NOVĚ NA REPERTOÁRU FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN,KRÁSKA Z LEENANE, JAK SE VÁM LÍBÍ, GARDEROBIÉR, BOLERO,CARMINA BURANA PREMIÉRY DIVOTVORNÝ HRNEC, LHÁŘI, LATRAVIATA, POPELKA KONCERTY PODZIMNÍ MATINÉ VELKÉHODIVADLA PŘEDSTAVUJEME NOVÉ TVÁŘE ČINOHRY JUBILEAM. WEIMANN, M. KRHUTOVÁ FESTIVAL DIVADLO 201311. ROČNÍK 3/2013 WWW.DJKT–PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA

OperaAida — G. VerdiHoffmannovy povídky — J. J. OffenbachLa traviata — G. VerdiProdaná nevěsta — B. SmetanaTajemství — B. SmetanaTosca — G. PucciniVoják a tanečnice — B. Martinů

ČinohraCaligula — A. CamusFlamendr — J. K. Tyl (již v Novém divadle)Garderobiér — R. HarwoodHráč — F. M. DostojevskijJak se vám líbí — W. ShakespeareJednotka intenzivní lásky — A. Procházka (již v Novém divadle)Je třeba zabít Sekala — J. KřižanLakomec — J. B. Poquelin – MolièreLháři — A. NeilsonPygmalión — G. B. ShawSestup Orfeův — T. WilliamsSrpen v zemi indiánů — T. LettsTaková ženská na krku — G. FeydeauUnaveni sluncem — N. Michalkov, R. Ibragimbekov

Muzikál a operetaAdéla ještě nevečeřela — J. Brdečka, O. Lipský, R. Balaš, O. BrousekCats — A. L. Webber, T. S. Eliot (již v Novém divadle)Divá Bára — M. Uhde, M. Štědroň, L. Kuba (již v Novém divadle)Divotvorný hrnec — B. Lane, E. Y. Harburg, F. SaidyFootloose aneb Tanec není zločin — D. Pitchford, W. Bobbie, T. SnowNěkdo to rád horké — J. Styne, B. Merril, P. Stone (již v Novém divadle)Nine — A. Kopit, M. YestonPolibek pavoučí ženy — J. Kander, F. EbbPolská krev — O. Nedbal, L. SteinProdavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové — J. Lane, D. YazbekProducenti — M. Brooks, T. MeehanRůže z Argentiny — J. Beneš

BaletAnna Karenina — D. Šostakovič, L. VaculíkKrvavá svatba — G. Vermelho, A. PeškováPopelka — S. ProkofjevQueen — Queen, M. RadačovskýSpartakus — A. Chačaturjan

PŘEDPLATNÉ2014

Zahájení prodeje 23. září 2013.Místa stávajících předplatitelůnevyzvednutá do 29. listopadu2013 budou nabídnuta novýmabonentům.

Divadlo J. K. Tyla v Plznioddělení prodeje a služebSedláčkova 2, 301 00 Plzeňpondělí – pátek 9.00–18.00

Zuzana Škvorovátel.: (+420) 378 038 186e-mail: skvorovaz@plzen.euJana Havlovátel.: (+420) 378 038 185e-mail: havlovaja@plzen.eu

www.djkt-plzen.cz

1

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLAvychází 4× ročněVydává: Divadlo J.K.Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14,301 00 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského krajeŘeditel: Mgr. Ilja Racek, Ph. D.Zřizovatel DJKT: město PlzeňOdpovědná redaktorka: Mgr. Eva IchováFotografie: Pavel Křivánek,archiv DJKT (není-li uvedeno jinak)Grafické zpracování: Jaroslav MašekSazba: Luboš BejčekTisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o.MK ČR E 14075

Foto na titulní straně:Petra Vraspírová (Ariel), Jozef Hruškoci (Chuck)FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČINFoto na zadní straně obálky:Martin Hubeňák (Willard Hewitt), soubor muzikálu a balet DJKTFOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN

Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 048

Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 185, 378 038 186

Pokladna předprodeje Sedláčkova 2, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 190

Denní pokladny(hodinu před začátkempředstavení)

Velké divadloSmetanovy sady 16, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 128Komorní divadloProkopova 14, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 059

Odd. propagacea marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 181

Zahraniční a tuzemskézájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 183

OBSAH

KONTAKTY

NOVÝM ŘEDITELEM DIVADLA J. K. TYLA JE ILJA RACEK 2

STAVBA NOVÉHO DIVADLA – ROK PŘED OTEVŘENÍM 3

NOVĚ NA REPERTOÁRU

FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN 4

KRÁSKA Z LEENANE 6

JAK SE VÁM LÍBÍ 8

GARDEROBIÉR 10

LA VALSE, BOLERO, CARMINA BURANA 13

PREMIÉRY

DIVOTVORNÝ HRNEC 16

LA TRAVIATA 18

LHÁŘI 19

POPELKA 20

KONCERTY

PODZIMNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA 21

PŘEDSTAVUJEME

NOVÉ TVÁŘE ČINOHRY 22

21. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 24

JUBILEA

MOJMÍR WEIMANN, MILENA KRHUTOVÁ 26

MOZAIKA

HISTORICKÝ VÍKEND S NOCÍ NA KARLŠTEJNĚ 27

VYSTOUPENÍ BALETNÍ ŠKOLY DJKT 28

EXKURZE DO DIVADELNÍCH DÍLEN A SKLADŮ 29

PROGRAM ZÁŘÍ - LISTOPAD 2013 31

2

NO

VÝ

ŘE

DIT

EL

DJK

T

NOVÝM ŘEDITELEM DJKT JE ILJA RACEK

ILJA RACEK: V PLZEŇSKÉM DIVADLE SE CÍTÍM VELMI SMYSLUPLNĚ

V souvislosti s nástupem dosavadního ředitele Jana Buriana od 1. srpna 2013 na místo generálního ředitele Národního divadla jmenovala RadaZastupitelstva města Plzně do funkce ředitele Divadla J. K. Tyla Mgr. Ilju Racka, Ph. D. Při svém rozhodování se mohla opřít o návrh uměleckérady DJKT, vycházející především ze skutečnosti, že v r. 2014 bude dokončena výstavba nového divadla, bude nutno provést zkušební provoznové budovy a zajistit přestěhování z Komorního divadla. Ilju Racka UR doporučila jako osobnost s bohatou divadelní praxí a zkušenostmiv oblasti řízení, která bude schopna výše uvedené úkoly realizovat. Doba, po kterou bude funkci zastávat, se odvine od výsledků výběrovéhořízení na místo ředitele DJKT, které Rada města Plzně zároveň vypsala a do kterého se Ilja Racek rovněž přihlásil. Své důvody vyložil v dopise,z něhož část přetiskujeme.

„Když jsem v lednu t. r. roku ukončil svépůsobení na posledním pracovišti, měljsem jen jednoduchou představu o tom, cobudu dělat dál. Napřed jsem si chtěl udělatprázdniny, které jsem si pro pracovní vytí-žení dlouho odpíral, pak jsem měl v úmy-slu uspořádat svůj značně rozrostlý archiva v návaznosti na to vrátit se k některýmaktivitám, na které dosud nebyl čas. Prázd-niny jsem stihnul, to ostatní už ne.Při běžné schůzce, kterou jsme čas odčasu absolvovali, abychom se přátelskyinformovali o své práci, mi ředitel DJKTJan Burian sdělil, že na návrh komiseexpertů by měl nastoupit na místo řediteleND. Uvědomoval si, že brzký termín jehoodchodu přinese Divadlu J. K. Tyla řaduproblémů. Aby divadlu a jeho zřizovatelisituaci usnadnil, a protože mu po 18 letechzáleželo na tom, jak se bude plzeňskédivadlo dál vyvíjet, snažil se připravit conejschůdnější návrh řešení – a já jsemse jevil jako jeden z možných kandidátů.Věděl, že s vedením čtyřsouborovéhodivadla mám letitou zkušenost a že jsemtak říkajíc „volný“, nemusel bych jako jinípotencionální adepti složitě řešit uvolněníze zaměstnání. Nakonec právě tento návrhpodpořila umělecká rada DJKT na svémdubnovém jednání.Předběžná představa byla taková, že bychmohl převzít řízení divadla na dobu, kdy

dojde ke stěhování z Komorního divadlado nové budovy a zahájení jejího provozu.Takto definovaný úkol jsem po zváženíakceptoval. Abych se s chodem DJKT,jeho uměleckou produkcí a jeho postave-ním v kulturním kontextu města Plznězevrubně seznámil, uspořádal jsem svéosobní záležitosti tak, abych se mohl doPlzně přestěhovat, a v květnu tu nastoupildo pracovního úvazku. Na úrovni vedeníměsta bylo poté rozhodnuto, že budujmenován ředitelem s nástupem od1. srpna 2013 a zároveň bude na toto mís-to vypsáno řádné výběrové řízení. V takovésituaci jsem ovšem musel své představypřehodnotit: stál jsem před rozhodnutímbuď po několika měsících a před klíčovouudálostí sezony – přenesení činnosti donového divadla – Plzeň opustím, nebo sepřihlásím do výběrového řízení s perspek-tivou pětiletého ředitelského mandátu.Rozhodl jsem se pro druhou možnost.Především postrádám smysl v ředitelování,kdy bych měl vlastně jen udržovat v chodudivadlo, které jak známo má zásadní věcinaplánovány ve značném předstihu. (Plánpremiér, dramaturgie, personální obsazeníatd. jsou již dány). Za druhé, a to je pod-statné, jsem se v Plzni v divadle (i mimoně) setkal s lidmi, se kterými profesionál-ně spolupracovat je prostě pro mne jakodivadelníka s dlouholetou praxí velmi

Mgr. Ilja Racek, Ph. D. vystudoval obortelevizní publicistika na Fakultě sociál-ních věd a publicistiky UK a obor režie naDAMU v Praze. Po ukončení studií pracovalpřevážně v rozhlase a televizi, na sklonku70. let začal režírovat v Divadle Petra Bez-ruče a Těšínském divadle, kde se v r. 1983stal šéfem jeho České scény. Po dalšímšéfovském působení v činohře DivadlaF. X. Šaldy v Liberci byl 1991–1998 ředi-telem Státního divadla Ostrava (od roku1995 Národní divadlo Moravskoslezské).V l. 1998–2001 působil jako náměstekministra kultury ČR a v období 2002–2013byl ředitelem Televizního studia Českételevize Ostrava.

uspokojivé. Inspiruje mne to k úvaháma návrhům, jak by divadlo mohlo fungovatv časovém horizontu příštích několika let– především s ohledem na mimořádnousituaci, kterou přinese zahájení provozu nadvou dalších scénách nového divadla. To jeprostě výzva, která se neodmítá. Historickyje to přelomový krok nejen pro Plzeň, alei pro celé české divadelnictví.Rád bych přitom zúročil své zkušenosti,které jsem získal jako ředitel podobnéhovícesouborového divadla v Ostravě i nadalších pracovištích. A musím říci, že poletech, kdy jsem byl mimo divadlo, mipřipadá má práce v plzeňském divadlejako návrat někam, kde se cítím pracovněi osobně velmi spokojeně a smysluplně.“

Ilja Racek s vedoucím umělcko-technického provozu Janem Baxou

3

ST

AV

BA

NO

VÉ

HO

DIV

AD

LA

STAVBA NOVÉHO DIVADLA – ROK PŘED OTEVŘENÍM

1. Hlavní vstup do nové divadelní budovy – Výtahy po obou stranáchschodiště dopraví diváky do horního foyer, odkud budou vstupo-vat do hlediště.

2. Ve foyer se již rýsují výstupy z obou výtahů. Mezi nimi se budenacházet bar, sloužící k občerstvení diváků; k jejich pohodlí při-spěje i řada stolků se židlemi, rozmístěných v prostou foyer.

3. Nové technologické vybavení, jež bude umístěno pod jevištěm,muselo být do stavby budovy dodáno ještě před zastřešenímhlavního divadelního sálu. Fotograf ho zachytil právě v posledníchokamžicích před zahájením montáže.

4. V bezprostřední blízkosti nové divadelní budovy, přímo naprotikulturnímu domu Peklo, roste parkovací dům se třemi podlažímipodzemními a jedním nadzemním. Jeho kapacita zajistí možnostparkování pro 165 automobilů.

Foto Jaroslav Möller

4

Příběh muzikálu se odehrává v provinč-ním městečku Bomontu na americkémStředozápadě, které je svázáno zákonemzakazujícím tanec na veřejnosti, a tedypotlačujícím volnost a svobodu. Jehodůvodem byla nedávná tragická nehoda,při níž cestou ze zábavy zahynulo několik

Premiéra 25. května 2013 v Komorním divadle

Muzikál • Překlad a české texty Pavlína Hoggard • Režie Roman Meluzín • Dirigent Jan Rezek • Choreografie Aneta AntošováScéna Michal Světlík • Kostýmy Kamila Vodochodská • Dramaturgie Jiří Untermüller

MUZIKÁL O MLADÝCH A NEJEN PRO NĚ . FOOTLOOSE MÁ ŠVIH

mladých lidí. Prolomení tohoto statuquo, který ztělesňuje reverend Moore, jecílem mladíka Rena McCormaca, který doBomontu přišel z Chicaga.Režisér a šéf souboru Roman Meluzínvybral tento muzikál o mladých, o revoltě,volnosti, ale i odpovědnosti přímo pro

skupinu absolventů muzikálového herec-tví, kteří nastoupili v minulé sezóně doangažmá Divadla J. K. Tyla. A ve Footloosese předvedli ve výborném světle. Tančí,hrají a zpívají s obdivuhodným nasazeníma vervou. Dokážou být neodolatelně teen-agerovští, aniž by přehrávali, a přitom podtouhou po svobodě, která je zpodobněnatouhou po tanci, je poznat vědomí jejichosobní zodpovědnosti.Směsice mládí a dospělostiPečlivě vyvážena je ona směsice mládía přitom překvapující dospělosti a odhod-lání, tužeb i snů. Inscenace tak dociluje ažnečekané pravdivosti ve vykreslení světamladých a dospělých, v jejich střetech,nepochopení, ale i pozdějším vzájemnémporozumění. Celý příběh je dobře rozehrán,inscenace má spád a švih. Režisér si výbor-ně poradil i s koncipováním studentskýchscén kontrastujících s přístupem arogant-ních přisluhovačů problematického zákona,kteří se tak vyžívají i ve své touze po moci.Aleš Kohout jako odbojný Ren je na jevištivýraznou postavou, klukem, který nechápesešněrovanost Bomontu a v okamžiku,kdy pochopí, se dovede vcítit do reverendaMoora a apelovat na něj. Výborná byla jakoAriel, reverendova dcera a Renova přítel-kyně, Petra Vraspírová. Získává si divákynejen sympatickým zjevem, ale i svýmherectvím, tancem a zpěvem, stejně jakoEva Marešová v roli její nejlepší kamarádkyRusty. Neodolatelně rozpačitým Willar-dem Hewittem, Renovým kamarádem, bylMartin Hubeňák. A drsným, arogantním,přitom charismatickým protipólem tan-cechtivých studentů Jozef Hruškoci jakoChuck Cranston. Vnitřní proměnu kompli-kované postavy reverenda Moora působivěvystihl Jiří Untermüller. Stáňa TopinkováFořtová jako jeho manželka je laskavouženou, jež chápe rozpoložení svého muže,leč neví si s ním rady a trápí se tím. Obavytvořili na jevišti skutečné osobnosti. Aledobře si vedli i představitelé menších rolí.Výbornou komediální figuru vytvořila v rolimajitelky bistra Kamila Kikinčuková, PetrŠudoma jako Rocker Bob byl jedinečný.A skvěle doplnili company členové plzeň-ského baletu.Choreografie Anety Antošové dává zdařiléinscenaci gradaci a šmrnc. Muzikálovýorchestr řízený Pavlem Kantoříkem si vedlvelmi dobře a je zpěvákům oporou.

FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN NOVĚ NA REPERTOÁRU

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•F

OO

TL

OO

SE

AN

EB

TA

NE

CN

EN

ÍZ

LO

ČIN

Petra Vraspírová (Ariel Moore), Aleš Kohout (Ren McCormack)

5

PLZEŇANÉ APLAUDOVALIMUZIKÁLU FOOTLOOSE

Nebudete se nuditFootloose je muzikál o mladých, s mladýmia pro mladé. A nejen pro ně. Ve studujícímládeži se bezpochyby poznají i starší roč-níky, a tím spíše se možná uvidí i ve zpo-dobnění světa dospělých. Svižná, chytlaváhudba se dobře poslouchá, nese v soběvelký náboj a energii, která se přenáší napublikum. Stejně jako ji divákům předávajívšichni protagonisté muzikálu. Nenechtesi ho ujít. A vezměte s sebou své trochuodrostlejší ratolesti. Nebudete se nudit.Gabriela Špalková, MLADÁ FRONTA DNES 17. 6. 2013

Režisér Roman Meluzín uvedl generačnívýpověď se skvělými sólistyKdesi bylo napsáno, že Footloose je ´vese-lým muzikálem o mládí´. Režisér RomanMeluzín však v látce hledal spíš určitougenerační zpověď a souboj mezi nevázanouradostí a rigidní morálkou. Pro titul zvolilsprávný čas – kdy jindy jej hrát než nyní,kdy soubor disponuje silnou skupinoumladých sólistů. A ti musí prokázat, žedokážou své postavy v hyperdynamickéchoreografii Anety Antošové nejen utanco-vat, ale také uhrát.Příběh i hudba se líbí všem generacímPlzeňský Footloose nabízí divákům navýsostprofesionální taneční show, představení jedoslova nabité pozitivní energií. I proto skli-dila premiéra bouřlivý aplaus. Je to muzikáls mladými o mladých, ale pěknými písnič-kami, srozumitelným příběhem a skvělouchoreografií potěší diváky všech generací.Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 1. 6. 2013

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•F

OO

TL

OO

SE

AN

EB

TA

NE

CN

EN

ÍZ

LO

ČIN

Petr Šudoma (Rocker Bob), soubor muzikálu a balet DJKT

Petra Vraspírová (Ariel Moore), soubor muzikálu a balet DJKT

Závěr muzikálu

S. Topinková Fořtová, J. Untermüller (Moore)

E. Marešová, K. Gudasová, L. Zvoníková, P. Vraspírová

6

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•K

RÁ

SK

AZ

LE

EN

AN

E

Martin McDonagh

KRÁSKA Z LEENANE NOVĚ NA REPERTOÁRU

7

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•K

RÁ

SK

AZ

LE

EN

AN

E

Tragikomedii Kráska z Leenane napsal sou-časný anglický dramatik se silnými irskýmikořeny jako svoji prvotinu. Děj se odehráváv zapadlém venkovském stavení, kde jsouvelice omezené možnosti komunikace.Osou příběhu je vzájemný vztah matkya její stárnoucí dcery. Obě se snaží vydobýtsi co největší prostor pro osobní svobodu,za cenu vzájemných útoků a záludností.Ambivalence krutosti a něhy se ve vzájem-ných potyčkách umocňuje. Jejich soubojpramení z panického strachu ze samoty.

Premiéra 5. září 2013 v Divadle v Klubu

Překlad Lenka KapsováRežie Janka Ryšánek SchmiedtováScéna a kostýmy Tomáš KomínekDramaturgie Klára Špičková

Jana Kubátová (Maureen), Zorka Kostková (Mag) Jana Kubátová (Maureen), Jakub Zindulka (Pat)

Jana Kubátová (Maureen), Zorka Kostková (Mag)

Zorka Kostková (Mag), Jakub Zindulka (Pat), Jana Kubátová (Maureen)

Jana Kubátová (Maureen), Petr Konáš (Ray)

8

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•JA

KS

EV

ÁM

LÍB

Í

William Shakespeare

Premiéra 4. května 2013ve Velkém divadle

Překlad Martin Hilský • Režie Juraj Deák • Scéna a kostýmy Jana HauskrechtováDramaturgie Markéta Machačíková • Scénická hudba Petr Malásek

JAK SE VÁM LÍBÍ NOVĚ NA REPERTOÁRU

Uzurpátor, vévoda Frederick, svrhl z trůnusvého bratra, Oliver nenávidí bratra Orlan-da. On i vévoda se v závěrečném prozřenínapraví. Čtyři páry zamilovaných cílí přesčetná úskalí a nedorozumění k vytouže-nému vrcholu – sňatku. Za tím účelem se-stoupí na zem sám bůh Hymen. Úsměvnékomplikace působí v mužském převlekuRosalinda, dcera svrženého vévody. To jezhruba základní půdorys komedie WilliamaShakespeara Jak se vám líbí. Ale jde vůbeco komedii? Z úst šaška Prubíře i dvořanaŽaka zaznívá tolik moudra, skepse a glosna dobu, že cítíme jejich aktuální přerůstá-ní do dneška. Při hlubším vhledu nevidímebezstarostný rej, ale zápas bezmoci lidské-ho pochopení s krutostí moci. I když lzedrama interpretovat jako kouzelnou pas-torelu, kde nechybějí pastýři ani loveckéscény, nebo komedii, z níž zasrší ironickéjiskry, nezapře se její konstruovanosta zřejmě i chvat, s nímž byla tvořena. Je tojedno z nejvíce rozvolněných a zalidněnýchděl slavného dramatika. Logiku a psycholo-

JAK SE VÁM LÍBÍ: KOMEDIE NEBO DRAMA?

gii tu nahrazují divadelní verva a duchapl-né žonglování s jazykovými hříčkami.Jak se se vším vypořádal v květnovépremiéře činoherní soubor Divadla J. K.Tyla? Úžasná je scéna Jany Hauskrechtové.Nečleněné tmavé stěny odlidštěně svírajíovzduší vévodského sídla. Projekce nazadním horizontu v působivém rámová-ní hrozivě sevřených větví navozuje děsa nejistotu Ardenského lesa, útulku všechvyhnaných. Ale oni tu nalézají také idylickázákoutí zeleně, luk a palouků. Scénu„zlidšťují“ i pasoucí se ovečky. Sugestivníprostor pro štvance i bláznivě zamilovanétak střídá smutek i naději, hru s láskoui o lásku, soucit i vzdor. Režie Juraje Deákactí Shakespeara. Vymezila prostor promilence, vyhnance i venkovany dvěmaprotipóly: Iracionální zlobou uzurpátoraa klidnou rezignací vyhnance. Frederick(Josef Nechutný) nedští nenávist, v klidua s důrazným vědomím moci i beztrestnos-ti likviduje odpůrce. Bezejmenný vyhnanec(Viktor Vrabec) je životní zkušeností una-

ven i zmoudřelý. Nesní, nesmutní, zbývámu velkorysá vlídnost. Druhá protipólovádvojice – Oliver (Jakub Zindulka) a Orlan-do (Jan Maléř) – konfrontuje Oliverovutlumenou nenávist, cynismus s Orlandovouvýbušností, emocionalitou, které se častomíjejí s cílem. Orlando je jediný, kdo jevtahován do světa lásek a jejich her. Tomudominují dvě vévodské dcery – Fredericko-va Célie (Kamila Šmejkalová), nevýrazná,nezáludná, nekonfliktní, a vyhnancovaRosalinda (Markéta Frösslová), dámav dvorském prostředí a v Ardenském leseřádící jako skřítek v úboru Tyroláčka. Láskaje pro ni více hrou než hlubším ponorem.Venkovské pastýře ani sluhy Shakespearepříliš charakterově nemodeloval, jejichpředstavitelé se o to také nepokoušeli.Šašek Prubíř (Milan Štěrba) byl vtažen dohemžení her a lásek a s vědoucím klidemv něm zakotvil. Jen dvořan Žak (PavelPavlovský) vše pozoroval a komentoval po-smutnělou skepsí, tušil marnost všech snů.Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 22. 5. 2013

Kamila Šmejkalová (Célie), Michal Štěrba (Šašek Prubíř), Markéta Frösslová (Rosalinda)

9

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•JA

KS

EV

ÁM

LÍB

Í

Petr Konáš (Amiens), Zdeněk Rohlíček, Miloslav KrejsaJan Maléř (Orlando), Markéta Frösslová (Rosalinda)

A. Černá, M, Štěrba, J. Maléř, M. Fröslová, V. Vrabec, K. Šmejkalová, J. Zindulka, M. Dancingerová, M. Adamczyk

Viktor Vrabec (Vévoda), Pavel Pavlovský (Žak)

1 0

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•G

AR

DE

RO

BIÉ

R

Monika Švábová (Lady), Kamila Šmejkalová (Irene), Pavel Pavlovský (Sir), Antonín Procházka (Norman)

GARDEROBIÉR NOVĚ NA REPERTOÁRU

Ronald Harwood

PAVEL PAVLOVSKÝ: SIROVI ROZUMÍM, I KDYŽ SÁM JSEM JINÝ

Překlad Jan Hančil • Režie Zdeněk Kaloč • Scéna a kostýmy Marta Roszkopfová • Scénická hudba a zvuky David Rotter

Hra současného britského dramatika Sira Ronalda Harwooda se odehrává za války v divadelním zákulisí během představení Krále Leara, jejž uvádí ko-čovná shakespearovská společnost během německého náletu. Poskytuje neobyčejné herecké příležitosti dvěma zralým osobnostem plzeňského sou-boru. Antonín Procházka představuje titulní postavu garderobiéra Normana, oddaně pečujícího o slavného starého, nerudného a egocentrickéhoherce přezdívaného Sir, zároveň principála souboru. Pro tuto hlavní postavu jako by byl Pavel Pavlovský svou divadelní zkušeností přímo předurčen.

Tahle zvláštní hra rozkrývající lesk a bídu divadla, se celá odehrá-vá v divadelním zákulisí. Je ale opravdu jenom o divadle?To rozhodně ne, divadlo není svět sám pro sebe. I když herci jsouspecifický lidský druh, ani oni, ani diváci nepřicházejí z vakua. Vše,co si přinášejí z vnějšího světa, se tu vzájemně prolíná.Těžko si představit lepší kvalifikaci pro roli Sira než máte vy:herec mnohých shakespearovských rolí, představitel Learaa dlouholetý principál. Otázka je, zda vám to všechno skutečněpomohlo k uchopení a pochopení téhle postavy?

Určitě. Když starý komediant hraje starého komedianta – ač z jinédějinné epochy –, musí s ním soucítit a ledacos mít společného. Hodněspolečného. I to principálování, vztahy ovlivněné subordinací… Ovšemkdyž Sir říká: „Jakživ jsem neměl tak mizerný soubor,“ tomu se jenomsměju. V něčem se přece trochu lišíme, řekl bych, že Sir je daleko ambi-cióznější. V tomhle já nejsem moc typický herec, nikdy jsem neusilovalo kariéru. Samozřejmě mám svoji práci hrozně rád a dělám ji vždyckynaplno. Někdy můžu víc, někdy míň - to je ovlivněno fyzickými i psy-chickými danostmi. Ale Sir, to je klasický herec s jeho sebevědomíma ohromnou ctižádostí – rozumím mu, i když sám jsem trochu jiný.

Premiéra 22. června 2013 v Komorním divadle

1 1

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•G

AR

DE

RO

BIÉ

R

Rozumíte tedy Sirově vůli hrát i za cenu sebezničení?To jistě. Každý, kdo hraje divadlo, to mnohokrát v různé míře zažil.Vzpomínám třeba, jak jsem při generálce Brouka v hlavě zakopl a ří-kal si – hergot, to bolí, ale odehrál jsem celou hodinu až do pauzy.Když jsem pak v šatně sundal to perko, co jsem měl na noze, botabyla plná krve a nehet visel na nitce, jen ho utrhnout. Ono divadlomá i léčivou moc – člověk tam nevnímá bolest nebo slabost. Koli-krát přijde utahaný do divadla, říká si – to nemůžu v životě odehrát– a bim ho, odehraje to, a kolikrát i v té indispozici hraje líp, nežkdyž je absolutně fit. Tohle s sebou to podivné povolání nese.Proto se mi také tahle hra líbí, že to není laskavý, milý obrázekstánku Thálie. Protože divadlo je instituce v podstatě velice krutá.Má-li fungovat, nemůže brát ohled, jak na tom zrovna jste – prostěteď musíte, když to chcete dělat poctivě. A to Harwood dokázal,z jeho hry je to cítit. Žádné idylické vztahy, ale velmi drsné prostředí– profesionální, ale drsné. Je vidět, že poznal na vlastní kůži, jak jeduch divadla neúprosný. Možná mluvím moc pateticky, ale já to takbytostně cítím: divadlo jako milovaná améba, která člověka vcucne– a musíš, musíš!V Harwoodově hře dávají diváci při náletu přednost sledováníKrále Leara před bezpečím krytu. Kdy vy jste v divadle pozorovalenormní divácký tah?Mimochodem, mě nosili jako miminko do sklepa při náletu, ale to sinepamatuju. Tady to je myslím anglické specifikum, oni se chovalinesmírně statečně za války. Sama královna s králem chodili přináletu v troskách mezi lidmi. Nejsem si jist, že by tady lidé zůstalisedět v hledišti, když houkají sirény, ale v té Anglii se to dělo. Jsempřesvědčen, že to je pravdivé, není to Harwoodův výmysl.Tady byla krásná 60. léta: divadla byla narvaná a lidé strašně lační,co z jeviště uslyší, hltali jakýkoliv jinotaj. Replika „je cosi shniléhove státě dánském“ ťala vždycky spolehlivě přímo do živého. Divadloje obvykle vlivnější v dobách nepříznivých. Já si myslím, že divadloby nemělo poučovat, být didaktické, ale dávat naději; jakési světélkoby tam mělo být. Proto jsem dneska trochu smutný z toho, jaké hryse píšou. Zmar na zmar, nakonec to končí: pojďme se všichni poblíta pokud možno nahatý. Je zajímavé vidět jednu, dvě věci v tomhle

duchu, ale když to je jako zlatá nit, která se táhne valnou částíprodukce… Jistěže divadlo má nastavovat zrcadlo době, jak říkáShakespeare, ale jenom ukazovat zmar je proti jeho nejvlastnějšímuposlání. Zvlášť v dobách nelehkých.Do takových dob se asi řítíme…My v nich jsme, ale protože závažnější hry teď nevznikají, lidi dnesv divadle preferujou komedii. Zase symptomatické: jdou se tamaspoň zasmát – něčemu –Jaké je pro vás nezvykle těsné herecké partnerství s AntonínemProcházkou v tak ambivalentním jevištním vztahu? Zatím jstebyli partnery spíš v komediích…Potkali jsme se i v tom Learovi – jako Král a Šašek. Ale jak byl textkrácený, moc jsme spolu na jevišti nepobyli. Za ta dlouhá léta jeGarderobiér vlastně první takováhle spolupráce. Pro mě strašnězajímavá zkušenost a jsem moc rád, že k tomu došlo. Je to zcela jináparketa, než s jakou si lidé Toníka hlavně spojují – je v tom ohrom-ný, zkázněný.Nedá mi nezeptat se ještě na vaši spolupráci s panem režiséremZdeňkem Kaločem.Se Zdeňkem se známe víc než 20 let, poprvé tu dělal Strakonickéhodudáka –– a vy jste od něj vyfasoval paroží…Ano, ano, Vocílku jsem dělal a Jelena, ještě ke všemu na šteklič-kách. Zdeněk patří k vymírajícímu druhu režisérů. Není to režisérexhibicionista, neoslňuje prostředky, nepotrpí si na schválnosti, aleopravdu se snaží, aby herecký projev byl co nejautentičtější, nej-pravdivější. Hlídá stavbu každé věty, každou intonaci, každý důraz.(Takový byl i Ota Ševčík ve svém nejlepším období.) Ze začátku jsemse s ním hádal, člověk už na to není zvyklý. Pak jsem se zklidnil,poslouchal jsem Zdeňka velice a snažil jsem se plnit to, co on mněnabízel, neboť jsem pochopil, že to je dobře. Takže zaplaťpánbu, žese tady zase zjevil…Eva Ichová

Viktor Vrabec (Geoffrey), Antonín Procházka (Norman), Pavel Pavlovský (Sir)Štěpánka Křesťanová (Madge), Pavel Pavlovský (Sir), Antonín Procházka (Norman)

Michal Štrich (Oxenby), Antonín Procházka (Norman)Kamila Šmejkalová (Irene), Pavel Pavlovský (Sir)

1 2

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•G

AR

DE

RO

BIÉ

R

Jméno Antonína Procházky je převážněspojováno s divácky vděčně přijímanýmikomediemi, které produkuje s téměřželeznou pravidelností plného čtvrt století.Prověřeny souborem plzeňské činohrynastupují pak svou cestu na další scény.V základech jeho úspěchu jako dramatické-ho autora je nepochybně prvotní hlubocezažitá zkušenost herecká – cit pro rytmus,načasování, stavbu situace apod. Zcelapřirozeně pak vyplynulo i to, že AntonínProcházka své (a nejen své) hry v Plzni(a nejen v Plzni) režíruje – krom toho, žev nich (zcela neodmyslitelně) některouz hlavních rolí také hraje. Nemělo byvšak zůstat opomenuto, že ozdobou jehoplzeňského repertoáru je také řada velkýchdramatických rolí. Bravurní herecký výkonpodal např. jako Čechov na Jaltě („Procház-kův Čechov je jistě vtipným a sarkastickýmglosátorem, ale v některých momentechvelmi působivě poodkrývá také dušiosamoceného, rezignovaného člověka.“– J. Paterová v Divadelních novinách) čiStrýček Váňa („plachý, cudný a neprůboj-ný Vojnickij“ – Jan Císař, Lidové noviny)a především i s odstupem tří desetiletínezapomenutelný Amadeus…K nim přibyla nyní titulní role ve hře SiraRonalda Harwooda, složitá a rozporuplnápostava garderobiéra Normana s jehotrýznivým vztahem k Sirovi – principálovikočovné společnosti a velkému shakespea-rovskému herci.

V současné době máte na repertoárudvě komediální role – Felixe v Kouzlu 4Da Bouzina v Takové ženské na krku. Je ob-tížné přehodit výhybku do jiného žánru?Ne. Ať hraju cokoliv, pořád jsem to já.Nepoužívám Stanislavského metodu totál-ního převtělení. A navíc platí obecně prokomedii, aby byla opravdu k smíchu, musíse hrát naprosto vážně, a pro tragédii,aby to nebyla nuda, je třeba v ní hledathumorné prvky.Kterou ze svých dřívějších rolí považujeteco do náročnosti s Garderobiérem zasrovnatelnou?Fyzicky náročnější byl třeba Talisman,ale zase jsem byl mladší. V Obsluhovaljsem Anglického krále jsem měl možnávíc textu, ale zase tam byly různorodějšísituace a tím pádem se mi to lépe pamato-valo. V Ještě jednou profesore také téměřneslezu z jeviště… nevím, Amadeus bylnáročný, ale zase se mi hrál lehce, jakobysám od sebe.Máte Normana rád nebo se s ním perete?S mentalitou toho člověka nemám nic spo-lečného. On je „osamělý zoufalec“ a já jsemobklopen rodinou a přáteli. On je závislý naegocentrickém sobci a musí mu pochlebo-vat, aby přežil. Já se necítím být na nikomzávislý. On nemůže být bez divadla a já si toklidně umím představit. Ale od toho je člo-věk profesionál, aby dokázal zahrát postavui mentálně odlišnou, než je sám.

Co na Harwoodově textu oceňujete vyjako dramatik?Především nápad pojmout takovým způso-bem zákulisí divadla. A potom samozřejměskvělý text, díky kterému přesně pochopí-te charakter postav.Dozvěděl jste se prostřednictvím téhle hryněco nového o divadle či sám o sobě?O sobě jsem se dozvěděl nelichotivou zprá-vu, že se učím text čím dál pomaleji.S Pavlem Pavlovským jste se na jevišti do-sud setkával spíše v komediích. Jak fun-guje vaše partnerství v odlišné dimenzi?Myslím, že dobře. Aspoň já se cítím klidný.Je dobré být na jevišti s kolegou, o kterém

víte, že cokoliv by se přihodilo běhempředstavení, tak z toho vybruslíte.Jak budete vzpomínat na svá pracovnísetkání s režisérem Zdeňkem Kaločem,pod jehož vedením jste už dříve vytvořilústřední postavu Jana Dítěte v drama-tizaci Hrabalovy prózy Obsluhoval jsemanglického krále?Zdeněk je skvělý režisér, pečlivý, detailista.Naprosto mu důvěřuju. Vždy když s nímpracuju, tak mám pocit, že jsem jako v pe-řince a že se mi nemůže nic stát. Každouvětu, kterou říkám, vím, proč ji říkám,a proč dělám to, co dělám. Zase jsem seněco naučil.Eva Ichová

ANTONÍN PROCHÁZKA: AŤ HRAJU COKOLIV, POŘÁD JSEM TO JÁ

Antonín Procházka (Norman), Pavel Pavlovský (Sir)

1 3

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AV

AL

SE

,B

OL

ER

O,

CA

RM

INA

BU

RA

NA

LA VALSE, BOLERO, CARMINA BURANA NOVĚ NA REPERTOÁRU

Maurice Ravel, Carl Orff

Premiéra 8. června 2013 ve Velkém divadle

Dirigent Jiří Štrunc • Režie a choreografie Zdeněk Prokeš • Scéna Vladimír Soukenka • Kostýmy Josef Jelínek • Dramaturgie Zbyněk BrabecSbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Jiří Petrdlík

Dirigent Jiří Štrunc

Richard Ševčík, soubor baletu, orchestr DJKT

Uvedení těchto titulů byl výborný dramaturgický nápad, neboť ta-kovéto spojení opery a baletu je možné vidět zřídkakdy. Hudebnícii tanečníci měli v ruce všechny trumfy – svůj um, tvůrčí schopnosti,profesionalitu i kvalitu děl samých. Jsou dobře známá a posluchač-sky atraktivní. Operní orchestr je hraje výborně, na vysoké tech-nické úrovni a hudební nastudování Jiřího Štrunce má potřebnouplasticitu. První půli večera dodává magickou atmosféru působiváchoreografie Zdeňka Prokeše a skvělé taneční výkony.Carmina burana znějí pod taktovkou Jiřího Štrunce velkolepě,orchestr hraje s vypracovanou dynamikou a všichni sólisté zpívajívýtečně. Na premiéře Olga Jelínková jasným sopránem dodala dílupoezii a jemnost, tenorista Tomáš Kořínek zvládl nelehkou parodiilabutího zpěvu výborně a barytonista Zdeněk Hlávka přidal ke své-mu vyrovnanému hlasovému projevu i jevištní výraz. Sbory kvalitněnastudoval Zdeněk Vimr a dobře je doplnil i dětský sbor (sbormist-ryně L. Hofmanová a A. Tupá).Gabriela Špalková, MF DNES 20. 6. 2013

1 4

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AV

AL

SE

,B

OL

ER

O,

CA

RM

INA

BU

RA

NA

V první části večera uvedl baletní soubor pod inspirovaným vede-ním choreografa Zdeňka Prokeše dvě symfonické skladby fran-couzského skladatele Maurice Ravela (1875–1937) – Valse, určenýjednotlivcům a dvojicím, a hlavně dynamické a do gradace stoupajícíslavné Bolero. Přesvědčivé vystoupení čelných členů souboru i jehocelku potvrdilo při premiéře i první repríze (neděle 9. června) kon-stantní výbornou úroveň tanečníků.Vizuální stránka této části večera byla v rukou výtvarníka VladimíraSoukenky a tvůrce kostýmů Josefa Jelínka. Úkol autora scény bylponěkud neobvyklý a bez větších možností vzhledem k umístěníorchestru na jevišti, řešení se však ukázalo jako funkční. Rovněžkostýmy přispěly k úspěchu večera, za zmínku stojí například zdaři-lá kombinace barev v Boleru.Hudbu celého večera řídil v přípravě i premiéře dirigent Jiří Štrunc.Orchestr mu v taneční části programu zněl barvitě a pro tanečníkyinspirativně, ve valčíkové části uhlazeně, v Boleru s prvky tajuplnostia vnitřního napětí. Ve druhé části večera, v kantátě Carmina burananěmeckého skladatele Carla Orffa, měly kromě dobře hrajícíhoorchestru důležitou úlohu sbory. Operní sbor byl posílen NovouČeskou písní, takže sbormistr Zdeněk Vimr měl k dispozici obětělesa, která vede. Sbory zněly znamenitě v kontrastu ploch ženské

a mužské složky, smíšené partie dosahovaly pozoruhodné intenzitya barevnosti zvuku. Velmi dobře se svého úkolu zhostil Dětský sborZUŠ B. Smetany.Diváci byli nadšeniKantáta Carmina burana je dílem zajímavých inspirací středověkýmitexty písní světského založení, hudba je bohatě rytmická, proměnli-vá, střídá něžné znění ženských sborů a pevný zvuk sboru mužské-ho. Mnoho v ní záleží na sólistech. Výrazný podíl má sólový baryton,krátkou, ale důležitou árii tenor a kouzelné plochy soprán. Sólistév premiéře 8. června i v první repríze vesměs zaujali svými výkony.Zdeněk Hlávka a Jiří Hájek uplatnili svůj baryton zejména v krásnéstřední poloze a úspěšně bojovali s nároky falzetové partie, tenoris-ta Tomáš Kořínek zpíval v obou představeních zvučně a s náležitýmvýrazem. Sopránové partie muzikálně přednesly Olga Jelínkováa Radka Sehnoutková.Umístění dvou baletů a jedné kantáty do jednoho večera vyzněloznamenitě a návštěvníci obou představení byli právem nadšeni. Jistě sitato méně obvyklá inscenace najde mnoho dalších spokojených diváků.Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ DENÍK 24. 6. 2013

BALET I KANTÁTA SPOLEČNĚ NA SCÉNĚ VELKÉHO DIVADLA

Martin Šinták, Nikola Pažoutová

Orchestr DJKT, sbor opery DJKT, Nová Česká píseň, Dětský sbor ZUŠ B. Smetany, dirigent Jiří Štrunc

Milan Maláč, Nela Mrázová

1 5

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AV

AL

SE

,B

OL

ER

O,

CA

RM

INA

BU

RA

NA

Jiří Hájek, Radka Sehnoutková, Tomáš Kořínek

Olga Jelínková, Tomáš Kořínek, Zdeněk Hlávka

Jarmila Dycková, Richard Ševčík

Jarmila Dycková, Petr Hos

1 6

PR

EM

IER

Y•

DIV

OT

VO

RN

ÝH

RN

EC

DIVOTVORNÝ HRNECBurton Lane, Edgar Yip Harburg, Fred Saidy

Premiéra 28. září 2013 v Komorním divadle

Překlad a české texty Jiří Voskovec, Jan WerichRežie Petr Palouš • Dirigent Dalibor Bárta • Choreografie Zuzana KolářováScéna a kostýmy Jitka Moravcová • Dramaturgie Jiří Untermüller

Josef Maršálek Jiří Untermüller • Káča Maršálková Kamila KikinčukováWoody Rychtarik Radek Štědronský Shejbal • Vodník Čochtan Bronislav KotišZuzana Jarmila Dycková • Bellinda Stanislava Topinková FořtováSenátor Kets Mets Randall Jan Kaštovský • Buzz Collins Ondřej Studénka / Adam ReznerŠerif Roman KrebsSoubor muzikálu a operety DJKT • Balet DJKT • Orchestr muzikálu a operety DJKT

PREMIÉRA

Co pro vás tenhle notoricky známý muzi-kál znamená?Úžasná je už sama jeho historie: Divotvor-ný hrnec (v originále Finian‘s Rainbow/Finianova duha) přivezli do ČeskoslovenskaVoskovec s Werichem. Rok po premiéřena Broadwayi v lednu 1947 měl premiéruv jejich divadle ve Vodičkově ulici a stal setak vůbec prvním americkým muzikálemuvedeným na evropském kontinentu. Krát-ce nato byla inscenace přenesena do divadlav Karlíně. To představení mělo naprostozásadní vliv, dokonce bych řekl, že ovlivniloi vznik dalších divadel, resp. celého žánru

populární hudby. Dokládá to např. JiříSuchý. Vzpomíná, jak chodil na Divotvornýhrnec a jako zázrak sledoval, že je možnéčesky otextovat americké swingové melodiezpůsobem, který je naprosto český. Inspi-rován tímhle příkladem začal sám potomtvořit texty jinak. Čili v tomto smyslu mátento muzikál naprosto zakladatelský rys.Dovezený text ovšem Voskovec a Werichpo dohodě s autorem oproti americkémuoriginálu velice silně upravili. Odrazilo setam i poválečné budovatelské nadšení a tře-ba idea družstevnictví, kterou rozvíjeli užv Hej – rup! To všechno postupně vyvanulo,působivé zůstává téma lidské vzájemnostia spolupráce, zejména když lidem teče dobot. A co nově nabylo na aktuálnosti, toje téma dravých developerů, kteří chtějískupovat půdu za každou cenu, i když od-tamtud vyženou lidi atd., atd. Čili takovýmobloukem se vracíme nečekanými vrátky donaší reality.Na rozdíl od slavného filmového zpraco-vání tohoto muzikálu od Francise FordaCoppoly z r. 1968, kde byl velmi zdůrazňo-ván antirasistický náboj díla, je tento u nássamozřejmě trošku utlumený. Dělat lacinéparalely by bylo poněkud nemístné, protožepoměry v Americe byly úplně jiné. V tomroce vrcholil boj za práva černochů podvedením Martina Luthera Kinga a to témabylo tak naléhavé a aktuální, že se stalohlavním tématem celého filmu.Také téma emigrace má v různých do-bách různý dopad…V Divotvorném hrnci je to trošku v roviněsentimentální, ve Voskovcových a Weri-chových textech je zřetelně cítit, jak se jimstrašně stýskalo. Když se v písničce zpívá

„jestlipak tam ještě hučí jez“, tak samozřej-mě vím, že oni myslí konkrétní sázavskýjez, u kterého vyrůstali jako kluci, prožilitam celý život a postavili si tam vily jakoletní domy. V podstatě to byl jejich svět.Voskovec stále vzpomíná na louku Otočnicitam pod nimi – to je louka, na níž údajněsv. Prokop otáčel pluh, když oral s čertem,odtud to jméno.Takže člověk tam cítí vysloveně osobní notua nostalgii, je tam i kus jejich komediant-ství. A musím říct, že český text je mnohemlepší než americký, mnohem vtipnějšía v každém případě nám bližší. Jsou v němbrilantní nápady. Moc mě bavilo to čístprávě z hlediska způsobu překládání těchpísniček, který je velice volný, ale není tamslovo zbytečně. U překladů anglickýchpísní občas člověk cítí, že se rytmus dohánínicneříkajícími slovy, kdežto tady je každéslovo platné – to je úžasné. To se mi na tommuzikálu líbí snad vůbec nejvíc.A jaký bude Čochtan? Pro český národ jejeho synonymem Werich, v Plzni ho zasevždycky hrál Rudolf Kutílek, někdy s al-ternací, někdy bez ní. Teď veslo přebíráBronislav Kotiš.Chceme, aby Čochtan by zvláštní smutnejšašek – uvidíme, co z toho vzejde. Vždyckyje velké nebezpečí, že člověk padne dopasti napodobovat Wericha, je to prostě taknapsáno, slovy, kterými by mluvil Werich.Někdy si vyžádá drobnou změnu slovosledu,aby nebyly ty werichovské periody úplněpřesné. Ale chováme se k textu velice piet-ně, nikdo se nemusí bát, že bychom dělaliradikální změny.Eva Ichová

Ač je znám převážně jako režisér činoherní, v Divadle J. K. Tyla opakovaně spolupracuje s muzikálovým a operetním souborem (Mam´zelleNitouche – 2004, Noc na Karlštejně – 2011). Jako skvělý překladatel je podepsán pod českými titulky řady filmů, např. kromě monty-pythonov-ských titulů také pod Jakubiskovou Bathory.

REŽISÉR PETR PALOUŠ

S. Fořtová (Káča), Z. Sedláček, 1994

1 7

PR

EM

IER

Y•

DIV

OT

VO

RN

ÝH

RN

EC

Jak jste se dostala k choreografii jakodalší profesi?Dva roky po ukončení studia herectví naJAMU jsem se rozhodla, že si ještě rozšířímvzdělání a zkusila jsem choreografii naHAMU v Praze. Podvědomě jsem tušila, žedvojnásobná magistra ze mě už asi nebude,ale chtěla jsem zjistit, co mi ta škola můžedát. Mateřstvím moje studium sice předčas-ně skončilo, ale nakročeno už jsem měla.U nás jste před 5 lety vytvořila choreogra-fii pro Koločavu, co dalšího máte již natomto kontě?Např. v Divadle Kalich jsem dělala asis-tentku holandskému choreografovi DirkuSmitsovi při Krysaři, pracovala jsem takéna inscenacích černodivadelního soubo-ru ACT (All Colours Theatre) působícíhov Rytířské ul.To je široký záběr…Mně to tak vyhovuje, nechtěla bych se živittím, že bych dělala jedno muzikálové před-stavení za druhým. Hlavně to černé divadloje ohromně zajímavá výtvarná záležitost,využívá techniky, které si jinde nemůžuvyzkoušet, a poskytuje velký prostor prokreativitu. Tady se mi zase líbí, že pracujui s herci – netanečníky, člověk se prostě musípřizpůsobovat různým individualitám v sou-boru. Vždycky je ta práce moc zajímavá.Čím je pro vás zajímavý muzikálDivotvorný hrnec?Je to krásné dílko jako celek, nestojí ani nachoreografii, ani na nějaké výpravě. Je to

hudebně nádherně napsaná věc, od Weri-cha a Voskovce vtipně předělaná, Čechůmvelmi blízká záležitost. Takže já se buduhlavně snažit, aby všechno do sebe zapadloa vzájemně se prolínalo, aby všichni v sou-boru na jevišti plnohodnotně fungovali.Asi se vyjadřuji neobratně, ale víte, já jsemviděla pár inscenaci, kde je to opravdupostavené tak, že přijde balet, zatančí, zaním stojí sbor a zpívá. My máme jenomdva páry z baletu, a má práce se odvíjí odtoho, aby tančili všichni, i když to zpívánívůbec není jednoduché. Smekám kloboukpřed místním sborem, protože ty těžkévěci už mají perfektně nakorepetovanéa nazkoušené. Já se pak snažím přizpůsobitchoreografii tak, aby jim to bylo příjemné,aby pohyb neměl špatný vliv na hudebnístránku, která je tady podle mě důležitější.Zvláštností je postava němé dívky Zuza-ny, záležitost spíše pantomimická.Je to výrazná, krásná postava, a je náročná.Můžu to posoudit, vyzkoušela jsem si ji navlastní kůži před deseti lety v Národnímdivadle v Brně. Tady máme na roli Zuzanyúžasnou sólistku, která sama o sobě je takzajímavá, že musíme využít jejích taneč-ních schopností i hereckých dispozic. Budeto určitá stylizace, ale do nějaké ´znakové´řeči ji nutit nebudu.V Plzni dohráváte Rosalindu v Netopýro-vi, čeká vás Pavoučí žena. Kde ještě vásmohou diváci vidět?Dlouho funguju v divadle Kalich, už patnáctlet. Teď tam hraju v muzikálu Osmý světadíl

roli Matky, což je hodně herecká záležitosts jednou krásnou písničkou; hrajeme tos velkým úspěchem už druhou sezonu.A váš vztah k plzeňskému divadlu?Téměř domovská scéna. Pracuju tu nesmír-ně ráda, atmosféra je vždycky úžasná. Nikdyse nestalo, že bych tady zažívala nějakéstresy nebo průšvihy. A hlavně musímvyzvednout živý orchestr, s tím se člověkv Praze jen tak nepotká.My to bereme jako samozřejmost a onoto vůbec samozřejmé není –Já to kolegům říkám pořád: važte si toho,že můžete zpívat s orchestrem!Eva Ichová

Zuzana Kolářová začala spolupracovat s muzikálovým a operetním souborem před 12 lety,poprvé se v Plzni představila jako Pytlákova schovanka. Velkých rolí se dočkala v sedmi muzi-kálových i operetních titulech, Velma Kellyová v Chicagu ji v r. 2008 vynesla Cenu Thálie.

CHOREOGRAFKA ZUZANA KOLÁŘOVÁ

Rudolf Kutílek (Čochtan), Jindřiška Crhová Kikinčuková - DIVOTVORNÝ HRNEC, 1994

1 8

PR

EM

IER

Y•

LA

TR

AV

IAT

A

VERDIHO LA TRAVIATA SE VRACÍ NA PLZEŇSKOU OPERNÍ SCÉNU

LA TRAVIATAGiuseppe Verdi

Premiéra 19. října 2013 ve Velkém divadle

Opera o třech dějstvích • Libreto F. M. Piave podle A. Dumase ml. • Nastudováno v italském origináleHudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc • Dirigenti Tomáš Brauner, Jiří Petrdlík • Režie Linda KeprtováScéna a kostýmy Eva Jiřikovská • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr

Violetta Petra Alvarez Šimková / Lucie Kašpárková / Kateřina Kněžíková • Flora Jana Tetourová / Ivana Veberová • Annina RadkaSehnoutková / Ivana Šaková • Alfréd Richard Samek / Zsolt Vadász • Germont Roman Janál / Ivan Kusnjer • Gaston Jan Ježek / TomášKořínek • Douphal Jiří Hájek / Aleš Hendrych • D´Aubigny Michael Kubečka / Dalibor Tolaš • Grenville Pavel Horáček / Jevhen ŠokaloSbor opery DJKT • Orchestr DJKT

PREMIÉRA

Statisticky nejhranější operou na světových jevištích je Verdihoosmnáctá opera La traviata, která tvoří spolu s předcházejícím Rigo-lettem a Trubadúrem první vrchol ve skladatelově tvorbě. Verdiholibretista Francesco Maria Piave zpracoval román francouzskéhospisovatele Alexandra Dumase mladšího Dáma s kaméliemi, v němžlíčí dojímavý příběh pařížské kurtizány Alphosiny Plessis (v romá-ně přejmenované na Margueritu Gautierovou), s níž Dumas prožiltříměsíční milostný románek. Dumasův román z roku 1848 se stalihned bestsellerem a není divu, že se brzy objevila i jeho jevištnídramatizace. Marguerita Gautierová vstoupila poprvé na divadelníprkna 2. února 1852 v Paříži. Bylo jen otázkou času, kdy Verdi, kterýsledoval literární a divadelní scénu Evropy, bude tímto námětemzaujat. Po opeře Stiffelio z roku 1850 vytvořil ve své La traviatě dru-hou a poslední operu odehrávající se v jeho současnosti. La traviataměla svou premiéru v benátském Teatro La Fenice 6. března 1853.Tehdy sice propadla, ale brzy se stala jednou z nejhranějších opera její sláva trvá dodnes. Není proto divu, že poměrně záhy po insce-naci Jiřího Štrunce a Ondřeje Hučína se znovu vrací do repertoáruplzeňské opery.Šéf opery PhDr. Ilja Šmíd svěřil její realizaci mladé režisérce LinděKeprtové, která vystudovala operní režii na brněnské JAMU u prof.Václava Málka. V roce 2009 byla Nadací Leoše Janáčka oceněna jejírežie původní verze Janáčkovy Její pastorkyně, kterou vytvořila ještěna JAMU. Z jejích dalších režií zaujaly zejména inscenace Masseneto-va Dona Quichotta v Liberci a Poulencovy Dialogy karmelitek v Koši-cích, kde Linda Keprtová působí také jako dramaturgyně opery.Před zahájením studia Traviaty v Plzni jsme položili Lindě Keprtovéněkolik otázek:Je těžší inscenovat operu, kterou všichni znají a viděli v mnohainscenacích než operu uváděnou méně často?Především je to těžší pro mě samotnou, protože jsem se s toutooperou samozřejmě již mnohokráte setkala, tudíž pro mne nenísnadné začínat s prázdným papírem a vědomě se odstřihávat odinscenačních názorů, které jsem měla možnost zhlédnout.Dá se i u tak známé opery ještě přijít s něčím novým a je to vůbecnutné?Osobně si myslím, že ambicí by nemělo být přicházet s něčím no-vým, ale dokázat pojmenovat příběh tak, jak ho inscenátor vnímá,a dotknout se podstaty, která je pro něj osobně důležitá. To by mělabýt, myslím si, počáteční motivace.Lze nějak popsat tvůrčí proces, ve kterém se rodí koncepce insce-nace? Je určující, v kterém divadle a pro jaké publikum se operainscenuje?Ach, to jest otázka velmi těžká. Každý inscenátor má bezesporujinou cestu, jak stisknout onu podstatu příběhu, kterou si pojmeno-val. U mě samotné je to však proces docela dlouhý, nejsem tip, který

má na vše okamžitou odpověď. Mnohé věci ve mně zrají, až se třebaněkdy vyloupnou. A někdy také ne, pak přichází čistá racionalizace,která může být v mnoha případech také prospěšná.Na JAMU jsi vystudovala též sbormistrovství. Pomáhá ti hudebnívzdělání při režii? Je vůbec nutné, aby dnes operní režisér, resp.režisér, který režíruje operu, měl hudební vzdělání? Je k režiinutný rozbor partitury?

Linda Keprtová, Eva Jiřikovská

1 9

PR

EM

IER

Y•

AN

TH

ON

YN

EIL

SO

N

Komedii Lháři napsal v roce 2002 skotský dramatik Anthony Neil-son. Přesto že jde o šestačtyřicetiletého autora ověnčeného cenamiza tvorbu pro divadlo, film, televizi a rozhlas, u nás je jeho jménotéměř neznámé. Plzeňská inscenace Lhářů umožní divákům prvnísetkání s A. Neilsonem v České republice.Lháři se odehrávají v současnosti, ve sváteční atmosféře Štědréhovečera. Ale charakteristickým rysem hry je, že situace se vyvíjejí ji-nak, než by se dalo předpokládat. Osou příběhu je až klaunská dvo-jice strážníků, kteří se – částečně ze soucitu a částečně ze zbabělosti– zdráhají sdělit rodině tragickou zprávu. Malé zaváhání, nevinnálež a fatální nedorozumění startují stále krkolomnější a absurdnějšísituace. Humor osciluje mezi křehkou lidskostí a morbidností.Lháře jako úvodní titul sezóny 2013/2014 nastudoval nový režisérčinoherního souboru, David Šiktanc. Jde o jeho první inscenacipo nástupu do plzeňského angažmá. Ještě jako student Akademiemúzických umění režíroval pohostinsky v divadelním klubu Mayen-burgova Ošklivce – s pozitivním ohlasem.O svém přístupu k textu nonkonformního, provokativního až kru-tého dramatika Neilsona mladý režisér říká: „Na Lhářích je pozoru-hodná bravurně vystavěná zápletka. Sám jsem se rozhodl podporo-

vat specifický, místy až bizarní svět postav, jenž onu krutou komikustaví do jiného (ne snad přívětivějšího, ale řekněme plastičtějšího)světla. Salónní půdorys, známý z komedií Georgese Feydeaua, se takstřetává s neúprosností a zároveň i jistou dojemností McDonagho-vých her, resp. filmů. Rád bych, aby výsledná inscenace měla vlastnízřetelnou poetiku a nebyla ´pouze´ provozní komedií.“Marie Caltová

LHÁŘIAnthony Neilson

Česká premiéra 26. října 2013 v Komorním divadle

Překlad Alexander Jerie • Režie David Šiktanc • Scéna Nikola TempírKostýmy Petra Krčmářová • Dramaturgie Marie CaltováScénická hudba Filip Míšek

Gobbel Marek Adamczyk • Blunt Jan Maléř • Gronya JanaKubátová • Garson Zorka Kostková • Balthasar Zdeněk MuchaReverend Shandy Michal Štěrba • Carol Kamila Šmejkalová

PREMIÉRA

Myslím, že není nutné, aby režisér rozuměl partituře stejně jakodirigent. Pro někoho to však může být inspirativní a obohacujícív jeho smýšlení. Pro mě je hudební složka v opeře velmi podstatná,zásadní a v mé představě dominantní. A protože každý slyší hudbujiným způsobem, každý z nás ji může vnímat zcela rozdílně, tak prá-vě zde se může nacházet odpověď, jak inscenovat Traviatu „po sté“.Pocházíš z České Třebové, studovala jsi v Brně, působíš v Košicích.Jak dalece znáš plzeňskou operu?

Shodou okolností jsem v Plzni viděla svou první operu, Dona Gio-vanniho, mohlo mi být tak čtrnáct let. Seděla jsem na druhém bal-kóně a snažila se tvářit ušlechtile. Takže mé první setkání s operoubylo právě tady. Od té doby jsem viděla v Plzni vícero titulů, vždyjsem měla pocit, že se zde můžete chlubit velmi kvalitním soubo-rem. A těším se, že při mé šestitýdenní návštěvě tady u vás tohozhlédnu více, i z ostatních souborů.Ptal se Zbyněk Brabec

INSCENACI OPERY LA TRAVIATA PODPOŘILI:

Linda Keprtová, Eva Jiřikovská L. Keprtová, E. Jiřikovská, I. Šmíd, I. Racek, J. Baxa, J. Burian

2 0

PR

EM

IER

Y•

PO

PE

LK

A

O tom, že baletní soubor DJKT vždy myslítaké na malé diváky, svědčí stálá přítomnostněkterého z velkých pohádkových baletů najeho repertoáru. V posledních deseti letechuvedl Labutí jezero, Louskáčka, Coppélii,Šípkovou Růženku a Krásku a zvíře. Na pře-lomu let 2009 a 2010 měl dokonce na reper-toáru celý trojlístek slavných pohádkovýchbaletů P. I. Čajkovského současně.Poté, co repertoár opustila koncem mi-nulé sezony jako poslední z nich ŠípkováRůženka, začal soubor pracovat na dalšímz nesmrtelných pohádkových titulů, Pro-kofjevově Popelce. Jejím uvedením divadlozároveň připomíná 60. výročí úmrtí sklada-tele, jenž zemřel 5. března 1953 – ve stejnýden, jako J. V. Stalin.Ze šesti baletů Sergeje Prokofjeva se dvastaly opravdu hvězdnými: Romeo a Juliepodle Shakespearovy tragédie a Popelka,jejíž libreto vychází z pohádky CharlesePerraulta. Partitury obou děl, z nichž prvnívzniklo v předválečných letech stalinskýchrepresí v sovětském Rusku a druhé v letechdruhé světové války, patří k významnýmdílům hudby 20. století a pro choreografyznamenají velkou příležitost pro stavbusólových partů i sborových scén. Zatímcohudba Romea a Julie nese tíhu tragédie,Popelka je zcela v duchu pohádkovéhosnu o dívce, která nalezne svého prince.Taneční interpretace příběhu je náročnárejstříkem výrazových poloh.Šéf baletu DJKT a dvojnásobný laureátThálie Jiří Pokorný má jako emeritní sólistaNárodního divadla s tímto titulem spojenui svou vlastní taneční zkušenost. Jako cho-reograf a režisér připravované inscenace semůže opřít o dlouholetou průpravu svéhosouboru v uvádění velkých baletních děl,zvládnutí klasické techniky i o preciznívýkon orchestru. Při nastudování stylověvychází z baletní neoklasiky, opírající seo současné výrazové prostředky.Naposledy byla Popelka uvedena právěpřed dvaceti lety v nastudování Marilenya Andreje Halászových.

POPELKASergej Prokofjev

Premiéra 23. listopadu 2013 ve Velkém divadle

Choreografie a režie Jiří Pokorný • Hudební nastudování a dirigent Petr KofroňScéna Jan Dušek • Kostýmy Roman Šolc

Popelka Colombe Hays / MonikaMašterová • Princ Milan Maláč / MartinŠinták / Pavel Tručka • Macecha HanaČakarmišová • Otec Pavel MachSestry Jarmila Dycková / Nela Mrázová,Kristýna Piechaczková / KateřinaŠevčíková • Matka / Víla MartinaDiblíková / Michaela Hosová MusilováKavalíři Miroslav Hradil / Petr Hos /Richard Ševčík / Pavel TručkaPrincův pobočník Petr BrettschneiderUčitel tance Grzegorz Moloniewicz /Martin Šinták • Krejčí Petr Laštovka /Aleš Lindovský, Vojtěch Jansa /Dominik Peřina

PREMIÉRA

Jiří Žalud, Martina Mušinská Krejslová, Alena Kohoutová – POPELKA, 1993

2 1

SETKÁNÍ SE SKLADATELEM, DIRIGENTEMA INSTRUMENTALISTOU JAROSLAVEMKRČKEM A JEHO MÚZICKOU RODINOUKdo by neznal Jaroslava Krčka? Tento rodákz Českých Budějovic je spjat i s Plzní, kdešest let byl sbormistrem České písně a kdetaké pracoval v tehdejším Českosloven-ském rozhlase jako hudební režisér. V Plznispolupracoval též s folklórním souboremÚsměv. Přestože napsal řadu symfonických,komorních i vokálních děl, pro mnohé jejeho jméno spojeno s folklórními souboryChorea Bohemica a Musica Bohemica.Členové jeho velké rodiny se věnují hudbě,např. manželka Gabriela je výbornáhobojistka, dcera Magdaléna je houslistkaa operní režisérka (v Plzni režírovala DonaPasquala a Figarovu svatbu), zeť David Švecje klavírista a dirigent opery Národníhodivadla. A to nejsou zdaleka všichni!Zbyněk Brabec

KLAVÍRISTKA BARBORA BRABCOVÁKaždý slavný umělec někdy začínal a mno-zí diváci později pyšně vzpomínají, že bylina jednom z jeho prvních vystoupení.Při našem druhém matiné 27. října 2013můžete být přítomni zrodu nové hvězdy.Představíme mladou klavíristku BarboruBrabcovou, která se již může pyšnit prv-ními oceněními: je absolutní vítězkou kla-vírní soutěže Prague Junior Note a TalentuJihočeského kraje. Je několikanásobnoulaureátkou národních i mezinárodních sou-těží, např. Mezinárodní soutěže Českéhorozhlasu Concertino Praga, mezinárodnísoutěžní přehlídky Mladý klavír Pražskékonzervatoře, Mezinárodní klavírní sou-těže Vítězslava Nováka nebo MezinárodníSmetanovské klavírní soutěže v Plzni.V současné době ještě studuje na konzerva-toři v Českých Budějovicích u prof. MagdyŠtajnochrové. A již vystoupila s prestižnímSymfonickým orchestrem Českého rozhla-su v Praze, který ji doprovodil při přednesuMozartova klavírního koncertu A dur.Nenechte si ujít příležitost v podání tétomladé klavíristky slyšet skladby ModestaPetroviče Musorgského, Milije AlexejevičeBalakireva a Vítězslava Nováka.Zbyněk Brabec

KO

NC

ER

TY

PODZIMNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLAVĚTVE HUDBOU PROTKANÉ29. ZÁŘÍ 2013

PŘEDSTAVUJEME MLADÉ TALENTY 27. ŘÍJNA 2013

2 2

PŘ

ED

ST

AV

UJE

ME

Jako dramaturg nastoupila do plzeňské či-nohry letos v květnu. Inscenace Je třeba za-bít Sekala, na níž se dramaturgicky podílelaještě jako host, je zařazena do programuMezinárodního festivalu DIVADLO 2013.Divadlo ji provázelo od dětství. Coby Jis-křička recitovala tlampačem pro tisícihlavélampionové davy poezii typu: „Jsem ještědítě a nevím, co je válka…“ Sametová revo-luce ji naštěstí zastihla v šesté třídě a takmohla pokračovat ve studiu na soukromémgymnáziu Schola ludus v Ústí nad Labem.Zde se setkala s hybatelem svého dalšíhoživota dramaturgem Karlem Tománkem.Ten způsobil, že přes vzdělání matema-tické školy, které jí rodiče dopřáli, podalapřihlášku na dramaturgii. Na studentskémfestivalu totiž získala tři roky po sobě cenuza nejlepší autorskou hru. Na Divadelnífakultě JAMU studovala pod pedagogickýmvedením Václava Cejpka a Antonína Přidala.Na škole spolupracovala hlavně s režiséremJanem Mikuláškem (absolventské předsta-vení Klub sebevrahů).Do Národního divadla moravskoslezskéhoji v r. 2002 angažoval tehdejší šéf čino-hry Juraj Deák. Ani po jeho odchodu doDivadla Na Fidlovačce spolupráce s nímneskončila. Hostovala zde osm let jakodramaturg i jako autorka. Napsala např.libreto muzikálu Carmen, který se hrálnejen Na Fidlovačce, ale i v Uherském Hra-dišti. V Ostravě se od r. 2002 dramaturgic-ky či spoluautorsky podílela na přibližněčtyřiceti inscenacích.Spolupracuje jako scenáristka s Českoutelevizí. Píše články do Otazníků historie.

Před sedmi lety ses poprvé setkala s čino-hrou plzeňského divadla – tenkrát jakoautorka Královny Margot. Jak na tutospolupráci vzpomínáš?Vzpomínky se omezují pouze na účastna první čtené a poté na premiéře. Bylajsem ráda, že se v Plzni Margot poprvéhrála v podobě, v jaké jsem ji napsala, alevlastního zkoušení jsem se neúčastnila.Proto si režisér Juraj Deák dovolil strašitmě po telefonu, že Kateřině Medicejskévzplály šaty od louče. Nebo že ředitel chcepremiéru zrušit, protože se mu inscenaceopravdu, ale opravdu nezdá. Tenkrát jsembílá strachy dštila na Juraje síru, jak to jakorežisér mohl dopustit? Jak to že neudělaldobré představení? Juraj si postěžoval,že „s některými texty“ to prostě nejde.Premiéra naštěstí jeho černé humory a méobavy rozptýlila. Byla jsem překvapená,že herci i z mých nepřesvědčivých replik„vytáhli zlato.“Jedenáct let jsi působila v ostravskémNárodním divadle moravskoslezskémjako dramaturg. Která umělecká setkáníbyla pro tebe klíčová?Každá sezóna byla specifická s ohledemna nasazené tituly a na pozvané reži-séry. Za všechny bych vyzdvihla prácina Caligulovi s Honzou Mikuláškem, naMein Kampf a na Krvavé svatbě s JurajemDeákem, na Kouzelníku z Lublinu a Smr-tihlavovi s Petrem Gáborem, na Amadeovis Pavlem Šimákem. Nadchl mě nedávnoi režisér Jakub Nvota (Trable s Harrym),Anička Petrželková (Cenci) nebo Janka Ry-šánek Schmiedtová (Kuřačky). Za klíčovénepovažuji jen tvůrčí setkání s režiséry,ale i s herci. Když jsem sledovala práciVeroniky Forejtové, Anny Cónové, IgoraOrozoviče, Andrey Mohylové, VeronikyLazorčákové a mnohých dalších, uvědo-mila jsem si, že bez skvělých herců nelzedělat dobré divadlo. Všechno ostatní jeteorie. A Ostrava je dobrým „hereckým“divadlem pověstná…Proč ses rozhodla z Ostravy odejít?Na to se mě ptá mnoho lidí. Ostrava jemoje první, dlouhé, myslím, že plodnéangažmá a jsem ráda, že není poslední.Nechci tam zestárnout. Je čas na změnu,na novou výzvu. Dlouho jsem jiné nabídkyodmítala (Zlín, „Národní“ v Brně, „Fidlo-vačku“ v Praze). Zaujali mě zde herci připráci na inscenaci Je třeba zabít Sekala.Rozhodlo ovšem setkání s Natálií Deáko-vou, režisérkou inscenace a mou novoušéfovou. Ostravu neopouštím, protože bymi něčím nevyhovovala. Naopak. V den,kdy jsem Natálce Plzeň definitivně slíbila,jsem celý večer „bulela jak cip.“ Juraj Deákmi pomohl. Prohlásil, že „v nejlepším jedobré odejít.“ A zdejší herci také pomohli,Plzeň nemohli vynachválit. A konečně měbaví Ostraváky provokovat: „Plzeň vyhrálafotbalovou ligu, vyhrála hokejovou ligu,

vyhrála město kultury. Asi tam nakupují tynejlepší hráče.“ (smích)Co v práci dramaturga považuješ zanejdůležitější?Žít divadlem. S velkou vnitřní odvahou.Projeví se to v připomínkách během zkou-šení, ve vlastní sebekritice, v přemýšlenío textech, které mají co říct, v myšlenío daném regionu, v přemýšlení o režisé-rech a hercích.Dramaturg je programový duch i hromo-svod divadla – když je inscenace dobrá,může za to vždy režisér, v opačnémpřípadě dramaturg. Zvykla jsem si nescho-vávat se v archivu, ale aktivně se podíletna všem, co v činohře vzniká. Nebojím seani tvůrčích konfliktů, ale nevyhledávámje. Kdo mě zná, ví, že mi na divadle velmizáleží. Proto říkám kritické připomínkyrežisérovi i hercům. Snažím se, aby hercibyli na jevišti co nejlepší. Učíme se všichni,ale my jsme jejich pracovním zrcadlem,jejich hledištěm. Bylo by smutné, kdybyjim kritiku říkali nespokojení diváci a nemy. Snad to i tady soubor ocení, v Ostravějsou na mě zvyklí (smích).V našem divadle jsi zažila už druhoudramaturgickou zkušenost – premiéraKrásky z Leenane je 5. září…Upřímně smekám před herci z Krásky, prá-ce na téhle inscenaci byla zážitkem. Sicejsme zkoušeli v Divadle v klubu v téměřčtyřicetistupňových vedrech, ale v nasazeníJany Kubátové, Zorky Kostkové, JakubaZindulky nebo Petra Konáše to nebyloznát. Obdivuji jejich vášnivé zkoušení.A tímto se jim klaním.Jak se ti Plzeň zamlouvá jako město?Je starobylá, krásná, čistá, je úplně jinánež Ostrava (smích). Fascinuje mě nápisna divadle J. K. Tyla – Divadlo královské-ho města Plzně. Je skutečně královská.Když se se mnou loučil ředitel Národníhodivadla moravskoslezského na oficiálnímpřípitku po premiéře Tristana a Isoldy,ptal se řečnicky do mikrofonu, kam že toodcházím. Zvolala jsem přes dav VIP hostů,že odcházím NA ZÁPAD.Máš nějaké vysněné přání?Nadechnout se. Zajet si na Berounku.Nelitovat ničeho. Ale především: nezkla-mat očekávání souboru, stát se součástífungujícího týmu a navázat na to nejlepší,co v plzeňské činohře už dokázali.Ptala se Marie Caltová

KLÁRA ŠPIČKOVÁ : NECHCI ZKLAMAT OČEKÁVÁNÍ SOUBORU

NOVÉ TVÁŘE ČINOHRY PŘEDSTAVUJEME

2 3

PŘ

ED

ST

AV

UJE

ME

Narodil se 2. 6. 1987 ve významné praž-ské intelektuální rodině. Během studiačinoherní režie na DAMU absolvoval stážeu J. A. Pitínského, u Lucie Bělohradskéa tvůrčí dílny s režiséry Kamou Ginkasema Davidem Radokem. Hostoval v pražskémŠvandově divadle, ústeckém Činohernímstudiu a Klicperově divadle v Hradci Králo-vé. Autorsky se podílel na inscenacích Po-hřební slavnost (Švandovo divadlo), Tulákpo hvězdách (studiová scéna hradeckéhodivadla), Grázlové (Disk). V současné doběpracuje na dramatizaci DostojevskéhoHráče pro DJKT. V roce 2012 získal CenuMarka Ravenhilla, udělovanou nejlepšíčeské inscenaci současného textu (Hamletje mrtev. Bez tíže).

Tvůj dědeček Karel Šiktanc, významnýbásník, překladatel a publicista, spolu-vytvářel kulturu „zlatých šedesátých“ let.Po okupaci Československa byl na listinězakázaných autorů a vydával pouzev samizdatu. Po sametové revoluci získalřadu cen, v roce 2010 přijal z rukouprezidenta medaili Za zásluhy. Patrnýje jeho až bolestný zájem o osud našehonároda. Skvělé je, že píše dodnes. Tvojematka Jaroslava Šiktancová je režisérkaa současně profesorka na pražské AMU.Jak rodinné prostředí ovlivnilo tvůj života postoj k umění?Nejprve musím – pokud mám cosi říct o svérodině – ještě zmínit svého otce, vydávající-ho básnické sbírky pod pseudonymem PetrHalmay. A to nejen pro úplnost, ale protožeon můj postoj k umění (ve všech odstínechtoho, co toto slovní spojení znamená)ovlivnil zřejmě nejvíc, už jen proto, že vztahmezi otcem a synem bývá specifický: složitý,ale zároveň nezastupitelný. Nechci všaknijak srovnávat. Maminka mi otevřela cestuk divadlu: byl jsem typické divadelní dítě, ko-čoval jsem s ní po štacích a miloval jsem to.Miloval jsem svět herců. Hrana z jeviště dozákulisí mi byla v době, kdy jsem nastupovalna DAMU, vlastně bližší než ta mezi jevištěma publikem. V tomto smyslu měla pro mojerozhodnutí klíčový význam, i když ona samamě přesvědčovala, abych se hlásil na jinouškolu. V průběhu studia, v rozhovoru nadmými nejprve klauzurami, později inscenace-mi mi byla průvodcem v hlubším uvažovánío herectví, režii a divadle vůbec. A zůstávájím dodnes. Děda mě formoval v útlejšímvěku, učil mě vnímat slova jako zaříkávání.Je to zvláštní závazek mít za sebou takovézázemí, jsem proto dost vděčný svélehkovážnosti (nebo sobectví, nevím), žejsem nikdy na sobě necítil jejich stín, a toani ve chvílích, kdy se mi ho někdo snažilvnutit. Mně samotnému jakékoli srovnánís nimi připadá trochu bulvární a v zásaděnezajímavé, ale chápu, že ostatní jsouk němu ponoukáni.Přestože jsi skončil AMU teprve v letoš-ním roce, máš už na svém kontě řadupohostinských režií v profesionálníchdivadlech. Jak se liší teoretická představao umělecké práci s divadelní realitou?

Skutečnost je taková, že mi zbývá odevzdatdiplomovou práci. Ale reálně jsem ze školyvenku (ve smyslu prezenčního studia) uždvě sezóny. Střet s divadelní realitou – aťuž v komunikaci s herci, nebo přizpůsobe-ní se divadelnímu provozu – jsem málemnecítil, jen jsem se musel naučit pracovatve dvojnásobném tempu. A bojím se, že nevždy jsem to zvládal. Proto jsem vděčný, žev DJKT získávám prostor, kde můžu zvolnita pracovat soustředěněji. I když ten život navolné noze byl svou zběsilostí velmi opojný– navíc jsem měl skutečně štěstí na souboryi konkrétní lidi, s nimiž jsem pracoval.Někteří politici teď vyslovili názor, že di-vadlo je příliš drahé a mělo by si na sebevíc vydělávat. Co by podle tebe znamena-lo podvolit se tomuto názoru?Podvolit se tomuto názoru by byl nesmysl,protože je demagogický, a to i z hlediskaekonomického. Pokusím se vysvětlit proč.Zohledňuje totiž pouze to, kolik se do diva-dla investuje, a nehledí na návratnost těch-to investic. Dám jednoduchý příklad: jestližejedu čas od času do Vídně, nedělám to kvůlikavárnám či Sachru, ale kvůli mimořádněkvalitní opeře, divadlům a galeriím, tedyinstitucím, které jsou dotovány městem čistátem. Pochopitelně se tam musím uby-tovat či stravovat. Také tímto způsobem sepeníze vynaložené do kultury navrací. Navícje dokázáno, že míra kulturnosti se odrážíi na ekonomických výsledcích.Pokud odhlédnu od čistě ekonomickéhohlediska, dovolím si citovat filozofa Miro-slava Petříčka: „Možná je to tak, že uměnídotuje stát a ne naopak. Stát se pokryteckypyšní svými kulturními statky a staví naodiv svou „živou kulturu“ a jen neochotně(donucen k tomu různými statistikamia mezinárodním srovnáním) připouští,že úroveň vzdělání klesá, že nepodávámevždy tzv. „excelentní“ výkony. Odhaluje taknepoměr, který sám působí: v každém po-litickém programu jsou odstavce věnovanékultuře, ale faktický stav je takový, že přireálném rozhodování se kultura ocitá v po-zici odmýšlených zbytků. Jenže kulturaje to, na čem společnost stojí, protože učíkritickému vztahu k tomu, co se za hodno-ty pouze vydává, protože hledá nové cestya protože zbavuje strachu z budoucnosti.Společnost, ve které je kultura pokládánajen za příhodnou dekoraci, je společnostustrašenců, kteří se bojí vyjít ráno z domu,aby nezjistili, že se něco změnilo. Stát byměl – jinak řečeno – podporovat kulturune kvůli kultuře, ale kvůli sobě samému.“Jaké divadlo máš rád?Vždy jsem tíhnul k divadlu, které se nesna-ží napodobovat realitu. Jsem přesvědčen– řečeno s L. Durrellem–, že za každýmkonkrétním dějem v umění by měl prozní-vat ještě heraldický svět symbolů a znaků.Přesto věřím, že divadlo musí povstávatz přítomného okamžiku – ovšem bez toho,aby ho ilustrovalo či imitovalo – a nesmíbýt koncipováno jako skanzen. Mělo by býtangažované, ale zároveň by nemělo rezig-novat na vlastní poetiku či divadelnost.

Z toho všeho vyplývá, že mám rád divadloantiiluzivní a stylizované. A stejně tak,že těžko snáším psychologické herectví(jež má svůj zdroj právě v napodobovánía často přerůstá k prožívání, pro mě ne-snesitelnému), příčí se mi, když jednotlivésložky v inscenaci nejsou ve shodě (kdyžvidím – víceméně – dnešní režii a herectví,ale k tomu historizující kostýmy či hudbu,považuju to za podvod), a stejně tak měirituje na jevišti šerm a podobně nevěro-hodné dobové ilustrace.Pro režiséra je klíčový vztah k hercům.Krajní polohy jsou režisér diktátor a re-žisér aranžér. Jakou formu spoluprácevolíš ty?Pokud správně rozumím tomu, že sejedná o míru volnosti ve vztahu k hercům(pojmy jako diktátor nebo aranžér smrdídivadelní mršinou), patřím k těm, kteříjsou partnerští. Samozřejmě pokud tosituace umožňuje.Naše doba je velmi depresivní, protože seminimalizuje počet lidí, kterým by národmohl věřit. To je doba příznivá pro diva-dlo, protože divák hledá v umění živouozvučnou desku pro své strachy a po-chybnosti. Na druhou stranu se zhoršujeekonomická situace a pro řadu lidí sestává divadlo těžko dostupným luxusem.Vidíš nějaké východisko?S tím, že je tato doba depresivní, v mnohaohledech souhlasím. Ale nemyslím si, že jepříznivá pro divadlo, protože zde pro měneexistuje paralela s minulým režimem,kdy – alespoň dle pamětníků – divadlo jakoozvučná deska fungovalo. Současný režimmá plíživější podobu, neomezuje vnějšísvobody, ale ty vnitřní – divadlu nehrozícenzura, cenzuruje se z ekonomickýchdůvodů samo. Za minulého režimu bylopublikum ochotné slyšet v každé větědvojsmysl, mělo společné téma, to jsmevšak zprivatizovali (a nemyslím nyní hos-podářskou transformaci, ale cokoli, co bylomožno považovat za veřejné), proto je nynídivadlo onou ozvučnou deskou jen složitě.Zároveň však nesmí ztratit vůli jí být, tímurčité východisko může nabídnout.Ptala se Marie Caltová

REŽISÉR DAVID ŠIKTANC O DIVADLE, ALE NEJEN O NĚM

2 4

DIV

AD

LO

20

13

Přední divadelní soubory z Ruska, Polska,Maďarska, Lotyšska a Slovenska, výběrtěch nejzajímavějších domácích inscenacíza uplynulou sezónu i bohatý alternativnía doprovodný program připravil 21. ročníkMezinárodního festivalu DIVADLO.

Hlavním zahraničním lákadlem je insce-nace Slečna Julie moskevského Divadlanárodů v režii uměleckého ředitele berlín-ské Schaubühne Thomase Ostermeiera.„Slavný příběh je přenesen do dnešníhoRuska: ona je dcera oligarchy, on je jejířidič. Výborným hereckým výkonům domi-nují hvězdy ruského divadla a filmu ČulpanChamatovová a Jevgenij Mironov,“ zdůraz-ňuje vedoucí dramaturgické rady festivaluKamila Černá. Inscenace předního ruskéhosouboru, který spolupracuje s evropskýmirežiséry velkých jmen, byla nominována naprestižní ocenění Zlatá maska.Z Polska do Plzně zavítá jeden z nejvýraz-nějších divadelních souborů posledníchlet, Teatr Polski z Wroclawi, s inscenacíO Matce a Vlasti (autorka: Bozena Keff)v režii Jana Klaty. „Inscenace zpochybňujevžité pojetí dějin polského národa, jehohrdinství i vztah k vlasti. Příběh židovky,jež přežila holocaust, a její dcery zdeslouží jako východisko k podobenstvío závislosti, duchovním otroctví a hledánísvobody,“ přibližuje Kamila Černá. Těžkátémata odlehčuje Klatův smysl pro humori uhrančivé taneční a hudební výstupychóru. Výtvarně působivá inscenace objeladoslova celý svět.Diváci v Plzni budou mít letos vzácnou pří-ležitost vidět další z děl slavného lotyšské-ho režiséra Alvise Hermanise. TentokrátNové rižské divadlo přiveze menší, neoká-zalou, ale výpovědí silnou inscenaci Černémléko. „Hermanis zde hledá ztracenoulotyšskou identitu. Nachází ji na venkově,kde doposud přetrvává tradiční způsobživota,“ doplňuje členka dramaturgickérady Jitka Sloupová. Základem scénáře jsouskutečné vesnické příběhy, pravé Lotyšskotu představují nejen vesničané, ale i jejichzvířata. Proto je Hermanisova inscenacetaky o kravách.Autorskou komedii s výmluvným názvem42. týden o gynekoložce, která se věnujepouze své kariéře a kašle na lásku a přátel-ské vztahy – až do chvíle, kdy se zamilujedo umělce, uvede v Plzni budapešťskéDivadlo Bély Pintéra. „Jak už to u Pintéro-vých inscenací bývá, určující složkou před-

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 2013SLEČNA JULIEZ PROSTŘEDÍ RUSKÝCHOLIGARCHŮ I LOTYŠSKÝVENKOV V REŽIIALVISE HERMANISE

HOLOKAUST

KRÁLOVA ŘEČ

KABARET SHAKESPEARE

2 5

DIV

AD

LO

20

13

stavení je hudba a maďarský temperament.A také velmi svérázný groteskní humor,“dodává Dora Viceníková.Slovenští sousedé se v Plzni představíinscenací Holokaust autora Viliama Kli-máčka v režii Rastislava Balleka v podáníbratislavského Divadla Aréna. Hrdinka hryse v devadesátých letech vrací do vlastia chce restituovat majetek, ale zjistí, že hojejí rodina ve skutečnosti arizovala. Prvníčást hry se odehrává za války v kavárněa druhá kdesi mezi nebem a zemí, v době,kdy jsou hrůzy spojené s holokaustem slo-venských Židů téměř zapomenuté. „Příběh,na který by Slovensko nejraději zapomně-lo,“ zní podtitul hry.Letošní domácí program nabízí o něco vícemenších inscenací netradičního divadlanež v letech předchozích. Sleduje trendčeského divadla, v němž se často to zajíma-vé odehrává „na okraji“. Kabarety, autorsképrojekty, objevné dramatizace, nový cirkus,loutky..., říká Jan Kerbr. Z Prahy do Plzněpřijedou Divadlo Ungelt (Keith Huff: Deš-tivé dny; režie Janusz Klimsza), Divadlov Dlouhé (Henrik Ibsen: Eyolfek; režie JanNebeský), o.s. Omnimusa (Miloš OrsoňŠtědroň: Divadlo Gočár; režie Jan Nebes-ký), představení Pohyblivé obrázky HanyVoříškové, Heleny a Jiřího Vedralových,Studio Damúza (Kabaret Shakespeare;scénář Lucie Trmíková na základě sonetůW. Shakespeara; režie Jan Nebeský), Studiohrdinů (Vladimír Sorokin: Den opričníka;režie Kamila Polívková) a Masopust, o. p.s. (Calderón de la Barca: Vytrvalý princ (Elpríncipe constante); režie Štěpán Pácl).Z brněnských souborů pak Divadlo u sto-lu (Magor; scénář a režie Ivo Krobot),Divadlo Husa na provázku (Dášeňkaaneb Psí kusy - Haf!; koncepce a režie:Jiří Jelínek a Anežka Kubátová) a DivadloNa zábradlí / Divadlo Reduta, NDB (JanMikulášek – Dora Viceníková: Buržoazie;režie Jan Mikulášek).Z Ostravy se představí Komorní scénaAréna (Tomáš Vůjtek: S nadějí i bez ní;režie Ivan Krejčí), z Liberce Naivní divadlo(Vít Peřina: Loutky hledají talent; režie To-máš Dvořák), z Hradce Králové Klicperovodivadlo (Václav Havel: Žebrácká opera;režie Daniel Špinar) a z Plzně Divadlo J. K.Tyla (Jiří Křižan: Je třeba zabít Sekala; režieNatália Deáková).Na hlavní část naváže tradiční epilog, kterýtentokrát nabídne pražské Divadlo podPalmovkou (David Seidler: Králova řeč; re-žie Petr Kracik) a Činoherní klub (GerhartHauptmann: Před západem slunce; režieLadislav Smoček).Program festivalu doplní taneční, pohybo-vá a multižánrová představení připravenáobčanským sdružením Johan, workshopy,výstavy i projekce filmů.Jiří Sedlák

Více informací o celém programu nawww.festivaldivadlo.cz.

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 2013

EYOLFEK

ČERNÉ MLÉKO

DEŠTIVÉ DNY

2 6

MO

ZA

IKA

JUBILEAMOJMÍR WEIMANN Od tvého plzeňského nástupu uplynulo

víc než dvacet let – byl jsi prvním ředi-telem divadla polistopadové éry. Jak nasvůj začátek vzpomínáš?Třiadvacet a půl roku je opravdu dlouhádoba. A navíc od třetího lednového dneroku 1990 se v našich životech, v našemjednání, uvažování, myšlení i pohledu naživot, změnilo příliš mnohé. Sotva by nástehdy napadlo, že spolu budeme komuni-kovat po internetu, že? Ale zpět k tématu.Když jsem tam stál před staženou oponou,za níž probíhala technická a osvětlovacízkouška na premiéru hry Ödona vonHorvátha Figarův rozvod, a před seboujsem viděl hlediště zaplněné členy divadla,naplno jsem si uvědomil, do čeho jsem sevlastně zapletl. Dnešní generace už možnáuvažuje jinak, ale mně se tehdy poněkudpodlomila kolena, když jsem si uvědomil,že jsem se stal jedním z nástupců Vendelí-na Budila. Říkal jsem si: nesmíš mu udělatostudu. A tak jsme se do toho pustili – jáa těch několik set lidí v hledišti.Jaká to byla doba?Divadelníci prožili v posledních týdnechroku 1989 své hvězdné chvíle a právem sizískali značnou oblibu a popularitu. Na dru-hé straně ovšem v mnoha městech zájemo divadelní představení poklesl – prudkéspolečenské změny přinášely jiné problémya lidé měli namnoze odlišné starosti. V Plznise naštěstí tyto problémy ve větší míře ne-projevily. To, že se nám společné dílo začalodařit, bylo nepochybně díky kolektivu lidí,kteří považují plzeňské divadlo za své. Tilidé měli, mají a věřím, že budou mít diva-dlo rádi vždycky, protože divadlo a Plzeňpatří k sobě. A to, že někde v Balšánkověbudově přebývá duch Vendelína Budila, neníjenom aforismus a fráze, ale je to čiročirápravda. Neboť kdo se tomuto odkazu zpro-nevěří, se zlou se potáže.Opravdu si myslíš, že Vendelín Budilhlídá naše divadlo?

kálu Každý má svého Leona (1982). Všemsvěřeným rolím Milena Krhutová vždy pro-půjčila svůj nezdolný temperament a velkékomediální nadání. Jak šel čas, přicházelyrole zralejší – Jadwiga (Polská krev, 1986a 1992), Diana (Orfeus v podsvětí, 1988),Antoinetta (Loutka, 1989), Tornádo Lou(Limonádový Joe, 1990), Sestra Mary Regina(Jeptišky, 2000) a mnohé další. Celkemv DJKT nastudovala přes osmdesát operet-ních a muzikálových postav. Plzeňskémusouboru zůstala už věrná a rozloučila ses ním jako Matka v muzikálu Crazy for You(poslední představení bylo 10. ledna 2004).Přejeme Mileně k jejímu jubileu předevšímzdraví a neutuchající energii do dalších let.-ju-

Mojmír Weimann, ředitel Divadla J. K. Tylav letech 1990–96, oslaví 12. listopadu svésedmdesáté narozeniny, a tak jsme se sešli,abychom společně zavzpomínali na dobujeho plzeňského působení.Ve funkci ředitele se poprvé představil umě-leckým souborům a technickým složkámsedícím v hledišti Velkého divadla 3. ledna1990. Po mnoha a mnoha letech stál předdivadelníky znovu opravdový principál,člověk s bohatou divadelní praxí – M.Weimann pracoval po studiích divadelnívědy a dramaturgie v Brně jako dramaturg,režisér a umělecký šéf divadel v Opavě,Ostravě a v Hudebním divadle Karlín. Bylomu tenkrát šestačtyřicet, mluvil s jistotou,spatra, usmíval se a nepoužíval fráze. Aleto, co na zaměstnance plzeňského divadlatenkrát zapůsobilo obzvláště, byl záměrvést se všemi otevřený dialog, a teprve ažpozná problematiku věci, udělat si svůjnázor. (A svému předsevzetí zůstal věrný– na naslouchání lidem si vždycky udělalčas.) Jeho úsilí ve funkci ředitele směřovalok souladu mezi všemi čtyřmi uměleckýmisoubory a k vytvoření prostoru pro jejichvlastní uměleckou práci. Dokázal sehnatpeníze na provoz a odstraňovat byrokratic-ké omyly. Věčné zvažování mezi diváckýmvkusem a uměleckou náročností přirovná-val „k plavbě mezi Skyllou a Charybdou“.

5. října oslaví dlouholetá sólistka operetníhosouboru Divadla J. K. Tyla Milena Krhutovásvé sedmdesáté narozeniny. Po velmi kruš-ném dětství v době, kdy na rodinu dolehlaplnou tíhou zloba režimu za „buržoazní pů-vod“, se Mileně nakonec podařilo vystudo-vat zpěv na konzervatoři v Ostravě, odkudpocházela a kde také sbírala první profe-sionální zkušenosti v operetě. Roku 1971přešla z ostravského angažmá do Plzně. Jejínástupní rolí byla Sally v Benešově Uličnici(premiéra 16. 10. 1971). Pak následovalařada dalších hlavních i menších rolí. Bylamimo jiné Lízou v Hraběnce Marice (1972),Elizou v My Fair Lady (1975), Wandouv Polské krvi (1976), Antonií v Muži z krajeLa Mancha (1978), Sirael v Golemovi (1979),Adélou v Netopýru (1980) či Soňou v muzi-

MILENA KRHUTOVÁ

M. Krhutová (Sestra Mary Regina) - JEPTIŠKY, 2000

Jsem o to m přesvědčen. A Tylův citát,který je na Němejcově oponě Velkého di-vadla: Všechny naše kroky musí vésti láskak národu a jeho štěstí, nám může připadatstaromódní, naivní, já nevím jaký, ale i tenberme vážně. Je to pravda. A važme siBalšánkovy nádherné budovy, ona totižznamená pro město Plzeň mnohem víc nežpouhý dům, kde se hraje divadlo.Co považuješ za vrchol svého plzeňskéhosnažení?Ty, poslyš, takovéhle otázky mi nedávej. Tonejde. Víš, jak to dopadlo s Maruškou čiKordelií… (smích). Myslím, že největšímúspěchem nás všech bylo, že jsme s výjim-kou pravidelných volných pondělků každýden v obou budovách zvedli oponu a hráli.Že bylo co hrát. Že diváci navštěvovali našepředstavení rádi a do divadla se vraceli. Žese k nám naučili jezdit i sousedé z příhra-ničních německých měst a městeček.Fakt tě nic nenapadne?Možná… že se podařilo zdárně nastartovatkaždoroční Mezinárodní festival Divadlo, nanějž letos přijedou hosté už po jedenadva-cáté. A také se v té době zrodil nový, velmiúspěšný autor komedií Antonín Procházka.Co pro tebe Plzeň znamená teď?Když po více jak pěti letech přišel čas, kdyjsem Plzeň a její divadlo opustil a odešeldo Brna, začala pro mě nová etapa. Ale jakměsto, tak Tylovo a Budilovo divadlo jsoupro mne stále mnohem více než místy,kam se občas vracím. Jsou pevnou součástímého života.

Mojmír Weimann ukončil plzeňské angaž-má v roce 1996, kdy vyhrál konkurz naředitele brněnského Národního divadla.V současné době je v penzi, ale neodpočívá.Do Plzně se vrací jako autor, neboť připra-vuje knihu Plzeňská vzpomínání.mc

2 7

MO

ZA

IKA

MOZAIKAHISTORICKÝ VÍKEND S NOCÍ NA KARLŠTEJNĚ

Pestrý program Historického víkendu, odehrávajícího se v centru Plzně 14.–16. června 2013, obohatilo vystoupení souboru muzikálu a operetyDJKT na pódiu na náměstí Republiky. Průřez muzikálem Noc na Karlštejně v jeho podání patřil mezi největší lákadla programu.Foto Pavel Křivánek, Václav Samek

2 8

MO

ZA

IKA

Komorní divadlo patřilo poslední červ-novou sobotu již tradičně žákům Baletníškoly DJKT a jejich příznivcům. Program,v němž BŠ představuje výsledky své celo-roční práce, přivedl na scénu nejen dětia mládež všeho věku (těm nejmenším bylyčtyři roky), ale i dospělé. Aktuální námětjejich vystoupení – Hurá prázdniny! – bylzárukou neobyčejné pestrosti, Vlka s Kar-kulkou střídali potápěči a surfaři, baletníčísla následovalo disko. Vrcholem bylavystoupení žáků, kteří získávají oceněnív celostátních i mezinárodních soutěžích.Pořadem provázela diváky moderátorskádvojice David Hradil a sólistka muzikálové-ho souboru DJKT Petra Vraspírová.Foto Ilja Hubálek

VÝROČNÍ VYSTOUPENÍ BALETNÍ ŠKOLY DJKT

2 9

MO

ZA

IKA

Národní památkový ústav ve spolupráci s Divadlem Josefa Kajetána Tyla připravil v červnu 2013 v rámci cyklu Ze života památek pro veřejnostexkurzi do budovy divadelních dílen a skladů v Kovářské ulici.Objekt postavený v r. 1923 podle návrhu významného plzeňského architekta Hanuše Zápala vznikl přestavbou bývalé strojírny Emila Škody (dříveValdštejnská strojírna) po požáru v srpnu 1922. Exkurzi vedl Ing. arch. Petr Domanický, kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni.

Dva dny po svých šedesátých narozeninách, 23. května 2013, řídil František Drs představení Smetanova Tajemství. Opět tak stanul na místě, kteréopustil před šestnácti lety. V orchestru DJKT působil v l. 1974-1997, nejprve jako houslista a koncertní mistr, od r. 1982 jako dirigent.Úvodem František Drs na jevišti Velkého divadla spolu se Zbyňkem Brabcem zavzpomínal na svou plzeňskou éru, v závěru večera s dojetím přijalnadšený hold publika.

V právě probíhajícím 17. ročníku ankety Neviditelný herec jsoumezi třiceti herci a herečkami, nominovanými za umělecké výkonyna vlnách Českého rozhlasu v rozhlasových hrách, četbách na po-kračování a dramatizovaných četbách v sezóně 2012/2013 také dvaz předních členů plzeňské činohry.Jan Maléř je nominován za dvanáctidílnou četbu Bez paměti autor-ky Emmy Braslavsky, kterou natočil Miroslav Buriánek, a MartinStránský za roli Niklause Lauretze ve hře Via Mala (John Knittel/JiříKamen; režie M. Buriánek) a za titulní roli v Shakespearově Coriola-novi (režie Hana Kofránková).Výsledky ankety budou vyhlášeny v přímém přenosu pořadu Tobo-gan na Dvojce Českého rozhlasu v sobotu 28. září 2013.

EXKURZE DO DIVADELNÍCH DÍLEN A SKLADŮ

FRANTIŠEK DRS OSLAVIL ŠEDESÁTINY ZA DIRIGENTSKÝM PULTEM

MALÉŘ A STRÁNSKÝ NEVIDITELNÍ

3 0

JUB

ILE

A

VIKTOR VRABEC VZPOMÍNAL NA SVOU SVATOJAKUBSKOU CESTU

ZDENĚK MUCHA A JANA KUBÁTOVÁ V ZČG

NÁVRAT KLÁRY KOVAŘÍKOVÉ

NOVÝ MANŽELSKÝ PÁR V BALETU

Květnoví hosté Hereckých setkání Z. Mucha a J. Kubátová přiznali,že po herecké profesi toužili od dětství a stále je nesmírně baví. Natom, že rodilý Ostravák a Pražačka na západě Čech zdomácněli, mávelkou zásluhu i skvělé plzeňské publikum. (Foto Jiří Šantora)

Patnáctiletou hereckou dráhu Kláry Kovaříkové na rok přerušiladruhá mateřská dovolená. Po návratu čeká šťastnou maminku Davi-da a Julie jako první role Johnny Monevaty v Srpnu v zemi indiánů.

Již jako manželé vstoupili do nové sezony tanečníci baletního sou-boru Kateřina Štruncová a Richard Ševčík, kteří 20. července v kos-tele sv. Jana Nepomuckého na Chodském náměstí přijali společnépříjmení Ševčíkovi.Kamera jejich kolegy Petra Brettschneidra zachytila novomanželenejen při obřadu samotném, ale také v následujících radostnýchokamžicích na začátku společného života.

O své zážitky z pouti do Santiaga de Compostela, kterou podnikl v létě roku 2011, se v červnovém podvečeru podělil s návštěvníky GalerieU Svaté Anny významný člen činohry DJKT Viktor Vrabec.

3 1

PR

OG

RA

M•

ZÁ

ŘÍ

20

13

PROGRAM ZÁŘÍVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

01. Ne nehraje se

02. Po nehraje se

03. Út SESTUP ORFEŮV činohra V1

04. St BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V10

05. Čt FAUST A MARKÉTKA opera/TIT V11

06. Pá JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V12

07. So LAKOMEC činohra

08. Ne LA GIOCONDA 14:00 opera/TIT N2

09. Po nehraje se

10. Út nehraje se

11. St FESTIVAL DIVADLO

12. Čt FESTIVAL DIVADLO

13. Pá FESTIVAL DIVADLO

14. So FESTIVAL DIVADLO

15. Ne FESTIVAL DIVADLO

16. Po nehraje se

17. Út JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V9

18. St FESTIVAL DIVADLO - EPILOG

19. Čt JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V7

20. Pá ANNA KARENINA balet V8

21. So MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál

22. Ne TAJEMSTVÍ opera S18

23. Po nehraje se

24. Út POLSKÁ KREV opereta V5

25. St JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V6

26. Čt ANNA KARENINA balet V3

27. Pá LAKOMEC činohra S6

28. So MACBETH činohra

29. Ne KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 foyer

POLSKÁ KREV opereta V17

30. Po nehraje se

DIVADLO V KLUBU

5. Čt KRÁSKA Z LEENANE činohra premiéra

10. Út OŠKLIVEC činohra

01. Ne nehraje se

02. Po nehraje se

03. Út NINE muzikál K5

04. St GARDEROBIÉR činohra K10

05. Čt GARDEROBIÉR činohra K11

06. Pá FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K12

07. So SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ balet S9

08. Ne GARDEROBIÉR 14:00 činohra N1/3

09. Po nehraje se

10. Út nehraje se

11. St FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K2

12. Čt FESTIVAL DIVADLO

13. Pá FESTIVAL DIVADLO

14. So FESTIVAL DIVADLO

15. Ne FESTIVAL DIVADLO

16. Po nehraje se

17. Út nehraje se

18. St FESTIVAL DIVADLO – EPILOG

19. Čt nehraje se

20. Pá ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál

21. So KOUZLO 4D činohra

22. Ne FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K17

23. Po nehraje se

24. Út JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra K9

25. St KRVAVÁ SVATBA balet K6

26. Čt PYGMALIÓN činohra M1

27. Pá KRVAVÁ SVATBA balet K4

28. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál premiéra, A

29. Ne TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra

30. Po nehraje se

Předprodej vstupenek na zářijová představení DJKTod pondělí 19. srpna 2013, Sedláčkova 2, Plzeň.Změna programu vyhrazena.Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin.U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízenís českým překladem (-TIT-).

3 2

PR

OG

RA

M•

ŘÍJ

EN

20

13

PROGRAM ŘÍJENVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

Předprodej vstupenek na říjnová představení DJKTod pátku 13. září 2013, Sedláčkova 2, Plzeň.

01. Út LAKOMEC 11:00 činohra zadáno

02. St NETOPÝR opereta naposledy

03. Čt BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V11

04. Pá POLSKÁ KREV opereta V4

05. So LAKOMEC činohra pro seniory

06. Ne nehraje se

07. Po nehraje se

08. Út BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V1

09. St BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V14

10. Čt O RUSALCE 10.00 a 11.30 opera foyer / zadáno

11. Pá BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V12

12. So MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál

13. Ne SESTUP ORFEŮV 16.00 činohra Z1

14. Po nehraje se

15. Út MACBETH činohra pro seniory

16. St BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V2

17. Čt JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V3

18. Pá SESTUP ORFEŮV činohra S6

19. So LA TRAVIATA opera/TIT premiéra, P

20. Ne LA TRAVIATA opera/TIT 2. premiéra

21. Po JAK SE DĚLÁ JAZZ 11.00 zadáno

22. Út ANNA KARENINA balet V9

23. St O RUSALCE 10:00 a 11.30 opera foyer / zadáno

TOSCA opera/TIT V6

24. Čt TOSCA opera/TIT V7

25. Pá MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál

26. So PRODAVAČI SNŮ muzikál

27. Ne KONCERTNÍ MATINÉ 10.30 foyer

TAJEMSTVÍ opera V17

28. Po SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ JISKRA 14.00

SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ JISKRA

29. Út TOSCA opera/TIT V5

30. St FAUST A MARKÉTKA opera/TIT V10

31. Čt LAKOMEC 11.00 činohra zadáno

01. Út KRVAVÁ SVATBA balet K1

02. St KOUZLO 4D činohra S4

03. Čt EVITA muzikálrocková opera KMD

04. Pá GARDEROBIÉR činohra K12

05. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

06. Ne KRVAVÁ SVATBA 14.00 balet N1/3

NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikál

07. Po nehraje se

08. Út GARDEROBIÉR činohra K13

09. St TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra K14

10. Čt JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra K3

11. Pá ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál S2

12. So PYGMALIÓN činohra

13. Ne nehraje se

14. Po nehraje se

15. Út NINE muzikál S3

16. St GARDEROBIÉR činohra K2

17. Čt DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál S5

18. Pá FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K4

19. So RŮŽE Z ARGENTINY opereta S9

20. Ne PYGMALIÓN 14.00 činohra N2

21. Po nehraje se

22. Út NINE muzikál K9

23. St FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K10

24. Čt GARDEROBIÉR činohra K7

25. Pá EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ balet

26. So LHÁŘI činohra premiéra, A

27. Ne KRVAVÁ SVATBA balet S18

28. Po nehraje se

29. Út JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra K5

30. St FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K6

31. Čt LHÁŘI činohra S7

DIVADLO V KLUBU03. Čt KRÁSKA Z LEENANE činohra

16. St OŠKLIVEC činohra

30. St ENIGMATICKÉ VARIACE činohra

PR

OG

RA

M•

LIS

TO

PA

D2

01

3

PROGRAM LISTOPADVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

Předprodej vstupenek na listopadová představení DJKTod úterý 15. října 2013, Sedláčkova 2, Plzeň.U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českým překla-dem (-TIT-). Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin.

Předprodej vstupenek na červnová představení DJKT od středy 15. května 2013.

01. Pá TOSCA opera/TIT V4

02. So LA GIOCONDA opera/TIT

03. Ne nehraje se

04. Po nehraje se

05. Út TAJEMSTVÍ opera KMD

06. St POLSKÁ KREV opereta V14

07. Čt BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V3

08. Pá SESTUP ORFEŮV činohra S2

09. So JAZZ BEZ HRANIC

10. Ne MEZINÁRODNÍ GALA BALETNÍCH ŠKOL

11. Po nehraje se

12. Út LAKOMEC činohra

13. St PRODAVAČI SNŮ muzikál S4

14. Čt MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál

15. Pá TAJEMSTVÍ opera V8

16. So POPELKA balet premiéra P

17. Ne POLSKÁ KREV 14:00 opereta N1/3

18. Po nehraje se

19. Út FAUST A MARKÉTKA opera/TIT V1

20. St JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V10

21. Čt BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V7

22. Pá SESTUP ORFEŮV činohra V12

23. So LA TRAVIATA opera/TIT

24. Ne POPELKA 14:00 činohra N2

JAK SE VÁM LÍBÍ činohra V17

25. Po nehraje se

26. Út BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta V5

27. St POLSKÁ KREV opereta V2

28. Čt MACBETH činohra M1

29. Pá JAK SE VÁM LÍBÍ 11:00 činohra zadáno

30. So ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA balet

01. Pá LHÁŘI činohra

02. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

03. Ne RŮŽE Z ARGENTINY opereta K17

04. Po nehraje se

05. Út FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K13

06. St GARDEROBIÉR činohra K14

07. Čt KOUZLO 4D činohra S5

08. Pá KRVAVÁ SVATBA balet K8

09. So SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ balet

10. Ne NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikál

11. Po nehraje se

12. Út ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál S3

13. St LHÁŘI činohra

14. Čt GARDEROBIÉR činohra K3

15. Pá GARDEROBIÉR činohra K4

16. So TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra

17. Ne nehraje se

18. Po nehraje se

19. Út GARDEROBIÉR činohra K9

20. St KRVAVÁ SVATBA balet K2

21. Čt JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra K11

22. Pá DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál S6

23. So EVITA muzikálrocková opera naposledy

24. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál S18

25. Po nehraje se

26. Út GARDEROBIÉR činohra K1

27. St JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra K6

28. Čt FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál K7

29. Pá KRVAVÁ SVATBA balet K12

30. So POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY muzikál premiéra, A

DIVADLO V KLUBU

02. So OŠKLIVEC činohra

14. Čt KRÁSKA Z LEENANE činohra

26. Út KRÁSKA Z LEENANE činohra