C A S Ö F I8PRO

w u i D á w i i s r

o n

li N .1 / E C J A R C I B I S K U P S K É P R A Ž S K É

S E D M Y R O C N J B E H .

Swazek čhvrfý .

W F R A Z. E 1834.

lenjžecj arcibiskupská knihtiskárnu, řjzenjm JV- Špinky,

Utaimir tempoře ; veniet eniin hora, post ({uam non erit teinpus amplius.

S . Bernard, in Epist.

O Bož/m w lélcnf.

Od

Vincencia Zahradnjka,fa rá ře w KřeSicjch.

Tagem stw j křestanské wjry gsau takowá učenj,

gegichžto prawost poznáwáme ne rozumowánjm či-

II tak nazwanými wnitřnjmi duwody, nobrž swe-

dectwjm Božjm. Tau přjčinau se řjká, že tagem­

stwj náboženstwj našeho gsau nadpřirozené swětlo,

čili učenj, kteráž schopnost rozumu našeho přesa-

liag j, a dokonceby nás tagna by la , kdyby nám

gich Bíih zgewenjm swým nebyl w známost mvedl*

Přirozený rozum při tech náboženských prawdách,

kteréž tagemnými neb pauze Bohem zgewenými

gmenugeme, toliko to skaumánjm nagjti může, že

žádné giné, gakkoli poznané prawdíí na odpor ne-

stogj, a že žádného dokonce důwodu nenj, za kte- rýmžby poraženy bytí mohly. Tagemstwj kře-

stanského náboženstwj gsau nad rozum lidský, ni­

koli ale proti rozumu. Nicméně z nepostihlosti, a

z tagemné, skryté powahy náboženských prawd ni-

koli nepocházj, žebycliom gim roznměti, to gest, prawého a wlastnjho smyslu gegich nagjti nemo­

hli. Kdyby zagisté ty a takové nad rozum posta­

vené prawdy i také temny a nesrozumitedlny by­

ly : nikdoby z nás newěděl, gakby mu gich užjwa-

ti náleželo, a bylyby gako zavřený poklad, k ně-

mužto žádný přistaupiti nemůže.

G ižt pak ku tagemnýin pravdám wjry kře-

síanské náležj i ta, že Ježjs Kristus nebyl pauhýni

člověkem , tak gako každý z nás, nobrž že byl

člověkem a spolu Bohem, že w osobě geho bož-

stwj a člowěčenstwj nerozdjlně bylo spogeno, že

byl wtěleným Synem Božjm.

I.

Gaký gest smysl učenj toho ? Byl-li Ježjs člo­

věkem : gak spolu býíi mohl i Bohem? A byl-li

Bohem: gak bylo možná, by spolu také byl člo-

vvěkem ? Byltě Ježjš dle těla i dle duse prawým

člověkem : ale stjmto člověkem se svrázal a sge-

dnotil Bíih Syn; byltě Ježjs Bohem, ale Bohem,

lidskau přirozenostj oděným. Byltě gedinau oso-

bau, ale wosobě této byla dvvogj přirozenost, bož­

ská a lidská, a nápadně dwogj rozum a dwogj v fi­

lé. Božstwjm nebylo zničeno a zrušeno člowěčen-

stvj, a clowěčenstwjm nikoli božstvj snjženo, zten­

čeno, obmezeno a skljoeno nebylo. ,,Pán náš Je­

žjš Kristus, Syn Božj , gest i Bohem i člov ěkem.

Gelikož gest Bůh, z podstaty Oícowy před wěky

gest zrozen, gelikož člowěk a le , z matčiny podsta­

ty \v času se narodil. Gestit dokonalý Bůh a do­

konalý člowěk, magjcj rozumnau duši a tělo člo-

vvtka. Dle božstwj gest rowen O tci, dle člowě-

čenstwj ale Boha Otce gest nižšj. Ačkoli pak Bíih

gest a člowěk, nicméně geden gest toliko Kristus,

nikoli ale dwa. Geden gest Kristus, ne ale tak, ga-

koby se božstwj w lidskau přirozenost bylo promě­nilo a přewrhlo, nobrž tjm , že Bfih človvěčenstwj

wzal na sebe. Geden gest Kristus ne smjšenjm podstaty, alebrž tjm , že gediná gest osoba. Neb

gako rozumná duše s tělem spogená gediný gest

člowěk : tak Bůh a člowěk gedeu gest Kristus.“

(Symbolům S. Athanasii.)

Pro lepšj wyswětlenj článku wjry o wtěle-

ném božstwj w osobě Krista Pána dokládám, že seo Ježjši Kristu trogjm způsobem mluwiti může.

Předně se o něm mluwiti muže, gakožto oprawém

člowěku, kterýž krom mrawných neduhu a wad

našich we wšem nám byl podoben. Tak u přj-

kladu gakožto oprawdiwý člowěk se narodil, gak

wěkern tak i maudrostj a milostnostj u Boha a u li-

ílj prospjwal, modlil se, od zlého ducha byl po-

kaušjn, trpěl a na křjži skonal. Druhé, o něm se

mluwiti může gakožto o Bohu, a protož se práwě

řjká, že gest wěčným, wsewědaucjm a wsemocným*

Posléz se o něm gakožto o gediné osobě, genž

božstwj a elowěčenstwj w sobě zdržuge, mluwiti

může.„Ačkoli gest w Kristu gediná osoba , osoba

Boha Syna, a w osobě této Bíih s člowěkem gest

sgednocen tak , že se řjci muže o clowěku , což

se řjká o Bohu, a což se člowěku připisuge, Bohu se přiwlastniti může; communicatio idiomatum iu

Christo: nicméně se tudy rozdjl mezi ^vlastnostmi lid­ské a mezi wlastnostmi božské přirozenosti nikoli

nerusj. T jm se porážj smysl Ubiquistů, kteřjž sto-

g j na tom , že se božská přirozenost tak s člowě-

čenstwjm spogila, že Kristus i gakožto člowěk pra­

wým gest Bohem, wsemohaucjm, wěčným, nesko­

nalým a wšude přjtomným. Proti smyslu gich pra-

witi máme, že Kristus, gakožto člowěk, nenj Bůh,

nenj wěčný, aniž wšude přjtomný, leř? toliko w ne­

bi a wswátosti oltářnj.“ (Catechismus ad ordinan-

dos. Venetiis 1743. Editio 18, Pag. 23.)

Z toho se w id j, že se o Ježjsi Kristu welmi

opatrně mluwiti má, gmenowitě tak, by gak bož-

stwj, tak i člowěčenstwj a osobenstwj geho wswém

způsobu nepohnutě stálo. Mnohý o Ježjši rozprá-

wj gakožto o pauhém Bohu, wnegeden zhaubný

blud tjm ubjhage, mnohý ale o něm mluwj gakož­

to o pauhém clowěku, wyznamenaném sice, wýteč-

ném a diwnými mocnostmi obdařeném, ale předce

gen clowěku. Mnohý mu zase neodgjmá sice ni

božstwj ni člowěčenstwj , ale předstawuge si bož-

stwj geho a člowěčenstwj gakožto wrě c i, podlé se-

b e stogjcj, gakoby gedno s druhým nebylo osobně

spogeno, nobrž gakoby gedno od druhého bylo

odtrženo, a nic se obapol nedotýkalo. Blaudj, kdož

o Ježjsi gakožto o božském člowěku mluwj, ale ná-

podobni blaudj ten, kdož o něm gakožto o lidském

gakéms Bohu rozpráwj, kterýž dle zdánj Basiliadů

a Apollinaristu smyslené toliko měl tělo, ne opraw- diwé, a nerostl dle těla a neprospjwal wekem a

maudrostj, nobrž gen rusti, a wěkem a maudrostj

prospjvvati se zdál. Muž se řjci o Ježjši Kristu,

že Bíih byl snjm a on sBohem; že wnem widite-

dlně, tělem přioděný Bíih lidi nawštjwil; (visibili-

ter in eo Deus corporalis apparuit, Missale Ro­

manům) že Bíih w nřm přebýwal; že Bůh w něm,

skrze něg a z něho působil; že Bůh w něm gest u-

činěn íílowěkem : nicméněby s Nestoriany blaudil

ten, kdožby dwogj chtěgjcj a působjcj osobu w něm

přigjmal, osobu Boha a osobu člowěka, na tom sto-

ge, že osoba Boha Syna \v osobě syna člowěka to­

liko gako’ w stánku něgakém přebýwala, a této oso­

by gakožto díistogného nástroge koblaženj lidstwa

užjwati ráčila. (Simpert Schwarzhuber PAeligions-

handbuch. Prag 1786. M. Band. § .5 2 ). Prcpo-

wěděnj wmesnjm Credo našem : „Descendit decoe-

lis, staupi! s nebes“ , nic giného neznamená, než že

„Syn Božj, kterýž gakožto nesmjrný a wšude přj-

tomný nikdý sice nebe neopustil, nicméně na zemi

se zgewil tjm , že z Marie panny tělo wzal na se-

be.“ (Catecliismus ad ordinandos. 18 Editio. Ye-

netiis 1743 Pag. 62.)

II.

Článku wjry o Kristu, wtěliwsjín se Synu

Božjm , čili o Bohu a čílowěku osobně sgeduoce-

ném, každý, ninjm, že rozuměli mfiže. I to se u-

kázati může, že učenj p wtělenj Boha Syna nic \v

sobě nemá, cožby se sprawdau něgakau nesrowná-

w alo, neb na čemžby se zdrawý rozum zastawiti mohl.

Učenj toto by bylo rozumu odporno, kdyby­

chom wěřiti měli, že Bůh Bohem neb člowěk člo­

wěkem býti přestal. Zdaž ale ten, kdož wěřj, že

Bůh se w tělil, spolu i wěřiti musj, že buď Bo-

žj anebo lidská bytnost wněčem proměněna byla?

Bůh tjm , že člowěčenstwj naše na sebe přigal,

swau moc, swau maudrost, swaii lásku a giné wiast-

nosti swoge plněgi sice wygewil, proto ale w pod­

statě geho i neymenšj změna se nestala. Tak ná­

podobně člowěk tjm, že se Bůh sám neyužšjmi swaz-

ky s njm spogil a spolčil, neywětšj možné důstoj­

nosti dosáhl, a wšecku maudrost, dobrotu a blahost,

kterauž obsáhnauti a chopiti muže přirozenj lidské,

wewlastenstwj swé přigal, proto ale nikoli lidského

těla neb lidské duše zbawen nebyl, Kdoby se do­

mýšlel, že wttílenjin se Syna Božjho božstwj i w ney-

menšjm změněno bylo, anebo že Ježjš Kristus ne­byl prawdiwým člowěkem, w každé podstatné

stránce přirozenj našeho nám podobným, tenby to­

muto wznešenému článku wjry buď nerozuměl, ane­bo sprawowěrnými křesíany by nesmýšlel za ge­

dno, a za bludaře by se mjti musel. Byltě Ježjš Kri­

stus gedinau toliko osobau, a sice osobau božskau:

Cot ale z toho následuge? To-li , že nebyl opraw-

diwým člowěkem, že lidské přirozenj geho bož­

ským bylo zlilazeno , a že nikoli obyčegem giných

wysoce maudrých a Bohu cela oddaných lidj smý-

šleti a gednati nemohl ? Odstup to daleko!

Aniž se zdrawý, práwě saudjcj rozum na tom

můž zastawowati, že se v? osobě Ježjse Krista bož­

stwj s člowěčenstwjm spogilo. Neb spogenj toto

nikoli nebylo takowé, gakýmž se hmotné, tělesné

wěci wgedno scházegj a pogj, zgakéhožto spoge­

nj pak třetjho cos rowně hmotného a tělesného

pocházj. Nespogil se Biili s člowěkem tak, gako

u přjkladu gedna barwa s druhau smjšena býwa, a-

by pak z toho třetj, zhola giná barwa wycházela.

Spogenj ono bylo duchownj powahy, kteréž siin-

bolická kniha cjrkwe katolické , katechismus Tri-

dentského sněmu, ono wykládá a wygasňuge, an

dj: ,,Cokoli Bíih při tagemstwj wykaupenj našeho

činil, k tomu vvsemu člowěčenstwj Kristowa, co pň-

sobjojho nástroge, užjwal.— Ačkoli \v Kristu s bož-

skau osobau lidská přirozenost byla spogena: nic­

méně on při spogenj tomto hořkost umučenj cjtil

tak, gako kdyby spogenj ono nikdy nebylo mjsta

mělo.— Kristus prwnj z mrtwých wstánjm odBo-

lia byl odplacen. Museli zagisté od Boha na ney-

" eyš by ti oslawen , poněwadž z prawého kněmu

poslusenstwj wšelikau lehkost a potupu Avzal na se-

be.“ (Catechismus Romanus P. I. §• 13, 2, 9, 12).

2dali w Kristu Bull Syn s člowěkem tak byl spo-

ř>en, by třetj něgfaký byl trápenj čitedlen a od Bo­ba odměněn, třetj něgaký, kterýž nebyl ni člowě-

kera ni Bohem? Anebo zdali se řjei muže, že dru­

hů božská osoba od prwnj byla odplacena , anebo

že Bíih Boha odměnil?

L jb jt se mi, což o spogenj Boha a člowěk a w

gednotu osoby Bertieri w dogmatice swé pozname­

nal, by swětle ukázal, že se při onom ueenj nic roz­

umu protiwného nenacházj. Z wýborné dogma­

tiky geho, (Viennae 1785 P. II. cap. 3 .) tato mj-

sta zde kladu : „T jm , že Slowo přirozenj naše na

sebe přigalo, neproměnila se přirozenost Božj wT při­

rozenost lidskau, aniž lidská wbožskau se obrátila.

Nestalo se tjm pomjchánj gedné přirozenosti s dru-

hau, tjm méně pak wěčný Syn Božj w lidském tě­

le byl obmezen neb giným učiněn. — W tagemstwj

tomto lidská 6Íce přirozenost se zginačuge, an pl-

něgsj dokonalosti nabýwá, božská ale přirozenost

nižádné změny netrpj, poněwadž 6e e nj lidská sice

spoguge, nikoli ale w ni nepíisobj. Nic tedy sobě odporného w tom se nenacházj, že gednorozený

Syn Božj, nesmjrnostj swau we wšech wěcech přj-

tomen, zpíisobem , sneywyššj maudrostj geho se

srownáwagjcjm , neyužšjm swazkem lidskau přiro­

zenost ksobě připogil, aby mu pak wlastnjm by­

la nástrogem, kterýmžby píisobil. Tak podobně

řjdil a zprawowal lidskau přirozenost, ale to, což

ku každé přirozenosti připadá, tak sebe obapol do­

týkalo, že gediná mjsto měla osoba , osoba Syna

Božjho. §. 26. Wěčný Syn Božj lidské přirozenj

ne inorálnjm, nobrž prawým, wlastnjm a podstat­

ným spogenjm k sobě přiwázal a přitáhl, a tudy

ge zdokonalil, a obzwlástnj mu vlastnosti udělil.

§. 35. Wywýšenost Božj a wšecky gine vlastno­

sti božské co medle gsau giného, nežli Bůh sám ?

Kdybychom se tedy domnjwali, že lidské přiroze-

nj Kristowo úěastenstwjm wšech wlastnostj Božjch bylo obdařeno : zmizelaby přirozenost lidská, a i

ona by pak božskau přirozenost] byla.“ §. 44.

Nebudiž mi zde kladen odpor, že člowěk, tě­

lo a duši magjcj, prawau gest osobau, a že nápa­

dně i Kristus, gakožto člowěk gednu , a gakožto

Bdh druhau osobu má do sebe. Neb slowo osoba

wdwogjm se smyslu užjwá, a tu, kdež se o vtěle-

nj Syna Božjho mluwj, ginák se mározuměti, než­

li tu, kdež o trogici Božj řeč gest. Gediná bož­

ská podstata tři rozdjlné osoby w sobě zawjrá, ale

w Ježjši Kristu dwogj rozdjlná podstata , božská a

lidská, gedinau činj osobu. Každý člowěk prawau

sice gest osobau, kdyby se snjm ale Bůh spogiti,

a tak ho k sobě přitáhnauti a božstwj swého účast­

na učiniti ráčil, gakož se to při Ježjši Kristu na­

cházelo : w ohledu na přediwné , zázračné spogenj

toto nemělby wjce lidské osoby, nobrž božstwj by

w něm předčilo a wéwodilo, a protožby sewsjmprá-

wem osoba geho božskau gmenówati musela.

III.

Ačkoli pak wznešené dogma, že Ježjš Kristus

gest Bůh a člowěk, w gedinau, božskau osobu ne-

lozdjlně spogený , proti rozumu nikoli neboguge:

nicméně nad rozum gest postaweno, to gest, niko.

li newyšlo z rozumu, sobe samému ostaweného, a-

niž prawost geho z rozumu se dokázati čili zginé

něgaké prawdy prowésti muže. Tento článek wj-

ry by nám dokonce byl neznámým, kdyby nám ho

Bůh na obzwláštnj , nadpřirozené cestě byl newy-

gewil, a protož práwě se o něm řjci muže, že gest

skrytá, nadpřirozená prawda, že gest u přirowná-

nj k giným prawdám, z pauhého rozumu wywáže-

ným a rozumu postihlým, weliké tagemstvvj.

Kdo Ježjse Krista widěl a poslauchal, pozná-

wal sice, že oprawdiwým gest člowěkem : nižádnaut

ale měrau wěděti nemohl, že Bůh gest s njm a on

s Bohem w gediné osobě. Rowně tak i my nynj

cele gsme sice ugištěni, že w osobě geho božstwj

s člowěčenstwjm bylo nerozdjlně sgednoceno : odkud

nám to ale ku wědomj přišlo ? Zdali tu prawdu mu­

drc něgaký nalezl? Zdali tu prawdu zginé něga­

ké prawdy logickau záwěrkau wydobyti můžeme?

Zdali i neybystřegšj mudrc za našich času, nelze-li

mu wážiti z pramenů božského zgewenj, hlubokým

přemýšlenjm na to přigjti může, že se Bůh s člo­

wěkem zosobil, a že práwě Ježjš Kristus byl tau

osobau, w kteréž božstwj a člowěčenstwj spolu by­

lo sgednoceno.Kteřjžkoli přjčinau tohoto článku wjry přjliš

mnoho mudrowali, to gest cele ho postjhnauti chtě­

li, w pauhém rozumu kořeny gelio hledagjce: w

rozličné bludy se zapletli, a nálezem cjrkewnjch

sněmů z počtu prawowěrných křestanů wynjmáni

býwali. Tak i za tohoto wěku našeho ti, genž k

náboženstwj křesťanskému toliko takowá učenj při-

řjtagj, kteráž se i beze wšeho swědectwj Božjho

pauhým toliko rozumem upodstatniti dagj, tjm sa­

ni vin i wtělenj Syna Božjho zapjragj, anebo pra-

\vj sice, že Ježjš Kristus gest Synem Božjm, ale

slowíim těmto cizj , smyslu cjrkwe katolické od­

porný rozum dáwagj. Rationalisté naši uóenj o

božstwj a člowěčenstwj Kristowě tak dlauho krau-

lj, točj a natahugj, až w něm nic giného nezůstáwá,

než útwor wšetečné hlawy gegich. Tomu, že Kri­

stus byl prawým člowěkem, dáwagj sice rnjsto, že

ale spolu také byl Synem Božjm , wtom smyslu,

gegž cjrkew katolická po wšecky časy držela a do

rlnes držj, za prawdu přigjti se zpauzegj. Magj

Krista za pauhého člowěka, ale takowého, kteréhož

Bíih obzwláštně oswjtil a obdařil; za člowěka ho

magj, Bohem nadšeného, a Bohem wedeného k to­

mu, by blahoděgné prawdy swětu zwěstowal. Dle

smyslu gegich byl Kristus člowěkem, prorokům sta­

rého zákona podobným, s tjm toliko rozdjlem, že pů-

sobenjm Božjm plnost darů duchownjch naii byla

wylita.

Náboženstwj křesťanské prawdy dwogjho způ­

sobu w sobě zdržuge. Geduy gsau té powahy, že

negen swědectwjin Božjm , alebrž i dňwody z roz­

umu prowésti se d a g j, ku kterýmž u přjkladu

maudrost, dobrota a mocnost Božj, gakož i nesmr- tedlnost duše náležj. Druhé ale té gsau wlastno-

sti, že gedno božským swědectwjm stogj, a kdyby

Bíih toliko tak řečených filosofických prawd zge-

witi byl ráčil, dokonce padagj. Ku prawdám dru­

hého způsobů zřj i ta, že vv osobě Ježjše Krista

Bůh spogen byl s člowěkem. Tau přjčinau učen]

toto nic do sebe nemá pauze filosofického, to gest,

žádné stránky na něm se nenacházj , kteraužby kc

pauhý rozum do něho wprawiti, plněgeproniknauti, a

11a ginem základu, nežli gest slowo Božj, postawi-

ti m oh l; gestit učenj nepochopitedlné, gest pra-

wým — tagemstwjm,

SV.

Tagemstwjm-li ale gest učenj wjry křestansl«1,

že Ježjs Kristus byl Bůh a Člowěk wgediné osobí*:

na gewět ležj, že ku prokázánj prawosti učenj to­

ho nic giného neslaužj , než slowo čili swědectwj,

Bohem wynesené.

Odkud wjme, že Kristus zosobeným byl Bohem

a člowěkem ? Neomylná cjrkew pjsmy swatými,

spisy swých swatých Otců, sněmownjini listy, kni­

hami wěrohodných učitelů swých, weřegnými služ­

bami Božjmi a žiwým wyznánjm swýmučj, že Kri­stus gest Bůh a člowěk w gediné osobě. Proč ale

wěřjme, že cjrkew gest neomylná? A gak se i bož­

ským osobenstwjm Ježjše Krista ugistiti může i ten,

kdož na swědectwj cjrkwe nepřestáwá, an ebo ani

newj , žeby cjrkew byla neomylnau, a Bůh sám

každau spasitedlnau prawdu usty gegjm i oznamo-

wal ? Kristus, wtělený Syn Božj, neomylnau cjr-

kevv štjpil a zarazil: gak se ale ugistiti míižeme,

že Kristus oprawdu byl vtěleným Synem Božjm? Že s člowěkem Bíih byl osobně sgednocen, a že tento Bull a člowěk byl Ježjš Kristus, to nám ne-

widitedlný Bůh sám zřegmými znamenjmi gest uká­

zal, a sice gak wýbornostj učenj toho a blahoděg-

nau mocj wšeho vesměs učenj Kristowa, tak i mno-

hotwárnými diwy a zázraky, gež skrze něho u ve*

likém počtu gest působil.

Ježjš Kristus, w třidcátém roce wěku svého,

gakožto učitel náboženstwj weřegně vystaupiw',

wse učenj swoge na tomto stavěl základu: „SIo-

wo tělem učiněno g e s t, a přebýwalo mezi námi, a

widěli gsme sláwu geho, sláwu gakožto gednoro-

zeného od Otce, plného milosti a prawdy. “ (Jan

1, 14.) „častokráte a rozličnými způsoby mluwj-

wal někdy Bůh otcům skrze proroky, w těchto pak

poglednjch dnech mluwil nám skrze Syna swého,

kterýžto gsa blesk sláwy a obraz osoby geho, zdr-

žuge wšecko slowem mocnosti swé.“ (Žid- 1, 1 —3.) „Kristus gest obraz Boha newiditedlného, pr­

vorozený všeho stwořenj, hlawa těla cjrkwe. Za-

ljbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebýwa-

la. Tagemstwj, skryté od věků a národů, nynj zgeweno gest svá tým , gimžto Bůh ráčil známo

uciniti, gakéby bylo bohatstwj slawného tagemstwj

toho, genž gest Kristus.“ (Kolos. 1, 15— 28.) Při

každé naskytlé přjčině Ježjš Kristus o sobě lidem

swtlle a zřetedlně zwěstowal, že nenj toliko člo­

wěkem, alebrž i Synem Božjm. „K d o v id j mne,

widj Otce. Slovva, kteráž gá mluwjm wám, sám

otl sebe nemluwjm, ale Otec we mně přebýwagjcj

činj skutky; wěřtež m i, že gá gsem w Otci a G-

tec že gest we mně.“ (Jan 14.) An neywyšsj kněz

před umučenjm geho ř e k l: „Zakljnám tě skrze

Boha žiwého, abys nám powěděl, gsi-li ty Kristus,

Syn Božj , dj mu Ježjš : Gsem, gakž gsi řekl, a

prawjm wám, že od toho času uzřjte syna člowě-

ka, sedjcjho na prawici moci Božj , a přicházegj-

cjho na oblacjch nebeských.“ {M at. 26, 63. 64.)

Clowěku, gegž zázračným během slepoty zbawil,

potkaw ho, ře k l: „W ěřjš-lfty w Syna Božjho? Když

pak ten odpowěděJ, řka : í kdož to gest, Pane, a-

bych wěřil w něho? řeklt mu Ježjš: „T en to gest,

kteréhož uzřely oči tw é , a kterýž mluwj s tebau.“

(Jan 9. 35 — 37.) Petrowo slawné wyznánj : „T y

gsi Kristus, Syn Boha ž iw éh o ,s la w n ě gest po-

twrdil, a blahoslawena ho proto nazwal, doložiw,

žeby ku wjře této ne obyčegným během, nobrž

zwláštnjm Božjm zgewenjm byl přišel. (Mat. 16,

16.)

Gak to ale Bíih lidem na wědomj podal, že Ježjš Kristus snjm w gednotu osoby gest spogen?

Kdyby učenj Ježjšowo, že gest synem člowěka a

Synem Božjm , bylo učenj, rozumu odporné, apij-

činau blahosti a ctnosti lidské i wneymenšjm ško-

d iiwé: nikoli bychom wěřiti nemohli, že učenj ono

pošlo od Boha, a že ge Bíih sám potwrzuge. Zda­

liž ale učenj ono s něgakau ginau prawdau se ne-

srownáwá? Nebylo li možná, by Bíih s člowěkem

osobo se sgednotil ? A zdaliž ono učenj o božstwj

a člowěčenstwj Kristové nenj učenj krásné, utěše­

né, přežádaucj srdci lidskému? Molil-li Bíih vět-

šjlio dobrodinj nad to lidem prokázali, že sám člowě-

čeustwj na sebe přigal ? Giž proto tedy každý wě-

řiti mohl, že Ježjš, prawíj se býti i člowekem i Sy­

nem Božjm, swatau prawdu osobě samém ohlašuge.

Aby však Bůh každého cele a plně ugistil,

že se w skutku w Ježjši Kristu s člowěkem osobně

sgednoíil : opatřila to božská prozřetedlnost geho,

že se wšecko, což síarobylj proroci o přjštjm Messiá-

šowi čili božském oblažiteli národu lidského pozna­

menali, na Ježjši Kristu naplnilo. Řjzenjm Božjm

weškeren žiwot Ježjše Krista té gest vlastnosti a wý-

tečnosti, že nám nikoli možná nenj, o prawdě toho, co Ježjš o swé wlastnj osobě gest zwěstowal, po-

chybowati. Prawil se býti Synem Božjm , a Bůh

ho w skutku gakožto Syna swého nesčjslnýmí zna-

menjmi oslawil. Bůh to způsobil, že matka Ježj­

še Krista byla čistau pannau; že ledwa narozené­

ho nebeštj duchowé radostnými chwalozpěwy sla-

wili; že hw ězda několik mudrcii z wýchodnjch wla-

stj k lůžku geho přiwedla; že Simeon a swatá wdo-

wa budaucj velikost geho ohlašovali ; že krutý

Herodes k zahubenj geho darmo neywětšjho násilj

gest užjwal; že giž we dwanáctém roce wěku swé­

ho dal na gewo rozum, gehož se šediwj učitelowé

děsili; že Jan křtitel na něg, gakožto božského pá­

na a krále, ukazowal; že se nad njm otewřelo ne­

be, a slyšán byl hlas: T o gest syn můg milý, w Časopis pro katol. tlucJiow. V II. 4. 2

němž mi se zaljbilo. Bůh to způsobil, že Ježjš

Kristus prost byl každého i neymenšjho poklésku a wa-

dyneymenšj, že se neywyššj lidská ctnost wžiwotu

gehostkwěla, že předoznámil wěci, kteréž se pak w

skutku přihodily, že mocj a Ijbeznostj řeřj swých

wšecky giné učitele přewýšil. Bůh to způsobil,že

Ježjs i pauhýtn chtěnjm neytěžšj nemoci uzdrawo-

wal, mrtwé křjsil, pěti chleby mnoho tisjc wyhla-

dowělých lid j nasytil, wodu proměnil wpřewýbor-

né wjno, po moři gako po zemi kráčel, a když se

zbauřilo, slowem swýrn ge upokogil. Bůh to způ­sobil, že Ježjš Kristus byw usmrcen, dle swé před-

powědi třetj den w oslaweném těle z hrobu wykro-

č i l , a posléz s tjmž tělem na nebesa wstaupil.

Proč ale Bůh ty a takowé diwuplné wěci způsobil

přjčinau toho , kterýž se člowěkem a Synem Bo­

žjm býti oznamowal ? Zdaliby ge byl způsobil,

kdyby byl chtjti neráčil, bychom Ježjše Krista mě­

li za wtěleného Syna geho ? Co nám Bůh swatým

žiwotem a učenjm, gakož i nesčjslnými zázraky Je­žjše Krista chtěl powědjti, nechtěl-li nám řjci, že

gest oprawdu člowěkem a Bohem ?

Ze tedy Ježjš Kristus byl člowěkem a spolu i Bohem, to nám Bůh sám welmi zřetedlně gest o-

známil. Poněwadž ale usta Božj neomylnau hlá-

sagj praw du: protož wjra naše, že Ježjš Kristus

wtěleným gest Bohem, nikoli nenj negista, no­

brž na pewném, nepřewratném stogj základu, adr- žeti se g j můžeme s wětšjin bezpečenstwjm, nežli

giných prawd, rozumenskými důwody stogjcjch.

YVizme giž také, gakbychom té gisté, bezpe­

čné, Bohem ztwrzené prawdy, že wJežjši Kristu

Buh sám gakožto opraWddwý člowěk s námi zde

obcowal, užjwati měli, gakby nás lepšjmi a blaže-

negsjmi lidmi činila, a gaké powinnosti k Ježjši

Kristu z prawdy této wyplýwagj.

1. Učenj wjry o wtělenj seSynaBožjho nás před­

li'“ s Bohem lépe seznamuge, a pewněgšjm swazkem

wjry, cti a lásky s njm wjže.

Wšelikými skutky Buh swau W'šemohaucnost

dáwá na gewo, a k skutkům těmto náležj i ten, že

beze wšeho ztenčenj božstwj swého člowečenstwjm

se přioděl. Ukázalí wtělenjm se, že mu i to ney-

wznešeněgšj gest možné, což sobe srdce lidské

žádati může. Ukázal, že může negen mysl lidskau

oswěcowati, a mocně pňsobiti w srdci lidském*

alebrž že i člowěka dle těla i duše geho neytužšjm

swazkem ksobě přitáhnauti, a w gediné osobenstwj snjm spogiti se může. Wtělenj se Božj gest skutek,

kterýž gednau toliko se stal, a žádného sobě ro-

wného nemá: tjm samým ale slaužj za zřegmý dň-

wod, že nic dokonce pomyšleno býti nemůže, což- by mocnost božskau přesáhalo.

A zdali Bůh wtělenjm swýmneukázal, že gest

i Bohem swrchowariě maudrým ? Chíěge tomu,

by pokolenj lidské postupoxvaíó wmaudrosti, w do­

brotě a w blahu, w každém národu některé lidi

wzbuzowal, kteřjžby byli učiteli, wůdci a pěstau-

ny ostatnjch. ObzwláštnS w židowském národu pro­roky wzbuzowal, a k zachowánj prawdy a spanileg-

šj maudrosti gich za nástroge swé užjwal. Neby-

lo-li ale weleprospěšno neb dokonce polřebno, by k

oswjcenj, poswěcenj a oblaženj celého národu lid­

ského powstal geden, kterýžby wšecky mudrce a

wšecky proroky daleko přewýšil, přjklad neydoko-

nalegšj lidské ctnosti we smyslu a gednánj swéin

wystawil, a ústaw zřjdil, kterýmžby po wšecky oa­

sy pokolenj lidské wzděláwáno a na wyšsj a wyšsj

stupen dokonalosti pozdwihowáno býti mohlo ? A

gak Bůh konce toho dosáhl? Neposlaltě klidem w

ušlechtilé postawě lidské něgakého obywatele nebe,

aniž přestal na tom , že některým lidem zwláštnj weliké dary a milosti udělowal, nobrž sám se wtě-

lil, sám gakožto prawý člowěk s lidmi mluwil, s

lidmi obcowal. Tjm to gediným sice ale přeweli-

kýrn skutkem poklady wšj maudrosti lidem otewřel,

cestu ctnosti, kteréž clowěku lze dosjci, na wlas

wyměřil, neomylnau cjrkew zarazil, a wšecko do­

konce, což se ku prospěchu lidj gen pomyslili mů­

že, zřjdil a nstanowil. Během tjmto ale ukázal,

že gest Bíih neobsáhlého rozumu, že gest Bůh ne-

smjrné maudrosti.

Posjlal Bůh lidem proroky, učitele a mudrce,

a giž tjm se oswědčil býti Bohem člowěkolibým,

Bohem laskawým a dobrým. Prokázali gim ale

také dobrodinj, gehož se nikdý nadjti nemohli, <*

kteréž i neysinělegšj žádost, wzniklau kdy w srdci

člowěka , znamenitě přewyšuge. Neposlal k nim

něgakého angela, nobrž eáin lidské gich přirozenj

vzal na sebe, a spolučlowěkem, saubraírem našjm se učinil. Beze wšj hodnosti a zásluhy našj Buh se

wtělil; wtělil se gediné proto, aby nás padlých

pozdvvihl, aby nás ošlechtil a na neyweyš zdo­

konalil, aby giž na zemi nebeské kráiowstwj usta-

wil a zarazil. Co inedle ,Bůh tjmto přeutěsenýin a přežádaucjm wtělenjm se w neypěkněgšjm swě-

lle ukázal ? Ne-li nesmjrnau dobrotiwost a lásku

swan? „T a k Bůh milowal swět, že Syna swého

jednorozeného dal, aby každý, kdož wěřj w něho,

nezahynul, ale měl žiwot wěčný.“ (Jan 3, 16.)

Kdykoli powažugeme, co to znamená: Bůh

se wtělil, Bůh w těle našem s námi lidmi zde obý­

val,— pohnauti se musj mysl naše, a probudili se,

by i w neyhlubšjm a wneytwrdšjm spanj byla pohřj-

žena. Negsi člowěkem, pokud neporozumjwáš té

vznesené prawdě, že i Bůh ráčil býti člowěkem; negsi člowěkem, nezagjmá-li to celau duši twau,

že i Bůh w Ježjši Kristu to samé tělo a tu samau

duši, kterauž máš ty, gednau zde nosil. Bůh Syn

se přioděl tělem ne angela, ne sic gakého tworu,

nobrž tělem člowěka; B ůh , krom neduhů a wad

našich, takowým byl člowěkem, gakož gest i kaž­

dý z nás : klaiime se mu w hluboké pokoře gakož­to wšemohaucjmu a wšemaudrému , a měgme k ně­

mu synowskau lásku , wděčnost a důwěru gakožto

k neydobrotiwěgšjmu Otci swému.

2. článek wjry o wtělenj se Božjm nás za druhé,

znáti učj lidskau důstognost naši, a k ostřjhánj ně­

kterých powínnostj k sobe samým a k giným lidem

mocně nás wzbuzuge.

Člowěk gest králem na zem i; člowěk má roz-

umnau duši, kteráž obraz samého Boha 11a sobě má

Wytisknutý; člowěk gest málo nižšjm angelu, a

užjwá-li propůgčených sobě milostj a darů, přeu-

šlechtilým, předustogným gest tworem. A le wšak

přistwořenau hodnost a welebnost naši Bůh i nad­

přirozeným způsobem powýšil a rozmnožil tjm, že

\v Ježjši Kristu to sainé přirozenj lidské wzal na se­

be. Slawněgi nás lidi nebe a země pán nikoli po-

ctiti nemohl, gako tjm, že až knám se sklonil, a

neměl to za snjženj wěčného božstwj swého, býti

člowěkem, býti gednjm z nás oby watelň země. W

Ježjši Kristu, w Bohu a w člowěku, lidské přiro­

zenj naše neywyššj šlechetnosti dosáhlo , a wyne-

seno gest na stupeň hodnosti a sláwy, kteréž sekrá-

lowská a žádná dokonce giná hodnost a sláwawyro-

wnati nemůže. Gak wzácná, gak drahá a wele-

bná gest přirozenost lidská^ a gakau cenu má u Bo­

ha, an on sám, wšewládný pán swěta, g j se při­

oděl! Bez počtu dokonalegšjch, nadlidských tworů

we wyššjch swěta djlech obýwá: nicméně člowěk

nikoli tak njzko nestogj, nikoli tak wzdálen nenj

od Boha, by se opowážiti nesměl, synowskau swo-

bodnostj a důwěrau k němu hleděti. Nebo Bíih

sám to lidské přirozenj wzal na sebe, a s člowěkem

se swázal wgednotu osoby.

Kdoby se z toho neradowal, že Bůh sám ga­kožto oprawdowý člowěk na zemi se ukázal? Kdo-

by se opowážiti směl, potupně sineysleti o přiro-

zenj, kteréž ne s angelským, nobrž s božským při-

rozenjm bylo spogeno? Nenj li každý člowěk tjm,

že Ježjš Kristus, prawý člowěk, prawým gest i

Bobem, bratrem Ježjše Krista, a nápadně i djtětem

Božjm wplném smyslu slowa toho? Nestyď se bý­ti člowěkem; nebot i wěčný Syn wěčného Otce

člowěkem gest učiněn. Nepotupug těla svého, a

neroď záwiděti čistěgšjm duchům whořegsjm swě-

tě, že prosti gsau hmotného těla twého ; nebo sám

Buh přioděný týmž tělem lidským na zemi obýwal.

To přerozkošné pomyslenj, že Bůh sám byl w K ri­

stu člowěkem, powzbuď tebe, bys tu milost na wysosti

sobě wážil a mocně sebe odtrhug od wšeho, čjmž-

bys člowěčenstwj swého znectiti a poškwrniti mohl.

,,1’oznáwey, ó křestane, důstognost swau, a poně­

vadž gsi učiněn božského přirozenj účastným, ne­

roď se přewrhlým obcowánjm ku předešlé spro­

stotě a wšednosti nawraceti. Pom ni, čj hlawy,

řijho těla gsi audem.“ (S . Leo Sermo de Nativi-

tate Domini).

Poněwadž Buh učiněn gest člowěkem, a tudy

přirozenj lidské wňbec wysoko poctil: protož kaž­

dý bez rozdjlu člowěk, gakožto člowěk, má hod­

nost swau , a nikoli potupowán býti nemá. ,,SIyš-

tež to, lidé, Syn Božj učiněn gest člowěkem, a na­

učte se z toho , gak wysoko Bůh sám lidi ctj, a

protož žádného člowěka wr lehkosti neiněgte. Iten,

kterýž hluboko pod wámi stogj, kteréhož statkem,

urozenjm , stawein a uměujm daleko předejte, i

sprostý, chudý a opuštěný gest člowěkem: ale i

geho přirozenj Syn B o íj wzal na eebe, a protož

dustognosti této i také vv něm uzneyte. Slyšte to

\vy welicj a powýšenj mezi lidm i, Syn Božj uči­

něn gest člowěkem, ne ale toliko pro wás, nobrž i

pro giné lidi, pro neynižšjho tak gako pro ney-

wyššjho; slyšte to, a šetřte i sprostých lidj. Slyš­

te to i wy, chudj a maličcj mezi lidmi, slyšte to,

Syn Božj učiněn byl takowým člow7ěkem , gacjž

gste wy , a tolikéž w njzkosti a w chudobě se na­

rodil, gakož i po weškeren žiwot swůg těžkosti a

práce podnikal.“ (Henke).

3. Wtělenj se Boha Syna nám zřetedlně ukazuge,

gaká a gak weliká dobrodinj lidské pokolenj gest

přigalo.

Wjme-li, že Bíih gakožto prawý člowěk s ná­

mi lidmi zde na zemi obcowal: lehko každý po-

znáwá, gak se Bíih cele a úplně pokolenj lidské­

mu zgewiti mohl. Mluwiltě Bůh sice i také usty

proroků: zdaliž ale každý prorok weškeren poklad

wyšsj maudrosti i lidem otwjral ? Nebyl-li každý

prorok gedno ku zwěstowánj zwláštnjch některých

prawd wyšsjm swětlem oswjcen ? Každý prorok ku

prokázánj toho, že w skutku gest wyslancem Božjm

a wůli Božj zwěstuge, diwy twořiti musel: zdali

se ale diwowé geho na wšecky řeči geho wztaho-

wali ? Mohl-li každý s úplnau gistotau poznali, zda-

liby wšecko napořád, což který prorok mluwj, za

božskau prawdu gmjno býti mělo? Toliko Ježjš

Kristus wšecky spasitedlné prawdy lidem zwěsto-

wati mohl, a na božská« prawdu toho, cožkoli wy-

cházelo zust geho, každý bezpečně spoléhnauti

mohl. Neb on byl Bíih a člowěk w gediné osobě;

lidský rozum geho proniknut byl swětlem božské­

ho wědomj, geho pak lidská wílle s neyswětěgšj

wíilj Božj naprosto byla sgednocena ; Bůh sámmlu-

wil usty geho, Potřebj-li gest, abychom při kaž­

dém zwláštnjin učenj, kteréž wyšlo z ust Ježjse

Krista, zwláštnjch také důwodíi prawosti geho hle­

dali ? Gisto-li gest, že byl wtěleným Synem

Božjm: tedy ne to neb ono, nobrž wšecko bez

rozdjlu, cožkoli předkládal, gest gistá, neomylná,

swatá prawda.

Slyšj-li člowěk, an Bůh sám wgednom z lid j

na zemi widitedlně se zgewil, a lidským obyčegem

s nimi obýwal, snim imhnvil, a přeutěsenau wjru

gim zwěstowal: předně se tomu sice diwj, ale tu-

djž skaumá, w skutku-liby Bůh člowěčenstwj wzal

na sebe, a ugistil-li se tjm, tedy wše, cožkoli s člo­wěkem sgednocený Bůh učil, přepilně se znáti učj,

za swatoswatau prawdu to přigjmá, a bogj se, praw-

dám, od wtěleného Boha hlásaným, na odpor ge-

dnaíi. Draho-li nám gest to, což který rozumný,

maudrý, učený a wěrohodný člowěk prawdau býti

gisfj: nad to, což učil Bůh člowěkem zosobený,

nic nám dražšj, nic wzácněgsj, nic wyssj a před-

něg-sj hýti nemůže. Z toho, že Ježjs Kristus, pu-

wodce náboženstwj našeho , nebyl pauhým člowě­

kem, nobrž i Bohem, přirozenau záwěrkau pocha-

sy, že náboženstwj naše gest to neydokonalegšj, že

se nikdý porušit! a zanečistiti nedalo, že nikdý žá­

dné opravy nepotřebowalo, že nikdý nezahyne, a

gednau samogediné panovvati bude na okrsku země,

Kdo chce býti člowěkem , na wysosti dobrým

a dokonalým, dychtiwe se ohljžj po tom , kterýž

prawau ctnost negen líplně znal, nobrž neyčistšjin

a neysličněgšjm úmyslem i prowozowal. Kdo nám

ale přjklad neywyššj lidské ctnosti wystawiti byl w

stawu? Toliko ten, kterýž měl negen neyušlech-

tilegšj wúli, negen neylepšj úmysl, nobrž i ney­

lepšj wšeho dobrého wědomost, Ježjš Kristus, wtě-

lený Syn Božj. W Ježjši Kristu nám Bíih zřete-

dlnýin přjkladem ukázal, wčem tby stála wúle ge­

ho, a gakby nám gi plniti náleželo. Potřebowalo

pokolenj lidské takowého přjkladu mrawné dobro­

ty, na něgžby se každý bezpečně spolehnauti mohl,

tento ale přjklad nám žádný wystawiti nemohl w

žiwotu swém, leč gedno člowěk, sBohem samým

w gednu osobu spogený.

Bíih ale tjm , že se w Ježjši Kristu osobně s člowrěkem sgednotil, negen weškeren poklad mau- drosti žiwota nám podal, a přjklad neydokonaleg-

šj lidské ctnosti nám wystawil ku wzdělánj a oblá-

ženj našemu , nobrž i giným geště a obzwláštnjin

zpíisobem časné i wěčné blaho naše opatřil. Nad

bjdný staw liřjšnjka se žádné wětšj neštěstj pomy-

sliti nedá, a protož každému, kohož trápj těžké

hřjchů břjmě, a kterýž se hrozj překročiti odsud na

onen swět, wšecko záležj na tom, aby se očistil od

neprawostj swých , a zase w mjr wešel s Bohem

swýrn. Kde ale utrápené srdce kagjcjho hřjšnjka

přežádaucj útěchy a pomoci nacházj ? U Ježjše

Krista, u toho , s gehožto člowěčenstwjm božstwj se nerozdjlně spogilo. Toliko on wěděti mohl,

gakby hřjšnjk, naprawuge-li žiwot swůg, ztracené

milosti Božj opět nagjti mohl, toliko on wěděl, při

gaké oběti by swrchowaná byla zásluha, a pro ga- ký skutek poslušnosti milosrdný Bůh lidem hřjchy

a wěčné tresty odpauštěti u wěčné radě swé ustáno-

wil. Znaltě tu neywyššj zásluhu, a w skutku g j

sobě wyzjskal; znal obět, ke shlazenj hřjchů lidských

dostatečnau, a sámt přinesl obět tuto; znal poslu-

šenstwj, kterýmžby sprawedlnost Božj pohnauti se

dala, kagjcjch hřjšnjku opět na milost přigjmati,

a oprawdu toto poslušenstwj na křjži dokázal,

W e wtěleném Synu Božjm pokolenj lidské

dostalo též pána a krále swého a spolu i budaucj-

ho saudce swého. Wšíckni pod nebem lidé, wšickni

národowé k gednomu a témuž konci směřowati, a

protož gednomyslně a w neywětšj možné sworno-

sti spolu žiwi býti, a w podstatných stránkách tě- miž zákony zprawowati se magj. Možná-li ale, by

pauhý člow ěk králem welikomocně ne nad gednjm

toliko národem, nobrž nad celým pokolenjm lid ­

ským panowal ? Zdaliby se pauhéinu člowěkn, byt

třebas neywýtečněgšjch měl darů těla a duše, wši­

ckni lidé dobrowolně podrobowali, a zprawowati se

mu dáwali ? Možná-li, by pauhý člowěk wjce po-

raučel, nežli se mocj wynutiti dá ? Možná-li, by pau-

liý člowěk i u wnitřnosti giných panowal a řjdil,

i myšlenj, i wfíli, i předsevvzetj, i tegné skutky ge­

gich? Mnoho na zemi býti může wyššjch a nižšjch

pánu a wrchnostj : nenj-li ale přewelice toho po-

třebj, aby i vvšickni páni, knjžata a králové gedno-

mu a témuž pánu nad sebau byli podrobeni, a moci

swé neginák užjwali, leč gedno dle wňle geho?

A kdo medle tjmto pánem pánů a králem králů

ne na gistý toliko čas, nobrž bez přestánj býti

může? K tomuto neywyššjmu, nad každým krá-

lowstwjm tohoto swěta se wznášegjcjmu díistogen-

stwj a wladarstwj se nehodj pauhý člowěk , nobrž

gen člowěk, s Bohem osobně sgednocený, — Ježjš

Kristus. Aby ale wšickni napořád lidé, njzcj a po-

wýšenj , Ježjši Kristu gakožto zákonodárci, pánu a

wěčnému králi swému ochotně podrobeni byli : by-

lot giin i obecného saudce potřebj , kterýžby

gednau skaumal, gak učenj, přjkladů, welenj a řá­

du Kristowých zde užjwali, a na gaký stupeň do­

konalosti w králowstwj geho sebe a giné wznesli*

Kdo ale tjm saudcein každého zwlástě a wšech wů-

bec Iidj býti může ? Pauhý člowěk by se nikoliwěk

opowážiti nemohl a nesměl, národy země wolati

před saudnau stolici swau; toliko wtělený Bíih, to­

liko Ježjš Kristus, ode wšech lidj počet žiwota ge­gich žádati může.

Máloby nám ale plátno bylo, že Ježjš Kristus

gakožto božský učitel, přjklad wšj ctnosti a dobro­

ty , wykupitel, král a pán pokolenj lidského na

tento swět gest přišel, kdybychom newěděli, co

gest učil , gak byl žiw , gakých prostředků k snij-

řenj se s Bohem, a k dosaženj milosti Božj gest

ustanowil, a coby w e le l, abychom činili. Gakým

prostředkem to w'sečko zwěděti nám lze, an od to­

ho času, co Kristus byl zde na zemi, giž osmnácte

set let uplynulo ? K gisté wedomosti této nás ge-

diný neomylný člowěk, buď kdo buď, tak wésti ne­

může , gako i mrtwá, wýkladu potřebugjcj kniha,

by sama o sobě i neywýborněgsj byla. Pauhý,

sám sobě ostawený rozum tjm méně nám oznamo-

wati může, co Kristus učil, w ele l, činil, zřjdil a

ustanowil. Toliko cjrkew, darem neomylnosti na­

daná, dotčené známosti nám poskytowati může.

Kdo ale zde takowau cjrkew štjpiti mohl, kterážby učen] a řády , před wěky zwěstowané, \v čistotě

gegicli a plnosti ostřjhala? Kdo byl wstawú, za-

raziti cjrkew, s tjm gistým zasljbenjm, že gj moci

pekelné nepřemohau, že nikdý w náboženských wě-

ceeh nezblaudj, že gi Bůh sám ke známosti každé

spasitedlné prawdy powede ? Neomylnau cjrkew, kterážby po wšecky časy bezpečnau byla učitelky-

nj a matkau národů země, ne pauhý člowěk , gak-

koliwěk maudrý a swatý, nobrž wtělený gedno Bůh,

gedno Ježjš Kristus, zaraziti mohl.

4. Ježjš Kristus byl Bůh a člowěk wgedné oso­

bě : gaké powinnosti z prawdy této k němu nám

wyplýwagj ?

Že byl Ježjš na swětě, že pohanstwo a mo­

dloslužbu porazil, že zwěstowal spasitedlné praw­

dy, že se maudrostj a swatostj žiwota nad wšecky

mudrce a šlechetné lidi wznášel, to hlásá historie

s úplnau gistotau, tomu i tak íečenj racionalisté mjsto dáwagj, a protož Ježjši wzdáwagj wětšj po­

ctu, nežli wšem giným mudrcům a dobrodincům

pokolenj lidského. Na tomt ale my, svvětlem wjrj

oswjcenj, nikoli přestátí nesmjme. Wědauce, že Je­

žjš Kristus nebyl toliko takowým člowěkem, ga-

kýžt gest i každý z nás, nobrž že božstwj a člowe- čenstwj osobně \v něm bylo swázáno, nemáme ho

toliko ctjti, nobrž klaněti se gemu máme gakožto

Bohu. ¿,Má-li se čest,, někomu wzdáwaná, srowná-

wati s geho osobau, poněwadž k nj náležj, a na ni

se wztahuge: zřegmot gest, že se Kristu Pánu,

necht se powažuge gakožto Bůh anebo gakožto člowěk, swrchowaná čest, kteráž se klaněnj čili la-

tria ginenugej prokazowati iná, a to sice pro oso­

bu, kterážto božská gest, necht na lidské neb bož­

ské přirozenj geho patřjme.“ (Caroli Bossii Insti-

tutiones Theologia?. Romae 1759. Tom. II. pag. 91)

Tau přjčinau se i předňstogné swátosti oltářnj, w

kteréžto Ježjš Kristus s božstwjm a s člowěčen-

stwjm swým bytně a podstatně gest přjtomen, w

hluboké pokoře skláněti máme, gakož pak každý,

w j-li gen, koho má w zastřenj a přirozeném wla-

stenstwj chleba a wjna před sebau, pln gest swa-

tého ohně, a nikoli se nedomnjwá, žehy geho po­

božnost k přewelebné Swátosti těla a krwe Páně

přjlišna býti mohla.A kdoby Ježjše Krista, znage božské i lidské

přirozenj geho, srdečně milowati se zpěčowal? Ge-

stit owšetn wěčným Synem wěčného Otce, ale gest

také oprawdowým člowěkem, a lidských i radostj

i těžkostj citedlným. Bohem gest Ježjš Kristus,

ale spolu také i člowěkem, a nápadně přjbuzným, přjtelem , bratrem na-jm. Bohem gest Ježjš K ri­

stus, ale spolu i člowěkem, a sice takowým, které­

hož dobrota, láska a přjzeň k lidem nižádným ga-

zvkem wyslowiti se nemůže. Bohem gest, ale wtě-

lenýin, a wtělený tento Bůh , ku časnému a wě-

čnému blahu našemu wšecko, což i neysmělegšj

srdce žádati může, opatřil a ustanowil* Kdožby s

radostj na něg newEpomjnal, kdožby k němu wplné

mjře wděčný m býti nechtěl ?

Ježjš Kristus gest Bůh a člowěk, ale ne dwogj,

nobrž gedna toliko osoba, a w ohledu tomto gest

božský učitel, zákonodárce, pán a král náš. Ne-

má-li mu tedy každý pokorně býti oddaným? Ne-

má-li každý s neywětšjm ochotenstwjm plniti roz­

kazy geho? Nemá-li každý z nás honositi se tjm, že

mu gest možná, služebnjkem býti Ježjše Krista?

Nenj-li nám w plněnj přemaudré wůle předobroti-

wého pána a krále toho neysladšj kochánj při-

strogeno ?Obzwláštně také gsme powinni, gednánj wtě-

leného Boha, Ježjše Krista, bedliwě skaumati,

a brati ge za hlawnj a neywýtečněgšj přjklad

wlastnjho gednánj swého. I w neyspanilegšj žá­

dosti člowěka, i w žádosti, býti neauhonným a

swatým, nebezpečné osjdlo se tagj, poněwadž sna­

dno po ctnosti taužiti můžeme, kteráž lidské mo­

ci přesahá, anebo s wlastnostj přirozenj našeho

se nesrownáwá. Mt>gme zřenj na wšecky přjklady

ctnosti, obzwláštne ale žiwot wteleného Boha meg-

me za weliké zrcadlo wlastnjho žiwota swého.

Přečetše swatá ewangelia, opět ge ííjsti začneme, a

widauce Ježjše Krista, an w té neb oné přjležitosti

gedná, bedliwě skaumeyme, gak se w nj zachowal,

a proč práwě to od ewangelistu poznamenané ge-

dnánj geho nikoliwěk ctněgšj a lepšj býti nemohlo,

Pečliwí.' srownáweyme W'las taj smeyšlenj a gednánj

swé se smeyslenjm a s gednánjm wteleného Boha,

a gedno potud se měgine za dokonalé , šlechetné

lidi, pokud gsine lidé, w myslenjch, citech , žádo­

stech, předsewzetjch a skutcjcli swých podobni —

Ješjsi Kristu.

II.

Krátká zpráw a stranu rozhrogů o Ind icii , nebo u z jw á n j w ečere P á n ě pod obogj způsobem

w Cechách.

Od

Jana Nep. Zimmermanna.

(Dokoncenj.)

Cífakož pak ale Čechům pod obogj mnozj utrhali,

že oni swé wlastnj konfessj nemagj, nobrž k cizin-

cům w přjčině náboženstwj se utjkagjce, na Augš-

purské konfessj spasenj zakládagj : zwolili sobě

některé osoby, kteréž konfessj českau sepsati na

se přigaly. P ři tomto spisowánj bylo wolno kaž­

dému se přimlauwati, cožby za dobré widel. 'L to­

ho pak pošlo diwné pjsma swatého otwjránj. T o ­uni se zdál býti smysl Luthernw, onomu Kalwj-

níiw; ten se přimlauwal k Melanthonowi, onen k

Husovvi. Neytwrdšj pak nesnáze byly o slowjČ-

ka „w spíisobě, pod spíisobein, s spůsobau/4 ga-

kožto lidu obecnému nepochopná a newyrozumi-

tedlná. Proti tomu hned hovvořeno; At lid o-

becnj gest pilněgšj čtenj ! K tomu se i hned třetj

ozwal, že gest pilněgsj korbele a šenkýřky, a udě­

lal z toho smjch. Když wšecko sepsáno b y lo , šlo

se do kolege weliké Karla čtwrtého, kdež to wy-

znánj vvjry wůbec přečteno bylo. Po přečtenj bylo tázáno , gak se gim to sepsánj l jb j , a magj-li co

oprawiti? Tu opět novvé rozdwogenj se zdvvihalo

mezi těm i, genž se bratřj nazýwali, a oněmi pod

obogj. A tak gednáno, ale nic ugednáno, než zgitře-

nj gedněch proti druhým bylo. Na to byla hodi­

na uložena, aby se druhý den do radnjho domu menšjho města Pražského sešli. Tu páni wolenci

barvvu tomu dávvagjce howořili: žeby G. M. krá-

lowské přjgemné nebylo , kdyby mezi nimi gakau

dwogitost spatřiti ráčil. Mezi tjm pan Pernšteyn,

nemoha těch daremných řečj poslauchati, promlu-

wil: „ Diwné gest mi to, páni milj ! na čemž se tak

ráčjte zastawowati, žeby to G. M. králowské za-

stjžné býti mělo, gá toho gistě nemysljm, aniž při

sobě tomu mjsta dá ti mohu.“ Když pak na to kon-

fessj Česká na obecném sněmu čtena byla, pan Sla-

'vata s hněwem k tomu se ohlásil, rozkázaw pj-

sari přestátí čjsti, a na to se dotazowal, kdo to Caaojils pro katol. ilachow. VII. 4. 3

přidal? kde se to wzalo? že na ginem swolenj se

stalo. Potom i hned z bratřj nemalý hluk slyšán.

Pan sudj učiniw spokogenj, chtěl slovo promluwiti,

ale oni shlukše se, o(]po\věď dali, že nerozumj. Za­

hanbeni pod obogj přede vsjín sněmem byvše, hrnuli

se k G. M . královské a gemu wyznánj swé wjry,

z Augšpurské konfessj u Filipa Melanthona wyiía-

té, podali. *) Proti tomuto wyznánj wjry zasadili

se netoliko oni pod gednau, ale také pod obogj ka-

toličtj, a k G. M. králowské se domlauwali, doka-

zugjce, že někteřj artikulowé nenáležitými do rady

gsau utwrzeni. Po mnohém pak té věc i lidj k to­

mu naprosto neschopných a nepovolaných rozwa- žowánj, hádánj, přemjlánj, stawowé pod obogj od

G. M, králowské nasledugjcj odpověď austně ob­

drželi : Kdyby mezi osobau G. M . králowské sa-

mau toliko a stawy činiti bylo, což se toho do týče,

žeby welmi snadno se stawy se srownati ráčil; ale

poněwadž netoliko katoljci, ale i konsistornj psanj

(kališnjků katolických) stjžnosti swé proti konfessj

gegich podali, na sebe toliko zřjzenj zemské a

smlauwy předešlé ze strany pod gednau wztahugj-

c e ; kdyby se G. M. králowská w to wše dáti, a ty V ě c i sauditi měl, že za dwa neb za tři měsjce

soíwa by to k w'yřjzenj přišlo ; a že gest se obá-

wati, aby skrze to nedorozuměnj a newole newzrost-

la. Wšak aby tomu w ěřili, že G. M. králow ská

*) W yznánj w jry sw. lířestansktí wše cit tř js taw fíw kríílotf- stwj Českelio, tě lo a krew Pana našeho Gežjše Krista

pod obogj přigjmagjcjcli. (W ť r a z e ) 1575. 4.

to obmeyšleti ráčj, aby mezi stawy pokog býti

mohl, a že w tom swau powirínost znáti ráčj, aby ío zřjdil, cožby bylo obecného dobrého ; gakož pak

o tom wědomo, že od osoby G. M . králowské ni­

kdy žádnému se překážky nedály, a žádného w

náboženstwj gest utiskowaíi neráíil, protož těch

daremných hádánj aby se na straně nechalo. K to­

mu že o to se postará, aby nástupnjk geho, budaucj

král český giné žádné překážky nečinil. A protož

té neomylné naděge že býti ráčj, že straně pod ge-

dnau od wás žádného utiskowánj djti se nebude.

Také wás tegny neeinjm, že gest mi od bratřj,

kterýmž Pikharti řjkagj, podána konfessj, pak na­

hlédl gsem w ni i w tu, kterau gste wy mně po­

dali, i w Augšpurskau, a nacházjm, že se w mnoha artikulech nesrownáwagj , wšeckyt býti ne moli au,

wždyt musj gedna druhé ustaupiti. T o wše důwěr-

ně mluwjm, aby skrze to něco giného nepřišlo;

neb skrze nesgednocenj přicházj kaženj kragin i lidj.

Toto když se w Cechách dálo, a Giřj Cas-

sander s knihau sobě od Ferdinanda I. poručenau

dlauho meškal, Maximilian I í0 k arcibiskupu Tre-

wirenskému psanj učinil, aby ho k wydánj té knihy

napomenul. Tu teprw Cassartder knihu o užjwánj

wečeře Páně pod obogj wydal, a gi gak Ferdinando­

v i giž zemřelému, tak i Maximilianowi íí. připsal. ■*)

Mezi tjm pak Maximilian II. w Režně umřel.

*) Cassandri (G e o r . ) B c articíulis R e líg loň ís intcř Cíítholicrts

ct F roteatan les controvcrsis Consultatio . íjo loniae 1577. 8.

Oswjcený Rudolf II. po smrti otce swého na

trůn dosedna, při obecném sněmu (1608) zakázánj

strany stwrzenj konfessj české, Maximi liáno wi II. po­

dané, učiniti ráčil; w sak pro telidegšj válečná za-

nepráždněnj té wěci poodloženj až do sněmu bu-

daucjho se stalo. Než stawowé pod obogj nowé gednoty Rudolfa II. netoliko widenjm gakýmsi zá­

zračného na nebesjch znamenj, totiž duhy okolo

slunce otočené, k potwrzenj konfessj české naklo-

n iti, ale i přjmluwami krále uherského Matiáše,

ano i pohríižkami wšelikerými donutiti se snažili,

gakož i donutili. Neb Rudolf II. uměnjm astro­

logickým omámen, v iděl weškerau řjši něme-

ckau w rozbrogi proti sobě zděsenau, sněmem

obecným (1609) konfessj českau potwrdil, a zwlášt-

njm majestátem gi ohradil. Tu hned obnowe-

nj konsistoře pod obogj se stalo , a ze wšech třj

stawň woleni bylihagitelowé neb defensoři nad kon-

sistořj a akademij Pražskau. Po wyhlášenj gmen

těchto hagitelů brali se konfessj české následo-

wnjci do Teynského kostela, kdež zwučně i po

wsech kosteljch Pražských zwoněno. Tu neyprw:

„ T ě Boha chwáljme“ hlasitě zpjwáno , a kázanj

podstatné, ze Čtenj sw. Lukáše : „Nawstjivil Bíih

lid swůg“ od Wáclawa Stephanidesa, arciděkana

Kutnohorského, gest učiněno. Zatjm každý kní*z

nowé konfessj české skrze ruky podánj administra-

torowi poslušnost s ljb il, a swé gméno do nowýcli

knih konsistorských zapsal. Hned pak na to ha-

gitelowé nad konsistořj a akademij Pražskau kon-

ťessj českau , z mnohých giných konfessj sestrka-

nau a nasíawenau, tiskem wíibec wydati kázali *),

dle kteréž kněžj se ženili, ač Husité ženitbě kněž­ské přenáramne na odpor se stavěli. Při tom wydali hagitelowé zvvláštnj instrnkcj konsistorskau kněžjm

pod obogj a ke konfessj české i ženám gich srd­

cem i usty se přiznáwagjcjm, w kteréžto zn j:

„Slauženj wečeře Páně šetrně, uctivvě a wážně se djti má, gak při poswěcowánj, posluhowánj, tak

i užjwánj. Při poswěcovánj nic giného aby se ne-

užjwalo, gediné samých zewnitřnjch žiwliivv, chle­

ba a wjna podlé nařjzenj samého Krista Pána, bez

přilévvánj wody do wjna, Přisluhowánj , aby se

obogj částkau posluhovalo, však před tjm, aby ti,

kteřj chtěgj přistupowati k stolu Páně, k naučenj

a zpiawenj swého swědomj, k spráwci svému prwé

přicházeli. Pakliby žádného, kdo by přigjmati

chtěl, tu nebylo, tedy svátost poswěcowána býti

nemá. Opuštěna má býti processj, monstrancj wy—

stawowánj, hrobu w zelený čtwrtek dělánj, elewacj

neb pozdwihowánj. Kněžj aby wjce missálů, bre-

wiářu , neb agendy a rubriky Pražské, od arcibi­

skupa Pražského vydané, neužjwali.“ O ceremo-

nijch znj takto ! Ceremonie gsau dwoge : Gedny od

*) Konfessy Cžeská. T o tiž Wyznánj w jry Swaté Křesťanské

wicch T ř j Stawíiw Králowstwj Cžeskélio, z W jry T ě lo a

Kvew tiryata Pána pod obogj přigjmagjcýcli. A potom

Magestat G. M. Cýsaře Rudolfa toho gména l í . na tuž Iíon fessý, Konsistoř a Akademij Pražskau. W Praze 1G10. 4.

Krista Pána a Apoštolu ustanowené, a těch se bez­

pečně užjwati má. Druhé, kteréž Cjrkew ustanowu-

ge podlé přjčin a potřeb, ty gsau na swobodě.

Gak byly někdy pd lidj ustanoweny, tak zase z

přjčin slušných mohau býti neb proměněny neb o-

puštěny. Kteréž pak škodliwy gsau, od těch po­

sluchači slowem Božjm odwozowáni býti magj.“

Nad to nade wršecko stawowé králowstwj českého pod

obogj , widauce že mezi mnohými, to gest, wyššjra stawem pod zástěrau něgakých dispensacj, ne bož­

ských , než lidských, krew krwe se dotýká, pro

rozeznánj stupňů krewnosti strom manželský kon-

sistoři pod obogj wydali, kterýžto napotom Joa-

chim Těchenský z Těchenic wyswětlil a panům ha-

gitelum připsal. * )

Od té doby, co stawowé swětštj té gednotydle

politického běhu tuto reformacj zřjdili, ač k tomu

ani powoláni a naprosto nespůsobni b y li, wládli

plnomocně nad služebnjky té odporné cjrkwičky,

genž pod obogj pořád slaula, a to tjm w jce , an

se gim ženiti dopustili. A tak magjce ge we swé

službě, na tom snimi společně pracowali, kterakby

neylépe a neyrychlegi náboženstwj katolické zru­

šeno, wyznánj pak protestantské rozmnoženo, šlech­

ta protestantská zwelebena, ano i na trůn králow-

*) Tiechenslcý de T iechenitz (Joacli.) Tractatus Juris *ť>" ritualis sive ccclcsiastici pro i i s , qui ¡lotionům matri-

monialium patrociniuin in (Jonsistorio sul) utraque com-

iuuaicantiam rcnovato suscipiunt. Pragae 1612.4.

ský dosazena bý ti mohla. Na ten konec dawše se

w pronásledowánj cjrkwe katolické, netoliko zřj-

zené kněžstwo, kde a gak mohli, z far wystrkowali,

a swé ženaté pastory na ne dosazow a li; ale i na

statcjch duchowenstwa katolického, magestátem se

ohražugjce, chrámy protestantské stawěti usilowali,

gako w Hrobě a Braunowrě. Katoljci stěžugjce so­

be , kterak se gim bezpráwj d ege , žádné obrany

dogjti nemohli; neb stawowštj hagitelowé nad kon-

sistoij a akademij Pražskau, we wšech wrěcech opa-

trněgšj a proběhlegšj, žalobám katolickým wždy

ilobre se wyhnauti uměli. Když ale opat Braunow'-

ský, Seelender z Prošow i c , na pohrůžky hagitelů

stawowských nic nedbage, proti stawenj chrámu

protestantského w Braunowě se zasadiw', slowy za-

ostreněgsjmi práwa se dowoláw a l : tut G. M. králow­

ská Matiáš I. pozorným učiněn stawenj tohoto chrá­mu zakázati ráčil. Odpornjci Braunowštj, nehledjce

na zápoweď králowskau, ale na obranu swých ha-

gitelů, chrám dostawili a kazatele sobě obgednali.

Král Matiáš í. welmi se rozhnewaw, přjsně rozká­

zal, chrám tento zawřjti a kljee opatu Braunow-

skéinu dodati. Když pak měštanosta Braunowský widi králowskau wykonati se bral, odpornjci Brau­

nowštj, shrkše se, autok proti němu učinili, tak že od

swého předsewrzetj upustiti musel. Král Matiáš I.

u weliký hněw se rozpáliw, několik k tomu zřjze- ných dwořenjnň do Braunowa wyprawil, kteřj chrám

zawřeli, pečetj ubezpečili, a kljče mjstodržjcjm

králowským odewzdali. Stawowé odpornj neboli

protestanštj o tom zwěděwše, do kolege Karla IV.

se hrnuli, a nařjzenj králowské síranu zawřenj chrá­

mu Braunowského za křiwé a neplaíné vyhlásili.

Na to psali do W jdněG. M. královské, stěžugjce so­

bě, gaké násilj na agmu magestátu se gim děge

Rowně učinili psanj stawíim Morawským, Slezkým

a Lužickým , za přjmluwu a pomoc gicli snažně

žádagjce. Wedlé toho dali ohlásiti w kosteljch,

zwlástě w kostele sw, Salvatora *), kterak netoliko

magestátu, ale i swoboděw náboženstwj weliké hrozj

nebezpečenstwj; protož aby lid obecnj poliotowě

byl, a za odwrácenj takowého zlého Boha se mo­

dlil. W tointo kolotánj a lidu obecnjho bauřenj

přišla od G. M. králowské stawíim odporným slušnau

nemilostj wyhrožugjcj odpowěď, kteréž se zwlástě

Hrabě z Thurnu zlotřilau nesmyslnostj uchopil, a

wůbec prokřikowal, že pňwodem Jaroslawa Bořitj z Martinic a Wiljina Slawaty se stala. Z tohoto pokřiku rozhořel se náhle proti nim oheň tráwné

nenáwisti welrai weliký, takže bugnj stawowé pro­

testanstj bez meškánj s lidem na hrad Pražský

zbrogně se sesli, a tyto mjstodržjcj králowské: Ja­

roslawa Bořitu z Martinic, a Wiljrna Slawatu, též ta-

geinnjka Fabricia z oken wyházeli. Na to složiw-

se neywyšsjho purkrabj Adama z Šternberku s au-

řadu, zwolili třidcet direktorů, na kteréž řjzenjkrá-

* ) Ziraraermann (Joh. Nepom.) Verfallende Denkmäler des frommen Sinnes, oder: Aufgehobene K lö s te r , Kirchcn

und Kapellen in der k. Hauptstadt Prag. 1833. 8.

lowstwj českého wznesli. Přes to sháněli ze wšech

?tran lid wálečný, wyhnali arcibiskupa Pražského,

opata Rraunowského, tež Jesuity, a brali do fisku

statky a panstwj stavvii , kteřj se k gich gednotě

pogjti nedali. Král Matiáš I. vvida stawy protestant­

ské we spiknutj, a gich lid proti sobě wyštwaný giž

w tábořjch^ rowně lid wálečný sbjral, a sebraný,

by protiwnjky swé mečem skrotil, do polo wypra-

wil. Mezi tjm pak umřel.

Po smrti Matiášowě král Ferdinand II. na trůn

královský dosedna, hned válku domácj zarazil, a

stawňm protestantským králowstwj českého, genž se

byli zbraně chopili, odpuštěnj, pokoge zgednánj,

též potwrzenj wšech práw a weysad pjsemne sljbil.

Než stavové protestanštj , aumysl magjcj giného

sobě voliti krále, na ponawrženj Ferdinanda lí. žá­

dné dby nem ěli, a slibem králowským zamjtagjce k válce se hotowiti nepřestali. Na ten konec při­

vábili k swé straně Slezáky, též Lužičany, a

když Morawané k gich spiknutj se připogiti zdrá­

hali, přepadl ge Hrabě z Thurnu mocj váleč-

nau, vrazil pak šikem vogenským do Rakaus,

a rozbil stany u W jdně, máge na mysli, krále Fer­

dinanda II. do wězenj zagjti. Giž giž odbognjci do

hradu se dostávše, hrubým hovorem králi Ferdi-

nandowi II. pohrůžky činili. T o slyše zbožný král

Ferdinand II. padl na kolena před křjžem umuče­

ného Spasitele, a c o neywraucněgi se modlil. A hle!

w tom zazněly polnj trauby lidu bogownélio gemu

ku pomoci spěchagjcjho , tak že odbognjci poděšeni.

auprkem z hradu utjkali, a kam gen kdo mohl, se

skrýwali, ginák se nedomnjwagjce, než že vvogsko

na ně nastražené ge schytá, a o hrdla tu hned při-

prawj. A ta k i Hrabě z Tlnirnu , zlostj hoře, s

táborem se hnul, a ku Praze spěchal. Na to král

Ferdinand II. do Frankfurtu se odebral, kdežto cj-

sařem Rjmským učiněn gest; ač stawowé protestant-

štj králowstwj českého skrze posly do Frankfurtu

wyprawené kurfirštfun wěděti dali, aby Ferdinan­

da I I . za krále českého neměli, když oni ho

za krále neuznáwagj. Když ale stawy protestant­

ské králowstwj českého neomylná zpráwa došla, že

král Ferdinand II. cjsařem Rjmským učiněn gest,

wolili sobě za krále Fridricha falckrab kurfir-

sta při R eyně, hlawu protestantské gednoty, a

do Prahy ho přiwábili. Fridrich král zimnj dlel

w Praze toliko w rozkošech a nesmyslných marno­

stech, když totiž král Ferdinand II. na wsech wšu-

dy cestách neywětsj snažnostj wsech wyhledáwal

prostředku, by koruny české, ku kteréž sprawedli-

wý nápad měl, náležitě dogjti mohl. Ktomu cjli a

konci zjskal přjtele swé mladosti Maximiliana wé-

wodu Baworského, který swé wogsko s rakauským

spogiw, do Čech wtrhl, a přes Prachatice, Pjsek,

též giná města wálečně se bera, neyposléze u Bjlé

Hory, bljž hlawnjho města Prahy se položil, na

kteréž stawowé protestantstj králowstwj českého s

wogskem swým tábořjce, sobě poněkud howěli, a

nepřátelského autoku tak kwapně neočekáwali. To

w'se Maximilian dobře wěda, gakž i to , že Frid­

rich auprawných krmj milownjk králowsky práwě

kwasj, a snážně prošen, by přjtomnostj swau stateč­nost wogska roznjtiti ráčil, to učiniti prodléwal, ná­

hle (8. Hjgna 1620) k bitwě znamenj dal, a daw

otl Motola též Ruzjně k Bjlé Hoře rotami swými

se hrnul, a na nepřjtele udeřiw, na tom českau krwj

rudém poli u wjtězstwj klesal; než w tom autoky

obnowiw wše děsil, porážel *i smrtil, tak že konečné

slawně zw jtězil, a zwjtěziw wšem, na wětsjm djle

politickým rozbrogům o kalich, kteřj přes dwě stě

let, ne w gedné twárnosti trwawše, naši rozmilau wlast náramně tráwili, wr malém okamženj konec

učinil; když totiž po bitwě na Bjlé Hoře wšickni,

kteřj w lůno katolické cjrkwe přigati býti nechtě­

l i , mandátem králowským (1621, 1624) z krá-

lowstwj českého wypowězeni po kraginách pome-

znjch se rozběhli, sem a tam se rozptýlili, a pře­

drahé wlasti na wěčné časy prázdni zůstali.

III.

Úzké spogenj hlawnjch částek inse swate

wespolek.

Od

A. W . H n o g k a ,

děkana na Mělnjku. * )

M se swatá, totiž obřadů gistých s neyswětěgsj

obětj nowého zákona slaučenýcli celek, gestit ney-

*) Giny wygimek z německé liturgiky geho. W iz časopisu

tohoto. Šestého rocnjho bčhu5 swazku číwrtého stránku 673.

wýtečněgšj část a welebný prostředek wšechněch

poswátných služebnostj vv katolické cjrkw i, tak si­

ce, žeby wlastně, gako před časy wšickni obřado­

v é swatj, dokudž tomu powahau gegich dowoleno,

mezi nj měli wykonávváni býti. * ) Za tau přjčinau

zasluhuget owšem , by od katoljků, zwláště pak od

kněžj, gegichžto dustogného auřadowánj gest sla-

wný wrch, bedliwě powažowána a zewrub známa

byla.

Mše swatá, ač w hlawnj wěci, takořka wgá-

dře swém, ustawně ta též , nicméně w obřadech

swých přjpadných často w roce a po swětě sem

tam negednjm obyčegem se prowozuge, gesto roz­

ličných druhu gegjch stáwá, a cjrkew katolická

neywětsj rozmanitost w poswátných obřadech trpj

a schwaluge, nahljžj-li gen, že tudy nehyne ni či­

stota ni gednota w jry ; mše swatá, ač nyněgšj ob­

sah gegj s obsahem gegjm dřewnjm podstatně steg-

ný gest, nicméně poslaupnostj času wšeligakých a

gednak znamenitých proměn zkusila; mše swatá,

gelikož yxc-i)' ¿g 'yjjv liturgie **) katolické cjrkwe

wsech naskrze stoletj, hogný sklad nauk nábožen­

* ) Za našich dnu ke mši sAvaté nutné nepatřjcjch obřadů

swatých se gen g iž welm i řjdko, nic wšak méně pi-cdce gesto někdy mezi nj' d ěgc , u př. wyznánj w jry wra-

cugjcjch se nekatóljkú w lfino nasj swaté cjrkwe, swe- cenj olegii swatých, swěcenj knězstwa.

*) Slowo litu rgie pocházj od Xaóg, l i d obecný a t o tQyov d jlo , čin 5 hQysip dělaii, aučinJcoluati. jírfiTovQytiv neb

ItuovQytivi tíike XnovQytit/, znamenalo nápadně drulidy to-

ských , nazwjc dogmatických , do sebe zawjrá , a

protož gi po mnohých stranách , anebo wzhledem

wýkonného swatoobřadnictwj, anebo wzhledem dě- gezpytu poswátnostj starobylých, anebo wzhledem skuinné theologie powažowati lze.

Každému do očj bige, kterak gedinké toto ge-

dnánj swaté přehogné přjležitosti poskytuge, by

učencowé, skaumánjm geho se ohjragjce, nálezy swé

gak na důwoděnj wědecké w bohoslowj , tak na

wzdělánj duchownj obecné wěřjcjho lidu obra­

celi.Na těchto listech se odkryge toliko úzké spo­

genj hlawnjch částek mše swaté wespolek. T jm

bohdá wzegde přeswědčenj to , že mše swatá^ spa-

třowaná w celosti auíelnjch obřadu swých, na

lik co , ifovltveiv, pracowati, s la u iit i, a ponč-

wadž t.ýjizov „tveřegněíl „obecné1-1 slau lo , ,,weřegně,

obecně pracow ati, wefegně , obecně aučinkowati, o - becný gaJcý úřad wésii. Atn.Uqyía tedy dle slowozpy-

t u gest „obecná ně gak A služba, obecný něgalcý rif acl, a líiTUqyixog osoba, obecnaugakausi službu zastAwagj- c j , (ministerium publicum , munus publicum , persona ad ministerium publicum spectans.) W iz k Žid. 1, 14. a

8, 6., k F ilip . 2. , k K jm . 13,6. a 15,27. Smyslem cjr-

kewnjin znamená XtaovQyía službu gakausi w cjrkw i o - becnau, službu týkagjcj se tlely B o ž j weřegné. ( W i z Theodoret. 1. 4. Hist. eeel.) a xad-’ i^ó/rjv ,,slawnost wcceře PAmě ; nebot •• AuTovQyovvTtav d f uvito v t<5 xvqím (Skutk. ApoSt. 13^2.) wykládagj bohoslowei katoličtj o

mši swaté. W dáwnowěkosti křesťanské zd ilo se gediné mši swaté litu rg ie , gakož posud u Reků ; nynj pak u nás I/atinjkíi slowo liturgie znamená wešken okres zewnitř-

njcli, obecných služeb Božjch.k

nichž, gako na slaupech, stogj welebný gegj stan,

nenj směsice gakž takž následugjcjch sebe děgů,

alebrž ku podiwu dokonalá saustawa wšeho, čjinž

dle katolické wjry koli duši powážliwau ke ctnost­

ným pomyslům, citům a předsevvzetjm mocně po-

wzbudiíi a s Bohem sgednotiti gest.

K nástěnu úzkého spogenj hlawnjch částek

mše swaté wespolek bude onde i onde potřebj k

minulosti ohlédnauti se, gakým způsobem před dá-

wnými wěky zewnitřnjch, weřegných, obecnýcli

služeb Božjch w katolické cjrkwi konáno bylo.

Neboť nyněgšj mše swatá gesti gednak zúplna sla-

wnost wečeře Páně za časů apoštolských, gednak

alespoií přiwodj wr pamět negeden obyčeg, gjinž

wrečeře Páně druhdy býwala šlawena. Ač ale, gak

wjm, wršelico wr dnešnjch službách Božjch mešnjch

nenj leč upamatowánj na obřady swaté giž pomi­

nulé : nicméně, tušjm, dolegi patrno bude, že se po­

dnes geště welmi dobře gich užiti dá ku wzdělánj

náboženskému.

1. Hned to neyprwněgšj kněze u oltáře gednánj

narážj na obyčeg starobylý. Když se totiž biskup *),

prowodjn žákowstwem swým, a snad i ginými wě-

řjcjmi z lidu obecného, z doinowa ubjral do chrá­

mu Páně ke službám Božjm: slušně wšickni we­

spolek giž na cestě rozgjmánj činili a modlitby řj-

' ) yf prwnjch časech cjrlíwe, ant počet wěřjcjch gestě ltyl skrownv, 'ivedl hiskup sám weřegné , obecné služby Božj

u přjtomnosti weSkerého žákowstwa obce swé.

Itali takowé, gimižby se mysl gegich připrawiti

dala k nastáwagjcj pobožnosti; tu zagisté slušně a

právvě biskup prowázegjcjm ho wyznal, kterak se

cjtj naprosto nehodným býti, aby u prostřed zboru

křesťanského předstawowal welebnau osobu Spasi-

telowu při neyswětěgšjch geho hodech; a neméně

slušně a právvě provvázegjcj biskupa se winnými

dávvali před njm z nehodnosti swé, přistaupiti před

obličeg Svvatoswatého, a súčastniti se neywýtečněg-

sjlio tagemstwj wjry Kxistowy. Rozgjmánj a nio-

dlenj kněze za našich dnů pří mši swaté na ney-

nižšjm stupni oltáře, pogmeš-li k nim 42. žalm a

confiteor, měg za pozůstatek onoho wážného, chvval-

ného obyčege. Ovvšemt děgj se tato rozgjmánj a modlenj toliko knězem a obřadnjm sluhau geho bez

aučinného aučastenstvvj ostatnjho shromážděnj: ale

co stogj na odpor, aby každý přjtomný tjm též se

, objral, čjinž kněze a sluhu geho objrati se wědo-

most má ? což nemůže každý zpytovvati svvědomj

swé, a z wad a mdlob, z poklések a hřjchň swých

Bohu skraušeně se vvyznáwati ? A n o , což k tomu

nenj powinně zavvázán, gelikožt w j , že zarputilý

hřjšnjk nezasluhuge, býti skutečně aneb alespoň žá-

dostně *_) hostem při stolu Páně, od něhož neho-

dný genom k zátratě duše swé gj ? Cožby nás ne­

*) jiOptaret quidcm sacřosaneía Synodus, nt in šingul-is

raissis fideles adstantes, non solum spirittinli affectu, sed saoramentali etiam Eucliaristiae perceptione commii-

nicarent ctc.“ Coneil. Tridentíni Sess. X X II . cap. V I do Saerif. Miss.

mělo giž pauhé pomyšlenj to: „B ů h , k gehožto

úctě sem ¡přicliázjš , gesti neyweyš dokonalý; oni

i slabý stjn pohřešenj sobě \v nenáwist béře,“ mo­

cně popuditi ku powáženj hřjšnosti nasj, k obžalo-

wánj sebe samých před Bohem a k litowánj wše- likých přečiněnj našich ?

2. Wizme riynj, co se vv minulých dobách cjr-

kwe křestanské při službách Božjch wjce dálo , a

na památku toho při mši swaté posud děge. Biskup,

přišed do chrámu Páně, wstaupil po stupnjch k ol­

táři wzhůru, an zatjm lid wěřjcj obecný w pro. stranstwj chrámu wcházel. Prw ale, než se auplnií

shromáždil zbor křestanů, slušně owšem giž přj-

tomni gsaucj pěli pjsně swaté, aby beze wšeho zbož­

ného zaměstnánj netrwali; a poněwadž prwnj obce

křestanské na neywětšjm djle sestáwaly ze židíi,

wjru Kristowu přigawšjch , zagisté neméně důmy­

slné se tu zpjwalo žalmů, známých téměř weškeré-

mu shromážděnj, těchto wýlewň utěšených a we-

lewážných ducha planaucjho pobožnostj tau ney-

autlegšj, neyhlubšj a neywelebněgšj. Různá propo-

wěď žalmowá (psalmellus), kterauž kněz za našich

dnů w prawo na swrchowaném stupni oltáře čte

(introitus), slabá gen památka geště gest onoho

obyčege, pročež i antiphonti sluge *). Wšakipau-

*) We wsech staršjch mšech gest introitus gakás propowěď

z něgakého ža lm u; w některých nowěgšjch tomu owšem nenj tak , u př. we mši na den s. Františka Serafské-

ho. Durnnd. nazýwá proto takowd introity neprnwidel- nými ( in t . irregulares). Merati observationes Par. I

l i t . V III. N . IV .

há tato památka i dnes gešte gest užitečná. Přjto-

mnj totiž mezi čtenjm introitu we slavnost mešnj

uwáděgjcjho nabýwagj přjhodné chwjle zpamato-

wati se, a wšeho myšlenj k službám božjm nenále- žjcjlio wyhostiti z dusj swých.

3. Nynj teprw powažug, gakoby obec byla cele

shromážděna; nynj teprw takmeř počjná mše swaté

konánj. Poijnát tjm, že kněz u prostřed oltáře a ^eho sluha (tento we swém a we gméno wšeho

lidu wěřjcjho obecného) střjdmo a opáčně (w ky­rie) za milost Hospodinowu žádá a prosj. A zda-

ližt pak přjměřeněgšjho početj weřegných společ­

ních služeb Kožjch wymysliti lze? Dogista nic! Kněz a křesíanft zbožný zboř stogj we swatyni

Wšemohaucjho a Wšedobrého. Ó gak mnoho po­

třeb ge obtěžuge! gak mnoho žádostj chowá ge­gich srdce ! za gak mnohá dobrodinj negsau Swr-

chowanému k djkám powinnowáni! Kterakž pak

magj, naskrz slabj, naskrz hřjšnjci gsauce, Ney-

wyššjho, Neydokonalegšjho řádně a důstogně dosti

chwáliti a welebiti ? Ach ! gegich duši gesti těsno,

gegich pocitům nenj wolno, leč wyprauditi se těmi

slowy: ,,Hospodine, smilugse nad námi! Ukaž nám, lidu swé mu wywolenému, gako giž prwé wždy gin-

dy, tak i délegi geště milost swau a smilowánj swé !“

4. Ano, Hospodin nesčjslně giž nesmjrnau milost swau nám, a neskončené smilowánj swé nad námi

ukázali ráčil zwláště Kristem Ježjšem. ježjši Kri­stus snjžil se k přigetj přirozenosti našj ; on učil

cestám k žiwotu w ěčnému přjmo wedaucjm; onČasopis pro kuto), (luchow. V it . 4. 4

stkwěl se co wzor gasný neyušlechtilegšjho smý-

šlenj a gednánj ; on zřjdil úsíaw ku pěstowánj

prawdy a ctnosti, swatau totiž swau cjrkew ; on pro

nás, potomky Adamowy, kletbau Božj obtjžené,

smjřenj způsobil s Bohem a podnikl smrt křjže ; on

posléze w nebesjch, kdežto nynj w nepřjstupném

swětle a blesku sláwy božské trůnj, a powěky tru­

su ti bude, wěrn<m wyznawatelům a následownjkům swým opatřil a připrawil sjdla newýmluwné, ne­

přetržené slasti. I g es tií, gakoby tito obdiwu a

djků hodnj důkazowé milosti a smilowánj Božjho

knězi w tu práwě chwjli napadali. Protož mu ze srdce w ústa plyne wřelé chwalopěnj (Gloria),

zaejnagjcj slowy těmi, gimiž swatj kůrowé angelštj

w blahodatné noci narozenj Wykupitelowa wznik

lepšjho i Ježjšem způsobeného stawu ělowěčen-

stwa zwěstowali, prozpěwugjce: ,,Sláwa Bohu na

wýsostech, a pokog lidem na zemi dobré wiile,“ Luk. 2, 14.

5. Powinná služba chwálenj a welebenj za do-

brodinj z rukau Božjch g iž obdržena. Nynj teprw

odwažuge se kněz (we swém a we gmenu weškeré obce) w modlitbě hlawnj toho dne, kterýž práwě

gest, (oratio) prošiti za nowé milosti. A wšak se

toho s duwěrau tjm silněgšj osměluge, poněwadž

chwalozpěwem před chwjlj geště w sobě utužil pře-

swědoenj to , že nad mjru dobrotiwý Bůh neoslyšj

upřjmé wolánj k němu a lkánj. Wděčnostj se za-

sluhuge budaucjch dobrodinj, a kdož na mysli

přem jfá, mnoho-li nám Bůh dobrého giž prokázati

rá č i l : i k té ra k b y ten m oh l p o c h y b o w a t i , ž e nám

pomáhati bude i budaucně.

6. Posavváde zaměstnán i kněz i lid rozlič­

ného druhu modlitbami. Nynj slyšjš wyueowati,

wyučowati pra\rdám křesťanské w jry, prawidlum křesťanské sprawedhiosti. A c o ž t modlenj nepři- prawuge neylépe duši k wolnému a plodnému při-

ge í j slowa Božjho? Mysl od Boha odwrácená a

wzdálená nechápá,co shůry gest, Wyučowánj pak,

mezi mšj swatau mjsta m agjcj, stáwá se čtenjm

vvygímku z obau zákonů, se kterýmžto čtenjm cjr-

kew naše austnj cwičenj w náboženstwj prostřed­

kem kázanj spogowati wýslowně wrelj *). Mát

totiž to neyhlawněgšj z toho, Co \v starém zákoně

11a Kgewenj wěčné prawdy Kristem Ježjšem so

wztahuge, co Duchem swatým nadšenj wěštcowe

o Spasiteli swěta předpowjdali, co poslowé swa-

tého ewangelium w psanj swá přjležitě složili, co

nám w čtyřech popisech žiwota Pána našeho o

geho řečjch, skutcjcli autrpenj zůsťaweno : to wše­

cko má lidu nábožensky wespolek shromážděné­

mu poslaupně negen oznámeno, sic wyswětleno,

*) „(1*raeci^ít k. Synodus) ñt ínter inissaí’ú'ni solemnia aut

divinoruiu celebrationeni sacra eloquia et salutis móni­ta — vernacula lingua singulis diclms íestis ve l solem-

nilms explaneni (singuli paroo lii.) íC Conc. Trident. Sess. XXIV. Cap. VII. de Refonn. „ S i — sit praedican- (hinij coneionator finito euangelio praedicét, ét sermonó

si ve concione explota, dicatur Credo , ve l si non sit di- cenduni, cantetur ofl*eríoriuni.fC Missctlc Román . T it.

R ilas servand. in celebratume missae.

žiwancjm, ustawně čistým a neporušeným ucenjm

cjrkewnjm rozhogněno, w užitečnosti swé ukázáno

a srdci zpřjgemněno býti. Gak krásně giž pau-

liým pořádkem čtenj tak nazwané epištoly (kteráž

nazwjce wygimek z knih prorockých anebo z po-

psánj přjběhu, anebo z dopisu apoštolských gest)

a čtenj swatého ewangelium, oběma pak těmto čte-

njm připogeného kázanj drženjm se wyznačuge

způsob ten , gjmžto katoljk w známost wcházj to­ho, což ke spasenj slaužj ! Katolická cjrkew totiž

wysjlá sluhy swé hlásat slowa Božjho, otewřewši

gim prw knihy proroků, apoštolů a ewangeli-

stň, a k tomu geště poklad tradicj swé; ona po-

raučj tolikéž, oznamowati obecnému lidu prorocké,

apoštolská a ewangelistské spisy, aby každý slyšel

a přeswědčil se o tom, že se wšeliké učenj ejrke-

wnj srownáwá 11a wlas se slowem Božj m psaným,

a že druhé druhým se stanowj a dopliíuge.

7. Cíenj psaného slowa Božjho a austnj poučo-

wánj té neb giné části katolického náboženstwj do­

končeno. 1 cožby nábožně shromážděných kře-

stanů zbor byl nepoznal, aneb pewněgi se nepře-

swědčil o tom, že prawá wjra Ježjše Krista klénot

gest wšj ceny dražšj ? Což tedy diwu, že se celé

to shromážděnj cjtj puzeným býti k tomu , aby

zewnitřnjm wygádřenjm na gewo dalo, co u wuitř

za prawé držj ? Ze sobě strogj ušleclitilau radost

tu, neyhlawněgšj prawdy katolického náboženstwj

společným wyznánjm duchu swému w nowě pře-

destřjti, že tedy we mši hned po ewangelium Credo se řjká?

8. Tjm to wjry wyznánjm we wěíjcjch shro­

mážděných ustaveno přeswědčenj o pravdivosti

Bohem zgewených nauk i takowých, genž se ob-

mezenéxnu rozumu lidskému pochopiti nedagj. Za

tau přjčinau giž volno přistaupiti k přjprávám sla-

wenj tagemstwj toho, genž veškeré mše swaté pro­

středek gest. Děge se totiž obětowánj chleba a

wjna, z nichž tělu a krwi Ježjše Krista powstati

bude. Qwšemt dnešnj řád obětowánj we mši swaté

daleko se lišj od starobylého tohotéž obětowánj

obyčege. Před časy přistupowali wěřjcj k bisku-

powi, předstawugjcjmu při poswátných hodech

Páně osobu Spasitelowu, přinášegjce zbožných da­

ru, gedenkaždý *) dle možnosti swé a pudu srdce

swého, a položili gich k nohaum Avelebného pastýře,

an zatjm ostatnj lid , aby slušně zaměstnán byl, pj-

seň pěl ku wzdělánj swéinu, kteréhož swatého obřa­

du památka v dnešnj mši swaté gen geště se ozý-

wá částkau gakéhos žalmu, w římském missálu of-

fertorium nazwanau. Tyto dary slaužily nazwjce

k wýžiwě a podpoře chudých a nuzných v obci;

co potom zbylo, na chrám Páně, na slawenj služeb

Božjch obráceno a duchowenstwu dáno býwalo.

Pnv, než se těchto daru přinášenj skončilo, vybralo

se z nich něco chleba a wjna ; biskup ge zbožně

*) Mjsto wedlé oltáře, If přigctj obětnjch darů. ustanowcné,

slaulo druhdy obiuiiouarium.

žehnal, na oltář položil a tu k swáíostnému proměněnj

uchystal. Za našich časů lid nepřinášj w jce obětj

strawných, au málo w který gengeště swátek, když

w ěřjcj se b ijž j k oltáři s obětmi peněžitými, widěti

gest skrowný pozůstatek onoho ob yčege : nic

wšak méně žádného poněkud wycwičeného katoijka

nenj tagno, že při části mše swaté, o kteréž nynj

rozpráw jm e, w prsjch swých mu gest wzbuditi lá-

eku takowau, g jžto prwnj křestané w gednu gako

rodinu slaučeni, geg ich ale statkowé společným

gměnjm a zbožjm gsau učiněni byli.

9. Powinnost aučinné lásky k bližnjmu při obe-

towánj w dřewnjch dobách cjrkwe wěřjcjm i sku­

tečně prowozowána b y la ; a za našich časů alespoň

* ) W rakauskýcli zemjch gsau oběti (o fě ry ) m ezi mšj swa-

tau zakázány, krom;* w neděli wánočnj, welikonočnj,

swatodušnj a na den poswjeenj , a to neywyššjm reskr.

dne 25. Cerwcnce 1750, •— Cardin. liona zprawugc (Rer. L itu rg icar, L il). I. Čaji. X ) kterak yy Milánském metro­politním chrámu Páně bývalého řádu obětowánj zůsta­

tek widěti gest : In Ecclesia metropolitana lioc inter caetera specialiter observatur, quod celebrana cantata oratione super sindonem, (tjm se wyr izumjwá nyněgšj

Oremus s offertorium ) medius in ier diaconum et snb-

diaconum , praecedentibus duobus acolythis cum duobus vasis argen te is , descendit ad ingressum presbyterii, ubi

eecipit oblationcs'”panis et vin i more antiquo , qnas duo senes de seola ,|quain vocant s. Am brosii, induti lintco albo, nigroque caputio, caeteris senibus comitantibus of-

ferunt, singuli vidclicet tres hostias et vasculum argen- teuin vino albo plenům. Post hoc descendens ad ingres- Bum chori inťerioris recip it mulierum oblationem, quam

duac iteia seniores iiadem píieremoniis uiFerimt,

w pamět se uwádj. Dobroděgstwj ale člnj íilowtka ho­

dna, by geho prosby za wlastnj osobu geho w ysly-

sány byly. Protož následuge na obětowánj we mši

modlitba tichá (secreta scil. oratio), anebo páteř mo­

dliteb tichých, proto tak řečených, že ticho, w němž

kněz gich řjká, přjtomným w ěřjcjm naprosto nemá

překážeti, aby gedenkaždý we zwláštnjch swých

potřebách modlitby k Bohu zasjlal wzhůru. * )

10. Chléb a wjno obětováno. G ižt nastáxvá o-

kamženj to, kde wěřjcjtn za dar ten časný tagem -

ným kněze wýrokem dán býti má newýslowně

stkwostněgšj dar, totiž Bůhčlowěk sám pod zpiiso-

bama posvátného chleba a wjna. I cožíby nynj

giž neměl se wznésti duch k wyšsj pobožnosti;

* ) Ginj se domeyslegj* žeby modlitba, o kteréž ee nynj We­

lle řeč, proto secreta slaula, poněvadž se řjkala po od- délenj chleba a wjna k swátostnd proměně od ostatnjch

obětj, wěřjcjm lidem přinesených, žeby tedy názew „se ­creta ,“ gakožto podstatné gméno, pocházel od „secer-

nere.a Přirow ney slowa podobná , u př. viissa mjsto, missio, accessa mjsto accessio, offensa mjsto offensio, remissa mjsto remissio a t, d. Než kdo nenahljžj, že obé- lio odwoděnj , gak liořegšjho , tak i tohoto beze snadu připustiti lze ? Owšemt ale domysl náš se widj dfiwod- něgšjm býti. Neb g iž ¿ámalar. (820.) Lib. I I I . C. 20. Eccl. OÍTic., na něhož Gavanti (Comment.inRubric. M is-

sal. Par. I. T it. X I I . ) spoléhá, k našj straně stogj, a nad to připomenauti slušj, že se před modlitbau tau nepo-

bjzj sliromážděnj náboženské , gak obyoegně, ku spo­lečnému modlenj wolánjm : „Orem usíí brž toliko km o-

dlenj různému slowy těm ito: Oraie fra ire s ! — „M o ­

dlete se gedenkaždý sám pro sebe !“

cožby se nemělo připomenauti nedostjhlé welebno-

sti T o lio , genž z lásky a milosrdeustwj we zboř wy-

znawateln swých widomě sestaupiti w olj ? Cožby

vraucjch djků činěnj a, chwálenj nemělo ze srdce

w y ljt i se ušty ? Protož se wzuásj kněz duchem

(w praefacj) až do nebes wysostj, mjsj slabý swůg

hlas w hlasy kůrů angelských, obstupugjcjch sto­

lec sláwy Hospodinowy, a pronášj, pohřjžen wr po­

citech té neylilubšj zbožnosti slowa : S w a tý ! Swa-

t ý ! Sw atý ! (Sanctus).

11. Nynj se b ljž j mše swaté neyslawněgšj,

neywelebněgšj ch w jle , chw jle ta , kde se činj

proměna chleba a wjna w tělo a krew Krista Pá­

na, čistá, neposkwrněná obět nowého zákona, ne-

přestáwagjcj památka oběti smjrné, kterauž Wy-

kupitel swěta na dřewě křjže byl wykonal, oběť

Otci nebeskému tak obljbená , že nám pro ni, pra-

wé-li pokánj činjme, prominutj a odpuštěnj wšech

liřjchň se stáwá. T o to neywznešeněgšj ze wTšech

bohoslužebných gednánj děge se podnes, co gen

možná, týmž řádem, kterak se při poslednj wečeři

Páně bylo dálo. Mešnj kněz předstawuge totiž ney-

swětěgšj osobu Božského m istra; přjtomným wěřj-

cjm gest se myslj swau postawiti na mjsto učedlnj-

ků Ježjšowých , a ta sama slowa diwomocná, kte­

rých tehdáž Ježjš nad chlebem a wjnem pronesl,

pronášj i kněz nad těmito wěcmi, —- a zázrak úža-

suplodný ukazuge se oku w jry. W jře t negsau

chléb požehnaný a wjno požehnané, w jce chlebem

a wjnem ; toliko způsobu gich geště z ř jš ; pod ni­

mi pak, w smyslu slowa neywlastněgšjm a neyod-

wážliwěgšjm, ž ige ten, w gehož gménu každé kleká

koleno, dle těla náš bratr, wsak i náš B u h , wele-

bený po w ěky wěků.

12. Bohačlowěka swatoswaté tělo nebýwá hned

po pozdwihowánj přigjmáno. M át se wěřjcj lid

něgaký geště čas z přjtomnosti geho na oltáři tě-

siti; a an Ježjš Kristus mězi těmi , genž geho gsau»

widitelně dlj, a tudy plápol pobožnosti mocně znj-

má, řjká se několik těch neydůležitěgšjch a neygá-

drněgšjch modliteb, a posléze ta ze wšech neywýbor-

něgšj m odlitba, kteréž on sám nás naučil. T a to

modlitba (Pater noster) konala se g iž od počátku

při slawnosti mešnj *) , a udržela se tu , gakož i

při giných poswátných služebnostech až podnes.

Zet se pak we mši , a sice tenkráte koná modlitba

Páně, an přjtomen g es tit , genž g j naučil nás, wšj

pochwaly hodno. Nebot tudy božský mistr zřeg-

mým swědkem se stáwá, kterak bedliwo křestané

prowozugj učenj geh o ; modljcjm ale patrn au geho

přjtomnostj gako rukogemstwj dáno, že oslyšáno

nebude modlenj gegich.

13. Rozličným modlenjm připrawilo se srdce ná­

božné k okamženj wraucně žádanému, když swatý

pokrm dušj má býti podán těm, kdož se dowěřugj,

že gim bude lze hodně g e g požjti. I . K oř. 11,

27— 30. W prwnjch časech cjrkewnjch každo-

) ?)Tn ceclcsía ínl a llarc Dei quoticlie dicitur oratio l )o -

minica, ct aud iun l il la m fid e lc s .“ S. Augustin, l ío m il. 42.

denně, buď v jc e buď méně křesťanů h ned , co bi­

skup tělo a krew Ježjše Krista b y l p ř ig a l, tělesně

stolu Páně účastných se 6talo. Zatjm se zpjwala

přjhodná p js e ii, geg jž to pam átka, ač dosti malá,

gakž tomu chtj , gest několik weršň z pjsem swa­

tých , kteřjž w iljmském missále pod nadpisem:

Communio stogj, a i antiphona, neb ad communio-

nem slowau. *)

14. W ěřjc j p řjtom n j, genž tělesně neokusili

stolu Páně, nicméně, srdce-li geg ich gen prosto

hřjchů, alespoň poněkud, totiž duchowně, milostj

geho účastnými učiněni gsau; ( Concil. Tridentin. Sess, X X ÍÍ. de Missae Sacrific, Cap. V I . ) obec

křesťanská ale drahým slowem Božjm poučená a

modlenjm potěšená nad to owšem i tau blahau na-

děgj se kogiti může, že přjmluwami, neyw jce pak

neyswětěgšj obětj mnohé milené duši zde na swětS

i tam na wěčnosti přispěno. W eliká, důležitá a

mnohotwárná gsau tedy dobrodinj, g ichžto milosti-

w ý Bíih při této úctě , gemu w zdané, a přjčinau

této úcty zbožným ctitelům swým prokázati ráčil.

I cožby w ěřjcj nezaslaužili důtky a hany; cožby

budaucjch daru z rukau Božjch hodnými býti se

d ow od ili, kdyby po skončených poswrátných ho-

' ) T íito antífona gmcnuge se \v Liturgii Milánské (L , s. ¿tmbrožc) „transitorium ,“ a to snad, ic mezi pjsnj,ge-

g jíto nynj zastáwá mjsto , wěřjcj lid ku přigjmánj swii-

téinu druhdy přicházjwal a potom od oltáře opět od- cliázjwal.

dech z chrámu odešli, negsauce pohnuti citem

vděčnosti v ře lé ? Zagisté nic ; a protož kněz, když

Pán byl posilnil swůg lid tělem swým a krwj swau

k žiwotu wěčnému, řjká modlitbu neywraucněgšjho

djkůčiněnj (Postcom m unio), kterauž wlastně celá

mešnj slawnost konec swůg b é ře , pročež tato mo­

dlitba také oratio ad complendum, complenda

sluge. *)

Připomenuty. Mše swaté částky, tjmto poge-

dnánjm w úzkém swém wespolek spogenj ukáza­

né a wyswětlené, gsau gediné hlawnj částky a gako

podporné slaupy velebného geg jho stanu. T jm to

tedy pogednánjm nikoliw geště wywážen nenj ku

podiwu hogný pramen swatých nauk a prawd w

mešnjch službách Božjch na posilu zbožných wěr-

ných dušj k žiwotu wěčnému tekaucj. Pročež w

tomto časopisu podáme, bohdá co neydřjwe dálšj o

m«i swaté rozgjmánj s pogednánjm pod názwem:

Poswátnj obfudowé mesnjch služeb Božjch, po­různu powažowanj.

IV .

Sbjrka knih n nivo zákonných u sw. Tgnácia.0(1

Dokt. Jana Kornera.

(Dokončenj.)

ígnác, učedlnjk sw. apoštolu Petra a Jana, a po

Ewodiowi od roku téměř 69 až do 107 by l bisku­

*) „Varticipato tantq sacramento gratiarum jictio cuneta

eoncludit.“ S. Augustin. Epist. 59. ad Paulin.

pem w Antiochii Syrské, kteráž tenkráte přes

dwakrát sto tisjc obywatelú w sobě obsaliowala, a

kde cjrkew křestanská po zkáze Jerusalema wšecky

ostatnj w Asii starožitnostj, počtem a horliwosíj

v y zn a va čů v předčila.

Za času pronasledowúnj cjrkwe , Domiciánem

vzbuzeného, opatroval ovčinec Kristňw města a

okolj Antiochenského ustavičnými modlitbami, post-

m i a častým vyučowánjm vě ř jc jch .

K d y ž tato bauře c jrk ev hubjcj Domiciánowau

smrťj utichla, plesal sic z pokoge c jrk w e , wšak

želel, že mu nebylo inučedlnicíwj m dosjci dokonalé

lásky ku Kristu. Po čem taužil, dosáhl, když řjm-

ský cjsař Trajan w jtězstvjm nad Scythy a Daky

nadmutý se domnjwal, že geště potlačenj křestami

a podťobenj g ic li bohům rjmským, ke sláwě gelio

se nedostává. T o obmýšlege wyšel z li jm a , a při­

šel roku 107 do Antiochie , chystage wognu pro­

ti Ormjnům a Parthum.

Po vydaném od Trajana rozkazu, aby oby­

va te lé Antiochenštj buď modlám obětowali, anebo

usmrceni byli, pečliw gsa o stádo Kristowo, dal se

Ignácius před Trajana wésti, aby zastánjin prawdy

náboženstwj Kristowa pronasledowánj od cjrkwe od­

vrátil ; wšak wyznánj Ignáciowo gednoho Boha,

stwořitele všech wěcj , wyznánj Ježjše Krista pod

Pilátem ukřižowaného syna Božjho, krále nebeské­

ho a we swých wyznawačjch přebýwagjcjho, ne­

proměnilo úmysl Trajauuw proti křestanuin sině-

řu g jc j; nobrž bylo přjčinau, že byl tento zástupce

wjry K ris tovy odsauzen, aby do Řjina k roztrhánj

od d ivých selem , k obvveseleuj pohanského lidu, poslán byl.

B y l tedy od Selencie na lodj do Ujma wezen.

W Smyrně nawstjvvil swého spoluučence Polykarpa,

(nebí snjm poslaucháwal vyučowánj Janovo ) snjm

se tesil ze svých okow ů , zde přigal v yslance,

kněze a biskupy, které gemu okolnj cjrkwe kře­

sťanské b y ly wyslaly na progewenj swé uctiwosti

Ignáciowi. Odsud psal listy cjrkwjm w E fesu , w

Magnesii, \\ T ra llech a w Ujmě, napomjnage g ich

k poslušnosti a lásce křesťanské.

Přišed ze Smyrny do Troady, poslal odtud li­

sty cjrkwjm we F iladelfii, v e Smyrně a swémn mi­

láčku Po lykarpovi.

Z T roady p lau lk Macedonii, kterau když pě­

šky přešel, plawil se z Epidamnu do Ujma. — Zde

právě konal se poslednj, neyslawněgšj tedy a ney-

liliičiiťgšj den pohanské slavnosti Saturnálij. B y l

ledy ke zwelebenj oněch pohanských ohawnostj do

amfitheatru násilně veden , a zde dvěm a h ladovým

hvíun wystawen, kteřj poh ltivše tělo geho, pone­

chali genom hrubé hnáty drahé ostatky vděčné

cjrkvvi w Antiochii. —

Sedm tedy listu sepsal Ignácius; v šecky až

posawád gsau zachovány a z ohledu authentičnosti

nade vš i pochybnost i odnekatoljkůpřigaty. O w ý -

tečnosti a geg ich apoštolském duchu mdlá gest kaž­

dá pochvala, nemohauc to wygádřiti, co čtenj gich

w nábožném čtenáři budj.

W těchto listech nacházegj se negenom prii-

powědi, které swau powahau a způsobem okazugj,

že z novozákonných knih vyň a ty gsau ; leo na-

cházj se také všeob ecn ý název knih nowozákon-

ných Ewangelium a Apoštol. Evvangelium, gak z

Tertuliána a Irenea widěti, znamenalo, čtvero Ewan-

ge lij, Apoštol pak listy apoštolské. T o tedygm é-

no patrným gest důkazem, že w cjrkwi Antiochen-

ské, tehdáž Ewangelia w gednotu spogena b y la .—

Sestawenj citát z Evangelistů v listech těchto se

nacházegjcjch potwrzuge tento z obecného názwu

v y p lý v a g jc j důvod.

Zwláštnj vyn ětj p růpověd j novozákonných

z těchto listů děge se neypohodlněgi bud’ při úpl­

ném anebo alespoň rozbjraném textu geg ich ; což

pro záměr náš byloby přjliš obšjrné ; zde se pauze

položj mjsta poskytugjcj všeobecný názew knih

novozákonných.

W listu k Efesským zgevn ě zmjnku činj o li­

stu P a v lo v ě k nim psaném. W §. 12. p ra v j : ,,Wjm,

kdo gsem, a komu p jš i; gá k smrti odsauzený, v y

smilovánjm obdařeni; gá v nebezpečenstvj, v y na

swobodě a v pevném poklidu. W y gste přecho­

dem * ) těm , kteřj pro Boha mučeni býw agj, wy

gste poswěcenci svátého P a v la , kterýž podstaupil

smrt mučedlnickau a korunu blahoslawenstwj dosáhl,

(u gehožto nohau v nebesjch býti sobě žádám) a

) Přechodem nazwán tuto Efesua, protože tjm mjstem inu- (jedinjci z Asie do K jm a Xvedeni byli.

který w celém listu k wám skrze Ježjse Krista wás

napomjná.“

\¥ listu na Filadelfické w §. 5. prawj:

,,Waše modlitba mě učinj dokonalého u Boha,

„abych dosáhl odměnu od božského milosrdenstwj

„ustanowenau ; nebí utjkám se k Ewangclium, co

.,k tělu Ježjse Krista, a k apoštolům, gakožto kně-

„žjm cjrkvve. M ěgm e také proroky w uctiwosti,

„protože Ewangelium zwěstowali, swau naděgi w

,,Krista skládali, w něg wěřili, a skrze něg blaže­

n osti aučastni by li.“ Pod názwem proroky wTyroz-

mnjwá ígnácius knihy prorocké; směrnost tedy

príipowědi žádá, by se slowein Ewangelium a apo­

štoly i knihy od ewangelistů a apoštolu sepsané w y-

rozumjwaly, gakž to z §. 9. patrně wyplýwá,, kdež

d j: „Wznešeni gsau kn ěž j, nad ně wznešeněgšj

„neywyššj kněz, kterému swatyně swěřena gest,

„který ged iný božské tagemstwj zn á ; ont činj

„dwéře k Otci, skrze které wcházegj Abraham,

„ísák, Jakub, prwnj apoštolé a cjrkew. — Tu -

„to uspořádanost žádá gednota Božj. Něco ob~

„zwlástnjho má w sobě Ewangelium, totižto přj-

„cliod spasitele Pána našeho Ježjse K rista , geho

„utrpenj a z m rtwých wstánj.“ — (Zde okazuge

swatý otec obsah Ewangelium ,)

W listu k Smyrnenským prawj §. 7 : „Zdržugj

se od wečeře Páně, řkauce, že chléb této wečeře

nenj wykupitele našeho Ježjse Krista tě lem , které

pro hrjcliy naše trpělo, a gež Otec podlé swé dobro­

ty z nn twýcli wzkřjsil. K teřj tedy tomuto daru Bo-

žjmu odp jrag j, zahynau we swém odporu. Wšak

užitečné by gim bylo , kdyby učenj cwungelickému wěřili, aby i oni z mrtwých wstánj aučastni b y li.—

Protož záslušno gest wystřjhati se obcowánj s ta­

k ovým i, a ani u saukromném, ani u weřegném rož­

ni lauwánj o nich se nezm jiiowati; wšak na proro­

ky, a obzvláštně na Ewangelium, kde utrpenj a

z m rtvých wstánj poukázáno a hjledně dokázáno

g es t, celau pozorliwost obrátiti, a wsech sváru,

gakožto počátku wšeho zlého, se warowati.

Uwod k listu S. PolyJcarpa h Filipenshým.

Giž zE u seb ia známo, že Polykarp w jce listu

sepsal ; ze v šech ale dochov án gest ged iný k Fili-

penským psaný, o němž z Irenea Eusebius w kni­

ze IV . kapitole 13. takto d j : ,,Gest pak wy-

„dána i epištola Polykarpowa k Filipenským psaná

„ a k tomu užitečná , aby z nj způsob neb twár-

,,nost čisté w jry a učenj prawdy mohli poznati,

„k t e í jž sobě spasenj swého wážj, a o ně bedliwě

„p e ču g j.“ Jeroným swědčj o témž listu, že za geho

času w cjrkw jch asiatských čjtán b y l , že pln gest

slow pjsma swatého, pln ducha apoštolského, pln

naučenj a wedenj ke wšem ctnostem.

Pro tuto wýtečnost gest každému křestanské-

mu čtenáři dů ležitý ; wšak proto že pln gest slow

pjsma swatého, gest zpytatelům knih nov ozákonných

zwláště důležitý, an o kanónu nowozákonném z po­

čátku druhého stoletj swědčj, gakž to w §. 5,

okázáno bude.

Předkládá se tento list w textu půvvodnjm, pro­

to že důwodnost, zdali průpověď některá gakožto

prawá citáta z pjsraa swatého powažowaíi se může,

častokráte na srownalosti gednotliw jch slow pti-

wodnjho textu se zakládá, a w každém překladu se

o něco porušuge, ba i tratj, kde překlad swobod-

ný, a citáta ne podlé půwodnjho textu překládána,

nobrž z obyčegného překladu n. p. z Vulgáty wzata

byla.

P řiložil se kpůwodnjmu textu starý latinský

překlad, negenom pro starožitnost a powahy swé,

o kterých w připogených poznamenánjch se gedná,

nobrž i z toho ohledu ctihodný, že od cjsla X . textu

píiwodnjho se nedostáwá, a překlad latinský g eg do-

pliuige. W českém překladu hledělo se biblické­

ho způsobu mluwy.

P ř ip og ily se kpůwodnjmu textu citáty půwod-

nj, aby nebylo pracného wyliledáwánj textů řec­

kých k srownánj gich s průpowěďmi listu zapo-

třebj , aby tedy každý na prwnj pohled sro-

wnalost tuto nah ljže l; přidaly se i citáty z Vu lgá­

ty, ne tak pro wýklad řeckých c itá t , nobrž pro

přjciny, které zpoznamenánj k latinskému překla­

du patřjcjch se nahljžegj. Komu pak dogmatické a

mrawoučné prňpowědi w jce než hermenewtickéroz-

bjr.ínj c liu tnag j, následug swé chuti, která zde

zklamána nebude; nebt tento list ke wsemu gest

piospěšen , proto že spisowatel geho weliký muž

gest w žiwotě i w mnčedlnické smrti.Caaopis pro katol. duchow. V IÍ. 4- :>

Zásluhy sw. Polykarpct o cjrkew.

Mjsto žiwotopisu bucí zde položeno , co Eu-

sebius z Irenea knihy 3. kapitoly 3. wyprawuge.

„Polykarpus netoliko od Apoštolůw wyučen byl, a

s mnohými, kteřjž Krista w těle očima swýma wi-

děli, po domácku b y d le l— ale i od týchž apošto-

lxiw w cjrkwi Smyrnenské za biskupa ustanowen,

kteréhož gsem i gá w mladém wěku swém w id ě l;

nebo dlauho žiw b y l a welm i se sestaral, potom

pak z žiwota toho přeslawným a w elm i diwným

mučedlnictwjm wykročil. Wšak w ždycky toliko

tomu učil, což od Apoštolů slýchal, což cjrkew

wydala, a což prawdiwého gest — a tohoto swým

swědectwjm potwrzugj netoliko wšecky cjrkwe A-

siatské, ale i wšickni biskupowé, kteřjž tam po něm

by li a cjrkwe sprawowali, toho patrně dokládagj-

ce, že Polykarpus daleko hodnowěrněgšj a stáleg-

gj b y l swědek prawdy, nežli Valentinus , Marcion,

i wšecko gine shromážděnj těch l id j , kteřjž do

cjrkwe tolik a tak mnoho škodných sekt bludňw

učenjm swým uwedli. T en potom za spráwy cjr­

kwe řjmské biskupa Anyceta do Ř jm a přišel, a

mnohé od bludu g iž gm enowaných kacjřů odwedl

a k cjrkwi B ožj a prawému náboženstwj přiw ed l;

když toliko tu samu prawdu kázal , kterauž od

Apoštolůw p ř ig a l, a kteréž i cjrkew wyučuge.

A gsau geště ž iw i , kteřjž od něho s lých a li, že

Jan učedlnjk Páně* když w E fe zu do lázně přišel,

a tam Cerintha kacjře sp a třil, hned odtud, nechaw

niytj, wyšel a powěděl ksw ým : Utecme rychle

odsud, at se lázeň, vv njž se Cerinth nepřjtel praw-

dy m yge, nenadále na nás neobořj a nás nepři-

kwačj.“

T ý ž Polykarpus Marcionowi , když se s njm

potkal a ptal se ho, znáš-li mne ? dal za odpowěď 3

A gá znám prworozeného Satanowa.

Z počátku též kapitoly wyprawuge Eusebius

přjčinu cesty Polykarpowy do íljm a : aby s Anyce-

tem o rozepři stranu času a dne swecenj swátku

Welikonoci rOzmlauwal. Aučinek pogednánj Po ly-

karpowa s Anycetem wyprawuge Eušeb w knize V.

kapitole 24. „ A když blahoslawený Polykarp za

biskupstwj Anicetowa do R jm a přisel, a snjm o g i­

ne weci, o než byli w nesrozumenj, přátelsky roz-

mlauwal, i hned se srownali a pokog mezi sebau

smluwili, a pro rozdjl swěcenj welkonoci, na čemž

se podstata žáležeti zdála, swazkulásky nigakž me­

zi sebau neroztrhli. Aniž však Anycetus Polykar-

pa na to namluviti mohl, aby odložil swého oby-

čege swěCenj té slawnosti; ponewadž s Janem uče-

dlujkem Pána našeho, a giným i apoštoly , s nimiž

mnoho obcowal* v žd y c k y tak zachowáwal, ani na

druhau stranu Polykarp Anyceta ktom u, aby v e l i­

konoc způsobem Asiatských swětil $ p řiw ed l: po-

něwadž i on tuze při tom obyčegi stál, kterýž

biskupowé aknežj, p ředkové geho, zachowáwali.—

To když tak bylo mezi nimi nařjzeno, hned spolu

posluhowánj (obět nového zákona) d rže li, a w cjf-

kwi swé Anycetus řádfiw, kteřj se při Swátosti vve-

*

čeře Páně zachowáwagj, Polykarpowi pro uctiwost

a wážnost, kterauž kněmu m ěl, wykonáwánj po­

ručil, tak že od sebe w pokogi se rozešli a wšecky

c jrk w e , gak ony, kteréž čtrnáctého dne měsjce

slawnost welikonočnj sw ětily , tak i ty, kteréž ten

swátek ginák swětily, utěšeného pokoge a sworno-

sti ustawičně požjw aly .

S gakau šetrnostj bděl, aby učenj apoštolské

neporušené w c jrk w i zachowáno b y lo , patrno gest

z lis tu geho učedlnjka Irenea F lorinow i, an k

bludům gnostika Valentina přikročil. W tom li­

stu prawj Ireneus: T o to učenj, Florine , at stebau

přátelsky a w ljdně mluwjm , zdrawého smyslu w

sobě nemá; toto učenj gest cjrkwi odporné, poně-

wadž ty lidi, kteřjž ge slyšj a přig jm agj do ney-

wěťsjch nebezpečnostj umjtá. Toh o učenj ani ka-

cjři, owšem ze společnosti cjrkwe wywrženj, nikdý

W'esti a gistiti nesměli. Tohoto učenj staršj a kně­

žj, kteřjž před námi byli, swatých apoštolů wěr-

nj učedlnjci, nikoli tobě newydali. Nebo widěl

gsem tebe, gsa geště neweliké pachole u Polykar-

pa w men<j Asii, kdež při dwoře cjsarském nád­

herný a stkwostný žiwot gsi wedl, a snažně o touši-

lowal, aby se Polykarpowi zaljbil. Což se zagisté

tehdáž dálo, (nebo známost ta, kteréž hned od de-

tinstwj nabýwáine, spolu s wěkem se spoguge) mno­

ho pewněgi w paměti w ězj, nežli t o , co nedáwno

pominulo, tak žebych tuto oznámiti a wypsati mohl

i m jsto, na němž blahoslawený Polykarpus sedal;

když učil a k á za l, i geho tam přjchod a wgitj, i

wygitj, způsob a formu žiwota, twárnost a posta­

vu těla, řeči a kázanj , kteráž lidu činjvval, i při-

pomjnánj geho, kterak s swatým Janem a giným i,

kteřjž Pána očima swýma viděli, drahný čas obco-

wal, kterak řeči a slowa geg ich připomjnal, ano i

to, což od nich o samém Pánu slýchal, též kterak

o geho diw jch a moci i o geho učen j, gakž sám

od těch, kteřjž na slowo žiwota očima swýma tě­

lesnýma patřili, přiga l , a o tom wedlé srownánj

pjsem rozp ráw ěl: to wše mohlbych tuto vlastně

wyprawiti a wypsati. T ěch wěcj toho času z m i-

losrdenstwj Božjho , kteréhož ke mně dokazowal,

pilně a bedliwě gsem poslaucháwal, a ne na papj-

ře literami, ale vn itř na mysli a srdci swém po-

znamenáwal , a po dnes ustawičně s pomocj mi­

losti Božj npřjinně a bedliwě sobě připomjnám, a

gako pamět toho obnowugi. Mohu také Bohem

to osw ědčiti, že ten blahoslawený a apoštolský kněz

Polykarpus , kdyby tehdáž něco takowého učenj

slyšel, žeby mu i hned zgewně odepřel a uši swé

zacpal, a gakž obyčeg měl řjkati, hlasitě zwo-

lal: Ach dobrotiwý Bože, k gakýms mne časům

dochowal, abych takowé wěci slyseti a snášeti mu­

sel, a tak z toho mjsta, na nemžby to, buď sedě a-

neb stoge, slyšel, i hnedby utekl. Anobrž z listů,

kteréž buďto k b l jz k ý m (a okolnjm cjrkwjm pro

utwrzenj gich u w jře psáwal aneb k giným bra­

ti jin pro napomenutj a ponukriutj g ich k dobrému

posjlal, íoto wšecko dokázali a dowesti se může.“

Pro tyto výtečné přednosti nazýwá g e g H ie-

roným w katologu znamenitých mužů, knjžetem

wšech cjrkw j w Asii. Ignatius, an na swé cestě k

mučedlnietwj do Hjma u Polykarpa hostil, porau*

žel gemu péči mjti o cjrkéw w Antiochii, a w swém

listu na Bmyinenské npzýwá g eg biskupem Boha ho­

dným. Tau ž uctiwost proukazowali gemu také

Polykrates biskup Efesinský a Ireneus biskup Lug-

dunský we Francii.

V.

List o naivstewoivánj školy ze sírany ducho- wnjlio.

(O d J. Slawjna W .)

Drahý p ř jte li !

A n gsi mne posledně rozmilau náwštěwau swau byl

překwapil : dňtkliwě, až i ohniwě narážel gsi na to,

bych šetřil zdraw j sw ého; a předepsal g s i , znage

mau (o d T eb e tak řečenau) náružiwau náklonnost

ke škole, abych i w hodinách náboženstwj urče­

ných umjrnil, a zwláště pak do předmětů učiteli a

ne katechetowi uložených nepletl se nikoli. Před­

pis takowý T i přátelská to lik o , až i bázliwá péče

o ušetřenj prsau mých na gazyk w ložiti musela:

o tom přeswědčen gsem proto, že i žhawau hor-

liwost Twau u wykonáwánj auřadu swatého na

wšech geho stránkách dobře znám, a rowně i toho

powědom gsem, gak ne pro gedinau toliko powin-

nost— po tesarsku, gakse řjká, a pro w eydělek ,—

alebrž pro rozmáhánj králowstwj Božjho usilugeš,

ba sám spěcháš, abys obětowán byl.

Wšak podklesl gsi předcej whorlenj swém přá­

telském , — aneb, raděgi bych ř e k l , oheií twůg

popálil předce gen Tebe samého zase. Nebot h le !

dobře gsem si powšjmnul, gak gsi mne k liorliwosti w

kázanj, zwláště w čas postnj, ponabjzel, požaduge,

bych w neděle postnj i dwakráte — ráno i odpo­

ledne — k lidu činil řeči.

Z toho pak gsem uzawřel, žeby mysl twá chtěla

na mně dowésti, bych, což umjrniti mám dle před­

pisu twého na straně gedné, raděgi nasadil na stra­

nu druhau.

W tom pak, přjte li ! dobře-li gsem uzawřel, u-

pijmo prawjm, nemohu, a odpust! ncrodjm násle-

dowati rady T w é . Nemohu, nelze mi umjrniti w

nawštěwowánj školy každodennjm ; a kdybych i za

gisté w zjti musel, že sám po lehku kopám hrob

sobě při zmnožených pracech osady nemalé,

W čas kratičké náwštěwy T w é neslušelo mi od-

pjrati T o b ě : pročež listem progewugi smeyšlenj

swé; — ne snad proto, bych poučil Tebe, ale ge-

diné pro wěc tu, bych déle se s tebau w duchu

objral,

A gestit pak toto : JJgmi mi školu, a iignics

pul žiwota mého alespoň duchownjho! —

Nebot, abych upřjmně se wyznal, nemám na­

wštěwowánj školy tak hrubě za obtjžuost a práci

lopoínau, byt i stálo unawenj častěg\jho. M ám í ge

w jce za zábawu utěšenau a za wyraženj, —

K nemocným totiž ustavičně povolán nebý­

vám , by mi času prázdného nezbýwalo *, — we zpo-

wědnici téměř neustále nesedjm; — na kázanj, dj-

k y Pánu ! také šest dnj nepotřebugi; — ano i ná-

wštěwy a ostatnj gednánj pastýřská celý čas ne-

zaplimgj ; — což tedy činiti ? — Cjsti mám-li bez

ustánj, bogjm se o oči, kteréž za léta studij bez

toho nemálo unawowaly se ; procházeli se léno-

šiwě z mnohých přjčin nerodjm ; a ginostranných

pak zábaw hledeti častěgi, než nevyhnutelnost ká­

že, se bogjm , abys ty sám mne i s giným i trpce

nepljsnil, kdybys se dowěděl. — I což tedy ? —

Gdu do školy k malým m ým ; — kteřj proto,

že s nimi laskawe, po otcowsku nakládám, s ge­

gich slabostmi strpenj mám, o wzdělánj a zmau-

dřenj gich pečugi, a cožkoliwek přednásjm přjbe-

hy poučitelnými gim lépe než hrozinky chutnagj-

cjmi wyswětlugi, či raděgi oslazugi, — potěšeně

pokukugjce, wždycky radost zwláštnj gew j nad přj-

chodem m ým ; zw lá š í, pakliby mi někdy mo­

žno nebylo, geden neb dokonce dwa dni do skolv

přig jti. A y ! gakžby pro takowau wěc samé giž

wkročenj do školy nemělo twáři mau wygasniti? —

Přednášjm-li : owšem žeí negeden pokušitel se

vyskytne , genžby s to b y l , twáři tak wygasně-

nau opět zakaliti. — W sak , pomnjm-li, zet po­

vaha djtek sama w sobě a přirozeně neposedná;

že gá sám w létech těch swatauikem tichaunkým

gsem n eby l; ba i žeby mi zdřewěnělé sochy, ge li-

kož i k dobrému gsauce neohebné, bez hbitosti, ni­

koli přjgemné nebyly: gakžby mne mohlo pokau-

senj a třebat i častěgšj rozmrzeti tak, bych na sko­

lil zanewřel ? — dokonce, když snledáwáin, že na

gediné přjsné polxlédnutj, aneb na slowo přjsněgšj

sklidj se s neposednostj swau? —

A potom s těmito newinnýini, k otci swéxnu

duchownjmu, gakž náchylnost geho k sobě poznali

beze wsj lichoměrnosti a bez ohledů gakých koli

zištných sew inaucjm i, některau hodinn denně, a

necbí i w jc e , stráwiti, — wěru za Ijběgšj sobě

pokládám, než se známými, i wzneseněgsjmi, ne-

wjm gak se w yrážeti; — proto, žet tu předce gen

ono přjslowj : dixit laicus clero etc. nazwjce mjsto

swé injwá: tamto pak, byíbych i w slowě p o ­

chybil, nižádný se nezamračj, aniž, pak tak hrubě

šetrnosti přesetrné a nucené nežádá ode mne, leda

žeby učitel po swém paedagogickém kursu zdařil

se die přjslowj : ,,Get maudřegšj kuřátko než sle­

pička !“ — Ano wěř mi, přjteli m ilý ! stalo se mi

po wjcekráte, když gsem i domácjmi záležitostmi

voz mrzen b y l : tam u nich, na g ich upřjmných

vzh ledech , roztrausilo se wseliké zamrzenj mé.

Gegicht zpozorowaný prospěch a radost, kterauž

i gá z něho pocjtil, lépe mi poslaužily, než gakákoli

dobře uprawená wodička k ochlazenj k rw e, aneb

Ijk pro škodné ilčinky mrzutosti. — T y to wěci,

čjm w jce okausjm, tjm w jce rozmáhagj náklon­

nost man tak, že se mi skolmistra -— aneb abych

slowa geg ich na wlas použil — Schulmástrů pře-

zdělo w jcekráte pro newinnau , gakž se s pokog-

ným swědomjm domeyšljm, tuto mau náklonnost.

Nelekey se wršak, žeby náklonnost tato w tako.

wau hroznau a nepřemožitedlnau usilowatelkyni

wzrostla, ažby mě donutila, bych snad ostatnjch du-

chownjho pastýře powinnostj — budiž 11a stránce

kterékoli — mimo sebe pustiti školau nucen byl.

T y t w ždycky za prwnj pokládám , wěda dobře i

pokud neštastná křehkost lidská nepowracj, tauže

po tom, což impositione manuum wloženo 11a ra­

mena má. Gen w následugjcjch wěcech w drženj

swého zwláštnjho domněnj trwám.

W jm to t iž , žebych gako duchownj mohl se

zabýwati mnohými wěcmi, kteréžby mě co íilowě-

ka hlubokostj i krásau uměnj wšelikerých oboha­

ceného dustogně šlechtily y a mi i cestu k přežá-

daucjin tomu swětu dustogenstwjin 'proklestily.W jm , žeby krásně osobě mé, i přede wšjm

známostj mi přjc liy lným swětem dostogně slušelo,

kdybych wyswedčenfmi rigorosormn owenčen, a

snad i klobaučkein doktorským ošlechtěn wystau-

pil a sobě wykračowal, Z toho wšak dychtiwost

mau zrážj djlem pom yšlen j, že Apoštolé swatj

nikde se rigorosis nepodrobili, i že doktorský klo-

bauček také nemá do sebe moci čaroděgné, njžby

aučinky Ducha sw., toho gedinkeho doktora umě­

lého i platného, přitahow al; djlem zase, že studo-

wánj a přemyšlowánj upřjinné we wěcech sw. ná­

boženstwj — i bez rigorosis — Pán také upřjmně

podporuge ; a djlein také, že lid K r is tů v , a buď

si i úžený , aniž také hrubě Doklorůw , gakož u

wětšj mjře upřjmných pečliwých pastýř úw po-

třebj má; •— kteřj gsauce od těch , genž se k

tomu celým srdcem a powolánjm zvláště stano­

veným odh od la li, náležitě a dokonale wycwičeni,

nepotřebugj , než nabytých a bedliwě u chováva­

ných, i ne sice vesměs, nobrž dle rozkazu potřeby

mjstnj rozšiřovaných, wědomostj wěrně zdjleti s

těmi, kdož gim w péči a Wzděláwánj swěřeni gsau.

K upewněnj smeyšlenj mého takového aniž tak

rozvláčnj, důmyslnj důkazové, gakož skušenost

zwlášt ze ctihodných staršjcli korifeůw na­

šich na zřetel padagjcj přičinila.

W jm dále a nezapjrám , že krásné wédy, libomudrctwj a uměnj ginostrannái skwaucjho

ošlechtěnj podáwagj duchownjmu: i w tom

nesmjm a nemohu odporowati, žet wěcmi těmi,

dokonce cjtil-liby w sobě o n o : Est Deus in nobis,

agitante calefimus illo — národu svém u , vlasti

swé i os lavy i mnoho dobra může zjskati. Wšak

neméně w jm , že wěci tyto ve lm i skrownau gen

*■} Gestit obyčeg u wlastencnw našich řádu swťtskeho , že

na duchownj pro wáhawost we wěcech těchto často — nž i tuze — práwem -li či nepr.íwě sub jud ice— žehragj , leniwcu gim spjlagjce. WSnit nechat powážj také

rozleh lé strany pastýrstwj, na které horliw v w p o w i n -

n o s t e ch swých se zabraw, w skutku geště dosti neu- činj, kdyby i noci ke dnjm přirazili bylo lze. Takowe-

mu at g iž se nediwj. — Ohljžegjce se wšak na ty, gimž Sasu až předosti wybýwá, i necht se tjmto u tiš j, žctby

nojrau do powolánj geho zacházegj, a že zabýwánj

se s nimi hluMj u mnohých — nulla owsem re-

gula sine exceptione! — spjse k tomu slaužj,

že napotom i řeč geho pastýřská rozmanitým i, až

přečilým i kwětinkami wyšnořená, díistognosti

swé wážné tratjc, 7c polechtán/ usj sklesá, —

Což kdy spatřugi, pročbych nesměl sauditi, že

duchownj, rněl-Iiby pro wěci ty powolánj swého

aučel i na ncymenšj stránce ze zřetele spustiti,

u maudrých blázjnkem toliko, necht i u titěr roz­tomilým člow/čkem , by slauti musel, a to prá-

wem w eskerým ?

W jm též dále, že duchovvnjmu i poznánj

gazyku nikoli nenj zbytečné. Wšak, an gsem tolik

štasten byl , že gsem w čas sludij prázdných ho­

din k tomu i použil, nynj duchownjm gsa, a

dobře seznaw, že nám k poznánj latiny a řečtiny,

i vynucené (mnoho-li as dobrého poskytugjcj ?) něm­

činy g iž w čas studij dohnaným, aniž Angličina,

aniž Frančina, ani odrodilé spletenine I jb á , gak

ř jk a g j , dobrá Něm čina, (e r spricht gut deutsch,

to neomylné znamenj vzdě lan osti! H a ha ha!)

zhola platna nenj; nobrž, že 0'cowé swalj —

mezi nimiž Jan Chrysostomus ( kéžbych tolo

mohl w srdce m ladých duchownjch plamenným,

powždy hořjcjm — powždy páljcjin pjsmem we-

í i a takowj i we wěcech, g-icliž pro národpožaíugj onin o na duchowenstwu we smyslu sw ém , maličko gen pro-

spěti "byli w stawu, geiikož i we swém znamenitěji účinkowati sobě lcnug j ! —

psati) až posud gen Zlatoústým — Bernardus až

posud MedoteJiaucjm — Thomas až posud

ským — • Augustinus až posud Ncdostjzeným gest

a zůstane — nám katoljkům , po smyslu bláznů

od západu (a le také gen od západu!! ) owsem

temnostnjkům naswaným, zdvogowé gakož pra-

woty učenj, tak též opatrnosti, důmyslnosti a wý_

mluwnosti gsau skutečně i býti m agj: seznánj ga-

zykůw, žwachtánj gazyky cizorodnjm i, a oběto-

wánj tomu uměnj hodiny gediné , w;ygm a zhola a

dokoná prázdnau, za bláiznowstwj mám, až na ty,

genž missionáry býti hodlagj.

O hospodářstwj, wčelarslwj , zahradnictwj etc. elc. smeyšljm takto: By možno by lo , nech­

at duchownj o wěcech těch i obšjrné známosti

má! Nebot pro nás prawidlo s tog j: Cjtn iv/ce

uměnj, tjm lcpe; ano, by možno, tak we wsemJ

Wšak, aby wěci ty to , neřku snad za aukol swůg,

za hlawnj zábawu toliko po ložil, nedopauštjm, a

hrozjtn, že odtahuge ruku od pluhu.A což ted y , řekneš, zbýwá duchoAvnjmu,

aby pro zábawu swau w čas, kdy k práčem sía-

wu swého neodkladněgšjm 'powolán nebýwá, zw o.

l i l? — A gá řku : Ško la ! •—- Škola wolám,

a zase gen škola!

K tét ho w jže i krom giného rozkaz ob­

čanský na dwe hodiny za týden. Schwalně wy-

znainenal gsem slowa tato, bys powšjmnul sobě, gak

chci w yznačiti, že ta swatá — s nebes přinese­

ná — z pokladů maudrostj Otcowy čerpaná a nám

zdělená w ěda, -— — b a , což djm w ěda ! —

pokrm náš , n ápog , angel náš, naše blaho ge-

d in e, gedinké a zase gen gedinké — w Ewropě,

neywzdělaněgšjm swěta djlu , předce sobě také

mjstečka mezi předm ěty na mjstech wzděláwánj

našeho zaslaužila. Owšemt tu nenj tak hrubě

pánem , wšak předce dwě hodiny za týden držj.

Panownictwj se mu gen u diwochú — k gich

ohlažoujánj neodpjra : u nás wzdélaných geho

tak potřebno nen j!

Předce w šak, bych žertů zanechal, dobře

w jm , gak to zákon občanský dwě hodiny wyměřil

pastýřflm , nemage na mysli totiž non ultra, ale

mnohem w jce pro lenochy saltem! A k tomu

hodiny dwě pro každau třjdu i na triviálnjch ško­

lách. — T o to pak na zřeteli máge, k ladu : Školu

budiž duchownjmu geho studium na doktorstwj —

geho poesij — geho cwičenjm gazyka — geho

p o lem , geho zahradau, geho aulem, a cožbykoli

dále Ijbo bylo. K e škole nedey se wázati pau-

hým zákonem, by mu se dosti učinilo, nobrž, po-

Avažug g i za gednu z hlawnjch stránek w péči

swé pastýřské.

Než maličko tu poumjrniti dlužno, bys mě

snad za neuka prazbrklého a obskuranta či tem-

nostnjka zarytého i pro w ědy ducha pozdwihugjcj

a brausjcj necitného nepočetl, — a dlužno wy-

lož iti, co na mysli mám.

Nemá-li kd o , tak saudjin, powolánj zwlátt- njho, gislcho k tomu, aby doktorem, totiž učite-

lein theologickým anebo připrawowatelem clucho-

wnjch k stawu g ich předůležitému se sta l, chudý

duchem znstaniž pěkně: — to po česku, nic ne-

hlediž na oslawu doktorstwj , ale gen co Jcněs sprosličliý (to slowo četl gsem nedáwno w posau-

zenj gistého wydánj pjsem s w .!) shromážtfug sobe

bedliwě uměnj potřebného , a podáwey pak swým

pokrm upřjmně a s horliwostj. — Z ostatnjch wěd

— w ygm a, žeby z let připrawowacjch musel na-

hražow a ti, (g e lik o ž bez známosti g ich po gisté

mjře nebylby duchownjm pastýřem , leč kde mož­

ná weydělkářem nerudným;) — i básnjka, i spi-

satele romantických bágeček , k tomu snad i mi-

lostenek dokonce etc. — rowně tak i hospodáře

w yn ikagjc jho, w čelaře, zahradnjka etc. etc. za-

sadiž až do neyposledněgsjho kautka, kdeby na

něho až teprw řad p ř iše l, když wšickni hlaw-

něgšj hosté a zábawnjci slušně a k spokogenosti

swé úplně obstaráni by li,

Usměgeš se snad, mysle sobě, gaký se i ze

mne hrozný poeta stal , anot takowých podoben-

stwj klásti umjm. Wšak uchopme se wěci našj !

Škola, na tom trwáin, škola má býti duchow-

njho zúbawau, má býti geho wyraženjm, má

býti geho po/owicn/tn žiwlein. W iz p řjč in y ! —

Duchownj má í musj se dále wzděláwati we wěcech

k powolánj geho patřjcjch, Powinnost to geho

neposlednj. T o tjm w jce uznáwám, čjm patrněgi

nahljžjm, že nám učiliště naše wodjdka toliko

podáwagj; dle nichž bychom se choditi naučili. —

A m ed le ! kdež k takowémn wzděláwánj sobě dal.

šjmu w jce má nucenj , w jce předmětu pořádně

nahrnutých — kde w jce přjležitostj, g ichž pomi-

nauti tak lehko mu nelze ? —

Cjrkew sw. odhodlala brewiář ku wzděláwánj

i rozumu i srdce duchownjch sw ých ; a zdá se mi

býti na wzdor wšem protiwnjkům geho uprjmnýni

pěstaunem obého. — Maudřegšj lidé než tato

gestit — (a i pak mi to odpustj matka rozmilá

i sliow jw agjcj , an takto d jm ) — • udáwagj knihy

mudrcůw •—■ nechci počjtati g ich — knihy theo­

logii wýborných etc. za paedagogy naše. O otcjch

swatých owšem nebýwá zmjnky tak rozsáhlé a

znamenité, aby nastáwagjcj duchownj powšjmnul

sobě, žet bez těchto- daleko nedogde ; nebot pa-

trologii se zazwonilo umjráčkem , práwo gakož i

sám brewiář zdálby se skoro posíonáwati.

Gá wšak za to máge, že brewiářů málo který

duchownj bude w stawu se odc iz iti, gakož i ze

stránky druhé pokud třeba ííerpati mu netoliko

nádobno, abrž newyhnutelno, i nad wěci tyto školu

gsem sobě postawil, powažuge g i ne za studni, ale

dobře za pěstaunku wšech wědomostj nabytých w

létech přjprawných. Proč ? — Proto, že tu mám

a mjti musjm před sebau katechismus. —

Katechismus pak tento powažugi gá — • toho

slowa si dobře wšjmni, bys wěděl, že nepjše T i ani

doktor, aniž nowot m ilowný člowěk •— za nádobu,

do njž cjrkew, — gediná proti wšemu bláznowstwj

rozumkugjcjch ubezpečená, a gediná wšeliké libo­

vů li wzdorugjcj a neyprwněgšjm i neygasněgšjm

pramenem w prawdě i práwem slugjcj učitelkyne

poznánj Páně a geho sw. náboženstwj — uložila

učenj K ris tow o, gež w čistotě nezměnitelné chowá

a uchowané hodlá nawrátiti kdysi Pánu. —

Owšem , žet ten , gehož se we wlasti našj

užjwá, pod sfjtem sněmu a určenjm geho bezpro­

středně new ysel: wšak kdo zapře, že gest succus

et sanguis Tridentini ?

Tento pak katechismus přednést! mám každo­

ročně. Předmětowé w něm obsáhnutj weškeré i

částky náboženstwj ob g jin ag j, gež rozmysliti , a

k powědomj až do gasna uwésti nucen gsem. T u

důwody, gež rozum podáwá, i obgasněnj wěcj,

pominauti mi n e lze : dflwody pak ze zgewenj Páně

plynaucj , pod čárau přjho.dně předestřené, skoro

neyhlawněgšj mi namjtagj , čehož w paměti cho­

vá ti třeba. — R tomu ke všem u , mrawná na-

učenj p ředk ládage, w gich gádro neystředněgšj

gsa nutkán wniknauti, gich kořen, stonek i listj —

užitek wnitřnj i zewnitřnj i budaucj dohnán gsa

napřed dom a, potom před dětmi podruhé w y-

skaumati; takowau pak mjrau i W asketice se otá-

čege, gak m ožno, bych chtěge učiti sám po­

učen nebýwal ? — chtěge malé mé pohnauti, sám

pohnutj ušel ? chtěge mladé dobrému nawyfcati,

sám sobě djl sw’iig z každého poučenj nevzal ? O

'věř, rozm ilý , že mne, gakož častěgi mi s malýmj

gednati obyčegno, než s dospělými za týden : takož

Časopis pro katol. ducliov. V I I . 4. h

čenvená častěgi také polila — a — polepšila ne-

smjm d o lo ž it i, bys neřek l: wlastnj chwála etc.

Zkrátka, člowěk gsem , třebat tedy alespoň

gednau za rok progjti předce něgak ! co člowěku

weděti a činiti slušno. Sám to radjm ženichům,

newěstám ; naléhám na to i wuhec: sám pak zase,

negsem takowý rcccvxayviodo po česku Wšudyby],

bych progitj takowého za wěc zbytečnau položití

směl. K tomu pak mě tjmto a takowým způso­

bem nepřidržuge w ěru ! ani brew iář, ani kázanj,

aniž knihy gakékoli: leč gediné ten rozkřičený —

nepřiměřený, a prwnj k obnowenj uchystaný kate­

chismus ! A byt by se mi nepowedlo — polehku

prý se dále dogde ! — po každý ráz za rok celý

ten katechismus řádně p rog jt i: nech t, stane se za

léta dw ě! — w prawdě předce dřjwe, než gak-

koli g in a k ! —

Hled’ , d rah ý ! gá mluwil dřjw e gen o přj-

gemné zábawě, gen as gako o wyplněnj času uži­

tečném; a nezdá se T i , žefyych by l měl mluwiti

o potřebě newyhnutelné a o wěci zhola a nikdý

nepomjgiíelné, nechci-li sebe samého zane-

dbati ? ! — Pogdm e gen dále ! —

T y mě sám nabjzjš, bych častěgi k lidu mlu­

wil. Bez přjprawy dokonale se to tak lehko státi

nemůže a nesmj. — A hle ! práwě k tomu powa­

žugi také školuj wyučowánj za přjprawu skutečno

přeuzitečnau; bytbych g e nikde, ni w pastorálce

tak hrubě, ba ni we zwláštnjm gednánj o přj-

prawě 11a kázanj za takowau wysíawenu nenalezal.

W e škoiet musjm učenj w jry swaté od a až do ,3

procházege rozbjrati, w g ich smysl opáčeno se

wdjrati, ge před duchem swým prwé — potom

před duchem djtek w gasno rozprostjrati, gich

užitek w ykládati, gich působenj na mrawy pouka-

zowati a podporow ati, a ge s ohradau proti wětru

pochybowánj — opatrné owsem — pro žiwobytj

djtek duchownj upewnowati. A takowáto práce —•

k sijž když tělo wáhápobjdnutjm mi neymocněgšjm:

Nechte maličkých ke mně p ř ig jt i! — rc i, nenj-liž

wcyročnjm, krok po kroku gdaucjm cwikem w

dogmatice populárnj — kteráž , byt i 11 djtek cos

pro sebe m ěla , předce u lidu tak řečeného spro­

stého tatáž bývvá skoro neyužiteeněgšj ? —

Giž w pastorálce slyšel gsem , a slawné po-

wěsti pan Chládek (gehož gméno beze wšech p řj-

dawků zde wystaweno, předce gen s úctau hlub o -

kau wysloweno budiž) weyslowně o tom gedná,

gak lehčegi gest kázati lidu wzdělaněgšjmu, než-li

spanstěti se ke schopnosti méně cw ičených ; což i

každý sám shledá na sobě, w ygda z rojsta sau-

kromnj přjpraw yu weřegné účinkowánj. — A kdež,

kdež se lépe wycwicjm uměnj tomu, gakož we

škole, kde od mléka začjti — dále pak po stup-

njch bez pominutj gediného znenáhla pokračowati

nucen gsem newyhnutelně ? —

Tak také s mor dlj wěc stogj. Chci-li aučin-

kowati na wuli malých — Ivresíarut totiž, občanů

a zpráwných lidj budaucjch; chci-li g ich naklonit!

k plněnj zákona Božjho pro žiwot gich i budaucj :*

nelze mi zíístati p ři chybách toliko d ěck ých ; ale-

brž dlužno, přjk lady, gež neyraděgi sice z pjsma,

wšak i také ze žiwota obecného přig jm áin , wy.

střjhati ge před obyčegným i w lidu mém poklé­

sky, -— zoskliwiti gim ge důrazně, ■— a k ctno­

stem těmto odporným i k ostatnjm přiwinauti. A

to-li gsem powinen, gakž gest to 5 pohmítka- mi? Spjše w kázanj mi progde , bych takowých

měl několik neymocněgšjch poliotowě a z nich bez

namáhánj a sem tam přemjtánj w čas použil. —

Zde wšak — we škole mnjm — třeba mi nutně

na nowé, srdcem dětským, a w jce i dospělegšjin po-

hybugjcj pom ysliti; cjmž se nemíiže stáli gináce,

než že gich mnohem w jce , než s wýhradau toliko

na kázanj d b age , sohě nastřádati musjín. —

Žet bez p řjp raw y, a gen snad k polapánj

wzduchu školnjho mi do školy g jti n e lze : tot patr­

né. Práwě ale tato přjprawa gest cwičenj ducha

tolik zw jtězu g jc j, že když nucen gsem b y l , as

pětkráte bez přjprawy pohodlné na kazatelnu wy-

staupiti, wybraw sobě předmět nedáwno we škole

pogednaný, netoliko bez nesnáze gsem mluwil,

alebrž i s potěšenjin wětšjm sestaupil, než práwě

tehdáž tomu bylo, kdy po pilné přjprawě byl gsem

kázal, —

A pro wěci tyto zdá se mi, mám-li dle twého

nawrženj častěgi mluwiti k lidu : bych rozmohl

praud myšlének i hbitost u wygádřen j g ic h , žet

tjm wjce školy semusjm držeti; pokudž čtenj knih

co wzdálená přjp raw a , předce gen gakoby mrtwé

gsauc, -— přemyšlowánj pak bez důrazů potřeby

giž g iž nastáwagjcj — zwláštnjm wěru darem Ana-

choretňvv zůstáwagjc, — samočinnému cwičenj we

škole, obě ty wěci za předchůdce sobě woljcjmu,

ustaupj we skutečném wykonáwánj.

N e ž , pom ěgiž, m ilý , strpen j! Gakož se do-

meysljin i toho okausjm, že wyučowánj školnj

mně samcmu wýborně slaužj : tak mě k němu

wábj dobro plynaucj w obor pastýřské péče ze

stránky djtck mých. —

Prwnj zisk z milowánj školy na stránce této

mi w yplýwá ten : že se d jtky w osadě mé hned w

autlérn wěku swém wděčnau a srdečnau autulnostj

nakloiíugj ke mně, ku pastýři swému. Obraz si

wezmi z ochočeného za mládj beránka. — ČIo-

wěk totiž dospělý nebýwá hnedky tak důwěrný ; —

a než sobě duchownj poznowu přigda k swěřen-

cům swým žádané důwěrnosti — conditionis, sine

qua non w aučinkowánj geho — gen na stupni ne-

wyhnutelně potřebném dobude: — hezky w ody

uplyne, za čjmž na mnohau drsnatost narazj, kte­

rážto mu býw á bolestná i mrzuta dosti. — Gá wsak

po málu zjskaw sobě důwěrnosti mdlých oweček?

potěšenj i poznowu měl gsem , žet alespoň len

(ljl osady mi nakloněn. A gakžby neměl b ýti?

Wždyt pak djtě g iž to do sebe m á, ž e , gak zw j,

kdo s njm upřjmně mjnj a laskawě zacházj, —

wygnii pokažené giž dl,mho — k němu se tudjž

přichyluge. O duchownjm pak pastýři, ku kte-

i'émuž našinci, byt i sami za mnoho nestáli, děcko

předce hned , a sice gakožto k w ážné, důstogné

osobě w edau , dwognásobnj mjrau wěc tato platj.

Poznawše pak d jtky posléze, k Čemu g e ducho­

wnj tento pěstaun pečliwě w ed e ; oč se snažj tak

upřjmně a potj začasté; co gim z práce geho čas-

těgi i lopotné a bezzištné má zde i napotom wy-

p lynauti: dospělých wTděčněgšj býw agj s trwan-

liwau přjchyliiostj swau. A bych wšak eastěgšjm

s nimi gednánjm neowšedněl gim -— gakož gsem

přeslechl obáwati se kohosi: — lehko zamezjin

t jm , že pijsně a sprawedliwě, gen w čas!! a na

pookázánj , gak neřád tresci, na kázeň d rž jm , a

od wsnkého zlehčugjcjho a pro tu wrěc ničemného

miličkowánf wzdálen gsem na honil šedesáte.

A když takowým způsobem wážnau přjchyl-

nostj na sebe mladé osadnjky gsem uw ázal: nowý

zisk mi w yp lýw á po straně t é , po n jž , kohož mi-

lugj djtliy, k tomuž pro tylo sami přilnau i rodi­če ; čjm ž zponeijáhla srdečným zpiisobem aužj se

swazek , gakéhož mezi pastýřem a osadau potřeba

gest nutná.

Na důkaz stogiž zde p řjb ěh , na který posud

bez polinutj pomnjti mi nelze. — Děwče gedenácti-

leté Maria . . . ti něhož práce a snažnost má

nebyla marná, rozstonalo se těžce. T ýd en minul,

co mi ohlášéno, že pro churawont školu nawštěwo-

wati nemůže. An se nemoc těžce rozm áhá, mlu-

w j se o zaopatřen] , kteréž ginému duchownjmu,

mjstnjmu to tiž , přjshiíj. W olno gestit s radost],

a chystá se k tomu dle nabytého nawedenj , cjtjc

samo a rodiče ugištugjc, že žiwo nebude. Na dru­

hý den se přjprawa činj k zaopatřenj geho. O d­

poledne wšak , že se těžkost očité zm áhá, mater

vo lá k sobe , a prošiti neustáwá, by cestu ke mne,

katechetowi gegjm u, wážila s tau žádosíj, (wlastnj

slowa g e g j ) „g en gednau , gen gednau že si žádá

mne geště w ideí i, p o tom že ráda chce umřjti. “ —

Nadarmo matka g j zanepráždnenj mé — wzdále-

nost mjsta — mé domněné horšenj se nad tjin před­

kládá, a g j žádost takowau wymluwiti hledj. Těm i

s low y: „G á le p š jw jm , gak on nás wšecky rád

„m á !“ — mateřiny wým luwy porážj, a snažnegi

opětuge prosby swé. Matka nemohauc déle dcerce

na krátko snad zem řjti mohaucj odpjraíi w jce, ke

mně spěchá a s plačky přednášj žádost d jtě te , ta

slowa uw áděgjc , gež swtcIiu položená máš. Co

gsem na to učinil, i cože z toho pošlo , sem nepa-

t ř j: wšak gak mne pronikla prosba takowá, a gak

nynj geš te , an ti wěc tu p jš i, skoro slzy mi w

oijch stogj , swědkem bu d iž, gakauto wraucnostj

djtky we škole k duchownjmu pogaty býti mohau ! !

A gsau-li g iž z m ládj, necht i ne na stegném

stupni, přiwinuté k pastýři duchownjmu: o gakž

tu dále aučinkowati m ožno! — Gižt pak, pro-

pauštjm-li ge ze školy, kdež takto pěstowrány byw-

še upřjmnau práci mau o dobro gich sezna ly :

o! několik slow wáhy důrazné — až do wnitřnosti

prorazj! Za ruku tě uchopj , hlawu na ni sklonj,

a pro slzy slowro prones ti s to negsau.

Ano knjžečka podaná mu na památku, obrá­

zek s nápisem vlastn j rukau katechetowau připo­

jen ým a na powahu djtěte narážegjcjm, pokladem

mu na w ždy milým, a chyb ilo-liby kdy, karatelem

mu důrazným býwá. Owsem , že l u wšcclb tako-

wého stupně se nedosáhne; a wšak dosti na polo-

w ici, třetina gest gistá. Za to ze zkušenosti swé

státi mohu bez rozpaku ! —

T y t se asi usměgeš a poinysljš sobě: Ahá!

teď gest we swých Elisegských po ljch . Wšak

usmjwey se gak Ijbo, gá zabraw se gednau, předce

geště nepřestanu.

T o wjm sám ze sebe, že gsem wyšed z otčin-

ské školy mnohem w jce uměnj i citu na straně ná­

boženstwj swého do sebe měl, nežli tu, kde gsem

do škol theologických wstupowal. I to sám na

sobě, (wzpom jnage na staw ducha swého w létech

mladosti , gsem sh leda l, i swědectwjm ne posled-

njch mužů ztwrzeno mám, že d jtky mé dle kate­

chismu upřjmně wzděláwané, co do náboženstwj,

proti každému panu rhetorowi i filosofowi posta-

w iti sesměgj. Co zwlášt na sobě seznáwám , pošloí

zlehčenj mé takowé as tudyto : Ze školy mé

otčinské přišel gsem do slawné německé, kdežto,

an nic gsem ni w uměnjch ni we wraucnosti ná­

boženstwj kogjo j pro holau gazyka německého ne­

známost nepostupoval dá le: nazpět po způsobu ra-

cpn gsem kráčel. Pozděgi, nabyw giž onoho pokladu

maudrosti, t. g . uměge německy w gymnasium a

iu philosophia, ač gsem tak zwaným eminentistau

ba i slyš d iw y ! premiantem b y l, a ač mne angel

strážce od gis ty ch falešných proroků gak w uči-

telstwu tak i ginde nastražených chrán il, předce

gen netoliko že předešlá wraucnost srdce dětského

wjce probuzena nebyla, nobrž zrovna musjm řjci,

ž e ------- .N ež do toho se nesmjme híauběgi spustiti:

dosti na tom, gá při tom pewně stogjm, že našinci

we swých národnjch — nikoli ale poněmčilých

školách— p ijm e w eden i, mnohem w jce prawých,

řádných ponětj nabýwagj i mnohem wraucněgšj

ochoty k plněnj w íile Páně zjskagj , než mně po

celý běh studij až k theologii štěstjm bylo přáno;

čehož w ina , že we mně nikoli n eby la , řjci smjm, wěda, žes mne prohledl zauplna. A z toho saudjm,

kdyby gen wšickni pastýřowé škol swých se

ugjmali slušně dosti, žebychom se wšein pjsálkům,

o oswjcenj národu našeho křičjcjm , a wšak ducha

nábožného směle podrýwagjcjm , hodně wysmáti

mohli, anby naše Bohemia nebyla toliko docla,

(přelož hlaubagjcj , a zwlášt w těch , kteřj mezi

wzdělaněgšj, prý, počteni býti mermomocj chtěgj,

— newážně soíistugjcj ) alebrž také pia a sancla

zagisté. O Balbine ! Balbine !

Wšak mrzutost mne maličko gakoby zawredla

s cesty přjm c! N icn edě lá ! Hned gsem zase na

pěšině swé.

H leď ! tato gsau těšínská gablka má! Chíiwa

— owšem neposkytuge djtěti nic ze swého; neo-

patřuge djtě aniž pokrmem , aniž pěkným barew-

ným oděwem nepotěšj g e , ledwa kdy krmj aneb

obléká. O o tc i, mateři sezná h n ed le , že píhvod

gsau tohoto obradowánj. — A wšak, nebýwá-Iiž

djtko chůwy swé předce gen pam ětliwo? A když

p ozd ěg í, i dorostlegšj spatřj g i, neklonj liž se

srdce geho k nj za mnohé služby a opatrowánj?—

I c o ž , smjm-li gá , gsa při m alých , wyncuge a

pěstuge autlé tyto d jtky K. Ježjši , genž k nim se

tak laskawě nakloniti ráčil, za chíiwu g ic li ducho­

wnj se powažowati — nic neřka o tom : „w Kristu

gá gsem zplodil wás !ťí — nesměl-libych tautéž

mjrau očekáwati, že wděčná náklonnost se gim w

srdci udržj ; tjm w jce, čjm auplněgi poznagj, kíe-

rak gich chuwa duchownj, — ne toliko k žiwutku

několika le t trwagjejm u, alebrž ku konině žiwotu

pěstowala ge ; — že negen k časnému na hrstko

let wyměřenému, ač i zde gediné prawém u, nobrž

na wTždy zde i tam stálému blahu gim dopomáhala

wěrně a totož bez ohledu na unawenj, na zdrawj

i na pohodlj swé gim za obět položené ? O přj-

te li! bytby podobenstwj toto dosti málo přiměřené

zdálo se býti, mně útěchy podáwá w e lik é !

Z něho domnjwám se dále, bude-li wůlePáně,

bych déle potrwal w osadě, ažby powyrostly, žeby

nebylo tak hrubě třeba , waditi se s n im i, gicli

zahanbowati, peklem a sodomskými tresty gim

wyhrožowati , by se truchliwým způsobem tjmto

na cestě ctnosti u drže li: anobrž , když widěti bu-

dau, gak otec s nimi m lu w j, an s nimi w ždy la­

skawě sm eyslel, — o tec , ge liož z mládj g iž za-

m ilow a li, poznawse geho snaženj o dobro a wzdt -

lánj gich , ■— m njm , že ml dostač], abych řekl

toliko : H leď djtě ! gá tebe pěstowal, gá nešetřil

pro duchownj dobré twé ni práce, ba ni zdrawj

swého etc. mám se zármutku na tobě dočkali? mám

to w iděti, že i tebe mráz p o p á lil, gako giné snad

ani nepěstowané? má to tedy wše zmařeno býti,

co gsem pro wás čin il? to lik mi wykwete z nadě-

ge mé ? D jtě mé ! pamatug : Služebnjk , který

wj wíili Pána swého, w jce ránami etc. — T o a

takowé upřjm ně, otcowským citem a s pohnutjm

pronesené s low o, trw ám , byt ne w šecky, alespoň

dwě třetiny uchowalo by gich. A dámt i pak

lomu, žeby mne klamala naděge má, žehy násle­

dek z mého pach těn j, z mého lopocenj takowého

nilidý nebyl tak zdárný, tak lio g n ý : buď s i!

tu honosjm se swědomjm a u kogjm také: Gá činil,

co m oh l, ultra posse nemo tenetur ! Tu nastaupj,

a 'prúivem také, ale gen tul o , nastaupiti musj

útěcha w zármutku z nezdařené p ráce : Neque

qui plantat, est aliqu id, neque qui r iga t: sed qui

inerementum d a t, Deus!

Owšemt řjci můžeš, kdož w j, zda tak dlauho

bude popřáno, zůstali na mjstě tom gednom ? —

A wěru , dobře bys nawrhl! Nebot málo, zřjdka

kdy dostalo i dostáwá se pěstaunům mládeže z

duchownjch mladšjm, aby pozůstali na mjstě, kde

oheň, kde horliwost gich byla neysilněgšj.

Wšak, bytbych i patrně wěděl, že nezůstanu:

což z toho? — M ůžet druhý, zpozorowaw , gi~

nau zase stranau použjti! A byt nepoužil, tak

hrdý negsem na práci swau! A p o tom , wěř

slowůin zkušeného, pamnlugj na te b e , byt-

b js gim i odňat byl, pamatugj, — a dopisug/ce, b ljže li pak, nnwstěwug/ce, g ew j dfdežitosti swé

pěstaunowi swému, o poradu a dálsj poučenj žá-

dagjce. Toh o negediný důkaz při ruce mám.

A n o , kterak láska gich gew j se u pauhém spatře-

n j, po délsjm-li oase tebe new iděli, na g ich zá-

ř jcjm oku a radost gew jcjm usmjwánj u zř jš , a co

— co pocjtjš, řekne-li ti který wzdělaněgšj z nich

srdečně: „A c h Otče nuig duchownj! gen když

„W ás alespoň někdy spatřjin, hned gsem potěse-

„něgsj ! — K d y slysjm, že tudy g jti m áte, wždy

„ z okna kauknu; gen abych wás zase gednau

,,uh ljda l!“ — T o to čta, druhu ro zm ilý , nernni,

že to obraznosti pauhý w ýtw or; — ab csse ad

posse datur conclusio! —

Přjte li milý ! gát uprawjm kázanj i s bedli-

wostj wšemožnau, a co spomůže? —• Diwná to

o tázka , a snad i hřjšnosti nikoli prázdná! Dost

na tře ch , ba i na gednorn! •— W šak , házeg se­

meno sebe wýborněgšj i neyúprawněgsj w auhor

neoraný, — w r o li, gakáž schopnosti nemá pro

ně — w m očá l, w němž peyr, a cožkoli neužiteč­

ného g iž obdrželo za swé ! Ohybug strom, a wed,

kamž by měl patřiti, an sesjlil a ku straně naopak

nachýlil se ! Mám w jce ř jc i? Gak bolestno po-

p a třit i, že mezi našimi posluchači, řečem našim

nazwjce dospělj to lik o , a starci ucha propůgčugj,

w nich sobě Iibugjce : mládež pak osjdly neywjce

obkljčená až teprw , když g j doš lo , k tomu se

klonj. D řjwe bud zjwá — štěbece aneb po hřbi-

towě se wálj. Čili snad přepjnám ? W iděl gsem

giž osad w jce, a cožby prospělo mi, samému sobě

bolesti přikládati ?

I neywýborněgšj kázanj gest tu bez účinku —

ano hrách gestit na zeď h á zen ý , kde člowěk ani

předmětům negsa zponenáhla uwykán, ani ponětj

slow, gakým se w kázanj wyhnauti nelze, nezna-

ge, ke wsj těžké práci spjše gsa schopněgsj, nežli

ku přemeyšlenj na čtwrt hodiny — o důležitosti

poslauchánj slowa Božjho nic neb dosti málo wěda

— pro slowo to swaté ani sluchu nemá, a djtěti

podoben ges t, které sotwa a, e, i, zná, a g iž se

od něho čtenj požaduge. Ano bez účinku, zhola

vvlnau o skálu se orážegjcj zůstáwá, dokawádž člo­

wěk w dospělegšjm wěku swém wětšj schopnosti

k wěcem těm odginud, nikoli pastýřem duchow-

njm nenabyl. T u pak některau řečj , prwnj snad,

kterauž za síastnau náhodau předce gedenkráte s

otewřenýma ušima p řes lech l, probuzen, když g iž

mu došlo , když se g iž těžce popálil w newědo-

mosti sw é: tu p ř ig d e , a na swůg nerozum dřew-

něgsj we zpowědnici žaloby wede hořké , smutné.

A i toto probuzenj ze sna strašného tolik do

sebe má, že, an základů náboženstwj nenj při něm,

sešed ze stezky ctnosti — dopustiw se pak těžkých

prowiněnj na druliau stranu totiž na malomyslnost,

zaufalosti přjbuznau upadá. Toh o T i , drahý!

smutný mohlbych swěřiti přjklad, genž mne mno­

ho auzkosti i práce s tá l, kdyby poswátná nebrá­

nila peěet, a kdybych nemyslil, že častěgi se wěci

takowé nadhazugj snad i T o b ě , na důkaz wýpo-

wědi mé tuto položené,

Popustjm wšak mjrku hodnau, a doložjm , že

mnoho gest rodičů, kterým dobro djtek i tak na

srdci le ž j , že ge wšemožně k poslauchánj slowa

Božjho nabjzegj i doháněgj. Wšak gak gest to

s tjmto oddělenjm posluchačů našich? Co mi bylo

možno dohlédnauti, as takto : Proto , že z mládj

wýznamy slow náboženských nikdý gasně nepo­

ch op ili, když kazatel o cjrkwi m luw j, kdož \vj

as na gakau swatau m yslj; m luwj-li o obcowánj swa­

tých , ba i o milowánj, ctěnj P . Boha •— o poko­

ře — smilstwu -— lenosti a t. p. kdož w j , co za

ponětj s těmi slowy spogugj. Bys pak, rozm ilý!

s T w ý in : A h ! to předce tak zle n ew yld jž j! wy-

geti nem ohl: poslyš, co.se mi w poměru tomto

událo. Osoba stařičká, g e g jž gedinká radost ne­

byla g iž než nawštěwowánj chrámu a zwlášt slowo

B o ž j , ke mně dle možnosti přicházjwala. Roz-

mlauwáwal gsem s nj o wěcech přjslušných. Až

také gednau to slowo cjrkew za řeči mi z ust wy-

skočilo. Toho se osoba ta přes sedmdesátiletá cho-

piwši w tato slowa se tázala: ,,A le , W el. P. račte

„m i pak powědjti, co ge to ta cjrkew. Gá to sly­

š e l a mnohokráte w kázanj , a nikdý gsem se ne-

,,mohla wynam ysliti, co to g es t? “ Že T i pohád­

ky new ypisugi, to w jš ; báli bych se Tebe,

prawdu u ra z ili: ale, to mi powěz, gaká tu pomoc ?

A což když si člowěk takowý sám se zatmělými

slowy a w jce gestě s w ýroky náboženskými swá

wlastně utwořená ponětj spogj , wšelikých powěr

a předpogatostj se vicliytj, dřjwe než se mu slowo

Páně předce něgak slyšeti u dá lo, a potom pro na-

wyklost g ich co kljsí se držj ? Co diwu polom,

že nemage ani známčičky o tom , cože duchownj

gest, gako rozdrážděná wosa si počjná, pakliby

duchownj na kuru tu geho zatwrdlau narazil ? Ga-

kéž tu potom účinky wywede pastýř při ubohých

motolicemi, wrtohlawostj, a obyčegně i prašiwinau

nakažených oweček těch? K d e a kdy tu gaké

prawé náboženské smeyšlenj k uspusobenj ? Ne-

hlodá tu čerw na kwětu geho i w srdcjch , kte-

rážby gináče w prawdě skwostného owoce přinášeti

mohla ?

A gakž posledně s těmi to w yh ljžeti bude,

kterj z mládj negsauce dle w jry swé obraženi, ká­

zanj , gak swrchu gsem wypsal poslaucliagj, když

do společnosti nedowzdělaných přigdau ? Do spo­

lečnosti takowých sice, kteřj se i čjsti i psáti i po-

íjtati i hráti i německy také naučili, ba i některé

romány, a což woda na m leyn , i spisy wše, což

swatého a dobrého za terč m agjcj, w yč t li: gen z

gediného katechismu málo neb nic newědauce, tjm

se gestě honosj ?

Na nich spaířugj dle kabátu, dle wausfi, dle

hole, dle nadutého počjnánj a smělých způsobu

saudjcc , po domněnj swém wzdělanost náramnau !

— spatřugj pak tak é , gak tito učenj prawznešenj

panáěkowé, pakli se s tjm i newytasj, že wšeliké

ty kněžské pow jdačky gen pro hlupáky gsaiij

předce gen toho lak řečeného kázanj slowa Božjho

i wšeliké služby geho zhola si newšjmagj a dle

docela giných wzdělaněgšjch zásad, t. dle libo-

wůle swé kráčegj a gednagj I A hle, předce gen

w očjch geho ¡pány, učenými, nad gemu rowné

tak powýšenými gsau, ano i samého duchownjho

gen lak pro buhzdar, nebo z donucenj třeba is

ausměškem pozdraw ugjce, ba i za aučel wtjpl<u

swého m agj! Nemusj , pra wjm , nemusj se tu

ubohým ta myšlénka na mysl w tjra ti: , ,A y , ay

„ to t to musj předce gen gaksi diwné býti s tjin,

,,co nám ten welebný pán p o w jd á w á !!“ — Co

tuto p jsi, ze zkušenosti, ze skutečnosti gest.

A což ubohý, základy prawé w jry gen as někťerak,

z kázanj snad nepochopného, as gako u wzdále-

nosli we snách spatřug jc j, co na odpor takowé

myšlénce postawj ? Gaká geho chul k poslauchánj

dálsjínu ? A nezná-li štjtu proti střelám těm, brzo-

li mé pracně wzdělané kázanj nalezne koho mezi

posluchači, s uchem náležitě a dle potřeby upra-

w e n ý r n —

M edle obratme oči swé na stranu druliau.

Z těch , genž pěstowáni byli z mládj pečliwě —

třebat i nedozráli; z těch, genž znagj alespoň,

co slowo Páně! co to za skutek Pánu Ijbezný i

poslauchánj geho ochotné; — z těch , gimž co

kazatel mluwj g iž z mládj znám ěgšj, tedy i o

welikau mjru schopitelněgšj; — z tě ch , gimž

každého slowa ponětj w yloženo ta k , že neoby-

čegnost mluwy a nesrozumitelnost z nj pocházegjcj

ge k uspánj nekonegšj; z těch, genž každý text

pronesený g iž gináče a gakoby w trognásobné wáze

prigjm agj, z těch , gim ž každý p ř jb ěh , na který

se buďto narážj, neb se zúplna předkládá, as co

prjtel z mládj, přednášenj dálšjmu a přemyšlowá-

iijin o wěci náboženské uw yka li; slowern z těch,

gimž se základ ne náhodě zanechaným, alebrž

maudrým a přjhodným rozm ěrem do srdce p o lo ž il:

z těch a takowých gen pět z padesáti nalezneš,

aby se na základu tom zhola stawěti nedalo, čili

aby slowo Páně nepřigali — mečem tjm na dwé

braušeným proniknuti n eby li, a snad se mu wyhý-

bali, aneb dokonce ge w pochybnost uwáděgjce,

snad i posměch z něho mjti se opow ážili; gelikož

slowo toto gednak samo w sobě sladké gest, ge-

dnak předce w žd y se přip raw j, aby w ozdobněg-

šjm rauchu předstaupilo : geg ich pak uši i srdce

pro ně w jce gemnosti magj.

A gsau-li pak takto k poslauchánj připrawerii,

aučinky na w ždy gistěgsj gsau , než kde mládež

školnj na čten j, psanj etc, na swětské wěci a pro

swet s laužjcj, ginýrei slowem na schytralost swět-

skau, toliko uwyká zřetel swůg obraceti; z nábo­

ženstwj w šak, gen lak ledabylo, některau otázku

z paměti odsekati se, naučj.

Do zaschlého, okoralého pole zagisté déšt

se neprodere tak lehko, gako g iž do nawlaženého ;

Časopis pro kalni.- ducliow. V II.' 4. 7

aby wšak wláha tuto škodila častěgšj , kdož gest,

genžby chtěl twrditi ?

Co mne w takowéin smeyšlenj upewnilo, mn-

sjm T i předce gestě wypsaťi. Gednal gsem kdys

o dobrodinjch, gež nám každá z třj božských

osob spusobiti ráčila. Uprawil gsem řeč swau,

gak možné b y lo , bych schopnosti posluchačů ne­

přesáhl a pozornost g ich přiwábil. N ež nepozo-

rowal gsem , žebych byl pro ně tak , gakž by

bylo třeba, dogemně mluwil. — Desjtiletý wšak

chlapec * stoge s některými spolužáky na kůru,

tak se do pozorowánj řeči zab ra l, že když gsem

dobau otazowacj předmět rozb jra l, zapomena se,

kde gest, odpowjdati počal hlasitě, as gako by we

škole b y l , —- až dospělý za njm stogjcj geg po-

stuchl, načež celý se zarděw se zpamatowal. —

Tomu když gsem z onoho dospělého s chechtem

wěc mi wyprawugjcjho w yrozum ěl, co as za my­

šlénky se T i zdá , že mne zapogaly ?

Gá stogjm na sw ém : Škola, škola gestit před­

m ět, na něgž by zřetel duchownjho pastýře měl

býti neustále upřen. Gakož tu — av nj — po-

wěry se wymésti mohau snadno; tak i newěře,

panownici ducha času našeho pautagjcj takowé hrá­

ze mohau se položití w’s tř jc , že sprostičký nd-

dennjček i klučjk nepatrný panáčkowi swéwolně

odpadlému po mále nahodj : „P a n e ! waše slowa

bublina gsau při dosti maličkém fauknutj se roz-

p lzu g jc j; slowo Páně předce gen zíistáwá nawěky.“

Kazatel mát potěšenj, náhradu snad gedinau za

mnohaletau přjprawn a nemalau práci: wšak, do-

woleno-li, řeknu na několik minut. Frustra

Aethiops lavatur : to platj přečasto! Tu wšak —

we škole to t iž , negsau Aeth iopow é: tu tabulky

woskowé; cožkoli se wtiskne, zůstane, a byt se i

přetisklo, předce pobude znamjnko. A n o : Hrdá

tu má mjsto swé myšlénka, a w dowfolené hrdosti

pfesladká : Pracugi pro budmicnost! Geště po

iřidcjti létech pomně památka hogná! — ano, přidám, i w d/tkách budaiícjch se gew jcj! —

Wšak dosti g i ž ! N ic nepřipomenu w jce o

liřjchu , geliož bych se dopauštel, wěda, kterak

dobře čin iti, a — nečině; nic w jce o slawném

Kljmentowi z Alexandrie a o škole tamže — nic

o Augustinowi weleučeném s geho cwieenjm kate­

chumenů, aniž o těchto za staršjch oasíiw, To to t

wše dobře a lépe než gá znáš, i wjš co tjmto

podotknutjm gich inysljm. Gá pewně se držjrn

toho: Škola gest; mjsto, kdež stromkowé, gi- náce na piano toliko a ledagaks rostouc/, se

štěpu g j , a k tomu uzpůsobugj , by sličného, chutného, wonnélio, wzácného oivoce wydali: nno&by pozděgi stěpowáni tak lehko nesli, a

wlepsj zagisté neprospjwali. A protož školu ne

hned po kazatelně na druhé mjsto, ale gak možná

zrowna wedlé nj stanowjm, tak aby hned kazatelna

hned pak ona přednosti požjwala. — W e kterémžto

smeyšlenj mne geště w jce upewiiuge ta zkušenost,

negen ze sebe samého, ale i z giných sebraná 3

že, kdo gednau okusil -potěchy, duchownjnm zc

školy plynaucj, nelze lomu g j opustili wjce.A proto také, by iby mi při prácech na osadě

četněgšj i na zdrawj melo škoditi nawštěwowánj

školy navvyklé, gakože w skutku s malau obtjžj

spogeno nen j: •— pomnjm na missionáře, i žiwot

obětugjcj pro t y , gež ku Kristu uwésti magj , a

když nenj přáno g ináče, saučastnjm se s nimi w

nasj milé wlasti w způsobu tom hle: — pomnjm

na w ogák y , kteřjž pro časné toliko úmysly, proti

aučelum křestanského duchownjho až běda mali­

cherné , obtjže, m rzáctw j, ano i žiwot nasazugj:

a těmi wjee rozwraucněn, Ijbo-liže Pánu , nasadjm

i gá co mohu pro wěrné K ris tow y , zwlástě pak

ochotně pro m iláčky geho. Což tjm lehčegi pod-

niknauti mi lze bude , že při upřjmné wůli w zá­

loze mám w ýrok Pawlúw potěšitelný: Jfšecko

mohu w tom , kterýž mě posiluge J —

M edle Ijbo-li T o b ě , P řem ilý ! kárey m ě, a

w čem cliybugi, napraw! Z ostatnjho se T i ospra-

w ed ln jm , až se mi dostane odpowědi Tw é,

Twíig

Slawjn.

O wnitřnjm spogenj Kristown s mrfwých wslá- nj s celuu saustuwau božského zgewenj.

0.1

J. J. Raisa,

kaplana w Kopidlno nad Jjeitinau.

(Dokončenj.)

8.

Messiáš musel býti Buh.

G iž wšeobecné z mrtwých wzkřjšenj, gakožto

podstatný d jl úřadu Messiášského, může, gakož

každý připustj, vykonáno býti gediné tau mocj,

kteráž na počátku prach zemský nadchla žiwotem.

Ale i patřjme-li bedliwěgi na ten přebjdný staw

duse, w k terýžto , podlé učenj pjsem ewatých,

prvvnj člowěk sebe a weškeré swé potomstwo skrze

hřjch u w rh l: musjme se přiznati, že Bůh toliko

byl dosti mocen dopomoci opět k prwotnj doko­

nalosti , kteraužto obdařen wyšel člowěk z rukau

stwořitele swého.

A bych řeči přjliš nešjřil, budiž zde dosti

na tom připomenut], že pjsmo swaté wykaupenj

padlého člowěka druhým narozenjm nazýwá, (T i t .

III. 5.) které cjrkew sw. gestě za wětsj důkaz a po*

diwněgšj progewenj božské w7'semohaucnosti powa-

žugc, nežli síwořenj geh o , modljc se při msi

*waté : Deus, qui humani generis dignitatein mira-

bililer condidisti, et mirabilius reformasti a t. d.

a patrně dáwagjc tjm na gew o swau w jru , že,

gako pokolenj lidské Bohem stwořeno, tak též

Bohem gediné mohlo býti wykaupeno. A w

skutku, kdož z praudu wšeobecného duchownjho

porušen] , g jm ž potomstvvo Abraháinowo bylo za-

chwáceno , wseobecné naprawenj, z duchownj

smrti duchownj žiwot opět w yw inauti, a tak weš-

keré přirozenosti lidské k g eg j prwotnj čistotě a

dokonalosti měl dopom oci, musel zagisté nndpři- rozennu, božskau inocj býti opatřen. Kdo za

hřjchy celého swěta dosti uČiniti, a člowěčenstwo

s Bohem měl smjřiti, ten m usel, sám gsa prázen

wsj w in y , obět neskončené ceny přinésti býti w

stawu. Takowého slušelo nám mjti Biskupa

swatého, newinného, nepoškwrneného , oddě­leného od hřjšnjků , a kterýžto gest učiněn

wyššj nežli nebesa: kterýž nepot řebuge na

každý den , gako kněžj neyprw za swé hří­chy oběti obětowati, a potom za lidské ; nebo

to učinil gednau samého sebe obětowaw. Žid.

V IL 26. 27. A č , uwážjme-li bedliwěgi ta pro-

a ) T a k též o té w ěci p ro g e w il se sw , A ugustin o městě

B ožjm k n .X lX .c . 11. n a p sa w : „ W f i le tenkráte gen sku-

, ,tečně swobodna g e s t , w adám a h řjch íin i-li nenj pod-

, , robena. A takowaut w iili dal B ú h člowěku, kterýžto

„p o zb a w iw se g j z w lastn j w iny , ne odginud mocen gest

,,opět g j n a b y t i , krom od toho, genž d řjw e g i b y l udě-

, , lí l. P ro čež dj sam a p r a w d a : G es tliie wrís tuyswobo- „ d il S yn , praw ě swobodni budete.

roctwj , kteráž někdy Synagoga , a nynj katolická

cjrkew na Messiáše potahuge, gako u pr. Žalm '2,

110. Jes: 9, 5. — a giná, nedá se zap řjti, že z

nich wyniká důstognost, genž přirozenost panhého

člowěka daleko přewyšuge ; nic wšak méně se zdá,

že za času Kristowých onen ohlas starých proroku,

genž wyšsj budaucjho W ykupitele důstognost na-

stjnili, toliko we zboru učených zřetedlněgi ozý-

wal s e , a wšeobecný lid Messiáše, co prawcho

Boha neočekávval. Patrné toho swědectwj nalé­

záme w Justinowě rozmlauwánj s T rifonem , kte­

rýžto prawj c. 49 : ITavreg ' ( indaioc) rov X(iiatov av&Qionov avdQomiov rCQogóoy.ío iEv ytvq- atadca, y.ca tov Hhctv "/qlocu cwtov ú.dovxu. C fr, c. 8. X qIOTOQ ÓE . . 8Ó£ V/LL ÓVVCC/.UV Tiva, fiEXQis civ cXQíúv Ilhas xqiofl ccvcov. * ) Aniž gest docela nesnadno si

to w y lo ž it i, proč wjra w Messiášowo božstwj w

starém zákone neby la wšeobecná. Nebot potom­

kům A dam ow ým , genž zesnuli d ř jw e , nežli w

Kristu spatřili wyplnenau tu přeutěšenau nadegi

praotců swých , neznagjce b ljže tu nowau , Mes-

siášem založenau smlauwu mezi Bohem a lidmi,

gegjžto prwnj’ základ wjra w zakladatelowo bož-

stwj býti měla, nic by bylo neprospělo wěděti,

gaké budaucj W ykupitel má býti přirozenosti; ano

giž ta žiwá naděge, že Spasitel gistotně přigde —

naděge z w jry w zasljbenj Hospodinowo w yplý-

* ) AViz : E in le itnng in die B ií chci' dcs neuen Bundcs voii

A , Bc.i. Feiiiiioscr. T ů b in geu 1630. S. 221.

wag jcj —" ^ g’egfch upokogenj a spasenj postačo-

wala. Uwčřili Bohu , a počteno gest gvm to k sprawcdlnosii. Jak. II, 23. Pak ale nesmjme

přehljclnauti, že národ židowský k modloslužeb-

nosti, kterážto ze wsech stran obklopowala ho;

přjliš náchy lný , ku přigetj w jry w Messiášowo

božstwj dosti schopný , a , abych tak ř e k l , gako

dost zralý geště n eby l, a proto neyprwé gednoln

w božstwj náležitě oswědčena, trognásobnost ale

osob gesto swatau temnostj zakryta zůstati musela,

dokawadž nepřišla plnost času, w nichž rauška s

očíj Israelitů siiata býti mohla, a sláwa Božj celé­

mu pokolenj lidskému zgewena. Proto tedy gen

temně mohlo swjtati w starém zákoně božstwj Mes­

siášowo, genž w nowém zákoně co magestatné slunce

w auplné wyšedši gasnosti, sw ětlo , teplo a žiwot

rozléwá wukol.

§• 9.

Proto musel Messiáš zřetedlně o sivém božstwj se wygddřiti, a ge náležitě potwrditi.

Poněwadž , gakož gsme w i děl i, pokolenj lid­

ské gediné od Boha mohlo býti wykaupeno : bylo

také newyhnutedlně třeba, aby wšem , kdož pra­

wdu přigmauti hotowi b y l i , prawé Messiášowo

božstwj náležitě bylo oswědčeno. Na tomto po-

znárij záleželo geg ich upokogenj , záleželo i spa-

senj geg ich . Nebot gak prwé č low ěk , drže se

neomylného slowa B o ž jh o , p ozn a l, že gediný

wšemohaucj Bíih gest s t o , k tomu slawu opět mu

dopoinoci, w nřinž před smutným praotce swého

pádem se nacházel : nenj možná, aby u w ěřil, že

wykaupenj g iž se stalo, a tak w srdci swéin se

upokogil, pokudž, že ten, kdož Messiášskau du-

stognost si o sob j, skutečne Buh gest, wjrau ne­

poznal. A ponewadž , gako w starém zákoně na­děge w přjH j budaucjho W ykupitele, tak i po

geho přjštj žiwá wjra w nčlio ta gedinká w ý-

mjrika g e s t , by člo,wek dobrodinj Messiášských

mohl se súčastniti, a wečného žiwota dosjci, (žá­

dný nepřicházj k Otci, než skrze mne. Jan, X IV .

6.) tato w jra ale od poznaného božstwj W ykupitelo-

wa záwisj : každému zagisté gest patrno, že po-

znati božstwj Messiásowo netoliko pro upokogenj

wykaupenců wěc prospěšná, alebrž i wzhledem na

gegich spasen] newyhnutedlne gest potřebná.

Pokudž a le , gako swrchu ponawrženo, ne­

líbilo se Bohu skrze úplné gasné a zřetedlné po-

naucenj wjru w božstwj Messiásowo před geho

píjštjm w národu wywoleném založiti a wůbec

rozsjřiti: mohlat w božskau Wykupitelowu přiro­

zenost wjra gediné w geho wlastnjm wyrěenj a

náležitém stwrzenj swůg pewný nalezti základ.

MM-li nagjti Messiáš we swětě w jry , nemel-li cjl

geho přjštj na w ždycky býti zmařen: musela

božská geho přirozenost w geho ž iw otě , z geho

učenj a z geho skutků tak w yn ikati, že gen zlo- wolnosl g i přehljdnauti byla w stawu. * )

) Ž e , íl g a k zietecilně K ristu s o swé božské p řirozenosti protfcM il se y toho w každé katolické dogm atice lze sedoijs li.

Ano bytby i skutečně w starém zákoně bu-

daucj W ykupitel gakožto Bůh gasně a zřetedlně

byl předpowězen : nebyliby přede lidé mohli při­

gmauti koho za prawého Messiáše, dokudžby, že

právvo má wztahowati na sebe ono wyrčenj pro­

rocké, nebyl opodstatnil něgakým nade wši po­

chybnost wyššjm důwodem,

§. 10.

Messiášowo z mrtwých wstánj bylo w slmvuco neypalrněgi polwrditi geho božstwj.

„Pokud známe národ, (prawj gistý na slowo

w zatý katolický bohoinluwec), w němž Messiáš měl

w ystaupiti, byltě zázraků žádostiw ; zázraky mu­

sel každý , kdož w záležitostech náboženstwj ně-

gakau změnu neb zdokonalenj ponawrhowal, swau

učitelskau mocnost osprawedlniti a dokázati; zá­

zraky byly ta w ým jnka, pod kterauž w jry a

Avážnosti žádati, a prospěchu nadjti se mohl.“ *)

A práwě tak , gakož se domnjwám , smeyšleti a

gednati musel národ židowský , nechtěl-li zrádcem

býti na náboženstwj , samým Bohem sobě daném,

a g e wyměniti za klamné učenj lecgakéhos pod-

wodnjka. — Nadpřirozenrcu tedy a diwotwornau

mocj musel k a žd ý , kdožkoli od Boha poslán byl,

potwrditi swé nadpřirozené wyslanstwj, Cjm wjce

ale W yku p ite l, gsa wtělený B u jí , nade wšecky

* ) H u g ’s E in le itu u g in die B iích er des N . B . 1 T li. §. 9-

proroky a vyslance Božj měl w éw oditi: tjm w ý-

tecněgsj , tjm slawněgšj musel býti způsob oswěd-

čenj důstognosti swé, tjm wěťsj musel býti i zázrak,

siaužjcj za důkaz swé božské přirozenosti, zázrak,

gemužto se nic rowného, nic podobného nesmělo

nalezati w žiwotě a účinkowánj ostatnjch vyslanců

božských.

Ze Messiásowo z mrtwých wstánj , zázrak až

posud neslýchaný, na něgž brzy nasledowati mělo

na nebe vstaupenj, toto widitedlné wegitj w sláwu

Otce nebeského, takowé skutečně povahy gest, ni­

kdo tak snadno nebude moci zapřjli. Ž idé aspoň,

w gegichžto swatých knihách zasljben by l a v y ­

obrazen, gim ž tedy při posuzowánj geho Messiášské

důstognosti prwnj hlas p a tř il, vžd yck y toho byli

přeswědčenj, že by z mrtwých wstánj Kristov o,

kdyby ge připustili, ten neypatrněgšj, geg ich

newěru neywjce porážegjcj důkaz bylo gak M es­

siásské tak božské důstognosti. Nebot ač ostatnj

zázraky, které Kristus činil ke stwrzenj swého bož­

ského wyslanstwj, židé připaustěgj, ano i takowé

wyprawugj , o n ich ž, poněv adž patrně smyšleny

, gsau, swr. Ewangelistowé mlčj * ) ; w té naděgi, že

připisugjce ge gednak Belzebubowi (gako sauwěcj

s Kristem Fariseowé) gednak diwotwornému gmenu

*) Tak čteme u př. w knize JJ12P H U b íl IDDj že S p asite l náš také w powětřj l j t a l , že m rtw ého, z něhož gen kosti byly k nalezenj , opět žiwotem nadchnul a g.

ttmson DtZ? V ( g ako pozdnegšj Rabbinowé) gegich sjlu k dokázánj toh o , což dokázati m ěli, w yw rátj;

předce z m rtwých wstánj Ivristowo gednomyslnií

zapjragj , dobře wědauce, že připuštěni geden-

kráte , žádnému giném u, lei) božské wšemohauc-

nosti, přičteno býti něm už, a protož ke stwrzenj

to h o , což stwrditi m á, welmi dobře se hodj.

Tak t gest nám tedy ta twrdošjgnost, s kteraužto

židé mezi wšemi zázraky Kristowým i gediné geho

z mrtwých wstánj zap jra g j, patrným důkazem,

že dle gegich aspoň sinýšlenj, toto z mrtwých

wstánj ze wšech diwň ten neyw ětšj, neyslawněgšj,

a pak-li tak řjc i mohu, neytěžšj ges t, a proto

také k stwrzenj toho, což na Messiáši to neywyšsj,

to neynepochopitedlněgšj bylo, geho božské přiro­zenosti, mezi wšemi zázraky ten neyzpůsobněgšj.

§. I I .

Z mrtwých wstánj Messiásowo bylo giž w

starém zákoně přcdpowězeno.

Z mrtwých wstánj Messiásowo gest událost,

g jžto w celé ekonomii božského zgewenj nic ne-

nalezáme rowného , tak gako wykupitelstwj samo-

gedino gest wre swém druhu, a gakož gsme v i­

děli , ten neypatrněgšj důkaz Messiášské důstoj­

nosti. Z té přjčiny lze gest očekáwati, že proroci,

*) Kilo si rabjnské bágk y n eo šk liw j, m íiže se sám pí-e-

swěcluiti o tom to I2 7 © l-t“l □ !# ) g eh o íto m ocj p rý negen

K ristus, a le i g in j R ab jn ow é zázračné' w ěc i konali gníiu.

giražto bylo zponenáhla wyobraziti bmlaucjho W y-

kupitele, a přede wšjm giným takowé přjpadnosíi

7. geho žiwota předpowědjti, genž by ho obzwlášt-

ní; znalým učinily, ani geho z mrtwých wstánj,

gjinž přede wšemi božskými wyslanci mol wyzna-

cen býti, mlčenjm nemohli pominauti„ A w skutku!

nedá se zap řjt i, že w tom obraze, gegž proroci

o budaucjm wykupiteli w ytw ořili gsau, i geho z

mrtwých wstánj nemožné gest přehlédnauti, geli-

kož ono gediné wšecky geho předpowězené osudy

wjže a w gednotu spoguge,

G iž w tom prwnjm proroctwj Messiášském

fllogž. 3, 15. gakož w §. 5. w iděli gsm e, byl ač

gen několika slowy, nastjněn bog ten , g egž W y-

kupitel w/lezně měl zniknauti.

Od té doby pěli rozličnj p ro roc i, gakož gxm

diíwal duch Páně, brzy o pon/ženj , utrpěn/ a

smrti Messiášowě, gako Zalm 22, 1 — 19. Joz. 53,

Dan. IX . 26. brzy zase o geho powýšenj, geho

slrfwe, a geho wěcném panowúnj, gako Žalm

CX. Iz. IX , 6. 7. X I, 1 — 10 ; Dan. V I I , 13. 14.

Kde gest medle ten swrazek , genž spoguge tato

od sebe tak welice se wzdalugjcj proroctw j, g i-

miž w gednotu splýwá wyrčenj gednoho a téhož

samého Ducha božjho? Gakým způsobem mohl

muž ulrpen/ a boleslj býti powýšen a oslawen?

Gaké gest spogenj mezi geho ohrtwnau smrt/, a

geho w/tezslw/m nad nepřátely, mezi geho ponj- žcn/m a geho i věčným Jiraloivóit/m ? Bez geho

z mrtwých wstánj zagisté žádné ; a k a žd ý , gakož

daufám, za prawdu mi dá, djm-li, že toliko skrze

W ykupitelowo z mrtwých wstánj, g jm ž wynikl

ze stjnu ponjženj a opowrženosti na wýslunj sláwy

a powýšenosti, w ona na oko sobě odporugjcj wy-- -

rčenj prorocká krásná gednota a auplný sauzwuk

dá se uwesti. Blohti tuto wěc dost patrným histo­

rickým důwodem potwrditi. Gaká pak gest medle

přjčina toho směsného bludu, w kterýž uběhli

mnozj stařj Ž id é , a mezi nimi i talinudštj ueite-

lo w é , dwa Messiáše očekáw agjce, z nichžto

prwnj , z pokolenj Jozefowa pro hřjchy lidu swé­

ho má býti zab it, druhý a le , potomek gsa l)a-

w iduw , genž smrt prwnjho pom stj, kralowati má

n a w ě k y ? * ) Docela přirozená tohoto bludu přj­

čina zdá se mi býti ta , že Ž id é , záclonu gestě

m agjce u čtenj pjsem swatých před očima swýma,

Messiásowo z mrtwých wstánj , tento přirozený

swazek mezi geho ponjženjm a geho sláwau při-

pustiti nechtěli, a tak, an zřetedlné předpowězenj

Messiásowy smrti z pjsem swatých wymazati ne­

mohli , druhého Messiáše ze swého mozku wywe-

sti takměř byli přinuceni, na němžby se wyplnilo?

*) Čteme o této wěci w knize JV"Qn Hlfib takto : n^nUtí

«in ’o • in p rróa p insi “|CV p n’iüß w idd1 ntó itt/rj m>m wcj “nccp (fpp p nwjt. g. S počátku přigde Messiáš syn : ¡"lirp DJ) Josef ňw, s pak teprw Messiáš syn Dawidiny . . . Onen sebe samého wydá, a duši swau wylege w smrt, a krew geho smjřj lid Hospodinúw. Wjc o tom Eisen­menger w djlu II. na str. 720.

cožkoli o geho sláwě a wěčném panowánj bylo

předpowědjno.

Pakli tomuto wýtworu z pleného rozumu ra-

bjnskélio se směgeme, gakož toho zaslubuge, mn-

sjme připustiti, že Duch Božj, předpowěděwšj skrze

proroky Messiášowu smrt a geho s/ravir, implicite

i o geho z m rtwých w stánj prorokowa!, genž

bylo prwnjm krokem z geho ponjženj a smrti k

duchownjmu, a protož i wěčnému geho kralowánj.

§. 12.

Poikrač owánj.

Ncscházj nám owsem proroctw j, w němž o

Messiášowě z mrtwých wstánj wýslowně zmjnka se

cinj; a wšak slušj připomenauti, že od proroctwj,

gelikož zřenj gest do wzdálené a tmawé budauc-

nosti , g iž dle přirozené geho powahy, auplnau

zřetedlnost očekáwati nemůžeme, a že prawý mno­

hého prorockého wyrčenj smysl dotud zňstáwá po­

někud zatm ělý, dokudž skutečné geho wyplněnj

swětlem srozumitedlnosti oswjceno nenj.

Mezi takowá proroctwj zdá se mi že náležj i

to, w němž na Messiášowo z mrtwých wstánj ney-

patrněgi narážj se. M jnjm zde totiž Žalin X V I,

gegž skládal muž , na němž přebýwal Duch Páně,

' Sam. X V I I I , 2, a gegž tentýž Duch swatý

Skut. Ap. I I , 25, X III , 35. — o wzkřjsenj Páně

Vykládá.

Ozýwá se w tomto Žahnu, k terýž, gak se

domnjwám, zpokogného panugjcjch w něm citů

rozwinowánj, nikoli w okamženj hrozjcj poroby,

alebrž při upamatowánj na přestálá nebezpeíen-

stwj byl složen, plesánj nábožného srdce, z Boha

swého se radugjcjho, a silná dííwěrnost w Hospo­

dina , kterážto ku konci na tak wysoký se wynese

stupeň, že swatý zpěwec tu bezpečnau gew j na-

děgi, že Hospodin i po geho smrti g eg bude opa-

trow a ti; že nenechá geho tělo wzjti porušenj , ale

že ge z temného hrobu w yw ede do žiwota radosti

a blaženosti neskončené.

Wšak slyšme ráděgi samého Žalmistu Páně!

1. O střjlieyž inne , B ože ! nebot daufám v tebe. * )

2. JKjkám P án u : T y s m ůg B í ih ;

'žádného m i blnlia bez tebe.

3. Swaiého , genž tnuto zem j v lád n e , o s la V u g i ;

Ont gest v šecka rozkoš má. * * )

4 . I i c iz jm bohům c h v á ta g jc j m nožj bjdu s v a u ,

G eg ich m okrých obětj se V jc než k rv e střehu,

A n iž na mé rty kdy gm eno g ich m á vstaup iti.

•) Č et l gsem “j'i'ipbS bD '«.¡sto - ] 1 ^ bD > gakož Houbigant

dle Chaldegského a Syrského v ý k la d u , gakož i dle

S y m m ach a a sw. Ilie ro n y m a p o o p rav il. G in j čtau ^

rajsto ^ 3 ; gakož i H e rd e r , p ře k lá d a g e : M ein Glück

h än gt gan z an dir !

• * ) T o to přeložcnj , negen zákonům h ebregské m lu v y gest

p řim ěřené , a le i se spogenjm celé řeči dobře se srow-

n áv á . v. 3 dle způsobu m lu v e n j , v pjsmech

s v . obyčegnélio , v y z n a m en á v á swalc luh , aneb, ga­

kožto P lu r . m ajest. sam ého Boha. W Sickn i stařj i no-

v j v y k la d a te lé Ž a lm ů , do nichž mi by lo lze nablédnaati,

zde pnu n j v ý zn am ob ljb ili so b ě ; sm ysl a le , který pak

v. 3. d á v á , nehodj se tak dobře k tom u , co v 4 T. se

p r a w j , gako v ý k la d sv rc h u položeny. H erder pře­

kládá : D ie í íe ilig th iim e r seines Landes h a lt7 ich liocli.

5. Hospodine ! tys m íig pod jl, tys m íig kalich ,

T y zůstaneš v ž d y niým dědictvjm .

6. O m ůg pod jl na v ý b o rn á m jsta padl,

D ě d ic tv j m é gestit 1 jb e z n é !

7. Pánu , genž m á péči o mne, budu pěti ch vá lu ,

I Í n j7, i v noci v z b n z n g j mile le d v j má.

8 . H ospodina m ám v ž d y před očima ;

N epohn u se, nebot Oii m i po boku.

0. P ro to ž v e s e lj se s rd c e , p lesá duse má,

1 mé tělo odpočine w naděgi.10. Nebot nezanecháš we hrobě mé mrtwoly, ")

yinii sivcttému dáš sivému widěti poruSenj ;11. y llc češtil okážeš m i do žiwota,

Kde gest hognost radostj před twářj twau, JVěčná blaženost po boku titiém. —-

Že co 9, 10 <1 11 werš tohoto Žalmu prawj,

nikoli na Dawidowi se newypln ilo, alebrž o Mes-

siáši předpowězeno b y lo , dowozuge sw. Petr Skt.

Ap. 11,25. a sw. Pawel Skt. Ap. X I I I , 3 5 ; pročež

wsjín práwem cjrkew katolická tento Žalm za Mes-

siásský w ždycky pokládala. Nechci owšein tw r-

diti, že D a w id , pronášege ona slow a, skutečně

Messiášowo z mrtwých wstánj gnsně před očima

měl; (nebo dostit známo , že nezřjdka i samých

N en j sice tomuto v ý k la d u spogenj řeči na o d p o r ; ale

new jm žádného m js ta , w nemžby to lik znam e­

nalo gako Swatyné.• t 't: ,

M jsto ’IT H ííl» což g iž Sep tu n gin ta , a pak m nózj

n o v ě g s j přek ladači za s lo v eso považu g j, četl gsem

m agé to za fo rm u N ip h i l s lo v e s a T ]^ , gako od

Job. 32, l i .

*••) ti/QJ zde obyčegně p řek lád ag j d u ti; znam ená v š a k totéž

s lo v o i mrtwolu, ( v i z hebr. s lo vn jk od W . G esen ia )

kterýžto vý z n a m k p ře d c h á z e g jc jm u fi^ ^ b p U / ’ lépe se hodj.

Časopis pro katol. du cho v . V I I . 4. 8

proroků p ra w j toho, co Duch swatý skrze no

předpow jdal, smysl zůstal tagný) a že wšickni,

kdož před Kristem tento Žalm četli, z něho naučiti

se museli, že budaucj Messiáš zabit bude a třetjho

dne slawně z m rtwých wstane. Dosti wšak na tom,

gestliže Dawid , obrátiw zřenj swé k té naděgi,

g iž mu učinil Pán , že z geho ledw j má přigjti

ten , gehožto králowslwj nebude konce, a tauto

naděgj nadšen a gako roznjcen , pewnau swau dů­

věrnost w Pána takowými pronásj s low y , kteráž

w dokonalé neohmezenosti swé o něm se wykládati

nedagj , po Messiášowě z m rtwých wstánj ale na

žádného giného obracena býti nemohau. T a k tedy

i o tomto mjstu pjsma swatého mohu ř j c i , co o

ginem učenostj o zbožnau myslj stegně slowutný

hrabě Stolberk praw j, že gest totiž gednn z těch

hwězd, genž na obloze starého zákona se stJiwě- ly, ač slunce, od něhož swěťlo swé braly, ge­nie pod obzorem skrýwalo se.

§• 13.

Kristus swé z mrtwých wstánj zřeledlně

předvoweděl,

Gestliže gsme nahlédli, že Kristowo z mrt­

w ých wstánj, gakožto neypodstatněgšj důkaz Mes­

siášské důstognosti geho, pro wšecky budaucj časy

z gedné strany newyhnutedlna bylo potřebné, z

druhé ale strany od proroků s úplnau zřetedlnostj

předpowězeno n eb y lo , nemůže nám zagisté býti

diwno, že Kristus, wystaupiw gako zasljhený TVy- Jiupilel a wtělený Bůh w národu Židowském, aby

tento neywět-j důkaz swé nade ivsl iidskau mjru

wywýšené důstognosti, co neywjce možná zostřil,

swé z mrtwých wstánj tolikkráte a s takowau zře-

tedínostj p ředpow ěděl, že w tomto ohledu nic

wjce se žádati nem ůže! Brzy po weřegném na-

staupenj úřadu swého nalezáme Spasitele o slaw-

nosti welikonoČnj u prostřed lidu swého w chrámě

Jerusalémském. Jan l í , 13. T a d y , kamžto podlé

proroctwj MalachiáŠowa I I I , i . p řig jti měl pano­

vu jk , po němž Židé taužili, zasljbertý a žádaucj

Messiáš neb prostřednjk nowé smlauwy, roznjcen

swatau liorliwostj pro čest domu Otce swého, wy-

liánj prodavače a penězoměnce zm jsta poswatného,

gež hanebná peněz žádostiwost w něgaké tržiště

byla proměnila. Rozuměli gsau dobře Židé > že

Ježjš s tau práwomocnostj, kteraužto osobil sobě

w chrámě, gakožto w domě swého Otce, před

celým lidem za toho se prohlásiti ch tě l, za něhož

ho Jan na paušti wydáwal, J. I, 34* za Syna Bo-

žjho, za dáwno zasljbeného Blessiáše, a protož

chtěgj w ěděti, gakým zázrakem dokázati může*

že má práwo k tomu, což činj , že gest ten , za

kteréhož se i tjmto swým sobě počjnánjm, i řečj

swau wydáwá. A gakým medle zázrakem chce

to Kristus oswědciti ? Swým z mrtwých wstánjm*

Zrušte chrám tento — prawj t . 19 — a we třech

dnech ho zase wystctwjin. Sw atý Jan v.2'1 wýslowně

dokládá, že Spasitel o chrámu těla swého mluwil,

a gakož nepochybugi, i pro Ž idy dost srozumi-

tedlně. Nebot negenom tělo lidské dle tehdeg-

šjho mluwenj způsobu nazýwalo se chrámem,

slánkem , vaog, oxrjvw/xa, gako 1 Kor. 3, 16. 2

K o r. V I, 16. 2 Pet. I, 13. 1 4 ; ale gestit i welmi

prawdtí podobné důmněnj Exegetů , že Kristus,

stoge we chrámě zděném , a mluwe o žiwém chrá­

mě těla swého , při slowjch rov vctov tovxov, při

nichž se takořka nechtjc ruka zdw jhá, na swé

tělo poukázal, a tak prawý geg ich smysl dosti zře-

tedlně wyznačil.

P ř i giné přjležitosti w ygádřil se Spasitel o

swém z m rtwých wstánj tak , že o smyslu geho

slow ani té neymenšj pochybnosti pozůstati ne­

mohlo. K d yž totiž gedenkráte Farisey přjsně byl

káral, že zaťwrzugjce s hřjšnau swéwolnostj swých

srdcj , patrné diwy wšemohaucnosti božské moci

ďábelské přip isow ali: tut někteřj z nich na oko

se stawěli náchylnými, za Messiáse ho uznati, kdy-

by toliko něgaké znamení na nebi chtěl uciníti.

Mat. X I I . 38. Luk. X I, 16. I rozhorliw se Spasitel

nad tauto pokrytskau myslj, g jžto na nesčjslnýcli,

před geg ich očima učiněných zázracjch, geště ne­

bylo dosti, takto gal se mluwiti w sprawedliwém

hněwu swém : Pokolenj zlé a cizoložné znamenj hledá, a znamenj nebude gemu dáno , gediné

znamenj Jonáše proroka. Nebo gakož byl Jo­náš w břiše welryby tři dni a tři noci: takt bude syn člowěka w srdci země tři dni a tri noci. Co tu Spasitel nedoložil, mohli se zákonnjci

snadno d o w tjp it i: že to tiž , gako Jonáš po třech

dnech z břicha w elryby wyšel, i on opět po třech

dnech z hrobu vyproštěn bude. Na tentýž přj-

běh , gakožto obraz swého z mrtwých vvstánj, od

woláwá se Spasitel i Mat. X V I , l .c o l l . Mar. V III?

11. Tak tedy Kristus netoliko swé z mrtwých

wstánj předpow ěděl, alebrž i prohlásil ge za ten

neypodstatněgšj důkaz swé Bfessiášské důstognosti,

za důkaz, nad njmžby i zaslepenost Fariseů a zá-

konnjků oči otewřjti mohla.

Mnohem ale zřetedlněgi a zgewněgi předpo­

věděl Kristus swé wjtězstwj nad smrtj Apoštolům,

gimžto bylo přáno, bez podobenstwj a zgewně

poznáwati tagemstwj králowstwj Božjho. Mat.

.VIII, 11.

K d yž totiž božský mistr swými tak mnohými

a welkými zázraky u Apoštolů tolik w ym oh l, že

mu Petr to slawné swědectwj dáti mohl, že gest Kristus syn Bohažiivcho, tut počal, gakož Ewan-

gelistowé Mat. X V I, 21. Mar. V III, 31. Luk. IX , 22.

sauzwučně wyprawugj , g iž smělegi a zřetedlněgi

mluwiti s nimi o swém budaucjm utrpenj a oslawenj,

uče g e , že musj g/ti do Jerusalema, a mnoho

trpěti od staršjch a zukonnjků, ct od Tcnjžat kněžských, a zabit býti, a třetjho dne z mrt­wých wstfíti. T a k i g indy Mat. X IV , 21. Mar.

IV, 30. Luk. IX , 44. zřetedlně gak o swé smrti, tak

o swém z m rtwých wstánj mluwil. An naposledy

do Jerusaléina se bral, beze wšj obálky prawil

učedlnjkům , že bude pohanům wydáu a ukřižo-

w án , a ifetjho dne ze z mrtwých wstrine. Blat.

X X , 17. Mař. X, 32. Luk. X V íI í , 31, a když od

Otce ustanowená hodina geho ponjženj přibljžila

se , poukázánjin na swé z mrtwých wstánj zarmau-

cené tesil uíiedlnjky. Mat. X X V I, 32. Mar. X IV , 28.

Gestliže při wsj této zřetedlnosti, s kteraužto

Spasitel tolikkrát o té neypamotněgsj události swého

na této zemi obýwánj m luw il, učedlnjci předce,

gakož zaznamenal sw. Marek IX , 9. w^espolek tázali

se , co by to b y lo , když z mrtwých wshrne? nemůže žádného býti tagno, že přjeina této zpo-

zdilosti mysli gediné w hrubých židowských před-

sudcjch o králowstwj Messiášskéin . gim iž i uíiedl-

njci by li nakwašeni, musj hledána býti.

§. 14.

A 'proto také gisté wstal.

Budeí se to snad mnohému nemalý skok zdáti,

an z toh o , že Kristus swé z mrtwých wstánj před-

p o w ěd š l, uzawřjti ch c i, že skutečně také z mrt­

w ých wstal; a předce se musjm přiznati, že toto

předpowězenj Kristowo samo w sobe postaeitedl-

n ým , ano takměř neomylným swého skutečného

wyplnenj zdá se mi býti rukogemstwjm. Nechci

s ice, gako se snad mnohý domýšlj, ř jc i: Kristus,

že z mrtwých wstane, p ředpow ědel, a proto také

gakožto Bůh swé slowo splniti musel; ale bez ohle­

du na geho božstw j, kteréž owšem teprw skrze

z rartwých wstánj neykrásněgi wyniklo, ta ere-

tedlnost a bezpečnost, s kterau slawné wzkřjšenj

swé předpow ěděl, a ten úmysl, g jm ž se řjdil,

čině toto předpowězenj , tjm neysilněgšjm geho

z mrtwých wstánj gest mi důkazem.

Gakož w předešlém §, w iděli gsme, že Kristus

negenom se swými učedlnjky častěgi o swém bu-

daucjin wzkřjšenj m luwil, ale i swým neyauhlaw-

něgšjm nepřátelům, Fariseům a zákonnjlcňm, wjc

než gedenkráte ge předpow ěděl; a ta opatrnost,

s kteraužto zapečetiwše h rob , wogenskau strážj

osadili, patrně swědčj, že prawý onoho předpo ­

wězenj smysl chápali gsau.

A z gakého inedle úmyslu předpowěděl Spa­

sitel swé z m rtwých wstánj ? Odwoláwal se na

ně, gakožto na ten neymocněgšj d íikaz, g jm ž

swau Messiášskau důstognost potw rd iti, a prawdu

swého učenj chtěl zpečetiti. Učenj Kristowo má

takowau dokonalost a swatost do sebe, že srdce

každého , kdož nestranně a upřjmě prawdu hledá,

gjmati musj. Nad to Spasitel, hlásage prawé božské

učenj , mnoho ukázal skutku od Otce nebeského, mnoho učinil zázraků oswědčugjejch, že od Boha

poslán g e s t ; a p řed ce , že skutečně gest ten , za

něhož se w yd áw a l, že ode wšech úplné w jry

zasluhuge, mělo teprw dokázati se po geho smrti

skrze geho z mrtwých wstánj. Po geho smrti

mělo progew iti s e , zdali božský wyslanec gest

a Messiáš, čili pauhý podwodnjk a lh á ř ; a

což dobře pamatowati slušj, gesto žádný na

to ani nepomyslil cos podobného žádali , Kri-

/

stus sám tuto přetěžkau zkausku učenj swému usta­

novil. U w ážil-li kdo tuto wěc b ed liw ěg i, tedy

se g iž směle táži: Nechá-li pak se to gen jmysliti,

žehy by l Kristus swé z mrtwých wstánj tak zře-

tedlně p ředpow ěděl, kdyby b y l , že gisté wstane?

bez wšj pochybnosti newěděl ? C o ž b y b y l, zaslj-

biw ke stwrzenj učenj swého důkaz, sobě naprosto

nemožný, učinil g in éh o, než že by by l wjru,

gižto tři léta hlásal a krwj swau zp eče til, w ge-

diném okamženj w yw rátil, a w7šecky d iw y , které

za žiwa č in il, gediným ust swých dechem porazil

a zničil ? Newyhledáwala íoho g iž lidská opatr­

nost od Spasitele, saustawu toho učenj, kteréžto

poznáno gsauc, wnitřnj swau dokonalostj každé­

mu nepokaženému srdci se I jb j , raděgi podpjrati

na zázraky g iž wykonané, nežli k gegjm u stwr­

zenj geště zasljbiti důkaz, genžby geho moc da­

leko byl přewyšowal? Nemuselo-liž mu napad-

nauti, že newěřjcj ž id , nadarmo očekáwage wy-

plněnj onoho předpowězenj, s ausměskem přistaupj

k hrobu a zwolá : T y , genž bořjs chrám Páně a

we třech dnech zase wystawugeš, wstaň nynj z

hrobu, a ok až , že gsi syn B ož j, za něhož gsi

se wydáwal, dokaž, že gsi w jce nežli pauhý pod-

w odn jk? W skutku, Kaifáš a geho towaryši ne­

byli w stawu nic pro Kristowu powěst a geho uče­

nj zhaubněgsjho wymysliti, gako kdyžby byli roz-

trausili mezi lidem , že zasljbil třetjho dne wstáti

z m rtw ých , a pak okázali, že newstal. A tuto

zhaubuau le s t , za nižto by se chytrost těch ney-

¡uihlawněgsjch nepřátel Rristowých nebyla musela

styděti, měl-liž Kristus sám obrátiti proti wlast-

njinu djlu svvému? Mel-liž beze wsj potřeby tako-

wau sobě samému určiti zkaisšku, při kteréž patrné

nic by nebyl w yzjska l, ale celau swau sláwu ztra­

til? N e , něco podobného do Spasitele se domý­

šleli, gest bráti g eg w podezřenj pošetilosti té ney- wětšj. A nalezáme-liž něčeho w geho ostatnjm ži-

vvotě , což by ono podezřenj gen poněkud mohlo

osprawedlniti ? Newynikal On rozumem daleko

nade wšecky spoluwěké swé ? Newyswjtá-liž ta

neywětšj opatrnost a maudrost z každého kroku

geho žiwota? C iliž neoněměli geho nepřátelé,

Fariseowé azákon n jc i, kdykoli otewřel usta swá,

geho maudrostj gsauce zastjněni a zahanbeni ? Zda­

liž nesedáwali i t i , genž byli mistři w Israeli, rá­

di u geho nohau, na slowa žiwota w ěčného, p ly-

naucj od geho rtů bedliwě pozorugjce ? Kterak

pak tato hluboká maudrost , kteraužto na obloze

negen tehdegšjho, ale i wšecli budaucjch wěků co

slunce se stkwj , nechá se srownati s tau nepocho-

pitedlnau zpozdilostj m ys li, genžto se wymluwiti

nedá, pakli swé z mrtwých wstánj předpowěděl,

wěda, že s to nenj , aby také skutečně z mrtwých

wstal ? W prawdě , nechci-li nemožnost samu za

možnau pokládati, nechci-li připustiti, že Spasitele

kdykoli před swými učedlnjky aneb před swými

nepřátely o swém wzkřjšenj mluwil, netoliko geho

nadpřirozená maudrostj ale i wšechen zdrawý roz­

um opustil: tedy nemohu gináče sauditi, než že

gen proto tak zgew ně a zřetedlně o swém z mrt­

w ých wstánj m lu w il, poněwadž bez wšj pochyb,

nosti o něm měl gistotu. A tak mohu tedy, žádné­

ho nebera ohledu na hodnowěrné a g-isté swědectwj

tě c h , genž Krista po geho z m rtwých wstánj wi-

d ě l i , s njm mluwili a g e d li , a geho ran se dotý­

kali, beze wšeho p řep jn án jř jc i: Kristus swé z mrt­

w ých wstánj předpowěděl směle, a protož vvstal

také gisté. *)

§• 15-A tak wěčnému swému králowstwj základ 'po­

ložil nepohnul edlný.

Gestliže ze w šeho, což gsem až posud před­

n esl, gakož se domýšljm , gasna w yp lývvá , že z

* ) M o h ltb y m i , kdo pochybnosti rád w ym ýšlj, namjtoauti,

že K r is tu s , p ředpow jdage sw é z m rtw ých W stán j, 11a sw é učedlnjky sp o lé h a l, kteřj , gakož se oháw ali sku­

tečně nepřáte lé J ež jšo w i, geh o m rtw é tělo z hrobu

u n ésti m ěli, A w šak , abych nic neřek l o tom , že tento

podwod s znám au swatostj ž iw ota S p atite low a w aupluém

odporu stogj , m usjm se přede tázati : G ak pak mohl

K ristu s takow ý důkaz odwážné m ys li od Apoštolů

očekáw ati, p ři kterém žby oni sam i neyw jce b y li okla­

m áni ? N e b y ia - l iž m u g e g ic h b áz liw ost dokonale zná­

m a ? N ep ředpow ědě l to z g e v n ě , 'že když nastane

nebezpečenstw j , v š ich n i opustj ho ? A bý tby sku­

tečné po swé sm rti w ětšj b y l od nich srdnatasti

sm ěl se nadáti, nežli za ž iw a na n ich b y l sh leda l:

zda liž pak by to zase neywětšj n eby la zpozdilost swé

z m rtw ý ch w stán j sw ým neyauh law n egš jm nepřátelům

předpow ěd jti , a tak sw ém u obinyslném u podwodu ney-

w ětšj překážku položiti w cestu , ano docela nemožným

ho učin iti ? N e z p ě č u g e -li se zd raw ý rozum z podobné

pošetilosti w in iti K ris ta j i gen gako č low ěka, bez ohle­

du na geh o božstw j ?

mrtwých wstánj našeho Spasitele gakožto pečet

geho Messiášské důstognosti musj powažowáno býti,

tedy gest i neméně patrno, že weskerá cjrkew

Kristowa, genž trwati má až do skonánj swěta,

na této weliké události zakládá se.

W stjnu toho welebného stromu, genž z hoř­

čičného zrnka dospěl k takowé welikosti, že rato­

lesti geho po celé takměř zemi se rozkládagj, těm

neymocněgšjm a neywzdělaněgšjm národům bez­

pečné ochrany poskytugjce^ tážeme se s podiwe-

11 jn i : Což pak asi přispělo k tak wznesenému

zrůstu tohoto stromu, co mu poskytuge až posud

žiwjcj štáwy, že se bez proměny zelená, a wětwe

swé w ždy dál a dál rozšiřuge? K de gest ten po-

stačitedlný, dů w od , z něhož bychom sobě bytnost

a rych lý zrůst křestanstwa mohli wyložiti ? Gak

se to mohlo státi, že wůkol křjže Kristowa, genž

pohanům byl pošetilost/', a Ziclům pohoršenjm, w krátkém čase Ž idé a pohané, zdagjce se na

wěky býti rozlaučeni, w gednu cjrkew se shro­

máždili ? Swědectwj pjsem swatých udáwá nám,

gakož postačitedlný důw od, z něhož bychom si

wyložiti mohli tu neywětsj a neypodiwněgsj změnu

we swětě , založenj totiž cjrkwe Kristowy na zřj-

ceninách židowského a pohanského náboženstwj,

s mrtwých wstánj Kristowo, genž gest gako ko­

runa wšech ostatnjch zázraků, a neypatrněgšj dů­

kaz nadpřirozené díistognosti g e h o ; tak ž e , an

pred geho smrtj učedlnjci geho wesměs nazýwali

geg swýin Pánem a M istrem , po geho smrti ten,

gehožto newera přjslowjm se stala, swým a rukama

ohledaw geho rá n y , přinucen byl nazýwati geg

swým Bohem. * ) Po swém z mrtwých wstánj byl

Spasitel i wůbec za Boha uznán, a tjm samým

bylo geho křjž i to weliké w jtězstw j nad swrětem

ugistěno , o němž on sám praw il: Az budu po- wýšen od země, tvšecko potáhnu k sobě šetrné­mu. * * ) Poznáwalit gsau dobře Apoštolé tu moc

a s jlu , kteraužto k oswědčenj božstwj Kristowa,

a k dokázánj prawdy geho náboženstwj, Kristowo

z mrtwých w stánj do sebe m á ; a protož at wystau-

pili k d ek o li, wšudy moc/ welikau swědectwj wydáwnli o wzkřjšenj Ježjše Krista Pána na­šeho. * * * ) A í Židům kázali aneb pohanům ; at w

Jerusalémě wystaupili anebo na Areopagu pozdwih-

li hlasu swého, (Skut. Ap. 2, 32. 17, 3 1 .) wždy-

cky z m rtwých wstánj Kristowo bylo hlawnjm ob­

sahem geg ich řeči, * * * * ) a tjm neypodstatněgsjm

důwodem , g jm ž stwrzowali prawdu učenj swého;

a kdožkoli toto učenj p ř ig a li, aneb až podnes

p řig jm agj , skrze Kristowo z mrtwých wstánj při­

ga li neb p řig jm agj g e ; tak že směle řjci mohu,

že křesíanstwo hned w swém prwnjm počátku na

tuto na wěky pamětnau událost založeno bywsi,

až posud na ni podpjrá se.

M ohloíby se owsem řjci, že Apoštolé zázraky,

kteréž kážjce sami konali, křestanstwj cestu <Io

* ) Jan 20, 28. ** ) Jílu 12, 32. * * * ) Sk. A p . 4, 33. •**♦ ) Sk.

A p . 3, 15. 10. 40. 10, 13, 30. 17, 1 — 3.

swěta klestili gsau. Owšem bylo zázraků třeba,

aby hlatatelé sw. Ewangelium přjstupu nalezli k

srdci lidskému, a protož pohvrzowcd Bůh řeči gegich následugjcjtni diwy. Mar.16,20. A wšak

z mrtwých wstánj Spasitele, gako bylo základem

wjry apoštolů , tak též bylo základem gegich nad­

přirozených skutků, kteréž toliko we gménu Je-

žjse Krista wykonáwali. Skut. Ap. 3, 6. A protož,

gestliže prawdiwá gsau slowa učeného H uga: * )

„Welebné stawenj křestanstwa w málu létech stro-

gem Supernaturalisma sew yzd w ililo , a obywateii

z mnohých zemj w krátkosti bylo naplněno:“ tedy

i g á , gakž se domnjwám, od prawdy se daleko

neuchýljm, řeknu-li, ze ten hlrtwnj, ten ney- silnegsj slaup onoho stroge bylo z mrtwých

wstánj Kristowo.

ZáwěreTt.

T a k se mi zdá tedy to wnitřnj spogen j, w

němž Kristowo z mrtwých wstánj, gakož událost

k zgewenj Božjmu přiná ležjc j, s ostatnj sau-

stawau téhož zgewenj stogj , poněkud wyswětleno.

Gakož g iž powaha této úlohy patrně na gewo

dáwá, takowé gsem měl čtenáře na m ysli, k teij

o skutečnosti božského zgewenj negen nepochy-

bugj, alebrž wděčným srdcem ge přigjm agj. XJká-

zaw ono auzké spogen j, nedržel gsem za wěc

* ) E in le itung' in die B . des N . B . V o rred e zu r dritten

A all íig e.

potřebnau, wyvvraceti wšeliké, odkudkoli wzaté

nám jtky, genž nikdý nemohau ovviklati wjru to­

ho, kdož zřetedlně poznává, co gsem wyswětliíi

se snažil : že totiž z m rtwých wstánj Kristowo

nikoli snad událost beze wšeho spogenj, ale o-

wsem ten prosťřednj clen gest, genž starý a no-

w ý zákon w gednotu spoguge; tak že ani starý

zákon nemůže slauti w yp ln ěn , ani počátek a

zrust cjrkwe Kristowy postačitedlně nemůže býti

wyložen, pakli newstal Kristus tak, gak to o něm

Ewangelistowé wyprawugj. T o t by měli uwážiti

wšickni, kdož nám swrchu dotčené Stunden der Andacht, a tomu podobné spisy co čisté pra­

véh o křestanstwj prameny w ych w a lu g j; uwážiti

b y měli , prawjm, že kdo z mrtwých wstánj Kri­

stowo w yw rac j, aneb w pochybnost uwozuge,

veškeré zgewenj usiluge poraziti. A t se nikdo

nédomnjwá, že klesne-li zgewené náboženstwj,

'přivozené aneb rozumné na geho mjsto nastaupj,

a ge docela w yp ln j! B yltby to weliký a nebez­

pečný omyl. Za našeho wěku g iž nelze pochy-

bow ati, že pauhý rozum nenj w stawu člowěka,

pakli té pewné skály zgewenj Božj ho se spustil,

zadržeti , aby w bezednau prohlubeň newěry ne­

upadl. A že newěra s rozpásanostj mrawů, iheo- retická (pakli tak řjci mohu) bohaprázdnost s prak* tickau ruku w ruce kráčj , — toho bohužel! le-

topisowé zwlášt našeho wěku negeden smutný

zaznamenali důkaz. W tomto ohledu gestit to

owsem pro každé křestanské, člowěčenstwa mi'

lowné srdce na neyweyš bolestná wěc w id e ti, an

w tak mnohých křestanských zem jch newěra co

pekelná wzteklice k záhubě národů a lc zkáze

mrawopoíiestnosti j swornosti, pokoge a obecné

blaženosti, w ždy opowážliwěgi pozdwihuge hlawy

swé. A wšak, porážj-li patřenj na ten bjdný staw,

w němž za našich časů křestanstwo zde onde se

nalézá mysl křesťana : tedy mu wzezřenj do mi­

nulosti opět útěchy dodáw á, a k důwěrnosti w

božskau ochranu wzbuzuge h o , an w id j , že až

posud z každého b oge , kterýžto brány pekelné

roznj t ily , cjrkew Kristowa gen krásněgšj a slaw-

něgšj wynikla g e s t ; docela gsauc w tom podobna

božskému swému zakladateli, kterýžto ponjžil sebe samého, učiněn gsa poslušným až do

smrti, smrti pak křjže, Pročež i Bůh wywý=

šil ho, a dal gemu gméno, kteréž gest nad

wšeliké gméno: aby we gménu Ježjše každá

koleno klekalo nebeských, zemských, i pekelnjch,

a každý gazyk wyznáwal, že Pán Ježjs Kri­stus w sláwě gest Boha Otce. *)

' ) Filip. 2, to — n .

H e z ž e n s t w j .

V ita con juga lis a ltos et generosos spiritus fran g it.

Seneca.

I.

Pěkný staw , gegž kněz při swětlozáři Swazkem požehnaným utwořj,Gegž na zem i smrt gen rozboř]

Od clialaupky až na trůn k mocnáři:

K d yž čistá milost w ozdobné twáři Panny ctné k mládenci zahoř],"W těle gednom duše dwě stwořj,

Sljbjcj si wěrnost při oltáři-

W šak předsewzetj to šlechetněgšj —T o t duchů welkých předsewzetj!

Potlačit ze wšech cit neym ocněgšj;

W jc po lásky kauzlech nezataužit: Než ■— čjm srdce w chrám se poswětj —

Bohu oddaný, w ždy Bohu slaužit!

II.

Oko mé zřj wolně k protkanému Hwězdam i skwělým i blankytu,W lehkém wšj časnosti pozbytu

Ku předmětu lásky přeslawnému,

Lásky neyčistšj — Ježjši swénni W swatém Serafjnů saucitu,S němau djkau w srdce zákrytu,

Iv Pánu swěta , Kristu přemilému.

Co si Ijbj pán , tam má gde tauha,Co si chwálj l id , nemám p o zo r ; —

A ch ! žeT aučinek se bljžj zdlatiha ! Bych gá w počtu Páně stál milenců,

W y mně buďte naděge i w zor, W alnj kůrowé swatých učenců !

III.

W y gste w šecko, i to neymilegšj K lad li Gemu w oltář oběti,Geg raagjce gen w swé paměti

Láskau wetknutého neywraucněgŠj. Odpůrců nátisky neyljtěgšj

Proň wám lehko by lo snášeti,N ikdo neslyšel wás iípěti

Podstaupjcjch smrt i neykrutěgšj.Kdož wašj mi lásky stálé wýši,

K dož geg) mi blaubku zwěstnge ? Nagdu slow pro ni w gazyku rjši ? Menšj láskau ten , kdo gi děljwá,

T en z celého srdce miluge,Kdo genom pro gednu wěc hořjwá.

IV .

Smyslnost) wázaný duch aupj,Ledvva pauta slzami w la ž j;T ak se wýše nésti nesnažj —

Oswoboď ho , a k nebesům staupj, Staw ten nikdo draze new ykaupj!

U lewa starost) g eg blaž),L et cizá mu zwůle nesrážj,

Cit geho hlaupá hrdost nelaupj.Zdaž cjl wyššj něco tomu skrýwá,

Gegž newábj marnost wezdegšj? Genž w zal)benf Božjm okřjwá?A necht pad n e — padne gen sam otný:

asopia pro katot. ducliow. VII. 4. 9

Mistru swému gest podobněgšj — Potřen žehná w pádu swět klopotný.

V.

O gak skutky welké podniknauti Může duch swobodný člowěka,W Časnosti-li chrámě nekleká,

M ocný wášnjm se swogjin wymknauti. Tam se geho srdci gest wypnauti,

K de se hněw a zloba newzteká,K de zwolenců s palmau Pán čeká,

Tam to mjsto , kde chce w slasti plauti. Pohleď na p lody wěd wyššjch wábné,

H leď na stwůry umu časného, Obdiwem duch twůg slabý ochabne. Předm ěty, kde sám i čas moc ztrácel,

W těch lze ducha zřjt gen čistého — Genž co otrok tělu daň nesplácel.

V I.

Neywětšj w y r e k o w é , když ctnosti Ochrany w porobě žádaly,Genom na Krista gste zjrali,

Na křjž geho, korauhew blahosti!

Kristus b y l wám pramenem milosti, Odtud slast gste, sjlu čerpali,On wám wzorem b y l, s njm hljdali

Každé muce w y wstřjc bez auzkosti.Pro Krista gste nepřjteli přáli,

Kristus by l wám spásau w sauženj,W neŠtěstj gste s Kristem mužně stáli. Ž iw ot wáš by l Geho láska čistá

Waše smrt —* pleseyte ! — W zkřjšenj Dá wám Geg i ž iw o t, — dá pro K rista !

Á) L i t e r a t u r a .

1. Modlitby katolické w duchu zJaté knihy T o ­máše Kempenského o následowánj Krista Pána* Od A inc. Zahradníka, faráře Křešického. "W Praze 1835. U Martina Weureutra kněhkupce» 212 sir,

m‘fl-ato modlicj kniha wzdělána gest podlé známé a nade všecku pochwalu wywýšené knihy o ná- sledowánj Krista P, A cko liw dosawáde mezi uře- iiými rozhodnuto nenj, lidoby wlastně půwodem byl této knihy, *) nicméně o wýbornosti gegj negen.

*) O byčegně přip isuge se tato kniha o následotbánj Kr. P. T om áši Kcinpenskcinii. jVInozj pok ládali G ersona,

kancljře un iversity Pařjžske' za půwoda g eg jh o . N e d á w -

no a le dow odil g isty F rancauz , gm énem Gregory p r a v ­

dě 'v f líni podobně w zw lástn jm spise (do něm činy pře ­

ložen gest pod n ázw e m ; D enkschrift ü be r den w ahren

V e rfa s se r des Buches von der Nachfolge, od W e ig l a

w Su lcbac liu 1832) — že kniha ta pocházeti m á od Jana

G ersona z C abalinon il, opata řádu sw. Benedikta u sw.

Štěpána w c itadele Verceltské . I1. G re g o ry n aše l totiž

w Srpnu 1830 h an tikw ára T ech en era w P a ř jž i rukopis

knihy : de Im itatio iie , k te rý se do 13 wěku přináležet!

*

gednotliw j slowntnj mnžowé, *) nobrž celá poko­lenj gako gednjm hlasem se pronesli. Wygjinagjce pjsmo sw. nebyla za lidské paměti žádná kniha to­likráte wydána, do tolikera gazyků přeložena gako tato. K do w ypraw j weškeré to dobré, co tauto knihau u wšech, gesto gj w zbožném úmyslu užj­wali , způsobeno gest? K dož sečte oněrh tisjců, u nichž ctné úmysly w zb u d ila , nábožné city roz- njtila, a ge k šlechetném činům powzbudila? Pro­tož w elm i chwalitebné bylo předsewzetj našeho horliw ě aučinného pana wlastence , genž tuto zla- tau knihu w modlicj knjžku zaměnil, b y také w této způsobe k nábožnému wzdělánj posluhowala. Zasluhuge-li p. sp. giž za tuto užitečnau proměnu upřjmných djků našich, tedy dwognásob wděč- nostj gsme mu zawázáni, že se spolu také wynasnažil, by obsah onoho spisu o následowánj K r. stupni nyněgšj wzdělanosti přiměřil. Nebol při wšj w ý- hornosti oné knihy o následowánj Krista předce

zd á l, a po ¿jedné straně desk řadu gm en obsah ow a l zrodu

de A dvocaťis (nynj Jíro gardo), k te ř j w drže nj této knihy

b y li . *5 pjseninostj této rod iny , g ich ž G re g o ry použiti

m oh l , dokazuge se , že rodina g iž roku 1349 tuto knihu

w užjw ánj swém m ě la ; nem ůžettedy od T om . Kempen-

skélio pocházeti , nebot on tep rw 1380 se narodil. Mimo

to nasw ědčuge 1 . patrná stegnost m ravný ch praw idcl s

ře lio lj sw. B en ed ik ta , že kniha ta od řeho ln jka Bene­

diktinského sepsána gest. 2. M u se la kniha beze gména

na sw ětlo w y g it i pro zákaz řeho le : N e qui<5 praesuinnt m onachus h abere p rop rium . Z té p řjě iny nem á žádný

řád to lik bezegm ennýeli spisů, gako Benediktinsky. 3.

Podp is : L ib e r A bba tis Johannis G ersen n a lézá se tři­

kráte w g iném rukopisu též kn ihy, k terau p. Gregory

s ro v n a l.

* ) F ou ten e lle , L e ib n ilz .

se zapřjti nedá, že ráz tehdegšjho wěku na mnoha

mjstech má na čele. Spisowatel činil sobě w e lm i

pošmourný obraz o 6wětě , a ukládá začasté wěci,

kteréž — dos lowně-l i ge wezm em e, dle nyněgšjch

náhledů přepiaté se býti zdagj.

T a k se zagisté nesrownáwá zewrnb s p raw -

dau, když se lam k la d e ; L ib . 1, c. 2. I íaec est

altissima et utilissima le c t io , sui ipsins ve ra co -

gnitio et despectio. 2 L ib . tO c. Omneš deliciae mun-

danae aut vanae sunt aut turpes. L ib , 3, 13. Ita

subjectum et parvulum le exhibe , ut omneš super

te ambulare possint, et sicut luturn platearum con-

culcare. L ib . 3, 42, Ita mortuus esse debes ta li—

bus affectibus dilectorum hom inum , ut quantum

ad te pertinet, sine omni humano optares esse con-

sortio. — L ib . 3, 43. A notis et caris opor te t e lon -

g a r i , et ab omni temporali so la tio 'm entem tenere

privatam, a t. d . T a to a gim podobná požadowánj

hodj se snad gediné tuhým řeholnjkům , pro kte­

réž ona knjžka wlastně sepsána gest. Z té přjčiny

zdržel se we lm i prozřetedlně náš p. spis. těchto

rad , mjstem něco w ypust iw , mjstem přidaw neb

prom ěniw , mnohým také kapitulám docela g iný

a sice tak ow ý smysl p o d lo ž iw , gakýž nyněgšjmu

obecenstwu přjměřeněgšj a užitečněgšj bý ti sau- <lil. T a k u př. kap. 11. kn ihy 4. nadepsanau:

,,o řeholnjm ziw ole“ p fepracow al tak , že práwě

nadepsali g i m ohl: O stálosti xv dohrám. K ap . 19,

O powinnostech dobrého řeholnjka, prom ěnil: O

rozhorlen) se ku křesťanskému ž iw oby t j . Kap . 20.

0 milowánj samotnosti a mlčeliwosti, znj : O před­

sewzetj prospěšného s sebau obcowánj w tichém

samotenstwj. Kap. 21. O nabádán) se k dobrému,

newygádřuge , co lat. text p r a w j : D e compuno-

tione cordis. P roč ne o skraušenosti ? — Gakož

ale půwodnj spis. o následowánj K r . nedbage o

zpráwnost slohu, gen w ěc samu před očima měl:

tak naproti tomu náš skladatel k welikému pro~

spěchu swé kn ihy w sličné a práw ě klassické, při

tom pak každému srozurnitedlné češtině gi sepsali se wynasnažil.

Po modlitbách, dle násled. K r . wzdělaných,

nasleduge př jdawek g iných modliteb , gako : ran- n jch , wečernjch, inešnjch, na roz l ičné slawnosti a

sw á lk y , genž z wětšj části k rozn jcen j pobožnosti

w e lm i gsau způsobné. Pro wětšj užitek připogil pan sp. obšjrnau zbjrku nábožných pjsnj w do-

mácj i weřegné pobožnosti w Cechách obyčegných,

k te r é ž , pokud nám pow ědom o , w ž á d n é nowěgšj

modlic j kn ize tak hogně se nenacházegj. Zag j-

magj přes 60 stránek. T jm se zagisté gednomu

každému w e l ice z a w d ě č i l , a žádali bychom , by

g eg w tom wšickni nowěgšj m odlic jch kn ih wy^-

dawatelé nás ledowali, nebo í sw rch ow an ý gest čas,

wšj snažnost) o to pečow at i, b y onen lcrásný oby^

čeg předků našich, genž při každé př jlež itost iHos­

podinu ch w a lo zpěw y p r o z p ě w o w a l i , opět ožiwen a zw e leben byl.

Kn iha tato poraučj se také wšem ctitelům

elawné památky p. Jos. Hurdálka, býwalého biskupa

L itom ěř ickéh o , kterému g iž r. 1831 od skladatele

připsána byla, genž připsánj to se zgewnau radostj

gest přigal. K wětšj ozdobě přidán od p. w yda-

watele pěkný obrázek. Ostatně tisk a papjr pěkný,

F r. Př,

2. Zahrádka djtek dobrých , obsahugjcj w sobě :

N o w ý katechismus náboženstwj křesťanského

ew ange licky re form owaného a některé now é

m odlitby a pjsně, od Jozefa Salatray kazatele

s lowa Božjho w Chlebjch. W P raze 1832 u

Bohumila Háze synů, 112 stran.

Smutná a škodliwá inlolerancj dřewnjch časů

pominula, Protestantům w zemi našj gest přjčinau

náboženstwj to l ik sw ob od y propůgčeno, žet o -

wšem spokogeni bý t i mohau, Chlebský pan pastor

Salatnay plného p okoge na mjstě swém požjwá,

a žádný mu w hlásánj toho , což on podlé n ey lep -

šjho wědom j swého pokládá za s lowo Božj, i n éy -

itienšj překážky nečinj. Swobodno mu také gest,

to náboženstwj křestanské, kteréž se mu dle smyslu

geho zdá býti „ o w o c e zd raw é a dobré ,“ i pjsemně

swělu předk láda t i , gakož pak i geho „Zahrádka

djtek dob rých “ od prozřetedlné , maudré censury

Pražské za dobrým i dů w od y k tisku zmocněna byla.

Nicméně Pan Salatnay w té swé zahrádce djtek

dobrých [ práwa sobě osobuge, kteréž mu nikoli

nenálež]. N ik o l i mu zagisté dle s lowa Božjho anebo

i dle zdrawého rozumu dowoleno nenj, katolickau

wjru a katolickau c jrk ew hanliwě p o z y w a t i , a

směšnau činiti. W skutkut on w e swé „zahrádce

djtek dobrých ,“ p ro l i katoljkůin obyčegem , swa-

té/nu ewangelium w e lm i odporným, wšelikych ne-

ctných důtek a tak řečených špiček už jwá, a aby

každý čtenář nechutné , bjdné zahrádky geho na

každé mjsto , na kterémž katoljkům ránu něgakau

chce wseknauti, b y l p o z o r e n , mjsta tato wětšjm,

do oka bigjcjtn ¡)jsmem dal wytisknauti. Pak u

pi) kladu g iž na stránce osmé nepochybně na k a lo -

/

I jk y wztahuge mjsto apošto lowo , na kterémž se

mluwj o l id e c h , ,,gegichžto nemaudré srdce gest

zatmjuQj k teř jž , měwše se za m au d ré , b lázn i uči­

něni gsau, a kteřjž změnili sláwu neporušitedlného

Boha w podobenstwj porušitedlného čloweka, i

ptactwa i howad č lwernohých i zem ěplazů ,“ lljra.

1, 2 Í — 23, A b y se nezdálo, že z pauhé zlé vrás­

ně spjsek onen zlehčugpme, a ceny mu irgjmáme:

tedy žádného zwláštnjho jsaudu ni o vrěcech, ni o

češtině geho newynášjme. D obrá kniha sama sebe

chw álj , špatná a le , b y i na vrysost wychwálena

byla , předce žádnému w hod nepřigde. To l iko

to zde oznampgeme , že ona „Zah rádka djtek do­

b rých ,“ genž n iko li ovroce čistého a úplně katoli­

ckého nenese, nicméně zde onde i w rukau kato­lického lidu sprostého se nacházj, k te rý b y w nj

snadno gedowatého o w oce trhati m oh l, poně-

w adž sauditi neumj a snadno oklamán býwá . Tau

přjčinau duchownj pastýřowé p o z o rn í buďte na

onu zahrádku p. pastora Salatnaye, a w ysk yt la - l i se

w které osadě , uka lte lidu chatrnost gegj , a po-

učngle ho s low y apoštola Jana ! ,,Neymilegšj, ne-

wěřte každému duchu , ale zkušugte duchů, gsau-li

z B oh a ; nebo mnozj falešnj p ro roc i w yš l i na swět,‘ fi Jan. 4, 1. Poučugte lid, že se i nemotorná zdánj

a bludná smýšlenj lidská Ijčiti a ba rw it i nechá-

wagj s lo w y pjsma swatého , b y se pak marný w ý -

mysl a blud l id sk ý zdál býti prawdau, wynešenau

usty šatného Boha. Poučugte zb o žn ý náš lid , že

se i neyswětěgšj kn ihy z le užjwati mSže , a že to,

což se násilným , newhodným spůsobem b ib lický­

mi s lo w y obkládá , nenj proto hued učenjm bibli­ckým a prawdau křestanskau. Ponuknut b y w ode

dwau prozřeted lných a welebných rmižú kněžského

řádu našeho, knjžečku gsem zho tow i l pod nápisem:

„Zahrádka djtek dobrých , anebo w ysw ětlen j ně­kterých učenj p raw é w j r y křestanské , doštěpená

od Vincencia Zahradnjka ,“ kteráž co neydř jwe w

Fráze z t iskárny arcibiskupské na swětlo w y g j i i

má. Z h o to w i l gsem skrowničký spis ten to , galiž

mi dáua by la rada , na spůsob katechismu, od p.

pastora Salatnaye wydaného , wr otázkách a odpo-

wědjch, ač to l iko o učenjch gednám , katolické

cjrkwi wlastnjch, od P, Salatnaye ale nedůwodně

a nechutně podotčených. Mrzutá? owšem gest wěc>

že w Čechách geště p ro t i L u t e r o v i a K a lw jn o w i

boaowati musjm , ani Lu ter a K a lw jn n ikde tako- wých odbognjků a odpůrců nena lez l i , gako m ez i

německými protestanty w ěku našeho. Němečtj

protestanti n ikoli zagisté negsau takow j, gacjžgsau

naši Augsburáci a R e fo rm ow an c i češtj. Protestan-

štj theologowé dáwno w'še Luterianslw j a Iva lw in -

stwj hrdě pošlapali, a toliko z gakési zdwořilos ti

a j io l it iky tak nazwané re form átory weleb j. D r z ý ,

chlad ný a hubený rationalismus ge o p o g i l , a p o ­

kudž k w jře katolické náležj, i také wše , což r o z ­um ze sebe samého w ážit i může, potud negsau

odporni náboženstwj našemu. Zdrawrý rozum za­

smušilé , teskné protestanstwj staré podkopa l a porazil , a nic nenj tak gisto a nepochybno , gako

to , že se w protestanský swět weden jm téhož

zdrawého rozumu od rationalismu swého spjše ke

katolické c jrk w i nežli k Lu terow i a K a lw jn o w i obrátj.

V incenc Zahradnjk.

3, Reč při slawném posAvěcenj nowě AVoleného

superintendenta p. Jana Seleriniho w e chrámě

c jrkwe ewang. peštansko - budinské dne 28’ -Kwětna 1834, av přjtomnosti 60 ewangelických

kněžj držaná od Jana KoUura. W Budjně 1834.

Několikkrá te g iž k uwáženj se b ra ly w časo­

pisu tomto sp isy b ra trů , žalostným osudem od

nás w e w jře oddě lených ; někdy za přjčinau w ý -

strahy před nebezpečným i naukam i; * někdy za

aumyslem utwrzen j se w poznánj wěčné prawdy

obgewen jm nestálosti, w rtkaw os ti a méniwosti zá­

sad náboženských , w ym yš lených od l i d j , kteřj se , wšegedno , z gakéhoko l i podnětu neb aumy-

slu uráželi na té nepohnuté skále, na kteréž wzdě- lal Kristus c jrk ew swau. N ež tato zde oznámená

řeč nemá do sebe n ičehož, p ro t i čemuž bychom

powstati, aneb k obraně zasazowati se m ě l i : ano-

brž zaw jrá w sobě negednu průpowěď , w ústech

hor liwého protestanta znamenitau , otewřené při-

znáwánj se k citelným nedostatkům, a za tau přj­

činau důtk liwé taužen j, a h o r l iw é probuzowánj k

činnosti zpráwců a pastýřů duchow n jch , wěci-

to i nám k mváženj w hodné a přjslušné. K ladem e zde

okres gegj.

Po krátkém w zýw á n j ,,neywyššjho zpráwce

wšech c jrkw j a shromážděnj, aby žehnal toto djlo

poswecenj, aby w y l i l da ry pomazán) swého na cjr-

k e w n j wrchnosti a zw lá š t na toho n o w ě woleného,“

oznamuge řečník cjl toho neobyčegného shromáž­

děnj , „ p ř e d s t a w e n j totiž Avrchnjho zpráw ce ew.

cjrkw jm w . oko lj Banského na osobě lit. p. Jana Seberiniho, c jrkwe ewange lické zaslaužilého hne ze a W elkohontského bratrstwa staršjho,“ i rad n ge

se, že tri ž iw é řeči we sworné snášeliwosti při te

přjležitosti se ozýw ag j, a př ipom enuw pak, že geho

predchůdcowé a spoluřečnjoi maďarský i německý

lak mnoho pěkného o wznešenosti úřadu a p o w in -

noslech biskupa m lu w i l i , ohlašuge , že při té řjdké

přjležitosti „ p r á w e m ewange lické sw ob od y a u lo ­

ženého mu p ow o lá n j“ shromážděným bratrům a

pastýřům gedtiu w ysokau potřebu a welewážnau

powinnost na srdce p o lo ž i l i in jn j, totiž tu: ,,Že

x,práwcowé a pa s tý ři ewangeliclcýc/i cjrkw j negen g a - zykem a fe ř j, ale i perem náboženstwj zwelebowati a

lid wzďeláwati magj. T e x te m I T im , 4, v. 13. 15. a přjkladem apoštola Paw la lt tomu p o b j z j , a na-

pomenutj to z tw rznge pohnutkami následugjcjmi :

1. ,,/?<? scbn duch a c jl ew . náboienstwj a wy­

znánj ?vede ba nutj k této powinnosti.“ W y tk n u w

cjl ten ,,w ustawičném pokračowánj k dokonalosti

gak duchownj tak mraWné aneunawelém (sic) z rů -

stánj a ]>ostupowánj w ž d y dále a dále s každým

pokolenjm a stoletjin w nepřetrženém w yw in ow án j

známostj na Boha a duši se wztaliugjcjch, p r a w j :

,,Giné w jr jr ani nepotřebugj mnoho knih a spisů,

magjce hognost g iných duchown jch p ř jp raw a p r o ­

středků, swátostj a obřadů, památek a pozůstatků,

postů a p a u t j , obrazů a znaků, a giných swatých

zwyků a cwiků, kterými ze wšech stran na smysly a

duše sivých wyznawačů. blahodegné aučinkugj , ge na

wyššj nebeské ivéci upom jnagj, spasitedlné city a my­

šlénky iv nich ivzbuzugj : náš lid nemá-li nábožných

knih , nemá téměř ničeho, coby geg wřzdě láw ati a

k pobožnosti w'ésti mohlo ; giná w yznán j magj w

sobě mnohé nedůtkliwé w ě c i , články a obyčege,

tak že gsau ráda , když ge swět w p okog i nechá-

wá, prsty a pera do nichnecpá, a mnoho o nich

íiepjše: naše w yznán j ničjmž w jce nezjská, gako

ostrow tipným zkaumánjm geho článků“ a t. d. Po

tomto kazateli o swé přeswědčenj horljc jmu dowo-

leném se pohonosen j, mluwj gádrně o užitku spi-

sowánj a rozš iřowánj dobrých kn ih , a zawjrá:

„ T u h ý gest sw azek m ezi našjm náboženstwjrn a

spisowatelstwjm, weliká wzágemnost, w e l ik é w p lý - wánj a působenj m ez i oběma, tak že i kwětnutj

i wadnutj obyčegně gim společné býw á .“

2. T o také žádá ,,powaha a wzneŠenost samého

duchownj ho stawu a auřadu. M y negsme řemeslnjci,“

dj, ,,ani nágemnjci a nádenn jc i, kteřj b y gen to j to l ik p racow at i měli, co a k o l ik se gim naložj a

zaplatj ; . . . m y musjme gako P a w e l , wsechnem

wseclco býti. Ž iw o t učitele a kazatele musegj býli

k n ih y , a to negen gegich čjtánj , ale i gegicli plo-

zenj, spisowánj a rozš iřowánj. T o gest p ro kněze

neypoct iwěgš j zaměstknánj w p rázných od úřadu

hodinách, to gest pro něho neynewinněgšj zábawka

a kratochwjl, to ho chránj od takow ých swětských

pracj, aneb od bludů a w ýs tu pků , které swatéinu

tomuto stawu odporné gsau ; to gest p ro dnchow-

osobu slušněgšj obchod a z w y k , nežli snad sed-

lačenj , k u p čen j, lo w e c tw j anebo ustawičné sem i

tam se taulánj, hránj, kartowán j a bostinkowánj.“ —

,,Naši posluchači ne gednjm ale roz ličným způso­

bem swau wděčnost a pow innost k nám prokazugj,

dáwagj nám rozmanité zemské p o t ra w y a potřeby, neto liko samý chléb ku p o s i ln ě n j , ale i wjno k

obweselen j, netoliko obilj , p ř jb y t e k , penjze, ale

i g iné d a ry a pohod lj p ro tělo : nu nasledugmeže tedy i m y gegich prjklad w diichownjch wěcech;

odplacugme se gim i m y rozm an itým i dary, ukaž­

me gim, že negen mluwiti, ale i psáti známe tu řeč,

která nás 'chowá. . . I samo naše kázanj a ústnj

mlnwenj tjm lepšj, dokonalegšj a ušlechtilegšj bude,

čjin w ycw ičeněgšj bude ruka we ' p sa n j ; nebo při

tom, co ušty mluwjme, tak p ozo rn j, přjsnj a sw ě -

domitj nebýw ám e , gako při tom, co na pap jr k la ­

deme s tjm powědomjtn, že to mnoho očj čjsti bude.

Tak sobě dobudeme i dokonalé známosti té řeči,

w které kážeme, kterážto známost našemu slawu tak

potřebná gest,, že kdo gj nemá, ten při wšj gine

učenosti a způsobnosti swé gen w jt r ro z rá ž j . “

( W poznamenán] k tomu cituge p. K . slowa p. L . Zieglera w časopisu p ro katol. duch, 1833 sw. 4. st. 461.) a t. d.

3. T u to pow innost nám ukládagj i „skutečné

■potřeby našich s/co/.“ Mnohotwárné tyto po třeby wyčjtage taužj řečnjk: , ,W ezm ěm e gen w našich

chrámjch slowenské kn ihy zpěw ů do rultau: či

nežaluge každá stránka na nedbalost a len iwost

služebnjků náboženstwj, kteřj ode dwau , třj stoletj

ani gen gedné maudré našim časiim přiměřené kn ihy

zpěwů sepsati a w yd a t i neuměli ? W ezm ěm e m od­l itby, p o s t i l ly , katech ismy: Či nehemžj starými

powerami, s lepotum i, oswjcenegšj ucho i srdce urdže-

gjcjm i? Ba w ěru m y sami kněžj a kazatelé neměliby

gsme nynj ani gen biblj do rukau p ro naše w last-

nj c jrkewnj potřeby , k d y b y se nekněži nebyli nad

námi sm ilow a li , a gakow é takowé w ydán j gj nám

před něko lika r o k y neby li opatřili, anebo k d y b y

nám g i c izozem ci, až z Londýn a a z Berljna, w n o -

wětištěnau nebyli poslali, ant se od padesáti, ano -

brž ode sta roků žádná duchownj osoba w našj

cjrkwi a wlasti o něgaké wydán j pjsma swatého

nepostarala! . . . . A n o w zdychat i a ža lowati po

kautech na tyto h rozné chyby a hřjchy, od g iných

žádati a čekali aneb i ro z k a z o w a t i : to znagj mno-

z j z našich spolubratrů ! ale nikomu nepřigde na

um wlastnj rnkau p ero chytiti a počátek učinili,

k a žd ý gen plecema stjská, domnjwage se , že on pro swau osobu od pow innosti spisowatelské s v o ­

b odn ý gest, že se lo gen kohosi druhého, třetjho

týká , ne geho samého. H ořk é a těžké gsau tyto

ža lob y , ale boh u že l ! p raw d iw é , k teré aspoň při

takow ých přjležitostech, gakow á gest tato dnešnj,

nechcem e-li b ý l i Fa r iseow é a Zákonnjc i, cjtiti a

uznati musjme , abychom nehřešili déle p rot i swé-

řenému nám lidu božjm u, ale o naprawenj télo

chyby gedenkráte giž přjsně a upřjmně pečowati začali,

4. K tomu nás pob jz j i „přjk lad zakladatelů a

naprawitelil (? ) cjrkwe k ř e s t a n s k é Z d e připomjná

mimo g in é : ,,Srownám e-li ony předešlé časy s ny-

něgšjmi , w yzn at i musjme, že za šlepěgemi našich

předků nekráčjm e; že nepečugeme tak o duchownj

po třeby našeho wěku , gako oni o potřeby wěku,

swého, že nečinjme tak sláwu našemu stawu a ná­

boženstw j spisowánjm znamenitých knih gako oni;

že nás tu g in ow ěrc i , že nás bratřj a pastýři refor-

mátské, ano i řecké c jrkwe daleko giž zpátkem za

sebau nechali .“ ( W poznamenánj w yd aw a te l podo­

tknul : „K a to l ic k é duchowenstwo w TJhřjch wydá- w á od několika let theo i. časopisy maďarské ; rownei w Cechách ivyclúwá se wýborný bohosloicnj časopis če~

slcoslowenský g iž od 6t i le t , máge na tisjce čtenářů, z knezstwa, m ezi nim i i w IJhřjch .“ ) W ýše 500 evan ­

ge lických kněžj a kazatelů w našj w lasti se nalézá,

a ko lik gest m ez i n imi ta k ow ý ch , k teř jby se spi-

sowatelstwjm zaměstknáwali aneb aspoň poranče-

njm a rozš iřowánjm dobrých knih w e swé cjrkwi

liti w zdě láw ati. Iv našemu zahanben] w y zn a t im u -

sjme , že lidé swětského stawu nám kazatelům tu giž přednost a palmu w za l i a t. d.

5. K tomu nás zawazuge „sama ivdecnost 7c Bohu za áarowaný nám ivýborný nálezek umenj knih. tiskařského*“ D ow o zu ge toho : ,,Čjm w jce prostřed­

ků k wzdělanosti a pobožnosti nám a našim časům

Bůh s w ě ř i l , tjm přjsněgšj počet někdy z toho od

nás žádali bude a t. d , „N e ř jk ey le , že gest dosti

knih na swětě, nač ted y geště gegich počet ro zm n o - žowati? Owšem dosti gest ginde, ale u nás a od

nás nic. . ♦ K n ih }r a spisy gsaxi gako k w ě ty a stro­

m y , i těchto gest dost na swětě , a předce každé­

ho roku now é sázjme , štěpjme . . » Newděčnost

proti Bohu gest to , newšjmati sobě tak w ý b o r -

ného daru a dobrodin j, newděčnost a m raw nápře­vrácenost gest to, děkowati Bohu za p ok rm a ná-

pog, za hognau žeň a w jnobranj a giné zemské wěci, a neděkowati mu skutkem za dar na duši,

na rozum, na náboženstwj , na wěčnost se wztahu-

gjcj. Knihtlačitelstwj gest nástrog duchownjhoswě­

ta a ž iw o ta , osoby duchownjho stawu m ě lyby ho

tedy dle pow innosti n eyw jce užjwali a potřebowati.

U w e d ených pohnutek a důwodů o záwěrce opakowaw, obracj se konečně ku pánu Superinten­

dentu , a chw áliw geho zásluhy literárnj, dokládá:

,,L’ okračugte i dále na této cestě negen wlastnjm

přjklad em, ale i probuzowánjm , napomjnánjm a p o -

naukánjm k tomu obzwláště mladých žáků, kandidá­

tů a kazatelů. Porážegte ten swau wlastnj len i ­

vost zak rýw ag jc j p ředsudek , wykořeňugte ten u

některých panugjcj bludný o m y l , gak ob y to gen

žádost c h w á ly a chlauby byla , spisowatelem b ý l í

a knihy psáti . . . . M y pak ostatnj pastýři stáda

K r is tow a přiwiňme se důwěrně gako údowé ke

h lawě k tomu , k te r ý nám dnes za wňdce předlo­

žen gest, a nasledugme geho přjklad. . . Utišme

ža lohy a w zdychán j našeho lidu. . Nečiňme z ta-

k o w é w ěc i něgakowé tagemstwj, kterau krom tolio

g iž c e lý swět zná , pamatngjce na to * že neywětšj opatrnost gest upřjm nost, sw ědom itos t , uznánj a

w yznán j p ra w d y bez ohledu na přjzeň a bázeň

lidskau. . . K d o pak zhola nic poučného a pro­

spěšného psáti sobě netraufáš, aspoň snažně pod-

porug a rozšiřug to, co od g iných dobrého psáno

a w ydáno gest“ a t. d.

W e l ik é pohnutj po sobě zůstawilo toto ká­

zanj, ano, gak z poznamenánj w ydaw ate lů se do-

zw jd ám e , i ,,k některým nedorozuměnjm a náru-

ž iwostem ač newinně přjležitost z a w d a lo . “ My ctjnie tuto swatau h or l iw ost , s kterau p. Kollár

sw ým spolubratrům potřeby náboženstwj na srdce

k la d l , i nepochybugeme, že geho w ážný hlas ne-

gednoho z geho spoluwyznawačů k činnosti pro­

budil, i naděgeme se z události té mnohého dobré­

ho , zwlnště gestliže následownjci páně Ko llá row i

ku praktickým stránkám náboženstwj a w ychowa-

telstwTj a k g iným potřebným a prospěšným umě-

njm pohled obrátj, a w t ip swůg w y n a lo ž j , w y-

střjhagjce se ostatně w še likých , k ničemu dobré­

mu , a gen k rozhořčenj a rozn jcen j wášnj a ná- ružiwostj wedaucjch hádek a prudkých autoků

prot i stranám ginák o w jře sineyšlegjcjm. A wšak

nemjnjin zde, aby snad ničeho o článcjcli swélwwy-

znánj ku potřebě swěřených sobě osadnjků nespi-

s o w a l i , i nemáme čeho se báti , pak l i ostrowti-

pem sw ým základy nusj c jrkw e zkanmati počnau:

než očekáwáme toliko , gestli žeby se gim kdy za

potřebj zdálo aneb naprosto Ijb ilo , dotknauti se

stránek našich dogmatických, aby z p raw ých , nám

wlastnjch, od zpráwců sw. c jrkwe našj za p raw é uznaných , pramenů známosti o článcjch našeho

náboženstwj, o poswátných našich obřadech a

obyčegjch w á ž i l i , a sobě n ikdý nepočjnali tak,

gako gegich spoluwěrci w Něm cjch , kteřj mnohé

wěci za učenj katolické Avydáwali, co buď w e spi­sech nám p ro t iw n ý ch , aneb w e swém wlastnjm doinněnj, aneb u lu zy našj nacházeli, u které méně

slepoty a p ow ěr než u chátry w giných w y z n á -

njch pohledáwati , n eby lo b y sprawedJiwé. Dosti

dlauhá giž dokázala zkušenost, že zapom jnag j- l i

bohoslowci pro lojru na lásku, nadege k žadaucjmu sgednocenj se tjm w jce inizj.

Iv. "VVinařický.

4 Obraz starého swěta, to gest: W šeobecná po­

litická H istor ie prwnjho w ěk u , od počátku

společnosti lidské až ku pádu západnj řjše

lljinské. Od Františka Josefa Smetany, kněze

řádu Premonstrátského w T e p l é , professora

na lístawu fi loso fickém w Plzn i. D j l I, W Praze

1834. W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně,

u Josefy Fetteř lovťé, wedenjm a nákladem

W ác law aŠp inky- 8. S t r .X Y I . 240. za 40 kr. stř.

K n ěz n ik d ý nemá dosti maudrosti a prospěš­

ného urněnj, p r o t o ž e od něho swětlo p raw d y na

giné l i d i se w y léw á , a práw ě to, že wšech giných

gest osw jceněgšjm , práwo mu d á w á , b y w f ld -

cem byl g lnýc li. Poněwadž g iž historie prawan

gest ško lau maudrosti, a kněz bohataU má mjti toho

v ě d o m o s t , co se k d y na zemi přihodilo : p rotož

i tento práw ě klňss i cký spis welebnému duchoWen1- ťunopiti pro Jííltoi. (hsohow. 'Vil. 10

stwu negen oznám ili, ale i na neyw eyš chwáliti musjme.

Cjm plněgi se stalé w poko len j lidském přj-

hody w y č jta g j ; rjra bystřegi se udalé w ěc i tak se-

s taw ug j, gak gedna wryšla z d ruhé ; čjin wjce

w yp raw ow án jm činů lidských rozu m čtaucjho se otw jrá a w ygasňu ge , srdce pak ušlechtilými city

naplněno b ý w á : tjm w jce k a žd ý spis historický

má do sebe ceny. A l e wšak i takow ých histori­

ckých spisů gest w e lm i potřebj, w k terýchž se gen

gako gádro stalých se na zem i přjběhů podáwá,

a to h lawnj aspoň , což se k d y událo , čtenáři se předstawuge tak , b y wšecko snadno prohlédnauti, a w paměti swé držeti mohl. H is to r ický spis,

gegž máme před sebau, druhého gest způsobu, což

i pauhý nápis geho : ,,Obraz starého swěta,“ dáwá

na wědom j. B y s t r ý , důmyslný skladatel geho

čtenáře n ikde dlauho n ezd ržu ge , nobrž gen gako

w letu s njm starowěkost probjhá, a rych le ho

od gednoho národu nese k druhému. Nenj wšak

geho „O b ra z starého swěta“ gen gako suchý reg-

střjk, anebo gen gako holá kost a kůže, nobrž gako úplné t ě lo , ušlechtile uspořádáno , a s wýbornau

spogeno dušj , kteráž twáři geho zwláštnj krásy a

l jbeznosti dodáwá.W ů b ec tento h is tor ický spis gest přistrogen

ta k , že w šecky dušewné moci čtaucjho c h o p j , a

rozkošně zaměstnáwá. Ž iw e t w něm duch neylep-

šjch h istoriků , kteřjž n ew ypraw ugj toliko , což se

kde stalo, ale i nčj a w zdě láw ag j, A b y w ýborný

autor nic důležitého nepominul, předce wšak širo­kosti se *w yh n u l: neywětšj možné gádrnosti psanj

u ž jw á , a tjm méně klade s low , čjm w jce wěcj

poskytuge. Z d e onde gest negen w ypraw ow ate -

lem činů l id sk ých , alebrž i saudcem, a sice bv-

strým a sprawed liw ým . Někde gen s]fiwko p ř o -

hazuge, ale to slůwko gest m nohowážné, a gako

silná giskra padá do duše čtenáře. Stawj autor čte­

náře na wznešených stanowištěch, a na každé té­

měř stránce důležité p ra w d y mu m ocným , ohni- wým perem do srdce pjše.

A č k o l i Němci mnoho lilassických historiků ma-

g j : b y lb y nicméně i tento h istor ický spis w zác -

ným a drahým plodem literatury gegich. T jm w řjce

si ho wažte Čechowé , poněwadž se w e wlastenské

literatuře našj nic podobného nenacházj. I to zde

powědjti musjrn , že Čeština autorowa nic poněm ­

čilého do sebe nemá , nobrž čistá, wzdělaná a slič­

ná gest Čeština , a wšecky wlastnosti dokonalé, klassické řeči pronášj.

Na důkaz , že tato historie starého swěta gest wýtečné djlo , z něhožto plesati může každé hodné

srdce české, tato mjsta zde předkládám: , ,C oP ař jž

za času Ludw jka čtrnáctého , to b y ly A th én y pod

čtyřidcetiletým řjzenjm Per ik lesow ým , prwn j mě­

sto starého swěta. N ik d ý se wšeliká umělost na

gednom mjstě tak hogně a tak slawně pohromadě

neukázala, gako tenkráte w Athénách, Z d e kw et l i

řezbáři F id ia s , P o lyk le t , A lkam en es , A g o ra k r i - tos a M y ron ; maljři Z e u x is , Parhasius ; trag ikow é

Sofoldes, Eurip ides , A eschy los ; rh é to row é : L y -

sias a Isokrates ; h is to r ikow é : H e r o d o t , T h u c id y - des a X e n o f o n ; w lékarstw j w yn ika l H ippok ra tes ',

w mudrctwj Sokrates. Krásně k w et l nad w šecky

giné stát A thén ský , ale na geho kořenách také giž

hlodal čerw, a h ro z i l brzkau zkázau. K snadněg-

šjmu dosaženj swých ctižádostných aumyslii před-

sewzal Per ik les mnohé škodliwé zm ěny w e zřj-r

zenj Solonském, w základu ž iw ota Athénského,

Efia ltem , demagogem sobě zcela oddaným , zten­

či) moc a wážnost areopa£u , a p o w o l i l tedy obec­

nj nemrawnosti uzdu. On zwětšil hrdost , opo- w áž liw ost a sw éw o lnost obecnj luzy, zn ič iw zcela

moc archontů a senátu , a o d ew zd a w gj lidu sa-

mérau, z něbožto i saudce obecnj li rozsuzowánj

neyhlawněgšjcb důležitost] celého státu z obecnj

pokladnice platil , kudy se saudnice předmětem

w eyd ě lku pro nedbalau a lenošiwau luzu stala,

kterážto neustálými obecnjmi radowánkami opá-

gená , w nestydatost , nesprawedhiost a zpurnost

w ž d y hlauběgi padala. Se spogenci nakládáno ga­ko s poddaným i , wš ickn i držen i ]>ode ghem,

k teré ne o m oc lehčj , ale mnohem protiwněgsj

nežli Perské by lo , p ro tože od hrdých bratřj po­

cháze lo .“ S . 62. 63. ,,Hanibal, tento neunawi-

ted lný rek P a n ic k ý , m ilowal swau wlast upřjrnně, a nemoha gj w jce prosp jwati mečem, prosp jwal po

skončené druhé wálce Pan ické co suffet neporti- šitedlnau sprawed lnostj , zameznge w ady , které se

prawému wlasti dobrému p ro t iw i ly , zwláště u-

tískowánj lidu od mocných občanů, kteřj gen

swého zisku h led ě l i , o w last zhola nedbagjce. T jm ale ro zm n ož i l počet nepřátel swých , kteřj

geg u Kjmského senátu osoč il i , gakoby wálku ob-

n ow it i chtěl, lijinané , gimž i n eo zb rog en ý Kani­

bal h ro zn ý by l , stáli na w ydán j geho , čjrnž negsa

gist w e wlasti swé , do c iz in y prchnauti musel. A

kam mohl prchnauti auhlawnj p ro t iw n jk Ujma, než

tam , kde se bauře zdw jhala p ro t i Ujmu ? Prchl

k A n t io ch ow i . Od něho ochotně přigat, radil

mu, b y se z row na na Itá lii samu obořil, nabjzege

se to sám se skrownau mocj w yw ést i , neb : Když

ty hada potřjti chceš, myslil Hanibal s našjm Zá-

bogem, na hlawu neygistěgí. Nepronik la wšak maudrá rada u rozmafilé lio dworu králowského ; nebot scházela rádci podlá lichotnost, pročež u

hrdého Antiocha nenáwistnými dwořen jny snadno

osočen , a wljdnýrn s wyslanci K jniskými w Efesu

zacházenjm w podezřen j uweden.“ S. 152. , ,Zba-

wen strachu ukázal se nyni T ib e r w p raw é postawě

swé. Nagednau zm izela wšeclca swobodná práwa, gichž obec až potud užjwala ; senát se stal nástro-

gem ukrutenstwj cjsařowa, nad prov inciem i a w o g -

skem usazowáni gen pod lj 1 jchotnjci , - z nichžlo

geden , Sejanus , cjsařem samým zase w lád l, a geg

ke wšem hanebnostem popauze l, k terých sobět-

nost a mstitedlnost gen wyrnyslili mohla. Při tom třesa se před wražedlnau dýkau, hleděl se ostřjhati

zákonem magestátnosti, dle něhož na tisjce osob,

které se gen obogetným slowein p ro t i cjsaři p ro ­

hřešily, a mnozj podezře l j beze wšeho důwodu

odprawowáni. T jm wšak geště w jce zaděšen gsa

ukrutnjk , odšed zcela z Jíjma, usadil se na ne-

přjstupném ostrowě Ivapreé w chobotu Neapolitán- skéin , kdežto u středu stráže s několika nezbed­

nými Ijchotn jky w hanebné prostopášnosti ž iw ot

tráw il , až konečně w nemoci od gednoho z nich

násilně usmrcen gest.“ S. 216,

Tato mjsta doličtigj, že přew ýborný náš w la- stenský sp isow atel, P. Smetana, ku skládánj hi­storie má drahně wtipu, uměnj a ušlechtilého smy­slu. Netřebat ho teprw w zbuzow ati, by nás tudjž

druhým a třetjm djlem wšeobecné historie potěšil: wlastnj srdce ho gistě ku práci této ponauká a za- něcnge , a nadjti se gest, že nám Časem swým w y - dá také historii drahé wlasti našj české. Konečně znamenám, že i nakladatel, P. Wáclaw Spinka,

překrásný spis tento na čistém papjře welikého

oktávu pěkným latinským pjsmem gest w y tiskl,

a tudy zásluhy au torow y se účastna učinil. Rádi

budeme t ě m , genž české kn ihy na swůg náklad

tisknau a p ro d á w a g j , za ka žd ý w ý l isk o několik

českých w jce platiti, budau-li gen w ě r r ě o to pe-

čowati , b y každá česká kniha i na pohled se lj- bila , a pěkným p a p jr em , formátem a pjsmem ku

čtenj wábila tak, gako Obraz starého swěta.

V incenc Zahradnjk.

B) Rozličnosti.a ) Z á li o n y.

A ) D o p l n ě k o d r o k u 1833.

Poněwadž se giž negednau stalo , že se od

cjs. král. poštowských liřadů plat z auředlnjch pj-

semnostj p o žad ow a l , k d y ž nápisem: ,,in stricte

o fftciosis“ opatřeny n e b y ly : tedy se vikariátnjm

a školnjm dozorn jm úřadům w krag i opětně w zná­

most u w á d j , b y k tak ow ým pjsemnostem slowa: In stricte ofFiciosis, do lož it i neopominuli.

Gub. nař. 24. L istopadu 1833. — čjslem 5347,

O patrow n jc i djtek, z ústawu nalezenců gim

od ew zd an ých , magj na plat za w yž iw en j a oděw

gen dotud práwo , dokud nalezenci w gegich opa- trowán j gsau; wyswědčen j tedy o gegich žiwobytj

a obyd lj , k w yzd w ih o w á n j téhož platu potřebná,

magj se tak ow ým w ychow áw ag jc jm osobám od duchownjch pastýřů gen dotud w ydáw at i , dokud

nalezence w e swém opatrowánj magj.

Nicméně přihodilo s e , že wyswědčen j i ta­

k o w ý m osobám dáno by lo , které djtě giž ginýru

k opatrowánj od ew zd a ly , aneb wlastnj matce ge

byly n aw rát i ly , Tau ž přjčinau se nař izuge , b y se opatrownjkům nalezenců, gesto ge g iž u sebe ne-

magj, k w yzd w iž e n j platu potřebné wyswědčenj

o ž iw obyt j djtěte, genž spolu také k po tw rzen j

slaužj, že djtě w opatrowánj swém magj, n ik o l iw

w ydáw ati nemá; an sice duchownj pastýřowé za

tuto wyswědčen jm potwrzenau neprawdu negen

k přjsnému od p ow jd án j , nobrž i taká k náhradě

wšeho na toto wyswědčenj wydaného p la tu ,— pak­

li b y geg w ych ow ate lé nawrátiti nemohli — bez

prominutj přidrženi budau.

Gub. nař. 28. L istopadu 1833. č. 45,132.

Seslaným w ys . gub» nařjzenjm 30, L is t , b, r.

obnowuge se opět neywyššj r o zk a z , b y duchownj

pastýřowé osadnjkům, hlásj-li se w čas potřeby o

dispensacj k wykonáwánj poln jch pracj we žnjch

w neděli a w e swátek po službách Bož jch , žádné

překážky a obtjžnosti nečinili, a tgkowéto dispen­

sacj hned při rannjch službách Božjch nedělnjho

neb swátečnjlio dne osadnjkůrn ohlásili.

Gub. nař, 30, L ist . 1833, č. 54,807,

Poněwadž se giž od několika let shledalo , ze

pow žd y , kd yk o l i k opraw ě kostelů i farních sta­w e n j , anebo k zgednánj kostelnjch přislušnostj

wjce než 10 z!, stř. ze zádušnj kassy w ybráno b y li

mělo, prot i wydanému předpisu u slaw. guber­nium o pow olen j se zakročowa lo , čjmž negen au-

ředlnj práce zbytečně ro zm n ožen y , nobrž i p o ­

třebné sp ráw y ztrátau Času mnohem nákladněgšj

se s t a ly : k odstraněni téhož obyčege oznamuge

se cjs. král. krag. úřadům , že p ř i stawbách k o -

stolních a fa rn jch , kteréž od patronátíijch úřadů

cjs. kr. l iragským úřadům před loženy a kragským

měřičem bed liwě w yše třeny b y l y , pokudžby w ý -

loh.i íGO zl, stř. nepi;ew } 'šowa]a , a k základnjinu

kapitálu sáhnauti se nem uselo , aniž běžjejm po ­

třebám kostelnjm iigma se neděla, pod lé gub. nařj-

zeni 18. Máge 1798 čjslem 11,052 králowštj kragštj

úřadowé společně s ordiuariátem pow olen j k sta-

wěnj udělili mohau. A n o dle d w o r njho dekretu

29. Ledna 1830 r. 4235 — a 7. Čerwna 1808 č.

27818 rozšiřuge se plnomocenstwj král* úřádů krag-

ských w té mjře, že w e wšech přjpadnostech, kde-

b y z prod léwán j něgaké sp ráw y nebezpečenstwj

wzniknauti mohlo, také wětšj w ý lo h y ze zádušnjch

důchodů, smluwiwše se o tom s ordinariátern,

p o w o l i t i mohau; o čemž ale rychlau zpráw u na

Gubernium wznésti, a potomněgšj zplnomoc-

něnj požáda li gsau pow inn i. T o t é ž platj — pod

swrchu dotčenými wým jukami o wydán jch na ko- stelrij přjslušnosti.

Gub. nařjzenj dne 20. Prosince 1833 č. 56,317»

B) Zákony roku 1834.

Z ohledu křtiojch a úmrtnjch listů , kteréž se

k proukázánj u wogenské k o n s k r ip c j , rekrutowánj a přehledu zeinskýcb obránců bez štemplu w ydá-

w a gj , nařjzeno w ys. dw orn j ltomorau 4. Ledna

1). r. čjslem 52,075, b y takow éto l is ty znamenány

b y ly nápisem: K úředlnjmu užjwánj při konskripcj,

rek ru tow án j, a rev is j zemské ob ran y , kteréžto l isty od úřadů, gimž se p řed lo ž i ly , i hned zadr­ženy býti magj.

Z strany pom oci školnjm učitelským wdowám

udělowané rozhodnuto gest w ys . dw orn j komissj

nad studiemi 24. Ledna li. r , 7943, b y se dosawád-

nj obyčeg i budaucně zachowáwa) , onen totiž W politickém zřjzenj německých škol ustanowený, gjmž se w dowám učitelským 8 kregcarů w oné v a ­

lutě wymSfiige, w kteréž almužny w ústawech pro

chudé w ydáw ány býwag j.

Gub. nař. 3, LJnora 1834, č. 5361.

Geho cjs, král. Jist. ráčila neywyššjm ro zh o d -

nutjm 9. P ros . 1833 milostiwě nařjd it i, b y se při

osazowánj učitelských stolic na weřegných theo lo ­

gických xístawech zwláštnj oliled bral na theol.

D ok torá t , a caeteris paribus Doktorfim přednost

se dáva la . P a k l ib y kandidát, gešto doktorem ne­

nj, od Geho cjs. k. BTsti. za proíessora gmenowán

hýli měl, zawazuge se, b y w tř jle tn jm provisoriuni

doktorstwj řádným obyčegem dosáhnauti h led ě l ;

sic k po tw rzen j předložen bý ti nesmj , dokawád

ho nedosáhne.

D le w ysokéh o dworn jho dekretu 22. Března

1834 č. 6789 ráčila Geho cjs. král. Milost n eyw yš ­

šjm rozhodnuijm 9. Března b. r. nařjd it i , b y ono

neywyššj nzawřenj 6. Zářj 1816, dle k teréhož n i­

komu, před dosaženjm 18. roku wěku swého k aka-

tolickému wyznán j přestaupit i se n edow oh ige , i

také o dětech platnost mělo , genž dle narozenj a

křtu k náboženstwj katolickému přináležegj, by t i

gegich rod ičow é napotomně k ginému wyznán j by li

přeslaupili.

Obsahem dekretu w ys . dworn jho kanceláře

2. Máge b. r. č. 9185 ráčila Geho cjs. král. Milost

8. Dubna b. r. v z h le d e m dotacj potřebných koó- perátorů následugjcj r o zk a z w yda t i : Gestli žeby

někde pro osobu farářowu d le c i fr y wyššj ročnj

přjgem než 300 zl. za ložen by l, a za proměnau mjst-

ných přjpadnost] počet kooperá torů rozmnožen,

anebo, kde posud žádného nestáwalo , nynj geden

přidán bý ti iněl : nemá farář na sw ých přjgmech

žádné ugmy trpěti.

W giných ale přjpadnostech , kde se o dotacj

potřebného, posud nestáwagjcjho duchownjho po-

mocnjka gedná, pokračowati se má dle dosawádnjcli zákonů.

Gub. nařjzenj 19. Máge 1834 č. 22079.

Z ohledu času, kterého se zwonečkem po ko­

stele almužnu sbjrati dow o leno ges t , ráčila Geho

cjs. kr . M ilost w ysoce důstogným ordinariálům

ustanowenj tolio zanechali. T jm to pak společným

usnešenjin uslanoweno, b y sb jrky w kosteljch zw o­

nečkem předsewzaty b y l y Av ždy po skončeném ká­

zanj, před i po začátku w e lk é mše sw. až k obě-

tow án j, pak a le , k d eb y toho potřeba kázala, po

sw. přigjinánj až do konce mše sw , — při tichých

ale mšjch od začátku až do pozdw ihow án j, a pakli

b y geště potřebj by lo , shromážděných wěřjcjch o

přjspěwek požáda li , po přigjrnánj až do skonánj mše sw.

Gub. nař. 22. Máge 1834, Č. 22,821.

Z a přjčinau , že gistému, k auřadu pastýřské­

mu poněkud neschopnému , loka l is low i kooperá-

tor z náboženského fondu požádán b y l , připoine-

nuto opětně w ys. dwornjin kancelářem 16. Máge

b. r. č. 11,998: „Poněw adž lokalisté w ed lé naří­

zen) 15. Března 1792, s faráři stegného práwa

nepožjw agj, tedy p ro lepšj opatřenj auřadu pa­

stýřského na takow ých štacjch lokálnj kaplanstwj

buď raděgi osazeno,

Gub, nař. 2- Cerwna 1834, č. 24,833.

Poněwadž se ukázalo, že nemanželských p o ­

rodů ro k po roce w jce p ř ib ý w á , wydána gsau

neywyššjm rozhodnutjm Geho cjs. kr. M ilosti de­kretem dwor. kane. 14. Máge b. r. S. 9876 násle-

dugjcj připomenut] :1. Předstaweným obej znow a za powinnost

se ukládá , bed liwě p e č o w a t i , aby wšeliké nočnj

taulky b y ly zam ezen y ; ložn ice mužských a žen ­

ských čeledjnů oddě leny a u za m y k á n y ; děti pak

a čeládka k školnjmu a náboženskému cwičenj ná­

ležitě p ř id ržow ány.

2. H ospodářowé i předstawenj obej magj u

přjležitosti p o zo rn i učiněni b ý t i , gak w e lice čest

i blaho rod in i celých obej w yh led á w á , by se

pečliwě hledělo na kázeň a mrawné chowánj pod-

ř jzených , a gakt záhubné následky rodinám i

obejm ze zanedbáwánj mrawopočestnosti w y p lý -

wagj.

3. Nad m raw y školnjch učitelů a w yk on áw á -

njm powinnostj gegich budiž pečliwě bděno.4. Př i zanedbáwánj po licegn jch předpisii a

pohoršliwém chowánj buď w ed lé zákonů přjsně

pokračowáno.5. Z á k o n y z strany zaopatřenj nemanžel­

ských dětj magj se zewrubně zachowáwati.

Na předloženj knjž. are. kons. 5. Čerwna b. r.

č. 3555, ukládá se cjs. kr. kragským úřadům, by

auřadůin hospodářským a magistrátům ostřjhánj

dw orn jho dekretu 21. Ledna 1808 č, 776 přjsně

nař jd il i , t o t iž : že katoljkům, k akatolickému w y ­

znánj přeslaupiti chtěgjcjm , m ez i šestinedělnjm

wyučowánjni wšeliké společenstwj a zacházenj s n ekato ljky co neypřjsněgi se zapowjdá.

Gub. nař. 26. Čerwna '1834-, č. 27,052.

Dle nařjzenj Geho knjžecj M ilosti neydůstog-

něgšjho Pána knjžete A rc ib iskupa Ondřege A loys ia (T i t . p l.) magj se od duchownjch pastýřů wydá-

wané cedu lky k přigjmánj sw. biřmowánj podlé

následugjcjho formuláře z h o t o w i t i :

Formulář.

Nomen Confirmandi — (ae.)

Nomen et Cognomen Confirmand.

Nomen et Cognomen parenlum.

Locus nativitatis . . . .

Paroc li ia . . . .Vicariatus.

cui confirmand. . . tempore coníirmationis ad­

script.

SuíFicienter instruct. . . . testor.Mimo to má se pod lé těchto od biřmugj-

ejho biskupa shromážděných a pastýřům opět na-

wrácených cedulek Biřmowacj kniha sepsat], s

k lerauž se gedenkaždý beneficiát při kanonické

viaitacj w ykáže .

Konsist. nařjzenj 26, Čerwna j.834, g. 4325.

W katolických školách , kdež se také akato-

lické děti wyučugj, má se dle neywyššjho rozkazu

náležité poznamenán] těchto akatolických dětj w é - ' s t í , a k patřjcjm akatolickým školnjm 'úřadům k

auředlnj potřebě znsjlati, — Iv zachowáwánj téhož

neyw. nařjzenj má se učitelstwo přidržowati.

Gub. nař. dne 12. Čerwence 183-1, č. 28,278.

M ez i p řekážky , kteréž pořádnosti z ohledu

pozůstalost] po zemřelých kurátnjch duchownjch

prod lužugj, náležegj zwláště t y t o :

a. Nedostatek inventáře gak farnjho tak i kostelnjho*

b. K o zep řé síranu náhrady za zanedbanau

oprawu farnjch stawenj.

c. P rod léw án j w e skládán) interkalárnjch aučlů.

P ro to ž se opětně Avyda ná giž o tom neywyšš)nařjzenj w známost uwodj , a sice:

ad a. A by při každé faře farnj i kostelnj in ­

ventář se nacházel, k terýž se při každé změně ía -

rářowě od naslupugjejho faráře podepsati má.

Kdeby pak takowého nebylo , má se bez prodlen]

zhotowiti.ad b. se nařizuge , b y ih n ed po úmrtj bene-

ficiáta s př izwán jm dědiců wyšetřenj farnjch sta-

Avenj se předew za lo , a pak liby winau farářowau

co zanedbáno b y l o , z pozůstalosti geho sprawed-

liwá náhrada wygednáua byla.ad c. Umrtj beneíiciáta. bud’ bez prodlen]

oznámeno , a s skládánun interkalárnjch aučtů co

neymožněgi přispjšeno.

Gub. nař. dne 12. Čerwence 1834, č. 31,207.

/>) €j v li c w n j z p r á w y.

Z Francauz. W k rw a w ýc l i mesiánských ro z -

brogjch w L y o n ě , w měsjci Dubnu 1, r. w yd a iy

zbožné dcery sw. Y incenc ia de Paula Avelmi p o -

hnutedlný d ů k a z , gak w e l ik é skutky působj lá­ska lc Bohu w slabých stwořenjch. „P o loh a špitálu

těchto s e s te r , oznainugj gisté francauzské Jisty,

by la w e lm i nebezpečná; nebo přjmo naproti němu postaweny b y ly baterie , neustále házegjcj, Byloi

giin trogjho neštěstjse obáwati: zbořen j gegich sta-

w en j z d ě l , zapá len ], anebo wedrán j se do ně­ho buď zbogn jků , anebo řádného w ogska ............

Neyw ě lš j srdnatost dokáza ly milosrdné sestry. 0 -

pustiwše tiše a neohroženě swůg dům, ubjraly se

p ok ogn ým krokem do neynebezpečněgšjch ulic a

náměstj, aby poraněné hned na mjstě obwazowaly,

umjragjcjch tě š i ly , g iným opět pokrm em a giný-

mi službami nápom ocny b y l y , což ani k pow o ­

lánj gegich nepřináleželo . Nic ge nemohlo odstra­

š i l i , ani b a r r ik á d y , — m ezi nimiž buď prošly,

anebo přes ně p ře lez ly , — ani napomjnánj a w y-

hrůžky bogugjc jch, ani hwižděnj Ijtagjcjch kulek

a strašliwé z děl hřmenj. Bůh, w gehož powolánj

a gménu tuto udatnost p rokazow n ly , chránil ge pa­

t r n ě , nebo žádné z těchto nábožných děwčat ra­něno nebylo .

— Ministr kultu w y d a l prohláŠenj na bisku­

p y , b y mu oněch kn ěž j , k te réb y důstognosti bi­

skupské za neyhodněgšj pokládali, gmenowitě w y -

znamenali. Gednánj to dáwá čáku, že důležitost

swěřeného mu plnomocenstW'j náležitě zná. Ne­m ohli se zagisté na n ikoho lépe obrá t i l i , gako na

biskupy , b y seznati mohl m u že , tak wznešeného

uřadu dostogne. Nebot b iskupowé , po kragjch

gsauce sjdlem , a w ustawičném spogenj s du-

chowenstwem stogjce, mohau schopnosti a zá­

sluhy duchowenstwa ney lép e o c e n i l i ; mohau po­

zornost w lá d y zemské i na takow é muže obrátiti, kleřj na neywzdáleněgšjch mjslech w lichosti úřad

swůg zastáwagjce, z ohledu zásluh a ctnostj s jde l-

njmu města docela neznámi gsau. T en to m in i-

steriálnj dopis bljžj se poněkud k onomu ponawrženj, kteréž před třemi lé ty p, Dubourg, biskup M ont-

anbanský, p řed lo ž i l , chtěge tom u, b y b iskupowé

každého oddělenj se usnesli lt wyznamenánj kněžj,

biskupského důstogenstwj hodných. T en to plán

swůg tehdáž obšjrně w y lo ž i l . B y lo í to práwě při

té př)ležitosti , an neštastné w o len j w e l ik é starosti

we Francauzské [ c jrkw i wzbudilo .

Portuga l. Nyn j gsme se předce dow ěd ě l i , co

se s oněmi Jesuity událo , genž na kw ap z K o im -

bry b y l i w y w e ž e n i , aby, gak se líčilo , přes hra­

nice w bezpečnost se přewedli. D o Lisabonu by li

sice skutečně p ř iw e ze n i ; ale mjsto , co ge měli na

lodjch dále p řep ra w it i , z awřeli ge do pewnosti

Sl- Juliána , pod zámjnkau , gakoby ge před zu~

řiwoslj lidu chtěli o ch rán il i ! ! W témž žaláři Avě-

zili giž také Jesuity za časů msliwého a k r w o ž jz -

niwého Pombala za celých 18 le t , až do smrti

Josefa 1. Gak doslécháme, nalezagj se m ezi těmito zatčenými t a k é Francauzštj Jesuité; nenj

ale nic s lyše l i , žeby byla w láda Francauzská pro

loto uwězněnj swých poddaných u D o n -P e d ra

s t jžn o st wedla. N apro t i tomu ale když D on M i-

guel gislého učitele franc. gazyka mrskati by l r o z ­

kázal, gešto w kathedrálnjm kostele w Koimbře s newěstkami mrzkost zpáchal, tedy w potrestanj

tohoto nešlechetnjka zdála se čest irancauzskeho

národu býti uražena , a i hned w ys la lo tak řečene

.luste-Milieu n ěkobk korábů před L isabon. "W

bezp ráw j ale francauzským Jesuitům učiněném ne-

nacházj čest franc. národu uraženau. Gak roz-

djlné gest smýšlen) gegich o ct i !

'/> sínffličun. K hlásán) sw. Ewangelium irmsj

se gako k p row o zo w á n j swětského obchodu a ře­

mesla zwláštnj pow o len j ( l icence) wykaupiti. Ně-

kteřj duchownj gak k anglikánské c jrkw i přiná-

ležeg jc j , tak i wůbec řečen] Konkoníirin isté wzali

w aumysl m ra w y nižšjch třjd ohywatelstwa napra-

w ow a t i kázanjmi na wreřegných ulicjch a námě­

stích drženými. Iv tomu konci dali si wystawěti

lešenj, a kázali po wšech čtwrtjch města. Davv

lidu b y l náram ný, tak že se některé ulice zawřjti

musely, a konečně p o l ic i i za potřebné byti se zdá­

lo w to w kroč it i . D w a kazate lowé — oba Smith

řečenj — by l i zatčeni a před práwo pohnáni. Pr-

w n j Sm ith , znám pod gménem Bosseman, byl

udán, že gen p roto weřegně k á že , b y zloděgům

př]lež itost dal ku krádežjm. Na to ale odpowěděl

a dokázal, že posluchači geho na trhu Bicklings- gate nazwaném , kdež kázáwá , negsau žádnj ginj,

leč sami cbudj kominnjci, rybáři, zametači, hadráři

a nosičowé n h l j , kteřj z wětšj částky ani penjzku

(penny) w kapse nem agj, p rotož se také nepo-

třebugj z loděgň báli.

Na námjtku, že w e l ik ý sběh lidu působj a tjm

wolnému průchodu p ře k á ž j , od p o w ě d ě l : Gá žá­

dné giné přednosti nežádám", nežli t é , které se i

šaškowi propůgčuge. D o w o lte mi alespoň, bych

chudým l id e m , genž zde ničeho nemagj, kázali

mohl, že k rá low stw j Božj gim přináležj. Gme-

nugte si mne prow o law ačem , kramářem , gak se

w á m ljb j ; m ag j- l i tito p ráw o swé zbožj 11a trhu wy*

kládati a prodáwati, dopustte tedy, bych i gá zd a r­

ma z nadšenj ducha sw. kázati m oh l.“ By ltě p o ­

tom s tjm napomenutjm propuštěn, by swau stěho-

wacj kazatelnu gen na takowá mjsta s ta w ě l , k d e -

by sběh posluchačů obchodu obecenstwa nepřekážel.

Druhý Smith obžalowán b y l od předstaweného

kostela sw. Ondřege. „ Z á w is t , “ zw o la l on, „n ic jiného nežli záwist chleba ! Páni faráři p roná-

sledugj nás chudé kněžj, poněwadž tak boliali ne­

jsme , bychom sobě kostel w ystaw ěti anebo na-

gtnauli mohli , a zwláště p r o t o , že zdarma káže­

me Ewangelium, Gá pak wšjm práwem řjci mohu,

že w jce dobrého působjm , nežli osoby magistrát-

nj; gá l id i před prow inénjm i wystřjhám, kteréž

práwo toliko , k d yž giž spáchána byla, potrestati

může.“ Na propuštěnau dalo se mu gen napomenutj.

Z Pruhy. D ne 7. lí jgna b. r. zw o l i la dů-

stogná kapito la Premonstráků na StrahowŠ na

mjsto wPánu zesnulého, duchem a srdcem wýtečného

pána, pana Benedikta P fe i ť ra , za swého nowého

Opata, důstogného a w ysoce učeného p á n a , pana

Jaroljma Z e id le ra , kapitulára a opatského tagem-

njka , D ok tora pjsma sw., arcibiskupského notáře,

kr. řád. weřegn . pro fessora dogm atiky na uni­

versitě Pražské, kr . censora bohoslownjch spisťí,

a eraeritowaného dekána theolog ické fakulty.

Z Meyia*. 4 . li jgna b. r ., genž by l den sla-

wný gm enow in Geho c. k r . Milosti Františka I.

držel Geho kn jžec j Milost , neydůstogněgšj A r c i ­

biskup P r a ž s k ý , Ondřeg A lo y s hrabě A n k w ič z

Posl awice, w městě tomto na swé cestě do K u n ž-

wartu u přjtomnosti c. k. auřednjků panstwj Z b y - Oaaopis. pro katol. duchow. VII. 4. l i

rowského, mjstnjho magistrátu, w eškerých cechů a

školuj mládeže pod gich p rap o rc i , a mnohočetného

shromážděn] měštanů, za blaho neymilowaněgšjho Zem ě Pána služby B o ž j , po kterých gsa z uspořá­

dán)" této slawnosti skrze mjstnjlio děkana a arcib.

notáře, důstogného p. Jana Grubra welespokogen,

se přes P l z e ň , Střjbro a Planau do Kunžwartn

ubjral.

Z Kunzivortu. Dne 5. l í jgna b. r. w ysw ěco-

wal Geho knjžecj Milost neydůstogněgšj Arcib iskup

Pražský, O n d ře g A lo y s hrabě A n k w ič zPoslaw ice ,

kapli a oltář w Kunžwartu , w loketském kragi,

bljže Mariánských láznj, w zámku Geho Oswjce-

nosti K lem enta K n jže te z Metternichn , u přjtom-

nosti mnoha w zácných hostů a náramného počtu

lidj i ze wzdá leného okolj.

K a p le by la takořka znow u s taw ena , řj-

zen jm c. k. dworského stawitelskélio rad y a di­

rektora stawitelské ško ly c. k. akademie W jden-

sk é , pana z INíobily. — Oltář a le , gak s to g j , od Swatého O tce , papeže l lehoře X V I . z Řjma sem

knjžeti pánu darowán. Gest to wýstaw a z ney- wzácněgšjch mramorů , z pozůstatků c h rá m u Páně

sw. Pawla w li jm e , 300 let po K r is tu Pánu od

Konstantina , p rw n jh o křesťanského cjsaře w y -

staweného , k te r ý 15. Čerwna 1823. popelem lehl. Sarkofág, k te r ý mjsto antipendium ce lý se widj,

a k te r ý p r ý z tom by cjsaře Hadriána (73 let po

Kristu Pánu ) p o ch áz j , zá ležj z gednoho kusu

llosso an t ico , gediného w e swětě w té welikosti,

do kterého při w ysw ěcow án j tělo w řjmských ka­

takombách před několika lé ty nalezeného, welmi

skwostně ozdobeného Mučedlnjka Božjho, sw . Bo­

nifáce , mládenečka , wloženo bylo. — Tato kaple swým předrahým klenotem patřj nynj k neywělšjm znamenitostem králowstwj Českého.

Kopid lno. Geho cjs. král. Milost ráčila dekre­

tem od 7. Kjgna b. r. děkana a biskupského

vikáře kopidlnenského , důstogného pana Fran ­

tiška W a c k a , hogného spisoWatele a hor l iwého

podporowate le časopisu pro katol. duchowenstwo,

z uwáženj obzwláštnjch geho zásluh, hodnostj cjs.

král. dw orského kaplana , s prominutjm tax, n ey -

m ilost íwěgi po cti ti.

Z e Lw oiva. Dne 9. měsjce Listopadu držel

slawný př jgezd do tohoto hlawnjho města k rá low ­

stwj Halického, neydůstogněgšj pán, pan František

Lušjn, now ě zw o len ý Arc ib iskup katolický, knjže

a primas krá lowstw j Halického a Lodom ěrského,

pow olaný z biskupstwj tridentského z T y r o l .

Z lijm a . Dne 12. Čerwna zemřel w Palermu,

hlawnjm městě w Sycilii, rozhlášený kardinál a

generálnj V ikář, Placidus Zurla, w 65. roku wěku

swého, mrtw ic j raněn ; dne 3. Prosince ale zase n ey -

staršj knjže w katolické c jrkw i, kardinál - diákon

A lban i w Pesaře w .8 4 . ro ce w ěkd swého.

Z U jm a. 22. L is top . Geho Swatost papežská

ráčila následugjcjcb kardinálůw k zwláštnim úřa­

dům iistanowiti, a sice :

Ped ic in i za v icekancjjře swaté katol* c jrkwe,

Odescalchi za V ikáře geho S w a tos t i , Giustiniani

za prefekta kongregacj Ind ic is , Fransoni za p ř e ­

tekla kongregacj p rop agan d y , Barberin i za p r e ­

fekta měst, Lambruschini za prefekta K o ngregacj

*

studij, Sala za prefekta kongregaoj biskupů a řebolnjlio ducho w e u s lw a , Mattei za prefekta oe-

konoxnie p ropagandy .

Iv nowému zw o len j za kardinály gsau zazna­

menáni: A le x a n d r Giusliniani, Pianetti, biskup z

V ite rb o , Fab r iz i , papežský M agg iordom o, pak

P o r ta , Spada a Bianchi.

Ze Sevilly iv Španieljch 8. Listopadu. Z to­

hoto přes 200 mil wzdáleného slawného města do­

šlo 10. letošnjho Pros ince od tamnjho kardinála

arcibiskupa, Františka X a v . , we lm i laskawé psanj

¡na wzácného podporow ate le Časopisu našeho, we-

Jebného P. Josefa Černého , administrátora u Ivar-

melitánek na Hradčanech w P raze , w kterém ge­

mu za odeslané ostatky sw. Jana Nepomuckého,

které 10. K w ětna 1. r. od něho obdržel, welmi

wraucně děkuge. — 1 ’ ento ctihodný kmet dal

i hned ty sw. ostatky do malé zlaté monstrance

zasadili , a poručil ge na oltář sw. Jana Neponin-

ck é h o , k te rý w Sev il le w arcibiskupském kostele gako u weškerých Španieljch s wysokauuctiwost ) se

ctj, postawiti. O b d ržew ge, dal hned wšech kano- wnjků a množstwj Sevillského kněžstwa do swé

arcibiskupské dom ownj kap le swolati , b y poljbe- njm těch sw. ostatků s w . ;Jana Nep . uctili. W ši-

ckni nad tjin darem obzwláštnj radost geAvili. Kar-

melitánky Sev il lské takow ým darem z kláštera

gich řehole z P rah y na n eyw ýš potěšené uzawřely

naproti toinu zase řeholrvjm sestrám swým do

P ra h y w budaucjm Březnu, korábem přes Ham­

burk , ostatky zakladatelkyně té řehole , sw. Te-

resie, odeslati.

Z Francauz. Francauzský časopis „Conslilutió-

nelu tázal se onehdy, gako u w e likém úžase : Od-

kurt nyněgšj zpuštěn] inrawů p ř icház j; obzwláštg

ale odkud i tento smutný úkaz , že rtěti geště aut-

leho vvšku , s přepodiwnau lhostegnostj na wraždu

palřj, mohauce w e wšj studenosti g iným i samýrn sobě smrt učinili ? Můžet se mu za od p o - wěď d á t i : T o t o gest usmrcugjcj owoce g jz l iw é ne-

náwisti wšeho , co swatého a božského gest, kte-

rauž ohawnj sp isow é , gakýž gest Constitutionel

sám, skrze patnácte let mládeži do srdce wště-

powali, gimž žádný posměch, žádný úkor a útržka

proti c jrkw i a služebnjkům gegjm nepraw ým a ne-

dow o leným bý t i se nezdál, gehožby s radostj nebyli

ro z t ru b o w a l i ; gimž nic wážného a welebného nebylo, cožby nebyli zhyzd il i , Nyněgšj ohawnost

zpuštěnj gest tedy djlo této atheislické , ďábelské

zběře , genž zwláště pod ochranau Constitutionele

národ swůg w n o w ě w ydan ým i V o l ta ir ow y m i

spisy téměř zasypala ; bylat, gak wědoino, zw lášt-

nj wydánj pro chudé i bohaté obstarána, T o u -

qaetowo ewar.gelium rozš iřowáno , a schwálnj

fabrika nes tyda tých , mysl i srdce otrawugjcjch

s]lisů zaražena , kterauž Constitutionel na w ysos l

w ychw alow ati se přičinil. T o t o pak wšecko sraě~

řowalo k úmyslu giž dáwno wytčenému, b y mládež

a nižšj tř jdy národu k hlasu swědomj docela ohlu­

šili , z nichžby sobě s lep é , w ž d y hotowé nástroge

k přewrácenj wšech společenských řádů w y c h o -

Avaii. Sluš]—lit tedy Constitutioneli , genž mládež ušlechtilé krásy a důstognosti gest z b a w i l , tázati

se : Odkud ta neobyčegná Ijbost w e w raždě a w

smrti, kterauž nynj u dětj a mladjků francauz-

ských pozorugem e? W ša k práw ě tato otázka a

celé rozk ládánj téhož punktu w Constitutioneli zů­

stane nám w e stawu nyněgšjch Francauz paměti

hodnau a charakterislickau udalostj. Neméně pamětno gest, což se w témž časopisu dále pona- wrhuge, Wyučowán j mládeže a sprostého lidu — dokládá konst, — má nynj býti hlawnj péčj zemské­ho řjzenj , a to sice wyučowán) mrawné■ K tomu ale (slyšmež !) školy filosofické nepostačugj, a po. něwadž lid do kostelů nechodj, teJy přislušj wlá- dě postarati se o t o , aby zponenáhla mřawnj wy-

učowánj pro celý národ ustanoweno bylo. Zde gest, p r y , geště mezera, kteráž se newyhnntedl- ně wypln it i musj, magj-li Franoauzowé swobody hodni a schopni býti. Nebogme se, prawj dále, že takowý* listaw žádného prospěchu nedosáhne; wsicknit lidé ncichúzegj w tom radost, když o powin- nqstech mluwiti síyšj. Samot sebau se rozumj , že dar mrawného wyuřowánj, kteréhož zde na mau- drém zákonodárstwj žebrá, w neyčistsjm mrawo- učen] záleželi musj. Ten týž Constilutionel gestií opět, genž tau bezbožnau pošetilostj gest pogat, an si naděgi dělá, že kazateli od zemské wlády wyslanými a w e gménu w lády (!) hlásagjcjmi ná­rodu zasazené hluboké rány se uléčj, a mimo to , že se mu poštěstj opowrženau cjrkew křestanskati (genž mu dáwno trn w očjch byla) wypuditi a-

nebo tjmto snrrogátem wynahraditi.

Slaw katolické cjrkwe na Morawě roku 1833.

Ku katolické cjrkwi se nawrátilo . . 81 od nj odpadlo 18

Katol, cjrk. tedy na Morawě rozmnožena 63 dušemi.

Slaw katolické cjrkwe iv cjsarském Složku rot,-ii 1833.

Ku katolické cjrkwi se nawrátili , . 21 od nj odpadli . . 3

Katol. cjrk. w cjs.Slezku tedy rozmnožena 18 dušemi.

O dědictwj Swatoj'anském.Šlechetná mysl w Pánu zemřelého welebného

Anton jna H anykýře , pens. expos ity w Táboře,

Dioecesána Buděgow ického, za ložila nám d arow a- nými 1000 zl. na střjb,, základ a ústaw k rozš iřo - wánj dobrých kato lických knih p ro lid sprostý

w lew né ceně, pod gménem dědictwj Sw. Jana

Nepomuckého, k te rý nám takořka náhradan býti

má za dědictwj sw. W áclawa, k g iným aučelům

obrácené.

K d jTž Geho c. kr. Milost praw id la dědictwj Sw. Jana Nep . 26. Rjgna 1833, po tw rd it i ráčila :

zawedenj a otewřenj geho w 1, swazku Časopisu

letošnjho ročnjho běhu u weřegnau známost se ur

w ed lo , a pozwán j k přjspěwkům na rozm nožen) základu tohoto se stalo.

P ro t i wšemu nadánj nepřihlásiltě se s darem

žádný mimo ctihodného p. W ác law a Zitka, kapla­

na w e Mšeci obětj 500 wýtisků spisu swého : O d ­

měna d jlkám , a brandeyský v ik a r iá t , k t e r ý kn j-

žek těchto 115 odebral. (G in j gen w skrowném

počtu.)Nagednau wšak překwapuge nás V ikariá t N o -

Wokoljnský sbjrkau 116 zl. 40 kr. w . č., kterau

řjdká horli wost .lamnjho arcib. vikáře a faráře w

Swogšicjch, weledůstogného čest. kanownjka pana

Josefa Balaty ho, m ezi duchowenstwem okrsku swého

zgednala.W y s o c e důstogná arcibiskupská konsistoř ne­

mohla gináče, než nad tjmto w zácným přispěnjm swau spokogenost g e w i t i , a redalccj Časopisu

p o w o l i la , pomíickau tauto , p a k páně Ž itk ow ým

w ýnosem , a aa rok y H anykýřow a základu, učinili

počátek děd ictw j Sw. Jana.

Za tau přjčinau hodláme n eyp rw é w yd a t i k

poučenj a wzdělán j p ř ip raw en ý půwodnj rukopis

po w Pánu zesnulém dne 18. Pros. b. r. w e leb -

néin kněz i a na slowo wzatém spisowate li p. Jo­sefu Černém , nadepsaný : Rozgjm ánj o přjrode, gegž b y l práwš za poslednjch dnůžit j swého dohotow il.

Budiž gemu wy7dánjm tohoto spisu na p rw n j ná­

klad děd ictw j Sw. Jana Nep ., za geho zwláštnj zá­

sluhy o tento Časopis wděčný památnjk postawen,

kteréhožto spisu hogného odbjránj tjm důwěrněgi

se naděgeme , poněwadž čistý w ýn os zase k zá­

kladu swatojanskému buda p ř ipogen , gměnj toto

ro zm n ož j , b y wydáwánjm dokonale katolických,

dobře psaných knih, w lew né ceně, aučel základu

toho se dosah ow a l , záměr zakladatele se w y p l -

ň ow a l , welebnérnu duchowenstwu a potřebám

wlastenských čtenářů náležitě se poslaužilo , a ná­

božnost i kázeň dob rých inrawů také prostředkem

tjinto by la zw e lebow ána.

Redakcj.

U m v t j.

W e le b n ý p, Jos. Černý, kněz nábožný a h o r l i -

wýr, muž osw jcený a uměnjm ozdobený , geden z n ey -

silněgšjch w tomto časopisu pracownjků , gemnym

citem , zd raw ým saudem wýtečný, zaslanžilý sp i- sowatel a w raucný m ilow n jk gazyka českého, u-

mřel w 49. roce wěku swého dne Í8 . Pros ince 1834

o čtwrté hodině od p o led n i , na k rew n j mrtwic i, zaopatřen gsa swátostmi umjragjcjch.

P roza tjm gen to bud’ podotknuto , že geho neyčistěgšj k wlasti láska a hor liwost s saudem spo-

gená wšecko, seč byla, k okrase a k důkladnosti na­šeho Časopisu přispjwala. Gestli s lawný Sailer

b iogra f ie zaslaužilých duchownjch pastýřů ně­

meckých w y d a l : m y též p ráw o máme úplné, neau-

honný ž iw o t nebožtíka Černého mladým zwláště

kněžjm za w z o r postawiti. Dá se od wraucných

geho přátel očekáwati, že někteřj ze ž iwota geho neysličněgšj nastjnjce doby, památku wděčnau swému

přátelstwj postawj. — Na ten čas stůgtež c ity ge -

dnoho z geho přátel.

/

Ž a 1 o z p ě w

o smrti Josefa Černého.

Zastjnil saumrak hasnaucj záři wečernj,

Oblohu neydélšj zastřelo raucho noci:

Gá u stolku seiljra, potopen we praudu myšlének

Bezděčných, duše má truchliwe zastonala:

Proč, to newjm. Kdo na okno klepá V — Holubička to zobcem.

W jtey mi šťastná poslice! což mi neseš? —

Ó líčila, co znamená temných na hrdélku wisjcjch

T ré tkaniček ? co tagj w sobě cedulky troge ?

Strom zde, běda, truchliwý obražen — tady h robk a— tu nápis :

„ Č E R N Ý “ / — ach mého přjtcle wjce nenj! —

Nábožný knězi Hospodinúw , zpytownjku pokorný

B ě l geho zázračných , Sokrate náš milený,

W la st i milence w ře lý , cos nás tak rychle opustil?

Giž gsi mi odlančen, mé duše pálko drahá !

T w át mi gew jw ala ústa , co gen kdy poejtilo srdce,

T y s .se mnau věrně slasti i strasti dělil,

T y , když osud mne pak oddálil, gsi mi často wysjla l

P entii na růžowité věstinu přjwětiwau.

K d o ž , po našem M ladon i, když i teď ty se záhy ubjráš

Z w la s t i , mi žádaucj zpráwy o Matce podá?

Kdož o gegjch naděgjch, tauhách , žádostech a slnstech,

Kdož o milých liratřjch zprávu mi dá téšiwau ?

Ukrutné , Morano , twoge za dna těchto ge žezlo !

Ledwa se wýročnj den hoře mého wracel,

B e n , kdys mi Mladoně druha odňala, neklainawého

W lasti syna, věrných b ra tra , miláčka Čechu, * )

Sotwa se gizw a krutá raněného uléčila srdce :

Giž ljtýin šjpem ránu bodeš mi nowau.

Proč raděgi střely na škaredé odrodilce neostřjš ?

P roč dobrých, ctnostných sobě ku vraždě v o ljS ?

Ach co mořjš maudrosti toho zdařilého učence ?

Co wzácnéiio Čechům Faedona usmrcugeš?

Co sluhu Páně b ige š , ljbau an práwě se chystal

N a swěceny oltář klásti mu s lá v y obět ?

Proč gsi, neljtostná, několik nedopřála mu geště

* ) Josef Jungm ann, mladšj , f 24. Prosince 1833 ; Josef Černý dne 18. Prosince 1834.

D o b , aby l>yl skončil djlo to posvěcené? * )

<j lose lidstva žalosti plný! zasvitne-li hvězda,

P la v c i m ilá , ofralj náhle g i haute mrakem. —

Když takových ano wjce němých vedu v lítrobě nářků :

Autlá poslice tu křjdloma zatřepetá,

Zdálo se, že něco wjce mi geště odevzdati dlužna;

Pentii zočjm hjlau zeleně propletenau,

Snjmáni list na ni zavěšený., druha oslaveného

Poznage ljbáinjhned pjsmo a to čtu na něm :

„N e lk ey , hratře m ilý , želu se truchlivém u neodiley,

Hospodinův mne že tak náhle posel povola l ;

Nechtěl Dobrotivý nemocj mi se trápiti dáti,

An těžkých neduhů dosti gsem giž zakusil.

Arci v ře lá byla mi swé otci ně slaužiti wňle,

Než k aumyslu tomu lhůty na krátce bylo.

Giž čeho gá sám neskončil, dokoneyte w y bratřj

K oslawě P á n a , i též k prospěchu wlasti drahé.

Svornj buďte , ncbot synowé gste wy mateře gedné;

Podpora, čáka , radost, oslava buďte gcgj !

Láska, pokog! v odkaz toto gá vám heslo porauějm.

Láska-li wěrna v a š e , prosbu vyplňte m ogi :

Záživnau a zdravau kraganňm ducha pastvu podeyte ;

Pochvalu wám za to w la s t , odměnu Bůh w nebi dá.‘ f —

To bratřj spolu wám zdělugi zde poselstvo potěšné,

Pom něte, co vzkázal v ám bratr oslavený.

Na Kotu ani dne 23. Prosince 1834.

K. AViiiařický.

* ) Rozgjmánj o přjrodé.

O b ,5 a h

wšech Čtyř swazk fi sedmého ročního běhu.

P o j e d n á n j.

1. D o g m a t i k a.

O spogenj K r is tow a z m rtw ých wstánj

s celau saustawau božského z g e w e ­

nj. Od J. Rais a......................... I I I , 347. IV , (i!/.

O wtělen j Syna Božjho. Od V ine. Zahrad­

i l ........................... ................................... IV , 519.

2. M r a w o u č e n).

Proč new ydáw á náboženstwj K r is tow o

tak hogných užitků gako za prwnjch

časů. (H istoricko - m rawn j). Od Josefa

Č e r n é h o ............................................... I, 1.

3. U w e d e n j w p j s m a s w.

Kanón knih nowozákoivnjch za wěku a-

poštolského. Od Dra, J. Kornera . II , 179. IV , 575.

4. H i s t o r i e c j r k e w n j.

Swalj mučedlnjci p rwnjch stolelj oswěd-

č l i gj Božstw j K r is to w o . Od D ra . J.

Stárka. . . . . . .......................... 1, 30.

Z p ráw a stranu ro zb rogů o kalich. Od

j . Zimmerinanna. . . I, 64. I I I , 379. IV , 548.

O rági. O d F r . Wetešn jka. . . II, 109. 111, 4j2.

Společnost Čechxi s Lutherem. Od V ine .

Zahradnjka.................................................. I I , 227.

0 jáhnech. Od P. fvichtra, professora O -

lomuckého . . * ............................... JI, 24í.

Přjbuzenstwj c jrkw e české s morawskau.

Od W o g t . Ruffera .................................. I I I , 437.

Ž iwotop is p. Jos. Frant. Hurdálka. Od

V. Zahradn jka ......................... I, 104.

5. P a s t ý ř s k ý a u ř a d .

Pastýřský list Geho knjžecj Milosti P. A r ­

cibiskupa Olomuckého. Přeloženjm Dkt.

Jnngmanna. . . . . . . i . I I , 317.

O rozd jlu m ezi duchownjm a swětským

anfadem. Od V ine . Záhradnjka. . . . I, 46.

Kázanj pohřebnj. Od Frant. W am bery . II , 331.

Kázanj na den wstaupenj Páně. Od A n -

tonjna M arka .......................................... ..... I I I , 453.

O uawštěwowánj ško ly od Jos. W . . . I V ) 586.

6. L i t u r g i e .

A fo r ism y o liturgii. Od Y in c . Zahrad­

il j k a .......................................................... I I I , 368.

Spogenj čtyř částek mše sw. O dH nogka . IV , 559.

7. W y c h o w a t e l s t w j .

W ych ow án j mládeže zwláštnj pramen ne-

nábožnosti nyněgšjho wěku. Od Dra,

Jar. Ze id le ra , opata Strahowského. I, 82» 11, 277.

O spořádánj starých škol z ohledu na

nowé. Od Fr . W acka, cjs. král. d w o r -

njho kaplana. I I I , 396.

8. S m j š e n é h o o b s a h u .

D w a l is ty p'. Bohuslawa z L o b k o w ic . Od -

K a r la W inařického. ........................... I I , 267.

O d p o w ě d na koňku rsnj otázku, od A r ­

nolda Š i n d e l á ř e . ......................................II, 295.

9. B á s n i c t w j.

Z p ě w k slawnénra přigetj duchownj sprá-

w y od Geho knjžecj Milosti P. P. On-

dřege A loys ia , arcibiskupa Pražského,

gménem weškerého duchowenstwa, Od

Sedlačka« . ■ . . . . • • . • . . 1 ,1 .

Bezženstw j. Od Dra. Jos. Ghmelenského» IV , 644.

10. L i t e r a t u r a .

I, 131 — 141. I I , 305 — 307. II I , 471 — 485. IV ,

647 — 661. Recensj od čest. kanownjka Při—

hcmského, od far. V in e . Zahradnjka a far. Karla

W inař ického.

11. Z á k o n y «

IV , 666.

12. C j r k e w n j z p r á w y .

I , 145 - 176- I I , 3 i l — 339. I I I , 485 — 512

IV , 673.

8. S m j š e n é h o o b s a li ti.

D w a listy p". Bohuslawa z L o b k o w ic . Od

K a r la W inařického. ........................... ]J, 267.

O d p o w ě d na konkursnj otázku, od A r ­

nolda Š i n d e l á ř e . ......................................I I , 295.

9. B á s n i c t w j .

Z p ě w k slawnému přigetj duchownj sprá-

w y od Geho knjžecj Milosti P. P. Ori-

dřege A loy s ia , arcibiskupa Pražského,

gménern weškerého duchowenstwa, Od

Sedláčka................................................................I, 1.

Bezženstw j. Od Dra. Jos. Chmelenského» IV , 644.

10. L i t e r a t u r a .

I, 131 — 141. I I , 305 — 307. I I I , 471 — 485. IV ,

647 — 661. Recensj od čest. kanownjka Při-

honského, od far. V in e . Zahradnjka a far, Karla

W inařického.

11. Z á k o n y .

I V , 666.

12. C j r k e w n j z p r á w y .

I, 145 — 176- I I , 311 — 339. I I I , 485 — 512

IV , 673,

I* li E II> . / '//■// '//v / / . i / / / y / Á ‘-yr/¿

— r o k u I

A r c i b i s k i i p M w ja

h isk 111> >s 1 wj

Pražák ó Ai*<i !> ísUii jk l\vj

lilloiiióři; i*i<*k«* Insknpslvj I

/lin/rz/st/A// ßrwtutt/fatj .

/ Vzc////>■ ýf t r / f / // ’//S f/, v / ___

S n i i n i i . i/ůj Zf-t/////’//>*// ///- ////■ / /r/ry

S u t u m a

K iV f l o w c b iN u I c c k í 'bÍNlvU[KSt\vj

B u d e <> o\vk k r lu s k ii|»s(w|

Wraawkr i u Art* 11 > i s I; ups (\v{ Liioirn-riVkrm lii>kiips(\\j I»ivíÍow<‘I»i'<mI lří.sl;ii|>.sl\v;j Pm ťléoov irk ťii i biskupi v ]

fli/</z (, // •//,//

fff.r/rf/ť.vA'*// '/ ■i/A/rrY// v(t/rr/‘ý

Siiim niiHt-rifcrfoM’tr /y /. .................../ //t// w/n/t/X't/- 7ftfo/Z'Aý

S 11 ni i li ;t

/ / ( / / / / ‘Oj/ / a f />/ \VTi * o c ť i S ' f í

(<’<lv wrm f

f f /%of ť * fj.v/tf//>/ r/ur/torfirn<v/tvo *ty t*'*/J\'<tze .

.• t f í 5 5 ' ^ ^ T

□

Mjle.

P o č e t

d irš j.

w H .kapitoly.

I'«» rvlok *\ -

1 i<>

b o l i om : s k «i--------l>

' »

¿ 1 "3 Z,Sj ©Cu *»

rS' w r -I C (*¡ 2

¿O

^ s* %

/ e / .M â // // //' <f /¿/ /^.y ' ) / ».yV/ /ffi./f/J / 7fí ,!>/ /' '/

//■t.fa/ 07 ?/ „2 42JM> u V f /» m .jjhó // P 2 fi „

í /Jff.rM J „ u J J ■■ w // ./ fC 2 y,.t. i 4/J / 4 /, / / ^ ; /-¿y ■*/2

77 \ t/ / ( i ',2t>ř4 J / ¿ / íé / >7 /(>7

/ Ó J f/ i „ ,m 2 (¡ „í \>: w / / Z-'r / J'7 2f, /(■7

',6% ‘¿.i/.r/O/ ,, ,, U . f/i // /y2 ya., M i „ „ 7-i '/O „ ,, u

,t ■ / 2 'y „ú / ď f7\ 'i 2 / ¿o J / ,¡■1

/,/>.). U 1 / ■f -> ¿¿y / •"/ / 2J t f i jV

//x 2(<il- 't’Sÿ / / '/? 2 y 7 .!>/ f ; I / ¿ f/ t2J.vZ/ 7* „

,/'* 2JJ.2.JT/ t/ M „ „-y. v Z fit///; „ tx/ •¿o « „

fj/ / é& / .!> /(> J/2 J / /2,y//>; 2. 7 » 'y

_WJ </ /^7 /V./ ,i/2

M 2.?Ay / á JZO /// 7 f? . i 07/,/¿X/fí7. / / JO J / J /

s+-‘/ ■>.í

■; drf.J

SS/./fo / / Z/2 / J / f / i / ¿ ,i

ÿ M J / ft/ V / i 7 y.y'tó' ,jru/ 2,/ . ’//fi ÖJ6jM ' : 2 U / f f / .y , y •:)2.y Ó2f/

J (/2 -M „ i // /,y

!"

S i r a (f.f x i

\\T l i u J b i s k n

’• ó o w ic í f . | iít\ v j l ) 0.1 11 * o i n a f l y

. u :

"Z ? >■ « 3ç 5

V r t -C V.

2

■Ñ'

•>

' & £ »/

c2

'tí

i |"c

w «i

o í; ÍT’V z

y

i

zS i

Zc

-'S

M

Š// •? 9■> / ¿ //

1

/lj J \ 4g » /o 6c\ .)/> * // H I // 6j a / r j

u » / l 4 ff 1 Jti r/> /ir 4 V ÍO '/

o » n , h // H n ,> J /

2 3 $ ll 6 //5 ■)()* 1/ / f >

6 /j ■> 6 V /, 6 /!> //í zo S ty /.){i * '! * // '/ >t // / 6i 9 // " 71>! // •< * '/ '/ " >/ / o r

- v / / // It \ 2 yn " f. 1 J >

>/ / ,;z \ 6á* U 1 * / 7 .!> /7 2, * z,>

21 / /1 , í '/ / / /V Ai M ¿4 r a 12C"

/ ,

Jáí<?

' /

/

* / /

/

»"

*6

.>v

/66o

l/\// / \ „

V

/

19$/ /

2J\M 6 A / | ý . ; / / 7J 7'ffi \/j.J j/,j M}\' z 4 / . s f A / < / á /> ? 7 y / .y

/ - / / / & /¿ X / / ; ) 6

/2\

/ / ;1

/ / !

. / j

/>

//

/0

1// !

/'r

•t i

// ii

//

6/H

//

r, J /

//2A

9

"" i

;/ í >

!>¡ i K 1Vj 1 t-\ : *>: ť ■

; I

•/. -

S i : •-I y. \~ y\ .1 "^ Z 3. « !

J íS

, i ♦ li/> I f, 1 // ! // j 2 0 I

//J

«1 ! ,y/ ii ||

» i " " ! " ! /, 1 , i' » i " / x/ ¡/ >

" i * ; // i /, j „ H* 1

'' ' '(

! „ 2\ i t ! /A}\ó /Ji

0 i * i V p ,, 2 - > 7 ; // / m 6f\; f,\ // "

/y i 0 ' ,, i é /fij\ " M A / 7¿) 6\ /j\\ * ? i " 1

// ¡1 ¿ W j " ¡/ i 20 /',2

: * j¡ •/T I i 0 ! « 1! á\ v ! // i /! // !

i " ¡// ! " ; * 1

/ 1 1" il " ; n j it ¡

" 'A " ! /;

fíokonawše sedmý ročnfk tohoto časopisu na wědomj dáwáme welebným p- p. odbjrate- líiuii, že u wydáwánj téhož spisu, tak gako dosawáde, i přjštj ho roku pokračoiváno bude. Redakcj opatřena gsaue giž nynj dostatečnau zásobau literárnjch pracj, na djle mnohé giž započaté očekáwagje, může se bezpečně ko- giti naděgj, že nastáwagjejho roku za tak hor- liwau činnostj p. p. spisowatelů žádostem iveíe- etěného členárstwa mnohem lépe w stawu bude zadost učinili, než se až dotud stáli mohlo. Protož s polěšenjm ugjmái se redakcj té přjležitosti, wšem učeným p. p . přisp; watelům za gich hor- liwe snaženj we gménu w. d. knjž. arcib. Kon- sisloře tjmto wcřegné djky w gewo dá t i , opě- luge spolu swau důwěrnau žádost, by g j také budaucně k udrženj a rozkwětu téhož cjrkwi a wlasti prospěšného ústawii napomáhali sobě ne­sl j žil i.

Ostatně gest redakcj wždy se wšj ochot­nost j každé radě a žádosti powolna, klerauž by holi tento časopis 'wělšj užitečnosti nebo dů­kladnosti nabyli mohl.

Co se pak přjdawku dosuď dáwaného do-

týče , zameyšlj redakcj dle prwolnjho plánu některé wzácněgšj rukopisné překlady swa­tých Oleu anebo giných starobylých ducho- wnjch spisowatelů, genž gak předmětem tak

i klassickau spráwnostj gozyka wynikag/, k li­sím přislrogiti ; při čemž se (tle zwláště na to hleděli bude, aby každý přjdawek, pokud mož­ná , sám o sobě úplný celek působil, by bu­daucj m předplatitelům nebylo polřebj z pře­dešlých ročnjků doplněk sobě obgednáwati. Z strany těch p. p. odbjvalelů, kteřjby wšech sedm ročnjch běhů nagednau sobě opatřili chtěli, platj ona roku minulého snjzená ce­na, Kdoby pak celý spis sw. Augustina o M ě ­stě Božjm kaupiti mjnil , dostane wšech 6 djlů za 3 zl. we siř. Gednolliwý djl prodáwá se za 40 kr. Tak také geho Soliloquia a M a - nuale za 16 kr. Sw. Chrysosloma o Urážce, a sw. Cypriana o potupenj swěla sa 12 kr.

Bychom p. p. Odbjratelům w Praze a w okolj lépe posloužili mohli, oznanmgeme tjmto, že i provisor knjžecjho arcibiskupského semi­náře , p. J n t o n j n Hi s p l e v , předplaccnj př ig /má, na které pohodl/ obzwlášlnč praž­ské knihkupeclwj pozorná činjme.

T\edok c j .

(¡■S

liter.j te n to r o k , 1834 ,/ ■*

p r a c e m i sw ym i k Č A S O P I S U tom u topř isp j wa 1 i.

-------- —

W P R A Z E.

IB uriánek F ra n t., arcibiskup. poenitentiár,Černý Jo s e f , administr. u Karmelitánek,Chme l cnsky Jos., Dr. tavern. u cjs. kr. manského práwa, H c l fe r t Jos. , Dr. prof. cjrk. práw. arcib. kons. rada,II er s cli ni a nn Frant . , kaplan u sw. Ducka,Ho l ubá ř G o t t b a r d, kapitulár a kaplan na Stráhowě,Ju li jj m a n 11 Jose f , Dr. humanit, prof, na akad. Gym., K r b e c Jan, arcibiskup, poenitentiár,L a b i er Y inc., duchownj zpráwce w Stodůlkách,O 11 d r á k P r okop , kněz cjrkewnj,Pěš ina W á c 1 a w , kanownjk na bradě pražském, redaktor, P ř i k o n s k ý Frant . , Dr., čest. kanow., praeses srb. sem., P r e y š l Jose f , arcibiskup, seminarista,Ros t An ton jn, Dr. praeses arcib. semináře,R u f f e r W o g t ě c k , vikář kapit. Wyšehradské,Z e i d l e r Ja ro l . , Dr. kapit. Stráb. prof. dogm. c. k. censor, Z i mme r 111 an 11 Jan, kněz ryt. řádu křiž., skriptor c. k. knih.

W ARCIDIOECESJ PRAŽSKÉ.Bezděka Ans e l m , kněz řádu sw. Benedikta, w Lidicjch, H a 111 p e y s Frant . , kněz cjrkewnj,Hausmann K a r e l , kněz cjrke wnj,H la wáě Jan, vik. tagemn., farář w Postupicjcb.K a r l j k Hugo , kapit. Tepel. prof. cjrk. práwa w Teplé, Kůrka Frant . , kaplan w Kladně.Rokos Frant . , kaplan w Taehlowicjck,Sed l áček W o g t., Dr. kapit. Tepel. prof. matbem. w PJzni, Š i nde l á ř A r n o l d , kapit. Tepel. gym. katechet w Plzni, W o t y p k a Jos. , duchownj zpráwce w Popowicjck,Z i t ek W á c l a w , kaplan we Mšeci.

F r a n t . L a d . ť e l a k o w s k y

k o r r t k t o r.

f T I f e r n

i v ;i v.

íá &■:

i s A g

I Í4 P *

.1 Iv

, s . ;

K W .» V «

! « v ' J» V ;fcMIlií-iii

I V L IT O M Ě Ř IC K É DIOECESJ. D o b r o h la w J a n , kaplan w Libochowicjch.I I no {jek A n t o n jn , děkan na Měl ujku,J e t t m a r B e rn ., D r. kapit. Stráhow. prof. w Zatei,M a re k A n t o n jn , děkan vv Libuni,W e t e š n jk F r a n t . , farář w Markwaticjcb, yV in a ř ic l iý K a r e l , farář vv Kovvani,Z a h r a d n j k V i n c e n c, farář w Iiřešicjcli.

W I ÍR A L O W É H R A D E C K É D IO ECESJ.

D e w o t y Jos., čest. kan. na Wyšeli. děkan w Mikulowicjch, E u d w j k A n t . , duchownj zpráwce w Studnici,R a y s J a n , kaplan vv Kopidlně,S t á r e k J a n , Dr. prof. pastorálky w Králowéhradci, T r n k a J a n , kněz cjrkewnj w Králowéhradci,W a c e k F r a n t . , c. k. dworský kaplan, děkan w Kopidlně.

W B U D É G O W IC K É D IOECESJ.

K ó r n e r J a n , Dr. prof. bibl. rector semináře w Buděg.,N o \v á ě e k J a n , kaplan vv Střemilovvě,S c h o n b e c k M i c li., Dr. prof. pastorálky vv Buděgow.

W A R C ID IO E C E S J O L O M A U C IÍÉ .

R i c h t e r E n g c l b . , D r. prof. hisč. cjrk. rekt. mag- eni.,

W B R N E A S K É D IO ECESJ.

K e m m e l W o g t ě c h , řehol. Minor. prof. dogmat, vv Brně, K i n s k ý D o iu in ., kněz řádu Piarist. , c. 1;. gub. translátor, R i c h t e r B e n . , Dr. kněz řádu sw. Ben., prof. kat. a pedag.

W C JS A R S K É M S L E Z S K U .

K oz ar J a n , farář a administrátor vv Těšjně,S c h i p p J o s e f , generálnj Vikář, děkan we Frideku.

IV I IA L IC IJ .R o s t I gn . , tow. Pana Gežjše w Tarnopoli.

W l\ J M É.

E h r e a h ó f e r F e l i x , německý kazatel rakausk. wyslanstwj.

W i í c f l a w M . I De s i n a ,kanownjk, arcibiskup, konsist. rada,

r e b a k t o v.

P o z n a n i e n á n j

wysoce ctěných Pánů panu Odběratelů Časopisu

pro katolické duchovvenstwo, w roce 1834.

I. TV Arcibhlmpst.lvj Pražském,

Geho Knjžecj M ilost , Neydůstogněgšj P á n , pan

OndřegAloys, Arcibiskup Pražský, Hrabě Skar-

bek Ankwič z Poslawice, Welkokřjžnjk řádu

Leopoldowa a t. d.

W ysoce důstogná Kapitola a Konsistoř.

P . T : P . a p.

Jan Medljn, Probošt hlawn. chrámu Páně Sw. W jta.Frant, Pollner, kapitol, děkan, gym. direkt, wýbor zem. stawfi.

W áclaw Neumann, praelat, kapitolnj arcijáhen, kons. rada. Josef W erner, kapitolnj Custos, konsist. rada.František Tippinann , bisk. Satallský, Suffragan , Consistornj

Praes., Dom,-Cantor,Adm.Děk. Starobol. Direkt.fakulty theol. Josef llauch, kapitolnj Senior, konsist. rada, Adm. scholastik. Mikul. Tomek, Dokt., kanow., děkan u s. Apolináře, konst. rada. W áclaw W . W áclaw jček, Dokt., kanownjk, Guberniálnj rada. Jan Aloys Renner, kanownjk, konst. rada, examin. synod.

W á c la w Pěšina, kanownjk, konst. rada, redaktor.W ogtěch Cech, kanownjk, konsist. rada,

Josef H elfert, Dokt. prof, cjrkewnjho práwa, konst. rada. Aloys W yilra , Dokt. práw, zemský advokat, konst. rada.

Jan Iíodauer, tagemnjk arcibiskup, konsistoře.Šiman Martin, expeditor a kasjr.Rretschneider Karel, dokt. práw, protokollista w konst. radě. Knjzek Frant., registrator.Smid Vincenc, protokollista exhibitu.Honiger Jaroljm, fcástup. při protokollu, auěet wed. Časopisu.

Kalina Jan z Jetensteinu, kancellista.

Zimmermann Antonjn, kancellista.

l2

Arcibiskupský Seniinrt ř. P. T : P .

Jan liiittncr, kanownjk, rektor Semináře.

Ignác M ráz, čestný kanownjk, Spirituál. Ántonjn Rost, Dokt. Praeses.Antonjn Rispler, provisor.Seminárnj bibliotéka.

Nowosivecenj lenežj bez stcicj.

Franz Josef,

llo ra Antonjn.

Ondrák Prokop. Peer Františ.

P laucar Frant. Stech Vincenc.

W áiía F ilip .

Jcthnowé,

Duchoii Frantis. Hausmann Karel.

fíesíc neposivecenj hohoslowci.

Huhjnck Jos. Wobornjk 'Wondeljn.Kiiffer A lbert z Asmanwilly.

Posluchači bohoslowj w IV té m roce,

Ceehnra Karel.DundáSek Raimund, Minorita

Dwořák Josef.Fanta Antonjn.

Kraus Eduard.Kri ik Josef.

Eaad Ant.Neuman Jan.Now ák Antonjn.Pešta Adrian, klér. Siónský. Simák Josef.W a ld a Karel.

Eindrier Jan.Pare lt Frant, diiic. litom.

Pfeiffer Rudolf, diiic. budw. Simenec Frant.

W l l l t jm roce,

Titera Frant.

Weselský W áclaw , diiic. budw.

Zeman Frant, diiic, litom.

JF lihem roce.

Breišl Josef. Hlinský Frant. Hrabák W áclaw .

Lopata Norbert, řád. s. Fr. M etel Marian.Schabat Josef.

KoSialowský Lud. kier. Siónský. W ild Hynek.

Geho Excellencj, wysoce urozený Pán, pan Kare!

Chotek hrabe z Ciíotkovva a Wognjna , Welko-

křjžnjk c, k. rakausk. řádu sw. Leopolda , cjs,

ruského řádu $. Alexandra, a rytjr král. sardin.

řádu sw. Maurice; Neywyššj Purkhrahj králow-

stwj Českého, a t. d.

Po městech Pražských.P . T : P .

Antonjn Lag le r, farář u sw. Štěpána, weduucj tagemjk gene- rálnjho vikariátu far Pražských.

Ackermann Jos. wywol, kazat. při rakausk. w ysl. w Kodani.

Adamec Antonjn, psalista při hlaw. chrámu Páně sw. W j ta, Borosch a Andreo knéhkupectwj, pro neg.inenowauého.

lieutel z Lattenbergu, far. u blahost. M arie Sněžné.Holím AVácl., katecheta při malostr. Gymnasium.Buriánek Frant., arcib. poenitentiár u sw. Wjta.Calwowo knéhkupectwj, pro neoznámeného.Čapek Gindř., kněz řádu sw. Františka.Censura, cjs. král. i wýtisky.CVlakowsky Lad. F r., korrektor Časopisu.C'jzek Daniel, farář u sw. W ác law a.

Daubek Frant. reprcscnt. inéštan na now. měst. éjs. S47. Duchek Jan, koop. u sir. líaw la .Dufek Leander, benediktjn w Emauzjch.Fabian Jan, adjunkt při fakultě theologické, supi. morálky.

Frank Josef, kněz cjrk. wychowatel hrabat z Waldsteinu. Franz W áclaw , farář při hlawnjin kostele sw. W jta .Friěek Nepom., Proviucial řehole w. p. Františkánů.Fridrich W alentjn, kněz řádu sw. Františka.Hnuse Rudolf, posluchač práw.Hanka W ác law , rytjř W ladim . řádu bibliot. národ. Museum. Ilawránek František, kněz rytjrs. řádu křjž. kapl. u s. Frant. Hawránek Jos, dwornj kaplan u Geho Osw. knjžete Rohana, tleinerich M atěg, kaplan w Teyně.

lierrschmann Frant., farář u sw. Ducha.H lad Em anuel, řehole kapucjníi, kazat. u sw. Josefa. Holubář Gotthard, kapitulár na Strahowě a kaplan.(Iron Wogtěch, kaplan u sw. Wosrtěcha.

Hubáček Innoc. kněz řádu sv . Františka.

Ilu rka Vincenc, kaplan n sw, Haštala.Jánský W á c la w , mistr bednárský w čjsle S60 na now. Měst.

Jungmann Jos, dokt. filos. Praefect na akad. Gyinn.Rlenka Jan, kaplan u sw. W ogtěcha.

K reilhuber Josef, kaplan u sw. Wogtčcha.Kolenatý Josef, rytjřs, malthes. řádu, u b l. M::r, de Vict.

Komárek Marian, kněz řádu pobožných škol.

Kozelka W á c l. dokt. rytjřs. řádu křjž. prof. b ib l. studij.

Krbec Jan, arcib. poenitent. n sw. W jta .Lokay Jos. štafir na starém městě N r. 13 S.M ichl Justin, řádu pobožných Skol.Morawa Ondřeg, kupec na m. str. N r . 158.Nádherný Kajetan, c. k. Direktor Gub, Registratury.Now ak Ignaz, kaplan u sw. M ikuláše.Nowotný Jan, kaplan w Teyné.O liw a Antonjn, farář u sw. Haštala,Panenka Josef, držitel statku N ,Peutelschmid W ác, Cest. kanow. Dírek. hlaw . wzor. škol.Pražské. Procbáska Jos. posluchač lékarstwj.

Procházka W ogt. čest. kan. na W yšeh. far. u sw. W ogtěcha.

Přihonský Frant. Dokt. filos. čest. kanow. Praes. Wend. semin. Regner Kornel, kněz řádu sw. Bened. w Emauzjeh.

Ř jha Bonaventura, řehole milosrd. bratřj.Ruffer W ogtěch, kapit. vikar. a katecheta na WySehraité. Schimek K arl, kupec. m. str. I II . N r . 44.Seidl W ác law , nákladnjk piwnj, mal, stran. N r . 36.

Šindelář Josef, posluchač práw.Saláč Martin, kněz řádu sw. Františka.

Sauer Jos. rytjřs. řádu křjžow. far. u sw. Petra.

Skalaudy Anastaz, kněz řádu sw. Frant.ámek Hermann, kapitular Straliow. a kaplan.

5 eber Daniel, kapitular Strahowský a farář.Swoboda Antonjn, kancel. w Gul). Praesid. ředit, aerar. Ijthogr,

Swoboda Martin, protokollista kriminál, hlaw. města Prahy. Swoboda W áclaw , humanit, prof. na malostr. Gymas.Tomášek Frant. rytjřs. řádu meliten. kapl. u hl. Mar. d. Vict.

Tomsa Frant. Ingrossista u cjs. k. zemsk. účetnietwj.

Wagenknecht Jos. kap. u sw , (Jindřicha.W á w ra Jan, official a uč tú c. k. zemsk. livetnictwj.W iesner Ant.( cjrk. kněz, wychow. hrah. z Thunů.Wohornjk Stáni«!aw, podpřewor n Dominikánu.

W odjlek W áclaw , rytjřsk, řád. Křjžow,Woršilinskj' klášter, weleb. Matka, M aria Vincencia M ayerowá. Tamtéž Mater Angelina, tagemnice.W ořjšek Florian, řehole milos. hratřj.

W ywoda Frant. farář we AVolšanech.Zeidler Hieronym. Dokt. Opat straliowský, c. k. Censor..

Zimmermann Jan, rytjřs. řádu křjž. arcib. notář, skript, při c. k. bibliot.

W Berounském Vikariutu*

P . T : P.

W ác law Motz, vikář, konst. rada, arcib. notář, děkan w B e z - dědicjcli, 3 wýtisky.

Babor Wogtěch, farař w Neuměteli.

Bastl Matěg, farnj admin. we Weliši.Burka Antonjn, kaplan w Bezdědicjch.Girkowský Jan, Exposit, w Lodenicjch.Gruber Jan, vikar. tágem, děkan w Meyté.Hanausek W áclaw , lokal, w Iludlicjch.Holec Jos. ryt. řádu křjžow. farn. adin. w Dobřichowicjch. Kaubek W áclaw , kaplan w Berauně.Kopal Josef, fa rář w Tmáni.Kubista Ondřeg, notář, děkan w Lochowicjch.Kukla Josef, fa rář w Cerhowicjch. ,

Kunert M ichael, duchow. zpráwce w Strašicjch.

N eged lý W ogtěch, děkan w Žebráce.Netušil Wogtěch, kaplan w Drahno - Augezdě.Pech Frant. administ. na Zbirowě.K ib Josef, děkan u swatého Jana pod skalau.Ryšawý W áclaw , podpřewor Františkánu w Hořowicjch.

Scbimandl Jos. Exposita w Zbirowě.Sedlák M artin , Exposita w Zdicjch.Seidl Josef, děkan a vik. tágem, w Berauně.Sydek Tomáš, Exposita w Bnešicjch.

Turecek Jan, farář w Praskolesjch.V og l Frant. koop. u sw. Jana pod skaltiu.W ild Josef, kaplan w MireSowě.W ondřich Frant. kaplan w Žebráku,W o re l Jos. kaplan na Žebráee.Wünsch Jos. kaplan w Bezdédicjcli.

1F Bystřičkám Vilraridfu.

I\ T : P .Wawřinec Schanf, vikář, konst. rada, arcib, notář, fa rář w

Wrcholtowicjeh, 3 wýtisky.Babor M artin, kaplan we Wrcholtowicjch.

Bradek Frant. duchownj zpráwce w Štěbuzowsi.Cibulka Josef, děkan w Diwišowě.Cjsař Josef, farnj administ. w Bystřici.Gičinský W áclaw . duchow. zpráwce na Hrádku.

H law áč Jan, vik. tágem, a fa rář w Postupicjch.K laber W awřinec, farář w Kozmici.K o lář Jakub, Exposita loretský, kaplan we Wlašjmě.

Konečný Josef, fa rář w Chotěšanech.M aterna Jan, kooperátor w Štěpánowé.M eder Augustin, farář w Wokrauhlicjch,1’anz Matěg, kooperátor w Zdislawicjcli.

P e lz Jan, kooperátor w Benešowě.

Pohan W áclaw , budeg. bisk. notář, far. w Pořiči.Rádlo František, kaplan w Postupicjch.Řehák František, farář w Lauíiowicjch.Strnad Josef, zámecký kaplan w Gemništi.Šindelář Josef, koop. we W lašim ě,Waněk František, děkan w Benešowé.

W esc lv František, děkan w Načeradci.W iljm ck Jan, kaplan we W lašimě.W o lf František, fa rář w Jankowě.Wotýpka Josef, duchownj zpráwce w Popowicjcli.Zikhart W áclaw , farář w Štěpánowě.

JF Brandeyskám Vikariátu, r. T : P.

Antonjn B urger, arcijaben, vikář, konsist. rada, zlatvm pcnj- zem poctěný, děkan w Brandeysc, 2 wytisky.

Iíerkowec Jan, kaplan we W inoři.B řezina Antonjn, kaplan w Brandeyse.Čermák Fr. far. w Klomjně. lllaw áček Josef, farář we W inoři, l lo l lý K arel, kap. w Obřistwj.H olub Jan, duchow. zpráwce w Nehwjzdech.H ora Frant. farář w Hlawnokostclnjm.Ilostlowský Josef, fa rář w Třeboraticjch.Kotrba Jan, koop. we Wodolce,Macan František, děkan w Čelakowicjch,Strnad K arel, farář we Wodolce.

Suttner Antonjn, děkan w Kostelci nad Labem.Turecek Josef, fa rář w Chotétowě.

W orljček Josef, farář w Girně.Zim a Karel, koop, we WSetatecli.

Budinský V ik a riá t.

P . T : P.

Petr Geřábek, arcibiskup, admin. vikářstwj, děkan we W e -

překu, 2 wýtisky.Brožowekv Antonjn, farář w Slawětině,Brožowský Petr, farář w CliřjněDružecký Martin, vikář, tágem,, děkan w Zlonicjch.Ilauser Josef, l)ktr. íilos. farář w Peruci.Hochmann Josef, kaplan w Baudnici.Merklas Josef, arcib. notář, farář w Hořině.MiSák Jan, kaplan w Budini.Srb Matěg, kaplan we Wranné.Stěpnička Antonjn, koop. we Wepřeku.W alsa W áclaw , farář w ČernauSku,

W aněk W áclaw , děkan we Welwařjcli.W esely Dominik, kaplan we W elwařjch,Záweský Jan, kaplan w Charwatcjch.Zueber Jos. z Nordiieimu, ryt. řád.křjž, arcib, not, děk,we Wrbně.

Zykl Jan, Exposit, w Bechljně.

Vikariátská knihowna.

TV Českobrodském Vzkaridtu. P . T : P .

Blažek Josef, kaplan w B řistw i.Mazánek Josef, fa rář we Witicjch.M orawěc Jan, vik. tágem, děkan w Černém Kostelci. Wunderling- Jan, děkan w Kauijmě.Vikariátská kniliowna.

Falkenawský V ikariát,

P. T : P.

Auer Joaehim, zámecký kaplan \v Kunžwartu.

TV Koljnském. Vikariuiu.

P. T : P .

Josef B alla ty , čestný bolesl. kanownjk, vikář a děkan w

Swogíicjch, 2 wýtisky.

Březina Josef, duchownj zpráwce w Sáacch.

H ora Antonjn, kaplan w SwogSicjch.

Kafka Jan, kaplan w Zásmukách.

k in z l Josef, kaplan w Plafiancch.

líust Josef, kapl. w Nowé wsi.

Pecka F r., děkan w Zásmukách.

Pernik l Josef, kaplan w říowém Koljné,

Sitte W ogtěch, řed. a katecheta h law . školy w Nowéin Koljné. Sauša Jan, děkan w Dobřichowě.

Štika Antonjn , kaplan w Dobřichowě.

Strnad Petr , fa rář w Starém Koljné.

W o lf F ilip , kaplan w Starém Koljně.Vikariátská knihowna.

TV Mnich owickém V ikariátu.P . T : P .

W áclaw Starka, vikář, konst. rada, děkan w Auřinowsi, 2 wý­

tisky'.Bitzan Martin, fa rář w Sázawě.Bodušanský Josef, fa rář w Janowicjch.

Freund Ant., kaplan w Gjlowém,Horáček W áclaw , farář w Ondřegowe, arcib, notář.

UýTieS Tobiáš, farář w Skalici.Iilomjnek Karel, ducliow. zpráwce w Jažlowicjch.Kramerius W ogtěch, fa rář w Hťtfšicjcb.Neubauer JaIíob, fa rář w Kautě.

Setteleiu Thad., zámec. kaplan w Kamnicrburku.W ewerlía W áclaw , kaplan w Auřinowsi.W o lf W ogtěch, farář w Rattagi.W ošahljk M atěg, farář w Jirčanech.

W Plzeňskem V ikariá tu ,T. T : P .

Lindauer Josef, inful. arcijáhen, vikář, lione, rada a děkan

w Plzni.Dostal Felix, farář w Degšjné.Hutter Bernard, farář w Plané*Jirsa Bonifác, kaplan w Plzni.

Lang Jakob, farář w Iíralowicjch.Pfuster Frant. fa rář w Ledecí.Neko la Karel, farář we Woboře,Popp Antonjn, děkan we Weyprnicjch.Reiner, kiiěhkupec3 2 wyt. pro negnienowané.

Schellinger Jan, kaplan w Plísni.Šindelář Arnold, kapit. Tcp l. prof. náb. na Gym. Plz.

We Pražském Vikariatu.

P. T : T .

Plaeidus Beneš, Opat Břewnowský, pro knihownu kláštera

sw. Markety.

Fencl Josef, lokálnj w Kolodégjch.

Gibic Josef, fa rá ř we W ořechu.

Haas Paw el, fa rář w Hostiwicjch.Job Josef, duch. zpráw. w Mokropeci.KoStal Frant. farář w Trnowé.Krch Antonjn, koop. w Zbfasíaw i.Kutjk Ignác, kněz řádu sw Benedikta u sW* Markety.

Liiftner Fr. kaplan na Smichowě.Modroch Jan, farář w Auněticjch.

Šmid Mikuláš, kaplan w Startí Boleslawi.Sklenář Petr, kaplan w Hostiwicjch.AVaňa Frok. kaplan w M ichli.

W Přjbramskéml V ilcariá tu .P. T : P.

Frant. Jediná, cest. kanownjk, vikář, arcib. notář, konst.

rada. inful. probošt 11a sw. H oře, 3 wýtisky.Boleška W ác law , kaplan w Přjbram i.Cjsař K arel, fa rář we W osowě.Cižek W ogtěch , duchow. zpráwce we W išnowé,

Dmyeh Jos. farář w Slappech.Draský Tomáš, arcib. notář, duchow. zpráwce w HluboSi. Exner F ilip , farář w sw. K iliánu.Hatter W ác law , rytjrs. řádu křjž. farář w starém Kujně.

Hlasiwec Leopold, koop. na sw. H oře.H rabě Jan, ryt. řádu křjž. kaplan w Boroticjch.

Hubeny Jan, koop. na sw. Hoře,

Kostka Frant. Dokt. děkan w Přjbram i.

Lag le r Josef, fa rář w Mnjšku.Leubner Josef, fa rář we Wšeradicjch.M axa Jan, ryt. řádu křjž. kaplan w Boroticjch.M edlin Fr. koop. w Mnišku.Obraz Kašpar, vik. tag. notář, far. w Ginci.Paehmann Petr, fa rář w Sliwiei.P a lle ta Josef, koop. na sw. Hoře.Rottberger Jan, kaplan w Přjbram i.Royt Fr. fa rář w Dolnohbitech.Sjdlo Ondřeg, koop. na swaté H oře.Sole Josef, kaplan u sw. Kyliana.

TF Piakowniclíém Fikariutu,P. T : P .

Jan Swoboda. vikář, konst. rad«!, fa rář w Křtci, 3 wýtisky.

Aksamit K are l, zám. kaplan w Krušowicjch.Djk Josef, kaplan w Petrowicjcli.Hořčice Jos. kand. theol. duchownj zpráwce w Rosinowě.

Hornof W ogtěch, adinin. we Wolešně.Jermann Jos. kaplan w Rakownjku.

Kansky W áclaw , fa rář wo welkém Augezdé.

K epler Frant, admin, w Kaunowé.Kosler Tomáš, farář >ve Zbečně.■VT a can Jakub, fa rář w Slabci.M ichálek Antonjn, yik. tágem, farář w Mutčgowicjch.N edwěd’, W áclaw , duchownj zpráwce w Reněowč.Pošta Frant. farář w Kněžowsi.

Špalek W ác law , staršj zámecky kaplan w TSjíboru.Stadler Jan, farář w Čisté.W eingartner Jos. cmerit. vikář, děkan w Košlancch.W otěra Josef, fa rář w Petrowicjch.Záruba W áclaw , kaplan w Rakownjku.Yikariátská knihowna.

1F Piolcycanslcém. Trilcaridtu.

P . T : P .

Jan Ja;ger, vikář,, kons. rada a děkan w Radnicjch, 2 w ýt. Alizar Frant. kaplan w Radnicjch.H och Augustin, kaplan w Radnicjch.Jo/,bora Josef, farář w Stálawě.Kafka F ran t. fa rář w Čjžkowě. líre is in ge r Jos. kaplan w Rokycanech.Lemocli Josef, farář w Mešně.Liška Tomáš, fa rá ř w Prušině.Matoušek Frant. koop. w Spálené Pořiči,PiStěk Frant. děkan w Plzenci.Suchý Frant. děkan w Rokycanech.

IV Slánském VHavlátu.

P. T : P .

Jan Bezděka, čestný Icanownjk, vikář, konst. rada, děkan

w Lidicjch, 3 wýtisky.Březina Josef, fa rář w H ořelici.E nge ltba ler Karel, farář w Hostauni.Foyta Jos, kanownjk, vikar. tagein. a děkan w Tachlowicjcli*

Gaube Bcnno, farář we Swárowě, tágem, vikar.Gundermann Frant. kaplan w Hostauni. ilampeys Frant. kaplan w Mšeci.HořegSj Josef, fa rář w Kwilicjch.

Jirsik Jan, farář w Minicjch.Junginann Jan, ryt. řádu křjž. farnj administ. vr Tursku.

Kodym Josef, kaplan w Pcherách.

Kodydek Augustin, kaplan w Železné Kosinka Josef, kaplan w Quilicjch.

K ow ářjk Josef, koop. na Stochowe.Kůrka Frant. kaplan w K ladně.Ijička Kašpar, fa rář vr Kolci.

Lička Wogtěch, fa rář w Pcherácli.M lcan Filip, duchow. zpráwce w Libšicjch.Něm ec Jan, duchow. zpráwce w Miláčku,P řib jk Vincenc, děkan na Smecně,

Rokos Frant. kaplan w Taclilowicjch.Sigmund Benedikt, děkan w Slaném.Slunečko W áclaw , ryt, křjž. řádu, arcib. not. far. w AunoSti. Srb Norbert, fa rář w Nautonicjch, arcib. Notář.Stelzig Ignác, fa rář w Tuchoměřicjcli.Šwestka Frant. fa rář w Mseci.

,Štětka Fried. fa rář w Auhonicjclj.Žitek W ác law , duchow. zpráwce w Srbeči.

TV TaužetinsJcém V ikariatu..

P . T : P .

Karljk H ugo, prof, cjrk. liist. a cjrk. práwa, w Kanonii Tepl.

TVe TVotťcJcém Vilcariitu.P . T : P.

Kristián F ricek , vikariát. tágem. far. w Dublowicjch, adini- strator vikariátu, 2 wýtisky.

Černý Josef, vikář, konst. rada, děkan w Neweklowě. -j-

Ctrnactý Jan, duchow. zpráwce w Křečowicjch.

D lauhý Frant. farář w Bělici, f

Hanuš Frant. exposit w Jesenici.H aw e l Jos. exposita w Oerweném Augezdě,Hulicka W ogt. farář w Nechwalicjch.Jerie Jos. administ. we W ogkowě.

Kačerowský Antonjn, fa rář w Podcepicjch.Kareš W áclaw , farář w Arnoštowicjch.Končický Josef, rytjrs, řádu křjž. administ. w Klučcnicjch.

Kratochwjle Karel, duchow. zpráwce w Kameyku.Lenk Frant. arcib. notář, farář w Maršowicjch.

Monald Toin. Qitardian Frant. w Woticjch.P reislcr F r. koop. na Cliluinê,

Procháska Desiderius, farář w Prêicjch.Pták Jos. kaplan w Neweklowê,z Ragersdorfu Jos. Ryt. vik. tagem. arcib. not. ¡1 děkan w Sedl ici. Richter Jos. děkan w Sedlčanech.RoStlapil Josef, farář we W o i jeb.Stnlfa Antonjn, farář w Janowicjch.U rban Emanuel, kaplan w Sedlci.

U rban M atěg, kaplan w IVIarsowicjeh.Wiljmck Fr. kaplan w Netwořicjch.Witták Tomáš, farář na Chlume.

Vikariátská bibliotéka. Wesmes 422.

I I . Litoměřické BisJiupstwj.

Neydíistogněgšj Pán^ Pan Augustin Hille, Biskup.W y s. díist. pan W ác law K ara , kapitolnj děkan.Pan Josef PfeiíFer, vicerektor semináře.Konsistornj kniliowna.

Bohoslowci w LVtem roce.Iiotátko W áclaw . W ohauka Josef.

W Injrn roce.Egert František. Bohoslowci wesměs.

W Austslcém V ikariá tu .P. T : P .

Čermák F ilip , duchownj zpráwce w Mcdonosech.

JF BoleslawsJcém V ikariá tu ,

P . T : P .Cebusky F ilip , fa rář w Luštěnicjch.Černohaus Fr. kaplan w ReySicjch.

Procházka G iřj, farář na Skalště.

Kehak Jan, koop. w Oaubrawicjeh.W inařický K are l, fa rář w Kowáni.

Bibliotéka vikariátnj.

TV Hirschbergenském V ik a riá tu .1J. T : F.

Cerwenka Jos, fa rář w Mšeně.Jindra Joacliim , koop. w Mšeně.F ru ía Jan, kaplan w Mšeně.

TV Launslcém V ikariátu.P . T : P.

Wickner Jan. kaplan w Ranně.

TV Libereckém Vikariátu.P . T : P .

Jluger, fa rář w Laukowě,

Karásek K are l, fa rář We Swětly.

Náhlowský Frant. kaplan w českém Dubě.Šolc Jan, kaplan w Laukowě.

TV Libochowském V ikariátu,P . T : P .

W oll' Josef, kaplan w Libochowicjeb.

TV Litoměřickém V ikariá tu .I>. T : P

Vincenc Zahradnjk. fa rář w KřeSicjch.

TV M ělnickém V ikariátu.P . T : P.

Josef Teynil, V ikář, kons. rada, farář w Nebuželjeh. Antonjn Hnojek, děkan 11a Mělníce.

TV Nimburském Vikariátu.P . T : P

Beránek W áclaw , fa rář we W osenicjch.Pacowskv Antonjn, farář w Líbáni.

Roleycek Frant. kaplan w Nim b urče.

Soren-R Frant. kaplan w Roíďalowicjcli.

Stěhule Jos. duchownj zpráwce w Lauěině,

TV Semilském V ik a riá tu .P . T : P .

Jos. Kram ář, Vikář konst. rada, far. we W jsokém .

Kauble Josef, kaplan w Laukawě.

K aw aljr W áclaw , kaplan we Wysokém.

Nosek Jan, fa rář w Semilech.

Nosek Jan, kaplan w PrZkowe.Šaurek Joachim, farář w Držkowě.

W rána K arel, farář w Jal)loui.

W TurnoivsJcém Vikariátu.1*. T : P.

Rurianek Josef, duchownj zpráwce w Gabloni.

Čermák Jan, koop. w Turnowé.

M arek Antonjn, theol. Dokt. kand. děkau w Libuni. Simunek Damian, kaplan w Bausowe.

W erunáč Jan, kaplan w Libuni.

Wetcšnjk Frant. fa rář w Markwaticjch.

TV Žateckém V ikariátu*Jettmar Bernard, doktor a professor w Žatči.

Wesměs 46.

I I I . Krulo - Hradecké Bislmpslwj.

Neydůstognegsj Pán, pan Karel Haní, Biskup, c.

Gub. rada.

Josef M iiller , kapitolnj děkan, konst. praeses.

Prasky Vincenc, kanownjk, konst. rada.Pelikán Frant. kons. rada, tagemnjk a notář. Iíonsistornj kniliowna.

Hawel Josef, spirituál w Semináři.

Stárek Jan, doktor, prof, morálky, exam. synod,

Stránský Antonjn, prof. pastor, ped. a katechet.

Trnka Jan, kněz cjrkewnj.

P . T : P .

Posluuchači bohosloiuj it) IV té rn roce,Rjtč K arel. Hrdina Josef.

Pecliáček František. Schmid Jan.

W lihem roce.Hlawatý Jan. Laušmann Jan. Mcergans Josef.

Meisinger Karel.

W otraubek Josef.

TV Bydžowskěrn V ika riá tu .P . T : P .

A loys W clich, vikář, kons. rada, děkan w Chlumci.

Foff Jan, farnj a dm. we Wápně.

Šafránek Jos. kaplan w N ow ém B ydžově.Tomek W áclaw , kaplan w Žizelicjch,

Wam herský Frant. kaplan w Chlumci.

W ChrastecTcém V ikariátu.P . T : P .

František K rá l, vikář a děkan we AYeywanowě,M oric Frant. fa rář w Kostelci.

Munzar Jos, čestný kanownjk, v ikář.tagem . děkan w Chrasti.

TV Chrudjmském V ik a riá tu .P . T : P.

Josef Z ieg ler, dokt. vikář a. děkan w Chrudjmi.Dewotý Josef, čestný kanow. notář, děk. a far; w Mikulowiejcli.

TV Gičjnském V ikariá tu ,V. T : P.

Josef Stránský, vikář, kons. rada, děkan we AVeliši.

Auer F ilip , duchow. zpráwce w Auslaufu.Bičiště Antonjn, kaplan we AVeliši,H rd ina Jan, fa rář w Radjmi.Kuhn Jan, katecheta lil. wz. školy w Gičjně.Makes Jan, fa rář w Železníci.M ü ller Jan, kaplan we AVeliši.Reit Jan, kaplan w Kopidlně.Sláma Frant. kaplan we AVostružanech.Školnjk Frant. kaplan w Kopidlně.Suchy Frant. kaplan w Gičjně.AVacek F r. c. k. dwor.kapl. vik. tag. hisk. notář, děk. w Kopidlně. Waněk Frant. koop. we Wrseci.

TV Jaromerském V ikariá tu .P . T : P .

Fültner Frant. koop. we AVšestarech.

Grulich AVáclaw, ředitel a kat. h law , školy w Králowé Dwoře. Pelikán Ignác, kaplan w Jaroměři.Pelikán AVáclaw, kaplan w Jaroměři.

TV Kutnohorském V ikariátu.P . X : P.

Brarr/owský W áclaw , kaplan w Zlňslawě.Cibulka Jos. kaplan w Kutné H oře.K řikawa Jan, Dkt. liboni. a bohoslowj, kaplan w Kutné Ho

Kanu Jos. bisk. notář a farář ná Kanku.

Nebowický W áclaw , měSian a falirikant w Kutné Hoře. Sowák W áclaw , kaplan w Čerwenýcli Janowicjch.

TV Lipnickém V ikariá tu .P . T : P,

Neubauer Intlocenc, kaplan w Humpolci.Yikariátská kniliowna,

TV Náchodském V ikariátu,P. T : P.

Funk Mikuláš, kaplan w Náchodě.

Hromadka Frant. kaplan w Baušimě.Ludwjk M , Josef, duchownj zprííwce w Studnicí.

Samohrd Josef, far. admin. w Chwalkowicjch.'/.oček W iljm , farář w Macliowe.

TV Nekořském V ikariá tu t P . T : P .

Černý Frant. duchownj zpráwce w Jawornici.

(,'ižinský Josef, ka"plan w Nekoři.

TV Nemeckohrodském V ik a riá tu .P. T : P.

Jilck Jan, kaplan w Kruzburku.

TV Pardubickém V ikariá tili P . T : P.

M iilleř Josef, kaplan We Wosicjch.

TV Petrowickém Vikariátu.P. T : P.

Arnold Jan, farář w Miletjnč.Černý Jan, duchownj zpráwce w Chodowidjch*

l4

IíaSpar M atěg, kaplan w Hořicjch,Vikariátnj knihovna.

TV Poděbradském V ikariá tu ,P. T : P .

W a len ta Jan, kaplan v Poděbradech.Vikariátnj knihovna.

TV Poličském V ikariátu.P . T : P.

Chalaupka Josef, kaplan v Poličce.

Hradecký K are l, vikar. tágem. fa r. v Sehranicjch. K řjž M atěg, duchov. zprávce v Telecjm .Kiinzel Jan, fa rář v německé Běle .Lemoch Antonjn, fa rář v Krásné.Patočka K arel, kaplan v Poličce.

Sarfenberger K are l, duchovnj zprávce v Kurově.

TV Pdchnoivském V ikariátu. Vikariátnj knihovna.

IV Sautickém V ika riá tu •P . T : P.

Ignác Sekaušek, Opat a P re lá t w Že livě .

'Želivská knihovna.

TV Skuteckém V ikariá tu .P. T : P.

W ilim ek Frant, duchov, zprávce v Licibořicjch.

Vikariátnj knihovna.

TV Trutnowském V ikariátu .P. T : P .

Petera Frant. farář v M írošově.

TV Třebechowickém V ika riá tu .P . T : P.

Bachmann A loys, \ik. tágem, farář w Přepichách.

H ave lka Jan, kaplan v Dobrušce,

llayek Jan, kaplan w N ovém Městě.

Tomek Jan, farář w Nowém Hrádku.AVlk Karel, duchownj zpráwce we W o li .

W e Wrchlábském V ikariá tu .P. T : P.

Bien Leopold, fa rář w Gilemnici.Cižek Frant. kaplan w Branné.Janata Ladislaw , kněz cjrk. w Gilemnici.Řepka Jan, děkan W Mřiěně.W eyda Erant. farář w Kálnó.W rána K are l, farář a bisk. notář w Jablonci.WyskoOil Jos. kapl. w Gilemnici.

W Wysoko - Meytském V ika riá tu .P . T : P.

H ey l Jan, knihař w Litomyšli.Nowák W áclaw , kooperátor w Mladouowě.

Richter Frant. kaplan w Litomyšli.Tům a Ignác, duchownj zpráwce w Kniřowě.Vikariatnj knihowna.

W Žlebském V ika riá tu .

Vikariátská knihowna.Wesměs 99.

IV . Buděgowické Biskupstwj.

Neydíistognegšj Pán, pan Arnold Růžička, Biskup.

P. T : P.G ilg j Filek, kapit. děkan, kons. rada, bis. notář, Gym. dir.

W áclaw z Angelis, kanownjk, kons. rada. bisk. notář.

Iíousistornj knihowna.

Biskupský Seminář.P. T : P.

líiírner Jan, dokt. prof. b ib l. stud. Rektor Semináře,

tíawidek Em anuel, doktr. prof, dogmatiky.

Mokrey W ogtěch, dokt. prof'. cjrk. práwa a histor!«, Schpnbeck Michael, dktr. prof. pastorálky.

Z Studium bohoslowj absolwowáni, Bezpaleo Jan. Leopold Ignác.Egner Antonjn. Bečický A loys.Iíwěton František. Zátka Josef.

Posluchači bohoslowj w IV te m roce.

CVrwenka Jan. Kypta Antonjn.Farář František. Marjlc Tomáš,

F ig a r Antonjn. Sawel Jan.Jechl František. Tesař Matěg, Krbeček Antonjn,

Posluchači bohoslowj w I l l t jm roce,

Kapie Jakub. Siel Antonjn.

ICregčj Antonjn. Stěch Martin.Leite l Antonjn. Swěcliota Mattauš.Mike Josef. W ogik Mattauš.

Noska Frant. Zatka Martin.

Posluchači bohoslowj w lih em roce. Schneider Gabrie l, Wackář Josef.

Tomášek W áclaw .

Posluchači bohoslowj m In jm roce, Koláček Tomáš, Frant, Kamarýt.

Duchowenstwo w meste Bučtegowicjch, P. T : P.

Cham Wogtěch, kaplan při biskupském kostele. M ařjk Jan, kněz cjrkewnj.

Sneider Simon, kaplan při biskupském kostele,

W Bechyňském V ikariá tu .P. T : P.

Fe lix František, kaplan w Bechyni.

Fridrich W alentjn , kněz řádu sw. F r . w Bechyni,

Sedláček Jak. kap. w Bernardicjch,

TV BeneSoivském V ikariátu.P. T : P .

Mikuška Kašpar, duchownj zpráwce w Bcsenici.

TV Blatnenslcém V ikariá tu .P . T : P.

Banka Frant, kap. >v Rožmitále.Busik Jan, vikar. tágem. far. w Kwašfiowicjch.

Jan Matěg, řehole sw. August, koop. w Lnářjch. Klaueek Martin, kaplan w Kadowě,Křiwanek Jan, koop. w Blatné.

IV Cheytioivském V ikariátu.P , T : P.

Langweil Jan, kap. w Křeči.

W ogta František, kaplan w Cheynowě,

JF Dešinském V ikariá tu .P. T : P.

Braun, knihkupec w Iílatowcch, pro tři negmenowané.

K rál W awřinec, kapl. w Iiaučjmě,

JF Domažlickém V ikariá tu .P. T : P.

Faster Jakuh, kaplan w Domažlicjch.

Ilausner Gindřich, kaplan w Klenci,

Sládeček W áclaw , kaplan w nowé Kdyni.

TF Gindřicho -Hradeckém V ikariátu.P. T : P.

W ogtěch Juhn, ProhoSt, arcikněz, vikář, kons. rada.

Nowáúek Jan, kaplan w KumZaku.

Pachta Bartolom ěg, kaplan w Strmilowě.

U lrich W áclaw , dueliow. zpráwce w Hosteršlagu.

TV Gistebnickém V ikariátu.P . T : P.

Mašek Ondřcg, kaplan w M alé Chýšce.

Rokos Josef, kaplan w W alšicjch.

TV Hfuhockem V ikariá tu .P . T : 1J.

Matěg' Drechsler, vikář, kons. rada, far. w llosjně.

Rwořák Antonjn, farář na B jlé Xlurce.H ajek Josef, vikar. tágem, farář w Rudolfstatu.

Kaskuba W áclaw , duchownj zpráwce w Dobré Wodě.

Peyša Norbert, kaplan w Dubněm,

PoSl M atěg, kaplan w Purkarci.Schuster Jan, exposit w Nakři.

TV Horazďowickém V ika riá tu .P . T : P .

Mareš Jakub, kaplan we W elkém Boru.

Schinidinger Jos. cjrk. kněz w Strakonicjch.

Slám a Frant. farář w Clirasticjch.

TV Kamenickém V ikariá tu .P. T : P.

Hrtinner Augustin, kaplan w Ř ečici Kardašowé.

TV Kaplickém V ik a riá tu .P. T : P .

Šeller Tliaddiáš, kaplan w Iiaplici.Špaček Jan, vikar. tágem, farář w Černici.

TV Krumlowském V ik a r iá tu ,P. T : P.

Gregora A loys, kaplan w K rum lově .

K lenz Jan. kaplan \v Krunilowě.M atěgowský Antonjn, farář w Krernši.

•Šindelář Frant. fa rář w Berlaw ě.

TV Lukaiveckém V ikariátu.P. T : P.

Augustin T ieb l, vikář, kons. rada, děkan w Breškowicjch.

Němeček Kašpar, farář w Chudenicjch.

Princi W áclaw , kooperator w M erkljně.

TV M irow ickém Vikariátu.P. T : P.

Chumann W ác law , kaplan w Miroticjch.P ixa Jan, kaplan w Černjsku.Kosipal Jos. zámecký kaplan na W orljku .

TV Nepomuckám V ikariá tu .P. T : P.

Josef Zeman, vikář, kons. rada, děkan w Nepomuce.Marik Jan, kaplan we AVrčeně,Thum s M ichael, kaplan we W rěeně.

TV Nowohradském V ikariátu.P, T : P .

AVáclaw Blažek, vikář, tagemnjk, farář w Kamenem Augezd

Kratocliwjle Jan, vikar. tágem, farář w Kamenném Kostelci.

Tru m pf František, kaplan w Šweinici.

TV Pacowském V ikariátu.Vikariátnj knihowna.

TV Pelhřjmowském V ikariátu.P. T : P

František Machek, vikář, kons. rada, děkan.Fáhnrich Jan, far. admin. w Nowém Rychnowě,Kíirner Josef, kaplan w Now é Ccfckwi.

Streklin AVáclaw, fa rář w Binerci.

W ernhardt Josef, dékan w Cerwené Bečici.

TV Pjseckém V ikariá tu .P. T : P.

Alatěg Tockstein, vikář, farář w Ginjně.B ilý K arel, kaplan w Pjsku.

DaneS Frant. kap. w Ginjně.Kahjček Jan, kaplan w Sedlici.Machnjk W áclaw , kaplan w Steckně,

TV Prachatickém V ikaria tu .P . T : P.

Ašwie Emanuel, farář w W lachobřezjch.

Jaks AArogtěcli, kaplan w Prachaticjch.

Rosswald Tomáš, kaplan u sw. M ářj.Vikariátnj knihowna.

TV Sobe slaw skám V ikariá tu .P. T : P.

František Hanslowský, vikář, kons. rada, far. w BnStleci.' Hazuka W áclaw , kaplan v Soběslawi.

M oravek Daniel, děkan w Tcyně nad W ltaw au .N ah linger Kašpar, emerit. vikář, děkan v Soběslawi. Polák Antonjn, děkan we W ese ly .W obiš Josef, vikar. tágem, fa rá ř w ílam řjch,Vikariátnj knihovna.

JF Sušickém V ikariá tu .P. T : P.

Adam Fialka, vikář, konst. rada, děkan w Sušicjcli.

Ojžek František, kaplan w Buděticjch.Kopecký Antonjn, fa rář w Kolinci.

L o v Antonjn, kaplan w Kolinci.Paw low ic W áclaw , koop. v Petrowicjch.

Trojan František, fa rář w Petrowicjch.

JF Třeboňském V ikariá tu .P . T : P.

Josef Zelenka, vikář, kons. rada, děkan w Třeboni. C harvát M atěg, kaplan w Sukdolech.ICaupal Antonjn, koop. w Třeboni.Kubíčka Jan, fa rář w Placu.

JF TýnhorzowsJcém Vikariátu.P. T : P.

Slaup Jan, kaplan a v Staňkově.

JF JVodňanském V ikariátu .P. T : P .

Brabec Antonjn, kaplan v Skočicjch.Hanuš W ác law , děkan v e Wodňanecli.Mácha W ác lav , kaplan v Protiw jně.

JFe JFoJjnském V ikariá tu .P . T : P.

Frant. Rathauský, vikář, kons. rada, far. w Cesticjch. Ilo ly Jos. děkan we W oljně .Johánek Frant. Vik. tágem, fa rář v e W acově.

.Škopek Jan, kaplan we W acově.Wesm ěs 313.

w C e c h á c h 700.

M (D m & W Ä a

I . O lo m a u c k é A>*cib iskupslw f.

Gelio knjžecj M ilo s t , nejdfistognřgsj Arcibiskup, Pán, pan Ferdinand Maria Chotek, hraběz Chot- kowa a W ogn jna, wéwoda, hrabě králowské české kaple \v Praze, a t. d,, tři w^tiskj.

TV O l o m a u c i .P. T : P. a p.

Josef Bechyně , swol). Pán z Lažan, domicelár,Frant. Beniš, čestný kanownjk , ar cil), rada, konst. přjsedjcj. (Jiřj Köllnor , arcib. rada , konst. přjsed. adin. školastikátu. Engelb. Richter, l)kt. cjrk. hist< prof. konst. rada,em. rekt« Univ. Arcibiskupská knihowna.Serilinárská knihowna.Universitnj knihowna.Ila inc, posluchač bohoslowj W tnjin roce.

TV Boskowském Děkanátě.P. T : P .

Mucha WawDinec, fa rář w Zwittawce.

TV Cholinském Děkanáte.P. T s P .

T a lla ja Martin, farář w Náměšti.

TV Gewickém Děkanátě P. T : P.

Rozšlapil Antonjn, exposit w Suberowe.

iW Holešowském Dekanáťé.P. T : P.

Hrbáček Martin, Viceděkan a far. w Domažlicjch,Jahn Ignác, kaplan w Holešowé.R eger Bernard, fa rář w Bystřici.7aw řel Innocenc, koop. w Dřewohííséicjch.

TV Holomauckém Dekanáťé.P. T : P

Rozsipal M elichar, fa rář w Kroenawě.

TV Hradištském Dekanáťé.P. T : P.

Josef Fürst, krag, děkan, konst. rada, far. w Bilowícjcí». Faezalca A loys, duchownj zpráwce w Diirflu .

15

TF Kelckém Dekanate.P. T : P.

Frant. Kafka, krag-, děkan, konst. rada, far. w Kelči.F ia la Antonjn, kooperátor w Kelči.

JF Kralickém Děkanátě.P . T : P .

Střjž Antonjn, kooperátor w Otaslawicjch.

TF Kroměřjzském Děkanátě.P . T : P.

Budař K arel, kooperátor w Kroměřjži.Daubrawa Jan, kooperátor w Kojetíně.Molčjk Jan, kooperátor w Tišnowicjcli.Pieruška Tomáš, kooperátor w Hulíně.

TF K y gowském Děkanátě.P. T : P.

Josef Dědek, krag, děkan, kons. rada, far. w Kýgowě. Bohatý Sebastian, koop. w Kýgow ě.H a rre ť Antonjn, fa rář w M ilonicjch.

TF Lipniclcém Děkanát té,P . T : P .

B e rg František, kooperátor w Hranici.TF Mezeřickém Děkanáte.

P. T : P.Borowička František, kooperátor w Hetisku.

TF Mohelnickém Děkanátě.P . T : P .

Hannsmann Jan, fa rář w Busáwě.

TV Nupagedlském. Děkanáte.P . T : P .

Halusický Paw el, kooperátor w Z líně.Hluštjk František, fa rář w Pohořelicjch .

TF Noivo - Gičjnském Děkanátě.P . T : P .

O rel Jan, fa rář xr Starém Gícjně.

TF Opatowickém Děkanáte.P. T : P

Jan Tutta, k rag. děkan, konst. rada, far. w Opatowícjch, Drexler Peregrin , koop. \v Gewičku.Feigerle Josef, fa rář we W achtli.Kačer Josef, kooperátor w Opatowícjch.Špičák Antonjn, duchownj zpráwce w Dešjně.

TF Opaivském Děkanátě. (T roppau .)P . T : P.

Jan Ottenberger, kons. rada, arcikněz, kr. děkan w Opawě. Klose Petr, tit. kons. rada a fa rář u sw. Ducha w Opawě.

W Přerowském Děkanátě.P . T : P.

N a v rá t il František, kaplan w P řerově .

IV Strážnickém Děkanátě.P . T : P.

Petr M oravec, krag. děkan, konst. rada, far. we Weseljiu. W ančk .lan, kooperátor v Znorowě.

TV TVisowickém Děkanátě.P . T : P .

Fe igerle Melchior, duchow. zpráwce w Jušeně.Slunečko B lažeg, duchow. zpráwce w Želechqwici.

TV TVsetjnském Delcanáte.' P . T : P.

K are l Netardus, krag. děkan, konst. rada. far. v Wset.jně, Fridrich Jan, duchov. zpráwce w Zdechowě.Iiittrich Karel, duchownj zpráwce w H ovězjin .Macha Alexander, farář w Przně.Skrobánek Melchior, administ. w Hrozenkowě.

TV Zábřeském Děkanátě.P. T : T .

Duda Martin, fa rář w Dubicku.

TV Zdauneckém Děkanátě.P. T : P.

Frant. Patka, krag. děkan, konst. rada, fa rář V Litenčicjch. Bořek Basil, duchow. zpráwce w Hošticjch,Frank Florian, farář w Ratagi.Peikcr Ondřeg, fa rář w Zborowicjch.Urbanický Jan, duchownj zpráwce v Hoštinř.Wyskočil Martin, farář w Zdauneku.

WesniBS 62.

II . Brněnské Biskupstw/.

Neydůstognčgšj Pán , pan František Gindl, Biskup, c. k. dwor, rada.

TV B r n ě ,P. T : P.

Hinkc Theodor, Provinciál kapucjníi.Kenunel Frid . řádu M inoritu, prof. dogmatiky.Kiosky Dominik, c. k. Gub. transl. Piarist. řád. gednat. Provin. Richter Benedikt, Dkt. libom. benediktin, Prof. a Senior. Zdura Bonaventura, Provinciál a far. u Minoritu.Konsistornj knihowna.Biskupsky Seminář.

UČend w ním, české řeči.Knihowna libomudrcu.

TV 'Brněnském Děkanátě.V. 1 : P .

Jan H ü ller, krag. děkan, kons. rada, far. w Bisterci, -j- Jiitelhuber M ichael, farář w Morawanech.F ričag Tom áš, fa rář w Obřancch.Rozmanitli Jan, fa rář w Bosonohách,

TV Bystriclcém Děkanáte.V. T : P.

Frant. Radda, krags. děkan, konst, rada, farář we Zwoli. Kopecký M atěg, fa rář w Rosochárh,Lawička M atěg, fa rář w Im rawowě.

TV Garomefickém Děkanátě.P . T : P .

Fr. Koller, krag, děkan, konst. rada, far. w Jaroměřirjch. Bayer Antonjn, koop. w Jaroměřicjch.B latný Jan, farář w Domamiihlu.Gedlička Frant. fa rá ř w Martinkowě.MatiáSek W ác law , kaplan w GaroiněřicjcJ}.P rcha l Benedikt, farář w Hornjm Augezdě.

TV Gedownickém Děkanátě.P. T : P.

Holásek Jos, far. w Blansku, čest. člen přát. kost. hudh. w Praze. Jahn František, duchownj zpráwce w Ochoze.Nowotný Frant. koop. w Sloupech.Střjž Wáclaw, farář w Křtinách.

TV Gewišowickém Děkanáte.P . T : P.

Leop. Wodička, krag. děkan, konst. rada, far. w Hor. Konicjcli. Gironč Josef, fa rář w Běhařowicjoh.Křiwánek Frant. fa rář w Hostině.Stehljlf Antonjn, fa rář w Bliskowicjch.

TV Gj/ilawském Děkanátě.P. T : P.

Filip Dwořáček, k rag. děkan, kons. rada, a far. w Urbanowě,

TV Hodonínském Děkanátě.P . T : P .

Baar Simon, kapl. w Howoranech.Iíworáčck Jakub, fa rář w Sardicjch.Ruprecht Mat. kooperátor w Mutenici.Šiidek Ignác, farář w Kahiljm.

W Kaunickém Děkanátě.P . T : P.

Borowec F ilip , farář w Praw lowé.

TV Klobouckém Děkanátě.I*. T : 1J.

íile íz l Jan, kaplan.

TV IUeřinském Dekanate. i*. T : l.\

Leopold Taude, krag. děkan, konst. rada, fur. w Méřině.

TV Mezřtcjcém Děkanátě.P . T : P.

František H e lle r, krag. děkan, konst, rada, fa r, we Mezřiči. Grosser Antonjn, fa rář w Ohi'owe.

TV M.ikulowském Dekanate P. T : P .

Baader, knehkupec w Nikolshurku, 2 wyt. pro negmenowané.

TV Modřickém Dekanáťé.P . T : P.

Viktor Slossar, Opat řádu Sw. Bened. aP re la t w Raghrade. Now ák Josef, kooperátor w Slapanici.

TV Námestském Děkanátě,ŠpoleCnj dekanátnj knihowna

TV Noivoměstečském Děkanátě.Bekanátnj společnj knihowna.

TV Podiwjnském Dekanáťé.P . T : P.

František Binko, krag. děkan , konst. rada, far. w Podiwjně.

TV Rosickém Děkanáte.P. T : P .

ICarel Bayer, krag. flékan, konst. rada, fa r. w Oslowanech. Kodytek Josef, kooperátor w Oslowanech.Wořišek MauiusjOiuerit. hen. Přcvor.Reyli. far. w Ostrowaěicjch. Negmenowaný.

TV Slawkowském Dekanate.P. T : P.

Špaček Bernard, fa rář w Seraticjch,

TV Teleckém Dekanáťé.V. T : P .

Jurawský Frant. duchownj zpráwce w Palupjně.Sivjtil Fridrich, duchownj zpráwce w Studené.

TV TVančicTcém Děkanáte,P . T : P.

Jan FytelIiubcr, krag. děk. konst. rada, far. w Wančicjch. Ohlaupek Antonjn, duchow. zpráwce w Dohřingku.Procházka Tomáš, koop. we Wančicjch.

TVe TViškoivském Děkanátě.P. T : P.

lvnwář Josef, koop. w Pustomčři.

W ŽeletowsJcém Děkanátě.P. T : P.

M arek W awřinec, farn j mimin. \v Paw lowě.Uckanátuj sp o léčná knihowna.

W Znoymském Děkanáte.P. T : P.

Antonjn W oša, Dkt. arr.ikn. krag. děk. kons. rad. far. w šatowe. Kratochwil Frant. fa r. w Brendicjch.Dekanátnj společná knihowna.

JF Žid/ochowském Děkanátě.Společná dekanátnj knihowna. Wesměs fi4.

N a M orawě 126.

C/s, král, rakraiské Slezsko.Dominik Rauhal, farář w Dnhowci.Zawackěho knčhkupectwj 2 wýt. we Frideku. W esm ěs 3.

Neydíist. Pán , pan Michael Korczynsk i, Biskup w Přemyslawě.

Neydůst. Pán, pan Frant. Pištek, Biskup w Tarnowš. Adam brahě Rošeiszewský w Zurowicáeh.

Wesm ěs 3.

W Kosičkém Biskupstw/.Neydflstogněgšj Pán, pan Emerich Palngyay de

Eadera a Boda Falva, Biskup, kral. rada.P . T : P .

Angyzl G iřj, farář w Ilabzanech.Krasznyanský Ondřesr, fa r. adm. w Zubóaneeh.Stetz Jan, far. admiustr. w Starjm.Szlavkay Jan, far. w Zdrawcjch.Szlavkay Ondř. fa r . w Strazkém.

W NU Iránské diecesi.NeydSst, Excel!. Pán, pan Josef Varům , Biskup

Nittranský, c. k. A . Milosti skut. tag. rada. 2w ý l. P. T : P.

František Xav. H abel, Opat, Probošt, Gen. V ikář.Biskupská Kapitola.Szullyovský Štěpán, bisk. Notář a A rehiw ař w Nitře.

Horečky Antonjn, far. w Licthawi.Janács Jan, farář w Rossiní.Jrnowskv Jan, kaplan w Koseěi.Juczko Matěg’, far. a Děkan w Rajeczi.Koszper Ondreg, Dkt. sw. pjsma, far. w Teplíc®!, Ressetka Michal, kapl. w Dubnici.

W Bystřičkám Biskupstwj.

Neydfist. Pán , pan Josef Belánszky, Biskup,

P, T : P .

Tomáš Cherven, biskupský Canonicus a laterc.Valent. Šeichl, kons, tagemnjk a bisk. notář w Bystřici, Pauljar G iřj, koop. tamtéž, fEmerich Csetneky, P. Rektor náb. škol, w Březnobaně. Daniss Step., koop. w XJj-Bánye.Fodor Michal, čest, kanow. kons. rada, far. w Dubowě. Laczko Štěp., far, admiu. w Szeleezi,Messzik Ondř,, far. w Rudně,Mozor Jos., far. we Predaině.Rak M atěg, kooperátor w U j-Banyě.Rayss Jan, far. w Trubjnd.Skoda Jan, far. w Radvani.Strba Jan, Probošt z Graby, kons. rada, far. w Dettvě. Vadányi Joz. Dkt. yicearcliid. far. we Valaszče.Thoni, V arga , far. w Benyussowě,

JF Bosenawském Biskupshvj.P. T : P.

[íaprinay Martin, far. w líorgacsfalvě.

JF P e š l i.P .^ T : P.

Kggcnherger Jos. kněhkupec pro negmen.

JF Prešburku,P . T : P.

Šwaigger, kněhkupectwj pro negmen. Wesměs

W e W ] d n i ,P. T : P.

Ignác Feigerle , dkt. k. dwor. kaplan, direkt, študij u S. Aug

Knihowna Geho Oswjcenosti knjžete Metternieha, linihowna P . P . Mechitaristů.Knihowna P . P . Redemptoristíi.Kněhkupectwj Wendikt pro negmenowaného.Knoblocli Antonjn, ryt. řádu malthes, w Grossliarrse.

I V L i n e i.H aslingcr kněhkupec pro negmenowaného.

W S al C h u r ku.P . T : W. D. P. a i».

Josef Čeněk z Wartenberků, Dkt. libora. Kapitul. Děkan. F ridrich Knjže v. Šwarcenbergu, kanownjk.

IV z:<i dru (Z iiťíi. )

Neydustogněgšj Pán, pan Josef Nowák, Arcibiskup.

TV Z tíh ř ebu. (A gram )

P . T : P.

Moyses .Štěpán, Doktor a prof. libomudretwj.Po různu w Cjsarstwj I I .

TV e JVratislau>i.P . T : P .

R itter Josef, Dkt. kanownjk, prof. cjrk. h istor.

TV D r á t ďa rtech.P. T : P.

D ietrich Frant. král. dwornj kazatel.Hraběta Jan, kr. dwor. kapl. prof. na katol. Gyniftart. Štěpánek Josef, král. dworský kaplan.

TV L o n d y ti Č.P. T : P.

Leon. Thun , hrabě z Holiensteinu, pán na Decinf.W cjzjch zemjch 5.

Saučet wsech odběratelů.

W Č e c h á c h ...............................................................700N a Morawě . . . . . . . . 126W Cjsarskéin Slezku . . . . . . 3W Cjs. Rakauském Polsku. . . . . . 3AV Uhřjch ...............................................................37AV Cjsarstwj po různu . * . . . . 11AV cjzjch z e m j c h ......................................................5

Wesměs 885.