deskripce a analýza možností zajišťování praktického...

Deskripce a analýza možností zajišťování praktického vyučování

a další spolupráce ekonomických a technických středních škol a firem

v Ústeckém kraji

závěrečná zpráva k projektu

2

Fakulta sociálně ekonomická UJEP

Centrum praktického ekonomického vzdělávání v Ústeckém kraji CZ.1.07/1.1.00/54.0049

Projekt „Centrum praktického ekonomického vzdělávání“ (CZ.1.07/1.1.00/54.0049) byl

realizován na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad

Labem v letech 2014 – 2015.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České

republiky (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, prioritní osa 1, Počáteční

vzdělávání, oblast podpory 1.1. Zvyšování kvality ve vzdělávání)

Publikace vznikla v rámci klíčové aktivity 6 – „Analýza a deskripce dostupných možností

zajišťování praktického vyučování v oboru ekonomika a administrativa v Ústeckém kraji“

Autoři: PhDr. Alice Reissová, Ph.D.

Ing. Monika Fantová

© Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2015

ISBN 978-80-7414-939-9

3

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme širokému týmu našich spolupracovníků, kteří se s námi podíleli na realizaci této

klíčové aktivity. Děkujeme za poskytnutou metodickou pomoc, konzultace a zpracování

dílčích podkladů. Zejména pak děkujeme kolegyním a kolegům, kteří se podíleli na sběru a

zpracování dat.

4

Obsah

Úvod – cíl a metodologie šetření 5

1. Deskripce a analýza situace z pohledu škol 8

1.1 Stávající modely spolupráce škol s potenciálními zaměstnavateli 8

1.2 Frekvence a rozsah praxí studentů 9

1.3 Identifikace překážek ve spolupráci škol a zaměstnavatelů 12

1.4 Motivace ke spolupráci 13

1.5 Zhodnocení připravenosti studentů na vstup na trh práce 14

1.6 Perspektivy studentů- uplatnění na trhu práce 17

2. Deskripce a analýza situace z pohledu zaměstnavatelů 23






3. Komparace zjištěných výsledků, tj. z pohledu škol a zaměstnavatelů 33






3.6 Výhled do budoucna 43

4 Závěr a doporučení ke zlepšení spolupráce mezi školami a zaměstnavateli 46

5

Úvod – cíle a metodologie šetření

Hlavním cílem této práce bylo zmapování stávajících modelů spolupráce, zhodnocení míry

spolupráce ze strany škol a potenciálních zaměstnavatelů v Ústeckém kraji, identifikování nevyužitých

možností a slabých míst spolupráce. Dílčími cíli pak byla analýza motivace pro zapojení do

spolupráce, identifikace kompetencí, které je nutno rozvíjet ve vztahu k potřebám trhu práce.

Popis souboru: V rámci našeho šetření jsme pracovali se třemi soubory respondentů. První

soubor, který pracovně označujeme jako „školy“ byl vytvořen ze všech středních škol, které splňují

následující podmínky: mají sídlo v Ústeckém kraji a zajišťují výuku v ekonomických nebo technických

oborech. Ze seznamu byly vyřazeny školy, které mají pouze zdravotnické, pedagogické nebo sociální

zaměření, protože naší cílovou skupinou byly obory ekonomické a technické. Na území Ústeckého

kraje bylo nalezeno celkem 83 škol, které splňují výše uvedená kritéria. Pro zařazení do výběrového

souboru nebylo rozhodující, kdo je zřizovatelem školy. U 49 škol je zřizovatelem Ústecký kraj, 22

středních škol jsou školy privátní, 3 školy jsou církevní, 5 škol je obecních a u 4 škol je zřizovatelem

MŠMT.

Vzhledem k tomu, že v současné době jsou školy velmi často slučovány, mohli jsme z jedné

školy obdržet více než jeden vyplněný dotazník. V instrukci bylo uvedeno, že pokud je na škole více

typů vzdělání, vyplňuje se dotazník pro každý typ školy zvlášť. Například Gymnázium a Střední

odborná škola vyplňuje dotazník za Gymnázium a Střední odbornou školu zvlášť. Celkem jsme

obdrželi 102 vyplněných dotazníků.

Druhý soubor tvořili „zaměstnavatelé“. V rámci tohoto souboru byli zařazeni potenciální

zaměstnavatelé absolventů ekonomických a technických středních škol. Tito zaměstnavatelé byli

vybíráni z databáze MERK, kdy kritéria výběru byla podle právní formy: OSVČ (s ročním obratem nad

1 milion Kč, více než 6 zaměstnanců, sídlo v Ústeckém kraji a vybrané obory vzhledem k cíli projektu)

a dále s.r.o. a a.s. (s ročním obratem nad 10 milionů Kč, více než 50 zaměstnanců a sídlo v Ústeckém

kraji). Celkem bylo dotázáno 86 firem v kategorii OSVČ a 462 subjektů s právní formou s.r.o. a a.s.

Vzhledem k tomu, že potenciálními zaměstnavateli námi sledovaných studijních oborů mohou být i

úřady státní správy a samosprávy, eventuálně veřejné správy, rozšířili jsme soubor „zaměstnavatelé“

i o tyto subjekty. Zařazeni byli ti, kteří mají úřad, pobočku nebo zastoupení v Ústeckém kraji. Při

tvorbě databáze jsme se rovněž snažili o dodržení rozložení souboru podle okresů (v rámci Ústeckého

kraje), kdy počet subjektů odpovídá velikosti příslušného okresu. Zvýše uvedeného souboru

oslovených zaměstnavatelů nám dotazník vyplnilo celkem 257 respondentů.

Tabulka 1 Přehled o počtech dotázaných podle okresů

Ústí n. L. Děčín Litoměřice Teplice Most Chomutov Louny celkem

a.s. 27 18 22 17 20 12 10 126

s.r.o. 45 54 32 59 48 64 31 333

OSVČ 9 14 20 11 8 12 11 85

SS a VS 40 29 23 18 20 22 20 172

školy 10 15 14 11 14 9 10 83

celkem 131 130 111 116 110 119 82 799 Zdroj: Vlastní zpracování

6

Výběrový soubor. Zvýše uvedeného souboru oslovených zaměstnavatelů nám dotazník

vyplnilo celkem 257 respondentů. Z Tabulky 2 je zřejmý podíl zastoupení jednotlivých zaměstnavatelů

podle právní formy zaměstnavatele.

Tabulka 2 Složení výběrového souboru podle právní formy zaměstnavatele

podle právní formy absolutní %

OSVČ 24 9

s.r.o. 113 44

a.s. 57 22

Státní správa a samospráva 42 16

Veřejná správa 21 8

CELKEM 257 100

Zdroj: Vlastní zpracování

V následující Tabulce 3 je uveden popis výběrového souboru podle počtu zaměstnanců. Je

zřejmé, že byly zastoupeny všechny velikosti firem – zaměstnavatelů, s tím, že nejpočetnější byla

skupina respondentů s počtem 25 – 99 zaměstnanců.

Tabulka 3 Složení výběrového souboru podle počtu zaměstnanců

počet zaměstnanců absolutní %

Do 24 42 16

25 - 99 92 36

100 - 249 71 28

250 a více 52 20

CELKEM 257 100


V Tabulce 4 je uvedeno rozložení respondentů v rámci Ústeckého kraje. Nejslabší máme

zastoupení v okrese Most. Zde se nepodařilo zvýšit počet respondentů ani na základě následného

telefonického dovolávání.

Tabulka 4 Složení výběrového souboru podle okresů

podle okresu absolutní %

Děčín 45 18

Chomutov 35 14

Litoměřice 27 11

Louny 26 10

Most 12 5

Teplice 54 21

Ústí nad Labem 58 23

Celkem 257 100,0


7

Třetí soubor tvořili studenti středních škol. V rámci našeho šetření byli dotazováni studenti,

kteří se účastnili výuky v rámci tohoto projektu. Výuka byla koncipována do modulů a školy si mohly

vybírat, které moduly zvolí. Každá střední škola se mohla účastnit tří výukových dnů. Data, uvedená

v této zprávě, byla zpracována z dotazníků, které studenti vyplňovali po prvním výukovém dni.

Dotazník vyplnilo celkem 621 studentů středních škol.

Metody. V rámci našeho šetření jsme použili metodu dotazování. Pro soubor

„zaměstnavatelé“ a pro soubor „školy“ byl vytvořen elektronický dotazník. Příslušný link k dotazníku

byl rozeslán na e-mailové adresy vytvořených databází. Pro zvýšení návratnosti dotazníků jsme

následně používali telefonickou podporu (CATI).

Poznámka: Vzhledem k tomu, že jsme některé otázky v dotazníku nastavili jako „zrcadlové“,

tj. stejná otázka, jak pro soubor škol, tak pro soubor zaměstnavatelů, používáme k rozlišení pro typ

školy dříve velmi rozšířenou terminologii, tj. učební obory bez maturity a učební obory s maturitou.

Přesnější označení pro učební obory s maturitou, tj. „nástavbové studium“ by mohlo způsobit

nejednoznačné porozumění otázce, zejména u skupiny zaměstnavatelů.

U souboru „studenti“ jsme použili písemné dotazování. V závěru každého dne výuky jsme

požádali studenty o vyplnění krátkého dotazníku. Data ze souboru „studenti“ jsou v našem případě

pouze na doplnění celkového pohledu, netvoří meritorní část našeho šetření. Celkem se nám vrátilo

621 vyplněných dotazníků.

Data byla následně zpracována pomocí MS Excel a SPSS Statistica.

Při interpretaci dat jsme použili i závěry kvalitativního charakteru. V rámci jiné klíčové aktivity

tohoto projektu proběhly čtyři workshopy, kterých se celkem zúčastnilo 17 pedagogů. Tito

pedagogové reprezentovali 13 středních škol – gymnázií, škol ekonomických a technických. Formou

řízených skupinových rozhovorů byla témata zaměřena zejména na výuku praktických předmětů

(včetně praxí studentů) a na spolupráci škol a zaměstnavatelů. Výstupy z těchto workshopů byly

následně zpracovány do Metodického pokynu, který je volně ke stažení na webové stránce

http://cev.fse.ujep.cz/. V rámci tohoto materiálu jsou tyto výstupy zmiňovány zejména v těch

případech, kdy jsou výsledky kvantitativního šetření v rozporu s daty kvalitativního charakteru.

POZNÁMKA

Pro lepší orientaci v tabulkách i grafech je u dat, která označují výsledky za soubor „školy“

používána oranžová barva a pro soubor „zaměstnavatelé“ modrá barva a pro soubor „studenti“

zelená barva.

http://cev.fse.ujep.cz/

8

1. Deskripce a analýza situace z pohledu škol V první části této práce se budeme zabývat deskripcí a analýzou získaných dat ze souboru

„školy“. Půjde nám zejména o to, abychom zjistili stávající modely spolupráce škol a zaměstnavatelů

a dále se zaměříme na frekvence a rozsah praxí studentů ve firmách nebo organizacích. Pozornost

bude věnována i identifikaci překážek, které brání lepší spolupráci škol a zaměstnavatelů, ale na

druhé straně i motivaci – tj. zjištění důvodů, které mohou zaměstnavatele ke spolupráci se školami

povzbuzovat. Posledním tématem této kapitoly bude zhodnocení připravenosti studentů středních

škol na vstup na trh práce.

1.1 Stávající modely spolupráce škol s potenciálními zaměstnavateli Nejprve jsme zjišťovali, zda škola s nějakou firmou nebo organizací spolupracuje a pokud ano,

pak nás zajímalo, jak často spolupracují a o jakou formu spolupráce se jedná. V Tabulce 5 je uveden

přehled jednotlivých forem spolupráce. Z výsledků vyplývá, že nejčastějším modelem spolupráce jsou

pravidelné praxe studentů, zatímco nejméně časté jsou stáže pro pedagogy.

Tabulka 5 Formy a frekvence spolupráce škol se zaměstnavateli

Forma spolupráce ANO OBČAS NE

absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní

Pravidelné praxe 53 52 17 17 32 31

Stáže pro pedagogy 5 5 26 25 71 70

Exkurze 43 42 46 45 13 13

Sponzorské dary škole 13 13 40 39 49 48

Stipendia studentům 9 9 6 6 87 85

Přednášky/workshopy 13 13 59 58 30 29

Pořádání soutěží 16 16 27 26 59 58


Druhou nejčastější formou spolupráce jsou exkurze, kterých využívá téměř polovina

dotázaných škol. Překvapivě málo jsou zařazovány přednášky nebo workshopy odborníků z praxe ve

školách. Tuto formu spolupráce sice využívá více než polovina škol, ale pouze „občas“. Přitom pro

bližší navázání spolupráce s praxí je právě tento způsob organizačně i finančně nejméně nákladný.

Nejsilněji zastoupenou negativní položkou se v otázce forem spolupráce jeví „stipendia studentům“.

Podle 85 % dotázaných nejsou budoucí zaměstnavatelé ochotní studentům stipendia nabízet.

Mimo klasických firem (právní forma s.r.o., a.s.) spolupracují školy také s OSVČ, ale i státní

správou a samosprávou a veřejnou správou. V několika případech respondenti také uváděli

spolupráci s různými odbornými organizacemi a svazy, například Zaměstnavatelský svaz - Svaz

polygrafických podnikatelů Praha, kdy tyto Svazy provádí revize ŠVP a RVP. Dále byla zmiňována

spolupráce s občanskými sdruženími (např. Občanské sdružení Světlo, Kadaň - praxe v jejich zařízení,

pořádání přednášek a workshopů pro žáky, exkurze.) Mezi dalšími subjekty, které respondenti

uváděli jako „spolupracující se školou“, byly i spolky a nadace a jiné charitativní organizace.

9

1.2 Frekvence a rozsah praxí studentů

Praxe studentů se ukazují jako nejběžnější model spolupráce škol a zaměstnavatelů. Proto

nás zajímalo, jak časté jsou na školách praxe studentů. Výsledky jsou zobrazeny v Tabulce 6.

Z uvedených výsledků je možné přečíst několik zajímavých zjištění. Na jedné straně jsou školy, které

poskytují praxe už od prvního ročníku. Těchto škol je zhruba jedna třetina. Na opačném pólu se pak

nachází velká skupina škol, která praxe neumožňuje vůbec. Pro první a poslední (tedy 4.) ročníky

praxe nemá téměř polovina škol, pro druhé a třetí ročníky je to téměř třetina škol.

Tabulka 6 Frekvence praxí studentů podle jednotlivých ročníků

Frekvence praxí studentů 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník

absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní

Pravidelně - každý týden 30 29 35 34 35 34 25 25

Pravidelně - každý měsíc 3 3 6 6 5 5 4 4

Bloková praxe 10 10 19 19 21 21 11 11

Nepravidelná praxe 1 1 1 1 2 2 2 2

Neumožňujeme praxe 48 47 31 30 28 27 46 45

Jiné 10 10 10 10 11 11 14 14


Vzhledem k významně odlišným zjištěným hodnotám, jsme dále provedli analýzu frekvence

praxí podle jednotlivých typů škol. Zjistili jsme, že někteří respondenti tuto otázku nevyplnili správně.

Jak je patrné z Tabulky 7, která zobrazuje frekvence praxí studentů učebních oborů bez maturity,

vyplnili někteří pedagogové i frekvence praxí ve 4. ročníku. Učební obory bez maturity jsou ale

zpravidla tříleté. U 4. ročníku bychom očekávali označení odpovědi „neumožňujeme praxe“ nebo

„jiné“. Ti, kteří „jiné“ označili (37 % dotázaných), do volné části pak skutečně vypisovali poznámky

typu „obor je pouze tříletý“.

Tabulka 7 Frekvence praxí studentů učebních oborů bez maturity


abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. %



Bloková praxe 0 0 0 0 0 0 0 0



Jiné 6 22 6 22 8 30 10 37


Podobně v Tabulce 8, kde jsou uvedeny odpovědí pedagogů ke skupině studentů učebních

oborů s maturitou, tj. nástavbového studia, je patrné, že respondenti otázku nevyplnili správně.

Nástavbové studium je zpravidla dvouleté, proto by ve 3. a 4. ročníku neměly být vykazovány

jednotlivé typy praxí.

10

Tabulka 8 Frekvence praxí studentů učebních oborů s maturitou (nástavbové studium)




Bloková praxe 0 0 1 13 1 13 0 0



Jiné 0 0 0 0 0 0 0 0

Frekvence praxí studentů1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník


V Tabulce 9 jsou odpovědi pedagogů ze středních odborných škol. Praxe nejčastěji není

umožňována studentům v 1. ročníku (42 %). Naopak nejčastějším typem praxe je bloková praxe ve 3.

ročníku.

Tabulka 9 Frekvence praxí studentů středních odborných škol


V Tabulce 10 jsou uvedeny odpovědi zástupců gymnázií. Tato tabulka je celkem jednoznačná,

tj. v žádném ročníku není na gymnáziích umožněn studentům žádný typ praxe.

Tabulka 10 Frekvence praxí studentů gymnázií





Bloková praxe 0 0 0 0 0 0 0 0



Jiné 0 0 0 0 0 0 0 0


Dále jsme položili školám otázku, jak jsou spokojeni s rozsahem a náplní praxe jejich

studentů. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že s rozsahem praxe převážně převládá spokojenost (74 %

dotázaných je rozhodně nebo spíše spokojeno). Čtvrtina respondentů zvolila možnost odpovědi

„neumím posoudit“. Pravděpodobně se jedná o školy, kde není praxe studentům umožňována a




Bloková praxe 10 22 18 40 20 44 11 24



Jiné 4 9 4 9 3 7 4 9

Frekvence praxí studentů1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník

11

respondenti tedy nemají v tomto ohledu žádnou zkušenost. Z předchozí Tabulky 6 se mohlo zdát, že

je v nastaveném systému praxí nějaký problém, ale vzhledem k další odpovědi, tj. vysoká spokojenost

s rozsahem praxe, je pravděpodobné, že školy, které praxi zařazenou nemají, to nepociťují jako újmu

na kvalitě studia. Kdyby tomu tak bylo, předpokládali bychom významně vyšší zastoupení odpovědí

„rozhodně nespokojen“ se stávajícím rozsahem praxe.

Překvapivě vysoké bylo i pozitivní hodnocení v oblasti náplně praxe. I v této položce vykazuje

velmi vysoké procento dotázaných spokojenost (70 % je rozhodně nebo spíše spokojeno) a jen

zanedbatelná část dotázaných vyslovila nespokojenost. Toto zjištění je v rozporu se závěry

kvalitativních šetření, které jsme v rámci tohoto projektu realizovali v klíčové aktivitě 4. Pořádali jsme

workshopy s pedagogy středních škol, kde jedním z hlavních témat byly právě praxe studentů.

Z těchto workshopů naopak vyplynulo, že náplň praxe je velmi často neadekvátní po stránce

odborného rozvoje studentů. Na pracovištích jsou studentům v rámci praxe často zadávány pomocné

práce (např. kopírování, skartace či archivace starých dokumentů apod.). Dokonce i v oblasti

„řemesel“ zaznívaly stížnosti (studenti v pneuservisu zametají dílnu, místo aby je naučili měnit kola).

Tabulka 11 Spokojenost škol s rozsahem a náplní praxe

spokojenost s praxí Rozhodně spokojen Spíše spokojen Spíše nespokojen Rozhodně nespokojen Neumím posoudit

abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. %

rozsah praxe 23 23 52 51 4 4 1 1 22 22

náplň praxe 20 20 51 50 7 7 0 0 24 24


Abychom zjistili, na kterém typu školy je spokojenost s rozsahem a náplní praxe odlišná,

udělali jsme dílčí analýzu. V Tabulce 12 jsou uvedeny odpovědi respondentů, kteří odpovídali za

učební obory bez maturity. Z údajů je patrné, že na tomto typu školy dominuje spokojenost – a to jak

s rozsahem, tak náplní praxí.

Tabulka 12 Spokojenost škol s rozsahem a náplní praxe – učební obory bez maturity


abs. č % abs. č % abs. č % abs. č % abs. č %

rozsah praxe 9 33 15 56 1 4 0 0 2 7

náplň praxe 8 30 16 59 1 4 0 0 2 7


Míra spokojenosti se pak mění u nástavbového studia, tj. učebních oborů s maturitou.

V převážné většině jsou obě položky, tj. jak rozsah, tak náplň, hodnoceny ještě pozitivně, tj. „spíše

spokojen“ (88 %). Ale oproti předchozí skupině se zde nevyskytlo ani jednou hodnocení „rozhodně

spokojen“ a o trošku vyšší je i počet odpovědí „spíše nespokojen“ (13 %). Výsledky jsou zobrazeny

v Tabulce 13.

12

Tabulka 13 Spokojenost škol s rozsahem a náplní praxe – učební obory s maturitou

(nástavbové studium)



rozsah praxe 0 0 7 88 1 13 0 0 0 0

náplň praxe 0 0 7 88 1 13 0 0 0 0


Co se týká středních odborných škol, je hodnocení spokojenosti pedagogů s praxemi

studentů uvedeno v Tabulce 14. Z údajů vyplývá, že nejpočetněji je zastoupeno hodnocení „spíše

spokojen“ (s rozsahem 67 % a s náplní 62 %), zhruba jedna čtvrtina dotázaných uvedla hodnocení

„rozhodně spokojen“. Hodnocení „spíše nespokojen“ bylo zaznamenáno u 4 % dotázaných

v hodnocení rozsahu praxí, ale 11 % dotázaných v hodnocení náplní praxí.

Tabulka 14 Spokojenost škol s rozsahem a náplní praxe – střední odborné školy



rozsah praxe 12 27 30 67 2 4 1 2 0 0

náplň praxe 11 24 28 32 5 11 0 0 1 2


Tabulka 15 uvádí výpovědi respondentů ze skupiny „gymnázia“. Vzhledem k tomu, že na

gymnáziích nejsou běžné praxe studentů, je zcela logické, že převážná část respondentů využila

možnost „neumím posoudit“. Pokud respondenti označili hodnocení „rozhodně spokojen“, je možné

to interpretovat tak, že praxe na gymnáziích nejsou, ale respondenti jsou s tímto stavem spokojeni –

nechtěli by zavádět praxe studentů na gymnázia.

S ohledem na informace, které sdělovali pedagogové v rámci workshopů, je celkové

hodnocení, jak rozsahu, tak zejména obsahu praxí, překvapivě pozitivní.

Tabulka 15 Spokojenost škol s rozsahem a náplní praxe – gymnázia



rozsah praxe 2 9 0 0 0 0 0 0 20 91

náplň praxe 1 5 0 0 0 0 0 0 21 95


1.3 Identifikace překážek ve spolupráci škol a zaměstnavatelů

V rámci našeho šetření jsme se pokusili identifikovat, jaké jsou největší překážky ve spolupráci škol a zaměstnavatelů. V Tabulce 16 je uveden přehled oblastí, kde lze podle výpovědí zástupců škol tyto překážky identifikovat. Je zřejmé, že neexistuje jednoznačný jediný „viník“, ale na vzniklé situaci se podílí několik aspektů. Největším problémem se z pohledu škol ukazuje legislativa, kterou jako překážku označilo nejvíce respondentů, tj. 44 % (součet odpovědí rozhodně ano a spíše

13

ano). Na druhém místě si školy stěžují na nezájem zaměstnavatelů (42 %). Ale i otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci představují určitý problém. Tuto volbu označilo 30 % respondentů. A necelá třetina škol vidí jako slabé místo skutečnost, že v blízkosti jejich školy je málo zaměstnavatelů, kteří by mohli adekvátní praxi poskytovat.

Tabulka 16 Překážky ve spolupráci škol a zaměstnavatelů


nezájem zaměstnavatelů 8 8 35 34 36 35 6 6 17 17

nezájem školy 2 2 5 5 14 14 69 68 12 12

nezájem studentů 2 2 20 20 48 47 17 17 15 15

legislativa 9 9 36 35 28 27 10 10 19 19

nedostatek zaměstnavatelů 6 6 21 21 42 41 14 14 19 19

BOZP 5 5 25 25 28 27 29 28 15 15

Neumím posouditpřekážky ve spolupráci

Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne


1.4 Motivace ke spolupráci

V předchozí otázce jsme hledali překážky spolupráce a nyní se zaměříme na možné výhody,

které může zaměstnavatelům spolupráce se školami přinést. Nabídli jsme respondentům několik

možností, ze kterých vybírali položky, které mohou pro zaměstnavatele představovat výhodu.

Výsledky ukazují, že jako jednoznačnou výhodu školy označují možnost vytipovat si budoucí

zaměstnance (81 %). Pokud dáme tuto odpověď do souvislosti s předchozí otázkou, kde jako druhou

nejvýznamnější překážku spolupráce označili nezájem zaměstnavatelů, znamenalo by to, že o

spolupráci se školami budou mít zájem především ti zaměstnavatelé, kteří dlouhodobě přijímají nové

a nové zaměstnance. To znamená, že se bude jednat především o zaměstnavatele s vysokým počtem

zaměstnanců nebo o dynamicky rostoucí firmy.

V souvislosti s praxemi studentů se občas hovoří o tom, že studenti představují pro

zaměstnavatele levnou pracovní sílu. Stejný názor zastává i 37 % dotázaných. Z již výše zmiňovaných

workshopů s pedagogy však bylo patrné, že studenty ke skutečné práci ve firmách nepustí. Ať už

z důvodů BOZP, tak i proto, že si dneska většina firem velmi hlídá kvalitu a méně profesionálně

odvedená práce by mohla poškodit dobré jméno firmy. Aby mohl student samostatně zastávat

určitou práci, potřeboval by předchozí zaškolení, což je náročné na čas stávajících zaměstnanců.

Argumentů, které na toto téma zaznívaly, bylo více. Výjimku pak tvoří jen velmi úzký segment

učebních oborů, kde lze studenta jako levnou pracovní sílu opravdu využít (např. obor kuchař, kde

studenti zastanou mnoho pomocných prací, které však nijak nerozvíjí jejich profesní dovednosti).

Tabulka 17 Výhody spolupráce zaměstnavatelů se školami

Výhody spolupráce Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neumím posoudit

abs. % abs % abs. % abs. % abs. %

student = levná pracovní síla 17 17 26 25 28 27 11 11 20 20

vytipují si zaměstnance 25 25 57 56 8 8 0 0 12 12

daňová zvýhodnění 10 10 15 15 33 32 6 6 38 37

společenská zodpovědnost 4 4 21 21 38 37 12 12 27 26 Zdroj: Vlastní zpracování

14

V rámci dotazníku měli respondenti možnost uvést i jiné důvody, proč zaměstnavatelé

spolupracují se školami. V rámci této otevřené otázky se vyskytovaly spíše ojedinělé odpovědi. Jako

další důvody bylo například uváděno, že spolupracují v případě, kdy se jedná o rodinné příslušníky či

dobré známé, jejichž syn nebo dcera na škole studuje a to je hlavním motivem jejich spolupráce. Lze

předpokládat, že s ukončením studia tohoto studenta končí i spolupráce se školou.

1.5 Zhodnocení připravenosti studentů na vstup na trh práce

Požádali jsme zástupce škol, aby posoudili, do jaké míry jsou jejich absolventi připraveni na

vstup na trh práce. Výsledky jsou celkem překvapivé. Jen 8 % respondentů mírně pochybuje o dobré

připravenosti absolventů a označili odpověď „spíše ne“. Naproti tomu 89 % (!) dotázaných se

domnívá, že jejich absolventi jsou v převážné většině na vstup na trh práce ze školy připraveni dobře.

Toto zjištění je opět v rozporu s výsledky skupinových rozhovorů, kde učitelé hovořili o „rozvíjejících

se nůžkách“ mezi denní realitou v praxi a obsahem výuky. V tomto bodě bude jistě velmi zajímavý

pohled zaměstnavatelů, který bude následně rozebírán v kapitole 2.5.

Tabulka 18 Je převážná část absolventů dobře připravena na vstup na trh práce?

připravenost absolventů Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neumím posoudit

abs. % abs. % abs. % abs. % abs. %

dobrá příprava studentů 14 14 77 75 8 8 0 0 3 3


Protože byly výsledné odpovědi určitým překvapením, udělali jsme v rámci této otázky ještě

detailnější členění a to podle typu školy. Z Tabulky 19 je patrné, že ve skupině „učební obory

s maturitou“ sice nikdo z respondentů neodpověděl „rozhodně ano“, ale 100 % dotázaných označila

možnost odpovědi „spíše ano“. Tyto velmi homogenní odpovědi tedy naznačují, že přesto, že

pedagogové spatřují určitá slabá místa, jejich absolventi jsou na vstup na trh práce připraveni velmi

dobře. Ale i ostatní typy škol, resp. jejich učitelé, deklarují vysokou míru dobré připravenosti jejich

absolventů na vstup na trh práce. Názory pedagogů na úroveň připravenosti jejich absolventů na

vstup na trh práce jsou tedy převážně optimistické.

Pedagogů, kteří připouští možnost, že studenti nejsou příliš dobře připraveni na vstup na trh

práce (tj. odpovědi „spíše ne“) je malý počet, tj. na oborech bez maturity 11 %, na středních

odborných školách 9 % a na gymnáziích 5 %. Negativní volbu odpovědi neoznačil žádný pedagog za

skupinu studentů oborů s maturitou.

Tabulka 19 Hodnocení připravenosti absolventů školy podle typu školy

připravenost absolventů Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Neumím posoudit

abs. % abs. % abs. % abs. % abs. %

učební obory bez maturity 1 4 22 81 3 11 0 0 1 4

učební obory s maturitou 0 0 8 100 0 0 0 0 0 0

střední odborné školy 8 18 32 71 4 9 0 0 1 2

gymnázia 5 23 15 68 1 5 0 0 1 5 Zdroj: Vlastní zpracování

15

V jedné z dalších otázek měli učitelé posuzovat, které znalosti a dovednosti studentům

nejvíce chybí. Výsledky jsou zobrazeny v Tabulce 20. Z výsledků vyplývá, že zatímco teoretické

znalosti a práce na PC studentům nechybí (převažuje hodnocení „rozhodně nechybí“ a „spíše

nechybí“), u dalších položek v rámci této otázky se přesouvá hodnocení do oblasti hodnocení „spíše

chybí“ a „rozhodně chybí“. V případě znalosti cizích jazyků je hodnocení rozporné – někteří

pedagogové hodnotí pozitivně, jiní negativně.

Tabulka 20 Znalosti a dovednosti, které studentům nejvíce chybí


Teoretické znalosti 25 25 64 63 9 9 1 1 3 3

Znalosti jazyků 19 19 31 30 42 41 7 7 3 3

Práce na PC 37 36 59 58 1 1 2 2 3 3

Komunikační dovednosti 12 12 38 37 43 42 6 6 3 3

Pracovní návyky 7 7 35 34 40 39 13 13 7 7

Ochota uči t se 5 5 34 33 47 46 13 13 3 3

Schopnost řeš i t problém 7 7 35 34 47 46 8 8 5 5

Ochota nést zodpovědnost 4 4 21 21 49 48 18 18 10 10

neumím posouditpřipravenost absolventů

Rozhodně nechybí Spíše nechybí Spíše chybí Rozhodně chybí


Proto jsme i zde udělali dílčí analýzu, abychom zjistili, jaké bude hodnocení na jednotlivých

typech škol. V Tabulce 21 jsou uvedeny výsledky hodnocení znalostí a dovedností studentů učebních

oborů bez maturity. Znalosti jazyků této skupině studentů převážně chybí (63 % spíše chybí a 15 %

rozhodně chybí). Celkově jsou tedy negativně hodnoceny (78 % dotázaných). Stejně negativně je

hodnocena ochota nést zodpovědnost (78 %) a ochota učit se (75 %).

Naopak pozitivně jsou hodnoceny teoretické znalosti. 81 % dotázaných se domnívá, že

teoretické znalosti studentům rozhodně nebo spíše nechybí. Dovednost, která byla u této skupiny

hodnocena úplně nejlépe, je práce na počítači. 92 % pedagogů ohodnotilo tuto položku jako

nejsilnější stránku studentů (33 % rozhodně nechybí a 59 % spíše nechybí). Je ovšem otázka, zda není

hodnocení pedagogů ovlivněno skutečností, že dnešní mladá generace pracuje s počítačem i

ostatními technologiemi od útlého dětství. S počítačem tedy pracují zcela samozřejmě, bez

jakýchkoliv bariér. Pro následný vstup na trh práce, ale mohou být očekávány jiné dovednosti, než

hraní her a komunikace na sociálních sítích.

Tabulka 21 Znalosti a dovednosti, nejvíce chybí studentům oborů bez maturity



Znalosti jazyků 1 4 4 15 17 63 4 15 1 4

Práce na PC 9 33 16 59 0 0 1 4 1 4


Pracovní návyky 2 7 11 41 10 37 3 11 1 4

Ochota uči t se 1 4 5 19 15 56 5 19 1 4






16

Následující Tabulka 22 uvádí hodnocení znalostí a dovedností studentů nástavbového studia,

tj. učebních oborů s maturitou. V této skupině jsou rovněž nejhůře hodnoceny znalosti cizích jazyků

(88 %) a ochota nést zodpovědnost (88 %). Hodnocení těchto dvou položek je u této skupiny ještě

více negativní, než u předchozí. Další slabé místo je ochota učit se (63 %) a komunikační dovednosti

(63%). Zatímco ochota učit se je oproti skupině studentů bez maturity hodnocena o trochu lépe,

komunikační dovednosti jsou hodnoceny hůře. Domníváme se, že je to dáno tím, že jsou na

„maturanty“ v této oblasti kladeny větší požadavky a vyšší očekávání, než na studentu učebních

oborů bez maturity.

Tabulka 22 Znalosti a dovednosti, nejvíce chybí studentům oborů s maturitou



Znalosti jazyků 0 0 1 13 6 75 1 13 0 0

Práce na PC 3 38 4 50 0 0 1 13 0 0


Pracovní návyky 0 0 5 63 1 13 2 25 0 0

Ochota uči t se 0 0 3 38 3 38 2 25 0 0






Porovnáme-li hodnocení studentů středních odborných škol se skupinou studentů nástavbového

studia, zjistíme, že rozhodně lépe je hodnocena znalost cizích jazyků. Hodnocení „spíše chybí“ nebo

„rozhodně chybí“ uvedlo 40 % pedagogů. To je významně lepší hodnocení, přesto je patrné, že

znalost cizích jazyků je slabým místem pro velkou část studentů.

V ostatních položkách jsou nejhůře hodnoceny ochota učit se (69 %) a ochota nést zodpovědnost (69

%). Je zajímavé, že tyto dvě položky vycházejí jako nejslabší místa ve všech třech sledovaných

skupinách.

Tabulka 23 Znalosti a dovednosti, nejvíce chybí studentům středních odborných škol



Znalosti jazyků 5 11 22 49 16 36 2 4 0 0

Práce na PC 13 29 31 69 1 2 0 0 0 0


Pracovní návyky 3 7 14 31 22 49 5 11 1 2

Ochota uči t se 2 4 12 27 26 58 5 11 0 0






U studentů gymnázií je hodnocení oproti ostatním skupinám významně odlišné. Znalosti

jazyků jsou hodnoceny velmi dobře. Pouze 14 % respondentů uvedlo, že znalost cizích jazyků „spíše

chybí“. I všechna další hodnocené položky dopadly celkem dobře. Jako nejslabší byly hodnoceny

17

pracovní návyky (46 %). Vezmeme-li v úvahu, že toto je jediná skupina, která nemá v rámci výuky

začleněné praxe, je toto hodnocení celkem logické. Na druhou stranu je také možné odvodit, že na

těch typech škol, kde praxe zařazeny jsou, mají rozhodně svůj přínos.

Tabulka 24 Znalosti a dovednosti, nejvíce chybí studentům gymnázií



Znalosti jazyků 13 59 4 18 3 14 0 0 2 9

Práce na PC 12 55 8 36 0 0 0 0 2 9


Pracovní návyky 2 9 5 23 7 32 3 14 5 23

Ochota uči t se 2 9 14 64 3 14 1 5 2 9






V rámci volných odpovědí mohli pedagogové uvádět ještě další dovednosti a znalosti, o

kterých si myslí, že studentům chybí. Jeden respondent uvedl, že by se studenti měli vzdělávat

v oblasti finanční gramotnosti. Další připomínky byly spíše obecného charakteru. Bylo zde uvedeno,

že studentům chybí zodpovědný přístup k plnění zadaných úkolů, bylo poukázáno na špatnou

docházku a také zaznělo, že studentům chybí dobré příklady z rodiny.

1.6 Perspektivy studentů – uplatnění na trhu práce

V současné době se jeví jako velmi palčivý problém uplatnění absolventů jednotlivých škol na

trhu práce. Položili jsme pedagogům otázku, co bude, podle jejich názoru, dělat většina studentů po

ukončení školy. Odpovědi na tuto otázku jsou uvedeny v Tabulce 25.

Tabulka 25 Co bude dělat většina studentů po ukončení školy

po ukončení školy Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne neumím posoudit


půjdou studovat na VŠ 23 23 32 31 22 22 23 23 2 2

půjdou studovat na VOŠ/jinou SŠ 2 2 28 27 49 48 16 16 7 7

nastoupí do zaměstnání v oboru 4 4 58 57 27 26 5 5 8 8

nastoupí do zaměstnání i mimo obor 2 2 16 16 67 66 4 4 13 13

budou nezaměstnaní 2 2 9 9 56 55 22 22 13 13

začnou podnikat 2 2 7 7 49 48 20 20 24 24


Nejčastějším modelem chování studenta po ukončení střední školy je nástup do zaměstnání

v oboru, který vystudovali (4 % rozhodně ano a 57 % spíše ano). Z výsledků je dále patrné, že více než

polovina všech absolventů středních škol půjde studovat na vysoké školy (23 % rozhodně ano, 31 %

spíše ano). Predikce budoucí nezaměstnanosti je z pohledu pedagogů poměrně nízká (2 % rozhodně

18

ano a 9 % spíše ano). Ještě nižší je odhad počtu studentů, kteří po ukončení školy začnou podnikat (2

% rozhodně ano a 7 % spíše ano).

U této otázky hraje velký vliv skutečnost, o jakou školu se jedná. Předpokládáme, že

významně jiný podíl odpovědí bude u gymnázií oproti učebním oborům. Proto jsme zde udělali dílčí

analýzu podle typu školy. Výsledky jsou zobrazeny v Tabulce 26 až 29.

Tabulka 26 Co bude dělat většina studentů po ukončení učebního oboru bez maturity

abs . č. % abs . č. % abs . č. % abs . č. % abs . č. %






začnou podnikat 1 4 3 11 9 33 8 30 6 22

Neumím posouditpo ukončení školy



Za učební obory bez maturity bylo v souboru zastoupeno 27 škol. Z odpovědí těchto

pedagogů vyplývá, že velká většina, tj. 74 % dotázaných se domnívá, že po ukončení školy budou

jejich absolventi pracovat v oboru, který vystudovali, 26 % dotázaných připouští i zaměstnání mimo

obor, který vystudovali. V tomto segmentu je ovšem i relativně vysoký počet odpovědí, kde je

predikována budoucí nezaměstnanost (26 %, z toho 4 % rozhodně ano a 22 % spíše ano). Na vysokou

školu půjde studovat jen malý počet studentů (4 % rozhodně ano a 7 % spíše ano). Někteří dotázaní

nevylučují ani možnost následného podnikání jejich absolventů (4 % rozhodně ano a 11 % spíše ano).

Jako nejslabší místa absolventů oborů bez maturity byla respondenty označena: pracovní návyky (54 %), schopnost řešit problém (51 %) a ochota nést odpovědnost (51 %). Naproti tomu teoretické znalosti a práce na PC byly zhruba jednou třetinou označeny pozitivně. Pozn. Ve výsledku je vždy sečtena hodnota „spíše“ a rozhodně“).

Tabulka 27 Co bude dělat většina studentů po ukončení učebního oboru s maturitou







začnou podnikat 0 0 1 13 4 50 3 38 0 0




V Tabulce 27 jsou uvedeny odpovědi pedagogů, kteří reprezentují učební obory s maturitou.

Těchto učitelů bylo v souboru pouze 8. Porovnáme-li jejich výpovědi s názory předchozí skupiny, tj.

učební obory bez maturity, zjistíme, že ani jeden z dotázaných pedagogů se nedomnívá, že jejich

absolventi půjdou po maturitě studovat na vysokou školu. Z toho vyplývá, že pedagogové na

učebních oborech bez maturity jsou více optimističtí (tři z dotázaných předpokládá, že jejich

absolventi na VŠ půjdou). Převážná většina absolventů učebních oborů s maturitou nastoupí podle

19

pedagogů do zaměstnání v oboru (75 % odpovědí spíše ano) a 25 % dotázaných připouští i

zaměstnání mimo obor. Co se týká následného zahájení podnikání, jsou odpovědi pedagogů

obdobné, jako u předchozí skupiny, tj. 13 % odpovědí ve prospěch podnikání.

Tabulka 28 Co bude dělat většina studentů po ukončení střední školy







začnou podnikat 1 2 3 7 26 58 6 13 9 20




Z výpovědí pedagogů ze středních odborných škol vyplývá, že u této skupiny se poměrně

výrazně mění poměr studentů, kteří jdou následně studovat na vysokou školu. Jak je zřejmé z Tabulky

28, 67 % dotázaných odpovídá, že jejich absolventi půjdou studovat na VŠ (11 % rozhodně ano a 56 %

spíše ano). Přesto, že se významně navýšil počet studentů, kteří budou pokračovat ve studiu, nadále

zůstává velký podíl těch, kteří nastoupí do zaměstnání v oboru (4 % rozhodně ano, 76 % spíše ano) a

zhruba 20 % nastoupí do zaměstnání mimo vystudovaný obor. Oproti dvěma předchozím souborům

(tj. učební obory bez maturity a učební obory s maturitou) zde poklesla predikce počtu

nezaměstnaných na 4 % (2 % rozhodně ano a rovněž 2 % spíše ano). V oblasti podnikání nejsou oproti

dvěma předchozím souborům žádné podstatné změny. Podnikat začne asi jenom 9 % absolventů

středních odborných škol.

Tabulka 29 Co bude dělat většina studentů po ukončení gymnázia







začnou podnikat 0 0 0 0 10 45 3 14 9 41




Porovnáme-li Tabulku 26 a Tabulku 29, vidíme velmi markantní rozdíly. V Tabulce 29 jsou

obsaženy výpovědi pedagogů z gymnázií. Je zřejmé, že gymnázia plní prioritně funkci přípravy na

studium na vysoké škole. Všichni absolventi gymnázia půjdou studovat na vysokou školu (77 %

rozhodně ano a 23 % spíše ano). Sedm pedagogů (tj. 32 %) připouští možnost, že pokud nepůjdou

studovat na vysokou školu, půjdou studovat na VOŠ nebo jinou střední školu. Nikdo z absolventů

nenastoupí do zaměstnání, stejně tak nikdo nezačíná po ukončení studia podnikat. Predikce

nezaměstnanosti je u studentů gymnázií 0.

Dále nás zajímalo, jak se mění situace v modelech chování absolventů po ukončení střední

školy za posledních zhruba 5 let. Požádali jsme pedagogy, aby posoudili, zda dochází v poslední době

20

k nějakým změnám. Odpovědi jsou uvedeny v Tabulce 30. K určitému vývoji dochází. Pouze cca 10 %

dotázaných uvádělo, že situace je dnes zhruba stejná, jako před pěti lety.

Tabulka 30 Změny v modelech chování studentů – srovnání s obdobím před cca pěti lety

abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. % abs. č. %

jdou studovat na VŠ 12 12 35 34 28 27 12 12 8 8 7 7

jdou studovat na VOŠ/jinou SŚ 5 5 17 17 32 31 27 26 10 10 11 11

nastoupí do zaměstnání v oboru 2 2 23 23 29 28 27 26 6 6 15 15

nastoupí do zaměstnání i mimo obor 1 1 17 17 34 33 23 23 7 7 20 20

jsou nezaměstnaní 3 3 9 9 44 43 19 19 11 11 16 16

začnou podnikat 2 2 9 9 32 31 9 9 8 8 42 41

Neumím posouditpo ukončení školy - vývoj

Rozhodně stoupá Spíše stoupá Spíše klesá Rozhodně klesá Je to zhruba stejné


Z údajů v Tabulce 30 vyplývá, že za posledních pět let významněji narůstá počet studentů,

kteří pokračují ve studiu na vysoké škole. 12 % respondentů uvádí, že tento počet „rozhodně stoupá“

a 34 % označilo možnost „spíše stoupá“. Další zjištění je, že na jedné straně pedagogové optimisticky

uvádí, že stoupá počet studentů, kteří po ukončení školy nastupují do zaměstnání v oboru, který

vystudovali (2 % rozhodně stoupá a 23 % spíše stoupá. Na druhé straně je tu více pesimističtějších

názorů – více než polovina dotázaných označila možnost, že se snižuje počet studentů, kteří nastupují

do zaměstnání v oboru (28 % rozhodně klesá a 26 % rozhodně klesá).

Velmi pozitivní je vyhodnocení této otázky v oblasti nezaměstnanosti studentů. Stoupající

počet nezaměstnaných odhaduje 12 % dotázaných (3 % rozhodně stoupá a 9 % spíše stoupá), naproti

tomu klesající počet nezaměstnaných absolventů uvádí 62 % dotázaných (43 % spíše klesá a 19 %

rozhodně klesá). Klesající trend je zaznamenán i u podnikání absolventů. 11 % respondentů hodnotí

počet podnikajících absolventů pozitivně, oproti tomu 40 % dotázaných říká, že počet absolventů,

kteří jdou po ukončení školy podnikat, klesá (31 % spíše klesá a 9 % rozhodně klesá).

Podíváme-li se na změny v modelech chování absolventů optikou respondentů podle typu

školy, zjistíme, že výsledky jsou velmi různorodé. Tabulky 31 až 34 ukazují specifika změn ve vývoji,

tak, jak je hodnotí zástupci jednotlivých škol.

Tabulka 31 Změny v modelech chování studentů (učební obory bez maturity) – srovnání

s obdobím před cca pěti lety



jdou studovat na VOŠ/jinou SŠ 2 7 2 7 9 33 6 22 4 15 4 15




začnou podnikat 1 4 3 11 10 37 3 11 1 4 9 33




Za velmi zajímavé považujeme zjištění, že klesá počet absolventů učebních oborů bez

maturity, kteří následně pokračují ve studiu na vysoké škole (41 % spíše klesá a 11 % rozhodně klesá).

O příčině tohoto jevu můžeme v tuto chvíli pouze spekulovat. Může to být dáno zkušeností, že

předchozí spolužáci ze školy byly následně na vysoké škole neúspěšní (tj. „vysokou školu neudělá

21

každý“), ale také snižující se úrovní studentů učebních oborů bez maturity, kteří přistupují k učení

pasivně a ani nemají ambici dál studovat.

Pozitivní je i zjištění klesající tendence následně nezaměstnaných. 48 % dotázaných se

domnívá, že tento počet spíše klesá a 19 % uvádí, že počet nezaměstnaných absolventů rozhodně

klesá. Méně pozitivní je zjištění, že klesá i počet absolventů, kteří po ukončení školy nastupují do

zaměstnání v oboru, který vystudovali. 30 % respondentů udává, že tento počet „spíše klesá“ a 15 %

označilo možnost „rozhodně klesá“.

Tabulka 32 Změny v modelech chování studentů (učební obory s maturitou) – srovnání

s obdobím před cca pěti lety







začnou podnikat 1 13 2 25 2 25 0 0 1 13 2 25




V Tabulce 32 jsou uvedeny odpovědi respondentů, kteří vypovídali za učební obory

s maturitou. Jejich výpovědi jsou v některých ohledech podobné jako výpovědi pedagogů z učebních

oborů bez maturity, např. klesá počet absolventů, kteří jsou následně studovat na vysokou školu (38

%). Ale stejný počet respondentů, tj. 38 % se domnívá, že situace je zhruba stejná.

Odlišný je názor v následném uplatnění v zaměstnání v oboru, který vystudovali. 63 %

pedagogů se domnívá, že stoupá počet studentů, kteří se následně v oboru uplatní. Oproti segmentu

učebních oborů bez maturity je zde horší hodnocení vývoje následné nezaměstnanosti. 38 %

respondentů uvádí, že nezaměstnanost absolventů učebních oborů s maturitou spíše stoupá.

V oblasti následného podnikání absolventů je podle pedagogů situace mírně lepší. 38 %

dotázaných se domnívá, že jejich počet rozhodně nebo spíše stoupá, zatímco pouze 25 % označilo

možnost, že jejich počet spíše klesá.

Tabulka 33 Změny v modelech chování studentů (střední odborné školy) – srovnání s obdobím

před cca pěti lety







začnou podnikat 0 0 4 9 14 31 6 13 4 9 17 38




Z pohledu pedagogů středních odborných škol se za posledních pět let nevýznamně liší

situace v počtu studentů, kteří pokračují ve studiu na vysoké škole. 62 % dotázaných se domnívá, že

22

počet studentů vysokých škol se zvyšuje (9 % rozhodně a 53 % spíše stoupá). Zajímavé ale je, že

naproti tomu 34 % respondentů uvedlo opak – počet absolventů, kteří jdou následně studovat na

vysokou školu, klesá (16 % spíše klesá a 18 % rozhodně klesá). Toto zjištění může naznačovat, že se

zvyšují rozdíly v úrovni středních odborných škol.

Velmi pozitivní je zjištění, že klesá počet následně nezaměstnaných absolventů. Pouze 9 %

dotázaných se domnívá, že počet nezaměstnaných stoupá, naproti tomu 71 % dotázaných označilo

možnost, že jejich počet klesá (42 % spíše a 29 % rozhodně klesá). Podle 44 % dotázaných ale klesá i

počet studentů, kteří jdou následně podnikat – 31 % spíše klesá a 13 % rozhodně klesá.

Tabulka 34 Změny v modelech chování studentů (gymnázia) – srovnání s obdobím před cca

pěti lety







začnou podnikat 0 0 0 0 6 27 0 0 2 9 14 64




V Tabulce 34 jsou uvedeny změny za posledních pět let tak, jak je vidí zástupci gymnázií. 59 %

respondentů udává stoupající trend v počtu studentů, kteří pokračují ve studiu na vysoké škole, ale je

tu překvapivě i 36 % odpovědí, které uvádějí, že počet studentů, kteří dále studují na vysoké škole,

klesá. Vzhledem k tomu, že pro studenty gymnázií je udáván jediný další model a to studium na VOŠ

nebo jiné SŠ, může to znamenat mírný nárůst počtu studentů, kteří nevolí vysokou školu, ale jinou

střední odbornou školu nebo VOŠ.

23

2. Deskripce a analýza situace z pohledu zaměstnavatelů Ve druhé části této práce se budeme zabývat deskripcí a analýzou získaných dat ze souboru

„zaměstnavatelé“. Zaměstnavatelům jsme položili stejné otázky jako školám. I v této části tedy budeme zjišťovat stávající modely spolupráce škol a zaměstnavatelů a dále se zaměříme na frekvence a rozsah praxí studentů ve firmách nebo organizacích. Rovněž budeme věnovat pozornost možným překážkám, které lepší vzájemné spolupráci brání, ale i motivaci – tj. zjištění důvodů, které mohou zaměstnavatele ke spolupráci se školami vést. Posledním tématem této kapitoly bude, podobně jako v kapitole první, zhodnocení připravenosti studentů středních škol na vstup na trh práce, tentokrát však z pohledu zaměstnavatelů.

2.1 Stávající modely spolupráce škol s potenciálními zaměstnavateli

Předpokládali jsme, že modely spolupráce budou závislé na typu školy, proto jsme zvlášť

vyhodnocovali odpovědi zaměstnavatelů na spolupráci s učebními obory bez maturity, s učebními

obory s maturitou, se středními odbornými školami a s gymnázii.

Tabulka 35 ukazuje odpovědi respondentů na spolupráci s učebními obory bez maturity.

Z uvedených dat je zřejmé, že nejčastějším modelem spolupráce jsou pravidelné praxe a exkurze.

Obě uvedené možnosti označilo 27 % zaměstnavatelů. Naproti tomu nejméně časté jsou stáže pro

pedagogy. Tuto formu spolupráce uvádí jen necelá 2 % dotázaných. Ani občasné stáže pro pedagogy

nejsou nijak významně zastoupeny – pouze necelá 4 %. 95 % zaměstnavatelů naproti tomu rovnou

označuje, že formou stáží pro pedagogy nespolupracují. Pozn. V tabulkách jsou čísla zaokrouhlována,

proto v tomto případě vychází součet 101 %.

Tabulka 35 Zaměstnavatelé - spolupráce se SŠ - učební obory bez maturity


abs. č. % abs. č. % abs. č. %



Exkurze 69 27 52 20 136 53






Druhým typem školy jsou učební obory s maturitou. Z Tabulky 36 je zřejmé, že spolupráce

formou praxe (35 %) a exkurzí (29 %), jsou opět nejčastějším modelem spolupráce. Co se týká stáží

pro pedagogy, jsou výsledky obdobné jako u první skupiny, tj. jejich zastoupení je zanedbatelné.

Ostatní formy spolupráce jako např. sponzorské dary škole, přednášky a workshopy nebo pořádání

soutěží pro studenty, mají v obou skupinách podobné zastoupení.

24

Tabulka 36 Zaměstnavatelé - spolupráce se SŠ - učební obory s maturitou





Exkurze 75 29 51 20 131 51






V následující Tabulce 37 je uvedeno, jakými formami spolupracují zaměstnavatelé se

středními odbornými školami. Předpokládali jsme, že v této skupině bude zastoupení forem

spolupráce odlišné. Z údajů v Tabulce 37 však vidíme, že tomu tak není. Rozložení jednotlivých forem

je velmi podobné. Kdybychom dotazník dále členili více podrobně (tj. rozdělili dále na tři skupiny pro

gymnázia, ekonomické školy a průmyslové školy zvlášť), výsledky by parně byly jiné. Je velmi

pravděpodobné, že podobnost rozložení forem spolupráce je ovlivněna zejména středními školami

průmyslovými, kde jsou praxe součástí výuky. Bude zajímavé, zda se bude shodovat nejen forma, ale i

frekvence praxe. Předpokládáme, že u následující otázky bude v této oblasti mezi typy škol patrný

rozdíl.

Tabulka 37 Zaměstnavatelé - spolupráce se SŠ – gymnázia, ekonomické a průmyslové školy





Exkurze 75 29 56 22 126 49




Pořádání soutěží 11 4 15 6 231 90 Zdroj: Vlastní zpracování


Tabulka 38 ukazuje, jaké typy praxí a jak často je zaměstnavatelé jednotlivým typům škol,

umožňují. Zde se ukázalo, že náš předpoklad byl správný. Pravidelné praxe, které se konají každý

týden, jsou nejčastěji zastoupeny u oborů bez maturity (14 %), u oborů s maturitou již tento počet

klesá (9 %) a nejnižší je u středních škol, tj. gymnázia, ekonomické školy a průmyslové školy (3 %).

25

Tabulka 38 Zaměstnavatelé – typy praxí, které poskytují školám

Frekvence praxí studentů obory bez maturity obory s maturitou střední školy


Pravidelně - každý týden 36 14 22 9 8 3

Pravidelně - každý měsíc 11 4 4 2 3 1

Bloková praxe 36 14 63 25 72 28

Nepravidelná praxe 49 19 60 23 78 30

Neumožňujeme praxe 125 49 108 42 96 37


Velmi zajímavý je i počet dotázaných, kteří odpověděli, že neumožňují praxe – tuto možnost

odpovědi zvolila téměř polovina respondentů. Těm, kteří praxe neumožňují, jsme dále položili

otázku, zda by měli zájem poskytovat odborné praxe nebo stáže pro studenty. Odpovědi na tuto

otázku jsou znázorněny v Tabulce 39.

Tabulka 39 Zaměstnavatelé, kteří neumožňují praxe – potenciální zájem o poskytování

praxí/stáží

Zájem poskytovat praxe/stáže obory bez maturity obory s maturitou střední školy


Rozhodně ano 3 3 2 3 1 1

Spíše ano 12 13 7 9 9 13

Spíše ne 45 48 39 50 38 54

Rozhodně ne 33 35 30 38 22 31

Neumím posoudit 30 32 26 33 24 34 Zdroj: Vlastní zpracování

Přesto, že většina odpovědí je negativních (u oborů bez maturity 48 % spíše ne a 35 %

rozhodně ne), existuje tu stále určitý nevyužitý potenciál zaměstnavatelů, kteří by o tuto formu

spolupráce zájem měli. Tento potenciál je nejvyšší právě u oborů bez maturity (3 % rozhodně ano a

13 % spíše ano). U oborů s maturitou je podobný, jako u předchozí skupiny, ale překvapivě je velký i u

středních škol (tj. gymnázia, ekonomické školy a průmyslové školy), kde rozhodně ano odpovědělo 1

% a spíše ano už 13 % respondentů.

Pro zaměstnavatele, kteří uvedli, že praxe v současné době už poskytují, jsme připravili

otázku, ve které jsme se zeptali, zda si myslí, že stávající rozsah praxe je správně nastavený. Odpovědi

respondentů na tuto otázku jsou znázorněny v Tabulce 40.

Tabulka 40 Zaměstnavatelé, kteří umožňují praxe – o jaký rozsah praxe by měli zájem

Rozsah praxe obory bez maturity obory s maturitou střední školy


Více praxe 45 34 30 34 47 29

Méně praxe 1 1 0 0 2 1

Ponechat tak jak je 64 49 50 57 87 54

Neumím posoudit 21 16 8 9 24 15 Zdroj: Vlastní zpracování

26

Z Tabulky 40 vyplývá, že zhruba polovina respondentů by ponechala nastavení frekvence

praxí tak, jak je v současné době. Nicméně třetina respondentů by za optimální považovala více

praxe: u oborů bez maturity 34 %, u oborů s maturitou 34 % a u středních škol 29 %. Naproti tomu

zanedbatelný počet dotázaných by rozsah praxí snižoval. Z toho vyplývá, že i v této oblasti (tj. rozsah

praxí), je určitý nevyužitý potenciál, kdy sami zaměstnavatelé pociťují potřebu zvýšit rozsah praxí

studentů.


Podobně jako u škol, jsme i u zaměstnavatelů zjišťovali, jaké jsou podle jejich názoru největší

překážky, které brání spolupráci škol a zaměstnavatelů. Tabulka 41 ukazuje, že podle názoru

zaměstnavatelů (41 %) je největší překážkou spolupráce nezájem studentů (9 % rozhodně ano a 32 %

spíše ano). Překážky ale vidí i na straně zaměstnavatele, a to jak nedostatek zaměstnavatelů (37 %),

tak nezájem zaměstnavatelů (35 %). Překvapivě se v portfoliu překážek objevuje i nezájem školy (28

%). Podobně další faktory jako legislativa (33 %) i BOZP (37 %) hrají jistou roli. Je tedy patrné, že není

možné identifikovat jeden hlavní důvod, ale na současné situaci se podílí celá řada dílčích faktorů,

které mohou mít i negativní synergické efekty.

Tabulka 41 Zaměstnavatelé – překážky ve spolupráci se školami


nezájem zaměstnavatelů 11 4 79 31 72 28 32 12 63 25

nezájem školy 11 4 62 24 85 33 26 10 73 28

nezájem studentů 23 9 82 32 72 28 13 5 67 26

legislativa 23 9 62 24 69 27 21 8 82 32

nedostatek zaměstnavatelů 27 11 67 26 59 23 30 12 74 29

BOZP 19 7 50 19 74 29 51 20 63 25

Neumím posouditpřekážky ve spolupráci



V rámci této otázky měli respondenti možnost uvést i další faktory, které spatřují jako

problematické ve spolupráci škol a zaměstnavatelů. Objevilo se zde několik zajímavých myšlenek a

podnětů, které jsme zpracovali do několika kategorií. K jednotlivým kategoriím jsme pro ilustraci

dopsali přesné znění odpovědí respondentů:

a) chybí koncepce

chybí koncepce, která by zaměstnavatele i studenty postavila před společný, časově

vymezený úkol;

malá provázanost učebních osnov s potřebami firem. Školy "produkují" v praxi nevyužitelné

absolventy, proto je o ně malý zájem zaměstnavatelů;

b) zaměstnanci ve firmách/organizacích, kteří se mají starat o studenty

pracovník, který se v rámci praxe o studenta stará, musí odvést svoji práci a ještě navíc

věnovat čas praktikujícímu studentovi. A za tuto práci navíc není nijak odměněn;

naši zaměstnanci jsou velmi pracovně vytíženi, nemají na zaškolení studentů čas;

nedostatečné kapacity odborných zaměstnanců, kteří by se mohli studentům věnovat;

ne každý zaměstnanec umí vést studenty, nedostatek zaměstnanců, kteří jsou schopni vést

studenty;

nízká motivace mentorů/garantů v pracovním procesu, časová náročnost;

27

c) studenti

nízký počet kvalitních žáků učebních oborů;

nezájem studentů o práci. Neochota studentů učit se novým věcem a rozšiřovat své znalosti

v oboru;

zejména při poskytnutí praxe u učebních oborů se setkáváme s tím, že se žáci neúčastní -

časté absence. Tato skutečnost může znepříjemnit chod organizace;

nezájem studentů se něco naučit;

d) co by mohly změnit školy

slabý networking, nejasné kontakty na kompetentní osoby, nedostatečná komunikace mezi

školami a zaměstnavateli. Např. naší společnost doposud neoslovila žádná škola se zájmem o

exkurzi a naopak my jsme sami nabídli exkurzi a přednášku na VOŠ. Realizovala se prozatím

jediná, na naší žádost;

velký problém je, pokud školy dobré studenty posílají např. 1 či 2 velkým firmám a ostatním

firmám posílají studenty, kteří o praxi nemají zájem, nebo jde o studenty, kteří jsou velice

slabí. Pak je po několika špatných zkušenostech těžké přesvědčit firmy, aby dále měli zájem

se školami spolupracovat. Je velice špatné, pokud nemá škola jasnou koncepci, jakým

způsobem si spolupráci s firmou představuje a co přesně od ní očekává;

nedostatečná informovanost a nabídka;

není žádná spolupráce, nikoho to nezajímá;

pracovní doba, přístup škol/učitelů k praxím či brigádám studentů;

studenti v posledním ročníku oslovují naší společnosti jen zřídka, měli bychom zájem o

komunikaci s nejvyšším ročníkem každého typu škol o umístění absolventů;

výhodou jsou osobní kontakty: zástupce školy a zaměstnavatele;

vyhovovalo by nám, kdybychom se mohli obracet na jedno koordinační místo, nikoliv

jednat s mnoha subjekty a mnoha lidmi;

chybí větší provázanost škol se zaměstnavateli. Ačkoli školy mají zájem o praxi svých studentů

a zaměstnavatelé o praktikanty, vzájemně o sobě neví;

častou překážkou, se kterou se setkáváme, je nezájem škol o možnost praxe. Studentům

nabízíme možnost blokové a i nepravidelné praxe. Nabídku zasíláme ředitelů SŠ, často ovšem

bez reakce;

děti jsou ze školy málo připraveni na realitu. Výchovní poradci nejsou 100% ochotni

spolupracovat;

e) odborná praxe

je příliš krátká - v krátké době neumíme my ani student posoudit, zda ho obor bude v praxi

bavit, zaměstnavatel nedokáže posoudit jeho pracovní kvality;

smysluplnost praxe pro obě strany. Musí mít jasnou náplň a cíl a ne praxe z povinnosti, aby

byla čárka za splnění;

f) legislativa

ochrana dat;

zákonné požadavky;

rizikové pracovní prostředí;

dotace na dojíždění;

28

g) vyjádření jen k oboru strojírenství na úrovni středního školství:

nezájem o strojírenství;

absolutní degradace učňovského školství a řemesel;

konstantní masáž ze strany EU a porovnávací tabulky, kde se úroveň školství posuzuje dle

počtu vydaných diplomů bez ohledu na skutečnou úroveň vzdělávání a následnou

uplatnitelnost absolventů;

mizerná úroveň učňů a studentů, kteří jsou často na hranici vzdělatelnosti - trojkaři jdou na

gymnázia, a čtyřkaři a pětkaři na obor, který vůbec nemá zvuk a přitom se od něj očekává

vysoká kvalifikace;

absence duálního systému vzdělávání.

Z výše uvedených odpovědí je zřejmé, že řada respondentů o otázkách spolupráce mezi

školami a zaměstnavateli přemýšlí a tato situace jim není lhostejná. Nejvíce připomínek bylo

v kategorii „co by mohly změnit školy“. Z uvedených podnětů je možné udělat konkrétní doporučení,

která by napomohla k lepší spolupráci škol a zaměstnavatelů.

2.4 Motivace ke spolupráci

V předchozí kapitole jsme zjišťovali, jaké jsou bariéry spolupráce škol a zaměstnavatelů a nyní

se zaměříme na opačnou stranu. Budeme zjišťovat, co motivuje zaměstnavatele ke spolupráci se

školami, tj. jaké ve spolupráci spatřují výhody.

Tabulka 42 Zaměstnavatelé – výhody ve spolupráci se školami


student = levná pracovní síla 11 4 54 21 80 31 72 28 40 16

vytipují si zaměstnance 102 40 119 46 12 5 2 1 22 9

daňová zvýhodnění 7 3 34 13 103 40 54 21 59 23

společenská zodpovědnost 10 4 79 31 71 28 24 9 73 28

Neumím posouditVýhody spolupráce



Z Tabulky 42 je na první pohled zřejmé, že největším přínosem (86 %) pro zaměstnavatele je

možnost vytipovat si své budoucí zaměstnance (40 % rozhodně ano a 46 % spíše ano). Všechny další

možnosti mají podstatně menší zastoupení v počtu odpovědí. Relativně vysoké číslo má položka

„společenská zodpovědnost“. Tuto možnost zvolilo 35 % respondentů.

I na tuto otázku mohli respondenti dopsat další výhody, které ve spolupráci se školami

spatřují. Z odpovědí je patrné, že někteří respondenti jsou v tomto směru negativně naladěni.

Přestože otázka byla zaměřena na možné výhody spolupráce, odpověď vyznívá spíše pesimisticky.

Např. „Jak jsem již uvedl. Musí celá společnost mít zájem. Resp. politická garnitura musí podporovat

personálně i finančně zaměstnavatele, kteří by o tyto aktivity měli zájem....ale v této zemi? Jen se

něco úřadu práce povede, tak přijede nějaký Drábek nebo Dienstbier a všechno je na ruby.“

Opět jsme provedli kategorizaci odpovědí, kdy za označením kategorie následují výpovědi

respondentů:

29

a) získání nových pracovníků

získání nových sil;

vytipovat si zaměstnance od počátku a přizpůsobit ho svým podmínkám;

málo uchazečů o volná pracovní místa v sektoru stavebnictví;

vytváření nové generace pracujících a ne „pobíračů“ sociálních dávek;

šance získat nové úspěšné kolegy/kolegyně – talenty;

nábor potencionálních pracovníků;

b) motivace ze strany školy

Pro naši společnost by bylo dobrou motivací, kdyby škola měla jednoho zaměstnance, který

by se touto problematikou zabýval a poskytoval by i spolupracujícím firmám podporu. Když

jsem se účastnila několika jednání o spolupráci se střední školou, tak se jednání účastnilo asi

8 zástupců škola, ale ani jednou nezazněla přesná koncepce spolupráce škola - firma a firma -

student. Přestavuji si, že z takového setkání bych měla odejít s přesným popisem, jak se

studentem pracovat, na základě jakých podmínek nám bude student přidělen - zda se na

výběru studenta můžeme podílet, dokumenty, výše odměny apod.;

aktivita škol v oblasti sladění učebních osnov s potřebami firem;

organizační zajištění ze strany školy;

spolupráce se školou, která má obor studia využitelný pro praxi zaměstnavatele;

zvýšení nároků na znalosti a dovednosti studentů;

c) PR zaměstnavatele

zviditelnění společnosti, získání prestiže mezi studenty a budoucími potencionálními

zaměstnanci;

PR;

posilování dobrého jména firmy v regionu;

dnešní studenti potřebují vidět, do jaké firmy by případně šli, a taková praxe jim to umožňuje.

Dobré by bylo zviditelnit zaměstnavatele, ukázat, že vůbec touto cestou jdou...;

d) peníze

finanční podpora;

částečná úhrada nákladů (dotace, přeúčtování atd.);

odměna pro garanta / mentora;

e) přínos pro zaměstnavatele

inovace, nové nápady;

zachování kontinuity výkonnosti firmy (věková různorodost - předávání zkušeností a

znalostí nástupcům);

větší zájem ze strany studentů. Zodpovědnější přístup ze strany studentů.

Z výše uvedených odpovědí je patrné, že spolupráce zaměstnavatelů a škol může přinášet

firmám i organizacím celou řadu výhod. Je-li skutečný zájem tuto spolupráci rozvíjet, je možné vyjít

právě z těchto identifikovaných výhod, provést jejich důkladnou analýzu a zavést jako systémová

opatření. Jak jsme viděli u předchozí otázky, zaměstnavatelé si stěžují na některé věci, které naopak

jiní zaměstnavatelé shledávají jako výhody. Z toho vyplývá, že co se někde daří, jinde se jeví jako

překážka.

30


Požádali jsme zaměstnavatele, aby zhodnotili, jak dobře jsou absolventi ze školy připraveni na

vstup na trh práce. Otázku jsme položili samostatně pro každý typ školy zvlášť. Následující Tabulka 43

zobrazuje odpovědi respondentů na otázku: „Je převážná část absolventů, kteří k Vám nastoupí,

dobře připravena na vstup na trh práce?“

Tabulka 43 Zaměstnavatelé – úroveň připravenosti studentů




SŠ (gymnázia, ekonom., prům.) 4 2 86 33 80 31 15 6 72 28

Neumím posouditpřipravenost absolventů



Z výsledků vyplývá, že nejlépe jsou hodnoceni absolventi středních škol (gymnázia,

ekonomické a průmyslové školy). Většinu absolventů hodnotí jako dobře připravených 35 %

respondentů (2 % rozhodně ano a 33 % spíše ano). Na druhou stranu ještě o dvě procenta

respondentů více se domnívá, že dobře připraveni nejsou (31 % spíše ne a 6 % rozhodně ne).

U učebních oborů s maturitou i u učebních oborů bez maturity je připravenost absolventů na

vstup na trh práce hodnocena ještě trošku hůře. Jako „spíše dobře“ je připravených 21 % absolventů

oborů bez maturity a 23 % absolventů oborů s maturitou. Podstatně větší část respondentů ale obě

skupiny označuje jako méně připravené na vstup na trh práce. Přesněji 38 % odpovědí v neprospěch

připravenosti absolventů učebních oborů a dokonce 41 % v neprospěch absolventů oborů

s maturitou.

V další otázce jsme podrobněji rozebírali, ve kterých oblastech mají studenti nejslabší místa.

Položili jsme zaměstnavatelům otázku: „Které znalosti a dovednosti, podle Vašeho názoru,

studentům nejvíce chybí k jejich lepšímu uplatnění ve Vaší firmě/organizaci?“ Odpovědi jsou

zobrazeny v Tabulkách číslo 44 až 46.

Jako nejslabší místa absolventů oborů bez maturity byla respondenty označena: pracovní

návyky (54 %), schopnost řešit problém (51 %) a ochota nést odpovědnost (51 %). Naproti tomu

teoretické znalosti a práce na PC byly zhruba jednou třetinou označeny pozitivně. Pozn. Ve výsledku

je vždy sečtena hodnota „spíše“ a rozhodně“).

Tabulka 44 Zaměstnavatelé – úroveň znalostí a dovedností absolventů učebních oborů bez

maturity



Znalosti jazyků 13 5 26 10 54 21 51 20 113 44

Práce na PC 22 9 79 31 30 12 11 4 115 45


Pracovní návyky 1 0 23 9 74 29 64 25 95 37

Ochota učit se 4 2 59 23 70 27 20 8 104 40

Schopnost řešit problém 2 1 20 8 95 37 36 14 104 40





31

Velmi podobně dopadlo i vyhodnocení slabých míst absolventů učebních oborů s maturitou.

Jak je patrné z Tabulky 45, jsou identifikovaná slabá místa stejná jako u první skupiny. Pracovní

návyky označilo 54 % dotázaných a schopnost řešit problém a ochotu nést zodpovědnost shodně 46

%. Lze se domnívat, že poslední dvě zmíněné položky mají oproti první skupině lepší hodnocení,

protože se jedná o starší lidi. Po vyučení nastoupili na (zpravidla) dvouleté nástavbové studium a tak

do pracovního procesu nastupují až kolem 20. roku věku. Zatímco učni nastupují do zaměstnání už

kolem 18. roku věku. Je možné, že právě tyto dvě položky (schopnost řešit problém a ochota nést

zodpovědnost) souvisí s faktorem věku. Přesto tato zjištění nejsou příliš pozitivní.

Tabulka 45 Zaměstnavatelé – úroveň znalostí a dovedností absolventů učebních oborů

s maturitou



Znalosti jazyků 10 4 59 23 63 25 23 9 102 40

Práce na PC 29 11 106 41 22 9 4 2 96 37


Pracovní návyky 3 1 27 11 92 36 46 18 89 35

Ochota učit se 3 1 85 33 60 23 13 5 96 37



eumím posouditpřipravenost absolventů



V Tabulce 46 je uvedeno zhodnocení znalostí a dovedností absolventů středních škol, tj.

gymnázií, ekonomických škol a průmyslových škol. Porovnáme-li hodnoty všech tří souborů, je u

skupiny středních odborných škol položka „ochota učit se“ hodnocena lépe, než u předchozích

skupin: učební obory bez maturity 25 %, obory s maturitou 34 % a odborné střední školy 50 %. (Ve

výsledku je sečtena hodnota „rozhodně nechybí“ a „spíše nechybí“).

Významně lépe jsou také hodnoceny teoretické znalosti: obory bez maturity 32 %, obory

s maturitou 38 % a střední odborné školy 53 % nebo znalosti jazyků (pořadí po skupinách 15 % - 27 %

a 46 %).

Tabulka 46 Zaměstnavatelé – úroveň znalostí a dovedností absolventů středních škol (gymnázia, ekonomické a průmyslové školy)



Znalosti jazyků 22 9 95 37 39 15 14 5 87 34

Práce na PC 60 23 115 45 12 5 1 0 69 27


Pracovní návyky 5 2 43 17 116 45 24 9 69 27

Ochota učit se 13 5 116 45 46 18 7 3 75 29






32

Co se týká slabých míst absolventů středních odborných škol, panuje zde s ostatními

skupinami shoda. I zda jsou slabá místa pracovní návyky (54 %), ochota nést zodpovědnost (45 %) a

schopnost řešit problém (43 %).

Přestože „schopnost řešit problém“ je ve skupině středních odborných škol hodnocena lépe,

než v předchozích dvou skupinách (51 %, resp. 46 %), očekávali bychom, že tato hodnota bude nižší.

Je tedy zřejmé, že studenti středních odborných škol nemají tak velké potíže naučit se teoretické

pasáže, ale o poznání větší mají problém s reálným řešením problémů.

33

3. Komparace zjištěných výsledků, tj. z pohledu škol a zaměstnavatelů

V poslední části této práce se budeme věnovat komparaci názorů zástupců škol, tj. pedagogů

a zaměstnavatelů. Některé otázky v dotaznících byly formulovány tak, abychom mohli v závěru

porovnat stanoviska stran a zjistit, nakolik se jejich hodnocení přibližují či vzdalují. Je pravděpodobné,

že mnoho problémů ve spolupráci může způsobit už samotný fakt, že každá ze stran vidí danou

situaci odlišně.

3.1 Stávající modely spolupráce škol s potenciálními zaměstnavateli Zeptali jsme se jak škol, tak zaměstnavatelů, jakým způsobem nejčastěji spolupracují

s druhou stranou. Z Grafu 1 je patrné, že školy, které byly zařazeny v našem souboru, jsou podstatně

aktivnější, než dotázaní zaměstnavatelé. Ve všech nabízených formách spolupráce vykazují vyšší

výskyt pozitivních odpovědí.

Graf 1 Formy spolupráce mezi školami a zaměstnavateli (odpověď ANO)


Největší rozdíl je v položce „pravidelné praxe“. Přestože 31 % dotázaných škol praxe

studentům neumožňuje (viz Tabulka 5), je aktivita našeho souboru škol významně vyšší, než aktivita

zaměstnavatelů. Je zřejmé, že praxe studentům umožňuje opravdu malá část firem.

Nejslabším místem, co se formy spolupráce týká, jsou stáže pro pedagogy. Jejich zastoupení

uvádí pouze 2 % zaměstnavatelů a 5 % škol.

Relativně nízké zastoupení mají přednášky/workshopy – a to, jak na straně zaměstnavatlů,

tak i škol. A právě tato forma spolupráce je pravděpodobně nejméně nákladná a nejsnáze

realizovatelná. Její přínos může být velmi zajímavý a to opět pro obě strany. Jak studenti, tak

pedagogové se mohou setkávat s reálnými praktickými situacemi, zaměstnavatelé si naopak mohou

vytipovat nejaktivnější studenty, nebo využít příležitosti komunikovat přímo s pedagogy a upozornit

například na oblasti, které žákům chybí a které by bylo možné zařadit do výuky.

34

U Grafu 1 převažovala oranžová barva – což naznačuje, že školy jsou v pravidelné spolupráci

se zaměstnavateli aktivnější. Stejná situace se opakuje i u Grafu 2, kde oba soubory respondentů

vybraly z nabízených možností odpovědí možnost „občas“. Zejména v oblasti pořádání přednášek a

workshopů jsou školy významně aktivnější.

Graf 2 Formy spolupráce mezi školami a zaměstnavateli (odpověď OBČAS)


Graf 3 ukazuje srovnání výsledků negativních odpovědí škol a zaměstnavatelů. Tj. u

jednotlivých forem spolupráce odpověděli „ne“.

Graf 3 Formy spolupráce mezi školami a zaměstnavateli (odpověď NE)


35

Tento graf nám ukazuje slabá místa a zároveň identifikuje oblasti, kde by bylo možné

spolupráci dále rozšířit. Pomineme-li stipendia pro studenty (protože ty bezprostředně znamenají

přímé finanční náklady), jsou zde minimálně dvě velké oblasti, kde by spolupráce mohla být

rozšířena. Jsou to jednak workshopy, kdy odborník z praxe přijede do školy a jednak stáže pro

pedagogy. Tyto stáže mohou významně přispět k tomu, aby v první řadě učitel, který předává žákům

vědomosti a rozvíjí jejich dovednosti, poznal, kterým směrem se ubírá firemní praxe a jaké aktuální

požadavky na své zaměstnance klade.

Zajímavý je i prostor v oblasti pořádání soutěží. Finanční nároky na tuto formu spolupráce

nemusí být nijak vysoké (odměna pro vítězný tým), ale jsou náročné na čas a organizaci. Tato

investice by se však velmi dobře zúročila, protože studenti by měli možnost řešit konkrétní situace

z praxe a zároveň by se setkali s odborníky z praxe, kteří by jim poskytovali reálnou zpětnou vazbu.

Učili by se tak zábavnou formou řešit situace, vyhledávat informace, pracovat v týmu, posilovali by

komunikační a prezentační dovednosti.


V této části není možná přímá komparace názorů zaměstnavatelů a škol. V dotaznících pro

školy byla tato otázka formulována trochu odlišně – typy praxí byly zjišťovány po jednotlivých

ročnících a v dotaznících pro zaměstnavatele podle typů škol. Další členění na ročníky jsme u

zaměstnavatelů nepovažovali za správné. Jednak by byl dotazník velmi rozsáhlý – pokud bychom jej

členili na typy škol a každý typ ještě na ročník a také by asi většina respondentů nevěděla přesnou

odpověď (tj. který ročník chodí na jaký typ praxe).

Graf 4 ukazuje odpovědi škol na otázku, jak často mají jejich studenti praxe. Pomineme-li

skupinu odpovědí „neumožňujeme praxe“, které uvedli převážně gymnázia a některé střední

odborné školy, je ze strany škol největší zájem o pravidelné týdenní praxe a to zejména pro 2. a 3.

ročníky.

Graf 4 Školy – frekvence praxí


36

Pro potřeby srovnání jsme zpracovali Graf 5, ve kterém jsou znázorněny odpovědi

zaměstnavatelů na otázku, zda umožňují studentům praxe a pokud ano, o jaký typ praxí se jedná.

Z výsledků je patrné, že zaměstnavatelé nejčastěji umožňují nepravidelné praxe pro studenty

středních škol. Z pravidelných praxí (každý týden) je pak tento typ spolupráce realizován pro studenty

učebních oborů bez maturity.

Graf 5 Zaměstnavatelé – frekvence praxí


Velmi vysoký počet dotázaných firem neumožňuje žádný typ praxí.

V dotazníku pro zaměstnavatele byla vložena i otázka, kterou jsme zjišťovali potenciální

kapacitu, tj. kolik mohou ročně přijmout studentů na praxe/stáže. Výsledky jsou zobrazeny v Tabulce

47.

Tabulka 47 Zaměstnavatelé – kolik studentů můžete ročně přijmout na praxe/stáže




SŠ (gymnázia, ekonom. , prům.) 83 32 143 56 21 8 6 2 4 2

20 a vícekapacita zaměstnavatelů

0 1 až 4 5 až 9 10 až 19


Z Tabulky 47 je zřejmé, že jsou na trhu desítky firem, které mohou nabídnout jednotky míst

pro studenty, ale jen jednotky firem, které mohou nabídnout praxe/stáže desítkám studentů. Z toho

vyplývá, že pokud by škola chtěla zajistit praxe/stáže pro všechny své studenty, a není v jejím

bezprostředním okolí cca 10 velkých zaměstnavatelů v oboru, musela by vytvořit relativně velkou síť

spolupracujících firem. A to je časově velmi náročné. Nejde jen o to tyto firmy oslovit a uzavřít

příslušné smlouvy, ale je třeba být dlouhodobě v kontaktu, průběžně řešit celou řadu drobnějších i

závažnějších problémů, pravidelně zjišťovat zpětnou vazbu. Pokud škola nemá vyčleněnou osobu,

37

která se bude starat o vytvoření a fungování této sítě spolupracujících firem, nemá tak položen

základní stavební kámen pro dlouhodobou spolupráci se zaměstnavateli.

Zeptali jsme se i studentů, kteří přijeli na první výukový den v rámci projektu CEV, jak jsou

spokojeni s rozsahem praxí. Odpovídalo celkem 621 studentů. Studenti byli pro potřeby projektu CEV

rozděleni do dvou skupin. První skupinu tvořila gymnázia a ekonomické školy a druhou skupinu školy

technické (do druhé skupiny patří i střední průmyslové školy).

Z Grafu 6 je zřejmé, že velká většina studentů by si přála více praxe v rámci výuky, konkrétně

64 % studentů gymnázií a technických odborných škol a 54 % studentů škol technických. Ale poměrně

velké části studentů nastavený rozsah praxí vyhovuje (32 % studentů gymnázií a ekonomických škol a

42 % studentů technických škol.

Jen zanedbatelný počet studentů (2 % gymnázií a ekonomických škol a 3 % technických škol)

odpovědělo, že by si přáli méně praxe, než ve škole mají.

Graf 6 Studenti – spokojenost studentů s rozsahem praxe


Zajímalo nás také, zda a jakým způsobem studenti sbírají zkušenosti během studia. Z výsledků

Grafu 7 je patrné, že více aktivní jsou studenti gymnázií a ekonomických škol. 49 % těchto studentů

uvedlo, že si zajišťují sami brigády. Tuto možnost označilo o 9 % dotázaných studentů technických

oborů méně, tj. 40 %.

Pravidelné praxe v rámci výuky vykazuje vyšší počet studentů technických oborů (36 %),

oproti studentům gymnázií a ekonomických škol (27 %). Tento výsledek je logický, vzhledem k tomu,

že studenti technických oborů mají podstatně větší zastoupení praxí v průběhu výuky.

Nepravidelné praxe a stáže označil stejný počet studentů v obou skupinách, tj. jak ve skupině

gymnázií a ekonomických škol (24 %), tak ve skupině studentů technických škol (24 %).

38

Graf 7 Studenti – jak sbírají zkušenosti během studia



Pro porovnání překážek, které brání spolupráci škol a zaměstnavatelů jsme ze získaných dat

v obou souborech sečetli položky „rozhodně ano“ a „spíše ano“ a vytvořili jsme tak srovnávací graf.

Z Grafu 8 je patrné, že v některých ohledech se názory zástupců škol a zaměstnavatelů, rozchází.

Nejvýraznější překážkou je podle škol stávající legislativa (26 %), naproti tomu

zaměstnavatelé tuto překážku tak významně nepociťují (16 %). Zaměstnavatelé jsou častěji než školy

nuceni pracovat ve složité legislativní situaci, kdy pro mnoho věcí, které potřebují, legislativa buď

neexistuje, nebo je jí naopak příliš. Jsou tedy na tyto situace více zvyklí. U škol je zase patrná velká

zodpovědnost za studenty a snaha vždy pečlivě dodržovat nařízení a pokyny. Je tedy

pravděpodobné, že školám primárně chybí legislativa, která by řešila „bezpečnost“ procesu praxí,

zatímco u zaměstnavatelů to bude spíše legislativa, která by jim dorovnávala vzniklé náklady

(vyčleněný pracovník na organizační zabezpečení, čas na zácvik, spotřebovaný materiál apod.).

Na druhém místě školy vidí jako překážku ve spolupráci nezájem zaměstnavatelů (25 %),

zaměstnavatelé tento faktor hodnotí pouze 16 %. Naopak zaměstnavatelé se domnívají, že překážky

jsou na straně školy – nezájem školy označilo 14 % zaměstnavatelů. Školy si to rozhodně nemyslí,

pouze 4 % dotázaných škol připouští nezájem na jejich straně.

39

Graf 8 Překážky ve spolupráci škol a zaměstnavatelů


Také role studentů je v očích zaměstnavatelů o poznání horší, než v očích škol. Nezájem

studentů uvádí 20 % dotázaných zaměstnavatelů, ale pouze 13 % zástupců škol.

3.4 Motivace ke spolupráci U obou skupin jsme zjišťovali, jaké vidí výhody ve spolupráci škol a zaměstnavatelů a názory

obou skupin jsme porovnali. I zde jsme nasčítali kladné odpovědi (rozhodně souhlasím a spíše

souhlasím) u jednotlivých položek. Výsledky jsou zobrazeny v Grafu 9.

Graf 9 Výhody spolupráce škol a zaměstnavatelů


40

Jako největší výhoda spolupráce byla jednoznačně identifikována příležitost k vytipování si

potenciálních zaměstnanců – zaměstnavatelé 53 %, školy 47 %. Čtvrtina pedagogů se domnívá, že je

student zaměstnavateli považován jako „levná pracovní síla“. Na straně zaměstnavatelů takto

odpovědělo pouze 16 %. Z již několikrát zmiňovaných workshopů vyplynulo, že studenti mohou být

levná pracovní síla jen v omezeném okruhu činností (např. pohostinství). V mnoha dalších oborech je

však pro zaměstnavatele důležitější spolehlivost a kvalita práce, protože jinak hrozí ztráta zákazníka

nebo ohrožení dobré pověsti.

Daňové zvýhodnění, jako možná výhoda ve spolupráci, skončilo na posledním místě. Ne snad

proto, že by nebylo pro zaměstnavatele důležité, ale spíše proto, že ve stávajícím systému jsou

možné daňové výhody zanedbatelné a ne snadno dostupné. Pokud by došlo k takovému daňovému

zvýhodnění, že by alespoň kompenzovalo náklady se spoluprací (nejen praxí) spojené, bylo by pro

řadu firem jistě motivací k přehodnocení forem a frekvence spolupráce se školami.


Stejně jako pedagogům jsme položili i zaměstnavatelům otázku, zda se domnívají, že jsou

absolventi dobře připraveni na vstup na trh práce. V tomto případě jsme provedli úpravy

v odpovědích ze škol, které jsme původně členili na 4 skupiny, tj. obory bez maturity, obory

s maturitou, střední odborné školy a gymnázia. Pro potřeby porovnání jsme sloučili kategorie střední

odborné školy a gymnázia, protože zaměstnavatelů jsme se na gymnázia zvlášť neptali (předpokládali

jsme, že z gymnázií přímo do zaměstnání nastupuje velmi malý počet studentů).

Graf 10 Dobrá připravenost absolventů na vstup na trh práce


Z Grafu 10 je patrné, že názory zaměstnavatelů (26 %) a zástupců škol (25 %) se nejvíce

shodují v případě absolventů učebních oborů bez maturity. Pozitivní je, že se názory shodují, naproti

41

tomu znepokojivé je číslo samotné. Znamená to, že pouze zhruba čtvrtina absolventů odpovídá

požadavkům trhu práce.

U skupiny absolventů učebních oborů s maturitou je zřejmé, že jsou pedagogové (9 %) daleko

více kritičtí, než zaměstnavatelé (30 %). Ale i v tomto případě je dobře připraveno na vstup na trh

práce pouze 30 % absolventů.

Nejvíce rozporné je hodnocení u středních odborných škol. Je možné, že zaměstnavatelé brali

v potaz i absolventy gymnázií (byli v tomto případě ve sloučené kategorii se středními školami) a

z pohledu zaměstnavatelů jsou absolventi gymnázií opravdu relativně málo připraveni na vstup na trh

práce. V této otázce dominuje velký optimismus pedagogů středních odborných škol (gymnázia,

ekonomické a průmyslové školy). 66 % z nich se domnívá, že jejich absolventi jsou „rozhodně dobře“

nebo spíše dobře“ připraveni na vstup do svého zaměstnání.

V rámci připravenosti na vstup do zaměstnání jsme se obou skupin zeptali, které znalosti a

dovednosti studentům nejvíc chybí k jejich lepšímu uplatnění na trhu práce. Graf 11 ukazuje výpovědi

zaměstnavatelů oproti hodnocení škol.

Pokud se podíváme na tato celková data, vidí pedagogové, bez ohledu na typ školy, jako slabá

místa: ochotu nést zodpovědnost, ochotu učit se, schopnost řešit problém a pracovní návyky.

Zaměstnavatelé celkově vidí jako slabá místa pracovní návyky a ochotu nést zodpovědnost. Tyto

výsledky však mohou být zavádějící, protože jde o celkové hodnocení, tj. bez ohledu na typ studia.

Proto v dalších grafech provedeme detailnější porovnání.

Graf 11 Znalosti a dovednosti, které nejvíce chybí studentům


V Grafu 12 je porovnání názorů zaměstnavatelů a pedagogů na studenty učebních oborů bez

maturity. Z údajů je zřejmé, že pedagogové hodnotí znalosti a dovednosti studentů oborů bez

maturity o trochu přísněji, než zaměstnavatelé. Největší rozdíl je u znalosti cizích jazyků, kdy 18 %

pedagogů říká, že znalost cizích jazyků studentům rozhodně nebo spíše chybí, ale u zaměstnavatelů je

toto hodnocení příznivější. Jenom 13 % zaměstnavatelů se domnívá, že znalost cizích jazyků rozhodně

nebo spíše chybí. V oblasti teoretických znalostí je rozdíl v hodnocení obou stran opět 5 %, ale

42

tentokrát situaci vidí lépe pedagogové oproti zaměstnavatelům. Rozdíl je u schopnosti práce na PC,

kdy pedagogové hodnotí optimističtěji. Toto může být dáno skutečností, že studenti sice s počítačem

pracují, ale spíše ho používají pro zábavu. Znalost práce na PC, která je pak potřebná v praxi, je

poněkud odlišná.

Jako nejslabší místa studentů vidí pedagogové učebních oborů bez maturity ochotu nést

zodpovědnost a znalost jazyků. Z pohledu zaměstnavatelů nejsou v praxi tyto hodnoty tak vysoké,

hodnotí je podstatně mírněji.

Graf 12 Znalosti a dovednosti, které nejvíce chybí studentům oborů bez maturity


U studentů učebních oborů s maturitou je opět patrný přísnější přístup pedagogů. Pouze při

hodnocení pracovních návyků a teoretických znalostí je hodnocení zaměstnavatelů méně příznivé.

Graf 13 Znalosti a dovednosti, které nejvíce chybí studentům oborů s maturitou


43

V Grafu 14 jsme museli udělat komparaci, kde je jenom jedna hodnota od zaměstnavatelů,

která je sloučená jak pro gymnázia, tak střední odborné školy. V dotazníku pro zaměstnavatele byly

tyto dvě položky sloučeny. (Gymnázia nebyla vyčleněna zvlášť, protože jsme předpokládali, že

absolventů gymnázií nastupuje po škole do zaměstnání velmi malý počet a zaměstnavatelé s nimi

nebudou mít dostatek zkušeností, aby je mohli hodnotit samostatně). Zajímavé je, že hodnocení

zaměstnavatelů je bližší hodnocení pedagogů z gymnázií, než pedagogů ze středních odborných škol.

Ochotu nést zodpovědnost vidí stejně zaměstnavatelé, jako pedagogové středních škol,

učitelé gymnázií jsou mírně přísnější. Největší rozdíly jsou u hodnocení pracovních návyků. 28 %

respondentů ze souboru gymnázia je považuje jako slabé místo svých absolventů, ale v souboru

středních škol je to pouze 17 %. Zaměstnavatelé tuto položku hodnotí „uprostřed“, tj. 23 %

zaměstnavatelů se domnívá, že pracovní návyky jsou slabým místem těchto absolventů. Mírně se

tedy přiklánějí spíše ke stanovisku gymnázií.

Zajímavé je hodnocení úrovně teoretických znalostí. Stejně jako v hodnocení studentů oborů

bez maturity, studentů oborů s maturitou, tak i studentů středních odborných škol i gymnázií jsou

teoretické znalosti pedagogy hodnoceny pozitivněji, než hodnotí zaměstnavatelé. Rozdíly nejsou

v některých případech nijak výrazné, ale jsou. Může to znamenat, že představy pedagogů o obsahu

učiva se mohou lišit od potřeb praxe.

Graf 14 Znalosti a dovednosti, které nejvíce chybí studentům gymnázií a středních

odborných škol


3.6 Výhled do budoucna

V části 1.6 jsme se ptali zástupců škol, co si myslí, že budou dělat jejich studenti po ukončení

školy. Výsledky jsou zobrazeny v Tabulce 25. V Grafu 15 jsou nasčítány kladné odpovědi k jednotlivým

možnostem odpovědí. Největší počet odpovědí získala možnost „půjdou studovat na VŠ“, takto

odpovědělo 76 % pedagogů z gymnázií a 31 % pedagogů ze středních škol.

44

Graf 15 Školy – co budou dělat studenti po ukončení školy


Zeptali jsme se i studentů, jaké jsou jejich plány. Odpovídalo celkem 621 studentů. (Dotazníky

jsme distribuovali, když přijeli na první výukový den v rámci projektu CEV).

Z odpovědí, které jsou zobrazeny v Grafu 16, vyplývá, že největší počet studentů gymnázií a

ekonomických škol (64 %) se po ukončení školy chystá pokračovat ve studiu na vysoké škole.

Poměrně vysoký podíl této odpovědi je i ve skupině „technické školy“ (41 %), ale je potřeba

zdůraznit, že v této skupině jsou zařazeni i studenti středních průmyslových škol.

Poměrně nízký počet studentů v obou skupinách (tj. gymnázia a ekonomické i technické

školy), má po ukončení školy v úmyslu začít podnikat.

Zajímavý je i počet studentů, kteří uvedli, že po ukončení školy nastoupí do zaměstnání (22 %

studentů technických oborů a 8 % studentů gymnázií a ekonomických škol). Je zřejmé, že relativně

malý počet studentů plánuje, že po ukončení školy vstoupí na trh práce.

Počet studentů, kteří na tuto otázku odpověděli „nevím“ nepřemýšlel/a jsem o tom, je

naopak poměrně vysoký. 21 % studentů technických oborů a 12 % studentů gymnázií a

ekonomických škol o své budoucnosti zatím nepřemýšlí.

45

Graf 16 Studenti - Plány studentů po ukončení školy


Porovnáme-li názory pedagogů s plány studentů, zjistíme, že podíly odpovědí v jednotlivých

položkách jsou podobné. Nemohou být zcela stejné, učitelé měli v dotazníku více variant odpovědí,

než studenti. Závěrem tedy můžeme konstatovat, že pedagogové dobře znají své studenty a umí

odhadnout jejich plány do budoucna.

46

4. Závěr a doporučení ke zlepšení spolupráce mezi školami a

zaměstnavateli

V rámci projektu CEV - klíčové aktivity 6 jsme zpracovali deskripci a analýzu, která se týkala

možností zajišťování praktického vyučování a další spolupráce ekonomických a technických středních

škol a firem v Ústeckém kraji. V průběhu této práce jsme došli k celé řadě zajímavých výstupů, které

můžeme rozdělit do několika oblastí.

a) Stávající modely spolupráce

Jako nejčastější modely spolupráce byly uváděny následující formy (v závorkách je uvedena

první hodnota, kterou uváděly školy, druhá hodnota, kterou uváděli zaměstnavatelé): pravidelné

praxe (52 %/27%), exkurze (42 %; 27 %), pořádání soutěží (16 %; 3 %), přednášky/workshopy (13 %;

10 %), sponzorské dary škole (13 %; 10 %), stipendia studentům (9 %; 3 %) a stáže pro pedagogy (5 %;

2 %).

Vzhledem k tomu, že předpokládáme, že zaměstnavatelé nejsou příliš ochotni vynakládat

finanční prostředky, je vhodné hledat takové formy spolupráce, které nenesou přímé finanční

náklady, a přesto může být jejich efekt významný. Ponecháme nyní stranou otázku odborných praxí

(budeme se ji věnovat později). Na základě provedené analýzy bychom doporučili, aby byla věnována

pozornost zejména následujícím formám spolupráce.

Stáže pro pedagogy

- Pokud chceme řešit systémově problém, je třeba se v první řadě zaměřit na samotné

pedagogy. Jsou to právě učitelé, kteří předávají studentům základní informace, teoretické

znalosti a rozvíjí jejich dovednosti. Problém nastává ve chvíli, kdy pedagog v dobré víře

předává informace, které jsou s ohledem na trh práce zastaralé. Většina pedagogů po

absolvování pedagogické fakulty nastoupí rovnou do školy a realitu ve firemním prostředí

nikdy nepoznala, takže „pracuje“ s informacemi, které sám získal v průběhu studia.

- Pokud by byl pro pedagogy zpracován systémově kariérní řád, měl by v rámci dalšího

vzdělávání zahrnovat povinné stáže ve firmách nebo organizacích. Jako překážka se může

zdát například nutnost zajistit náhradního vyučujícího v době stáže. Je to možné řešit tím, že

stáže budou situovány do období jarních nebo letních prázdnin.

- Přínos stáží pro pedagogy je zřejmý. Poznají konkrétní pracoviště, budou přítomni řešení

běžných problémů, uvidí, jaké požadavky má zaměstnavatel na zaměstnance. V případě, kdy

bude pedagog vykonávat stáž v provozních částech firem, uvidí s jakými materiály, s jakými

technologiemi firmy pracují. Bude mít příležitost získat přehled o nejnovějších postupech, o

typech softwarů, se kterými se pracuje a podobně.

- Ze strany zaměstnavatele nebude taková stáž nijak finančně nákladná. Naopak bude mít

příležitost předat pedagogovi informace a podněty, co by měl do výuky zařadit, na co by měl

studenty připravit.

Přednášky/workshopy

- Druhou formou spolupráce, kde se ukazuje velký potenciál ke spolupráci, jsou přednášky

nebo workshopy odborníků z praxe ve škole. Škola by měla před zahájením školního roku

zpracovat plán přednášek nebo workshopů a to podle témat, které jsou „nosné“ pro daný

studijní obor. Poté by měla cíleně oslovovat firmy nebo organizace s žádostí o uspořádání

47

takové přednášky nebo workshopy. Není potřeba se obávat spolupráce i s menšími firmami,

které mohou studentům předat své zkušenosti.

- Finanční nároky na tento typ spolupráce jsou opět velmi nízké, ani jednu ze zúčastněných

stran nijak významně nezatíží.

- Od pedagogů jsme často mohli zaslechnout poznámku, že akce, které se pořádají v rámci

výuky, způsobí, že nestihnou „odpřednášet“ naplánovanou látku. Možná by bylo dobré tento

přístup přehodnotit a zvážit, co je pro studenty přínosnější. Zda převažující monologický

výklad učiva, jehož obsah si studenti osvojí mechanicky a další praktické využití nemívá, nebo

zda bude přínosnější bezprostřední setkávání s odborníky z praxe, kteří mohou studentům

předávat své konkrétní zkušenosti. Je-li studentům podána informace například jako příběh,

daleko lépe si zapamatují různá úskalí, kterým se mohou později vyvarovat.

Pořádání soutěží

- Třetí oblastí, kde se otvírá prostor pro spolupráci škol a firem je pořádání soutěží. Nemělo by

se jednat o jednorázovou soutěž, abychom to měli formálně „za sebou“. Je to naopak prostor

k vytvoření tradice školy, na kterou by se studenti měli každoročně těšit, a měla by je

motivovat k tomu, aby na soutěž byli dobře připraveni.

- Soutěže mohou mít nejrůznější podoby – podle zaměření školy. Společným znakem soutěží

by mělo být, že je bude organizovat škola, ale personální zajištění bude převážně na

odbornících z praxe. Soutěže by měly mít podobu jak vědomostní, tak dovednostní. Studenti

by pracovali v týmech a učili by se dohledávat informace, řešit zadané modelové situace a

prezentovat své výsledky. Bezprostřední zpětná vazba od externích odborníků z praxe jim pak

pomůže porozumět tomu, kde udělali chybu. Poskytuje-li zpětnou vazbu pedagog, nemá to

pro studenty tak významný efekt. Navíc tam mohou hrát roli i určité vazby, které se mezi

pedagogy a studenty v průběhu roku vytváří (ať pozitivní nebo negativní). Zejména ty

negativní mohou studenta už předem demotivovat od jakékoliv aktivity.

Možná překážka pro realizaci všech tří výše uvedených aktivit má společného jmenovatele.

Na každé škole by měl být vyčleněn jeden pracovník, který bude mít na starosti spolupráci s firmami

nebo organizacemi a bude se těmto aktivitám systematicky věnovat. Je potřeba akce naplánovat,

zorganizovat, kontaktovat firmy – a to opakovaně, připravovat scénáře a podobně. Z pohledu

„napnutých“ rozpočtů škol bude pro většinu ředitelů nemyslitelné, aby jednoho pedagoga vyčlenili.

Na druhé straně jsou na úřadech práce evidovaní lidé, kteří by tuto organizační práci dělat mohli, je

to tedy spíše podnět pro MŠMT, eventuálně jednotlivé zřizovatele, kteří jako jediní mohou

nastartovat takové systémové změny a vzniklou situaci řešit.

b) Odborné praxe studentů

Z našeho šetření vyplynulo, že v oblasti praxí studentů existuje celá řada rozporných zjištění.

Pomineme teď jednotlivé bariéry, o kterých budeme pojednávat v následující části. Největší rozpor

jsme zaznamenali mezi tím, co pedagogové sdělují v rámci kvalitativního šetření (skupinové

rozhovory) a co uvádějí v kvantitativním šetření (dotazníky).

Co se týká rozsahu praxe, který má každá škola nastaven s ohledem na typ studia a obor, tak

v této oblasti nebyla shledána žádná problematická místa. Podstatné bylo zjištění odlišnosti

sdělovaných informací, týkající se obsahu (náplně) práce, kterou studenti na praxích vykonávají.

V dotaznících pedagogové vykazovali relativně vysokou spokojenost s náplní praxe. 20 %

pedagogů uvedlo, že je rozhodně spokojeno a 50 % je spíše spokojeno. Oproti tomu na skupinových

rozhovorech velmi často zaznívala velmi negativní hodnocení, kdy pedagogové upozorňovali, že

48

studenti často vykonávají spíše práce pomocné, než odborné. Týkalo se to nejen učebních oborů bez

maturity, ale i nástavbového studia i středních odborných škol (studenti zametají dílnu, přerovnávají

věci ve skladě, kopírují dokumenty, archivují dokumenty apod.).

Výjimkou bylo hodnocení pedagogů ze střední průmyslové školy, kde spolupráce školy je

zaměřena na spolupráci s konkrétními zadavateli (firmami) a studenti řeší zcela konkrétní úkoly, které

mají takový výstup, který může firma v praxi využít. Taková spolupráce má pak významnější efekt, než

když studenti sice fyzicky dochází na pracoviště zaměstnavatele, ale hrají zde spíše nedůstojnou roli

toho, který „zdržuje, tak ať aspoň zamete“.

Školy by tedy měly důkladně přehodnotit formy praxí a zároveň by měla být školám

ponechána v této oblasti volnost (pokud již není). Management školy by pak měl zvážit jednak podle

typu školy, studijního oboru a zaměření, jak budou odborné praxe řešeny.

V této souvislosti je také velmi důležitý třetí zúčastněný subjekt a to je student, který má na

praxi docházet. Zejména u učebních oborů bez maturity si pedagogové velmi často stěžovali na

snižující se úroveň studentů, a to nejen v oblasti vědomostí, ale i v celkovém přístupu studentů ke

studiu (časté absence, nezájem něco se naučit, nulová aktivita). Pokud se podobným způsobem

studenti projevují i na praxích, nebude mít zaměstnavatel zájem věnovat takovému studentovi čas.

Když jsme se v rámci dotazníkového šetření zeptali studentů, zda by chtěli více praxe, než

dosud ve škole mají, 64 % studentů gymnázií a ekonomických škol a 54 % studentů technických škol

odpovědělo, že by si přáli více praxe v rámci výuky. Dotazník byl anonymní, studenti jej vyplňovali

mimo budovu své školy a odevzdávali naprosto cizí osobě. Nelze proto předpokládat, že jejich

odpovědi byly jakkoli ovlivněné jejich učiteli. V souboru bylo zařazeno více než 600 studentů. Tím

nechceme bagatelizovat výpovědi pedagogů a brát na lehkou váhu problémy, které se ale budou

pravděpodobně vyskytovat, zejména u některých typů učebních oborů bez maturity.

V každém případě i pro zajišťování odborných praxí je potřeba vyčlenit pedagoga (či jinou

osobu), která bude systematicky oslovovat potenciální zaměstnavatele absolventů, navazovat a

rozvíjet spolupráci, řešit vzniklé nesrovnalosti, reagovat na změnu situace atd.

c) Překážky ve spolupráci

V rámci naší studie jsme udělali podrobnou analýzu překážek, které brání spolupráci škol a

zaměstnavatelů. Z výsledků je zřejmé, že není možné označit jeden konkrétní důvod, který spolupráci

obou subjektů komplikuje. Faktorů je celá řada a u většiny z nich není v kompetencích ředitelů škol je

výrazně změnit.

Školy vidí mezi těmi největšími překážkami stávající legislativu (26 %), nezájem

zaměstnavatelů (25 %) a BOZP (17 %). Ani legislativu, ani s BOZP ze své pozice nemohou nijak

ovlivnit. Zase by zde byl potřeba zásah MŠMT, které by v této oblasti muselo vyvolat příslušné změny

či úpravy.

Co mohou do jisté míry změnit školy je deklarovaný „nezájem zaměstnavatelů“. Z našich

zjištění vyplynulo, že je na trhu opravdu velký podíl firem a organizací, které nemají zájem se školami

spolupracovat. Na druhé straně jsme našli zaměstnavatele (viz Tabulka 39), kteří v současné době se

školami nespolupracují, ale o spolupráci by měli zájem. Jde tedy o to tyto zaměstnavatele ve svém

okolí vyhledávat. Ten problém je ve skutečnosti v tom, co jsme uváděli již výše – školy zpravidla

nemají vyčleněného člověka, který by tyto kontakty vyhledávat a rozvíjel. Opět se tedy ukazuje jako

nezbytné posílit rozpočty škol, aby si mohly dovolit zaměstnat dalšího pracovníka, který se bude

těmto aktivitám na plný úvazek věnovat.

49

Zaměstnavateli byly mezi největší překážky zařazeny - nezájem studentů (20 %), nedostatek

zaměstnavatelů (18 %) a nezájem zaměstnavatelů (17 %). V tomto případě je pravděpodobně

nejvážnější argument nezájem studentů. Proč na jedné straně studenti deklarují zájem o praxe (viz

Graf 6) a na druhé straně si zaměstnavatelé stěžují na jejich nezájem? Odpověď na tuto otázku

nejsme schopni z našich dat „přečíst“, ale rozhodně by si zasluhovala podrobnější prozkoumání. Roli

může hrát i to, že pokud se studenti na praxích necítí jako potenciální zaměstnanci, ale spíše jako

„přisluhovači“, mohou pak na zaměstnavatele působit negativně. Skutečností je, že zaměstnavatelé

zpravidla nemají na svých pracovištích vyčleněného člověka, který by se studentům soustavně

věnoval a vysvětloval jim odborné věci. Zaměstnavateli by tak vznikaly náklady, které se mu nijak

nekompenzují. Řešením by byla například významnější daňová úleva firmám, které budou praxe

umožňovat, nebo jiná kompenzace vzniklých nákladů. Tato opatření by mohla mít pozitivní efekt i na

zbývající dva označené faktory, které zaměstnavatelé identifikovali jako bariéry ve spolupráci, tj.

nedostatek zaměstnavatelů a nezájem zaměstnavatelů. Pokud by se zaměstnavatelům tato forma

spolupráce vyplácela nebo alespoň vzniklé náklady kompenzovala, vzrostl by jak zájem, tak počet. A

to zejména v segmentu malých a středně velkých firem.

d) Motivace ke spolupráci

Předchozí věty již naznačily jednu z oblastí, která by mohla zvýšit motivaci zaměstnavatelů

k větší ochotě ke spolupráci se školami. Jak vyplynulo s dotazníkového šetření mezi zaměstnavateli a

školami, stávající daňové zvýhodnění je tak nízké a pravidla tak přísně nastavena, že motivuje jen 10

% zaměstnavatelů (viz Graf 9).

Nejvýznamnějším faktorem, který zaměstnavatele motivuje, je skutečnost, že si v rámci

spolupráce se školou (nejčastěji formou praxe), mohou vytipovat budoucí zaměstnance (53 %

zaměstnavatelů). Z toho ale vyplývá, že tento motivační faktor působí jenom na velké

zaměstnavatele, kteří mají neustálou poptávku po nové pracovní síle.

Jako další faktor, který zaměstnavatele motivuje ke spolupráci, je společenská odpovědnost

(21 % zaměstnavatelů). Ta je ale opět doménou zejména velkých firem. Je tedy patrné, že ve

stávajícím systému nejsou vytvořeny podmínky, které by motivovaly malé a střední firmy ke

spolupráci se školami.

Můžeme se setkat s názorem, že firmy mají ze studentských praxí užitek v podobě levné

pracovní síly. Takto odpovědělo i 16 % zaměstnavatelů. Pak je ale vysvětleno, proč studenti nedělají

na praxích kvalifikované práce. Pro malou část firem jsou skutečně levná pracovní síla, která

vykonává pomocné práce. Pro větší část firem je ale důležitá i kvalita odvedené práce. V případě

snížené kvality mohou snadno ztratit zákazníka, eventuálně i pověst firmy, kterou dlouho budují.

Vezmeme-li v úvahu, že nemají člověka, který by se studentům na praxích věnoval, práci jim vysvětlil,

ale také zkontroloval kvalitu výstupu, pak je zřejmé, že raději takovou „levnou pracovní sílu“ ani

nechtějí.

e) Připravenost studentů na vstup na trh práce

V rámci analýzy jsme se také zabývali otázkou, zda jsou studenti dobře připraveni na vstup na

trh práce, eventuálně ve kterých oblastech jsou nejslabší místa.

Zjistili jsme, že pedagogové, kteří odpovídali za učební obory bez maturity, mají velmi reálnou

představu o požadavcích zaměstnavatelů. Podle obou skupin (tj. jak zaměstnavatelé – 26 %, tak

pedagogové – 25 %) jsou studenti dobře připraveni na vstup na trh práce. U oborů s maturitou jsou

pedagogové při hodnocení ještě přísnější (školy 9 %, zaměstnavatelé 30 %). Naproti tomu u středních

50

škol je významný rozdíl v hodnocení připravenosti studentů (školy 66 %, zaměstnavatelé 44 %).

Z výsledků vyplývá, že učitelé, kteří chodí pravidelně na reálná pracoviště zaměstnavatelů (v rámci

odborných praxí), mají také reálnější představu o požadavcích trhu práce. To jenom opět potvrzuje

nutnost zavedení stáží pro pedagogy na všech typech škol.

V oblasti hodnocení znalostí a jednotlivých dovedností jsou celkově školy vůči studentům

spíše více kritické. U většiny zjišťovaných položek školy uváděly mírně horší hodnocení. Podle škol

studentům nejvíce chybí ochota nést zodpovědnost (19 %), v souboru zaměstnavatelé byla tato

položka uvedena v 16 %. Nejvyšší rozdíl byl u položky „ochota učit se“ (školy 17 %, zaměstnavatelé 11

%). V celkovém hodnocení uvedli zaměstnavatelé horší hodnocení jen u pracovních návyků (17%),

naproti tomu školy uvedly o 2 % méně. Celkově je tedy hodnocení znalostí a dovedností studentů

oběma stranami v souladu.

Vyšší rozdíly pak byly zaznamenány v analýze podle jednotlivých typů vzdělávání. U studentů

učebních oborů bez maturity hodnotily školy hůře znalost cizích jazyků – tato znalost je slabou

stránkou podle 18 % dotázaných, zatímco zaměstnavatelé ji jako slabé místo hodnotí jen ve 13 %.

Naopak pracovní návyky hodnotí podstatně hůře zaměstnavatelé (17 %), ale jen 11 % škol.

U studentů učebních oborů s maturitou je patrný přísnější přístup pedagogů. Jako nejslabší

místo u svých studentů vidí ochotu nést zodpovědnost (školy 22 %, zaměstnavatelé 15 %) a ještě větší

rozdíl je u znalosti cizích jazyků (školy 22 %, zaměstnavatelé 11 %). Rozdíly v hodnocení cizích jazyků

mohou být dány skutečností, že v souboru byli zařazeni zaměstnavatelé, na jejichž pracovištích

nejsou cizí jazyky potřeba.

Hodnocení středoškolských pedagogů dopadlo ve srovnání s hodnocením zaměstnavatelů

podobně. Opět zde byly položky, kde se jejich názory rozcházely. Zajímavé je, že hodnocení

pedagogů z gymnázií se hodnocení zaměstnavatelů blíží více, než hodnocení pedagogů ze středních

škol (viz Graf 14). Učitelé gymnázií jsou na své studenty náročnější, než pedagogové středních škol.

Co se týká výhledu do budoucna, tj. co budou dělat absolventi po ukončení střední školy, je

srovnání názorů pedagogů s představami studentů ve značné shodě (viz Graf 15 a 16).

Závěrem tedy můžeme shrnout, že pedagogové znají relativně dobře své studenty, ale o

poznání méně znají očekávání a potřeby zaměstnavatelů. Pokud by školy začaly intenzivněji

spolupracovat se zaměstnavateli – a to různými formami, zcela jistě by to přineslo prospěch školám,

zaměstnavatelům i studentům. Školy ale nezbytně nutně potřebují v první řadě pomoc ze strany

MŠMT a zřizovatelů. A to jak v oblasti finanční (např. peníze na zaplacení mzdy osobě, která se na

školách bude na plný úvazek věnovat spolupráci se zaměstnavateli), tak i v oblasti legislativní. Pro

konkretizaci legislativních změn by bylo vhodné uspořádat šetření, kterého by se účastnili ředitelé

škol a je zřejmé, že každý typ školy má významná specifika. Proto by následné šetření s řediteli škol

mělo probíhat odděleně, aby byly dobře identifikovány všechny problematické oblasti a

zformulovány zcela konkrétní požadavky na jednotlivých typech škol.

51

Název: Deskripce a analýza možností zajišťování praktického vyučování a další spolupráce

ekonomických a technických středních škol a firem v Ústeckém kraji

Autor: Reissová Alice, Fantová Monika

Edice: závěrečná zpráva k projektu

Vydavatel: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Místo a rok vydání: Ústí nad Labem, 2015

Vydání: První

Náklad: online

Rozsah: 51 str.

deskripce a analýza možností zajišťování praktického...

Documents