, ale vy jste tady konstatoval, že vaši právníci nesouhlasí s rozhodnutím, nebo bylo to pouze formální. Ještě jednou vám to přečtu. Prosím vás, čtu ze stránek NSS, pošlu vám klidně link, prosím vás, přečtěte si ten text, který tady je, bohužel to bude chvilinka, já to ještě jednou přečtu, ať to pochopíte. Pokud jste to doteď nečetl, ani vaši právníci. Velice krátce. Není přípustné, aby ministerstvo absenci zmocnění pro vydání omezení či zákaz určité činnosti obcházelo stanovením takových podmínek, které v důsledku způsobí nemožnost danou činnost vykonávat, například, že fakticky zakáže výkon podnikání, v podobě poskytování služeb veřejnosti tím, že veřejnosti zcela zakáže přítomnost v provozovně. To je text, který máte v tom vašem vládním omezení.

Pokud vám to do dneška neřekli, už vám to potřetí číst nebudu, prosím, se naučte číst vy a vaši kolegové, bude to velice přínosné.

96

Co se týká potom vašeho komentáře, to mě opravdu, tady je dnes hodně lidí z toho nervózní, co tady probíhá, ale mně tady došlo, že vy buď nevnímáte, o čem je pandemický zákon, nebo to ignorujete. Nevím, co je horší. Pandemický zákon, my jsme ho tady přijímali ve velice krátké době, byla tady velice napjatá debata o tom. Ten pandemický zákon nám nemá umožňovat úplné zakazování podnikání, nemá, od toho máme krizový stav, který si, pokud ho potřebujete, vyhlaste.

Z vašeho pohledu vás poprosím, abyste si ten pandemický zákon přečetl, co v něm je napsané, já vás chápu, že chcete nějaký problém řešit z medicínského pohledu, ale máme tady právní stát. Takže pokud chcete medicínsky omezovat podnikání, využijte ten správný nástroj. Vy ho nepoužíváte, i s nějakým komentářem něčeho, co ani nevím, co je, a v konečném důsledku ten právní stát podrýváte. Není možné používat pandemický zákon na zakazování podnikatelské činnosti. Opět vás, pane ministře, poprosím, tak si ho přečtěte, není to dlouhý zákon, o něm se budeme tady bavit zítra.

Poslední věc, a to jsem nechtěl tady zvedat, protože kolegové to komentovali, ty kadeřníky, ale také musím. Moje maminka, té je 73 let, u kadeřníka nebyla půl roku, dodržuje ta opatření. Jestli chápu dobře, pokud bude mít test ze zaměstnání nebo ze školy, tak by mohla jít, ale ona nepracuje, ani nechodí do školy. Nevím, jak to udělá, nicméně ona bude asi otestována brzo už v druhé fázi, takže to bude v pořádku, ale co třeba maminky na mateřské... Ty do práce nechodí. Takže co ony? Ony si vezmou miminko v kočárku a budou muset jet přes celé město do nějakého testovacího centra, aby za tři dny nebo během těch dalších tří dnů mohly jít k holiči. Podle mě je to holý nesmysl a na rovinu, ti lidé to nebudou dodržovat. Chápu vaše motivy, ale přemýšlejte racionálně a nedělejte věci, které jsou nesmyslné. Děkuji. Dnes už vystupovat nebudu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Připraví se Miroslav Adámek.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Předřečník na vás vznesl několik proseb. Já asi takhle uctivý nebudu, protože si připadám jako mimozemšťan. Když si přečtu vaše vyjádření v tisku, že přítomnost diváků na fotbalových zápasech, která bude dovolena od nadcházejícího víkendu, to znamená daleko dříve, než jsou otevřeny školy, to není rozvolnění, ale je to pilotní projekt, cílem toho projektu pilotního je ověřit rizikovost takové činnosti... Opravdu by mě zajímalo, jestli budete mít reálný seznam 800 diváků hokeje v Třinci, jestli budete mít reálný seznam 2 000 diváků ze Slavie tento víkend. Protože jestli někdo spoléhá na permanentky, když budu mít permanentku na Baník a někomu ji půjčím, tak se na ten fotbal dostane, nikdo nebude vědět, jestli tam šel Nytra nebo někdo jiný. Vaše rozhodování se opravdu nedá reálně předvídat. Krátce po nástupu do funkce jste povolil nebo oznámil, že povolíte sportování 20 lidí na sportovišti. Ještě jsme si z toho dělali srandu, že ten fotbal se bude hrát bez brankářů. Nejpozději do jednoho dne už ten fotbal hráli jen brankáři. Vy jste se zaštiťoval stanoviskem odborníků a odbornou skupinou MeSES. Tady se dočtu, že tento pilotní projekt s diváky na fotbale a na hokeji je proti, resp. že to vůbec s touto skupinou konzultováno nebylo, jejich šéf dokonce vyhlásil, že s tím nesouhlasí, takže podle čeho se máme orientovat? My to nějak přežijeme. Ale podle čeho se mají orientovat ti lidé venku? To by mě opravdu zajímalo. Podle toho, jak se někdo vyspí, jak si to zjistí PR agentura nebo jak si kdo zalobbuje, mně opravdu nepřipadá vtipné, že by měl být ministrem školství pan Tvrdík, protože ten umí zařídit, aby se ti lidé dostali na Slávii, ale aktuální ministr školství neumí zařídit, aby se děti dostaly do škol. To je

97

ten problém, co nás trápí. Napříč politickým spektrem odleva doprava, odprava doleva. Všichni tvrdí, že prioritní jsou školy. Tak pusťme dospělé na fotbal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Adámek, připraví se kolega Pavera.

Senátor Miroslav Adámek: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak sleduji tu diskusi, je mi ctí, že tady mohu být s vámi, protože to beru, že všichni jsme ambasadoři svých regionů a snažíme se přenášet ty starosti, problémy, které v regionech se dějí, ať ve výborech, komisích, za těch několik měsíců, co tady je pandemie, tak jsme se snažili nějakým způsobem pořád s nadhledem, ale věcně argumentovat a dávat zpětnou vazbu na ta opatření, která platí. Mám pocit ale, že už trošku přetekla číše a nějakým způsobem ta zpětná vazba vůbec není poslouchána. Připadá mi, jak už tady zaznělo, že žijeme ve dvou nějakých paralelních světech, které se vůbec nemohou snad nikdy potkat. Omlouvám se za to, ale mně to připadne opravdu už neuvěřitelné. Protože, pane ministře, to, co jste tady říkal, je tady spousta kolegů, kterých si vážím, z podvýboru pro sport, kteří bojují za sportování dětí, viz předseda našeho klubu Jaroslav Větrovský, který tady i na minulém zasedání dostal trochu vyčiněno za neustrojovou kázeň, když to řeknu, ale už volíme metody, které možná nejsou standardní, ale asi už nevíme, jak z té situace ven. Tomu rozumím, že pandemii musíme zastavit, prosím pěkně, neberte to vyjádření, které tady řeknu, že bych byl proti opatřením a chtěl to rozvolňovat, naprosto ne.

Myslím, že každý z nás si tady uvědomuje rizika, která jsou s tím spojena, ale když tady klademe otázky, tak si klademe i to, jestli zvažujete i ostatní rizika, která nejsou spojena s pandemií, ale jsou se zdravotním stavem, protože se nevykonávají plánované operace, jaký to má dopad na děti, že jsou tak dlouho zavřené doma, nemohou využívat školu, nemohou sportovat. Připadám si jako Alenka v říši divů, protože jsem z regionu, kde jsou menší města a obce, pokud jezdím, a jezdím pravidelně do těch obcí, možná mi to potvrdíte i vy ostatní, žijeme asi v jiném světě, protože děti se tam schází. Co mají dělat? Mají být zavřeny doma a respektovat pravidla, která jste nařídili, 24 hodin denně? Ano, ono se to dá po nějakou dobu, myslím si, že všichni jsme to respektovali v jarním období. Ale tu pandemii už tady máme delší dobu a toto už opravdu není možné, to, co se tady děje. Pustili jsme teď rotační výuku, testování dětí, pořád tvrdíme, že děti nemohou sportovat. Nechápu to. Asi to nedokáži pochopit, zatím mi to nikdo nevysvětlil. Snažím se číst všechny ty odborné analýzy, ale tomuto nerozumím. Možná bych očekával jiné vyjádření než to vystoupení, pane ministře, které tady bylo. Protože pokud se podívám na ty velké markety, kde přijedete ve čtvrtek, je tam tolik lidí, kde pomalu se nedostanete a nemůžete projet ani s košíkem, pak tady uvažujeme, jestli může sportovat 10, 20 dětí venku...

Proč by nemohlo? Deset, dvacet dětí klidně i v tělocvičně, v tom prostoru, který je velký? Já tohle opravdu nechápu.

Co se týká situace, tak jsme to dohnali tak daleko, že v mém regionu se spojilo 21 škol, osvícených ředitelů, já jim možná ani nechci děkovat, protože oni by to nechtěli, ale přistoupili, komunikují mezi sebou, jak nastavit opatření tak, aby to mělo co nejmenší dopad na děti. Možná jsou někde za hranou zákona, ale komunikují to s krajskou hygienickou stanicí, komunikují to s lékaři, trasují si, kde by se případně mohl virus dostat do školy. Za celou dobu, co je to otevřeno, už od podzimu, měli zaznamenané dva případy, které si vytrasovali a které dokázali nějakým způsobem podchytit. Proč nedáme lidem volnost? Oni nepotřebují vodit jako loutky. Dejme jim nějaké parametry, oni se v tom dokáží přizpůsobit a

98

všichni to pochopí. Ale jestliže si budeme myslet, že úplně do krajnosti budeme vše řídit jen centrálně, za mě toto nemůže fungovat v jakékoli oblasti. Ať je to školství nebo v mých sociálních službách nebo kdekoli. Přimlouvám se opravdu, pojďme se už poslouchat. Tohle mi opravdu chybí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan kolega Větrovský. Připraví se pan senátor Pavera.

Senátor Jaroslav Větrovský: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, já se omlouvám jak Herbertovi, tak Honzovi Horníkovi, že zneužiji svého přednostního práva, ale chci navázat na Mirka Adámka, který mi trošku nahrál. Pane ministře, děti sportují v Belgii, Holandsku, Francii, Polsku, Maďarsku, Rusku a Švýcarsku. O těch vím. Jak to, že tam sportovat mohou a u nás to nejde? Kde je ten problém, že rok je máme zavřené? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Nyní pan senátor Pavera a potom pan senátor Horník, který se vzdal svého přednostního práva. Prosím, pane kolego.

Senátor Herbert Pavera: Hezký a příjemný večer. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, to, co tady teď bylo řečeno u posledních vystoupení vzhledem ke sportu a ke škole, podtrhuji a hlásím se k tomu. Já si myslím, že vláda je hodně alibistická. Oni ví, že se nenosí roušky venku, oni ví, že děti sportují, ale nemají ty koule rozhodnout to a říci, my to povolujeme, protože mají strach, že se zase něco může stát. Neumí rozhodovat podle mě. Vím, že pan ministr není v dobré situaci. Dostal se k něčemu, co už je rozběhnuté, co už běží, navíc být s člověkem, který mu šéfuje, a není krizový manažer, on není žádný manažer, protože neumí nic řídit, tak to je na palici.

Stejně tak na palici je, co už tady bylo řečeno, že na fotbal i na hokej půjdou diváci. Proč nejdou třeba na basket nebo na házenou? Ale hlavně nejdou do školy. Jenom některé děti chodí do školy.

Vy jste tady říkal, že jste 20 hodin jednal se zástupci sportovních klubů. Dobře, já se hlásím k tomu, že s vámi budu jednat 30 hodin, 40, 50, jen ať se ty děti dostanou do školy. Věřím, že nebudu sám, kdo s vámi půjde na jednání, abyste ty děti do škol dostal. Vím, že tam nejsou žádní lobbisté, kteří by za ně lobbovali, protože tam jsou jenom rodiče, pedagogové a žáci. Na druhé straně je Tvrdík a další lobbisté, kteří si to vylobbovali, jsou to přátelé pana Babiše, takže jim to samozřejmě povolí. Já jsem velký sportovec, miluji fotbal, miluji hokej, ale nechápu, proč někdo může jít na sport a nemůže jít do školy. Opravdu to nechápu.

Už tady bylo řečeno toho hodně i o obchodech... Už dávno se ví, že existují malé potravinové obchody, malá květinářství, ve kterých je napsáno na dveřích, že vstoupit mohou jen tři osoby a všichni lidé to dodržují. Tak... Teď jsem chtěl říct sprosté slovo, ale neřeknu ho. Pusťte lidi do těch obchodů. Oni to budou dodržovat. Všichni ví, co mají dělat, oni nejsou hlupáci, opravdu nejsou hlupáci. Nevím, jestli jste byl v nějakém obchodě, jako je Globus, Kaufland a tak dále. Tam jsou desítky, možná stovky lidí, hlava na hlavě, stojí za sebou ve frontách, úplně v pohodě. Ti tři, kteří budou v malých obchodech, ti tam klidně mohou jít.

Možná že kdyby náhodou dnes obchodníci nebo i restauratéři otevřeli, já si myslím, že vy se toho docela bojíte, protože kdybyste jim dali pokutu, tak si myslím, že ji nevysoudíte, protože postupujete protiprávně, oni by byli úplně za vodou. Jinak si myslím, že kdo z nás bydlí na vesnici, ve městech, ví, že okénka v restauracích fungují a že lidé jsou nadšeni tím, že mohou jít aspoň k okénku, dají si párek v rohlíku, dají si pivo, dají si štamprli. Ono už se to pomalinku

99

rozvolňuje samo i bez vašeho rozhodnutí. Ale je to škoda, protože kdybyste to řekli jasně, co mají ti lidé dělat, oni by určitě poslouchali. Ale když říkáte častokrát věci, které nejsou souvislé a odporují si, tak vás nebudou poslouchat. Já také říkám každému, když si jdeš sám po ulici, tak proč bys nosil roušku? Vždyť je to blbost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším řečníkem je pan senátor Horník. Připraví se kolega Třetina.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Co tady vlastně dělám? To je bezmoc. Tady je 81 ústavních činitelů, kteří byli voleni lidmi, našimi občany. My jsme tady za rok zažili čtyři ministry, z toho tři nebyli voleni lidmi, ale můžou být ministry, to já beru. Ale nemají žádnou zpětnou vazbu od občanů, kterou máme my. Pane ministře, víte, jak chutná svoboda? Jak ještě vůbec může chutnat svoboda? Já bych to nevěděl, kdybych neměl tu možnost být teď na volbách v Albánii s kolegou Žaloudíkem. Najednou ve státu Albánie, o kterém jsem si vždycky myslel, že tam nepojedu ani náhodou, v Albánii jsou otevřené restaurace, jsou otevřené kavárny, předzahrádky a tak dále. Mají 100 občanů denně nakažených. Nevím, jestli je to zdravotnictví tak dobré, nebo není dobré, ale oni neměli nikdy zavřené školy.

Pane ministře, já bych vás chtěl požádat, abyste se na vládě společně domluvili a začali nechat občany normálně žít. Nechtějte být těmi, kteří budete hrobaři mládí, hrobaři dětí, které by měly jít do školy, tzn. školství, hrobaři tohoto státu, hrobaři tohoto národa. Jako vy žiji v ČR už určitě hodně dlouho na to, abych tato slova vážil. 81 senátorů vás tady prosí bez rozdílu partaje o něco, abyste už konečně něco dělali. Vaši předchůdci, to byl jeden nesmysl za druhým. Těch vtipů, které tady vznikly! Já už si od dob, kdy skončil Dikobraz, ani tolik nepamatuji, kolik toho teď je.

Doufám, že tyto dvě hodiny, které tady spolu strávíme, se vám vryjí do paměti, abyste si zapamatoval, že tady je zákonodárný sbor, který zastupuje občany ČR, že chce to, co chtějí ti občané, ne to, co chce tato vláda. Samozřejmě při dodržování všech předpisů, ale logicky znějících, ne nesmyslných věcí, které z této vlády odcházejí den co den zmatečnými vládními prohlášeními předních představitelů tohoto státu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným je pan kolega Třetina. Pardon, nepostřehl jsem, promiňte, kolego, nejprve pan ministr.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, milé senátorky a senátoři, já jsem si pečlivě dělal poznámky. Myslím, že jsme v podstatě na stejné lodi a vy mě přesvědčujete, vím, že si myslíte pravý opak, že jsem já ten blbý, ale tak to opravdu není.

My jsme se na začátku, když jsme nastoupili s mým týmem na ministerstvo, tak jsme se rozhodli, že budeme pracovat podle epidemiologických předpisů a že si do toho nedáme politiky mluvit. Rozumím tomu, že to tak zřejmě nejde, to jsem z toho dnes pochopil. To, čeho se bojíme, je to, že už dvakrát se rozhodovalo ne podle odborníků, lékařů, epidemiologů, ale rozhodovalo se podle toho, jak jsme chtěli otevřít, aby byly Vánoce tak, jak mají být, aby lidé mohli jet na dovolenou o prázdninách. Já tomu fakt rozumím. Ale říkám, nemusíte mě přesvědčovat o tom, že by všichni chtěli otevřít všechno. A tak to i je. Ten tlak, který vnímám odsud, tak ho vnímám ze všech stran. Ale otázka je, jestli se tomu všichni chceme podvolit a říci: Dobře. Třeba v sobotu ráno jsem se probudil a

100

říkal jsem si, já se na to můžu podívat i z toho pohledu, že to opravdu všechno otevřeme, nebudeme se už s nikým dohadovat, s žádnými právníky, s žádnými těmi, kteří nám radí, že jednou je knihkupectví lepší než květinářství nebo že je lepší si jít zahrát fotbal, ale všechno to nám s epidemií může trošku hnout a odborníci nás o tom přesvědčují. To není rozhodnutí vlády. Já si myslím, tak, jak to vnímám, že vláda toho chce také co nejvíce otevřít. Proč by chtěla lidi držet pod zámkem? Já tomu nerozumím a nikdy jsem nic takového nevnímal. Ale opravdu ty kroky jsme nadesignovali tak, jak jsou epidemiologové přesvědčeni, že je to správné. To, jestli naše hygienická skupina povolila jednu ze žádostí, které chodí průběžně, ty sportovní akce nejsou jediné, takových akcí už se povolilo 40. Je pravda, že teď nově i experimentálně s nějakým objemem diváků. Dosud to vždycky bylo bez diváků, jenom si tam proběhaly, možná tam trochu vzadu běžely reklamy a to bylo úplně všechno. Ale teď jsme chtěli vyzkoušet, hlavně naši epidemiologové chtěli už při rozvolňování vyzkoušet, jestli už by se to dalo risknout, nebo ne, a dohledávat lidi. Máte pravdu, že když se nedohledají, tak se to zastaví a bude se to dělat jiným způsobem. Nebo je varianta udělat to tak, jak jsem myslel v sobotu ráno, prostě otevřít všechno, nastavit nějaká základní pravidla, která už všichni známe. Všichni víme, že se mají nosit roušky, když je tam hodně lidí. Nebo na sebe nemáme prskat, když jsme blízko u někoho, kdo by mohl být nakažený, umýt si ruce a tím to končí. Prostě to risknout. Je to třetí experiment v roce, který se udělá. Tak do toho můžeme jít i takhle. To není opravdu jenom o jednom obchodu nebo jedněch školách.

Jak říkám, vnímám váš pohled, prakticky plně se s ním ztotožňuji, ale pořád v sobě bojuji s tím, abychom neudělali stejnou chybu, která už se tady udělala dvakrát. Uvidíme, můžeme to ještě jednou zkusit a třeba to dopadne dobře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným je pan senátor Třetina. Připraví se, koukám na pana předsedu, jestli uplatňuje přednostní právo? Ne, děkuji. Takže pan Nwelati.

Senátor Tomáš Třetina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem se ve své starostovské praxi naučil, že jsou tři stupně kritiky. První je, že řeknu, co je špatně, zadruhé řeknu, jak to, co je špatně, napravit, zatřetí řeknu, co pro nápravu udělám já sám. My jsme vás tady velmi zkritizovali, proto si vám dovolím navrhnout, co my jsme schopni udělat pro to, aby bylo lépe.

Vytvoříme senátorský balíček věcí, jak pustit děti do škol, jak pustit děti na hřiště, jak pustit lidi do obchodů. Co pro to udělám já sám? Oslovím své kolegy a do rána jsme schopni vám ten senátorský balíček připravit. Pokud o to budete stát, můžeme přerušit, můžeme se o tom bavit, jak to udělat, třeba vám to pomůže ve vaší práci.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Nwelati. Připraví se senátor Jirsa.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, nebudu mít žádné dotazy na pana ministra, byť jsem se na něco ptal a on neodpověděl. Ne proto, že bych se obával, že neodpoví, ale že bych se obával, že by náhodou odpověděl.

Já se přiznám, že vaše první vystoupení v televizi, které bylo, když se vás právě ptali na to, jaké kroky budou a jestli to má právní oporu, nebo nemá, tady už to někdo z kolegů říkal, vy jste tam tehdy zmínil, že se právníci liší v názorech a že nevíte, co je správně, ale že to rozhodnutí uděláte a v nejhorším to shodí

101

soud. Ale ono to do té doby aspoň bude platit. Tehdy jsem si říkal, dobře, jste možná nový ministr, nejste zkušený, ale takovéto vyjádření i vůči obyvatelstvu není správné, protože vy říkáte, my si myslíme, že zákon možná neumíme využít, ale zkusíme to, ono to chvíli bude platit, soud to zruší. To je, jako byste říkal lidem: Ty zákony nedodržujte, dokud vám to někdo nezruší nebo vás u toho někdo nechytne, tak je to dobře.

Dnes vaše dvě vystoupení, která tady byla, já opravdu nevycházím z údivu, protože vy jste tady říkal věci: Probudím se v sobotu ráno a říkám si, jestli by nebylo dobré to tady všechno pustit, všichni to tady znají, co mají dělat, já se už s nikým nebudu dohadovat. Nebudu se dohadovat s právníky, s epidemiology, se sportovci, s ministerstvem školství a tak dále. To přece není přístup ministra, který má přijít a řešit problémy, které tady jsou. Vy, když jste do té funkce šel, tak jste to musel vědět. To není tak, že byste přišel do normálního ministerstva, které nějakým způsobem funguje, normální stav, najednou něco nastalo a vy jste zjistil, že nejste schopen tomu tlaku nějakým způsobem čelit. Na mě to udělalo ten dojem, že už nejste schopen tomu tlaku nějakým způsobem čelit, proto jste měl takovou chvilku, že jste si řekl, že všechno pustíme.

Tady potom následně řeknete: Zkusíme to a uvidíme, když tak to uděláme jinak. To přece není možné, abychom z lidí dělali zkušební, řeknu, králíky, ale nějakým způsobem si řekli, tak to vyzkoušíme, ono to možná bude fungovat, nebo možná ne. Řekl jste tady větu, že kadeřnice to nějak vyřeší. To přece také není přístup někoho, kdo rozhoduje o tom, co má jak fungovat.

Ten dotaz na vás bude, jestli se ještě cítíte dostatečně, řeknu, zdatný na to, abyste mohl řešit tu situaci? Jestli by nebylo dobré si říci: To byl omyl, já tohoto nejsem schopen a prostě odstoupím, protože vaše odstoupení tady několikrát ukazuje, že vy vůbec nevíte, co děláte. Vy ani nevíte, proč to děláte. Vám někdo něco řekne a vy se rozhodnete? Nebo sedíte s někým 20 hodin, proto se rozhodnete, že něco pustíte? To přece není možné, takto postupovat. Já jsem si představoval, že přijde ministr, který, když už něco rozhodne, tak to bude muset umět obhájit. Bude umět říci, proč to dělá, čím to má podložené. Ne, že přijde ministr a řekne: Nevím, proč jsou otevřená květinářství a knihovna ne, knihkupectví ne, to udělal někdo přede mnou a ani nevím proč. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane kolego, dalším přihlášeným je pan senátor... Hned? Tak ještě vteřinku, pane kolego, pan ministr má přednostní právo.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Myslím, že tady asi došlo k nedorozumění. Chtěl bych upřesnit to, co jsem řekl po svém nástupu, že mimořádné opatření, které bylo vytvořeno před mým nástupem, jsem nepovažoval právně za čisté. Obával jsem se, jak jste správně tady zmínili, že by mohlo být napadeno soudem a eventuálně zrušeno. Proto jsme sestavili nové, o kterém naši právníci na ministerstvu zdravotnictví i my jsme byli přesvědčeni, že je v pořádku, že je v souladu se zákonem. Tak, jak jsem to tady znovu už jednou říkal, také bylo zrušeno z procesních důvodů, nikoliv z důvodů faktických. To, co jsme tady slyšeli, byl komentář, který nebyl v té hlavní materii. Aspoň tak nám to naši právníci vysvětlovali, když jsme to rozhodnutí studovali. Stejně tak jsme si přečetli pandemický zákon.

Co se týká kadeřnictví, to jsem neřekl, že to kadeřnice nějak vyřeší. Já jsem naprosto jasně řekl, jak to tam bude probíhat. To znamená, testy buď z klasických odběrových míst, ať už PCR, nebo antigenní. Dále testy ze školy nebo testy, které jsou ze zaměstnání. Kadeřnice, tak, jak má svůj diář a má tam napsáno „paní Nováková“, kterou zná, protože k ní chodí často, tak si tam akorát připíše, že test předložila nebo ten výsledek. Je to vyřešené. Žádná velká administrativa, myslím,

102

že to každá kadeřnice zvládne. Jestli bude mít pár antigenních testů u sebe, pro toho, kdo nebyl schopen si zajít na některý z těchto testů, ať už není zaměstnán, tak to tam udělá a také označí negativní test. Já v tom zásadní problém nevidím.

Já jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybychom si společně sedli a udělali nějaký nový program. To se asi nedá udělat přes noc, takové zkušenosti už mám, je to potřeba opravdu probrat s epidemiology. Ale tak, jak bylo poslední stanovisko, určitě se nebojte, že bych neuměl politicky diskutovat. Proto tady deklaruji, že budeme podle těch balíčků dále postupovat.

Jinak bych vás chtěl poprosit, že řešíme ten Inkubátor HERA, že diskutujeme úplně o něčem jiném. Myslím, že podle § 64 zákona o jednacím řádu Senátu bychom ho neměli porušovat a neměli bychom se od toho původního bodu odchylovat. Ale jinak v každém případě vám děkuji za vaši diskuzi, kterou jsem tady vyslechl.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane ministře, nyní tedy pan kolega Jirsa. Připraví se Miloš Vystrčil.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane ministře, kolegové. Pane ministře, k té nelogičnosti těch zákazů... Já jsem z venkova, objíždím těch svých 120 obcí. Když se zeptám starosty, v každé obci funguje stejně nějaká nálevna. Říkám: „Hele, kde se tady pije pivo?“ Prostě v garáži, v hasičské zbrojnici, ve fotbalové šatně. Lidi si stejně tu možnost setkávání najdou, takže lobbuji za otevírání zahrádek. V každém supermarketu se na sebe tlačí lidi. Vždyť se podívejte jen na to parkoviště! Na vesnici je zakázáno si sednout na návsi na zahrádku. Zavírejte v devět hodin, budeme to akceptovat.

Všichni jedeme domů autem, ti, co nejsou z Prahy, všimněte si, v pátek jsou čarodějnice. Loni se ta májka téměř nikde nestavěla. Letos, když jedete přes vesnice, tu májku všude vidíte. Už se všichni na to „vyprdli“ a májky pokáceli. V pátek májku ve dvou lidech nepostavíte. Ty venkovské hospody, které jsou opravdu zavřené, otevřou okénka a budou stejně točit pivo.

Nemá to logiku, lidi už to nemůžou vydržet, ty zahrádky je potřeba povolit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane kolego, nyní tedy prosím pana předsedu a připraví se kolega Vystrčil, promiňte, Červíček.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jednak bychom asi měli připustit, že pan ministr má pravdu v tom, že v některých případech se naše vyjádření poměrně významně odchylovala od toho jádra tématu, které máme projednávat. Na druhé straně, pane ministře, je to tak, že se to týká zdravotnictví, týká se to i nepřímo očkování, vakcinace, přerozdělování a všech dalších věcí, které jsou obsaženy např. v návrhu toho usnesení, o kterém nakonec budeme hlasovat. Možná o tom, zda tato horní komora bude nebo nebude k vyjádření svých členů tolerantní, nebo nebude tolerantní, byste možná mohl nechat na té komoře, nikoliv, že byste se o to staral vy. Protože jednací řád tady byl stvořen proto, aby následně komora efektivně jednala. Pokud ta komora má pocit, že jedná efektivně a že ty věci, které tady její členové říkají, tak si skoro myslím, že by ministr zdravotnictví neměl být první, kdo na to bude upozorňovat.

Tím neříkám, že nemáte pravdu. Do jisté míry si tu věc uvědomujeme. Možná by to pro vás mohlo být i jakési další zdůraznění toho, jak tu věc vnímáme jako závažnou. Já jsem chtěl mluvit o té vakcinaci a o nějakém shrnutí toho, co tady zaznělo a co způsobuje to rozhořčení, které vy tady slyšíte.

103

My jsme dneska třetí nejhorší na světě z hlediska počtu mrtvých na milion obyvatel. Třetí nejhorší. Zároveň máme velmi robustní zdravotní systém, jeden z nejrobustnějších na světě, vynikající lékaře, vynikající zdravotníky. Zároveň máme vynikající a výborně fungující integrovaný záchranný systém. Když si to dáte dohromady, z toho vyplývá, že jsme opravdu hodně, ale hodně špatní. Protože země, které nemají zdaleka tak kvalitní zdravotnictví, země, které nemají zdaleka tak dobře fungující integrovaný zdravotní systém, mají méně zemřelých než my.

Proč o tom mluvím? Já o tom mluvím proto, že z toho jednoznačně plyne, že ten, kdo to tady řídí, což je mimochodem ministerstvo zdravotnictví a potom pan premiér, musí dělat naprosto fatální chyby při tom řízení. Naprosto fatální! Protože on, na rozdíl od naprosté většiny ostatních zemí, které mají méně mrtvých na milion obyvatel než my, má daleko lepší a kvalitnější nástroje. Uvědomme si to, to je obrovský rozdíl!

Někde ještě jezdí na kolech, přitom někde ještě jezdí na kolech... Prosím, dámy, pěkně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Omlouvám se. Dámy, můžu vás poprosit, promiňte, pane předsedo, kousek poodstupte. Prosím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Jsou přitom rychlejší než my, co máme závodní auta. Jsou rychlejší a lepší. To přece znamená, že to tady někdo naprosto špatně řídí a naprosto špatně jezdí. První věc, aby se to mohlo zlepšit, tak to musí přiznat a říci, kde se dějí chyby, kdo dělá ty chyby a kdy je udělal, a pak se z toho poučit. My jsme ještě neslyšeli, že by tady někdo přiznal, že opravdu jednoznačně a jasně tehdy, tehdy a tehdy udělal chybu. Pokud se to tak nestalo, že nikdy neudělal chybu, pokud si to ani není ochoten přiznat, ta pravděpodobnost, že se zlepší a že to začne řídit lépe, je velmi malá. Protože to je základ toho, abyste se dostal dopředu, abyste začal ty věci dělat pořádně. Že řeknete, kde se staly ty chyby, a řeknete, kdo je udělal, aby příště se třeba do toho už vůbec nikdy nepletl. Protože tomu vůbec nerozumí. To se neděje.

Uvedu jenom jednu věc, které nerozumím já. Jsou to jenom počty, protože nejsem lékař. My dneska, říkám hrubá čísla, máme k dispozici 3 miliony vakcín a naočkovali jsme 2 miliony lidí. 1 milion 2 dávkami, to jsou dohromady 2 miliony vakcín, 1 milion jednou dávkou. To je 1 milion vakcín, dohromady 3.

Já se ptám, proč by třeba v Belgii nebo v Nizozemí nebo v Dánsku za to naočkovali 2 250 000 lidí? Protože by více očkovali jednou dávkou a méně dvěma dávkami. Jinými slovy, oni by dneska, kdybychom se chovali jako oni, tak bychom měli naočkováno 2 250 000 lidí a měli bychom naočkovány všechny osmdesátileté. My to tak neděláme a nebyli jsme toho schopní. Nechci po vás žádnou další vakcínu. Nechci po vás ani dnes odpověď. Opravdu nechci, protože si nemyslím, že vy jste povinen na všechny odpovídat, protože za spoustu z nich, které se staly, nemůžete.

Já jsem upozornil na jednu věc, kde si myslím, že děláme chybu, že moc očkujeme druhou dávkou a málo první. Většina zemí to dělá jinak. Dlouhodobě to dělá jinak. Nevím, proč my to děláme takhle. Znovu končím tím, čím jsem začal. Jestli si neřekneme, že tady někdo udělal chyby, že to zdaleka nebyli jenom odvolaní ministři zdravotnictví, nepoučíme se z nich a budeme zavádět různé typy opatření, která tady jmenovali moji kolegové, tak se nehneme. Nedovolujeme si další vlny.

Protože to, jakým směrem jdeme, je nečitelné, lidi tomu nerozumí, jsou naštvaní, nechtějí dodržovat. To už tady všechno zaznělo. To, co jsem chtěl říct já, je, prosím pěkně, přiznejte ty chyby, poučte se z nich a přijďte s něčím, co bude mít hlavu a patu.

104

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore, poprosím nyní pana kolegu Červíčka, připraví se Raduan Nwelati.

Senátor Martin Červíček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem mj. hejtman Královéhradeckého kraje, což je region, který byl nejvíc postižen vývojem epidemie na přelomu roku. 2,5 měsíce jsme byli jedni z nejhorších. Dovolím si při této příležitosti konstatovat, že jsem bytostně přesvědčen, že ta epidemie, nakonec se s tím společně seznamujeme i v rámci různých analýz, prošla napříč, postupně se stěhovala do jiných míst v České republice, byla výrazně ovlivněna mnoha věcmi. Např. najednou objevenou, zjištěnou anglickou mutací, na kterou jsme třeba např. dlouho nebyli schopní zareagovat.

Ale chci říct, že ve své podstatě došlo zcela určitě k tomu, že v některých místech v České republice je už vysoká promořenost, promiňte ten výraz. Ten vir nemá koho potkat v tom místě, snížila se virová nálož. Navíc probíhají věci jako očkování apod., které určitě vytvářejí nějakou bariéru. Je to zcela zjevné, protože to je vidět např. teď na výsledcích testování, když se nám vrátily děti do škol. Já jsem třeba vnímal v polovině prosince, když se vrátily děti do školy, jak se zvýšila křivka epidemie směrem nahoru, jak to ovlivnilo ten celkový výsledek. Ale myslím si, že ta situace se změnila. A že my jsme tím získali nějakou zkušenost. A že na základě té zkušenosti jsme se naučili i jinak rozhodovat. A že jsem přesvědčený o tom, že tohle se má projevit i teď, při posuzování toho, jakým způsobem chceme pokračovat dál s těmi opatřeními.

To mi chybí. Prosím, to mi chybí. Je to zjevné na základě toho, jakým způsobem nás seznamujete s tím, co a jak eventuálně připravujete, že by se mělo rozvolnit. Protože já s vámi částečně souhlasím, že se má vycházet ze stanovisek odborníků, ale ta zkušenost se tam má projevit. Jestli si dobře pamatuji, na začátku, ať už to bylo na jaře nebo v létě, když se nic nedělalo, nebo na podzim, když tady byla ta druhá vlnka, tak se vždycky jakoby plánovalo, že jakákoli opatření, která budou v České republice zaváděna, by neměla a priori začínat tím, že budou plošná, že budeme, v uvozovkách, všechno otevírat nebo všechno zavírat. Že budeme postupovat jenom tím, že zavřeme oči a nebudeme vnímat to, že jsou určité odlišnosti, které ten vývoj epidemie, zejména, jak jsme to poznávali v čase, mohou připouštět. Já vám to řeknu na příkladu. Já si myslím, že byla správná strategie, která byla v minulosti řečena, když se řeklo, že opatření třeba s ohledem na vývoj epidemie se budou nastavovat regionálně. Dneska už na to nikdo nevzpomene. Já to neslyším v žádných vyjádřených, ať už odborníků nebo ministerstva zdravotnictví, že by tohle připouštěli.

Přitom, pane ministře, vy přece moc dobře víte, že dneska jsme změnili i ten přístup k hlídání epidemie. Hygiena je zkušená, umíme rychleji trasovat. Dokonce jsme schopní vybrat si ne to běžné trasování, ale i těch mutací, které se objevují, které jsou rizikové. Kromě trasování účinně i testujeme. Dneska to není o té nahodilosti, která tu byla na podzim, dneska to je o nějaké plošnosti toho testování.

Když jste tady zmínil, ať se vrátíme k bodu, který projednáváme, určitým zásadním způsobem se projeví i to, že najednou budeme schopni sekvenovat účinněji, rychleji. A předtím, než to sekvenujeme, budeme schopní v laboratořích při tom testování zjistit, že jsme objevili vůbec nějakou mutaci někde. My nebudeme vědět ještě jakou, ale z těch plošných sběrů a z toho testování, které provedeme, budeme schopní dneska ve všech laboratořích říct, že se něco děje v tom regionu.

Jinak řečeno, jsme rychleji schopní reagovat na vývoj epidemie. Proto se znovu vracím k té myšlence, proč se nevrátíme do strategie, že bychom to posuzovali více regionálně, že bychom mimochodem i vyzkoušeli, jestli když

105

spustíme nějaké opatření jinak, v jiném kraji, který třeba vývoj epidemie prokazatelně zaznamenává jinak, že si můžeme zároveň vyzkoušet a zjistit, jestli to přijaté opatření má tak podstatný vliv na to, že se vývoj epidemie zhoršuje nebo naopak pokračuje v tom trendu, který je. Ale my to tady nezkoušíme.

Už v minulosti jsme to připomínkovali. My nezkoušíme, vždycky jenom čekáme a říkáme, teď otevřeme školy a pak otevřeme maloobchod. Ale nikdy jsme nepřipustili myšlenku, že by stálo za to zjistit, které z těch opatření ve skutečnosti funguje. Řeknu vám to na příkladu. Když se uzavíral okres Trutnov, trendově vývoj epidemie klesal, už 14 dní klesal. My jsme dokonce s krajskou hygienou při tom dohadování, před tím uzavřením, jsme byli připraveni na to, že budeme prosazovat, ať se pustí maloobchod. I v té době, kdy vývoj epidemie byl v nějaké náloži. Stejně to už klesalo. A prokazatelně to klesalo.

Naopak se udělalo to, že se to uzavřelo, snížila se s tím migrace. Všichni říkáme, že díky tomu se vývoj epidemie otočil, třeba v tom okrese Trutnov v rámci Královéhradeckého kraje. Ale my nemáme relevantní zjištění, že to tak opravdu bylo. Nebo jak si vysvětlíme, že ta epidemie klesala už předtím, než došlo k té uzávěře? Analogicky to platí teď. Jestli nevyzkoušíme kromě toho, že vracíme děti do škol rotačně... Kromě toho, že zkusíme dát druhý stupeň tam, kde ta epidemiologická situace je výhodnější v těch třech krajích, pokud nezkusíme něco dalšího z těch opatření, tak jsme opravdu v té strategii, že jsme to všechno zavřeli a všechno to možná jednou otevřeme. Až budeme přesvědčeni o tom, že nám odborníci řeknou, že už nám nic nehrozí.

Ale já se vracím k tomu, my umíme více testovat, my umíme lépe trasovat, my v laboratořích jsme lépe schopní zjistit mutace daleko dřív. Hygieny se naučily, dejme jim tu regionální samostatnost, reagovat na ten vývoj epidemie v některých lokalitách, které jsou. To všechno je obrovský předpoklad pro to, aby to minimálně ve vztahu k důvěře veřejnosti, kterou potřebujeme, nebylo jenom, že to otevřeme, nebo že to zavřeme. Protože ta situace se změnila. My tu zkušenost máme jinou. Měli bychom zkusit pracovat se zdravým rozumem, že všechno nemusí být jenom to slepé doporučení, které vychází ze statistických čísel.

Dejme do toho rozum, který známe v těch regionech, vy jste s ním moc dobře seznámený, zejména pokud představitelé třeba krajských hygien a podobně dostanou možnost se k tomu otevřeně vyjádřit. Ne být jenom pod vlivem toho, že tohle se předpokládá, že má být nastaveno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore, dalším v pořadí je pan senátor Nwelati, připraví se paní senátorka Jelínková.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já se omlouvám, že vystupuji potřetí. Ale to vystoupení je na základě vystoupení pana předsedy Senátu, pana Miloše Vystrčila. Já jsem si při jeho vystoupení uvědomil, když on říkal, že člověk by měl přiznat chybu, že při tom předchozím vystoupení jsem se malinko nechal unést, možná, že jsem na pana ministra vystartoval až moc. Za to se omlouvám, že jsem si neuvědomil, že pan ministr je tady opravdu krátce, že než se do toho dostane, že má dostat nějaký prostor. Na druhou stranu bych zároveň pana ministra chtěl velmi poprosit, jak tady bylo řečeno, ono se asi od vás neočekává, abyste na všechno odpověděl. Mám pocit, že některé vaše odpovědi, které mě vyprovokovaly k tomu vystoupení předtím, byly takové, že jste chtěl zareagovat na něco, o čem toho ještě ani moc nevíte, protože jste se s tím ještě neseznámil.

A pak to vypadalo absolutně nedůvěryhodně. Zároveň bych vás chtěl poprosit, aby opravdu jste se snažili neobhajovat to, co se už vymyslelo, ale vymyslet něco lepšího, co bude fungovat, kde ty lidi se budou moci vrátit v rámci

106

možností do toho, alespoň částečně, normálního života. Protože opravdu těch činností, které by se daly už v tuto chvíli provozovat na základě té nové epidemiologické situace, je dost. Jak tady říkal pan senátor Červíček, prostě umíme trasovat, umíme... (Z pléna: Testovat.) Testovat, děkuji. Umíme testovat. Lidi si už zvyklí dodržovat nějaká pravidla. Zkusme opravdu se snažit vymyslet něco nového nebo něco, co bude fungovat a co budeme schopní, jak vy, tak my, to obhájit před občany, aby se ten život vrátil do normálu. Ještě jednou se omlouvám za to vystoupení předchozí.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Poslední přihlášenou, zatím, do rozpravy, je paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vystoupila ještě k jedné oblasti, která se také týká vzdělávání dětí. Už tady o vzdělávání dětí ve školách toho proběhlo hodně, nicméně máme tady ještě stále... Já možná počkám, aby to i pan ministr poslouchal. Máme tady ještě jeden alternativní způsob vzdělávání, na který není myšleno v případě tohoto rozvolňování. Já vám to řeknu na příkladu jedné společnosti s ručením omezeným ze Zlínského kraje. Jenom abyste věděli, že nesedím jenom tak nečinně s rukama v klíně, jak ta společnost posílala dopisy, žádosti o udělení výjimky na MŠMT, na ministerstvo zdravotnictví, samozřejmě i v době, kdy vy jste tam nebyl. Já jsem posílala dopis bývalé hlavní hygieničce i současné hlavní hygieničce o případné udělení výjimky. Většinou nám není ani odpovězeno, ani mně, jako senátorce, ale především jde o to, že necháváme tyto děti ležet ladem.

Ale já si vám dovolím přečíst ten dopis, kolegové odpustí, je to jedna stránka, snad to ještě vydrží v tuto dobu, kde to bude, řekla bych, přesně řečeno, o co tady nám jde. Takže u nás ve Zlínském kraji například je společnost s ručením omezením iKa education, je to společnost, která poskytuje službu vzdělávání dětí ve věku 6 až 14 let v rozsahu základního vzdělávání. Nejsou však registrovanou školou a nevztahují se na ně pravidla rozvolnění platná pro školy a školská zařízení. Jelikož jejich služby jsou poskytovány mimo systém státem registrovaných škol, vztahují se na ně podmínky pro provoz ostatních, zejména obchodních společností a podnikatelských subjektů, ačkoliv se jejich činnost svou náplní tomuto vymyká. Nejsou ani zařízením, které by poskytovalo činnost doplňkovou k základnímu vzdělávání, ale náplň jejich činnosti je vzdělávání v rozsahu základního kurikula. Jejich klienty jsou děti, jejichž rodiče hledali alternativní způsob základního vzdělávání, který nenalezli v nabídce žádné z lokálních škol. Zaregistrovali proto své děti k individuálnímu vzdělávání ve školách vzdálených, s jejichž postupy a přístupy jsou v souladu. Jejich společnost v souladu s tímto alternativním přístupem poskytuje rodičům službu vzdělávání dětí, zaměřují se také na práci s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami. Tato služba je realizována běžnou denní docházkou do jejich provozovny, která je k tomuto účelu řádně zkolaudována. Hygienické podmínky provozu jsou ověřeny kladným stanoviskem, v tomto případě krajské hygienické stanice ve Zlíně. Vzdělávací činnost probíhá v obdobném rozsahu a režimu jako vzdělávání dětí v běžných základních školách. Výsledky probíhajícího vzdělávání jsou vždy pečlivě ověřovány pravidelným pololetním přezkoušením žákům v kmenové registrující škole. Z důvodu nařízení vlády však museli svůj provoz uzavřít. Jejich činnost je dokonce zakázána, přestože zajišťují vzdělávání školou povinných dětí

107

s denní docházkou do jejich zařízení, tak jak je tomu v běžných školách. Nejedná se tedy u nich o činnost zájmovou ani volnočasovou, ale naplňují základní vzdělávací potřeby dětí a zajišťují denní péči o ně v době, kdy jejich rodiče chodí do práce. Po novém roce se jejich žáci dostali do situace, která je výrazně znevýhodňuje oproti jejich vrstevníkům, a to i žákům prvních a druhých tříd prvního stupně, kteří už mohou základní školu navštěvovat prezenčně. Tato společnost by byla schopna se přizpůsobit všem nastaveným limitům a jsou schopni dodržovat hygienická opatření ve zvýšené míře, než je tomu v běžných školních skupinách. Jsou připraveni zachovat veškeré předepsané hygienické podmínky. Přesto však nastavení vládního nařízení zakazuje jejich činnost a provozování nebo poskytování těchto služeb osobám ve věku 6 až 18 let, zaměřených na činnost obdobně vzdělávacím zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jsou jako zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování, do jehož účinnosti nyní jejich činnost spadá.

Zároveň si dovolujeme podotknout, že nejsou jedinou takovouto vzdělávací skupinou v ČR, která se ocitla ve stejné situaci nemožnosti legálně prezenčně děti vzdělávat. Mnoho vzdělávacích alternativ i alternativních škol vzniká podobným způsobem, kdy funguje nejprve jako skupina individuálně vzdělávaných žáků, připravují podmínky pro možnost zápisu do rejstříku škol a ustavení regulérními akreditované školy. V tomto okamžiku jsou v podobné situaci minimálně stovky až tisíce dětí.

Podle inspekční zprávy České školní inspekce, která ve školním roce 2015/2016 provedla hloubkové šetření individuálního vzdělávání, bylo v individuálním vzdělávání registrováno 1339 žáků. Od té doby jejich počet stále vzrůstá a podle posledních dostupných statistických údajů se jedná už o 3 874 žáků ve školním roce 2019/2020. Proto bych vás chtěla poprosit o zohlednění výše popsaných argumentů a povolení výjimek pro jejich provoz i pro provoz obdobných vzdělávacích skupin. Také zástupce generálního školního inspektora uvedl, že existence takovýchto vzdělávacích skupin je běžná a vžitá praxe, která žádným předpisům neodporuje. Dle stávající právní úpravy však není v možnostech ministerstva školství udělit výjimku z opatření. Proto doporučuje obrátit se s tímto přímo na ministerstvo zdravotnictví. Tudíž tedy tak činím.

Pokud, tak jak vláda říká, že děti jsou ve středu jejího zájmu a jde nám o jejich další vzdělávání, prosím, jménem těchto necelých 4000 dětí, což, když si je představíme, už je to opravdu velký počet dětí, i na ČR, abychom popřemýšleli nad tímto způsobem výuky alternativní a udělili jim výjimku, aby mohly se i tyto děti, zvlášť které mají specifické vzdělávací potřeby a kde je možnost v těchto skupinách opravdu uplatňovat všechna nastavená hygienická opatření mnohdy lépe než v klasických školách, aby jim ta výjimka byla udělena. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Pane ministře? Už ne. Děkuji. Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, rozprava byla docela obsáhlá. Vystoupilo 19 senátorů a senátorek, někteří opakovaně, dokonce já třikrát, za to se ještě jednou omlouvám. Žádný návrh na usnesení, jiný než návrh, který je návrhem výboru pro evropské záležitosti, nezazněl. To znamená, navrhuji hlasovat o tomto návrhu usnesení. Děkuji.

108

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. My můžeme přistoupit k hlasování. Sezvu kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Raduan Nwelati. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 32, pro schválení, bylo registrováno při 68 senátorech a senátorů, kvórum 35, pro bylo 54, tento návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, oběma zpravodajům. Vidím tady, že se hlásí s přednostním právem předseda klubu Spolu, nebo ODS... ODS ještě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji za přiřazení klubu KDU a nezávislých do klubu. Nechtějí... Já mám procedurální návrh, vážený pane místopředsedo, protože my máme v programu bod č. 17, zkráceně to řeknu, zapojení Tchaj-wanu do Mezinárodní zdravotnické organizace, deklarováno jako poslední dnešní bod. Když se dívám na hodiny, v podstatě jde jenom o to, abychom, nebojte, nebudu navrhovat jednat a hlasovat po 21. hodině, ale abychom vypustili z toho programu, že to je poslední bod ve středu. Pojedeme zbývající dva body pana ministra, pokud na Tchaj-wan dojde řada do 21 hodin, tak bychom ho projednali, pokud ne, tak bychom ho přesunuli potom na zítřek. Takže jenom abychom zrušili to zakotvení bodu č. 17 aktuálního programu, že to nebude poslední bod ve středu. Jinak zůstává pořadí tak, jak je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: To je procedurální návrh. To znamená, o tom se hlasuje hned. A protože jsme nikdo neodešli, já si dovolím hlasovat o tom bodě, o tom návrhu, abychom vypustili bod č. 17 z dnešního programu jednání a měli ho na jednání zítřejším. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. (Z pléna: Takhle to nebylo.) Já se omlouvám, asi jsem zazmatkoval, jenom si to nechám vysvětlit... Jestli můžu poprosit předkladatele?

Senátor Zdeněk Nytra: Ještě jednou, vypustit pevné zakotvení bodu č. 17 jako poslední bod dnešního programu. Jinými slovy, když na něho vyjde řada do 21. hodiny, tak ho projednáme, když ne, tak bude přiřazen na zítra. To znamená, nic se nemění, jenom se vypouští ten tučně psaný text, že to má být poslední bod dnešního programu.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Tak, takhle o tom teď dám hned hlasovat. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. To předchozí hlasování bylo zmatečné, já se omlouvám. Ale teď už jsme hlasovali regulérně.

Při hlasování č. 34, procedurální návrh, registrováno 68 senátorek a senátorů, kvórum bylo 35, pro bylo 60, proti byli 2. Tento návrh byl schválen.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

17.Digitální zelený certifikát  (evropský senátní tisk č. N 033/13, č. N

034/13)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 033/13, N 034/13 a N 033/13/01 a N 034/13/01. Prosím pana ministra zdravotnictví Petra Arenbergera, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

109

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, milé senátorky, senátoři. Dovoluji si představit návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vydávání a ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, testování a uzdravení během pandemie covid-19, kterým se zavádí Digitální zelený certifikát. Návrh na řízení uveřejnila Komise 17. března 2021 spolu s návrhem nařízení pro občany třetích zemí, sdělením směřujícím k obnově cestovního ruchu uvnitř i mimo EU, kulturních akcí a dopravy tak, aby návrat ke stavu před pandemií covid-19 byl postupný, přehledný a především bezpečný. Návrh nařízení si však neklade za cíl zasahovat do kompetencí členských států ohledně zavádění...

Místopředseda Senátu Jan Horník: Pane ministře, já se omlouvám, ale poprosím organizační, aby zjednali klid v předsálí. Děkuji, můžete pokračovat.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Návrh nařízení si však neklade za cíl zasahovat do kompetencí členských států ohledně zavádění opatření na ochranu veřejného zdraví či jejich ponechání v platnosti. Výsledkem projednávání by se mělo stát vytvoření jednotného interoperabilního řešení pro vydávání, ověřování a uznávání certifikátů, přičemž členské státy si budou moci flexibilně zvolit, jaké certifikáty a za jakých podmínek chtějí uznávat pro udělení výjimky z protiepidemických opatření.

Digitální zelený certifikát představují celkem tři komponenty. Jedná se o certifikát o očkování, certifikát o výsledku testu na covid-19 a certifikát o prodělání covid-19. Navrhovaný Digitální zelený certifikát má být dostupný pro všechny občany EU, případně jejich rodinné příslušníky a zajišťovat jednotný přístup členských států k jeho držitelům, nehledě na jejich státní příslušnost, v souladu s principem zákazu diskriminace.

Jedná se o opatření dočasné povahy a podle současné verze kompromisního návrhu končí platnost nařízení 12 měsíců poté, co vstoupí v účinnost. Návrh nařízení explicitně zmiňuje, že certifikát má být využíván pouze pro zdravotní účely a chápán jako osvědčení o tom, že jeho držitel v minulosti prodělal covid-19, byl očkován proti covid-19 nebo má platný test. Jeho držitel však automaticky nemá výjimky z ochranných opatření stanovených členskými státy. V průběhu vyjednávání doznal původní návrh nařízení značných změn vedoucích k posílení flexibility členských států, které si mohou samy stanovit podmínky pro uznávání a rovněž určit, které konkrétní komponenty certifikátu budou vydávat a uznávat. Mají rovněž povinnost o podmínkách ostatní členské státy informovat, a to nejpozději 24 hodin předtím, než vstoupí v platnost, pokud to situace umožňuje. Současný návrh kompromisního textu rovněž uvádí, že nařízením není nijak dotčeno právo členských států zavádět opatření omezující mobilitu v EU.

Dále zmiňuje, že v rámci certifikátu o očkování, který je jednou z komponent Digitálního zeleného certifikátu, budou vzájemně uznávány certifikáty o očkování očkovacími látkami, které obdrželi podmíněnou registraci ze strany Evropské lékové agentury, tedy EMA, nebo se nachází na nouzovém seznamu WHO.

Po opětovném apelu Maďarska umožňuje současný kompromisní návrh členským státům uznávat i vakcíny, které nesplňují tyto podmínky. Jedná se však o možnost, nikoli povinnost. Na jednání COREPER dne 14. dubna byl finální kompromisní text podpořen členskými státy, které tak udělily Radě mandát pro vyjednávání v rámci trialogů, které budou zahájeny po plenárním zasedání Evropského parlamentu, které se koná v tomto týdnu. Očekává se, že Evropský parlament, který obecně podporuje co nejrychlejší přijetí nařízení, vznese několik připomínek především k ochraně osobních údajů. Očekává se rovněž diskuse

110

k dostupnosti testů a možnost zavádět na národní úrovni opatření nad rámec nařízení.

Česká republika předkládaný návrh jednotného rámce pro Digitální zelený certifikát, jakožto technického řešení pro vydávání, ověřování a uznávání certifikátů, podporuje. Pro ČR i nadále zůstává nejdůležitějším cílem ochrana veřejného zdraví a eliminace šíření viru. Sekundárně k tomuto cíli lze uvažovat i o využití certifikátu, jenž by členské státy měly využívat dle svých rozhodnutí pro posílení mobility na vnitřním trhu, která byla pandemií covid-19 silně zasažena.

V ČR je již zajištěno technické řešení národního certifikátu o vakcinaci, který je vydáván pro zdravotní účely každé očkované osoby. Komise v minulém týdnu zveřejnila technické specifikace v reakci, na což byly zahájeny aktivity na úpravě certifikátu dle potřeby tak, aby odpovídal jednotnému interoperabilnímu rámci schválenému na úrovni EU. ČR se současně zapojila do pilotního projektu a spolu s dalšími členskými státy participuje na realizaci technického řešení, které umožní vzájemnou interoperabilitu certifikátů. Závěrem považujeme za nutné zdůraznit potřebu zajištění správné komunikace ohledně certifikátu a jeho využití, neboť kvůli častým dezinterpretacím dochází k nepřiměřeným očekáváním veřejnosti, která se s velkou pravděpodobností nepodaří naplnit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednával tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 033/13/02 a N 034/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor David Smoljak, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor David Smoljak: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, výbor pro záležitosti Evropské unie se těmito tisky zabýval na svém posledním zasedání dne 27. dubna. Ještě před ním se těmito tisky zabýval výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal k nim usnesení, které náš výbor, až na drobné stylistické úpravy, víceméně přejal. Jenom ve stručnosti řeknu, že to usnesení vítá návrh na zřízení společného evropského certifikátu, považuje právo občanů a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států EU za jeden z největších výdobytků procesů evropské integrace. Domnívá se také, že je potřeba, aby lidé mohli bezpečně cestovat za rodinou, prací i z ostatních důvodů co nejdříve. Doufá proto, že návrhy na zavedení Digitálního zeleného certifikátu pomohou tyto negativní dopady alespoň částečně zmírnit a obnovit mobilitu v rámci schengenského prostoru. Vyzývá proto vládu, aby v souladu s návrhem těchto nařízení přijala taková opatření, která by urychleně umožnila technickou realizaci vydávání jednotného certifikátu a žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení. Tolik ve stručnosti k tomuto usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Uvedenými materiály se zabýval i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Ladislav Václavec? Pane senátore? Ano, máte slovo.

Senátor Ladislav Václavec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, náš výbor, jak bylo řečeno, předjednal tento materiál na své 10. schůzi konané 21. dubna 2021. My jsme ten materiál poměrně podrobně prostudovali. Nevyjadřujeme se vůbec ke zdravotní stránce

111

vydávání těchto certifikátů, protože tam je opravdu hodně otazníků. Bereme to opravdu, že se jedná o velmi potřebný krok v rámci EU, umožňující volný pohyb osob v členských státech nebo ve státech přiřazených k Schengenu. Bereme i to, že zelený certifikát v této podobě, v jaké má být přijat, zcela neeliminuje riziko přenosu nákazy covidové či jeho mutací, ale výrazně napomůže obnovení volného pohybu v rámci schengenského prostoru, což je jedna ze základních idejí Evropské unie. Proto jsme přijali své usnesení, že jsme projednali tento materiál, zaujali jsme k tomu stanovisko a vypracovali doprovodné usnesení, pověřujeme našeho pana předsedu Pavla Fischera, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, rovnou otevírám rozpravu k tomuto bodu jednání. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji také ihned uzavírám. Tím pádem asi není ani důvod, aby se pan ministr vyjadřoval, protože žádná rozprava nebyla, ani zpravodaj, tudíž bychom měli hned začít hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor David Smoljak, jak je uvedený v tisku N 033/13/02 a N 034/13/02. Svolám senátorky a senátory.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 35 bylo v okamžiku hlasování registrováno 65 senátorek a senátorů, kvórum bylo 33, pro bylo 49, proti byli 3. Tento návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, zpravodajům a postoupíme na další bod.

A tím je

18.Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo

dne 25. března 2021 (senátní tisk č. 87)

Máte tyto podklady jako senátní tisk č. 87. S informací nás seznámí ministr zdravotnictví Petr Arenberger, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dostal jsem do ruky tento materiál, abych ho tady při příležitosti mé návštěvy přečetl.

Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo 25. března 2021.

Dne 25. března se uskutečnilo prostřednictvím videokonference jednání členů Evropské rady, původně bylo plánováno tradiční dvoudenní zasedání v Bruselu. Z epidemických důvodů se ale přesunulo do online prostoru. Jednání se zabývalo těmito tématy: koordinací boje proti pandemii covid-19, vnitřním trhem, průmyslovou politikou a ekonomikou, zahraniční politikou, především Tureckem. V závěru se připojil ke krátkému vystoupení také prezident Spojených států Joe Biden a na okraj proběhlo i jednání eurosummitu v rozšířeném formátu. Dovolte mi krátce představit výsledky k jednotlivým tématům tohoto jednání.

Covid-19 byl stěžejním tématem videokonference. Diskuze se zaměřila především na možnost zabezpečení většího objemu vakcín a jejich spravedlivé distribuce ve snaze dosáhnout cíle EU proočkovanosti na úrovni 70 % obyvatel ve všech členských státech do léta. Diskuze se vedle o tom, jak zajistit spravedlivou distribuci vakcín z důvodu rozdílných portfolií vakcín v jednotlivých členských státech, kvůli nedodržení závazků ze strany některých výrobců totiž bohužel vznikají velké rozdíly mezi dodávkami v jednotlivých členských státech.

112

Evropská rada položila důraz na solidaritu mezi členskými státy a potvrdila, že cíl naočkovat 70 % populace platí pro všechny členské státy. Velmi dobrou zprávou je, že se Evropské komisi následně povedlo dojednat urychlení dodání 50 milionů dávek vakcíny od výrobce Pfizer/BioNTech. Ty by měly být dodány ještě v tomto čtvrtletí a mohou výrazně pomoci k dosažení očkovacího cíle.

Lídři dále vzali na vědomí nový návrh Evropské komise na prodloužení a rozšíření mechanismu pro autorizaci vývozu vakcín z Evropské unie. Důraz byl kladen na to, aby byl tento mechanismus využíván až jako poslední možnost a především v případě těch výrobců, kteří neplní své závazky vůči EU. Dále se členové Evropské rady v prohlášení opět shodli na potřebě omezení cest, které nejsou nezbytně nutné, ale za stálého zajištění toku zboží a služeb v rámci jednotného trhu včetně zachování fungování takzvaných zelených pruhů.

Lídři se také shodli na potřebě zahájení příprav na přípravné koordinované uvolňování opatření napříč Evropskou unií. Pokračuje i práce na digitálních zelených certifikátech, kde je potřeba nalézt společný přístup a dát prostor pro úpravu na národní úrovni. Jednání o návrhu Evropské komise, vydaném 17. března, již na technické úrovni proběhlo a předminulou středu byl schválen mandát Rady pro jednání s Evropským parlamentem. Ten by měl přijmout své stanovisko na plenárním zasedání tento týden. Vedoucí představitelé rovněž znovu potvrdili solidaritu se třetími zeměmi. Zdůraznili, že jsou odhodláni zpřístupnit vakcíny prostřednictvím nástroje COVAX. V případě ČR se tak stane až za stavu, kdy bude dostatek vakcín pro české občany.

Vnitřní trh, průmyslová politika, digitál a ekonomika.Evropská rada již tradičně v březnu projednala ekonomická témata. Jádrem

byl podle očekávání digitál, zejména Digitální kompas, včetně digitálních cílů 2030 a digitálního zdanění. S ohledem na prioritu otázek spojených s covid-19 byla bohužel diskuse poměrně omezena. Evropská rada přijala společné prohlášení v předem připraveném znění. Krátká diskuse se zaměřila na téma digitální suverenity a strategické autonomie. Lídři se shodli na potřebě dalšího hledání rovnováhy mezi určitou mírou suverenity a zachování otevřené ekonomiky. Samotné prohlášení zdůrazňuje dále význam silného, odolného a plně fungujícího jednotného trhu. Zmiňuje také aktualizaci průmyslové strategie pro Evropu, která by navíc měla zohlednit poznatky získané dosud z krize covid-19 a podpořit úsilí o oživení. Toto vláda ČR vítá. Prohlášení rovněž podpořilo práci na aktu o digitálních službách, aktu o digitálních trzích, aktu o správě a řízení dat, s cílem zlepšit přístup k datům, jejich sdílení, opětovnému použití a posílit jednotný trh digitálních služeb vytvořením bezpečnějšího digitálního prostoru a rovných podmínek na podporu inovací a konkurenceschopnosti. V tomto kontextu byl podpořen i Evropský akční plán pro demokracii, jehož cílem je posílit postavení občanů a vybudovat odolnější demokracie v celé EU.

Vláda ČR vítá s ohledem na nadcházející sociální summit v Portu 7. a 8. května... Členové Evropské rady také zdůraznili, že úspěšný digitální přechod vyžaduje, aby nikdo nezůstal pozadu. Zmiňují potřebu budování nástrojů a infrastruktury, stejně jako práci na dovednostech, zvyšování kvalifikace a rekvalifikací při současném zajištění spravedlivých podmínek a vysokých standardů v digitální ekonomice. Prohlášením také opětovně potvrdil termín poloviny roku 2021 pro nalezení globálního řešení zdanění digitální ekonomiky. Východní Středomoří, tedy Turecko. Lídři se vrátili k tématu východního Středomoří, potažmo vztahů s Tureckem, v návaznosti na závěry z prosince 2020. Diskuse byla tentokrát poměrně stručná. Členové Evropské rady přivítali konstruktivnější chování partnera, ale zdůraznili, že pozitivní agenda musí být nastolována opatrně a podmíněně. Restriktivní opatření musí zůstávat na stole pro případ, že by se Turecko znovu uchýlilo k jednostranným krokům v rozporu s mezinárodním právem a prohlubovalo nestabilitu v regionu. Tento jasný signál

113

na návštěvě v Istanbulu na začátku dubna potvrdili předseda Michel a předsedkyně von der Leyen. Komise připraví také diskusi o tom, jak v dalších letech zajistit podporu pro syrské uprchlíky v Turecku a jak tuto podporu financovat. K tématu se Evropská rada opět vrátí v červnu.

Rusko. O vývoji vztahů EU a Ruska se podle očekávání tentokrát nediskutovalo. Členové Evropské rady byli pouze informováni o současném stavu a telefonátu předsedy Michela s prezidentem Putinem. Strategická diskuse proběhne na příštím fyzickém zasedání, které se bude konat v Bruselu 25. května. Vzhledem k významně zhoršeným vztahům je tato diskuse ze strany vlády ČR velice očekávána. Vztahy EU a Ruska jsou pro EU dlouhodobou výzvou. Bude třeba reflektovat jak aktuální vývoj situace na Ukrajině, kde vnímáme provokativní a nezodpovědné chování Ruska, tak prohlubování negativního vývoje v případu Alexeje Navalného a obecně zhoršující se lidsko-právní situaci v Rusku. Novým impulzem je tak pro nás kauza výbuchu ve Vrběticích. Předseda vlády o současné situaci hovořil s předsedou Evropské rady Michelem a oznámil mu svůj záměr informovat na summitu v Portu 8. května všechny členy Evropské rady o kauze Vrbětice a jejích následcích.

USA, Joe Biden. K videokonferenci se krátce připojil také prezident USA Joe Biden, který ve svém vystoupení popsal svou vizi budoucích vztahů EU a USA. Jednalo se o historickou chvíli. Naposledy byl americký prezident v diskusi s lídry EU před 11 lety. Na základě jeho slov lze identifikovat společná témata, mimo jiné boj s covid-19 a přístup k vakcínám, klimatická změna, digitál, hospodářská spolupráce, ale i hybridní hrozby, kybernetické hrozby a vztahy s Čínou, Ruskem nebo Tureckem. Prezident Biden nezapomněl ani na oblast Východního partnerství a západní Balkán. Zmíněna byla i důležitost obrany hodnot, lidské důstojnosti, demokracie a právního státu. Skloňována byla i společná odpovědnost za budoucnost. Očekávání v otázce hlubší a užší spolupráce s USA jsou proto ze strany EU „27“ velká.

Eurosummit. Na okraj Evropské rady krátce zasedl i eurosummit v rozšířeném formátu, tedy včetně členských států mimo eurozónu. Hlavním tématem byl další rozvoj eurozóny, především posilování mezinárodní role eura. Bylo přijato prohlášení členů eurosummitu, které podporuje posílení mezinárodní role eura s cílem posílit strategickou autonomii EU v hospodářských, finančních záležitostech při zachování otevřené ekonomiky přispívající ke stabilitě globálního finančního systému a podpory evropských podniků a domácností.

Prohlášení zmiňuje čtyři základní oblasti:a) zdůrazňuje potřebu silného, inkluzivního a udržitelného oživení a

zvýšené ekonomické odolnosti,b) zdůrazňuje význam zdravé finanční architektury, jakož i hlubokých,

likvidních a dobře fungujících finančních trhů v eurech a zachování schopnosti EU zajistit svou finanční stabilitu a odolnost,

c) požaduje silnější a inovativnější odvětví digitálního financování a účinnější a odolnější platební systémy,

d) požaduje pokračující rychlou práci na účinném rámci další stimulace růstu zeleného finančního trhu EU.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Mikuláš Bek, který má teď slovo.

114

Senátor Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, nejprve bych chtěl poděkovat panu ministrovi za zřetelné přečtení obsáhlé zprávy o události, jež se odehrála před měsícem a jíž se neúčastnil. Chci jenom připomenout z hlediska obsahového, že jde o tu Evropskou radu, kde ve spolupráci s Rakouskem a Slovinskem ČR nedosáhla svých cílů v oblasti navýšení podílu na rozdělovaných vakcínách. Šlo o videokonferenci, proto ty výstupy mají pouze formu neformálního prohlášení členů Evropské rady. Vzhledem k tomu náš výbor vzal tu informaci pouze na vědomí, ale připomínám, že jsme k té věci jako Senát přijali před Evropskou radou usnesení, v němž jsme se vlády dotazovali na to, jak jsme se dostali k tomu nízkému podílu na rozdělovaných vakcínách. Na tu otázku jsme oficiální odpověď nedostali, ale mezitím se v tisku dostatečně ukázalo, že je to v důsledku rozhodnutí ministerstva zdravotnictví v minulém roce. Tolik moje shrnutí celé věci.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Rovnou otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto rozpravu ukončuji, tím pádem se není k čemu vyjadřovat, ani pan ministr, ani pan zpravodaj. Musím postoupit o kousek dál a musím konstatovat, že budeme hlasovat tak, jak nám přednesl senátor Mikuláš Bek a jak máme v našich materiálech.

V sále je přítomno aktuálně 63 senátorek a senátorů, kvórum máme 33. Zavolám kolegyně a kolegy znělkou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s předloženým návrhem, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko

ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Konstatuji, že při hlasování č. 36, vzetí na vědomí, při registraci 64

senátorek a senátorů při kvóru 33 pro bylo 55, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat. Děkuji předkladateli i panu zpravodaji. Tím pádem se s panem ministrem loučíme. Děkujeme, že s námi strávil krásné chvilky.

Dalším bodem, který tady máme, který by možná také pana ministra mohl trochu zajímat, je to

19.Návrh usnesení Senátu k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do

Mezinárodní zdravotnické organizace

Na shledanou. Prosím předsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavla Fischera jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, bod, který máme před sebou, se týká světového zdraví, které v kontextu boje s pandemií covid-19 dostává úplně jiné kontury, než tomu bývalo v minulosti. Už víme, že jsme zranitelní, už víme, že je vitální zájem, životní zájem naší země a všech zemí spolupracovat. Proto je tak důležité, abychom mluvili o Světové zdravotnické organizaci, o zemi, která by se ráda účastnila a zapojila do její práce, o Tchaj-wanu, o zemi, která byla součástí velkého procesu světového zdravotnického shromáždění WHA mezi léty 2010 až 2017, zemi, tedy Tchaj-wanu, která se nemůže dnes zapojit, přestože má skvělé výsledky a vůči nám se chovala, mj. také i vůči dalším zemím, mimořádně solidárně a vyjádřila nám obrovskou pomoc. Předkládáme proto jako výbor vaší pozornosti a Senátu k posouzení a ke schválení usnesení, které máte před sebou a které za chvilku podrobně načtu a okomentuji a které bych rád, abyste potom podpořili. Děkuji.

115

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Ladislav Václavec, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Souhlasí, děkuji. Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Ale oni odešli... Musím udělat znělku.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum máme 32, zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo nesouhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že při hlasování č. 37 registrováno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, pro bylo 57, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.

Poprosím pana kolegu Václavce, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, aby k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Rovnou otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí Jiří Drahoš. Já mám tohle pořadí... Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vím, že už je poměrně pozdní doba, ale přeci jen bych se rád vyjádřil k materiálu, který kolega Fischer za chvíli okomentuje, ale který všichni máme před sebou.

V prohlášení se říká, je to věc, kterou všichni známe, že Tchaj-wan patří k zemím, které se s pandemií koronaviru vypořádaly zcela ukázkově. Jistě k tomu přispívá jejich geografická poloha, ale zároveň se Tchaj-wanu určitě vyplatily zkušenosti získané v předchozích letech při epidemiích SARS a MERS. Navíc jde o zkušenosti, které jsou Tchajwanci ochotni sdílet s těmi zeměmi, které o to mají zájem. Jen krátce, osobně spolupracuji s vědeckými kolegy z Tchaj-wanu už od začátku 90. let, přes 30 let. Měl jsem možnost tuto zemi opakovaně navštívit a jako předseda Akademie věd jsem v roce 2015 inicioval založení společného pracoviště Orientálního ústavu Akademie věd a tamější Academia Sinica. To pracoviště je velmi úspěšné a funguje dodnes. Také proto vím, v jak obtížné mezinárodní situaci se tchajwanští kolegové nacházejí a jak důležité je vyjádřit jim byť jen symbolickou podporu.

Sami v současné době můžeme vidět, jak je nepříjemné nebo problematické, pokud se menší země dostane do diplomatického konfliktu s velkou mocností. V našem případě ale víme, že se můžeme spolehnout na naše spojence v EU a v NATO. Tchaj-wan stojí proti tlaku Číny osamoceně a jeho situace se vůbec nedá srovnat s tím, co nyní zažíváme my s Ruskem. Situace je mnohem tvrdší, trvá již desetiletí a několikrát dokonce přerostla v ozbrojenou konfrontaci.

Já jsem velmi rád, že ČR patří dlouhodobě k blízkým partnerům Tchaj-wanu na mezinárodní scéně. K tomu bezesporu přispěla také loňská návštěva senátní delegace pod vedením pana předsedy Miloše Vystrčila. Pevně věřím, že k tomu přispěje také má cesta, která se snad konečně uskuteční na podzim tohoto roku. Těší mě také, že se mezitím rozběhla spolupráce mezi našimi a tchajwanskými odborníky v oblasti epidemiologie. Spolu s bývalým tchajwanským viceprezidentem Čchenem, mimochodem skvělým epidemiologem, jsem měl možnost tuto spolupráci oficiálně zahájit. Podle informací profesora Maďara, který je odpovědnou osobou za českou stranu, tato spolupráce už nese první výsledky ve výměně zkušeností.

Stejně tak se sluší poděkovat Tchaj-wanu za pomoc, kterou ČR poskytl v boji proti koronaviru, ať již formou darovaných ochranných pomůcek, plicních ventilátorů či v neposlední řadě výrobních linek na respirátory, jejichž produkty se díky vám, senátorkám a senátorům, dostaly doslova do všech koutů naší země. Ze všech těchto důvodů proto podporuji senátní usnesení, kterým vyzýváme vládu k podpoře začlenění Tchaj-wanu do struktur WHO. Považuji za velmi neuctivé, a nebál bych se použít výrazu až ostudné, jakým způsobem bylo

116

s Tchaj-wanem v této instituci nakládáno. Mezi léty 2009 až 2016 se mohl Tchaj-wan zúčastnit jen jako pozorovatel, ale poté mu byl na nátlak Číny zrušen i tento status. Současná realita je tedy taková, že země, ze které se koronavirus rozšířil do celého světa, blokuje členství jiné země, která na pandemii zareagovala přímo ukázkově a ráda by se o tyto zkušenosti dále podělila.

Předkládané senátní usnesení vnímám jako vyjádření podpory našim tchajwanským přátelům a věřím pevně, že nakonec budou ve svém úsilí v rámci WHO úspěšní.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že ještě předtím je pan kolega Vystrčil a Růžička, tak se chci zeptat, jestli se vzdávají? Díky tomu dostává Zdeněk Nytra slovo.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, nebudete mě mít rádi, ale v zájmu toho, abychom dokončili tento bod a nepřesouvali ho na zítra, musím navrhnout procedurální hlasování, abychom jednali a hlasovali i po 21. hodině, ale pouze k dokončení tohoto bodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, já to nebudu opakovat, je to asi všem jasné. Ale musím sezvat kolegy znělkou.

Pro příchozí zopakuji, že budeme hlasovat o tom, abychom mohli jednat a hlasovat i po 21. hodině, ale pouze v tomto otevřeném bodě. Doufám, že je to všem jasné. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 38, u procedurálního návrhu, registrováno máme 62 senátorek a senátorů, kvórum bylo 32, pro bylo 54, tento návrh byl schválen, tím pádem můžeme pokračovat v naší rozpravě.

Prvním přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer, protože kolegové se vzdali svého přednostního práva. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer: Vážený pane předsedající, děkuji za udělené slovo. Dámy a pánové, než přečtu usnesení, o němž budeme hlasovat a jednat, v bodě 2.2 bude rozšíření výčtu darů a pomoci, protože výčet je neúplný, tak mi dovolte krátké zamyšlení nad tématem, které máme dnes na stole.

Nakažlivé nemoci nejsou nic nového pro lidstvo, ale jak dobře víme, v docela nedávné minulosti svět bojoval s epidemií SARS. Je to tak asi 15 let. Na základě této velmi nakažlivé nemoci se změnila, upravila, zpřesnila pravidla, podle nichž se pracuje právě ve WHO. Neminulo příliš mnoho času a máme tu covid. Covid zachvátil doslova celý svět a už rok neřešíme nic nového, nic jiného.

Tchaj-wan je dnes jednou z nejúspěšnějších zemí vůbec na světě v boji s touto nákazou. Mluví se dokonce o tchajwanském modelu. Tchaj-wan má svůj vlastní parlament, svého vlastního ministra zdravotnictví nebo ministra zahraničí, svoji vlastní vládu, ale nemůže se účastnit práce WHO. Je to protimluv. WHO odmítá přizvat do místnosti, byť jako pozorovatele nebo jeho experty nebo jeho vládní představitele, Tchaj-wan, aby byl v místnosti, aby se podělil, aby vysvětlil, jak s pandemií dokázal zatočit. Přitom sousední Čína je na tom nebývale hůře.

Můžeme si říci jen tři příklady. Zatímco Tchaj-wan ohlásil přenos z člověka na člověka už 31. 12. roku 2020, Čína váhala, otálela, dokonce nepředávala podobné informace WHO. Teprve o tři týdny později připustila, že přenos mezi lidmi z člověka na člověka bude možný. Zatímco Tchaj-wan předával na základě denních brífinků veřejnosti a světovým agenturám informace o stavu nemocných v zemi, ještě po roce vidíme, jaké potíže má Čínská lidová republika rozkrýt, co se

117

stalo ve Wu-chanu, o čemž svědčí také výsledek cesty inspektorů WHO do místa po roce od propuknutí nákazy. K celé řadě informací se nedostali, na některá místa nebyli připuštěni. Hrubá data nedostali vůbec k dispozici. Při všech jejich jednáních tam nebyli jen experti nebo lékaři, ale vždycky tam byl velmi přísný státní dohled. Zatímco na Tchaj-wanu se počítají úmrtí na covid na prstech dvou rukou, a to má Tchaj-wan 23 milionů obyvatel, k dnešnímu dni se tam skutečně počítají mrtví na covid v desítce. Před týdnem to bylo deset přesně. V případě Čínské lidové republiky přesná čísla ještě neznáme.

Proto je tak důležité, abychom i my, kteří jsme dokázali během covidu s Tchaj-wanem rozvíjet spolupráci právě v tom, jak nejlépe účinně odpovídat na tuto náročnou pandemii, abychom také nabídli české veřejnosti a světové veřejnosti příklad, jakým způsobem lze Tchaj-wanu pomoci otevřít dveře. V diplomacii to tak někdy chodí, musíte říct něco nahlas nebo být první, kdo otevře dveře, aby se věci mohly odblokovat.

Už v minulosti se tento Senát za Tchaj-wan stavěl. Chtěl jsem poděkovat všem, kteří na tom dlouhodobě pracovali. Od samotného počátku novodobé historie Senátu PČR vždycky platilo, že senátorky a senátoři dokázali velmi odvážně a jednoznačně vůči Tchaj-wanu vystupovat a budovat přátelské vztahy důvěry. Dnes jsme tady, abychom zúročili to, co ostatní investovali. Zatímco dříve jsme psali dopisy a podepisovali se ve prospěch zapojení Tchaj-wanu právě do WHO a všech jejích dalších shromáždění, orgánů a mechanismů, dnes můžeme o tom hlasovat.

Tak mi dovolte, dříve, než budu číst usnesení, které vám předkládáme s malou změnou v bodě 2.2, říct na závěr možná jednu naději, o kterou se můžeme také dnes podílet, sdílet a také ji nahlas formulovat. Máme naději, že tak, jak už to bylo v minulosti, podaří se Tchaj-wan dostat mezi pozorovatele, mezi účastníky, kteří přicházejí do WHO a do Světového zdravotnického shromáždění, podílet se na řešení světových problémů se zdravím.

Druhá naděje, kterou jsem tady chtěl formulovat, je, aby Tchaj-wan jako přítel, jako spojenec, jako někdo, kdo je nám tak blízký, protože bojuje za svobodu a za demokracii, aby mohl být také v tomto Senátu jednou přivítán, například kdybychom tady mohli přivítat předsedu legislativního dvora, který, jak jsme již při naší návštěvě na Tchaj-wanu formulovali, by mohl přijet na pracovní návštěvu k nám. Dovolte mi proto, abych teď krátce přečetl to, co máte na stolech, s tou změnou v bodě 2, kterou jsem avizoval.

Parlament ČR, usnesení z 10. schůze, konané dne 28. 4. 2021, k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do WHO.

Senát PČR:I. zdůrazňuje význam přátelství a spolupráce s Tchaj-wanem, a to též

v rámci Společného prohlášení o partnerství v boji proti koronaviru, a oceňuje jeho pomoc České republice v boji proti pandemii covid-19;

II. bere na vědomí, že 1. Tchaj-wan zatím zaznamenal jen tisíc potvrzených případů

onemocnění covid-19, což z této země činí jeden z modelů boje s pandemií, a je proto ve společném zájmu sdílet jeho zkušenosti;

2. Tchaj-wan daroval výrobní linku na respirátory, desítky plicních ventilátorů a více než jeden milion roušek a respirátorů zdravotnickému personálu a sociálním pracovníkům v ČR;

3. Tchaj-wan byl vyloučen z jednání WHO, což z hlediska ochrany zdraví poškodilo zájmy 23 milionů jeho obyvatel a znemožnilo jeho účast na spolupráci při zvládnutí pandemie a na reformě WHO;

III. vyzývá vládu ČR, aby vyjádřila jasnou podporu začlenění Tchaj-wanu do všech zasedání, mechanismů a aktivit WHO, a tady změna, a Světového zdravotnického shromáždění;

118

IV. pověřuje předsedu Senátu PČR, aby o tomto usnesení informoval ministra zdravotnictví, ministra zahraničních věcí, předsedu vlády a prezidenta ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já chci jednak poděkovat za návrh usnesení podpory účasti o zapojení Tchaj-wanu do WHO a dovolím si říci, že usnesení je o třech věcech.

První je, že tím jasně dáváme najevo, že Tchaj-wan je zemí, která je schopná a ochotná říci těm ostatním a pomáhat ostatním v tom, jak zvládat koronavirovou pandemii. Je ve zvládání koronavirové pandemie velmi úspěšná.

Zadruhé je to usnesení o tom, že Tchaj-wan dlouhodobě ČR pomáhá, a to nejen různými dary, o kterých tady mluvil pan předseda Fischer, ale i tím, že nabízel i logistickou a další pomoc, která bohužel nebyla zcela ze strany našich vládních činitelů vyslyšena a kontakty nebyly navázány na té úrovni, o které jsme si třeba mysleli, že by mohla být navázána, byť vím, že můj kolega, senátor Lumír Kantor, se velmi snažil, abychom některé zkušenosti z Tchaj-wanu o zvládání koronavirové pandemie využili a třeba i tady v ČR uplatnili.

Třetí věc, co chci říci, je, že dnešní hlasování bude i o nás samotných, o nás samých. Je to o tom, že my teď skutečně můžeme prokázat svoji schopnost, že jsme schopni se starat nejen o sebe, ale že jsme ochotni a schopni podpořit i ty, kteří dnes o svobodu a demokracii bojují a nemají to vůbec jednoduché.

Tolik ode mě. Děkuji za návrh usnesení a budu velmi rád, pokud ho v Senátu podpoříme.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Růžička. Máte slovo, pane senátore.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji za slovo i v tuto pozdní večerní hodinu, pane místopředsedo. Já si dovolím jen pár krátkých poznámek a jeden návrh.

V září, když jsme odjížděli jako senátní delegace na Tchaj-wan, měl svět za sebou už první vlnu pandemie. S následky, které si do té doby neuměl představit vůbec nikdo z nás. S tím, že byly v mnoha zemích po celém světě dohromady statisíce mrtvých a počty stoupaly.

Když jsme se vrátili z Tchaj-wanu, tak jsme velmi často všichni, co jsme tam byli, mluvili o tom, jak si Tchaj-wan počíná. Pan předseda výboru pro bezpečnost mluvil o tom, že už ohlásili dlouho předtím než ostatní země světa první výskyt covidu. Bylo to v roce 2019, v prosinci 2019, ne 2020... Také se podle toho zařídili. Měli za sebou velkou zkušenost z počátku tisíciletí se SARS a poučili se z toho, stanovili si jasná pravidla. Ta pravidla řídili odborníci. Politici se k tomu víceméně nevyjadřovali. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Tchaj-wan byl mimořádně úspěšný. Přesto tam život, troufnu si říci, běžel poměrně normálně. Dodržovala se jen pravidla stanovená odborníky. Nikdo se nesnažil nic zpochybňovat, protože jim věřil.

Výsledkem je to, že Tchaj-wan za celou dobu pandemie, jestli je to v čísle úplně přesném, má kolem 1000 lidí nakažených covidem. I když žije v těsném sousedství samozřejmě s Čínou, která se přičinila o to, že takto úspěšná země

119

nemůže být ani jako pozorovatel účastna na jednáních WHO. Je správné, že máme připraveno takovéto usnesení, je správné, abychom dali najevo, co si o tom myslíme.

Teď jen jeden drobný návrh v textu, ale netrvám na něm, jen se nemohu smířit s tím, že odrážka II, kde „bereme na vědomí“, „Senát bere na vědomí“ v bodě III, tak že „Senát bere na vědomí, že Tchaj-wan byl vyloučen z jednání WHO, což z hlediska zdraví poškodilo zájmy 23 milionů obyvatel“ a tak dále. Myslím, že my to nebereme na vědomí, že je to poškodilo. My bychom to asi měli vyjádřit nějak jinak, možná bodem III a posunout to, „my zdůrazňujeme“ nebo „nesouhlasíme s tím, že Tchaj-wan byl vyloučen z jednání WHO, a proto vyzýváme vládu k tomu, aby vyjádřila jasnou potřebu začlenit Tchaj-wan“. Nebo „konstatujeme, zdůrazňujeme, nesouhlasíme“. Ale rozhodně si nemyslím, že bychom to měli brát na vědomí. To byla jen taková moje drobná poznámka.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Já jen pro steno, zeptám se pana kolegy Fischera, protože on mluvil, že přenos z člověka na člověka byl v prosinci roku 2020, ale bylo to asi v roce 2019. Tak to jen pro steno, děkuji. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jen abych to nadšení uvedl do reálu, jak to bývá v ČR. Vzhledem k tomu, že jsem se hodně věnoval před tím rokem možnosti podpory vývoje nanoroušek a české výroby a tak dále, tak jsem se trošku zajímal i o to, jak dopadla tato pomoc. Ten stroj, o kterém mluvíme, to jedno zařízení, které přišlo do ČR, vzhledem k tomu, že byl ohromný problém, jak to oni mají dát ČR, tak to dali státnímu podniku, což se jevilo jako dar nejjednodušší, který to ale ovšem s ohledem na výrobu a potřebná povolení nemohl provozovat, tak to pronajal firmě, která za to dnes platí podstatně větší peníze, než vydělá. Takže příběh nakonec pro konečného provozovatele tohoto daru může dopadnout hořce, ale věřím, že je dost velký, aby on potom s přijetím toho daru, vytrhnutí ostnu z paty ČR, dal sám dar ČR tím, že platí zařízení, které má menší hodnotu pochopitelně. Ale nechci to rozpitvávat. Já jen chci říci, že v detailu je vždy nějaký problém, takže s přijetím vládních darů, darů ze států jiných sem máme neuvěřitelný administrativní kolotoč. To není nic proti Tchaj-wanu ani proti Tchajwancům, to je jen administrativa v ČR.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, s přednostním právem může vystoupit pan senátor Miloš Vystrčil. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji za slovo, pane předsedající. Musím doplnit pana kolegu Čunka, aby to tady zaznělo tedy celé, když se dostáváme do nějakého detailu, který nevím, jestli jsme dneska měli rozebírat, ale je to potřeba říci celé.

Základní zpráva, která je pravdivá, je, že díky spolupráci s Tchaj-wanem je to dneska tak, že je tady pět linek dovezených z Tchaj-wanu, které z českých materiálů vyrábí za měsíc 5 milionů respirátorů. Kdybychom na Tchaj-wanu nebyli, tak by tady ty linky nebyly, 5 milionů respirátorů z českých materiálů by se nevyrábělo.

Druhá věc je ta, jakým způsobem potom ty linky dopadly v rámci transportu z Tchaj-wanu do České republiky. Jedna linka dopadla tak, jak hovoří pan senátor Čunek, s tím, že já ty finanční poměry neznám. Linka vyrábí jeden milion respirátorů měsíčně. Kdo na tom vydělává nebo nevydělává, nevím. Má ji v užívání a má ji ve vlastnictví Státní zkušební ústav stavební, který s ní nějak

120

naložil, nějak to dnes vypadá a ona vyrábí. Český Senát s tím nemá nic společného, on nerozhodoval o tom, jakým způsobem Česká republika zastoupená ministerstvem průmyslu a obchodu ten dar jedné linky od Ministerstva zahraničních věcí Tchaj-wanu převezme a jakým způsobem si to celé zúřaduje. Pokud je to tak, jak říkal pan senátor Čunek, asi to úplně není nejlepší způsob, který český stát, zastoupený ministrem průmyslu a obchodu a následně státním podnikem, s tou věcí naložil. Další čtyři linky byly do České republiky dovezeny na základě vzájemného vztahu soukromoprávních subjektů, o čemž znovu, jak to bude s těmi linkami a jakým způsobem tady ty linky budou fungovat, český Senát nerozhodoval, ani na to neměl žádný vliv. Jediné, co se stalo, je to, že poté, co tchajwanský podnikatel zjistil, jak je komplikované se domlouvat o daru s českým státem, od domluvy s českým státem upustil a našel si soukromoprávní subjekty v České republice, se kterými se domluvil, na základě smluv, které nejsou veřejné, neboť jsou to smlouvy mezi soukromoprávními subjekty, ty linky dnes fungují a vyrábí každá milion respirátorů měsíčně. Z toho je část respirátorů distribuována do Česka tím způsobem, jak tady o tom mluvil pan senátor Drahoš. To znamená, je to tak, že 200 tisíc respirátorů, čili 5 procent výroby měsíčně, je distribuováno prostřednictvím kurýrů, poslů, pošťáků, kterými jsou senátoři, do české republiky, do jednotlivých senátních obvodů, s tím, že je to tak, že nejsme těmi, kdo vlastní ty respirátory. My jsme pouze distributory, aby to bylo jednodušší. Já to tady takto musím říct, protože neustále se ty otázky opakují. Znovu opakuji, to je naprosto zásadní, český Senát nemá nic společného s tím, jak bylo naloženo s těmi dalšími čtyřmi linkami. Byla to domluva dvou podnikatelských subjektů, z Tchaj-wanu a z ČR, s tím, že na tchajwanské straně byla ta podmínka 5 % daru těm, co to potřebují. To je k tomu celé.

Ale to zásadní jsou dvě věci. První je, že to, co sem přišlo, a dostal český stát, je dar. To, co bylo nabízeno českému státu v podobě čtyř linek, zase byl dar. Pokud ten, kdo chtěl darovat, zjistil, že je těžké darovat, že je s tím moc práce, tak se rozhodl, že to udělá jinak. To je celé, protože on chtěl darovat. On nebyl vázán žádnou povinností někomu něco darovat. To nemáme nikdo. Ta druhá věc, to se opakuji, je, že nebýt té cesty a nebýt té komunikace, tak tady 5 milionů respirátorů měsíčně ty linky nevyráběly. Nebylo by tomu tak. To je zásadní, zvláště v té době, ve které žijeme.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane předsedo, za věcné upřesnění této věci. Dalším, kdo bude vystupovat v rozpravě, bude pan senátor Ladislav Václavec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec: Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl podělit jenom se svou zkušeností. My jsme ještě v době před covidem v roce 2018 s kolegy Honzou Žaloudíkem a Petrem Kolibou navštívili Tchaj-wan, kdy jsme v Tchaj-peji byli v několika nemocnicích, asi v šesti, s cílem se seznámit s jejich elektronizací zdravotnictví. Musím říci, že ten jejich systém je zcela funkční, skoro dokonalý. Určitě by byl velmi dobře aplikovatelný i v České republice a nemuseli bychom nic vymýšlet, protože fakticky byl hodně dobrý, od přihlášení pacienta až přes pojišťovnický systém. Já jsem osobně přesvědčen po té své zkušenosti, že Tchaj-wan má opravdu co přinést do Světové zdravotnické organizace, jako apolitické organizace, která má být apolitickou organizací, my musíme podpořit tuto snahu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo, pane senátore.

121

Senátor Marek Hilšer: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl především poděkovat výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost za přípravu tohoto usnesení, které velice rád podpořím. Já jsem rád také, že podpora Senátu Tchaj-wanu trvá již delší dobu. Chtěl bych tedy u této příležitosti připomenout to, jak jsme v minulosti Tchaj-wan také podpořili. Mohu vzpomenout na to, jak jsme se vyjádřili například, zastali jsme se tchajwanských představitelů, když byli, řekl bych, skoro až uraženi na ministerstvu průmyslu a obchodu paní ministryní Novákovou, když byli tehdy vyloučeni z nějakého setkání. To bylo v březnu roku 2019. Tehdy otevřený dopis podepsalo 40 našich senátorů.

Mohu také vzpomenout na otevřený dopis na podporu Tchaj-wanu v květnu 2019. Tehdy 20 senátorů podepsalo právě něco podobného, o čem je dnes to usnesení. To znamená, chtěli jsme Tchaj-wan podpořit v tom, aby se mohl účastnit jednání organizace WHO. Tehdy to tchajwanští představitelé velmi oceňovali a vážili si toho.

Minulý rok, v roce 2020, jsme v květnu už tenkrát ve zdravotnickém výboru, čili posunulo se to o stupeň výš, také přijali usnesení, které podporovalo Tchaj-wan a vyzývalo WHO k tomu, aby byl Tchaj-wan přizván k jednáním této organizace. Nyní, po návštěvě pana předsedy a naší delegace, pana předsedy Vystrčila, pana předsedy Fischera a dalších členů našeho Senátu, se dostáváme, řekl bych, na nejvyšší úroveň. Já jsem za to rád. Jsem rád, že to usnesení tady máme a že můžeme Tchaj-wan podpořit opět v tom, v čem jsme ho už podporovali v minulosti. Velice rád se k tomu usnesení připojím.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Děkuji také za ten výčet. Dalším ještě, kdo je přihlášený do rozpravy, ještě dopisuje svůj projev, je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer: Já vám děkuji. Dovolte, abych vás seznámil s drobnými změnami. Přibyla tam dvě slovesa do našeho usnesení. Takže budu číst, jak to jde. Přeskakuji to, co je úplně stejné, jako jsem, a zastavím se u toho, co bude jiné.

Usnesení začíná. Senát:I. zdůrazňuje – beze změn, jak jsem četl;II. bere na vědomí – Tchaj-wan zatím zaznamenal jen tisíc potvrzených,

beze změn;III. děkuje za dar Tchaj-wanu výrobních linek na respirátory, desítek

plicních ventilátorů, více než jednoho milionu roušek a respirátorů pro zdravotnický personál, sociální pracovníky a další v ČR;

IV. nesouhlasí s tím, že Tchaj-wan byl vyloučen z jednání – a zase beze změn, čili sloveso „nesouhlasí“;

V. vyzývá – zůstává beze změn; VI. pověřuje.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Takže pane senátore, děkuji za to shrnutí. Já, protože ten původní materiál je úplně jiný, čili my ho musíme teď vzít v tom vašem znění, tak jak jste to tady řekl na mikrofon.

Já se rovnou táži, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže já rozpravu končím. Přeje si vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel? Nepřeje si vystoupit, děkuji vám. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátoru Ladislavu Václavcovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Máte, pane kolego, slovo.

122

Senátor Ladislav Václavec: Děkuji za slovo. V proběhlé rozpravě se vyjádřilo nebo přihlásilo 7 senátorů, z toho náš pan předseda rozhořčeně dvakrát. Teď můžeme přistoupit k hlasování o schválení tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Abychom mohli hlasovat, musíme sezvat kolegyně a kolegy znělkou.

Pak je tady žádost na vytažení karet, čili já si dovolím resetovat. Prosím všechny, ať si znovu dají kartu do svého zařízení. Ještě to pořád přibývá. Teď se to ustálilo na čísle 56. Doufám, že už všichni máte svoji registraci. 57.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Ladislav Václav, jako zpravodaj, ale v tom znění, které nám tady řekl pan předseda Fischer. V sále je momentálně přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum máme 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh usnesení Senátu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.Konstatuji, že v hlasování č. 39 bylo registrováno 58 senátorek a

senátorů, kvórum bylo 30, pro bylo 58. To znamená všichni přítomní, za což jim děkuji. Tento bod byl schválen. Nebo toto usnesení.

Děkuji za projednávání tohoto bodu a já končím a zítra v 9 hodin začínáme.

(Jednání přerušeno v 21.22 hodin.)

123

2. den schůze – 29. dubna 2021

(Jednání opět zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové, vítám vás na pokračování 10. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omlouvají senátoři: Lumír Kantor a Jaroslav Doubrava. Já vás prosím, abyste se, pokud jste tak již neučinili, zaregistrovali svými identifikačními kartami. Vidím, že aktuálně je zaregistrováno 53 senátorek a senátorů. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní můžeme pokračovat v programu 10. schůze Senátu. Jako první bod, který budeme projednávat, je

20.Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další

elektronizací postupů orgánů veřejné moci (senátní tisk č. 73)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 73. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, kterého tady v českém Senátu vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane první místopředsedo vlády, máte slovo, můžete se ujmout...

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Byl připraven v reakci na závazek vlády učiněný v jejím programovém prohlášení, zejména v kapitole Digitální Česko. Cílem tohoto zákona je zejména změna koncepce legislativního ukotvení právního titulu pro využívání údajů z informačních systémů veřejné správy, zakotvení pravidel umožňujících další rozšíření využití systému datových schránek, rozšíření a sdílení referenčních údajů v základních registrech, systematické využívání strojově čitelných formátů v rámci eGovernmentu, systematické využívání cloud computingu v oblasti veřejné správy, elektronizace výkonů petičního práva.

Návrh zákona v souladu s jeho koncepcí změnového zákona upravuje řadu právních předpisů, přičemž zásah do některých z nich se ukázal jako nezbytný pro úspěšné dokončení procesu týkajícího se elektronizace veřejné správy v ČR až v průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 73/2. Zpravodajem výboru byl

124

určen pan senátor Michael Canov. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 73/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lukáš Wagenknecht, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, abyste se ujal slova.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Po stručném popsání celého zákona panem ministrem velice krátce okomentuji závěry našeho výboru. To usnesení tady nebudu číst, budu se věnovat tomu průběhu, jak jsme projednávali v našem výboru tento senátní tisk, jaké tam jsou věci, které pak asi v podrobné nebo obecné rozpravě budou, i v podrobné, potom řešeny.

Velice krátce, je to komplexní legislativní materiál, který tady máme, který čítá více než 150 zákonů a jejich novelizaci, takže to bude malinko komplikovanější i při případném projednávání. My jsme se snažili v první fázi nějakou formou kouknout na to, jestli má ten zákon nějaké vady. Obecně shoda byla asi na tom, že ten zákon je potřeba, tato změna asi dlouhodobě je potřebná pro ČR. Nicméně tady opět ještě jednou poděkuji naší legislativě, kolegové nám velice pomohli s tím, abychom ten zákon aspoň v nějaké části napravili. Proto na našem výboru byl přijat pozměňovací návrh, který čítá 19 bodů, to znamená 19 věcných oprav, které jsou v tom zákoně podle mého názoru chybně. Promítly se tam jak legislativně technické věci, opravdu takové ty věci, které jsou špatně provázané... Myslím si, že toto, co jsem viděl já, je za dlouhou dobu jeden z nejhorších technicky tisků, které jsme tady měli v českém Senátu. Já jsem osobně nic horšího neviděl z té stránky legislativně technické. Velice děkuji kolegům, kteří nám pomohli s tou věcnou úpravou, byla to velká práce. S panem kolegou Canovem, který to bude pak asi komunikovat za ÚPV, jsme se snažili nějakou formou napravit, co šlo. Proběhlo i jednání se zástupcem ministerstva vnitra, se kterým jsem měl několik hovorů, abychom ty věci odladili i po jejich stránce, abychom nějakou formou něco nepokazili. To je většina závěrů a podkladů toho našeho výborového pozměňovacího návrhu.

Co se do něj ještě promítlo, byly to další věci, první byla věc ohledně povinností zveřejňovat informace ohledně dotací, v aktuálním znění je to od roku 2010 u fondů, Fond životního prostředí, Státní fond intervenční a tak dále... Proběhla tam nějaká debata. Na základě té debaty bylo navrženo v tomto pozměňovacím návrhu našem, aby to bylo zveřejňováno až od roku 2018, vzhledem k tomu, že by to pro úředníky bylo moc náročné. To je jedna věcná úprava, kterou předložil pan senátor Čunek.

Další věc, která se týkala potom, také tady bude asi nějaká debata, úprava možnosti elektronického hlasování v České advokátní komoře. Také počítám, že případně paní senátorka Šípová se k tomu vyjádří.

A poslední věc, která tam je na konci, to předložil pan senátor Nytra s panem senátorem Hanzou, to je odsunutí účinnosti v oblasti datových schránek. Takže tam je také jedna věc, která v tuto chvíli je v tom našem tisku navržena.

Velice krátce popsáno, co je v tom našem pozměňovacím návrhu. Víc se pak asi vyjádřím v obecné rozpravě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje, ano, přeje si vystoupit pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

125

Senátor Michael Canov: Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Tento návrh zákona byl za trest. Nic šílenějšího jsem fakt nezažil. Tento návrh zákona, který se nazývá lidově „depo“, nebo lidově... Mění jiných 169 zákonů. Kdybych byl ministr školství a byl hodně zlomyslný, tak to dám jako povinnou četbu s porozuměním, protože to bych chtěl vidět, kdo by to přečetl, navíc aby tomu rozuměl, těm zákonům, ke kterým se to vztahuje.

Nevím, myslím, že ani pan ministr to neměl sílu číst, protože to bylo fakt šílené. Musím tady velice ocenit naši legislativu, v čele s panem Tomášem Novotným, kteří se tímto tiskem zabývali, hrozně nám zpravodajům pomohli. Už říkal kolega, zpravodaj garančního výboru, Wagenknecht, že jsme měli nějaká společná jednání. Měli jsme je pak i s ministerstvem. Legislativa pak po těch úpravách atd., tak se připravilo 18 pozměňovacích návrhů, s tím, že po diskusi s ministerstvem vnitra jsme to stáhli na 15, přičemž i ty tři měly něco do sebe, neboť to byly takové náznaky přílepku, ale stáhli jsme to po nějaké domluvě, takže jich zůstalo 15.

Těchto 15 je obsaženo jak v pozměňovacích návrzích ÚPV, tak pozměňovacích návrzích garančního výboru. Ale kromě toho přibyly na konci obou výborů takové 2 body kolegy Nytry, já tomu říkám pracovně „malý Nytra“, ty byly schváleny a jsou to poslední 2 body na konci. Kromě toho ovšem náš návrh ÚPV, na rozdíl od návrhu garančního výboru, neobsahuje 2 body. V garančním výboru bod č. 1, pracovně nazývaný „no Čunek“, ten u nás nebyl vůbec předložen. To bylo nějaké to, že tam není lhůta pro podávání finančních přiznání z roku 2010 na rok 2018. U těch různých fondů. A pak má ještě garanční výbor bod č. 4, který byl přijat na garančním výboru, ale ani jedním hlasem nebyl u nás na výboru ÚPV, takže ten nebyl schválen, pozměňovací návrh pracovně nazývaný „Šípová“. Takže ten u nás chybí.

To znamená, naše jednička, dvojka je u garančního výboru dvojka, trojka. A pak po té čtyřce od pětky jsou naše body ÚPV, o dvě číslovky mají vždycky méně než u výboru garančního, jinak by to mělo být stejné. Náš výbor, stejně jako garanční výbor, nepřijal pozměňovací návrh, pracovně nazývaný „velký Nytra“, který vám byl dán na stoly. Kolega to podává dneska jako senátor.

Kromě toho vím, že ještě předseda ÚPV předkládá další 2 body. Já jsem se s nimi seznámil, za mě by to bylo v pořádku, ale jak říkám, nebylo to ještě na ÚPV, takže to bude předloženo v senátorské diskuzi. Jinak přeji kolegovi Wagenknechtovi příjemnou práci, až bude dávat ty pozměňováky ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane senátore, za přednesenou zprávu včetně malých a velkých kolegyň a kolegů. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, tím pádem mohu otevřít obecnou rozpravu, kterou právě otevírám. První se hlásí pan senátor Čunek, připraví se pan senátor Goláň. Pan senátor Větrovský nežádá přednost, ne? Takže, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, pane vicepremiére, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych rád odůvodnil svůj pozměňovací návrh, který jsem podal a který byl přijat výborem. Omlouvám se za to, že tento pozměňovací návrh nedoputoval do ústavně-právního výboru, jak jsem se to teď dozvěděl, ale v každém případě garančním výborem byl přijat.

Jedná se o jednoduchou změnu. Tento zákon, který máme před sebou, počítá s tím, že se bude digitalizovat veškerá agenda jednotlivých fondů. Netýká se to jenom Státního fondu dopravní infrastruktury, ale i životního prostředí atd. Je tam napsáno, že to má být od roku 2010. Nicméně když jsem si spočítal,

126

protože vím, co to znamená, digitalizovat jednotlivé administrativní kroky, které jsme dělali na kraji, tak to stojí hodně času, hodně práce. Když jsme to porovnali, tak si myslíme, že to je několik desítek milionů korun, které to bude stát navíc.

Já jsem přesvědčen, přesvědčil jsem tím i kolegy ve výboru, že to je práce, která je zbytečná, a to proto, že když někdo podle zákona č. 106 bude chtít nějaká data z těchto let, tak je dostane od úřadu standardním způsobem, tak jak to známe. Všechny tyto orgány musí od roku 2018 zveřejňovat v registru smluv smlouvy. To znamená, tam už je to digitalizované. Jedná se mnohdy, například u životního prostředí jsou to tisíce smluv, to jsou kotlíkové dotace. Jak jsme v diskuzi zjistili, mnoho věcí digitalizováno je, ale ne úplně. To znamená, to by se stejně muselo přepracovávat. Navíc jsou to věci, které jsou mnohdy velmi podružné.

Proto děkuji výboru, že zvážil tu možnost a navrhl pozměňovací návrh, který jsem předložil, a to, aby digitalizace probíhala od roku 2018, protože tam nás to nebude už stát zřejmě žádné velké finanční prostředky, protože se už tomu tak děje. Děkuji vám za podporu tohoto návrhu, usnadnění a snížení administrativy. S tím, že, pochopitelně, jak jsem řekl na začátku, nic se neztrácí. Kdo to chce dohledat, příslušný úřad je povinen to stejně udělat, ale bude to stát méně peněz. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň, předseda ústavně-právního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážený pane 1. místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Kolega Canov z ústavně-právního výboru už tady avizoval, že připravuje pozměňovací návrh. Proč jsem jej nepředložil na ÚPV? Bylo to jednoduché. Tento pozměňovací návrh jsme diskutovali s ministerstvem vnitra, s náměstky i s celým aparátem, upravovali jsme jej, přicházeli jsme k nějakému kompromisu. Jedná se o věc, kterou jsme tam řešili. Byl bych potom rád, kdyby se k tomu pan ministr vyjádřil.

Tento zákon zavádí automaticky datové schránky pro občany. Pro občany, nikoli pro podnikatele. Pouze pro občany. A to takovým způsobem, že když jakýkoli z těch občanů použije tzv. elektronickou identitu, vzniká mu automaticky datová schránka. To byla jedna z věcí, která tam byla skrytá. Jak tady řekl kolega Canov, novelizuje to 169 zákonů. Jedna ze situací, kterou nikdo neavizoval, když se projednával ten zákon, že občanovi, který použije elektronickou identitu, automaticky vzniká datová schránka.

Je důležité vědět, že automatický vznik datové schránky má několik konsekvencí. První z nich je povinnost podávat veškerá daňová přiznání elektronicky. Tato skutečnost vychází z daňového řádu. Víte, že já se daňovým řádem živím, takže můžu opravdu potvrdit, že kdokoliv, kdo má datovou schránku, vzniká mu automatická povinnost podávat elektronická přiznání. Samozřejmě má to druhou konsekvenci, tzn. jednání s úřady a případná správní řízení apod. Víme, že v datové schránce doručení fikcí po 10 dnech, když občan nebude vědět, že mu vznikla datová schránka, bude tam mít třeba přípis od správního úřadu, správního řízení, pak třeba může přijít o tu procesní obranu, právě uplynutím lhůty, která je prekluzivní, po které to právo zaniká.

Jak to má fungovat prakticky jsem řešil s panem Vrbou. To je ta situace, že když se občan přihlásí třeba do neveřejné části evidence skutečných majitelů apod., software by jej měl upozornit, vzniká vám automaticky datová schránka. Pokud ji do 14 dnů nedeaktivujete, automaticky začne být platná a účinná. Potom se všemi těmi konsekvencemi, jak jsem řekl, doručování apod.

127

Nápad je to dobrý, určitě se můžeme shodnout na tom, že zeštíhlení a zlevnění státní správy pomocí elektronické komunikace je určitě něco, co chceme, a v dnešní době je žádoucí. Nicméně to, jakým způsobem to vzniklo a jakým způsobem občané nebyli o tom informováni, já potom řeknu na příkladu, co se přesně stane, je velice tristní a velice nebezpečné. Jak jsem řekl, podávání elektronického daňového přiznání má ještě jednu rovinu. Když to elektronicky nepodáte, tak se bere, že jste nepodali, pak se všemi těmi pokutami za pozdní podání apod.

V praxi se to může stát lidem, kteří jsou zaměstnanci třeba v nějaké právní firmě, v daňové kanceláři, nebo někde jinde, budou se elektronickou identitou přihlašovat na pověření zaměstnavatele do různých evidencí. V tom okamžiku jim to tam napíše.

Vzniká vám datová schránka. Jenomže ten člověk třeba, pokud nebude osvěta, vůbec neví, co to znamená. Řekne si: Mám si to aktivovat? Nemám si to aktivovat? Tak si to nechám, řekne si, a pak se bude divit. Z těchto důvodů jsme původně navrhovali, aby tohle ze zákona vypadlo a bylo to řešeno samostatným zákonem, který bude mít osvětu. Na druhou stranu jsem člověk, který používá datové schránky velmi dlouho, přijde mi rozumnější pouze odsunout účinnost tohoto zákona.

To znamená, v mém pozměňovacím návrhu těch prvních asi 6 bodů je o tom, že se odsouvá na 1. 1. 2023 účinnost právě této materie, toho automatického vznikání datových schránek. Ta filozofie, proč se to tam dostalo, byla taková, že když ten člověk umí použít bankovní identitu, tak že se bude umět i přihlásit do té své datové schránky. To má určitou logiku. To byl ten důvod, co jsem původně chtěl vyčlenit z toho zákona a dát pryč. Tak jsem uznal, že tohle logiku má. Nemůžeme plošně zřídit datové schránky, protože si nedokážeme představit, že někteří naši občané, zejména vyššího věku, by s tím uměli pracovat.

Ale když budeme dobře informovat, můžeme takovýmto způsobem občany zapojit do té elektronizace, elektronické komunikace. Já si myslím, že legisvakanční lhůta do konce roku 2022 je dostatečná na to, abychom to vykomunikovali. Co je důležité říci? Komunikoval jsem s paní ministryní financí tu situaci právě toho elektronického podávání daňových přiznání. Protože je třeba vědět, že za stávající situace by si občan musel pořídit software, ve kterém by elektronicky vyplnil to daňové přiznání, aby mohl splnit tu svou povinnost.

Připravovaný portál ministerstvem financí Moje daně umožní každému občanovi, že si v tomto portálu, kde bude mít svoji identifikaci a svoje údaje, umožní v tomto portálu to přiznání elektronicky podat. To byla další věc, kdy jsem potřeboval tuhle jistotu pro to, že pouze odsunu účinnost tohoto ustanovení a že nebudu žádat o vynětí z tohoto zákona. Takže je důležité vědět, je dobré, aby to věděli občané, že od 1. 1. 2023 těm, kteří použijí elektronickou identitu a přihlásí se s ní do jakéhokoli portálu, automaticky do 14 dnů vznikne datová schránka, pokud ji nedeaktivují. To je důležité, aby tady zaznělo, aby to zaznívalo dále.

Samozřejmě je to za podmínky, že přijmeme můj pozměňovací návrh. Můj pozměňovací návrh má dalších ještě asi 10 bodů. Těch 10 bodů, to jsou další opravy toho zákona. Pan kolega Canov už řekl, že to je šílený zákon... Jsou další opravy, které vznikly ve sněmovně. Jsou to pouze legislativně technické úpravy, které se dávaly dohromady s ministerstvem vnitra, s odborníky, kteří tu celou novelu připravovali.

Takže prvních 6 bodů je o odložení účinnosti automatického vzniku datových schránek a dalších asi 10 nebo 12 bodů je pouze oprava. Potom budu prosit o trpělivost, protože to tady musím načíst. Je tam hromada římských číslic, takže si asi užijeme. Děkuji za pozornost.

128

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane senátore, jenom se ptám, váš pozměňovací návrh máme už na stolech, nebo nemáme? (Tomáš Goláň: Od včerejška.) Od včerejška? Tak asi mi včera tady udělali pořádek, čili dneska tady už není. Prosím pěkně, další se přihlásil pan senátor Jaroslav Větrovský. Pokud organizační výbor udělal pořádek na všech stolech, prosím, aby byl pozměňovací návrh pana senátora Goláně rozdán. Prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský: Dobré ráno, vážené paní kolegyně, vážený pane vicepremiére. My tady dnes máme projednat zákon o elektronizaci postupů orgánů veřejné moci. Já si dovolím kraťounký pohled člověka pohybujícího se dlouhou dobu ve veřejné správě. Já si myslím, že co se týká elektronizace, digitalizace a vůbec těchto záležitostí, tak si myslím, že naše veřejná správa prošla obrovským posunem vpřed. Máme spoustu registrů, procesy se digitalizují.

Nicméně to moje povzdechnutí směřuje k tomu, že pokud nebudeme rušit a redukovat naprosto zbytečné a neproduktivní a byrokracii vytvářející agendy, můžeme elektronizovat do aleluja a zkrátka, nikdy nebude ta naše veřejná správa, nebo velmi obtížně bude výkonnější. To byl takový můj postřeh. Děkuji za to.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátory Lásky? Ne, takže prosím paní senátorku Adélu Šípovou, prosím, paní senátorko, můžete se ujmout slova.

Senátorka Adéla Šípová: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážení senátoři, vážené senátorky, vážený pane ministře. Dovolte mi, abych trošku vysvětlila, s čím přicházím. Žijeme v moderní době, kterou charakterizuje i velmi rychlý rozvoj digitálních technologií. Vše se zrychluje, rozšiřují se možnosti nejen komunikace, ale i rozhodování. Výrazně se prosazujícím trendem je i online hlasování prakticky o čemkoliv. I zde na půdě Senátu jsme se poslední dobou často připojovali online na jednání výboru. Tvoříme bankovní identity, sčítáme se elektronicky, máme datové schránky a elektronické podpisy. Většina z nás již má určitou elektronickou identitu. Díky tomu šetříme čas nejen sobě, ale i tím, s kým komunikujeme.

Způsob komunikace se postupně mění, byť sama vždy preferuji osobní styk před elektronickým. Množství záležitostí, které ale řešíme, postupné zrychlování všeho neumožňuje, abychom se vždy setkali osobně. Pandemie viru covid-19 nás donutila ještě více vstupovat do online prostředí.

Trochu jsem se těšila, jestli kolega Canov označí můj návrh „malá nebo velká Šípová“, protože já jsem měla ještě jeden návrh, a ten neprošel. Tak je to pouze „návrh Šípová“. Vítám právě projednávaný tisk, který nás posouvá dál, přizpůsobuje mnoho oblastí veřejné správy potřebám elektronizace a digitalizace. Byť třeba má nějaké nedostatky, tak jsem za něj velice ráda. Tento tisk zároveň zasahuje i do zákona o advokacii.

Zde jsem si dovolila připravit drobnou změnu, která je v souladu se záměrem zákona. Tato změna vyvolala trochu „poprask v laguně“, ale ráda vás s tím seznámím.

Na druhou stranu nerada vás obtěžuji se záležitostmi advokátního stavu. Budu se snažit vysvětlit, proč s tím přicházím. Budu stručná, věcná, stejně tak jako pozměňovací návrh a jeho odůvodnění. Jsem totiž přesvědčena, že návrh skutečně přispěje k demokratizaci uvnitř advokacie, která je velice důležitou složkou justice. Na spravedlnost jsem byla citlivá už od dětství, doufám, že mi to zůstane.

Zákon o advokacii, který navrhuji drobně upravit, upravuje záležitosti advokátů a také existenci České advokátní komory. Zde bych si dovolila trošku

129

malý exkurz, protože v průběhu debatování o mém pozměňovacím návrhu jsem zjistila, že ne každý tu záležitost zná do hloubky. Komora je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů. Kdo chce vykonávat advokacii, musí být členem této komory. Advokátní komora je jen jedna. Já jsem ráda, že je jen jedna. Nejde tedy o nějaké zájmové sdružení, jde o zákonem zřízenou instituci, která má zásadní vliv na úroveň justice v naší zemi.

České advokátní komoře je svěřena celá škála důležitých úkolů, do kterých jakožto stavovské samosprávy nesmí nikdo, až na výjimky, zasahovat. Tak např. zajišťuje profesní přípravu advokátních koncipientů, provádí advokátní zkoušky, vede matriku advokátů, vybírá povinné členské příspěvky a hospodaří s částkou zhruba 166 mil. Kč ročně. Řeší kárná řízení proti advokátům. Jde tedy o velmi důležité úkoly, na které je třeba se zaměřit.

Orgány České advokátní komory tedy mají na starosti mnoho věcí. Mezi orgány patří sněm, představenstvo, předseda komory, kontrolní rada, kárná komise, odvolací kárná komise a zkušební komise. Uvnitř komory probíhá již delší dobu diskuze o tom, zda v budoucnosti bude umožněn distanční způsob jednání a zasedání orgánů komory. Z vyjádření pana předsedy České advokátní komory, doktora Jirouska, mého kolegy, vyplývá, že mnoho z těchto orgánů již distančním způsobem jedná. Ten orgán, který však distančním způsobem jednat nemůže, je sněm.

Proto bych vám teď ráda přečetla přesně znění té navrhované změny. Změna zní: „Stanoví-li tak příslušný stavovský předpis, lze účast na jednání nebo zasedání orgánů komory zajistit též distančním způsobem s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku, pokud umožňuje uplatňovat práva spojená s účastí na jednání nebo zasedání orgánů komory. Příslušný stavovský předpis stanoví pravidla účasti na jednání nebo zasedání orgánů komory distančním způsobem.“

Dále z toho textu vyplývá, že nikdo nemůže být nucen připojovat se distančním způsobem. Pokud se někdo rozhodne účastnit se sněmu fyzicky, samozřejmě tato možnost bude dále zachována.

Ze stanoviska České advokátní komory jsme dostali informaci, že orgány jednají v současné době již prostřednictvím Microsoft Teams nebo Cisco Webex. Jediný, orgán, který takto jednat nemůže, je nejvyšší orgán komory, tedy sněm, což není vůbec žádná maličkost. Sněm se koná jednou za 4 roky. Pro vaši informaci letos na podzim by tento sněm měl proběhnout. V tom je možná ten problém.

Právo účastnit se sněmu mají všichni advokáti, těch je zhruba 14 tisíc, musí být podle současné úpravy fyzicky přítomni. V praxi tedy není ani možné, ani se to nepředpokládá, že by všichni advokáti se zúčastnili sněmu, protože tak velký sál, kam by se všichni advokáti vešli, Česká advokátní komora nikdy nepronajala. Poslední sněm se konal v pražském hotelu Clarion, kapacita jednacího sálu, odhaduji, přesně ji neznám, je max. 2000 osob. Pokud bych to přirovnala přímou úměrou a vztáhla např. k jednání senátorů, je to asi tak, jako kdyby se jednání celého pléna Senátu mělo konat v současné kanceláři senátorů Šípové, Rabase a Wagenknechta, což by jistě nikdo nechtěl.

V praxi tedy účast všech advokátů na sněmu není možná a snižuje možnost volit do orgánů komory, a to je prostě špatně, protože právě na sněmu probíhá velice důležitá volba nových orgánů pro další čtyřleté období, současně se projednávají nové stavovské předpisy, pokud jsou předloženy, nebo jejich změna. Nerada vás obtěžuji osobními půtkami uvnitř stavu, jedinou poznámku v reakci na stanovisko současného předsedy České advokátní komory, trochu historická prohlášení, která proběhla na sociálních sítích, o mé bezcharakternosti... Ano, uvažuji o kandidatuře do představenstva při letošním sněmu. Ale na rozdíl od současného představenstva, které si postavilo svou

130

vlastní kandidátku do orgánu svým vlastním rozhodnutím, musím já jako nezávislá kandidátka nasbírat 50 nominačních podpisů, ty ještě nemám, takže má nominace není vůbec jistá. Kandidátka současného představenstva žádné podpisy sbírat nemusí. Ostatně, jen pro připomínku, mezi senátory už máme advokáta, který je zastoupen v současných orgánech ČAK, a to v kontrolní radě. Tím jsem chtěla jenom trošku vysvětlit svoji vlastní osobní situaci.

Přijmeme-li změnu, vstoupí v účinnost až příští rok, příp. později, pokud se přijmou pozměňovací návrhy. Letošního sněmu se vůbec nedotkne. Mnou navrhovaná změna má podporu nejen nezávislé podpory nových tváří, Otevřená advokacie, o které bylo hovořeno v emailech, ale i další platformy, která se jmenuje Komora 2.0. A právě při vědomí těchto skutečností před vás předstupuji s žádostí o podporu tohoto návrhu, který si myslím, že povede k demokratizaci uvnitř České advokátní komory, tak, aby distančním způsobem mohla být zvýšena participace advokátů na rozhodování ve věcech, které se jich dotýkají.

Jak jsem řekla, v současné době je advokátů 14 tisíc. Nepočítá se s tím, že by se mohli dostavit na sněm, který se koná vždy v Praze.

Navrhovaná novela zákona advokacie tak výrazně rozšíří prostor pro zapojení. Nepochybuji o tom, že přispěje i ke kultivaci a profesionálnímu růstu renomé České advokátní komory. Uvědomuji si, že umožnění zejména online volby výrazně zatřese se zvyklostmi, kterými Česká advokátní komora dlouhá léta žila. Nicméně širší zapojení členské základny bezesporu rozruší i ty stereotypy, např. při sestavování kandidátek pro volby vedení komory.

Otázka tedy nestojí, zda online komunikaci a online volby zavést, otázka zní, kdy to udělat a jak to udělat. Zde si dovolím reagovat na to, že taková záležitost by byla velice obtížná a velice nákladná, protože já jsem podle určitého průzkumu trhu zjistila, že by nešlo o desítky milionů korun, nicméně naopak by šlo zhruba o částku 300 tisíc korun za jeden sněm, což by se mohlo rovnat nákladům, které Česká advokátní komora vynaloží na kapely, které se na sněmu objeví.

Specializovaní dodavatelé garantují, nabídka, kterou já jsem prozkoumala, garantuje dostatečnou bezpečnost, která povede k tomu, že online volby by mohly být dostatečné.

Při ročním rozpočtu České advokátní komory, která má zhruba 166 mil. Kč, tedy tento náklad na zajištění online sněmu není nikterak nemožný.

Chtěla bych tedy zdůraznit, že možnost, nikoli však povinnost, kterou do zákona navrhuji, je vzhledem k těmto známým faktům dobrou věcí sama o sobě, nijak nezasahuje do samosprávy komory, protože předpokládá přijetí stavovského předpisu, jde o otevření možností do budoucna. Nerada bych, aby komoře ujel vlak, protože jsem přesvědčena o tom, že když v současné době tento zákon nepřijmeme, že se k němu později stejně vrátíme, myslím tuto změnu. Protože v mnoha zemích světa je online sněm advokátů již běžný a další země se přidávají.

Prosím vás tedy o podporu mého návrhu, který se mi v současné době jeví jako velice logický v souvislosti s projednávaným tiskem. Myslím si, že je logickou reakcí na něj. Povede k větší demokratizaci uvnitř a je v podstatě dobře, když o něm diskutujeme nyní, po tomto tisku bude následovat jistě bohatá diskuse o možnosti zavedení korespondenční volby při volbách do Poslanecké sněmovny. Zdá se mi, že je dobře, když se zaměříme i na demokracii uvnitř jiných orgánů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji, paní senátorko. Jenom pro ty, kteří se snaží sledovat změny, těch změn 149 zákonů, paní senátorko, je to tak, že jste hovořila o návrhu, který je označen pod bodem číslo 4 pozměňovacího návrhu VUZP, čili to není už váš návrh? On se stal podmnožinou

131

toho návrhu, abychom všichni věděli, o čem jste mluvila. Nebo chcete podat nějaký další návrh? Abychom věděli kvůli podkladům, které máme na stolech.

Senátorka Adéla Šípová: Jedná se o návrh, který prošel výborem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Takže už to není váš návrh, byť byste si to asi přála...

Senátorka Adéla Šípová: Nejedná se o nový.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji vám. I za vyjádření vaší osobní zainteresovanosti na tom přijetí. Jinak ještě upozorňuji zase pro stenozáznam, že ten pozměňovací návrh, který jste předkládala jako svůj, který tedy už není váš, jste nepřečetla celý. To je ještě všechno k tomu. Prosím další.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji za slovo, pane předsedo, ano, je to přesně tak, já to jenom upřesním, protože to mám trochu víc načtené, ano, je to tak, už to je v tom výborovém, garančním. Jenom velice krátce k těm obsahovým návrhům, které tady padají. Já bych se k tomu předběžně vyjádřil.

První, k návrhu výborovému, tedy pod bodem 1. To je ten návrh, který pan Čunek zvedl. Je to komplikované, jsou tady ta výborová dvě stanoviska. Je tam ještě jedna odlišnost, a to je v bodě 10 toho výborového garančního a v bodě 8 výborového ÚPV, kde VUZP už tu lhůtu pro zveřejňování informací ohledně dotací... Už v tom našem výborovém jsme ji posunuli na rok 2018. Takže tam je malinká variance. Jinak je to věcně všechno stejné.

Jenom se vyjádřím právě k tomu zveřejňování, protože tady jsem pochopil od některých kolegů, že je k tomu odpor, jako že to je moc byrokracie. Jenom řeknu svůj názor osobní. Řeknu i věci, které jsem říkal na výboru. Nemyslím si, že je to takový problém, aby úředníci nezveřejňovali od roku 2010 informace o dotacích. Jenom řeknu proč. Já jsem teď koukal, kdy vznikl systém MS Word, používáme ho všichni. Poprvé to bylo v roce 1991. Od té doby dál se píše většina věcí na počítači, ne na psacím stroji. Já si ještě pamatuji učení na psacím stroji, na obchodní akademii. Ale vím, že od té doby dál už se počítače používají.

Nevěřím tomu, že na jednotlivých fondech, které v tuto chvíli, je to z jejich strany intervence podle mého názoru, abychom právě posouvali ty lhůty pro zveřejňování. Pouze od roku 2018, ne 2010... Tak ty je tam mají. Jenom řeknu proč. Tady se nese nějaká debata o tom, že je to velký problém, ta data zveřejnit. Já jsem, a to už je, myslím, sedm let, vytvořil nebo byl otcem systému. Jmenoval se „dotační parazit“. Tento systém už dneska nefunguje, protože jsem v rámci mé senátní práce ukončil jakékoli aktivity neziskové. Nyní veškerá data jsou v systému „hlídač státu“ pana Michala Blahy. To znamená, že pokud se chcete cokoli o dotacích dozvědět, dejte si teď do počítače klidně „hlídač státu“, dejte si tam kolonku „dotace“, tam máte právě i z většiny těchto fondů informace o dotacích. Já se tady dneska odhalím. Já jsem v životě dostal dotaci. Ano, bylo to v roce 2011, kdy jsem si nechal od státu podporu na to, abych zavedl u nás doma solární ohřev vody, protože přemýšlím trochu ekologicky. V té době to bylo drahé.

Tak v tom systému, když se podíváte, který je veřejný a se kterým mají úřady problém to zveřejňovat, se dozvíte, že jsem dotace dostal v roce 2011, že to bylo 80 000 Kč. Takže my tady bráníme na úkor byrokracie tomu, že úřady nebudou zveřejňovat 7 let nějaké informace, protože už to stejně na internetu je. Já tedy opravdu osobně mám k tomu velice negativní stanovisko, mé osobní, k tomuto pozměňovacímu návrhu, protože si nemyslím, že tady úředníci mají problém s nějakou byrokracií. Podle mého názoru to je výmluva.

132

Okomentuji to, co proběhlo na našem výboru při debatě, kdy jsem úředníkům ukazoval, tady vám to klidně ještě můžu ukázat, tady to jméno opravdu je, 2011, ta data jsou na internetu. My se tady bráníme tomu, aby úřady zveřejňovaly data na svých webových stránkách v nějaké kvalitě, i když už to dneska dělají dobrovolně, ale na veřejné dostupné aplikaci ta data už jsou. To znamená, nezisková organizace nám tady ta data prezentuje, ale úřady s tím mají velký problém.

Já si myslím, že obecně transparentnost pomáhá maximálně všemu, co je možného. Když jsem byl na ministerstvu financí, tak jsem tam prosadil, aby se zveřejnily faktury ministerstva financí. Ono to má potom jakékoli preventivní dopady. Kdokoli se chce na cokoliv podívat, a je to podle mého názoru i naše povinnost občanům dávat informace o tom, jak se nakládá s veřejnými prostředky.

Takže za mě věcný argument, který padl, ten tady zmíním, ze strany těchto zástupců fondu, bylo jich tam více a byli koordinováni, je to, že v těch datech nejsou informace o tzv. nesrovnalostech. Já jsem u dotací nepodváděl, nebo neměl jsem s dotacemi žádný problém, jako třeba někteří premiéři atd., takže já tam tu informaci ani na tom internetu nemám dneska. Bylo nám komunikováno, že tyto úřady tyto informace nemají. Má je Finanční správa.

Takže jediný problém, který tady máme my, je, že se nedomluví Finanční správa s několika fondy, aby jim poslala tabulku, buď v excelovém souboru, nebo CSV kódu, kde by byl seznam porušení rozpočtové kázně v nějaké částce od roku 2010. Opět pochybuji, že naše Finanční správa nemá tato data elektronicky. Jak jsem říkal, už používáme všichni počítač skoro 30 let, nepočítám s tím, že Finanční správa má v nějaké papírové evidenci to, kdo jak porušil rozpočtovou kázeň.

Podle mého názoru je to pouze o tom, aby se Finanční správa domluvila s těmito úřady, tyto dotace se v jednom emailu, v jednom datovém balíku poslaly a potom v systémech těch daných fondů propojily. Já se omlouvám, že tady teď nemám stejný názor jako tito zástupci, je to podle mého názoru pouze obstrukce. Pokud někdo tvrdí, že bude muset chodit do smluv, které jsou v systémech, některé z nich, nebo do datových vět, které jsou v systémech, tak je to nesmysl.

Jenom bych tady poprosil, abyste při hlasování zvážili to, že já jsem proti jakékoli byrokracii, na druhou stranu jsme pro transparentnost. Tady si myslím, že to je o tom, že nemáme možná 5 % dat, ty nesrovnalosti v těch systémech, ale kvůli tomu nebudeme povinně svěřovat těch 95.

Poslední věc, kterou zmíním, tomu věřím také, úřady mají v datech nepořádek, to asi je také pravda. Ale já bych jim řekl, ať se toho nebojí. Naopak zveřejněním toho nepořádku se to do budoucna bude čistit a už se tomu nepořádku v těch datech bude předcházet. To je k této oblasti.

Jenom k paní senátorce Šípové. Nejsem odborník na právo, i když jsem studoval... Mám bakalářské zkoušky, ale nejsem právník, jsem auditor, jenom obecně, jak to vnímám já, tam je možnost, to chci, aby tady padlo, to znamená, že to není povinnost, která se ukládá, je to možnost nějaké elektronické volby. Za mě osobně, pokud je nějaká debata mezi právníky ohledně České advokátní komory, to je jiná věc. Ale já si myslím, že neukládat nějakou možnost, že to je zbytečné v dnešní době, že naopak je to standardní dobrá věc. Jak tady padlo, už mnoho z nás se učíme s těmi systémy pracovat. Už se tady bavíme online v různých webinářích a v hlasování na komisích nebo výborech v rámci nouzového stavu.

Jenom poslední věc k tomu pozměňovacímu návrhu pana senátora Goláně. Také za něj děkuji. Já jenom ještě zmíním, my jsme také komunikaci s ministerstvem měli, oni ty návrhy měli, ale my jsme s panem kolegou Canovem zhodnotili, že nebudeme opravovat úplně všechno, čemu ani nemůžeme za jeden

133

den rozumět. Nicméně pokud to je v pořádku, naše legislativa to viděla, tak si myslím, že když to spočítám dobře, 18, 36, 47 pozměňovacích návrhů panu ministrovi pomůže.

Doufám, že bude i rád, že mu pomáháme. Já vím, že on toho má hodně. Teď má úplně jiné agendy, jak letěl do toho Ruska, neletěl ošálit pana Putina. Nechci to tady zlehčovat, ale, pane ministře, nicméně jednu věc, tohle je opravdu nekvalitní zákon. Chápu, že byla nějaká, jak to říct, invence poslanců... Nicméně i vy jste tam nějaké pozměňovací návrhy, jak jsem pochopil, také předkládal, takže to bylo asi hodně komplikované. Budu rád do budoucna, abychom to tady vychytávat nemuseli. Za mě, nejsem si jistý, že i tak to bude stoprocentně v pořádku.

Poslední věc k těm lhůtám a k jejich odkládání, pana kolegy Goláně. Těch lhůt je tam samozřejmě odloženo víc, ale jenom, aby tady padlo, proč. Některým lhůtám nabývají účinnosti od 1. června. Když to dobře počítám, tak se to asi ani nestihne, takže by nabyly účinnosti předtím, než to tady schválíme, takže je to i technika, která je potřeba. Pak tam bylo komunikováno ze strany úředníků, že něco ani nemůžou stihnout. Takže už v tom návrhu, který tady vznikl, nějaké uvolňování dat ohledně třeba těch datových schránek by se nestihlo.

To je asi za mě k tomu věcně všechno. Pak možná se ještě vyjádřím, jestli tady bude ten další komentovaný od pana kolegy Nytry, tak se k tomu také vyjádřím případně ještě potom. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska, předseda senátorského klubu Senátor 21 a Piráti. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska: Děkuji za slovo, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu mluvit jenom k jednomu pozměňovacímu návrhu. To je ten rozdílový mezi výbory, který předložila kolegyně Adéla Šípová a týká se České advokátní komory.

Já vás vezmu do temného podhoubí České advokátní komory, alespoň na chvilku, abyste věděli, proč tenhle návrh je na stole. Předem anoncuji, že jsem řadový člen České advokátní komory, nikdy nikam nekandiduji a jediný můj styk s Českou advokátní komorou pravidelně je, že ona na mě podává kárné žaloby a já se bráním. Jinak se v podstatě nestýkáme.

To, co chci doplnit k tomu, co řekla kolegyně, protože ona je moc hodná, já hodný nebudu, je, že to není o nějaké větší demokratizačnosti České advokátní komory. To je vůbec, aby tam nějaká demokracie přišla a zavládla. Víte, jak funguje volení vedení České advokátní komory? Nejenom to, že se musíte dostavit osobně na ten sněm, že neexistuje, abyste volili jakkoli na dálku, že se ani nepočítá s tím, že by přijelo všech 13 tisíc advokátů, protože ty sály jsou malé. Ale jedna taková zajímavost je, že sněm je vždycky v Praze. Vždycky.

Všichni už jsme se naučili, že když máme nějaké sjezdy, sněmy, cestujeme po republice, aby byly přístupné všem, i našim vzdálenějším. Tady ne. Vždycky se sjíždíme v Praze, protože já nevím, jestli Ostrava by byla pro ty advokáty moc špinavá. Fakt nevím, ale vždycky se sjíždíme v Praze. Pak jsou tam takové zajímavé situace. Já na ty sněmy chodím, když je to v Praze, tak já přijdu. Tam se děje zcela záměrně to, že se tam svážejí advokáti z velkých pražských advokátních kanceláří, svezou se na ty volby, nahází tam lístky těm, co dostali za úkol, a jedou zase pracovat do těch fabrik. Proto se konají ty sněmy v Praze.

K té demokratizaci té volby... Původně vedení České advokátní komory se mělo volit tak, že si tam kandidují jednotliví advokáti, ti ostatní advokáti si vyberou, a je to takové pestré. Pestré vedení. Ale asi dvoje volby zpátky vynalezlo tehdejší vedení České advokátní komory systém, že by chtěli to vedení,

134

to je těch 10 členů představenstva, mít celé, aby jim do toho nikdo moc nemluvil a nikdo se tam nedostal. Tak vynalezli takzvanou jednotnou kandidátku. Že vybrali opravdu 10 kandidátů, 10 advokátů plus 5 náhradníků, ti kandidovali na té jednotné kandidátce, aby se tam náhodou nedostal někdo nezávislý.

K tomu vynalezli takzvané Volební noviny, které vydala Česká advokátní komora, kde na 1. stránce byl seznam té jednotné kandidátky, abyste to nespletli, abyste věděli, koho máte volit. Ta třešnička na dortu byla, že když jste jako advokát přišel do volební místnosti, kde jste měli provést fyzicky tu volbu, tak k tomu volebnímu lístku jste dostali i ty nezávislé Volební noviny, kde ale na 1. stránce byla jednotná kandidátka České advokátní komory se všemi tvářemi a jmény, abyste to nezblbli, když jste tam navezení tím autobusem a musíte zpátky rychle, tak abyste to nezvorali a zaškrtali všechny takhle správně.

Takže takhle funguje demokratický proces vedení České advokátní komory. Vůbec se nedivím, že současné vedení je velmi alergické na to, když se jim někdo tento systém snaží rozbít. Pokud vedení České advokátní komory namítá, že ten současný návrh je nějaký moc rychlý a nepropracovaný, tak to současné vedení komory tam sedí přes 10 let. Za 10 let se vůbec ani nepokusilo ten systém změnit, tak ať si nestěžují na to, že je něco uspěchané. Prostě oni nemají zájem, ten systém jim vyhovuje.

Já bych vás moc prosil, kdybyste byli tak hodní a tento návrh kolegyně Šípové schválili, protože přinesete aspoň zrnko naděje demokratického procesu do řízení samosprávné komory, která se jmenuje Česká advokátní komora. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha, starosta Bohumína. Doufám, že neřekne, že je nespokojen s tím, že Senát zasedá v Praze.

Já mám obavu, jestli si nebudete stěžovat, že Senát zasedá v Praze?

Senátor Petr Vícha: Ne. Vážený pane předsedo, vážený pane v tuto chvíli nepřítomný místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Pan místopředseda se omlouvá, hned přijde. Ale to, co potřeboval, musí vyřídit.

Senátor Petr Vícha: Ano, ano. Vývoj se samozřejmě nedá zastavit a všechny ty věci jsou samozřejmě pozitivní. Vždycky jsou motivované zjednodušením a úsporami ve veřejné správě. Tomu vývoji se dá pouze bránit, ale jen velmi neúspěšně. Vždycky jsem si myslel, že mobil je k tomu, aby se s ním telefonovalo nebo člověk dostal SMS, dneska se cítím diskriminován, že mám tento tlačítkový, protože on nepřečte QR kód a nic takového, takže je to samozřejmě těžké.

V roce 2006, když jsem sem byl zvolen, to už je let, můj první zákon, který jsem zpravodajoval, byl, za pomoci stejné legislativy, zákon o informačních systémech veřejné správy. Tehdy jsme tam našli nějakou drobnost, šli jsme to vrátit do Poslanecké sněmovny, dokonce jsme byli úspěšní. To se dneska nevidí. Dneska tady máme 169 zákonů. Toto, dámy a pánové, je nebývalý příspěvek ke zpřehlednění právního státu. Stačí se podívat na poslední stránku. To už nestačí čísla a písmena, tak už to tam je římsky. Však si to přečtěte.

Bylo tady řečeno o těch datových schránkách, jak to je skrytá záležitost, která může mít velký význam pro některé lidi. Je tam třeba i to, že už nebudeme muset nosit řidičáky. Jestli to víme? Nemusíme už mít řidičáky, městská policie určitě bude mít nějaké přístroje, díky kterým bude vědět, jak ty lidi zkontrolovat, nebudou muset mít řidičské průkazy.

135

Poskytování sociálních služeb distančním způsobem. Kde to je možné? Jo, super! 13 různých dat účinnosti zákona, které ještě dneska budeme měnit. Dámy a pánové, každý to hodnotí z toho svého pohledu, byl tady příspěvek týkající se České advokátní komory. Já to zhodnotím z pohledu starosty města, který tam je od roku 1994, ale už od roku 1991 jsem byl na radnici.

V roce 1991 nás na tom našem krásném městském úřadu bylo 43. Byli jsme tam dva chlapi, zbytek byly ženy, to ale není podstatné. Nikdo neměl počítač, nikdo neměl mobil, měli jsme jeden xerox. Na to ještě muselo být povolení, aby se vůbec mohlo něco tisknout. Od té doby jsme přijímali další a další tyto zákony, nepochybně za tím není vůbec žádné lobby IT a softwarových firem. Všechny byly zdůvodňovány tím, že to vede ke zjednodušení a ke zpřehlednění státní a veřejné správy. Nás je dneska na radnici, přestože činím všechny kroky, abych tomu bránil, 130. Počítač má každý, mobil má každý, kopírku máme na každém rohu. Když vypne proud, můžeme jít všichni domů. Vůbec nic nefunguje. Serverů máme asi 30, všechny jsou za miliony, nic nefunguje.

Aktuální stav. Sčítání lidu. 90 % údajů, které tam jsou, stát má k dispozici, přestože je opět po těch lidech chce. Bylo to geniálně vymyšleno. Ti, co se nesečtou online, tak pak komisaři budou vědět, kdo se nesečetl, za těmi přijde. Pakliže to pár hodin nefungovalo, tak se to prodloužilo o měsíc, ale úplně se ztratil ten smysl, protože dneska chodí a otravují ty lidi. Oni jim řeknou, vždyť my se můžeme online sečíst ještě měsíc, tak co vůbec tady chodíte?

Přestože stát všechny ty údaje má, máme je v registrech, tak podle čeho se určuje rozpočtové určení daní? Podle skutečného stavu obyvatel, které máme v registrech? Ne, podle sčítání. Takže teď bojujeme všichni, pojďte se, prosím, lidi sečíst, protože my dostaneme méně na daních než ti jiní, kde se sečtou lépe. Přestože v registrech máme přesné počty. To je praxe. Tohle je teorie a praxe pak, jak to stát používá, je úplně jiná.

Ale, jak jsem říkal, vývoj nelze zastavit, děkuji těm, kteří odpracovali ty pozměňovací návrhy, opraví alespoň něco. Takhle půjde život dál. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, vážené dámy, vážení pánové. Na úvod možná jenom k panu senátoru Víchovi, vaším prostřednictvím, bych doporučil náhradní proudový zdroj, aby nemuseli jít domů, když vypnou proud. Ale to jenom na úvod. Teď vážně.

Já bych chtěl v první řadě poděkovat paní senátorce Šípové, že na rozdíl od projednávání na těch dvou výborech přiznala, že kandiduje do České advokátní komory. Protože, tuším, že všichni jsme dostali dopis od platformy Otevřená advokacie. Je zvláštní, že je podepsán šesti advokáty, ta sedmá kandidátka tam chybí. Když si to najdete na webu, tak ta sedmá kandidátka tam chybí. Paní senátorka. Ale v pořádku, přiznala to aspoň tady.

Já nemám úplně jistotu v tom, jestli paní senátorka si neplete online přenos, online účast a hlasování online. Nechci se považovat za experta na IT technologie, ale umožnit 14 tisíc lidí online účast, moc si to neumím představit. Jestli jsem váhal, jestli podpořím ten bod 4 z toho pozměňovacího návrhu garančního výboru VUZP, pan senátor Láska mě přesvědčil, že určitě ne. Protože za sebe říkám, nemám touhu zestátnit Českou advokátní komoru, nemám ambici řešit problémy uvnitř České advokátní komory, tak jak tady bylo nastíněno. Stát do samosprávy komor by se měl vlamovat pouze tehdy, pokud je to aspoň s nějakou rámcovou shodou s touto komorou, nebo na návrh této komory.

136

My máme, minimálně předsedové klubů, stanovisko České advokátní komory, které je k tomu návrhu negativní. Požádám pana garančního zpravodaje, aby potom v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, aby o tom bodu č. 4 bylo hlasováno samostatně.

Teď k „velkému Nytrovi“, jak to tady nazval pan senátor Canov. Děkuji, vaším prostřednictvím, pane předsedo. Ten návrh už tady, mnozí si vzpomenou, jednou byl. Tuším, že nám neprošel Poslaneckou sněmovnou. V podstatě na jeho obhajobu se dá použít i vystoupení pana senátora Víchy, protože přehled v české legislativě, nic si nenamlouvejme, už nemáme ani my. Možná velké koncerny s velkými právními odděleními, ale malý a střední podnikatel se v tom už musí úplně ztrácet.

Takže to je v podstatě cílem pozměňovacího návrhu, tzn. vytvoření jednotné, přehledné a univerzální brány pro přístup podnikatelů k informacím o podnikání, nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Při projednávání na výborech tomu byly vytýkány jednak nějaké náklady, které s tím samozřejmě budou, jeden odhad dokonce hovořil o 1 miliardě korun z kapitoly MPO ČR. Při utracení finančních prostředků si nemyslím, že by to zrovna nebyly neúčelně vynaložené finanční prostředky.

Byla zmiňována na výborech jakási kombinace státní správy, to znamená, v tomto případě MPO ČR a soukromého sektoru, jistě, ten návrh je podporován společně Hospodářskou komorou, Agrární komorou, Svazem průmyslu a dopravy ČR, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Asociací malých a středních podniků a živnostníků atd. To znamená, tyto, a hlavně ty první dvě, to znamená Hospodářská a Agrární komora, by měly zabezpečovat provoz toho portálu a podnikatelské linky. To, proč je tam MPO ČR, je zejména z toho důvodu, že jsou to soukromé subjekty, kdyby náhodou došlo k nějakému krachu, aby to zabezpečili, v podstatě minimální fungování těchto věcí.

Bohužel výbory to neprošlo, tady to vypadá tak půl na půl. Je mi líto, že nechceme podpořit malé a střední podnikatele v tomto, protože zrovna v této covidové, já doufám, že brzy postcovidové době budou tyto subjekty potřebovat každou pomocnou ruku. Pan senátor Goláň zjišťoval u pana vicepremiéra, jak je to s podporou ve sněmovně. Bohužel vládní koalice tento návrh podpořit nemá zájem. Takže pokud nedojde k nějakému zvratu v diskusi, je mi to líto, ale já ten pozměňovací návrh načítat nebudu z toho důvodu, aby prošly ty změny Poslaneckou sněmovnou, protože... Rozumím tomu, že měnit 169 zákonů je složité, ale nasekat tam tolik chyb, kolik tam je, je prostě šílené. Dobře, naši poslanci, jestliže není zájem v tuto chvíli podpořit podnikatele, pokusíme se o to na podzim nebo na začátku příštího roku. Děkuji.

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Přeji všem hezké dobré ráno. My jsme se vystřídali. Další přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová: Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já bych navázala na vystoupení svého předřečníka, pana senátory Nytry. Chtěla bych se vyjádřit právě k jeho pozměňovacímu návrhu, protože jsem to byla já, kdo svým způsobem jako jediný snášel argumenty na VUZP, kde jsme ho projednávali.

Na úvod chci říci, že rozhodně podporuji malé podnikatele, živnostníky, střední podnikatele, dokonce tak i činím na úrovni samosprávy, kde jsem

137

starostkou, ač bychom nemuseli. Myslím si, že mi rozhodně nelze upřít moje maximální snaha podnikatele podporovat.

Ale tento pozměňovací návrh, o kterém mluví kolega, on ho předložil jenom pár minut před jednáním výboru, nebyl nikde projednáván. Na jeho prostudování nebyl absolutně žádný čas, ale na první pohled se jedná skutečně o klasický přílepek. Dovolím si zde říct, že možná velký přílepek. Tímto pozměňovacím návrhem by se změnil zákon o Hospodářské komory ČR a Agrární komoře ČR. Má tady vzniknout, nebo měl by vzniknout nový portál pro podnikatele, který by zprostředkovával důležité služby. Zejména v době koronavirové pandemie, která má právě drtivý dopad na množství podnikatelů, rozhodně chci ty služby podpořit. Ale je skutečně nutné proto přijímat novou zákonnou úpravu, která zřizuje tento portál? Je zde mnoho otázek.

Jak bude řešen rozpor mezi tím, že správcem portálu má být stát, potažmo ministerstvo, ale provozovatelem má být Hospodářská komora, která je sice jediným zákonným zástupcem podnikatelů v ČR, ale jedná se o organizaci soukromoprávní. To je i věc, na kterou má ministerstvo jednání výboru.

Já se za sebe ptám, nejsou současné služby, které poskytuje Hospodářská komora, dostatečné? Jaké náklady celého portálu budou, které má hradit stát? Byla jsem to právě já, která rychle dohledala, že v předchozí navrhované úpravě náklady, které by měl nést stát, jsou odhadovány ve výši 1 miliardy korun. To od pana předkladatele na výboru nezaznělo.

Hospodářská komora to klidně může provozovat. Už dnes má pro své členy různé služby. Ptám se, proč je nutný ten zákon? Vláda vyjádřila negativní stanovisko k Portálu podnikatele, jak při projednávání tohoto pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně, tak právě, jak jsem říkala, i na jednání výboru. Mají výhrady ke konkrétnímu provedení, jednak tedy výhrada finanční, druhá systémová. Jedná se, jak jsem již říkala, o prolínání veřejnoprávní a soukromoprávní. Není vhodné, aby stát jako správce systému byl tedy garantem celého obsahu. Portál pro podnikatele má být informační systém, který podnikatelům zprostředkovává např. informace o podnikání v ČR. To už činí Hospodářská komora prostřednictvím svých stránek. Dále má zprostředkovávat přístup k přehledu a správě veřejnoprávních povinností podnikatelů, vyplývajících z právních předpisů. Ale v současné době existuje tzv. PES, ano, máme tady dalšího PES, to je právní elektronický systém, www.pespropodnikatele.cz. Tento systém informuje o povinnostech podnikatelů, které pro ně vyplývají ze zákonů a dalších právních předpisů. Konfigurační systém dokonce umožňuje si vytvořit profil přesně na míru podnikatele.

Návrh týkající se zpracování přehledu právních předpisů pro podnikatele mi připomněl projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 301 o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR, v říjnu 2017, který jsme zde projednávali. Ten měl tehdy za cíl vytvoření právního elektronického systému pro podnikatele, ve kterém by byl veden, zveřejňován přehled povinností podnikatelů, jejichž plnění je kontrolováno a vymáháno orgány veřejné moci. Tenkrát již bylo navrženo, že by to spravovala Hospodářská komora. Tam míří ty odhadované náklady, které jsem zmiňovala na výboru, ohledně výše 1 miliardy korun.

Milé kolegyně, milí kolegové, chci upozornit, že tento návrh zákona jsme zamítli, projednávali jsme ho pod senátním tiskem 200, zamítli jsme ho 42 hlasy z 53 přítomných senátorů. Dovolte, abych udělala zpětně diskurs v té době, kdy jsme to projednávali, zacituji vám několik stanovisek z legislativního odboru Senátu, který k tomu zaujal.

Předně chci říct, že se ztotožňuji se vším, co je tam řečeno, se závěry, stanovisky legislativního odboru Senátu. Závěry zněly.

138

Ačkoliv je myšlenka zpřehlednit podnikatelům jejich povinnosti jistě velmi pokroková a přínosná, představuje její předložení nesystémové zpracování, výrazný zásah do základních právních principů legislativního procesu, spojení s řadou výkladových a aplikačních nejasností, což opět jen poukazuje na naléhavou potřebu projednávat návrhy zákonů tohoto druhu a závaznosti v rámci standardního legislativního procesu, to znamená včetně připomínkového řízení, nutno vypořádat zásadní připomínky či projednání v Legislativní radě vlády a jejích komisích.

Tím chci říct, jsem ochotna udělat mnoho pro podporu podnikatelů, ale tímto způsobem, jak je zde předkládán tento registr, není možné ho projednat. Dovolte, nemohu si odpustit zacitovat některá závažná jednotlivá sdělení legislativy senátního odboru, která tenkrát při projednávání zákona zazněla.

Představuje podstatný zásah do principů demokratického právního státu a v mnoha ohledech vyvolává pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem ČR. Dále. Neodůvodněně zvýhodňuje vybranou skupinu adresátů právních norem tím, že jim poskytuje komfortnější přístup k právním povinnostem, což není v souladu s jedním ze základních principů demokratického právního státu, rovností všech před zákonem, a to tím spíše, bude-li mít tento diskriminační přístup díky ustanovení § 21 odst. 4 důsledky i při ukládání sankcí. Dále. Podmiňuje základní vlastnosti právních norem, které se v souladu se svrchovanou vůlí parlamentu stanou platnými a nabydou účinnosti dalšími exekutivními kroky, což není v souladu zejména s článkem 52 odst. 1 ústavy. Dále. Nerespektuje ustanovení článku 2 odst. 4 ústavy a článku 2 odst. 3 a článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nichž je jediným přípustným zdrojem primárních povinností adresáta práva zákon, který nemůže být nahrazen podzákonným právním předpisem, jak to návrh zákona tenkrát předkládal. Dále. Popírá dělbu moci, jak je nastavena v článku 2 odst. 1 ústavy, a vymezení orgánů, které jsou nadány normotvornou pravomocí, když připouští, že bude příloha s ohledem povinností podnikatelů vydána nařízením vlády i v případě zákona, což narušuje svrchovanost parlamentu jako zákonodárného sboru, nebo bude nařízením vlády rovněž stanovena samostatná struktura příloh, která bude závazná pro parlament a územně správní celky. To znamená obce, kraje a hlavní město.

Sedí tu spoustu starostů, ale představte si, že jakékoli tyto povinnosti podnikatelů by vždy k tomu zákonu, jak u nás v Senátu, tak třeba i na obcích, krajích, vždy musely mít přílohu, která by definovala povinné údaje zveřejněné v tom registru. Týkalo by se to i všech pozměňovacích návrhů, které vy byste zde podali k jednotlivým zákonům. Takže zdá se, že je to složitější, než na první pohled se zdá, je to skutečně určitě dobrá vůle podnikatelům pomoct, ale, prosím, musí toto projít řádným legislativním procesem v rámci připomínkování. Já se toho ráda budu účastnit, ale bohužel tento pozměňovací návrh považuji v tuto chvíli za více škodlivý, než se na první pohled zdá.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, paní senátorko. Nepřekvapivě bude reagovat s předností pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, já bych chtěl poděkovat paní senátorce Chmelové za to, že nám přečetla něco, co jí někdo připravil. Jaksi měla poslouchat mé předchozí vystoupení, protože já jsem řekl dopředu, že ten návrh stáhnu. Děkuji za tu kritiku toho návrhu, který nebude předložen. To zaprvé.

Zadruhé, nezaznamenal jsem, že by předložila návrh na vypuštění částí 41 a 85 tohoto návrhu zákona, protože to jsou části, které jsou naší legislativou označené jako přílepky.

139

Zatřetí, nezaznamenal jsem, že by navrhla vypuštění všech pozměňovacích návrhů přijatých v Poslanecké sněmovně, protože ty taky neprošly řádným legislativním procesem a byly dodány zákonodárcem. Jestli zákonodárce má právo podávat pozměňovací návrhy, jestli je má poslanec, tak bych se chtěl vaším prostřednictvím zeptat paní senátorky, jestli toto právo nemá senátor. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Pan senátor Nytra v závěru svého příspěvku opravdu použil to, že oslovuje přítomné senátory prostřednictvím předsedajícího, tak to nebudu připomínat. Teď se s přednostním právem ke slovu dostává pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem využil přednostního práva, abych vystoupil ne tak dalece po tom, co vystoupil Petr Vícha, který všechno to, co řekl, tak bych se pod tím podepsal. Tento tlusťoch, kterého tady máme, tak my jsme ho skutečně zažili někdy v roce 2006 nebo 2007, kdy jsme ho tady už jednou schvalovali. Ale zdaleka to nebyl tak velký tlusťoch.

Od té doby se mnoho nezměnilo, naopak zhoršilo, především co se týká jednotlivých lhůt. Když vám chodí různá upozornění, ať to jsou soudní věci, datové schránky a podobně, my nemáme jako ČR sjednocená data, do kdy se musíme k věcem vyjádřit nebo kdy musíme odepsat na požadované věci třeba v těch datových schránkách. My máme lhůty 7 dní, 10 dní, 15 dní, pak takové ty správní věci se řeší 30 dní. V tom se nikdo nevyzná. Naprosto! Je v tom obrovský chaos. Nikdo nenašel sílu, aby to sjednotil. Dám vám jednoduchý příklad. Pan ministr si ho samozřejmě nebude pamatovat, ani nemůže, když těch věcí se podepisuje hrozně moc.

My jsme jako obec dostali pokutu 100 tisíc za nedostatečné vedení archivnictví v našem městě. My jsme se několikrát odvolávali, dokonce jsme se odvolávali, že to je v době pandemické, že peněz není nazbyt. Bohužel nám těch 100 tisíc bylo potvrzeno. Musím ale říct, že původně jsme měli dostat 200 tisíc, tak nám to pak snížili na 100 tisíc. Dovedete si představit při rozpočtovém určení daní na 250 obyvatel, kolik těch 100 tisíc znamená, kolik bychom na to mohli třeba navázat dotačních prostředků. Ale tohle je státu úplně jedno. To je jedno té úřednici, která to tam dávala v Plzni v archivu dohromady. Protože ona je školená, ona je advokát, která zná jenom jednu věc. A to je tento zákon o archivnictví. Jde po těch obcích. My na obcích, starostové, vedení obcí, my musíme znát úplně všechno. Pak dochází docela lehce k různým pochybením. A teď ta konkrétní věc. Datové schránky jsou sice samozřejmě velmi dobrá záležitost, ale když se vám stane, že 22. prosince minulého roku sedíte ještě na radnici, potřebujete ještě odpoledne něco rychle odeslat, tak jakmile otevřete datovou schránku, v ten okamžik se vám načte úplně všechno, co vám v ten den přichází. V ten den nám taky přišla ta pokuta, měli jsme se k ní vyjádřit, čili 22. Mezitím, 24. a 27. byl svátek, prosince, potom hned následovalo 1. 1., svátek, 2. 1. a 3. 1., sobota a neděle.

Tak si spočítejte, když ještě ke všemu jsme byli vyzýváni k tomu, abychom zaměstnance nechali doma, abychom se nescházeli v rámci pandemické situace, já se dokonce domnívám, že to ten Státní archiv a ministerstvo vnitra udělalo naschvál. Naschvál nám to takhle poslalo, abychom si to užili na Vánoce. A taky jsme si to užili! Nakonec jsme stejně ty peníze zaplatili, protože pan ministr to neuznal. Svět se nezboří. Boží Dar bude fungovat dál. Já jenom chci říci, jak se lehce dají zneužít datové schránky. Když to pošlu v okamžik šikovný tak, že ten

140

adresát nemá šanci ani pořádně zareagovat. Toto je ze života, to není žádná smyšlená historka.

Další příklad. Těch 7 dní, my jsme vymysleli úžasný institut, proti kterému jsme tady v Senátu hlasovali, ale bohužel to neprošlo, který vymyslela Poslanecká sněmovna, někdo z poslanců to byl, takzvaného létajícího pořizovatele územně plánovací dokumentace. Tam občané, pokud chtějí vznést námitku v tomto procesu, tak na to mají pouhých 7 dní. To znamená, když vám to někdo pošle zase v pátek, tak už máte 3 dny, sobota, neděle, pryč. A nestačíte ani pořádně zareagovat. 7 dní na to, kdy se mění důležitá věc v územně plánovací dokumentaci konkrétní třeba obce nebo ti, kteří se k tomu chtějí odvolávat. Takže 7 dní.

Já si pamatuji, že paní ministryně Dostálová tehdy právě mluvila o tom, že do stavebního zákona, do té novelizace, to tehdy nevnášelo ministerstvo pro místní rozvoj, ale byla to poslanecká iniciativa. Bohužel v praxi se objevují s tím neskutečné problémy. My vlastně třeba teď chceme taky vznést nebo vznesli jsme námitku. Musíme sledovat týdně alespoň dvakrát, aby se ta konkrétní věc neobjevila na veřejné desce toho konkrétního města. My, abychom na to mohli zareagovat.

Čili tato digitalizace, která by měla být přínosem a zjednodušením, je utrpením pro obce. Teď ještě možná poslední věc, protože to souvisí a ono se to prolíná tímto tlusťochem, je třeba reakce do 15 dnů, když vám někdo pošle podle zákona č. 106 žádost o informace. Teď samozřejmě ty informace mohou být hrozně jednoduché, což zvládnete jednou stránkou dopisu, tu odpověď, ale pak tam mohou být dotazy na projektovou dokumentaci, na vydaná rozhodnutí apod. Zjistíte, že najednou máte třikrát tak tlustý tlusťoch, což se naučily velmi hojně využívat advokátní kanceláře. Když si na vás zasedne takováto advokátní kancelář, tak vám můžu říct, že se z toho jen tak nedostanete.

Teď nejhorší na tom je, a v tom je ten paradox, který ani tento tlusťoch neodstraňuje, vy, když dostanete žádost o podání informace, musíte do 15 dnů oznámit tomu žádajícímu, kolik ho to bude stát finančních prostředků, tato poskytnutá informace. Na to, abyste to mohli udělat, musíte ty materiály vyhrabat, musíte je najít, musíte si spočítat, kolik bude kopií atd., kolik lidí s tím stráví času. Pak tomu žadateli pošlete ten čas, tedy ty finanční prostředky, které ho to asi bude stát. Je na jeho rozhodnutí, jestli na to přistoupí nebo ne. Jenom chci říct, když na to nepřistoupí, vy jste na té radnici všechny ty, kteří se tím zabývali, zaúkolovala úplně zbytečně, aby to připravili. Čili tady je naprostá nejednotnost. Musím říct z pohledu starosty obce, nejlíp fungovaly obyčejné dopisy, 30 dní na odpověď. Datová schránka do toho vnesla obrovský problém. Z toho, co je v tomto tlusťochu, co bude očekávat nebo co by mělo čekat obyvatele, tak o tom už ani nechci mluvit.

Jinak, ještě poslední příklad. Byly zavedeny datové schránky, já jsem se aktivně zaregistroval jako podnikatel, jako fyzická osoba, nevědouc v té době, že když se zaregistruji jako podnikatelská osoba, musím podávat daňové přiznání přes datovou schránku a nikoliv písemně, jak jsem to dělal doposud. Já to nevěděl, udělal jsem to písemně, odevzdal jsem to včas na finanční úřad. Finanční úřad mi za to, že jsem to neudělal přes datovou schránku, vyměřil pokutu 15 tisíc. Nebylo z toho úniku. Já jsem tomuto státu z podnikání daroval 15 tisíc, protože v tomto státě, tak jak přichází elektronizace, je čím dál tím větší bordel.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Píšu si do svého terminologického slovníčku další výraz pro zákony. Tlusťoch. Děkuji panu senátorovi Horníkovi a prosím dalšího přihlášeného, pana senátora Zdeňka Hrabu.

141

Senátor Zdeněk Hraba: Vážený pane předsedající, pana ministra bohužel nemohu pozdravit...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Pan ministr je v zákulisí a bedlivě sleduje, nepochybně.

Senátor Zdeněk Hraba: Vážení kolegové, já bych chtěl opět obrátit vaši pozornost do kouzelného světa české advokacie. Já se nemohu nevyjádřit. Musím říct, že vítám vyjádření zejména kolegy Václava Lásky, velmi odvážné vyjádření. Musím se s řadou věcí, které říkal, možná se všemi, ztotožnit.

Já mám v podstatě na výběr dvě možnosti při projednávání té navržené novely, tak jak navrhla tedy paní kolegyně Šípová a jak tedy posléze se stal návrhem výborovým.

Mám na výběr, zda se přikloním na stranu mírného pokroku v mezích zákona o advokacii, tak jak byl prezentován současným předsedou České advokátní komory, panem doktorem Jirouskem, nebo se přikloním na stranu tedy modernizační. Na stranu, která chce modernizovat advokacii.

Možná ještě bych chtěl jenom podotknout, dostali jsme všichni vyjádření vedení České advokátní komory. Nejsem si tak jistý, jestli vedení České advokátní komory vyjadřuje názor členů České advokátní komory. Vyjádření premiéra také ne vždycky vyjadřuje názor obyvatel České republiky, názor, který vyjadřuje vedení města, také ne vždy vyjadřuje názor občanů, kteří v tomto městě bydlí.

Já bych velmi krátce jenom chtěl podpořit tento modernizační návrh. Na můj vkus je málo ambiciózní. Já bych upřímně uložil profesním komorám povinnost zajistit distanční účast a možnost hlasovat na dálku. Povinnost. Pokud o to ten člen té příslušné komory, může to být jakákoli komora, kde je povinné členství, nejenom Česká advokátní komora, takže z mého pohledu ten návrh je málo ambiciózní.

Nicméně pokud mám možnost volby, tak se přikloním na stranu alespoň té možnosti, že si komora může svým interním předpisem zvolit tuto možnost. Výtky, které jsem zaznamenal, které se objevily v tisku dnes na jednom webu, tedy profesním, na České justici, že nikdo nezná názory advokátů, zda chtějí nebo nechtějí distanční volbu ze strany člena představenstva České advokátní komory, to je snad chyba toho vedení České advokátní komory, že to dosud nezjišťovalo. To přece není vina těch advokátů! Takže pokud chce vedení České advokátní komory jeden názor jednoho člena, tedy můj názor, tak já chci. Chci distanční volbu, chci distanční možnost, účast distančním způsobem. Koneckonců ta účast a volba na dálku je červenou nití dnešního zasedání. Budeme o tom jednat i v rámci korespondenční volby.

Pokud bych si měl vybrat, ještě jednou shrnu, chci moderní profesní organizaci. Nechci organizaci, která v něčem připomíná středověký cech a trestá třeba své členy za to, že prokleli nějakou jinou osobu. To není věc, kterou bych si vymyslel, to je věc, která se udála před několika málo lety. Tímto bych si chtěl dovolit vás požádat o podporu té modernizační novely zákona o advokacii. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Nepochybně s reakcí na váš příspěvek přichází pan senátor Láska, který má přednostní právo.

Senátor Václav Láska: Nepřicházím. Já bych vás chtěl upozornit na situaci, kterou jsem za 7 let v Senátu nezažil. Už před zasedáním tohoto pléna jsme řešili, že nám sem pan vicepremiér poslal volební zákon, který je velmi důležitou normou. Chtěl, aby ho zastupoval jiný ministr. My jsme nějakým

142

způsobem trvali na tom, aby tady byl. On tu není. Sedí si venku na dvoře a kouří. Takováto neúcta ministra k Senátu, za 7 let nepamatuji. Opravdu nepamatuji. Je to ostuda.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Poklepem jsme vyjádřili, co si o tom myslíme. Děkuji za to. Pan předseda Miloš Vystrčil také využívá svého přednostního práva a přichází k mikrofonu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já jsem měl dvě věci. Jednu za mě řekl pan předseda Láska, já s ním souhlasím. Je otázkou, jestli nemáme vyhlásit přestávku do té doby, než pan ministr dokouří. Když mě poprvé informoval, že jde pryč, tak to říkal z úplně důvodu než z toho, že by šel kouřit, což jste asi většinou pochopili. Takže to je jedna věc. Skoro si dovolím tu přestávku... Nebo ne „dovolím“, tu přestávku navrhuji do té doby, než se dostaví nazpátek, aby měl čas tedy zregenerovat své síly.

Ale předtím, než tu přestávku, pane předsedající, prosím, vyhlásíte, tak ještě druhou věc. Ta se týká toho vystoupení, které tady měl pan kolega, vážený senátor Hraba. Nechci být advokátem České advokátní komory a jejího vedení, nic o ní nevím. Jedinou věc, kterou chci zdůraznit, abych, řekněme, zdůraznil to, co říkal i pan senátor Nytra. Víte, velmi nedobře funguje například Fotbalová asociace ČR nebo problémy s tím, jak to funguje, má i Český olympijský výbor atd., to jsou všechno organizace, které nefungují, jak mají. Já si zkrátka nemyslím, že naším účelem a povinností je... A že by se Senát měl chovat tak, že toto bude nějakými zákony řešit. To bychom se dostali do situace přece, proti které Senát vždycky vystupoval, to je to, že se nebude míchat do těch věcí, které mu nepřísluší. Pokud některé, řekněme, samosprávné instituce, některé prostě profesní svazy si nejsou schopny ty věci samy vyřešit, musí to potom někde vyhřeznout a nějakým způsobem ti lidé musí najít v sobě odvahu nebo organizační talent nebo cokoliv jiného, aby následně si to dali sami do pořádku. Není podle mého názoru správné, pokud to my za ně začneme dávat do pořádku, protože tam hrozí, že potom budeme chtít všechno dávat do pořádku. Když potom nějaké vedení nebo nějaká instituce, která všechno chce dávat do pořádku, potom může chtít, aby měla někde nějakou vedoucí úlohu apod. Takže já velmi prosím, abychom v tomto byli velmi střízliví. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane předsedo. Protože pan ministr už dokouřil a vrátil se mezi nás, nebudu vyhlašovat přestávku. Budeme pokračovat dalším příspěvkem, to je příspěvek pana senátora Tomáše Goláně.

Senátor Tomáš Goláň: Děkuji, já v podstatě chci jinými slovy říct, co řekl můj předřečník. Jsme tady senátoři a nejsme tady advokáti. Já jsem tady jako daňový poradce, teď nebudu mluvit jako daňový poradce. Taky bych mohl řešit Komoru daňových poradců, taky se mi tam spousta věcí nelíbí, nekandiduji do prezidia komory, vůbec nic z toho, valnou hromadu máme taky v Praze, musíme z celé republiky jezdit, mohl bych mluvit klidně za Komoru auditorů apod. Ať jsou všechny jejich výtky vůči České advokátní komoře naprosto oprávněné, tak si nemyslím, že by to měli řešit senátoři a že by si měli prádlo prát doma. To znamená, že by měli skutečně si udělat kampaň, na sněmu změnit prezidium nebo představenstvo, jak to mají oni, my máme prezidium, jako Komora daňových poradců, že to prostě tady nepatří. A že my bychom neměli tady zásahem přímo ze Senátu měnit nějaké jejich podmínky, protože určitě známe zase názory jiných advokátů, které jsou podobné, a protože zrovna naši kolegové mají takovýto názor, tak to neznamená, že je to názor většinový. Já jsem byl

143

překvapený, že Senát by měl zasáhnout a Senát by měl řešit profesní komoru. Říkám, Komoru daňových poradců tady taky nechci řešit, když přijdu sem, přestávám být daňovým poradcem a jsem senátorem. Tyto věci si myslím, že bychom měli řešit v rámci svých vlastních profesí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Adéla Šípová je připravena s dalším příspěvkem. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová: Děkuji. Já budu stručná. Skutečně sbírám odvahu a chci do toho svého stavu přinést to, co považuji za dobré. Myslím si, že se nemám za co stydět.

Chtěla bych upřesnit, nejsem zatím oficiální kandidátka, nestojím na jednotné kandidátce, nevyjednávám si podporu v kuloárech Paláce Dunaj. Sbírám podpisy, jestli budu skutečně nominována, nevím.

Chci říct, jsem šťastná za to, čeho jsem dosáhla. Moje práce senátorky mě opravdu baví. Můj primární cíl není stát se členkou představenstva. Jsem proto přesvědčená, že, musím se trošku obhájit. Nic netajím a nemám se za co stydět. Už proto, že si myslím, že i můj návrh, který jsem předložila, je dobrý, je progresivní. Děkuji i za slova svých kolegů advokátů, kteří mě v tom dosud podpořili zde u pultu. Komoře žádnou povinnost nestanovuje a opakuji, nejde o zásah do samosprávy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji za vaši poznámku a vaše vysvětlení. Pan senátor Nytra rázným krokem přichází, takže využije svého přednostního práva.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, vážený pane předsedající. Asi mě nikdo nemůže podezřívat z nějakého osobního zájmu, ale považuji za korektní tady uvést na záznam, že pan ministr, přestože se provinil tím, že byl na dvoře a kouřil, byl celou dobu na příjmu, protože jsem měl puštěný živý přenos. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Asi nesledujeme naše jednání všichni v přímém přenosu. Pan Rostislav Koštial, další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Rostislav Koštial: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se omlouvám, já se malinko vrátím k velkému Nytrovi, i když vím, že už to sem v podstatě nepatří. Ale chci tady na plénu říci, myslíme si, že tento stát živí starostové, úředníci, politici, senátoři. Ne, neživí. Tento stát živí podnikatelé, živnostníci, jejich zaměstnanci. Ti vytváří hodnoty, které my následně máme spravovat. Proto si myslím, že v situaci, kdy jsme rozházeli 1 bilion korun, bavit se o jedné miliardě na podporu živnostenského, podnikatelského prostředí je bezpředmětné. Takže skutečně uvědomujme si, kdo nás tady živí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Chmelová přichází s dalším příspěvkem. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěla krátce tady říci, že jsem vždycky oceňovala a oceňuji v Senátu věcnou diskusi bez nějakých osobních útoků. Myslím si, že pokud dojde, že si třeba tady vzájemně nějakým způsobem nerozumíme nebo jsme se nepochopili při svých vystoupeních, tak si myslím, že není dobrou cestou, abychom tady vykládali, jak jsme to pochopili, a vkládali tady do úst ostatním senátorům, co třeba oni neřekli.

144

Takže já budu ráda, když dál budeme pokračovat v tom duchu, který tady jsem 4 roky zažívala, jehož si nesmírně, nesmírně na jednání pléna Senátu cením.

Ráda bych chtěla dovysvětlit tady prostřednictvím pana předsedajícího, že jsem z vystoupení pana senátora Nytry nepochopila, že pozměňovací návrh stahuje.

Já jsem to pochopila tak, že řekl, že o jeho načtení se rozhodne podle toho, jaké zde padnou argumenty a jaká zde proběhne diskuze. Nebudu se přít, nebudu to číst nikde ve stenu, ale i kdyby to zaznělo, tak si myslím, že mám právo říct svůj názor na pozměňovací návrh, který mi leží na stole při jednání pléna Senátu.

Rozhodně jsem nezpochybňovala právo podat senátorovi pozměňovací návrh, a to bych byla ráda, aby tady zaznělo, protože skutečně bych si něco takového nedovolila. Pokud už se začneme vyjadřovat k tomu, kdo nám připravuje naše příspěvky, nevím, jestli je to dobrá cesta. Každopádně chci připomenout, že já jsem se zde naprosto veřejně přiznala, že můj příspěvek z většiny, v uvozovkách, připravil legislativní odbor Senátu. To je asi všechno, co jsem chtěla říct. Já si přeji, aby už nadále ta jednání tady byla opravdu věcná, těším se na ně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, děkuji i vám za příspěvek. Pan senátor Nytra avizoval, že ten svůj pozměňovací návrh opravdu bude stahovat, což je důležitá informace i pro pana zpravodaje samozřejmě. Pan senátor Horník si nepřeje přednostní vystoupení, proto prosím pana senátora Holáska, dalšího našeho advokáta, který se chystá na své vystoupení.

Senátor Jan Holásek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím krátce vystoupit jako senátor, jako advokát a zároveň jako člen Kontrolní rady České advokátní komory, což je orgán, který kontroluje fungování České advokátní komory, rovněž od pátku minulého týdne jako kandidát do kontrolní rady na další volební období 4 let, která se bude volit na sněmu tento podzim.

Já se samozřejmě chci vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který předložila paní kolegyně, senátorka Šípová. Já se s ním ztotožnit nemůžu. Dovolil bych si uvést několik skutečností, proč tomu tak je. Tou první je to, že ten pozměňovací návrh, aspoň z toho, co já vím, byl předložen k vyjádření České advokátní komoře několik dní před konáním ústavně-právního výboru. Její vyjádření jsme dostali těsně před ním. Je to velmi rychlé, velmi překotné. Druhá věc je, vyjádření je negativní. Prostě je negativní, a tím se dostávám k tomu hlavnímu, co už tady zaznělo, já si myslím, že bychom neměli regulovat samosprávné stavovské organizace tady v Senátu. Pokud bychom o tom měli přemýšlet, měli bychom si je aspoň poslechnout. Měli bychom je na ten výbor pozvat a probrat to s nimi.

Důležitá věc je také ta, že orgánů České advokátní komory je několik. V představenstvu, kontrolní rada, kárná komise, odvolací kárná komise, všechny v současné době jednají zcela bez problémů distančně. Prostě fungují. Ta záležitost se týká sněmu. Na sněmu se ta věc bude řešit. Bude to nepochybně jedno z hlavních témat. Tyto skutečnosti jsem přednesl na ústavně-právním výboru, myslím si, že to i vedlo ústavně-právní výbor k tomu, aby ten pozměňovací návrh zamítl.

Ještě krátce k tomu sněmu. Já spíš bych shrnul skutečnosti, jak to funguje pro vás. Těch dvanáct nebo třináct, já teď se přiznám, že přesně nevím, tisíc advokátů se na sněmu schází jednou za 4 roky. Jednak se tam jedná, jednak se tam rozhoduje o složení orgánů. Musím říci, že jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že kdo chce volit na sněmu, volit může. Kdo chce vystoupit na sněmu, vystoupit může. Možná právě proto se ten sněm koná v Praze. Protože je to prostě pro všechny nejblíž, tak jako hlavní orgány tohoto státu jsou také v Praze.

145

Vždycky je to v nějakém velkém hotelovém komplexu, aby se tam ti advokáti dostali.

To, že do sálu, který má 1500 nebo 2000 lidí, se nedostanou v jeden moment všichni, to je pravda. Ale volit v předsálí můžou všichni a vystoupit může také každý. Já si myslím, že není nic divného očekávat, že advokát jednou za 4 roky do té Prahy přijede ve čtvrtek nebo v pátek. Dělá se to takto, že navazuje víkend, aby to spojil třeba s nějakou návštěvou a programem. Takže bych to asi uzavřel tím, že máme před sebou jedno z hlavních předvolebních témat tohoto sněmu České advokátní komory. Já si myslím, že by ho měl řešit sněm, jako nejvyšší orgán samosprávné stavovské organizace českých advokátů.

Jsem přesvědčený, že každý z advokátů se může obrátit, ať už elektronicky, písemně, telefonicky, na ty všechny své kolegy, aby podpořili jeho program. To nepochybně. Pokud z toho sněmu vzejde to, že bude chtít, aby Česká advokátní komora hlasovala a jednala, to jsou dvě různé věci, distančně, nechť to jde dopředu. Ale opravdu bych to nechal na ní.

Jinak bych se připojil k panu senátorovi Nytrovi v tom, že bych navrhl tento bod hlasovat odděleně, abychom nezasáhli hlasováním ostatní body. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, děkuji, pane senátore, i za to závěrečné ujištění, že chcete, aby se tento bod hlasoval samostatně. Jistě to zaznamenal i pan zpravodaj, který mě teď neposlouchá... Děkuji, já jenom, protože těch pozměňovacích návrhů je poměrně hodně. Prosím, pane senátore Horníku, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Ještě jednou, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem v tom úvodním proslovu tady zapomněl na jednu věc. My se bavíme de facto o elektronizaci veřejné správy. Na tu elektronizaci jsme měli, mám dojem, teď mě úplně neberte za slovo, ale podle mého jsme nevyužili 15 miliard korun v období 2004 až 2020. Tyto finanční prostředky se přesunuly někam jinam. Také to je znát.

Kdo pracujete se stavebními úřady a s katastrálními úřady, zjistíte, že když je stavba nakonec postavená, povolená, zkolaudovaná, je povinnost toho, kdo tu kolaudaci dostal, toho investora nebo toho majitele, toto vše nahlásit na katastrální úřad. Když to nenahlásí, vy si toho jako starosta nevšimnete, nebo vaši kolegové, tak tam je pozemek, není tam ta zkolaudovaná stavba, vy přicházíte o daň z nemovitosti třeba 3 roky. Ten čtvrtý rok už v podstatě na tom ten dotyčný vydělává, protože vy můžete ty peníze požadovat nazpátek pouze 3 roky.

To je přece tak jednoduché, aby ty jednotlivé digitální vrstvy, které jsou na katastrálním úřadu, a že to je rozvrstvené, my jako starostové můžeme jenom někam, nebo veřejnost také, ale státní úřady můžou jít úplně někam jinam. To je takový problém, aby do toho mohly vstupovat i stavební úřady? Jako že tam vstupují a mají tu možnost. V této věci to nějakým způsobem zatím doposud nefunguje.

A pak jenom aktuální věc. Protože tady sedíme dva dny a jsou tady mezi námi starostové, tak jsme dostali datovou zprávu ze včerejšího dne, poslala mi to teď kolegyně, kdy nás oslovuje Český statistický úřad. Dovoluje si nám připomenout, že 11. května končí sčítání roku 2021. Dosud se sečetly již více než dvě třetiny obyvatel České republiky. V tom přípisu najdete možnost zjistit na tabulce s přehledem aktuální online sečtenosti, kolik která obec má sečteno elektronicky. Nás je 250 obyvatel, zjistil jsem, že 33 % obyvatel se elektronicky sečetlo, což je nějakých přes 80 obyvatel. Tak jsem včera kvůli tomu volal a ptal jsem se, zda by bylo dobré poslat přes emaily, které máme od spoluobčanů, kteří s tím souhlasí, takovouto výzvu.

146

Mně bylo řečeno: „Starosto, to už není třeba, u nás už byli sčítací komisaři.“ Já říkám: „Ale my máme tady tu účast hodně malou. Buď jsme hodně digitálně negramotní jako město, nebo někdo zapomněl, nebo je někde v zahraničí. Já nevím.“

Takže jsme k tomu dostali takovýto text, kde je hlášení v obecním rozhlase, anebo případné přečtení zástupcem obce. Abyste se všichni zaregistrovali, já si to dovolím tady přečíst: „Vážení spoluobčané, zúčastněte se, prosím, povinného sčítání 2021, které končí 11. května. Vaše účast je důležitá, protože vaše odpovědi mohou mít vliv na plánování rozvoje naší obce. Nejjednodušší je sečíst se do 15. května online na webové adrese scitani.cz. Pokud je to možné, pomozte, prosím, se sčítáním i blízkým a sousedům, kteří to sami nezvládnou, abychom se v naší obci sečetli opravdu všichni na jedničku.“

To přichází teď. To mělo přijít úplně na samotném začátku. Já jsem to původně chtěl udělat, chtěl jsem to nabídnout starším spoluobčanům, kteří elektronicky absolutně nefungují, fungují ještě postaru. Pak mi došlo, že bych na nich musel asi požadovat, nebo moji spolupracovníci, souhlas s použitím jejich osobních dat. Protože vy tam potřebujete ta osobní data.

Takže to je také trochu za hranou, co nám teď radí v rámci sčítání lidu, domů a bytů. Nicméně vzpomínám si na poslední sčítání. Chodili komisaři, my jsme to vyplňovali, odevzdávali jsme jim to a fungovalo to. Dneska to máme elektronicky, já v tom vidím větší zmatek, než to bylo tehdy. Tak jsem na ten výsledek skutečně hodně zvědav, jak to nakonec dopadne.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, i za tento příspěvek. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň: Děkuji. Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl kolegovi Horníkovi poděkovat, protože jsem si uvědomil, že se mám sečíst, takže se sečtu. Za odměnu mu řeknu, že existuje software na datové schránky, který vám umožní pouze odesílat a nestáhne se vám obsah, což si myslím, že pro vás bude důležité. Ale nejdůležitější, co jsem chtěl říct, že se ztotožňuji s kolegou Nytrou i s kolegou Holáskem, že nebudu podporovat pozměňovací návrh, který se týká distančního hlasování nebo distanční účasti na sněmu České advokátní komory. A že bych také žádal, aby bylo o něm hlasováno odděleně od těch ostatních. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ano, až přijde správný čas, budete tak moct hlasovat samozřejmě, jako kdokoliv z nás, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Hynek Hanza, poprosím, aby přistoupil k mikrofonu.

Senátor Hynek Hanza: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Nebudu mluvit úplně konkrétně k pozměňovacím návrhům, ani ke znění, vyslovím pouze přání z pozice nejenom senátora, ale i primátora města. Čím víc budeme elektronizovat informace a jejich dostupnost, tím více bychom se měli také na druhé straně zaměřit na to, jestli zákon č. 106, zákon o svobodném přístupu k informacím, opravdu naplňuje účel, který naplňuje. Nevím, jakou zkušenost mají jiní představitelé obcí, ale z tohoto nástroje se stal nástroj, a omlouvám se za to slovo, buzerace samospráv. Myslím si, že v případě, že budeme víc a víc zveřejňovat informace formou takovýchto úprav, tak bychom se měli ve stejné míře zaměřit i na to, jakým způsobem dále nakládat se zákonem č. 106. Děkuji.

147

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, za tento příspěvek. A protože se nikdo další už do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu v tuto chvíli končím. Ptám se pana ministra, jestli si přeje vyjádřit se? Pan ministr si nepřeje vyjádřit k obecné rozpravě. Pan senátor Canov? Také ne, takže požádám pana senátora Wagenknechta, který je zpravodajem, aby se vyjádřil k té obecné rozpravě.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se, jestli jsem sečetl všechny správně, protože jsem prvních asi 5 minut nestíhal. Ale počty, jak to tady vždycky bývá, 15 vystupujících, z toho 13 mužů, 2 ženy... Dva kolegové vystoupili třikrát, tři kolegové vystoupili dvakrát. To je asi to méně podstatné. Je to na stenu.

K té samotné debatě, témata, která padla. Debata o České advokátní komoře, tři proti jednomu s podporou dalších dvou senátorů. Dále byla komunikována oblast zveřejňování dotací. Rozsah zákona a jeho kvalita tady byla nějakou formou posouzena. Bavili jsme se o portálu pro Hospodářskou komoru pro podnikatele. Řešili jsme datové schránky, jak fungují na Božím Daru o Vánocích, negativní zkušenosti pana místopředsedy. Pak jsme tady měli agitaci sčítání obyvatel. Poslední věc, kterou mám jako bod, ten věcný, to byl poslední příspěvek, zákon č. 106 a jeho účel, že je buzerace pro samosprávy.

Co se týká dalších věcí, nepadl návrh ani na zamítnutí, ani na schválení. Byl tady avizován v tuto chvíli jeden pozměňovací návrh, který není výborový, pana senátora Goláně. Pan ministr dvakrát opustil sál a včas se vrátil. Poslední věc, že třikrát jsem byl požádán, tak to tady zopakuji, bylo tady třikrát navrženo, aby bylo oddělené hlasování o pozměňovacím návrhu. Je to, myslím, č. 4 našeho výborového usnesení, které se týká České advokátní komory. To je k samotnému průběhu, abych byl opravdu detailní.

Jenom za mě, krátce se vyjádřím, jenom můj názor k té debatě. Myslím si, že jsme zásadně probrali tento zákon do velkého detailu, je komplikovaný a je to velká změna, což já jsem určitě rád, že nám to tady pan ministr předložil, i když vůbec k tomu nevystoupil. K těm věcným debatám... Budeme tady hlasovat, i když to pak bude v podrobné rozpravě, jenom abych avizoval krátce, slibuji, že bude oddělené hlasování a bude jich minimálně 5 až 7, těch bodů k hlasování. Takže to je k té rozpravě samotné.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji panu zpravodaji, který podrobně shrnul probíhající obecnou rozpravu, přidal genderovou statistiku, ale podstatné a nejpodstatnější je to, že nebyl podán žádný návrh na schválení, ani na zamítnutí, proto otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore, máte slovo. Nepochybuji, že přicházíte se svým pozměňovacím návrhem, který je třeba načíst, protože není součástí výborového pozměňovacího návrhu.

Senátor Tomáš Goláň: Přesně tak, pane předsedající, jdu se svým pozměňovacím návrhem. Děkuji mému předřečníkovi, že byl vtipný, že vás trošku probral, protože já vás teď budu trošku uspávat. Nicméně poprosím o pozornost a poprosím i o toleranci, protože je tady hromada římských čísel, snad se v nich vyznám.

Jsou to pozměňovací návrhy senátora Tomáše Goláně k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupu orgánů veřejné moci. Je to senátní tisk č. 73, který tady už několik hodin projednáváme.

1. V dosavadním čl. LI slova „ode dne 1. července 2021“ nahradit slovy „od patnáctého dne ode dne vyhlášení tohoto zákona“.

148

2. V dosavadním čl. LXXXI dosavadních bodech 1 až 3 slova „přede dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „před prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“ a slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od prvního dne druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

3. V dosavadním čl. LXXXI dosavadním bodu 4 slova „od 1. června 2021“ a slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od prvního dne druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

4. V dosavadním čl. CIII slova „přede dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „před patnáctým dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

5. V dosavadním čl. CXLIII dosavadním bodu 2 číslo „2022“ nahradit číslem „2023“ a číslo „2021“ nahradit číslem „2022“.

6. V dosavadním čl. CXLIII dosavadní bod 3 upravit takto:„X. Ministerstvo vnitra zřídí nejpozději do 31. března 2023 datovou

schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2023, podnikající fyzické osobě, která je k 1. lednu 2023 podnikající fyzickou osobou zapsanou v zákonem stanovené evidenci nebo rejstříku, a nemá zřízenu datovou schránku podnikající fyzické osoby. Větou první není dotčeno právo podnikající fyzické osoby požádat si v době od 1. ledna 2023 do zřízení datové schránky podnikající fyzické osoby podle věty první o zřízení datové schránky podnikající fyzické osoby.“.

Dobrovolná žádost, uvádím mimo pozměňovací návrh.7. V dosavadním čl. CXLIII za dosavadní bod 3 vložit nový bod s účinností

od 1. ledna 2023, který zní:„X. Ministerstvo vnitra zřídí nejpozději do 31. března 2023 datovou

schránku právnické osoby podle § 5 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2023, právnické osobě, která k 1. lednu 2023 existuje, je zapsána v základním registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci a nemá zřízenu datovou schránku právnické osoby. Větou první není dotčeno právo právnické osoby požádat si v době od 1. ledna 2023 do zřízení datové schránky právnické osoby podle věty první o zřízení datové schránky právnické osoby.“.

Následující body včetně odkazů na ně se přeznačí.8. V dosavadním čl. CXLIII dosavadním bodu 6 slovo „ledna“ nahradit

slovem „července“ a číslo „2031“ nahradit číslem „2032“.9. V dosavadním čl. CXLVI slova „ode dne 1. července 2021“ nahradit slovy

„od prvního dne prvního kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“ a slovo „zákona“ nahradit slovem „ustanovení“.

10. V dosavadním čl. CLVI slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od patnáctého dne po vyhlášení tohoto zákona“.

11. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. a) slova „dnem 31. května 2021“ nahradit slovy „prvním dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

12. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. b) slova „čl. LXXX bodů 1 až 15, 17 až 33, 35 a 37 až 41, čl. LXXXI,“ a text „čl. CLXVI,“ vypustit, text „8, čl. CLV“ nahradit textem „8, čl. CLVI“ a slova „dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „patnáctým dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

13. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. c) slova „čl. L bodů 1 až 6 a 8, čl. LI, čl. CXXV,“ vypustit, za text „103,“ vložit text „106,“, za číslo „113“ vložit text „116“, slova „, čl. CLXXVIII bodů 1, 2 a 4, čl. CLXXIX a čl. CLXXXII“ nahradit slovy „a čl. CLXXIX“ a slova „dnem 1. července 2021“ nahradit slovy „prvním dnem prvního kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

14. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. d) za slovo „ustanovení“ vložit slova „čl. LXXX bodů 1 až 15, 17 až 33, 35 a 37 až 41, čl. LXXXI,“, za text „144,“ vložit text „čl. CLXVI,“, slova „čl. CLXXVIII bodu 3“ nahradit textem „čl.

149

CLXXXII“ a slova „dnem 2. srpna 2021“ nahradit slovy „prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

15. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. e) za slovo „ustanovení“ vložit slova „čl. L bodů 1 až 6 a 8, čl. LI a“ a slova „které nabývá“ nahradit slovy „která nabývají“.

16. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. g) za text „čl. LXXXVIII,“ vložit text „čl. CXXV,“ a slova „čl. CXLII bodů 2 a 4 až 45 a čl. CXLIII bodů 2 až 6“ nahradit slovy „čl. CXLII bodů 22, 28, 29, 43 a 44 a čl. CXLIII bodů 5 a 6“.

17. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. i) slova „a čl. CXLII bodů 31 až 40“ nahradit slovy „, čl. CXLII bodů 30 až 37, čl. CXLIII bodu 7 a čl. CLXXVIII bodů 1 až 4“.

18. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. j) slova „čl. CXLII bodů 1 a 3“ nahradit slovy „čl. CXLII bodů 1 až 21, 23 až 27, 38 až 42 a 45“ a slova „bodu 1“ se nahradit slovy „bodů 1 až 4“.

Děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem to musel tady načíst, ale nebylo možné jinak, protože docházelo k jednáním ještě s ministerstvem vnitra v předchozím dni, včera jste to dostali na stůl. Jenom kdybyste si mysleli, že jsem tak skvělý v těch římských číslicích, tak jsem si to napsal arabsky. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkujeme, pane senátore, ano, je to tak, jednací řád vyžaduje, aby tento pozměňovací návrh byl přečtený. Děkujeme za to zvládnutí. Nyní pan senátor Zdeněk Hraba. Prosím.

Senátor Zdeněk Hraba: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mně to nedá. Z předchozích vystoupení jsem nabyl dojmu, že se domnívají někteří kolegové, že je to snad praní špinavého prádla uvnitř České advokátní komory, ale upřímně, my zde jednáme o tom, jestli se změní zákon. Vyjádření senátora k tomu, jestli by ten zákon měnil nebo neměnil, je plně legitimní. Česká advokátní komora je právnická osoba zřízená zákonem. Pokud jednáme o tom, jakým způsobem může jednat, tak to přece není nic špatného. Můžu, myslím, vyjádřit svůj názor, zda podpořím nebo nepodpořím zákon. Já bych také mohl rozporovat a nebudu to dělat, když tady hovoří lékaři o tom, zda nějaká vakcína funguje nebo nefunguje, když tady hovoří přírodovědci, jestli nějaký druh...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Pane senátore, já jenom upozorňuji, že toto je debata, která je obecná debata, my už jsme v podrobné rozpravě. Takže jenom prosím, vezměte na to zřetel.

Senátor Zdeněk Hraba: Dobrá. Ano. Jednáme o zákonu, nejednáme o názorech.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji. Teď tedy nikoho nevidím, kdo by chtěl vystoupit v podrobné rozpravě. Přeje si pan navrhovatel vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Teď tedy se ptám ještě zpravodaje ÚPV, pana senátora Michaela Canova, jestli si přeje vystoupit? Ne. Proto prosím pana senátora garančního výboru, aby v souladu s jednacím řádem přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Seznámíte nás také s postupem hlasování, ano? Počkáme chviličku. Seznámíte nás s tím procesem hlasování, tak jak bude probíhat. Děkuji.

150

Senátor Lukáš Wagenknecht: Ano, paní místopředsedkyně, nejdřív shrnu navrhovaný postup, pak bych u každého bodu asi vždycky ještě zopakoval, o čem hlasujeme. Není to jednoduchá materie. Všichni víte asi do detailů, co říkal pan senátor Goláň, nebudu to zlehčovat, opravdu se bavíme o technických věcech. V detailu musíme věřit i naší legislativě a tomu, co je v tom textu samotném.

Navrhuji postup následující. Bude to kombinace hlasování ohledně určitých částí těchto navrhovaných našich usnesení výboru dohromady.

První hlasování by bylo o bodu 2, 3, 5 až 9 a 11 až 17 garančního výboru. Jenom věcně, jde o ty technické věci, na kterých jsme se dohodli s panem senátorem Canovem, s ministerstvem vnitra. Byly nekonfliktní. Pouze opravujeme nekvalitní legislativu pana ministra nebo poslanců. To je první hlasování, které by proběhlo.

Druhé hlasování potom by bylo o bodech 1 a 10 garančního výborového návrhu. To se týká těch lhůt. To znamená, zveřejňování dotací od roku 2018. Jenom proč to jsou dva body? Jeden bod byl pana Čunka, to se týká všech těch fondů, kde se prodlužuje ta lhůta. Druhý bod, bod 10, ten se týká pouze SZIF, kde opravujeme legislativně technické nedostatky a současně i tu samotnou lhůtu. Takže půjdou oba dohromady. Uvidíme, zda projdou.

Pokud by to náhodou neprošlo, tak se posuneme k návrhu, který má ve svém textu ÚPV, který ponechává tu původní lhůtu roku 2010, ale opět opravujeme ten text, aspoň v té části SZIF, kde jsou nějaké nedostatky.

Další hlasování potom... Pardon, teď mi to vypadlo, bez počítače bych byl mrtvý. Další hlasování potom se bude týkat tohoto velice diskutovaného návrhu paní senátorky Šípové, který se promítl do výborového garančního, našeho usnesení. Takže tam je to bod 4. Tam budeme hlasovat o České advokátní komoře a jejím distančním možném hlasování.

Dalším bodem na hlasování potom bych navrhl, protože tady máme malinko překryv pozměňovacího návrhu pana senátora Goláně s návrhy výborovými, v jednom, dvou bodech, tak bych navrhl nejdřív komplexně ten jeho návrh, který upravuje lhůty, které po nás chce ministerstvo vnitra, tedy pan ministr, jeho náměstkové, pana ministra, to po nás chtějí. Tak to budeme upravovat.

Pokud by tento rozšířený prošel, on je konkurenční tomu, který navrhoval pan senátor Nytra ohledně posunutí lhůt datových schránek, který je formulačně hustší. Takže pokud by prošel, toto už bude nehlasovatelné.

Tím bychom, myslím, skončili.Určitě je vám to všem jasné, srozumitelné? Já to u každého hlasování

zopakuji aspoň věcně, o čem se bavíme, pokusím se vám to sesrozumitelnit. Je to výzva, ale to dáme.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji. Prosím první hlasování, jestli mohou poprosit?

Senátor Lukáš Wagenknecht: První hlasování se týká legislativně technických úprav, které jsou v obou výborových návrzích. Body 2, 3, 5 až 9, 11 až 17 garančního výboru, opravujeme z naší iniciativy, naší legislativou nekvalitní „šlendrián“ ze sněmovny. Je to nekonfliktní...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, myslím, že rozumíme. Prosím o stanovisko navrhovatele. (Navrhovatel: Souhlas.) Prosím o stanovisko garančního zpravodaje. (Zpravodaj: Souhlas.) Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Myslím, že znělka by měla zaznít po té dlouhé debatě. Spouštím znělku.

151

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 40, o pozměňovacím návrhu, bylo registrováno 78 senátorů a senátorek, při kvóru 40 hlasů bylo pro 76 hlasů, proti nikdo. Pozměňovací návrh byl schválen. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Další hlasování se bude týkat zkrácení lhůt pro zveřejňování informací o dotacích jednotlivými fondy, místo návrhu ze sněmovny, kdy to bylo 2010, tady je navrhován rok 2018. Je to bod 1 a bod 10 garančního pozměňovacího návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane zpravodaji. Stanovisko pana navrhovatele? (Navrhovatel: Neutrální.) Stanovisko pana garančního zpravodaje? (Zpravodaj: Negativní.) Negativní. Můžeme zahájit hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Druhý pozměňovací návrh byl schválen, při registrovaných 78 senátorkách a senátorech, kvóru 40 hlasů, bylo 50 hlasů pro, proti 3. Děkuji. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Další návrh, ten se bude týkat České advokátní komory a možnosti distančního hlasování. Debata tady proběhla. Je to bod 4 gesčního garančního výborového návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, stanovisko pana navrhovatele? (Navrhovatel: Negativní.) Stanovisko pana garančního zpravodaje? (Zpravodaj: Pozitivní.) Teď to bude na vás. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Třetí pozměňovací návrh byl zamítnut, registrováno bylo 78 senátorek a senátorů, při kvóru 40 pro bylo 30 hlasů, proti bylo 25. Děkuji. Pane zpravodaji, opět máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Další hlasování by se týkalo posouvání lhůt. Navrhuji v tuto chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Goláně, o všech bodech tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, takto. Rozumíme, o čem se bude hlasovat? Nikdo se nehlásí, že by nerozuměl. Skvěle. Stanovisko pana ministra? (Navrhovatel: Neutrální.) Stanovisko pana zpravodaje? (Zpravodaj: Neutrální.) Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento pozměňovací návrh byl schválen, při registrovaném počtu 78 senátorek a senátorů, kvóru 40, bylo pro 50 hlasů, nikdo nebyl proti. Děkuji. Nyní ještě máme hlasování? Už jsme všechno vyčerpali, i ty další, protože byly odhlasovány. Děkuji za hlasování.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda, protože jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, tak postoupíme návrh zákona a vrátíme ho Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Bylo schváleno, při hlasování č. 44. Konstatuji, že z přítomných 78 senátorek a senátorů při kvóru 40 pro se vyslovilo 71, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

152

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V prezidiálce mám napsané, že se navrhují, a tak to souhlasí určitě, pan senátor... Nesouhlasí? Takže pan senátor Lukáš Wagenknecht nesouhlasí. Pan senátor Michael Canov souhlasí?

Senátor Michael Canov: Můj předseda ÚPV mě má rád, chce mně ušetřit nervy, tak se obětuje a půjde jako jednička on. Má mě rád i kolega Linhart, ten půjde jako dvojka. Já jsem připraven jako trojka. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Jestli tomu rozumím správně, jako první navrhujeme pana senátora Goláně, jako druhého navrhujeme pana senátora Linharta, opravdu? Ano, souhlasí. Jako třetího navrhujeme pana senátora Canova. Rozuměli jsme tedy všichni návrhu? Všichni oslovení kývají hlavou. Budeme nyní hlasovat s pověřením. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 45 se ze 78 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 40 pro vyslovilo 73, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Tím projednání toho návrhu zákona u nás v Senátu končí. Děkuji panu navrhovateli. Zároveň také děkuji zpravodajům a přeji úspěšné jednání v dolní komoře Parlamentu ČR. Pan ministr nám tady zůstává jako navrhovatel dalšího zákona.

My se dostáváme tedy k bodu

21.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do

Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 82)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Nyní prosím pana ministra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně představil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Je reakcí na nedávný nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena některá ustanovení tohoto zákona.

Tento návrh novely byl po intenzivních diskusích schválen Poslaneckou sněmovnou a postoupen Senátu v podobě, která zachovává stávajících 14 volebních krajů, přičemž pro přepočet podílu voličských hlasů na mandáty používá systém dvou skrutinií. Nově nastavuje zvýšené uzavírací klauzule pro koalice, a to ve výši 8 % pro dvoučlenné a 11 % pro tří- a vícečlenné, tedy jsou to nižší klauzule, než byly zrušené Ústavním soudem.

Návrh zákona byl projednán ústavně-právním výborem Senátu, Stálou komisí Senátu pro ústavu a parlamentní procedury.

Hlavním tématem byla možnost zavedení korespondenční volby pro voliče pobývající v zahraničí. Nyní navržená novela má sloužit k doplnění volebního zákona po zásahu Ústavního soudu tak, aby bylo možné realizovat volby do Poslanecké sněmovny, již vyhlášené na říjen tohoto roku. Proto si vás dovolím požádat, abyste návrh zákona podpořili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

153

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane navrhovateli. Nyní tedy s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovny nám z pověření Poslanecké sněmovny odůvodní, tyto návrhy, v souladu s § 3 stykového zákona pan poslanec Marek Benda. Máte slovo, pane poslanče. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátory, vážení páni senátoři, je mi velkou ctí moci znovu vystoupit na půdě horní komory. Víte, že já to tady mám rád. Pokusím se alespoň ve stručnosti odůvodnit konečné znění, které odešlo z Poslanecké sněmovny.

Jak jistě víte, dostali jsme se do poněkud komplikované situace, když 4. února letošního roku byl vydán nález Ústavního soudu, který zrušil části volebního zákona. Ten nález byl iniciován, respektive iniciativa vzešla z této komory, ale vzešla již před více než třemi lety v souvislosti s volbami, které proběhly v roce 2017. Překvapivě až na začátku tohoto roku došlo ke zrušení některých součástí volebního zákona, a to uzavírací klauzule pro koalice, která doposud byla 5, 10, 15, 20 % pro 2, 3, 4 strany, dále toho d'Hondtova dělitele, případně i rozdělování hlasů v prvním skrutiniu.

Ten nález byl trochu špatně identifikovatelný, co se jím vlastně myslí, protože v té první části, která se týkala koalic, byl v přímém rozporu s nálezem, který byl vydán v roce 2001, který tehdy koalice potvrdil, a to v tom kvóru, které existovalo, 5, 10, 15, 20 %. Současně nezrušil rozdělení republiky na 14 krajů, přestože to byla nejkritizovanější otázka vůbec v tom nálezu jako celku. Zrušil d'Hondtova dělitele, který ale, jak sám nález přiznává, se v normální velikosti krajů chová zcela poměrným způsobem. Víme to i z ČR, prostě ten d'Hondtův dělitel má problém jenom v těch opravdu menších krajích do 8, 9 poslanců. Ve velkých krajích, jako je Praha nebo Středočeský, se chová jako čistě poměrný.

Z tohoto hlediska vznikla velká debata mezi oběma komorami. Ta první část dohody byla uzavřena na půdě Senátu. Je to tak dva měsíce, cca, pamatuji si, jak tady všichni předsedové klubů senátních i poslaneckých byli, která zněla, vrátíme nějakým způsobem kvóra pro koalice, a to jenom dvě, 8 a 11 % pro koalice dvou stran a tří a více stran. Zachováme rozdělení republiky na dosavadních 14 volebních krajů.

Vláda přišla s návrhem, který byl variantní, který předpokládal v jedné variantě 14 volebních krajů, ve druhé variantě předpokládal, že by republika byla jediným volebním krajem, což by asi nejlépe odpovídalo tomu poměrnému systému, který vyžadoval Ústavní soud. Ale současně bylo jasné, že minimálně na půdě horní komory k tomu není souhlas. Řekl bych, že i v té dolní komoře to bylo zpochybňováno, abych byl zcela přesný.

Možná, že by se tam těsná většina našla, ale ve snaze vyhovět horní komoře se opustila myšlenka jednoho kraje. Posléze probíhala debata o tom, jakým způsobem mají být hlasy přepočítávány. Tam asi víte všichni, že tisk nakonec obsahuje tu variantu Imperiali plus 2, což znamená, že se více mandátů dělí v jednotlivých volebních krajích přímo v prvním skrutiniu. V těch krajích dopadá o 1 až 2 mandáty více. Teprve ve druhém skrutiniu dochází k tomu zpoměrnění, k tomu vyrovnání, přepočítání těch zbytkových hlasů tak, aby ten systém se choval, jak vyžadoval Ústavní soud.

Rozsáhlá debata proběhla o druhém skrutiniu, kde původní návrh, který jsem prosadil na ústavně-právním výboru a který pak byl výrazně kritizován, předpokládal, že do druhého skrutinia by volební regiony, do kterých se bude přidělovat ten mandát přerozdělený ve druhém skrutiniu, určovaly politické strany. To se stalo předmětem velké kritiky. Alespoň nám vzkázané kritiky i z horní komory. Tady samozřejmě nemůžu říct, že jsem měl úplně jasné a jednoznačné stanovisko, jako jsem měl předtím, protože schůzka se všemi

154

předsedy klubů neproběhla, ale je jasně vzkázané, že toto by v horní komoře mohlo mít problém. Proto jsme nakonec na návrh předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka zvolili onen automat, který přiděluje metodou největšího zbytku, tam, kde je největší zbytek pro danou politickou stranu, bude přidělen mandát. Může to samozřejmě způsobovat jisté další problémy a komplikace, že při nějakých výkyvech v hlasování může dojít k situaci, že některé kraje budou podreprezentované nebo nadreprezentované, ale s tím se bohužel budeme muset poprat, až uvidíme, jak to funguje v praxi. Já si myslím, že těch případů nebude příliš mnoho, že to jsou jako nepravděpodobné matematické modely.

Současně byla v Poslanecké sněmovně navržena celá řada dalších změn, ať už volebního zákona, asi ta nejcitlivější, korespondenční hlasování, a to dokonce ve třech variantách, ale i zákona o politických stranách. Celkem jednoznačná vůle nakonec v Poslanecké sněmovně byla taková, že se mají řešit jenom opravdu ty problémy, které byly otevřeny rozhodnutím Ústavního soudu. Zbytek řešit, zachovat tuto minimalistickou variantu. I když já jsem pro řadu těch věcí hlasoval, říkám, že bych vás velmi, velmi pokorně žádal, abyste schválili, pokud možno, ten návrh zákona v té podobě, v jaké odešel z Poslanecké sněmovny, protože se domnívám, že jde o kompromis, kde byl výrazně zohledněn i názor Senátu, tak jak nám byl prezentován, že pokus si dnes zahrát s člunkem by mohl vést k případnému problému se schvalováním volebního zákona jako takového, tím pádem k ohrožení řádných voleb, neřku-li mimořádných voleb, o kterých se v tuto chvíli také nějakým způsobem mluví a jedná. Víte dobře, předseda pirátského klubu, pan kolega Bartoš, byl včera za panem prezidentem vyjednávat, jestli těch 120 hlasů bude nebo nebude. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji vám a prosím, abyste se posadil, pane poslanče, ke stolku zpravodajů. Jsou tam tři židle operativně, protože je to významný zákon, tak máme teď tady tři základní tedy obhájce nebo navrhovatele. A nyní, organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor nepřijal k tomuto tisku usnesení a záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ondřej Feber, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ondřej Feber: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem si připravil zpravodajskou zprávu, kterou ovšem nebudu tady číst, protože bych se opakoval, po tom, co tady řekl a jak přiblížil podrobně obsah toho návrhu zákona pan poslanec Benda.

Jenom to, co bylo v ústavně-právním výboru, který to projednával, tuto materii, 21. března letošního roku, kdy ve zpravodajské zprávě jsem konstatoval, že projednávaný návrh je v souladu s Ústavou ČR, vypořádává se s nálezem Ústavního soudu a s jeho odůvodněním. Umožní řádný, ústavně komfortní průběh blížících se voleb do Poslanecké sněmovny při zachování 14 volebních krajů, to, co všechno tady, ty argumenty, padlo přede mnou. V obecné rozpravě byla následně otevřena otázka absence v návrhu možností korespondenčního hlasování pro voliče z bydliště mimo území České republiky. V těchto intencích byl v podrobné rozpravě výboru předložen pozměňující návrh. Výsledek hlasování o tisku č. 82 je obsažen v záznamu z jednání výboru, kdy výbor nepřijal žádné usnesení, neboť pro návrh, aby výbor doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, hlasovali 4 senátoři... Tedy promiňte, zdrželi se hlasování 4 senátoři. Pro pozměňovací návrh zrcadlově byli zase 4 senátoři a zdrželi se 4. Určuje zpravodajem výboru pro

155

projednání této věci na schůzi Senátu mne, Ondřeje Febera, pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil tento záznam v jednání předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Také vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, zaznamenával si další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Organizační výbor zároveň požádal o stanovisko Stálou komisi Senátu pro ústavu a parlamentní procedury. To vám bylo rozdáno, to stanovisko, jako senátní tisk č. 82/2. S tímto stanoviskem nás seznámí nyní pan předseda komise. Prosím, pane senátore. Zdeněk Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury se sešla, svolal jsem 3. schůzi, na tomto jednání, které se konalo dne 14. dubna 2021, komise

I. přijala toto usnesení:Stálá komise a) konstatuje, že posuzovaný návrh je možným řešením problému

vzniklého zrušením části volebního zákona nálezem Ústavního soudu pod číslem 44/17, zvyšuje proporcionalitu volebního systému a nezasahuje do těch parametrů zákona, které by ohrožovaly pokračování probíhající volební kampaně, zejména tedy co se týká počtu volebních krajů,

b) konstatuje, že je nicméně zřejmé, že proporcionalita volebního systému se sice zvýšila, a to bylo předmětem velké diskuse, avšak při různých modelových přepočtech k minulým volbám se ukazuje, že nikoliv bezvýznamné zachování odchylky mezi počty hlasů, které budou muset různé volební subjekty obdržet za účelem získání poslaneckého mandátu, tyto odchylky, a to bych podtrhl, se však nevymykají ze škály stanovené pro senátní volby,

c) konstatuje, že sporným se může jevit opětovné zavedení zvýšení volebních klauzulí pro koalice politických stran a hnutí, a to především k subjektům, které by se registrovaly v době, kdy zvýšené klauzule neplatily. To znamená od března do tedy platnosti novely. V říjnových volbách by pak dosáhly více než 5 % hlasů, což je tedy zřejmě současný právní stav, avšak méně než 8 %, respektive 11 %, tak jak je navrhováno v novele volebního zákona. V takovém případě by mohly argumentovat případnou ochranou svého legitimního očekávání aplikace právní úpravy účinné v okamžiku oficiálního zase přihlášení k volební soutěži. Je však potřeba uvést, že jde o situaci v praxi relativně nepravděpodobnou, od počátku debat provázejících reakce na výše citovaný nález Ústavního soudu, byla patrná ve všech jednáních, která jsme vedli, ať už v rámci komise, nebo v rámci ústavně-právního výboru, bylo patrné, že dojde tedy k stanovení načítacích volebních klauzulí. Argumentace Ústavního soudu v této části nálezu není úplně návodná a nejsou tedy v poslední řadě k dispozici prostředky soudního přezkumu voleb umožňující konkrétní případy individuálně posoudit;

II. pověřila tedy mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu a seznámil jsem vás, což jsem právě učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Já také děkuji, pane senátore. Nyní vás seznámím s další procedurou našeho jednání. My jsme schválili společné projednání tohoto bodu a dalšího, následujícího bodu. Teď bude tento bod přerušen, proběhne obecná rozprava k druhému následujícímu bodu a pak bude tato rozprava otevřena pro oba body společně. To je postup, který jsme konzultovali s naším právním odborem. Takto by to mělo být tedy navrženo

156

správně. Takže teď tedy přerušuji obecnou rozpravu... Pardon, přerušuji tento bod. Já jsem se přeřekla. Otevíráme tedy další, následující bod. Teď tedy ten následující bod je... Já to tady mám přeházené. Chviličku.

Takže dalším bodem je

22.Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby

do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky

Prosím předsedu Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí Tomáše Czernina, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vám nejprve zrekapitulovat snahy Stálé komise Senátu Parlamentu České republiky pro krajany žijící v zahraničí, Senátu a dalších subjektů a naplnění požadavků Čechu žijících v zahraničí, a to o možnost korespondenčního hlasování ve volbách do Parlamentu České republiky.

Po roce 1989 začali přijíždět do České republiky krajané, kteří volali po možnosti volit korespondenčně. Na jedné krajanské konferenci zahraničních Čechů v říjnu 2000 byl přednesen přítomným účastníkům dopis se zdravicí tehdejší prezidenta Václava Havla, ve kterém sděluje:

Jsem potěšen, že oproti minulým letům můžeme dnes konstatovat pozitivní posun v možnosti Čechů žijících v zahraničí volit.

Spolu s vámi budu ještě více potěšen, až zmizí i ty nejmenší překážky, které možnost volit omezují. Volební právo je totiž základním právem každého občana. Tolik tedy pan prezident Havel.

Od té doby uběhlo 20 let. Od roku 2002 může český občan volit ze zahraničí do Poslanecké sněmovny na zastupitelských úřadech a generálních konzulátech České republiky. Následně došlo ke změnám a ze zahraničí lze volit do Evropského parlamentu a v prezidentských volbách. V současné době musí ovšem zájemce o volby vykonat dvě cesty na náš příslušný úřad v zahraničí. Nejprve se zapsat do zvláštního seznamu voličů a prokázat se dokladem, že je občan České republiky, při další cestě v den vypsaných voleb se fyzicky zúčastnit.

To je v mnoha zemích náročné na čas, na peníze a také na nervy. Ve velkých zemích, jako jsou např. Spojené státy americké, Kanada, Argentina, Brazílie či Austrálie, je dostupnost našich zastupitelských úřadů a generálních konzulátů v hodinách letu nebo více hodin jízdy autem, což v mnoha případech znamená vzít si dva dny volna a zaplatit nemalé částky za cestu a ubytování. Ono to ale není jednoduché ani v Evropě.

Aby pomohl Senát usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, udělal následující kroky. 31. března 2005 schválil svým usnesením č. 94 návrh senátního zákona paní senátorky Jitky Seitlové, která byla v té době předsedkyní Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve kterém navrhoval korespondenční hlasování občanů České republiky ze zahraničí. Návrh byl postoupen Poslanecké sněmovně, v Poslanecké sněmovně už ale nebyl schválen.

Další iniciativa Senátu byla na základě návrhu předsedy Stálé komise pro krajiny žijících v zahraničí Tomáše Grulicha, a to 8. ledna 2009. Senát schválil usnesení č. 93 k návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro

157

krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém schválil korespondenční volbu pro Čechy žijících v zahraničí. Byl postoupen Poslanecké sněmovně, kde projednání jeho sněmovního tisku bylo ukončeno s platností volebního období.

Během vedení komise pro krajany předsedou Tomášem Grulichem bylo uskutečněno vícero krajanských konferencí na půdě Senátu, ze kterých vzešly závěry s požadavky od Čechů zdržujících se v zahraničí na korespondenční volbu. Byly vypracovány seriózní studie a dotazníky směrem k naší diaspoře v zahraničí na základě objednávky Ministerstva zahraničních věcí ČR, které také potvrdily požadavky ze zahraničí na korespondenční hlasování.

Tehdejší pan předseda komise pro krajany Grulich veřejně vyjadřoval názor shodný v komisi i v Senátu, že Poslanecká sněmovna by měla podat návrh na korespondenční volbu, a hlavně ji také ve sněmovně schválit. To se stalo a v Poslanecké sněmovně připravili návrh na korespondenční hlasování. Bylo to v roce 2015, kdy byl předložen návrh poslance TOP 09 Marka Ženíška na korespondenční hlasování. Návrh byl ve 3. čtení v roce 2017 sněmovnou odmítnut. Pan poslanec Ženíšek následně neobhájil mandát, ale v jeho práci pokračovala skupina poslanců z řad TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů, kteří opětovně navrhli zákon o korespondenční volbě, tento návrh byl v 1. čtení v roce 2018 vrácen k přepracování.

Návrh byl přepracován dle připomínek schůze sněmovny velmi rychle a byl připraven na další čtení, které se ale již neuskutečnilo. Objevil se po 2 letech na programu schůze sněmovny v květnu 2021, ale díky zákonům, které se týkaly covidové pandemie, byl z programu vyškrtnut.

Za mého předsednictví komise pro krajany jsme v Senátu navrhli usnesení, které bylo schváleno pod číslem 405 na 22. schůzi Senátu 13. května 2020, kdy jsme žádali vládu o navýšení finančních darů pro krajanské spolky a organizace a zároveň jsme vyjádřili podporu změny volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich krajanů, respektive občanů v zahraničí.

Dále Senát na základě návrhu komise pro krajany schválil 479. usnesení Senátu z 25. schůze konané 23. července 2020, k výzvě k projednání návrhu zákona o správě voleb vládou České republiky, kde Senát vyzval vládu ČR, aby v souladu se svým vlastním programovým prohlášením z 27. června 2018 projednala v co nejkratším termínu návrh zákona o správě voleb včetně zavedení korespondenční volby a zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů tak, aby se podle tohoto zákona mohly konat již volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Zároveň Senát podporuje změnu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich občanů v zahraničí.

Senát schválil toto usnesení s vědomím, že je informován o tom, že vláda nechala zpracovat zákon o správě voleb, který zahrnuje i korespondenční hlasování pro občany České republiky žijící v zahraničí. Tomuto návrhu se věnovali celý rok na ministerstvu vnitra a ministerstvu zahraničních věcí.

Letos v souvislosti s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, byly Poslanecké sněmovně předloženy tři návrhy na korespondenční hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Jeden návrh na korespondenční hlasování navrhla poslankyně za ANO, paní Karla Šlechtová. Jednalo se o stejný návrh, který měla připravena vláda ministerstvem vnitra, ale který neprojednala, ba ani nezařadila jeho projednání na schůzi vlády doposud. To je to, o čem jsem mluvil před chvílí. Poslanecká sněmovna o tomto návrhu hlasovala na 97. schůzi hlasováním č. 8, kdy bylo přítomno 101 poslanců a bylo potřeba 51 hlasů pro jeho schválení. Pro bylo 38 poslanců, proti 22, zdrželo se 41 poslanců. Z toho poslanců za hnutí ANO byl

158

pouze 1 hlas pro, to byl hlas samotné navrhovatelky, paní Šlechtové. Proti 2 hlasy, 36 poslanců se zdrželo.

Následně se hlasovalo o návrhu na korespondenční hlasování od předkladatelů, poslanců Dominika Feriho a Marka Výborného, s účinností navrhovaného zákona pro volby v tomto roce. Jednalo se o hlasování č. 9, přítomno bylo 100, pro 36, proti 23, zdrželo se 42. Následně ještě bylo hlasováno o korespondenční volbě, o návrhu na korespondenční hlasování od předkladatelů, opět poslanců Feriho a Výborného, to bylo hlasování č. 10. V této změně byla účinnost zákona k 1. lednu 2022. Přítomno bylo 100, potřeba 51, pro 37, proti 21, zdrželo se 42.

Těmito třemi hlasováními současná sněmovna dala jasně najevo, že nemá zájem o korespondenční hlasování. O hlasy ze zahraničí už vůbec. Protože i navrhovanou odloženou účinnost k 1. lednu 2022 zamítla.

Při debatě ve sněmovně zazněly argumenty, že je všechno v krátkém času, nestihlo se to nachystat, ovšem času k tomu měli velmi mnoho. Ostatně jste to už slyšeli v mém výkladu. Senát i nadále zůstává komorou, která o možnost distanční volby usiluje. Senát zároveň s krajany, s Čechy pobývajícími v zahraničí, dlouhodobě udržuje kontakt, prohlubuje vzájemné vztahy a vnímá jejich potřeby a požadavky, které se snaží uvést do praxe prostřednictvím exekutivy.

Toto úterý jsme na schůzi Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí na toto téma diskutovali a schválili jsme usnesení, které vám za komisi navrhuji a prosím vás o jeho schválení. Věřím, že volby v říjnu 2021 změní složení Poslanecké sněmovny a nám se podaří přesvědčit nové poslance, aby novelu volebního zákona s korespondenční volbou schválili.

Ve Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí jsme připraveni dopracovat a řádně připravit novelu zákona o volbách, včetně korespondenčního hlasování pro Čechy zdržující ve v zahraničí, tak usnadnit výkon politických práv českých občanů, kteří jsou v těchto právech omezeni.

Nyní vám tedy přečtu usnesení, které navrhujeme. Usnesení Senátu z 10. schůze konané 29. dubna 2021, k návrhu

korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky.

Senát Parlamentu ČR se zřetelem ke svému dlouhodobému úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí

I. lituje nevůle většiny poslanců Poslanecké sněmovny PČR k usnadnění realizace politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, to je především k zavedení korespondenčního hlasování, které je standardní součástí právních řádů členských států EU, a to navzdory tomu, že připravené legislativní návrhy by takové hlasování umožnily již ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021,

II. podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství tak, aby korespondenční hlasování našich občanů v zahraničí mohlo být využito nejpozději ve volbách prezidenta republiky v roce 2023,

III. ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona č. 247/19995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, umožňující českým občanům zdržujícím se v zahraničí hlasovat korespondenčně tak, aby mohl být do konce tohoto roku postoupen Poslanecké sněmovně.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore, nyní prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, kterým je nyní dál stolek po mé levici, pro kolegy senátory po jejich pravici. Teď tedy určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stala senátorka Šárka Jelínková, které se zároveň ptám, jestli souhlasí.

159

Ano, kývá hlavou, souhlasí, budeme tedy hlasovat. Spustím fanfáru, vidím, že některé lavice nejsou obsazené.

Myslím, že mohu zahájit hlasování, až se kolegyně a kolegové usadí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, tak za chvilku... Ještě chviličku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Určení zpravodaje, které jsme teď provedli v hlasování č. 46, bylo schváleno, při registraci 77 senátorek a senátorů a kvóru 39 hlasů, pro bylo 70 hlasů, proti nebyl nikdo. Děkuji za hlasování.

Nyní, paní kolegyně, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala všechny návrhy, abyste se k nim mohla po ukončení rozpravy vyjádřit a zaujmout stanovisko.

Otevírám rozpravu. Tu rozpravu otevírám k oběma bodům, tj. k bodu volebního zákona a k bodu usnesení. Tedy znovu otevírám bod, který byl přerušen. Do rozpravy se písemně přihlásili senátoři, kteří mají přednost podle jednacího řádu. Jako první by to byl pan senátor Marek Hilšer, jako druhý pan senátor Michael Canov a jako třetí Tomáš Goláň. Nyní prosím pana senátora Marka Hilšera, aby přistoupil k řečništi, má slovo.

Senátor Marek Hilšer: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové senátoři.

Leží před námi volební zákon do Parlamentu ČR, který reaguje na nález Ústavního soudu a snaží se tento nález nějakým způsobem zakotvit. Řeší parametry rozdělování mandátů do Poslanecké sněmovny a celou řadu jiných záležitostí, o kterých si myslím, že panuje, alespoň podle dohod, shoda.

Nechci ale mluvit o těchto parametrech, chci mluvit o tom, co v tom zákonu není obsaženo a na čem možná shoda panovat nebude.

V tom zákonu není obsažena korespondenční volba, nebo korespondenční hlasování, chcete-li. Z tohoto důvodu se skupina 14 senátorů rozhodla připravit a předložit pozměňovací návrh, který korespondenční volbu do tohoto zákona ukotví. Dovolte mi, abych zmínil teď tři základní důvody, proč jsme se pro to rozhodli.

Zaprvé, jak už zde bylo řečeno, Senát dlouhodobě podporuje, nebo alespoň zaznívá z útrob Senátu podpora korespondenční volby. Na nedávném jednání Senátu o senátním návrhu novely volebního zákona celá řada z nás vystoupila a podporovala korespondenční volbu. To je ten první důvod.

Druhý důvod, proč tento pozměňovací návrh předkládáme, je to, že korespondenční hlasování má vláda ve svém programovém prohlášení. Já si dovolím citovat výňatek z programového prohlášení vlády ze dne 27. 6. 2018: „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám. Včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů.“ Čili jednáme o něčem, co tedy alespoň vláda deklarovala, že chce.

Tím třetím důvodem je věcná stránka té problematiky. Tady budu poněkud obsáhlejší. Jsem přesvědčen o tom, myslím, že se všichni shodneme, že volební právo je jakousi esencí demokracie každého demokratického státu. Proto demokratický stát, myslím, že všichni demokrati by měli usilovat o to a motivovat občany k tomu, aby se účastnili voleb.

A aby jim co nejvíce usnadnili výkon volebního práva. Jedním ze způsobů, jak toto učinit, je právě korespondenční hlasování.

Po sametové revoluci a, myslím, že především po vstupu do EU, se počet českých občanů, kteří pobývají v zahraničí, zcela logicky zvyšuje. Odhaduje se, že takových občanů v zahraničí může být více než 300 tisíc, některá čísla hovoří o 500 tisících. Ukazuje se také, že počet českých občanů, kteří hlasovali

160

v zahraničí, na našich ambasádách, se od roku 2000 zdevítinásobil. Čili devětkrát více. V roce 2018 bylo devětkrát více účastníků voleb než v roce 2000.

Čeští občané, jak asi všichni jistě tušíme, v zahraničí třeba pracují nebo tam dlouhodobě žijí, pracují v českých firmách, pracují v zahraničních firmách, pracují ve vědeckých institucích. V zahraničí se také v době voleb vyskytují desetitisíce českých studentů, kteří cestují po celé Evropě, absolvují studijní pobyty, jako je Erasmus, nějaké postgraduální a další studia.

Jak už zde bylo řečeno, všichni tito lidé, nebo většina z nich, musí často cestovat až stovky, v řadě případů i tisíce kilometrů do volebních místností, které se nachází pouze na českých ambasádách a konzulátech. To znamená, že např. vědec, který pracuje v Seattlu, musí cestovat 1200 kilometrů až do Los Angeles, aby mohl odvolit. V případě prezidentských voleb by tuto cestu musel absolvovat dvakrát. V případě českých studentů to může být i překážka, takováto cesta může být i překážka finanční.

Dovolím si citovat z dopisu jedné občanky: „Dobrý den, páni senátoři. Chci poděkovat za téma, které jste otevřeli. Několik let píši na ministerstvo zahraničí ohledně možnosti voleb. Dokonce mi odpověděli, že vše je již několik let připraveno, tak se ptám, kde je problém. Můj manžel je přední český vědec. Žili jsme v USA, v Arizoně, prostě volit jsme nejeli. Ne kvůli penězům, to bychom i dali, ale máme dceru s dechovými obtížemi, narozenou v 25. týdnu těhotenství. Každý let je pro ni extrémní zátěž. Já jen že důvody mohou být různé. Je to přímo ostudné, že se opět nic nezměnilo. Nyní žijeme v Chile, opět nic. Psala jsem paní poslankyni, nebudu zde jmenovat, která se neustále korespondenční volbou ohání, ale jaksi jen teoreticky. Proč proboha už konečně to není uzákoněno? Manžel šíří dobré jméno ČR na poli astronomie, když je v ČR, dělá přednášky na vysoké škole tak, aby mladé lidi motivoval a dále těmto lidem ukazoval cestu. Ono jim není umožněno volit. Je to ostuda státu.“

Tento stav považuji za zcela nedůstojný v situaci, kdy existují prostředky, jak můžeme českým občanům, kteří pobývají v zahraničí, umožnit jednoduše hlasování ve volbách. Chci tady jasně říct, že korespondenční hlasování není privilegium, ale je to standard, je to naprosto běžný standard v demokratických státech. Kdybychom to měli srovnat s EU, v EU 24 zemí z 27 má korespondenční volbu. My a další asi dvě země, pokud dobře počítám, patříme mezi ty, kteří tu volbu nemají. Přiznám se, že mi opravdu zůstává rozum stát, že za 30 let se nepodařilo korespondenční volbu prosadit. Nedokázaly to levicové vlády, nedokázaly to pravicové vlády. Nyní to nedokázala ani vláda Andreje Babiše, která to má ve svém programovém prohlášení. Je to opravdu ostuda české politické reprezentace.

Všiml jsem si jednoho paradoxu, který asi, na to si budu muset osobně zvyknout, ale myslím, že to není žádná novina, tak jsem si všiml jednoho takového paradoxu. Často se stává, že někdo něco tvrdí, že něco chce, že něco prosazuje, jako třeba vláda ve svém programovém prohlášení nebo opoziční politici, ale když pro to mají zvednout ruku a mají něco udělat, tak to z nějakého důvodu neudělají. V tomto případě mi připadá, že nejlépe z celé té situace vycházejí bohužel, musím to takto konstatovat, SPD a komunisté, protože ti jasně deklarují to, že korespondenční volbu nechtějí, také pro to něco činí.

Takže místo toho, abychom my nějak věc řešili, tolerujeme farizejství a pokrytectví české vlády, Andreje Babiše.

Přiznám se, zarazilo mě to, že odůvodnění, proč to nyní nemůžeme udělat, znělo, jako že musíme být státotvorní. Slyšel jsem to na vlastní uši při jednání komise pro ústavu. Tvrdilo se, že teď to nejde, že to půjde až někdy jindy, že to poslanci nechtějí a že nebudeme mít zákon, naznačil pan poslanec Benda, že bychom si neměli zahrávat s člunkem, takhle nějak jste to řekl.

161

Jsem přesvědčen o tom, že to není správný argument, že jsou to všechno opravdu jen zástupné argumenty, bohužel musím použít i slovo výmluvy, hledání důvodů, proč něco nejde udělat. Pokud bychom na toto měli přistupovat zde v Senátu, tak si myslím, že tato argumentace je nehodná Senátu. Je to instituce, která má prosazovat demokratické principy, umožňovat lidem volit a udělat všechno pro to, aby se to podařilo. Teď to neuděláme, protože to poslanci nechtějí, že to Babišova vláda nechce, že to nechtějí komunisté, že to nechce SPD? Kolikrát už jsme zde zamítli návrh a vrátili ho poslancům? Já si dovolím tvrdit, že to je skoro každý druhý. Teď když máme jasně promluvit a hájit zájem českých občanů, máme na to i sílu, stáhneme kalhoty před brodem a říkáme de facto, že to vzdáváme, v jakémsi zájmu státotvornosti.

Říkám, že ty argumenty jsou i věcně zcela liché. Zákon se stihne. Účinnost zákona je od 1. července 2021. Zbývají nám tedy dva měsíce na to, aby ten zákon, možná měsíc a půl, dobře, kdybychom chtěli, aby tam byla nějaká rezerva, na to, aby ten zákon byl přijat. Nález ÚS byl v únoru, únor, březen, duben, dnes tady máme už hotový zákon, ta jednání byla poměrně složitá. Myslím si, že diskuse o korespondenční volbě může být velmi jednoduchá. Do 10 dnů může sněmovna hlasovat a třeba se nám podaří přesvědčit některé poslance o tom, aby se za korespondenční volbu postavili.

Neudělá-li to sněmovna, myslím si, že to není naše odpovědnost, ale jejich. Je to odpovědnost vládních poslanců, jak přistoupí ke svým závazkům k občanům. Podpora korespondenční volby, myslím si, že je jakési připomenutí vládě, že se zavázala v programovém prohlášení.

30 let politici občanům slibují, nebo 20 let, 30 let od sametové revoluce, politici slibují občanům zavedení korespondenční volby. Teď bychom nebyli schopni obětovat 10, 20 dnů, abychom ještě zabojovali? Myslím, že je, vážené kolegyně a kolegové, čas k tomu, abychom přešli od prázdných slov podpory opravdu ke skutečným činům. Minule jsem citoval Karla Havlíčka Borovského, budu citovat znovu.

Kéž by nám pánbůh to vlastenčení z huby do ruky vraziti ráčil. Víte, lidé, jsme v situaci, kdy čeští občané ztrácejí důvěru v demokracii,

ztrácejí důvěru v právní stát, ztrácejí důvěru v instituce. Nevím, jestli ztrácejí, ale určitě ji nemají, důvěru v politiky. Myslím, že to je často proto, že neplníme jejich sliby a nejsme ochotni se za ně postavit. Místo toho používáme slova, jako je státotvornost. Ale já si myslím, že státotvornost spočívá úplně v něčem jiném, že státotvornost spočívá v posílení důvěry, v to, že nám občané mohou důvěřovat, že se o nás mohou opřít, že naše sliby nejsou jen prázdná slova, že uděláme všechno pro to, abychom naše závazky plnili.

Nyní se ještě v závěru své řeči vyjádřím k tomu usnesení, které nám bylo předloženo. Jestli ho najdu... Vítám to, že se komise pro krajany zabývala tímto problémem. Je to velice dobře. Ale přiznám se, že to usnesení úplně zcela nechápu v situaci, kdy tady leží pozměňovací návrh, kterým můžeme tu korespondenční volbu do zákona zakotvit a můžeme ještě o ni zabojovat. Proto ho opravdu považuji za vrchol alibismu, nebudu moct pro něj hlasovat.

Myslím si, že Senát není v pozici, kdy by měl litovat vůle většiny poslanců, že Senát je tady proto, aby konal, abychom nelitovali toho, co poslanci neudělali, kdyby to měli udělat. Takže bychom jim to měli rázně připomenout.

K tomu druhému bodu, podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství. Kdybychom chtěli podpořit brzkou změnu zákonodárství, zavést korespondenční volbu, přece budeme hlasovat pro ten pozměňovací návrh, který tu volbu zavádí. Takže myslím si, že pokud se počítá s tím, že korespondenční volba v Senátu neprojde, je toto zcela liché tvrzení.

A ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona, ale ten zákon už tady přece je, ten návrh tady je, tak

162

proč bychom měli čekat až do září? Proto nemohu pro ten pozměňovací návrh, pardon, pro to usnesení hlasovat.

Děkuji vám za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Canov, s písemnou přihláškou. Připraví se kolega Goláň.

Senátor Michael Canov: Vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Vystupuji zde dnes proto, abych se vás pokusil přesvědčit, že mé logické vyústění, při kterém jsem si jist, opakuji ještě jednou, jist, že v případě, že Senát schválí korespondenční volbu, tato korespondenční volba bude nakonec schválena i sněmovnou. Ale zkusím začít od začátku.

My se dnes bavíme, poprvé je to zde dnes na plénu, vládní návrh zákona, opakuji ještě jednou, vládní návrh zákona. Tento vládní návrh zákona přišel do Poslanecké sněmovny, tam na něj byly pozměňovací návrhy, nějaké prošly, nějaké neprošly, máme to v Senátu. Proto mě velmi překvapilo, že vládní návrh zákona nepředkládal tedy zástupce předkladatele, vlády, ale vystupoval zde poslanec ze sněmovny. Dost mě to udivilo. Zároveň jsem si všiml jedné věci, od poslanců klasika, ale tak to prostě chodí, ve smyslu, hlavně nám na tom nic neměňte. Ale my to zde na plénu máme poprvé. Pan poslanec argumentoval tím, že už byly nějaké výsledky, že se něco domluvilo apod. Opakuji ještě jednou, plénum Senátu jako nejvyšší orgán Senátu projednává tento vládní návrh zákona poprvé. Ještě ho nikdy neprojednával. Když poprvé tento vládní návrh zákona projednávala sněmovna, sama na něm uplatnila řadu pozměňovacích návrhů, ty buď prošly, nebo neprošly. Ale takovéto omezení, že jsme se už nějak domluvili, nevím. Jako plénum, teď jsme svébytní, v plné úplnosti, byl by hřích, kdybychom toho nevyužili. Protože, ještě jednou opakuji, jsem si jist, že pokud plénum naše schválí korespondenční volbu pro krajany žijící v zahraničí, že ve výsledku takto bude schválen zákon i celým parlamentem, to znamená i sněmovnou.

Opravdu nevidím důvod, proč bychom pro to nehlasovali, když všichni senátoři, téměř všichni říkají: My jsme pro korespondenční volbu. Jako protiargument uvádějí to, že by to neschválila sněmovna. Dokážu vám, že ano. Ale ještě než se budu bavit o sněmovně, ve smyslu, proč jsem přesvědčen, že nakonec sněmovna schválí korespondenční volbu, zmíním se o jedné věci, která je dávána také jako překážka, a to ohledně rozpuštění sněmovny.

Přátelé, je to fata morgana. Ani inspektor Trachta se svým praktikantem Hlaváčkem by nedokázal rozpustit a vypustit v tomto období sněmovnu. Pokusím se to dokázat. Použiji na to trochu matematiky. Není to vyšší matematika, je to spíš nižší matematika, až počty. Nicméně ale limita tam bude.

ANO nepodpoří, říkal to premiér, rozpuštění sněmovny. Z 200 poslanců zbývá 122. Připomínám, že na schválení je potřeba 120. I nejmenší poslanecké skupiny mají takový počet, že každá z nich tomu zabrání. Začnu od těch nejmenších. Skupina Jednotní. Volný, Bojko, Nevludová, nebo jak se jmenuje. Jsou tři. Když oni pro to nebudou, jako že nebudou, už není 120. Další. Trikolóra. Jsou tam poslanci v čele s paní Zuzanou Majerovou Zahradníkovou, tři. Stačí, že pro to nebudou, teď to vyhlásili, že nebudou pro rozpuštění, budou pro nedůvěru vládě, ale nebudou pro rozpuštění, jsou tři, už jsme zase o další 3 dole. Pak tedy je 14členná ČSSD. Vládní. Ta se vyslovila proti rozpuštění. Pak jsme u 15 členů KSČM. Ti deklarují, jsme pro nedůvěru, ale jsme proti rozpuštění. Úvahy o tom, že

163

se snaží vyjednat disidenti, kteří se postaví proti svým stranám a budou hlasovat pro rozpuštění sněmovny, to by jich muselo být. Už v tuto chvíli by jich muselo být 31. Neumím si představit, počítám, jak všichni v ANO poslouchají premiéra, proč by to dělali. I ti další. Kdo z nich by to udělal, měl by dvě jistoty. Zaprvé, dříve mu skončí mandát, tedy přímý, za další, žádná jeho mateřská strana si ho na kandidátku nezařadí, takže končí ve sněmovně. To jsem s těmi počty ještě neskončil. SPD, Okamura, 19 hlasů. Já jsem ho poslouchal ještě včera večer. Jak jsem tomu rozuměl, taky proti rozpuštění. On tvrdí, že se rozpuštění nebojí, že posilují. Nicméně že mají svůj návrh na nějakou, myslím, úřednickou vládu nebo tak, to budou prosazovat. Takže dalších 19 minus. Takže už by jich muselo být přes 50, těch disidentů z řad poslanců ANO, příp. ČSSD, kteří by byli... Kde se vezmou, nevím. Nesmysl. A to možná ještě nejsme u konce. Řádí covid, jsou samé karantény. Kdo zaručí, že z těch stran, které by to předložily, budou všichni na místech, kdo to zaručí, že nikdo nebude mít covid a karanténu? A to dokonce ještě, jak jsem poslouchal předsedu ODS Fialu, ten tvrdí, že nejdřív musí být nedůvěra vládě, rozpouštět sněmovnu až při vládě, která nemá důvěru. Když to vezmu do důsledků, protože to vypadá, že k tomu vůbec nedojde, pokud vláda bude mít důvěru, vypadá to, že se k tomu nepřipojí ani Spolu. Tak já to čtu. Prostě rozpuštění a vypuštění sněmovny je mimo jakoukoli realitu.

Matematicky řečeno, pravděpodobnost limitně nula. Já vám řeknu jinou pravděpodobnost limitně nula, která je sice taky limitně k nule, ale přesto má nekonečněkrát větší pravděpodobnost, že projde. A sice, že já osobně porazím slavného jamajského sprintera Usaina Bolta ve sprintu na 100 metrů. Opravdu jsem přesvědčen, že toho spíš porazím já, než aby se sněmovna rozpustila a vypustila v tomto období. Takže to padá.

Nyní tedy, proč jsem si tak jist, že sněmovna nakonec schválí, pokud to ovšem předtím my schválíme, korespondenční volbu.

Zaprvé, kdo je ve sněmovně proti korespondenční volbě? Jsou to ty skupiny mikro, to znamená ty tříčlenné, Jednotní a Trikolóra, patnáctičlenná KSČM a devatenáctičlenné SPD. Jak už říkal kolega Hilšer, ti to říkají jasně, prostě tak to platí. No, a pak je tu pět stran, které jsou pro, aspoň to tak deklarují, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti, Starostové a nezávislí. Ale nejen to. Přátelé, on to tady už citoval Marek Hilšer. Vždyť je to v programovém prohlášení vlády! Já to přečtu ještě jednou. Možná ještě vícekrát to přečtu. Co je v programovém prohlášení vlády? Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. Rozumíte? Včetně zavedení korespondenční volby! No, kdo toto programové prohlášení podepsal? Přece, mimo jiné... Nebo ne „mimo jiné“, podepsali to jako předseda ANO 2011 Andrej Babiš a předseda ČSSD Jan Hamáček. Nyní, a to ještě pozor! To podepsali přesto, že jejich vláda byla závislá na podpoře KSČM, která je proti tomu. Takže to museli opravdu hodně chtít, když si to navzdory KSČM, která je proti volbě v zahraničí, dokázali do programového prohlášení prosadit. Já to ještě jednou přečtu. Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. No, a teď si představte, že my to s tím vrátíme do sněmovny. Teď předsedové těchto stran a jejich poslanci budou mít dvě možnosti. Možnost a), splnit své programové prohlášení. Dokázat, že držíme slovo, že nejsme lháři, nejsme podvodníci a zvednout pro to ruku. Hotovo. Nebo mají druhou možnost. Dokázat, že jsou lháři a že jsou podvodníci. A hlasovat proti tomu, co mají ve vlastním programovém prohlášení. No, a přece tomu nevěříte nikdo, že by to udělali. Tady to může pan vicepremiér Jan Hamáček dokázat sám, tady to může říct na místě, že tedy bude držet to, co má v programovém prohlášení, že není žádný podvodník a lhář. Tady to může dokázat. Kdybych se náhodou mýlil, ještě platí ta věc, že stačí, když na svém slohu a na svém

164

programovém prohlášení bude trvat předseda ANO 2011. Ale ani toto není ten hlavní argument.

Přátelé, je to zákon, který musí schválit obě komory. Vím, že proběhnou nějak volby. Vím, že kolega Goláň už nám posílal nějaké emaily, že nemá pravdu předseda nějakého toho volebního soudu u Nejvyššího správního soudu, že by ty, pokud nebude volební zákon doplněn, který by dopočítal, kdo má mandát, tak že by nastala situace, že by sice proběhly volby a neměl by nikdo mandát. To znamená, z těch poslanců, co tam teď sedí, by už nikdo nebyl poslanec. Nikdo. Ani pan poslanec Marek Benda, ani další poslanci. Je jich tam 200. Pokud budeme trvat na svém, vy si myslíte, že jich 200 skočí hromadně do Vltavy? Samozřejmě, že neskočí.

Přátelé, já se nechci vyrábět jako bojovým slovem, ale tady my můžeme rozhodnout. Koneckonců byl to Senát, který přišel na to, že je ten zákon protiústavní. My jsme podávali tu žalobu ústavní. Mohli ji podat i poslanci. Nikdy nepodali. Máme také právo se pak vyjádřit k něčemu dalšímu. To znamená, já jsem si naprosto jist, že se nerozhodne 200 poslanců, že tedy všichni skončí, skočí do té Vltavy a na věky věků tu bude vládnout Senát. Já, jako senátor, zase tolik proti nejsem, že jo? Ale já si myslím, že oni tak budou. Takže nakonec to samozřejmě schválí.

Na závěr dovolte mi, abych vyjádřil svůj otřes a strašné zklamání z postoje komise pro krajany žijící v zahraničí. Jak sundává kalhoty, jak to říkal kolega Hilšer, jako ty kalhoty před brodem, že to sněmovna nechce, tak my to balíme. Naopak! Je největší šance v dějinách, že ta korespondenční volba bude schválena. Víte, mně to připadá od posledně té komise, aby před čtvrt stoletím, před finálovým utkáním s Ruskem, zůstal náš tým v Naganu, zůstal náš tým v hotelovém pokoji a napsal dopis: „Víme, že náš soupeř nechce, abychom vyhráli, tak my vyhrajeme tu příští olympiádu.“

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Goláň. Pak zde máme zájemce o vystoupení s přednostním právem. Já se podívám na kolegy... Kolega Horník uplatňuje, Růžička ne. Děkuji. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že veškeré emoce byly vyčerpány, takže já už budu jenom nudný.

Samozřejmě budu reagovat na to, co tady přečetl Marek Hilšer. On doslova to samé nám přečetl na ústavně-právním výboru. Také zapomněl tady říct, že na ústavně-právním výboru řekl, že máme spoustu času, takže pojďme to zkusit do té sněmovny. No, a když nám to vrátí, tak potom na tom nebudeme trvat.

Já bych chtěl jednu věc. Aby to byla věcná rovina. Zastánci korespondenční volby nejsou lepší, ani horší a odpůrci korespondenční volby nejsou ani horší, ani lepší. Tohle si myslím, že tady moji předřečníci jakýmsi způsobem nastavili. Já řeknu jednu věc. Jsem zastáncem korespondenční volby. Já si myslím, že je to perfektní věc, ale od začátku jsem se účastnil jednání, i společného jednání horní a dolní komory, reagovali jsme pouze na nález Ústavního soudu. V nálezu Ústavního soudu se nikde neobjevuje korespondenční volba. Já si myslím, že taky na těch společných jednáních nebylo stanoveno jako nepřekročitelná podmínka ze Senátu, že korespondenční volba bude v tom návrhu zákona. Víme všichni, že se chvilku ta jednání v Poslanecké sněmovně, nebo, řekněme, ten návrh vlády, že přišel z našeho pohledu trochu pozdě, proto tady vznikla iniciativa, že jsme si vytvořili jakýsi vlastní návrh, který jsme ale teď vyřadili z projednávání a odložili bokem, protože máme tu hotovou materii, která už je schválená jednou komorou.

165

Takže mi přijde rozumné, abychom pracovali s tím, co přišlo z dolní komory, to znamená z Poslanecké sněmovny.

A to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, přišlo přesně v těch intencích, které na tomto místě byly sjednávány s Poslaneckou sněmovnou, s jejím vedením a vedením klubů. Senát tehdy dal jasné podmínky, to znamená vstupní klauzule určité, minimálně ty dvě, což se splnilo, a 14 volebních krajů, to se splnilo.

Nyní tam přidáváme něco, protože máme příležitost. Máme zákon, který můžeme komplexním pozměňovacím návrhem změnit a potom můžeme mít příležitost úplně stejnou a udělejme to po volbách. Ať ty volby co nejdříve proběhnou, ať už předčasné, nebo nepředčasné, nebudu tady počítat, kolik poslanců je schopno se vypustit a kolik ne, to není podstatné. My potřebujeme volební zákon. Potřebujeme reagovat na nález Ústavního soudu.

Co nám řekl Ústavní soud? Že samozřejmě d'Hondtova metoda nebyla proporcionální. Řekl nám, že vstupní klauzule, tak jak byly stanoveny, rovnost toho volebního zákona nějakým zákonem mění. A dbal na proporcionalitu.

Kdybychom se tady bavili o tom, jakým způsobem jsme k té proporcionalitě došli, řeknu, ano, to je legitimní debata, ale my se tady bavíme o něčem, co vůbec v nálezu Ústavního soudu nebylo. My se tady bavíme o něčem, co vzniklo dodatečně a co je naprosto oprávněné, protože samozřejmě každý má právo, a proto jsme také zákonodárci, předkládat pozměňovací návrhy. A co přišlo dodatečně, aniž by se to projednalo napříč politickým spektrem.

Proto přesně to, co říkám, potvrdilo hlasování na ústavně-právním výboru. Tam byli 4:4. 4 proti, 4 pro. Chodil někdo za mnou a říkal mi: Tome, pojď podpořit korespondenční volbu? Ne. Prostě přišlo to, dostal jsem to na ústavně-právním výboru, vyslechl jsem si argumenty Marka Hilšera, které jsou mimochodem výborné, já s nimi souhlasím, ale neprošlo to. To je přesně ta materie, to je článek 40. Ty obě komory se mají shodnout. Prošlo tohle napříč politickým spektrem? Projednávalo se to v klubech? No, tak když to nemáme projednáno, proč to budeme dávat teď, když tím ohrožujeme volby? Já nechci člunek. Ale myslím člunek, ne kolega Čunek, ale člunek, kdy se nám to vrátí zpátky a my potom řekneme to, co řekl kolega Hilšer na ústavně-právním výboru, je to ve stenozáznamu a je to nahrané. No, tak to potom nebudeme chtít, když se nám to tady vrátí. Připadá vám tohle smysluplné?

Že to tedy zkusím v té sněmovně, když se mi to vrátí, tak už to zkoušet nebudu? No, samozřejmě, smysluplné je to v tom, že kdybych to zkoušel podruhé, tak bych byl blázen a už úplně bych ty volby zablokoval. Ale mně nepřijde smysluplné přijít s něčím, co neprojednám napříč Senátem. A pak řeknu: No, tak to zkusím. A když to nevyjde, tak to příště nezkusím. Na to si myslím, že jsme příliš inteligentní. Řekněme, že tady nebudeme prostě soupeřit. Že to není souboj klubů. Já bych nechtěl, aby se tady opakovalo, jako u některých zákonů, že je to souboj STAN a ODS. Já si myslím, že to vůbec o tomhle být nemůže. Jsou to volby do Poslanecké sněmovny, ne do Senátu. Ale samozřejmě ústava nám dává úplně stejné právo hlasování jako dolní komoře. Měli bychom alespoň trochu respektovat tu vůli té sněmovny, tak jak nám byla vzkázána z té dolní komory. I naše kluby, STAN, ODS, hlasovaly pro tento zákon.

Opravdu pojďme regulérně připravit, ta materie je zaparkovaná v ústavně-právním výboru, kompletně změňme ten návrh, dejme tam tuhle korespondenční volbu, dejme tam klidně další věci, které byly dobré třeba i ve sněmovně jako plakáty nebo plachty na balkonech apod., to je jenom taková ukázka, a pošleme to do té sněmovny. Vždyť to bude úplně to samé. No, tak to tam pošleme a oni nám to v nejhorším vrátí. No, teď to tam pošleme a oni nám to zase v nejhorším vrátí. Vždyť to je pořád stejný princip. Akorát budeme mít jasno, že jsme vyhověli nálezu Ústavního soudu, když to teď přijmeme v tom znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme mít jasno, že volby prostě mohou být. Účinnost

166

je tam k 1. 7. 2021. Chápu, že by to sněmovna projednala, že by to stihla vrátit případně, ale jednu věc, já jsem to řekl i na ústavně-právním výboru, ctím gentlemanské dohody a jedna z nich byla, že v půlce dubna tady budeme mít prostě schválený zákon. To se stalo. My jsme řekli, že chceme dvě vstupní klauzule a 14 krajů. To se stalo. Tak to se prostě stalo. Vím, že nás ta sněmovna často štve, vždyť jsme to viděli v minulém zákoně, kolik jsme tady dělali oprav. Ale přece v tomhle směru... Zkusme být partneři. Při minulém tisku jsme partneři nebyli, protože jsme opravovali něco, co tady kolega Wagenknecht nazval šlendriánem, a měl pravdu, protože on opravoval půlku, já druhou půlku. Nicméně toto je úplně jiná situace. Ano, vím, že všichni cítíte tu moc, že my o tom rozhodujeme úplně stejně jako ta sněmovna. Ano, ta moc nám je poprvé tady takovýmto způsobem, nebo můžeme ji uplatnit, protože máme úplně stejné hlasovací právo, stejnou hlasovací sílu, podle článku 40 ústavy, jako má sněmovna. Chápu, že teď cítíme tu moc a řekneme si: Pojďme to využít. Nechci říct zneužít, to by bylo špatně, to není pravda. Ten návrh je regulérní. Ale pojďme to využít. Nemyslím si, že to máme využívat v situaci, která vznikla úplně mimo sféru jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, a to zásahem nebo nálezem Ústavního soudu, který podali samozřejmě senátoři regulérně a který všichni jakýmsi způsobem akceptujeme a bereme za své.

Já jsem si ten zákon velice dobře prostudoval. Přesně vím, podle čeho je počítané první a druhé skrutinium. Jestli něco by z mého pohledu, samozřejmě je to můj názor a nestavím cizí názory proti tomu, že je to dobro nebo zlo, bychom měli o něčem diskutovat, tak to jsou způsoby přepočtu. Ale o tom jsem neslyšel ani slovo ani na ústavně-právním výboru ani tady. Já jsem tady slyšel jenom něco, co s nálezem Ústavního soudu nesouvisí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Horník. Ostatní držitelé tohoto práva zatím posečkají na své pořadí, jak historicky vzniklo. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Asi bychom tady nestáli, kdybychom nebyli dostali před léty tu odvahu, a to byli zejména členové v té době malého klubu Starostů a nezávislých a potom taky KDU-ČSL, nevím, jestli tam byl někdo nezávislý, že jsme proti tomu nespravedlivému volebnímu zákonu podali ústavní stížnost.

Já si vzpomínám jako dneska, jak se nám tady mnozí kolegové smáli, že nemůžeme uspět. Nakonec jsme uspěli. Zaplaťpánbůh za to, jinak bychom tady asi nestáli. Zase by se přepočítávaly hlasy na jednotlivé poslance metodou, kdy někomu bude stačit 20 tisíc hlasů a někomu 40 tisíc hlasů.

Jsme tady tři, s kolegy tady nahoře, z Karlovarského kraje. Asi nalézt spravedlnost v tom přerozdělování těch hlasů bude velmi těžké a je to těžké. Já musím ale říct minimálně za nás tři a za Karlovarský kraj, že máme momentálně pět poslanců. Budeme mít určitě dva poslance, možná budeme mít 2 až 3 poslance. Dokonce mě někdo přesvědčoval, že bychom mohli mít možná i čtvrtého, kdyby se zadařilo, i pátého. To znamená, my asi budeme muset tady s kolegy Balatkou a Plevným vyrazit do ulic a nahnat všechny lidi do volebních místností, protože tím by se nám potom zvýšila ta možnost mít těch poslanců třeba i pět. Kolega Benda kývá hlavou, takže asi to tak je. Jenom chci upozornit na to, že ten zákon nám stejně tu spravedlnost nepřinese při té relativně nízké účasti. Ještě v Karlovarském kraji, kde přece jenom ta socioekonomická gramotnost našich občanů není tak vysoká, to znamená, k těm volbám zase tak často taky nechodí, protože jim to je skoro jedno, co se v tomto státě děje.

167

Trochu obdobně, ale lépe, je na tom kraj Liberecký. Tím skončím s tím, co jsme tehdy napadli u Ústavního soudu.

My jsme se tady sešli 9. 7. ve Frýdlantu, už to tady někdo zmiňoval, tu schůzku, kde se sešlo vedení Senátu, předseda ústavně-právního výboru, předseda Stálé komise pro ústavu a parlamentní proceduru a předsedové klubů. Tam jsme si jasně řekli, které věci budeme preferovat. To znamená 14 krajů, všechno možné, to, jak to dneska zhruba tak je. Jednu věc tam všichni vyslovili. Korespondenční volbu. Pojďme to přijmout tak, jak jsme si to tehdy naplánovali, k tomu tu korespondenční volbu.

Mě trochu mrzí, že jsou tady kolegyně a kolegové, kteří jsou spolu asi někde jinde. Mě to docela mrzí, že tady nejsou, nebo mnozí tady nejsou, abych se opravil, protože mi tak trochu připadá, jako kdyby to nechtěli slyšet, ty argumenty, které tady máme, kterými plédujeme pro korespondenční volbu. Ale možná, že jim křivdím. Možná, že se dívají na obrazovkách tady v rámci Senátu.

Druhá věc, tady chci poděkovat panu předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, který byl aktivní a svolal do jednacího sálu odbornou debatu k nálezu Ústavního soudu. Bylo tady celé vedení Poslanecké sněmovny, Senátu, byli tady všichni předsedové partají a těch klubů. Já, pokud si pamatuji, bohužel z toho není žádný záznam, protože to byla akce neveřejná, ani se nikam nepřenášela, ale pokud si pamatuji, všichni mluvili o korespondenční volbě, vyjma zástupce SPD.

Já jsem byl nadšený, že aspoň konečně po 20 nebo více jak 20 letech se něco někam hne.

A že to je věc, která je nekonfliktní. To, že k nám doputovala novelizace volebního zákona a že my ze Senátu jsme byli pomalejší a nepředkládali jsme ji a neposlali jsme ji do Poslanecké sněmovny, to dovedu i pochopit, protože se jedná přece jen o poslance a o Poslaneckou sněmovnu momentálně u těchto voleb. Co ale nepochopím, je skutečně, proč, když v tomto sále bylo skoro jednotné souznění s korespondenční volbou, proč to také všichni nakonec do toho zákona v Poslanecké sněmovně nevsadili. Oni to vsadili, mám dojem, že to byl Marek Výborný, ale proč to neodsouhlasili.

To je to farizejství, o kterém tady mluvil kolega Hilšer. Všichni budeme dělat, jak to chceme, ale víc jak přes polovinu pro to nic neudělá. Já jsem do budoucna... Nebo jinak. Mě by zajímalo, jaké postoje senátoři a poslanci, kteří jezdí na zahraniční cesty, kde navštěvují mj. i krajanské spolky, třeba na velvyslanectví, celé desítky let jim říkají: „Jo, jak to přijde, my pro to uděláme úplně maximum.“ My jsme dneska slyšeli plejádu různých návrhů, Tomáš Czernin to tady zopakoval pro nás pro všechny, a nic se nikdy nestane.

A ono se nestane, prosím vás, dalších deset let zase vůbec nic. To je ten vzkaz, který pošleme do zahraničí. Já jsem si minulý týden zkusil dát dohromady aspoň nějaké reakce těch, kterých se to týká. To jsou ti, kteří jsou v zahraničí, a to dobrovolně, ale i ti, kteří tam museli odejít nedobrovolně a kterým upíráme jejich svaté právo, aby mohli volit bez jakýchkoli vyšších nákladů, dlouhého cestování apod.

Ta zásadní otázka, se kterou jsem oslovil, mám tady 397 odpovědí na to, co jsem dostal, musím říct, že to jsou ti, kteří se trvale zdržují v zahraničí. Čili ne ti, kteří tam jsou na pracovních cestách, studují tam apod., ale ti, kteří se hlásí k těm krajanským spolkům. Otázka zněla: Souhlasíte se zavedením korespondenční volby pro krajany žijící v zahraničí? Těch 397 odpovědí bylo: Ano, 98,2 %. To jsou ti, pokud korespondenční volbu neschválíme, kterým odebereme právo volit v těchto volbách. Ne malá, nepodstatná část.

Druhá otázka, se kterou jsem se na těch 397 lidí obrátil, kteří odpověděli: Od kdy by měla být stanovena účinnost navrhované úpravy volebního zákona, jehož součástí by byla možnost korespondenční volby? Již pro letošní podzimní volby do Poslanecké sněmovny, tzn. aby to začalo platit od 1. 7. 2021, mně

168

napsalo 65,2 % pozitivní odpověď. Pro příští volby jich bylo 12,3. Pro ty, pro které bylo nejdůležitější, aby existoval volební zákon, a pokud by neexistoval, tak je to otázka irelevantní, bylo 22,4 %.

Dvě třetiny těch, kteří jsou venku, už to chtějí teď. Vím, že statisticky číslo 397 je málo, ale vy všichni se orientujete, nebo politické strany, podle statistických průzkumů, kde je 1200 lidí, 1000 lidí apod. Tady máme 400, což je docela reprezentativní vzorek.

Poslední třetí otázka byla: Měl by podle vás být tento návrh součástí právě připravované a projednávané novelizace volebního zákona, i kdyby to mohlo případně ohrozit nepřijetí zákona o volbách? Tak, aby to bylo součástí, k tomu se přihlásilo 42,6 %, ne, pardon, omlouvám se... Návrh by neměl být součástí zákona, pokud bude ohroženo jeho schválení. Aby to bylo korektní, abych to řekl přesně. Což by mohlo vést i k ohrožení termínu podzimních voleb. Tak to si myslí 31,5 %.

Návrh musí být součástí zákona, i když to ohrozí jeho přijetí a následně to může vést k ohrožení termínu podzimních voleb. 42,6 %. A 25,9 % nemá na tuto otázku odpověď. Ale já mám odpověď pro své svědomí a vědomí, že jsem pro to udělal maximum a korespondenční volbu tady budu prosazovat. Mrzelo by mě, když kolegové a kolegyně, kteří jsou ve Stálé komisi pro krajany, pro to hlasovat nebudou. Já bych fakt chtěl vědět, co jim jednou budou říkat na těch výjezdech, které máme, budou zdůvodňovat, jak to politicky nešlo. To si můžeme všechno dneska ušetřit, když pro to zvedneme ruku.

Víc nemusíme udělat. Jinak byste asi všichni dostali ten email od iniciativy zahraničních Čechů: Chceme volit distančně. Tady je to úplně jasně napsané. Tady se k tomu hlásí bez jakéhokoliv ale. Teď, kdy jindy? To, co nám bylo předloženo jako usnesení k návrhu korespondenčního hlasování z naší komise, lituje nevůle. To snad nemyslí ta komise vážně, že pro to bych zvedl ruku. Já budu litovat pro nevůli? Co to je, litovat pro nevůli poslanců? To je další farizejství, které tady teď máme. My se za to schováme.

Já se omlouvám dámám a pánům, ale za takového debila mě snad nemůžete považovat, abych pro tohle hlasoval.

Podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství: No, vždyť to tady máme na stole, už o tom mluvil Marek Hilšer. Proč možná až za deset let? Proč ne teď hned? Jak si to zdůvodňujete v hlavách vy ostatní, kteří nechcete tu korespondenční volbu na tomto plénu schválit? Budou se nás ptát určitě i novináři. Mnohé určitě zajímá PR vašich stran. Bude velmi těžké vysvětlovat nejenom krajanům, ale i médiím, proč to nechcete. A budete zdůvodňovat ty věci...

Rozpuštění sněmovny, ten planý pokus, také jsme byli varováni. Rozpustíme sněmovnu, ale až bude schválený volební zákon. Proboha, vždyť se můžou rozpustit teď hned v tento okamžik. Co se stane? Vůbec nic. Poslanecká sněmovna bude rozpuštěná a my musíme odsouhlasit to znění z Poslanecké sněmovny. Proč to neudělali? Měli by volební zákon, měli bychom možná nějaké předčasné volby. Možná zase bychom měli premiéra pana Rusnoka, který tady včera měl dlouhou sebeprezentaci. Viděli bychom, jak to dopadne. Ono snad už hůř ani nemůže být.

Pokud by to nebyl únor 48... Ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září

2021 návrh změny zákona, toho, který projednáváme. Co chceme připravovat? Tady už toho je tolik připraveného, jedno vám leží na stole a to druhé samozřejmě v Poslanecké sněmovně, všichni ti, kteří se o to pokoušeli.

Asi těch věcí by bylo o hodně víc, ale musím dát prostor i dalším. Omlouvám se za využití přednostního práva, protože počítám s tím, že ta

169

rozprava bude delší a já budu zastupovat teď za kolegu, kterého mám jistit. Tak to byl ten důvod, jinak bych vystoupil jako všichni ostatní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Nechám prostor pro potlesk a dalším přihlášeným je pan senátor Nytra, předseda klubu ODS a TOP 09. Tentokrát využije práva přednosti.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové. Já jsem nechtěl využívat přednostního práva, ale těch informací, užitečných informací, které jsem se tady dozvěděl, už je tady tolik, že mě to donutilo přednostního práva využít.

Tou poslední byla interpretace emailu od toho zájmového sdružení krajanů žijících v zahraničí, respektive pro korespondenční volbu, protože pan místopředseda Senátu Horník ho asi nedočetl do konce. Interpretovat tento email, že toto zájmové sdružení, nebo tato iniciativa, je pro okamžité schválení korespondenční volby, bylo by možná dobré si přečíst odstavec 4 a další.

Chci se zeptat překladatele, pana senátora Hilšera, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je to tenhle návrh? Ten pozměňovací návrh? Protože vy ho identifikujete, včera i na tiskové konferenci, jako návrh 14 senátorů, ale je tam podepsáno 16 senátorů, takže jen, abych měl jasno.

Opravdu jsem se v této diskuzi dozvěděl hodně. Je fajn, že se hnutí STAN stalo součástí volební koalice, když chce naplnit vládní prohlášení. Některé ty diskuzní příspěvky by spíše patřily asi na půdu zasedání klubů, případně, já nevím, jak to říct, do stranické nebo centrály hnutí, protože... Díky za výstup panu senátorovi Canovovi o tom, jak to vypadá s rozpuštěním sněmovny. Ale ono ve veřejném a politickém prostoru je to trochu jinak, kdo tady prosazuje rozpuštění sněmovny a kdo ne.

V té souvislosti ale opravdu, teď už vážně, bych chtěl, aby ti, co tvrdí s naprostou jistotou, že korespondenční volba projde Poslaneckou sněmovnou, aby předložili byť jen zmínku představitelů hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD, nepočítám těch šest volných radikálů, že změnili názor, protože vláda, tedy hnutí ANO a ČSSD, projevila svou vůli neschválit korespondenční volbu dvakrát. Poprvé ve vládním návrhu, kde ten návrh obsažený není, a podruhé hlasováním v Poslanecké sněmovně při schvalování tohoto zákona. KSČM a SPD tu vůli projevily také dvakrát. Jednou na tomto jednání a podruhé při hlasování v Poslanecké sněmovně. Dohromady to čítá 116 hlasů. Nepočítám těch šest volných radikálů. Matematika je naprosto jasná.

Ještě jednou se vrátím k vystoupení pana senátora Horníka. Nezpochybňuji jeho průzkum, ty tři otázky, ale nemohu se smířit s interpretací té první, kdy, a teď mě neberte za slovo, 92 % respondentů souhlasí se zavedením korespondenční volby. Ale když nebude, těmto všem lidem ve 100 % neodebereme právo volit. Protože jim právo volit zůstává, pouze ne korespondenčně. Uznávám, že to mají složitější: Dál, dráž. Naprosto souhlasím. Ale bylo tady řečeno, že se jim odebírá právo volit. Nemyslím si, že je to pravda.

Dovolím si zpochybnit i tu časovou rezervu do 1. července. Máme na to dva měsíce. Je více než pravděpodobné, že korespondenční volba neprojde, že se nám ten návrh vrátí bez korespondenční volby. Možná tam poslanci ještě něco přidají, co se nám nebude vůbec líbit. Takže my tady za měsíc budeme před možná tím samým návrhem zákona, možná před horším. Není podstatné, jestli obětujeme dvacet nebo třicet dnů, to už v tom opravdu nehraje roli.

Ale při snaze některých subjektů vyvolat předčasné volby, respektive rozpustit sněmovnu a vyvolat předčasné volby, naprosto nerozumím tomu, proč nám čas vůbec nevadí.

170

Já si nemyslím, že v tomto případě Senát ustoupil do kouta. Ten zákon má nejenom jiný schvalovací proces, ale i měl jiný vyjednávací proces, nebo doba přípravy byla úplně jiná. My jsme tady absolvovali několik jednání a v rámci těch jednání si Senát stanovil naprosto jasné podmínky, které byly Poslaneckou sněmovnou dodrženy.

Je to 14 krajů, neexistence bonusu pro vítěze, v té naprosto tvrdé podobě, je to navýšení kvót pro koalice a de facto Senát zasáhl i po tom, co byl projednán na ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny ten komplexní pozměňovací návrh. V podstatě ne legislativním aktem, ale svým docela silným hlasem Senát zasáhl, že bylo změněno i rozdělování hlasů ve druhém skrutiniu.

Jinými slovy, ve čtyřech bodech tento návrh zákona odpovídá tomu, co Senát požadoval. Jestli jsem někde zaslechl, že se nenecháme vydírat Poslaneckou sněmovnou, troufám si tvrdit, že v tomto případě je to naopak. Beru to pochopitelně v uvozovkách, ale že tentokrát Senát vydíral tak trošku Poslaneckou sněmovnu. Ale v dobrém. Stanovil jasné, nepřekročitelné podmínky a ty byly ze strany sněmovny dodrženy.

Takže za mě, ano, korespondenční volbu ano, ale ne teď v tuto chvíli, v nejbližší možné době ano. Vzhledem k tomu, že žádný takový návrh nezazněl, navrhuji schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan kolega Rabas a po jeho vystoupení vyhlásíme polední přestávku, tak jenom, abyste s tím počítali. Prosím, pane kolego.

Senátor Přemysl Rabas: Vážený pane předsedající, pane ministře, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl jenom přihlásit k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsem nepodepsal, ale budu pro něj hlasovat. Ten důvod je, přestože člověk by měl být trpělivý, já jsem netrpělivý. Já na to čekám také 20 let. Já jsem čtyři volební období byl zastupitelstvem obce. Byl jsem krajským zastupitelstvem, v roce 2006 až 2010 jsem byl poslancem parlamentu. Celou tu dobu, každé volby, se mluví o korespondenčním hlasování. Vždy když se řekne, my jsme všichni pro korespondenční hlasování, ale... Je to nesmírně zvláštní, že většina politické reprezentace celých 20 let je pro korespondenční hlasování. Tak v čem je proboha problém?

Volební právo dané ústavou, všichni se hlásíme k demokracii, říkáme, že jsme demokraté, ale my ho upíráme těm lidem. Čekám 20 let, ale to je nic. To není důležité. Ale ti lidé, občané naší republiky, kteří žijí v zahraničí, na něj čekají taky 20 let. Někteří se už nedočkali a někteří se ještě nedočkají, protože to odkládáme. Samozřejmě že se to týká studentů, lidí na krátkodobých pobytech, lidí, kteří tam jsou pracovně, ale taky se to týká lidí, kteří tam žijí desítky let. Nemohli volit za komunistů, nemůžou volit už celou tu dobu, co jsme dnes... Nemohli se prostě zapojit do veřejného života v zemi, kterou berou pořád za svou vlastní. My jim to upíráme. Říkáme. Volební právo máte, to vám dává ústava. Hodíme jim klacky pod nohy. Jak má někdo z nějaké země, kde není naše ambasáda, jet do sousední země, říkal to tady pan kolega Czernin, ne dvakrát, někdy i třikrát, když je třeba druhé kolo prezidentské volby. On musí jít třikrát na tu ambasádu, nejdřív se tam přihlásí, pak tam jede jednou, pak tam jede podruhé. I kdyby to bylo jenom dvakrát... Je to vážné, často to jsou lidé, kteří jsou... Nejde o ekonomiku, nejde o peníze, nejde o čas, někdy ano, ale taky jde o zdraví. Je to dost komplikované, jet do sousedního státu několikrát. A přitom, když vezmete tu politickou reprezentaci za posledních 20 let, vždy to byla většina, vždy, která korespondenční hlasování prosazovala. Když jsem byl ve sněmovně, mluvilo se o tom pořád. Byl jsem zástupce tehdy vládní strany,

171

nepodařilo se nám to prosadit. Dnes slyším úplně stejné argumenty, ano, my jsme pro korespondenční hlasování, ale... A jsme zase u toho „ale“. To znamená dalších několik měsíců, nebo několik let, nebo několik desetiletí? V čem je problém? Je to jenom jeden pozměňovací návrh přidat do toho zákona, když většina těch lidí říká, že je pro. Vládní strany říkají, že jsou pro, většina koalice říká, že je pro. Akorát několik těch jednotlivců, takové to bizarní zpestření parlamentu, je doopravdy proti. Prosím, zvažme to a chovejme se podle toho, co říkáme. Jsme pro! Nebo to jenom říkáme a nemyslíme si to, někteří. Někteří to nemyslí možná vážně. To už tady zaznělo. Pak je to pokrytectví. Já jsem pro. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane kolego, i to, že jste byl milosrdný k času pro naši polední přestávku. Vyhlašuji ji do 14:05 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.05 hodin.)

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Vážené dámy, vážení kolegové, aktuálně máme přítomno 44 senátorek a senátorů. Budeme pokračovat v rozpravě, kdy na řadě je s přednostním právem pan senátor Jiří Růžička. Nechce. Šárka Jelínková tady není. Aha, ona je... Promiň, já jsem koukal tam. Nechceš? Nechce. Jiří Oberfalzer. Ten hlásil, že chce. Ano.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Jistě jste si dávno všimli, že mluvím zřídka, tak mi dovolte přednostní právo využít, neb i to bude tím pádem výjimečné. Chtěl bych krátce reagovat na vystoupení pana místopředsedy Horníka a obecně na argumentaci, proč máme využít situace, kdy bychom mohli sněmovně, promiňte, to nemyslím zle, vnutit to, o co všichni stojíme, a to je korespondenční volba pro krajany.

Zaprvé bych možná ještě před závorkou chtěl trochu reagovat na ten průzkum, který tady kolega Horník prezentoval. Myslím, že říkal, že to bylo asi 400 respondentů. Zmínil se o jedné otázce, pro kterou bylo, teď nevím, jestli 30 nebo 40 procent, to jsem už mezitím zapomněl, těch odpovědí, které, dá se říct, trvají na korespondenční volbě i v situaci, kdy by to mělo znamenat odklad voleb. Zaprvé bych chtěl upozornit, že 30 procent ze 400 je 120. Nevím, kolik je celkem krajanů. 120 krajanů by tedy, kdybychom to brali, jako že nás to zavazuje, 120 krajanů by tedy rozhodlo o odkladu voleb v ČR, na které mají nárok miliony voličů domácích. To byl zdánlivě takový silný argument. Ale já bych chtěl upozornit na jeho slabost. To skutečně není ten důvod, proč bychom se pro to měli rozhodovat. Ale neříkám, že naši oponenti to předkládají jako jediný nebo hlavní důvod, samozřejmě poslouchám, nejsem hluchý. Souhlasím s tím, že hlavním motivem by mělo být, že o to stojíme, chceme to prosadit. V tom se opravdu shodujeme, teď se jenom neshodujeme v tom, proč se nám zdá, že teď to není vhodné nebo dokonce možné. Nepřijímám ta obvinění, že to děláme z licoměrnosti, to je samozřejmě výrok pro média, děláme to, řekněme, z nějakého realismu. Dobrá, můžeme poslat sněmovně ten návrh rozšířený o tuto pasáž, kterou sněmovna odmítá. Oni nám to tedy vrátí bez ní. Přiznám se, že jsem si musel ověřit, jestli to můžeme poslat znova do sněmovny s tímto

172

návrhem, který odmítnou. Dostal jsem odpověď odborníka, našeho pana ředitele legislativy, že můžeme. Já jsem si myslel, že ne. Takže můžeme. Můžeme hrát tento ping-pong. Já jsem to na komisi nazval pokerem. Půjde o to, kdo jak dlouho to vydrží s nervy, zkoušet, napínat tu protistranu, než se ucho utrhne.

Je možné, že v nějaké fázi, kdy už by, řekněme, zájmu o volby teklo do bot, že by třeba zrovna na řadě byli poslanci a že by ucukli. My bychom to takto prosadili.

Mně se to ale nelíbí. Musím říct, že za cenu rizik to prostě není nutné. Dobře víme, proč některé politické síly tuto volbu nechtějí. Ona pro ně nereprezentuje přínos, ale naopak zhoršení pozice. Víme přesně, kterých stran se to týká. Ty nyní mají silnou pozici ve sněmovně. Doufám, ale samozřejmě o zítřku nikdo nic neví, doufám, že po volbách poměr těch sil, které jsou tomuto nakloněny, bude vyšší. Vy možná řeknete: Ano, a bude ještě vyšší, když tu volbu prosadíme. Já řeknu: Neprosadíme, protože to víme nejenom my, ale i oni. My se nemusíme řídit tím, já tady souhlasím, často na to upozorňuje pan kolega Canov, co je, není možné, co nám projde, nebo neprojde, někdy se tím řídíme. Musíme to posuzovat případ od případu. Obecně samozřejmě ale máme zejména zastávat to, co si sami myslíme, a to, o co stojíme.

Jsem přesvědčen, že v dané situaci máme dostatek důvodů, pan senátor Nytra je tady celkem přehledně vyjmenoval, být si jisti, že sněmovna toto doplnění volebního zákona nepřijme. Aby proběhly volby dobře a důstojně, abychom v nich také dosáhli co nejlepšího výsledku, mohu-li si na chvíli dovolit mluvit za strany, které stojí o zásadní změnu naší politické scény, tak si myslím, že bychom o to měli usilovat důstojně a bez nepokojů, protože jakýkoliv neklid, nepořádek nakonec padá obvykle k tíži tomu, kdo ho způsobil, i když to dobře myslel.

Já si tedy opravdu nemyslím, že teď, při tom hlasování, se rozdělujeme na ty, kteří to s korespondenční volbou myslí upřímně, a na ty, kteří jsou licoměrníci a jenom to deklarují.

Získávat sympatie našich krajanů v zahraničí má význam samozřejmě tehdy, až budou těch voleb účastni. Neberte to, jak to zní, jako nějak kupecky, racionálně, ale myslím si, že je důležité k tomu, k té jejich příležitosti se dobrat cestou, která bude důstojná. Co když se nám podaří to do toho zákona vložit, sněmovna nám to vrátí a my budeme muset vzhledem k nějakým okolnostem a časům nakonec od toho ustoupit? Tak tedy nakonec ukážeme, že na tom netrváme až za hrob, abych tak řekl. Čili já bych si myslel, že pokud se tentokrát zdržíme tohoto úmyslu s vědomím, jaké jsou okolnosti, že ten záměr nepoškodíme, že si ho dokonce budeme moci prosadit přímou cestou, nikoliv využíváním nějakých situací, protože, opakuji se, předpokládám, že příští složení sněmovny bude takové, že projde tento návrh hladce.

Krajané, kteří žijí v zahraničí, dneska už to nejsou jenom uprchlíci nebo exulanti, což platilo ještě před 20, 30 lety. Dneska už jsou to lidé, kteří tam pracují, žijí tam nebo tam založili rodiny. Čili jsou to občané, kteří se možná do země vrátí, kteří nemají k ní jenom sympatie, ale plánují v ní svůj život, svou budoucnost. Proto si myslím, že občas zaznívají argumenty, že vlastně co by nám tady měli lidi, kteří si žijí v Latinské Americe, určovat, jaké máme mít poměry, že rozhodně tento argument je lichý. Udržovat vztahy s krajany a udržovat v nich jakési ambasadorství, aby ve svých momentálních domovinách ČR prospívali a pomáhali jí, to je rozhodně náš zájem. Já se budu těšit, že k tomu napomůžeme i tou jejich účastí na volbách, kterou jim usnadníme korespondenční volbou. Ale v dané situaci ji nepodpořím. Myslím si, že již do prezidentských voleb budeme moci krajany zapojit. Děkuji za pozornost.

173

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Pro ty, kteří tady nebyli, tak jsou tady tři senátoři přihlášení s přednostní volbou. Tím je pan Růžička, který se vzdal přednostního práva vystoupit. Paní Šárka Jelínková také, ale pan předseda Miloš Vystrčil by chtěl vystoupit. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, předsedo ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, když jsem ta vystoupení poslouchal, tak mě napadlo při vystoupení některých, já pak ta jména budu i říkat, jestli třeba v Poslanecké sněmovně také není jejím členem někdo, kdo nechce korespondenční volbu, zároveň je typově podobný tomu, co tady dneska zosobňuje senátor Michael Canov, nebo jestli v té Poslanecké sněmovně není někdo, kdo nechce korespondenční volbu, přitom není typově podobný tomu, co tady zosobňuje pan místopředseda Senátu Jan Horník. Anebo třeba Přemysl Rabas. Dospěl jsem tedy k názoru, že tam takoví lidé určitě budou.

Pak jsem přemýšlel, jestli tito lidé, kdyby poslouchali toho našeho Michaela Canova nebo toho našeho Jana Horníka, co by si tak asi mysleli? Co by říkali o těch větách, které tady dnes pronášíme? Jestli by třeba to nepovažovali tak trochu za vydírání? Jestli by neříkali, že toto přece není možné a tomu přece nelze nikdy ustoupit? Přece není možné, aby si o nás, když budu mluvit za Poslaneckou sněmovnu a za některé ty „Canovy“, „Horníky“ a „Rabasy“, někdo myslel, že my ustoupíme, protože se budeme bát toho, že bychom přišli o všechno.

Já musím říct, že kdybych v té Poslanecké sněmovně seděl a kdybych byl v té druhé pozici a kdybych slyšel ta některá vystoupení, za sebe říkám, že bych to nevnímal jako korektní a férový přístup, to, že dnes někdo vystupuje a říká, já o tom zase budu mluvit a k něčemu to připodobním, že oni nemají jinou možnost než přistoupit na naše podmínky. To je politická kultura, kterou se chlubí Senát? To je naplnění hesla: „Kdo seje vítr, sklízí bouři!“

Představte si, že by Senát a Poslanecká sněmovna vlastnily společně pozemek. Pod tím pozemkem by šel přivaděč s pitnou vodou. Teď by kdysi dávno někteří senátoři řekli: Ale ta pitná voda, co jde pod tím pozemkem, který společně vlastní Senát a Poslanecká sněmovna, není dostatečně kvalitní! Ten, kdo rozhoduje o tom, zda ta voda je nebo není dostatečně kvalitní, by za 2, 3 roky řekl: Ano, máte pravdu, ona není kvalitní, je potřeba tam dát filtr. Pokud tam ten filtr nedáte do 8. října, já tu vodu zastavím. Teď tu pitnou vodu by pila Poslanecká sněmovna, ale Senát by měl studnu. Tu pitnou vodu by nepila jenom Poslanecká sněmovna, ale jejím prostřednictvím i čeští občané. V tom okamžiku je potřeba, aby se ti, co společně vlastní ten pozemek, kterým bylo přikázáno, to není z jejich vůle, z vůle Poslanecké sněmovny, ani z vůle Senátu, ale ti, kterým bylo přikázáno, aby dali filtr do té trubky s tou pitnou vodou, tak Senát by řekl: Vážení přátelé, ano, můžeme tam dát ten filtr, ale my na tom pozemku ještě chceme vysadit strom. Poslanecká sněmovna by řekla: No, ale my na tom pozemku žádný strom nechceme. Senát by řekl: To nás ale vůbec nezajímá. Jestli tam ten strom nebude, nebude pitná voda. Vy si prostě dělejte, co chcete.

Já jsem přesvědčen, mluvím za Senát, že vy tu pitnou vodu potřebujete, a proto ten strom zasadíme. Třeba bychom ještě mohli přidat nějaké další stromy a keře. Třeba bychom mohli říct, že nechceme 8 a 11 %, ale třeba 10 a 13 %, protože z filozofie některých z vás, tady říkáte, že přece to musí projít! Vždyť oni přijdou o tu svoji vodu. Anebo bychom mohli říci ještě něco úplně jiného a dalšího. To je fér? To je politická kultura? Pustit se do boje s nějakým, kdo v tom boji je nezaviněně, nezpůsobil to, ale musí ho absolvovat, protože mu to bylo právem a institucí, které se říká Ústavní soud, přikázáno, se takhle chovat? Nebo to má být tak, že se domlouváme? Znovu upozorňuji, nemluvím o situaci, kdy by

174

někdo samostatně, myslím tím Poslaneckou sněmovnu, se rozhodl, že něco opraví, že něco udělá, následně se s námi musel domlouvat. To není ta situace. To je jiná situace. To je situace, kdy se předpokládá, že představitelé této země, ústavní činitelé, se budou schopni domluvit a budou se chovat tak, jak velí politická kultura vyspělé společnosti. Já říkám, přestože ta jednání nebyla oficiální, že to je tak, že my jsme ty své požadavky, které nám připadaly rozumné a na kterých jsme se domluvili a u kterých většina představitelů politických klubů byla, vyslovili, že nám ve většině případů bylo vyhověno, jako Senátu, předtím, než jsme se rozhodli, že začneme opravovat tu trubku, ten přívod té pitné vody. Jestli dneska říkáme, že nebylo vyhověno všem a že přece my to máme v rukách a my máme tu svoji studnu, tak si, prosím, každý zvažte, jak se chováme. Jak se chováte a co navrhujete. Jestli takhle to máme dělat, nebo to máme dělat jinak. Ony přijdou jiné doby, kdy přes ten pozemek zase povede něco. Ukáže se najednou, že ten druhý, kdo dneska je v nevýhodné pozici, je ve výhodné pozici. Co můžeme čekat? Jedině to, že to bude stejné i z druhé strany. Dáme tím příklad všem ostatním.

Proto velmi prosím, říkám to jako zastánce korespondenční volby, abychom zaprvé přestali říkat o těch, co říkají, že dneska si myslí, že není dobré prosazovat korespondenční volbu, že to dělá něco jako takového, že něco jiného říkají, něco jiného si myslí nebo chtějí, že to využívají jako záminku. Je to nefér a není to pravda. Alespoň v mém případě to stoprocentně není pravda. Jsem přesvědčen, že to není pravda v případech všech ostatních senátorů, kteří to říkají.

Nakonec, když se podíváme do historie, je to naprosto zřejmé. Dále, prosím, přemýšlejme o budoucnosti. Přemýšlejme o tom, co nás čeká, co všechno máme před sebou. Jedna z věcí, která bude zásadní, je, aby tyto dvě komory, zákonodárci se dokázali domluvit a nevytvořili mezi sebou příkopy, které bude velmi obtížné zasypat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným, konečně po dlouhé době, je pan senátor Jiří Drahoš. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš: Děkuji, pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já považuji předkládanou novelu volebního zákona za rozumný kompromis, na kterém je shoda všech relevantních politických stran.

Ústavní soud na poslední chvíli, ale naprosto správně, rozhodl o protiústavnosti některých součástí volebního zákona, který, jak všichni víme, diskriminoval, nebo výrazně diskriminoval, subjekty s menší volební podporou. Z mého pohledu je klíčové, že novela zachovala 14 volebních krajů a zároveň snížila kvórum pro koalice. Jsem také rád, že ve sněmovně neprošel návrh na obsazování mandátu ve druhém skrutiniu na základě rozhodnutí stranických sekretariátů. To do moderní demokracie opravdu nepatří.

Poněkud mne naopak překvapil nebo zaskočil výběr způsobu přepočtu hlasů. Víte, na celém světě fungují zavedené a vyzkoušené varianty dělitelů a kvót. Poslanci se z nějakého důvodu rozhodují cestou takzvané Imperialiho kvóty. Kromě toho, že jedinou zemí na světě, alespoň podle mých znalostí, která tento způsob výpočtu v současnosti využívá, je snad Ekvádor, pak tato kvóta nepochybně zvýhodňuje politické strany, které ve volbách obdržely větší počet hlasů. Chci proto věřit, že ti, kteří tuto kvótu do volebního zákona vložili, jsou si jisti, že nejde proti nálezu Ústavního soudu, jinak bychom mohli mít na podzim docela velký problém.

Máme zde navíc jedno velké téma, které s nálezem Ústavního soudu příliš nesouvisí, ale kolem něhož se rozpoutala, v Senátu tedy myslím, velmi bouřlivá

175

diskuse dosud. Mám také na mysli možnost zavedení korespondenční volby pro krajany žijící v zahraničí. Sám považuji za diskriminační, jakým tento stát komplikuje těmto lidem jejich vůli vyjádřit se v demokratickém procesu voleb. Nejedná se přitom určitě o zanedbatelné množství lidí. Podle odhadů žije v zahraničí až čtvrt milionu Čechů. Přičemž volební účast mezi nimi dosahuje nějakých 5 %. Zkušenosti ze zemí, kde korespondenční volba funguje, přitom ukazují, že se účast při tomto způsobu volby, tedy korespondenčním, zvyšuje na 20 až 30 %.

Česká republika přitom patří mezi země, které jsou vůči voličům na svém území velmi vstřícné. Volby u nás trvají dva dny, v čemž patříme, zase podle mých znalostí, mezi světové rarity. Ještě navíc jeden z těchto dní je víkendový. Český občan pro výkon svého volebního práva nemusí vyvinout žádnou jinou aktivitu než dorazit k volební urně ve svém okrsku. Srovnejme to například se situací v anglosaském světě, kde volby probíhají ve všední den, lidé si kvůli nim musí brát dovolenou a ještě se musí aktivně zapsat do volebního seznamu. Na druhou stranu nutí náš stát krajany v zahraničí, aby cestovali někdy i tisíce kilometrů, aby mohli volit. To opravdu považuji za nedůstojné.

Mrzí mě proto, že se při současném projednávání volebního zákona nenašla politická vůle k zařazení korespondenční volby. Já si pamatuji dobře období kolem prezidentské volby, kdy mělo korespondenční hlasování podporu celé řady politiků napříč stranami. Dostalo se dokonce do programového prohlášení vlády. Myslím, že už to tady padlo, zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby.

No, já sám bych si dovedl představit ještě mnohem výraznější reformu volebního zákona směrem ke korespondenčnímu hlasování, a to jeho zavedení i na území České republiky. Je naprosto běžnou praxí, že zejména mladí lidé žijí v Praze nebo v Brně, přitom ale mají trvalé bydliště, tudíž i volební obvod, na jiném konci republiky. Mohou si samozřejmě vyřídit voličský průkaz, ale ti z vás, kteří si ho někdy pořizovali, mi dají jistě za pravdu, že tato procedura je jak vystřižena z 19. století. Řešením samozřejmě může být také zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů, ale podle mě by bylo nejlepší provést komplexní reformu směřující ke korespondenční volbě.

Mimochodem, v současné době umožňuje korespondenční volbu 23 zemí Evropské unie, zatímco pouhé 4 země, včetně České republiky, s tímto způsobem hlasování vůbec nepočítají. Takovou reformu ale samozřejmě nelze udělat ze dne na den. Navíc by vyžadovala velmi obsáhlou práci jak ministerstva vnitra, tak příslušných komisí v obou komorách parlamentu. Na to je potřeba dostatek času, který teď určitě nemáme. Je třeba si také uvědomit, myslím, že to tady zmiňoval kolega Tomáš Goláň, že dnes řešíme úpravu volebního zákona primárně z důvodu nálezu Ústavního soudu, který se tedy té korespondenční volby netýká.

Kvůli relativně pozdnímu rozhodnutí Ústavního soudu ji řešíme opravdu za minutu dvanáct.

Také proto bych svůj příspěvek zakončil citátem bodu 4, již několikrát zde zmiňovaného, stanoviska iniciativy Chceme volit distančně. Cituji: „Bod 4. Věříme, že i když se v Poslanecké sněmovně zatím nenašla vůle k prosazení zákona, situace se nejpozději po volbách změní a korespondenční volba pro krajany v zahraničí bude do volebního zákona ukotvena hned po podzimních volbách.“

Za sebe bych k tomu přidal rovněž ukotvení korespondenčního hlasování i na území České republiky. Děkuji.

176

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, pane vicepremiéra, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl věnovat při volebním zákoně jenom politice. Protože to, co je dneska tady na stole, je jenom politické téma. I to, co se dnes děje a co projednáváme, je politické téma. Jedinou takovou technickou vsuvkou bych vzal povzdech pana předsedajícího, že se konečně kolega Drahoš dostal ke slovu, když on využil svých práv a přeskočil ostatní v pořadí.

Zajímavý námět je, že když se nám to nebude líbit, že budeme odcházet. Protože si myslím, že je mnoho témat, kde máme všichni úplně stejná práva, přeskakovat vzhledem k tomu, že je tady ostatních místopředsedů dost, si myslím, že se nemá.

Nicméně dneska výjimečně, opravdu výjimečně bych očekával, po tom, co udělal pan místopředseda Horník, po jeho projevu, že naopak vystoupí s přednostním právem celé vedení, především vystoupí 1. pan předseda a pak ti ostatní a pak předsedové klubů a řeknou, jak to tady bylo. Vy všichni víte, že já jsem, omlouvám se za to především svým kolegům v KDU, hodně nekonformní v tom, že na některé věci mám jiný názor, než se třeba většina klubu domluví. Nikdo ale nikoho nikdy tady nepranýřoval za to, že hlasoval podle svého vědomí a svědomí, takže je to v pořádku. I tady, když jsem slyšel první verzi toho, že údajně se pan předseda Senátu ohledně rozhodnutí Ústavního soudu dohaduje, domlouvá se sněmovnou, jak to tedy bude, tak jsem samozřejmě zpozorněl, jestli tedy u té dohody budu také. Nemyslím fyzicky, v tom smyslu, ale jestli ji budu moci vidět, komentovat atd.

Nakonec se ukázalo, že my všichni, jak jsme tady, jsem o tom přesvědčen zcela jistě, jsme měli povědomí o tom, co navrhuje zde přítomný pan poslanec Benda. To byla ta změna, která už přicházela poté, co tady nějaká dohoda byla atd. Tím jsem chtěl jenom říct, že jsme všichni byli u toho, mohli jsme zasahovat ve svých klubech do znění zákona. Při vědomí toho, že není jiná cesta, než se dohodnout. Při tomto vědomí jsme to dělali.

Když se podívám na navrhovatele, až na výjimky jsou to de facto noví senátoři, těm bych odpustil všechno. Protože my ostatní, co jsme tady déle, si pamatujeme, a to tady asi nikdo ještě neřekl, pokud jsem to přeslechl, tak se omlouvám, existuje něco jako stykový zákon, který se tady projednává, či o tom návrhu se tady diskutuje dlouho, a víme, že sněmovna ho nechce. Ani si nedělám legraci z toho, že si myslím, že by to mohlo přijít tak, že když bude nějaká velká politická většina v Senátu, což ta příležitost tady byla kdysi, když tady byla ODS nebo tady byli potom sociální demokraté, náhodou stejná většina přijde do Poslanecké sněmovny v tom období, a ještě než se poslanci vzpamatují, kdyby přišel stykový zákon, zřejmě může projít.

Jakmile si poslanci ale na tu funkci zvyknou a zjistí, že nás ta sto jednička vždycky odsune, potom i z jiných důvodů ten stykový zákon přijat nebyl. Proto, že Poslanecká sněmovna, nejenom že se vyjadřuje k vládě, my ne, a k rozpočtu, my ne, ale ve většině zákonů, kromě těch vyjmenovaných, má vždycky majoritu a tu si nechce nechat vzít.

Teď jsme vyvolali to, že Ústavní soud takto rozhodl. Je to v pořádku, já jsem tomu velmi rád, ale na druhou stranu také musíme, byť to nejsou naše volby, si uvědomit, že se musíme domluvit. Teď se vrátím k tomu, proč tady mělo to vedení a všichni aktéři těch hlavních dohod vystoupit, já bych to respektoval, abychom se přesvědčili o tom, že je to celkem ojedinělá záležitost, kterou tady pamatuji asi jenom dvakrát, která se tady stala od roku 2006, že došlo k tomu, že jsa donuceni, v tomto případě Ústavním soudem, tím, aby nebyl chaos v České

177

republice, tak jsme se takto dohodli. Když říkám plurál, nebo používám ho, i já jsem se cítil jedním z těch, kteří spolu s kolegy na klubu diskutovali o tom, co se nám tam líbí, nelíbí, to potom vykrystalizovalo v některé naše požadavky. To myslím, že tady bylo řečníky celkem řečeno, že těch změn, které jsme chtěli, tam bylo dost.

Na tom se dohodli, naráz přichází někdo, a teď se vracím k tomu, že říkám, že to je jenom politika, kdo vzkazuje občanům v zahraničí: My vás máme rádi, ti ostatní vás rádi nemají. Pak tady byl zajímavý průzkum. Ten průzkum samozřejmě byl mezi občany v zahraničí. V pořádku. Udělali jste někdo průzkum mezi občany České republiky? Tam by to zcela jistě tak nevyšlo, protože je názor mnoha občanů, a to teď říkám jako ten, kdo je zastánce korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí, pozor. Ještě to můžeme rozšířit o korespondenční volbu, která tady tak mírně byla zmíněna, kterou známe třeba teď z amerických voleb.

Jedna třetina těch, kteří přišli k americkým volbám, volila zcela jinak, než dvě třetiny, které poslaly lístek. Ale to je jiná věc. To je legitimní diskuze, jestli to bude nebo nebude. Ale vrátím se k tomu, my jsme tady tedy byli atakováni tímto. Je tady zřejmě málo senátorek a senátorů, kteří nechtějí korespondenční volbu pro občany v zahraničí. Zřejmě velmi málo, jestli vůbec někdo. Byl bych rád, kdyby se možná vyjádřil aspoň někdo. Někdo by to měl aspoň být, ať nejsme tak jednotní.

Kdybychom udělali tu jinou volbu, nebudu to dál rozpitvávat, jaká je základní nevůle, kterou já cítím mezi lidmi při diskuzích o korespondenční volbě? Oni tam žijí, nejde o to, že ta naše děcka tam vyjedou na půl roku, vrátí se a volí, ale ti, co tam žijí třicet let a jinak, tu politiku znají jenom ze sociálních sítí. Oni nám to tady budou ovlivňovat, ačkoli žijí v úplně jiném světě. Je to nelegitimní názor? Je to legitimní názor. Máme o něm diskutovat? Určitě ano.

Přes to všechno já jsem si to vyhodnotil tak, že bych tyto občany pozval. Ano, můžete říct, že já patřím zřejmě zrovna k té skupině, možná to není pravda, politického spektra, kde ti lidé, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí a jsou zakotveni ještě v jakýchsi možná, v uvozovkách, když to řeknu hanlivě, klišé politických stran, tradičních stran, že by mohli těmto stranám dát hlas. Když to budou mít takto usnadněno a bude 300 tisíc až půl milionů lidí venku, tak je to jeden kraj. To znamená, to není málo.

Jestli je to 300 tisíc, podělte si to, vidíme, kolik poslanců to může ovlivnit. My, co si, Marku Bendo, pamatujeme bohužel ty stojedničkové vlády, víme, že to je zvláštní, ale ten jeden hlas v Poslanecké sněmovně má zásadní vliv na vládu a na mnoho věcí. To znamená, tady to může být klidně pět hlasů. Pět poslanců. To si uvědomme, to je ta reálie.

Já bych rád, teď navážu trochu na předsedu Vystrčila, já bych rád, abychom se vrátili k tomu, že tak, jak jsem tady minule mluvil o tom, byl jsem velmi nerad, že se to tady zvrhlo v to, kdo je statečný a kdo není... Být statečný mezi všemi statečnými do jednoho, není asi moc těžké. Stejně tak to tady skutečně vypadá, jako bychom, byť všichni téměř chceme, tu volbu nechtěli, vzkazujeme to pro příští volby, protože teď to nebude.

Já jsem se snažil sehnat kontakt na sprintera Bolta, aby leštil naposledy své zlaté medaile, protože pan kolega vyhraje zřejmě v tomto smyslu. Protože zapomněl říct, teď se vrátím k vážnému tónu, zapomněl pojmenovat jednu věc, na kterou my jsme tady zapomněli. Ta animozita mezi komorami je tak velká, že se může stát, já si pamatuji, že se to stalo z těchto důvodů, že řeknou: „Pane, když vy chcete takto, my nic neuděláme.“

Teď se podívejme na tu politickou mapu. Tam přece je dost lidí a je tam dost velký tlak na to těch, kteří by rádi, aby nebylo nic jasné, byla tady právní bitva a pan prezident určil nějakého premiéra, který tam bude gazdovat, dokud

178

se to všechno nevyřeší. To je ne nereálná, ale velmi reálná představa. Já si to nevymýšlím, já to vím, protože s těmi lidmi samozřejmě komunikujeme. Vím, že...

Místopředseda Senátu Jan Horník: Prosím kolegy o klid.

Senátor Jiří Čunek: Vím, že bych byl velmi rád, kdyby takové animozity nebyly, ale toho se nezbavíme, to tak je.

Já to v tuto chvíli bohužel chápu tak, že všichni hrají, a to už nezmiňuji znovu to, co tady bylo, komu se hodí jaký způsob volby atd. Určitě d'Hondtův systém je, nebo byl podstatně horší pro malé strany než systém, který přichází teď. To je podle mě zjevné. Ale v každém případě bych byl rád, aby když se vedení komor dohodlo, dohodlo se dokonce i vedení klubů, rád bych věděl, kdo se v té době nedohodl... Kdo v té době, a to bych poprosil někoho, kdo to tady za Senát vyjednával, aby řekl, jestli z těch stran obsazených ve sněmovně byl někdo, kdo jasně za tu stranu řekl: „S tímhle nikdy nebudeme souhlasit, my ten zákon bez korespondenční volby nepodpoříme.“ Myslím v té době, kdy jsme nabyli přesvědčení, že to je v pořádku a ten zákon šel do Poslanecké sněmovny k hlasování, k jednomu čtení, druhému atd.

Já si myslím, že v té době jsem to od nikoho neslyšel. Všichni jsme to brali tak, že jsme dohodnutí. Naráz tady vznikne iniciativa tohoto typu, která nás rozděluje. Podle mého názoru je to jenom politika o tom, podívejte se, kdo je ten spravedlivý, kdo ne. Já bych nerad, já jsem vždycky nerad za toho troubu, který si to nechá líbit a nechá to tak, s tím, že vlastně všichni chceme stejnou věc. My jsme se nějak dohodli a ti, kdo tu dohodu porušili, teď budou ti lepší. To mně přijde, že je opravdu nefér.

Takže já bych vás naopak všechny poprosil, abychom si vzpomněli, jaká byla dohoda o volebním zákonu ve chvíli, kdy vstupoval už po těch dohodách do procesu Poslanecké sněmovny, jaké ty dohody byly, jestli tam ti zástupci stran, které jsou tady a chtějí korespondenční volbu teď, s tím, že si myslí, že ji vynutí... Já si naopak myslím proti té medaili, že je mnoho poslanců, kteří rádi tu dohodu zbourají. Budou před lidmi poukazovat na to, že my jsme ti nefér, co nedodrželi dohody, proto tady není volební zákon. A tak se dočkáme vlastně toho, jestli pan soudce Langášek a jeho senát má pravdu, nebo nemá... Kdo to bude rozhodovat? Je to Nejvyšší správní soud. To znamená, to bude jiný senát, pak to bude Ústavní soud. Myslíte si, že se ty volby nepřiblíží strašně rychle?

A pak už jsou lhůty pro podávání kandidátek, to je, pokud se nemýlím, 66 dní před volbami, nevím, jak se budeme chovat v tom termínu, když to nastane. Dokonce ani nevím, to možná ví pan vicepremiér, jestli už někdo stihl udělat nějakou koalici a podal ji teď, v době působnosti tohoto zákona. To je štěstí, pane vicepremiére, protože kdyby to někdo udělal, podle mě to bude velký problém. Protože když si soud posoudí, co se tady děje, řekne to, co tady jeden z nás řekl: „Já předpokládám,“ a on to byl pan předseda, to nebyl jeden z nás, byl to předseda, ten je jeden. Tak ten řekl: „Já předpokládám, že kdyby dneska někdo podal kandidátku s koalicí, a už se ví, že to bude jinak, tak že by to soud zřejmě shodil.“

Když ten soud bude poslouchat, co se tady děje, řekne, nikdy nevíme, dokud ten zákon není schválen, jaká je vůle parlamentu obecně, celkově. To znamená, kdyby někdo dneska podal trojčlennou koalici a řekl, ne, já jsem si myslel, že to bude 5 %, tak bych celkem rád viděl, jak se ten soud s tím vypořádá. Protože on to podal v termínu, protože může od vyhlášení voleb tento krok udělat.

To si myslím, že jsou všechno právní důsledky, do kterých my teď jdeme. Riskujeme to, že tady všichni znevěrohodňujeme parlament v očích voličů, jenom proto, abychom něco utrhli. Ale já si myslím, že tady velká hodnota, a já to tak

179

chápu, je v tom, že konečně jsme se dohodli. Nebudeme nikomu nic komplikovat a ve chvíli, kdy, my nakonec novelu zákona můžeme podat zítra, s tím, že víme, že když ji podáme tady zítra, než ji projednáme, bude ustanovena nová Poslanecká sněmovna, takže to ani nespadne pod stůl a může se to rychleji dostat do procesu, myslím novelu o korespondenční volbě. Bude to férové.

Dokonce jsem pro to, abychom tady podpořili a odhlasovali to usnesení o té podpoře, čímž se podle mě mnohým, a teď řeknu, z nás otevírá prostor říci všem ostatním, jak to myslíme. Pak jde o to, jestli to uděláme za toho půl roku nebo tři čtvrtě, když sem novela přijde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Já vám děkuji, pane senátore. Mám tady nově přihlášeného s přednostním právem Petra Holečka, tak se ptám, jestli chce využít toho přednostního práva? Protože kolegové předtím se ho vzdali. Ještě předtím byla kolegyně Jitka Seitlová, paní senátorka. Takže chcete přednostní právo? Ne, také ne. Takže teď jde sice s přednostním právem, ale v normálním pořadí pan senátor Jiří Růžička. Máte slovo, pane senátore.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dobré odpoledne, dámy a pánové, pane poslanče, pane místopremiére. Navážu trošku na to, co říkal pan senátor Jiří Čunek.

Pan senátor podporuje korespondenční volbu, Tomáš Czernin podporuje korespondenční volbu. Každý, kdo tady mluvil, podporuje korespondenční volbu. Zní to ze všech stran mimo komunistů a SPD. Vláda má její zavedení v programovém prohlášení, také už jsme to slyšeli. Ministerstvo vnitra nás ujistilo, že korespondenční volbu má technicky připravenou. Ale prostě není vhodná doba... Je ta druhá strana toho, co se povídá nebo co se říká. Ptám se, kdy ta vhodná doba bude, prosím.

Pan senátor Tomáš Czernin tady velice pečlivě vypočítal ty pokusy o zavedení korespondenční volby, které trvají 20 let. Ať už tedy vládli ti, co jsou dnes v opozici, nebo ti, co jsou dnes v koalici, tak se nikdy ta korespondenční volba nedokázala prosadit.

Už tady bylo připomenuto, že v době voleb v zahraničí pobývají statisíce občanů ČR, ať už to jsou ti, kteří tam žijí desítky let, nebo ti, kteří tam v současné době pracují, ti, kteří tam studují. Jsem hrdý a pyšný na své studenty, kteří byli na stáži před několika lety, když byla volba prezidenta, byli na stáži v Bogotě, v Kolumbii, vyřídili si možnost, že tam mohli hlasovat, sice to nepomohlo, ale mohli hlasovat, když jim to stálo za to, i když v Kolumbii dojet na vyslanectví k hlasování je asi stejná záležitost jako jet z Prahy do Pardubic hlasovat. Vzdálenostně i dobou času. Říkám to tady jenom proto, že obrovské množství lidí, kterých se to týká, na to čeká.

Až dnes večer budu mluvit pravděpodobně po Skypu se svým synem, který 15 let učí na univerzitě ve Velké Británii, za těch 15 let nevolil ani jednou v českých volbách, protože to na ambasádu má jakýmkoli dopravním prostředkem 6 až 7 hodin jízdy, přestože učí politologii a mezinárodní vztahy, tak se toho nikdy nedokázal zúčastnit, tak bych byl velice rád, kdybych mu mohl říct, že bude moct příště volit korespondenčně. Jsem si takřka jistý, podle toho, jak vypadají ohlasy, že budu muset říct: Zase se to nepovedlo! Počkej do příště! Příště už to bude... Tady si dovolím poznámku k těm, kteří tady mluvili o tom, hned navrhneme, hned to budeme prosazovat, hned to prosadíme. Jednak to už jsme slyšeli mnohokrát, jednak jim upřímně závidím tu jistotu a to přesvědčení, že po těch volbách ti, co tu korespondenční volbu chtějí, budou těch 120 hlasů mít ve sněmovně. Upřímně jim závidím to přesvědčení, protože oni říkají, že pan Michael Canov to tady slyšel, kde on bere tu jistotu mluvit o těch počtech.

180

Rozhodně jsem byl jeden z těch, kteří tu stížnost k ÚS před několika lety podepsali. Jsem rád, že ÚS dospěl k tomu, k čemu došel. My máme tu historickou šanci něco změnit. Také jsme změnili samozřejmě. Rozhodně respektujeme názor sněmovny, s tím, s čím přišla, podporujeme volební zákon, nic v tom, na čem se dohodla sněmovna, nehodláme měnit. I když k tomu byly nějaké drobné výhrady. Chceme jen jedno doplnění...

Místopředseda Senátu Jan Horník: Pane místopředsedo, prosím vás, ten kroužek, který je tam těsně pod tím oknem, ono to přes ty klenby nám jde přímo sem do uší, tak poprosím... My si počkáme! Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Ještě jednou to zopakujeme. Respektujeme názor sněmovny, jak má vypadat volební zákon, podporujeme ten volební zákon, nezpochybňujeme metody, ke kterým se sněmovna dopracovala, chceme jenom jedno doplnění z těch důvodů, o kterých už jsme tady mnohokrát mluvili.

Na závěr si dovolím připomenout jeden citát předsedy sněmovny Vondráčka poté, co zjistil, že Senát uvažuje o změně v tomto duchu, kdy říkal: Jsou to naše volby, tak si myslím, že by to měli senátoři respektovat. Ne, to nejsou jejich volby. To jsou volby občanů této země, ať žijí kdekoli na celém světě. Myslím, že dnes máme historickou příležitost toto základní ústavní právo naplnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, dámy a pánové. Nejsem přítelem velkého nálepkování a osočování a pokusím se tu debatu malinko odlehčit, byť si myslím, že je potřeba korigovat některá tvrzení, která tu zazněla. Kolega Čunek vykreslil takový obraz toho legislativního procesu, podle nějž došlo k nějaké fixní dohodě, která potom jako máslem prošla sněmovnou a dorazila k nám do Senátu. Ten obraz je samozřejmě chybný, protože poslanci využili svého práva, podávali pozměňovací návrhy, z nichž některé byly přijaty a některé nebyly přijaty. My teď vedeme spor primárně o to, zda má Senát rezignovat na tuto svoji úlohu, nebo senátoři, jsme obviňováni z toho, že rozvracíme nějakou dohodu. Ale ta dohoda není natolik fixní, aby sami poslanci nevstupovali v legislativním procesu do té debaty. Myslím si, že tady jde o to, zda má Senát rezignovat na možnost ovlivnit ten výsledný tvar, je tady nepochybně legitimní otázka časování, vzhledem k vnějším okolnostem.

V posledních dvou týdnech jsem absolvoval řadu rozhovorů se svými přáteli ve sněmovně i v Senátu. Ty rozhovory probíhaly velmi podobným způsobem. V zásadě začínaly tím vyznáním, že dotyčný vřele podporuje korespondenční volbu, ale s ohledem na aktuální politickou situaci je třeba se zachovat státotvorně, realisticky a rezignovat na ni. Zdálo se mi, že řada mých kolegů z toho není nijak šťastná, má takový ten pocit, že se svíjí pod koly dějin.

Tato fráze mě napadá jako muzikologa, neboť v roce 1964 napsal skladatel Josef Berg pozoruhodnou minioperu, která se jmenuje Eufrides před branami Tymén. V ní hrdina, vojevůdce obléhá město Tymény, vyhrožuje mu střídavě, střídavě vyznává lásku své milované, která bydlí v tom městě. Řinčí zbraněmi, vyhrožuje, nakonec odtáhne a nedosáhne ničeho. Speaker říká: Svíjet se pod koly dějin hraničí někdy s povinností. Myslím, že si všichni musíme položit otázku, zda nastala ta chvíle, kdy jsme povinni se svíjet pod koly dějin, akceptovat fait

181

accompli, rezignovat na možnost prosazovat legitimní zájmy. Minimálně těch českých občanů, kteří trvale či přechodně žijí v zahraničí.

Apely, které na mě mířily v posledních týdnech, se často odvolávaly na aktuální kroky sněmovní opozice, které by prý byly zpochybněny, kdyby Senát v tuto chvíli trval na tom, že dohody nebude dosaženo v jednom kole, ale třeba ve dvou nebo ve třech kolech nějakých vyjednávání podle člunkového zákona.

Dovolte mi, abych se zastavil u některých těch okolností, které bývají zmiňovány, které by údajně mohly být zpochybněny ve chvíli, kdy Senát by nepřistoupil na rychlé schválení toho zákona. Část mých přátel ve sněmovně je přesvědčena, že dobrou reakcí na diplomatickou roztržku s Ruskem je vyslovení nedůvěry vládě, čímž by byla veškerá moc předána Sovětům, tedy prezidentovi. Samozřejmě mnoho komentátorů vyslovuje pochybnost o tom, nakolik je to realistický scénář, nakolik jde o přátelské soutěžení s ostatními opozičními silami, o přízeň veřejného mínění. Na to druhá skupina mých přátel ve sněmovně odpovídá: Mnohem lepší nápad je, když rozpustíme celou sněmovnu. Zase řada komentátorů vyslovuje pochybnost, zda je to realistický scénář, zda nejde spíše o snahu oponovat tomu předchozímu názoru.

Pan prezident na to říká, že ani v jednom případě nevyhoví, že v případě nedůvěry vládě nechá vládnout premiéra bez důvěry, v případě samorozpuštění sněmovny ji nerozpustí. Shodou okolností asi v důsledku velké pravdomluvnosti prezidenta o tomto jeho tvrzení celkem nepochybuje nikdo. Za těchto okolností se mi zdá, že debata o tom časování, kdy bude dosaženo finální dohody, se dostává na velmi nejistý led spekulací o plánech v plánech plánů, o případných intrikách v intrikách, o řetězcích, kdyby, kdyby, kdyby... Míra jistoty nějakého výsledku té politické hry není příliš velká.

Jsem přesvědčen, že v takto nepřehledné situaci je správné se zachovat velmi jednoduše, a to trvat na tom, co považujeme za správné, což je podle vyjádření celé řady z nás pokus prosadit korespondenční volbu, tak jak se o to pokoušeli legitimně kolegové v Poslanecké sněmovně během projednávání volebního zákona. Je nepochybně legitimní poslání Senátu o tom návrhu rozhodnout, postavit se k němu a pokračovat potom podle výsledku toho hlasování.

Byl bych velmi nerad, kdyby podání pozměňovacího návrhu bylo vykládáno jako destrukce nějaké dokonalé dohody, jíž bylo v minulosti dosaženo, protože tuto tezi považuji opravdu za nepřesnou. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Karel Zitterbart. Prosím, pane senátore, máte slovo, mikrofon je váš.

Senátor Karel Zitterbart: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Rozhodujeme tu dnes o vážné věci, potřebujeme dobrý volební zákon, ne my politici, lidé potřebují dobrý volební zákon k výkonu volebního práva, který je základním politickým právem každého občana.

Občanů ČR s volebním právem pobývá v zahraničí podle střízlivých odhadů 350 tisíc, některé odhady hovoří o půl milionu. Mnozí z těchto občanů by velmi uvítali korespondenční volbu. Já shrnu, že historie korespondenční volby v českém parlamentu je více jak šestnáctiletá. V letech 2004, 2005 probíhal parlamentní procedurou senátní návrh zákona, který v Poslanecké sněmovně v závěrečném vystoupení obhajovala vážená paní senátorka Jitka Seitlová. Návrh

182

nakonec nebyl ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně přijat. Ve volebním období sněmovny v letech 2013 až 2017 to byl sněmovní tisk č. 676 poslance TOP 09 Marka Ženíška. V současném volebním období sněmovny to byl návrh skupiny poslanců Markéty Pekarové Adamové, Víta Rakušana a dalších, sněmovní tisk č. 217, podtrhuji, s neutrálním stanoviskem vlády.

První čtení tohoto návrhu proběhlo v listopadu 2018, sněmovna hlasy většiny přítomných poslanců ANO, SPD, ČSSD, KSČM a 8 poslanců ODS tento návrh vrátila k přepracování. O dalších pokusech tu hovořil pan senátor Czernin.

Proto stále půl milionu občanů ČR žijících v zahraničí s volebním právem čeká na úpravu českého volebního práva. Současná úprava bez možnosti korespondenční volby pro ně vytváří faktické technické překážky účasti ve volbách.

Citace čerpaná z internetu z diskuse o korespondenční volbě: Od roku 2011 studuji na University of St. Andrews ve Skotsku. Považuji se za aktivního občana. Bohužel jsem zmeškal volbu do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013. Cesta ze Skotska do Londýna železnicí trvá přibližně 13 hodin a stojí asi 80 liber, což pro mě jako pro studenta není malá částka. Tyto situace, si představme, stojí za umožněním či neumožněním korespondenční volby.

Nyní se to pokusím zařadit do politické situace. Zde v Senátu. Dva hlavní opoziční bloky nabízí v tuto chvíli ČR dvě cesty. Jednu pravděpodobnější, ale více rizikovou, přičemž dovládnutí vlády Andreje Babiše v demisi do termínu řádných voleb je asi tím nejméně zlým scénářem. Jsme si jisti, že nedojde k převzetí stoprocentní moci panem prezidentem Milošem Zemanem? Já si tím jist nejsem.

Druhá cesta, rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby, je cestou z mého pohledu správnější. Ale o to méně reálnou. Na scénářích obou těchto her v tuto chvíli hrajeme politickou hru, někdy až mírně hysterickou. Zaznamenal jsem vyjádření o téměř odvaze k provedení atentátu na Heydricha. Těmto politickým hrám rozumí snad jen skalní příznivci obou těchto bloků a lajků někde na Facebooku.

Teorie her říká, že směřujeme k rovnovážnému stavu, kde ve finále budou hysterčit všichni. Říkám: Zklidněme to. Ve známém filmu se říká: Když je někdo jediný, kdo to můžeš udělat, tak to musíš udělat. Udělejme to teď. Udělejme dnes správnou věc a podpořme korespondenční volbu. Myslím si, že je potřeba zklidnit tu lehce hysterizující atmosféru, vyslovování nedůvěry vládě, pouhých 5 měsíců před termínem konání řádných voleb. Dokonce si myslím, že občané by to velmi dobře pochopili, naše dnešní rozhodnutí, přijmout zde v Senátu pozměňovací návrh o korespondenční volbě. Nebojím se říct, toto správné rozhodnutí by ve finále jako podanou ruku, jak vystoupit z té lehce hysterizující se situace, mohla pochopit i Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Czernin. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, včera, když jsme tady měli ten dlouhý bod s panem ministrem zdravotnictví, tak jsem měl online schůzku s konzultativní radou při Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Myslím, že nikdo nepochybuje, že právě to jsou, nebo že v této radě jsou právě ti krajani, kteří se skutečně intenzivně zajímají o situaci v ČR. Musím říct, že tam byli zástupci z Belgie, Rakouska, Slovenska, Spojených států, Kanady, ti mně potvrdili, že konzultativní rada doporučuje, aby Senát návrh na korespondenční volbu předložil až pro nově složenou Poslaneckou sněmovnu v roce 2021. Myslím si, že nemůžeme o tom, že jsou informováni o tom, co se děje v ČR, opravdu

183

pochybovat. Dále bych možná uvedl ještě na pravou míru ten citát z toho dopisu iniciativy Chceme volit distančně.

„Pokud Senát vrátí nový volební zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem na zavedení korespondenční volby, může se stát, že tento návrh s korespondenční volbou Poslanecká sněmovna opět odmítne. Většina poslanců vládní koalice nemá snahu pro korespondenční volbu zvednout při hlasování ruku. Je to neuvěřitelné i z pohledu, že korespondenční volba je součástí programového prohlášení současné vlády. I když nás mrzí, že korespondenční volbu pro zahraniční Čechy se zatím nedaří prosadit, vzhledem k současným okolnostem bychom nechtěli, aby přijetí volebního zákona bylo ohroženo, a to kvůli sporům týkajícím se neochoty většiny poslanců korespondenční volby pro zahraniční Čechy do novely zákona ukotvit.“

To je citát z toho dopisu. Myslím, že je na místě, abych vás obeznámil i s tím, že iniciativa Volit distančně zahrnuje 67 krajanských spolků, to je tedy 5000 aktivních členů v 35 zemích světa.

Potom bych měl pár poznámek ke kolegům předřečníkům. Přiznám, že mě trošku mrzelo, když kolega Hilšer říkal, že opoziční poslanci nejsou ochotni zvednout ruku. To opravdu není pravda. Říkal jsem, že byly tři návrhy na korespondenční volbu v Poslanecké sněmovně. Pro hlasovali zástupci TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Piráti a STAN. Potom slova nebo činy... Myslím, že skutečným činem by bylo přesvědčit poslance ANO, KSČM, SPD a ČSSD, aby pro korespondenční volbu hlasovali. To by byl skutečný čin. Protože pokud my tady dáváme návrh, o kterém víme, že ho poslanci neschválí, tak to zůstává také jenom slovem. K tomu pan senátor Canov nás nabádal, abychom to poslali zpátky do Poslanecké sněmovny. Také se odkazoval na to, že vláda to má ve svém programu. A vlastně nás nabádal, abychom vládě věřili. My se tedy máme spoléhat na čest a slib Andreje Babiše? Opravdu, to bych řekl, je snad naivnější představa, než že pan senátor Canov porazí Usaina Bolta.

Na závěr bych ještě řekl, že považuji za skvělé, že právě díky Senátu a naší ústavní stížnosti se volební zákon mění k lepšímu, ke spravedlivější podobě. Ale přeci jenom bylo tady popsáno, jakým způsobem došlo k té dohodě. Dohodly se obě komory. Dokonce to bylo postaveno tak, že Senát potom schválí to, co přijde z Poslanecké sněmovny. Opakuji, v Poslanecké sněmovně byly tři návrhy, takže kdyby byla šance, že to Poslaneckou sněmovnou, že korespondenční volba Poslaneckou sněmovnou projde, tak bychom tu měli dneska ten návrh včetně korespondenční volby. Myslím si, že ctít dohody a sliby při jednání obou komor je otázkou cti. Já jsem si doteď byl jist, že právě Senát dohody ctí.

A na závěr bych ještě podal návrh na schválení toho usnesení, které jsem přečetl v úvodní řeči. K tomu bych poznamenal možná jenom to, že právě toto usnesení je výrazem toho, že Senát na korespondenční volbu v žádném případě nerezignuje. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Šárka Jelínková: Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, už tady zaznělo mnohé. Já si myslím, že politika jako taková je o gestech. Já to vůbec nezpochybňuji, naopak si myslím, že je součástí naší politické kultury, že to je v pořádku a mnohdy má velký symbolický význam. Proti čemu se však musím ohradit, to je to, co tady i zaznělo z úst některých předkladatelů, a to dělení teď, jaký mám tedy alespoň já z toho pocit, v Senátu na farizeje a pokrytce, tedy ty, kteří chtějí dodržet dohodu a jsou připraveni podpořit zákon tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny v tomto znění, anebo na ty jediné spravedlivé.

184

Já si dovolím říct takový krátký příběh. Nebudu to určitě umět jak kolega Canov, s tím dramatickým dalším projevem a podtextem, ale představuji si, jak jdou rodiče s dětmi kolem hračkářství, které je v době covidu zavřené. Za výkladem je krásné autíčko, velké, a obě děti to autíčko strašně chtějí. Ale rodiče vysvětlují dětem, že teď bohužel ty dveře jsou zavřené. Je taková doba, to autíčko teď koupit ti nemůžu. Jedno dítě to pochopí, ač velmi nerado, druhé dítě se začne vztekat, dupat, kopat nohama, protože to autíčko chce teď. Nezajímá ho, že ty dveře jsou zavřené zcela z objektivních důvodů. Možná to není pochopitelné, těžko se nám to chápe, i my se s tím neradi smiřujeme, že v době covidové jsou zavřena hračkářství pro děti a pro psy jsou otevřená, ale přesto to tak je. To dítě, které takto dupe, to možná splnilo nějaký svůj cíl, které na tom trvá, a to, že na sebe upoutá pozornost těch rodičů, upoutá na sebe pozornost kolemjdoucích. Doufám, že to není ten hlavní cíl toho dítěte, že to je jenom ten sekundární projev, že mu opravdu jde o to, i když vidí ty zavřené dveře, ale jde mu tak moc o to autíčko.

A ještě na jednu věc bych chtěla reagovat. Taky tady zaznělo to legitimní očekávání našich krajanů v zahraničí, že bude schválena konečně korespondenční volba, byť jsme slyšeli z úst kolegy Czernina, já mu věřím, protože on s krajany dlouhodobě pracuje i ve Stálé komisi pro krajany žijící v zahraničí, že oni to ještě tentokrát vydrží, i když by rádi se zapojili tímto svým hlasem a přispěli k tomu, aby v České republice, aby mohli ovlivnit svým hlasem to, co se v České republice děje. Ale oni řekli, že to vydrží. Já se bavím i o tom, jaká očekávání mají naši občané, kteří i trvale tady žijí a budou volit. Budou volit teď na podzim, doufejme, možná i dříve, to taky záleží i teď na nás, budou volit za rok do Senátu, já si myslím, že mají očekávání od Senátu, že právě to je ta komora parlamentu, která neprohlubuje příkopy ve společnosti. Ono už to tady několikrát zaznělo. Já určitě chci být tím senátorem, který ty příkopy zakopává. Pokud budeme těmi, kteří je prohlubují, jenom proto, že i když vidíme v politické realitě, že dveře od hračkářství jsou zavřené, ale trváme si na svém, komu tím pomůžeme? Komu dáme do ruky bič na horní komoru parlamentu? Já vám to řeknu. Odpovězme si, panu prezidentu, panu premiérovi. Už si umím velmi dobře představit, co všechno bude zaznívat, kolik občanů se bude na nás zlobit a krajané v zahraničí jsou ochotni počkat. Ale my vykopávejme příkopy v této nelehké době v České republice, kdy na jednu stranu požadujeme předčasné volby a rozpuštění sněmovny i demisi vlády. V Poslanecké sněmovně to vře, ve společnosti to vře, i díky covidu, všichni jsou znejistění, chtějí nějakou stabilitu, kterou podle mě očekávají od Senátu.

Já to nevidím jako slabost. Jestli to vidí kolegové, kteří si myslí, že teď budeme za každou cenu dupat před tím hračkářstvím, já si myslím, že to se od nás neočekává. Chci být tou, která příkopy zakopává, která přináší stabilitu do této společnosti. Takto jsme se na tom domluvili i na klubu KDU-ČSL. Všichni chceme korespondenční volbu, ale ne nyní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Miroslava Němcová. Prosím, paní senátorko. Ujměte se mikrofonu.

Senátorka Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane kolego poslanče, vážení zpravodajové, navrhovatelé, dámy a pánové, máme za sebou poměrně dlouhou, obsáhlou diskusi. Ještě ji nemáme za sebou, jsme možná v polovině. Mnozí z nás jsme měli na srdci některé argumenty, které jsme chtěli říci. Asi v některých momentech se potkáváme s těmi argumenty, které už řekli někteří z nás před námi.

185

Přesto si myslím, že tato debata cenu a hodnotu má, že pro mě tu cenu a hodnotu má v tom, že se tady pokusíme říct mezi sebou, že nemá smysl si dávat nějaké nálepky, kdo z nás je lepší a kdo z nás je horší a kdo to myslí dobře a kdo to myslí špatně, ale že hodnotou je, jestliže budeme schopni se objektivně podívat na to, do jaké situace postavíme Českou republiku v případě, že nebudeme schopni konstruktivního jednání, že nepochopíme, že Parlament České republiky jsou dvě komory. Poslanecká sněmovna a Senát. Ve výlučných případech, jako je volební zákon, platí, že v tomto případě nemůže být Senát přehlasován. Platí, že je to 50:50. Není řečeno, že jedna komora je nadřazena druhé. Není řečeno, že jedna komora je podřazena druhé. Jinými slovy je řečeno: Nalezněte dohodu. Váš stěžejní úkol je v tomto případě nalézt dohodu.

Ve chvíli, kdy Ústavní soud na začátku února zrušil některá ustanovení volebního zákona, k mému velmi dobrému překvapení a milému překvapení se rozběhl docela intenzivní dialog mezi oběma komorami. Děkuji všem, kteří se ho zúčastnili, ať to bylo na straně senátorů, šéfů jednotlivých výborů, komisí, na straně sněmovny to bylo obdobné. Absolvovali jsme řadu společných jednání. Já bych skoro chtěla pogratulovat Senátu, protože se mu povedlo něco, co možná ani nemohl zpočátku očekávat, že řada našich priorit, ať už to bylo třeba stanovení počtu volebních obvodů, aditivního kvóra pro koalice, nikoliv bonus pro vítěze, nebo i ten způsob přepočtu hlasů, že víceméně došlo na tyto naše priority a sněmovna je akceptovala. Myslím, že to stojí za to, aby si Senát řekl, že udělal dobrou práci. Nemá smysl se tady přetahovat o to, jestli jsme mohli ještě docílit něco víc, jestli jsme z té sněmovny mohli ještě něco více vyrazit. Protože to nejde. Nejde, ve chvíli přijímání volebního zákona, při rovnocennosti obou komor, si vydupávat něco víc a říci: A nás váš názor ve sněmovně nezajímá! Jsem velmi ráda, že předseda Senátu, a celé vedení Senátu bezpochyby, organizovalo ta setkání, kde se ta dohoda hledala. Myslím, že spousta z vás u toho byla. Víte, že byla nalezena až nečekaně dobře. Já jsem oceňovala tu konstruktivnost z obou stran.

Musím říct, že potom jsem sledovala průběh, protože něco jiného je dohoda a něco jiného je potom samotný průběh toho projednávání. Když se podíváte na ten průběh projednávání, přestože tady pan senátor Mikuláš Bek říkal, že mluví s řadou kolegů, kteří nejsou spokojeni s tím, jak ta volba dopadla, podíváme-li se na ten průběh, pokud se bavíme tedy o korespondenční volbě, tak si dohledáme, že byly předloženy tři pozměňovací návrhy. Jeden, ten první, předložila paní poslankyně Karla Šlechtová, poslankyně za hnutí ANO. Pak byly dva návrhy, které předložili zástupci koalice Spolu. Byl to pan poslanec Výborný, pan poslanec Feri, teď nevím, jestli pan poslanec Benda, abych někomu neupřela tuto zásluhu. O všech těchto třech možnostech Poslanecká sněmovna hlasovala.

Pokud šlo o návrh paní poslankyně Karly Šlechtové, která je zároveň předsedkyní té sněmovní komise pro krajany a prosazovala distanční korespondenční volbu, pro tento návrh, který se hlasoval pod písmenem c) a bylo to hlasování č. 8, pro něj z hnutí ANO hlasovala ona sama. ODS - hlasovali všichni přítomní. Piráti – všichni přítomní. SPD – 0, ti byli všichni proti. Sociální demokraté se tři zdrželi, dva byli pro, jeden byl proti. Komunisté se dva zdrželi a pět jich bylo proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti. Tento návrh neprošel, hlasování dopadlo z přítomných 100 poslanců, pro bylo 38, proti bylo 32, návrh nebyl přijat. Řekla jsem, které strany hlasovaly pro, řekla jsem, které hlasovaly proti. Následovalo hlasování, které bylo o pozměňovacím návrhu s písmenem e1. Bylo to hlasování č. 9, to už byli předkladatelé, odpusťte, že neuvedu křestní jména, Benda, Výborný, Feri. Byl to návrh, aby korespondenční volba se stala součástí volebního zákona tak, aby už mohlo se podle ní volit v těchto volbách.

186

Pro z hnutí ANO nebyl nikdo. Z ODS všichni přítomní. Piráti – všichni přítomní. SPD – nikdo. ČSSD – tři proti, dva se zdrželi, jeden pro. Komunisté – všichni proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti.

Tento návrh, kdy hlasovalo 101 poslanců, získal 36 kladných hlasů, tedy pro, 23 záporných, tedy proti. Návrh přijat nebyl. Tak se hlasovalo do třetice o možnosti zavedení korespondenční volby. Tento návrh byl opět předložen pány Bendou, Výborným, Ferim. Znamenal variantní možnost odložit korespondenční volbu tak, aby platila od 1. 1. 2022. Byl to pozměňovací návrh pod písmenem e2. Hlasování bylo toto:

Z hnutí ANO pro něj nebyl nikdo, tentokrát ani paní poslankyně Šlechtová. ODS – všichni pro. Piráti – všichni pro. SPD – všichni proti. ČSSD – jeden pro, dva se zdrželi. KSČM – jeden pro, pět proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti.

Celkem hlasovalo 100 poslanců, pro bylo 37, proti bylo 21, bylo to hlasování č. 10. Tento návrh nebyl přijat.

Možná zdlouhavě s touto statistikou vás tady zdržuji, ale mou ambicí bylo ukázat, že to nikdo v Poslanecké sněmovně, z těch, kteří prosazují korespondenční volbu, nebral na lehkou váhu, že ty pokusy učiněny byly. Bohužel, a to je demokracie, prohráli ti, kteří si ji přáli, a zvítězili ti, kteří byli proti ní. Trojím hlasováním sněmovna potvrdila svůj postoj k této možnosti. Trojím hlasováním.

Proto musím říci, že nesouhlasím s tím, co zde zaznělo třeba od pana senátora Mikuláše Beka o tom, že je to taková nepřehledná situace. Myslím, že jste použil tato slova. Pro mě je ta situace naprosto přehledná, protože co jiného už nám dává dokonalou orientaci, kdy můžeme dopočítat poslední hlas ve všech třech možnostech. Jestliže existují někteří, kteří vám říkají, nebo komukoli z nás říkají, že s tím výsledkem nejsou spokojeni, tak se, prosím, podívejme ještě, jak dopadlo závěrečné hlasování o tom zákonu.

Ve chvíli, kdy poslanci absolvovali tři možnosti hlasování o zavedení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí, tato volba neprošla, bylo přistoupeno logicky k závěrečnému hlasování o zákonu jako celku. Zákon, hlasování číslo 18, přítomno 101, pro 96, proti 1, zdrželi se 4. Pro zákon bez možnosti korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí hlasovali všichni přítomní poslanci STAN. Všichni z Pirátů, až na jednoho. Zdržel se pan poslanec Třešňák. Z ODS se zdrželi dva, z SPD se zdržel jeden. Celkem tedy pro ze 101 bylo 96 poslanců. Tedy i ty strany, které tady teď, já to, prosím, v žádném případě nezpochybňuji, akcentují a prosazují zavedení korespondenční volby teď hned, tak jejich zástupci ve sněmovně pochopili, jaká je situace, viděli, že neexistuje možnost za takto rozdaných karet při tomto poměru hlasů korespondenční volbu prosadit. Proto hlasovali pro zákon jako celek i bez této korespondenční volby.

Já jsem to pochopila tak, že zaprvé respektují dohodu, kterou nechci směřovat, ta jednání byla nesmírně cenná, protože ukázala, že by komory ve chvíli, kdy je to naléhavé, je to extrémně důležitý úkol, našli společnou řeč, takže pro mě ta dohoda má ohromnou cenu. Jsem ráda, že, přestože byly, jak zmínil pan poslanec Bek, podávány poslanci pozměňovací návrhy, v důsledku ta dohoda, která byla uzavřena, to stvrdili i tím hlasováním v Poslanecké sněmovně. Některé návrhy byly podány, ale neprošly, výsledný tvar toho zákona odpovídal dohodám, které byly uzavřeny.

Dovolte mi ještě poznámku, která se váže k roli pana senátora Tomáše Czernina, protože za sebe cítím povinnost mu poděkovat. Byl to on, kdo téma krajanů na půdě Senátu důrazně od prvního momentu, kdy se začal zákon projednávat, důrazně se za něj postavil. Nespal, mluvil s těmi organizacemi, slíbil

187

jim, že to udělá. Vím, že když šlechtic dá slib, je to pro něj závazek. Proto si velmi cením toho, že byl schopen vynaložit velkou energii, aby jim vysvětlil realitu doby a získal od nich podporu vyjádřenou těmi slovy, která nám tady před chvílí řekl. Myslím, že to byla ukázka toho, co znamená čin a co znamenají prázdná slova.

Mně se opravdu nelíbilo, odpusťte mi to, to dělení nás na ty, kteří jsou schopni činů, a těch, kteří jenom prázdně mluví a dělají jenom nějaká verbální gesta.

Já se zeptám, myslíte si, prosím, je činem podání pozměňovacího návrhu ve sněmovně k zavedení sněmovní volby, nebo jsou to prázdná slova? Je činem hlasování pro tyto návrhy v Poslanecké sněmovně, nebo jsou to prázdná slova?

Finální hlasování, mluvila jsem o něm, má pro mě jednoznačný vzkaz. Sněmovna si přeje mít volební zákon, ví, že se to dominantně týká této komory, protože volby, které se uskuteční, teď nebudu spekulovat, dříve nebo později, prostě ten poslední termín je podzim letošního roku, tak se dotýká této komory. Myslím, že cítí zodpovědnost za to, aby se mohla jednotlivá politická uskupení postavit před občany a říct: Máme zákon, podle kterého můžeme volit.

Ale zároveň to musíme umět říct i my. Nemůžeme si hrát na to, že my si tady myslíme něco lepšího. Musíme vědět, že legitimním požadavkem veřejnosti je, aby existoval platný volební zákon, a to pro jakoukoli situaci. Neplatí, že se zítra nic nestane, že teď můžeme sedět na nějakém obláčku a říkat si: My máme spoustu času. Vždyť kdo ví, jak to všechno bude, volby budou a nebudou.

Ze dne na den. Viděli jsme v politickém životě řadu situací, kdy se to zvrtlo za den. Já si živě pamatuji rok 2013 a rozpouštění Poslanecké sněmovny. Kdyby mi někdo měsíc předtím říkal, že se něco takového uskuteční, tak bych nad tím mávla rukou a řekla bych si, to jsou takové ty řeči, které se vedou ve všech těch kruzích, které jsou posedlé politikou a otáčejí všechno z rubu na líc a z lícu na rub.

Viděli jsme to třeba teď u kauzy Vrbětice. Neříkám, že je tou přímou rozbuškou k volbám, ale změnila situaci v zemi ze dne na zem. A proto si myslím, že je odpovědností počítat s tím, že se situace na politické scéně, situace ve společnosti může změnit nečekaně, nezávisle na našich odhadech a nezávisle na našich přáních. Naší odpovědností je být na takový zvrat připraveni. Volební zákon je klíčová věc, bez něj se dobré, svobodné, demokratické volby nemohou uskutečnit.

Já si myslím, že nezaplatíme velkou cenu, když přistoupíme na tu vyjednanou dohodu a když budeme trvat na té společné řeči, která byla nalezena mezi oběma komorami českého parlamentu. Vážím si této dohody, stojím za ní a jsem přesvědčena, že nalezneme cestu. Pan senátor Czernin má mou plnou důvěru, že bez vás, kteří chtějí, aby korespondenční volba platila, kývali hlavou na to, že ta možnost po sněmovních volbách vrátit se k volebnímu zákonu, že tady existuje, budu tomu velmi nápomocná, hlásím se k tomuto úkolu. Ale myslím, že pro tuto chvíli můžeme být pyšní na to, čeho bylo dosaženo, a můžeme obhájit, jak před občany České republiky, tak před občany České republiky žijícími v zahraničí, že jsme přijali zákon, který nám umožní udělat ten krok, který je před námi. Zároveň umožní těm, kteří tady nežijí, aby se mohli spolehnout, že uděláme maximum ve chvíli, kdy nepoletíme hlavou proti zdi.

To umí každý, rozběhnout se proti zdi a říct: Tak já poběžím. Ale důležité je umět najít ve chvíli, kdy to situace umožňuje, najít tu sílu a prosadit to. Věřím, že takovou sílu najdeme. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji paní senátorce Němcové a další přihlášený je pan senátor Miroslav Adámek. Prosím, pane senátore.

188

Senátor Miroslav Adámek: Já vám děkuji, pane předsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Dovolte i mně krátce vystoupit s postoji, které jsem měl od začátku k té situaci, do které jsme se dostali v rámci volebního zákona. Krátké shrnutí, které tady bylo už podáno, co se týká korespondenční volby a její historie, už tady bylo řečeno. Já jsem se zamýšlel nad tím, co probíhalo tady v Senátu. Já jsem byl pyšný na to, cítil jsem to takhle sám za sebe, že Senát byl tím aktivním, který vstoupil do toho, jak by mělo být komunikováno, co se týká volebního zákona, parametry.

Byl to náš pan předseda a vedení Senátu, kteří byli aktivní a začali směřovat a nastavovat pravidla v rámci vyrovnávání komunikace mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Vstoupila do toho Komise pro ústavu, vstoupili do toho jak předsedové Komise pro ústavu, tak předseda ústavně-právního výboru, vedení Senátu. Začala probíhat jednání, dokonce byla zřízena pracovní skupina pro volební zákon, kde byli obsaženi zástupci napříč všemi kluby Senátu.

Ta jednání nebyla jednoduchá. Když si vzpomenu na začátek, mně to mnohdy připadalo jak společné jednání Komise pro ústavu, jak senátní, tak Poslanecké sněmovny, kde jsme jednali o změně ústavy, a ze základní změny, která byla v jednom, ve dvou parametrech, v rámci toho jednání a v rámci lidové tvořivosti, která tam probíhala, tak jsme došli najednou k 13, 15 změnám, které absolutně nebyly hlasovatelné. Nemohli jsme najít ani nějaký průnik toho, že bychom se mohli na něčem dohodnout.

Takhle to bylo několikrát po sobě. Mně bylo ctí být členem právě té pracovní skupiny k volebnímu zákonu. Když jsme tam sedli a řekli jsme si ty parametry, to, co bychom všichni chtěli měnit, první moje myšlenka byla: To se nemůžeme domluvit, to není možné. A to jsme jenom na půdě Senátu, co to bude znamenat, až si sedneme společně i s Poslaneckou sněmovnou a budeme se snažit najít kompromis, ten konsensus, na kterém bychom se byli schopni dohodnout.

Myslím si, že je to hlavně o tom konsensu a o tom respektu. Respektovat se vzájemně, respektovat, že máme určité hranice, za které nemůžeme jít, byť si myslíme, že ta cesta je správná. Bylo by určitě správné zavést korespondenční volbu, já bych byl všemi deseti pro. Jak říkal pan senátor Rabas, někdy tam ta „ale“ jsou. Někdy nemůžeme využít ten historický okamžik, někdy i tu dobu, o které si myslíme, že nazrála a že je správná, tak bohužel dospějeme k tomu, že musíme odložit, protože tam nastávají další okolnosti, které tady byly podrobně vyjmenovány. Krásně o tom i mluvila paní senátorka Němcová přede mnou, takže to nebudu shrnovat.

Ovšem to, co jsem vám řekl, kdy tam vstupovalo několik volebních obvodů, bavili jsme se o tom, co bude nosičem. Najednou pro poslance ANO byl problém, že by měl být nosičem předložený návrh KDU-ČSL. Přece to nemůže být KDU-ČSL, musí to být vládní návrh. Tohle všechno tam padalo. I na mě na pracovní skupině padaly nepříjemné otázky, ale já jsem se snažil jednat naprosto otevřeně. Jednat tak, jak jsme to cítili na klubu, abychom opravdu měli ty parametry na začátek a mohli si říct, co bude za Senát možné a co Senát bude chtít předložit Poslanecké sněmovně.

Dokonce náš pan předseda Komise pro ústavu začal vytvářet i náš volební zákon, který byl takovou jistotou, kdyby Poslanecká sněmovna nekonala, tak abychom konali my. Takže myslím si, že Senát má být na co pyšný. Já jsem pyšný na to, že jsem mohl být od začátku u toho. Vůbec mi nechyběly informace. Ty informace se ke mně dostávaly ze všech úrovní, ze všech pater. Pokud jsem něco neměl, tak když jsem se zeptal, tak jsem dostal odpovědi na své otázky.

Padala tady slova. Spravedlivý... Co je spravedlivé, co je nespravedlivé. Padaly tady dotazy, co je správná a co je nesprávná věc. Já to nevím. Nebo možná to vím sám za sebe, ale nedokážu to říci za vás za všechny. Každý si to

189

rozhoduje sám v sobě. Jenom sám pro sebe si říkám, ono to není černé a bílé. Někdy je to šedé. Co už jsem říkal, musíme hledat konsensus a respektovat se vzájemně. Respektovat názory, které máme.

Respektuji i to, že tady byl podán pozměňovací návrh, byť si myslím, že v rámci těch dohod, které padaly, a to, jak jsme tam jednali, o té korespondenční volbě, tohle nebyla ta cesta, kterou bychom v tento okamžik mohli prosadit. Respektuji to, že tady o tom debatujeme, ale v tuto chvíli nevidím za mě osobně a i za náš klub, že je to hlasovatelné.

My ctíme dohody. Náš klub se dohodl na tom, že bude ctít to, co tady padlo, to, co jsme se domluvili v rámci Senátu, v rámci těch jednání. To znamená, že se přikloníme k tomu, budeme hlasovat pro to, co k nám přišlo z Poslanecké sněmovny. Chci moc poděkovat, tak jako paní senátorka Němcová, nejen panu předsedovi, ale i celé Stálé komisi pro krajany žijící v zahraničí. Protože to, co tady předložili, a to, jakou práci udělali, to je ta odborná skupina, která pro mě i byla, kde jsem se dotazoval, jak to je? Nemohli bychom to ještě o jeden, dva kroky posunout a tu korespondenční volbu nějakým způsobem prosadit?

Ale zjistil jsem, že to nejde. Tohle pro mě byla ta jistota, že i ti krajané a ty organizace, se kterými dlouhodobě komunikujeme a spolupracujeme, tak že oni to i v daný okamžik chápou. Já jim za to moc děkuji.

Takže to bylo krátké shrnutí za mě. Jenom prosba, aby nepadala ta silná slova, která tady někdy jsou, abychom se vzájemně respektovali, poslouchali, byť máme rozdílné názory. Ale myslím si, že vždycky jsme se tady dokázali nějakým způsobem dohodnout. To, že nevyhraje nebo prohraje jedna nebo druhá strana, já to takhle neberu. Protože i to usnesení, které tady máme na stole a tu práci, kterou věřím, že naše komise bude dělat, tak mě naplňuje optimismem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Moje dnešní vystoupení začnu jednou větou, a to tou: Už aby letošní parlamentní volby byly konečně za námi. Dál to komentovat nebudu.

Nevystupuji teď proto, abych vás přesvědčoval, jak máte hlasovat. Vystupuji proto, abych vám řekl, jaký je můj postoj, jak budu hlasovat a proč tak učiním. Můj postoj je takový, že jsem zastáncem korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Já sám jsem v zahraničí žil 17 let, vím, jak by bylo komplikované, kdybych se chtěl účastnit nějakých voleb, jak daleko byla ambasáda nebo jak daleko byl konzulát. Co by to pro mě znamenalo...

Takže jsem zastáncem korespondenční volby. Přesto ale budu hlasovat pro verzi, která přišla ze sněmovny. Mám pro to dva hlavní důvody. První důvod je ten, že nevěřím tomu, že to hlasování ve sněmovně by dopadlo jinak, než dopadlo při hlasování o těch pozměňovacích návrzích, které tam byly. Nemá cenu, abych tady znovu opakoval ty počty, jak kdo hlasoval. To je první důvod.

Ten druhý důvod je důvod, který tady moc nezazněl. Já se totiž obávám, že také by se mohlo stát, že nejenže se nám sem vrátí ten zákon, nebo ten návrh bez té korespondenční volby, ale on se nám také může vrátit úplně s něčím jiným. To znamená, s něčím, co pro nás je absolutně nepřijatelné. Nebo pro mě, budu mluvit za sebe. Pro mě totiž např. je absolutně nepřijatelné, pokud by volební obvod byl jeden a nebylo to čtrnáct.

Musím tady připomenout, že v Poslanecké sněmovně existují strany, které toto preferovaly. Pokud se nepletu, tak to bylo hnutí ANO, částečně i ČSSD, částečně, nebo ne částečně, ale úplně SPD, což samo o sobě, kdyby takto hlasovali všichni, tak to prošlo. Měli bychom tady jeden volební obvod.

190

Nesouhlasím s tím, aby bylo 200 poslanců na jedné kandidátce, občané se měli rozhodovat, koho budou volit. To je ten můj důvod.

Já se toho obávám, přestože s některými jsem to diskutoval, říkali, že se toho nebojí, že si myslí, že by to tak nedopadlo. Tady pan senátor Canov řekl jednu věc. On si myslí, že by ANO hlasovalo třeba jinak, protože už nemá podporu KSČM.

Já říkám, proč by třeba ANO neusilovalo o podporu SPD? Proč by ta cena nemohla být třeba například to, že se nám to vrátí sem do Senátu a že to bude jeden volební obvod? Je to třeba málo pravděpodobné, ale já se toho obávám, a proto pro mě je jistota, že pokud dnes budu hlasovat pro tu verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny, ta projde, žádné riziko už neexistuje.

Můžeme říkat to, že nám to vrátí, my to zase neschválíme, atd. My jim to zase vrátíme, protože to bude verze, která bude absolutně nepřijatelná. Ale obávám se, že také může nastat to, že nám to přijde zrovna sem k nám v té variantě, že buď to tak schválíme i s tím jedním volebním obvodem, nebo nebude schváleno nic a nebude žádný volební zákon do voleb. Někdo tady také může říct, ano, to bude rozhodovat správní soud a ten ty mandáty rozdělí. Za sebe říkám, že to vidím jako nejhorší variantu, která by mohla nastat. Přece není správné, aby ve státě, který chce být demokratickým státem, nastala varianta, že výsledky voleb bude rozhodovat soud. To je varianta, která je pro mě nepřijatelná.

Takže to jsou ty dva důvody, proč podpořím verzi, která přišla ze sněmovny, přestože jsem zastáncem korespondenční volby. Znovu opakuji, nejsem pokrytec. Přestože toto udělám, nejsem pokrytec. Zmiňuji to tady, protože moje vystoupení bude teď obsahovat malinko i reakci na některá vystoupení, která tady byla. Moc prosím, nikdo to neberte osobně, není to útok proti nikomu z vás, ale že se mě některá vystoupení dotkla, proto je tady zmíním. Opakuji, nejsem pokrytec.

Kdybych chtěl použít stejné argumenty, tak bych mohl říct, proč například pan senátor Canov tady zmiňuje to, že si nemyslí, nebo že je přesvědčen, že sněmovna se nerozpustí. Říkal tady prostě příklady, čísla atd. Tak také bych se mohl zeptat, proč tedy pan senátor Canov toto říká, a přesto určitý klub, nebudu ho tady zmiňovat schválně, v parlamentu říká: Já nebudu hlasovat pro nedůvěru vládě, ale budu hlasovat pro rozpuštění sněmovny. Když sám pan Canov říká, že to nepřipadá v úvahu. Neberte to opravdu osobně, nemyslím to ve zlém, jenom bych chtěl všem říct, pojďme se bavit racionálně, pojďme používat argumenty, kterým věříme, nějakým způsobem se rozhodne. To je jeden z těch... Asi ty ostatní komentovat nebudu.

Zopakuji: Jsem zastáncem korespondenční volby, mám pro to důvody, že budu hlasovat tak, jak hlasuji, zaprvé, protože nevěřím, že to hlasování ve sněmovně by bylo jiné, kdybychom to vrátili, zadruhé, mám obavy o tom, že by se nám to také mohlo vrátit ve verzi, která je ještě méně přijatelná, než tato, a třetí, který jsem neříkal předtím, ten důvod je to, že si myslím, že po volbách sněmovna bude mít složení takové, ve které se schválí korespondenční volba, jsem přesvědčen, že to tak bude, jsem ochoten počkat ten půl rok nebo tři čtvrtě roku proto, aby ta změna nastala. Takže to ukončím ještě jednou větou: Už aby ty volby byly za námi! Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji vám také, pane senátore. Další přihlášenou je paní místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Debata trvá, já se

191

dívám, už minimálně čtyři hodiny, ale je to debata o zásadním zákoně této země, takže je bezpochyby namístě.

Jsem sice v tuto chvíli místopředsedkyní Senátu, ale přesto mi dovolte, abych k vám hovořila za svoji osobu. Moje jméno tady zaznělo několikrát.

Ano, v roce 2004 jsem předložila a navrhla s komisí pro krajany návrh senátního návrhu zákona o korespondenční volbě. Ale nebyl to první návrh, tak jak se tady říká, který sněmovna shodila. První návrh byl v roce 2001, vložený pozměňovací návrh do senátního návrhu zákona, který byl reakcí na tehdejší rozhodnutí Ústavního soudu a který byl schválen Senátem v srpnu 2001. Navrhovatelem tehdy byl senátor Milan Špaček za KDU-ČSL. Protože jsme tu měli tu retrospektivu, myslím si, že stojí za to doplnit, že od roku 2001, to znamená dnes 20 let, se většina Senátu snažila o korespondenční volbu, a to zcela upřímně a s obrovským úsilím. Poslanecká sněmovna tento návrh vyřadila a změna volebního zákona byla přijata bez tohoto návrhu. V roce 2004 jsme tedy předložili návrh, který stál více než rok a půl práce...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Omlouvám se, prosím, paní předsedkyně, prosím trochu klidu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Tento návrh v roce 2004 předcházel jednáním se zahraničím, byli tady experti, byla tady veřejná slyšení, všechno proběhlo. Pokud si dobře vzpomínám, když jsem vyjednávala v Poslanecké sněmovně, současný pan ministr a místopředseda tam byl jako elév, který byl pověřen, on mě teď neslyší, já počkám chviličku, on byl tehdy pověřen sociální demokracií, aby se mnou jednal o tomto zákoně. Nevím, jestli si pan místopředseda vlády na to vzpomíná, tehdy jsme spolu skutečně před těmi 15 lety jednali, nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, přestože se zdálo zpočátku, že to dopadne dobře, ve 3. čtení zákon neprošel.

To je tedy vzpomínka, víme, že těch pokusů bylo hodně. Myslím si, že i po návrzích a úsilí, které jsem tomu věnovala, nikdo nevěří tomu, že bych si nepřála korespondenční volbu, naopak.

Bylo to pro mě velmi těžkým rozhodnutím, když jsem zvažovala současnou situaci. Nechci říct, že to bylo bolestné, ale až skoro se mi to chce říct, že jsem se musela rozhodnout pro to, co je správnou cestou. Mnoho z toho, co jsem chtěla připomenout, tady už padlo, a protože ten čas je vzácný, nechci se opakovat. Naprosto chápu to, že část kolegů se rozhodla, že bude zájem zahraničních Čechů, ale i našich občanů v zahraničí, protože tam studují, pracují, jsou tam ve vědeckých institucích, hájit.

Na druhé straně jsem si uvědomila a zvažovala jsem při řeči pana senátora Beka, co je to správné, co máme učinit. Tu odpověď jsme všichni dostali. Připomněla ji paní senátorka Němcová, připomněl ji pan předseda Senátu a já ji řeknu ještě z jednoho pohledu.

Víte, ano, je to výjimečná příležitost, kdy Senát má stejnou sílu, stejnou moc jako Poslanecká sněmovna. Teď je na nás, jak s touto mocí, která by se měla snoubit s odpovědností, jak s ní naložíme.

Jak už bylo řečeno, ano, jsou tady různé spekulace, jak se situace může vyvíjet, ta situace je velmi, velmi nejistá. Nevím, možná že se nerozpustí sněmovna, možná že se nerozhodne o nedůvěře vlády, možná se objeví nějaké další Vrbětice, to z nás nikdo neví. Nikdo neví, co se může stát, těch 6 měsíců, které nás čekají. Ale nejhorší je, aby někdo řekl: Senát zbytečně zablokoval volební zákon, volby nemohou být, tato země nemá volební zákon.

V posledních dnech slyším velikou pochvalu na Senát, důvěru, kterou jsme si získali, tu důvěru si můžeme zachovat jenom rozhodováním, které je odpovědné. Podle mě to, co je teď odpovědné a správné, je to, abychom měli

192

volební zákon, na kterém je shoda, který není špatný, byť tam každý z nás, co by si přál, úplně nemá, a vytvořit podmínky pro to, aby mohly proběhnout řádné volby nebo mimořádné volby, protože tam je pak ta síla. Tam je to, co můžeme učinit pro to, aby byl přijat zákon o korespondenční volbě.

Na závěr mi dovolte poděkovat nejenom komisi, ale především těm krajanským spolkům, které tuto situaci pochopily a řekly nám: Ano, my tomu rozumíme. Věřím, že tomu rozumíme i tady mezi námi. Děkuji.

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, paní senátorko. Budeme pokračovat dalším příspěvkem. Pan senátor Petr Holeček, který si s přednostním právem počkal na své pořadí. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Holeček: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jen rychlá replika na pana předsedajícího. Ještě nikdy jsem svého přednostního práva nevyužil, ale jednou se těšte, udělám to tak, ale teď jsem skutečně velmi trpělivě čekal, protože přede mnou mluvila valná většina těch chytřejších, tzn. vlastně těch všech dalších 80 senátorů, velmi podrobně jsem je poslouchal a pokusím se být krátký, protože zde již hodně, hodně bylo řečeno.

Jak jsem říkal, poslouchal jsem všechny projevy, poslouchal jsem všechno to zakopávání příkopů a kopání vodovodního potrubí atd. Chápu, že se jako Senát musíme dopracovat k nějakému výsledku.

Zase použiji nějaké příměry, protože to tady dnes při projevech bylo poměrně obvyklé a zajímavé a takové košaté, já bych přirovnal náš Senát a naše současné jednání k takové galéře, kde se pádluje, kde pádluje 81 veslařů, 40 na jedné straně, 40 na druhé straně, kormidelník vzadu, teď tedy galéra obsahuje všechny ty, kteří chtějí korespondenční volbu. Pádlujeme na jedné lodi a teď najednou na té jedné straně galéry ta jedna strana začne pádlovat trošku rychleji. No, co se stane s tou lodí? Loď se začíná jakoby otáčet na jednu stranu. Ta druhá strana řekne: No, to není možné, musíme také přidat. Tak přidají a ta loď se zase otáčí na druhou stranu. Ale my se musíme dostat do bodu, kdy loď pojede jedním směrem, to se nám tady možná zatím tak nedaří. Ale věřím, že to zvládneme, protože základní cíl, to je prostě volební zákon, ten schválit musíme. Teď je otázka další. Zase při mnoha projevech jsem tady zaznamenal takové trošku invektivy z obou dvou stran, kdy ta jedna strana říkala: Vy jste tady na jedné straně ti, kteří jste tak trošku farizejové. Mnohých se to dotklo a říkají: My nejsme farizejové, my nejsme pokrytci, protože to také chceme, ale jsme rozumnější než vy, ta druhá strana, a zase říkají té druhé straně: Vy to zbytečně uspěcháváte. Nakonec ten cíl, aby ta loď jela jedním směrem, nedosáhneme.

Ale, kolegyně a kolegové, projednáváme zákon a při každém zákoně se najde někdo, kdo dá pozměňovací návrh. My jim to nemůžeme vyčítat. Je tady 16 senátorů a senátorek, kteří si myslí, že volební zákon by se měl něčím doplnit. Oni to řádně podají, řádně o tom diskutují, řádně se to tady probírá, ale my jim to nemůžeme mít za zlé. Mně někdy připadá, že vy, co mluvíte, že to je věc, která by neměla být, že už jsme se tady na něčem jako Senát dohodli a že 16 senátorů a senátorek, že to boří. Ale oni to neboří, oni to chtějí jenom trošku změnit. My jim to, znova opakuji, nemůžeme vyčítat.

Já bych na závěr použil slova jednoho amerického prezidenta, které jsem si jednou našel a vypsal, protože mi to připadalo poměrně zajímavé a poměrně použitelné někdy v Senátu nebo vůbec na nějakém veřejném slyšení, já to tady teď použiji, protože domnívám se, že to sedí. Řekl to jeden americký prezident,

193

tuším, že to byl William McKinley, ale nejsem si tím zcela jistý, a ten řekl: Bojujme za svůj názor i postoje ostatních, i před převahou a přesilou názorů jiných. Pokud víme a držíme myšlenku, pokud úmysl v nich jest jasný a pomůže rychle mnohému, nedejme na ty, kteří zaleknou se množství oponentů, opouštějí tvůj tábor a stejné snahy odůvodňujíce vše marností. Já bych tady tak trošku chtěl vyzvednout i 16 senátorek a senátorů, kteří tedy drží svůj názor, bojují pro to, i když třeba ví, že to je marnost, ale domnívají se, že je to správné, já jim za to držím palce. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Zjišťuji, že jsme tady dnes samé podobenství a příběh, což je sympatické, doufám, že atmosféra díky tomu se nevyhrotí úplně, že to bude probíhat i nadále korektně.

Další přihlášený je pan senátor Josef Klement, kterého zvu k mikrofonu, protože pan senátor Zdeněk Nytra nevyužívá svého přednostního práva.

Senátor Josef Klement: Vážený pane předsedající, mám to štěstí zase, nepřítomný pane ministře, pane poslanče, dámy a pánové. Měl jsem tu čest, že jsem se účastnil poprvé až svobodných voleb v roce 1990, tehdy do Federálního shromáždění. Pan ministr je ještě o sedm let mladší, takže si musel na ty svoje první svobodné volby počkat. Nicméně před tímto rokem samozřejmě se o nějakých svobodných volbách nedalo mluvit.

Proč o tom mluvím? Protože teď tady nelituji toho času, kdy opravdu více než čtyři hodiny diskutujeme o volebním zákonu, protože volby jsou důležitým nástrojem v demokratické zemi. Pozorně jsem poslouchal každého z vás, kde jste přednášeli svoje názory. Víceméně jsme všichni ve shodě. Akorát jsme v jedné věci ve při. Korespondenční hlasování. Mně přijde, že se tady trošku točíme v kruhu, jak říkal kolega Holeček, když budeme pádlovat a veslovat každý na jedné straně rychleji, tak se opravdu budeme asi točit do kruhu, ale mně přijde, že se zároveň i neposloucháme. Byla tady řada krásných příběhů, hlubokých lidských příběhů našich krajanů žijících v zahraničí, kteří pravděpodobně, asi pro ně skončí život a svět, když teď na podzim nebude korespondenční forma hlasování odhlasována, schválena ve volebním zákoně. Myslím, že se tak nestane. Máme tady jasnou indicii od klubů a spolků, krajanů, že tomu tak není.

Byl bych rád, aby tito kolegové, kteří tvrdí, že na tom opravdu záleží, bytostně záleží, teď v tuto chvíli, aby si uvědomili, že je možné, že tímto způsobí a zastaví cizelování volebního zákona.

Chtěl bych poděkovat za ten obrovský kus dobré práce, který tady legislativci i v Poslanecké sněmovně a tady odpracovali, že jsme se shodli jako dvě komory na důležité věci volebního zákona.

Já vás prosím, nezastavujme tuto cestu. I já mám spoustu přátel v zahraničí, myslím si, že nemám jich tolik jako kolega Tomáš Czernin, který právě svým usnesením Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí navrhl dané usnesení. Já si ho pevně vážím a cením, že nezastavíme novelu zákona v části korespondenční volby. Děkuji všem, že se na tom budeme společně, jako zákonodárci, podílet. Kvituji ta slova, už se těším, až ty říjnové volby budou za námi. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Nyní tedy už pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, ještě jednou, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat panu senátoru Holečkovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, za ten jeho diskusní příspěvek.

194

Já si nemyslím, že v podstatě někdo zpochybňuje legitimitu předložit ten pozměňovací návrh panem senátorem Hilšerem a jeho dalšími 15 kolegy. Už trochu se potřebuji vymezit proti tomu, kdy těch 16 „statečných“ drží svůj názor, a tím pádem vylučovací metodou ti ostatní svůj názor nedrží. Ale je to jenom můj výklad, takže dobře.

K čemu se ale chci vyjádřit, nejsem si úplně jist, že to patří do této debaty, ale nebyl to pouze pan senátor Bek, který tady zmiňoval nedůvěru vládě a rozpuštění sněmovny. Jenom bych chtěl připomenout, co to znamená. Kdyby byla vyslovena nedůvěra vládě, vláda bude vládnout případně v demisi, případně pan prezident si jmenuje svoji vládu. Vláda může být horší nebo lepší než ta stávající, ale pořád je to ústavně komfortní situace. Co by nastalo, kdyby se rozpustila sněmovna? Kdyby se našlo těch 120 poslanců? Nechci se vracet k matematice. Vláda bude dva měsíce bez kontroly dolní komory fungovat, do předčasných voleb. Nevím, jestli si to uvědomujeme. Jistě, můžeme diskutovat o tom, jak účinná je kontrola dolní komory dneska, ale přeci jenom tam alespoň sedí minimálně opozice a může na některé věci poukazovat. Takhle by nebyl, kdo by mohl poukazovat. To je jenom reakce na vystoupení.

Pak ještě k té poznámce, že špatná dohoda se nemusí dodržovat. Já si nemyslím, že je dohoda dobrá, nebo špatná. Dohoda je buď uzavřená, nebo neuzavřená. Pak se dohoda buď dodržuje a ctí, nebo nedodržuje. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Pan senátor Jan Horník si nepřeje využít svého přednostního práva. Proto prosím k mikrofonu pana senátora Bazalu.

Senátor Josef Bazala: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené senátorky, vážení senátoři. Já určitě nebudu dlouhý. Já bych chtěl jenom deklarovat, že bych chtěl hlasovat o té novele volebního zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Osobně si myslím, myslím si, že to tady řekl pan kolega prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Čunek, že je to jakási vypočítavost politických stran a hnutí, kolik že by mohlo přihodit to korespondenční hlasování v zahraničí.

Osobně si myslím, že ten zákon je především pro občany České republiky. Ti tak neuvažují, kolik že by měli hlasovat občané v zahraničí. Byť víme všichni, že je to správné, je to v pořádku. Ale abychom tím zablokovali volební zákon, myslím si, že by bylo skutečně škoda. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Další, kdo vystoupí v obecné rozpravě, je pan senátor Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím o smířlivější slovo možná, než jsem měl na začátku. Cítím potřebu se ještě jednou k věci vyjádřit.

Já jsem tady poctivě seděl. Přiznávám se, dvakrát jsem odešel, protože jsem... Protože jsem musel. Ale seděl jsem tu, abych vás všechny vyslechl. Vaše názory mě velmi zajímaly, protože je dobré vědět, jak se na věc dívá druhá strana.

Já si myslím, že my tady v Senátu se odlišujeme, možná ne v tom, kdo je farizej, nevím, jestli jsem to tedy řekl, možná jsem to zmínil, je otázka v jakém kontextu, nebo pokrytec, ale že se ve většině odlišujeme v tom, že si jedni myslí, že má smysl ještě bojovat, druzí si myslí, byť upřímně to chtějí, že už smysl nemá. Já si myslím, že to je naprosto legitimní. Nevím, jak probíhá to dělení, jestli probíhá na základě nějakých našich charakterů nebo politických stran, ale to je jedno. Já si myslím, že obě dvě ty pozice jsou možné. Třeba i správné.

195

Já bych se chtěl tady omluvit, pokud tady padlo slovo, že snad by opoziční poslanci nehlasovali pro korespondenční volbu, ale mám za to, nevím, jestli to byla reakce na mě, že jsem neřekl opoziční poslanci, ale řekl jsem opoziční politici. Mám to ve svých poznámkách, ale je možné, že jsem se spletl. Mezi opoziční politiky se řadím i já.

Já se trochu obávám toho nabádání ke klidu a té státotvornosti, protože tím se samozřejmě dá odůvodnit řada věcí. Mám za to, že je ještě možnost dále bojovat a jasně ukázat, za čím si stojíme. To je podle mého názoru ten čin, i když možná člověk narazí na zeď. Ale nechci občany děsit, nechci tvrdit, že by bylo něco zablokováno, protože věřím, že je ještě možné něco udělat.

Takhle se k tomu stavím i v mém životě. Prostě nevěřím tomu, že by snad se v životě nemohlo něco podařit, ale že člověk by měl věřit tomu, co chce. S tímto zde i vystupuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Pan místopředseda Horník už spěchá k mikrofonu. Já mu slovo samozřejmě předávám a pak vidím, že se ještě přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, budu teď stručnější než v tom prvním vystoupení.

Já bych chtěl požádat, protože to tady proběhlo v té rozpravě, že stanovisko iniciativy Chceme volit distančně, že se jasně vyjádřili... To bylo to, co jsem měl v tom úvodním svém proslovu. Já bych chtěl poprosit Tomáše Czernina, jestli by mohl říci, jak se spojil s touto iniciativou, jestli přizná, že s touto iniciativou mluvil ve smyslu toho, že nemá cenu požadovat teď distanční volbu, že by to nabouralo volby, ale že pak to určitě uděláme? Takže to jenom taková žádost, vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Pak je druhá věc z neposledního období, kdy jsme tady seděli v obdobném složení u obdobných věcí, kdy jsme se rozhodovali, jak v podstatě reagovat na věci, které k nám došly z Poslanecké sněmovny. Vzpomeňte si na pandemický zákon. My jsme ho museli projednat hrozně, hrozně moc rychle. Přestože já jsem dával osobně návrh, abychom ho projednávali v rámci oněch 30 dnů. My jsme ho vůbec rychle nemuseli schvalovat, protože Poslanecká sněmovna ho ani nepotřebovala. Stejně se pak vyhlásil nouzový stav. My jsme nebyli schopní se Poslanecké sněmovně, teď nechci říkat, jakoby postavit, ale využít jenom náš čas, který jsme k tomu legitimní měli, 30 dní. Ne, my jsme to museli udělat velmi rychle, za 10 dní. V nekomfortním čase, aniž bychom si to pořádně prostudovali. Dneska tady máme zmetek, který jsme tady všichni včera, nebo skoro všichni kritizovali.

Pak mám druhou věc, a to je onen daňový balíček.Opět jsme byli v takovéto pasti, kdy nás paní ministryně Schillerová

přesvědčovala o tom, jak to bude stát státní rozpočet jenom 90 miliard. Pak se záhy ukázalo, že někdo neuměl asi počítat, nebo já nevím, jak je to možné, ale ono už to není 90, ono už to je někde přes 100, možná se to blíží 120 miliardám, nebo ke 110. Opět jsme šli na ruku zase Poslanecké sněmovně. Zase jsme dělali nesmyslný ústupek a nestáli jsme si za svým, přestože jsme všichni věděli, že to není pravda, tak to nakonec nějak dopadlo.

Mám dojem, že asi svět se nezboří, když projde návrh novely tohoto zákona, tak jak nám přišel z Poslanecké sněmovny. Jenom chci říct, že v té první fázi pro něj nebudu hlasovat. A to z toho důvodu, abych umožnil hlasování o pozměňovacím návrhu. Když mi to nebude umožněno, samozřejmě to neznamená, že bych asi s tím zákonem úplně v jádru nesouhlasil. Jenom bych ho chtěl mít dokonalejší. V tom chci zůstat svobodným senátorem.

196

Chtěl bych se také ještě zeptat, tady se pořád mluví o nějaké dohodě. Já jsem se pídil po jakési dohodě, která vznikla v tomto sále, když jsme tady seděli se zástupci z Poslanecké sněmovny a politických klubů a politických stran. Když jsem zjišťoval, jestli je k tomu nějaký zápis, tak mi bylo řečeno, že se to ani nestreamovalo, že to nebylo pro veřejnost a neexistuje z toho vůbec nic. Tady se všechno zapisuje, dělají se stenozápisy a z takovéto důležité věci jsme se nedozvěděli vůbec nic. Já bych samozřejmě chtěl tady dneska dokázat, přestože jsem si to nenahrával, to byla moje chyba, abych mohl říci, kdo tady třeba z lidovců řekl, že se bude maximálně o to snažit. A jak to říkali jiní tady. Jediný jeden, kdo to tady řekl úplně jasně, kdo to nechce, byl zástupce SPD.

Bylo tady před chvíli řečeno, že tento zákon děláme pro občany této republiky. Ale cožpak ti, kteří jsou v zahraničí, nejsou občané této republiky? Oni nemají český pas? Oni nejsou občané? Teď nevím, kolik v ten daný okamžik tam žije těch trvale žijících. Ti, kteří jsou tam zrovna vyslaní svou firmou, Škoda Auto například, kolik pak jich je asi ve světě? Nebude jim umožněno volit, protože jsou v obrovských vzdálenostech od možnosti zajít na konzulát nebo na velvyslanectví. Taky tady bylo před chvílí řečeno, že si to usnadňujeme. Ta druhá část tedy má trochu jiný názor. My si to neusnadňujeme, využíváme, a už to tady bylo řečeno několikrát, pouze naši možnost dát pozměňovací návrh. Děláme to běžně u všech ostatních zákonů. My ten zákon máme poprvé v ruce, jako plénum Senátu, nevidím nic špatného na tom, že máme někdo, někteří trochu jiný názor a dovedeme si představit, že by to možná mohlo být razantnější, možná by to mohlo projít v Poslanecké sněmovně. Když, tak ne. Tak formou člunku to tady máme za chvíli zase nazpátek. Určitě to jsme schopni do reálných tří týdnů i s tou Poslaneckou sněmovnou dát dohromady. Vzpomeňte si, když Poslanecká sněmovna schválila zákon ve čtvrtek... Tedy ve čtvrtek ho připravila na výborech, v pátek ho schválila v Poslanecké sněmovně a my jsme ho tady ve středu schvalovali, následující. To byla rychlost, to byl frmol. Byli jsme pod šíleným tlakem. Ale tady podle mého úplně pod tím tlakem nejsme.

Takže já jenom, aby to bylo pro steno, ti, kteří budeme hlasovat... Nebudeme hlasovat v první fázi pro předloženou novelu, není to z toho důvodu, že bychom nechtěli tomu zákonu dát volný průběh, ale protože tam chceme mít pozměňovací návrh.

Pak ještě druhá věc, abych už se nemusel vracet k tomu návrhu usnesení z té Stálé komise pro krajany, tak jestli by bylo možno, aby se hlasovalo po těch bodech, minimálně ten první bod samostatně, protože to je šíleně paskvilové usnesení, se kterým já se nemůžu ztotožnit. Takže to chci poprosit, až to bude předsedající mít před sebou, aby to hlasování oddělil. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Jistě pan zpravodaj tohoto bodu sledoval. Až nás bude provázet hlasováním, tak to vezme v úvahu. Pan předseda Vystrčil přistupuje k mikrofonu?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Vážený pane přesedající, vážený pane ministře, pane poslanče, dámy a pánové, prvně k té věci, o které tady mluvil pan místopředseda Horník. Já jsem tedy v žádném vystoupení nezaznamenal, že by někdo někomu vyčítal, že si troufl podat nějaký pozměňovací návrh. Jediné, co zaznamenal, je, že některým se ten pozměňovací návrh líbí a myslí si, že by měl být přijat, někomu se ten pozměňovací návrh nelíbí a myslí si, že by neměl být přijat. Stejně jako dokonce teď pan místopředseda Horník paradoxně sám proti sobě nazval to usnesení, nebo jeho část, kterou navrhuje komise pro krajany, za paskvil. Čímž já v žádném případě si nemyslím, že nemají právo to usnesení navrhnout. Ale on se k němu vyjádřil. To se děje. To je politická debata a je to naprosto v pořádku. Ale potom nechápu, proč, když někdo říká, že si myslí, že

197

nějaký pozměňovací návrh by neměl být přijat, proč to má být špatně? Tak to prostě je, to je politika. Má k tomu nějaké důvody. Těch důvodů tady zaznělo hodně. Opravdu velmi prosím, já jsem nezaznamenal, když tak mi to najděte ve stenozáznamu, že to tak není, že by někdo někomu vyčítal, že tady byl podán pozměňovací návrh. Tak to není. Byla tady vyjádření, která říkají, že si myslí, že ten pozměňovací návrh by neměl být přijat. Což je stejné, jako si pan místopředseda Horník myslí, že část usnesení, které přijala komise pro krajany, je paskvil. Tak to je, to je politický názor, na tom nic není. O tom je politika, o tom je jednání v komorách Parlamentu ČR, kromě jiného.

Teď k těm dohodám, nebo dohodě. Není možné, aby komory českého parlamentu, které jsou demokratické, svobodné, při slibech složených jejími členy uzavíraly jakoukoli dohodu. To nejde. Každý přece pracuje podle svého nejlepší vědomí a svědomí atd. Jediné, co je možné, že si navzájem nasloucháme a víme, že k něčemu je silný a k něčemu slabší odpor. To se dělo. Jako Poslanecká sněmovna svými zástupci naslouchala tomu, že v Senátu někteří z nás jsme schopni říci, že si myslíme, že není pro nás přijatelný jeden obvod celý. A že by nám to neprošlo, že nejsme pro to, aby byly tři stupně pro kvórum. A že nejsme pro to, což jsme prezentovali dodatečně, individuálně i potom třeba skupinově za kluby, aby ve druhém skrutiniu došlo k nominaci poslanců, řekněme, vedeními stran, tak zase my jsme asi slyšeli minimálně od čtyř stran, SPD, KSČM, částečně sociální demokracie, ANO, že oni nejsou pro to, aby byla schválena korespondenční volba. Takhle to bylo. U té korespondenční volby to bylo nejméně jasné. A protože to bylo nejméně jasné, tak jediné, mluvila o tom tady paní senátorka Němcová, co můžeme považovat za nepsanou dohodu nebo vyjádření jakési vůle i ze strany těch, co chtějí korespondenční volbu, je, že v okamžiku, kdy se o to třikrát pokusili v Poslanecké sněmovně, bylo tady jasně zdokumentováno, někteří jste tady nebyli, tak to je škoda, třikrát se o to pokusili v Poslanecké sněmovně, propasovat, ti, co podporují korespondenční volbu, to do toho volebního zákona, tak když to ani jednou neprošlo, nedošlo k tomu potom, že by ty strany, které prosazovaly korespondenční volbu do volebního zákona, byly proti celému volebnímu zákonu. Nedošlo k tomu. Došlo k tomu, že předseda Starostů a nezávislých Rakušan, že předseda Pirátů Bartoš, že předseda ODS Fiala a že předseda KDU-ČSL Jurečka a že předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová hlasovali pro ten volební zákon bez korespondenční volby. Tím vyjádřili, protože jsou představitelé těch stran, tady jsou kluby, které zastupují tu stranu tady v Senátu, vyjádřili vůli smířit se s tím kompromisem.

To je ta dohoda, na kterou se ptáme, žádná jiná neexistuje. To je vyjádření té dohody, že přestože mi neprošlo všechno, co jsem chtěl, tak jsem se s tím smířil. Následně jsem pro to, v čem není všechno, co jsem chtěl, chybí tam ta korespondenční volba, jsem zvedl ruku. To se stalo v Poslanecké sněmovně a z toho my někteří vyvozujeme, že by bylo možné možná něčeho podobného dosáhnout i v Senátu. Ukazuje se, že to zřejmě možné nebude. Je to normální, samozřejmé, jasné. Ale není na tom nic divného, že někteří z nás jsme třeba troškou optimismu disponovali. To je to, co jsem k tomu chtěl říct. Není na tom nic divného a takhle to normálně běžně funguje.

Teď jednu věc, kterou jsem říkal, zdá se mi, že jsme úplně na to nereflektovali. A přiznám se, že mně na tom hodně záleží. Já to tady ještě jednou zdůrazňuji, ale, prosím vás, neznamená to, že jsem proti tomu jakkoliv, že někdo podal pozměňovací návrh. Má na to právo, jen upozorňuji, že nejsme ve standardní situaci, kdy nám z Poslanecké sněmovny přichází zákon, který sem Poslanecká sněmovna chtěla poslat. Na návrh vlády nebo někoho jiného.

Jsme v nestandardní situaci, kdy jsme byli přinuceni Ústavním soudem vyřešit jeho výrok, jeho nález. Protože kdybychom ho nevyřešili, tak se dostaneme do situace, kdy nebude zřejmé, kdo může být, nebo nemůže být po

198

volbách poslancem. Protože na to nemáme žádný návod, jak to určit. Takže společně řešíme problém, není to tak, že by ho sem vnesla Poslanecká sněmovna a chtěla by něčeho dosáhnout. My jsme následně jí říkali: Ne, ne, ne, to my řešit nechceme. Já bych to považoval v případě, že dochází k tomu střetu nebo soutěži nebo diskuzi dvou komor, za naprosto samozřejmé, že je úplně jasné, že na ně a na nic nebudeme brát ohled. Ale tak to není. Je to jinak.

Ten problém sem nevnesla Poslanecká sněmovna svým rozhodnutím o tom, že sem pošle zákon, který sama vyvolala. Je to tak, že ten zákon musíme řešit proto, že o tom rozhodl Ústavní soud. A to je jiná situace. Jestli to chceme akceptovat, nebo je to pro nás to samé, to je na každém. Za sebe říkám, že pro mě ta situace je jiná, než kdyby sem se změnou volebního zákona přišla Poslanecká sněmovna, protože to byl vládní návrh, protože si to vláda sama vymyslela, protože to vládní koalice prohlasovala. To by pro mě byla jiná situace a v tom okamžiku bych byl mnohem razantnější ve svých stanoviscích. Ale tak to není.

Je to tak, že vznikla situace, se kterou se musíme poprat, musíme ukázat, jestli jsme schopni to vyřešit, nebo ne. A jestli to dokážeme nebo nedokážeme, budeme za chvilku vědět.

Teď k jedné věci, která mě také napadla. Jak se tedy chovat? Jestli do toho jít natvrdo a stejně tam chtít dostat své věci, které mohou být správné a je to v pořádku, nebo nikoliv. Vždycky když vystupuje pan kardinál Duka, já neříkám, že jsem kdoví jaký člověk, který všechno poslouchá, co říká pan kardinál Duka, tak říká: „Co chceš, aby tobě činili jiní, čiň ty druhému.“

Jestliže my to dneska uděláme takhle, jak to někteří připravují, tak to musí být tak, že oni nám budou činit to samé. Protože jak to je? Jestliže chceme, abychom se někdy dokázali dohodnout, tak bychom v nějakém okamžiku, když to není tak, že by to někdo udělal jako truc podnik nám, ale je to vynucené okolnostmi, respektive Ústavním soudem, o tom také mohli trochu přemýšlet. Dle mého názoru to patří k politické kultuře, opakuji se, a k tomu, jak by se spolu měly být schopné jednotlivé komory domlouvat, byť je každá úplně jiná. Velmi to cítíme.

Takže tolik v tuto chvíli ode mě, je to nějaké druhé vystoupení, já už doufám, že to je dnes všechno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore, pan senátor Tomáš Czernin pravděpodobně přichází s odpovědí na otázku, kterou obdržel před chvílí.

Senátor Tomáš Czernin: Vážený pane vicepremiére, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, já bych vaším prostřednictvím rád odpověděl panu místopředsedovi Horníkovi na dotaz, který mně položil.

S iniciativou Chceme volit distančně jsem dlouhodobě v kontaktu od té chvíle, co jsem se stal předsedou Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, tzn. od podzimu 2018. Respektive ta iniciativa byla založena později, ale s těmi lidmi, kteří jsou v té iniciativě, jsem byl ve styku jako se zástupci našich krajanských spolků. Samozřejmě, bavili jsme se o tom, co se v České republice děje. Ale byl jsem mnoha zástupci této iniciativy kontaktován, co to má znamenat po tom, co dostali dopis skupiny osmi senátorů a ptali se mně, co to má znamenat?

Dobře víme, co se v České republice děje, víme, že Poslaneckou sněmovnou korespondenční volba neprošla. Víme, že pro tentokrát zkrátka ta naděje není, ale důvěřujeme tomu, že nová Poslanecká sněmovna po volbách zkrátka korespondenční volbu schválí. Právě tahle iniciativa vytváří mezi krajany kampaň. Říká, pojďte tentokrát volit za všech podmínek, kdo můžete, ať

199

pomůžeme tomu, aby se ta Poslanecká sněmovna vyměnila, aby tam byla většina, která korespondenční volbu chce.

Musím říct to, že se divili tomu, jak to, že skupina senátorů, kterou neznají, ptali se mě, co to jsou za lidi, jak to, že rozesílá takový dopis? My jsme v kontaktu se stálou komisí, víme dobře, kdo jsou členové komise, to jsou s vámi domluveni? Nebo... Zkrátka ptali se mě na vysvětlení. Takže jsme se bavili o té situaci, to, co oni napsali, zkrátka byl projev jejich vůle, to napsali sami od sebe. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Nyní další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Ten návrh zákona podpořím v té podobě, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Byl jsem přítomen přípravným jednáním a myslím si, že naprostá většina požadavků, které tady Senát měl při přípravě, tak byla splněna. Přiznám se, že tu korespondenční volbu vidím teď jako trošku zástupný problém.

Poslední věc, kterou chci říct. Možná vás to překvapí, ale i já jako sociální demokrat se těším na to, že budou volby v říjnu a že nějak dopadnou. Ale po tom, co tady sleduji ve vztahu mezi ODS a STAN, nevím, jestli se mám až tak na co těšit. Ale to už je, kolegyně a kolegové, váš problém. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Slyšeli jsme slovo senátora za ČSSD. Ptám se pana místopředsedy. Nechce přednostní právo, takže pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jen velmi krátce. Opakuji, všichni chtějí korespondenční volbu, slovně, nicméně většina bude hlasovat proti ní, neboť na pozměňovací návrh, jak je vidět, nedojde.

Argumentace, že to nechtějí ve sněmovně, padla. Já když jsem slyšel při prvním vystoupení pana předsedu Senátu, tak ten to oddálení, že Senát může, že má mnohem větší sílu, než bylo dané tím, že nic nezmůže proti sněmovně, jestli jsem to dobře pochopil, nazval, že je to něco jako vydírání Senátu. Já nevím, jak máme prosazovat ten návrh, když na to sílu máme. Dále tu bylo něco řečeno o nějakých dohodách. Máme první zasedání pléna k tomuto bodu. Kdo se dohodl beze mě, nevím, já jsem nikde nebyl, nikdo se mě na nic neptal v tomto smyslu.

Jak se dozvídáme, krajani v zahraničí to chápou, že nemohou volit. Když se dozvěděli, že Senát nic nezmůže, tak to zpětně vzdali. Přitom zmůže, kdyby chtěl. Můžu zakončit jen Svatoplukem Čechem: „Sláb jenom ten, kdo ztratil sebevíru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Slova pana senátora Canova a klasika české literatury, doplněna citátem. Prosím pana senátora Marka Hilšera.

Senátor Marek Hilšer: Já jsem si myslel, že debata už skončí, ale přesto musím ještě reagovat na některé věci. Já bych chtěl poděkovat všem opozičním poslancům, kteří hlasovali pro korespondenční volbu, je to nepochybně dobře. Myslím, že bychom se my měli pokusit ještě jednou tyto opoziční poslance podpořit a že možná, i když tady někdo tvrdí, že to tak nebude, hlas Senátu by mohl mít o něco větší váhu.

Horní komora vyjádří nějaký názor a mohli bychom tyto opoziční poslance, kteří hlasovali pro korespondenční volbu, podpořit. Je to přece velký rozdíl, jestli předkládáme pozměňovací návrh Poslanecké sněmovně, nebo jestli se vyjádří

200

horní komora Senátu. Aspoň bychom na to neměli rezignovat, že to nějaký rozdíl je.

Já si nemyslím, že bychom činili někomu něco, co někdo nechce. Mluví se o Poslanecké sněmovně. Buďme konkrétnější. Mluvme o ANO, SPD a komunistech, ale neříkejme Poslanecká sněmovna, prosím, v tomto ohledu. Mám za to, že Senát má právo na to ještě jednou tu debatu otevřít. To není něco, co bychom činili, že bychom někoho vydírali. Ale my máme ještě jeden pokus a ten pokus bychom měli využít. Pokus opět se vrátit do debaty, do té diskuze. Možná, že to někdo nechce, protože už to jednou absolvoval. Já jsem byl jen u některých jednání, takže nevím, jak to pokračovalo.

Ale možná, že jsme dost silně při těch jednáních nezdůrazňovali to, co bychom chtěli, že Senát to opravdu chce, protože to tady v minulosti zaznívalo. Ale možná ano, já to nedokážu posoudit. Já jsem pro otevření diskuze ještě jednou. Já bych chtěl, to se omlouvám, musím si odskočit k pultíku, mohu? Tam jsem si zapomněl... Omlouvám se za zdržování.

Já bych se chtěl vyjádřit k té komunikaci s těmi občany, s těmi krajany. Nevím, jestli si někdo může, nějaký poslanec, senátor, politik osobovat to, že jedině on může komunikovat s občany. Já si myslím, že je naprosto legitimní, když politik napíše dopis jakémukoliv občanovi, jakémukoliv krajanskému sdružení, když vyjádří svůj názor. To přece je naše úloha, komunikovat s lidmi.

Já bych chtěl přečíst jednu zprávu, kterou jsem dostal: „Dobrý den, jakožto Češka, občanka žijící v zahraničí, vítám a chválím vaši iniciativu komunikace o korespondenční volbě přes česká velvyslanectví v zahraničí. Je skvělé, že se Senát nejen o změny aktivně snaží, ale také že tímto způsobem o svých iniciativách komunikuje. Je opravdu důležité si uvědomit, že způsob komunikace s občany v dnešní politické situaci hraje stěžejní roli a ovlivňuje velice významně chod společnosti. Takže ještě jednou díky, více takových iniciativ.“

Na to se samozřejmě můžeme dívat různě, na to, kdo jak s občany komunikuje. Já jsem také mluvil s reprezentantkou té výzvy pro korespondenční volbu, teď se omlouvám, jestli to říkám správně, která mi v pondělí volala. Její hlas zněl úplně jinak. Ta mi neříkala, že by je snad nějaký dopis pobouřil a že by jí snad vadilo, že jí osm senátorů poslalo dopis, ve kterém vyjadřuje svůj názor, jak by se mělo postupovat na korespondenční volbu. Říkala, že to vítá, o té věci jsme se bavili. Říkala, že by stáli o to, kdyby ta korespondenční volba platila už teď.

Já si myslím, že to je naprosto, nemám to černé na bílém, ale takto jsem s ní komunikoval. Myslím si, kdyby jakýkoliv představitel krajanských spolků rezignoval na to, aby krajané mohli volit co nejdříve, tak si myslím, že by to asi nebyl úplně dobrý reprezentant krajanských spolků. Mám za to, že... A to už neřeknu, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Pan senátor Jiří Oberfalzer, pan místopředseda, přichází k mikrofonu s dalším příspěvkem do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Každý z nás má ambici, že bude mít ten příspěvek poslední. Obvykle se nenaplní, ale já se pokusím ztišit emoce. Ony už hodně, řekl bych, oslábly. Hodně jsme si toho řekli a doufám, že v naprosté většině jsme si i porozuměli. To neznamená, že jsme zajedno. To si samozřejmě nemůže nikdo vynutit. Nemůže to ani nikdo požadovat po druhých. Až asi na nějaké výjimky, naprostá většina senátorů podle mého soudu se dělí na dvě skupiny. Ony nejsou antagonistické. Podle mě obě skupiny chtějí korespondenční volbu. Jedna ji chce prosazovat hned a druhá říká, že teď nemá valné vyhlídky.

Chci zopakovat to, co jsem říkal kdysi, v první části té debaty, po obědě. Ano, můžeme tuto změnu do zákona vpravit, můžeme to takto odeslat do

201

sněmovny. Myslím, že tady padlo už milion důvodů, proč prakticky musíme očekávat, že to sněmovna zamítne a vrátí nám to zpátky. Neslyšel jsem tady, co budeme dělat pak. Dáme to tam znovu a budeme pokračovat v té hře, kterou jsem, to už se zase opakuji, nazval pokerem, anebo se spokojíme s tím, že jsme to zkusili a bereme na vědomí, že nám to nebylo umožněno.

Chápu význam takového gesta, samozřejmě, je to hmatatelný důkaz, že to chceme. Já si myslím, že návrh usnesení Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, který jsem také podpořil, jasně vyjadřuje naši vůli a naše odhodlání. Byl bych také rád, kdyby už teď krajané volili. Ale nevěřím na to, proto si myslím, že bude lepší vytvořit podmínky, aby ty podzimní volby proběhly hladce a abychom se dočkali změny, kterou tato země jednoznačně potřebuje.

Pan senátor Canov, když mi dovolí, abych maličko reinterpretoval jeho slova, nám naznačuje, že teď je situace, kdy máme sílu si vynutit, řekněme, alespoň uvažování o této změně, je přesvědčen, že by to vedlo k cíli. Myslím, že valná část kolegů o tom přesvědčena není. Takový je popis současného stavu. Pan místopředseda Horník tady řekl v úvodu, že my teď máme sílu to prosadit. Ano, máme sílu to prosadit tady v Senátu, ale sněmovna má sílu nám to zamítnout.

Čili půjde o takový malý souboj, kde si všichni ukážeme, jaké jsou naše síly, že dokud nemáme stejný zájem, tak se asi dál neposuneme. Já si myslím, že jsme si zde řekli spoustu věcí, které někdo uznává, někdo neuznává. Nemám žádné námitky proti tomu, aby byly dávány návrhy, když je o nich někdo přesvědčený, také to tak beru, že kolegové jsou o tom přesvědčeni. Dokonce souhlasím velmi často i s tím, že se nemáme rozhodovat podle toho, co si myslíme, že udělá sněmovna, mě to u běžných zákonů dost často irituje. Ale kdo jste tu déle, tak si, prosím, v tichosti zameditujte a přiznejme si, kolikrát tady člověk při těch rozhodováních musí ustoupit od zcela principiálního stanoviska.

Ono to prostě nejde, být jenom na svém principu, protože kromě zachování svých kategorických postojů také musíme dosahovat nějakého efektu pro společnost. Vzpomenu jednoho příkladu, kdy se tady s tím lopotíme velmi často. Senát byl vždy zásadně proti přílepkům. Dokonce, myslím, paní senátorka Seitlová byla spoluautorkou podání k Ústavnímu soudu, který jasně konstatoval, že se to nesmí, že je to proti ústavě. Přesto si pamatuji, kolikrát jsme řekli, ano, je to nesprávné, ale v tomto případě to slouží dobré věci. Takže ono to s tou principiálností v tom reálném životě je trochu obtížné.

Takže uvítám, pokud se dopracujeme k cíli, omlouvám se, že jsem ho možná trochu oddálil, ale byl bych rád, abychom to takto vnímali, že ani jedna strana si nemyslí, že ta druhá nemá právo pro svůj názor ani pro svůj počin. Jenom to prostě respektujme. Myslím, že v září to nebude, ale že v říjnu po volbách si navzájem dokážeme, že to s tou iniciativou za korespondenční volbu myslíme vážně, že už budeme moct našim krajanům opravdu říct: Tak jsme vás vzali do hry! Protože do té hry patříte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Nedočkal jste se toho mít poslední příspěvek, protože přichází k mikrofonu pan předseda Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Omlouvám se, jenom pro stenozáznam oprava, teď jsem se díval, já jsem si myslel, že tam je chyba, musím dávat pozor, protože jakmile udělám nějakou chybu, hned to všichni píšou. Ivan Bartoš nehlasoval pro ten zákon, protože byl omluven, z 11 přítomných Pirátů hlasovalo 10, Ivan Bartoš zrovna byl v té skupině, která nebyla ve sněmovně. Takže pro stenozáznam se omlouvám, Ivan Bartoš nehlasoval.

202

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Upřesnění pro stenozáznam i pro případně novináře. S dalším příspěvkem přichází pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Já jenom, protože to tady zaznělo tak neurčitě, dávám návrh na schválení zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Možná jsem to neslyšel, takže se omlouvám.

Pak si dovolím udělat jeden takový malý exkurz pro ty, kteří tady mluvili, i s ohledem na pana poslance Bendu, o tom jeho návrhu, který byl, aby strany určily, kdo tam půjde. Já jsem byl proti tomu, jsem, ať je to automat, ale zároveň chci připomenout jednu věc.

Když byl rok 2013, předtím to byli samozřejmě sociální demokrati, předtím to byla ODS, tak ta strana, která šla nahoru, sháněla lidi. Oslovovala ty, které trochu zná, žádná stranická báze ANO nebyla, takže vzali toho, kdo byl, řekl bych, nejblíž.

To se děje ve všech stranách. Naráz ti lidé jsou zvoleni za tu politickou stranu, v tom roce 2013 nebo, řekněme, 2017 volilo mnoho lidí ANO, ale všichni víme, že volili Andreje Babiše, protože když se podíváte na ty počty preferenčních hlasů u některých, tak to je tak akorát jejich rodina. Proto bych chtěl jenom z tohoto politického hlediska říct, že vítězem voleb mnohdy jsou lídrové těch stran. Ti lidé tam, kteří jsou náhodně na kandidátce, nebo ne náhodně, podle nějakého klíče stranického, který funguje někde, někde nefunguje, tak se tam dostanou, pak ten návrh, který tady byl, měl logiku, když lidé volí tu stranu a toho lídra, tak ať si vybere své spolupracovníky. Nicméně toto tady nemáme. Ale faktem je, že co mně na tom nejvíc baví, každý jsme si tím prošli, že taková ta přeměna člověka, který dělá jakékoli civilní povolání, již dva dny je poslancem, protože se tam náhodně dostal, na tu kandidátku, protože ho oslovili, je potom nejchytřejší na světě a všem sděluje, jak ČR bude prosperovat díky tomu, že tady přišel... To se díky bohu senátorů moc netýká, protože my musíme projít tou osobní volbou. Tam to prostě je jinak. Tam už je... Jenom bych chtěl, že jsou to různé druhy volby. U té volby do Poslanecké sněmovny, jak je vidět, podle sociologických průzkumů, tam mnoho lidí nevolí vůbec žádné lidi, volí toho svého lídra a tu stranu. Pak ten návrh pochopitelně má určitou logiku, není tím pádem hanebný, ale je dobře, že to je tak, jak to je.

Proto jsem dal návrh, omlouvám se, že jsem neslyšel nebo nezaznamenal, že to pan kolega Nytra již dal. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, skutečně ten návrh padl. Nikdo další už se do obecné rozpravy nehlásí, proto obecnou rozpravu končím. Netrvalo to ani sedm hodin... Skončil jsem obecnou rozpravu obou bodů, samozřejmě i návrhu volebního zákona i usnesení komise pro krajany, protože obecná rozprava byla spojená. Teď budeme pokračovat tam, kde, když paní senátorka Seitlová předsedala, přerušila jednání toho bodu o volebním zákoně. Já se ptám, jestli se k té rozpravě chce vyjádřit pan vicepremiér?

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, nemám ambici tu rozpravu shrnovat, já za ni jenom poděkuji. Z pozice ministra vnitra bych si vás dovolil požádat o schválení toho zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, ptám se samozřejmě pana poslance Marka Bendy, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě?

203

Poslanec Marek Benda: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, už budu také velmi stručný, pokoušel jsem se celou dobu psát všechny vystupující senátory, co k nim mám zareagovat, ale po asi dvacátém jsem to vzdal a usoudil jsem, že nechám tu debatu jenom vám.

Chtěl bych říct, že v Poslanecké sněmovně, samozřejmě nevím, ale nemám signalizovánu žádnou změnu hlasování mezi třetím čtením našeho návrhu zákona a návratem z Poslanecké sněmovny. Všichni jsme museli udělat velké kompromisy. Závěrečné hlasování bylo s velkým skřípěním zubů od všech poslanců. Bylo to vynucené ÚS a hledali jsme maximální možný kompromis. Ze 101 poslanců bylo 96 pro, 4 se zdrželi, tam si nejsem ještě úplně stoprocentně jist, nesáhneme do svědomí, kde je to zdržení nebo kde nezmáčknutí... Jeden jediný poslanec byl proti, a to pan poslanec Volný.

Jestli vás můžu poprosit, abyste verzi, která přišla ze sněmovny, také podpořili, i když vím, že je krvavým kompromisem.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji vám, pane poslanče, konečně se k obecné rozpravě k volebnímu zákonu vyjádří zpravodaj, pan senátor Ondřej Feber. Prosím, pane senátore.

Senátor Ondřej Feber: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Je mou povinností udělat takový souhrn toho, co tady proběhlo při projednávání. Tak tedy, statistika... Po mé zprávě vystoupil pan předseda Stálé komise pro ústavu se svým usnesením, které tady předložil. A pak už byla obecná rozprava. Taky k onomu návrhu na usnesení Stálé komise Senátu pro krajany. Celkem vystoupilo 24 senátorů a senátorek, z toho 9 opakovaně, v rámci obecné rozpravy. Byl podán opakovaně návrh na schválení předlohy ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Tolik ode mě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička: Děkuji, pane senátore. Vaším úkolem bylo nás provést tím návrhem volebního zákona, příp. hlasováním, ne usnesením komise. Na to máme jinou zpravodajku, která... Ještě ne. My budeme nejprve hlasovat. Jak všichni víme, padl návrh na to schválit volební zákon ve znění, které nám zaslala Poslanecká sněmovna.

Nejprve spustím znělku a zároveň vás tedy odhlásím. Prosím, na přání. Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum je 37, protože počet

stoupl na 73. Všichni víme, o čem hlasujeme, je to návrh schválit volební zákon ve znění, který nám zaslala Poslanecká sněmovna.

Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 47 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Na empiru, jak říká pan senátor Oberfalzer, se vystřídáme.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Dámy a pánové, vážení a milí hosté, rozloučíme se s nimi. Ano, s panem poslancem se rozloučíme určitě, teď tedy přistoupíme k bodu, který byl sloučen, a je to bod Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky. Obecná rozprava byla ukončena a já se teď ještě zeptám pana senátora Tomáše Czernina, kterého nevidím, ano, už ho vidím,

204

zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Teď pan senátor chvilku neví, my jsme ho zaskočili. Ale ano, přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Děkuji za tu rozpravu. Žádám vás o to usnesení, abyste ho schválili, protože, jak jsem říkal, je to stále naděje pro naše krajany, pro naše občany v zahraničí, oni skutečně do Senátu vkládají naději, věřím, že s novou Poslaneckou sněmovnou se nám skutečně podaří jim to dvacetileté přání splnit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo zpravodajce, paní senátorce Šárce Jelínkové, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Šárka Jelínková: Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Velmi stručně, jelikož byla debata sloučena a týkala se zároveň jak volebního zákona, tak tohoto usnesení, těžko se mi z toho tak nějak úplně preparuje diskuse, která se týkala konkrétně tohoto usnesení, nicméně co se týkalo tohoto usnesení, zazněla tady žádost, aby bylo hlasováno po jednotlivých bodech. Usnesení má tři body, máte je všichni, doufám, na svých lavicích. Kolega Tomáš Czernin jej přečetl, pokud bude nutné, tak jej zase přečtu. Mám to radši přečíst? Dobře.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Myslím si, že už byly načteny, čili není potřeba číst znovu. Ale bude třeba, paní senátorko, hlasovat o tom, pokud chcete hlasovat společně vy, navrhujete, pak musíme hlasovat o návrhu hlasovat jednotlivě, jak tady zaznělo. Jestli souhlasíte s tím, že budeme hlasovat jednotlivě po bodech, pak je to jeden návrh a vy nás tím hlasováním takto provedete.

Senátorka Šárka Jelínková: Ano. Jelikož zazněl v diskusi tento požadavek, myslím, že je legitimní, jsem pro to, abychom hlasovali, aby se nastavilo hlasováním, že budeme hlasovat odděleně o jednotlivých bodech.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ještě je tady technická. Pan místopředseda Horník, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Pro paní zpravodajku, pro paní předsedající, žádal jsem pouze, aby se samostatně hlasoval bod č. 1 a ty ostatní dva společně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Je tady shoda na tom návrhu hlasování, čili paní zpravodajka nás provede teď hlasováním. Děkuji.

Takže teď budeme hlasovat, paní senátorko...

Senátorka Šárka Jelínková: Teď budeme hlasovat k bodu, který je značen jako bod č. 1, já jej tedy přečtu, není to dlouhé.

Senát Parlamentu České republiky se zřetelem ke svému dlouhodobému úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí,

1. lituje nevůle většiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k usnadnění realizace politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, tj. především k zavedení korespondenčního hlasování, které je standardní součástí právních řádů členských států EU, a to navzdory tomu, že připravené

205

legislativní návrhy by takové hlasování umožnily již ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021.

Teď bychom hlasovali o tomto, že litujeme nevůle většiny poslanců zavést korespondenční volbu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, paní senátorko. Neptám se, zda doporučujete, ani navrhovatel, protože je to jasné. Nyní tedy zahájíme hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, chvilku počká... Takže teď zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Tento první bod návrhu k usnesení byl přijat, byl schválen. Registrováno bylo 65 senátorek a senátorů, při kvóru 33, pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Děkuji.

Teď přistoupíme k dalšímu hlasování. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Šárka Jelínková: Ano, děkuji. Na základě místopředsedy Senátu, pana senátora Horníka, budeme teď hlasovat o bodech č. 2 a 3, které znějí takto, pro jistotu ještě přečtu, už jsme tady dlouho.

Senát Parlamentu ČR2. podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství tak, aby

v korespondenčním hlasování našich občanů v zahraničí mohlo být využito nejpozději ve volbách prezidenta republiky v roce 2023,

3. ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, umožňující českým občanům zdržujícím se v zahraničí, hlasovat korespondenčně tak, aby mohl být do konce tohoto roku postoupen Poslanecké sněmovně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Myslím, že je vše jasné, proto mohu zahájit hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

I druhá část usnesení byla schválena, při počtu registrovaných senátorek a senátorů 66 a kvóru 34 hlasovalo pro 57 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení byl přijat. Děkuji všem, kteří se účastnili hlasování, i předkladatelům, zpravodaji a tento bod končím.

Máme před sebou další bod, teď se dívám, jestli ho tady mám...A teď tedy znovu přijde ke slovu pan ministr, kterého tady znovu vítám.

Zahájíme bod

23.Společná zpráva Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní

administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020 (evropský senátní tisk č. K 037/13)

Senátní tisk máte pod číslem K 037/13. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, který dnes zastupuje ministra zahraničí, kterým je pan Jakub Kulhánek, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl nejprve omluvit pana ministra zahraničních věcí. On je v poslední době docela zaměstnán, takže se omlouvá z pracovních důvodů. Využívám toho, že jsem tady s vámi strávil celý den a převezmu to za něj.

206

Dovolte mi, abych představil rámcovou pozici České republiky ke Společné správě Evropského parlamentu a Radě: Výroční zpráva Hongkong 2020. Zprávy o vývoji ve Zvláštní administrativní oblasti Hongkong každý rok předkládá Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě jako příspěvek do debaty o tamním vývoji, který Evropská unie pozorně sleduje od roku 1997, kdy oblast přešla pod správu Číny. Zpráva Komise se zabývá čtyřmi oblastmi, politickým a společenským vývojem, hospodářským vývojem, vztahy s pevninskou Čínou a dvoustrannými vztahy a spoluprací s EU.

Z pohledu současného dění se předložená rámcová pozice věnuje především politickému a společenskému vývoji v Hongkongu. Zpráva Hongkongu především konstatuje, že v roce 2020 pokračovalo oslabování vysokého stupně autonomie a jeho práv a svobod jako přímý důsledek zásahu ze strany pevninských orgánů, což vyvolává pochybnosti o ochotě ČR dodržovat svoje mezinárodní závazky k principu jedna země, dva systémy.

Zásadní událostí v Hongkongu v roce 2020 bylo přijetí nového zákona o národní bezpečnosti, jehož důsledkem došlo k vlně zatýkání mezi opozicí, novináři a zákonodárci.

Postoj České republiky. Česká republika uznává v rámci své politiky jedné Číny Hongkong za nedílnou součást Čínské lidové republiky, které je však garantovaná vysoká míra autonomie a svobod na základě principu jedna země, dva systémy. Zásahy podkopávající tento princip důrazně odsuzujeme.

Již od druhé poloviny roku 2019, kdy došlo k prvním projevům občanské neposlušnosti v Hongkongu, otevírá Česká republika otázku omezování autonomie Hongkongu ze strany pevninské Číny při všech příležitostech, ať při bilaterálních jednáních s čínskými partnery či na multilaterálních fórech.

K událostem v Hongkongu se pravidelně vyjadřuje evropská sedmadvacítka jménem vysokého představitele. V červenci 2020 byly přijaty závěry k Hongkongu, které konstatují silné znepokojení Evropské unie z dopadů přijatého zákona o národní bezpečnosti a navrhují opatření na unijní úrovni a v členských státech. Tato opatření Česká republika aplikuje.

Ministři zahraničních věcí EU se v únoru letošního roku shodli, že vzhledem k neustále se zhoršující situaci v Hongkongu je na čase přijetí nového balíčku opatření. Nové závěry měly být přijaté na Radě pro zahraniční záležitosti 19. dubna, nicméně byly zablokovány Maďarskem, ale je možné, že se k nim členské státy vrátí.

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, vývoj v Hongkongu je znepokojivý, Česká republika po boku Evropské unie a dalších stejně smýšlejících partnerů chce nadále vystupovat na podporu zachování jeho autonomie a principu jedna země, dva systémy. V této věci budeme nadále aktivní jak bilaterálně, tak v rámci Evropské unie a v dalších mezinárodních fórech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 037/13/2. Zpravodajem výboru je sám pan předseda, pan senátor Pavel Fischer, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Pavel Fischer: Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce doplnil to, co tady pan vicepremiér zmínil, zejména vás seznámil s tím, jak jsme tento bod projednávali.

Víte sami dobře, že Hongkong je od dob, kdy se tam začal prosazovat drakonický zákon, kterému je v českém překladu asi vhodnější říkat zákon

207

o státní bezpečnosti, tak od těch dob se Hongkongem zabývá nejenom naše diplomacie, nejenom Evropská unie, ale také náš parlament.

Usnesení, které máte na stole, za chvilku přečtu. Nebudou v něm žádné změny. To znamená, pouze zohledním ty naznačené, které tam jsou vyznačeny.

Jedna země, dva systémy. To už ale neplatí. Protože byl to Peking, kdo rozhodl o zákonech pro Hongkong v rozporu s Ústavou Hongkongu a v rozporu s mezinárodními dohodami, které zajišťovaly Hongkongu na mezinárodní úrovni garance vlastního parlamentu, vlastního soudnictví a také vlády. To už neplatí. Pan vicepremiér velmi přesně řekl, že vývoj je znepokojivý. Trochu to připomíná rok 1948 u nás. Za chvilku budu konkrétnější.

Co se vlastně stalo? Přišly sem nové policejní oddíly, které v životě v Hongkongu neoperovaly. Přišly tam z pevniny. Začaly tam platit nové zákony, v souladu s tím zákonem o státní bezpečnosti, ti, kteří byli podle těchto zákonů zadržováni a obviňováni, byli často odváženi na pevninu, kde zmizeli na několik měsíců beze stopy. Opět v rozporu s pravidly, která v Hongkongu vždy platila.

Začínají se projevovat prvky cenzury, omezuje se svoboda slova, omezují se další svobody, jako jsou svobody shromažďování. Dochází dokonce k tomu, že se mění osnovy ve školách a začínají se cenzurovat učebnice.

Ty čistky se ale nezastavily pouze na úrovni občanské, ale dokonce šly i do parlamentu. Tak jsme svědky toho, že legitimně zvolení členové parlamentu Hongkongu jsou vyváděni z budovy parlamentu policií, protože o tom, že ztratili mandát, se rozhodlo v Pekingu, nikoliv v Hongkongu, což je naprostá absurdita a popření toho principu jedna země, dva systémy. Už je to jeden systém. Protože kdo o těch legitimně zvolených poslancích rozhodl? Bylo to politbyro nevolených členů Komunistické strany Číny, které zasedá v Pekingu.

To znamená: vidíme, že se ignoruje Ústava Hongkongu, konání voleb, soudnictví je pod tlakem, začíná platit zákaz ze země vycestovat.

Velkou chybou, a na tu pan vicepremiér upozornil, chci to ocenit, je rostoucí nejednota Evropské unie. Tak se stalo, že před týdnem, 16. 4., například, nebylo to zdaleka poprvé, maďarská vláda blokuje na úrovni Evropské unie společný postup, který by některé z těchto jevů pojmenoval naprosto jasně. Co dělat? Občanská společnost je pod tlakem. A právě k ní je potřeba, aby se Evropská unie teď více sklonila a zajímala se o její osud. Je potřeba pomáhat studentům, to je jeden z těch prvků toho balíčku opatření, o kterém pan vicepremiér mluvil, který zmiňoval a který na úrovni Evropské unie byl schválen. Další prvek v tom balíčku opatření je začít přísněji kontrolovat všechny exporty, zejména exporty zbraní, které by mohly sloužit k potlačování práv a svobod. Na české straně toto opatření bylo přijato velmi rychle.

Pak je tady další prvek v tom balíčku, který je ale potřeba zmínit, protože na to ČR zatím nereagovala. Dokonce nereagovala ani na apel, který jsme tady v Senátu formulovali a který proto připomínáme v tom našem usnesení. A sice, abychom se podívali na smlouvy o soudní spolupráci a ukončili platnost, vypověděli platnost smlouvy o extradici. Proč je to tak důležité? Protože v rámci toho nového zákona, který v Hongkongu začal platit, každý ve světě, je tam velmi široké pojetí extrateritoriality, může být stíhán podle toho zákona. To znamená, že čínský občan, respektive občan, který žádá u nás o azyl nebo jde například demonstrovat, někde vystoupí v televizi, může být stíhán i na českém území podle tohoto zákona.

V rámci soudní spolupráce by mohlo dojít k tomu, že ho Čína bude reklamovat. Je vždycky lépe, abychom byli chráněni, jakkoli i tady má vždycky poslední slovo česká vláda, která by něco takového, doufejme, nepřipustila. Stejně tak ale by mohl být podle tohoto zákon stíhán každý český občan, dokonce každý senátor a senátorka, kteří o těchto věcech rozhodují. Proto je potřeba, abychom se bránili. Proto je potřeba, abychom tu smlouvu o soudní spolupráci,

208

která měla skutečně velký význam ve své době, proto jsme ji také doporučovali k ratifikaci, abychom dnes vládu upozornili na to, že vhodné podmínky pro ratifikaci pominuly a že se naopak objevily skutečnosti, které nás vedou k tomu, abychom doporučili smlouvu vypovědět.

Než přečtu usnesení, které znáte, tak mi dovolte zmínit pět lidských osudů, které ne vždycky jsou známy.

Jimmy Lai. Jimmy Lai je podnikatel v Hongkongu, podnikal v celé řadě oblastí, je mu 73 let, založil jedny z nejpopulárnějších novin, deník Apple Daily. Tento deník kritizuje mimo jiné komunistickou vládu v Pekingu. Dostal 14 měsíců vězení. Propuštěn byl na velmi vysokou kauci.

Druhý, kterého jsem chtěl zmínit, Joshua Wong. Joshua a jeho další dva hongkongští kamarádi aktivisté, Ivan a Agnes, byli 23. listopadu minulého roku před magistrátním soudem v Hongkongu obviněni z organizování protestů proti extradičnímu zákonu před tamním policejním prezidiem v roce 2019. Joshuovi hrozí až 3 roky vězení.

Třetí příběh, Ivan Lam. Student, odsouzen za účast a organizování demonstrací na 7 měsíců, propuštěn v polovině trestu před týdnem.

Čtvrtý příběh, Andy Li. Pobývá v psychiatrické léčebně, předtím byl na 7 měsíců odvezen do Šen-čenu, do Čínské lidové republiky. Protiprávně byl spolu s dalšími šesti aktivisty držen na neznámém místě. Rodina ztratila kontakt, neměla informace. Neměl možnost mít vlastního právníka, byl držen na samotce. Přitom jenom vyžadoval, aby se v Hongkongu dodržovala britsko-čínská dohoda. Nic víc. Tak jako Andy Li bychom měli, protože za tou dohodou mezi Británií a Čínou stojíme i jako Česká republika, vlastně být součástí tohoto procesu.

A pátá v pořadí, žena, Agnes Chow nebo Agnes Chowová. Dostala vzdělání na křesťanské základní a střední škole, protestovala proti novým školním osnovám a vymývání mozků v rámci školní reformy, kterou prosadil Peking. V této školní reformě se veškerá chvála směřuje na Komunistickou stranu Číny. Volná soutěž politických stran a demokracie prý lidem přináší utrpení. Tak pro školáky v Hongkongu se „Komunistická strana Číny stala pokrokovou, nezištnou a sjednocující vládnoucí skupinou“. Konec citace.

Kdo z nás četl stanovy Komunistické strany Číny, s velkým překvapením zjistí, že se tam stále cituje Mao Ce-tung, 50. léta a odkazy na nejtemnější dějiny 20. století, tak jak jsme je poznali na vlastní kůži.

Agnes nesměla kandidovat ve volbách, její stíhání se stalo průlomem. Dostala 10 měsíců trestu, protože, a teď pozor, s ostatními demonstranty pokřikovala na policisty nelichotivé výrazy.

Podle Human Rights Watch je dneska v Hongkongu celkem 47 politických vězňů. Mezi nimi jsou také členové parlamentu, kteří nesmějí vykonávat svůj mandát.

Proto mi dovolte, abych nyní přistoupil k té rezoluci, k tomu usnesení, které máme před sebou a které pouze shrnuje to, co jsem tady zmínil. V Hongkongu totiž vede hranice mezi svobodou a nesvobodou, mezi demokracií a totalitou, mezi zápasem o individuální lidské svobody a individuální odpovědnost, zápasem o to, jestli Komunistická strana Číny, která ve svých stanovách nejčastěji odpovídá slovem „disciplína“, když se podíváte do té současné verze stanov, skutečně slovo disciplína je tam nejčastěji citováno, tak to je věc, která by nás měla zajímat, která by se nás měla týkat. Chtěl jsem proto poděkovat i panu vicepremiérovi za jeho slova, která nám tady dnes připomněl o angažmá české diplomacie.

Navrhuje se tedy, aby Senát Parlamentu ČR přijal usnesení ke Společné zprávě Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020. Senátní tisk č. K 037/13.

Senát:

209

I. 1. dlouhodobě sleduje nepříznivý vývoj ve Zvláštní administrativní

oblasti Hongkong;2. připomíná svoje usnesení, tedy usnesení Senátu č. 478, k situaci ve

Zvláštní správní oblasti Hongkong z 25. schůze dne 23. července 2020, jímž Senát apeloval na vládu ČR, aby vypověděla dohodu mezi Českou republikou a Zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky Hongkong o předávání osob hledaných pro trestní řízení; a s ohledem na porušení autonomie Hongkongu upravila podmínky i v dalších oblastech spolupráce;

3. a) vyjadřuje znepokojení nad pokračujícími represivními zásahy

vycházejícími ze zákona o státní bezpečnosti a rozsáhlým zatýkáním prodemokratických aktivistů;

b) vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že legitimně zvolení členové parlamentu Hongkongu byli připraveni o svůj mandát rozhodnutím Čínské lidové republiky;

c) vyjadřuje znepokojení nad rozsáhlou revizí volebního systému Hongkongu, která de facto vylučuje smysluplnou participaci opozice na politickém životě zvláštní administrativní oblasti;

d) vyjadřuje znepokojení nad snahami Čínské lidové republiky zasahovat i do soudního systému Hongkongu, a omezit tím jeho nezávislost, neboť nezávislý soudní systém Hongkongu považuje Senát za jednu z hlavních záruk pro dodržování klíčových práv a svobod v této zvláštní administrativní oblasti,

4. odsuzuje omezování vysoké míry autonomie Hongkongu ze strany Čínské lidové republiky a opakované vměšování Čínské lidové republiky do záležitostí Hongkongu a zasahování do základních práv a svobod jeho občanů a demokraticky volených zástupců,

5. vyjadřuje politování nad skutečností, že mezi členskými státy Evropské unie nepanuje v současné době jednotný názor na reakci Evropské unie na postup Čínské lidové republiky v Hongkongu, což způsobuje, že Evropská unie není vždy schopna rychle reagovat na aktuální vývoj v této zvláštní administrativní oblasti,

II. pověřuje předsedu Senátu, aby usnesení postoupil Evropské komisi a informoval o něm předsedu vlády ČR.

Dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji, že jste umožnili, abychom o tomto usnesení tady jednali. Žádám vás, abyste zvážili se za něj postavit. Hranice mezi svobodou a svévolí, mezi demokracií a totalitou, dnes vede Hongkongem. My v tomto sporu nemůžeme zůstat neutrální. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedo. Mám jenom dotaz. Vy jste přečetl to usnesení a bylo stejné jako to, co bylo rozdáno do lavic.

Takže nemuselo se číst, ale pro zdůraznění významu a obsahu jste ho přečetl. Děkuji a nyní otevírám rozpravu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, pane senátore. Kdo se hlásí do rozpravy? Nemám ani písemnou přihlášku, nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, předkladatele, jestli se chce ještě vyjádřit? Rozprava neproběhla. Ne, děkuji, prosím ještě pana zpravodaje, jestli by chtěl něco dodat? Také ne. Můžeme přistoupit k hlasování. Spustím fanfáru.

Budeme hlasovat o všech bodech usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ke Společné zprávě Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020.

210

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Bylo schváleno, registrováno bylo 62 přítomných senátorek a senátorů, při

kvóru 32 pro bylo 59 senátorek a senátorů, proti nikdo. Děkuji a také děkuji panu ministrovi, na shledanou.

My ještě, vážení kolegové a kolegyně, máme další body dnešního programu, a to je bod

24.Návrh usnesení Senátu k informaci Ministerstva průmyslu a obchodu o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu konané dne

17. března 2021 k přípravě Národního plánu obnovy

Prosím předsedu výboru pro záležitosti EU Mikuláše Beka, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

Senátor Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nadchází další dějství projednávání Národního plánu obnovy v českém Senátu. Tentokrát pod heslem Senát sobě, neboť budeme jednat bez přítomnosti pana vicepremiéra, který se z časových důvodů našeho jednání účastnit nemůže. Ale já jsem přesvědčen o tom, že v tomto případě to není zásadní překážkou toho jednání. Protože po konzultaci s panem předsedou Senátu a s panem předsedou výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme se rozhodli, že evropský výbor se teď ujme jenom role toho, kdo se pokusí konfrontovat naše usnesení k Národnímu plánu obnovy s verzí, kterou senátoři obdrželi v průběhu dubna.

Naší ambicí nebylo přidávat další podněty vládě, ale pokusit se jenom stručně a přehledně zjistit, v jaké míře byla doporučení Senátu zohledněna. Chtěl bych poděkovat našemu evropskému oddělení, které provedlo skvělou práci, protože prošlo ten 400stránkový materiál. Skutečně připravilo podklad, který umožňuje nahlédnout do míry, ve které vláda vyšla Senátu vstříc. Na našem jednání 22. dubna jsme se zabývali touto agendou a výsledkem je usnesení, které máte k dispozici.

Já ho nebudu opakovat, jenom stručně okomentuji. První bod zdůrazňuje potřebu širší politické shody nad Národním plánem obnovy, což je jednak přání Evropské rady, Evropské komise, ale samozřejmě také pochopitelný zájem všech členských zemí, neboť realizace toho plánu přesahuje funkční období jednotlivých vlád.

Druhý bod říká, že vláda v zásadě nezohlednila připomínky a podněty Senátu, protože podrobnější checklist ukazuje, že ve většině zásadních připomínek nedošlo k žádnému posunu. A jmenovitě vyzdvihujeme přetrvávající absenci formulace toho základního makroekonomického cíle, kterého by mělo být dosaženo. Také provázání s jinými finančními zdroji, které bude mít v tomto období financování Česká republika k dispozici.

Zejména se pak věnujeme ve čtvrtém bodě pilíři sociální a územní soudržnosti, kterému Senát věnoval obsáhlou pozornost. Také připomínáme absenci projektů, které by využily té možnosti přeshraniční spolupráce.

Dovoluji si na základě připomínky naší legislativy navrhnout doplnění toho usnesení o formální šestou odrážku, která by obsahovala tradiční pověření. Tedy zněla by takto: „Senát pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení

211

předsedovi vlády ČR.“ Prosím, abychom doplnili tímto způsobem to usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Ano, děkuji, pane předsedo, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. To doplnění usnesení by mělo být dáno písemně. Takže jenom, jestli poprosíte naši legislativu, aby to napsala a rozdala na lavice. Myslím, že všichni víme, o co jde, nicméně té formální povinnosti bychom měli dostát.

To je moje poznámka. Nyní určíme nejprve zpravodaje. Já tu mám uvedené, že je jím navržen pan senátor David Smoljak, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano, kývá hlavou, tedy souhlasí. Ale musíme o tom hlasovat. Takže budeme hlasovat, zda zpravodajem k tomuto bodu bude pan senátor David Smoljak. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pan senátor David Smoljak se stal zpravodajem. Bylo registrováno 60 senátorek a senátorů, při kvóru 31 obdržel 56 hlasů, nikdo nebyl proti. Prosím, pane senátore, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů.

Teď tedy otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Alena Dernerová a po ní bude následovat pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, nebudu zdržovat, je pozdější hodina. Já jenom bych ráda navázala na ten můj včerejší výstup, když tady byl pan ministr Arenberger. Když jsem právě zmiňovala vybudování onkologického institutu a říkala jsem, že do čtvrtka bude oficiální stanovisko České onkologické společnosti.

Takže já bych vám toto stanovisko ráda přečetla. Skutečně Česká onkologická společnost jako taková nebyla informována o vybudování tohoto centra, které čítá 7 mld. Kč. Je to centrum, které by mělo být v areálu Nemocnice Královské Vinohrady, v místě, kde původně měl být vybudován trauma pavilon, do kterého už bylo nalito asi 150 mil. Kč. Já jsem se ptala ještě i onkologů, kteří jsou v komplexních onkologických centrech. Samozřejmě jsou zásadně pro to, aby se ty peníze rozdělily do těchto center, aby v podstatě mohla být poskytována péče v regionech. Tak, jak je to, myslím, důležité pro pacienty.

Dovolila bych si tady přečíst jenom to stanovisko. Stanovisko k Národnímu plánu obnovy. Stanovisko výboru České onkologické společnosti. Česká onkologická společnost vítá investice do onkologie a onkologické prevence. Česká onkologická společnost nebyla k tvorbě onkologické části Národního plánu obnovy přizvána. Tento návrh v některých bodech obsahuje nepřesnosti a zavádějící informace a neodpovídá optimálnímu modelu onkologické péče. Jedinou cestou, jak zajistit kvalitní péči o onkologické pacienty na úrovni poznatků současné lékařské vědy, je multidisciplinární tým odborníků svébytných klinických specializací. Česká onkologická společnost nadále považuje funkční a dobře vybavenou síť komplexních onkologických center za základ kvalitní péče o nemocné s nádory a jedinou cestu zlepšení výsledků onkologické léčby a prevence.

Jenom musím ještě dodat, že jsme se přihlásili k tomu, že bude zaveden screening rakoviny plic, k tomu je zapotřebí dělat CT stěny a CT, i když jich máme dost, tak pokud tento screening bude, nebude jich dostatečné množství.

Také jsem si poslechla podcast Deníku N, paní redaktorka Bezděková komunikovala s panem premiérem, kde tedy pan premiér víceméně přiznává, že to je jeho vize a že má své onkology, a to pana profesora Cibulu, Petruželku a Svobodu. Takže si myslím, že se měli obracet na onkologickou společnost, která je ta svébytná.

212

To, co se ke mně ještě doneslo, někteří lidé říkají, že pan profesor Cibula je v příbuzenském vztahu s paní eurokomisařkou Jourovou. Nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ale mám to asi ze tří zdrojů, to mi říkají lidé. Takže uvidíme. Za sebe říkám, že si myslím, že ty finanční prostředky nejen do toho onkologického institutu, ale měly by jít i směrem třeba do primární péče, tzn. obvodním praktickým lékařům, byť říkáme, že oni mají být ti, kteří jsou ten první krok a ony často nejsou dobře, ty jejich ambulance, vybavené. Takže si myslím, že by to chtělo trošku rozvrstvit a ne přijmout něčí požadavek pana premiéra, abychom tady vybudovali něco za 7 miliard.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím, aby přistoupil k řečništi pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Původně jsem tedy myslel, že tady bude pan ministr, protože Národní plán reforem, to je přece téma, jde o 190 mld. Kč, tak by se mohl ráčit tomu věnovat i u nás v Senátu, nejenom jako minule, a také tak, jak se s tím vyrovnali. Očekával bych, že jestliže jedna komora parlamentu se vyjádří docela dost jasně, ať už na úrovni výborů, ale i na úrovni pléna, přijme usnesení, tak bych očekával, že když přepracují ten národní plán, když nám ho pošlou, tak k tomu udělají nějaký průvodní dopis, aby napsali, to a to jsme zohlednili, to a to částečně a něco jsme nezohlednili, protože... Ale s tím se naše vláda vůbec neobtěžuje vůči Senátu, takže nám to takhle poslali a vy si tam těch 400 stránek prolistujte nebo přečtěte a hezky si to vyhledejte, abyste zjistili, že to dopadlo jako vždycky, vykašlali jsme se na vás.

Na nás byl strašný spěch s tím argumentem, to je velmi časté, že Národní plán reforem musí být poslán do 30. dubna, tak máme 29. dubna... Pokud si někdo myslíte, že to zítra bude posláno, nebude. Už pan mluvčí resortu najednou říká, že prý Národní plán reforem je na nás, kdy ho pošleme, odevzdání Evropské komisi není přesně stanoveno. No, já se podívám na stránky Evropské komise a tam je, sice to není, že to musí být, ale v zásadě se píše o tom, že to má být do 30. dubna. No, oni to ani poslat moc nemohou, protože by museli dát dohromady Národní plán reforem s tímto plánem, a to také nemají dohromady. Pak, až to dají možná dohromady, to také musí dát do angličtiny, takže minimálně to bude zase nějaký týden. Omluva samozřejmě je taková, že v tom nejsme sami, že ostatní členské státy jsou na tom podobně, pokud jde o čas. Ale zase na nás se spěchalo, oni mají času dost.

Měl jsem tady několik dotazů na pana ministra, měl jsem je i minule, tak jako celá řada z vás, pan ministr odpověděl, na co chtěl, na spoustu věcí také ne, ale nejde jenom o to, co jsme tady říkali my a co jsme doporučili my například v usneseních, ale jde o to, co doporučuje Evropská rada a co jsou ty semestry, které nám posílají každý rok. Doporučují nám v zásadě mnoho věcí a my na ně každoročně kašleme. Zase bych se mohl podívat na to poslední, kde nám říká, že se máme zaměřit v rámci investiční a hospodářské politiky na přechod na nízkouhlíkové hospodářství, k transformaci energetiky, včetně zvýšení energetické účinnosti, a to s ohledem na regionální rozdíly. V tom se shodneme s Evropskou komisí, v tom se shodneme všichni, je na to usnesení Senátu. V Národním plánu reforem ani v Národním plánu obnovy není vůbec nic než nějaké obecné konstatování, nic.

Tady teď kolegyně Dernerová mluvila o komponentě 6.2, to se týká zdravotnictví, opět nic, respektive to, co jsme slyšeli teď od ní, čili budeme budovat nějaké velké centrum v Praze, zatímco nám chybí ta péče v regionech. Čili tolik asi ode mě.

213

Bohužel jsou to velké desítky miliard, ve výsledku stovky, v té sumě jde o bilion korun, vůbec si nedělám naděje už, jak to celé dopadne, když vidím 40 mld. na tzv. digitalizaci, elektronizaci státní správy, za posledních pět let jsme do toho dali 67 mld. Kč, tak se jako občan nebo jako ten člověk, který by potřeboval občas státní správu, nebo jako uživatel té státní správy, tak se podívejme, jak nám ty systémy fungují. To, že si nedělám iluze, když to takhle jsme dělali doposud, jak to budeme dělat i nadále, když jsme např. nedokázali využít 14 mld. na zvýšení internetu, dostupnosti internetu, vysokorychlostního internetu na tzv. bílých místech, to znamená zase v těch odlehlejších regionech atd.

Čili bohužel, tady se zase vyhodí ohromné peníze, desítky miliard pod zástěrkou jednou tohoto dobra, možná jindy zase jiného dobra, ale nemůže to dopadnout dobře, jestliže to děláme takhle. Bohužel vláda a pan ministr se chovají tak, jak se k nám chovají, tzn. se ani neobtěžují sem přijít, aby obhájili, když už to nenapsali písemně, aby obhájili, proč a jak naložili s naším usnesením, aspoň tedy s usnesením pléna, když už se vykašlali na to, aby se ráčili vyjadřovat k tomu, jak se tomu věnovaly jednotlivé naše výbory a přijímaly k tomu svá usnesení. Takže tolik poznámka ode mě a bohužel, když tady není ministr, nemá smysl, abych tady říkal něco dalšího. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní se hlásí také pan senátor Zdeněk Nytra. Nechce přednostní právo, takže má slovo pan senátor David Smoljak v rámci obecné rozpravy. Prosím.

Senátor David Smoljak: Děkuji za slovo, paní předsedající, dámy a pánové. Mám takovou věcnou poznámku, která se netýká ani tak tohoto konkrétního Národního plánu obnovy, i když určitého plánu obnovy v ČR ano, před 20 minutami europarlament přijal drtivou většinou hlasů usnesení, které žádá po zemích EU kolektivní vyhoštění diplomatů Ruské federace v reakci na tu událost ve Vrběticích. Je to čerstvá zpráva, asi 20 minut, podpořena obrovskou většinou hlasů. Tak to jenom technická poznámka. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. O Národním plánu obnovy by se tady dalo hovořit dlouho, překvapil mě pan senátor Linhart jako možná největší znalec tohoto dokumentu, že mluvil jenom tak krátce. Já se k němu vyjádřím jenom ve dvou věcech.

Podle mě je naprosto nepřijatelná ta poslední odrážka bodu 4, ne, že je to v návrhu usnesení, ale že pořád je to v Národním plánu obnovy, tzn. že veškeré veřejné investice jsou omezeny jen a pouze na Národní investiční plán.

Všichni víme, jak Národní investiční plán vznikal, jak byl přijat atd. Toto je základní podmínka investic, aby byly podporovány z Národního plánu obnovy.

Druhá věc, mám pocit, že vláda vzala za své jeden princip. Napišme to tak, aby nám to Evropská komise schválila, aby nám ty peníze přidělila. Místo abychom řešili, jestli ty miliardy utratíme smysluplně, tam, kde to posune ČR o krok nebo o skok dopředu. Tohle z tohoto plánu vůbec patrno není.

Na závěr bych chtěl poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu předsedovi Bekovi za doplnění toho návrhu usnesení, který teprve načte, protože si myslím, že je naprosto nezbytné, aby se o našem stanovisku dozvěděla vláda. Děkuji.

214

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore, stala se ze mě na chvíli žena, jak jste říkal, že děkujete paní předsedající... Další přihlášenou do rozpravy je Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová: Vážený pane předsedající, vážený pane zpravodaji a navrhovateli, já jsem se domnívala, že tu bude pan ministr, ale i když tu není, myslím, že musí zaznít to, co mně bylo tedy zasláno, co mě zneklidnilo z hlediska projednání Národního plánu obnovy.

Obrátili se na mne zástupci nevládních organizací, neziskových organizací, kteří vyjádřili své výhrady k procesu vzniku českého Národního plánu obnovy. Vnímají ho jako důležitý nástroj pro obnovu země, zejména pandemií postižených sektorů a skupin společnosti, také jako příležitost modernizace ČR na digitální, udržitelnou a odolnou společnost. Koordinující ministerstvo průmyslu ale podle nich promarnilo šanci na přípravu konsensuálního strategického plánu.

Nevládní organizace žádají, aby se pan ministr zasadil o zapojení zástupců nevládních organizací do dalších fází projednávání a implementace plánu, včetně zastoupení v řídícím orgánu Národního plánu obnovy a dalších formálních i neformálních pracovních uskupení. Nebudu se věnovat jednotlivým bodům, které jsou součástí materiálu, nicméně musím souhlasit s tím, že právě účast různých částí společnosti, vč. té občanské, podmiňuje společenský konsensus, který bude pro tento plán důležitý a bude ho legitimizovat, zejména právě po volbách.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, paní senátorko. Dívám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Zeptám se, zdali si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel, tedy pan senátor Bek? Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byl jsem upozorněn, že vzhledem k tomu, že nemáte k dispozici to výborové usnesení, jsem nucen načíst ten text, takže budu se snažit být rychlý.

Usnesení Senátu z 10. schůze konané dne 29. dubna 2021, k informaci ministerstva průmyslu a obchodu, o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu, konané dne 17. března 2021, k přípravě Národního plánu obnovy.

SenátI. je přesvědčen, že pro úspěch Národního plánu obnovy a

obhajitelnost dlouhodobých rozpočtových závazků, které v souvislosti s ním ČR přebírá, je nezbytné, aby na jeho obsahu panovala širší politická shoda;

II. shledává, že vláda v posledním dostupném návrhu Národního plánu obnovy v zásadě nezohlednila připomínky a podněty, které Senát vyjádřil ve svém 134. usnesení ze 7. schůze, konané dne 17. března 2021, k informaci vlády ČR o přípravě Národního plánu obnovy;

III. nadále postrádá strategické zacílení plánu, jeho očekávané makroekonomické dopady a měřitelné indikátory naplňování jeho cílů, přehledné a jasné provázání plánu s dalšími zdroji financování z rozpočtu EU a ze státního rozpočtu, které je nezbytné i z hlediska srozumitelnosti pro budoucí příjemce a možnost úspěšné implementace plánu v daném časovém horizontu;

IV. nadále považuje plán za nedostatečný, pokud jde o pilíř sociální a územní soudržnosti, neboť většina komponent není zaměřena specificky na snižování regionálních rozdílů a vyrovnávání životních podmínek, a to ani v oblasti dostupnosti zdravotní péče. Z plánu byla oproti předchozím verzím odstraněna regenerace brownfieldů, přes výzvu Senátu v plánu chybí reforma

215

financování zdravotní a sociální péče na zdravotně-sociálním pomezí, pobytových a terénních službách a podpora odvětví cestovního ruchu; přes požadavek Senátu je systémová podpora veřejných investic nadále omezena pouze na projekty zahrnuté do Národního investičního plánu;

V. nadále postrádá koordinaci plánu se sousedními státy a opatření s významnějším přeshraničním rozměrem;

VI. pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore, nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Davidu Smoljakovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor David Smoljak: Děkuji za slovo, v proběhlé rozpravě vystoupilo 6 senátorů a senátorek. Vyjádřili se převážně kriticky k celkově nekoncepčnímu přístupu vlády, k přípravě tohoto Národního plánu obnovy. Zazněla tady výzva k zapojení zástupců občanské společnosti do další debaty o podobě tohoto plánu i konkrétní výhrady k jednotlivým komponentám.

Pro zápis, pokud jsem v předchozím vystoupení řekl, že Evropský parlament vyzval k vypovězení všech diplomatů EU, tak to všech mi tam tedy vjelo nedopatřením. Šlo o výzvu ke koordinované kolektivní akci. Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane kolego. My můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor David Smoljak. V sále je momentálně přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum máme 30. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 52, v okamžik hlasování, při registraci 59 senátorek a senátorů, při kvóru 30, pro bylo 56, tento návrh byl přijat. Děkuji za projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům a zpravodaji. Tímto tento bod končím.

Dalším bodem je

25.Návrh senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a

dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, a další související zákony (senátní tisk č. 81)

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Lukáš Wagenknecht, který má slovo. Pane senátore, pojďte mezi nás a pojďte nám váš návrh představit.

Senátor Lukáš Wagenknecht: Děkuji, pane místopředsedo. Zkusím být stručný, protože už je to poslední bod. Velice krátce jenom uvedu.

Tento návrh zákona vychází z toho, co tady probíhalo, když jsme schvalovali pandemický zákon, kde jsem předložil několik pozměňovacích návrhů, že některé z nich jsem promítl do této úpravy. Velice krátce.

V kontextu, co se stalo opět dnes, byl tady včera pan ministr docela dlouhou dobu. Snažili jsme se mu vysvětlit nějaké věci, opět dnes vláda odložila

216

otevření maloobchodu a služeb, zahrádek, takže to vypadá, že některé věci budou až za deset dnů otevřené, některé služby, maloobchod, zahrádky možná, a to ještě možná, za 18 dnů. Opět je to velká část. Takže včera, co tady padlo, úplně vláda ignoruje dál. Věcně. V tom návrhu zákona jsou dvě úpravy, které jsou, možná někdo jako právník by řekl kazuistika, vím, ale vychází se i z toho, co řekl NSS, je tam popsáno to, že bude pouze možno ne omezovat, ale stanovovat nějaké provozní podmínky pro fungování maloobchodu a služeb, je tam i uveden text, že tím není možné úplně zamezit fungování těchto služeb. Tak je to, aby i vláda pochopila, to, co psal včera, jak jsem říkal panu ministrovi, NSS, aby se naučil číst, bude to mít přímo v zákoně.

Dále tam je problematika, která asi bude k nějaké debatě, a to je náhrad, v tuto chvíli zákon umožňuje pouze tzv. skutečnou škodu nahrazovat, jinými slovy zkažené pivo nebo maso, to se vyhodí, tak je tam ten nejširší možný návrh nahrazovat újmu, čekáme nějakou debatu tady v rámci výboru, že bude možná nějaká k tomu debata. Pak je tam jeden bod, který se týkal mobilní aplikace ministerstva, kde jsem tady poukazoval na možné riziko toho, že by to mohlo být vykládáno tak, že data budou uchovávána i po tom, co skončí pandemický zákon.

Poslední věc, ta se týká nošení roušek, to byl návrh pana senátora Lásky, abychom i po ukončení zákona neměli demonstranty, kteří budou říkat, že podle pandemického zákona si zakrývají tvář, když to nebude možné. Za mě k tomu věcnému asi všechno, asi nemám co doplnit dalšího.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Romana Krause. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Roman Kraus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Pan senátor Wagenknecht tady stručně charakterizoval, o co v tomto návrhu senátního návrhu zákona jde, nebudu to znovu číst všechno, jenom můj návrh a doporučení jako zpravodaj pro 1. čtení, navrhuji propustit návrh senátního návrhu zákona do výboru a jako garanční výbor výbor ústavně-právní a druhý výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Jan Horník: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Já tímto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji ihned také končím. Tím pádem nám nemá co říct ani předkladatel, ani zpravodaj. Jestli jsem to dobře pochopil, v podstatě bychom měli tento zákon přikázat, a je to z důvodu toho, že vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a dále ústavně-právní výbor.

Má někdo nějaký další návrh? Ano, vidím. Pan předseda klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra: Navrhuji ještě, aby hospodářský...

Místopředseda Senátu Jan Horník: Takže je tady ještě další výbor, aby to byl výbor hospodářský. Ještě nějaký návrh? Ne. Nevidím nikoho. Jenom jsem pochopil správně, že ústavně-právní výbor bude garančním výborem, ano? A ty dva, dobře.

217

Můžeme rovnou přistoupit k hlasování, ale já ještě přece jenom využiji poslední znělku dnes.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, máme kvórum 30 a já zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžik hlasování č. 53, kterým přikazujeme výborům, bylo registrováno 58 senátorek a senátorů, kvórum bylo 30, pro bylo 55, tento návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji zpravodaji, tímto končím naši schůzi.

(Jednání ukončeno v 18.06 hodin.)

218

Těsnopisecká zprávaSenátu Parlamentu České republiky

13. funkční období - 10. schůzeVydává Kancelář Senátu, Odbor organizační

Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1

WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY