brozura 210x148 04librinostri.catholica.cz/download/branyeuotevr-z.pdfsjednocená evropa musí mít...

Brány Evropské unie otevfieny

Informační brožura pro věřící

brozura 210x148_04.gxd 25.2.2003 19:13 Stránka 1

Brány Unie otevřenyPetr Greger – Tomáš Sedlák

Konzultanti:

Gerhard Frey-Reininghaus, Českobratrská církev evangelická

Mgr. Martin Horálek, Tiskové středisko České biskupské konference

Jitka Krausová, Ekumenická rada církví ČR

Aleš Opatrný, Th.D., Arcibiskupstvi pražské

Mgr. Hana Tonzarová, Církev československá husitská/Konference evropských církví


Církve musí, a to důvěrněji neždosud, v rámci procesu evropské inte-grace přispívat k utváření Evropy tvářítvář velkým tradicím pravoslavného,římskokatolického a protestantskéhodědictví. Budou do značné míry roz-hodovat a ovlivňovat vztah k ostatnímnekřesťanským náboženstvím. Právospolurozhodovat však bude církvímjistě přiznáno jen tehdy, pokud budoujejich hlasy ekumenické, tedy společné.Křesťanské církve stojí před dilema-tem, jak vytvářet klima hodnotnéhosoužití, vzájemné úcty a tolerancek nekřesťanským náboženstvím,nedávat příčinu k napětím, střetům,konfrontacím, ba ozbrojeným konflik-tům a přitom zachovat si svou identitu,věrnost evangeliu a ryzost své víry.Církve nemohou být své spoluodpo-vědnosti za architekturu společnosti,za její politické instituce, ekonomickéuspořádání, normy a konečně i jejíobraz člověka, v žádném případě zpro-

štěny a ani se nemohou od této odpo-vědnosti samy osvobodit.

Vladislav Volný,biskup Slezské církve evangelické a.v.,

předseda Ekumenické rady církví v ČR

Sjednocená Evropa musí mítzáklad, na kterém se její jednotnábudova může budovat. A základem tétobudovy musí být bezpečně Evropa hod-not, na nichž vyrostla, a to předevšímkřesťanských. Tak Evropa žila zhrubapatnáct set let. A v průběhu její histo-rie, kdykoliv síla této duchovní dimenze zeslabovala, byly vždy velké snahy znovu její duchovní základ posílit.V našich dějinách máme velkou tradicii velké osobnosti – svatého Vojtěcha,který s Otou III., císařem německým,vedl ve své době rozhovory o jednotěEvropy. Oba ji chtěli postavit předevšímna duchovních křesťanských základech.

A Jiřík z Poděbrad, Jan Amos Komenský?Máme tedy tradici.

Zvláště pár posledních desetiletíevropského sjednocovacího procesuukazuje, že Evropu nelze sjednotit bezduchovního základu. Sjednocovací pro-stor a proces vyžadují kultivaci, obnovo-vání a hledání duchovních kořenů. Nevšichni jsou si plně vědomi této skuteč-nosti. Jde o to, abychom do Evropy vstu-povali právě s vědomím, že nejde jeno to, kolik eur dostaneme, jaké přís-pěvky získáme, ale že jde takévýznamně o to, co dáme. Jde o to, aby-chom měli vizi a dokázali kultivovata pomáhat na cestě hledání duchov-ních kořenů. Tím také můžeme hodněpřispět.

Kardinál Miloslav Vlk pro BBC, 24. prosince 2002


z archivu M. Horálka

Z podpisu dokumentu Charta Oecumenica, Štrasburk 22. 4. 2001 Metropolita Jéremie (předseda Konference evropských církví) a kardinál Miloslav Vlk (předseda Rady evropských biskupských konferencí)


„Církve podporují sjednoceníevropského kontinentu. Bez společ-ných hodnot není možné dosáhnouttrvalé jednoty. Jsme přesvědčeni, žeduchovní dědictví křesťanství před-stavuje inspirující sílu k obohaceníEvropy. Na základě naší křesťanskévíry se zasazujeme o humánnějšía sociálnější Evropu, kde by platila lid-ská práva, základní hodnoty míru,spravedlnosti, svobody, tolerance,účasti a solidarity. Klademe důraz nahlubokou úctu k životu, na hodnotumanželství a rodiny, na přednostníslužbu chudým, ochotu, odpuštěnía zvláště na milosrdenství.

Jakožto církve a jako mezinárodníspolečenství musíme čelit nebezpečí,že se Evropa rozvine v integrovanýzápad a dezintegrovaný východ. Jetřeba mít na zřeteli také rozdíl meziseverem a jihem. Současně je třebazabraňovat jakémukoliv eurocent-rismu a posilovat odpovědnost

Evropy za celé lidstvo, zvláště zachudé na celém světě“.

Charta Oecumenica,Směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi

v Evropě, část III. Naše společná zodpovědnostv Evropě, Štrasburk, 22. dubna 2001, podepsaná

Metropolitou Jéremie, předsedou Konference evrop-ských církví, a kardinálem Miloslavem Vlkem,

předsedou Rady evropských biskupských konferencí.

Velmi často se setkáváme s otázkami:„A je vůbec ta Unie k něčemu?“ „Neobešlaby se Evropa bez ní?“ „Není to pouze drazeplacená zbytečná byrokracie?“

Více než 50 let procesu evropskéintegrace ukazuje, že Unie přispělamnohému: smířila nesmiřitelné – Franciia Německo, a navíc z obou zemí učinilablízké spojence; pomohla upevnitdemokracii a svobodu v Řecku, Španěl-sku a Portugalsku, které ještě v 70.letech minulého století byly diktatu-

rami, a pomohla nebývalému zvýšeníživotní úrovně v těchto zemích. Právěv oblasti ekonomické pomoci Evropskáunie mnohokrát dokázala, že jeschopna pomoci slabším a méně vyvi-nutým zemím: její bohatší členovév rámci rozpočtu Evropské unie pomá-hají v rozvoji méně prosperujícíma vyvinutým zemím a regionům.

Mnohdy se setkáme s tvrzením, žeproces evropské integrace a Evropskáunie (o Unii mluvíme až od roku 1992,do té doby o Evropských společen-stvích) směřovaly k tomu, aby se lépea rychleji obchodovalo, a aby obcho-dům nepřekážely hranice.

Je pravdou, že i tento úkol ležív centru pozornosti Evropské unie. Aleje to proto, že otevřené hospodářskévztahy v Evropě napomohly udržení trvalého míru v Evropě. Nám, v Českérepublice, se někdy zdá, že všechna taslova o míru jsou přemrštěná. Alepovažme! Poválečná Evropa – rozbité

Prospûla Evropská unie pováleãnému v˘voji v Evropû?


a chudé Německo, Francie se svou zku-šeností tří válek s Německem mezi lety1870 až 1945 a všechny ostatní státy,které byly vinou francouzsko-němec-kého nepřátelství do dvou světovýchválek zataženy. Všude panoval strach, coby se stalo, kdyby se konflikty meziFrancií a Německem opakovaly. Všichnirozumní státníci v Evropě věděli, žetrvalý mír v Evropě je klíčem k jejímupřežití. Nezapomínejme, že krátce pokonci války bylo bezmála půl Evropypod nadvládou komunistického Sovět-ského svazu, bohužel, včetně naší země.

„Nikdo nepochybuje o tom, že přivytváření Evropské unie mohou vyvstatveliké těžkosti. Někdo může namítat, žepro dosažení tohoto cíle a jeho akcepto-vání všemi národy Evropy v psychologic-kém rozměru bude nevyhnutelné počkat,abychom se všichni odpoutali od udá-lostí poslední války. Není možné všakčekat. Pokud nám skutečně záleží na

tom, aby tato unie splnila svůj účela pokud toužíme, aby plodným způso-bem pomohla věci svobody a evropskéhosmíření, věci hospodářského míru a celo-světové politiky, je nejvyšší čas, aby seunie stala skutečností. Někteří sidokonce kladou otázku, zda již nenípozdě".

Pius XII.Projev na kongresu Evropské unie federalistů

Řím, 11. listopadu 1948

Západní Evropa té doby měla štěstína státníky. Tehdejší německý kancléřKonrad Adenauer a francouzský ministrzahraničí Robert Schumann spolu s italským politikem Alcidem de Gaspe-rim přišli s myšlenkou, že pouze úzkáspolupráce mezi zeměmi Evropy můžeEvropu od příštích válek zachránit. Tatomyšlenka byla velmi podporovánaAmeričany. Zvláště Robert Schumann

měl svou zkušenost. Jako rodák z Alsaska-Lotrinska byl za svého životaněmeckým i francouzským občanempodle toho, která země Alsasko zrovnaokupovala. Věděl, že další válka meziFrancií a Německem by byla svobodnéEvropě osudná. O tom, že idea tří velkýchosobností evropské politiky – Adenau-era, de Gasperiho a Schumanna – bylapožehnáním pro Evropu, svědčí dnešníúspěch Unie i častá setkání francouz-ských a německých představitelů. Podí-vejme se, kdo se v rámci Unie dnesnejvíce schází – je to právě německýkancléř Schröder a francouzský prezi-dent Chirac. Francouzsko-německépřátelství je totiž základním článkemmírové a stabilní Evropy a její vývojvýznamně ovlivňuje. Adenauerovaa Schumannova myšlenka byla tedysprávná. I proto například katolická cír-kev usiluje o svatořečení Roberta Schu-manna a Alcida de Gasperiho.


„Křesťanská víra se stala duchovnímrámcem Roberta Schumanna a zůstalajím po celou dobu jeho života. Pro Schu-manna jako politika a věřícího se demo-kracie a křesťanství vzájemně prolínaly.Demokratický stát mohl podle něj fun-govat pouze tehdy, pokud nepodceňovalkřesťanské principy. Sjednocení Evropychápal jako možnost integrace různýchkultur k jednomu společnému křesťan-skému základu. Schumannova ochotake smíření, jeho zájem na tom, aby sez nepřátel stali přátelé, také vydávajísvědectví o jeho křesťanské lásce k bliž-ním."

Helmut Kohl,bývalý kancléř Spolkové republiky Německo

A tak se zrodila myšlenka Evropskéunie. Udržení trvalého míru v Evropěbylo a je prvotním cílem celé myšlenky.Mír může být udržen pouze, pokud je

Evropa tvořena demokratickými a svo-bodnými státy. Proto vždy Evropská uniepodporovala demokratické revolucea jejich prohloubení a završení demokra-tizačního procesu vždy vehementněpomáhala. Unie je v případě demokracienesmlouvavá – do Unie totiž můževstoupit pouze demokraticky spravo-vaný stát. Díky Evropské unii jsou dnesŘecko, Španělsko a Portugalsko nejenfungujícími demokraciemi, ale takédobře fungujícími ekonomikami, a totak vyspělými, že se kvalifikovaly dosystému jednotné evropské měny EURO.Právě díky Unii byly společensko-ekono-mické změny v těchto zemích úspěšné.Již nikdo dnes například v Řecku nepo-chybuje, že jeho členství v Evropské uniije dobrou investicí.

Moderní doba si také vyžaduje efektivní ochranu práv jednotlivce.V Maastrichtu v roce 1992 potvrdilaUnie, že úcta k právům člověkaa ochrana lidských práv je neodmysli-

telnou součástí aktivit Unie. V roce1992 Unie sama také definovala právaobčana Evropské unie. Základemtěchto práv jsou samozřejmě tradičnípráva poskytovaná jednotlivými domov-skými členskými zeměmi. Unie potomdoplňuje ta práva, která vyplývají zesvobod pohybu osob, zboží, kapitálua služeb uvnitř Unie. Občané Evropskéunie mohou například podnikat kdeko-liv na území Unie, usadit se a žít kdeko-liv v Unii, nebo se tam pokusit hledatpracovní uplatnění. Občané Evropytaké znají instituce, které jejich právachrání – Evropský soudní dvůr pro lid-ská práva ve Štrasburku a Evropskýsoudní dvůr v Lucemburku. Zatímcoprvní soud ve Štrasburku se věnuječistě lidským právům a mohou se naněj obracet již i naši občané v případě,že nejsou spokojeni s výroky našichsoudů, druhý soud v Lucemburku sevíce zabývá problémy s dodržovánímsvobody pohybu osob, zboží, kapitálu


a služeb uvnitř Unie. Naši občanéa hlavně naše firmy se budou moci natento soud obracet po našem vstupudo Evropské unie.

Unie by nebyla úspěšnou bez eko-nomického úspěchu. A ten by se nedo-stavil, kdyby v Evropské unii existovalyvelké ekonomické a sociální rozdíly.Samozřejmě rozdíly mezi státy a regionyzde vždy budou a bylo by hloupé se jepokoušet smazat. Na druhé straně bybylo nerozumné nehledat cesty po-moci. Již od počátků procesu evropskéintegrace byly bohatší státy solidární sesvými chudšími partnery. A pomáhalyjim: zemědělcům, chudým regionůmpostiženým nezaměstnaností nebonedostatkem prostředků k rozvoji,školství a kultuře. Unie zřídila za tímtoúčelem množství fondů, do kterýchpřispívají všechny členské státy Unie.Prostředky z nich však získají pouze tystáty a regiony, které nesplňují stan-dardy životní úrovně Unie nebo které

potřebují prokazatelně pomoci. I zde seukazuje dobrý vliv Unie na Evropu, kdyžnárodní sobectví ustoupilo ideálu spo-lečné, stabilní, mírové a prosperujícíEvropy. Také mnohé regiony Českérepubliky budou po vstupu naší zeměpříjemci takové pomoci.

Ne všechny evropské vyspělé a demo-kratické země byly od počátku nadšenyvizí Evropské unie. Do procesu inte-grace zpočátku nevstupovaly. Aleúspěch procesu integrace v Evropě jepřesvědčil: v roce 1973 Velkou Britániia Irsko spolu s Dánskem a v roce 1995Finsko, Švédsko a Rakousko. I když je například Velká Británie velkým kriti-kem byrokratů v Bruselu, o svémvystoupení z Unie nikdy neuvažovala.Unie je dnes organizací úzce spolupra-cujících patnácti států Evropy. A brzymezi ně budeme patřit i my.

Právě tyto země poznaly, že ideaspolečné Evropy ovlivňuje mnohé: činíEvropu silnou, když válečný konflikt

mezi členy Evropské unie je již dnesnemyslitelný, poskytuje vhodný rámec ekonomickému rozvoji vedoucímuk prosperitě Evropy, prohlubuje úctuk demokracii a svobodě. Silná Evropa jednes respektována Ruskem, USA nebov Asii. Evropská unie je také největšímposkytovatelem pomoci třetímu světu,zejména Africe, ve srovnání s USA neboJaponskem. Členové Evropské unienepoznali od roku 1945 válku mezisebou. Jejich demokracie se upevnily.Ekonomicky jsou bohatými a prosperu-jícími státy. Životní úroveň se zvýšila.Evropa dnes hraje důležitou roli ve svě-tové politice a ekonomice. A vděčí za topředevším myšlence společné integro-vané Evropy.


„Církev varuje před redukovánímvize sjednocené Evropy výlučně na jejíekonomické a politické aspekty a přednekritickým vztahem ke konzumnímuzpůsobu života. Jestliže chceme, abybyla nová jednota Evropy stabilní,musíme ji budovat na stejnýchduchovních hodnotách, které ji kdysiformovaly, při zohlednění bohatstvía různorodosti kultur a tradic jednot-livých národů. Má přece jít o velkéevropské duchovní společenství. Záro-veň na tomto místě znovu apeluji nastarý kontinent: „Evropo, otevři svébrány Kristu!"

Jan Pavel II. ,projev v polském Sejmu, Varšava, 11. června 1999

Jde Unii pouze o to, kolik zboží seprodá a kolik finančních prostředkůse za prodané zboží získá? Již v prvníkapitole jsme zjistili, že Unie je něco

více než prostředek umožňujícísnadnější hospodářské aktivity.

Základním cílem myšlenky Evrop-ské unie v jejích začátcích bylo zabránitdalšímu konfliktu mezi Německema Francií. Tato snaha také zahrnovalarychlou obnovu demokracie a svobody.Navíc myšlenka Unie zahrnovala takéreformu hospodářských vztahů v Evropě.Evropské státy se neměly hospodářskyuzavírat, ale naopak spolu více a úžejispolupracovat.

Samozřejmě, že cílem Unie je takéhospodářský růst a zvyšování životní úrovně občanů Unie. Úspěch v tomtosměru by se ale nedostavil, kdybyv Unii neexistovala atmosféra pomocia solidarity s chudšími státy a regiony.Není možné smazat všechny rozdílymezi státy a regiony. Vždyť vždy jeněkdo prostě lepší a někomu zaseleccos nejde. Jde o to, aby se tomu,komu něco nejde, dostalo pomocia rady, aby si v příštích nesnázích uměl

pomoci sám. Evropa není také stejněbohatá. Existují státy a regiony s vyso-kou hustotou průmyslu, existují regionyvýrazně zemědělské nebo regiony, kterémají značné sociální problémy. V Uniiplatí, že všichni členové nesou odpo-vědnost za všechny. Proto bohatší státypřispívají na pomoc chudším členůma regionům, aby se sociální rozdíly mezibohatými a chudými členy zužovaly.Unie pro tyto účely zřídila své fondy.Zatímco do nich přispívají všichni čle-nové, čerpat z nich mohou napříkladpouze ty regiony, které nedosahujíurčitého předepsaného stupně celkovéživotní úrovně Unie (75 % průměru EUv HDP na obyvatele). Většina českýchregionů také bude čerpat z těchtofondů po vstupu naší země do Evrop-ské unie. Podmínkou bude předloženídobrých projektů na rozvoj regionu.Jedním z příkladů pomoci Unie bylarychlá reakce Unie na povodněv Čechách v roce 2002. Unie s naší

Je Unie zaloÏena na nûjak˘ch hodnotách?


zemí solidarizovala a vyčlenila potřeb-nou sumu peněz a vybídla regionyk předložení projektů. Na těch tedy je,aby finanční prostředky z Unie zúročily.

Leckdo však Unii nevěří, protože se bojí její složité struktury. Vyznáme sev té změti komisí, rad, parlamentu,výborů? Je pravdou, že chodby brusel-ských úřadoven jsou dlouhé a klikaté.Ale nejsou o nic delší a klikatější nežchodby úřadů českých nebo německých.Unie má přesně vymezené pravomoci.Jiné si nesmí přisvojovat. Nesmí napří-klad rozhodovat o věcech, o kterýchrozhodují členské státy, kraje neboměsta a obce. Unie zde navazuje napapeže Pia XI., který ve své encyklice z roku 1931 říká, že: „ je nespravedlivéa hříšné a protiprávní, když větší a nad-řazená společenství přejímají funkce,které mohou být plněny efektivně men-šími a nižšími společenstvími". V roce1992 Evropská unie sama přiznala, že„rozhodování Evropské unie musí být co

nejblíže občanům". Občan se tedy v Uniineztratí – své starosti a přání totiž řešíve své obci nebo svém městě, kraji nebozemi. A je především na úřadech a sou-dech jeho země, aby předpisy Uniedobře znaly a aby občanovi včasa účinně pomohly. Pokud tomu taknení, Unie zaručuje naplnění právobčana a jejich ochranu. Je totiž „spole-čenstvím práva“. Pokud má občanpochybnosti, že národní úřady nebosoudy zkrátily jeho „evropská“ práva,může se obrátit na Evropský soudnídvůr v Lucemburku, který národnímsoudům poradí, jak účinně chránitprávo občana v konkrétní situaci.

V průběhu padesáti let budováníEvropské unie se prokázalo, že Evropahospodářsky prosperuje pouze tehdy,když vzájemnému obchodu nepřekážejíuzavřené hranice. Dnes v Evropské unii úspěšně funguje Vnitřní trh,v rámci kterého se volně pohybujíosoby, zboží, kapitál a služby. Občané

Evropské unie mohou svobodněcestovat bez pasu v rámci Evropskéunie, usazovat se na území Evropské unie,pracovat tam i podnikat. Vnitřní trhUnie přispívá k ekonomickému růstuEvropy a činí z ní ekonomické centrumsouměřitelné s USA nebo Asií. S uzavře-nými hranicemi uvnitř Unie by seEvropa vyvíjela ekonomicky velmi po-malu. A navíc se ukazuje, že otevřenostnapomáhá vyšší míře hospodářských,kulturních i politických kontaktů mezilidmi, obcemi, městy a zeměmi.A pokud spolu lidé a země hovoří, jedaleko ke konfliktu, je daleko k válce.A tak se hospodářská otevřenost Uniestala pilířem stability a míru v Evropě.

Na jedné straně otevřená a inte-grovaná Evropa, na druhé straně všaktolerantní k národním a regionálnímkulturním i jazykovým tradicím. Kultura,školství, jazyk, zdravotnictví, sociálnípéče nebo vztah státu a církve – dotěchto otázek Unie nezasahuje a pone-


chává je úpravě národních členskýchstátů. Unie dobře ví, že přednostíEvropy není pouze integrace, ale takéjejí kulturní a jazyková různorodost.Evropa je silná, protože respektujerozdíly mezi španělskou, francouzskounebo řeckou kulturou a jazykem. Tytorozdíly jsou společným kulturnímdědictvím a obohacují nás dnes a budoutak činit i v budoucnu. To se týká takécírkevních svobod. A takto bude Unierespektovat i naše česká specifika.

Unie tedy není jen „zónou volnéhoobchodu“, je hodnotovým společen-stvím založeným na týchž hodnotáchjako každá demokratická země. Jejím úkolem není regulovat a přikazovat, alepředevším rozvíjet a chránit – demo-kracii, stabilitu a otevřenost, přispívatk hospodářskému růstu a zlepšování životní úrovně, pomáhat slabším part-nerům a respektovat bohaté jazykovéa kulturní dědictví Evropy.

z archivu Ekumenické rady církví v ČR

Ekumenická bohoslužba v chrámu sv. Víta u příležitosti návštěvy Jana Pavla II. v České republice 27. 4. 1997


z archivu Konference evropských církví

Návštěva prezidenta Prodiho a evropských institucí zástupci reformačních, pravoslavných a anglikánských církví a členů komise Církev a společnost Konference evropských církví v červnu 2002 v Bruselu.


Bude svět žít bez válek nebo bezKrista? Dojde k potření terorismu?Nastane opravdové sjednocení Evropy?…Ani v odpovědi se jistě neshodneme,jedno však víme. Pouze člověk, kterýsměřuje k jednotě a k harmonii duchaa těla, může i navenek prožívat užitečnésjednocení státních útvarů. Jedině svět,který uslyší Krista, může plně prožít darjednoty vskutku bratrské, duchovnía všelidské pospolitosti.

V této souvislosti musím připome-nout odkaz husitského krále Jiříhoz Poděbrad, který odpočívá zde, v kryptěkatedrály sv. Víta. Jiřík, inspirován vírouHusovou, věcí kalicha i touhou po míru,vyslal poselstvo, které v letech 1465 až1467 navštívilo knížecí a královské dvoryna území dnešního Německa, Belgie,Holandska, Anglie, Francie, Španělska,Portugalska, Itálie a Rakouska, ve snazevytvořit evropský svazek knížat a králů.A hle, po 500 letech se Evropa vydává nacestu sjednocení. A napadá mě, kolik

trpělivosti musí někdy vynaložit malénárody, než to těm velkým říším a světo-vládcům dojde? Pět století muselouplynout, abychom se mohli znovupřihlásit k touze žít v Evropě sjednocenéovšem nejen materiálním bohatstvím,neboť taková jednota dlouhého trvánínemá, ale v Evropě sjednocené duchemKristovým.

ThDr. Jan Schwarz,z novoročního kázání patriarchy Církve česko-

slovenské husitské v katedrále sv. Víta 1. 1. 2003v Praze

Byl vývoj Evropské unie vždy rámo-ván úspěchy, nebo se Unie setkávalataké s prohrami? Cesta k evropskéjednotě nebyla a není jednoduchá.Současní i budoucí členové Evropskéunie mají totiž na budoucnost Evropyrozdílné názory. A to je dobře. Unie setak stává průsečíkem představ jednotli-

vých členů o budoucím uspořádáníEvropy.

Dnes již je zcela nezpochybnitelné,že základní idea tvůrců evropskéintegrace – německého kancléřea zakladatele nového demokratickéhoNěmecka Konrada Adenauera, fran-couzského ministra zahraničních věcíRoberta Schumanna a italského poli-tika Alcida de Gasperiho – byla správná.Bylo správné, že se Evropa odpoutala odhistorie protichůdných názorů a zájmůjednotlivých evropských mocnostía států a posunula se k systému úzkéspolupráce jednotlivých členskýchstátů pod patronací Evropské unie.Dialog a diskuse v Unii mohou býtsložitými, vedou ale vždy k uzavřeníkompromisu, který žádného členanediskriminuje.

Kompromisní řešení problémůvyužívá Unie od svého počátku. ČlenovéEvropské unie i její občané nejsou totižjednotní v názoru, zda má být Unie

Úspûchy a prohry Evropské unie


federací jednotlivých národů a zemí,nebo zda se má jednat pouze o hlubšía užší spolupráci jednotlivých člen-ských států. Mají mít evropské institucevětší váhu než instituce národních států, nebo mají být aktivity Evropské komise, Parlamentu a Rady závislé napřání a názorech svých členských států?Vývoj Evropské unie se někdy přikláník jednomu, jindy zase k druhémunázoru. Vždy se hledá společný kom-promis tak, aby schválené řešenínikoho nediskriminovalo. A tak neníEvropská unie ani federací, ani pouzespoluprací mezi jednotlivými členskýmistáty. Evropská integrace je kompromi-sem názorů a přání členských zemía jejich občanů. A to je správné – Evropěnemůže dominovat jeden názor, jednaideologie nebo přání jedné země. A toje hlavní důvod, proč do Evropské unievstupujeme. Různorodost přístupůa názorů v Unii nás velmi dobře ochránípřed hegemoniemi a dominancemi,

kterými jsme především ve 20. stoletítrpěli.

V oblasti ekonomiky je procesevropské integrace snadnější. Existujeshoda, že ekonomickým aktivitám nenímožné bránit uzavřenými hranicemia nesmyslnými překážkami, razítky,formuláři nebo příkazy. V rámci Vnitř-ního trhu Evropské unie mohouevropští občané svobodně cestovat bezpasu, mohou se usadit v kterékolivzemi Evropské unie, mohou tam založitfirmu nebo si hledat práci. Vnitřní trh,umožňující svobodné obchodování bezcel a omezení, je výsledkem společnéhonázoru členů Unie – Evropa nebudehospodářsky úspěšná, pokud budoutrvat tradiční překážky obchodu a pod-nikání. A bez hospodářského úspěchu není možný růst životní úrovně. Zavedeníjednotné evropské měny EURO vedvanácti zemích Evropské unie jevýrazem síly a úspěchu Vnitřního trhu.Je vidět, že ekonomický rozvoj Unie je

úspěšnější než vývoj politický. Zatímcov rámci politických diskusí je nutné hle-dat vhodný kompromis, v ekonomickérozpravě dospěly evropské národy až kespolečné měně.

Jestliže je Unie úspěšná v hospo-dářské integraci a dosahování politic-kého kompromisu ohledně svéhodalšího vývoje, velkým neúspěchembyla zatím její zahraniční a bezpeč-nostní politika. Unie s ní přišla v 90.letech minulého století. Její ambicevšak okamžitě narazily na rozdílnézájmy jednotlivých členů. To se proje-vilo především neschopností Uniezabránit válce v bývalé Jugosláviia následně tuto válku rychle ukončit.Unie a především její členské zeměnesou velký díl odpovědnosti zahumanitární tragédie v bývalé Jugoslá-vii. Neschopnost Unie reagovat namezinárodní problémy vedla k reforměSpolečné zahraniční a bezpečnostnípolitiky v Amsterodamu v roce 1997.


Avšak je zcela zřejmé, že Unie budemuset ještě dlouho hledat vhodnoucestu, jak dostát svého dílu odpověd-nosti za vývoj celého světa.

Na druhou stranu je Unie úspěšnáv rámci pomoci třetímu světu. Unieposkytuje daleko nejvíce finančnícha materiálních prostředků Africea zemím Asie. Její humanitární politikaje známa svou flexibilitou a adresností.Pomoc Unie proudí také do spornýchzemí – Koreje, Iráku atd. Podstatou jepomoc obyčejnému člověku. Vysokápolitika zde nehraje roli.

Velmi často však osobnostievropské kultury a duchovníhoživota poukazují správně na fakt, žeUnie není aktivní v oblasti prohlubováníduchovní stránky procesu evropskéintegrace. Proces integrace není dopro-vázen připomínkou duchovní hloubkymyšlenky společné Evropy. Navíc, církvenejsou spokojeny s ochranou tradič-ních hodnot života. Právo Evropské unie

neupravuje otázky umělého přerušenítěhotenství z důvodů, že tyto otázkyspadají do výlučné kompetence národ-ních států. To se týká také euthanasie,která je přímo povolena pouze v Nizo-zemí, za určitých podmínek v Belgii,a zakázána například ve Švédsku,Dánsku a Finsku. Rada Evropy, která nenísoučástí Evropské unie, schválila Kon-venci o ochraně lidských práv a důstoj-nosti lidské bytosti ve vztahu k využitíbiologie a medicíny (tzv. Bioetickákonvence). Tato konvence se sice přímonevztahuje k problému euthanasie,avšak vyžaduje, aby byly všechnylékařské zásahy činěny na základěsouhlasu pacienta, vyjádřeného svo-bodným a vědomým způsobem, a abybyla zaručena důstojnost a identitakaždé lidské bytosti po dobu celéhoprocesu léčení. Tato konvence je právnězávazná na celém území Evropské unie.V současné době se na půdě RadyEvropy diskutují otázky klonování

a pokusů na embryích. Zatímco některénárodní právní řády povolují pokusy nalidských embryích za přesně definova-ných podmínek, některé jej zakazují.U otázky klonování lze předpokládat, žediskuse v Radě Evropy povede k jehoabsolutnímu zákazu v rámci Evropskéunie. Je třeba využívat více organizaceRady Evropy, která je vhodnější platfor-mou k diskusím hodnotového nasmě-rování Evropy. Evropská unie potomkonvence Rady Evropy bezvýhradněuznává a aplikuje. Na druhé straně jetřeba konstatovat, že ve srovnánís jinými částmi světa (hlavně s USA) jeprávní rámec euthanasie, klonovánía pokusů na lidských embryích podstatnědetailněji regulován, kontrolován a žedíky diskusi na půdě Rady Evropy a Unienedojde k jeho uvolnění.

Současně také osobnosti evropskékultury nabádají Unii k ochraně společ-ného evropského dědictví, ochraně evropské kinematografie, povzbuzo-


vání divadla a literatury. V posledních letech nastal i v těchto oblastech pozi-tivní vývoj. Společné dědictví je pro Uniizavazující. I v Čechách existují histo-rické památky, které byly opraveny díkyfinanční pomoci Unie. Unie dnespomáhá literatuře, filmu a divadlu, abyevropské hodnoty mohly ve světěreprezentovat náš starý kontinent.

Dosavadní vývoj Unie tedy nenírámován pouze úspěchy. Leckdy seUnie musela zastavit, zamyslet a třebai vrátit. Ale nikdy Unie své občanya své členské státy nediskriminovalaa nic jim nediktovala. Dialog a kompro-mis jsou hlavními nástroji Unie. A to jedobře. Protože tento přístup bere ohledna všechny členy. A proto se není třebaobávat vstupu do Unie. Unie bude brátohled i na naše stanoviska a pohledy.Bylo tomu tak dosud a bude tomu taki po našem vstupu.

z archivu Ústřední kanceláře Českobratrské církve evangelické

Slavnostní bohoslužba s ekumenickou účastí v Kateřinicích, září 2002(Synodní senior Pavel Smetana)


Jak zůstat svoji, jak v dnešní dobězachovat své evropanství? Myslím, že tobyl Jacques Santer, kdo řekl, že naším úkolem je „dát Evropě ducha“. Mápravdu; ta formulace je však zavádějící,naznačuje, že Evropa ducha nemá, že to,co k evropskému duchovnímu dědictvípatřilo, je překonané. A to je omyl,Evropa má ducha, je potřebí jen ho oprá-šit a kultivovat.

Perspektivou budoucího světa anibudoucí Evropy není vytvořit jedenodvar ze všeho myšlení, které se na-mane. Cílem není ani vytvořit v jakémsinovém tavícím kotli nový všeobjímající„evropský národ“. Evropa bude evropská,když zůstane pestrá. A když se současněve své pestrosti dokáže sjednotit. V tomsmyslu je naším úkolem „vrátit Evropěducha“, tj. uvědomit si, z čeho rosteme,přihlásit se k tomu a rozvíjet to.

Budoucnost není v potlačení rozdílů,ale v soužití různých rovnoprávnýcha sebevědomých jazyků a kultur. Češi ať

jsou více Čechy, ať jsou lepší a hlubší,stejně tak Němci, Poláci, Maďaři, Slovácia všichni ostatní... Když budeme všichnilepší a hlubší, budeme si navzájem blíž.Je potřeba, abychom si uvědomili, žestálá konfrontace je k ničemu. Stejnějako si nejprve Francouzi s Němci uvědo-mili, že se navzájem potřebují, i Češia Němci, Slováci a Maďaři, Poláci a Češi,Maďaři a Rumuni atd. se navzájempotřebují. Česká zkušenost z minulostiukazuje, že největších úspěchů na polikultury se dosáhlo právě v době spolužitía stýkání jazyků a kultur – např. v doběRudolfa II., kdy v Praze žili a působili rov-noprávně katolíci, evangelíci i Židé,mluvilo se česky i německy (a mnohadalšími jazyky) - tomu období se dodnesříká magická Praha.

MUDr. Zděnek Susa,emeritní synodní kurátor

Českobratrské církve evangelické

Budu muset mluvit jiným jazykempo vstupu do Evropské unie? Budumuset měnit své zažité zvyklosti?Nikoliv. Evropská unie nevyžaduje uni-formitu života a není diktaturou. Právěnaopak, vstupem do Evropské unie setaké čeština stane jejím oficiálnímjazykem. To znamená, že všechny doku-menty Evropské unie, všechny právnínormy vydané institucemi Evropskéunie budou k dispozici také v češtině,aby si je každý občan naší země mohlprostudovat a seznámit se s nimi.

Někdy slyšíme obavy starší generace,že ještě na stará kolena bude musetzačít studovat angličtinu nebo něm-činu, protože to vstup do Evropské unievyžaduje. Není to pravda. V Unii lehcevystačí naši občané i se znalostí češtiny.Ale pro ty mladší, kteří chtějí zkoušetštěstí i jinde než v České republice, proty je výuka jazyků velmi důležitá. Bezcizího jazyka se v Bruselu, Londýněnebo Barceloně těžko někdo uplatní.

Je Unie tolerantním spoleãenstvím?


Unie však respektuje národní jazyka kulturu. Hovoří o tom jasně i Maa-strichtská smlouva ve svém článku F,1:„Unie respektuje národní identityčlenských států Evropské unie, jejichžpolitické systémy se zakládají na demo-kratických principech.“ Z toho vyplývá,že Unie respektuje národní tradice,kulturu, školství apod. Evropa je víceintegrovaná, pokud jsou využity všechnymožnosti její kulturní a jazykové různo-rodosti. A do této různorodosti patří samozřejmě náš jazyk, hudba, malířstvínebo krajové zvyklosti. Unie naše ná-rodní zvyky nezmění, ale vezme je za své.

Ve vztahu k církvím je Unie otevřenáa neutrální. „Evropská unie respektujea nenarušuje statut církví a nábožen-ských sdružení a společenství v členskýchstátech, v souladu s příslušnými před-pisy. Evropská unie stejně respektujestatut organizací filosofického a bez-konfesního charakteru.“ (Závěrečný

protokol Amsterodamské smlouvy1997). Unie je světonázorově a nábo-žensky neutrálním společenstvíma nemá kompetence k regulaci otázeknáboženského vyznání. Jak je ale vidět,Unie zcela zásadně respektuje svoboduvyznání a náboženství a prosazujehodnoty vlastní všem křesťanům: svo-bodu a důstojnost člověka, úctuk identitě jednotlivých národů a samo-zřejmě k dodržování pravidel demokra-tického řádu. A náboženské svobody dotěchto svobod rozhodně patří.

Modely vztahu církve a státu mo-hou být tedy různé v rámci Evropské unie: od zásadního oddělení církve odstátu ve Francii, přes odluku církve odstátní správy v Německu, Rakousku,Lotrinsku a francouzském Alsasku, ažpo sjednocení církve a státní správy veVelké Británii, Dánsku, Švédsku neboŘecku. Avšak také v církevních otázkáchmá Unie své mantinely. Evropský parla-ment se 28. února 1996 vyslovil proti

existenci a aktivitám náboženskýchsekt na území Evropské unie, neboťpodle názoru evropských poslancůporušují lidská práva. Evropští poslancise domnívají, že by sekty měly být podpřísnou kontrolou.

V otázce bezpečnosti je Unienesmlouvavá. Cílem je zaručit co nej-vyšší míru bezpečnosti občanů v rámciUnie – počínaje drobnou kriminalitoua konče organizovaným zločinem nebo obchodem s bílým masem. Od roku1992 se Unie této otázce systematickyvěnuje. Vnitřní bezpečnost v Unii je nanejvyšší úrovni ve světě; je např.výrazně lepší než v USA.

Totéž lze říci o regulaci etických otá-zek a problémů souvisejících s umělýmpřerušením těhotenství, euthanasií,pokusy s lidskými embryi nebo klono-váním. Tyto otázky nejsou prozatímřešeny na úrovni Evropské unie. Členskéstáty nepředaly Unii kompetencek vytvoření unifikované úpravy v tomto


směru a trvají na svých vlastníchnárodních úpravách. Proto nemůže býtUnie viděna jako exportér neetickýchhodnot. Velmi vhodnou platformou protuto diskusi je Rada Evropy, která mákompetence k vypracování evropskýchkonvencí tohoto druhu (viz již zmíněnátzv. Bioetická konvence). Rada Evropy jesesterskou organizací Evropské unie,není však její součástí. Vznikla již v roce1949. Od roku 1990 je členem RadyEvropy i Česká republika. Její konvenceUnie respektuje a vyžaduje jejich apli-kaci ve členských zemích Evropské unie.A zde je velká šance, neboť Unie zahr-nuje i tradiční obránce hodnot jakoIrsko, Španělsko, Portugalsko, Itálii,Rakousko, Řecko a do značné míryi Německo z důvodů jeho historie. Přisrovnání právní regulace v členskýchstátech EU a v USA zjistíme, že jsoupředpisy v členských státech EU nesrov-natelně přísnější a že uvolnění tohotopřísného rámce by na celoevropské

úrovni bylo těžko prosaditelné. Právěproto je třeba využívat Radu Evropytaké k ochraně tradičních křesťanských etických hodnot. Konvence Rady Evropyvýznamně život Unie ovlivňují.

Unie je tedy tolerantním společen-stvím. Respektuje kulturní, jazykovéa náboženské rozdíly. Na druhé straněje také ochráncem výdobytků evropskéintegrace. A do těch určitě patří péčeo vnitřní bezpečnost občanů, ochranazaměstnanců, ochrana spotřebitelenebo boj s monopoly. Unie se snaží, abybyl občan na prvním místě – ne vždy sejí to daří, ale v otázkách tolerancea obrany evropských hodnot, menšino-vých názorů nebo národních tradičníchzvyklostí nebo hodnot, dosáhla pozoru-hodných úspěchů.

z archivu Ústřední kanceláře Českobratrské církve evangelické

Setkání křesťanů 4 národů ve Zhořelci 31. 5. - 2. 6. 2002


z archivu ČBK

Návštěva České biskupské konference v Bruselu na pozvání Evropské komise v čevrnu 1998.


My, jako národ, musíme dát velkýpozor na jedno nebezpečí. Jedná seo naše uzavření se do sebe. Naše pře-svědčení o tom, že není nad nás, že sisami stačíme, a že všichni ostatní násmusí poslouchat. Uvědomme si, kolikrátv dějinách jsme promeškali svoji šanci.I my stojíme dnes na rozhraní novéhověku. A znovu je nám kladena otázka, zdapromeškáme svoji šanci. My se budememuset ptát sami sebe, zda v rámci křes-ťanské civilizace patříme do společenstvítěch, kteří vytvořili evropské dějinya evropskou kulturu.

Z homilie biskupa Dominika Duky při děkovné mši v kostele sv. Bartoloměje v Heřma-

nově Městci dne 30. 11. 2002

Evropská unie má své kladné i méněkladné stránky. Jako každá demokratickáorganizace. Je prospěšná a má hodnědaleko k ideálu. A nebylo by lepší třebase vstupem do Evropské unie ještě chvílipočkat? Nevyplatilo by se nám to?

Představme si, co by se stalo, kdyby-chom v roce 2004 do Unie nevstoupilia ostatní kandidáti ano. Všichni našisousedé by byli členy Evropské unie.Stali bychom se ostrůvkem uprostředEvropy, který by členem Evropské unienebyl. Co by to prakticky znamenalo?

Stále bychom museli stát a čekat nahranicích v řadách pro nečleny EU,zatímconaše okolí by cestovalo bez větších potíží,kontrol, pasů a zdržení. Protože již dnesjsme vázáni mnohými mezinárodnímia evropskými dohodami, museli bychomvíce méně respektovat, co se v Unii usnese– ale nemohli bychom rozhodování Unieovlivňovat. Zahraniční podnikatelé, kteříinvestují v České republice právě proto, žeočekávají, že země do Evropské unie

vstoupí, a vytvářejí tím mnoho pracovníchpříležitostí pro naše občany,by asi pomaluz České republiky odešli. Zajisté by tímvzrostla nezaměstnanost.

Rozhodně bude lepší, když do Evrop-ské unie vstoupíme. Ukázali jsme si, že sejedná o silné politické, hospodářské,kulturní a hodnotové společenství. Právědnes, v období mezinárodního neklidu,je dobré patřit k organizaci, jejímžprvotním cílem bylo a je udržovat mírv Evropě a bdít na tím, že se náš konti-nent vyvíjí ve stabilním hospodářskéma sociálním prostředí, že neexistujínepřekonatelné hospodářské a sociálnírozdíly mezi členy Unie. A již jsme simohli ověřit, že Unie umí rychle pomociv nouzi. Rychlá pomoc Evropské unie,která přišla po povodních v roce 2002,ukázala nejen to, že Unie umí reagovatrychle, ale že s námi jako se členy již plněpočítá. Pomáhala nám totiž úplněstejně jako sousednímu Německu neboRakousku.

Co pfiinese ãlenství v Unii na‰í zemi a nám, obãanÛm?


Nepřinese členství v Unii ale zhor-šení životní úrovně našim občanům? Jemožné říci, že tomu tak nebude. Českévýrobky nezmizí z pultů českých pro-dejen. Nevzroste nezaměstnanost.Nepřistěhují se k nám statisíce nebomiliony občanů Evropské unie, cenyzávratně nevzrostou ani neklesnou.Ceny přece neurčuje Evropská unie, alevztah mezi nabídkou a poptávkou nadomácím trhu. A výše platů a důchodůse bude odvíjet od stejného kritéria jakodoposud – výkonnosti české ekonomiky.Unie samozřejmě nezajistí, že životníúroveň poroste automaticky. Ale jednomůžeme říci již dnes – náš hospodářskývývoj v rámci Unie bude snadnějšía rychlejší než mimo Evropskou unii.Zcela jasně to ukazují příklady Španěl-ska, Portugalska, Řecka a zvláště Irska.

Zcela zásadní vliv bude mít nášvstup do Evropské unie na naše děti. Jiždnes se mnohé z nich snaží studovat nastředních nebo vysokých školách v člen-

ských státech Evropské unie. Velmi častoobdrží stipendium. Ale hodně častomusí platit školné pouze proto, že nepo-cházejí z členské země Evropské uniea mnohdy, v případě, že je školnépovinné pro všechny, je školné našichstudentů daleko vyšší. To se změní.Změní se také jejich možnost hledat sizaměstnání v Unii. I když bude existovatpřechodné období, které by mělo svo-bodu hledat si práci v Evropské unii načas omezovat, mnohé státy Unie již dnesdaly najevo, že toto omezení nebudouaplikovat.

Unie samozřejmě pomůže naší zemipři rozvoji regionů, budování dálničnínebo železniční sítě. Již dnes mnohéobce a města v příhraničních okresechvybudovaly nebo budují ekologicky vyhovující systémy odvodů odpadníchvod, čističky atd. V rámci svých fondůpřispěje Unie k rozvoji našich regionů.Podmínkou bude, aby naše regiony naplánovaly rozvojové projekty (stavby

a opravy silnic, železnic, čističek odpad-ních vod atd.), které vyhoví schvalovacímkritériím Evropské unie. Regionálnípomoc Evropské unie pomohla zlepšitživot občanů v Irsku, Španělsku, Portu-galsku nebo Řecku. Její strukturálnía regionální fondy pomáhají ve Francii,Itálii, na severu Švédska a Finska nebov Dánsku. Není důvod, abychom z tétopomoci nemohli těžit také my v Českérepublice, budeme-li členy Unie.

Samozřejmě, že členství v Evropskéunii neznamená, že se každý z nás stanebohatším po vstupu naší země do Evrop-ské unie. Naše země ale bohatší bude.Bude součástí úspěšného hospodář-ského společenství, které kombinujetouhu po ekonomickém úspěchu a růstua zároveň sleduje, aby bylo pomoženoslabším, v Unii i mimo ni. Bude součástískupiny evropských zemí, pro které jemír základní hodnotou současnýchvztahů v Evropě a ve světě. Pro zemi,která leží uprostřed Evropy a zakusila


příkoří okupace a ztráty svobody, neník účasti v Evropské unii alternativa. Našerepublika na vstupu do Unie neprodělá.A pokud na vstupu neprodělá našerepublika, pak na něm neprodělají anijejí občané.

z archivu M. Horálka

Z podpisu dokumentu Charta Oecumenica, Štrasburk 22. 4. 2001 Metropolita Jéremie (předseda Konference evropských církví) a kardinál Miloslav Vlk (Předseda Rady evropských biskupských konferencí)


Vydalo Ministerstvo zahraniãních vûcí âeské republiky, Odbor komunikaãní strategieVydání první. 24 stran. Náklad 200 000 ks

Dal‰í informace o problematice EU naleznete na http://www.euroskop.cznebo na bezplatné informaãní lince 800 200 200

© MZV âR, Praha 2003ISBN: 80-86345-27-0


brozura 210x148 04librinostri.catholica.cz/download/branyeuotevr-z.pdfsjednocená evropa musí mít...

Documents